Feed aggregator

Olomouc bude o prvním červnovém víkendu slavit a univerzita u toho nesmí chybět. Tradiční Svátky města, jejichž program se letos pojí se Svátky písní a Slovenskou sezonou, zahájí v pátek 6. června historický průvod ke cti svaté Pavlíny, patronky Olomouce. Půjdou v něm i hodnostáři univerzity. Ta se bude podílet i na dalším programu oslav.

Historický průvod vyrazí z Horního náměstí v pátek 6. června v 18 hodin a zamíří směrem k Mariánskému sloupu na Dolním náměstí. „Do průvodu bychom rádi pozvali všechny Olomoučany, abychom si společně připomněli kulturní a historické dědictví města a oslavili jeho patronku svatou Pavlínu,“ řekla Lucie Rozbořilová, vedoucí oddělení organizace společenských akcí magistrátu. V průvodu jdou vždy i zástupci významných olomouckých institucí, vojenské posádky a univerzity. „Univerzitu Palackého zastoupí v talárech prorektoři Jitka Petrová a Matěj Dostálek, předsedkyně Akademického senátu UP Irena Smolová nebo děkani lékařské a právnické fakulty, které doplní také proděkani filozofické, cyrilometodějské teologické, přírodovědecké fakulty a fakulty zdravotnických věd či univerzitní pedel,“ doplnil Ondřej Martínek z oddělení univerzitních akcí UP.

Slavnostní procesí vyvrcholí bohoslužbou v kostele svatého Mořice, kterou svým zpěvem doprovodí Bratislavský chlapčenský zbor. Soubor na mši naváže koncertem a slavnostně tak zahájí Slovenskou sezonu, přehlídku kultury, hudby a gastronomie našich sousedů. Po skončení páteční bohoslužby bude na Horním náměstí taneční večer pod hvězdnou oblohou, což je novinka v programu Svátků města. Tančit se bude od 20 do 22 hodin pod vedením Tanečního studia Tomáše Komendy a o živý hudební doprovod se postará kapela Jamr’s.

Druhý den nabídne zábavu pro velké i malé. Na pódiu na Horním náměstí se bude zpívat i tančit, Divadlo Tramtarie zahraje veselé pohádky, chybět nebudou různé dílničky, na Dolním náměstí se uskuteční Flerjarmark s nabídkou originálních šperků a dekorací. Za návštěvu stojí i unikátní slavnostní sál Základní školy Komenium, milovníci květin určitě zamíří do rozária za Vyznáním růží. Na sobotním programu se podílí i Univerzita Palackého. Po celý den najdou návštěvníci před radnicí odpočinkovou a science zónu univerzity, kde si mohou užít hlavolamy a exponáty z Pevnosti poznání, workshop výroby bloků, science show se spolkem UP Crowd nebo nácvik laické resuscitace se studenty medicíny. Od 12 do 17 hodin bude také výjimečně otevřen obchod a informační centrum univerzity UPoint.

Svátky města Olomouce se v letošním roce opět spojily se Svátky písní a hudba a zpěv budou slyšet na každém kroku. Pěvecké soubory spolu změří síly v soutěži Rozezpívej Olomouc, kde budou mít za úkol zazpívat během dvou dnů na co největším počtu míst ve městě. Hudbou a zpěvem ožijí například Smetanovy sady, okolí kašen v centru města nebo věž kostela svatého Mořice.

Ačkoli Svátky města a písní končí v neděli 8. června, Slovenská sezona bude pokračovat dál. Jejím vrcholem bude v sobotu 20. září Slovenský den na Horním náměstí.

Olomouc bude o prvním červnovém víkendu slavit a univerzita u toho nesmí chybět. Tradiční Svátky města, jejichž program se letos pojí se Svátky písní a Slovenskou sezonou, zahájí v pátek 6. června historický průvod ke cti svaté Pavlíny, patronky Olomouce. Půjdou v něm i hodnostáři univerzity. Ta se bude podílet i na dalším programu oslav.

Historický průvod vyrazí z Horního náměstí v pátek 6. června v 18 hodin a zamíří směrem k Mariánskému sloupu na Dolním náměstí. „Do průvodu bychom rádi pozvali všechny Olomoučany, abychom si společně připomněli kulturní a historické dědictví města a oslavili jeho patronku svatou Pavlínu,“ řekla Lucie Rozbořilová, vedoucí oddělení organizace společenských akcí magistrátu. V průvodu jdou vždy i zástupci významných olomouckých institucí, vojenské posádky a univerzity. „Univerzitu Palackého zastoupí v talárech prorektoři Jitka Petrová a Matěj Dostálek, předsedkyně Akademického senátu UP Irena Smolová nebo děkani lékařské a právnické fakulty, které doplní také proděkani filozofické, cyrilometodějské teologické, přírodovědecké fakulty a fakulty zdravotnických věd či univerzitní pedel,“ doplnil Ondřej Martínek z oddělení univerzitních akcí UP.

Slavnostní procesí vyvrcholí bohoslužbou v kostele svatého Mořice, kterou svým zpěvem doprovodí Bratislavský chlapčenský zbor. Soubor na mši naváže koncertem a slavnostně tak zahájí Slovenskou sezonu, přehlídku kultury, hudby a gastronomie našich sousedů. Po skončení páteční bohoslužby bude na Horním náměstí taneční večer pod hvězdnou oblohou, což je novinka v programu Svátků města. Tančit se bude od 20 do 22 hodin pod vedením Tanečního studia Tomáše Komendy a o živý hudební doprovod se postará kapela Jamr’s.

Druhý den nabídne zábavu pro velké i malé. Na pódiu na Horním náměstí se bude zpívat i tančit, Divadlo Tramtarie zahraje veselé pohádky, chybět nebudou různé dílničky, na Dolním náměstí se uskuteční Flerjarmark s nabídkou originálních šperků a dekorací. Za návštěvu stojí i unikátní slavnostní sál Základní školy Komenium, milovníci květin určitě zamíří do rozária za Vyznáním růží. Na sobotním programu se podílí i Univerzita Palackého. Po celý den najdou návštěvníci před radnicí odpočinkovou a science zónu univerzity, kde si mohou užít hlavolamy a exponáty z Pevnosti poznání, workshop výroby bloků, science show se spolkem UP Crowd nebo nácvik laické resuscitace se studenty medicíny. Od 12 do 17 hodin bude také výjimečně otevřen obchod a informační centrum univerzity UPoint.

Svátky města Olomouce se v letošním roce opět spojily se Svátky písní a hudba a zpěv budou slyšet na každém kroku. Pěvecké soubory spolu změří síly v soutěži Rozezpívej Olomouc, kde budou mít za úkol zazpívat během dvou dnů na co největším počtu míst ve městě. Hudbou a zpěvem ožijí například Smetanovy sady, okolí kašen v centru města nebo věž kostela svatého Mořice.

Ačkoli Svátky města a písní končí v neděli 8. června, Slovenská sezona bude pokračovat dál. Jejím vrcholem bude v sobotu 20. září Slovenský den na Horním náměstí.

Profesor Jaroslav Peprník, významný český anglista a amerikanista, autor monografií i učebnic zabývajících se anglosaským světem a anglickým jazykem a také spoluzakladatel anglistiky v Olomouci, obdržel Cenu Františka Palackého. Prestižní ocenění Univerzity Palackého převzal v kapli Božího Těla v Uměleckém centru UP z rukou rektora univerzity Michaela Kohajdy.

Potřinácté udělila Univerzita Palackého Cenu Františka Palackého. Tentokrát ji převzal profesor Jaroslav Peprník, význačný český lingvista. Je činný ve třech oblastech: pedagogické, tvorbě učebnic a shromažďování materiálů k historii styku Čechů a anglofonních zemí. Nepřehlédnutelným aspektem jeho odborné činnosti je nesmírně široký přehled o literatuře a reáliích, vlastně o všem, co souvisí s kulturou anglofonních zemí. Působení v oboru lexikologie jej řadí mezi naše přední specialisty v této lingvistické disciplíně. Bez učebních textů profesora Peprníka se dlouhou dobu neobešla výuka angličtiny na našich vysokých a středních školách.   

Cenu Františka Palackého převzal Jaroslav Peprník během slavnostního zasedání vědeckých rad a akademických senátů Univerzity Palackého, při příležitosti 227. výročí narození jmenovaného historika a obrozence. Ve své řeči nabité životními zkušenostmi vzpomněl na některé učitele i studenty, vyprávěl i o okolnostech, které ho k anglistice přivedly, přičemž zdůraznil významnou roli pokory, která je pro zvládnutí angličtiny podle něj velmi důležitá.

„Děkuji velmi za Cenu Františka Palackého! Jsem hrdý na to, že jedenasedmdesát let mého života je spjatých s Univerzitou Palackého a jsem i velmi rád, že poslední třetinu svého života mohu strávit beze strachu, ve svobodě slova a se svobodou cestování. Neberme svobodu jako samozřejmost! Za doby normalizace mi jeden rakouský přítel řekl: ‚Pánu Bohu děkuji za to, že jsem se nenarodil o sedmdesát kilometrů severněji.‘ Děkujme tedy Osudu, že jsme se nenarodili v Bangladéši nebo na východní Ukrajině,“ řekl laureát ocenění, který odučil už sto dvacet čtyři semestrů a do pracovny na olomoucké univerzitě dochází sedmdesátým prvním rokem.

Podle Jana Stejskala, děkana Filozofické fakulty Univerzity Palackého, který v kapli Božího Těla pronesl laudatio na letošního laureáta, je Jaroslav Peprník výjimečný člověk, jehož životní dráha, vědecké dílo i pedagogická činnost byly a jsou nejen inspirací, ale i důkazem, že laskavost, houževnatost a láska k oboru dokážou překonat i ty nejtěžší překážky.

„Jeho cesta k anglistice byla vedena nejen školními osnovami, ale především osobní vášní. Angličtinu začal studovat jako samouk, inspirován dobrodružnými příběhy z anglicky mluvících zemí, které vypátral v otcově knihovně. Vnitřní motivace jej provází celý život a stala se základem jeho mimořádné pedagogické i vědecké kariéry,“ uvedl Jan Stejskal. Vzpomněl i Peprníkovo gymnaziální období, během nějž musel pracovat v letecké továrně v Bučovicích a zažil i dramatické chvíle během bombardování, jakož i rok 1948 a jeho pobyt v Anglii, kde studoval i cestoval. V závěru pak i politické události, jež následovaly a po promoci Jaroslava Peprníka zařadily do pomocných technických praporů (PTP), v nichž jako „politicky nespolehlivý“ strávil čtyři roky života v tvrdých podmínkách. V této souvislosti pak zdůraznil Peprníkovu víru v demokratické hodnoty a lásku ke svému oboru.

Slavnostního aktu se zúčastnili jak akademičtí pracovníci olomoucké univerzity a jiných vysokých škol, tak zástupci statutárního města Olomouce, Olomouckého kraje a Hodslavic, rodné obce Františka Palackého. Rektor UP Michael Kohajda před předáním ocenění zdůraznil i laureátovu pracovitost. „Pan profesor Peprník se nesmazatelně zapsal do historie naší univerzity i do srdcí mnoha generací studentů a kolegů. Jeho práce je akademicky obdivuhodná, zároveň lidsky inspirativní. Svou erudicí, pokorou a zaujetím pro jazyk inspiroval stovky studentů, z nichž mnozí dnes sami působí jako pedagogové,“ uvedl.

Jaroslav Peprník (* 1927) je absolventem angličtiny a historie na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Studium ukončil v roce 1950 disertační prací s názvem Nominální tendence v moderní anglické próze. Na Filozofické fakultě UP působí od roku 1954, na katedře anglistiky se specializuje na současný anglický jazyk a zejména na lexikologii. První Peprníkovo skriptum Angličtina pro lékaře vyšlo v roce 1966, dočkalo se několika reedicí a bylo zavedeno i na LF UK v Praze. Později následovalo skriptum Angličtina pro filology I–II (1984, 1987). Díky práci na Slovníku amerikanismů získal jako jediný Čech v roce 1969 Fulbrightovo stipendium s půlročním pobytem v USA. Další jeho úspěšnou učebnicí byla Angličtina pro jazykové školy. Vědecký titul kandidáta filologických věd mohl získat teprve v roce 1986, a to na základě kandidátské disertační práce Sémantika pojmenování barev v angličtině a češtině. Habilitovat se mohl až po roce 1989. Těžištěm jeho odborné práce byl výzkum styků českých zemí s anglofonním prostředím, který byl završen publikacemi Anglie očima české literatury (2001), Amerika očima české literatury (2002), Češi a anglofonní svět: kontakty a percepce (2012) a Anglofonní svět a  Češi (2016). Pro širší veřejnost napsal obrys dějin Británie a USA: Ilustrované reálie (2004) a antologii krátkých textů čerpaných z Times, nazvanou Journalistic English (2005). Velké úsilí po roce 1990 věnoval revizi anglických pasáží v učebnici Oldřicha Švarného Hovorová čínština v příkladech a recenzi Velkého česko-anglického slovníku od Josefa Fronka.

