Feed aggregator

Češi při posuzování příchozích cizinců zohledňují především jejich pracovní zkušenosti a ekonomický přínos. Osobní kontakt s migranty sice zmírňuje předsudky, vysoce kvalifikovaní cizinci v Česku přesto často naráží na diskriminaci, jazykové bariéry a problémy s uznáváním svých kvalifikací. Vyplývá to z výzkumu, který byl realizován v rámci projektu GA ČR Perspektivy vysoce kvalifikovaných migrantů a postoje veřejnosti vůči nim na katedře rozvojových a environmentálních studií přírodovědecké fakulty.

„Podle aktuálního výzkumu preferují Češi migranty, kteří jsou spíše mladší, ale zároveň mají dlouhou pracovní zkušenost – ideálně více než 11 let. Hlavní roli v rozhodování o tom, komu by mělo být prodlouženo vízum nebo povolen pobyt, hrají ekonomická kritéria – zaměstnanost a schopnost domluvit se česky,“ uvedla hlavní řešitelka projektu Lucie Macková z katedry rozvojových a environmentálních studií. Výsledky ohledně postojů české veřejnosti vycházejí z reprezentativního dotazníkového šetření mezi občany ČR ve věku 18 a více let.

Zajímavým zjištěním je, že osobní kontakt s cizinci sice vede k obecně větší otevřenosti vůči migraci, ale nemá vliv na samotná kritéria, koho do Česka přijmout. Lidé, kteří mají mezi cizinci přátele nebo kolegy, tedy nejsou ve svých nárocích na nově příchozí o nic méně přísní než ti, kteří s migranty osobní zkušenost nemají.

Výzkum rovněž ukazuje, že postoje veřejnosti nejsou neutrální ani k původu migrantů. „Cizinci z Vietnamu a Filipín mají podle zjištění výrazně vyšší šanci na získání víz nebo jejich prodloužení než například Ukrajinci. Na opačném konci žebříčku se nacházejí migranti ze Sýrie a Egypta, jejichž šance jsou citelně nižší,“ doplnila Lucie Macková.

Součástí výzkumu bylo i 73 hloubkových rozhovorů s vysoce kvalifikovanými migranty žijícími v Česku. Všichni měli vysokoškolské vzdělání a pracovali v různých profesních sektorech. Přesto mnozí z nich popisují zkušenosti s diskriminací – na úřadech, při hledání bydlení, v přístupu ke zdravotní péči nebo na veřejnosti. Často čelí stereotypům a předsudkům, které jejich profesní postavení nijak nezohledňují. Detailní výsledky výzkumu budou publikovány v připravované knize s názvem Skilled but Struggling? The Lived Experience of Highly Skilled Migrants in Czechia, která vyjde v nakladatelství Palgrave Macmillan.

„Klíčovým problémem je také to, že kvalifikace ze zahraničí není v Česku automaticky uznávána. Zahraniční tituly vzbuzují nedůvěru a jazykové bariéry dále komplikují profesní integraci – obzvlášť v oborech, jako je zdravotnictví,“ dodala Lucie Macková.

Zvláštní pozornost věnoval výzkum zahraničním vědcům a doktorandům, kteří by mohli být přínosem pro českou akademickou sféru. Mnozí však narážejí na nízké mzdy, nejisté pracovní podmínky a nedostatek financování. Česko se tak pro ně stává spíše odrazovým můstkem než destinací. Někteří si během doktorského studia museli přivydělávat mimo obor – například prací ve fast foodech.

Češi při posuzování příchozích cizinců zohledňují především jejich pracovní zkušenosti a ekonomický přínos. Osobní kontakt s migranty sice zmírňuje předsudky, vysoce kvalifikovaní cizinci v Česku přesto často naráží na diskriminaci, jazykové bariéry a problémy s uznáváním svých kvalifikací. Vyplývá to z výzkumu, který byl realizován v rámci projektu GA ČR Perspektivy vysoce kvalifikovaných migrantů a postoje veřejnosti vůči nim na katedře rozvojových a environmentálních studií přírodovědecké fakulty.

„Podle aktuálního výzkumu preferují Češi migranty, kteří jsou spíše mladší, ale zároveň mají dlouhou pracovní zkušenost – ideálně více než 11 let. Hlavní roli v rozhodování o tom, komu by mělo být prodlouženo vízum nebo povolen pobyt, hrají ekonomická kritéria – zaměstnanost a schopnost domluvit se česky,“ uvedla hlavní řešitelka projektu Lucie Macková z katedry rozvojových a environmentálních studií. Výsledky ohledně postojů české veřejnosti vycházejí z reprezentativního dotazníkového šetření mezi občany ČR ve věku 18 a více let.

Zajímavým zjištěním je, že osobní kontakt s cizinci sice vede k obecně větší otevřenosti vůči migraci, ale nemá vliv na samotná kritéria, koho do Česka přijmout. Lidé, kteří mají mezi cizinci přátele nebo kolegy, tedy nejsou ve svých nárocích na nově příchozí o nic méně přísní než ti, kteří s migranty osobní zkušenost nemají.

Výzkum rovněž ukazuje, že postoje veřejnosti nejsou neutrální ani k původu migrantů. „Cizinci z Vietnamu a Filipín mají podle zjištění výrazně vyšší šanci na získání víz nebo jejich prodloužení než například Ukrajinci. Na opačném konci žebříčku se nacházejí migranti ze Sýrie a Egypta, jejichž šance jsou citelně nižší,“ doplnila Lucie Macková.

Součástí výzkumu bylo i 73 hloubkových rozhovorů s vysoce kvalifikovanými migranty žijícími v Česku. Všichni měli vysokoškolské vzdělání a pracovali v různých profesních sektorech. Přesto mnozí z nich popisují zkušenosti s diskriminací – na úřadech, při hledání bydlení, v přístupu ke zdravotní péči nebo na veřejnosti. Často čelí stereotypům a předsudkům, které jejich profesní postavení nijak nezohledňují. Detailní výsledky výzkumu budou publikovány v připravované knize s názvem Skilled but Struggling? The Lived Experience of Highly Skilled Migrants in Czechia, která vyjde v nakladatelství Palgrave Macmillan.

„Klíčovým problémem je také to, že kvalifikace ze zahraničí není v Česku automaticky uznávána. Zahraniční tituly vzbuzují nedůvěru a jazykové bariéry dále komplikují profesní integraci – obzvlášť v oborech, jako je zdravotnictví,“ dodala Lucie Macková.

Zvláštní pozornost věnoval výzkum zahraničním vědcům a doktorandům, kteří by mohli být přínosem pro českou akademickou sféru. Mnozí však narážejí na nízké mzdy, nejisté pracovní podmínky a nedostatek financování. Česko se tak pro ně stává spíše odrazovým můstkem než destinací. Někteří si během doktorského studia museli přivydělávat mimo obor – například prací ve fast foodech.

Stáž na prestižní americké klinice, vydání anglického překladu vlastní knihy, speciální výuková videa k lepšímu pochopení chemie nebo nové možnosti diagnostiky závažných onemocnění – to je jen několik příkladů aktivit, jimž se budou v novém akademickém roce věnovat vybraní studenti díky podpoře Nadačního fondu Univerzity Palackého (NF UP). Jedenáct studentů a studentek si mezi sebe na své záměry rozdělí více než jeden milion korun. 

Letos je to deset let od okamžiku, kdy Univerzita Palackého začala prostřednictvím svého Nadačního fondu podporovat nadějné vědecké a umělecké talenty. Fond, který byl v době vzniku v tuzemském vysokém školství unikátní, se držel a stále drží jednoduchých pravidel: důvěra, minimum byrokracie, vzdělávání a rozvoj dovedností a schopností. „Podpora talentovaných a motivovaných studentů je jednou z priorit naší univerzity. Díky Nadačnímu fondu UP mají možnost získat nové zkušenosti na špičkových zahraničních vědeckých pracovištích a univerzitách, osvojit si potřebné know-how, realizovat své projekty v praxi a naučit se, jak popularizovat výsledky vědecké práce. Tyto znalosti pomohou nejen jejich osobnímu rozvoji, ale budou přínosem i pro Univerzitu Palackého,“ řekl rektor UP Michael Kohajda. 

Studenti, jejichž vědecko-výzkumné nebo umělecké projekty vybere Správní rada Nadačního fondu UP, získávají příspěvek na jeden rok. Kromě peněz dostanou i příležitost získat další praktické poznatky, které jim pomohou v jejich kariéře. Univerzita jim totiž v rámci platformy Talentovaný Palacký nabízí řadu workshopů a školení, například na prezentační nebo leaderské dovednosti. Mentorka NF UP Katrin Stark podpořené studující při realizaci jejich projektů ve fondu dlouhodobě provází. Koučink a poradenství jsou zaměřeny nejen na kariérní rozvoj, ale i na popularizaci vědy, odborní lektoři studentům radí, jak nejlépe představit svou práci veřejnosti. Součástí konceptu práce s vybranými studenty jsou i jejich setkání s vedením univerzity či donátory. Tento týden tak měli noví stipendisté možnost se poprvé setkat s rektorem UP Michaelem Kohajdou, s nímž mluvili o svých projektech. Na místě pak, i za účasti zástupců NF UP Jiřího Rudolfa a Katrin Stark, společně podepsali smlouvy o podpoře. 

Za deset let existence NF UP rozdělil sedm milionů korun mezi sedm desítek studentů. Někteří získali podporu opakovaně. „Nic z toho by nebylo možné jak bez podpory univerzity, tak bez našich donátorů, mezi které dlouhodobě patří Komerční banka a.s., SIGMA GROUP s.r.o., Nadace Heleny Morávkové, Veolia Energie ČR a.s a další individuální dárci, kterým moc děkujeme,“ dodal ředitel NF UP Jiří Rudolf. 

Podpoření studenti a studentky

Radana Koudelíková, PřF, Didaktika chemie – 49 000 Kč 

Vojtěch Ivo Pavlas, LF, Všeobecné lékařství – 200 000 Kč 

Marta Sýkorová, CMTF, Sociální a spirituální determinanty zdraví – 100 000 Kč 

Linda Tölgová, PřF, Biochemie – 127 000 Kč 

Anežka Lyková, PřF, Bioorganická chemie a chemická biologie – 75 105 Kč 

Helena Kordinová, PřF, Experimentální biologie – 108 000 Kč 

Kryštof Petr, FF, Psychologie DSP – 40 000 Kč 

David Gronych, LF, Všeobecné lékařství – 64 250 Kč 

Tereza Pařízková, PdF, Čtenářství a mediální výchova ve vzdělávání – 96 500 Kč 

Karolína Tomášková, FTK, Rekreologie – 49 000 Kč 

Michal Kolařík, PřF, Organická a bioorganická chemie – 109 100 Kč 

Stáž na prestižní americké klinice, vydání anglického překladu vlastní knihy, speciální výuková videa k lepšímu pochopení chemie nebo nové možnosti diagnostiky závažných onemocnění – to je jen několik příkladů aktivit, jimž se budou v novém akademickém roce věnovat vybraní studenti díky podpoře Nadačního fondu Univerzity Palackého (NF UP). Jedenáct studentů a studentek si mezi sebe na své záměry rozdělí více než jeden milion korun. 

