Tisíce běžců a běžkyň a jejich fanoušků zaplní v sobotu 14. června olomoucké ulice při největším moravském běžeckém svátku na Moravě. Patnáctý ročník Mattoni Running Festivalu Olomouc, jehož je Univerzita Palackého dlouholetým hlavním partnerem, nabídne nejen náročný půlmaraton, ale také štafetové závody, rodinnou míli a dětský běh nebo pětikilometrový závod. Právě v něm mohou zaměstnanci a studující univerzity získat Pohár rektora UP.
S olomouckým půlmaratonem je od počátku spojena také Univerzita Palackého a nejinak tomu bude i letos. Vůbec poprvé bude součástí pětikilometrového závodu od 15 hodin Běh o pohár rektora UP, ve kterém poměří síly studenti a zaměstnanci univerzity v mužské a ženské kategorii.
„Běh o pohár rektora byl do loňského roku součástí nejnáročnější půlmaratonské trati. Po dohodě s organizátory jsme letos zvolili trať pětikilometrovou, protože věříme, že tam přiláká daleko větší množství závodníků v barvách univerzity,“ doplnil Ondřej Martínek z oddělení marketingu UP. Poháry nejrychlejší běžkyni a běžci předá rektor UP Michael Kohajda hned po závodě na Horním náměstí.
Právníci poběží pro dobrou věc
Netradičním způsobem se k Běhu o pohár rektora postavila právnická fakulta. Nejen studenty práva se rozhodli motivovat Klára Hamuľáková, předsedkyně fakultního senátu, a proděkani Petr Podrazil a Pavel Petr.
„Pokud některý z našich tří akademiků doběhne do cíle pětikilometrového běhu o Pohár rektora a současně do startu závodu přibude na transparentním účtu Nadačního fondu Petra Zoubka, pojmenovaném po výjimečném posluchači PF UP, který těsně před dokončením studia v roce 2019 podlehl agresivnímu nádorovému onemocnění, 10 000 Kč, tak si proděkan Podrazil nechá narůst vousy, a naopak proděkan Pavel Petr se oholí,“ popsala sázku na dobrou věc Eva Hrudníková, fakultní vedoucí pro oblast komunikace a marketingu. Přispět lze pod odkazem zde.
Registrovat se na 5km Běh o Pohár rektora UP můžete zde.
Být součástí největší běžecké události na Moravě můžete, i když běhu neholdujete. Organizátoři totiž na sobotní odpoledne a večer hledají dobrovolníky, vedoucí úseků a fyzioterapeuty. Zájemci, na které čeká za odměnu originální tričko, kšiltovka a ledvinka a o které bude postaráno i po stránce občerstvení, se mohou přihlašovat do čtvrtečního poledne prostřednictvím tohoto formuláře.
Galerie sociální fotografie Filozofické fakulty Univerzity Palackého nabízí zajímavou výstavu na téma paliativa. Soubor snímků s názvem Paliativní péče ve fotografii vystavuje v tamních prostorách Dagmar Ultzenová, zdravotní sestra pražské Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského.
Paliativa, téma náročné, vážné, k životu patřící. Do prostor katedry sociologie, andragogiky a kulturní antropologie FF UP jej v cyklu černobílých snímků přivezla Dagmar Ultzenová. Zdravotní sestra s osmiletou praxí v oddělení paliativní péče Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského se fotografiemi na uvedené téma začala zabývat postupně.
Paliativní péče ve fotografii, Galerie sociální fotografie, katedra sociologie, andragogiky a kulturní antropologie FF UP (třída Svobody 26). Výstava potrvá do 27. června.
„Vystoupit z role zdravotní sestry do role fotografa, za něhož se vůbec nepovažuji, bylo těžké. První fotky vznikaly jako jakési pokusy přiblížit se ve vší důstojnosti k pacientovi. Nejdříve jsem tedy fotila pěkné výhledy z oken, poté výhledy s předměty, které patří do oblasti zdravotnictví. Pak i pacienty. S potřebou ukázat, v jakém stavu jsou a jak se jim daří, aniž by byli na snímcích rozpoznatelní. Nemůžete se ptát pacienta, který má třeba týden, měsíc do smrti, jestli ho můžete fotit. To nejde. Souhlas s focením jsem tak měla pouze od jednoho z nich, který na tom byl zdravotně líp. Fotila jsem tedy především detaily, rukou, fotila jsem ucho, nohy,“ uvedla Dagmar Ultzenová. Z jejího vyprávění se návštěvník při vernisáži dozvěděl mnohé nejen o tom, jak snímky vznikaly, za jakých okolností, s jakým příběhem, ale i tom, co vlastně paliativa je a jaké služby, zázemí a terapie paliativní oddělení uvedené církevní nemocnice, v níž působí, nabízí.
