Agregátor zdrojů

Olomoucké anglistice skončila celá jedna éra. Zemřel náš emeritní profesor Jaroslav Macháček, ikona české lingvistiky (žák Ivana Poldaufa), legenda a nejslušnější člověk, jakého jsem kdy potkal.

Ta éra ale vlastně neskončila až jeho smrtí, skončila už koncem srpna 2011, kdy odešel z funkce vedoucího katedry, kterou zastával od roku 1990. Tehdy byl znovu přijat na filozofickou fakultu, ze které musel pro své názory nuceně odejít v roce 1970, na samém počátku období, kterému komunisté eufemisticky říkali „normalizace“ a které bylo vším možným, jen ne normálním.

V době mého studia (1979–1984) se o docentu Macháčkovi (profesorem byl jmenován až v roce 1991) mluvilo jen šeptem, málokdo z nás ho viděl osobně, nebo jsme si to alespoň mysleli, protože jsme netušili, jak vypadá. Když jsme se ovšem připravovali na zkoušku z anglické historické mluvnice, jeho skripta Stručný přehled historického vývoje angličtiny (dodnes si pamatuji, že šlo o dotisk z roku 1964) jsme si půjčovali jako nesmírně cenný kontraband. Záhy jsme také vypátrali, že jakmile zkoušející zjistil, že se daný student připravoval právě z Macháčkových skript, téměř automaticky zapisoval do indexu jedničku. Věděli jsme, že autor pracuje někde v kotelně a občas učí učitele lékařské fakulty anglicky, a zaslechli jsme také, že většina anglických verzí odborných článků či referátů na konferencích, jejichž autory byli pracovníci téže instituce, je jeho překladatelským dílem. Představoval jsem si, jak se docent či profesor lékařské fakulty plíží potají do kotelny, aby panu docentu Macháčkovi předal nějaký odborný text, a přitom se ohlíží, zda ho nepronásleduje nějaký udavač z vlastních řad, či dokonce příslušník Státní bezpečnosti v civilu.

Poprvé jsem pana docenta Macháčka viděl ve druhé polovině 80. let. Přišel se podívat na divadelní představení brněnských studentů anglistiky, jaké se vždy jednou do roka odehrávalo v legendárním Divadle hudby. Už si nepamatuji, kdo mi ho vlastně ukázal, ale dobře si vzpomínám, že ho tehdejší členové katedry, ale i lidé, které jsem neznal, uctivě zdravili, ale pak se co nejrychleji vzdalovali, aby snad neměli v budoucnu potíže.

Když se v roce 1990 vrátil, vypadalo to, jako by nikdy neodešel. Nikomu nic nevyčítal, nikomu se nemstil, nezahořkl a vůbec nemluvil o těch dvaceti ztracených letech, kdy nesměl pracovat ve svém oboru ani publikovat. A spolu s ním přišla pravá akademická atmosféra. S každým členem katedry si našel čas neformálně popovídat a zažertovat, věděl přesně, kdo se o co zajímá a čím se zabývá, v těžkých časech dokázal povzbudit. Neměl rád zbytečné papírování a schůzování, zastával názor, že všichni mají dělat to, co umějí nejlíp, a to takovým způsobem, jaký jim nejlépe vyhovuje. A jeho podřízení mu tuto důvěru vraceli. Katedra nikdy neměla tolik velkých grantů a výzkumných záměrů ani lepší výsledky v publikační činnosti než mezi lety 1994 a 2011. Schůze katedry byla významná společenská událost, a dokonce i na opravování přijímacích testů se členové katedry těšili. Když jsem se někdy při psaní nějakého článku zasekl, zašel jsem za ním na katedru jen tak, na kus řeči, a poté, co jsem si vyslechl nějakou uštěpačnou, ale zároveň laskavou poznámku třeba o mé neznalosti nějakého latinského rčení, dobrá nálada mi vydržela několik dní a tam, kde je dobrá nálada, jde práce od ruky sama. Jeho suchý anglický humor byl proslulý a žádná slavnostní událost, žádné jubileum se neobešly bez jeho originálního proslovu, o kterém se pak ještě dlouho obdivně mluvilo. Měli ho rádi všichni studenti; i pro ně byl přirozenou autoritou.

Přestože byl dva roky proděkanem pro zahraniční záležitosti a pět let (1992–1997) prorektorem Univerzity Palackého, pro nás na katedře tu byl vždycky. Vždy se s ním dalo domluvit, vždy našel řešení. Za jeho působení se k sobě všichni chovali s úctou a respektem, protože se tak choval ke každému i on. Tehdy nikdo nešel kolegům po krku, nevrážel jim kudlu do zad; stud by to nikomu nedovolil. Svou schopnost stmelovat a kultivovat používal i jako člen fakultního a později univerzitního senátu, ale například i jako člen předsednictva Rady vysokých škol.

To, že byl myšlením stále mladý, ale zároveň moudrý a zkušený, k němu dozajista přitáhlo i jeho manželku Michaelu, výbornou lingvistku a čerstvou docentku. A když se dostal do věku, kdy i on potřeboval oporu, poskytla mu ji v míře vrchovaté.

V roce 1984 jsem psal pod vedením Josefa Jařaba, který si pana profesora Macháčka též velmi vážil, diplomovou práci, v níž jsem mimo jiné rozebíral román Walkera Percyho Poslední džentlmen. Když tak přemýšlím a rozhlížím se kolem sebe, zdá se mi, že toto označení sedí nejlépe právě na pana profesora Macháčka.

Olomoucké anglistice skončila celá jedna éra. Zemřel náš emeritní profesor Jaroslav Macháček, ikona české lingvistiky (žák Ivana Poldaufa), legenda a nejslušnější člověk, jakého jsem kdy potkal.

Ta éra ale vlastně neskončila až jeho smrtí, skončila už koncem srpna 2011, kdy odešel z funkce vedoucího katedry, kterou zastával od roku 1990. Tehdy byl znovu přijat na filozofickou fakultu, ze které musel pro své názory nuceně odejít v roce 1970, na samém počátku období, kterému komunisté eufemisticky říkali „normalizace“ a které bylo vším možným, jen ne normálním.

V době mého studia (1979–1984) se o docentu Macháčkovi (profesorem byl jmenován až v roce 1991) mluvilo jen šeptem, málokdo z nás ho viděl osobně, nebo jsme si to alespoň mysleli, protože jsme netušili, jak vypadá. Když jsme se ovšem připravovali na zkoušku z anglické historické mluvnice, jeho skripta Stručný přehled historického vývoje angličtiny (dodnes si pamatuji, že šlo o dotisk z roku 1964) jsme si půjčovali jako nesmírně cenný kontraband. Záhy jsme také vypátrali, že jakmile zkoušející zjistil, že se daný student připravoval právě z Macháčkových skript, téměř automaticky zapisoval do indexu jedničku. Věděli jsme, že autor pracuje někde v kotelně a občas učí učitele lékařské fakulty anglicky, a zaslechli jsme také, že většina anglických verzí odborných článků či referátů na konferencích, jejichž autory byli pracovníci téže instituce, je jeho překladatelským dílem. Představoval jsem si, jak se docent či profesor lékařské fakulty plíží potají do kotelny, aby panu docentu Macháčkovi předal nějaký odborný text, a přitom se ohlíží, zda ho nepronásleduje nějaký udavač z vlastních řad, či dokonce příslušník Státní bezpečnosti v civilu.

Poprvé jsem pana docenta Macháčka viděl ve druhé polovině 80. let. Přišel se podívat na divadelní představení brněnských studentů anglistiky, jaké se vždy jednou do roka odehrávalo v legendárním Divadle hudby. Už si nepamatuji, kdo mi ho vlastně ukázal, ale dobře si vzpomínám, že ho tehdejší členové katedry, ale i lidé, které jsem neznal, uctivě zdravili, ale pak se co nejrychleji vzdalovali, aby snad neměli v budoucnu potíže.

Když se v roce 1990 vrátil, vypadalo to, jako by nikdy neodešel. Nikomu nic nevyčítal, nikomu se nemstil, nezahořkl a vůbec nemluvil o těch dvaceti ztracených letech, kdy nesměl pracovat ve svém oboru ani publikovat. A spolu s ním přišla pravá akademická atmosféra. S každým členem katedry si našel čas neformálně popovídat a zažertovat, věděl přesně, kdo se o co zajímá a čím se zabývá, v těžkých časech dokázal povzbudit. Neměl rád zbytečné papírování a schůzování, zastával názor, že všichni mají dělat to, co umějí nejlíp, a to takovým způsobem, jaký jim nejlépe vyhovuje. A jeho podřízení mu tuto důvěru vraceli. Katedra nikdy neměla tolik velkých grantů a výzkumných záměrů ani lepší výsledky v publikační činnosti než mezi lety 1994 a 2011. Schůze katedry byla významná společenská událost, a dokonce i na opravování přijímacích testů se členové katedry těšili. Když jsem se někdy při psaní nějakého článku zasekl, zašel jsem za ním na katedru jen tak, na kus řeči, a poté, co jsem si vyslechl nějakou uštěpačnou, ale zároveň laskavou poznámku třeba o mé neznalosti nějakého latinského rčení, dobrá nálada mi vydržela několik dní a tam, kde je dobrá nálada, jde práce od ruky sama. Jeho suchý anglický humor byl proslulý a žádná slavnostní událost, žádné jubileum se neobešly bez jeho originálního proslovu, o kterém se pak ještě dlouho obdivně mluvilo. Měli ho rádi všichni studenti; i pro ně byl přirozenou autoritou.

