Feed aggregator

Ocenit a podpořit studenty a studentky, kteří se zapojují do společenského dění, jsou aktivní při budování občanské společnosti, angažují se v dobrovolnictví nebo jiných veřejně prospěšných aktivitách – to je smyslem Cen Jana Opletala. Nejvyšší tuzemské studentské ocenění, které v minulých ročnících získali i zástupci UP, se bude udělovat v listopadu, ale nominovat osobnosti z řad studentů je možné už nyní.

Ceny Jana Opletala uděluje Studentská komora Rady vysokých škol od roku 2004. „Dříve byly udělovány jednou za dva roky, ale díky velkému množství angažovaných mladých lidí, kteří si zaslouží být oceněni, a také spolupráci se spolkem Díky, že můžem se formát udělování změnil. Od roku 2023 je každoročně oceňován jeden laureát v každé ze tří kategorií. Oceňujeme žákyni nebo žáka střední školy, studentku nebo studenta vysoké školy a osobnost do 30 let,“ vysvětlila Tereza Marková, která reprezentuje v Radě vysokých škol studenty UP.

Jan Opletal, jehož jméno ocenění nese, byl studentem Lékařské fakulty Univerzity Karlovy, který se 28. října 1939 zúčastnil protinacistické demonstrace k výročí vzniku Československa. Během ní byl smrtelně postřelen a jeho oběť se tak stala symbolem boje za svobodu a demokracii. Ceny se proto udílejí vždy 11. listopadu, v den výročí jeho úmrtí. Jde o nejvyšší studentské ocenění, které může studující v České republice získat.

Univerzita Palackého má již dva laureáty. V roce 2021 obdržel tuto cenu Michal Nguyen z filozofické fakulty za svou akademickou angažovanost v rámci hájení akademických svobod, posilování studentských práv i nasazení při realizaci aktivit podporujících rovné zacházení (psali jsme zde). V loňském ročníku si originální sošku odnesl Vasyl Kapustej, nyní již absolvent právnické fakulty. Nominovala ho ještě jako studenta fakulta za pomoc jeho rodné Ukrajině, kdy se mu od začátku válečného konfliktu podařilo vybrat od dárců přes 10 milionů korun, které směřovaly na materiální podporu ukrajinských vojáků i civilistů (psali jsme zde).

„Univerzita Palackého v minulých ročnících nominovala několik studujících. Věřím proto, že i letos se najdou vhodní kandidáti a kandidátky k navržení. Od loňského ročníku může osobnosti nominovat každý, tak neváhejte a oceňte šikovné mladé lidi ve svém okolí nominací – a možná příběh nominovaného zaujme Výbor Cen Jana Opletala natolik, že obdrží i cenu. Nominace je snadná – přes formulář na webu až do 24. října 2025,“ doplnila Tereza Marková.

Kdo ceny nakonec získá, rozhodne v závěru října Výbor Cen Jana Opletala složený z osobností vybraných Studentskou komorou Rady vysokých škol a spolkem Díky, že můžem. Laureáti převezmou originální pamětní sošky sochařky Sáry Skoczkové během slavnostního večera v úterý 11. listopadu v pražském divadle Studio Hrdinů.

Studentská komora Rady vysokých škol je jako součást Rady vysokých škol vysokoškolským zákonem stanovená reprezentace, která zastupuje studentky a studenty vysokých škol, hájí jejich práva a postavení, prosazuje jejich zájmy na národní a mezinárodní úrovni. Usiluje o spolupráci mezi studujícími a vyučujícími, dialog s vládou České republiky a orgány veřejné správy a o rozvoj akademické samosprávy. Umožňuje propojení studujících napříč Českou republikou, sdílení dobré praxe a podporu členkám a členům v rámci jejich snahy rozvíjet prostředí své vysoké školy.

Ocenit a podpořit studenty a studentky, kteří se zapojují do společenského dění, jsou aktivní při budování občanské společnosti, angažují se v dobrovolnictví nebo jiných veřejně prospěšných aktivitách – to je smyslem Cen Jana Opletala. Nejvyšší tuzemské studentské ocenění, které v minulých ročnících získali i zástupci UP, se bude udělovat v listopadu, ale nominovat osobnosti z řad studentů je možné už nyní.

Ceny Jana Opletala uděluje Studentská komora Rady vysokých škol od roku 2004. „Dříve byly udělovány jednou za dva roky, ale díky velkému množství angažovaných mladých lidí, kteří si zaslouží být oceněni, a také spolupráci se spolkem Díky, že můžem se formát udělování změnil. Od roku 2023 je každoročně oceňován jeden laureát v každé ze tří kategorií. Oceňujeme žákyni nebo žáka střední školy, studentku nebo studenta vysoké školy a osobnost do 30 let,“ vysvětlila Tereza Marková, která reprezentuje v Radě vysokých škol studenty UP.

Jan Opletal, jehož jméno ocenění nese, byl studentem Lékařské fakulty Univerzity Karlovy, který se 28. října 1939 zúčastnil protinacistické demonstrace k výročí vzniku Československa. Během ní byl smrtelně postřelen a jeho oběť se tak stala symbolem boje za svobodu a demokracii. Ceny se proto udílejí vždy 11. listopadu, v den výročí jeho úmrtí. Jde o nejvyšší studentské ocenění, které může studující v České republice získat.

Univerzita Palackého má již dva laureáty. V roce 2021 obdržel tuto cenu Michal Nguyen z filozofické fakulty za svou akademickou angažovanost v rámci hájení akademických svobod, posilování studentských práv i nasazení při realizaci aktivit podporujících rovné zacházení (psali jsme zde). V loňském ročníku si originální sošku odnesl Vasyl Kapustej, nyní již absolvent právnické fakulty. Nominovala ho ještě jako studenta fakulta za pomoc jeho rodné Ukrajině, kdy se mu od začátku válečného konfliktu podařilo vybrat od dárců přes 10 milionů korun, které směřovaly na materiální podporu ukrajinských vojáků i civilistů (psali jsme zde).

„Univerzita Palackého v minulých ročnících nominovala několik studujících. Věřím proto, že i letos se najdou vhodní kandidáti a kandidátky k navržení. Od loňského ročníku může osobnosti nominovat každý, tak neváhejte a oceňte šikovné mladé lidi ve svém okolí nominací – a možná příběh nominovaného zaujme Výbor Cen Jana Opletala natolik, že obdrží i cenu. Nominace je snadná – přes formulář na webu až do 24. října 2025,“ doplnila Tereza Marková.

Kdo ceny nakonec získá, rozhodne v závěru října Výbor Cen Jana Opletala složený z osobností vybraných Studentskou komorou Rady vysokých škol a spolkem Díky, že můžem. Laureáti převezmou originální pamětní sošky sochařky Sáry Skoczkové během slavnostního večera v úterý 11. listopadu v pražském divadle Studio Hrdinů.

Studentská komora Rady vysokých škol je jako součást Rady vysokých škol vysokoškolským zákonem stanovená reprezentace, která zastupuje studentky a studenty vysokých škol, hájí jejich práva a postavení, prosazuje jejich zájmy na národní a mezinárodní úrovni. Usiluje o spolupráci mezi studujícími a vyučujícími, dialog s vládou České republiky a orgány veřejné správy a o rozvoj akademické samosprávy. Umožňuje propojení studujících napříč Českou republikou, sdílení dobré praxe a podporu členkám a členům v rámci jejich snahy rozvíjet prostředí své vysoké školy.

Na možný nežádoucí účinek potenciálního léčiva na cukrovku nebo vysoký krevní tlak upozornila Kateřina Koubová z Ústavu histologie a embryologie Lékařské fakulty UP. Zjistila, že použití inhibitoru jednoho z enzymů, který hraje významnou roli v procesu diferenciace střevních buněk, tyto buňky poškozuje, což může vést ke vzniku rakoviny.

Problematice diferenciace střevních buněk a konkrétně pak roli solubilní epoxid hydrolázy (sEH) během tohoto procesu se Kateřina Koubová věnovala už jako studentka molekulární a buněčné, resp. experimentální biologie na Přírodovědecké fakultě UP, kdy navázala na výzkum své tehdejší školitelky a nyní kolegyně z ústavu Kateřiny Čížkové. Tímto odborným směrem pokračovala i během nedávno úspěšně dokončeného doktorského studia na LF UP pod vedením přednosty ústavu Zdeňka Taubera. Své poznatky shrnula v disertační práci s názvem Metabolismus kyseliny arachidonové v diferenciaci a karcinogenezi střevních buněk.

„Využití kyseliny arachidonové, kterou získáváme převážně z potravy, je v těle velice variabilní. Je mimo jiné zdrojem pro tvorbu epoxyeikosatrienových kyselin, které jsou dále metabolizovány solubilní epoxid hydrolázou, na kterou jsme se zaměřili. O jejích inhibitorech, deaktivátorech tohoto enzymu, se uvažuje jako o možných léčivech na civilizační nemoci, jako je vysoký krevní tlak nebo cukrovka. My jsme ale zjistili, že použití inhibitoru sEH má na střevní buňky negativní vliv, narušuje jejich vývin a v delším časovém horizontu by mohlo vést ke vzniku zánětu nebo rakoviny ve střevě,“ přiblížila bioložka.

„Nejprve jsme zkoumali in vitro buněčné linie. Když jsme tento inhibitor dali na již diferencované, vyvinuté buňky, měly poškozené mikroklky, které jsou na povrchu a jsou důležité pro vstřebávání živin. Také měly jinak exprimované proteiny než buňky, u kterých inhibitor použit nebyl. Tedy došlo k různému narušení funkčnosti buněk. Následně jsme tyto výsledky porovnávali na lidských tkáních. K dispozici jsme měli i tkáně nádorové, kolorektálního karcinomu, ty mohou být také různě diferencované. U méně diferencovaných nádorů přitom docházelo ke snížení sEH, případně dalších proteinů, podobně jako když jsme použili inhibitor sEH. Tedy ten stav po inhibici se podobal prostředí v nádorové tkáni,“ dodala Kateřina Koubová.