Jaroslav Peprník je držitelem několika ocenění. V roce 2003 obdržel Cenu města Olomouce, v roce 2023 i nejvyšší resortní vyznamenání, medaili prvního stupně, kterou mu v prostorách Univerzity Palackého předal ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR. Proslov profesora Jaroslava Peprníka si můžete přečíst zde.  

Cena Františka Palackého je oceněním vynikajících výsledků tvůrčí činnosti na poli vědy nebo kultury, které přispívají k prestiži České republiky a Univerzity Palackého. Byla zřízena v roce 1998 při příležitosti dvoustého výročí narození Františka Palackého. Již od jejího zřízení a jejího prvního udělení spolupracuje s olomouckou univerzitou rodiště Františka Palackého, obec Hodslavice, a město Neratovice, kde František Palacký často pobýval. Jménem univerzity uděluje uvedené ocenění rektor UP, zpravidla jednou za dva roky. Letos byla Cena Františka Palackého udělena potřinácté. Mezi doposud oceněné patří například amerikanista a emeritní rektor UP Josef Jařab, kardinál Tomáš Josef Špidlík, odborník na ústavní právo Pavel Rychetský či přední český historik a teoretik umění a architektury Rostislav Švácha.

Profesor Jaroslav Peprník, významný český anglista a amerikanista, autor monografií i učebnic zabývajících se anglosaským světem a anglickým jazykem a také spoluzakladatel anglistiky v Olomouci, obdržel Cenu Františka Palackého. Prestižní ocenění Univerzity Palackého převzal v kapli Božího Těla v Uměleckém centru UP z rukou rektora univerzity Michaela Kohajdy.

Potřinácté udělila Univerzita Palackého Cenu Františka Palackého. Tentokrát ji převzal profesor Jaroslav Peprník, význačný český lingvista. Je činný ve třech oblastech: pedagogické, tvorbě učebnic a shromažďování materiálů k historii styku Čechů a anglofonních zemí. Nepřehlédnutelným aspektem jeho odborné činnosti je nesmírně široký přehled o literatuře a reáliích, vlastně o všem, co souvisí s kulturou anglofonních zemí. Působení v oboru lexikologie jej řadí mezi naše přední specialisty v této lingvistické disciplíně. Bez učebních textů profesora Peprníka se dlouhou dobu neobešla výuka angličtiny na našich vysokých a středních školách.   

Cenu Františka Palackého převzal Jaroslav Peprník během slavnostního zasedání vědeckých rad a akademických senátů Univerzity Palackého, při příležitosti 227. výročí narození jmenovaného historika a obrozence. Ve své řeči nabité životními zkušenostmi vzpomněl na některé učitele i studenty, vyprávěl i o okolnostech, které ho k anglistice přivedly, přičemž zdůraznil významnou roli pokory, která je pro zvládnutí angličtiny podle něj velmi důležitá.

„Děkuji velmi za Cenu Františka Palackého! Jsem hrdý na to, že jedenasedmdesát let mého života je spjatých s Univerzitou Palackého a jsem i velmi rád, že poslední třetinu svého života mohu strávit beze strachu, ve svobodě slova a se svobodou cestování. Neberme svobodu jako samozřejmost! Za doby normalizace mi jeden rakouský přítel řekl: ‚Pánu Bohu děkuji za to, že jsem se nenarodil o sedmdesát kilometrů severněji.‘ Děkujme tedy Osudu, že jsme se nenarodili v Bangladéši nebo na východní Ukrajině,“ řekl laureát ocenění, který odučil už sto dvacet čtyři semestrů a do pracovny na olomoucké univerzitě dochází sedmdesátým prvním rokem.

Podle Jana Stejskala, děkana Filozofické fakulty Univerzity Palackého, který v kapli Božího Těla pronesl laudatio na letošního laureáta, je Jaroslav Peprník výjimečný člověk, jehož životní dráha, vědecké dílo i pedagogická činnost byly a jsou nejen inspirací, ale i důkazem, že laskavost, houževnatost a láska k oboru dokážou překonat i ty nejtěžší překážky.

„Jeho cesta k anglistice byla vedena nejen školními osnovami, ale především osobní vášní. Angličtinu začal studovat jako samouk, inspirován dobrodružnými příběhy z anglicky mluvících zemí, které vypátral v otcově knihovně. Vnitřní motivace jej provází celý život a stala se základem jeho mimořádné pedagogické i vědecké kariéry,“ uvedl Jan Stejskal. Vzpomněl i Peprníkovo gymnaziální období, během nějž musel pracovat v letecké továrně v Bučovicích a zažil i dramatické chvíle během bombardování, jakož i rok 1948 a jeho pobyt v Anglii, kde studoval i cestoval. V závěru pak i politické události, jež následovaly a po promoci Jaroslava Peprníka zařadily do pomocných technických praporů (PTP), v nichž jako „politicky nespolehlivý“ strávil čtyři roky života v tvrdých podmínkách. V této souvislosti pak zdůraznil Peprníkovu víru v demokratické hodnoty a lásku ke svému oboru.

Slavnostního aktu se zúčastnili jak akademičtí pracovníci olomoucké univerzity a jiných vysokých škol, tak zástupci statutárního města Olomouce, Olomouckého kraje a Hodslavic, rodné obce Františka Palackého. Rektor UP Michael Kohajda před předáním ocenění zdůraznil i laureátovu pracovitost. „Pan profesor Peprník se nesmazatelně zapsal do historie naší univerzity i do srdcí mnoha generací studentů a kolegů. Jeho práce je akademicky obdivuhodná, zároveň lidsky inspirativní. Svou erudicí, pokorou a zaujetím pro jazyk inspiroval stovky studentů, z nichž mnozí dnes sami působí jako pedagogové,“ uvedl.

Jaroslav Peprník (* 1927) je absolventem angličtiny a historie na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Studium ukončil v roce 1950 disertační prací s názvem Nominální tendence v moderní anglické próze. Na Filozofické fakultě UP působí od roku 1954, na katedře anglistiky se specializuje na současný anglický jazyk a zejména na lexikologii. První Peprníkovo skriptum Angličtina pro lékaře vyšlo v roce 1966, dočkalo se několika reedicí a bylo zavedeno i na LF UK v Praze. Později následovalo skriptum Angličtina pro filology I–II (1984, 1987). Díky práci na Slovníku amerikanismů získal jako jediný Čech v roce 1969 Fulbrightovo stipendium s půlročním pobytem v USA. Další jeho úspěšnou učebnicí byla Angličtina pro jazykové školy. Vědecký titul kandidáta filologických věd mohl získat teprve v roce 1986, a to na základě kandidátské disertační práce Sémantika pojmenování barev v angličtině a češtině. Habilitovat se mohl až po roce 1989. Těžištěm jeho odborné práce byl výzkum styků českých zemí s anglofonním prostředím, který byl završen publikacemi Anglie očima české literatury (2001), Amerika očima české literatury (2002), Češi a anglofonní svět: kontakty a percepce (2012) a Anglofonní svět a  Češi (2016). Pro širší veřejnost napsal obrys dějin Británie a USA: Ilustrované reálie (2004) a antologii krátkých textů čerpaných z Times, nazvanou Journalistic English (2005). Velké úsilí po roce 1990 věnoval revizi anglických pasáží v učebnici Oldřicha Švarného Hovorová čínština v příkladech a recenzi Velkého česko-anglického slovníku od Josefa Fronka.

Jaroslav Peprník je držitelem několika ocenění. V roce 2003 obdržel Cenu města Olomouce, v roce 2023 i nejvyšší resortní vyznamenání, medaili prvního stupně, kterou mu v prostorách Univerzity Palackého předal ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR. Proslov profesora Jaroslava Peprníka si můžete přečíst zde.  

Cena Františka Palackého je oceněním vynikajících výsledků tvůrčí činnosti na poli vědy nebo kultury, které přispívají k prestiži České republiky a Univerzity Palackého. Byla zřízena v roce 1998 při příležitosti dvoustého výročí narození Františka Palackého. Již od jejího zřízení a jejího prvního udělení spolupracuje s olomouckou univerzitou rodiště Františka Palackého, obec Hodslavice, a město Neratovice, kde František Palacký často pobýval. Jménem univerzity uděluje uvedené ocenění rektor UP, zpravidla jednou za dva roky. Letos byla Cena Františka Palackého udělena potřinácté. Mezi doposud oceněné patří například amerikanista a emeritní rektor UP Josef Jařab, kardinál Tomáš Josef Špidlík, odborník na ústavní právo Pavel Rychetský či přední český historik a teoretik umění a architektury Rostislav Švácha.

Masakr na Švédských šancích u Přerova patří k nejtemnějším kapitolám našich poválečných dějin. V noci z 18. na 19. června 1945 při něm bylo československými vojáky do masového hrobu popraveno 265 nevinných Karpatských Němců, Maďarů a Slováků, především žen a dětí. Při příležitosti 80. výročí této tragické události představuje Vydavatelství Univerzity Palackého knihu Temné obilí, která prostřednictvím netradiční kombinace komiksu a odborné studie přibližuje průběh a následky celého masakru. Přináší rovněž nová zjištění z archivů o osudech pachatelů i obětí tohoto hrůzného činu. Symbolicky v době výročí událostí Vydavatelství UP chystá také dvě besedy – v Olomouci a Bratislavě.

S cílem přibližovat historii neotřele a ve srozumitelném kontextu, komunikovat těžké a smutné téma směrem k co nejširší skupině čtenářů včetně dospívající generace a zároveň s úctou k pravidlům odborné literatury se Vydavatelství UP rozhodlo v Temném obilí propojit dvě zdánlivě neslučitelné formy – komiks a odbornou studii. Ve spolupráci autorského dua Martin Šinkovský – Ticho762 a historika Filozofické fakulty UP Pavla Kreisingera vznikla kniha, která naplňuje představu o moderní populárně-naučné publikaci, která má vzdělávat a zároveň být čtenářsky atraktivní.

Temné obilí má podobu dvojknihy. Dvě obálky a dvě části, které se vzájemně doplňují a dohromady tvoří komplexní celek. Čtenáři sami si volí stranu, ze které chtějí do temného a smutného příběhu o masakru na Švédských šancích vstoupit.

Bezútěšný komiks a studie plná nových zjištění

Jednu polovinu Temného obilí tvoří syrový, bezútěšný a esteticky sugestivní komiks z dílny spisovatele Martina Šinkovského a kreslíře Ticho762, který syrově zpracovává události masakru na Švédských šancích, především pak cestu vlaku s vracejícími se karpatskými Němci, bezskrupulózní rozhodování o jejich osudu a průběh osudné noci z 18. na 19. června, kdy došlo k hromadné popravě. „Komiks vychází z historických podkladů, ale ve vyprávění pracujeme s fantaskní časovou smyčkou a částečně také s fiktivními postavami. Autentické a explicitní zpracování jej předurčuje především pro dospělé čtenáře,“ říká Martin Šinkovský. „Komiksové vyprávění nám umožňuje pracovat s emocemi, nedořečeností, symboly. Tím je ostatně i název knihy samotný, neboť odkazuje k tradované legendě místních obyvatel, podle nichž vyrostlo v místě hromadného hrobu obilí s nezvykle temným odstínem,“ doplňuje.

„Skličující svědectví doby i události samotné v komiksu podtrhujeme vizuálním zpracováním, které využívá černobílé estetiky doplněné výraznou temně červenou barvou, která má odkazovat na množství prolité krve,“ vysvětluje k vizuální stránce komiksu Ticho762.

Druhá polovina knihy sestává z odborné studie Masakr na Švédských šancích v souvislostech historika Pavla Kreisingera z Filozofické fakulty Univerzity Palackého. Kreisinger v ní přináší důležitý dějinný kontext masakru, zasazuje jej do rámce konce druhé světové války a poválečného násilí v Československu a odhaluje dosud neznámá zjištění z archivů. Jako prvnímu se mu podařilo nahlédnout do vězeňských spisů. Přibližuje osudy pachatelů hrůzného činu, upřesňuje jména a původ 265 obětí a detailně popisuje proces rozkrývání a vyšetřování celého masakru, který se udál pod dohledem a vedením dvou slovenských vojáků Karola Pazúra a Bedřicha Smetany a za souhlasu velitele Eugena Surovčíka. „Je to historický text o vině a trestu, bezcitnosti, cynismu a dobové neochotě se s událostmi vypořádat čelem,“ přibližuje Kreisinger.