Letos je to deset let od okamžiku, kdy Univerzita Palackého začala prostřednictvím svého Nadačního fondu podporovat nadějné vědecké a umělecké talenty. Fond, který byl v době vzniku v tuzemském vysokém školství unikátní, se držel a stále drží jednoduchých pravidel: důvěra, minimum byrokracie, vzdělávání a rozvoj dovedností a schopností. „Podpora talentovaných a motivovaných studentů je jednou z priorit naší univerzity. Díky Nadačnímu fondu UP mají možnost získat nové zkušenosti na špičkových zahraničních vědeckých pracovištích a univerzitách, osvojit si potřebné know-how, realizovat své projekty v praxi a naučit se, jak popularizovat výsledky vědecké práce. Tyto znalosti pomohou nejen jejich osobnímu rozvoji, ale budou přínosem i pro Univerzitu Palackého,“ řekl rektor UP Michael Kohajda. 

Studenti, jejichž vědecko-výzkumné nebo umělecké projekty vybere Správní rada Nadačního fondu UP, získávají příspěvek na jeden rok. Kromě peněz dostanou i příležitost získat další praktické poznatky, které jim pomohou v jejich kariéře. Univerzita jim totiž v rámci platformy Talentovaný Palacký nabízí řadu workshopů a školení, například na prezentační nebo leaderské dovednosti. Mentorka NF UP Katrin Stark podpořené studující při realizaci jejich projektů ve fondu dlouhodobě provází. Koučink a poradenství jsou zaměřeny nejen na kariérní rozvoj, ale i na popularizaci vědy, odborní lektoři studentům radí, jak nejlépe představit svou práci veřejnosti. Součástí konceptu práce s vybranými studenty jsou i jejich setkání s vedením univerzity či donátory. Tento týden tak měli noví stipendisté možnost se poprvé setkat s rektorem UP Michaelem Kohajdou, s nímž mluvili o svých projektech. Na místě pak, i za účasti zástupců NF UP Jiřího Rudolfa a Katrin Stark, společně podepsali smlouvy o podpoře. 

Za deset let existence NF UP rozdělil sedm milionů korun mezi sedm desítek studentů. Někteří získali podporu opakovaně. „Nic z toho by nebylo možné jak bez podpory univerzity, tak bez našich donátorů, mezi které dlouhodobě patří Komerční banka a.s., SIGMA GROUP s.r.o., Nadace Heleny Morávkové, Veolia Energie ČR a.s a další individuální dárci, kterým moc děkujeme,“ dodal ředitel NF UP Jiří Rudolf. 

Podpoření studenti a studentky

Radana Koudelíková, PřF, Didaktika chemie – 49 000 Kč 

Vojtěch Ivo Pavlas, LF, Všeobecné lékařství – 200 000 Kč 

Marta Sýkorová, CMTF, Sociální a spirituální determinanty zdraví – 100 000 Kč 

Linda Tölgová, PřF, Biochemie – 127 000 Kč 

Anežka Lyková, PřF, Bioorganická chemie a chemická biologie – 75 105 Kč 

Helena Kordinová, PřF, Experimentální biologie – 108 000 Kč 

Kryštof Petr, FF, Psychologie DSP – 40 000 Kč 

David Gronych, LF, Všeobecné lékařství – 64 250 Kč 

Tereza Pařízková, PdF, Čtenářství a mediální výchova ve vzdělávání – 96 500 Kč 

Karolína Tomášková, FTK, Rekreologie – 49 000 Kč 

Michal Kolařík, PřF, Organická a bioorganická chemie – 109 100 Kč 

Putovní výstava Udržitelnost a civilizace, která je třetí částí cyklu autorských výstav egyptologa Miroslava Bárty, bude od 15. srpna k vidění na olomouckém Dolním náměstí. Expozice společnosti Medialogue na velkoformátových panelech ukazuje, že udržitelnost není pouhé slovo, ale záleží na odpovědném přístupu každého z nás a úctě k prostředí, ve kterém žijeme. Na její přípravě se podíleli i vědci z Českého institutu výzkumu a pokročilých technologií (CATRIN) Univerzity Palackého, který její konání v Olomouci zajistil. Partnerem je město Olomouc.

„Věda je mocným nástrojem společnosti, pomáhá nám chápat svět a vyvíjet technologie, které zlepšují život. Jak ale ukazují dějiny, vývoj civilizací přináší i rizika krizí a pádů spojených s vyčerpáním zdrojů. Proto jsme výstavu přivezli do Olomouce. Chceme připomenout, že udržitelnost není volba, ale nutnost, a věda je kompasem, který nám pomůže najít cestu. My v CATRIN na Univerzitě Palackého se tímto směrem ubíráme,“ uvedl ředitel CATRIN Pavel Banáš.

Příběhy na 39 panelech se soustředí na koncepty udržitelnosti, roli přírodních materiálů a získávání čisté energie. Prezentují technologický pokrok v těchto oblastech, ukazují pozitivní příklady s cílem přispět ke změně myšlení a chování veřejnosti. V jednotlivých panelech autoři pracují s pojmy jako oběhová ekonomika či recyklace uměle vyrobených materiálů. Výzkumníci z CATRIN se zasloužili například o vznik panelů s názvy Jak uživit lidstvo, Recyklace plastů, Energie do kapsy nebo Uhlík na scéně.

Partnerem výstavy je statutární město Olomouc. „Původní myšlenka udržitelnosti – tedy žít tak, aby naše činy nepoškozovaly životní prostředí ani možnosti budoucích generací – je důležitější než kdy dřív. Změna klimatu, úbytek přírodních zdrojů, znečištění – to nejsou abstraktní hrozby, ale realita, kterou zažíváme. Udržitelnost není jen cíl, je to cesta. A na tu se musíme znovu vydat – s vědomím, že každý krok se počítá,“ uvedl primátor Miroslav Žbánek.

Dalším z partnerů je i mezinárodní vědecký projekt San4Fuel, který se věnuje vývoji nových materiálů pro získávání „zelené“ energie nebo snižování emisí oxidu uhličitého v ovzduší. Cílem je hledat řešení pro ukončení závislosti na fosilních palivech. „Udržitelnost není módní slovo, ale způsob, jak přemýšlet o odpovědnosti vůči světu. Růst bez rovnováhy je krátkozraký a věda, která nebere v úvahu své důsledky, je slepá. Fascinuje mě Slunce – tiché, trvalé a mocné. Pokud se naučíme jeho energii účinně zachytit a přeměnit, máme v rukou klíč k budoucnosti, která nebude založena na kompromisu, ale na rovnováze. I touto výzvou se spolu s kolegy v CATRIN zabýváme,“ řekl hlavní řešitel projektu Štěpán Kment z CATRIN.

Výstava bude volně přístupná do 4. září a díky nasvícení panelů na solární energii bude k vidění i ve večerních hodinách.

Putovní výstava Udržitelnost a civilizace, která je třetí částí cyklu autorských výstav egyptologa Miroslava Bárty, bude od 15. srpna k vidění na olomouckém Dolním náměstí. Expozice společnosti Medialogue na velkoformátových panelech ukazuje, že udržitelnost není pouhé slovo, ale záleží na odpovědném přístupu každého z nás a úctě k prostředí, ve kterém žijeme. Na její přípravě se podíleli i vědci z Českého institutu výzkumu a pokročilých technologií (CATRIN) Univerzity Palackého, který její konání v Olomouci zajistil. Partnerem je město Olomouc.

„Věda je mocným nástrojem společnosti, pomáhá nám chápat svět a vyvíjet technologie, které zlepšují život. Jak ale ukazují dějiny, vývoj civilizací přináší i rizika krizí a pádů spojených s vyčerpáním zdrojů. Proto jsme výstavu přivezli do Olomouce. Chceme připomenout, že udržitelnost není volba, ale nutnost, a věda je kompasem, který nám pomůže najít cestu. My v CATRIN na Univerzitě Palackého se tímto směrem ubíráme,“ uvedl ředitel CATRIN Pavel Banáš.

Příběhy na 39 panelech se soustředí na koncepty udržitelnosti, roli přírodních materiálů a získávání čisté energie. Prezentují technologický pokrok v těchto oblastech, ukazují pozitivní příklady s cílem přispět ke změně myšlení a chování veřejnosti. V jednotlivých panelech autoři pracují s pojmy jako oběhová ekonomika či recyklace uměle vyrobených materiálů. Výzkumníci z CATRIN se zasloužili například o vznik panelů s názvy Jak uživit lidstvo, Recyklace plastů, Energie do kapsy nebo Uhlík na scéně.

Partnerem výstavy je statutární město Olomouc. „Původní myšlenka udržitelnosti – tedy žít tak, aby naše činy nepoškozovaly životní prostředí ani možnosti budoucích generací – je důležitější než kdy dřív. Změna klimatu, úbytek přírodních zdrojů, znečištění – to nejsou abstraktní hrozby, ale realita, kterou zažíváme. Udržitelnost není jen cíl, je to cesta. A na tu se musíme znovu vydat – s vědomím, že každý krok se počítá,“ uvedl primátor Miroslav Žbánek.

Dalším z partnerů je i mezinárodní vědecký projekt San4Fuel, který se věnuje vývoji nových materiálů pro získávání „zelené“ energie nebo snižování emisí oxidu uhličitého v ovzduší. Cílem je hledat řešení pro ukončení závislosti na fosilních palivech. „Udržitelnost není módní slovo, ale způsob, jak přemýšlet o odpovědnosti vůči světu. Růst bez rovnováhy je krátkozraký a věda, která nebere v úvahu své důsledky, je slepá. Fascinuje mě Slunce – tiché, trvalé a mocné. Pokud se naučíme jeho energii účinně zachytit a přeměnit, máme v rukou klíč k budoucnosti, která nebude založena na kompromisu, ale na rovnováze. I touto výzvou se spolu s kolegy v CATRIN zabýváme,“ řekl hlavní řešitel projektu Štěpán Kment z CATRIN.

Výstava bude volně přístupná do 4. září a díky nasvícení panelů na solární energii bude k vidění i ve večerních hodinách.

Nezbytná pravidelná údržba a upgrade si v druhém srpnovém týdnu vyžádá výpadky univerzitních sítí a systémů. V týdnu od pondělí 11. do pátku 15. srpna bude každý den od 8 do 18 hodin docházet k výpadkům všech informačních systémů na UP včetně internetového připojení a jednotného přihlášení do informačních systémů.