Tomuto tématu by se mladá vědkyně, která se ale před lety původně hlásila ke studiu všeobecného lékařství, ráda věnovala i dále. Zvažuje testování dalších inhibitorů, jejich účinky by pak chtěla zkoumat i na jiných orgánech, mimo jiné na slinivce, kterou zkoumala během loňské zahraniční stáže. Ke svým experimentům chce také využívat 3D modely, které vidí jako udržitelnou budoucnost testování.

Za svou dosavadní odbornou práci, která zahrnuje i dva prvoautorské články v impaktovaných časopisech, Kateřina Koubová již obdržela dvě Ceny děkana LF UP za nejlepší studentské práce a také Výroční cenu České společnosti histo- a cytochemické za nejlepší původní vědeckou publikaci v oboru. Letos je nominována na Cenu pro mladé vědce International Federation of Societies for Histochemistry and Cytochemistry a svůj výzkum představí na kongresu, který se koná na konci srpna v italském Rimini. O měsíc později se pak pokusí co nejlépe zaujmout porotu letošního ročníku soutěže v popularizaci vědy FameLab Czech Republic, mezi jejíž finalisty byla vybrána.

Kateřina Koubová se ovšem nepohybuje jen v mikrosvětě střevních buněk. Její velkou zálibou je tanec, již deset let se skupinou Hany Dezortové tančí flamenco. „Pomáhá mi to se vybít, baví mě ty kostýmy, líčení, barvy, různé pomůcky jako šátky, vějíře, kastaněty. Je to super.“

Na možný nežádoucí účinek potenciálního léčiva na cukrovku nebo vysoký krevní tlak upozornila Kateřina Koubová z Ústavu histologie a embryologie Lékařské fakulty UP. Zjistila, že použití inhibitoru jednoho z enzymů, který hraje významnou roli v procesu diferenciace střevních buněk, tyto buňky poškozuje, což může vést ke vzniku rakoviny.

Problematice diferenciace střevních buněk a konkrétně pak roli solubilní epoxid hydrolázy (sEH) během tohoto procesu se Kateřina Koubová věnovala už jako studentka molekulární a buněčné, resp. experimentální biologie na Přírodovědecké fakultě UP, kdy navázala na výzkum své tehdejší školitelky a nyní kolegyně z ústavu Kateřiny Čížkové. Tímto odborným směrem pokračovala i během nedávno úspěšně dokončeného doktorského studia na LF UP pod vedením přednosty ústavu Zdeňka Taubera. Své poznatky shrnula v disertační práci s názvem Metabolismus kyseliny arachidonové v diferenciaci a karcinogenezi střevních buněk.

„Využití kyseliny arachidonové, kterou získáváme převážně z potravy, je v těle velice variabilní. Je mimo jiné zdrojem pro tvorbu epoxyeikosatrienových kyselin, které jsou dále metabolizovány solubilní epoxid hydrolázou, na kterou jsme se zaměřili. O jejích inhibitorech, deaktivátorech tohoto enzymu, se uvažuje jako o možných léčivech na civilizační nemoci, jako je vysoký krevní tlak nebo cukrovka. My jsme ale zjistili, že použití inhibitoru sEH má na střevní buňky negativní vliv, narušuje jejich vývin a v delším časovém horizontu by mohlo vést ke vzniku zánětu nebo rakoviny ve střevě,“ přiblížila bioložka.

„Nejprve jsme zkoumali in vitro buněčné linie. Když jsme tento inhibitor dali na již diferencované, vyvinuté buňky, měly poškozené mikroklky, které jsou na povrchu a jsou důležité pro vstřebávání živin. Také měly jinak exprimované proteiny než buňky, u kterých inhibitor použit nebyl. Tedy došlo k různému narušení funkčnosti buněk. Následně jsme tyto výsledky porovnávali na lidských tkáních. K dispozici jsme měli i tkáně nádorové, kolorektálního karcinomu, ty mohou být také různě diferencované. U méně diferencovaných nádorů přitom docházelo ke snížení sEH, případně dalších proteinů, podobně jako když jsme použili inhibitor sEH. Tedy ten stav po inhibici se podobal prostředí v nádorové tkáni,“ dodala Kateřina Koubová.

Tomuto tématu by se mladá vědkyně, která se ale před lety původně hlásila ke studiu všeobecného lékařství, ráda věnovala i dále. Zvažuje testování dalších inhibitorů, jejich účinky by pak chtěla zkoumat i na jiných orgánech, mimo jiné na slinivce, kterou zkoumala během loňské zahraniční stáže. Ke svým experimentům chce také využívat 3D modely, které vidí jako udržitelnou budoucnost testování.

Za svou dosavadní odbornou práci, která zahrnuje i dva prvoautorské články v impaktovaných časopisech, Kateřina Koubová již obdržela dvě Ceny děkana LF UP za nejlepší studentské práce a také Výroční cenu České společnosti histo- a cytochemické za nejlepší původní vědeckou publikaci v oboru. Letos je nominována na Cenu pro mladé vědce International Federation of Societies for Histochemistry and Cytochemistry a svůj výzkum představí na kongresu, který se koná na konci srpna v italském Rimini. O měsíc později se pak pokusí co nejlépe zaujmout porotu letošního ročníku soutěže v popularizaci vědy FameLab Czech Republic, mezi jejíž finalisty byla vybrána.

Kateřina Koubová se ovšem nepohybuje jen v mikrosvětě střevních buněk. Její velkou zálibou je tanec, již deset let se skupinou Hany Dezortové tančí flamenco. „Pomáhá mi to se vybít, baví mě ty kostýmy, líčení, barvy, různé pomůcky jako šátky, vějíře, kastaněty. Je to super.“

Vědeckotechnický park UP, který propojuje univerzitní výzkum s praxí a podporuje podnikavost v regionu, čeká od srpna personální změna. Po odchodu dosavadního ředitele Petra Kubečky byl na základě výběrového řízení jmenován novým ředitelem Petr Suchomel. Funkce se ujme 1. srpna 2025.

Petr Suchomel je s univerzitním prostředím spojen téměř dvacet let, a to jako student, doktorand, akademický pracovník i člen týmu Vědeckotechnického parku UP. Právě ve VTP UP působí více než deset let a z pozice vedoucího oddělení transferu znalostí a technologií se intenzivně věnoval převádění výsledků výzkumu a nových poznatků do praxe, ochraně duševního vlastnictví i podpoře podnikání. „Rád bych, aby byl Vědeckotechnický park UP i nadále napříč univerzitou vnímán jako kvalitní partner s vysokou mírou odbornosti. Zároveň je pro mě důležité, abychom byli volbou číslo jedna pro firmy a další organizace, které chtějí s univerzitou spolupracovat a rozvíjet inovace vznikající na UP,“ uvedl Petr Suchomel.

Vědeckotechnický park UP je důležitým mostem mezi výzkumem na UP a praxí. Pomáhá výzkumníkům z univerzity přenášet výsledky jejich práce do komerční sféry, podporuje vznik startupů i podnikatelské aktivity studentů a navazuje partnerství s firmami nejen v olomouckém regionu, ale také na národní a mezinárodní úrovni.

VTP UP provozuje inkubátor pro začínající podnikatele a je taktéž centrem pro transfer znalostí a technologií, které pomáhá uvádět vědecké objevy do praxe. V moderním objektu Envelopa Hub v centru Olomouce provozuje mimo jiné digitální inovační hub DIGI2Health a coworkingové prostory Element Coworking. V rámci svých aktivit usiluje o podporu podnikavosti mezi studenty a zaměstnanci UP, a to prostřednictvím podnikatelské soutěže Podnikavá hlava, byznysové konference UP Business Camp a dalších networkingových aktivit pro začínající podnikatele.

Vědeckotechnický park UP, který propojuje univerzitní výzkum s praxí a podporuje podnikavost v regionu, čeká od srpna personální změna. Po odchodu dosavadního ředitele Petra Kubečky byl na základě výběrového řízení jmenován novým ředitelem Petr Suchomel. Funkce se ujme 1. srpna 2025.

Petr Suchomel je s univerzitním prostředím spojen téměř dvacet let, a to jako student, doktorand, akademický pracovník i člen týmu Vědeckotechnického parku UP. Právě ve VTP UP působí více než deset let a z pozice vedoucího oddělení transferu znalostí a technologií se intenzivně věnoval převádění výsledků výzkumu a nových poznatků do praxe, ochraně duševního vlastnictví i podpoře podnikání. „Rád bych, aby byl Vědeckotechnický park UP i nadále napříč univerzitou vnímán jako kvalitní partner s vysokou mírou odbornosti. Zároveň je pro mě důležité, abychom byli volbou číslo jedna pro firmy a další organizace, které chtějí s univerzitou spolupracovat a rozvíjet inovace vznikající na UP,“ uvedl Petr Suchomel.

Vědeckotechnický park UP je důležitým mostem mezi výzkumem na UP a praxí. Pomáhá výzkumníkům z univerzity přenášet výsledky jejich práce do komerční sféry, podporuje vznik startupů i podnikatelské aktivity studentů a navazuje partnerství s firmami nejen v olomouckém regionu, ale také na národní a mezinárodní úrovni.

VTP UP provozuje inkubátor pro začínající podnikatele a je taktéž centrem pro transfer znalostí a technologií, které pomáhá uvádět vědecké objevy do praxe. V moderním objektu Envelopa Hub v centru Olomouce provozuje mimo jiné digitální inovační hub DIGI2Health a coworkingové prostory Element Coworking. V rámci svých aktivit usiluje o podporu podnikavosti mezi studenty a zaměstnanci UP, a to prostřednictvím podnikatelské soutěže Podnikavá hlava, byznysové konference UP Business Camp a dalších networkingových aktivit pro začínající podnikatele.

Slovo „demokracie“ slýcháváme z médií každý den. Doplněné bývá často o dovětek, že je demokracie v krizi, že jí ubývá nebo že se drolí. Je to ale realita? A pokud ano, co s tím můžeme dělat? Na tyto i další otázky hledá odpovědi kniha Eroze demokracie?, kterou napsali politologové z Filozofické fakulty UP Pavel Šaradín a Eva Lebedová se spolupracovníky.

