Feed aggregator

Začátek nového akademického roku na Fakultě tělesné kultury UP zpestří beseda s účastníky letošních olympijských her v Paříži. Jak si sportovci z fakulty, kteří se probojovali mezi světovou elitu, hry užili a jak jim Paříž změnila životy a kariéry – nejen na to se jich budete moci zeptat ve čtvrtek 26. září od 13 hodin v Aplikačním centru BALUO v Kampusu Neředín.

Do soutěží letošních letních olympijských her v Paříži zasáhli čtyři studenti FTK UP. Nejvýrazněji se zapsal do povědomí veřejnosti šermíř Jakub Jurka, který s týmem kordistů vybojoval bronzovou medaili. Pro veslaře Miroslava Vraštila, který před několika dny úspěšně zakončil studium programu Sportovní specialista – duální kariéra vrcholových sportovců, šlo o již čtvrtou olympijskou účast. Naopak judistka Renata Zachová a lukostřelec Adam Li okusili atmosféry největší sportovní světové události poprvé.

„Využijte příležitosti nahlédnout pod pokličku olympijských her a položit úspěšným sportovcům z naší fakulty záludné dotazy, u kterých se zapotí více než při vlastním soutěžení,“ zve na besedu děkan FTK UP Michal Šafář.

Vzhledem k omezené kapacitě je však nutné, aby se zájemci o setkání s olympioniky dopředu zaregistrovali prostřednictvím tohoto formuláře.

Kromě sportovců z FTK UP se olympijských her zúčastnila ještě veslařka Radka Novotníková z filozofické fakulty. O výsledcích pětice olomouckých studentů v Paříži jsme psali zde.

Cenné zkušenosti nejen pro současné studium, ale možná i pro své budoucí vysokoškolské směřování získává během dvoutýdenní stáže v CATRIN Univerzity Palackého student čtvrtého ročníku Střední školy logistiky a chemie v Olomouci Adam Indra. Pod dohledem vědců se seznamuje například s přípravou grafenových derivátů a jejich uplatněním v praxi. 

Ke stáži ve vysokoškolském ústavu jej motivovala exkurze v CATRIN, kam vloni zamířil se školním chemickým kroužkem. Když proto přemýšlel, kam jít na povinnou praxi ve čtvrtém ročníku studia, napadlo ho právě výzkumné centrum.

„Zkusil jsem napsat do CATRIN a profesor Otyepka mi odpověděl, že bych tu stáž mohl absolvovat. Během prvního týdne jsem si potvrdil, že se tady dělá velmi zajímavý výzkum. Řada věcí, na kterých zde vědci pracují, je velmi potřebná pro současný svět. To je příklad nových typů baterií a superkondenzátorů nebo biosenzorů, s nimiž jsem se během prvního týdne seznámil. Naučil jsem se nové analytické metody a dostal jsem poměrně dobrý základ ohledně těchto zařízení pro ukládání energie nebo senzing. Je hezké vidět konečně chemii takhle zblízka ve výzkumu,“ řekl student, který získané znalosti hodlá uplatnit nejen při maturitě. Zvažuje totiž studium nanomateriálové chemie a jak potvrzuje, stáž v CATRIN by mohla být i v tomto rozhodování velkým přínosem.

„Adam si během praxe již vyzkoušel charakterizaci superkondenzátorů a seznámil se s biosenzory, dále pozná zblízka charakterizaci materiálů pomocí elektronové mikroskopie nebo výpočetní chemii. Těší mě, že má zájem o to, jak věci fungují. Práce mu jde dobře od ruky nejen díky jeho entuziasmu i velmi dobré průpravě ze střední školy. Věřím, že pobyt pro něj bude přínosný a třeba jej některá z poznaných oblastí osloví při rozhodování o jeho profesním směřování,“ uvedl Vojtěch Kupka z CATRIN.

Stáž je jednou z dalších aktivit, jimiž se vědci snaží podnítit zájem o vědu u talentovaných středoškoláků. Díky spolupráci s výzkumníky z CATRIN již někteří studenti středních škol dosáhli úspěchů například ve Středoškolské odborné činnosti nebo chemických či fyzikálních olympiádách, případně je spolupráce motivovala k vysokoškolskému studiu přírodních věd. „Rádi nabízíme pomocnou ruku všem zájemcům o poznávání krás světa velmi malých rozměrů, který u nás studujeme. Zájem a nadšení podporujeme a společně se pak radujeme z úspěchů našich hostů, stážistů a studentů,“ dodal vedoucí CATRIN-RCPTM Michal Otyepka.

Cenné zkušenosti nejen pro současné studium, ale možná i pro své budoucí vysokoškolské směřování získává během dvoutýdenní stáže v CATRIN Univerzity Palackého student čtvrtého ročníku Střední školy logistiky a chemie v Olomouci Adam Indra. Pod dohledem vědců se seznamuje například s přípravou grafenových derivátů a jejich uplatněním v praxi. 

Ke stáži ve vysokoškolském ústavu jej motivovala exkurze v CATRIN, kam vloni zamířil se školním chemickým kroužkem. Když proto přemýšlel, kam jít na povinnou praxi ve čtvrtém ročníku studia, napadlo ho právě výzkumné centrum.

„Zkusil jsem napsat do CATRIN a profesor Otyepka mi odpověděl, že bych tu stáž mohl absolvovat. Během prvního týdne jsem si potvrdil, že se tady dělá velmi zajímavý výzkum. Řada věcí, na kterých zde vědci pracují, je velmi potřebná pro současný svět. To je příklad nových typů baterií a superkondenzátorů nebo biosenzorů, s nimiž jsem se během prvního týdne seznámil. Naučil jsem se nové analytické metody a dostal jsem poměrně dobrý základ ohledně těchto zařízení pro ukládání energie nebo senzing. Je hezké vidět konečně chemii takhle zblízka ve výzkumu,“ řekl student, který získané znalosti hodlá uplatnit nejen při maturitě. Zvažuje totiž studium nanomateriálové chemie a jak potvrzuje, stáž v CATRIN by mohla být i v tomto rozhodování velkým přínosem.

„Adam si během praxe již vyzkoušel charakterizaci superkondenzátorů a seznámil se s biosenzory, dále pozná zblízka charakterizaci materiálů pomocí elektronové mikroskopie nebo výpočetní chemii. Těší mě, že má zájem o to, jak věci fungují. Práce mu jde dobře od ruky nejen díky jeho entuziasmu i velmi dobré průpravě ze střední školy. Věřím, že pobyt pro něj bude přínosný a třeba jej některá z poznaných oblastí osloví při rozhodování o jeho profesním směřování,“ uvedl Vojtěch Kupka z CATRIN.

Stáž je jednou z dalších aktivit, jimiž se vědci snaží podnítit zájem o vědu u talentovaných středoškoláků. Díky spolupráci s výzkumníky z CATRIN již někteří studenti středních škol dosáhli úspěchů například ve Středoškolské odborné činnosti nebo chemických či fyzikálních olympiádách, případně je spolupráce motivovala k vysokoškolskému studiu přírodních věd. „Rádi nabízíme pomocnou ruku všem zájemcům o poznávání krás světa velmi malých rozměrů, který u nás studujeme. Zájem a nadšení podporujeme a společně se pak radujeme z úspěchů našich hostů, stážistů a studentů,“ dodal vedoucí CATRIN-RCPTM Michal Otyepka.

Díky projektu na podporu doktorských studií modernizuje Univerzita Palackého svá odborná pracoviště, aby odpovídala aktuálním požadavkům konkrétních oborů a nadále umožňovala kvalitně rozvíjet odborné a praktické kompetence doktorandek a doktorandů. Příkladem může být Ústav soudního lékařství a medicínského práva Lékařské fakulty UP, jehož toxikologickou laboratoř doplnil nový plynový chromatograf s hmotnostním spektrometrem – přístroj využívaný například k analýze jedovatých látek v těle nebo identifikaci drog.

Plynový chromatograf s hmotnostním spektrometrem (zkráceně GC-MS, z anglického gas chromatography – mass spectrometry) umožňuje na základě odlišných fyzikálně chemických vlastností identifikovat i kvantifikovat množství látek obsažených v analyzovaných vzorcích. Je tak nezbytný v laboratořích řady vědeckých odvětví.

Pokud nakreslíte barevnými fixy čáry na papír a ten ponoříte do vody, barvy se začnou rozplývat do různých pruhů podle svých vlastností. Podobně funguje plynový chromatograf, avšak s látkami, které převádí do těkavých forem. Analyzovaný vzorek se v něm rychle zahřeje a přemění na plyn, který je následně přes úzkou trubici (tzv. chromatografickou kolonu) unášen nosným plynem, často heliem či dusíkem. Různé látky ve vzorku se na základě svých vlastností pohybují kolonou odlišnou rychlostí, čímž dojde k jejich rozdělení. Jakmile dosáhnou konce kolony, přecházejí do detektoru, ve kterém je zjišťována jejich identita, případně množství. Tímto detektorem nejčastěji bývá právě hmotnostní spektrometr, který jednotlivé látky identifikuje na základě jejich většinou nezaměnitelných hmotnostních spekter.

„Metodu GC-MS naše studentky a studenti doktorských programů aktivně využívají. Pomáhá nám například při analýze biologických vzorků odebraných z těl zemřelých osob nebo při toxikologických studiích nových syntetických a polosyntetických drog,“ uvedl přednosta Ústavu soudního lékařství a medicínského práva Peter Ondra, který má s využitím přístroje bohaté zkušenosti.