Nedostupná může být elektronická pošta, e-maily budou odesílány či doručovány se zpožděním. V případě wifi se předpokládají jen krátké odstávky. Očekává se nedostupnost starších webových stránek kateder, projektů a konferencí dle jednotlivých serverů v průběhu celého týdne.

Dlouhodobější výpadky v řádu hodin plánuje Centrum výpočetní techniky UP (CVT) na tyto dny:

V pondělí 11. srpna od 8 do 12 hodin dojde k přerušení internetového připojení na UP (včetně připojení prostřednictvím wifi) z důvodu upgradu software směrovače. Následovat mohou krátké výpadky připojení na jednotlivých budovách UP kvůli práci na jednotlivých směrovačích.

V úterý 12. srpna od 8 do 18 hodin bude nedostupný systém STAG a na něj navázané aplikace. Od 14:30 do 16 hodin dojde k výpadku konektivity v budovách kolejí a menz.

Ve středu 13. srpna od 8 do 18 hodin dojde k výpadku databáze karet, který ovlivní vyhledávání kontaktů i ověřování pomocí zaměstnaneckých karet a ISICů. Také nebude částečně dostupný SAP z důvodu upgradu diskového pole.

V pátek 15. srpna od 14 do 15 hodin bude probíhat test motorgenerátoru.

Případné bližší informace budou zveřejňovány na Portálu UP.

Termín Servisního týdne pro příští rok (10.–14. srpna 2026) je již nyní zveřejněn v Harmonogramu akademického roku 2025/26.

Nezbytná pravidelná údržba a upgrade si v druhém srpnovém týdnu vyžádá výpadky univerzitních sítí a systémů. V týdnu od pondělí 11. do pátku 15. srpna bude každý den od 8 do 18 hodin docházet k výpadkům všech informačních systémů na UP včetně internetového připojení a jednotného přihlášení do informačních systémů.

Nedostupná může být elektronická pošta, e-maily budou odesílány či doručovány se zpožděním. V případě wifi se předpokládají jen krátké odstávky. Očekává se nedostupnost starších webových stránek kateder, projektů a konferencí dle jednotlivých serverů v průběhu celého týdne.

Dlouhodobější výpadky v řádu hodin plánuje Centrum výpočetní techniky UP (CVT) na tyto dny:

V pondělí 11. srpna od 8 do 12 hodin dojde k přerušení internetového připojení na UP (včetně připojení prostřednictvím wifi) z důvodu upgradu software směrovače. Následovat mohou krátké výpadky připojení na jednotlivých budovách UP kvůli práci na jednotlivých směrovačích.

V úterý 12. srpna od 8 do 18 hodin bude nedostupný systém STAG a na něj navázané aplikace. Od 14:30 do 16 hodin dojde k výpadku konektivity v budovách kolejí a menz.

Ve středu 13. srpna od 8 do 18 hodin dojde k výpadku databáze karet, který ovlivní vyhledávání kontaktů i ověřování pomocí zaměstnaneckých karet a ISICů. Také nebude částečně dostupný SAP z důvodu upgradu diskového pole.

V pátek 15. srpna od 14 do 15 hodin bude probíhat test motorgenerátoru.

Případné bližší informace budou zveřejňovány na Portálu UP.

Termín Servisního týdne pro příští rok (10.–14. srpna 2026) je již nyní zveřejněn v Harmonogramu akademického roku 2025/26.

Stavba nové budovy, která bude sloužit k výuce studentů Lékařské fakulty a Fakulty zdravotnických věd UP, spěje k brzkému završení. Nejviditelnější to je na vnějším plášti budovy, kde stavební dělníci na fasádu postupně osazují červené plechové trojúhelníky tvořící stínicí systém. Dokončují se ale i interiéry a střecha a upravují se venkovní zpevněné plochy.

Červených trojúhelníků z perforovaného plechu, které budou pro novou univerzitní dominantu olomoucké Hněvotínské ulice charakteristické, stavbaři nainstalují celkem tři tisíce. V těchto dnech jsou v polovině a uliční průčelí již poutá pozornost kolemjdoucích.

„Do konce léta bude stínicí systém hotov. Zároveň pracujeme na dokončení zelené střechy, během srpna na ni navezeme substrát a později, až to umožní počasí, budeme osazovat samotné rostliny. Finalizují se také interiéry, dokončujeme obklady, podhledy, také koncové prvky jako světla, sprinklery nebo reproduktory, pokládají se podlahy. V aule už začínáme instalovat nábytek a probíhá také kompletace gastro provozu,“ přiblížil stavbyvedoucí Stanislav Chvatík z firmy GEMO, která je generálním dodavatelem stavby. „Stavba probíhá podle plánu a naším cílem je udělat v říjnu funkční zkoušky, aby se budova mohla zkolaudovat,“ dodal.

Novostavba poblíž stávajících Teoretických ústavů LF UP a jejich moderní dostavby v příštím roce začne sloužit studentům a vyučujícím Lékařské fakulty a Fakulty zdravotnických věd UP. Prostory ve čtyřech podlažích budou využity především pro výuku na moderních simulátorech, součástí je ale také kruhová aula, která pojme na 400 posluchačů, a menza, která denně zvládne obsloužit až 2000 strávníků.

Podobu budovy navrhl brněnský Ateliér Velehradský, s výstavbou se začalo na konci léta 2023. Náklady na vybudování včetně úpravy nejbližšího okolí přesáhnou 640 milionů korun. Dvě třetiny z toho pokryje dotace ze státního rozpočtu, zbývající třetinu uhradí Univerzita Palackého z vlastních zdrojů.

Stavba nové budovy, která bude sloužit k výuce studentů Lékařské fakulty a Fakulty zdravotnických věd UP, spěje k brzkému završení. Nejviditelnější to je na vnějším plášti budovy, kde stavební dělníci na fasádu postupně osazují červené plechové trojúhelníky tvořící stínicí systém. Dokončují se ale i interiéry a střecha a upravují se venkovní zpevněné plochy.

Červených trojúhelníků z perforovaného plechu, které budou pro novou univerzitní dominantu olomoucké Hněvotínské ulice charakteristické, stavbaři nainstalují celkem tři tisíce. V těchto dnech jsou v polovině a uliční průčelí již poutá pozornost kolemjdoucích.

„Do konce léta bude stínicí systém hotov. Zároveň pracujeme na dokončení zelené střechy, během srpna na ni navezeme substrát a později, až to umožní počasí, budeme osazovat samotné rostliny. Finalizují se také interiéry, dokončujeme obklady, podhledy, také koncové prvky jako světla, sprinklery nebo reproduktory, pokládají se podlahy. V aule už začínáme instalovat nábytek a probíhá také kompletace gastro provozu,“ přiblížil stavbyvedoucí Stanislav Chvatík z firmy GEMO, která je generálním dodavatelem stavby. „Stavba probíhá podle plánu a naším cílem je udělat v říjnu funkční zkoušky, aby se budova mohla zkolaudovat,“ dodal.

Novostavba poblíž stávajících Teoretických ústavů LF UP a jejich moderní dostavby v příštím roce začne sloužit studentům a vyučujícím Lékařské fakulty a Fakulty zdravotnických věd UP. Prostory ve čtyřech podlažích budou využity především pro výuku na moderních simulátorech, součástí je ale také kruhová aula, která pojme na 400 posluchačů, a menza, která denně zvládne obsloužit až 2000 strávníků.

Podobu budovy navrhl brněnský Ateliér Velehradský, s výstavbou se začalo na konci léta 2023. Náklady na vybudování včetně úpravy nejbližšího okolí přesáhnou 640 milionů korun. Dvě třetiny z toho pokryje dotace ze státního rozpočtu, zbývající třetinu uhradí Univerzita Palackého z vlastních zdrojů.

Právnická fakulta vyšle do česko-slovenského finále soutěže ve Studentské vědecké a odborné činnosti SVOČ 2025 sedm studentů. O postupujících rozhodlo fakultní kolo soutěže. Mezinárodní finále, které se uskuteční 10.–11. září, bude hostit olomoucká fakulta.

Přihlášené soutěžní práce byly i letos rozděleny do dvou sekcí, a to na sekci bakalářských a magisterských studentů a sekci doktorských studentů. Fakultní soutěž měla dvě kola. V obou sekcích se tak nejdříve uskutečnilo písemné kolo, kdy na každou práci byly vypracovány dva posudky, a následně odborná hodnotící komise vybrala nejlepší práce, které postoupily do ústního kola. Vybraní studenti je pak obhajovali před komisemi.

V sekci magisterských studentů odevzdalo odborný text osm studentů, v doktorské sekci devět. Do ústního kola postoupilo vždy pět nejlepších.

Magisterská sekce:
potenciál pro akademickou kariéru

„Témata prací byla velmi různorodá – od analýzy středověké právní vědy přes dárcovství gamet až po klimatickou změnu. Všichni soutěžící se na ústní kolo pečlivě připravili, takže obhajoba práce plynule přecházela do hluboké odborné diskuze. Vítězka fakultního kola, Klára Zachová, nejen kvalitně zpracovala praktické a relevantní téma privativní novace, ale také zanechala velmi výrazný dojem po prezentační stránce,“ řekl Maxim Tomoszek, proděkan pro studijní záležitosti a jeden z porotců magisterské sekce. Kvalita hodnocených prací i ústního projevu soutěžících podle něj nejen dává záruku, že budou kvalitně reprezentovat „olomouckou“ studentskou vědu v mezinárodním kole SVOČ, ale zároveň vzbuzuje optimistická očekávání do budoucna. „Všichni soutěžící mají velký potenciál pro doktorské studium a navazující akademickou kariéru,“ dodal Maxim Tomoszek.

V kategorii magisterských studentů si nejlépe vedla zmiňovaná Klára Zachová, posluchačka 4. ročníku magisterského programu Právo a právní věda. „Jednalo se o mou první zkušenost v soutěži. Myšlenku přihlásit se mi vnukla doktorka Olga Rosenkranzová, které tímto velmi děkuji,“ řekla vítězka, která vypracovala a obhajovala práci pod názvem Problematické aspekty privativní novace v systému závazkového práva. „Téma práce jsem si zvolila především proto, že pro mě bylo v rámci výuky závazkového práva poměrně obtížně uchopitelné. Až při pohledu do historického kontextu jsem začala chápat, proč určité instituty vznikly a proč u některých přetrvávají interpretační nejasnosti. Práce mi tak umožnila téma lépe pochopit a zasadit do širších souvislostí,“ vysvětlila. Soutěž jí umožnila pracovat s cizojazyčnými odbornými texty, poznat prostředí zahraničních univerzit nebo komunikovat s odborníky v dané oblasti. „Vážím si každé takové zkušenosti, protože mě vedly nejen k hlubšímu porozumění tématu, ale i k větší odpovědnosti vůči vlastní práci a závěrům v ní položených. I proto soutěž vnímám jako přínosnou pro svou další profesní cestu,“ uvedla Klára Zachová s tím, že do česko-slovenského finále půjde s velikou pokorou a vděčností za to, že může být jeho součástí. „Vynasnažím se o co nejlepší obhajobu své práce, třebaže mým hlavním cílem bude především načerpat nové zkušenosti a zážitky,“ dodala.