„Máme vůči naší historii dluh, který se knihou Temné obilí alespoň částečně pokoušíme splatit. Zatímco v odborných kruzích už kritická reflexe poválečného období zdárně probíhá, v širší společnosti jde stále o nepříjemné téma, které ‚se nesluší‘ otevírat. Budeme rádi, když se to změní a vyvoláme diskuzi, sebereflexi a smíření napříč všemi generacemi čtenářů. Pomáhat komunikovat nepříjemná témata a nabízet kultivovanou diskuzi považujeme za důležitou součást role univerzitního vydavatelství,“ dodává ředitel Vydavatelství UP Aleš Prstek.

Besedy s autory a historiky jako nedílná součást knihy

Právě motivace rozproudit kolem mementa tragických událostí na Švédských šancích větší debatu ve společnosti je důvodem, proč Vydavatelství UP doplňuje vydání knihy sérií besed s autory a historiky. Už beseda při příležitosti uvedení Temného obilí na Světě knihy 2025 za účasti Pavla Kreisingera, Martina Šinkovského, historika a spisovatele Jiřího Padevěta a spisovatelky a novinářky Lenky Chalupové se setkala s velkým ohlasem diváků. Podobně laděná diskuze zaplnila také na konci května sál přerovského Muzea Komenského.

Dvě besedy jsou symbolicky v plánu přesně kolem data výročí masakru. V úterý 17. června se ve spolupráci s Vědeckou knihovnou v Olomouci uskuteční diskuze v Červeném kostele. Mezi hosty budou autoři knihy Martin Šinkovský a Pavel Kreisinger, historička Kateřina Portmann, která se věnuje tématu poválečného násilí v českém i česko-německo-rakouském kontextu, historik Vědecké knihovny v Olomouci Lubomír Novotný a přerovská spisovatelka a novinářka Lenka Chalupová.

Ve čtvrtek 19. června se pak uskuteční beseda v Bratislavě v Muzeu karpatských Němců. Události masakru na Švédských šancích se totiž s ohledem na oběti pocházející ze slovenských obcí úzce dotýkají i místní komunity historiků, pamětníků a potomků karpatských Němců. Kromě Pavla Kreisingera, autora odborné studie z Temného obilí, se v Bratislavě objeví také Michal Schvarc (Muzeum karpatských Němců a Historický ústav SAV), Matej Medvecký (VHÚ Bratislava) a Milan Vyhlídal (Univerzita obrany v Brně).

Veškeré detaily o publikaci Temné obilí a doprovodných aktivitách jsou dostupné na webu www.temneobili.upol.cz. Kniha je v prodeji na e-shopu Vydavatelství UP a postupně se objevuje také u dalších knihkupců.

Vydání publikace podpořili Česko-německý fond budoucnosti, Olomoucký kraj, statutární město Olomouc, statutární město Přerov, Rakouské centrum, spolek Conditio humana a Vlastivědné muzeum v Olomouci. Svou záštitu mu udělilo také německé velvyslanectví v Praze.

Masakr na Švédských šancích u Přerova patří k nejtemnějším kapitolám našich poválečných dějin. V noci z 18. na 19. června 1945 při něm bylo československými vojáky do masového hrobu popraveno 265 nevinných Karpatských Němců, Maďarů a Slováků, především žen a dětí. Při příležitosti 80. výročí této tragické události představuje Vydavatelství Univerzity Palackého knihu Temné obilí, která prostřednictvím netradiční kombinace komiksu a odborné studie přibližuje průběh a následky celého masakru. Přináší rovněž nová zjištění z archivů o osudech pachatelů i obětí tohoto hrůzného činu. Symbolicky v době výročí událostí Vydavatelství UP chystá také dvě besedy – v Olomouci a Bratislavě.

S cílem přibližovat historii neotřele a ve srozumitelném kontextu, komunikovat těžké a smutné téma směrem k co nejširší skupině čtenářů včetně dospívající generace a zároveň s úctou k pravidlům odborné literatury se Vydavatelství UP rozhodlo v Temném obilí propojit dvě zdánlivě neslučitelné formy – komiks a odbornou studii. Ve spolupráci autorského dua Martin Šinkovský – Ticho762 a historika Filozofické fakulty UP Pavla Kreisingera vznikla kniha, která naplňuje představu o moderní populárně-naučné publikaci, která má vzdělávat a zároveň být čtenářsky atraktivní.

Temné obilí má podobu dvojknihy. Dvě obálky a dvě části, které se vzájemně doplňují a dohromady tvoří komplexní celek. Čtenáři sami si volí stranu, ze které chtějí do temného a smutného příběhu o masakru na Švédských šancích vstoupit.

Bezútěšný komiks a studie plná nových zjištění

Jednu polovinu Temného obilí tvoří syrový, bezútěšný a esteticky sugestivní komiks z dílny spisovatele Martina Šinkovského a kreslíře Ticho762, který syrově zpracovává události masakru na Švédských šancích, především pak cestu vlaku s vracejícími se karpatskými Němci, bezskrupulózní rozhodování o jejich osudu a průběh osudné noci z 18. na 19. června, kdy došlo k hromadné popravě. „Komiks vychází z historických podkladů, ale ve vyprávění pracujeme s fantaskní časovou smyčkou a částečně také s fiktivními postavami. Autentické a explicitní zpracování jej předurčuje především pro dospělé čtenáře,“ říká Martin Šinkovský. „Komiksové vyprávění nám umožňuje pracovat s emocemi, nedořečeností, symboly. Tím je ostatně i název knihy samotný, neboť odkazuje k tradované legendě místních obyvatel, podle nichž vyrostlo v místě hromadného hrobu obilí s nezvykle temným odstínem,“ doplňuje.

„Skličující svědectví doby i události samotné v komiksu podtrhujeme vizuálním zpracováním, které využívá černobílé estetiky doplněné výraznou temně červenou barvou, která má odkazovat na množství prolité krve,“ vysvětluje k vizuální stránce komiksu Ticho762.

Druhá polovina knihy sestává z odborné studie Masakr na Švédských šancích v souvislostech historika Pavla Kreisingera z Filozofické fakulty Univerzity Palackého. Kreisinger v ní přináší důležitý dějinný kontext masakru, zasazuje jej do rámce konce druhé světové války a poválečného násilí v Československu a odhaluje dosud neznámá zjištění z archivů. Jako prvnímu se mu podařilo nahlédnout do vězeňských spisů. Přibližuje osudy pachatelů hrůzného činu, upřesňuje jména a původ 265 obětí a detailně popisuje proces rozkrývání a vyšetřování celého masakru, který se udál pod dohledem a vedením dvou slovenských vojáků Karola Pazúra a Bedřicha Smetany a za souhlasu velitele Eugena Surovčíka. „Je to historický text o vině a trestu, bezcitnosti, cynismu a dobové neochotě se s událostmi vypořádat čelem,“ přibližuje Kreisinger.

„Máme vůči naší historii dluh, který se knihou Temné obilí alespoň částečně pokoušíme splatit. Zatímco v odborných kruzích už kritická reflexe poválečného období zdárně probíhá, v širší společnosti jde stále o nepříjemné téma, které ‚se nesluší‘ otevírat. Budeme rádi, když se to změní a vyvoláme diskuzi, sebereflexi a smíření napříč všemi generacemi čtenářů. Pomáhat komunikovat nepříjemná témata a nabízet kultivovanou diskuzi považujeme za důležitou součást role univerzitního vydavatelství,“ dodává ředitel Vydavatelství UP Aleš Prstek.

Besedy s autory a historiky jako nedílná součást knihy

Právě motivace rozproudit kolem mementa tragických událostí na Švédských šancích větší debatu ve společnosti je důvodem, proč Vydavatelství UP doplňuje vydání knihy sérií besed s autory a historiky. Už beseda při příležitosti uvedení Temného obilí na Světě knihy 2025 za účasti Pavla Kreisingera, Martina Šinkovského, historika a spisovatele Jiřího Padevěta a spisovatelky a novinářky Lenky Chalupové se setkala s velkým ohlasem diváků. Podobně laděná diskuze zaplnila také na konci května sál přerovského Muzea Komenského.

Dvě besedy jsou symbolicky v plánu přesně kolem data výročí masakru. V úterý 17. června se ve spolupráci s Vědeckou knihovnou v Olomouci uskuteční diskuze v Červeném kostele. Mezi hosty budou autoři knihy Martin Šinkovský a Pavel Kreisinger, historička Kateřina Portmann, která se věnuje tématu poválečného násilí v českém i česko-německo-rakouském kontextu, historik Vědecké knihovny v Olomouci Lubomír Novotný a přerovská spisovatelka a novinářka Lenka Chalupová.

Ve čtvrtek 19. června se pak uskuteční beseda v Bratislavě v Muzeu karpatských Němců. Události masakru na Švédských šancích se totiž s ohledem na oběti pocházející ze slovenských obcí úzce dotýkají i místní komunity historiků, pamětníků a potomků karpatských Němců. Kromě Pavla Kreisingera, autora odborné studie z Temného obilí, se v Bratislavě objeví také Michal Schvarc (Muzeum karpatských Němců a Historický ústav SAV), Matej Medvecký (VHÚ Bratislava) a Milan Vyhlídal (Univerzita obrany v Brně).

Veškeré detaily o publikaci Temné obilí a doprovodných aktivitách jsou dostupné na webu www.temneobili.upol.cz. Kniha je v prodeji na e-shopu Vydavatelství UP a postupně se objevuje také u dalších knihkupců.

Vydání publikace podpořili Česko-německý fond budoucnosti, Olomoucký kraj, statutární město Olomouc, statutární město Přerov, Rakouské centrum, spolek Conditio humana a Vlastivědné muzeum v Olomouci. Svou záštitu mu udělilo také německé velvyslanectví v Praze.

Informace o vědeckých objevech a tématech se často k veřejnosti dostávají prostřednictvím hesel na Wikipedii. Spolek Wikimedia Česká republika, který se stará o rozvoj české Wikipedie, si je toho vědom, a proto na celý červen vyhlásil Měsíc vědy na Wikipedii. Při této příležitosti pořádá 9. června ve spolupráci s Univerzitou Palackého celodenní akci v Pevnosti poznání, která veřejnosti přiblíží, jak Wikipedie funguje, a nabídne vědcům a vědkyním z univerzity možnost se do jejího editování zapojit.

Žijeme v době, již někteří nazývají dobou postfaktickou. Zorientovat se v záplavě informací je někdy nadlidský úkol. Wikipedie je pro spoustu lidí prvním zdrojem informací o novém tématu. Z tohoto důvodu se vědci a vědkyně po celém světě zapojují do jejího editování, aby fakta, která veřejnost jejím prostřednictvím dostává, byla podložená a srozumitelně napsaná. Přesto na Wikipedii spousta hesel stále chybí či jsou nedostatečně zpracována či ozdrojována. 

Spolek Wikimedia, který se stará o rozvoj české Wikipedie, nabízí vědcům a vědkyním z Univerzity Palackého unikátní možnost to změnit – v podobě několikahodinového editatonu. Pod vedením zkušených lektorů projdou zájemci úvodním školením a v průběhu celého odpoledne jim budou k ruce tak, aby příště zvládli editovat Wikipedii kdykoliv a kdekoliv. Editaton bude probíhat 9. června od 13:00 do 17:00 v Pevnosti poznání a vědkyně a vědci se mohou připojit kdykoliv. Stačí, když si s sebou vezmou svůj notebook a vědecké téma či osobnost, o níž by rádi zvýšili veřejné povědomí.

Editaton doplní dvě přednášky. Dopolední od 9 hodin se zaměří na studenty středních škol, kteří využívají Wikipedii jako zdroj informací pro psaní seminárních či jiných školních prací. Dozvědí se, zda může sloužit jako spolehlivý zdroj informací, jak tato platforma vlastně funguje a kdo ověřuje údaje, které se na Wikipedii objeví.

Druhá, odpolední přednáška od 16 hodin představí široké veřejnosti fungování této největší encyklopedie světa. V přednášce se lektoři zaměří na věrohodnost informací, nabídnou perspektivy různých vědních oborů, které mají na Wikipedii své zastoupení, a nastíní možnosti, jak rozvíjet a popularizovat vědecké poznání pomocí projektů a nástrojů Wikimedia komunity.

„Jsme rádi, že se naším novým partnerem stala Univerzita Palackého, druhá nejstarší univerzita v České republice. Univerzity byly po staletí strážkyněmi vědění, poznání a vědy, je tedy symbolické, že se náš den s Wikipedií odehrává v Pevnosti poznání,“ řekl hlavní lektor Wikimedia ČR a absolvent UP Pavel Bednařík. „Měsíc vědy na Wikipedii letos startuje prvním ročníkem. Jsem proto ráda, že spolupráce neprobíhá jen v Praze, jak je obvyklé, ale i v Olomouci, kam se moc těšíme,“ dodává výkonná ředitelka Wikimedia ČR Klára Joklová.

Vstup na všechny akce je zdarma, na editaton a přednášku pro školy je třeba se zaregistrovat. Podrobné informace o akci WikiPevnost najdete zde, více o Měsíci vědy na Wikipedii pak zde.