„Práce v tomto oddělení mě naplňuje. Paliativní péče není o smrti, ale o životě. Je to velká pravda. Lidem, kteří u nás leží, neurychlíme smrt, děláme jim život, než nastane jejich čas, kdy mají zemřít, snesitelný. V mnohém to je smutné. Chci ale říct, že v životě paliativního oddělení je spousta momentů, kdy si řeknu: ano, tato práce mi dává velký smysl. Například, když se vážně nemocný muž, který u nás ležel, v prostředí paliativního oddělení i oženil. Je i podstatné říct, že jsou tady také lidé, jejichž zdravotní stav se zlepší a vrátí se, alespoň na přechodnou dobu, domů,“ doplnila autorka výstavy.
Fotografii se věnuje delší dobu. Sama o sobě říká, že fotit začala s objevem mobilu s dobrým foťákem. Fotografuje přírodu, podle vlastních slov pak nehezká místa, opuštěné domy či továrny, také kláštery. „V nehezkém nacházím krásu. Fotky neopravuji, neretušuji, fotím autenticitu, reálnost.“
Paliativní péče je útěšná či úlevná péče, je komplexní, aktivní a na kvalitu života orientovaná péče, kdy pacient trpí nevyléčitelnou nemocí v pokročilém či terminálním stádiu. Cílem paliativní péče je zmírnit jeho bolest a další tělesná a duševní strádání, zachovat pacientovi důstojnost a poskytnout podporu jeho blízkým. Jejím cílem tedy není zlepšení stavu pacienta, ale pokojný a důstojný odchod bez bolesti.
Galerie sociální fotografie katedry sociologie, andragogiky a kulturní antropologie FF UP pořádá výstavy fotografií tématicky orientovaných podle zaměření pracoviště. Fotografie témat ze sociologické, andragogické a kulturně antropologické oblasti spoluutvářejí obraz sociálních věd pěstovaných na katedře.
Galerie sociální fotografie Filozofické fakulty Univerzity Palackého nabízí zajímavou výstavu na téma paliativa. Soubor snímků s názvem Paliativní péče ve fotografii vystavuje v tamních prostorách Dagmar Ultzenová, zdravotní sestra pražské Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského.
Paliativa, téma náročné, vážné, k životu patřící. Do prostor katedry sociologie, andragogiky a kulturní antropologie FF UP jej v cyklu černobílých snímků přivezla Dagmar Ultzenová. Zdravotní sestra s osmiletou praxí v oddělení paliativní péče Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského se fotografiemi na uvedené téma začala zabývat postupně.
Paliativní péče ve fotografii, Galerie sociální fotografie, katedra sociologie, andragogiky a kulturní antropologie FF UP (třída Svobody 26). Výstava potrvá do 27. června.
„Vystoupit z role zdravotní sestry do role fotografa, za něhož se vůbec nepovažuji, bylo těžké. První fotky vznikaly jako jakési pokusy přiblížit se ve vší důstojnosti k pacientovi. Nejdříve jsem tedy fotila pěkné výhledy z oken, poté výhledy s předměty, které patří do oblasti zdravotnictví. Pak i pacienty. S potřebou ukázat, v jakém stavu jsou a jak se jim daří, aniž by byli na snímcích rozpoznatelní. Nemůžete se ptát pacienta, který má třeba týden, měsíc do smrti, jestli ho můžete fotit. To nejde. Souhlas s focením jsem tak měla pouze od jednoho z nich, který na tom byl zdravotně líp. Fotila jsem tedy především detaily, rukou, fotila jsem ucho, nohy,“ uvedla Dagmar Ultzenová. Z jejího vyprávění se návštěvník při vernisáži dozvěděl mnohé nejen o tom, jak snímky vznikaly, za jakých okolností, s jakým příběhem, ale i tom, co vlastně paliativa je a jaké služby, zázemí a terapie paliativní oddělení uvedené církevní nemocnice, v níž působí, nabízí.