„Nový moderní přístroj vítám, protože projekt, ze kterého byl pořízen, takto rozvíjí praktické analytické zkušenosti studentů, a těší mne, že UP i touto formou podporuje doktorská studia a jejich zázemí,“ dodal přednosta s tím, že ústav poskytuje v nepřetržitém režimu soudně lékařskou a toxikologickou službu pro státní zdravotní správu i pro účely forenzně-medicínské, a to nejen pro Fakultní nemocnici Olomouc, ale i širší spádovou oblast.

Moderní přístrojové vybavení do univerzitních laboratoří je pořizováno díky projektu Podpora doktorských studijních programů na Univerzitě Palackého v Olomouci, reg. č. CZ.02.01.01/00/22_012/0006440 spolufinancovanému Evropským strukturálním a investičním fondem a státním rozpočtem ČR.

Cílem projektu, do kterého jsou zapojeny všechny fakulty UP a jehož přípravu i vedení zajišťuje Projektový servis UP, je maximálně podpořit rozvoj zázemí pro realizaci a zvýšení kvality doktorských studijních programů, ať už rekonstrukcí prostor nebo investicemi do nového laboratorního vybavení či do zlepšování infrastruktury pro hybridní a online formy výuky. Vychází se přitom z požadavků stanovených ve Strategickém záměru vzdělávací a tvůrčí činnosti UP na období 2021+. Rozpočet projektu činí téměř 188,5 milionu korun.

Díky projektu na podporu doktorských studií modernizuje Univerzita Palackého svá odborná pracoviště, aby odpovídala aktuálním požadavkům konkrétních oborů a nadále umožňovala kvalitně rozvíjet odborné a praktické kompetence doktorandek a doktorandů. Příkladem může být Ústav soudního lékařství a medicínského práva Lékařské fakulty UP, jehož toxikologickou laboratoř doplnil nový plynový chromatograf s hmotnostním spektrometrem – přístroj využívaný například k analýze jedovatých látek v těle nebo identifikaci drog.

Plynový chromatograf s hmotnostním spektrometrem (zkráceně GC-MS, z anglického gas chromatography – mass spectrometry) umožňuje na základě odlišných fyzikálně chemických vlastností identifikovat i kvantifikovat množství látek obsažených v analyzovaných vzorcích. Je tak nezbytný v laboratořích řady vědeckých odvětví.

Pokud nakreslíte barevnými fixy čáry na papír a ten ponoříte do vody, barvy se začnou rozplývat do různých pruhů podle svých vlastností. Podobně funguje plynový chromatograf, avšak s látkami, které převádí do těkavých forem. Analyzovaný vzorek se v něm rychle zahřeje a přemění na plyn, který je následně přes úzkou trubici (tzv. chromatografickou kolonu) unášen nosným plynem, často heliem či dusíkem. Různé látky ve vzorku se na základě svých vlastností pohybují kolonou odlišnou rychlostí, čímž dojde k jejich rozdělení. Jakmile dosáhnou konce kolony, přecházejí do detektoru, ve kterém je zjišťována jejich identita, případně množství. Tímto detektorem nejčastěji bývá právě hmotnostní spektrometr, který jednotlivé látky identifikuje na základě jejich většinou nezaměnitelných hmotnostních spekter.

„Metodu GC-MS naše studentky a studenti doktorských programů aktivně využívají. Pomáhá nám například při analýze biologických vzorků odebraných z těl zemřelých osob nebo při toxikologických studiích nových syntetických a polosyntetických drog,“ uvedl přednosta Ústavu soudního lékařství a medicínského práva Peter Ondra, který má s využitím přístroje bohaté zkušenosti.

„Nový moderní přístroj vítám, protože projekt, ze kterého byl pořízen, takto rozvíjí praktické analytické zkušenosti studentů, a těší mne, že UP i touto formou podporuje doktorská studia a jejich zázemí,“ dodal přednosta s tím, že ústav poskytuje v nepřetržitém režimu soudně lékařskou a toxikologickou službu pro státní zdravotní správu i pro účely forenzně-medicínské, a to nejen pro Fakultní nemocnici Olomouc, ale i širší spádovou oblast.

Moderní přístrojové vybavení do univerzitních laboratoří je pořizováno díky projektu Podpora doktorských studijních programů na Univerzitě Palackého v Olomouci, reg. č. CZ.02.01.01/00/22_012/0006440 spolufinancovanému Evropským strukturálním a investičním fondem a státním rozpočtem ČR.

Cílem projektu, do kterého jsou zapojeny všechny fakulty UP a jehož přípravu i vedení zajišťuje Projektový servis UP, je maximálně podpořit rozvoj zázemí pro realizaci a zvýšení kvality doktorských studijních programů, ať už rekonstrukcí prostor nebo investicemi do nového laboratorního vybavení či do zlepšování infrastruktury pro hybridní a online formy výuky. Vychází se přitom z požadavků stanovených ve Strategickém záměru vzdělávací a tvůrčí činnosti UP na období 2021+. Rozpočet projektu činí téměř 188,5 milionu korun.

Po dvou letech uzavřel mezinárodní řešitelský tým práci na projektu The Liechtensteins in Czechoslovakia and Central European Legal Science, jehož cílem byla příprava dvou svazků česko-německé edice posudků týkajících se právního postavení Lichtenštejnů v Československu. Jeho hlavním řešitelem byl Ondřej Horák z katedry teorie práva a právních dějin Právnické fakulty UP.

V rozhovoru přibližuje, v čem byla práce jeho mezinárodního týmu specifická nebo jaké objevy se jim podařily.

Pane docente, liší se nějak původní záměr projektu a výsledek?

Původní koncepce se nezměnila – první svazek je věnovaný období po roce 1918, druhý svazek období po roce 1945; základem je edice posudků a memorand, uvozená odbornými studiemi a doplněná o medailony významných osobností středoevropské právní a historické vědy, které posudky na popud státních orgánů nebo knížecí rodiny připravovaly. Podařilo se nám však objevit prameny považované za ztracené i prameny dosud neznámé, například originály posudků Josefa Pekaře a Leo Strisowera známé jen z opisů, nebo posudky Jana B. Nováka, Miloslava Stiebera a Jana Kaprase. Z třinácti textů plánovaných pro 1. díl jejich počet nakonec narostl na dvacet, ve 2. dílu jsme naopak museli jejich počet snížit a z více než dvaceti jsme vybrali patnáct. Vydání obou svazků se ujalo nakladatelství Wolters Kluwer, velkou péči nám věnovala zejména šéfredaktorka Marie Novotná. Dvouletá výzkumná činnost završená vydáním dvousvazkové publikace byla možná díky finanční podpoře projektu z Fondu pro bilaterální vztahy v rámci Fondů EHP a Norska 2014–2021.

Museli jste stavět na „zelené louce“ nebo jste mohli na nějaké projekty navázat?

Při přípravě publikace jsme se nechali inspirovat edičními projekty institucí Historischer Verein für das Fürstentum Liechtenstein a Liechtensteinisches Landesarchiv. Důvodem byla jak autorská a tematická provázanost, tak možnost zařazení některých textů do publikační platformy e-archiv.li, kde materiály z českých archivů dosud chybí. Vycházeli jsme samozřejmě také z publikační činnosti provázané s Česko-lichtenštejnskou komisí historiků, zejména jejího bývalého spolupředsedy Petera Geigera a spolupracovníků Václava Horčičky, Susanne Keller-Giger a Ruperta Quaderera.

V čem byl váš projekt jiný?

V porovnání s uvedenými projekty k lichtenštejnským dějinám, které se vyznačují širokým časovým i tematickým záběrem, jsme se zaměřili na úzce vymezený problém, což nám umožnilo jít do větší hloubky. Při přípravě obou svazků byly využity prameny z deseti zemí a více než dvaceti archivů – ze zahraničních to jsou zejména Liechtensteinisches Landesarchiv ve Vaduzu a Hausarchiv der Regierenden Fürsten von und zu Liechtenstein ve Vídni, z domácích především Archiv Poslanecké sněmovny, Národní archiv a Moravský zemský archiv.

Kdo se na publikacích spolu s vámi podílel?

Řešitelský tým měl patnáct členů, deset z českých univerzit (Olomouc, Brno, Praha), pět ze zahraničí. Stěžejní byla spolupráce s Česko-lichtenštejnskou komisí historiků. Hlavními řešiteli jsme se stali spolu s právníkem a diplomatem Ferdinandem Trauttmansdorffem, bývalým rakouským velvyslancem v ČR a aktuálně také členem Česko-lichtenštejnské komise historiků.

K přípravě úvodních studií jsme oslovili také historiky, kteří většinou navazovali na své starší publikace – pro 1. díl spolupředsedu Česko-lichtenštejnské komise historiků Tomáše Knoze z brněnské filozofické fakulty (Lichtenštejnové a fenomén „odčiňování Bílé hory“ na prahu 20. století), pro 2. díl Tomáše Dvořáka z téže instituce (Lichtenštejnové a třetí republika mezi právem, ideologií a politickou praxí) a Václava Horčičku z pražské filozofické fakulty (Konfiskace majetku Lichtenštejnů v Československu po 2. světové válce). Jako hlavní řešitelé jsme přispěli studiemi do obou svazků.

Zahraniční autoři většinou připravili medailony právníků a právních vědců působících v Rakousku či Švýcarsku (Arthur Brunhart, Ágoston Frank, Arthur Stögmann), případně se přímo podíleli na editování posudků (Stefan Frey), pomáhali nám však také se zajišťováním materiálů. Bez jejich přispění by byl projekt jen obtížně realizovatelný. Z naší fakulty se projektu účastnili Lukáš Ryšavý a Petr Osina, z pražské právnické fakulty Marek Starý, který přispěl poznámkami k posudkům týkajících se 17. století. Velký kus práce odvedli zejména naši pomvědi a doktorandi Jan Marčík a David Marhold. V neposlední řadě nám pomáhali s překlady Thomas Krzenck, Tomáš Kříž, David Marhold a Lukáš Ryšavý.