Doktorská sekce:
kvalitní metodologický přístup

První místo v doktorské sekci obsadil Filip Plašil, který studuje program Právní dějiny a římské právo v kombinované formě a je notářem. Téma své odborné práce – svěřenecké nástupnictví ke zbytku – si vybral z důvodu jeho praktické důležitosti. „V rámci své profese sepisuji pořízení pro případ smrti a v současné době zaznamenávám velkou poptávku po svěřenském nástupnictví obecně. S tím však souvisí důležitá otázka, zda bude moci přední dědic s dědictvím volně nakládat, a pokud ano, jaké to bude mít důsledky pro následného dědice a pro nepominutelné dědice. Oproti běžnému svěřenskému nástupnictví zde navíc není vyloučena možnost postižení dědictví v exekuci, což se málo ví. Vzhledem k velice stručné právní úpravě a malou obeznámeností odborné veřejnosti s tímto právním institutem jsem ve své práci chtěl shromáždit poznatky zahraniční judikatury a literatury ze států, kde svěřenské nástupnictví ke zbytku již delší dobu funguje, a dospět k závěrům použitelným v českém právním prostředí,“ vysvětlil Filip Plašil.

V komisi posuzující práci a výkony doktorandů usedl i Petr Michal, vedoucí katedry mezinárodního a evropského práva. „Hodnocení fakultního kola jsem se zúčastnil podruhé, a opět to byl velmi příjemný zážitek. Příspěvky byly kvalitní a o postupu a pořadí rozhodovaly doslova jednotlivé body. Letos mě příjemně překvapila kvalita metodologického přístupu, s jakou vítězní soutěžící přistupovali ke svému tématu. Naopak rezervy byly u většiny soutěžících v ústní prezentaci, na té bude podle mého názoru třeba před dalším kolem ještě zapracovat,“ konstatoval Petr Michal.

Předseda komise Ondrej Hamuľák, proděkan pro vědu a výzkum PF UP, ocenil zejména odvahu zpracovat komplikované otázky a široké spektrum témat, které doktorandi do soutěže přihlásili. „V doktorské sekci jsme i tento rok obdrželi velmi kvalitní výzkumné práce. Jsem rád, že studenti volí velmi různorodá témata. Máme tak možnost posoudit kvalitu výzkumu v právní teorii, právní historii, výzkumu právních výzev spojených s moderními technologiemi a digitalizací i výzkumu interpretativních problémů v tradičních pozitivně-právních oborech. Osobně jsem velmi rád, že se v soutěži objevují ve vyváženém poměru jak empirické výzkumné práce, tak kvalitní právně-dogmatické texty,“ doplnil Ondrej Hamuľák. 

Soutěž ve SVOČ pořádá právnická fakulta od roku 2007, původně pod názvem Monseho studentská vědecká soutěž.

Výsledky fakultního kola soutěže SVOČ

Magisterská sekce
1. místo – Klára ZACHOVÁ (4. ročník, Právo a právní věda): Problematické aspekty privativní novace v systému závazkového práva
konzultant: JUDr. Miroslav Ondrúš, LL.M. Ph.D.
2. místo – Kateřina MLČOCHOVÁ (3. ročník, Právo a právní věda): Emfyteuze v díle Balda de Ubaldis
3. místo – Bc. Natálie POLZEROVÁ (4. ročník, Právo a právní věda): Stopy v genech, anonymita dárcovství gamet

Doktorská sekce
1. místo – JUDr. Filip PLAŠIL (2. ročník, Právní dějiny a římské právo): Svěřenecké nástupnictví ke zbytku
konzultant: doc. JUDr. et Mgr. Ondřej Horák, Ph.D.
2. místo – Kryštof JURAČKA (4. ročník, Právo a právní věda), JUDr. Vojtěch JIRÁSKO (5. ročník, Teoretické právní vědy, soukromé právo): Speciální úprava běhu promlčecí lhůty v § 2407 občanského zákoníku jako systémové pravidlo nebo exces zákonodárce?
3. místo: Mgr. Debora CHLEBKOVÁ (3. ročník, Teoretické právní vědy, ústavní právo): Výjimka ve veřejném zájmu a kritérium autora v kontrastu svobody projevu a rovnosti na sociálních sítích (s podtitulem: v zajetí pravidel sociálních sítí):
Čestné uznání: Mgr. Martin MACH (5. ročník, Teoretické právní vědy, evropské a mezinárodní právo): Umělá inteligence – nové výzvy z pohledu osobních údajů

Právnická fakulta vyšle do česko-slovenského finále soutěže ve Studentské vědecké a odborné činnosti SVOČ 2025 sedm studentů. O postupujících rozhodlo fakultní kolo soutěže. Mezinárodní finále, které se uskuteční 10.–11. září, bude hostit olomoucká fakulta.

Přihlášené soutěžní práce byly i letos rozděleny do dvou sekcí, a to na sekci bakalářských a magisterských studentů a sekci doktorských studentů. Fakultní soutěž měla dvě kola. V obou sekcích se tak nejdříve uskutečnilo písemné kolo, kdy na každou práci byly vypracovány dva posudky, a následně odborná hodnotící komise vybrala nejlepší práce, které postoupily do ústního kola. Vybraní studenti je pak obhajovali před komisemi.

V sekci magisterských studentů odevzdalo odborný text osm studentů, v doktorské sekci devět. Do ústního kola postoupilo vždy pět nejlepších.

Magisterská sekce:
potenciál pro akademickou kariéru

„Témata prací byla velmi různorodá – od analýzy středověké právní vědy přes dárcovství gamet až po klimatickou změnu. Všichni soutěžící se na ústní kolo pečlivě připravili, takže obhajoba práce plynule přecházela do hluboké odborné diskuze. Vítězka fakultního kola, Klára Zachová, nejen kvalitně zpracovala praktické a relevantní téma privativní novace, ale také zanechala velmi výrazný dojem po prezentační stránce,“ řekl Maxim Tomoszek, proděkan pro studijní záležitosti a jeden z porotců magisterské sekce. Kvalita hodnocených prací i ústního projevu soutěžících podle něj nejen dává záruku, že budou kvalitně reprezentovat „olomouckou“ studentskou vědu v mezinárodním kole SVOČ, ale zároveň vzbuzuje optimistická očekávání do budoucna. „Všichni soutěžící mají velký potenciál pro doktorské studium a navazující akademickou kariéru,“ dodal Maxim Tomoszek.

V kategorii magisterských studentů si nejlépe vedla zmiňovaná Klára Zachová, posluchačka 4. ročníku magisterského programu Právo a právní věda. „Jednalo se o mou první zkušenost v soutěži. Myšlenku přihlásit se mi vnukla doktorka Olga Rosenkranzová, které tímto velmi děkuji,“ řekla vítězka, která vypracovala a obhajovala práci pod názvem Problematické aspekty privativní novace v systému závazkového práva. „Téma práce jsem si zvolila především proto, že pro mě bylo v rámci výuky závazkového práva poměrně obtížně uchopitelné. Až při pohledu do historického kontextu jsem začala chápat, proč určité instituty vznikly a proč u některých přetrvávají interpretační nejasnosti. Práce mi tak umožnila téma lépe pochopit a zasadit do širších souvislostí,“ vysvětlila. Soutěž jí umožnila pracovat s cizojazyčnými odbornými texty, poznat prostředí zahraničních univerzit nebo komunikovat s odborníky v dané oblasti. „Vážím si každé takové zkušenosti, protože mě vedly nejen k hlubšímu porozumění tématu, ale i k větší odpovědnosti vůči vlastní práci a závěrům v ní položených. I proto soutěž vnímám jako přínosnou pro svou další profesní cestu,“ uvedla Klára Zachová s tím, že do česko-slovenského finále půjde s velikou pokorou a vděčností za to, že může být jeho součástí. „Vynasnažím se o co nejlepší obhajobu své práce, třebaže mým hlavním cílem bude především načerpat nové zkušenosti a zážitky,“ dodala.

Doktorská sekce:
kvalitní metodologický přístup

První místo v doktorské sekci obsadil Filip Plašil, který studuje program Právní dějiny a římské právo v kombinované formě a je notářem. Téma své odborné práce – svěřenecké nástupnictví ke zbytku – si vybral z důvodu jeho praktické důležitosti. „V rámci své profese sepisuji pořízení pro případ smrti a v současné době zaznamenávám velkou poptávku po svěřenském nástupnictví obecně. S tím však souvisí důležitá otázka, zda bude moci přední dědic s dědictvím volně nakládat, a pokud ano, jaké to bude mít důsledky pro následného dědice a pro nepominutelné dědice. Oproti běžnému svěřenskému nástupnictví zde navíc není vyloučena možnost postižení dědictví v exekuci, což se málo ví. Vzhledem k velice stručné právní úpravě a malou obeznámeností odborné veřejnosti s tímto právním institutem jsem ve své práci chtěl shromáždit poznatky zahraniční judikatury a literatury ze států, kde svěřenské nástupnictví ke zbytku již delší dobu funguje, a dospět k závěrům použitelným v českém právním prostředí,“ vysvětlil Filip Plašil.

V komisi posuzující práci a výkony doktorandů usedl i Petr Michal, vedoucí katedry mezinárodního a evropského práva. „Hodnocení fakultního kola jsem se zúčastnil podruhé, a opět to byl velmi příjemný zážitek. Příspěvky byly kvalitní a o postupu a pořadí rozhodovaly doslova jednotlivé body. Letos mě příjemně překvapila kvalita metodologického přístupu, s jakou vítězní soutěžící přistupovali ke svému tématu. Naopak rezervy byly u většiny soutěžících v ústní prezentaci, na té bude podle mého názoru třeba před dalším kolem ještě zapracovat,“ konstatoval Petr Michal.

Předseda komise Ondrej Hamuľák, proděkan pro vědu a výzkum PF UP, ocenil zejména odvahu zpracovat komplikované otázky a široké spektrum témat, které doktorandi do soutěže přihlásili. „V doktorské sekci jsme i tento rok obdrželi velmi kvalitní výzkumné práce. Jsem rád, že studenti volí velmi různorodá témata. Máme tak možnost posoudit kvalitu výzkumu v právní teorii, právní historii, výzkumu právních výzev spojených s moderními technologiemi a digitalizací i výzkumu interpretativních problémů v tradičních pozitivně-právních oborech. Osobně jsem velmi rád, že se v soutěži objevují ve vyváženém poměru jak empirické výzkumné práce, tak kvalitní právně-dogmatické texty,“ doplnil Ondrej Hamuľák. 