„Práce v tomto oddělení mě naplňuje. Paliativní péče není o smrti, ale o životě. Je to velká pravda. Lidem, kteří u nás leží, neurychlíme smrt, děláme jim život, než nastane jejich čas, kdy mají zemřít, snesitelný. V mnohém to je smutné. Chci ale říct, že v životě paliativního oddělení je spousta momentů, kdy si řeknu: ano, tato práce mi dává velký smysl. Například, když se vážně nemocný muž, který u nás ležel, v prostředí paliativního oddělení i oženil. Je i podstatné říct, že jsou tady také lidé, jejichž zdravotní stav se zlepší a vrátí se, alespoň na přechodnou dobu, domů,“ doplnila autorka výstavy.
Fotografii se věnuje delší dobu. Sama o sobě říká, že fotit začala s objevem mobilu s dobrým foťákem. Fotografuje přírodu, podle vlastních slov pak nehezká místa, opuštěné domy či továrny, také kláštery. „V nehezkém nacházím krásu. Fotky neopravuji, neretušuji, fotím autenticitu, reálnost.“
Paliativní péče je útěšná či úlevná péče, je komplexní, aktivní a na kvalitu života orientovaná péče, kdy pacient trpí nevyléčitelnou nemocí v pokročilém či terminálním stádiu. Cílem paliativní péče je zmírnit jeho bolest a další tělesná a duševní strádání, zachovat pacientovi důstojnost a poskytnout podporu jeho blízkým. Jejím cílem tedy není zlepšení stavu pacienta, ale pokojný a důstojný odchod bez bolesti.
Galerie sociální fotografie katedry sociologie, andragogiky a kulturní antropologie FF UP pořádá výstavy fotografií tématicky orientovaných podle zaměření pracoviště. Fotografie témat ze sociologické, andragogické a kulturně antropologické oblasti spoluutvářejí obraz sociálních věd pěstovaných na katedře.
Zvláštní ocenění za dlouhodobé vedení kvalitních studentských prací v oblasti kartografie získala katedra geoinformatiky přírodovědecké fakulty na 27. ročníku prestižní soutěže Mapa roku, kterou pořádá Česká kartografická společnost.
„Zvláštní ocenění odborné komise pro soutěž Mapa roku je nejvyšším odborným uznáním, které může pracoviště v oboru kartografie v České republice obdržet. Jak je přímo ve znění ocenění uvedeno, jedná se o výsledek dlouhodobé činnosti. Speciálně v kategorii studentských kartografických produktů se kvalifikační práce našich studentů objevují v nominacích na ocenění Mapa roku pravidelně, od roku 2001 jich naši studenti získali více než deset. V uplynulých letech se dostalo tohoto ocenění i přímo našemu pracovišti, a to například za dlouholetou a kvalitní kartografickou produkci v edici M.A.P.S., kvalitní vizualizaci problematiky nářečí českého jazyka nebo za inovativní přístup v české tyflokartografii. Ve všech případech se jedná o ocenění za výsledky společného úsilí našich pracovníků i studentů udržet nejvyšší možnou míru kvality tzv. olomoucké kartografické školy,“ uvedl vedoucí katedry geoinformatiky Vilém Pechanec.
V kategorii Atlasy, soubory a edice map zvítězil Soubor školních sešitových atlasů, který vydala společnost Kartografie Praha. Toto české nakladatelství si odneslo první cenu i v kategorii Samostatná kartografická díla za Cestovatelskou mapu Česka.
Jako nejlepší digitální kartografický produkt a aplikaci na internetu byla vybrána TimeMap.org – Interaktivní mapa historie, vytvořená společností MapTiler, s. r. o. V kategorii Kartografická díla pro školy a vzdělávání zvítězil časopis Dnešní svět, který vydávají organizace TERRA-KLUB, o. p. s., a TERRA, s. r. o.
V kategorii Studentské kartografické práce byla oceněna Vizualizace a prezentace historických prostorových jevů od Petry Justové z Českého vysokého učení technického v Praze.
Další zvláštní ceny byly uděleny Českému úřadu zeměměřickému a katastrálnímu za vysokou úroveň integrace a prezentace dat Digitální technické mapy krajů a také autorskému kolektivu Jiří Šmída, Daniel Vrbík a Ondřej Horáček za dlouhodobé kvalitní zpracování festivalových map Anifilm Liberec.