Informace o vědeckých objevech a tématech se často k veřejnosti dostávají prostřednictvím hesel na Wikipedii. Spolek Wikimedia Česká republika, který se stará o rozvoj české Wikipedie, si je toho vědom, a proto na celý červen vyhlásil Měsíc vědy na Wikipedii. Při této příležitosti pořádá 9. června ve spolupráci s Univerzitou Palackého celodenní akci v Pevnosti poznání, která veřejnosti přiblíží, jak Wikipedie funguje, a nabídne vědcům a vědkyním z univerzity možnost se do jejího editování zapojit.

Žijeme v době, již někteří nazývají dobou postfaktickou. Zorientovat se v záplavě informací je někdy nadlidský úkol. Wikipedie je pro spoustu lidí prvním zdrojem informací o novém tématu. Z tohoto důvodu se vědci a vědkyně po celém světě zapojují do jejího editování, aby fakta, která veřejnost jejím prostřednictvím dostává, byla podložená a srozumitelně napsaná. Přesto na Wikipedii spousta hesel stále chybí či jsou nedostatečně zpracována či ozdrojována. 

Spolek Wikimedia, který se stará o rozvoj české Wikipedie, nabízí vědcům a vědkyním z Univerzity Palackého unikátní možnost to změnit – v podobě několikahodinového editatonu. Pod vedením zkušených lektorů projdou zájemci úvodním školením a v průběhu celého odpoledne jim budou k ruce tak, aby příště zvládli editovat Wikipedii kdykoliv a kdekoliv. Editaton bude probíhat 9. června od 13:00 do 17:00 v Pevnosti poznání a vědkyně a vědci se mohou připojit kdykoliv. Stačí, když si s sebou vezmou svůj notebook a vědecké téma či osobnost, o níž by rádi zvýšili veřejné povědomí.

Editaton doplní dvě přednášky. Dopolední od 9 hodin se zaměří na studenty středních škol, kteří využívají Wikipedii jako zdroj informací pro psaní seminárních či jiných školních prací. Dozvědí se, zda může sloužit jako spolehlivý zdroj informací, jak tato platforma vlastně funguje a kdo ověřuje údaje, které se na Wikipedii objeví.

Druhá, odpolední přednáška od 16 hodin představí široké veřejnosti fungování této největší encyklopedie světa. V přednášce se lektoři zaměří na věrohodnost informací, nabídnou perspektivy různých vědních oborů, které mají na Wikipedii své zastoupení, a nastíní možnosti, jak rozvíjet a popularizovat vědecké poznání pomocí projektů a nástrojů Wikimedia komunity.

„Jsme rádi, že se naším novým partnerem stala Univerzita Palackého, druhá nejstarší univerzita v České republice. Univerzity byly po staletí strážkyněmi vědění, poznání a vědy, je tedy symbolické, že se náš den s Wikipedií odehrává v Pevnosti poznání,“ řekl hlavní lektor Wikimedia ČR a absolvent UP Pavel Bednařík. „Měsíc vědy na Wikipedii letos startuje prvním ročníkem. Jsem proto ráda, že spolupráce neprobíhá jen v Praze, jak je obvyklé, ale i v Olomouci, kam se moc těšíme,“ dodává výkonná ředitelka Wikimedia ČR Klára Joklová.

Vstup na všechny akce je zdarma, na editaton a přednášku pro školy je třeba se zaregistrovat. Podrobné informace o akci WikiPevnost najdete zde, více o Měsíci vědy na Wikipedii pak zde.

Na sklonku května hostila Univerzita Palackého mezinárodní konferenci 6th International Conference of PhD Students of Nursing Study Programs. Během dvou dnů se setkali a své zkušenosti si předali studenti z České republiky, Slovenska, Maďarska, Polska a Itálie. Zúčastnili se také studenti z Keni, Tuniska, Etiopie, Iráku a Súdánu, kteří v současné době studují doktorský program v Maďarsku. Dvoudenní program zahrnoval vedle tří desítek prezentací i tematické workshopy a společenský program s komentovanou prohlídkou historického centra města.

Konference slouží jako platforma pro doktorandy, kde mohou prezentovat svůj výzkum, vyměňovat si nápady a podporovat mezinárodní spolupráci v oblasti ošetřovatelské vědy. V jejím pořádání se střídají univerzity z České republiky, Slovenska, Polska a Maďarska. Šestý ročník organizovala Fakulta zdravotnických věd Univerzity Palackého. Vzhledem k probíhající rekonstrukci fakultní budovy na třídě Svobody se konference konala v prostorách přírodovědecké fakulty. Konferenci zahájil děkan FZV UP Jiří Vévoda spolu s proděkankou pro vědu, výzkum, doktorské studium a kvalitu Helenou Kisvetrovou. Mezi pozvanými hosty byl také profesor Gianluca Catania z univerzity v italském Janově, který vedl workshop na téma vývoje, implementace a hodnocení komplexních intervencí ve zdravotnictví s konkrétním příkladem z paliativní péče.

Během dvoudenního programu se na pomyslném vědeckém pódiu vystřídaly tři desítky přednášejících, mezi nimi jedenáct doktorandů z Univerzity Palackého. „Účast na konferenci v Olomouci pro mě byla velkým přínosem zejména díky inspiraci, kterou jsem zde načerpala pro své další studium. Velmi si cením možnosti navázat kontakty s ostatními studenty doktorského studia, potkat své současné kolegy a přátele ze studia, sdílet zkušenosti a otevřeně konzultovat témata spojená nejen se samotným studiem, ale i s vlastním výzkumem či výzkumem ostatních. Obohacující bylo také setkání s odborníky z různých oblastí, které mi nabídlo nové pohledy nejen na mé téma. Výjimečným přínosem pak byly dva kvalitní workshopy, které byly prakticky zaměřené a přinesly mi nové poznatky," zhodnotila Zuzana Tomášková, studentka 2. ročníku doktorského studijního programu Ošetřovatelství na FZV UP.

Zástupci zahraničních univerzit, kteří se konference zúčastnili společně se svými studenty, velmi pozitivně hodnotili úroveň přednášek i organizační zajištění konference a krásné prostředí přírodovědecké fakulty. „Jsem velmi ráda, že konference měla takový úspěch a naši doktorandi prokázali prezentacemi svých výzkumů na tomto mezinárodním fóru kvalitu doktorského studia na fakultě zdravotnických věd," shrnula proděkanka Helena Kisvetrová.

Na sklonku května hostila Univerzita Palackého mezinárodní konferenci 6th International Conference of PhD Students of Nursing Study Programs. Během dvou dnů se setkali a své zkušenosti si předali studenti z České republiky, Slovenska, Maďarska, Polska a Itálie. Zúčastnili se také studenti z Keni, Tuniska, Etiopie, Iráku a Súdánu, kteří v současné době studují doktorský program v Maďarsku. Dvoudenní program zahrnoval vedle tří desítek prezentací i tematické workshopy a společenský program s komentovanou prohlídkou historického centra města.

Konference slouží jako platforma pro doktorandy, kde mohou prezentovat svůj výzkum, vyměňovat si nápady a podporovat mezinárodní spolupráci v oblasti ošetřovatelské vědy. V jejím pořádání se střídají univerzity z České republiky, Slovenska, Polska a Maďarska. Šestý ročník organizovala Fakulta zdravotnických věd Univerzity Palackého. Vzhledem k probíhající rekonstrukci fakultní budovy na třídě Svobody se konference konala v prostorách přírodovědecké fakulty. Konferenci zahájil děkan FZV UP Jiří Vévoda spolu s proděkankou pro vědu, výzkum, doktorské studium a kvalitu Helenou Kisvetrovou. Mezi pozvanými hosty byl také profesor Gianluca Catania z univerzity v italském Janově, který vedl workshop na téma vývoje, implementace a hodnocení komplexních intervencí ve zdravotnictví s konkrétním příkladem z paliativní péče.

Během dvoudenního programu se na pomyslném vědeckém pódiu vystřídaly tři desítky přednášejících, mezi nimi jedenáct doktorandů z Univerzity Palackého. „Účast na konferenci v Olomouci pro mě byla velkým přínosem zejména díky inspiraci, kterou jsem zde načerpala pro své další studium. Velmi si cením možnosti navázat kontakty s ostatními studenty doktorského studia, potkat své současné kolegy a přátele ze studia, sdílet zkušenosti a otevřeně konzultovat témata spojená nejen se samotným studiem, ale i s vlastním výzkumem či výzkumem ostatních. Obohacující bylo také setkání s odborníky z různých oblastí, které mi nabídlo nové pohledy nejen na mé téma. Výjimečným přínosem pak byly dva kvalitní workshopy, které byly prakticky zaměřené a přinesly mi nové poznatky," zhodnotila Zuzana Tomášková, studentka 2. ročníku doktorského studijního programu Ošetřovatelství na FZV UP.

Zástupci zahraničních univerzit, kteří se konference zúčastnili společně se svými studenty, velmi pozitivně hodnotili úroveň přednášek i organizační zajištění konference a krásné prostředí přírodovědecké fakulty. „Jsem velmi ráda, že konference měla takový úspěch a naši doktorandi prokázali prezentacemi svých výzkumů na tomto mezinárodním fóru kvalitu doktorského studia na fakultě zdravotnických věd," shrnula proděkanka Helena Kisvetrová.

Vždycky ho bavila čísla a počítání. Matematika mu šla tak dobře, že si ji dobrovolně vybral i u maturity. Přesto se profesionálním „počtářem“ nestal a jako profesi si vybral obor na první pohled vzdálený od přírodních věd: právo. Letos je to dvacet pět let, kdy spojil své jméno a vlastně i život s Univerzitou Palackého. Jako student, absolvent, akademik, proděkan a… rektor. Právník Michael Kohajda je od května novým rektorem druhé nejstarší univerzity u nás.

Jakou podobu chce vtisknout škole? Jací by měli být její absolventi a jak univerzita obstojí v dynamické době? O tom všem v rozhovoru s novým rektorem Univerzity Palackého, který přineslo aktuální vydání magazínu Žurnál UP.

Vaše profesní akademická cesta v Olomouci je poměrně přímočará. Od studenta přes pedagoga, proděkana až po nejvyšší pozici.

Ta Olomouc není bez výjimky. Doktorské studium jsem totiž absolvoval v Praze na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Právě tam se podle mého názoru vyučovalo nejlepší finanční právo, jehož garantem byl pan profesor Bakeš. Považuji za pozitivní a přínosné, že jsem mohl projít dvěma velkými, kamennými a velmi tradičními univerzitami. Vlastně tak trošku nabourávám onen častý inbreeding. Tedy to, že někdo absolvuje na škole magisterské studium, pak doktorské, zůstane na stejném místě učit a bádat a během celého profesního života ji neopustí. Já si myslím, že je lepší instituce střídat, protože to člověku přináší víc zkušeností i inspirací.

Co z tohoto pohledu chcete přinést vysokému učení, které existuje 450 let?

Pro mě jsou důležité tradiční hodnoty, které v sobě univerzita nese. Respekt k odkazu, který přebírám, je i jedním z důvodů, proč jsem se rozhodl, aby se inaugurace konala v olomouckém chrámu Panny Marie Sněžné. Chci tak dát najevo, že jsme pokračovateli práce našich předchůdců. Zvlášť v dnešní geopoliticky hektické době je dobré zdůraznit, že existuje instituce se čtyřistapadesátiletou historií, která je stabilní a drží se stále stejných principů a ideálů. Svět kolem nás se mění, ale univerzita zůstává a my bychom na naše historické kořeny neměli zapomínat. Jsou součástí našich příběhů, které na Univerzitě Palackého kaž­dý den žijeme.

To je navazování na práci vašich předchůdců. Jaká je vaše představa další existence Univerzity Palackého?

Primárně musíme zajistit, aby univerzita fungovala a rozvíjela se i nadále. Možná se vám zdá, že to je samozřejmé a není na tom nic složitého. Ale já vnímám mnohá rizika, a to především ve správném fungování akademické samosprávy. Jestliže nejsme schopni nebo nebudeme schopni sami sobě efektivně vládnout, tak dáváme jiným do rukou argumenty, že by se to mělo změnit.

To je velké politické téma, zda je ono akademické rozhodování samo o sobě v dnešní době v pořádku. Jako poslanec jste podobné debaty určitě zaznamenal…

Často to slýchám v rámci diskuzí o financích pro vysoké školy, které vždy požadují více peněz s argumentem, že jsou podfinancované. To je samozřejmě legitimní, snažit se získat více financí na rozvoj. Ale je to pohled zevnitř vysokých škol. Myslím si, že je potřeba mít i druhý pohled a vidět, jak se na nás dívá vnější svět. A on se dívá právě přes čísla a peníze. Jen pro ilustraci – v rámci meziročního navýšení univerzita dostala navíc téměř 250 milionů korun, když vedle toho dáte zhruba 30 milionů, které jsme sami získali v roce 2023 ze smluvního výzkumu, je zřejmé, že jsme naprosto závislí na veřejných prostředcích. Že námi získané peníze jsou v miliardovém rozpočtu univerzity kapkou v moři. Pak se nemůžeme divit, že ten, kdo nám peníze posílá, chce, ať s nimi dobře hospodaříme a sami řešíme své problémy. Jsou to relevantní připomínky a my musíme ukázat, že jsme schopni se sami o sebe dobře postarat a svěřené prostředky efektivně využívat.