Přestože byl dva roky proděkanem pro zahraniční záležitosti a pět let (1992–1997) prorektorem Univerzity Palackého, pro nás na katedře tu byl vždycky. Vždy se s ním dalo domluvit, vždy našel řešení. Za jeho působení se k sobě všichni chovali s úctou a respektem, protože se tak choval ke každému i on. Tehdy nikdo nešel kolegům po krku, nevrážel jim kudlu do zad; stud by to nikomu nedovolil. Svou schopnost stmelovat a kultivovat používal i jako člen fakultního a později univerzitního senátu, ale například i jako člen předsednictva Rady vysokých škol.

To, že byl myšlením stále mladý, ale zároveň moudrý a zkušený, k němu dozajista přitáhlo i jeho manželku Michaelu, výbornou lingvistku a čerstvou docentku. A když se dostal do věku, kdy i on potřeboval oporu, poskytla mu ji v míře vrchovaté.

V roce 1984 jsem psal pod vedením Josefa Jařaba, který si pana profesora Macháčka též velmi vážil, diplomovou práci, v níž jsem mimo jiné rozebíral román Walkera Percyho Poslední džentlmen. Když tak přemýšlím a rozhlížím se kolem sebe, zdá se mi, že toto označení sedí nejlépe právě na pana profesora Macháčka.

Přišla smutná zpráva – opustil nás člověk po dekády považovaný za jednoho z „dobrých duchů“ naší filozofické fakulty. Profesor Jaroslav Macháček z katedry anglistiky a amerikanistiky. Bylo mu 96 let.

Jako chlapec zažil Olomouc ještě v časech, kdy byla jeho rodná čtvrť Pavlovičky dvojjazyčným česko-německým sousedstvím – a právě jazyky se staly jeho vášní a osudem. Krátce po 2. světové válce nastoupil na čerstvě obnovenou Filozofickou fakultu Univerzity Palackého. Jako čerstvý absolvent zde začal v roce 1952 vyučovat. Mezi jeho první studenty patřil i budoucí rektor Josef Jařab.

Do šedesátých let se zařadil mezi elitu československé anglistiky. Tehdejší politické uvolnění mu umožnilo akademické působení i v zahraničí – přednášel mimo jiné na univerzitě v britském Sheffieldu. Za „pražského jara“ se stal vedoucím katedry.

Jeho profesní život osudově poznamenala sovětská invaze v srpnu 1968. Pro neskrývaný nesouhlas s nově nastolovanými pořádky byl postupně zbaven akademických funkcí, a nakonec vyhozen z fakulty.

Na dlouhých 16 let byl odkázán na práci topiče v kotelně ve Fakultní nemocnici Olomouc. Ani za léta strávená v kotelně neztratil akademický rozhled a odbornost. Lékaři ve fakultní nemocnici svého topiče s docenturou a znalostí osmi jazyků dlouho neoficiálně vyhledávali jako překladatele a učitele.

Po pádu komunismu byl povolán k návratu na „rodnou“ filozofickou fakultu, kterou následně pomáhal rozvíjet z pozice proděkana a profesora katedry anglistiky a amerikanistiky. Tu aktivně vedl až do svých 82 let. Ještě jako emeritní profesor zde přednášel.

Svou prací ovlivnil několik generací akademiků a studentů, kteří si jej hluboce vážili pro jeho erudici a životní moudrost, humor, optimismus, laskavost a až starosvětské gentlemanství. Zůstane navždy zapsán v paměti naší alma mater.

Poslední rozloučení s panem profesorem se uskuteční ve čtvrtek 18. června od 12:40 v obřadní síni olomouckého krematoria.

Přišla smutná zpráva – opustil nás člověk po dekády považovaný za jednoho z „dobrých duchů“ naší filozofické fakulty. Profesor Jaroslav Macháček z katedry anglistiky a amerikanistiky. Bylo mu 96 let.

Jako chlapec zažil Olomouc ještě v časech, kdy byla jeho rodná čtvrť Pavlovičky dvojjazyčným česko-německým sousedstvím – a právě jazyky se staly jeho vášní a osudem. Krátce po 2. světové válce nastoupil na čerstvě obnovenou Filozofickou fakultu Univerzity Palackého. Jako čerstvý absolvent zde začal v roce 1952 vyučovat. Mezi jeho první studenty patřil i budoucí rektor Josef Jařab.

Do šedesátých let se zařadil mezi elitu československé anglistiky. Tehdejší politické uvolnění mu umožnilo akademické působení i v zahraničí – přednášel mimo jiné na univerzitě v britském Sheffieldu. Za „pražského jara“ se stal vedoucím katedry.

Jeho profesní život osudově poznamenala sovětská invaze v srpnu 1968. Pro neskrývaný nesouhlas s nově nastolovanými pořádky byl postupně zbaven akademických funkcí, a nakonec vyhozen z fakulty.

Na dlouhých 16 let byl odkázán na práci topiče v kotelně ve Fakultní nemocnici Olomouc. Ani za léta strávená v kotelně neztratil akademický rozhled a odbornost. Lékaři ve fakultní nemocnici svého topiče s docenturou a znalostí osmi jazyků dlouho neoficiálně vyhledávali jako překladatele a učitele.

Po pádu komunismu byl povolán k návratu na „rodnou“ filozofickou fakultu, kterou následně pomáhal rozvíjet z pozice proděkana a profesora katedry anglistiky a amerikanistiky. Tu aktivně vedl až do svých 82 let. Ještě jako emeritní profesor zde přednášel.

Svou prací ovlivnil několik generací akademiků a studentů, kteří si jej hluboce vážili pro jeho erudici a životní moudrost, humor, optimismus, laskavost a až starosvětské gentlemanství. Zůstane navždy zapsán v paměti naší alma mater.

Poslední rozloučení s panem profesorem se uskuteční ve čtvrtek 18. června od 12:40 v obřadní síni olomouckého krematoria.

U příležitosti 200. výročí ustanovení šlechtické výlučnosti u olomoucké metropolitní kapituly připravila Cyrilometodějská teologická fakulta UP, Muzeum umění Olomouc a Římskokatolická farnost sv. Václava Olomouc výstavu nazvanou Šlechtictví & kněžství. Její vernisáž se uskuteční ve čtvrtek 18. června v 16 hodin.

Výstava v kryptě katedrály sv. Václava připomíná vybrané osobnosti z řad olomouckých kanovníků 19. a první poloviny 20. století, a to prostřednictvím uměleckořemeslných děl liturgické povahy z fondu katedrály.

„Návštěvníci se mohou seznámit s uměleckými díly, která kanovníci opatřili, aby zvýšili lesk katedrální bohoslužby, a s předměty spojenými s fungováním kapituly. Na výstavě uvidí preciosa (kalichy a další zlatnické práce) a paramenta. Vystavena jsou také signa olomouckých kanovníků a almuce (kožešinová pláštěnka), která se v zimních měsících nosila do chóru,“ upozornila spoluautorka výstavy Jitka Jonová, vedoucí katedry církevních dějin a dějin křesťanského umění CMTF UP.

Od raného středověku vznikaly při katedrálních chrámech sbory kleriků – kanovníků, jejichž úkolem bylo zajišťovat modlitby v chóru katedrál, pečovat o slavnostní podobu bohoslužeb a podporovat biskupa při správě diecéze. Tuto roli zastávala také olomoucká kapitula, která patří k nejstarším církevním institucím na Moravě. Od konce 17. století byli olomouckými kanovníky téměř výhradně příslušníci šlechty. V Olomouci byla šlechtická výlučnost zakotvena v kapitulních stanovách potvrzených olomouckým arcibiskupem, arcivévodou a kardinálem Rudolfem Janem v roce 1826. Tuto podmínku se podařilo uvolnit až po roce 1880 a definitivně zrušit po roce 1918.

„Ať už byli olomoučtí kanovníci šlechtici rodem, nebo se jejich šlechtictví projevovalo v duchovních aktivitách, představovali důležitou součást fungování diecéze i katedrály. Patřili často k nejštědřejším donátorům, ale také k významným hybatelům kulturního, společenského i národního života,“ dodala docentka Jonová.

Výstava bude zahájena vernisáží ve čtvrtek 18. června v 16 hodin a v katedrální kryptě ji bude možné navštívit až do 13. září. Do konce června a v září bude přístupná o víkendech, v červenci a srpnu pak i ve všední dny viz přiložený plakát výše. Mimo uvedené časy lze výstavu zhlédnout v rámci předem objednané komentované prohlídky jako součást prohlídkového okruhu. Další informace k výstavě zde.

U příležitosti 200. výročí ustanovení šlechtické výlučnosti u olomoucké metropolitní kapituly připravila Cyrilometodějská teologická fakulta UP, Muzeum umění Olomouc a Římskokatolická farnost sv. Václava Olomouc výstavu nazvanou Šlechtictví & kněžství. Její vernisáž se uskuteční ve čtvrtek 18. června v 16 hodin.

Výstava v kryptě katedrály sv. Václava připomíná vybrané osobnosti z řad olomouckých kanovníků 19. a první poloviny 20. století, a to prostřednictvím uměleckořemeslných děl liturgické povahy z fondu katedrály.

„Návštěvníci se mohou seznámit s uměleckými díly, která kanovníci opatřili, aby zvýšili lesk katedrální bohoslužby, a s předměty spojenými s fungováním kapituly. Na výstavě uvidí preciosa (kalichy a další zlatnické práce) a paramenta. Vystavena jsou také signa olomouckých kanovníků a almuce (kožešinová pláštěnka), která se v zimních měsících nosila do chóru,“ upozornila spoluautorka výstavy Jitka Jonová, vedoucí katedry církevních dějin a dějin křesťanského umění CMTF UP.