K čemu jste dospěli? Jaký je výsledný obraz?

Předně je nutné zdůraznit, že ten obraz má charakter mozaiky. Torzovité dochování pramenů, z nichž chybí mimojiné většina zápisů z jednání subkomitétu pro náhradu výboru pro pozemkovou reformu Národního shromáždění, nám sice ztížilo představení pozadí vzniku většiny posudků, ale kombinací materiálů z různých fondů se nám podařilo představit nejen základní obrysy, ale také řadu zajímavých detailů. Ale k otázce – editované posudky nastavují zrcadlo našim novějším dějinám, zejména zlomovým událostem po roce 1918 a po roce 1945. Je to příběh revoluce, „odčiňování“ Bílé hory a zásahů do vlastnictví, diskuze o tom, co stát může a co by již dělat neměl. Posudky poměrně dobře odrážejí také mentalitu svých autorů i jejich pozdější směřování (např. opatrného a přemýšlivého Jana Krčmáře na straně jedné, či jednostranného a konfliktního Antonína Hobzu na straně druhé) a ve svém celku přinášejí reflexi role a odpovědnosti akademických elit ve zlomových dobách.

Zmiňoval jste nové posudky, podařily se ještě nějaké další objevy?

Těch drobných nových zjištění jsou v každém dílu desítky či spíše stovky – pocházejí jak z přípravných prací k posudkům, korespondence či zápisů z jednání komisí a subkomisí, tak zejména z pramenů biografického charakteru. Z velké části nám to umožnila digitalizace některých archiválií, zejména matrik.  Ale to by samo o sobě samozřejmě nestačilo. Za řadou údajů či několikařádkových poznámek pod čarou se skrývají desítky hodin hledání, propojování a dotazování na různých místech celého středoevropského regionu. Často to byla také otázka štěstí. A některá zjištění žila své vlastní příběhy, které by vydaly možná na samostatné publikace.

A co plánujete dál? Bude se to opět týkat Lichtenštejnů? Nebo právní vědy?

Díky rozsáhlému archivnímu výzkumu máme tolik materiálů, že bychom se jim mohli věnovat několik dalších let, přičemž se Lichtenenštejnů týkají jen zčásti. Naštěstí na to nejsme sami. Máme s řadou kolegů z různých fakult přátelské vztahy a vzájemně se na archiválie upozorňujeme nebo je sdílíme. Když otevřu inventář nějakého osobního fondu, často objednávám i to, co se aktuálního tématu netýká, ale může se hodit jiným. Řešení to sice prodlužuje, ale pro rozvoj našeho oboru to považuji za důležité. Na začátku letošního roku byla díky fakultní podpoře zřízena výzkumná skupina pro dějiny středoevropské právní vědy, jejímž cílem je pořádání konferencí, workshopů a příprava kolektivních publikací. V tomto roce ještě plánujeme vydat bibliografii německojazyčné právní vědy v českých zemích a v následujících letech dvousvazkovou monografii Osobnosti středoevropské civilistiky (se vztahem k českým zemím), zahrnující přibližně čtyřicet osobností věnujících se občanskému, římskému a kanonickému právu.  

The Liechtensteins in Czechoslovakia and Central EuropeanLegal Science
(č. iniciativy: EHP-BFNU-PDINKM-3-083-2022)
Projekt byl financován z Fondu pro bilaterální vztahy v rámci Fondů EHP a Norska 2014–2021.

Po dvou letech uzavřel mezinárodní řešitelský tým práci na projektu The Liechtensteins in Czechoslovakia and Central European Legal Science, jehož cílem byla příprava dvou svazků česko-německé edice posudků týkajících se právního postavení Lichtenštejnů v Československu. Jeho hlavním řešitelem byl Ondřej Horák z katedry teorie práva a právních dějin Právnické fakulty UP.

V rozhovoru přibližuje, v čem byla práce jeho mezinárodního týmu specifická nebo jaké objevy se jim podařily.

Pane docente, liší se nějak původní záměr projektu a výsledek?

Původní koncepce se nezměnila – první svazek je věnovaný období po roce 1918, druhý svazek období po roce 1945; základem je edice posudků a memorand, uvozená odbornými studiemi a doplněná o medailony významných osobností středoevropské právní a historické vědy, které posudky na popud státních orgánů nebo knížecí rodiny připravovaly. Podařilo se nám však objevit prameny považované za ztracené i prameny dosud neznámé, například originály posudků Josefa Pekaře a Leo Strisowera známé jen z opisů, nebo posudky Jana B. Nováka, Miloslava Stiebera a Jana Kaprase. Z třinácti textů plánovaných pro 1. díl jejich počet nakonec narostl na dvacet, ve 2. dílu jsme naopak museli jejich počet snížit a z více než dvaceti jsme vybrali patnáct. Vydání obou svazků se ujalo nakladatelství Wolters Kluwer, velkou péči nám věnovala zejména šéfredaktorka Marie Novotná. Dvouletá výzkumná činnost završená vydáním dvousvazkové publikace byla možná díky finanční podpoře projektu z Fondu pro bilaterální vztahy v rámci Fondů EHP a Norska 2014–2021.

Museli jste stavět na „zelené louce“ nebo jste mohli na nějaké projekty navázat?

Při přípravě publikace jsme se nechali inspirovat edičními projekty institucí Historischer Verein für das Fürstentum Liechtenstein a Liechtensteinisches Landesarchiv. Důvodem byla jak autorská a tematická provázanost, tak možnost zařazení některých textů do publikační platformy e-archiv.li, kde materiály z českých archivů dosud chybí. Vycházeli jsme samozřejmě také z publikační činnosti provázané s Česko-lichtenštejnskou komisí historiků, zejména jejího bývalého spolupředsedy Petera Geigera a spolupracovníků Václava Horčičky, Susanne Keller-Giger a Ruperta Quaderera.

V čem byl váš projekt jiný?

V porovnání s uvedenými projekty k lichtenštejnským dějinám, které se vyznačují širokým časovým i tematickým záběrem, jsme se zaměřili na úzce vymezený problém, což nám umožnilo jít do větší hloubky. Při přípravě obou svazků byly využity prameny z deseti zemí a více než dvaceti archivů – ze zahraničních to jsou zejména Liechtensteinisches Landesarchiv ve Vaduzu a Hausarchiv der Regierenden Fürsten von und zu Liechtenstein ve Vídni, z domácích především Archiv Poslanecké sněmovny, Národní archiv a Moravský zemský archiv.

Kdo se na publikacích spolu s vámi podílel?

Řešitelský tým měl patnáct členů, deset z českých univerzit (Olomouc, Brno, Praha), pět ze zahraničí. Stěžejní byla spolupráce s Česko-lichtenštejnskou komisí historiků. Hlavními řešiteli jsme se stali spolu s právníkem a diplomatem Ferdinandem Trauttmansdorffem, bývalým rakouským velvyslancem v ČR a aktuálně také členem Česko-lichtenštejnské komise historiků.

K přípravě úvodních studií jsme oslovili také historiky, kteří většinou navazovali na své starší publikace – pro 1. díl spolupředsedu Česko-lichtenštejnské komise historiků Tomáše Knoze z brněnské filozofické fakulty (Lichtenštejnové a fenomén „odčiňování Bílé hory“ na prahu 20. století), pro 2. díl Tomáše Dvořáka z téže instituce (Lichtenštejnové a třetí republika mezi právem, ideologií a politickou praxí) a Václava Horčičku z pražské filozofické fakulty (Konfiskace majetku Lichtenštejnů v Československu po 2. světové válce). Jako hlavní řešitelé jsme přispěli studiemi do obou svazků.

Zahraniční autoři většinou připravili medailony právníků a právních vědců působících v Rakousku či Švýcarsku (Arthur Brunhart, Ágoston Frank, Arthur Stögmann), případně se přímo podíleli na editování posudků (Stefan Frey), pomáhali nám však také se zajišťováním materiálů. Bez jejich přispění by byl projekt jen obtížně realizovatelný. Z naší fakulty se projektu účastnili Lukáš Ryšavý a Petr Osina, z pražské právnické fakulty Marek Starý, který přispěl poznámkami k posudkům týkajících se 17. století. Velký kus práce odvedli zejména naši pomvědi a doktorandi Jan Marčík a David Marhold. V neposlední řadě nám pomáhali s překlady Thomas Krzenck, Tomáš Kříž, David Marhold a Lukáš Ryšavý.

K čemu jste dospěli? Jaký je výsledný obraz?

Předně je nutné zdůraznit, že ten obraz má charakter mozaiky. Torzovité dochování pramenů, z nichž chybí mimojiné většina zápisů z jednání subkomitétu pro náhradu výboru pro pozemkovou reformu Národního shromáždění, nám sice ztížilo představení pozadí vzniku většiny posudků, ale kombinací materiálů z různých fondů se nám podařilo představit nejen základní obrysy, ale také řadu zajímavých detailů. Ale k otázce – editované posudky nastavují zrcadlo našim novějším dějinám, zejména zlomovým událostem po roce 1918 a po roce 1945. Je to příběh revoluce, „odčiňování“ Bílé hory a zásahů do vlastnictví, diskuze o tom, co stát může a co by již dělat neměl. Posudky poměrně dobře odrážejí také mentalitu svých autorů i jejich pozdější směřování (např. opatrného a přemýšlivého Jana Krčmáře na straně jedné, či jednostranného a konfliktního Antonína Hobzu na straně druhé) a ve svém celku přinášejí reflexi role a odpovědnosti akademických elit ve zlomových dobách.

Zmiňoval jste nové posudky, podařily se ještě nějaké další objevy?