Asi si musíme mnohem více uvědomovat realitu, v níž žijeme. Česká republika bude muset mj. víc investovat do své obrany…

Já ten reálný pohled na ekonomiku vysokého školství myslím zcela vážně. Jsem čtyři roky členem sněmovního rozpočtového výboru a dovolím si připomenout, že jako stát máme obrovský systémový deficit na úrovni někde okolo 250 miliard korun. Příští rok určitě porostou výdaje ve dvou zásadních oblastech: v obraně a ve zdravotnictví. V tomto kontextu mám za to, že vysoké školství prioritou prostě v současné situaci být nemůže. A jestliže nám tedy někdo pošle meziročně o čtvrt miliardy více peněz, tak je to velmi dobrý výsledek. Jsou to peníze, na které nemáme automatický nárok.

Nemáme být tedy spíše připraveni na to, že další meziroční navýšení už nebude, anebo dokonce, jak vidíme v zahraničí, se nám příspěvek meziročně i sníží?

Myslím, že na něco takového tuzemské vysoké školy vůbec nejsou mentálně nastavené. Před pár týdny jsem vyučoval na jedné univerzitě v Nebrasce. Nebylo dne, aby v newsletteru pro vyučující nebyla informace rektora, že škola přišla tu o deset, tam o dvacet milionů dolarů a jaký to má praktický dopad. I u nás se situace může změnit a my se s ní budeme muset vypořádat. Být připraveni systémově i mentálně a hledat alternativy. Jeden z mých cílů je, abychom v rámci čtyřletého rektorského období podstatně navýšili prostředky, které přicházejí z neveřejných zdrojů, popřípadě sice z veřejných zdrojů, ale na základě smluvních ujednání, to znamená z nějakého soukromoprávního vztahu.

Určitě to ne každý na akademické půdě uslyší rád, že bychom měli i „vydělávat“.

Jistě, ty názory nejsou jednoznačné. Část akademiků to považuje za docela přirozené, mají už tak nastavené vztahy, jiní říkají, že by je podobné aktivity odvedly od jejich „čisté“ vědy. Dobře, ale ta věda je financována zcela z veřejných prostředků. Chtěl bych na univerzitě toto téma otevřeně komunikovat, protože pokud budeme mít portfolio zdrojů financování širší, budeme lépe odolávat vnějším vlivům.

Mělo by se podle vás změnit zaměření Univerzity Palackého? Vzniknout například technická fakulta?

S myšlenkou zřizování nové fakulty v následujících čtyřech letech nijak nesouzním. Myslím, že musíme nejprve vyřešit zásadní problémy, které máme. První je vztah mezi vysokoškolským ústavem Catrin a přírodovědeckou fakultou. Druhou zásadní věcí je, řekněme, nejmenší komfort studentů jedné z našich fakult. Mám na mysli fakultu zdravotnických věd.

Myslíte tím, že fakulta nemá vlastní objekt a je to dlouhodobý problém?

Ano, asi bychom se měli podívat do minulosti a zjistit, s jakými představami se před sedmnácti lety tato fakulta zřizovala. Kolik měla mít studentů, kde se měli učit? Je pro mě naprosto nepochopitelné založit fakultu a nedomyslet, jak bude prakticky fungovat. Realita je, že ve skupinách je víc studentů než míst v učebně. To je ten druhý problém, který musíme řešit – najít efektivní fungování této fakulty. A pokud nemáme zvládnuté tyto dvě systémové záležitosti, nejsme v situaci, kdybychom v horizontu čtyřletého mandátu měli pomýšlet na založení nové samostatné fakulty. Můžeme více podporovat ekonomicko-manažerský směr studia, který už tady máme a který je žádán i podnikatelským prostředím našeho i moravskoslezského regionu.

Chcete tedy dát nejprve do pořádku zásadní věci pro fungování školy?

Myslím si, že bychom si měli přiznat, že některé věci tady nefungují, a říci, jak to spravit. Univerzita by měla mnohem víc strategicky uvažovat, například i v oblasti velkých investic. Nemělo by platit, že si někdo dokáže „vyběhat“ víc peněz než jiný. To je věc systému. Jedině pokud zjistíme, jak jsme vytížení, máme využité učebny, laboratoře atd., má smysl se bavit o tom, jestli potřebujeme stavět další objekty. Podobné analýzy napříč celou univerzitou nám chybí. Až je budeme mít, budeme lépe vědět, jak a kudy se rozvíjet.

Ideálně by měla být univerzita jakýmsi skleněným domem: mělo by být jasné, co se v ní děje, jaká má pravidla, kudy vede její směřování i jak a za co utrácí svěřené peníze.

S mírným idealismem bych si přál, aby se k tomu všemu došlo dohodou. Je to i o vzájemné důvěře, která by podle mě určitě měla na univerzitě panovat a kterou je potřeba obnovit, ať už mezi různými součástmi, tak i mezi zaměstnanci. Chci přistupovat ke kaž­dé fakultě stejně, věnovat jim férově stejný čas a prostor. Nejde o to, aby si někdo něco ukřičel a jiný, který není tak hlasitý, zůstal stát stranou. Pro mě jsou všechny fakulty stejně důležité a významné.

Vyučujete na právnické fakultě. Co vás na práci se studenty baví?

Tím, že učím, vlastně nestárnu. Pořád mám před sebou mladé lidi a vlastně tak díky nim trošku zapomínám, že já se přece jen věkově posouvám.

To je Michael Kohajda pedagog. Ale jak vnímá studenty Michael Kohajda rektor?

Chtěl bych, aby studenti žili univerzitou a ona jim k tomu dala dostatečné možnosti a prostory. Musíme nabídnout vedle zajímavých studijních oborů i dobré zázemí. Ke studiu i pro volný čas. Docela mi například schází někdejší U-klub, kam jsem jako student chodil na koncerty a kde se studenti mohli realizovat. V posledních letech se částečně proměnil ve sklad a přestal studentům sloužit. S tím se nechci smířit, i když vím, že obnova nebude snadná. Vidím i nedostatek sportovišť a studijně odpočinkových míst. Já vím, že někdo namítne: „Za nás to nebylo a taky jsme studovali.“ Jenže doba i standardy se změnily, a pokud chceme, aby příběh, který tady studenti pět let žijí, byl nejen jejich, ale i univerzity, musíme pro to něco udělat.

Na studenty navazuje práce s absolventy. Tu vnímáte jak?

Domnívám se, že bychom měli posílit práci s absolventy tak, aby se cítili součástí univerzitní komunity i po skončení školy. Vím, že se v této oblasti dost udělalo, ale je potřeba, aby ta práce byla systematická. Více bychom měli využívat moderní nástroje. Pokud teď máme pro studenty speciální aplikaci, která jim zjednodušuje studium, bylo by dobré, aby tento nástroj nezmizel s koncem studia. Abychom ho dokázali přepnout do absolventského módu a jeho prostřednictvím být s našimi absolventy v kontaktu. Nabízet jim informace podle jejich výběru, například z jejich fakulty či oboru, umožnit jim i vzájemný kontakt. Tak by ten svůj studentský univerzitní příběh, o kterém jsem mluvil, mohli žít dál jako příběh absolventský. Profitovala by na tom i univerzita. Získávali bychom tolik potřebnou zpětnou vazbu z praxe, zjistili, jaká je uplatnitelnost našich absolventů, mohli i systémově pracovat s absolventským fundraisingem.

Možná se můžeme inspirovat na západ od nás, kdy univerzity dobře pracují s mecenáši, využívají jejich jméno. Vy máte takovou zkušenost z USA, že?

Viděl jsem například budovy pojmenované po soudci nejvyššího soudu, který zemřel a jehož rodina si přála, aby jeho odkaz dále žil. A tak zaplatila stavbu a fakulta vybudované křídlo pojmenovala po onom mecenáši. Pracuje se tam ale i s menšími dary. Na nějakou dobu může firma pojmenovat například aulu. Myslím, že i tato debata nás čeká. Potřebujeme ty peníze, nebo ne? Co můžeme nabídnout a kde jsou hranice, za které už nechceme jít? Zda je například akceptovatelné, aby se aula jmenovala po Michaelu Kohajdovi, protože on dá milion ročně za takové pojmenování. Za důležité považuji, aby ti, kdo nám věnují peníze, věděli, na co konkrétního půjdou. Aby si mohli rozhodnout, že například chtějí podpořit konkrétní fakultu nebo konkrétního studenta. To zatím neumíme.

To byl Michael Kohajda jako pedagog i rektor. Teď coby advokát. Šla vám matematika, stal jste se ovšem právníkem. Zdá se ale, že jste spojení mezi čísly a paragrafy našel. Jednou z oblastí vašeho zájmu jsou kryptoaktiva, o kterých jste nedávno přednášel i v USA. Proč vás zajímají?

Je to nový fenomén, který může ohrozit i státní suverenitu. Měna a peníze vždycky byly mocenským nástrojem suveréna, tedy panovníka nebo státu. Ne nadarmo proto máme zákony, které měnu chrání. Ale jakmile by se všechny peníze – v obecném slova smyslu – překlopily do decentralizovaných aktiv, na které stát nedosáhne, tak samozřejmě ztrácí část své moci a má to přímý dopad na jeho hospodářskou politiku. Představte si, že máte například miliardu majetku v bitcoinech. Něco způsobíte a odsoudí vás k náhradě jednoho milionu korun. Vy ale můžete říct, že takové peníze nemáte, a stát to neumí vymoci, což je velmi nestandardní, protože z běžného bankovního účtu vám to mohou strhnout, dům zabavit a prodat. U těchto nových aktiv to ale stát neumí, jeho moc vynutit si právo je velmi omezená. Je to nová problematika, s níž musí pracovat i legislativa, a mě to téma velmi zajímá.

Jste akademik, advokát, ale vždy jste se angažoval i v nějaké komunitě, v politice místní i té velké ve sněmovně. Co vás vede k tak aktivnímu občanskému přístupu?

Považuju to za důležité. V Šumperku jsem dvanáctým rokem zastupitelem, předtím jsem byl v různých komisích. Angažovat se mi připadalo vždy naprosto přirozené. Pokud člověk má možnost a schopnosti, tak by to měl dělat. Ne kvůli penězům, ale protože máte možnost ovlivnit vaše okolí, místo, kde žijete.

Mimochodem, jak relaxujete, vy jste pejskař, že?

Ano, mám tibetskou dogu, se kterou chodím na procházky. On je takový hodně rozvážný, takže když je čas, procházíme se spolu i pár hodin. Do práce si ho brát určitě nebudu, protože je velmi ochranářský a asi by se ke mně nikdo nemohl přiblížit. Jezdím hodně i do psích útulků a záchranných stanic a vozím tam krmení. Jsou to často velmi smutné zvířecí osudy, tak se snažím trošku pomoct. Jinak rád hraju squash, jezdím na horském kole a rád lyžuju. Ale popravdě na relax mnoho nepotřebuju, jsem zvyklý hodně pracovat. Mám totiž štěstí, že se i v pracovním životě věnuji tomu, co mě baví a naplňuje.

Michael Kohajda (* 1981)

Na Právnické fakultě UP absolvoval magisterský obor Právo a právní věda. Doktorský titul získal a habilitační řízení v oboru finančního práva úspěšně ukončil na Právnické fakultě UK. Na PF UP působí jako akademik téměř dvacet let. Od roku 2020 zastával funkci proděkana – nejprve pro oblast doktorského studia, kvalifikačních řízení a financí včetně investic, později pro oblast vnějších vztahů a investic.

Jeho výzkumné a publikační aktivity se soustředí na finanční právo, zejména na veřejné rozpočty, daně, bankovnictví, pojišťovnictví a kapitálové trhy. Od roku 2024 je hlavním řešitelem projektu GA ČR Kryptoaktiva jako hrozba pro státní suverenitu. V rámci mezinárodní spolupráce absolvoval řadu zahraničních výzkumných a výukových pobytů v Evropě, USA i Austrálii. Kromě akademické činnosti se úspěšně věnuje právní praxi. V roce 2021 získal díky preferenčním hlasům mandát poslance Parlamentu ČR za Olomoucký kraj.