Od raného středověku vznikaly při katedrálních chrámech sbory kleriků – kanovníků, jejichž úkolem bylo zajišťovat modlitby v chóru katedrál, pečovat o slavnostní podobu bohoslužeb a podporovat biskupa při správě diecéze. Tuto roli zastávala také olomoucká kapitula, která patří k nejstarším církevním institucím na Moravě. Od konce 17. století byli olomouckými kanovníky téměř výhradně příslušníci šlechty. V Olomouci byla šlechtická výlučnost zakotvena v kapitulních stanovách potvrzených olomouckým arcibiskupem, arcivévodou a kardinálem Rudolfem Janem v roce 1826. Tuto podmínku se podařilo uvolnit až po roce 1880 a definitivně zrušit po roce 1918.

„Ať už byli olomoučtí kanovníci šlechtici rodem, nebo se jejich šlechtictví projevovalo v duchovních aktivitách, představovali důležitou součást fungování diecéze i katedrály. Patřili často k nejštědřejším donátorům, ale také k významným hybatelům kulturního, společenského i národního života,“ dodala docentka Jonová.

Výstava bude zahájena vernisáží ve čtvrtek 18. června v 16 hodin a v katedrální kryptě ji bude možné navštívit až do 13. září. Do konce června a v září bude přístupná o víkendech, v červenci a srpnu pak i ve všední dny viz přiložený plakát výše. Mimo uvedené časy lze výstavu zhlédnout v rámci předem objednané komentované prohlídky jako součást prohlídkového okruhu. Další informace k výstavě zde.

Webová aplikace Pokusnice.cz, kterou vytvořili odborníci z Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci ve spolupráci s Vědeckotechnickým parkem UP, se rozrostla o nové funkce pro správu chemikálií, laboratorního vybavení a organizaci laboratorního provozu. Z původní databáze návodů na chemické pokusy se tak postupně stává komplexní nástroj, který učitelům chemie pomáhá nejen s přípravou praktické výuky, ale také s každodenním fungováním školních laboratoří.

Největší novinkou Pokusnice.cz je sekce Laboratoř, která propojuje jednotlivé části aplikace do jednoho pracovního prostředí. Učitelé a laboranti mohou pomocí aplikace spravovat zásoby chemikálií a vybavení, sledovat jejich množství, dostupnost či expiraci, vytvářet vlastní záznamy a organizovat experimenty podle potřeb své školy.

Rozšíření databáze chemikálií

Rozšíření se dočkala také databáze chemikálií. Nový modul umožňuje vyhledávat látky podle názvu i vlastností a poskytuje základní fyzikálně-chemické údaje, bezpečnostní informace, GHS symboly, H-věty, P-věty i odkazy na bezpečnostní listy. Podobně funguje modul Laboratorní vybavení, který nabízí přehled laboratorního skla, ochranných pomůcek a dalších nástrojů využívaných při výuce chemie.

„Původní poslání aplikace však zůstává stejné. Pokusnice.cz má učitelům chemie na základních a středních školách usnadnit přípravu experimentů a podpořit zařazování praktické výuky do hodin,“ uvedl Václav Bazgier z katedry fyzikální chemie.

Přehledné návody pro školní experimenty

Databáze pokusů je přehledně členěna podle jednotlivých oblastí chemie, laboratorních technik i typu experimentů. Uživatelé mohou vybírat mezi demonstračními pokusy, školními žákovskými experimenty nebo domácími pokusy určenými pro bezpečné ověření chemických principů mimo školní laboratoř.

Výrazně propracovanější jsou také samotné návody na experimenty. Kromě seznamu potřebných chemikálií a vybavení obsahují vysvětlení vědeckých principů, vzdělávací souvislosti, podrobný pracovní postup, doporučené množství materiálu, metodické poznámky pro učitele i návrhy alternativního provedení. Součástí mohou být fotografie, videa, pracovní listy nebo popisy očekávaných výsledků experimentu.

Interaktivní průvodce přímo při výuce

„Novinkou přímo při realizaci pokusů je interaktivní průvodce experimentem, který uživatele provádí jednotlivými kroky a pomáhá minimalizovat chyby při práci. Učitelé tak získávají praktického pomocníka využitelného přímo během výuky,“ doplnil Václav Bazgier.

Aplikace zároveň podporuje zájem o chemii i mimo školní prostředí. Vedle školních experimentů nabízí také jednoduché domácí pokusy, které mohou žáci bezpečně realizovat společně s rodiči. Přispívá tak k propojení školní výuky s každodenním životem a ukazuje, že chemie může být srozumitelná, bezpečná a atraktivní i mimo školní lavice.

Pokusnice je dostupná na webu www.pokusnice.cz. Vývojový tým počítá s dalším rozšiřováním databáze experimentů, pracovních listů a multimediálních materiálů i s rozvojem funkcí podporujících sdílení zkušeností a spolupráci mezi učiteli.

Webová aplikace Pokusnice.cz, kterou vytvořili odborníci z Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci ve spolupráci s Vědeckotechnickým parkem UP, se rozrostla o nové funkce pro správu chemikálií, laboratorního vybavení a organizaci laboratorního provozu. Z původní databáze návodů na chemické pokusy se tak postupně stává komplexní nástroj, který učitelům chemie pomáhá nejen s přípravou praktické výuky, ale také s každodenním fungováním školních laboratoří.

Největší novinkou Pokusnice.cz je sekce Laboratoř, která propojuje jednotlivé části aplikace do jednoho pracovního prostředí. Učitelé a laboranti mohou pomocí aplikace spravovat zásoby chemikálií a vybavení, sledovat jejich množství, dostupnost či expiraci, vytvářet vlastní záznamy a organizovat experimenty podle potřeb své školy.

Rozšíření databáze chemikálií

Rozšíření se dočkala také databáze chemikálií. Nový modul umožňuje vyhledávat látky podle názvu i vlastností a poskytuje základní fyzikálně-chemické údaje, bezpečnostní informace, GHS symboly, H-věty, P-věty i odkazy na bezpečnostní listy. Podobně funguje modul Laboratorní vybavení, který nabízí přehled laboratorního skla, ochranných pomůcek a dalších nástrojů využívaných při výuce chemie.

„Původní poslání aplikace však zůstává stejné. Pokusnice.cz má učitelům chemie na základních a středních školách usnadnit přípravu experimentů a podpořit zařazování praktické výuky do hodin,“ uvedl Václav Bazgier z katedry fyzikální chemie.

Přehledné návody pro školní experimenty

Databáze pokusů je přehledně členěna podle jednotlivých oblastí chemie, laboratorních technik i typu experimentů. Uživatelé mohou vybírat mezi demonstračními pokusy, školními žákovskými experimenty nebo domácími pokusy určenými pro bezpečné ověření chemických principů mimo školní laboratoř.

Výrazně propracovanější jsou také samotné návody na experimenty. Kromě seznamu potřebných chemikálií a vybavení obsahují vysvětlení vědeckých principů, vzdělávací souvislosti, podrobný pracovní postup, doporučené množství materiálu, metodické poznámky pro učitele i návrhy alternativního provedení. Součástí mohou být fotografie, videa, pracovní listy nebo popisy očekávaných výsledků experimentu.

Interaktivní průvodce přímo při výuce

„Novinkou přímo při realizaci pokusů je interaktivní průvodce experimentem, který uživatele provádí jednotlivými kroky a pomáhá minimalizovat chyby při práci. Učitelé tak získávají praktického pomocníka využitelného přímo během výuky,“ doplnil Václav Bazgier.

Aplikace zároveň podporuje zájem o chemii i mimo školní prostředí. Vedle školních experimentů nabízí také jednoduché domácí pokusy, které mohou žáci bezpečně realizovat společně s rodiči. Přispívá tak k propojení školní výuky s každodenním životem a ukazuje, že chemie může být srozumitelná, bezpečná a atraktivní i mimo školní lavice.

Pokusnice je dostupná na webu www.pokusnice.cz. Vývojový tým počítá s dalším rozšiřováním databáze experimentů, pracovních listů a multimediálních materiálů i s rozvojem funkcí podporujících sdílení zkušeností a spolupráci mezi učiteli.

V češtině je k dispozici jen velmi málo zdrojů, které by pomohly porozumět perskému súfismu. Tuto mezeru v literatuře se pokusil zaplnit Ali Yansori, český filozof a muzikolog působící na katedře filozofie Filozofické fakulty Univerzity Palackého. V nakladatelství Malvern vydal knihu Cesta svobodného ducha: Súfismus a chuť bytí.

Tato pozoruhodná publikace v rozsahu téměř dvě stě padesát stran se věnuje perskému súfismu. Cesta svobodného ducha: Súfismus a chuť bytí není běžnou odbornou studií, ale spíše filozoficko-mystickou meditací o vnitřním osvobození člověka.

„Kniha slouží jako obecný úvod do světa perského súfismu. Vypráví jeho příběh skrze zásadní aspekt této tradice, který bývá v akademické literatuře často opomíjen: svobodomyslnost. Vzhledem k současné válce, do níž je Írán zapojen, a jejím potenciálním globálním důsledkům, například možnosti energetické krize, se zájem o perskou, tedy íránskou, kulturu výrazně zvýšil. Snad moje kniha osvětlí aspekty perské kultury, které by jinak mohly zůstat západním čtenářům skryty,“ uvedl její autor Ali Yansori, odborný asistent katedry filozofie FF UP.