Zvláštní ocenění za dlouhodobé vedení kvalitních studentských prací v oblasti kartografie získala katedra geoinformatiky přírodovědecké fakulty na 27. ročníku prestižní soutěže Mapa roku, kterou pořádá Česká kartografická společnost.
„Zvláštní ocenění odborné komise pro soutěž Mapa roku je nejvyšším odborným uznáním, které může pracoviště v oboru kartografie v České republice obdržet. Jak je přímo ve znění ocenění uvedeno, jedná se o výsledek dlouhodobé činnosti. Speciálně v kategorii studentských kartografických produktů se kvalifikační práce našich studentů objevují v nominacích na ocenění Mapa roku pravidelně, od roku 2001 jich naši studenti získali více než deset. V uplynulých letech se dostalo tohoto ocenění i přímo našemu pracovišti, a to například za dlouholetou a kvalitní kartografickou produkci v edici M.A.P.S., kvalitní vizualizaci problematiky nářečí českého jazyka nebo za inovativní přístup v české tyflokartografii. Ve všech případech se jedná o ocenění za výsledky společného úsilí našich pracovníků i studentů udržet nejvyšší možnou míru kvality tzv. olomoucké kartografické školy,“ uvedl vedoucí katedry geoinformatiky Vilém Pechanec.
V kategorii Atlasy, soubory a edice map zvítězil Soubor školních sešitových atlasů, který vydala společnost Kartografie Praha. Toto české nakladatelství si odneslo první cenu i v kategorii Samostatná kartografická díla za Cestovatelskou mapu Česka.
Jako nejlepší digitální kartografický produkt a aplikaci na internetu byla vybrána TimeMap.org – Interaktivní mapa historie, vytvořená společností MapTiler, s. r. o. V kategorii Kartografická díla pro školy a vzdělávání zvítězil časopis Dnešní svět, který vydávají organizace TERRA-KLUB, o. p. s., a TERRA, s. r. o.
V kategorii Studentské kartografické práce byla oceněna Vizualizace a prezentace historických prostorových jevů od Petry Justové z Českého vysokého učení technického v Praze.
Další zvláštní ceny byly uděleny Českému úřadu zeměměřickému a katastrálnímu za vysokou úroveň integrace a prezentace dat Digitální technické mapy krajů a také autorskému kolektivu Jiří Šmída, Daniel Vrbík a Ondřej Horáček za dlouhodobé kvalitní zpracování festivalových map Anifilm Liberec.
Kéž lavičko, kéž bys promluvila je název chystané výstavy Jana Zemánka, sochaře, řezbáře, pedagoga a zároveň absolventa Univerzity Palackého. U jeho laviček se návštěvníci Botanické zahrady PřF UP budou moci zastavit už 24. června.
Jan Zemánek, absolvent Univerzity Palackého, připravuje pro Botanickou zahradu PřF UP vizuálně atraktivní a myšlenkově podnětnou výstavu. Rozehrává v ní výtvarný dialog s tím, co známe z veřejného prostoru, ale málokdy si toho všimneme jinak než prakticky. V jeho expozici nebudou lavičky jen místem odpočinku, ale i výchozím bodem pro úvahy o mezilidských vztazích, paměti i samotném výtvarném vyjadřování. Návštěvníky tak zve ke sdílenému zastavení – doslova i obrazně.
Kéž lavičko, kéž bys promluvila.
Botanická zahrada PřF UP, vernisáž 24. června od 18 hodin.
Výstavu bude možné navštívit do 31. srpna.
„Věřím, že pamětníkům nemusím napovídat, odkud pochází název této výstavy, nicméně pro ty mladší raději přidám vysvětlení. Jde o první slova sladkobolné písně Lavička v jasmínu, v níž se zpěvačka Yvetta Simonová přiznává k subtilnímu vandalismu spočívajícímu v rytí srdíčka s monogramy do lavičky v parku,“ vysvětlil název výstavy Ondřej Michálek z katedry výtvarné výchovy PdF UP.
Jan Zemánek podle něj pracuje se záměrnou výtvarnou redukcí. Jeho figury, často antropomorfní lavičky, jsou zjednodušené až k tvarové podstatě, neztrácejí však schopnost vyprávět.