Aktuální titul vydalo v politologické řadě nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury. V jednotlivých kapitolách autoři vymezují základní teoretická východiska tématu, objasňují mimo jiné koncept nazvaný democratic backsliding (oslabování demokracie), na základě dat několikaletých výzkumů ukazují, jaká rizika pro demokracii identifikuje sama česká společnost, zda lidé rozumí a důvěřují institucím, které ji garantují, či cítí potřebu jejího posílení.

„Jak čeští občané vnímají erozi demokracie u nás, tedy možný úpadek demokracie, se čtenář podrobně dozví v pěti analytických kapitolách. Každá se na toto téma dívá jinou optikou. Například z pohledu vzdělávání a demokracie, regionálních rozdílů nebo politické efektivity. Ale až když si knihu skutečně čtenář otevře, dozví se do hloubky, jaké odpovědi na tuto otázku přináší náš výzkum. Uvedu jen, že polovina respondentů si vůbec nepřipouští možnost zániku demokracie, protože máme vytvořeny dostatečně silné systémové pojistky. Občané se také shodují v tom, že konec ústavního soudu a svobodných voleb by představoval také konec demokracie,“ říká politoložka Eva Lebedová z FF UP a dodává, že autorskému týmu šlo kromě představení důležitých dat o vnímání demokracie českými občany i o zvýšení povědomí o jejím fungování. Knihou se snaží podpořit občanské vzdělávání a informovat politiky o důvodech narůstající nespokojenosti s demokracií i hlavními zdroji nedůvěry v ni.

I proto je zajímavé, že se autoři zaměřili i na regionální specifika, která ovlivňují vztah občanů k demokracii. Na příkladu Bruntálska prezentují, jak lidé přestanou důvěřovat státu, když nefungují základní služby a infrastruktura, tedy když mají oprávněný pocit, že jsou na okraji zájmů politiků a prokazatelně se jim žije hůř než jinde. Závěrečná kapitola publikace pak shrnuje i stav občanského vzdělávání, které odborníci vidí jako efektivní cestu výchovy k demokracii. Docházejí k závěru, že ani třicet let od přechodu k demokratickému systému česká společnost nedokázala vytvořit jeho ucelený a funkční systém.

Informace, které přináší nová publikace, mohou být zajímavé pro politology, studenty i politiky. „Každé z uvedených skupin přinese přečtení knihy důležitou perspektivu ohledně vývoje a stavu české demokracie. Pro politology, ale i politiky budou asi nejzajímavější data získaná z rozhovorů mezi lidmi a z kvantitativních šetření. Tato data ukazují vnímání demokracie českými občany a rezervy v podpoře demokracie. V postojích k demokracii lze českou veřejnost v zásadě rozdělit na dvě skupiny. Na lidi spokojené s polistopadovým vývojem (převážně sympatizanti vládních stran) a ty nespokojené (převážně stoupenci opozice). Tyto dvě skupiny také vnímají odlišně faktory, které ohrožují demokracii. Jedni se obávají populismu ze strany politiků i nárůstu extremismu jako takového, druzí jako zásadní limity vnímají nedostatečnou odpovědnost politiků a zohlednění potřeb občanů,“ vysvětluje politoložka FF UP. Studentům pak doporučuje kapitoly představující stav výzkumu demokratické teorie, konceptu úpadku demokracie. „Určitě si důležité a zajímavé informace v této knize najdou nejen tyto tři skupiny, ale velmi ji doporučuji i lidem, které baví sledovat politiku, novinářům, komentátorům politiky a veřejného dění, pedagogům,“ dodává Eva Lebedová. 

Slovo „demokracie“ slýcháváme z médií každý den. Doplněné bývá často o dovětek, že je demokracie v krizi, že jí ubývá nebo že se drolí. Je to ale realita? A pokud ano, co s tím můžeme dělat? Na tyto i další otázky hledá odpovědi kniha Eroze demokracie?, kterou napsali politologové z Filozofické fakulty UP Pavel Šaradín a Eva Lebedová se spolupracovníky.

Aktuální titul vydalo v politologické řadě nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury. V jednotlivých kapitolách autoři vymezují základní teoretická východiska tématu, objasňují mimo jiné koncept nazvaný democratic backsliding (oslabování demokracie), na základě dat několikaletých výzkumů ukazují, jaká rizika pro demokracii identifikuje sama česká společnost, zda lidé rozumí a důvěřují institucím, které ji garantují, či cítí potřebu jejího posílení.

„Jak čeští občané vnímají erozi demokracie u nás, tedy možný úpadek demokracie, se čtenář podrobně dozví v pěti analytických kapitolách. Každá se na toto téma dívá jinou optikou. Například z pohledu vzdělávání a demokracie, regionálních rozdílů nebo politické efektivity. Ale až když si knihu skutečně čtenář otevře, dozví se do hloubky, jaké odpovědi na tuto otázku přináší náš výzkum. Uvedu jen, že polovina respondentů si vůbec nepřipouští možnost zániku demokracie, protože máme vytvořeny dostatečně silné systémové pojistky. Občané se také shodují v tom, že konec ústavního soudu a svobodných voleb by představoval také konec demokracie,“ říká politoložka Eva Lebedová z FF UP a dodává, že autorskému týmu šlo kromě představení důležitých dat o vnímání demokracie českými občany i o zvýšení povědomí o jejím fungování. Knihou se snaží podpořit občanské vzdělávání a informovat politiky o důvodech narůstající nespokojenosti s demokracií i hlavními zdroji nedůvěry v ni.

I proto je zajímavé, že se autoři zaměřili i na regionální specifika, která ovlivňují vztah občanů k demokracii. Na příkladu Bruntálska prezentují, jak lidé přestanou důvěřovat státu, když nefungují základní služby a infrastruktura, tedy když mají oprávněný pocit, že jsou na okraji zájmů politiků a prokazatelně se jim žije hůř než jinde. Závěrečná kapitola publikace pak shrnuje i stav občanského vzdělávání, které odborníci vidí jako efektivní cestu výchovy k demokracii. Docházejí k závěru, že ani třicet let od přechodu k demokratickému systému česká společnost nedokázala vytvořit jeho ucelený a funkční systém.

Informace, které přináší nová publikace, mohou být zajímavé pro politology, studenty i politiky. „Každé z uvedených skupin přinese přečtení knihy důležitou perspektivu ohledně vývoje a stavu české demokracie. Pro politology, ale i politiky budou asi nejzajímavější data získaná z rozhovorů mezi lidmi a z kvantitativních šetření. Tato data ukazují vnímání demokracie českými občany a rezervy v podpoře demokracie. V postojích k demokracii lze českou veřejnost v zásadě rozdělit na dvě skupiny. Na lidi spokojené s polistopadovým vývojem (převážně sympatizanti vládních stran) a ty nespokojené (převážně stoupenci opozice). Tyto dvě skupiny také vnímají odlišně faktory, které ohrožují demokracii. Jedni se obávají populismu ze strany politiků i nárůstu extremismu jako takového, druzí jako zásadní limity vnímají nedostatečnou odpovědnost politiků a zohlednění potřeb občanů,“ vysvětluje politoložka FF UP. Studentům pak doporučuje kapitoly představující stav výzkumu demokratické teorie, konceptu úpadku demokracie. „Určitě si důležité a zajímavé informace v této knize najdou nejen tyto tři skupiny, ale velmi ji doporučuji i lidem, které baví sledovat politiku, novinářům, komentátorům politiky a veřejného dění, pedagogům,“ dodává Eva Lebedová. 

Aktivní senioři se mohou přihlásit do nových kurzů v Pevnosti poznání Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého. Program startuje 15. září a je otevřen každému bez ohledu na předchozí vzdělání a neklade překážky ani těm, kteří mají menší zdravotní omezení. Cílem je srozumitelnou zážitkovou formou posilovat poznávací a pohybové schopnosti, rozšiřovat obzory a pomáhat s orientací ve stále rychlejším a často komplikovaném světě. 

Podle lektorky a vedoucí projektu Ivany Fellnerové kurzy reagují nejen na rostoucí výskyt civilizačních onemocnění, jako jsou deprese, demence, autoimunitní a psychosomatické potíže nebo problémy s pohybovým aparátem, ale také na častý pocit osamocení, ztráty sebedůvěry a společenské izolace seniorů.

Účastníky čekají interaktivní workshopy zaměřené na fyziologii lidského těla, pohyb a fyzioterapii, trénink paměti a koncentrace, jógu se zaměřením i na zdravé trávení, muzikoterapii, arteterapii i praktické dovednosti pro bezpečné fungování v online prostředí. Kurzy vedou zkušení lektoři, každý účastník navíc obdrží bohaté barevné materiály s informacemi k tématům i s představením jednotlivých lektorů.

„Snažíme se učit seniory, jak se zorientovat ve změti často protichůdných tvrzení, jak si informace ověřovat a nenechat se zahlcovat. V tom velmi pomáhají lekce psychologie a IT bezpečnosti. Ostatní lektoři pak na těchto teoretických základech staví a dále je rozvíjejí v praktických činnostech. Senioři si mohou sami vyzkoušet, jestli je pro jejich mozek náročnější řešit hlavolamy nebo zvládnout pohybové variace například při lekcích žonglování nebo tance,“ popisuje Ivana Fellnerová.

Program organizuje od roku 2016 spolek Pro poznání za podpory Olomouckého kraje. Přihlásit se je možné jednoduše na webových stránkách Pevnosti poznání (zde), kde je také podrobný program a fotogalerie z předchozích ročníků. Pokud někdo dává přednost osobnímu kontaktu, stačí přijít do pokladny Pevnosti poznání (každý den kromě pondělí od 9:00 do 17:00 hodin). Na kurz je možné zakoupit také dárkový poukaz. 