Podle něj není súfismus jakožto cesta svobodného ducha pro většinu znám, protože se studiu súfismu věnují především islámští badatelé, kteří bývají spíše konzervativní. Tito badatelé mají silnou motivaci prezentovat takovou podobu súfismu, která je v souladu s náboženským právem.

„Charakteristickým rysem perského súfismu je, že jde o filozofii bez dogmat a doktrín, podobně jako u duchovních tradic bližších západním čtenářům, například taoismu či zenového budhismu. Súfismus se zaměřuje především na umění bytí a životní zkušenost. Ti, kteří neovládají klasickou perštinu, nemají přímý přístup k súfijským textům. Nezbývá jim proto než přijímat interpretace badatelů jako bernou minci. Cílem mé knihy je tak odhalit to, čemu se odborná literatura doposud nevěnovala. Do češtiny jsou poprvé přeloženy některé z nejskandálnějších súfijských výroků. Čtenářům představuji pulzující srdce súfismu a nabízím portrét svobodného súfijského ducha v jeho nejryzejší podobě,“ shrnul Ali Yansori, který interpretuje súfismus jako cestu vnitřní svobody, sebepoznání a překročení ega.

Yansori uvádí, že je člověk po většinu života ovládán různými ‚pány‘, například společností, ideologiemi, náboženstvím, autoritami, vlastním egem, strachem či ambicemi. Tvrdí, že lidé často zaměňují ‚zdání skutečnosti‘ za skutečnost samotnou.

„Má kniha je v tomto smyslu o tlukoucím srdci perské poezie a filozofie. Kultura totiž závisí na nekonformních jedincích, kteří se vzpírají konzervatismu a ortodoxii většinové společnosti. Jinými slovy, kulturní rozvoj závisí na kontrakultuře vycházející ze svobodného ducha. Jinak hrozí, že kultura ztuhne v konzervativním formalismu,“ dodal autor. Podle něj je historie perské kultury od historie súfismu neoddělitelná, protože právě súfismus vždy poskytoval prostor nezbytný pro vyjádření svobodného ducha.

Cesta svobodného ducha: Súfismus a chuť bytí není učebnicí. Její styl je spíše esejistický a filozoficko-poetický. Oslovit by mohla především čtenáře se zájmem o duchovní filozofii, hledání identity, mystiku nebo kritickou reflexi moderní společnosti.

V češtině je k dispozici jen velmi málo zdrojů, které by pomohly porozumět perskému súfismu. Tuto mezeru v literatuře se pokusil zaplnit Ali Yansori, český filozof a muzikolog působící na katedře filozofie Filozofické fakulty Univerzity Palackého. V nakladatelství Malvern vydal knihu Cesta svobodného ducha: Súfismus a chuť bytí.

Tato pozoruhodná publikace v rozsahu téměř dvě stě padesát stran se věnuje perskému súfismu. Cesta svobodného ducha: Súfismus a chuť bytí není běžnou odbornou studií, ale spíše filozoficko-mystickou meditací o vnitřním osvobození člověka.

„Kniha slouží jako obecný úvod do světa perského súfismu. Vypráví jeho příběh skrze zásadní aspekt této tradice, který bývá v akademické literatuře často opomíjen: svobodomyslnost. Vzhledem k současné válce, do níž je Írán zapojen, a jejím potenciálním globálním důsledkům, například možnosti energetické krize, se zájem o perskou, tedy íránskou, kulturu výrazně zvýšil. Snad moje kniha osvětlí aspekty perské kultury, které by jinak mohly zůstat západním čtenářům skryty,“ uvedl její autor Ali Yansori, odborný asistent katedry filozofie FF UP.

Podle něj není súfismus jakožto cesta svobodného ducha pro většinu znám, protože se studiu súfismu věnují především islámští badatelé, kteří bývají spíše konzervativní. Tito badatelé mají silnou motivaci prezentovat takovou podobu súfismu, která je v souladu s náboženským právem.

„Charakteristickým rysem perského súfismu je, že jde o filozofii bez dogmat a doktrín, podobně jako u duchovních tradic bližších západním čtenářům, například taoismu či zenového budhismu. Súfismus se zaměřuje především na umění bytí a životní zkušenost. Ti, kteří neovládají klasickou perštinu, nemají přímý přístup k súfijským textům. Nezbývá jim proto než přijímat interpretace badatelů jako bernou minci. Cílem mé knihy je tak odhalit to, čemu se odborná literatura doposud nevěnovala. Do češtiny jsou poprvé přeloženy některé z nejskandálnějších súfijských výroků. Čtenářům představuji pulzující srdce súfismu a nabízím portrét svobodného súfijského ducha v jeho nejryzejší podobě,“ shrnul Ali Yansori, který interpretuje súfismus jako cestu vnitřní svobody, sebepoznání a překročení ega.

Yansori uvádí, že je člověk po většinu života ovládán různými ‚pány‘, například společností, ideologiemi, náboženstvím, autoritami, vlastním egem, strachem či ambicemi. Tvrdí, že lidé často zaměňují ‚zdání skutečnosti‘ za skutečnost samotnou.

„Má kniha je v tomto smyslu o tlukoucím srdci perské poezie a filozofie. Kultura totiž závisí na nekonformních jedincích, kteří se vzpírají konzervatismu a ortodoxii většinové společnosti. Jinými slovy, kulturní rozvoj závisí na kontrakultuře vycházející ze svobodného ducha. Jinak hrozí, že kultura ztuhne v konzervativním formalismu,“ dodal autor. Podle něj je historie perské kultury od historie súfismu neoddělitelná, protože právě súfismus vždy poskytoval prostor nezbytný pro vyjádření svobodného ducha.

Cesta svobodného ducha: Súfismus a chuť bytí není učebnicí. Její styl je spíše esejistický a filozoficko-poetický. Oslovit by mohla především čtenáře se zájmem o duchovní filozofii, hledání identity, mystiku nebo kritickou reflexi moderní společnosti.

Více než tři stovky nejúspěšnějších středoškolských badatelů z celé České republiky míří do Olomouce. Od pátku do neděle se budou účastnit 48. ročníku celostátní přehlídky Středoškolské odborné činnosti (SOČ). Na organizaci prestižní soutěže se podílejí Univerzita Palackého a Gymnázium Olomouc-Hejčín. Setkání se koná za finanční podpory Olomouckého kraje.

Celostátní přehlídka SOČ patří k nejvýznamnějším studentským soutěžím v zemi. Mladí badatelé v ní každoročně prezentují projekty z oblasti přírodních, technických, humanitních i společenských věd a řada z nich následně pokračuje ve vědecké kariéře na vysokých školách či ve výzkumných institucích.

„Pro Univerzitu Palackého je podpora talentovaných středoškoláků mimořádně důležitá. Právě mezi účastníky SOČ jsou budoucí studenti našich fakult, kteří mohou už během studia rozvíjet svůj vědecký potenciál a později se stát součástí výzkumných týmů. Chceme mladým lidem ukazovat, že věda je otevřená, inspirativní a že i oni mohou být její součástí,“ uvedl za organizační tým Matěj Dostálek, prorektor pro komunikaci a společenskou odpovědnost UP.

Slavnostní zahájení přehlídky proběhne v pátek 12. června v kině Metropol. Účastníky zde jménem Univerzity Palackého přivítá prorektor pro doktorské studium a juniorní vědu Miroslav Dopita. Součástí programu bude také ocenění Lucie Ovčačíkové, jejíž vědecká cesta je příkladem toho, jak může účast v SOČ otevřít dveře k mezinárodním úspěchům. Díky svým výsledkům v loňském celostátním kole SOČ totiž před několika týdny reprezentovala jako jediná Českou republiku na prestižní světové soutěži Regeneron International Science and Engineering Fair (ISEF) v americkém Phoenixu v Arizoně, kde v silné mezinárodní konkurenci získala třetí místo v oboru chemie. Na jejím úspěchu se podíleli odborníci z Přírodovědecké fakulty UP, kteří ji vedli v programu Badatel zaměřeném právě na podporu talentovaných středoškolských studentů.

„Ocenění Lucie Ovčačíkové během slavnostního zahájení má být inspirací pro letošní účastníky soutěže. Její cesta ukazuje, kam až může vést zájem o vědu podpořený dobrým vedením a především vlastní pílí a odhodláním. Zároveň podtrhuje význam spolupráce mezi středními školami, univerzitami a vědeckými pracovišti při rozvoji mladých talentů. Lucie jako čerstvá maturantka získala díky své úspěšné prezentaci v USA plné stipendium ke studiu na Westlake University, jedné z nejrychleji se rozvíjejících výzkumných univerzit v Číně,“ doplnil Matěj Dostálek.

Univerzita Palackého poskytla k organizaci celostátní soutěže své prostory. Zajistila pro všechny účastníky SOČ, kterých je i s porotci a doprovodem na čtyři sta, ubytování na vysokoškolských kolejích i stravování v univerzitní menze. Vedle samotných obhajob soutěžních prací nabídne letošní celostátní přehlídka doprovodný program, který proběhne také v režii univerzity. Realizace Celostátní přehlídky 48. ročníku SOČ byla podpořena Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR a Olomouckým krajem.

Více než tři stovky nejúspěšnějších středoškolských badatelů z celé České republiky míří do Olomouce. Od pátku do neděle se budou účastnit 48. ročníku celostátní přehlídky Středoškolské odborné činnosti (SOČ). Na organizaci prestižní soutěže se podílejí Univerzita Palackého a Gymnázium Olomouc-Hejčín. Setkání se koná za finanční podpory Olomouckého kraje.