Těch drobných nových zjištění jsou v každém dílu desítky či spíše stovky – pocházejí jak z přípravných prací k posudkům, korespondence či zápisů z jednání komisí a subkomisí, tak zejména z pramenů biografického charakteru. Z velké části nám to umožnila digitalizace některých archiválií, zejména matrik.  Ale to by samo o sobě samozřejmě nestačilo. Za řadou údajů či několikařádkových poznámek pod čarou se skrývají desítky hodin hledání, propojování a dotazování na různých místech celého středoevropského regionu. Často to byla také otázka štěstí. A některá zjištění žila své vlastní příběhy, které by vydaly možná na samostatné publikace.

A co plánujete dál? Bude se to opět týkat Lichtenštejnů? Nebo právní vědy?

Díky rozsáhlému archivnímu výzkumu máme tolik materiálů, že bychom se jim mohli věnovat několik dalších let, přičemž se Lichtenenštejnů týkají jen zčásti. Naštěstí na to nejsme sami. Máme s řadou kolegů z různých fakult přátelské vztahy a vzájemně se na archiválie upozorňujeme nebo je sdílíme. Když otevřu inventář nějakého osobního fondu, často objednávám i to, co se aktuálního tématu netýká, ale může se hodit jiným. Řešení to sice prodlužuje, ale pro rozvoj našeho oboru to považuji za důležité. Na začátku letošního roku byla díky fakultní podpoře zřízena výzkumná skupina pro dějiny středoevropské právní vědy, jejímž cílem je pořádání konferencí, workshopů a příprava kolektivních publikací. V tomto roce ještě plánujeme vydat bibliografii německojazyčné právní vědy v českých zemích a v následujících letech dvousvazkovou monografii Osobnosti středoevropské civilistiky (se vztahem k českým zemím), zahrnující přibližně čtyřicet osobností věnujících se občanskému, římskému a kanonickému právu.  

The Liechtensteins in Czechoslovakia and Central EuropeanLegal Science
(č. iniciativy: EHP-BFNU-PDINKM-3-083-2022)
Projekt byl financován z Fondu pro bilaterální vztahy v rámci Fondů EHP a Norska 2014–2021.

Významný objev, který může v budoucnu výrazně zlepšit léčbu některých typů rakoviny, oznámili vědci z Laboratoře integrity genomu Ústavu molekulární a translační medicíny Lékařské fakulty Univerzity Palackého (ÚMTM LF UP), který je součástí Národního ústavu pro výzkum rakoviny (NÚVR). Ve své práci, již na konci srpna otiskl prestižní mezinárodní odborný časopis Nature Communications, odhalili nový molekulární cíl pro protinádorovou léčbu u některých dědičných forem rakoviny, typicky prsu a vaječníku.

Publikovaný výzkum byl zaměřený na proces kopírování DNA v normálních a nádorových buňkách. Než se jakákoli buňka, tedy i ta zdravá, rozdělí, musí replikovat („zdvojit“) veškerou svou genetickou informaci uloženou v DNA. Během replikace vznikají dvě úplně stejné molekuly DNA, což umožňuje kopírovat genetickou informaci a předávat ji do dceřiných buněk.

Co se děje při kopírování DNA

„DNA je v buňce uložena v podobě dvouvláknové šroubovice, během replikace DNA se tato vlákna rozplétají a oddělují – vzniká tzv. replikační vidlice ve tvaru písmene Y. Každé z oddělených vláken poté slouží jako základ pro vytvoření kopie původní DNA. Pokud během tohoto procesu dojde k chybě v přepisu informace, nastupují různé enzymy, které poškozené místo rozeznají a opraví,“ přibližuje problematiku korespondující autor publikace Pavel Moudrý z Laboratoře integrity genomu ÚMTM LF UP, součásti NÚVR.

Jedním z těchto enzymů je PARP, který má na starosti jednoduché základní opravy chyb při replikaci DNA. Léky používané u některých forem rakoviny, které blokují aktivitu PARP, například léčiva obsahující účinnou látku olaparib, opravě těchto jednoduchých poškození brání. Zapojit se tak musí jiné buněčné opravné mechanismy, mezi nimi i enzymy BRCA1 a BRCA2. U řady nádorů však nemusejí být v důsledku mutace příslušných genů funkční. „Pokud má nádorová buňka gen BRCA1/2 nefunkční, znamená to, že po nasazení léků, které utlumí aktivitu PARP, již nemá k dispozici žádné záložní mechanismy, které by poškozenou DNA opravily. Ve většině případů pak taková nádorová buňka umírá,“ dodává Pavel Moudrý.

Proces replikace DNA, hlídání její rychlosti a také opravné mechanismy lze podle odborníků pro snazší představu přirovnat ke stavbě zdi. „Představme si proces replikace, jako když zedník staví zeď. PARP je při stavbě pomocník, který hlídá zedníkovu práci a říká mu, kdy má zpomalit, kdy zeď přestává být rovná, kdy je třeba řadu cihel shodit a opravit. Pokud tam najednou ten pomocník není – je ‚inhibován‘ –, zedník sice dál pracuje a práce mu jde pěkně rychle od ruky, zeď je ale přitom čím dál tím více nakřivo. U normálních buněk je tam naštěstí ještě stavbyvedoucí – BRCA1/2 –, který stavbu občas zkontroluje, a když vidí problém, tak se do toho vloží a věc zavčas vyřeší. Jenže nádorové buňky s mutací takového stavbyvedoucího na place nemají, a tak zedník staví bez kontroly dál a dál, až zeď nakonec spadne. V našem případě to znamená, že buňka umírá,“ vysvětluje Martin Mistrík, vedoucí Laboratoře integrity genomu ÚMTM LF UP, součásti NÚVR.

Čím rychleji a hektičtěji, tím pro rakovinu hůře

„Naše nová práce je založena na předchozím výzkumu doktora Moudrého z naší laboratoře, který zjistil, že zablokováním aktivity PARP dochází v buňce ke zrychlení replikace její DNA. Vysoká rychlost replikace nádorové DNA je důležitým faktorem pro eliminaci nádorových buněk. Zajímalo nás, co konkrétně je zodpovědné za toto zrychlení, a podařilo se nám identifikovat jeden z faktorů, kterým je DNA polymeráza alfa,“ vysvětluje první autorka publikace Zuzana Machačová z Laboratoře integrity genomu ÚMTM LF UP, součásti NÚVR. „Principem působení inhibitorů PARP je tedy hromadění dalších a dalších přerušení a mezer na replikovaném vláknu DNA, které však musí být nějak opraveny. To pak představuje zásadní výzvu pro nádorové buňky, protože alternativní opravné dráhy jsou u nich velmi často defektní,“ dodává Zuzana Machačová.

Když autoři při svém dalším výzkumu systematicky vypínali jednotlivé enzymy, které se teoreticky na zrychlení replikace DNA při působení PARP inhibitorů mohou podílet, identifikovali takzvanou DNA polymerázu alfa.

Nový objev jako důkaz celospolečenského významu základního onkologického výzkumu

„Publikovaná práce přináší důležitý vhled do nesmírně komplikovaného procesu kopírování DNA. Díky tomuto výzkumu se DNA polymeráza alfa stává novým potenciálně významným terapeutickým cílem, hlavně pro léčbu nádorů s mutacemi v genech BRCA1/2 – typicky rakoviny prsu, vaječníků a dalších. V navazujícím výzkumu se proto naše týmy zaměří na studium protinádorových látek inhibujících tento enzymatický komplex,“ vysvětluje Marián Hajdúch, ředitel ÚMTM LF UP a lékařský ředitel NÚVR. „Tato práce je i názorným příkladem toho, že základní onkologický výzkum přináší objevy, které mají široký společenský význam a mohou najít rychle uplatnění v léčbě pacientů, jimž medicína dosud uměla pomoci jen částečně, a významně tak změnit jejich osud k lepšímu,“ doplňuje Marián Hajdúch.

Článek publikovaný v Nature Communications najdete zde.

Významný objev, který může v budoucnu výrazně zlepšit léčbu některých typů rakoviny, oznámili vědci z Laboratoře integrity genomu Ústavu molekulární a translační medicíny Lékařské fakulty Univerzity Palackého (ÚMTM LF UP), který je součástí Národního ústavu pro výzkum rakoviny (NÚVR). Ve své práci, již na konci srpna otiskl prestižní mezinárodní odborný časopis Nature Communications, odhalili nový molekulární cíl pro protinádorovou léčbu u některých dědičných forem rakoviny, typicky prsu a vaječníku.

Publikovaný výzkum byl zaměřený na proces kopírování DNA v normálních a nádorových buňkách. Než se jakákoli buňka, tedy i ta zdravá, rozdělí, musí replikovat („zdvojit“) veškerou svou genetickou informaci uloženou v DNA. Během replikace vznikají dvě úplně stejné molekuly DNA, což umožňuje kopírovat genetickou informaci a předávat ji do dceřiných buněk.

Co se děje při kopírování DNA

„DNA je v buňce uložena v podobě dvouvláknové šroubovice, během replikace DNA se tato vlákna rozplétají a oddělují – vzniká tzv. replikační vidlice ve tvaru písmene Y. Každé z oddělených vláken poté slouží jako základ pro vytvoření kopie původní DNA. Pokud během tohoto procesu dojde k chybě v přepisu informace, nastupují různé enzymy, které poškozené místo rozeznají a opraví,“ přibližuje problematiku korespondující autor publikace Pavel Moudrý z Laboratoře integrity genomu ÚMTM LF UP, součásti NÚVR.