Soutěž ve SVOČ pořádá právnická fakulta od roku 2007, původně pod názvem Monseho studentská vědecká soutěž.

Výsledky fakultního kola soutěže SVOČ

Magisterská sekce
1. místo – Klára ZACHOVÁ (4. ročník, Právo a právní věda): Problematické aspekty privativní novace v systému závazkového práva
konzultant: JUDr. Miroslav Ondrúš, LL.M. Ph.D.
2. místo – Kateřina MLČOCHOVÁ (3. ročník, Právo a právní věda): Emfyteuze v díle Balda de Ubaldis
3. místo – Bc. Natálie POLZEROVÁ (4. ročník, Právo a právní věda): Stopy v genech, anonymita dárcovství gamet

Doktorská sekce
1. místo – JUDr. Filip PLAŠIL (2. ročník, Právní dějiny a římské právo): Svěřenecké nástupnictví ke zbytku
konzultant: doc. JUDr. et Mgr. Ondřej Horák, Ph.D.
2. místo – Kryštof JURAČKA (4. ročník, Právo a právní věda), JUDr. Vojtěch JIRÁSKO (5. ročník, Teoretické právní vědy, soukromé právo): Speciální úprava běhu promlčecí lhůty v § 2407 občanského zákoníku jako systémové pravidlo nebo exces zákonodárce?
3. místo: Mgr. Debora CHLEBKOVÁ (3. ročník, Teoretické právní vědy, ústavní právo): Výjimka ve veřejném zájmu a kritérium autora v kontrastu svobody projevu a rovnosti na sociálních sítích (s podtitulem: v zajetí pravidel sociálních sítí):
Čestné uznání: Mgr. Martin MACH (5. ročník, Teoretické právní vědy, evropské a mezinárodní právo): Umělá inteligence – nové výzvy z pohledu osobních údajů

V horkých dnech může být ve městě rozdíl mezi teplotou vzduchu u chodníku a ve výšce dvou metrů až pět stupňů Celsia. Děti tak dýchají výrazně teplejší vzduch než dospělí lidé. Vyplývá to z prvních výsledků mezinárodního projektu EnCLOD, v jehož rámci byly na deseti místech v Olomouci nainstalovány speciální meteostanice. Projekt realizuje Přírodovědecká fakulta Univerzity Palackého ve spolupráci s firmami CityOne, CITIQ a městem Olomouc.

Instalované meteostanice měří teplotu vzduchu ve výškách 200 cm a 80 cm, přímo na povrchu i pod ním. Vědci díky tomu podrobně sledují městské mikroklima a získávají přesná data pro analýzu tepelných ostrovů.

„V horkých letních dnech mohou být teplotní rozdíly skutečně výrazné. Například během tropického dne, kdy teplota přesahuje 30 °C, může být rozdíl mezi tím, co dýchá dospělý a dítě, až čtyři až pět stupňů. Zatímco dospělý to obvykle zvládne bez větších obtíží, pro dítě je situace náročnější,“ uvedl hlavní řešitel projektu Jaroslav Burian z katedry geoinformatiky.

Na vybraných místech jsou instalována čidla, která měří teplotu povrchu i pod povrchem – konkrétně v hloubkách 6 a 30 cm. „Snažíme se sledovat výskyt městských tepelných ostrovů, které vznikají tak, že se povrch během dne silně zahřívá a v noci vyzařuje zbytkové teplo,“ vysvětluje. Proto měříme teploty ve více úrovních. Systém zahrnuje také senzory pro sledování rychlosti a směru větru a relativní vlhkosti vzduchu. V nejbližší době bude navíc na střeše přírodovědecké fakulty instalována pokročilejší meteorologická stanice, která umožní měřit i srážky a intenzitu slunečního záření,“ doplnil Jaroslav Burian.

Senzory byly umístěny v různorodých lokalitách – od městských parků (např. Smetanovy sady) a náměstí Republiky, přes uzavřené parkovací plochy, přednádražní prostor až po vybraná sídliště. Díky tomu lze porovnávat, jak se teplota vyvíjí v zeleni, v husté zástavbě nebo na betonových plochách.

Součástí sítě jsou rovněž dopravní čidla, která sledují obsazenost parkovacích ploch. Právě parkoviště bývají typickými příklady městských tepelných ostrovů. „Měření obsazenosti parkovišť nám poskytuje cenné informace o vztahu mezi dopravní infrastrukturou a lokálními klimatickými podmínkami,“ doplnil Jaroslav Burian.

První výstupy jsou veřejně dostupné na webu projektu, především v oblasti dopravního monitoringu. Vědecký tým pracuje také na spuštění veřejného online dashboardu, který nabídne aktuální teplotní informace pro obyvatele města, včetně údajů o tropických dnech a hodinách. Tento nástroj by měl být spuštěn ještě během léta 2025.

V budoucnu plánují partneři projektu také zveřejnění otevřených datových sad, které budou volně dostupné pro další výzkum, analýzy i praktické využití ve veřejné správě a městském plánování. První využití datových sad proběhne již na podzim v rámci Hackathonu, který pořádá katedra geoinformatiky ve spolupráci s Olomouckým krajem a Městem Olomouc.

V horkých dnech může být ve městě rozdíl mezi teplotou vzduchu u chodníku a ve výšce dvou metrů až pět stupňů Celsia. Děti tak dýchají výrazně teplejší vzduch než dospělí lidé. Vyplývá to z prvních výsledků mezinárodního projektu EnCLOD, v jehož rámci byly na deseti místech v Olomouci nainstalovány speciální meteostanice. Projekt realizuje Přírodovědecká fakulta Univerzity Palackého ve spolupráci s firmami CityOne, CITIQ a městem Olomouc.

Instalované meteostanice měří teplotu vzduchu ve výškách 200 cm a 80 cm, přímo na povrchu i pod ním. Vědci díky tomu podrobně sledují městské mikroklima a získávají přesná data pro analýzu tepelných ostrovů.

„V horkých letních dnech mohou být teplotní rozdíly skutečně výrazné. Například během tropického dne, kdy teplota přesahuje 30 °C, může být rozdíl mezi tím, co dýchá dospělý a dítě, až čtyři až pět stupňů. Zatímco dospělý to obvykle zvládne bez větších obtíží, pro dítě je situace náročnější,“ uvedl hlavní řešitel projektu Jaroslav Burian z katedry geoinformatiky.

Na vybraných místech jsou instalována čidla, která měří teplotu povrchu i pod povrchem – konkrétně v hloubkách 6 a 30 cm. „Snažíme se sledovat výskyt městských tepelných ostrovů, které vznikají tak, že se povrch během dne silně zahřívá a v noci vyzařuje zbytkové teplo,“ vysvětluje. Proto měříme teploty ve více úrovních. Systém zahrnuje také senzory pro sledování rychlosti a směru větru a relativní vlhkosti vzduchu. V nejbližší době bude navíc na střeše přírodovědecké fakulty instalována pokročilejší meteorologická stanice, která umožní měřit i srážky a intenzitu slunečního záření,“ doplnil Jaroslav Burian.

Senzory byly umístěny v různorodých lokalitách – od městských parků (např. Smetanovy sady) a náměstí Republiky, přes uzavřené parkovací plochy, přednádražní prostor až po vybraná sídliště. Díky tomu lze porovnávat, jak se teplota vyvíjí v zeleni, v husté zástavbě nebo na betonových plochách.

Součástí sítě jsou rovněž dopravní čidla, která sledují obsazenost parkovacích ploch. Právě parkoviště bývají typickými příklady městských tepelných ostrovů. „Měření obsazenosti parkovišť nám poskytuje cenné informace o vztahu mezi dopravní infrastrukturou a lokálními klimatickými podmínkami,“ doplnil Jaroslav Burian.

První výstupy jsou veřejně dostupné na webu projektu, především v oblasti dopravního monitoringu. Vědecký tým pracuje také na spuštění veřejného online dashboardu, který nabídne aktuální teplotní informace pro obyvatele města, včetně údajů o tropických dnech a hodinách. Tento nástroj by měl být spuštěn ještě během léta 2025.

V budoucnu plánují partneři projektu také zveřejnění otevřených datových sad, které budou volně dostupné pro další výzkum, analýzy i praktické využití ve veřejné správě a městském plánování. První využití datových sad proběhne již na podzim v rámci Hackathonu, který pořádá katedra geoinformatiky ve spolupráci s Olomouckým krajem a Městem Olomouc.

Vědeckotechnický park Univerzity Palackého (VTP UP) prochází změnami. Po odchodu dlouholetého ředitele Petra Kubečky přebral od 1. srpna vedení organizace nový ředitel Petr Suchomel.

Jak vnímá svou roli, kam chce park dále posouvat a co ho přivedlo od fyzikální chemie k transferu znalostí a technologií? Nejen o tom mluví v rozhovoru pro Žurnál Online.

Nastoupil jste jako nový ředitel VTP UP, univerzitní prostředí vám ale není cizí, že?

To rozhodně není. Univerzita je prakticky mým domovem už od roku 2005, kdy jsem nastoupil ke studiu učitelské chemie a matematiky na PřF UP. Za těch dvacet let jsem pak prošel poměrně zajímavým vývojem od učitelského dvouoboru přes doktorát z fyzikální chemie až po neakademické angažmá ve VTP UP. Mimo studium jsem pak byl třeba studentským senátorem nebo jsem se účastnil Gaudeamů, organizace Dětské univerzity apod. Díky tomu mám velmi slušnou představu o univerzitním prostředí ze studentského, akademického i neakademického úhlu pohledu. A ve výsledku jsem po více jak 10 letech ve VTP UP proniknul i do tajů transferu a podpory podnikání a díky tomu dokáži všechny ty zdánlivě nesourodé světy mezi sebou úspěšně propojovat.

Co vás vedlo k přesunu z oblasti fyzikální chemie směrem k transferu technologií? Přece jen se jedná o jiné zaměření.
Těch důvodů bylo víc. Vždycky mě bavila práce s lidmi a různé formy osobní komunikace. To byl ostatně i jeden z důvodů, proč jsem o sobě přemýšlel jako o učiteli. Na druhou stranu mě také fascinovala věda a tato fascinace se během studia na UP výrazně prohloubila. Jakmile jsem si reálně sáhnul na to, jak věda funguje, začala mě přitahovat ještě víc, a možná i proto jsem po ukončení magisterského studia pokračoval na doktorát. Je dobré říct, že co se týká vědy, vždy mě to táhlo spíše k té aplikované než základní a od toho se odvíjel i můj výzkum, který byl vždy orientovaný na nějaké konkrétní využití.