Celostátní přehlídka SOČ patří k nejvýznamnějším studentským soutěžím v zemi. Mladí badatelé v ní každoročně prezentují projekty z oblasti přírodních, technických, humanitních i společenských věd a řada z nich následně pokračuje ve vědecké kariéře na vysokých školách či ve výzkumných institucích.

„Pro Univerzitu Palackého je podpora talentovaných středoškoláků mimořádně důležitá. Právě mezi účastníky SOČ jsou budoucí studenti našich fakult, kteří mohou už během studia rozvíjet svůj vědecký potenciál a později se stát součástí výzkumných týmů. Chceme mladým lidem ukazovat, že věda je otevřená, inspirativní a že i oni mohou být její součástí,“ uvedl za organizační tým Matěj Dostálek, prorektor pro komunikaci a společenskou odpovědnost UP.

Slavnostní zahájení přehlídky proběhne v pátek 12. června v kině Metropol. Účastníky zde jménem Univerzity Palackého přivítá prorektor pro doktorské studium a juniorní vědu Miroslav Dopita. Součástí programu bude také ocenění Lucie Ovčačíkové, jejíž vědecká cesta je příkladem toho, jak může účast v SOČ otevřít dveře k mezinárodním úspěchům. Díky svým výsledkům v loňském celostátním kole SOČ totiž před několika týdny reprezentovala jako jediná Českou republiku na prestižní světové soutěži Regeneron International Science and Engineering Fair (ISEF) v americkém Phoenixu v Arizoně, kde v silné mezinárodní konkurenci získala třetí místo v oboru chemie. Na jejím úspěchu se podíleli odborníci z Přírodovědecké fakulty UP, kteří ji vedli v programu Badatel zaměřeném právě na podporu talentovaných středoškolských studentů.

„Ocenění Lucie Ovčačíkové během slavnostního zahájení má být inspirací pro letošní účastníky soutěže. Její cesta ukazuje, kam až může vést zájem o vědu podpořený dobrým vedením a především vlastní pílí a odhodláním. Zároveň podtrhuje význam spolupráce mezi středními školami, univerzitami a vědeckými pracovišti při rozvoji mladých talentů. Lucie jako čerstvá maturantka získala díky své úspěšné prezentaci v USA plné stipendium ke studiu na Westlake University, jedné z nejrychleji se rozvíjejících výzkumných univerzit v Číně,“ doplnil Matěj Dostálek.

Univerzita Palackého poskytla k organizaci celostátní soutěže své prostory. Zajistila pro všechny účastníky SOČ, kterých je i s porotci a doprovodem na čtyři sta, ubytování na vysokoškolských kolejích i stravování v univerzitní menze. Vedle samotných obhajob soutěžních prací nabídne letošní celostátní přehlídka doprovodný program, který proběhne také v režii univerzity. Realizace Celostátní přehlídky 48. ročníku SOČ byla podpořena Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR a Olomouckým krajem.

Jak efektivně využívat digitální nástroje ve výuce? Jak podporovat pedagogické kompetence vysokoškolských vyučujících? I na tyto otázky hledala odpovědi v letním semestru Učící se komunita Univerzity Palackého, která propojuje vyučující napříč fakultami a vytváří prostor pro sdílení zkušeností a inspiraci v oblasti moderního vzdělávání.

Komunita sdružuje zástupce všech fakult, kteří se na svých pracovištích aktivně věnují tématu kvality výuky. Nabízí prostor zkušeným pedagogům i těm, kteří s učitelskou praxí teprve začínají. Do společných debat přinášejí jak své podněty, tak i názory a postřehy kolegů a kolegyň z fakult, které reprezentují. „Právě pravidelná setkání napříč univerzitou jsou důležitým předpokladem pro rozvoj kvalitní výuky. Umožňují vyměňovat si zkušenosti, vzájemně se inspirovat a společně hledat cesty, jak reagovat na proměňující se potřeby studentů i současného vysokoškolského vzdělávání. Velmi si vážím toho, že se na UP daří vytvářet prostředí, ve kterém vyučující aktivně přemýšlejí o své pedagogické práci a chtějí ji dále rozvíjet,“ uvedla Jitka Petrová, prorektorka pro studium a celoživotní vzdělávání.

Během letního semestru proběhla dvě tematická setkání. Březnové se zabývalo využitím online nástrojů ve výuce. Účastníci sdíleli zkušenosti s využíváním digitálních technologií pro aktivní zapojení studentů, poskytování zpětné vazby i efektivnější organizaci výuky. Součástí programu bylo také představení COOC kurzů dostupných zaměstnancům a doktorandům prostřednictvím Portálu celoživotního vzdělávání.

Druhá akce se v dubnu zaměřila na podporu kvality výuky a Kompetenční rámec vysokoškolského učitele na UP. Během workshopu účastníci sdíleli své zkušenosti, silné stránky ve výuce i oblasti, které chtějí dále rozvíjet. Diskutovali také o možnostech podpory pedagogických kompetencí na jednotlivých fakultách.

„Obě letošní setkání potvrdila smysl Učící se komunity, jejíž vznik jsme iniciovali v loňském roce. Možnost seznámit se s kolegy z jiných oborů přispívá k rozvoji kultury kvalitního vysokoškolského vzdělávání. Klíčovou roli v tomto procesu sehrávají také členové komunity jako ambasadoři kvality výuky, kteří podporují rozvoj pedagogických kompetencí na svých pracovištích,“ uvedla Klára Tesaříková Čermáková, vedoucí oddělení dalšího vzdělávání a inovací ve výuce UP.

Setkání Učící se komunity jsou realizována v rámci projektu IQ UP: Moderně a inovativně ke kvalitnímu vzdělání na Univerzitě Palackého v Olomouci, reg. č. CZ.02.02.XX/00/23_022/0008873.

Jak efektivně využívat digitální nástroje ve výuce? Jak podporovat pedagogické kompetence vysokoškolských vyučujících? I na tyto otázky hledala odpovědi v letním semestru Učící se komunita Univerzity Palackého, která propojuje vyučující napříč fakultami a vytváří prostor pro sdílení zkušeností a inspiraci v oblasti moderního vzdělávání.

Komunita sdružuje zástupce všech fakult, kteří se na svých pracovištích aktivně věnují tématu kvality výuky. Nabízí prostor zkušeným pedagogům i těm, kteří s učitelskou praxí teprve začínají. Do společných debat přinášejí jak své podněty, tak i názory a postřehy kolegů a kolegyň z fakult, které reprezentují. „Právě pravidelná setkání napříč univerzitou jsou důležitým předpokladem pro rozvoj kvalitní výuky. Umožňují vyměňovat si zkušenosti, vzájemně se inspirovat a společně hledat cesty, jak reagovat na proměňující se potřeby studentů i současného vysokoškolského vzdělávání. Velmi si vážím toho, že se na UP daří vytvářet prostředí, ve kterém vyučující aktivně přemýšlejí o své pedagogické práci a chtějí ji dále rozvíjet,“ uvedla Jitka Petrová, prorektorka pro studium a celoživotní vzdělávání.

Během letního semestru proběhla dvě tematická setkání. Březnové se zabývalo využitím online nástrojů ve výuce. Účastníci sdíleli zkušenosti s využíváním digitálních technologií pro aktivní zapojení studentů, poskytování zpětné vazby i efektivnější organizaci výuky. Součástí programu bylo také představení COOC kurzů dostupných zaměstnancům a doktorandům prostřednictvím Portálu celoživotního vzdělávání.

Druhá akce se v dubnu zaměřila na podporu kvality výuky a Kompetenční rámec vysokoškolského učitele na UP. Během workshopu účastníci sdíleli své zkušenosti, silné stránky ve výuce i oblasti, které chtějí dále rozvíjet. Diskutovali také o možnostech podpory pedagogických kompetencí na jednotlivých fakultách.

„Obě letošní setkání potvrdila smysl Učící se komunity, jejíž vznik jsme iniciovali v loňském roce. Možnost seznámit se s kolegy z jiných oborů přispívá k rozvoji kultury kvalitního vysokoškolského vzdělávání. Klíčovou roli v tomto procesu sehrávají také členové komunity jako ambasadoři kvality výuky, kteří podporují rozvoj pedagogických kompetencí na svých pracovištích,“ uvedla Klára Tesaříková Čermáková, vedoucí oddělení dalšího vzdělávání a inovací ve výuce UP.

Setkání Učící se komunity jsou realizována v rámci projektu IQ UP: Moderně a inovativně ke kvalitnímu vzdělání na Univerzitě Palackého v Olomouci, reg. č. CZ.02.02.XX/00/23_022/0008873.

Palacký University received the highest possible rating in the evaluation of research organisations in the higher education segment. The international evaluation panel commended the fact that science at UP does not remain confined to laboratories and that the university has a social impact, translating knowledge into practice. It also assessed the university’s strategic management. The evaluation results demonstrate that UP is a solid part of the national elite and is successfully strengthening its position in the international research arena.

Palacký University received an overall grade of A – Excellent – in the 2025 evaluation of research organisations in the higher education segment. This conclusion was reached by the tripartite committee based on materials from the international evaluation panel, the provider’s analysis, and the opinion of the expert advisory body.

Preparations for the international on-site visit by evaluators to UP and the creation of extensive self-evaluation reports focused on social significance, management, and the strategy for research, development, and innovation at UP began in the spring of 2024, through careful collaboration among all university units. In recent days, this culminated in a significant recognition for the university.

“I would like to thank all employees and university units for their systematic work and dedication during this demanding evaluation of our university. Thanks to them, it has been confirmed—and we can rightly be proud—that we are among the national leaders in science and can continue on our current course,” said Rector Michael Kohajda.