Jedním z těchto enzymů je PARP, který má na starosti jednoduché základní opravy chyb při replikaci DNA. Léky používané u některých forem rakoviny, které blokují aktivitu PARP, například léčiva obsahující účinnou látku olaparib, opravě těchto jednoduchých poškození brání. Zapojit se tak musí jiné buněčné opravné mechanismy, mezi nimi i enzymy BRCA1 a BRCA2. U řady nádorů však nemusejí být v důsledku mutace příslušných genů funkční. „Pokud má nádorová buňka gen BRCA1/2 nefunkční, znamená to, že po nasazení léků, které utlumí aktivitu PARP, již nemá k dispozici žádné záložní mechanismy, které by poškozenou DNA opravily. Ve většině případů pak taková nádorová buňka umírá,“ dodává Pavel Moudrý.

Proces replikace DNA, hlídání její rychlosti a také opravné mechanismy lze podle odborníků pro snazší představu přirovnat ke stavbě zdi. „Představme si proces replikace, jako když zedník staví zeď. PARP je při stavbě pomocník, který hlídá zedníkovu práci a říká mu, kdy má zpomalit, kdy zeď přestává být rovná, kdy je třeba řadu cihel shodit a opravit. Pokud tam najednou ten pomocník není – je ‚inhibován‘ –, zedník sice dál pracuje a práce mu jde pěkně rychle od ruky, zeď je ale přitom čím dál tím více nakřivo. U normálních buněk je tam naštěstí ještě stavbyvedoucí – BRCA1/2 –, který stavbu občas zkontroluje, a když vidí problém, tak se do toho vloží a věc zavčas vyřeší. Jenže nádorové buňky s mutací takového stavbyvedoucího na place nemají, a tak zedník staví bez kontroly dál a dál, až zeď nakonec spadne. V našem případě to znamená, že buňka umírá,“ vysvětluje Martin Mistrík, vedoucí Laboratoře integrity genomu ÚMTM LF UP, součásti NÚVR.

Čím rychleji a hektičtěji, tím pro rakovinu hůře

„Naše nová práce je založena na předchozím výzkumu doktora Moudrého z naší laboratoře, který zjistil, že zablokováním aktivity PARP dochází v buňce ke zrychlení replikace její DNA. Vysoká rychlost replikace nádorové DNA je důležitým faktorem pro eliminaci nádorových buněk. Zajímalo nás, co konkrétně je zodpovědné za toto zrychlení, a podařilo se nám identifikovat jeden z faktorů, kterým je DNA polymeráza alfa,“ vysvětluje první autorka publikace Zuzana Machačová z Laboratoře integrity genomu ÚMTM LF UP, součásti NÚVR. „Principem působení inhibitorů PARP je tedy hromadění dalších a dalších přerušení a mezer na replikovaném vláknu DNA, které však musí být nějak opraveny. To pak představuje zásadní výzvu pro nádorové buňky, protože alternativní opravné dráhy jsou u nich velmi často defektní,“ dodává Zuzana Machačová.

Když autoři při svém dalším výzkumu systematicky vypínali jednotlivé enzymy, které se teoreticky na zrychlení replikace DNA při působení PARP inhibitorů mohou podílet, identifikovali takzvanou DNA polymerázu alfa.

Nový objev jako důkaz celospolečenského významu základního onkologického výzkumu

„Publikovaná práce přináší důležitý vhled do nesmírně komplikovaného procesu kopírování DNA. Díky tomuto výzkumu se DNA polymeráza alfa stává novým potenciálně významným terapeutickým cílem, hlavně pro léčbu nádorů s mutacemi v genech BRCA1/2 – typicky rakoviny prsu, vaječníků a dalších. V navazujícím výzkumu se proto naše týmy zaměří na studium protinádorových látek inhibujících tento enzymatický komplex,“ vysvětluje Marián Hajdúch, ředitel ÚMTM LF UP a lékařský ředitel NÚVR. „Tato práce je i názorným příkladem toho, že základní onkologický výzkum přináší objevy, které mají široký společenský význam a mohou najít rychle uplatnění v léčbě pacientů, jimž medicína dosud uměla pomoci jen částečně, a významně tak změnit jejich osud k lepšímu,“ doplňuje Marián Hajdúch.

Článek publikovaný v Nature Communications najdete zde.

Studovali na Filozofické fakultě Univerzity Palackého, a přestože je jejich profese a kariérní cesta zavedla na různá místa, svou alma mater mají dodnes v srdci. V pomyslném srdci má své dřívější studentky a studenty i jejich domovská fakulta, která uděluje ceny za šíření dobrého jména této fakulty. Letos uvedené ocenění převzaly další zajímavé osobnosti. 

Jan Stejskal, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého, ocenil devět vybraných absolventek a absolventů. Při neformálním setkání vyzdvihl nejen jejich profese, ale i to, že ač se jejich cesta na olomoucké filozofické fakultě započala, dodnes na ni nezapomněli.

„Vztah alumnus versus alma mater je věčný, je jednou provždy. K oceňování výtečných absolventů jsme v loňském roce přistoupili proto, abychom jim skromně vyjádřili naši vděčnost za to, že se k naší fakultě rádi hlásí a dělají jí tak dobré jméno. Oceněním jim chceme dát najevo, že jsme na ně a na to, co dokázali ve svých rozmanitých profesích, hrdí. Našim studentům tak chceme ukázat jejich možné vzory, možné cesty, jak rozvíjet své vzdělání. V neposlední řadě chceme příklady úspěchů našich absolventů vyvracet veřejné mýty o neužitečnosti, zbytnosti humanitních a sociálních věd, které v naší společnosti bohužel přežívají jako relikt ideologie minulého režimu," uvedl Jan Stejskal. 

Během neformálního setkání, které nabídlo i vstupy olomouckého hudebníka, skladatele a producenta Lukáše Marečka či prohlídku prostor filozofické fakulty, převzala ocenění například historička umění Andrea Steckerová, která na Univerzitě Palackého vystudovala dějiny umění a která se specializuje na české a nizozemské malířství 17.–18. století.

„Díky studiu na FF UP je pro mě město Olomouc druhým rodným místem. Velmi si vážím ocenění, které se mi od fakulty dostalo,“ uvedla současná kurátorka Sbírky starého umění Národní galerie Praha. 

Ceny za šíření dobrého jména olomoucké filozofické fakulty si velmi váží i překladatel z angličtiny, redaktor, vydavatel, publicista a popularizátor slam poetry Robert Hýsek.

„Přestože jsem vyhlášeným kritikem, jenž svou almu mater poměřuje nikoli hloubkou sentimentu a délkou tradice, nýbrž nevyužitými možnosti, jsem za tuto cenu velmi rád,“ řekl a vzápětí dodal: „Coby jeden z vydavatelů magazínu Konopí jsem pyšný na to, že mohu při tlumočení výsledků dnešních výzkumů široké veřejnosti nesměle kráčet ve šlépějích profesorů Kabelíka, Šantavého a Krejčího, kteří již v roce 1954 na půdě UP realizovali světově první konferenci věnovanou konopné léčbě a následně vydali dodnes hojně citovaný sborník Konopí jako lék. Jejich studentem byl Lumír Hanuš, proslulý spoluobjevitel anandamidu, což je ‚vnitřní kanabinoid‘, jenž hraje klíčovou roli v mnoha funkcích našeho těla. Nezbývá než si přát, ať se UP jako celek v letech příštích osvobodí od minulých předsudků a opět naváže na tyto své heroické průkopníky!“

Ocenění obdrželi také historik umění, kurátor a ředitel Muzea umění Olomouc Ondřej Zatloukal, historik a muzejní kurátor Libor Denk, překladatelka, tlumočnice a lektorka Dobroslava Čepcová, tisková mluvčí Úřadu vlády ČR Lucie Ješátková, redaktor zpravodajství České televize, vedoucí olomoucké redakce Martin Laštůvka, překladatelka z angličtiny Martina Knápková a literární dokumentaristka, knižní editorka, nakladatelka a kulturní manažerka Kamila Hladká.  

„Jak odpovědět, aby to neznělo jako klišé? To snad ani nejde. Alma mater mi přinesla do života mnoho dobrého a důležitého a já ji nosím ve svém srdci, proto si ocenění nesmírně vážím a upřímně mě dojímá,“ uvedla Kamila Hladká, která je zároveň autorkou knih Hornické vdovy, Sestry a Lidi od kolotoče.

Devět vybraných absolventů a absolventek, které před předáním diplomů představil v pracovně děkana Jana Stejskala proděkan Petr Bilík, krátce shrnulo svou dosavadní životní i kariérní dráhu. Kromě hudebních vstupů pak k neformální atmosféře události přispěly i debaty se zástupci domovských kateder. Seznam již dříve oceněných absolventů FF UP zde.

Ocenění absolventi FF UP

Mgr. Dobroslava Čepcová, překladatelka, tlumočnice a lektorka slovanských jazyků, absolventka ukrajinské a ruské filologie. Od počátku ruské války na Ukrajině se angažovala v humanitární sféře, využila svých jazykových znalostí a byla k dispozici jako překladatelka a tlumočnice.

Mgr. Libor Denk, historik a muzejní kurátor, absolvent historických věd. Pracoval v Horáckém muzeu v Novém Městě na Moravě, nyní je ředitelem pardubické pobočky Paměti národa. Dále působí jako doktorand na katedře historie FF UP a jako externí pracovník projektu Databáze dějin všedního dne v Historickém ústavu Akademie věd v Praze. Je spoluzakladatelem projektu PřeŽij historii. Za svůj hlavní úspěch považuje loňský zisk Ceny Jaroslava Golla, a to za práci Nové Město na Moravě v éře první Československé republiky (1918 – 1938), která později vyšla i knižně.