Aktivní senioři se mohou přihlásit do nových kurzů v Pevnosti poznání Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého. Program startuje 15. září a je otevřen každému bez ohledu na předchozí vzdělání a neklade překážky ani těm, kteří mají menší zdravotní omezení. Cílem je srozumitelnou zážitkovou formou posilovat poznávací a pohybové schopnosti, rozšiřovat obzory a pomáhat s orientací ve stále rychlejším a často komplikovaném světě. 

Podle lektorky a vedoucí projektu Ivany Fellnerové kurzy reagují nejen na rostoucí výskyt civilizačních onemocnění jako jsou deprese, demence, autoimunitní a psychosomatické potíže nebo problémy s pohybovým aparátem, ale také na častý pocit osamocení, ztráty sebedůvěry a společenské izolace seniorů.

Účastníky čekají interaktivní workshopy zaměřené na fyziologii lidského těla, pohyb a fyzioterapii, trénink paměti a koncentrace, jógu se zaměřením i na zdravé trávení, muzikoterapii, arteterapii i praktické dovednosti pro bezpečné fungování v online prostředí. Kurzy vedou zkušení lektoři, každý účastník navíc obdrží bohaté barevné materiály s informacemi k tématům i s představením jednotlivých lektorů.

„Snažíme se učit seniory, jak se zorientovat ve změti často protichůdných tvrzení, jak si informace ověřovat a nenechat se zahlcovat. V tom velmi pomáhají lekce psychologie a IT bezpečnosti. Ostatní lektoři pak na těchto teoretických základech staví a dále je rozvíjejí v praktických činnostech. Senioři si mohou sami vyzkoušet, jestli je pro jejich mozek náročnější řešit hlavolamy nebo zvládnout pohybové variace například při lekcích žonglování nebo tance,“ popisuje Ivana Fellnerová.

Program organizuje od roku 2016 spolek Pro poznání za podpory Olomouckého kraje. Přihlásit se je možné jednoduše na webových stránkách Pevnosti poznání (zde), kde je také podrobný program a fotogalerie z předchozích ročníků. Pokud někdo dává přednost osobnímu kontaktu, stačí přijít do pokladny Pevnosti poznání (každý den kromě pondělí od 9:00 do 17:00 hodin). Na kurz je možné zakoupit také dárkový poukaz. 
 

Rakouskou odyseou nazvali studenti Fakulty tělesné kultury UP letošní ročník Expedice PřesBar, během níž vyrazili se čtrnáctkou lidí s postižením nejen za sportovními zážitky do Alp. Navzdory fyzickým či psychickým omezením se horskými údolími pohybovali v sedlech kol a handbiků, také po vodní hladině, zdolávali skály a na závěr vystoupali až do výšky přes 2000 metrů.

Ačkoliv se studenti při plánování cesty, která má mimo jiné prověřit jejich připravenost pro práci s lidmi s postižením a zároveň ukázat, že téměř jakoukoliv překážku je možné překonat, inspirovali slavným Homérovým eposem, do rodné Ithaky, tedy Olomouce, se vrátili podstatně dříve než Odysseus. V rakouských a částečně i německých Alpách strávila nevídaná výprava týden.

Vedle studentů navazujících programů Aplikované pohybové aktivity – poradenství ve speciální pedagogice, Učitelství tělesné výchovy pro 2. stupeň ZŠ a SŠ se zaměřením na speciální pedagogiku a Kondiční trénink a psychomotorická rehabilitace bylo jejími členy také čtrnáct hostů – lidí s tělesným, smyslovým či mentálním postižením, z toho osm využívajících k pohybu vozík. Studentům se přitom podařilo od partnerů zapůjčit některé pomůcky, například motory k vozíkům či speciální „vozítka“, takže putování v horském terénu v takové sestavě bylo malinko snazší.

„Lokality, do kterých jsme zavítali, jsem vybíral podle map a Google Earth, případně podle videí na YouTube, pokud o nich již někdo něco točil, a konzultoval jsem je se spolužačkou. Dopředu jsem je reálně neznal a přímo na místě jsem ostatním připomínal, že nás může leccos potkat. Až na jeden den, kdy jedné skupině bouřka překazila sjíždění řeky, jsme nicméně všechno zvládli podle plánu a bez nehod. Dokonce jsme s vozíky a dalším vybavením otestovali i místní hromadnou dopravu, když jsme zjistili, že se do jednoho místa náš autobus nedostane,“ přiznal hlavní organizátor cesty Alexandr Hořín.

Výprava nejprve zamířila k jezeru Mondsee nedaleko Salzburgu, kde účastníci dva dny křižovali okolí na kolech i na lodích. Poté překročili německou hranici a užili si zdejších ferrat a tras soutěskami u Berchtesgadenu. Na závěr expedice se se stany a veškerým vybavením přesunuli do tyrolského Mayerhofenu, kde zdolali horu Filzenkogel vysokou 2227 metrů.

Na jejím vrcholu nechyběla ani Kristýna Odložilová, která se narodila s artrogrypózou. Jde o vzácné onemocnění, které se projevuje ztuhlostí některých svalů a kloubů. Zároveň má těžkou osteoporózu a skoliózu. „Nechodím, nestojím, bez ortézy nesedím, jsem plně odkázána na invalidní vozík a pomoc druhých. Přesto jsem se osamostatnila a už asi sedm let bydlím sama v malém bytě, kam za mnou dochází asistence,“ prozradila o sobě jedna z handicapovaných členek výpravy, která z domu zpracovává administrativu pro firmu a mimo jiné ráda cestuje.

O své účasti na expedici, o které se dozvěděla od kamaráda, dřívějšího účastníka, se prý nerozhodovala dlouho. „Šla jsem do toho po hlavě, a jak se ukázalo, bylo to jedno z nejlepších rozhodnutí v mém životě! Oproti jiným handicapovaným jsem hodně speciální případ a bez pomoci nezvládnu téměř nic. Nebyla jsem si úplně jistá, jestli zvládnu celý týden, ale zjistila jsem, že jsem opravdu mnohdy překonávala sama sebe a posouvala své limity. Za to jsem na sebe opravdu pyšná,“ uvedla.

Expediční dny v Alpách ji prý velmi dobíjely. „Nejkrásnějším zážitkem pro mě byla asi túra přes přírodní rezervaci z městečka Hirschbichl a pak celý poslední den, kdy jsme lanovkou vyjeli na Ahorn a odtud vyrazili na Filzenkogel. Myslím si, že nic krásnějšího už v životě neuvidím. Díky studentům jsem zažila něco, na co budu do smrti vzpomínat. Troufám si říct, že tak specifického hosta ještě na expedici neměli. Zhostili se toho ale naprosto skvěle, fungovali jako skvělý tým. Chci moc poděkovat všem, kteří se na organizaci Expedice PřesBar podíleli, bylo to nezapomenutelné. Ta akce je přitom krásná i tím, že jsme třeba i kolemjdoucím na horách mohli ukázat, že nic není nemožné. Díky a třeba zase někdy!“ dodala Kristýna Odložilová.

Z takové zpětné vazby mají organizátoři radost. „Když jsme se vrátili do Olomouce a hosté nám děkovali a měli slzy v očích, docházelo nám, že jsme to zvládli a že to bylo super, že to pro mnohé byl největší zážitek, který dosud v životě měli. Když pak budu mluvit za sebe, tak organizace takovéto pobytové akce v zahraničí je pro mě neocenitelnou zkušeností. Stál ten půlrok za to, i když to nebyla taková sranda, jak to třeba může vypadat,“ uzavřel Alexandr Hořín. Jen by se prý rád do některých míst vrátil a užil si je znovu, soukromě.

Expedice PřesBar (přes bariéry) je vzdělávací projekt katedry APA FTK UP, jehož realizací studenti navazujícího magisterského studia zaměřeného na pohybové aktivit osob se zdravotním postižením či znevýhodněním získávají cenné zkušenosti a kompetence pro své budoucí povolání. Zároveň tak i veřejnosti ukazují, že handicap nemusí být ve sportovním vyžití žádnou překážkou. Letošní expedice byla již třináctou, kterou studenti FTK UP připravili. V minulosti navštívili mimo jiné Norsko, Německo, Slovinsko nebo Korsiku, také Česko a Slovensko. Více o expedici na Facebooku.

Rakouskou odyseou nazvali studenti Fakulty tělesné kultury UP letošní ročník Expedice PřesBar, během níž vyrazili se čtrnáctkou lidí s postižením nejen za sportovními zážitky do Alp. Navzdory fyzickým či psychickým omezením se horskými údolími pohybovali v sedlech kol a handbiků, také po vodní hladině, zdolávali skály a na závěr vystoupali až do výšky přes 2000 metrů.

Ačkoliv se studenti při plánování cesty, která má mimo jiné prověřit jejich připravenost pro práci s lidmi s postižením a zároveň ukázat, že téměř jakoukoliv překážku je možné překonat, inspirovali slavným Homérovým eposem, do rodné Ithaky, tedy Olomouce, se vrátili podstatně dříve než Odysseus. V rakouských a částečně i německých Alpách strávila nevídaná výprava týden.

Vedle studentů navazujících programů Aplikované pohybové aktivity – poradenství ve speciální pedagogice, Učitelství tělesné výchovy pro 2. stupeň ZŠ a SŠ se zaměřením na speciální pedagogiku a Kondiční trénink a psychomotorická rehabilitace bylo jejími členy také čtrnáct hostů – lidí s tělesným, smyslovým či mentálním postižením, z toho osm využívajících k pohybu vozík. Studentům se přitom podařilo od partnerů zapůjčit některé pomůcky, například motory k vozíkům či speciální „vozítka“, takže putování v horském terénu v takové sestavě bylo malinko snazší.

„Lokality, do kterých jsme zavítali, jsem vybíral podle map a Google Earth, případně podle videí na YouTube, pokud o nich již někdo něco točil, a konzultoval jsem je se spolužačkou. Dopředu jsem je reálně neznal a přímo na místě jsem ostatním připomínal, že nás může leccos potkat. Až na jeden den, kdy jedné skupině bouřka překazila sjíždění řeky, jsme nicméně všechno zvládli podle plánu a bez nehod. Dokonce jsme s vozíky a dalším vybavením otestovali i místní hromadnou dopravu, když jsme zjistili, že se do jednoho místa náš autobus nedostane,“ přiznal hlavní organizátor cesty Alexandr Hořín.