„Radikální zjednodušení figur, až na jakési trojrozměrné piktogramy, pokoušení hranice, kde se zbavujeme všeho nepodstatného, ale přitom neztrácíme to, co je schopno vypovídat, je poloha dosti riskantní,“ doplnil grafik Ondřej Michálek. Tato výtvarná strategie podle něj není jen formální volbou. Souvisí s autorovým vědomým rozhodnutím omezit svůj prostor a tím jej zpřesnit. V době, kdy umění často hledá sílu v otevřenosti a mnohosti, tak Jan Zemánek nabízí naopak přesný a soustředěný přístup.
Výstava s názvem Kéž lavičko, kéž bys promluvila zve diváka k interpretaci, nabízí prostor pro osobní asociace, umožňuje i tiché rozhovory s objekty, které mají co říct – pokud jsme ochotní naslouchat.
„Prosím, i když si na lavičky Jana Zemánka lze sednout, srdíčka s monogramy do nich neryjte,“ uzavřel Ondřej Michálek. Více o výstavě zde.
Jan Zemánek, sochař, řezbář a pedagog. Jeho tvorba sahá od komorních děl až po rozměrné památníky a veřejné plastiky doma i v zahraničí. Vedle volného umění je také autorem heraldických symbolů, medailí a insignií. Absolvoval katedru teorie a výtvarné výchovy Univerzity Palackého, kde jej v šedesátých letech výrazně ovlivnily osobnosti jako Václav Zykmund či Aljo Beran. Už jako student navrhl vítězný plakát pro Majáles 1968. Jako pedagog Základní umělecké školy v Novém Jičíně vychoval a na profesionální uměleckou dráhu připravil víc než stovku žáků. Jeho charakteristickým rukopisem je spojení sochařství s humorem, výrazovou zkratkou a designem – například v sérii „antropomorfních laviček“, které dnes najdeme nejen v České republice, ale i v Rakousku či Francii.
Kéž lavičko, kéž bys promluvila je název chystané výstavy Jana Zemánka, sochaře, řezbáře, pedagoga a zároveň absolventa Univerzity Palackého. U jeho laviček se návštěvníci Botanické zahrady PřF UP budou moci zastavit už 24. června.
Jan Zemánek, absolvent Univerzity Palackého, připravuje pro Botanickou zahradu PřF UP vizuálně atraktivní a myšlenkově podnětnou výstavu. Rozehrává v ní výtvarný dialog s tím, co známe z veřejného prostoru, ale málokdy si toho všimneme jinak než prakticky. V jeho expozici nebudou lavičky jen místem odpočinku, ale i výchozím bodem pro úvahy o mezilidských vztazích, paměti i samotném výtvarném vyjadřování. Návštěvníky tak zve ke sdílenému zastavení – doslova i obrazně.
Kéž lavičko, kéž bys promluvila.
Botanická zahrada PřF UP, vernisáž 24. června od 18 hodin.
Výstavu bude možné navštívit do 31. srpna.
„Věřím, že pamětníkům nemusím napovídat, odkud pochází název této výstavy, nicméně pro ty mladší raději přidám vysvětlení. Jde o první slova sladkobolné písně Lavička v jasmínu, v níž se zpěvačka Yvetta Simonová přiznává k subtilnímu vandalismu spočívajícímu v rytí srdíčka s monogramy do lavičky v parku,“ vysvětlil název výstavy Ondřej Michálek z katedry výtvarné výchovy PdF UP.
Jan Zemánek podle něj pracuje se záměrnou výtvarnou redukcí. Jeho figury, často antropomorfní lavičky, jsou zjednodušené až k tvarové podstatě, neztrácejí však schopnost vyprávět.
„Radikální zjednodušení figur, až na jakési trojrozměrné piktogramy, pokoušení hranice, kde se zbavujeme všeho nepodstatného, ale přitom neztrácíme to, co je schopno vypovídat, je poloha dosti riskantní,“ doplnil grafik Ondřej Michálek. Tato výtvarná strategie podle něj není jen formální volbou. Souvisí s autorovým vědomým rozhodnutím omezit svůj prostor a tím jej zpřesnit. V době, kdy umění často hledá sílu v otevřenosti a mnohosti, tak Jan Zemánek nabízí naopak přesný a soustředěný přístup.