Mgr. Kamila Hladká, Ph.D., literární dokumentaristka, knižní editorka, nakladatelka a kulturní manažerka, absolventka doktorského programu Česká literatura. V roce 2016 založila vlastní nakladatelství Dcera sestry. Za svou práci byla v roce 2020 nominována na cenu Magnesia Litera a v roce 2022 na Cenu za mimořádný umělecký počin. Její dílo bylo adaptováno pro rozhlas jako četba na pokračování a získalo i divadelní podobu. V letech 2022 – 2023 se fotografie z knihy Sestry dostaly k veřejnosti i prostřednictvím stejnojmenné putovní výstavy Jana Cágy.  Autorka knih Hornické vdovy, Sestry, Lidi od kolotoče.

Mgr. Robert Hýsek, překladatel z angličtiny, redaktor, vydavatel, publicista a popularizátor slam poetry, absolvoval anglickou a českou filologii. Působí na katedře anglistiky a amerikanistiky FF UP.  Z angličtiny překládá poezii i prózu, nejznámější jsou jeho překlady Philipa K. Dicka, Jacka Kerouaca, Nicka Cavea, Allena Ginsberga a především Charlese Bukowského. Rozsáhlé aktivity směřuje k legalizaci léčebného konopí. Je důležitou součástí olomoucké i české kultury, je jedním z předních českých organizátorů, moderátorů a popularizátorů slam poetry. 

Mgr. Lucie Ješátková, tisková mluvčí Úřadu vlády ČR, absolventka žurnalistiky a mediálních studií. Pracovala jako redaktorka ve vydavatelství Czech Newx Center, poté byla zástupkyní tiskové mluvčí a následně tiskovou mluvčí KDU-ČSL, tiskovou mluvčí Ministerstva životního prostředí.

Mgr. Martina Knápková, překladatelka z angličtiny, absolventka anglické filologie. Jejími prvními překlady byly povídky z dvousvazkové sbírky Planeta, která neexistovala od Philipa K. Dicka, na níž spolupracovala rovněž jako jazyková redaktorka: pro nakladatelství Argo přeložila i své dosud nejtěžší překladatelské kousky, jimiž jsou Megasmutná Pravdivá lovestory Garyho Shteyngarta a především Zlatá jablka Eudory Weltyové. Věnuje se také komiksovým překladům, ať už rozpustilým sériím Hilda a Záleskautky, anebo naopak vážným a patřičně váženým titulům jako Essex County a Mrtvej svět. Za překlad románu Megasmutná pravdivá lovestory obdržela v roce 2014 od Obce překladatelů prémii Tomáše Hrácha pro mladé překladatele.

Mgr. Martin Laštůvka, redaktor zpravodajství České televize, vedoucí olomoucké redakce, absolvent mediálních studií, české filologie – žurnalistiky. Nejprve získával zkušenosti jako novinářský elév v Mladé frontě Dnes, aby v létě roku 2012 coby student natočil svou první reportáž do regionálních zpráv. Postupně se jeho vstupy dostaly do hlavních zpravodajských relací. Z redaktora se po letech stal vedoucím celé olomoucké redakce ČT. Působí i na UP, kde učí budoucí kolegy novináře. 

PhDr. Andrea Steckerová, Ph.D., historička umění, kurátorka sbírky Starého umění NGP, absolventka dějin umění. Specializuje se na české a nizozemské malířství 17. – 18. století. Dlouhodobě se zabývá tvorbou barokního malíře Petra Brandla. V Národní galerii Praha ve Sbírce starého umění spravuje sbírku barokní nizozemské a české malby. Je držitelkou několika mezinárodních stipendií a grantů.

Mgr. Ondřej Zatloukal, historik umění, kurátor, od podzimu 2019 ředitel Muzea umění Olomouc, absolvent dějin umění. V roce 2013 byl jmenován zástupcem ředitele MUO, současně zde působil jako vedoucí odboru starého umění a knihoven. Specializuje se na téma zahradní kultury, architektury, výtvarného umění a filozofii v rozmezí od renesance po 19. století. Pod jeho vedením se uskutečnila rekonstrukce nejvýznamnější barokní zahrady v ČR, kroměřížské Květné zahrady v UNESCO. V roce 2021 byl oceněn Stříbrnou medailí předsedy Senátu (spolu se svým otcem prof. Pavlem Zatloukalem, emeritním ředitelem Muzea umění Olomouc).

Studovali na Filozofické fakultě Univerzity Palackého, a přestože je jejich profese a kariérní cesta zavedla na různá místa, svou alma mater mají dodnes v srdci. V pomyslném srdci má své dřívější studentky a studenty i jejich domovská fakulta, která uděluje ceny za šíření dobrého jména této fakulty. Letos uvedené ocenění převzaly další zajímavé osobnosti. 

Jan Stejskal, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého, ocenil devět vybraných absolventek a absolventů. Při neformálním setkání vyzdvihl nejen jejich profese, ale i to, že ač se jejich cesta na olomoucké filozofické fakultě započala, dodnes na ni nezapomněli.

„Vztah alumnus versus alma mater je věčný, je jednou provždy. K oceňování výtečných absolventů jsme v loňském roce přistoupili proto, abychom jim skromně vyjádřili naši vděčnost za to, že se k naší fakultě rádi hlásí a dělají jí tak dobré jméno. Oceněním jim chceme dát najevo, že jsme na ně a na to, co dokázali ve svých rozmanitých profesích, hrdí. Našim studentům tak chceme ukázat jejich možné vzory, možné cesty, jak rozvíjet své vzdělání. V neposlední řadě chceme příklady úspěchů našich absolventů vyvracet veřejné mýty o neužitečnosti, zbytnosti humanitních a sociálních věd, které v naší společnosti bohužel přežívají jako relikt ideologie minulého režimu," uvedl Jan Stejskal. 

Během neformálního setkání, které nabídlo i vstupy olomouckého hudebníka, skladatele a producenta Lukáše Marečka či prohlídku prostor filozofické fakulty, převzala ocenění například historička umění Andrea Steckerová, která na Univerzitě Palackého vystudovala dějiny umění a která se specializuje na české a nizozemské malířství 17.–18. století.

„Díky studiu na FF UP je pro mě město Olomouc druhým rodným místem. Velmi si vážím ocenění, které se mi od fakulty dostalo,“ uvedla současná kurátorka Sbírky starého umění Národní galerie Praha. 

Ceny za šíření dobrého jména olomoucké filozofické fakulty si velmi váží i překladatel z angličtiny, redaktor, vydavatel, publicista a popularizátor slam poetry Robert Hýsek.

„Přestože jsem vyhlášeným kritikem, jenž svou almu mater poměřuje nikoli hloubkou sentimentu a délkou tradice, nýbrž nevyužitými možnosti, jsem za tuto cenu velmi rád,“ řekl a vzápětí dodal: „Coby jeden z vydavatelů magazínu Konopí jsem pyšný na to, že mohu při tlumočení výsledků dnešních výzkumů široké veřejnosti nesměle kráčet ve šlépějích profesorů Kabelíka, Šantavého a Krejčího, kteří již v roce 1954 na půdě UP realizovali světově první konferenci věnovanou konopné léčbě a následně vydali dodnes hojně citovaný sborník Konopí jako lék. Jejich studentem byl Lumír Hanuš, proslulý spoluobjevitel anandamidu, což je ‚vnitřní kanabinoid‘, jenž hraje klíčovou roli v mnoha funkcích našeho těla. Nezbývá než si přát, ať se UP jako celek v letech příštích osvobodí od minulých předsudků a opět naváže na tyto své heroické průkopníky!“

Ocenění obdrželi také historik umění, kurátor a ředitel Muzea umění Olomouc Ondřej Zatloukal, historik a muzejní kurátor Libor Denk, překladatelka, tlumočnice a lektorka Dobroslava Čepcová, tisková mluvčí Úřadu vlády ČR Lucie Ješátková, redaktor zpravodajství České televize, vedoucí olomoucké redakce Martin Laštůvka, překladatelka z angličtiny Martina Knápková a literární dokumentaristka, knižní editorka, nakladatelka a kulturní manažerka Kamila Hladká.  

„Jak odpovědět, aby to neznělo jako klišé? To snad ani nejde. Alma mater mi přinesla do života mnoho dobrého a důležitého a já ji nosím ve svém srdci, proto si ocenění nesmírně vážím a upřímně mě dojímá,“ uvedla Kamila Hladká, která je zároveň autorkou knih Hornické vdovy, Sestry a Lidi od kolotoče.

Devět vybraných absolventů a absolventek, které před předáním diplomů představil v pracovně děkana Jana Stejskala proděkan Petr Bilík, krátce shrnulo svou dosavadní životní i kariérní dráhu. Kromě hudebních vstupů pak k neformální atmosféře události přispěly i debaty se zástupci domovských kateder. Seznam již dříve oceněných absolventů FF UP zde.

Ocenění absolventi FF UP

Mgr. Dobroslava Čepcová, překladatelka, tlumočnice a lektorka slovanských jazyků, absolventka ukrajinské a ruské filologie. Od počátku ruské války na Ukrajině se angažovala v humanitární sféře, využila svých jazykových znalostí a byla k dispozici jako překladatelka a tlumočnice.

Mgr. Libor Denk, historik a muzejní kurátor, absolvent historických věd. Pracoval v Horáckém muzeu v Novém Městě na Moravě, nyní je ředitelem pardubické pobočky Paměti národa. Dále působí jako doktorand na katedře historie FF UP a jako externí pracovník projektu Databáze dějin všedního dne v Historickém ústavu Akademie věd v Praze. Je spoluzakladatelem projektu PřeŽij historii. Za svůj hlavní úspěch považuje loňský zisk Ceny Jaroslava Golla, a to za práci Nové Město na Moravě v éře první Československé republiky (1918 – 1938), která později vyšla i knižně.