Výprava nejprve zamířila k jezeru Mondsee nedaleko Salzburgu, kde účastníci dva dny křižovali okolí na kolech i na lodích. Poté překročili německou hranici a užili si zdejších ferrat a tras soutěskami u Berchtesgadenu. Na závěr expedice se se stany a veškerým vybavením přesunuli do tyrolského Mayerhofenu, kde zdolali horu Filzenkogel vysokou 2227 metrů.

Na jejím vrcholu nechyběla ani Kristýna Odložilová, která se narodila s artrogrypózou. Jde o vzácné onemocnění, které se projevuje ztuhlostí některých svalů a kloubů. Zároveň má těžkou osteoporózu a skoliózu. „Nechodím, nestojím, bez ortézy nesedím, jsem plně odkázána na invalidní vozík a pomoc druhých. Přesto jsem se osamostatnila a už asi sedm let bydlím sama v malém bytě, kam za mnou dochází asistence,“ prozradila o sobě jedna z handicapovaných členek výpravy, která z domu zpracovává administrativu pro firmu a mimo jiné ráda cestuje.

O své účasti na expedici, o které se dozvěděla od kamaráda, dřívějšího účastníka, se prý nerozhodovala dlouho. „Šla jsem do toho po hlavě, a jak se ukázalo, bylo to jedno z nejlepších rozhodnutí v mém životě! Oproti jiným handicapovaným jsem hodně speciální případ a bez pomoci nezvládnu téměř nic. Nebyla jsem si úplně jistá, jestli zvládnu celý týden, ale zjistila jsem, že jsem opravdu mnohdy překonávala sama sebe a posouvala své limity. Za to jsem na sebe opravdu pyšná,“ uvedla.

Expediční dny v Alpách ji prý velmi dobíjely. „Nejkrásnějším zážitkem pro mě byla asi túra přes přírodní rezervaci z městečka Hirschbichl a pak celý poslední den, kdy jsme lanovkou vyjeli na Ahorn a odtud vyrazili na Filzenkogel. Myslím si, že nic krásnějšího už v životě neuvidím. Díky studentům jsem zažila něco, na co budu do smrti vzpomínat. Troufám si říct, že tak specifického hosta ještě na expedici neměli. Zhostili se toho ale naprosto skvěle, fungovali jako skvělý tým. Chci moc poděkovat všem, kteří se na organizaci Expedice PřesBar podíleli, bylo to nezapomenutelné. Ta akce je přitom krásná i tím, že jsme třeba i kolemjdoucím na horách mohli ukázat, že nic není nemožné. Díky a třeba zase někdy!“ dodala Kristýna Odložilová.

Z takové zpětné vazby mají organizátoři radost. „Když jsme se vrátili do Olomouce a hosté nám děkovali a měli slzy v očích, docházelo nám, že jsme to zvládli a že to bylo super, že to pro mnohé byl největší zážitek, který dosud v životě měli. Když pak budu mluvit za sebe, tak organizace takovéto pobytové akce v zahraničí je pro mě neocenitelnou zkušeností. Stál ten půlrok za to, i když to nebyla taková sranda, jak to třeba může vypadat,“ uzavřel Alexandr Hořín. Jen by se prý rád do některých míst vrátil a užil si je znovu, soukromě.

Expedice PřesBar (přes bariéry) je vzdělávací projekt katedry APA FTK UP, jehož realizací studenti navazujícího magisterského studia zaměřeného na pohybové aktivit osob se zdravotním postižením či znevýhodněním získávají cenné zkušenosti a kompetence pro své budoucí povolání. Zároveň tak i veřejnosti ukazují, že handicap nemusí být ve sportovním vyžití žádnou překážkou. Letošní expedice byla již třináctou, kterou studenti FTK UP připravili. V minulosti navštívili mimo jiné Norsko, Německo, Slovinsko nebo Korsiku, také Česko a Slovensko. Více o expedici na Facebooku.

Léto, prázdniny a dovolené jsou ideálním časem, kdy můžeme zpomalit, nadechnout se a zamyslet se i nad věcmi, které během roku snadno přehlížíme. Třeba nad tím, jakým způsobem žijeme – co jíme, jak cestujeme, kde a jak nakupujeme, kolik odpadu za sebou zanecháváme.

Udržitelnost a odpovědné chování jsou aktuálním tématem v celé společnosti a ani naše univerzita nestojí stranou. Možná si ale kladete otázku: co s tím můžu udělat já? Právě o tom bude náš letní seriál. V osmi krátkých článcích vám nabídneme konkrétní a snadno použitelné tipy, jak žít udržitelněji – doma, na cestách i v práci.

Díl čtvrtý: Udržitelná móda – autorská i z druhé ruky

Udržitelnost se v módním průmyslu skloňuje stále častěji – značky lákají na trička z biobavlny, recyklovaný polyester nebo „férové“ podmínky ve výrobě. Skutečnost však bývá jiná. Většinu dnes vyráběného oblečení můžeme označit jako fast fashion – rychlou módu, která klade důraz na nízkou cenu a rychlost výroby, nikoli na kvalitu nebo dopad na životní prostředí a společnost.

Textilní výroba zanechává obrovskou ekologickou stopu – podílí se na 10 % globálních emisí CO₂ a je zodpovědná za přibližně 20 % celosvětového znečištění vody. Při praní syntetických materiálů se každoročně do oceánu uvolňuje odhadem 0,5 milionu tun mikrovlákna.

Co s tím? V současnosti roste zájem o pomalejší, etičtější alternativy – tzv. slow fashion, lokální značky nebo second handy. Zapomeňme na chvilku na Vinted – největší online tržiště s použitými oděvy a doplňky – a pojďme se projít po Olomouci.

Začít nemůžeme nikde jinde než v UPointu – právě zde se totiž v roce 2015 zrodila kolekce UniWearCity, která je první českou univerzitní značkou oblečení. Za návrhy stojí absolventka UP Alex Monhart a všechny modely jsou vyrobené v České republice. UPoint dále nabízí spoustu dalších oděvů i doplňků od dětských body přes čepice a šály až po laboratorní pláště.

Nedaleko od UPointu je možné nakoupit autorskou módu například ve Flop shopu nebo olomoucké pobočce Place store. Kousky z druhé ruky pak nabízí nespočet second handů. Jedním z nich je Moment – dobročinný sekáč, který ze svého zisku podporuje české neziskovky. Díky spolupráci s Udržitelnou univerzitou v něm mohou studenti a vyučující UP (s kartou ISIC/ITIC/IYTC) využít 20 % slevu.

Několikrát do roka se otevírají další příležitosti k nákupu originálního a lokálního oblečení i doplňků – jsou jimi pravidelné trhy. Jednou ročně Dizajntrh (letos 22.–23. listopadu) či Mint Market (20. září), víckrát pak Flerjarmark (nejbližší 12.–13. září) a Vintage Market (nejbližší 17. srpna, kde na vás čeká i bleší trh nejen s oblečením, ale i věcmi do domácnosti, knihami či rostlinami.

Dvakrát za rok pořádá bleší trh s výměnou oblečení i Udržitelná univerzita – v květnu jako součást Olomouckého majálesu UP a v září během Meet UPu. Na nejbližší se tak můžete těšit už 23. září.
 

Další díly seriálu Udržitelné léto s UP:
1. Jedeme na dovolenou
2. Sdílená doprava – po Olomouci i Kanárských ostrovech
3. Udržitelné nakupování v Olomouci

Léto, prázdniny a dovolené jsou ideálním časem, kdy můžeme zpomalit, nadechnout se a zamyslet se i nad věcmi, které během roku snadno přehlížíme. Třeba nad tím, jakým způsobem žijeme – co jíme, jak cestujeme, kde a jak nakupujeme, kolik odpadu za sebou zanecháváme.

Udržitelnost a odpovědné chování jsou aktuálním tématem v celé společnosti a ani naše univerzita nestojí stranou. Možná si ale kladete otázku: co s tím můžu udělat já? Právě o tom bude náš letní seriál. V osmi krátkých článcích vám nabídneme konkrétní a snadno použitelné tipy, jak žít udržitelněji – doma, na cestách i v práci.

Díl čtvrtý: Udržitelná móda – autorská i z druhé ruky

Udržitelnost se v módním průmyslu skloňuje stále častěji – značky lákají na trička z biobavlny, recyklovaný polyester nebo „férové“ podmínky ve výrobě. Skutečnost však bývá jiná. Většinu dnes vyráběného oblečení můžeme označit jako fast fashion – rychlou módu, která klade důraz na nízkou cenu a rychlost výroby, nikoli na kvalitu nebo dopad na životní prostředí a společnost.

Textilní výroba zanechává obrovskou ekologickou stopu – podílí se na 10 % globálních emisí CO₂ a je zodpovědná za přibližně 20 % celosvětového znečištění vody. Při praní syntetických materiálů se každoročně do oceánu uvolňuje odhadem 0,5 milionu tun mikrovlákna.

Co s tím? V současnosti roste zájem o pomalejší, etičtější alternativy – tzv. slow fashion, lokální značky nebo second handy. Zapomeňme na chvilku na Vinted – největší online tržiště s použitými oděvy a doplňky – a pojďme se projít po Olomouci.

Začít nemůžeme nikde jinde než v UPointu – právě zde se totiž v roce 2015 zrodila kolekce UniWearCity, která je první českou univerzitní značkou oblečení. Za návrhy stojí absolventka UP Alex Monhart a všechny modely jsou vyrobené v České republice. UPoint dále nabízí spoustu dalších oděvů i doplňků od dětských body přes čepice a šály až po laboratorní pláště.