Along with Palacký University, only seven other universities out of a total of 33 evaluated received the highest grade of A in the evaluation of research organizations in the higher education segment: Charles University, Masaryk University, the Czech Technical University in Prague (ČVUT), the Brno University of Technology (VUT), the University of South Bohemia (JČU), the University of Chemistry and Technology (VŠCHT), and the Academy of Arts, Architecture and Design (UMPRUM).

The strict scrutiny of international experts

The evaluation (on-site peer review) was conducted by an international evaluation panel nominated by the universities and approved by the Ministry of Education, consisting of ten experts from leading institutions. It was chaired by Professor Jean-Pierre Gesson, a French chemist, long-time rector of the University of Poitiers, and an international expert with extensive experience in European evaluation agencies.

“The evaluation is highly informative precisely because it is based on the independent perspective of an international panel and a transparent process,” said Jiří Drábek, Vice Rector for Science, Creative Activity, and Knowledge Transfer, adding: “The highest rating is the result of the long-term work of the entire university. It has been confirmed that high-quality research, thoughtful strategic management, and coordinated preparation across all UP units are essential prerequisites for success.”

Science that helps society

The panel recognised strong examples of societal impact and the transfer of knowledge into practice—whether in the development of new diagnostic methods in medicine, advanced materials, cultural heritage preservation, modern education, or addressing current social and legal challenges.

The international panel also evaluated the university’s strategic management. In their final report, the auditors state that UP successfully implements the principles of Open Science and systematically supports young talent.

“The university’s vision of being an institution of excellence at the national level and beyond is justified by the high quality of its research, as well as by the systems and rules that have been created or innovated during this period. UP stands at the centre of current developments in the field of research evaluation in Europe,” the evaluation report states.

We will not rest on our laurels

The evaluation report also identifies areas where the university should strengthen its ambitions—international partnerships, success in prestigious European grants, support for early-career researchers, and research performance in certain social science disciplines.

“The result is a source of pride, but also a commitment. We view the report as a formative tool for the university’s further development. We will focus on achieving greater success in Horizon Europe programmes, particularly the ERC, on systematically supporting the doctoral and postdoctoral environment, on strengthening international visibility, and on supporting fields where the panel recommended increasing research productivity,” added Vice Rector Drábek.

conclusions of the tripartite meeting, are published on the website strategie.upol.cz.

Univerzita Palackého obdržela v hodnocení výzkumných organizací v segmentu vysokých škol nejvyšší možnou známku. Mezinárodní evaluační panel ocenil, že věda na UP nezůstává zavřená v laboratořích a univerzita má společenský dopad a přenáší poznatky do praxe. Ohodnotil také strategické řízení univerzity. Výsledky evaluace dokládají, že UP je pevnou součástí národní elity a daří se jí systematicky posilovat své postavení i v mezinárodním výzkumném prostoru.

Univerzita Palackého získala v hodnocení výzkumných organizací v segmentu vysokých škol 2025 celkové hodnocení A – vynikající. K tomuto závěru dospěla jednání tripartity na základě podkladů mezinárodního evaluačního panelu, analýzy poskytovatele a stanoviska odborného poradního orgánu.

Příprava na mezinárodní osobní návštěvu hodnotitelů na UP a tvorba rozsáhlých sebeevaluačních zpráv zaměřených na společenský význam, řízení a strategii výzkumu, vývoje a inovací na UP začala za pečlivé spolupráce všech součástí univerzity již na jaře roku 2024. V předchozích dnech skončila významným oceněním univerzity.

„Chtěl bych všem zaměstnancům, zaměstnankyním a součástem poděkovat za jejich systematickou práci a nasazení při tomto náročném hodnocení naší univerzity. I díky nim se potvrdilo a můžeme být právem hrdí, že v oblasti vědy patříme k národní špičce a můžeme pokračovat v nastaveném kurzu,“ ocenil rektor Michael Kohajda.

Nejvyšší známku A v hodnocení výzkumných organizací v segmentu vysokých škol získal spolu s Univerzitou Palackého jen 7 dalších vysokých škol z celkem 33 hodnocených, a to Univerzita Karlova, Masarykova univerzita, ČVUT, VUT, JČU, VŠCHT a UMPRUM.

Přísné zrcadlo mezinárodních expertů

Hodnocení (on-site peer-review) provedl univerzitami nominovaný a ministerstvem školství schválený mezinárodní evaluační panel složený z deseti odbornic a odborníků z významných institucí. Předsedal mu profesor Jean-Pierre Gesson, francouzský chemik, dlouholetý rektor Univerzity v Poitiers a mezinárodní expert s bohatou zkušeností z evropských hodnoticích agentur.

„Hodnocení má vysokou vypovídací hodnotu právě díky tomu, že se opírá o nezávislý pohled mezinárodního panelu a transparentní proces,“ uvedl prorektor pro vědu, tvůrčí činnost a transfer znalostí Jiří Drábek a dodal: „Nejvyšší hodnocení je výsledkem dlouhodobé práce celé univerzity. Potvrdilo se, že kvalitní věda, promyšlené strategické řízení a koordinovaná příprava napříč součástmi UP jsou zásadními předpoklady úspěchu.“

Věda, která pomáhá společnosti

Panel ocenil silné příklady společenského dopadu a přenosu poznatků do praxe – ať už jde o vývoj nových diagnostických metod v medicíně, pokročilé materiály, ochranu kulturního dědictví, moderní vzdělávání, nebo řešení aktuálních sociálních a právních výzev.

Mezinárodní panel ohodnotil také strategické řízení univerzity. V závěrečné zprávě auditoři konstatují, že UP úspěšně implementuje principy Open Science a systematicky podporuje mladé talenty.

„Vize univerzity být excelentní institucí na národní úrovni i za jejími hranicemi je opodstatněná vysokou kvalitou výzkumu, ale také systémy a pravidly, které byly v tomto období vytvořeny nebo inovovány. UP stojí v centru aktuálního dění v oblasti hodnocení výzkumu v Evropě,“ zaznívá v evaluační zprávě.

Neusneme na vavřínech

Hodnoticí zpráva zároveň pojmenovává oblasti, v nichž by měla univerzita posílit své ambice – mezinárodní partnerství, úspěšnost v prestižních evropských grantech, podpora začínajících vědkyň a vědců a výzkumný výkon v některých společenskovědních oborech.

„Výsledek je důvodem k hrdosti, ale zároveň závazkem. Zprávu vnímáme jako formativní nástroj pro další rozvoj univerzity. Zaměříme se na vyšší úspěšnost v programech Horizon Europe, zvláště pak ERC, na systematickou podporu doktorského a postdoktorského prostředí, na posilování mezinárodní viditelnosti a na podporu oborů, u nichž panel doporučil zvýšit výzkumnou produktivitu,“ doplnil prorektor Drábek.

Podrobné výsledky hodnocení, včetně evaluační zprávy MEP, vyjádření poskytovatele a závěru tripartitního jednání, jsou zveřejněny na webu strategie.upol.cz.

Univerzita Palackého obdržela v hodnocení výzkumných organizací v segmentu vysokých škol nejvyšší možnou známku. Mezinárodní evaluační panel ocenil, že věda na UP nezůstává zavřená v laboratořích a univerzita má společenský dopad a přenáší poznatky do praxe. Ohodnotil také strategické řízení univerzity. Výsledky evaluace dokládají, že UP je pevnou součástí národní elity a daří se jí systematicky posilovat své postavení i v mezinárodním výzkumném prostoru.

Univerzita Palackého získala v hodnocení výzkumných organizací v segmentu vysokých škol 2025 celkové hodnocení A – vynikající. K tomuto závěru dospěla jednání tripartity na základě podkladů mezinárodního evaluačního panelu, analýzy poskytovatele a stanoviska odborného poradního orgánu.

Příprava na mezinárodní osobní návštěvu hodnotitelů na UP a tvorba rozsáhlých sebeevaluačních zpráv zaměřených na společenský význam, řízení a strategii výzkumu, vývoje a inovací na UP začala za pečlivé spolupráce všech součástí univerzity již na jaře roku 2024. V předchozích dnech skončila významným oceněním univerzity.

„Chtěl bych všem zaměstnancům, zaměstnankyním a součástem poděkovat za jejich systematickou práci a nasazení při tomto náročném hodnocení naší univerzity. I díky nim se potvrdilo a můžeme být právem hrdí, že v oblasti vědy patříme k národní špičce a můžeme pokračovat v nastaveném kurzu,“ ocenil rektor Michael Kohajda.

Nejvyšší známku A v hodnocení výzkumných organizací v segmentu vysokých škol získal spolu s Univerzitou Palackého jen 7 dalších vysokých škol z celkem 33 hodnocených, a to Univerzita Karlova, Masarykova univerzita, ČVUT, VUT, JČU, VŠCHT a UMPRUM.

Přísné zrcadlo mezinárodních expertů

Hodnocení (on-site peer-review) provedl univerzitami nominovaný a ministerstvem školství schválený mezinárodní evaluační panel složený z deseti odbornic a odborníků z významných institucí. Předsedal mu profesor Jean-Pierre Gesson, francouzský chemik, dlouholetý rektor Univerzity v Poitiers a mezinárodní expert s bohatou zkušeností z evropských hodnoticích agentur.