Mgr. Kamila Hladká, Ph.D., literární dokumentaristka, knižní editorka, nakladatelka a kulturní manažerka, absolventka doktorského programu Česká literatura. V roce 2016 založila vlastní nakladatelství Dcera sestry. Za svou práci byla v roce 2020 nominována na cenu Magnesia Litera a v roce 2022 na Cenu za mimořádný umělecký počin. Její dílo bylo adaptováno pro rozhlas jako četba na pokračování a získalo i divadelní podobu. V letech 2022 – 2023 se fotografie z knihy Sestry dostaly k veřejnosti i prostřednictvím stejnojmenné putovní výstavy Jana Cágy.  Autorka knih Hornické vdovy, Sestry, Lidi od kolotoče.

Mgr. Robert Hýsek, překladatel z angličtiny, redaktor, vydavatel, publicista a popularizátor slam poetry, absolvoval anglickou a českou filologii. Působí na katedře anglistiky a amerikanistiky FF UP.  Z angličtiny překládá poezii i prózu, nejznámější jsou jeho překlady Philipa K. Dicka, Jacka Kerouaca, Nicka Cavea, Allena Ginsberga a především Charlese Bukowského. Rozsáhlé aktivity směřuje k legalizaci léčebného konopí. Je důležitou součástí olomoucké i české kultury, je jedním z předních českých organizátorů, moderátorů a popularizátorů slam poetry. 

Mgr. Lucie Ješátková, tisková mluvčí Úřadu vlády ČR, absolventka žurnalistiky a mediálních studií. Pracovala jako redaktorka ve vydavatelství Czech Newx Center, poté byla zástupkyní tiskové mluvčí a následně tiskovou mluvčí KDU-ČSL, tiskovou mluvčí Ministerstva životního prostředí.

Mgr. Martina Knápková, překladatelka z angličtiny, absolventka anglické filologie. Jejími prvními překlady byly povídky z dvousvazkové sbírky Planeta, která neexistovala od Philipa K. Dicka, na níž spolupracovala rovněž jako jazyková redaktorka: pro nakladatelství Argo přeložila i své dosud nejtěžší překladatelské kousky, jimiž jsou Megasmutná Pravdivá lovestory Garyho Shteyngarta a především Zlatá jablka Eudory Weltyové. Věnuje se také komiksovým překladům, ať už rozpustilým sériím Hilda a Záleskautky, anebo naopak vážným a patřičně váženým titulům jako Essex County a Mrtvej svět. Za překlad románu Megasmutná pravdivá lovestory obdržela v roce 2014 od Obce překladatelů prémii Tomáše Hrácha pro mladé překladatele.

Mgr. Martin Laštůvka, redaktor zpravodajství České televize, vedoucí olomoucké redakce, absolvent mediálních studií, české filologie – žurnalistiky. Nejprve získával zkušenosti jako novinářský elév v Mladé frontě Dnes, aby v létě roku 2012 coby student natočil svou první reportáž do regionálních zpráv. Postupně se jeho vstupy dostaly do hlavních zpravodajských relací. Z redaktora se po letech stal vedoucím celé olomoucké redakce ČT. Působí i na UP, kde učí budoucí kolegy novináře. 

PhDr. Andrea Steckerová, Ph.D., historička umění, kurátorka sbírky Starého umění NGP, absolventka dějin umění. Specializuje se na české a nizozemské malířství 17. – 18. století. Dlouhodobě se zabývá tvorbou barokního malíře Petra Brandla. V Národní galerii Praha ve Sbírce starého umění spravuje sbírku barokní nizozemské a české malby. Je držitelkou několika mezinárodních stipendií a grantů.

Mgr. Ondřej Zatloukal, historik umění, kurátor, od podzimu 2019 ředitel Muzea umění Olomouc, absolvent dějin umění. V roce 2013 byl jmenován zástupcem ředitele MUO, současně zde působil jako vedoucí odboru starého umění a knihoven. Specializuje se na téma zahradní kultury, architektury, výtvarného umění a filozofii v rozmezí od renesance po 19. století. Pod jeho vedením se uskutečnila rekonstrukce nejvýznamnější barokní zahrady v ČR, kroměřížské Květné zahrady v UNESCO. V roce 2021 byl oceněn Stříbrnou medailí předsedy Senátu (spolu se svým otcem prof. Pavlem Zatloukalem, emeritním ředitelem Muzea umění Olomouc).

Extreme and powerful objects in the Universe, such as supermassive black holes and supernovae, emit gamma rays. The Cherenkov Telescope Array Observatory (CTAO) will become the world’s most powerful ground-based observatory in high-energy gamma-ray astronomy. Its Co-Spokesperson Rene Ong, who visited FZU this spring, described the scientific high-energy odyssey. Description UCLA Professor of Physics and Astronomy Rene Ong speaks at SLAC's 50th Anniversary Science Symposium. | photo: Matt Beardsley/SLAC National Accelerator Laboratory

The international project Visegrad Choral Bridges III – Folklore Inspiration, financed by the Visegrad Fund, brought together four university choirs from Slovakia, Poland, Hungary, and the Czech Republic, represented by the Ateneo Mixed Chamber Choir of Palacký University Olomouc. In addition to the final concert at Olomouc’s Red Church, a CD was also produced, which is now available for free on YouTube.

The university choirs set out to celebrate and preserve the richness of the national folk traditions of the Visegrad Group region (V4). The CD therefore contains a joint recording of choral arrangements of folk songs in the original languages of all participating countries, conducted by the choirmasters of each choir. Thanks to this project, singers and listeners can get acquainted with the unique musical roots and traditions of the V4 region via carefully selected and elegantly rendered compositions.

“Our goal was not only to convey the beauty and depth of folk music but also to strengthen cultural awareness and connections between our nations,” said Pavel Režný, the main organiser of the project and choirmaster of Palacký University’s Ateneo. “The joint recording on CD is a tangible result of this unique cooperation, which brings joy not only to the singers involved but also now to the general public,” he added.

The recording took place at the last joint meeting of the four choirs in April this year in Olomouc, after which the editing, mixing, and remastering of the recordings followed. The recording can now be listened to for free on the Ateneo Choir’s YouTube channel, making the results of the project widely and sustainably available to all interested parties. The project builds on successful collaborations from 2010 and 2017 and is a testament to the power of music to transcend borders and unite nations.

Mezinárodní projekt Visegrad Choral Bridges III – Folklore Inspiration, financovaný Visegrádským fondem, propojil během posledního roku čtyři univerzitní sbory ze Slovenska, Polska, Maďarska a České republiky, kterou reprezentoval Smíšený komorní sbor Ateneo Univerzity Palackého. Vedle závěrečného koncertu v olomouckém Červeném kostele vzniklo také CD, které je nyní zdarma k poslechu na YouTube.

Univerzitní sbory si daly za cíl oslavit a zachovat bohatství národních folklorních tradic visegrádského regionu. CD proto obsahuje společnou nahrávku sborových úprav lidových písní v původních jazycích všech zúčastněných zemí, kterou řídili sbormistři jednotlivých sborů. Díky tomuto projektu se zpěváci i posluchači mohou seznámit s unikátními hudebními kořeny a tradicemi regionu V4 prostřednictvím pečlivě vybraných a stylově interpretovaných skladeb.

„Naším cílem bylo nejen předat krásu a hloubku lidové hudby, ale také posílit kulturní povědomí a propojení mezi našimi národy,“ řekl Pavel Režný, hlavní organizátor projektu a sbormistr Smíšeného komorního sboru Ateneo Univerzity Palackého. „Společná nahrávka na CD je hmatatelným výsledkem této jedinečné spolupráce, která přináší radost nejen zpěvákům, ale i široké veřejnosti,“ doplnil.

Natáčení CD proběhlo na posledním společném setkání všech sborů letos v první půlce dubna přímo v Olomouci, potom následoval střih, mix a remastering nahrávek. Nyní si lze nahrávku zdarma poslechnout na YouTube kanále sboru Ateneo, díky čemuž jsou výsledky projektu široce a udržitelně dostupné všem zájemcům. Projekt navazuje na úspěšné spolupráce z let 2010 a 2017 a je důkazem toho, že hudba dokáže překonávat hranice a spojovat národy.

Mezinárodní projekt Visegrad Choral Bridges III – Folklore Inspiration, financovaný Visegrádským fondem, propojil během posledního roku čtyři univerzitní sbory ze Slovenska, Polska, Maďarska a České republiky, kterou reprezentoval Smíšený komorní sbor Ateneo Univerzity Palackého. Vedle závěrečného koncertu v olomouckém Červeném kostele vzniklo také CD, které je nyní zdarma k poslechu na YouTube.

Univerzitní sbory si daly za cíl oslavit a zachovat bohatství národních folklorních tradic visegrádského regionu. CD proto obsahuje společnou nahrávku sborových úprav lidových písní v původních jazycích všech zúčastněných zemí, kterou řídili sbormistři jednotlivých sborů. Díky tomuto projektu se zpěváci i posluchači mohou seznámit s unikátními hudebními kořeny a tradicemi regionu V4 prostřednictvím pečlivě vybraných a stylově interpretovaných skladeb.

„Naším cílem bylo nejen předat krásu a hloubku lidové hudby, ale také posílit kulturní povědomí a propojení mezi našimi národy,“ řekl Pavel Režný, hlavní organizátor projektu a sbormistr Smíšeného komorního sboru Ateneo Univerzity Palackého. „Společná nahrávka na CD je hmatatelným výsledkem této jedinečné spolupráce, která přináší radost nejen zpěvákům, ale i široké veřejnosti,“ doplnil.

Natáčení CD proběhlo na posledním společném setkání všech sborů letos v první půlce dubna přímo v Olomouci, potom následoval střih, mix a remastering nahrávek. Nyní si lze nahrávku zdarma poslechnout na YouTube kanále sboru Ateneo, díky čemuž jsou výsledky projektu široce a udržitelně dostupné všem zájemcům. Projekt navazuje na úspěšné spolupráce z let 2010 a 2017 a je důkazem toho, že hudba dokáže překonávat hranice a spojovat národy.