Nedaleko od UPointu je možné nakoupit autorskou módu například ve Flop shopu nebo olomoucké pobočce Place store. Kousky z druhé ruky pak nabízí nespočet second handů. Jedním z nich je Moment – dobročinný sekáč, který ze svého zisku podporuje české neziskovky. Díky spolupráci s Udržitelnou univerzitou v něm mohou studenti a vyučující UP (s kartou ISIC/ITIC/IYTC) využít 20 % slevu.

Několikrát do roka se otevírají další příležitosti k nákupu originálního a lokálního oblečení i doplňků – jsou jimi pravidelné trhy. Jednou ročně Dizajntrh (letos 22.–23. listopadu) či Mint Market (20. září), víckrát pak Flerjarmark (nejbližší 12.–13. září) a Vintage Market (nejbližší 17. srpna, kde na vás čeká i bleší trh nejen s oblečením, ale i věcmi do domácnosti, knihami či rostlinami.

Dvakrát za rok pořádá bleší trh s výměnou oblečení i Udržitelná univerzita – v květnu jako součást Olomouckého majálesu UP a v září během Meet UPu. Na nejbližší se tak můžete těšit už 23. září.
 

Další díly seriálu Udržitelné léto s UP:
1. Jedeme na dovolenou
2. Sdílená doprava – po Olomouci i Kanárských ostrovech
3. Udržitelné nakupování v Olomouci

Beskydy. Stačí jen pojmenování jejích rodných hor vyslovit a už jí naskakuje husí kůže. Jsou jejím domovem, zdrojem energie, inspirací pro hudební tvorbu. A bez muziky si neumí představit život. Když na pódiu pohodí vlnitou hřívou, rozehraje akordeon a do mikrofonu spustí svým altem, je to strhující zážitek. Také ale výkon, který byste nečekali od absolventky Fakulty tělesné kultury UP. Jenže Kateřina Kouláková alias Kaczi není její typickou absolventkou.

Na olomouckou rekreologii přivedla rodačku z Beskyd vášeň pro pohyb, po roce prezenčního studia ji ale láska k hudbě a zpěvu přetáhla do Prahy, kde se dostala na Konzervatoř Jaroslava Ježka. Na Neředín dále jezdila jako „dálkařka“.

„Byla to zábava, velmi ráda na rekreologii vzpomínám. Naučila jsem se plavat a spoustu dalších sportů, také řadu praktických věcí, které využívám dosud. Měla jsem možnost zapojit se do různých, i mezinárodních projektů a především jsem se seznámila se skvělými lidmi. To vůbec nejcennější, co mi rekre dala, jsou Lucka Borová a Terezka Scharda, dvě velmi dobré kamarádky. S Terezkou jsme se paradoxně seznámily na zážitkovém kurzu na Lipnici, přestože je ze sousední vesnice,“ říká Kaczi.

V muzikantském prostředí se pohybuje od mala, a tak není divu, že zkušenosti z výchovných koncertů rodinné kapely zužitkovala ve své bakalářské práci. „S využitím písní a příběhů osobností jako Janis Joplin nebo Jim Morisson jsme upozorňovali na to, že užívání alkoholu a drog vede ke špatnému konci, věnovali jsme se i AIDS nebo třeba šikaně. Snad to těm žákům, kteří na koncerty chodili, něco dalo. Moje bakalářka nicméně prošla,“ vzpomíná muzikantka, která ovládá kytaru, ukulele nebo zmíněný akordeon, na který se naučila kvůli svému dědovi.

První vlastní písně byly ovlivněné rockem a s anglickými texty, komentuje je jako krásné a naivní mládí, kdy si myslela, že zboří svět. Výrazněji se jí ale podařilo dát o sobě vědět až o pár let později s česky zpívanými singly Nahá a Konec kariéry, ve kterých se snoubí písničkářství s moderními trendy i něčím z pověstné rázovitosti severní Moravy.

„To byla doba takového mého přechodu, očisty. Uvědomila jsem si, že nedávám hudbě, co bych jí dávat chtěla, a dělám spoustu jiných aktivit. Jako součást očisty jsem se vydala na pouť do Santiaga de Compostela, a když jsem se vrátila, začala jsem se hudbě věnovat naplno, tělem, duší i financemi. Rozhodla jsem se být muzikantkou na plný úvazek, což byla určitě těžší cesta, ale dávalo mi to smysl a vyplatilo se to,“ přibližuje Kaczi, která má nyní na svém kontě již řadu singlů, dvě plnohodnotná alba, připravuje další a zároveň koncertuje nejen napříč Českem.

Její specialitou jsou vystoupení na horách, se kterými začala, jak jinak, v rodných Beskydech, na Lysé hoře. „Reagovala jsem tak na lockdown během covidu, prostě jsem chtěla hrát. Tak jsem vzala nástroje a šla nahoru. Troufnu si říct, že z koncertů na Lysé se už stal fenomén, co vím, jezdí na ně lidé z různých koutů republiky jako na dovolenou. A mě to spojení hor a hudby také velmi baví, takže v tomto konceptu, kdy necestuješ jen za hudbou, ale za širším zážitkem, chci určitě pokračovat. Stále se dívám po dalších netradičních a atraktivních lokalitách.“

Zatímco pro její koncerty jsou dobrá mainstreamová místa, jako je třeba právě Lysá hora nebo Pustevny, když do hor vyráží bez hudebních nástrojů, vyhledává spíše klidné kouty s minimem lidí. „Dala jsem si takový úkol – chci Beskydy projít do poslední cestičky. Je tu spousta bezejmenných kopců a kouzelných míst, kam nevedou ani turistické značky a která jsou velmi nabíjející. Zrovna nedávno jsem jeden takový krásný kopec našla,“ dodává Kaczi.

Připouští přitom, že by si snad i dokázala představit žít někde jinde než v Beskydech. Ale život bez hudby, to ne. „Občas mě napadne, co když mě přestane bavit. Ale pak vezmu do ruky kytaru nebo harmoniku, začnu zpívat nebo tancovat a je jasno. Muzika je zarytou součástí mého života a bez ní to prostě nejde.“

Kateřina Kouláková alias Kaczi (* 1991)

Absolventka rekreologie na Fakultě tělesné kultury UP a Konzervatoře a VOŠ Jaroslava Ježka v Praze, zpěvačka, hudebnice, skladatelka, milovnice a propagátorka rodných Beskyd. Na svém kontě má dvě alba Kněhyně (2024) a Nahá (2021) a EP Polonahá (2019), její specialitou jsou koncerty na horách. Už v roce 2012 zvítězila v soutěži CzechTalent Zlín, později byla za svou tvorbu nominována na ceny Jantar a Anděl. Má zkušenosti i jako lektorka zpěvu a moderátorka. Kromě hudby, bez které nemůže být, je jejím velkým koníčkem pohyb, ať už jde o procházky, běh nebo třeba tanec.

Text vyšel v aktuálním vydání magazínu Žurnál UP.

Beskydy. Stačí jen pojmenování jejích rodných hor vyslovit a už jí naskakuje husí kůže. Jsou jejím domovem, zdrojem energie, inspirací pro hudební tvorbu. A bez muziky si neumí představit život. Když na pódiu pohodí vlnitou hřívou, rozehraje akordeon a do mikrofonu spustí svým altem, je to strhující zážitek. Také ale výkon, který byste nečekali od absolventky Fakulty tělesné kultury UP. Jenže Kateřina Kouláková alias Kaczi není její typickou absolventkou.

Na olomouckou rekreologii přivedla rodačku z Beskyd vášeň pro pohyb, po roce prezenčního studia ji ale láska k hudbě a zpěvu přetáhla do Prahy, kde se dostala na Konzervatoř Jaroslava Ježka. Na Neředín dále jezdila jako „dálkařka“.

„Byla to zábava, velmi ráda na rekreologii vzpomínám. Naučila jsem se plavat a spoustu dalších sportů, také řadu praktických věcí, které využívám dosud. Měla jsem možnost zapojit se do různých, i mezinárodních projektů a především jsem se seznámila se skvělými lidmi. To vůbec nejcennější, co mi rekre dala, jsou Lucka Borová a Terezka Scharda, dvě velmi dobré kamarádky. S Terezkou jsme se paradoxně seznámily na zážitkovém kurzu na Lipnici, přestože je ze sousední vesnice,“ říká Kaczi.

V muzikantském prostředí se pohybuje od mala, a tak není divu, že zkušenosti z výchovných koncertů rodinné kapely zužitkovala ve své bakalářské práci. „S využitím písní a příběhů osobností jako Janis Joplin nebo Jim Morisson jsme upozorňovali na to, že užívání alkoholu a drog vede ke špatnému konci, věnovali jsme se i AIDS nebo třeba šikaně. Snad to těm žákům, kteří na koncerty chodili, něco dalo. Moje bakalářka nicméně prošla,“ vzpomíná muzikantka, která ovládá kytaru, ukulele nebo zmíněný akordeon, na který se naučila kvůli svému dědovi.

První vlastní písně byly ovlivněné rockem a s anglickými texty, komentuje je jako krásné a naivní mládí, kdy si myslela, že zboří svět. Výrazněji se jí ale podařilo dát o sobě vědět až o pár let později s česky zpívanými singly Nahá a Konec kariéry, ve kterých se snoubí písničkářství s moderními trendy i něčím z pověstné rázovitosti severní Moravy.

„To byla doba takového mého přechodu, očisty. Uvědomila jsem si, že nedávám hudbě, co bych jí dávat chtěla, a dělám spoustu jiných aktivit. Jako součást očisty jsem se vydala na pouť do Santiaga de Compostela, a když jsem se vrátila, začala jsem se hudbě věnovat naplno, tělem, duší i financemi. Rozhodla jsem se být muzikantkou na plný úvazek, což byla určitě těžší cesta, ale dávalo mi to smysl a vyplatilo se to,“ přibližuje Kaczi, která má nyní na svém kontě již řadu singlů, dvě plnohodnotná alba, připravuje další a zároveň koncertuje nejen napříč Českem.