„Hodnocení má vysokou vypovídací hodnotu právě díky tomu, že se opírá o nezávislý pohled mezinárodního panelu a transparentní proces,“ uvedl prorektor pro vědu, tvůrčí činnost a transfer znalostí Jiří Drábek a dodal: „Nejvyšší hodnocení je výsledkem dlouhodobé práce celé univerzity. Potvrdilo se, že kvalitní věda, promyšlené strategické řízení a koordinovaná příprava napříč součástmi UP jsou zásadními předpoklady úspěchu.“

Věda, která pomáhá společnosti

Panel ocenil silné příklady společenského dopadu a přenosu poznatků do praxe – ať už jde o vývoj nových diagnostických metod v medicíně, pokročilé materiály, ochranu kulturního dědictví, moderní vzdělávání, nebo řešení aktuálních sociálních a právních výzev.

Mezinárodní panel ohodnotil také strategické řízení univerzity. V závěrečné zprávě auditoři konstatují, že UP úspěšně implementuje principy Open Science a systematicky podporuje mladé talenty.

„Vize univerzity být excelentní institucí na národní úrovni i za jejími hranicemi je opodstatněná vysokou kvalitou výzkumu, ale také systémy a pravidly, které byly v tomto období vytvořeny nebo inovovány. UP stojí v centru aktuálního dění v oblasti hodnocení výzkumu v Evropě,“ zaznívá v evaluační zprávě.

Neusneme na vavřínech

Hodnoticí zpráva zároveň pojmenovává oblasti, v nichž by měla univerzita posílit své ambice – mezinárodní partnerství, úspěšnost v prestižních evropských grantech, podpora začínajících vědkyň a vědců a výzkumný výkon v některých společenskovědních oborech.

„Výsledek je důvodem k hrdosti, ale zároveň závazkem. Zprávu vnímáme jako formativní nástroj pro další rozvoj univerzity. Zaměříme se na vyšší úspěšnost v programech Horizon Europe, zvláště pak ERC, na systematickou podporu doktorského a postdoktorského prostředí, na posilování mezinárodní viditelnosti a na podporu oborů, u nichž panel doporučil zvýšit výzkumnou produktivitu,“ doplnil prorektor Drábek.

Podrobné výsledky hodnocení, včetně evaluační zprávy MEP, vyjádření poskytovatele a závěru tripartitního jednání, jsou zveřejněny na webu strategie.upol.cz.

How does family background affect the health and well-being of Czech children? Significantly. The quality of life for adolescents in the Czech Republic is not determined solely by their individual decisions but is fundamentally linked to the socioeconomic situation of the family they come from. The latest data from the international HBSC (Health Behaviour in School-aged Children) study, coordinated in the Czech Republic by a research team from Palacký University, confirm that family background is a key factor that influences the mental health, eating habits, and physical activity of Czech schoolchildren.

Children from less affluent families face significantly higher health risks than their better-off peers. For example, their risk of depression is 57% higher, and the difference is also evident in their overall outlook on life—children with lower socioeconomic status have roughly half the chance of high life satisfaction.

“It turns out that socioeconomic status is not just a matter of being on the poor-to-rich spectrum. It is a factor that significantly influences the level of stress children face as they enter adolescence. If we truly want to address children’s mental health and well-being, we must focus on systemic support for those who start from less advantageous positions,” says Dita Protopopová, national coordinator for mental health policy.

Inequalities are also evident in physical health—children from disadvantaged backgrounds are nearly twice as likely to be overweight or obese. The study challenges the assumption that the cost of sports in clubs or after-school programs is a barrier to physical activity. Differences in physical activity stem more from differing family habits and attitudes toward health as a priority. Children from socially and economically disadvantaged families also more often lack the “healthy balance” in their diets that fruits and vegetables provide, which their wealthier peers commonly consume.

The Czech Paradox: Material Average and Unequal Life Chances

In terms of material well-being, the Czech Republic ranks in the middle of the pack in international comparisons (alongside countries like Finland, Spain, and England). Yet in Czech society, family background determines, for example, children’s future academic success and mental well-being far more strongly than in many other similarly developed countries.

“In terms of the impact of social and economic inequalities on children’s mental health or their success in school, the Czech Republic is among the countries with significant disparities. Our goal must be to reduce them. Even in a country with very decent material security, these factors still too often determine children’s starting point and their life experiences,” explains Pavla Gomba, Executive Director of UNICEF Czech Republic.

School and Teachers as an Anchor of Stability

School remains a significant stabilising factor for disadvantaged children. Trust in teachers is higher among children from less affluent families than among those from well-off families. Children from weaker socioeconomic backgrounds perceive a higher level of support from their teachers than their wealthier peers (38% vs. 33%) and also trust teachers more; this applies to 56% of children from disadvantaged backgrounds, which is eight percentage points higher than among children from the most affluent families (48%).

“It appears that Czech schools are able to at least partially bridge social divides by offering a kind of relational anchor where other sources of support are weak. Teachers here do not function merely as those who impart knowledge, but as key guides who provide disadvantaged children with a sense of stability that may not be a given in their home environment,” concludes Michal Kalman, head of the HBSC research team at the Institute of Social Health (OUSHI) of the Cyril and Methodius Faculty of Theology at Palacký University.

Socioeconomic disadvantage manifests itself in the school environment as a double burden: Children from lower-status families achieve, on average, poorer academic results—49% of them have average or below-average grades, while among children from well-off families, this figure is “only” 37%. At the same time, these children feel less supported by their peers—adolescents from better-off backgrounds are 34% more likely to have positive peer relationships.

“The HBSC report represents an important milestone because it provides the first comprehensive analysis of socioeconomic inequalities and their impacts on children’s health and behaviour in the Czech Republic. It clearly shows that social background matters: children growing up in less favourable conditions face a higher risk of unhealthy behaviour and subsequent health problems. Risky behaviours, such as smoking or alcohol use, as well as differences in physical activity and nutrition, are significantly influenced by the environment in which children grow up. “The findings presented in this report should therefore serve as a clear call for cross-sectoral action to create a supportive environment for children, limit harmful influences, and ensure that every child has an equal chance to grow up healthy and thrive,” said Zsofia Pusztai, Head of the WHO Office in the Czech Republic.

The HBSC epidemiological study examines a wide range of lifestyle aspects among children and adolescents aged 11–15 in the Czech Republic and nearly 50 other countries worldwide. It is conducted in collaboration with the World Health Organisation (WHO). A research team from Palacký University in Olomouc has been conducting long-term monitoring of factors influencing the health of Czech schoolchildren aged 11, 13, and 15. In the current study, data were collected from nearly 15,000 children at 250 schools of various types throughout the Czech Republic. This extensive research among Czech schoolchildren was supported by the EU through the Jan Amos Komenský – Top-Level Research Operational Programme via the DigiWELL project. The HBSC study researchers publish their findings in a clear and engaging format on the Healthy Generation website.

Jak zázemí rodiny ovlivňuje zdraví a pohodu českých dětí? Významně. Kvalita života dospívajících v Česku není určena jen jejich individuálními rozhodnutími, ale zásadně souvisí se socioekonomickou situací rodiny, z níž pocházejí. Nejnovější data mezinárodní studie HBSC (Health Behaviour in School-aged Children), kterou v České republice garantuje řešitelský tým z Univerzity Palackého, potvrzují, že rodinné zázemí je klíčovým faktorem, který se promítá do duševního zdraví, stravovacích návyků i fyzické aktivity českých školáků.

Děti z méně majetných rodin čelí výrazně vyšším zdravotním rizikům než jejich zajištěnější vrstevníci. Například riziko výskytu depresí je u nich o 57 % vyšší a rozdíl je patrný i v celkovém vnímání života – děti s nižším socioekonomickým statusem mají zhruba poloviční šanci na vysokou životní spokojenost.

„Ukazuje se, že socioekonomický status není jen zařazení na škále chudý – bohatý. Jedná se o faktor, který významně ovlivňuje míru zátěže, se kterou děti vstupují do dospívání. Pokud chceme skutečně řešit duševní zdraví a wellbeing dětí, musíme se zaměřit na systémovou podporu těch, kteří startují z méně výhodných pozic,“ říká Dita Protopopová, národní koordinátorka politiky duševního zdraví.

Podrobnější report najdete na webu Zdravagenerace.cz.

Nerovnosti se projevují i v tělesném zdraví – děti ze znevýhodněného prostředí mají téměř dvojnásobné riziko nadváhy a obezity. Studie přitom zpochybňuje předpoklad, že bariérou k pohybu jsou náklady na sport v klubech či kroužcích. Rozdíly v pohybové aktivitě pramení spíše z odlišných návyků v rodině a v přístupu ke zdraví jako prioritě. U dětí ze sociálně a ekonomicky slabších rodin také častěji chybí „zdravá kompenzace“ jídelníčku ovocem či zeleninou, kterou jejich bohatší vrstevníci běžně využívají.

Český paradox: Materiální průměr a nerovné životní šance

Z hlediska materiálního zajištění patří Česko v mezinárodním srovnání k průměru (kam patří země jako Finsko, Španělsko či Anglie). Přesto rodinné zázemí v české společnosti určuje například budoucí studijní úspěšnost a duševní pohodu dětí mnohem silněji než v mnoha jiných podobně vyspělých zemích.

„V dopadu sociálních a ekonomických nerovností na duševní zdraví dětí či jejich úspěšnost ve škole patří Česko k zemím s výraznými rozdíly. Naším cílem musí být jejich snižování. I v materiálně velmi slušně zajištěné zemi totiž stále příliš často určují startovní pozici dětí a jejich životní zkušenost,“ vysvětluje Pavla Gomba, výkonná ředitelka UNICEF ČR.