A new method for simple and fast analysis of plant hormones has been developed by scientists from CATRIN,  Palacký University and the Olomouc Crop Research Institute. They have developed and validated a procedure that uses a less common type of chromatography (HILIC), which can analyse several different groups of hormones at once, without the need for complex sample preparation. Combining this method with large-scale plant phenotyping provided a new tool for studying plant-environment interactions. They published the results of their research in The Plant Journal.

Plant hormones, which influence almost every aspect of the plant life cycle and also control plant responses to the environment, are involved in complex signalling networks. These can be more easily deciphered through complex analytical methods capable of capturing information on several groups of plant hormones simultaneously. Previously used methods for this purpose were mostly based on reversed-phase (RP) liquid chromatography and detection by mass spectrometry. Hydrophilic interaction chromatography (HILIC) is an alternative chromatographic method that is increasingly being applied in the analysis of biological samples.

“That’s why we developed and validated the HILIC method for comprehensive analysis of plant hormones, including a rapid sample preparation procedure. It allows the screening of 45 different plant hormones. This method is faster and more efficient because it does not require derivatisation or fractionation, which are usually time-consuming steps in hormone analysis. In addition, the new approach is more sensitive and can detect even very small amounts of these growth regulators. However, this publication does not only discuss the new chromatographic method, but also highlights the great potential of linking it to phenotyping of plants exposed to a multifactorial combination of stresses to study plant interactions with the environment in which they are usually exposed to different types of stresses simultaneously. This will allow us to better understand how plants respond to stress conditions such as salinity or nutrient deficiency, which may have practical applications, for example, in agriculture to improve plant resistance,” said corresponding author of the paper, Petr Tarkowski.

He said the researchers also placed great emphasis on making the method consistent and reliable, factors that are often lacking in HILIC methods.

In the paper, the authors demonstrated the potential of the method with a case study that combined hormone analysis with high-throughput non-invasive phenotyping to examine the responses of three Arabidopsis ecotypes to salinity, low nutrient availability, and a combination of the two. The results suggest that the simultaneous determination of several groups of plant hormones could be a valuable tool for a deeper understanding of the networks, interactions and dynamics of plant hormones in complex plant-environment interactions.

Novou metodu pro jednoduchou a rychlou analýzu rostlinných hormonů vyvinuli vědci z CATRIN Univerzity Palackého a olomouckého pracoviště Výzkumného ústavu rostlinné výroby. Vytvořili a ověřili postup, jenž využívá méně obvyklý typ chromatografie (HILIC), která umí analyzovat více různých skupin hormonů najednou, navíc bez nutnosti složitých příprav vzorků. Kombinací této metody s velkokapacitní fenotypizací rostlin získali nový nástroj pro studium interakce rostlin s prostředím. Výsledky výzkumu publikovali v časopise The Plant Journal.

Rostlinné hormony, které ovlivňují téměř každý aspekt životního cyklu rostlin a řídí rovněž jejich reakce na prostředí, jsou zapojeny do složitých signalizačních sítí. Ty lze snáze rozluštit pomocí komplexních analytických metod schopných zachytit informace o několika skupinách rostlinných hormonů současně. Dříve používané metody k tomuto účelu byly většinou založeny na kapalinové chromatografii v systému reverzních fází (RP) a detekci pomocí hmotnostní spektrometrie. Hydrofilní interakční chromatografie (HILIC) je alternativní chromatografická metoda, která se stále častěji uplatňuje při analýzách biologických vzorků.

„Proto jsme vyvinuli a validovali metodu HILIC pro komplexní analýzu rostlinných hormonů, včetně rychlého postupu přípravy vzorků. Umožňuje screening 45 různých rostlinných hormonů. Tato metoda je rychlejší a efektivnější, protože nevyžaduje derivatizaci ani frakcionaci, což jsou obvykle časově náročné kroky při analýze hormonů. Nový přístup je navíc citlivější a může odhalit i velmi malé množství těchto regulátorů růstu. Tato publikace však nepojednává jen o nové chromatografické metodě, ale poukazuje na velký potenciál jejího propojení s fenotypizací rostlin vystavených multifaktoriální kombinaci stresů při studiu interakcí rostlin s prostředím. Díky tomu budeme moci lépe pochopit, jak rostliny reagují na stresové podmínky, jako je zasolení nebo nedostatek živin, což může mít praktické využití například v zemědělství při zlepšování odolnosti rostlin,“ uvedl korespondující autor článku Petr Tarkowski.

Podle něj kladli výzkumníci také velký důraz na to, aby byla metoda konzistentní a spolehlivá, což jsou faktory, které často v metodách HILIC chybí.

Potenciál metody autoři v článku demonstrovali na případové studii, která kombinuje hormonální analýzu s vysokokapacitní neinvazivní fenotypizací při zkoumání reakcí tří ekotypů Arabidopsis na zasolení, nízkou dostupnost živin a jejich kombinaci. Výsledky naznačují, že současné stanovení několika skupin rostlinných hormonů by mohlo být cenným nástrojem pro hlubší pochopení sítí, vzájemné komunikace a dynamiky rostlinných hormonů v komplexních interakcích rostlin s prostředím.

Novou metodu pro jednoduchou a rychlou analýzu rostlinných hormonů vyvinuli vědci z CATRIN Univerzity Palackého a olomouckého pracoviště Výzkumného ústavu rostlinné výroby. Vytvořili a ověřili postup, jenž využívá méně obvyklý typ chromatografie (HILIC), která umí analyzovat více různých skupin hormonů najednou, navíc bez nutnosti složitých příprav vzorků. Kombinací této metody s velkokapacitní fenotypizací rostlin získali nový nástroj pro studium interakce rostlin s prostředím. Výsledky výzkumu publikovali v časopise The Plant Journal.

Rostlinné hormony, které ovlivňují téměř každý aspekt životního cyklu rostlin a řídí rovněž jejich reakce na prostředí, jsou zapojeny do složitých signalizačních sítí. Ty lze snáze rozluštit pomocí komplexních analytických metod schopných zachytit informace o několika skupinách rostlinných hormonů současně. Dříve používané metody k tomuto účelu byly většinou založeny na kapalinové chromatografii v systému reverzních fází (RP) a detekci pomocí hmotnostní spektrometrie. Hydrofilní interakční chromatografie (HILIC) je alternativní chromatografická metoda, která se stále častěji uplatňuje při analýzách biologických vzorků.

„Proto jsme vyvinuli a validovali metodu HILIC pro komplexní analýzu rostlinných hormonů, včetně rychlého postupu přípravy vzorků. Umožňuje screening 45 různých rostlinných hormonů. Tato metoda je rychlejší a efektivnější, protože nevyžaduje derivatizaci ani frakcionaci, což jsou obvykle časově náročné kroky při analýze hormonů. Nový přístup je navíc citlivější a může odhalit i velmi malé množství těchto regulátorů růstu. Tato publikace však nepojednává jen o nové chromatografické metodě, ale poukazuje na velký potenciál jejího propojení s fenotypizací rostlin vystavených multifaktoriální kombinaci stresů při studiu interakcí rostlin s prostředím. Díky tomu budeme moci lépe pochopit, jak rostliny reagují na stresové podmínky, jako je zasolení nebo nedostatek živin, což může mít praktické využití například v zemědělství při zlepšování odolnosti rostlin,“ uvedl korespondující autor článku Petr Tarkowski.

Podle něj kladli výzkumníci také velký důraz na to, aby byla metoda konzistentní a spolehlivá, což jsou faktory, které často v metodách HILIC chybí.

Potenciál metody autoři v článku demonstrovali na případové studii, která kombinuje hormonální analýzu s vysokokapacitní neinvazivní fenotypizací při zkoumání reakcí tří ekotypů Arabidopsis na zasolení, nízkou dostupnost živin a jejich kombinaci. Výsledky naznačují, že současné stanovení několika skupin rostlinných hormonů by mohlo být cenným nástrojem pro hlubší pochopení sítí, vzájemné komunikace a dynamiky rostlinných hormonů v komplexních interakcích rostlin s prostředím.

Extrémní a výkonné objekty ve vesmíru, jako jsou supermasivní černé díry a supernovy, vyzařují gama záření. Observatoř Cherenkov Telescope Array Observatory se stane nejvýkonnější pozemní observatoří na světě v oblasti vysokoenergetické gama astronomie. Její spolumluvčí Rene Ong, který FZÚ letos navštívil, popsal vědeckou vysokoenergetickou odyseu.  Popis UCLA Professor of Physics and Astronomy Rene Ong speaks at SLAC's 50th Anniversary Science Symposium. | foto: Matt Beardsley/SLAC National Accelerator Laboratory

Prohlédnout si prostory Uměleckého centra UP, filozofické fakulty nebo Teoretických ústavů lékařské fakulty, užít si bohatý program připravený přírodovědci na Envelopě i v botanické zahradě nebo se začíst do starých tisků v knihovně ve Zbrojnici – to vše mohli zažít návštěvníci na Univerzitě Palackého během olomouckých Dnů evropského dědictví.

Univerzita přitom nechyběla ani přímo v centru města, ať už šlo o informační stánek s relax zónou nebo prezentace katedry germanistiky FF UP v rámci Rakouského dne. Osobnosti spojené s UP bylo možné vidět i mezi vystupujícími umělci, mimo jiné když se o hudební vrchol sobotního večera postaral absolvent LF UP zpěvák Marcell. 

Níže si můžete prohlédnout fotografie z některých zpřístupněných univerzitních prostor a z programu v centru města.