Během doktorského studia se mi pak díky zprostředkování kontaktu mého školitele Libora Kvítka na vedoucího transferu Petra Kubečku naskytla šance věnovat se nejen samotnému výzkumu, ale i jeho přenosu do praxe. Samotný transfer a všechno, co k němu patří, mi pak nakonec tak učaroval, že jsem se rozhodl věnovat se právě této disciplíně. Na jednu stranu jsem byl vždy v kontaktu s aktuálními vědeckými poznatky, na druhou stranu jsem mohl aktivně komunikovat s lidmi z různých oblastí, ať už vědeckých, nebo průmyslových a aplikačních, což mi přináší obrovskou radost a pocit smysluplné práce. Na svých přednáškách se zálibou říkám, jak jsem se do VTP UP vlastně dostal, když můj školitel přišel za mým budoucím šéfem se slovy „na vědu moc není, ale ukecanej je dost, ten se ti bude hodit“. Je tam samozřejmě patřičná míra nadsázky, ale ve výsledku to dost odráží realitu, která mě přivedla až sem.

Jak si v současné době stojí VTP UP?
Stále roste a rozvíjí se ve všech oblastech svého zájmu a díky tomu je v nejlepší kondici za celou dobu své existence. Za těch 25 let od vzniku jsme s týmem ušli obrovský kus cesty od malé organizační jednotky o pár lidech až k velmi kvalitnímu a stabilnímu týmu, který obhospodařuje čtyři budovy a komplexně se stará o naše akademiky, vědce a studenty v podpoře podnikání, ochraně duševního vlastnictví a transferu technologií. Rozvíjíme partnerství s důležitými hráči na regionální, národní i mezinárodní úrovni a spolupracujeme s řadou firem ve všech oblastech.

V posledních letech se nám daří podporovat komerční spolupráce a přinášet na UP zajímavé finanční prostředky. Ať už se bavíme o projektech, jako jsou například Proof of Concept z programu TA ČR Sigma určené univerzitě, nebo dotační nástroje pro spolupráci firem s univerzitou, které aktuálně reprezentuje velký projekt OP TAK, tak i o čistě komerčních příjmech třeba ze zakázkových měření. Navíc se v současné době snažíme více podporovat i služby z humanitních a kreativních oborů, které obecně historicky nebyly v hledáčku transferových center.

V oblasti podpory podnikání se nám podařilo vybudovat silné partnerství především s Inovačním centrem Olomouckého kraje (ICOK) a společně udáváme směr celého regionální inovačního ekosystému. Pořádáme společně řadu akcí, konzultujeme a podporujeme nejrůznější podnikatelské záměry a hledáme další cesty, jak regionu v tomto směru přinést co nejvíce benefitů.

Budou to už dva roky, co má VTP UP novou moderní budovu v centru Olomouce.
Ano, dva roky, které představují náš posun směrem do centra dění a ještě větší integraci do univerzity. Ten posun z periferie do centra je opravdu symbolický a já osobně jej vnímám jako velmi důležitý. Díky Envelopa Hub (název budovy, pozn. redakce) jsme získali množství dalších příležitostí a možností, jak podpořit naše aktivity, a to především v oblasti podnikání. Jak už jsem zmínil, jedním z našich velmi důležitých partnerů je ICOK, a nám se podařilo něco, co je v rámci ČR zcela unikátní. Sdílíme spolu nejen region nebo město, ale dokonce máme pracovny a kanceláře na jedné chodbě, takže jsme v kontaktu opravdu na denní bázi. Mimo to jsme na Envelopě vybudovali digitální inovační hub DIGI2Health zaměřený na digitalizaci a inovace ve zdravotnictví, což je pro nás velmi důležitý nástroj pro spolupráci s Fakultní nemocnicí Olomouc a stejně jako s ICOK i s FNOL tvoříme budoucnost pod jednou střechou. V moderních prostorách Element Coworkingu, které jsou taktéž součástí Envelopa Hub, pak pořádáme množství akcí pro mladé podnikavce i pro firmy, jako jsou např. debaty Element Talks, konzultační hodiny Business Spot, které vedeme společně s ICOK a regionálními kancelářemi Czech Invest a Czech Trade, nebo různé další matchmakingové a networkingové akce.

Jaké jsou vaše představy o fungování VTP UP v budoucnu? Chystáte už v tuto chvíli nějaké změny?

V současné době neplánuji žádné významné změny, i když mám v hlavě některé drobné úpravy, a to především v naší aktivnější roli na fakultách a směrem k podpoře podnikání. VTP UP jsem po Petru Kubečkovi převzal s vyrovnaným rozpočtem a plně fungující infrastrukturou, za což mu patří velký dík a díky čemuž se nyní mohu soustředit na další rozvoj a růst. Byl bych rád, aby byl VTP UP i nadále napříč univerzitou vnímán jako kvalitní partner s vysokou mírou odbornosti a aby se na nás, mě a celý můj tým, obracelo stále více lidí ze všech oborů, kterým se na UP věnujeme. Zároveň je pro mě velmi důležité, abychom byli volbou číslo jedna pro všechny firmy a další organizace, které chtějí s univerzitou spolupracovat na komerční bázi a rozvíjet a adaptovat inovace, kterými je UP nabitá. Jsem přesvědčen, že spoustu výše zmíněného jsme už dokázali a ve zbytku jsme na nejlepší cestě toho dosáhnout.

Vědeckotechnický park Univerzity Palackého (VTP UP) prochází změnami. Po odchodu dlouholetého ředitele Petra Kubečky přebral od 1. srpna vedení organizace nový ředitel Petr Suchomel.

Jak vnímá svou roli, kam chce park dále posouvat a co ho přivedlo od fyzikální chemie k transferu znalostí a technologií? Nejen o tom mluví v rozhovoru pro Žurnál Online.

Nastoupil jste jako nový ředitel VTP UP, univerzitní prostředí vám ale není cizí, že?

To rozhodně není. Univerzita je prakticky mým domovem už od roku 2005, kdy jsem nastoupil ke studiu učitelské chemie a matematiky na PřF UP. Za těch dvacet let jsem pak prošel poměrně zajímavým vývojem od učitelského dvouoboru přes doktorát z fyzikální chemie až po neakademické angažmá ve VTP UP. Mimo studium jsem pak byl třeba studentským senátorem nebo jsem se účastnil Gaudeamů, organizace Dětské univerzity apod. Díky tomu mám velmi slušnou představu o univerzitním prostředí ze studentského, akademického i neakademického úhlu pohledu. A ve výsledku jsem po více jak 10 letech ve VTP UP proniknul i do tajů transferu a podpory podnikání a díky tomu dokáži všechny ty zdánlivě nesourodé světy mezi sebou úspěšně propojovat.

Co vás vedlo k přesunu z oblasti fyzikální chemie směrem k transferu technologií? Přece jen se jedná o jiné zaměření.
Těch důvodů bylo víc. Vždycky mě bavila práce s lidmi a různé formy osobní komunikace. To byl ostatně i jeden z důvodů, proč jsem o sobě přemýšlel jako o učiteli. Na druhou stranu mě také fascinovala věda a tato fascinace se během studia na UP výrazně prohloubila. Jakmile jsem si reálně sáhnul na to, jak věda funguje, začala mě přitahovat ještě víc, a možná i proto jsem po ukončení magisterského studia pokračoval na doktorát. Je dobré říct, že co se týká vědy, vždy mě to táhlo spíše k té aplikované než základní a od toho se odvíjel i můj výzkum, který byl vždy orientovaný na nějaké konkrétní využití.

Během doktorského studia se mi pak díky zprostředkování kontaktu mého školitele Libora Kvítka na vedoucího transferu Petra Kubečku naskytla šance věnovat se nejen samotnému výzkumu, ale i jeho přenosu do praxe. Samotný transfer a všechno, co k němu patří, mi pak nakonec tak učaroval, že jsem se rozhodl věnovat se právě této disciplíně. Na jednu stranu jsem byl vždy v kontaktu s aktuálními vědeckými poznatky, na druhou stranu jsem mohl aktivně komunikovat s lidmi z různých oblastí, ať už vědeckých, nebo průmyslových a aplikačních, což mi přináší obrovskou radost a pocit smysluplné práce. Na svých přednáškách se zálibou říkám, jak jsem se do VTP UP vlastně dostal, když můj školitel přišel za mým budoucím šéfem se slovy „na vědu moc není, ale ukecanej je dost, ten se ti bude hodit“. Je tam samozřejmě patřičná míra nadsázky, ale ve výsledku to dost odráží realitu, která mě přivedla až sem.

Jak si v současné době stojí VTP UP?
Stále roste a rozvíjí se ve všech oblastech svého zájmu a díky tomu je v nejlepší kondici za celou dobu své existence. Za těch 25 let od vzniku jsme s týmem ušli obrovský kus cesty od malé organizační jednotky o pár lidech až k velmi kvalitnímu a stabilnímu týmu, který obhospodařuje čtyři budovy a komplexně se stará o naše akademiky, vědce a studenty v podpoře podnikání, ochraně duševního vlastnictví a transferu technologií. Rozvíjíme partnerství s důležitými hráči na regionální, národní i mezinárodní úrovni a spolupracujeme s řadou firem ve všech oblastech.

V posledních letech se nám daří podporovat komerční spolupráce a přinášet na UP zajímavé finanční prostředky. Ať už se bavíme o projektech, jako jsou například Proof of Concept z programu TA ČR Sigma určené univerzitě, nebo dotační nástroje pro spolupráci firem s univerzitou, které aktuálně reprezentuje velký projekt OP TAK, tak i o čistě komerčních příjmech třeba ze zakázkových měření. Navíc se v současné době snažíme více podporovat i služby z humanitních a kreativních oborů, které obecně historicky nebyly v hledáčku transferových center.

V oblasti podpory podnikání se nám podařilo vybudovat silné partnerství především s Inovačním centrem Olomouckého kraje (ICOK) a společně udáváme směr celého regionální inovačního ekosystému. Pořádáme společně řadu akcí, konzultujeme a podporujeme nejrůznější podnikatelské záměry a hledáme další cesty, jak regionu v tomto směru přinést co nejvíce benefitů.