Výstava s názvem Kéž lavičko, kéž bys promluvila zve diváka k interpretaci, nabízí prostor pro osobní asociace, umožňuje i tiché rozhovory s objekty, které mají co říct – pokud jsme ochotní naslouchat.
„Prosím, i když si na lavičky Jana Zemánka lze sednout, srdíčka s monogramy do nich neryjte,“ uzavřel Ondřej Michálek. Více o výstavě zde.
Jan Zemánek, sochař, řezbář a pedagog. Jeho tvorba sahá od komorních děl až po rozměrné památníky a veřejné plastiky doma i v zahraničí. Vedle volného umění je také autorem heraldických symbolů, medailí a insignií. Absolvoval katedru teorie a výtvarné výchovy Univerzity Palackého, kde jej v šedesátých letech výrazně ovlivnily osobnosti jako Václav Zykmund či Aljo Beran. Už jako student navrhl vítězný plakát pro Majáles 1968. Jako pedagog Základní umělecké školy v Novém Jičíně vychoval a na profesionální uměleckou dráhu připravil víc než stovku žáků. Jeho charakteristickým rukopisem je spojení sochařství s humorem, výrazovou zkratkou a designem – například v sérii „antropomorfních laviček“, které dnes najdeme nejen v České republice, ale i v Rakousku či Francii.
Centrum Olomouce o uplynulém víkendu ožilo Svátky města. Třídenní program, který nabídl hudební vystoupení, komentované prohlídky, aktivity pro děti nebo třeba taneční večer, zahájil slavnostní průvod ke cti patronky města sv. Pavlíny. Nechyběli v něm ani zástupci Univerzity Palackého a jejích fakult.
Svatá Pavlína se patronkou Olomouce stala poté, co sem byly v době morové epidemie přeneseny její ostatky. Když prošly v průvodu městem, nemoc podle dobových záznamů ustoupila. Slavnostní procesí ke cti světice je nedílnou součástí novodobých Svátků města a každoročně slibuje zajímavou podívanou, když v něm za doprovodu hudby kráčí či jedou v historických kočárech představitelé města, církve, univerzity, vojska a dalších místních významných institucí a organizací.
Ještě než se letošní průvod dal do pohybu, pozdravil přítomné na Horním náměstí primátor Miroslav Žbánek, biskup Antonín Basler a také prorektor UP pro komunikaci a společenskou odpovědnost Matěj Dostálek. „Synergie města, církve a univerzity je základem jedinečného charakteru našeho města. Už více než 450 let spolu vytváříme prostor, kde má své místo víra, rozum i služba veřejnost. Ať je Olomouc i nadále městem, které spojuje minulost, přítomnost i budoucnost, jejímž živoucím symbolem je více než 20 tisíc studentů naší univerzity,“ popřál prorektor městu.
Kromě Matěje Dostálka se průvodu zúčastnila také prorektorka pro studium a celoživotní vzdělávání Jitka Petrová, předsedkyně Akademického senátu UP Irena Smolová a taláry oblékli i zástupci téměř všech fakult.
Slavnostní procesí se vydalo z Horního náměstí k Mariánskému sloupu na Dolním náměstí, kde probošt František Hanáček pronesl krátkou modlitbu, a poté do kostela sv. Mořice, kde proběhla bohoslužba.
Níže si můžete prohlédnout fotografie z průvodu od Jakuba Čermáka.
Univerzita se podílela i na dalším programu Svátků města. Během soboty se tak například zájemci mohli leccos zajímavého dozvědět a pobavit se u stánku Pevnosti poznání nebo si odpočinout v univerzitní chill out zóně.
Centrum Olomouce o uplynulém víkendu ožilo Svátky města. Třídenní program, který nabídl hudební vystoupení, komentované prohlídky, aktivity pro děti nebo třeba taneční večer, zahájil slavnostní průvod ke cti patronky města sv. Pavlíny. Nechyběli v něm ani zástupci Univerzity Palackého a jejích fakult.
Svatá Pavlína se patronkou Olomouce stala poté, co sem byly v době morové epidemie přeneseny její ostatky. Když prošly v průvodu městem, nemoc podle dobových záznamů ustoupila. Slavnostní procesí ke cti světice je nedílnou součástí novodobých Svátků města a každoročně slibuje zajímavou podívanou, když v něm za doprovodu hudby kráčí či jedou v historických kočárech představitelé města, církve, univerzity, vojska a dalších místních významných institucí a organizací.