Vždycky ho bavila čísla a počítání. Matematika mu šla tak dobře, že si ji dobrovolně vybral i u maturity. Přesto se profesionálním „počtářem“ nestal a jako profesi si vybral obor na první pohled vzdálený od přírodních věd: právo. Letos je to dvacet pět let, kdy spojil své jméno a vlastně i život s Univerzitou Palackého. Jako student, absolvent, akademik, proděkan a… rektor. Právník Michael Kohajda je od května novým rektorem druhé nejstarší univerzity u nás.

Jakou podobu chce vtisknout škole? Jací by měli být její absolventi a jak univerzita obstojí v dynamické době? O tom všem v rozhovoru s novým rektorem Univerzity Palackého, který přineslo aktuální vydání magazínu Žurnál UP.

Vaše profesní akademická cesta v Olomouci je poměrně přímočará. Od studenta přes pedagoga, proděkana až po nejvyšší pozici.

Ta Olomouc není bez výjimky. Doktorské studium jsem totiž absolvoval v Praze na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Právě tam se podle mého názoru vyučovalo nejlepší finanční právo, jehož garantem byl pan profesor Bakeš. Považuji za pozitivní a přínosné, že jsem mohl projít dvěma velkými, kamennými a velmi tradičními univerzitami. Vlastně tak trošku nabourávám onen častý inbreeding. Tedy to, že někdo absolvuje na škole magisterské studium, pak doktorské, zůstane na stejném místě učit a bádat a během celého profesního života ji neopustí. Já si myslím, že je lepší instituce střídat, protože to člověku přináší víc zkušeností i inspirací.

Co z tohoto pohledu chcete přinést vysokému učení, které existuje 450 let?

Pro mě jsou důležité tradiční hodnoty, které v sobě univerzita nese. Respekt k odkazu, který přebírám, je i jedním z důvodů, proč jsem se rozhodl, aby se inaugurace konala v olomouckém chrámu Panny Marie Sněžné. Chci tak dát najevo, že jsme pokračovateli práce našich předchůdců. Zvlášť v dnešní geopoliticky hektické době je dobré zdůraznit, že existuje instituce se čtyřistapadesátiletou historií, která je stabilní a drží se stále stejných principů a ideálů. Svět kolem nás se mění, ale univerzita zůstává a my bychom na naše historické kořeny neměli zapomínat. Jsou součástí našich příběhů, které na Univerzitě Palackého kaž­dý den žijeme.

To je navazování na práci vašich předchůdců. Jaká je vaše představa další existence Univerzity Palackého?

Primárně musíme zajistit, aby univerzita fungovala a rozvíjela se i nadále. Možná se vám zdá, že to je samozřejmé a není na tom nic složitého. Ale já vnímám mnohá rizika, a to především ve správném fungování akademické samosprávy. Jestliže nejsme schopni nebo nebudeme schopni sami sobě efektivně vládnout, tak dáváme jiným do rukou argumenty, že by se to mělo změnit.

To je velké politické téma, zda je ono akademické rozhodování samo o sobě v dnešní době v pořádku. Jako poslanec jste podobné debaty určitě zaznamenal…

Často to slýchám v rámci diskuzí o financích pro vysoké školy, které vždy požadují více peněz s argumentem, že jsou podfinancované. To je samozřejmě legitimní, snažit se získat více financí na rozvoj. Ale je to pohled zevnitř vysokých škol. Myslím si, že je potřeba mít i druhý pohled a vidět, jak se na nás dívá vnější svět. A on se dívá právě přes čísla a peníze. Jen pro ilustraci – v rámci meziročního navýšení univerzita dostala navíc téměř 250 milionů korun, když vedle toho dáte zhruba 30 milionů, které jsme sami získali v roce 2023 ze smluvního výzkumu, je zřejmé, že jsme naprosto závislí na veřejných prostředcích. Že námi získané peníze jsou v miliardovém rozpočtu univerzity kapkou v moři. Pak se nemůžeme divit, že ten, kdo nám peníze posílá, chce, ať s nimi dobře hospodaříme a sami řešíme své problémy. Jsou to relevantní připomínky a my musíme ukázat, že jsme schopni se sami o sebe dobře postarat a svěřené prostředky efektivně využívat.

Asi si musíme mnohem více uvědomovat realitu, v níž žijeme. Česká republika bude muset mj. víc investovat do své obrany…

Já ten reálný pohled na ekonomiku vysokého školství myslím zcela vážně. Jsem čtyři roky členem sněmovního rozpočtového výboru a dovolím si připomenout, že jako stát máme obrovský systémový deficit na úrovni někde okolo 250 miliard korun. Příští rok určitě porostou výdaje ve dvou zásadních oblastech: v obraně a ve zdravotnictví. V tomto kontextu mám za to, že vysoké školství prioritou prostě v současné situaci být nemůže. A jestliže nám tedy někdo pošle meziročně o čtvrt miliardy více peněz, tak je to velmi dobrý výsledek. Jsou to peníze, na které nemáme automatický nárok.

Nemáme být tedy spíše připraveni na to, že další meziroční navýšení už nebude, anebo dokonce, jak vidíme v zahraničí, se nám příspěvek meziročně i sníží?

Myslím, že na něco takového tuzemské vysoké školy vůbec nejsou mentálně nastavené. Před pár týdny jsem vyučoval na jedné univerzitě v Nebrasce. Nebylo dne, aby v newsletteru pro vyučující nebyla informace rektora, že škola přišla tu o deset, tam o dvacet milionů dolarů a jaký to má praktický dopad. I u nás se situace může změnit a my se s ní budeme muset vypořádat. Být připraveni systémově i mentálně a hledat alternativy. Jeden z mých cílů je, abychom v rámci čtyřletého rektorského období podstatně navýšili prostředky, které přicházejí z neveřejných zdrojů, popřípadě sice z veřejných zdrojů, ale na základě smluvních ujednání, to znamená z nějakého soukromoprávního vztahu.

Určitě to ne každý na akademické půdě uslyší rád, že bychom měli i „vydělávat“.

Jistě, ty názory nejsou jednoznačné. Část akademiků to považuje za docela přirozené, mají už tak nastavené vztahy, jiní říkají, že by je podobné aktivity odvedly od jejich „čisté“ vědy. Dobře, ale ta věda je financována zcela z veřejných prostředků. Chtěl bych na univerzitě toto téma otevřeně komunikovat, protože pokud budeme mít portfolio zdrojů financování širší, budeme lépe odolávat vnějším vlivům.

Mělo by se podle vás změnit zaměření Univerzity Palackého? Vzniknout například technická fakulta?

S myšlenkou zřizování nové fakulty v následujících čtyřech letech nijak nesouzním. Myslím, že musíme nejprve vyřešit zásadní problémy, které máme. První je vztah mezi vysokoškolským ústavem Catrin a přírodovědeckou fakultou. Druhou zásadní věcí je, řekněme, nejmenší komfort studentů jedné z našich fakult. Mám na mysli fakultu zdravotnických věd.

Myslíte tím, že fakulta nemá vlastní objekt a je to dlouhodobý problém?

Ano, asi bychom se měli podívat do minulosti a zjistit, s jakými představami se před sedmnácti lety tato fakulta zřizovala. Kolik měla mít studentů, kde se měli učit? Je pro mě naprosto nepochopitelné založit fakultu a nedomyslet, jak bude prakticky fungovat. Realita je, že ve skupinách je víc studentů než míst v učebně. To je ten druhý problém, který musíme řešit – najít efektivní fungování této fakulty. A pokud nemáme zvládnuté tyto dvě systémové záležitosti, nejsme v situaci, kdybychom v horizontu čtyřletého mandátu měli pomýšlet na založení nové samostatné fakulty. Můžeme více podporovat ekonomicko-manažerský směr studia, který už tady máme a který je žádán i podnikatelským prostředím našeho i moravskoslezského regionu.

Chcete tedy dát nejprve do pořádku zásadní věci pro fungování školy?

Myslím si, že bychom si měli přiznat, že některé věci tady nefungují, a říci, jak to spravit. Univerzita by měla mnohem víc strategicky uvažovat, například i v oblasti velkých investic. Nemělo by platit, že si někdo dokáže „vyběhat“ víc peněz než jiný. To je věc systému. Jedině pokud zjistíme, jak jsme vytížení, máme využité učebny, laboratoře atd., má smysl se bavit o tom, jestli potřebujeme stavět další objekty. Podobné analýzy napříč celou univerzitou nám chybí. Až je budeme mít, budeme lépe vědět, jak a kudy se rozvíjet.

Ideálně by měla být univerzita jakýmsi skleněným domem: mělo by být jasné, co se v ní děje, jaká má pravidla, kudy vede její směřování i jak a za co utrácí svěřené peníze.

S mírným idealismem bych si přál, aby se k tomu všemu došlo dohodou. Je to i o vzájemné důvěře, která by podle mě určitě měla na univerzitě panovat a kterou je potřeba obnovit, ať už mezi různými součástmi, tak i mezi zaměstnanci. Chci přistupovat ke kaž­dé fakultě stejně, věnovat jim férově stejný čas a prostor. Nejde o to, aby si někdo něco ukřičel a jiný, který není tak hlasitý, zůstal stát stranou. Pro mě jsou všechny fakulty stejně důležité a významné.

Vyučujete na právnické fakultě. Co vás na práci se studenty baví?

Tím, že učím, vlastně nestárnu. Pořád mám před sebou mladé lidi a vlastně tak díky nim trošku zapomínám, že já se přece jen věkově posouvám.

To je Michael Kohajda pedagog. Ale jak vnímá studenty Michael Kohajda rektor?

Chtěl bych, aby studenti žili univerzitou a ona jim k tomu dala dostatečné možnosti a prostory. Musíme nabídnout vedle zajímavých studijních oborů i dobré zázemí. Ke studiu i pro volný čas. Docela mi například schází někdejší U-klub, kam jsem jako student chodil na koncerty a kde se studenti mohli realizovat. V posledních letech se částečně proměnil ve sklad a přestal studentům sloužit. S tím se nechci smířit, i když vím, že obnova nebude snadná. Vidím i nedostatek sportovišť a studijně odpočinkových míst. Já vím, že někdo namítne: „Za nás to nebylo a taky jsme studovali.“ Jenže doba i standardy se změnily, a pokud chceme, aby příběh, který tady studenti pět let žijí, byl nejen jejich, ale i univerzity, musíme pro to něco udělat.

Na studenty navazuje práce s absolventy. Tu vnímáte jak?

Domnívám se, že bychom měli posílit práci s absolventy tak, aby se cítili součástí univerzitní komunity i po skončení školy. Vím, že se v této oblasti dost udělalo, ale je potřeba, aby ta práce byla systematická. Více bychom měli využívat moderní nástroje. Pokud teď máme pro studenty speciální aplikaci, která jim zjednodušuje studium, bylo by dobré, aby tento nástroj nezmizel s koncem studia. Abychom ho dokázali přepnout do absolventského módu a jeho prostřednictvím být s našimi absolventy v kontaktu. Nabízet jim informace podle jejich výběru, například z jejich fakulty či oboru, umožnit jim i vzájemný kontakt. Tak by ten svůj studentský univerzitní příběh, o kterém jsem mluvil, mohli žít dál jako příběh absolventský. Profitovala by na tom i univerzita. Získávali bychom tolik potřebnou zpětnou vazbu z praxe, zjistili, jaká je uplatnitelnost našich absolventů, mohli i systémově pracovat s absolventským fundraisingem.

Možná se můžeme inspirovat na západ od nás, kdy univerzity dobře pracují s mecenáši, využívají jejich jméno. Vy máte takovou zkušenost z USA, že?

Viděl jsem například budovy pojmenované po soudci nejvyššího soudu, který zemřel a jehož rodina si přála, aby jeho odkaz dále žil. A tak zaplatila stavbu a fakulta vybudované křídlo pojmenovala po onom mecenáši. Pracuje se tam ale i s menšími dary. Na nějakou dobu může firma pojmenovat například aulu. Myslím, že i tato debata nás čeká. Potřebujeme ty peníze, nebo ne? Co můžeme nabídnout a kde jsou hranice, za které už nechceme jít? Zda je například akceptovatelné, aby se aula jmenovala po Michaelu Kohajdovi, protože on dá milion ročně za takové pojmenování. Za důležité považuji, aby ti, kdo nám věnují peníze, věděli, na co konkrétního půjdou. Aby si mohli rozhodnout, že například chtějí podpořit konkrétní fakultu nebo konkrétního studenta. To zatím neumíme.

To byl Michael Kohajda jako pedagog i rektor. Teď coby advokát. Šla vám matematika, stal jste se ovšem právníkem. Zdá se ale, že jste spojení mezi čísly a paragrafy našel. Jednou z oblastí vašeho zájmu jsou kryptoaktiva, o kterých jste nedávno přednášel i v USA. Proč vás zajímají?