Její specialitou jsou vystoupení na horách, se kterými začala, jak jinak, v rodných Beskydech, na Lysé hoře. „Reagovala jsem tak na lockdown během covidu, prostě jsem chtěla hrát. Tak jsem vzala nástroje a šla nahoru. Troufnu si říct, že z koncertů na Lysé se už stal fenomén, co vím, jezdí na ně lidé z různých koutů republiky jako na dovolenou. A mě to spojení hor a hudby také velmi baví, takže v tomto konceptu, kdy necestuješ jen za hudbou, ale za širším zážitkem, chci určitě pokračovat. Stále se dívám po dalších netradičních a atraktivních lokalitách.“

Zatímco pro její koncerty jsou dobrá mainstreamová místa, jako je třeba právě Lysá hora nebo Pustevny, když do hor vyráží bez hudebních nástrojů, vyhledává spíše klidné kouty s minimem lidí. „Dala jsem si takový úkol – chci Beskydy projít do poslední cestičky. Je tu spousta bezejmenných kopců a kouzelných míst, kam nevedou ani turistické značky a která jsou velmi nabíjející. Zrovna nedávno jsem jeden takový krásný kopec našla,“ dodává Kaczi.

Připouští přitom, že by si snad i dokázala představit žít někde jinde než v Beskydech. Ale život bez hudby, to ne. „Občas mě napadne, co když mě přestane bavit. Ale pak vezmu do ruky kytaru nebo harmoniku, začnu zpívat nebo tancovat a je jasno. Muzika je zarytou součástí mého života a bez ní to prostě nejde.“

Kateřina Kouláková alias Kaczi (* 1991)

Absolventka rekreologie na Fakultě tělesné kultury UP a Konzervatoře a VOŠ Jaroslava Ježka v Praze, zpěvačka, hudebnice, skladatelka, milovnice a propagátorka rodných Beskyd. Na svém kontě má dvě alba Kněhyně (2024) a Nahá (2021) a EP Polonahá (2019), její specialitou jsou koncerty na horách. Už v roce 2012 zvítězila v soutěži CzechTalent Zlín, později byla za svou tvorbu nominována na ceny Jantar a Anděl. Má zkušenosti i jako lektorka zpěvu a moderátorka. Kromě hudby, bez které nemůže být, je jejím velkým koníčkem pohyb, ať už jde o procházky, běh nebo třeba tanec.

Text vyšel v aktuálním vydání magazínu Žurnál UP.

Rozmanitá a mnohovrstevnatá. Taková je určitě Univerzita Palackého. Jaký je ale zaměstnavatel? Je spravedlivá? Je flexibilní a dokáže reagovat na měnící se potřeby zaměstnanců? To jsou některé z otázek, na které by měl odpovědět projekt Zavádění flexibilní a diverzitní kultury na UP.

Svět se v posledních letech dramaticky proměnil. Je rychlejší, nabízí mnohem více příležitostí. Zároveň se ale zvyšují nároky, objevují se nové a nové technologie a abychom v práci obstáli, je třeba se stále učit. K tomu se musíme vypořádat s každodenní realitou kolem nás, zvládnout ekonomické dopady světových konfliktů a pandemií. A když se přidají zcela běžné starosti o naše blízké, sem tam nějaký zdravotní problém, není toho úplně málo, co musíme při práci zvládnout. Proto je logické, že změnit přístup i podmínky pro pracující musí i zaměstnavatelé – včetně univerzit. Jak konkrétně tomu může pomoct projekt ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) s poněkud úřednickým názvem a jaká specifika má právě akademické prostředí, ví Markéta Šupplerová, vedoucí oddělení řízení lidských zdrojů UP.

Univerzita není úplně klasický zaměstnavatel jako firma nebo státní úřad. Máme více typů profesí – od akademiků přes vědce až po tzv. THP. Projekt MPSV je určen různým typům zaměstnavatelů, ale zadání je stejné pro všechny. Čím je zajímavý pro nás?

Právě tím, že naše akademické prostředí je specifické, a musíme tak být schopni v té pestrosti, kterou univerzita má, nabídnout i řád a pravidla. A také informace o tom, co je možné, na co má kdo nárok a podobně. Víme, že máme nedostatky. Ukázalo nám to už dotazníkové šetření, které jsme museli provést, abychom mohli být vůbec zařazeni do tohoto projektu. Mimochodem, už to byla docela výzva, protože podmínkou bylo získat odpovědi nejméně od 30 procent všech zaměstnanců. Trošku jsme se toho obávali, protože víme, že naši zaměstnanci jsou přehlceni různými dotazníky, průzkumy, anketami a podobně. Povedlo se nám to a do dotazníkového šetření se zapojilo více než tisíc zaměstnanců napříč celým univerzitním pracovním spektrem.

Jaké byly první výstupy?

Hodně zajímavé a posloužily jako základ při formulování cílů projektu. Ukázaly nedostatky, kterým se musíme věnovat a které souvisejí především se slaďováním pracovního a rodinného života. To je oblast, v níž je korporátní nebo komerční sféra už před námi. To naše „zpoždění“ má své historické důvody. Pracovní rytmus na univerzitě se řídí jinými pravidly než v běžné firmě. Zjednodušeně řečeno nemáme píchačky, náš rok se dělí na semestry, akademici nemají běžně evidovanou pracovní dobu. Ten režim je zkrátka jiný, volnější a je pravda, že jsme jako personalisté dosud věnovali sladění práce a soukromí jen malou pozornost.

Z šetření nám ale vyšlo, že neexistence pravidel vede k nerovnému přístupu, kdy různá pracoviště i vedoucí mají odlišný postoj k naplňování požadavků zaměstnanců. Někdo souhlasí s pružnou pracovní dobou, jiný ne, stejně tak v případě práce z domova, zkráceného úvazku, úpravy pracovní doby či možnosti sladit práci s péčí o malé děti nebo blízké osoby a podobně.

Znamená to tedy, že budete mapovat fungování univerzity a snažit se pravidla sjednotit?

Jedním z našich cílů je nastavit obecná pravidla sladění pracovní a soukromé sféry života. Na jaře jsme s bývalým panem rektorem uzavřeli tzv. Deklaraci o slaďování pracovního a rodinného života.

To je ale jen deklarativní vyjádření…

To ano, ale je to i první oficiální vyjádření toho, že univerzita bude v maximálně možné míře umožňovat svým zaměstnancům slaďovat ty dvě oblasti života, o nichž mluvím. Samozřejmě za podmínky, že tím není ohroženo fungování školy jako takové.

Pravidla se vyvíjejí, mění se zákoník práce, a když nejsem odborník, ani nevím, na co mám nárok.

Proto jsme začali pořádat i pravidelná školení pro vedoucí zaměstnance – oddělení, kateder atd. Ministerstvo například chce, aby zaměstnavatelé nabízeli a umožňovali, pokud to lze, flexibilní formy práce. To ale můžete dělat jen tehdy, když víte, že tato forma existuje a co vlastně obnáší. Proto se nevěnujeme jen vzniku metodiky, s níž se bude moct každý seznámit, ale i workshopům pro vedoucí pracovníky, které by se postupem času, doufám, mohly stát součástí povinného vzdělávání. Měli by se tak dozvědět, co zaměstnavatel musí ze zákona poskytnout, co může, jaké jsou limity jednotlivých forem práce, pro koho jsou vhodné a podobně. Oni jsou totiž v první linii personální práce a jejich chování a znalosti určují, jak to bude na univerzitě fungovat a jak se bude se zaměstnanci pracovat. Jako zaměstnavatel je univerzita v řešení této problematiky teprve na začátku.

Chcete tedy nastavit základní pravidla, která by byla společná pro všechny?

Přesně. Základ pravidel nebo principů, které by platily stejně napříč univerzitou. Pokud má všechno, o čem jsme mluvily, fungovat, musí být postupy a pravidla transparentní a rovnoprávné.

Jaký je podle vás, jako vedoucí oddělení lidských zdrojů, ideální stav vztahu mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem na univerzitě?

Ideálně by univerzita měla mít ve všech dokumentech, včetně strategických, jasně zdůrazněnou péči o zaměstnance. Prioritami univerzity jsou samozřejmě vzdělávání a bádání, ale nic z toho nelze dělat bez lidí – a to na všech pozicích. Od dělnických profesí přes THP, akademiky po vědce. Ke všemu jsou potřeba lidé, zaměstnanci, a ti by měli být v centru zájmu instituce. Myslím, že to nám občas uniká. A to se snažíme změnit.

Projekt „Zavádění flexibilní a diverzitní kultury na UP“, reg. č. CZ.03.01.02/00/22_012/0003817, je realizován v rámci Operačního programu Zaměstnanost plus, spolufinancován Evropskou unií.

Rozmanitá a mnohovrstevnatá. Taková je určitě Univerzita Palackého. Jaký je ale zaměstnavatel? Je spravedlivá? Je flexibilní a dokáže reagovat na měnící se potřeby zaměstnanců? To jsou některé z otázek, na které by měl odpovědět projekt Zavádění flexibilní a diverzitní kultury na UP.

Svět se v posledních letech dramaticky proměnil. Je rychlejší, nabízí mnohem více příležitostí. Zároveň se ale zvyšují nároky, objevují se nové a nové technologie a abychom v práci obstáli, je třeba se stále učit. K tomu se musíme vypořádat s každodenní realitou kolem nás, zvládnout ekonomické dopady světových konfliktů a pandemií. A když se přidají zcela běžné starosti o naše blízké, sem tam nějaký zdravotní problém, není toho úplně málo, co musíme při práci zvládnout. Proto je logické, že změnit přístup i podmínky pro pracující musí i zaměstnavatelé – včetně univerzit. Jak konkrétně tomu může pomoct projekt ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) s poněkud úřednickým názvem a jaká specifika má právě akademické prostředí, ví Markéta Šupplerová, vedoucí oddělení řízení lidských zdrojů UP.

Univerzita není úplně klasický zaměstnavatel jako firma nebo státní úřad. Máme více typů profesí – od akademiků přes vědce až po tzv. THP. Projekt MPSV je určen různým typům zaměstnavatelů, ale zadání je stejné pro všechny. Čím je zajímavý pro nás?