Škola a učitelé jako kotva stability

Významným stabilizačním faktorem pro znevýhodněné děti zůstává škola. Důvěra k učitelům je u dětí z méně majetných rodin vyšší než u dětí zajištěných. Děti se slabším socioekonomickým zázemím vnímají vyšší míru podpory od svých učitelů než jejich bohatší vrstevníci (38 % vs. 33 %) a také více důvěřují učitelům, což se týká 56 % dětí ze znevýhodněného prostředí, to je o osm procentních bodů více než u dětí z nejvíce zajištěných rodin (48 %).

„Ukazuje se, že české školy dokážou alespoň částečně vyrovnávat sociální propasti tím, že nabízí jistý druh vztahové kotvy tam, kde jsou jiné zdroje podpory oslabené. Pedagogové zde nefungují jen jako ti, kdo předávají znalosti, ale jako klíčoví průvodci, kteří znevýhodněným dětem poskytují jistý pocit stability, který v domácím prostředí nemusí být samozřejmostí,“ uzavírá Michal Kalman, vedoucí výzkumného týmu HBSC z Institutu sociálního zdraví (OUSHI) Cyrilometodějské teologické fakulty UP.

Socioekonomické znevýhodnění se ve školním prostředí projevuje jako dvojí zátěž: Děti z rodin s nižším statusem dosahují v průměru horších studijních výsledků – 49 % z nich vykazuje průměrný či podprůměrný prospěch, zatímco u dětí ze zajištěných rodin je to „jen“ 37 %. Zároveň tyto děti pociťují slabší podporu v kolektivu spolužáků – dospívající z lepších poměrů mají o 34 % vyšší šanci na kvalitní vrstevnické vztahy.

„Zpráva HBSC představuje důležitý milník, protože přináší první komplexní analýzu socioekonomických nerovností a jejich dopadů na zdraví a chování dětí v Česku. Jasně ukazuje, že na sociálním zázemí záleží: děti vyrůstající v méně příznivých podmínkách čelí vyššímu riziku nezdravého chování i následných zdravotních problémů. Rizikové chování, jako je kouření nebo užívání alkoholu, stejně jako rozdíly v pohybové aktivitě a výživě, jsou významně ovlivňovány prostředím, ve kterém děti vyrůstají. Zjištění prezentovaná v této zprávě by proto měly být jasnou výzvou ke společnému postupu napříč sektory s cílem vytvořit pro děti podpůrné prostředí, omezit škodlivé vlivy a zajistit, aby každé dítě mělo stejnou šanci vyrůstat zdravě a prospívat,“ uvedla Zsofia Pusztai, vedoucí Kanceláře WHO v Česku.

Epidemiologická studie HBSC se zabývá širokým spektrem aspektů životního stylu dětí a teenagerů ve věku 11–15 let v Česku a dalších bezmála 50 zemí na celém světě. Vzniká ve spolupráci se Světovou zdravotnickou organizací (WHO). Řešitelský tým z Univerzity Palackého v Olomouci dlouhodobě sleduje faktory ovlivňující zdraví českých školáků ve věku 11, 13 a 15 let. V aktuálním výzkumu byla sesbírána data od téměř 15 000 dětí na 250 školách různého typu v celé ČR. Rozsáhlý výzkum mezi českými školáky podpořila EU z Operačního programu Jan Amos Komenský – Špičkový výzkum prostřednictvím projektu DigiWELL. Přehledně a poutavě zpracované poznatky řešitelé HBSC studie zveřejňují na stránkách Zdravá generace. 

Jak zázemí rodiny ovlivňuje zdraví a pohodu českých dětí? Významně. Kvalita života dospívajících v Česku není určena jen jejich individuálními rozhodnutími, ale zásadně souvisí se socioekonomickou situací rodiny, z níž pocházejí. Nejnovější data mezinárodní studie HBSC (Health Behaviour in School-aged Children), kterou v České republice garantuje řešitelský tým z Univerzity Palackého, potvrzují, že rodinné zázemí je klíčovým faktorem, který se promítá do duševního zdraví, stravovacích návyků i fyzické aktivity českých školáků.

Děti z méně majetných rodin čelí výrazně vyšším zdravotním rizikům než jejich zajištěnější vrstevníci. Například riziko výskytu depresí je u nich o 57 % vyšší a rozdíl je patrný i v celkovém vnímání života – děti s nižším socioekonomickým statusem mají zhruba poloviční šanci na vysokou životní spokojenost.

„Ukazuje se, že socioekonomický status není jen zařazení na škále chudý – bohatý. Jedná se o faktor, který významně ovlivňuje míru zátěže, se kterou děti vstupují do dospívání. Pokud chceme skutečně řešit duševní zdraví a wellbeing dětí, musíme se zaměřit na systémovou podporu těch, kteří startují z méně výhodných pozic,“ říká Dita Protopopová, národní koordinátorka politiky duševního zdraví.

Podrobnější report najdete na webu Zdravagenerace.cz.

Nerovnosti se projevují i v tělesném zdraví – děti ze znevýhodněného prostředí mají téměř dvojnásobné riziko nadváhy a obezity. Studie přitom zpochybňuje předpoklad, že bariérou k pohybu jsou náklady na sport v klubech či kroužcích. Rozdíly v pohybové aktivitě pramení spíše z odlišných návyků v rodině a v přístupu ke zdraví jako prioritě. U dětí ze sociálně a ekonomicky slabších rodin také častěji chybí „zdravá kompenzace“ jídelníčku ovocem či zeleninou, kterou jejich bohatší vrstevníci běžně využívají.

Český paradox: Materiální průměr a nerovné životní šance

Z hlediska materiálního zajištění patří Česko v mezinárodním srovnání k průměru (kam patří země jako Finsko, Španělsko či Anglie). Přesto rodinné zázemí v české společnosti určuje například budoucí studijní úspěšnost a duševní pohodu dětí mnohem silněji než v mnoha jiných podobně vyspělých zemích.

„V dopadu sociálních a ekonomických nerovností na duševní zdraví dětí či jejich úspěšnost ve škole patří Česko k zemím s výraznými rozdíly. Naším cílem musí být jejich snižování. I v materiálně velmi slušně zajištěné zemi totiž stále příliš často určují startovní pozici dětí a jejich životní zkušenost,“ vysvětluje Pavla Gomba, výkonná ředitelka UNICEF ČR.

Škola a učitelé jako kotva stability

Významným stabilizačním faktorem pro znevýhodněné děti zůstává škola. Důvěra k učitelům je u dětí z méně majetných rodin vyšší než u dětí zajištěných. Děti se slabším socioekonomickým zázemím vnímají vyšší míru podpory od svých učitelů než jejich bohatší vrstevníci (38 % vs. 33 %) a také více důvěřují učitelům, což se týká 56 % dětí ze znevýhodněného prostředí, to je o osm procentních bodů více než u dětí z nejvíce zajištěných rodin (48 %).

„Ukazuje se, že české školy dokážou alespoň částečně vyrovnávat sociální propasti tím, že nabízí jistý druh vztahové kotvy tam, kde jsou jiné zdroje podpory oslabené. Pedagogové zde nefungují jen jako ti, kdo předávají znalosti, ale jako klíčoví průvodci, kteří znevýhodněným dětem poskytují jistý pocit stability, který v domácím prostředí nemusí být samozřejmostí,“ uzavírá Michal Kalman, vedoucí výzkumného týmu HBSC z Institutu sociálního zdraví (OUSHI) Cyrilometodějské teologické fakulty UP.

Socioekonomické znevýhodnění se ve školním prostředí projevuje jako dvojí zátěž: Děti z rodin s nižším statusem dosahují v průměru horších studijních výsledků – 49 % z nich vykazuje průměrný či podprůměrný prospěch, zatímco u dětí ze zajištěných rodin je to „jen“ 37 %. Zároveň tyto děti pociťují slabší podporu v kolektivu spolužáků – dospívající z lepších poměrů mají o 34 % vyšší šanci na kvalitní vrstevnické vztahy.

„Zpráva HBSC představuje důležitý milník, protože přináší první komplexní analýzu socioekonomických nerovností a jejich dopadů na zdraví a chování dětí v Česku. Jasně ukazuje, že na sociálním zázemí záleží: děti vyrůstající v méně příznivých podmínkách čelí vyššímu riziku nezdravého chování i následných zdravotních problémů. Rizikové chování, jako je kouření nebo užívání alkoholu, stejně jako rozdíly v pohybové aktivitě a výživě, jsou významně ovlivňovány prostředím, ve kterém děti vyrůstají. Zjištění prezentovaná v této zprávě by proto měly být jasnou výzvou ke společnému postupu napříč sektory s cílem vytvořit pro děti podpůrné prostředí, omezit škodlivé vlivy a zajistit, aby každé dítě mělo stejnou šanci vyrůstat zdravě a prospívat,“ uvedla Zsofia Pusztai, vedoucí Kanceláře WHO v Česku.

Epidemiologická studie HBSC se zabývá širokým spektrem aspektů životního stylu dětí a teenagerů ve věku 11–15 let v Česku a dalších bezmála 50 zemí na celém světě. Vzniká ve spolupráci se Světovou zdravotnickou organizací (WHO). Řešitelský tým z Univerzity Palackého v Olomouci dlouhodobě sleduje faktory ovlivňující zdraví českých školáků ve věku 11, 13 a 15 let. V aktuálním výzkumu byla sesbírána data od téměř 15 000 dětí na 250 školách různého typu v celé ČR. Rozsáhlý výzkum mezi českými školáky podpořila EU z Operačního programu Jan Amos Komenský – Špičkový výzkum prostřednictvím projektu DigiWELL. Přehledně a poutavě zpracované poznatky řešitelé HBSC studie zveřejňují na stránkách Zdravá generace.