Je to nový fenomén, který může ohrozit i státní suverenitu. Měna a peníze vždycky byly mocenským nástrojem suveréna, tedy panovníka nebo státu. Ne nadarmo proto máme zákony, které měnu chrání. Ale jakmile by se všechny peníze – v obecném slova smyslu – překlopily do decentralizovaných aktiv, na které stát nedosáhne, tak samozřejmě ztrácí část své moci a má to přímý dopad na jeho hospodářskou politiku. Představte si, že máte například miliardu majetku v bitcoinech. Něco způsobíte a odsoudí vás k náhradě jednoho milionu korun. Vy ale můžete říct, že takové peníze nemáte, a stát to neumí vymoci, což je velmi nestandardní, protože z běžného bankovního účtu vám to mohou strhnout, dům zabavit a prodat. U těchto nových aktiv to ale stát neumí, jeho moc vynutit si právo je velmi omezená. Je to nová problematika, s níž musí pracovat i legislativa, a mě to téma velmi zajímá.

Jste akademik, advokát, ale vždy jste se angažoval i v nějaké komunitě, v politice místní i té velké ve sněmovně. Co vás vede k tak aktivnímu občanskému přístupu?

Považuju to za důležité. V Šumperku jsem dvanáctým rokem zastupitelem, předtím jsem byl v různých komisích. Angažovat se mi připadalo vždy naprosto přirozené. Pokud člověk má možnost a schopnosti, tak by to měl dělat. Ne kvůli penězům, ale protože máte možnost ovlivnit vaše okolí, místo, kde žijete.

Mimochodem, jak relaxujete, vy jste pejskař, že?

Ano, mám tibetskou dogu, se kterou chodím na procházky. On je takový hodně rozvážný, takže když je čas, procházíme se spolu i pár hodin. Do práce si ho brát určitě nebudu, protože je velmi ochranářský a asi by se ke mně nikdo nemohl přiblížit. Jezdím hodně i do psích útulků a záchranných stanic a vozím tam krmení. Jsou to často velmi smutné zvířecí osudy, tak se snažím trošku pomoct. Jinak rád hraju squash, jezdím na horském kole a rád lyžuju. Ale popravdě na relax mnoho nepotřebuju, jsem zvyklý hodně pracovat. Mám totiž štěstí, že se i v pracovním životě věnuji tomu, co mě baví a naplňuje.

Michael Kohajda (* 1981)

Na Právnické fakultě UP absolvoval magisterský obor Právo a právní věda. Doktorský titul získal a habilitační řízení v oboru finančního práva úspěšně ukončil na Právnické fakultě UK. Na PF UP působí jako akademik téměř dvacet let. Od roku 2020 zastával funkci proděkana – nejprve pro oblast doktorského studia, kvalifikačních řízení a financí včetně investic, později pro oblast vnějších vztahů a investic.

Jeho výzkumné a publikační aktivity se soustředí na finanční právo, zejména na veřejné rozpočty, daně, bankovnictví, pojišťovnictví a kapitálové trhy. Od roku 2024 je hlavním řešitelem projektu GA ČR Kryptoaktiva jako hrozba pro státní suverenitu. V rámci mezinárodní spolupráce absolvoval řadu zahraničních výzkumných a výukových pobytů v Evropě, USA i Austrálii. Kromě akademické činnosti se úspěšně věnuje právní praxi. V roce 2021 získal díky preferenčním hlasům mandát poslance Parlamentu ČR za Olomoucký kraj.

Přednostka Oční kliniky Lékařské fakulty UP a Fakultní nemocnice Olomouc Klára Marešová a šermíř a olympijský medailista Jakub Jurka, který studuje na Fakultě tělesné kultury UP, obdrželi Cenu města Olomouce, kterou radnice uděluje jako výraz ocenění významné činnosti či díla osobnostem s městem spojeným.

Klára Marešová, kterou časopis Forbes již dvakrát zařadil do přehledu 50 nejlepších lékařů Česka, se stala laureátkou Ceny města v oblasti věda a výzkum. Při přebírání ceny během slavnostního večera v Arcibiskupském paláci přiznala, že je to krásný pocit a že nejkrásnější pro ni je, že je v sále s celou rodinou. „Ale je to tady trochu nezdravé, ta světla svítí příliš do očí,“ pobavila přítomné.

Olomoucká oftalmoložka s brněnskými kořeny se specializuje na chirurgii šedého a zeleného zákalu, plastické operace, glaukom a ultrazvuk. Medicínu vystudovala na Lékařské fakultě UP, promovala v roce 1990. Na Oční klinice LF UP a FNOL působí od roku 1998, byla její primářkou a od roku 2019 kliniku vede jako přednostka. Je autorkou 19 odborných publikací a více než dvou stovek přednášek, je také předsedkyní České oftalmologické společnosti. K očnímu lékařství ji prý přivedlo poutavé vyprávění dědečka, profesora oftalmologie a rektora Masarykovy univerzity Jana Vanýska.

Cenu města v oblasti sportu pak obdržel šermíř Jakub Jurka, který svým mimořádným výkonem zajistil pro český tým bronzovou medaili na letních olympijských hrách v Paříži. Na tento úspěch by chtěl kordista Šermu Dukla Olomouc navázat za tři roky v Los Angeles a následně se zúčastnit ještě dalších dvou olympiád. V nedávné době již převzal ocenění pro Sportovce roku Olomoucka i Olomouckého kraje a také Cenu rektora UP. Portrét Jakuba Jurky jste si mohli přečíst v podzimním čísle magazínu Žurnál.

Kromě Kláry Marešové a Jakuba Jurky Cenu města obdržel také galerista Miroslav Schubert, kapela The Bluesmen a in memoriam urbanista, historik, archivář, geograf a spisovatel Vilém Švec. Za Počin roku byli oceněni chomoutovští dobrovolní hasiči, a sice za nasazení během zářijových povodní. Medailonky všech laureátů zahrnuje katalog dostupný zde.

Přednostka Oční kliniky Lékařské fakulty UP a Fakultní nemocnice Olomouc Klára Marešová a šermíř a olympijský medailista Jakub Jurka, který studuje na Fakultě tělesné kultury UP, obdrželi Cenu města Olomouce, kterou radnice uděluje jako výraz ocenění významné činnosti či díla osobnostem s městem spojeným.

Klára Marešová, kterou časopis Forbes již dvakrát zařadil do přehledu 50 nejlepších lékařů Česka, se stala laureátkou Ceny města v oblasti věda a výzkum. Při přebírání ceny během slavnostního večera v Arcibiskupském paláci přiznala, že je to krásný pocit a že nejkrásnější pro ni je, že je v sále s celou rodinou. „Ale je to tady trochu nezdravé, ta světla svítí příliš do očí,“ pobavila přítomné.

Olomoucká oftalmoložka s brněnskými kořeny se specializuje na chirurgii šedého a zeleného zákalu, plastické operace, glaukom a ultrazvuk. Medicínu vystudovala na Lékařské fakultě UP, promovala v roce 1990. Na Oční klinice LF UP a FNOL působí od roku 1998, byla její primářkou a od roku 2019 kliniku vede jako přednostka. Je autorkou 19 odborných publikací a více než dvou stovek přednášek, je také předsedkyní České oftalmologické společnosti. K očnímu lékařství ji prý přivedlo poutavé vyprávění dědečka, profesora oftalmologie a rektora Masarykovy univerzity Jana Vanýska.

Cenu města v oblasti sportu pak obdržel šermíř Jakub Jurka, který svým mimořádným výkonem zajistil pro český tým bronzovou medaili na letních olympijských hrách v Paříži. Na tento úspěch by chtěl kordista Šermu Dukla Olomouc navázat za tři roky v Los Angeles a následně se zúčastnit ještě dalších dvou olympiád. V nedávné době již převzal ocenění pro Sportovce roku Olomoucka i Olomouckého kraje a také Cenu rektora UP. Portrét Jakuba Jurky jste si mohli přečíst v podzimním čísle magazínu Žurnál.

Kromě Kláry Marešové a Jakuba Jurky Cenu města obdržel také galerista Miroslav Schubert, kapela The Bluesmen a in memoriam urbanista, historik, archivář, geograf a spisovatel Vilém Švec. Za Počin roku byli oceněni chomoutovští dobrovolní hasiči, a sice za nasazení během zářijových povodní. Medailonky všech laureátů zahrnuje katalog dostupný zde.

The NATO Science Technology Organization collaborative panels, one of the key advisory bodies of the alliance for defence research and innovation, met in May at Palacký University. The prestigious conference was hosted by the UP Faculty of Arts, which thus joined the ranks of selected European institutions that have had the opportunity to participate in the organisation of an international scientific meeting within the North Atlantic Alliance.

NATO SCI and SET panel meetings are usually held twice a year, and their organisation is taken care of by individual NATO member states in turn. Due to their number, the Czech Republic takes over the organisation approximately once every fifteen years. This year, an offer to hold the meeting outside the capital city was accepted, allowing the centre of international science diplomacy to move temporarily to Olomouc.

Commenting on the meeting, John-Mikal Størdal, Director of the NATO Collaboration Support Office (CSO), said, “Conferences such as this SCI and SET panel meeting provide valuable scientific topics and research initiatives that have a direct impact on the capability of the Alliance’s forces in terms of actual deployment. They contribute to strengthening NATO’s ability to counter potential threats and to meet its defence and security commitments.”

The meeting was attended by more than 100 representatives from NATO member countries, including top defence research experts, analysts, and international research structures representatives. “We value the Alliance and we are grateful for our membership, especially in these turbulent times. It should be noted that mainly defence researchers came to Olomouc. Palacký University scientists were thus given a unique opportunity to present their results at this forum, which was essentially closed to the public, and to apply for broad cooperation and further grant support. I am very glad that linguists representing my home Faculty of Arts could also actively participate,” said Jan Stejskal, UP Faculty of Arts Dean.

Discussions took place not only in the premises of the Faculty of Arts, but also in the Rector’s Office historic fresco conference room, the Archbishop’s Palace, and the Fort Science interactive centre. The conference programme was accompanied by educational and cultural activities.

Special thanks for their support – along with personal attendance – go to UP Rector Michael Kohajda and his predecessor Martin Procházka. “It is certainly a great honour for our university to participate in the organisation of an event where the Alliance’s advisory bodies representatives could meet, and I’d love to thank all my colleagues who contributed to the success of the event. At the same time, it was a great opportunity for us to present ourselves as a reliable partner for possible collaboration with the top international structures of the Alliance that is so crucial for freedom and security in the world,” added Rector Kohajda. The students and organisers from the Faculty of Arts, who gained valuable experience in organising an international meeting of this format, also played a significant role in making the event a resounding success.

Vědecké panely NATO Science Technology Organization, jedny z klíčových poradních orgánů aliance pro oblast obranného výzkumu a inovací, zasedaly minulý týden na Univerzitě Palackého. Hostitelem prestižní konference byla Filozofická fakulta UP, která se tak zařadila mezi vybraná evropská pracoviště, jež měla možnost podílet se na organizaci mezinárodního vědeckého setkání v rámci Severoatlantické aliance.

Zasedání panelů NATO SCI a SET se zpravidla konají dvakrát ročně a organizaci postupně přebírají jednotlivé členské státy NATO. Vzhledem k jejich počtu připadne na Českou republiku pořadatelství zhruba jednou za patnáct let. Letos organizátoři akceptovali nabídku uspořádat jednání mimo hlavní město, čímž umožnili, aby se centrum mezinárodní vědecké diplomacie dočasně přesunulo do Olomouce.

John-Mikal Størdal, ředitel Úřadu NATO pro podporu vědecké spolupráce (CSO), k zasedání uvedl: „Konference, jako je toto zasedání panelů SCI a SET, přinášejí cenná vědecká témata a výzkumné podněty, které mají přímý dopad na schopnosti aliančních ozbrojených sil v reálném nasazení. Přispívají tak k posilování schopností NATO čelit potenciálním hrozbám a plnit své závazky v oblasti obrany a zajištění bezpečnosti.“

Zasedání se zúčastnilo více než sto zástupců z členských zemí NATO včetně špičkových odborníků na obranný výzkum, analytiků i představitelů mezinárodních výzkumných struktur. „Aliance si vážíme jako takové, zvláště v těchto neklidných časech jsme vděčni za naše členství. Do Olomouce však dorazili především vědci zabývající se obranným výzkumem. Vědci z Univerzity Palackého pak dostali ojedinělou příležitost na tomto – v zásadě uzavřeném – fóru vystoupit se svými výsledky a ucházet se o širokou spolupráci, případně další grantovou podporu. Jsem moc rád, že se mohli prezentovat i obecní lingvisté reprezentující mou domovskou filozofickou fakultu,“ sdělil děkan Filozofické fakulty UP Jan Stejskal.

Jednání probíhala nejen v prostorách filozofické fakulty, ale rovněž v historickém freskovém sále rektorátu, Arcibiskupském paláci či interaktivním vědeckém centru Pevnost poznání. Program konference doplnily také doprovodné poznávací a kulturní aktivity.