Ještě než se letošní průvod dal do pohybu, pozdravil přítomné na Horním náměstí primátor Miroslav Žbánek, biskup Antonín Basler a také prorektor UP pro komunikaci a společenskou odpovědnost Matěj Dostálek. „Synergie města, církve a univerzity je základem jedinečného charakteru našeho města. Už více než 450 let spolu vytváříme prostor, kde má své místo víra, rozum i služba veřejnost. Ať je Olomouc i nadále městem, které spojuje minulost, přítomnost i budoucnost, jejímž živoucím symbolem je více než 20 tisíc studentů naší univerzity,“ popřál prorektor městu.
Kromě Matěje Dostálka se průvodu zúčastnila také prorektorka pro studium a celoživotní vzdělávání Jitka Petrová, předsedkyně Akademického senátu UP Irena Smolová a taláry oblékli i zástupci téměř všech fakult.
Slavnostní procesí se vydalo z Horního náměstí k Mariánskému sloupu na Dolním náměstí, kde probošt František Hanáček pronesl krátkou modlitbu, a poté do kostela sv. Mořice, kde proběhla bohoslužba.
Níže si můžete prohlédnout fotografie z průvodu od Jakuba Čermáka.
Univerzita se podílela i na dalším programu Svátků města. Během soboty se tak například zájemci mohli leccos zajímavého dozvědět a pobavit se u stánku Pevnosti poznání nebo si odpočinout v univerzitní chill out zóně.
Martin Faix, vedoucí Centra pro mezinárodní humanitární a operační právo (CIHOL) při Právnické fakultě UP, převzal čestný odznak právní služby Armády ČR. Ocenění získal za dlouhodobou spolupráci a úsilí v oblasti vzdělávání v právu ozbrojeného konfliktu. Odznak s portrétem generála Bohuslava Ečera mu udělil plukovník Emil Hořčička, náčelník právní služby Armády ČR.
„Čestný odznak vnímám jako ocenění dlouhodobého úsilí o rozvoj spolupráce s armádou, zejména v oblasti vzdělávání v právu ozbrojených konfliktů – ať už formou dalšího vzdělávání vojenských právníků nebo rozšířením nabídky relevantních předmětů pro studenty naší fakulty. Právě z jejich řad mnozí později míří do armádní právní služby. O to větší radost mi udělalo, že slavnostního předávání se účastnili i vojenští právníci, absolventi naší fakulty,“ řekl Martin Faix z katedry mezinárodního a evropského práva a vedoucí CIHOL.
Právní služba Armády ČR je klíčovým prvkem vnitřní kontroly a právní podpory velení armády a organizačních útvarů Ministerstva obrany ČR. Její hlavní role spočívá v zajišťování právní podpory pro všechny oblasti působnosti Armády ČR, včetně zahraničních misí.
Současná právní služba si symbolicky za svého patrona zvolila Bohuslava Ečera, který byl československým generálem justiční služby a profesorem mezinárodního trestního práva. Byl také členem Komise Spojených národů pro vyšetřování válečných zločinů či předsedou československé delegace u Mezinárodního vojenského tribunálu pro potrestání válečných zločinců v Norimberku. Právě portrét Bohuslav Ečera zdobí lícovou stranu odznaku, na jeho rubu je znak právní služby a nápis Victoria iustitia patria.
Martin Faix, vedoucí Centra pro mezinárodní humanitární a operační právo (CIHOL) při Právnické fakultě UP, převzal čestný odznak právní služby Armády ČR. Ocenění získal za dlouhodobou spolupráci a úsilí v oblasti vzdělávání v právu ozbrojeného konfliktu. Odznak s portrétem generála Bohuslava Ečera mu udělil plukovník Emil Hořčička, náčelník právní služby Armády ČR.
„Čestný odznak vnímám jako ocenění dlouhodobého úsilí o rozvoj spolupráce s armádou, zejména v oblasti vzdělávání v právu ozbrojených konfliktů – ať už formou dalšího vzdělávání vojenských právníků nebo rozšířením nabídky relevantních předmětů pro studenty naší fakulty. Právě z jejich řad mnozí později míří do armádní právní služby. O to větší radost mi udělalo, že slavnostního předávání se účastnili i vojenští právníci, absolventi naší fakulty,“ řekl Martin Faix z katedry mezinárodního a evropského práva a vedoucí CIHOL.