Budou to už dva roky, co má VTP UP novou moderní budovu v centru Olomouce.
Ano, dva roky, které představují náš posun směrem do centra dění a ještě větší integraci do univerzity. Ten posun z periferie do centra je opravdu symbolický a já osobně jej vnímám jako velmi důležitý. Díky Envelopa Hub (název budovy, pozn. redakce) jsme získali množství dalších příležitostí a možností, jak podpořit naše aktivity, a to především v oblasti podnikání. Jak už jsem zmínil, jedním z našich velmi důležitých partnerů je ICOK, a nám se podařilo něco, co je v rámci ČR zcela unikátní. Sdílíme spolu nejen region nebo město, ale dokonce máme pracovny a kanceláře na jedné chodbě, takže jsme v kontaktu opravdu na denní bázi. Mimo to jsme na Envelopě vybudovali digitální inovační hub DIGI2Health zaměřený na digitalizaci a inovace ve zdravotnictví, což je pro nás velmi důležitý nástroj pro spolupráci s Fakultní nemocnicí Olomouc a stejně jako s ICOK i s FNOL tvoříme budoucnost pod jednou střechou. V moderních prostorách Element Coworkingu, které jsou taktéž součástí Envelopa Hub, pak pořádáme množství akcí pro mladé podnikavce i pro firmy, jako jsou např. debaty Element Talks, konzultační hodiny Business Spot, které vedeme společně s ICOK a regionálními kancelářemi Czech Invest a Czech Trade, nebo různé další matchmakingové a networkingové akce.

Jaké jsou vaše představy o fungování VTP UP v budoucnu? Chystáte už v tuto chvíli nějaké změny?

V současné době neplánuji žádné významné změny, i když mám v hlavě některé drobné úpravy, a to především v naší aktivnější roli na fakultách a směrem k podpoře podnikání. VTP UP jsem po Petru Kubečkovi převzal s vyrovnaným rozpočtem a plně fungující infrastrukturou, za což mu patří velký dík a díky čemuž se nyní mohu soustředit na další rozvoj a růst. Byl bych rád, aby byl VTP UP i nadále napříč univerzitou vnímán jako kvalitní partner s vysokou mírou odbornosti a aby se na nás, mě a celý můj tým, obracelo stále více lidí ze všech oborů, kterým se na UP věnujeme. Zároveň je pro mě velmi důležité, abychom byli volbou číslo jedna pro všechny firmy a další organizace, které chtějí s univerzitou spolupracovat na komerční bázi a rozvíjet a adaptovat inovace, kterými je UP nabitá. Jsem přesvědčen, že spoustu výše zmíněného jsme už dokázali a ve zbytku jsme na nejlepší cestě toho dosáhnout.

Léto, prázdniny a dovolené jsou ideálním časem, kdy můžeme zpomalit, nadechnout se a zamyslet se i nad věcmi, které během roku snadno přehlížíme. Třeba nad tím, jakým způsobem žijeme – co jíme, jak cestujeme, kde a jak nakupujeme, kolik odpadu za sebou zanecháváme.

Udržitelnost a odpovědné chování jsou aktuálním tématem v celé společnosti a ani naše univerzita nestojí stranou. Možná si ale kladete otázku: co s tím můžu udělat já? Právě o tom bude náš letní seriál. V osmi krátkých článcích vám nabídneme konkrétní a snadno použitelné tipy, jak žít udržitelněji – doma, na cestách i v práci.

Díl pátý: Podporujeme život ve svém okolí

Pamatujete si, kdy jste naposledy museli po delší cestě čistit čelní sklo auta od sraženého hmyzu? Pravděpodobně to už nějaký rok bude – dostupná čísla z různých koutů světa ukazují výrazný úbytek hmyzu během posledních let, a to nejen na úrovni druhů. Pokles zaznamenává především počet hmyzích jedinců – např. často citovaná studie z německých rezervací ukazuje úbytek biomasy létajícího hmyzu o 75 % za posledních 27 let (Hallmann a kol. 2017).

To samozřejmě neznamená problém jen pro hmyz samotný, ale i pro další na něj navázané skupiny – rostliny, ptáky, plazy, netopýry, drobné savce a postupně celé potravní řetězce. Příčin je mnoho, ale jednou z nich je bezesporu ztráta míst k životu – jak v zemědělské krajině, tak ve městech a stále výrazněji i na vesnicích. Nakrátko sečené trávníky neposkytují živočichům téměř žádný úkryt ani potravu, veřejná prostranství jsou vyčištěná od polodivoké zeleně a na záhonech rostou cizokrajné květiny, které však náš hmyz často nedokáže využít.

Dobrou zprávou je, že kousek místa k životu může připravit každý z nás. A začít můžeme klidně u sebe doma na okně nebo na balkóně, na zahradě, v městském vnitrobloku, u školy nebo na kolejích. Inspirujte se tím, jaké kroky na podporu biodiverzity činí Udržitelná univerzita.

Vysejte si vlastní květnatou louku

Travinobylinné porosty poskytují životní prostor i potravu nejen hmyzu a dalším drobným bezobratlým. Ocení je také například ještěrky a slepýši nebo hmyzožraví i semenožraví ptáci – například ochmýřená semena bodláku obecného a pcháče osetu, zdánlivě otravných a nevzhledných plevelů, s oblibou vyzobávají stehlíci. Na univerzitních loukách se teď střídají bílá květenství mrkve obecné, žlutě kvetoucí rmen barvířský a vratič obecný, chrpy nebo různé druhy řebříčků.

Podobný kousek přírody si můžete vytvořit i na malé zahrádce nebo před domem. Právě nyní je nejlepší čas o tom začít přemýšlet, všechno si rozvrhnout a na podzim louku vysít. Návod najdete například na webu Udržitelné univerzity. A když nemáte půdu? Zkuste oslovit SVJ, domluvit se se sousedy nebo s technickými službami, případně můžete vytvořit aspoň „hmyzí truhlík“ s luční směsí na balkoně nebo parapetu. Ten si můžete osázet klidně ještě dnes.

Vytvořte živočichům prostor pro úkryt a hnízdění

Hmyzí hotely jsou většinou dřevěné stavbičky z přírodních materiálů, které poskytují úkryt samotářským včelám, broukům i larvám motýlů. Důležité je volit skutečně funkční (ne dekorativní) řešení – se správnou hloubkou otvorů, přirozenými dutinami a pletivem proti predátorům – inspirujte se například tímto návodem na výrobu. Doplnit jej můžete také pítkem.

Moderní domy často postrádají škvíry, římsy nebo střešní dutiny, kde by mohli hnízdit rorýsi, vlaštovky nebo netopýři. Proto UP spolupracuje s odborníky a instaluje speciální budky na vybrané budovy – třeba na Envelopa Hub nebo Archiv UP. Takovou budku můžete nainstalovat i na svůj dům, stodolu nebo třeba školu. Stačí jen vybrat vhodné místo, podle potřeby se domluvit s dalšími vlastníky objektu a případně kontaktovat odborníky. Podívejte se na stránky České společnosti ornitologické (ČSO) – na projekty Sídla bezpečná pro ptáky a Pomoc rorýsům – nebo na web České společnosti na ochranu netopýrů a portál Můj soused netopýr.

Vhodné hmyzí domky, budky pro ptáky a netopýry nebo samolepky proti nárazům ptáků do skel můžete zakoupit na dobročinném e-shopu České společnosti ornitologické Zelená domácnost.
 

Další díly seriálu Udržitelné léto s UP:
1. Jedeme na dovolenou
2. Sdílená doprava – po Olomouci i Kanárských ostrovech
3. Udržitelné nakupování v Olomouci
4. Udržitelná móda – autorská i z druhé ruky

Léto, prázdniny a dovolené jsou ideálním časem, kdy můžeme zpomalit, nadechnout se a zamyslet se i nad věcmi, které během roku snadno přehlížíme. Třeba nad tím, jakým způsobem žijeme – co jíme, jak cestujeme, kde a jak nakupujeme, kolik odpadu za sebou zanecháváme.

Udržitelnost a odpovědné chování jsou aktuálním tématem v celé společnosti a ani naše univerzita nestojí stranou. Možná si ale kladete otázku: co s tím můžu udělat já? Právě o tom bude náš letní seriál. V osmi krátkých článcích vám nabídneme konkrétní a snadno použitelné tipy, jak žít udržitelněji – doma, na cestách i v práci.

Díl pátý: Podporujeme život ve svém okolí

Pamatujete si, kdy jste naposledy museli po delší cestě čistit čelní sklo auta od sraženého hmyzu? Pravděpodobně to už nějaký rok bude – dostupná čísla z různých koutů světa ukazují výrazný úbytek hmyzu během posledních let, a to nejen na úrovni druhů. Pokles zaznamenává především počet hmyzích jedinců – např. často citovaná studie z německých rezervací ukazuje úbytek biomasy létajícího hmyzu o 75 % za posledních 27 let (Hallmann a kol. 2017).

To samozřejmě neznamená problém jen pro hmyz samotný, ale i pro další na něj navázané skupiny – rostliny, ptáky, plazy, netopýry, drobné savce a postupně celé potravní řetězce. Příčin je mnoho, ale jednou z nich je bezesporu ztráta míst k životu – jak v zemědělské krajině, tak ve městech a stále výrazněji i na vesnicích. Nakrátko sečené trávníky neposkytují živočichům téměř žádný úkryt ani potravu, veřejná prostranství jsou vyčištěná od polodivoké zeleně a na záhonech rostou cizokrajné květiny, které však náš hmyz často nedokáže využít.

Dobrou zprávou je, že kousek místa k životu může připravit každý z nás. A začít můžeme klidně u sebe doma na okně nebo na balkóně, na zahradě, v městském vnitrobloku, u školy nebo na kolejích. Inspirujte se tím, jaké kroky na podporu biodiverzity činí Udržitelná univerzita.

Vysejte si vlastní květnatou louku

Travinobylinné porosty poskytují životní prostor i potravu nejen hmyzu a dalším drobným bezobratlým. Ocení je také například ještěrky a slepýši nebo hmyzožraví i semenožraví ptáci – například ochmýřená semena bodláku obecného a pcháče osetu, zdánlivě otravných a nevzhledných plevelů, s oblibou vyzobávají stehlíci. Na univerzitních loukách se teď střídají bílá květenství mrkve obecné, žlutě kvetoucí rmen barvířský a vratič obecný, chrpy nebo různé druhy řebříčků.

Podobný kousek přírody si můžete vytvořit i na malé zahrádce nebo před domem. Právě nyní je nejlepší čas o tom začít přemýšlet, všechno si rozvrhnout a na podzim louku vysít. Návod najdete například na webu Udržitelné univerzity. A když nemáte půdu? Zkuste oslovit SVJ, domluvit se se sousedy nebo s technickými službami, případně můžete vytvořit aspoň „hmyzí truhlík“ s luční směsí na balkoně nebo parapetu. Ten si můžete osázet klidně ještě dnes.

Vytvořte živočichům prostor pro úkryt a hnízdění

Hmyzí hotely jsou většinou dřevěné stavbičky z přírodních materiálů, které poskytují úkryt samotářským včelám, broukům i larvám motýlů. Důležité je volit skutečně funkční (ne dekorativní) řešení – se správnou hloubkou otvorů, přirozenými dutinami a pletivem proti predátorům – inspirujte se například tímto návodem na výrobu. Doplnit jej můžete také pítkem.