Zvláštní poděkování za podporu – mimo jiné vyjádřenou osobní účastí – náleží rektorovi Univerzity Palackého Michaelu Kohajdovi a jeho předchůdci Martinu Procházkovi. „Pro univerzitu je určitě velkou ctí podílet se na organizaci setkání zástupců poradních orgánů aliance a já děkuji všem kolegyním a kolegům, kteří k úspěšném průběhu akce přispěli. Zároveň to pro nás byla skvělá příležitost předvést se jako spolehlivý partner pro případnou spolupráci se špičkovými mezinárodními strukturami aliance, jejíž význam je pro svobodu a bezpečnost ve světě zcela zásadní,“ doplnil rektor Michael Kohajda. Významnou roli v úspěšném průběhu celé akce sehráli i studující a organizátoři z filozofické fakulty, kteří získali cenné zkušenosti s pořádáním mezinárodního podniku tohoto formátu.

Vědecké panely NATO Science Technology Organization, jedny z klíčových poradních orgánů aliance pro oblast obranného výzkumu a inovací, zasedaly minulý týden na Univerzitě Palackého. Hostitelem prestižní konference byla Filozofická fakulta UP, která se tak zařadila mezi vybraná evropská pracoviště, jež měla možnost podílet se na organizaci mezinárodního vědeckého setkání v rámci Severoatlantické aliance.

Zasedání panelů NATO SCI a SET se zpravidla konají dvakrát ročně a organizaci postupně přebírají jednotlivé členské státy NATO. Vzhledem k jejich počtu připadne na Českou republiku pořadatelství zhruba jednou za patnáct let. Letos organizátoři akceptovali nabídku uspořádat jednání mimo hlavní město, čímž umožnili, aby se centrum mezinárodní vědecké diplomacie dočasně přesunulo do Olomouce.

John-Mikal Størdal, ředitel Úřadu NATO pro podporu vědecké spolupráce (CSO), k zasedání uvedl: „Konference, jako je toto zasedání panelů SCI a SET, přinášejí cenná vědecká témata a výzkumné podněty, které mají přímý dopad na schopnosti aliančních ozbrojených sil v reálném nasazení. Přispívají tak k posilování schopností NATO čelit potenciálním hrozbám a plnit své závazky v oblasti obrany a zajištění bezpečnosti.“

Zasedání se zúčastnilo více než sto zástupců z členských zemí NATO včetně špičkových odborníků na obranný výzkum, analytiků i představitelů mezinárodních výzkumných struktur. „Aliance si vážíme jako takové, zvláště v těchto neklidných časech jsme vděčni za naše členství. Do Olomouce však dorazili především vědci zabývající se obranným výzkumem. Vědci z Univerzity Palackého pak dostali ojedinělou příležitost na tomto – v zásadě uzavřeném – fóru vystoupit se svými výsledky a ucházet se o širokou spolupráci, případně další grantovou podporu. Jsem moc rád, že se mohli prezentovat i obecní lingvisté reprezentující mou domovskou filozofickou fakultu,“ sdělil děkan Filozofické fakulty UP Jan Stejskal.

Jednání probíhala nejen v prostorách filozofické fakulty, ale rovněž v historickém freskovém sále rektorátu, Arcibiskupském paláci či interaktivním vědeckém centru Pevnost poznání. Program konference doplnily také doprovodné poznávací a kulturní aktivity.

Zvláštní poděkování za podporu – mimo jiné vyjádřenou osobní účastí – náleží rektorovi Univerzity Palackého Michaelu Kohajdovi a jeho předchůdci Martinu Procházkovi. „Pro univerzitu je určitě velkou ctí podílet se na organizaci setkání zástupců poradních orgánů aliance a já děkuji všem kolegyním a kolegům, kteří k úspěšném průběhu akce přispěli. Zároveň to pro nás byla skvělá příležitost předvést se jako spolehlivý partner pro případnou spolupráci se špičkovými mezinárodními strukturami aliance, jejíž význam je pro svobodu a bezpečnost ve světě zcela zásadní,“ doplnil rektor Michael Kohajda. Významnou roli v úspěšném průběhu celé akce sehráli i studující a organizátoři z filozofické fakulty, kteří získali cenné zkušenosti s pořádáním mezinárodního podniku tohoto formátu.

Co čeká univerzitu v příštích letech? Jak se musí změnit? Odpovědi i na tyto otázky najdete v nejnovějším čísle magazínu Žurnál UP, který přináší rozhovor s novým rektorem Michaelem Kohajdou.

Čtyřicet stran plných čtení o univerzitě – to je Žurnál UP. Úvodní téma se věnuje fenoménu, ve který vyrostl Academia Film Olomouc. Jak se AFO proměnilo za šest desítek let a jak se změnil svět, který se tento filmový festival snaží přibližovat divákům? „Poměrně dlouho byl festival, v podstatě až do revoluce, brán spíše jako profesionální prostředí pro setkávání tvůrců, akademiků a filmařů. Jako místo, kde se mohli potkat, diskutovat, vyměnit si zkušenosti a někam ten žánr posunout. Sice byl od začátku otevřen veřejnosti, ale že by o něj byl nějaký masový zájem mezi Olomoučany, to tehdy ne,“ připomíná mj. Jiří Slavík, dlouholetý dramaturg AFO.

Mimochodem, umění a kultura tradičně dostávají v „předletních“ číslech našeho magazínu velký prostor. Proto ani v aktuálním čísle nechybí ukázky vítězných prací studentské literární soutěže, seznámit se můžete s muzikantkou Kaczi, tedy Kateřinou Koulákovou, absolventkou FTK, kterou možná znáte z koncertů. Zajímá vás, jak jde dohromady fyzioterapie a tanec? Pak nepřehlédněte příběh studentky FZV Hany Němcové. Překvapením může být i spojení IT a loutek – Aleš Pop, který pečuje o počítače na CMTF, je zároveň principálem olomouckého loutkového divadla Kašpárkova říše. Výrazná osobnost kulturního dění města samozřejmě nechybí na stránkách Žurnálu UP.

„Chci přistupovat ke každé fakultě stejně, věnovat jim férově stejný čas a prostor. Nejde o to, aby si někdo něco ukřičel a jiný, který není tak hlasitý, zůstal stát stranou. Pro mě jsou všechny fakulty stejně důležité a významné,“ říká mj. rektor Michael Kohajda. V rozhovoru vysvětluje své představy o ekonomickém fungování univerzity, připomíná aktuální geopolitické souvislosti, mluví o potřebě kvalitního zázemí pro studium i volný čas studentů a o posílení práce s absolventy.

To zdaleka není vše, co nejnovější číslo Žurnálu UP nabízí. V rubrice Portrét například představujeme speciální pedagožku Veroniku Růžičkovou z PdF. Na Olomouc a univerzitu se pak italským pohledem v rubrice Zrcadlení dívá Luca Chiurchiu. Přidali jsme i pár zajímavých tipů na léto – na čtení, toulání se či poslech a poslední rubrika Odkaz patří jako vždy emeritnímu profesorovi FF Jiřímu Fialovi. O čem jiném by měl v květnu psát než o majálesu? Tentokrát o tom propršeném z roku 1956.

Magazín Žurnál UP najdete na fakultách, v UPointu, v Pevnosti poznání a samozřejmě i v elektronické verzi. Ta je k dispozici zde.

Hezké žurnálové čtení přeje redakce.

Co čeká univerzitu v příštích letech? Jak se musí změnit? Odpovědi i na tyto otázky najdete v nejnovějším čísle magazínu Žurnál UP, který přináší rozhovor s novým rektorem Michaelem Kohajdou.

Čtyřicet stran plných čtení o univerzitě – to je Žurnál UP. Úvodní téma se věnuje fenoménu, ve který vyrostl Academia Film Olomouc. Jak se AFO proměnilo za šest desítek let a jak se změnil svět, který se tento filmový festival snaží přibližovat divákům? „Poměrně dlouho byl festival, v podstatě až do revoluce, brán spíše jako profesionální prostředí pro setkávání tvůrců, akademiků a filmařů. Jako místo, kde se mohli potkat, diskutovat, vyměnit si zkušenosti a někam ten žánr posunout. Sice byl od začátku otevřen veřejnosti, ale že by o něj byl nějaký masový zájem mezi Olomoučany, to tehdy ne,“ připomíná mj. Jiří Slavík, dlouholetý dramaturg AFO.

Mimochodem, umění a kultura tradičně dostávají v „předletních“ číslech našeho magazínu velký prostor. Proto ani v aktuálním čísle nechybí ukázky vítězných prací studentské literární soutěže, seznámit se můžete s muzikantkou Kaczi, tedy Kateřinou Koulákovou, absolventkou FTK, kterou možná znáte z koncertů. Zajímá vás, jak jde dohromady fyzioterapie a tanec? Pak nepřehlédněte příběh studentky FZV Hany Němcové. Překvapením může být i spojení IT a loutek – Aleš Pop, který pečuje o počítače na CMTF, je zároveň principálem olomouckého loutkového divadla Kašpárkova říše. Výrazná osobnost kulturního dění města samozřejmě nechybí na stránkách Žurnálu UP.

„Chci přistupovat ke každé fakultě stejně, věnovat jim férově stejný čas a prostor. Nejde o to, aby si někdo něco ukřičel a jiný, který není tak hlasitý, zůstal stát stranou. Pro mě jsou všechny fakulty stejně důležité a významné,“ říká mj. rektor Michael Kohajda. V rozhovoru vysvětluje své představy o ekonomickém fungování univerzity, připomíná aktuální geopolitické souvislosti, mluví o potřebě kvalitního zázemí pro studium i volný čas studentů a o posílení práce s absolventy.

To zdaleka není vše, co nejnovější číslo Žurnálu UP nabízí. V rubrice Portrét například představujeme speciální pedagožku Veroniku Růžičkovou z PdF. Na Olomouc a univerzitu se pak italským pohledem v rubrice Zrcadlení dívá Luca Chiurchiu. Přidali jsme i pár zajímavých tipů na léto – na čtení, toulání se či poslech a poslední rubrika Odkaz patří jako vždy emeritnímu profesorovi FF Jiřímu Fialovi. O čem jiném by měl v květnu psát než o majálesu? Tentokrát o tom propršeném z roku 1956.

Magazín Žurnál UP najdete na fakultách, v UPointu, v Pevnosti poznání a samozřejmě i v elektronické verzi. Ta je k dispozici zde.

Hezké žurnálové čtení přeje redakce.

Killing bacteria using light. That’s how simple surface disinfection could become in the future. That’s why scientists from EMPA (Swiss Federal Laboratories for Materials Science and Technology), CATRIN at Palacký University, and the Centre for Energy and Environmental Technologies (CEET) at VSB–TUO have begun developing a special coating whose antimicrobial effect can be activated by infrared light. This material is also gentle on the skin and environmentally friendly – and it could become a new weapon in the fight against antibiotic-resistant bacteria. Its first practical use is currently being prepared in the field of dentistry. The results were published in the journal EcoMat.

A novel material that is eco-friendly, biocompatible, and metal-free is designed to rapidly and locally eliminate microorganisms. It is based on polyvinyl alcohol—a biocompatible plastic commonly used, for example, in the food industry. “A specially synthesized, nitrogen-enriched graphene acid has been incorporated into this matrix. Thanks to its chemical properties, it has significant antimicrobial potential. Its full effect is unleashed when exposed to near-infrared light. The material then employs a dual strategy: it converts light energy into heat, which kills bacteria, and at the same time generates oxygen radicals that disrupt the membranes of pathogens,” explained Radek Zbořil from CATRIN and CEET.

The advantage of this approach is that it works entirely differently from conventional antibiotics. The material thus protects against a wide spectrum of microorganisms without contributing to the development of resistance. “Our laboratory tests clearly confirmed the material’s effectiveness against both bacteria and viruses. Surfaces that frequently come into contact with infectious agents—such as door handles in hospitals or furnishing in operating theatres—are particularly well-suited for this innovation,” said Giacomo Reina from EMPA.

The first practical use of the new coating is being developed for dental medicine. EMPA is collaborating with the Center for Dental Medicine at the University of Zurich to develop a dental splint with firmly embedded graphene acid. Since near-infrared light penetrates several centimetres into tissue, the splint can be placed in the mouth, repeatedly activated by an external light source, and used to destroy microorganisms inside the oral cavity. Oral microflora is an especially tough opponent—complex bacterial communities hide in hard-to-reach niches, protected by layers of their own mucus. Antibiotics and conventional disinfectants struggle to penetrate these biofilms. This allows bacteria to damage teeth or even cause serious infections elsewhere in the body.

Antibiotic-resistant bacteria and emerging viruses pose an increasingly serious threat to the global healthcare system. They are associated with approximately 5 million deaths annually, with the COVID-19 pandemic alone accounting for over 20 million fatalities. Scientists are therefore seeking new strategies to combat these pathogens. One of their goals is to prevent the spread of resistant bacteria and viruses through smart materials and technologies.