Právě tím, že naše akademické prostředí je specifické, a musíme tak být schopni v té pestrosti, kterou univerzita má, nabídnout i řád a pravidla. A také informace o tom, co je možné, na co má kdo nárok a podobně. Víme, že máme nedostatky. Ukázalo nám to už dotazníkové šetření, které jsme museli provést, abychom mohli být vůbec zařazeni do tohoto projektu. Mimochodem, už to byla docela výzva, protože podmínkou bylo získat odpovědi nejméně od 30 procent všech zaměstnanců. Trošku jsme se toho obávali, protože víme, že naši zaměstnanci jsou přehlceni různými dotazníky, průzkumy, anketami a podobně. Povedlo se nám to a do dotazníkového šetření se zapojilo více než tisíc zaměstnanců napříč celým univerzitním pracovním spektrem.

Jaké byly první výstupy?

Hodně zajímavé a posloužily jako základ při formulování cílů projektu. Ukázaly nedostatky, kterým se musíme věnovat a které souvisejí především se slaďováním pracovního a rodinného života. To je oblast, v níž je korporátní nebo komerční sféra už před námi. To naše „zpoždění“ má své historické důvody. Pracovní rytmus na univerzitě se řídí jinými pravidly než v běžné firmě. Zjednodušeně řečeno nemáme píchačky, náš rok se dělí na semestry, akademici nemají běžně evidovanou pracovní dobu. Ten režim je zkrátka jiný, volnější a je pravda, že jsme jako personalisté dosud věnovali sladění práce a soukromí jen malou pozornost.

Z šetření nám ale vyšlo, že neexistence pravidel vede k nerovnému přístupu, kdy různá pracoviště i vedoucí mají odlišný postoj k naplňování požadavků zaměstnanců. Někdo souhlasí s pružnou pracovní dobou, jiný ne, stejně tak v případě práce z domova, zkráceného úvazku, úpravy pracovní doby či možnosti sladit práci s péčí o malé děti nebo blízké osoby a podobně.

Znamená to tedy, že budete mapovat fungování univerzity a snažit se pravidla sjednotit?

Jedním z našich cílů je nastavit obecná pravidla sladění pracovní a soukromé sféry života. Na jaře jsme s bývalým panem rektorem uzavřeli tzv. Deklaraci o slaďování pracovního a rodinného života.

To je ale jen deklarativní vyjádření…

To ano, ale je to i první oficiální vyjádření toho, že univerzita bude v maximálně možné míře umožňovat svým zaměstnancům slaďovat ty dvě oblasti života, o nichž mluvím. Samozřejmě za podmínky, že tím není ohroženo fungování školy jako takové.

Pravidla se vyvíjejí, mění se zákoník práce, a když nejsem odborník, ani nevím, na co mám nárok.

Proto jsme začali pořádat i pravidelná školení pro vedoucí zaměstnance – oddělení, kateder atd. Ministerstvo například chce, aby zaměstnavatelé nabízeli a umožňovali, pokud to lze, flexibilní formy práce. To ale můžete dělat jen tehdy, když víte, že tato forma existuje a co vlastně obnáší. Proto se nevěnujeme jen vzniku metodiky, s níž se bude moct každý seznámit, ale i workshopům pro vedoucí pracovníky, které by se postupem času, doufám, mohly stát součástí povinného vzdělávání. Měli by se tak dozvědět, co zaměstnavatel musí ze zákona poskytnout, co může, jaké jsou limity jednotlivých forem práce, pro koho jsou vhodné a podobně. Oni jsou totiž v první linii personální práce a jejich chování a znalosti určují, jak to bude na univerzitě fungovat a jak se bude se zaměstnanci pracovat. Jako zaměstnavatel je univerzita v řešení této problematiky teprve na začátku.

Chcete tedy nastavit základní pravidla, která by byla společná pro všechny?

Přesně. Základ pravidel nebo principů, které by platily stejně napříč univerzitou. Pokud má všechno, o čem jsme mluvily, fungovat, musí být postupy a pravidla transparentní a rovnoprávné.

Jaký je podle vás, jako vedoucí oddělení lidských zdrojů, ideální stav vztahu mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem na univerzitě?

Ideálně by univerzita měla mít ve všech dokumentech, včetně strategických, jasně zdůrazněnou péči o zaměstnance. Prioritami univerzity jsou samozřejmě vzdělávání a bádání, ale nic z toho nelze dělat bez lidí – a to na všech pozicích. Od dělnických profesí přes THP, akademiky po vědce. Ke všemu jsou potřeba lidé, zaměstnanci, a ti by měli být v centru zájmu instituce. Myslím, že to nám občas uniká. A to se snažíme změnit.

Projekt „Zavádění flexibilní a diverzitní kultury na UP“, reg. č. CZ.03.01.02/00/22_012/0003817, je realizován v rámci Operačního programu Zaměstnanost plus, spolufinancován Evropskou unií.

V hlavním taiwanském městě Tchaj-pej proběhlo v tomto týdnu první taiwansko-české fórum o vysokém školství, jehož cílem je rozšířit spolupráci a výměny v oblasti vzdělávání mezi oběma zeměmi. Setkání se účastnili zástupci českých univerzit a dalších vysokých škol, Univerzitu Palackého reprezentovali rektor Michael Kohajda a prorektorka pro mezinárodní vztahy Ivona Barešová. Akci uspořádal Dům zahraniční spolupráce – národní agentura pro mezinárodní vzdělávání a výzkum (DZS), Česká hospodářská a kulturní kancelář v Tchaj-peji a Nadace pro mezinárodní spolupráci ve vysokém školství Taiwanu (FICHET).

Fóra se účastnilo více než 130 zástupců z pěti desítek taiwanských institucí terciárního vzdělávání a sedmnácti českých vysokých škol včetně sedmi rektorů českých univerzit. Účastníci diskutovali o současném stavu vysokoškolského vzdělávání v obou zemích, o nových možnostech rozvoje spolupráce mezi průmyslem a akademickou obcí a také o výchově mladých talentů. Součástí byly také bilaterální schůzky, při nichž mohly instituce z obou stran dále diskutovat o potenciálních partnerstvích či konkrétních projektech.

„Probírali jsme možnosti nové nebo rozšíření současné spolupráce. V první řadě bychom rádi posílili výměnu studentů oběma směry, dále hledáme možnosti výzkumné spolupráce. Potěšilo mě zejména jednání s National Taiwan University, která aktuálně v žebříčku QS World University Rankings zaujímá skvělé 63. místo. Od ní se má naše UP ještě hodně co učit. Se zástupci National Chengchi University jsme diskutovali o programu spolupráce mezi Taiwanem a ČR v oblasti polovodičů, zejména čipů, přičemž taiwanská strana podporuje jejich výrobu v Evropě,“ uvedl k jednáním rektor Michael Kohajda.

Loni v lednu podepsalo 14 českých univerzit a akademická aliance univerzit tvořená 12 taiwanskými vysokými školami memorandum o porozumění, které podtrhuje závazek obou stran prohlubovat spolupráci v oblasti vzdělávání a výzkumu. Navzdory jazykovým bariérám studuje v současné době v České republice více než 340 taiwanských studentek a studentů, naproti tomu 240 českých studentek a studentů se vzdělává na Taiwanu. Podle údajů DZS se v loňském roce Taiwan zařadil mezi deset zemí, které do Česka vysílají nejvíce studentů na výměnné pobyty.

V hlavním taiwanském městě Tchaj-pej proběhlo v tomto týdnu první taiwansko-české fórum o vysokém školství, jehož cílem je rozšířit spolupráci a výměny v oblasti vzdělávání mezi oběma zeměmi. Setkání se účastnili zástupci českých univerzit a dalších vysokých škol, Univerzitu Palackého reprezentovali rektor Michael Kohajda a prorektorka pro mezinárodní vztahy Ivona Barešová. Akci uspořádal Dům zahraniční spolupráce – národní agentura pro mezinárodní vzdělávání a výzkum (DZS), Česká hospodářská a kulturní kancelář v Tchaj-peji a Nadace pro mezinárodní spolupráci ve vysokém školství Taiwanu (FICHET).

Fóra se účastnilo více než 130 zástupců z pěti desítek taiwanských institucí terciárního vzdělávání a sedmnácti českých vysokých škol včetně sedmi rektorů českých univerzit. Účastníci diskutovali o současném stavu vysokoškolského vzdělávání v obou zemích, o nových možnostech rozvoje spolupráce mezi průmyslem a akademickou obcí a také o výchově mladých talentů. Součástí byly také bilaterální schůzky, při nichž mohly instituce z obou stran dále diskutovat o potenciálních partnerstvích či konkrétních projektech.

„Probírali jsme možnosti nové nebo rozšíření současné spolupráce. V první řadě bychom rádi posílili výměnu studentů oběma směry, dále hledáme možnosti výzkumné spolupráce. Potěšilo mě zejména jednání s National Taiwan University, která aktuálně v žebříčku QS World University Rankings zaujímá skvělé 63. místo. Od ní se má naše UP ještě hodně co učit. Se zástupci National Chengchi University jsme diskutovali o programu spolupráce mezi Taiwanem a ČR v oblasti polovodičů, zejména čipů, přičemž taiwanská strana podporuje jejich výrobu v Evropě,“ uvedl k jednáním rektor Michael Kohajda.

Loni v lednu podepsalo 14 českých univerzit a akademická aliance univerzit tvořená 12 taiwanskými vysokými školami memorandum o porozumění, které podtrhuje závazek obou stran prohlubovat spolupráci v oblasti vzdělávání a výzkumu. Navzdory jazykovým bariérám studuje v současné době v České republice více než 340 taiwanských studentek a studentů, naproti tomu 240 českých studentek a studentů se vzdělává na Taiwanu. Podle údajů DZS se v loňském roce Taiwan zařadil mezi deset zemí, které do Česka vysílají nejvíce studentů na výměnné pobyty.