Moderní domy často postrádají škvíry, římsy nebo střešní dutiny, kde by mohli hnízdit rorýsi, vlaštovky nebo netopýři. Proto UP spolupracuje s odborníky a instaluje speciální budky na vybrané budovy – třeba na Envelopa Hub nebo Archiv UP. Takovou budku můžete nainstalovat i na svůj dům, stodolu nebo třeba školu. Stačí jen vybrat vhodné místo, podle potřeby se domluvit s dalšími vlastníky objektu a případně kontaktovat odborníky. Podívejte se na stránky České společnosti ornitologické (ČSO) – na projekty Sídla bezpečná pro ptáky a Pomoc rorýsům – nebo na web České společnosti na ochranu netopýrů a portál Můj soused netopýr.

Vhodné hmyzí domky, budky pro ptáky a netopýry nebo samolepky proti nárazům ptáků do skel můžete zakoupit na dobročinném e-shopu České společnosti ornitologické Zelená domácnost.
 

Další díly seriálu Udržitelné léto s UP:
1. Jedeme na dovolenou
2. Sdílená doprava – po Olomouci i Kanárských ostrovech
3. Udržitelné nakupování v Olomouci
4. Udržitelná móda – autorská i z druhé ruky

Byť se může na první pohled zdát, že u současných dětí nemá klasický Kašpárek v konkurenci moderních hrdinů příliš velkou šanci, opak je pravdou. Olomoucké loutkové divadlo Kašpárkova říše nezájmem malých diváků netrpí. Své o tom může vyprávět jeho principál Aleš Pop, kterého na Univerzitě Palackého známe jako „pána od počítačů“ – správce sítě, aktuálně na cyrilometodějské teologické fakultě.

„Kašpárek je stále fenomén a děti ho vyžadují. Milují ho. Pokud v uváděné hře přímo nevystupuje, tak je alespoň přivítá na představení,“ říká šéf amatérské scény, která v Olomouci působí již 105 let. „Děti stále chodí, pořád to funguje. Co se změnilo, je věkový průměr. Zatímco dříve chodili i čtrnáctiletí, dnes rodiče či prarodiče přijdou i s dvouletými, ty nejstarší děti chodí do první třídy. Tomu se přizpůsobují i inscenace. Současní diváci by Fausta, kterého jsme dříve hráli, neskousli. V divadle se nicméně pozná, kterým dětem rodiče doma čtou,“ dodává.

Aleš Pop se ve světě loutkového divadla pohybuje od mala – jeho otec Zdarek Pop byl velkým nadšencem do tohoto druhu umění a v čele Kašpárkovy říše stál od 60. let, i maminka v divadle pomáhala, loutky oblékala. „Když jsem mohl, snažil jsem se také přidat ruku k dílu, například jsem maloval loutky. Kvůli obrně jsem ale jako malý strávil spoustu času v nemocnicích a lázních. Když jsem pak byl na elektroprůmyslovce, začal jsem v divadle pomáhat s technikou,“ vzpomíná.

Vedení scény se ujal po otcově úmrtí v roce 2008. Nebylo to snadné rozhodnutí – věděl totiž, že to znamená konec volného času, že se divadlu musí všechno podřídit. V právě skončené sezoně měl jen dva volné víkendy. Jak říká, je to řehole, bez které by ale už nemohl existovat.

Co funkce principála obnáší? „Starám se o technické zajištění, opravy loutek, jednám se zřizovatelem, tisknu i vstupenky, občas během představení mluvím za nějakou postavu. K nejvyšším reflektorům už ale ze zdravotních důvodů nelezu a nedělám třeba webovky. To já nerad, ač jsem ajťák,“ směje se tomu paradoxu v kanceláři plné kabelů a různorodé techniky na teologické fakultě. Předtím pečoval o počítačovou síť na lékařské fakultě.

„Elektronika byla a stále je můj velký koníček. Pořád jsem něco bastlil, měl svůj pracovní stůl plný bince. Už na škole jsem opravoval televize. V 90. letech jsem se seznámil více s počítači, když jsem dělal počítačovou sazbu. Začalo se však ozývat zdraví, rozbolela mě záda a také jsem si uvědomil, že už prací trávím většinu dne, tak jsem řekl, že končím. No a zrovna v té době odcházel z lékařské fakulty tehdejší správce sítě,“ přibližuje. Na univerzitě brzy završí třetí desetiletku, před několika lety už pomýšlel na penzi. Ještě ale přijal nabídku na výpomoc na CMTF.

Jako správce sítě je prý také tak trochu holkou pro všechno. Co umí, to udělá, zjistí, co nefunguje, nainstaluje, pokud ví, poradí, pokud ne, poradí, na koho z kolegů z Centra výpočetní techniky se obrátit. „Občas je to stres, když vyučující volají, že mají za pár minut výuku a nemohou něco zapnout. A občas si lámu hlavu s tím, co s dotyčnými přístroji někdo udělal, i když jsou u nich jednoduché instrukce. Ovšem chodím sem rád,“ přiznává.

Budeme-li také kapku přízemní, každá koruna se hodí. Zvlášť pokud ve volném čase úspěšně vedete jako dobrovolník a amatér loutkové divadlo a troufnete si s ním jednou za dva roky i na uspořádání festivalu Čechova Olomouc, jehož jméno odkazuje na zakladatele scény Františka Čecha. „Padnout divadlo nenechám,“ uzavírá Aleš Pop.

Aleš Pop (* 1957)

Jako středoškolák se věnoval sdělovací a zabezpečovací technice, pracoval v přerovských strojírnách, také u Československých drah, později se živil počítačovou sazbou. Od roku 1996 je zaměstnancem Centra výpočetní techniky UP, dvě desetiletí působil jako správce sítě na lékařské, nyní na cyrilometodějské teologické fakultě. Zároveň je principálem olomouckého loutkového divadla Kašpárkova říše, vedení převzal po smrti svého otce. Je také předsedou Skupiny amatérských loutkářů při Svazu českých divadelních ochotníků.

Text vyšel v aktuálním vydání magazínu Žurnál UP.

Byť se může na první pohled zdát, že u současných dětí nemá klasický Kašpárek v konkurenci moderních hrdinů příliš velkou šanci, opak je pravdou. Olomoucké loutkové divadlo Kašpárkova říše nezájmem malých diváků netrpí. Své o tom může vyprávět jeho principál Aleš Pop, kterého na Univerzitě Palackého známe jako „pána od počítačů“ – správce sítě, aktuálně na cyrilometodějské teologické fakultě.

„Kašpárek je stále fenomén a děti ho vyžadují. Milují ho. Pokud v uváděné hře přímo nevystupuje, tak je alespoň přivítá na představení,“ říká šéf amatérské scény, která v Olomouci působí již 105 let. „Děti stále chodí, pořád to funguje. Co se změnilo, je věkový průměr. Zatímco dříve chodili i čtrnáctiletí, dnes rodiče či prarodiče přijdou i s dvouletými, ty nejstarší děti chodí do první třídy. Tomu se přizpůsobují i inscenace. Současní diváci by Fausta, kterého jsme dříve hráli, neskousli. V divadle se nicméně pozná, kterým dětem rodiče doma čtou,“ dodává.

Aleš Pop se ve světě loutkového divadla pohybuje od mala – jeho otec Zdarek Pop byl velkým nadšencem do tohoto druhu umění a v čele Kašpárkovy říše stál od 60. let, i maminka v divadle pomáhala, loutky oblékala. „Když jsem mohl, snažil jsem se také přidat ruku k dílu, například jsem maloval loutky. Kvůli obrně jsem ale jako malý strávil spoustu času v nemocnicích a lázních. Když jsem pak byl na elektroprůmyslovce, začal jsem v divadle pomáhat s technikou,“ vzpomíná.

Vedení scény se ujal po otcově úmrtí v roce 2008. Nebylo to snadné rozhodnutí – věděl totiž, že to znamená konec volného času, že se divadlu musí všechno podřídit. V právě skončené sezoně měl jen dva volné víkendy. Jak říká, je to řehole, bez které by ale už nemohl existovat.

Co funkce principála obnáší? „Starám se o technické zajištění, opravy loutek, jednám se zřizovatelem, tisknu i vstupenky, občas během představení mluvím za nějakou postavu. K nejvyšším reflektorům už ale ze zdravotních důvodů nelezu a nedělám třeba webovky. To já nerad, ač jsem ajťák,“ směje se tomu paradoxu v kanceláři plné kabelů a různorodé techniky na teologické fakultě. Předtím pečoval o počítačovou síť na lékařské fakultě.

„Elektronika byla a stále je můj velký koníček. Pořád jsem něco bastlil, měl svůj pracovní stůl plný bince. Už na škole jsem opravoval televize. V 90. letech jsem se seznámil více s počítači, když jsem dělal počítačovou sazbu. Začalo se však ozývat zdraví, rozbolela mě záda a také jsem si uvědomil, že už prací trávím většinu dne, tak jsem řekl, že končím. No a zrovna v té době odcházel z lékařské fakulty tehdejší správce sítě,“ přibližuje. Na univerzitě brzy završí třetí desetiletku, před několika lety už pomýšlel na penzi. Ještě ale přijal nabídku na výpomoc na CMTF.

Jako správce sítě je prý také tak trochu holkou pro všechno. Co umí, to udělá, zjistí, co nefunguje, nainstaluje, pokud ví, poradí, pokud ne, poradí, na koho z kolegů z Centra výpočetní techniky se obrátit. „Občas je to stres, když vyučující volají, že mají za pár minut výuku a nemohou něco zapnout. A občas si lámu hlavu s tím, co s dotyčnými přístroji někdo udělal, i když jsou u nich jednoduché instrukce. Ovšem chodím sem rád,“ přiznává.

Budeme-li také kapku přízemní, každá koruna se hodí. Zvlášť pokud ve volném čase úspěšně vedete jako dobrovolník a amatér loutkové divadlo a troufnete si s ním jednou za dva roky i na uspořádání festivalu Čechova Olomouc, jehož jméno odkazuje na zakladatele scény Františka Čecha. „Padnout divadlo nenechám,“ uzavírá Aleš Pop.

Aleš Pop (* 1957)

Jako středoškolák se věnoval sdělovací a zabezpečovací technice, pracoval v přerovských strojírnách, také u Československých drah, později se živil počítačovou sazbou. Od roku 1996 je zaměstnancem Centra výpočetní techniky UP, dvě desetiletí působil jako správce sítě na lékařské, nyní na cyrilometodějské teologické fakultě. Zároveň je principálem olomouckého loutkového divadla Kašpárkova říše, vedení převzal po smrti svého otce. Je také předsedou Skupiny amatérských loutkářů při Svazu českých divadelních ochotníků.

Text vyšel v aktuálním vydání magazínu Žurnál UP.