Právní služba Armády ČR je klíčovým prvkem vnitřní kontroly a právní podpory velení armády a organizačních útvarů Ministerstva obrany ČR. Její hlavní role spočívá v zajišťování právní podpory pro všechny oblasti působnosti Armády ČR, včetně zahraničních misí.
Současná právní služba si symbolicky za svého patrona zvolila Bohuslava Ečera, který byl československým generálem justiční služby a profesorem mezinárodního trestního práva. Byl také členem Komise Spojených národů pro vyšetřování válečných zločinů či předsedou československé delegace u Mezinárodního vojenského tribunálu pro potrestání válečných zločinců v Norimberku. Právě portrét Bohuslav Ečera zdobí lícovou stranu odznaku, na jeho rubu je znak právní služby a nápis Victoria iustitia patria.
Skvělá zpráva přišla z Loučné nad Desnou, kde se na sklonku května konal 28. ročník soutěže pro posádky zdravotnických záchranných služeb Rallye Rejvíz 2025. Studenti zdravotnického záchranářství FZV UP Adéla Dorničáková, Karolína Švábová, Jakub Melichárek a Vojtěch Nadymáček získali zlato v kategorii nelékařských posádek RZP-Freestyle.
Rallye Rejvíz je každoročně místem, kde se potkávají zdravotníci z celého světa – profesionálové i studenti, záchranáři, lékaři a odborníci, kteří spojují síly nejen v soutěžním klání, ale i v přátelské a profesní výměně zkušeností. Jde o mimořádně náročnou soutěž simulující reálné zásahy a krizové situace, ve kterých hraje roli každá vteřina, rozhodnutí i schopnost zvládnout stres a únavu.
Tým studentů zdravotnického záchranářství s výstižným názvem Veni vidi defi – FZV UP potvrdil, že v Olomouci se rodí záchranáři s pevnými nervy, výjimečnými znalostmi a schopností spolupracovat i v extrémních podmínkách. Jejich vítězství je výsledkem nejen tvrdé přípravy, ale i kvalitní výuky, která propojuje teorii s praxí a připravuje studenty na záchranu lidských životů. „Řešit simulované krizové situace v časovém presu, pod tlakem a při fyzickém vyčerpání – to zvládne jen skutečný profesionál. Náš tým to dokázal s přehledem. Jsem na ně nesmírně hrdá,“ zdůraznila přednostka Ústavu zdravotnického záchranářství a intenzivní péče Marinella Danosová.
Skvělá zpráva přišla z Loučné nad Desnou, kde se na sklonku května konal 28. ročník soutěže pro posádky zdravotnických záchranných služeb Rallye Rejvíz 2025. Studenti zdravotnického záchranářství FZV UP Adéla Dorničáková, Karolína Švábová, Jakub Melichárek a Vojtěch Nadymáček získali zlato v kategorii nelékařských posádek RZP-Freestyle.
Rallye Rejvíz je každoročně místem, kde se potkávají zdravotníci z celého světa – profesionálové i studenti, záchranáři, lékaři a odborníci, kteří spojují síly nejen v soutěžním klání, ale i v přátelské a profesní výměně zkušeností. Jde o mimořádně náročnou soutěž simulující reálné zásahy a krizové situace, ve kterých hraje roli každá vteřina, rozhodnutí i schopnost zvládnout stres a únavu.
Tým studentů zdravotnického záchranářství s výstižným názvem Veni vidi defi – FZV UP potvrdil, že v Olomouci se rodí záchranáři s pevnými nervy, výjimečnými znalostmi a schopností spolupracovat i v extrémních podmínkách. Jejich vítězství je výsledkem nejen tvrdé přípravy, ale i kvalitní výuky, která propojuje teorii s praxí a připravuje studenty na záchranu lidských životů. „Řešit simulované krizové situace v časovém presu, pod tlakem a při fyzickém vyčerpání – to zvládne jen skutečný profesionál. Náš tým to dokázal s přehledem. Jsem na ně nesmírně hrdá,“ zdůraznila přednostka Ústavu zdravotnického záchranářství a intenzivní péče Marinella Danosová.