Feed aggregator

Po loňské úspěšné premiéře uspořádala právnická fakulta na začátku července druhý ročník letní školy Human Rights Policy Legal Clinic. Za rozvojem kompetencí a dovedností v oblasti lidských práv, za zážitky a novými přáteli přijela do Olomouce dvacítka studentů z různých koutů Evropy, ale například také z Taiwanu.

Pořadatelé zopakovali zaměření a formát z loňského roku. „Opět jsme se snažili, aby letní škola vycházela z naší Lidskoprávní kliniky, předmětu, který na fakultě učíme. Vloni jsme si to vyzkoušeli, zjistili, co funguje a co ještě doplnit,“ řekl Maxim Tomoszek z katedry ústavního práva a hlavní organizátor letní školy. Jejím cílem bylo naučit účastníky najít lidskoprávní problémy, analyzovat je a identifikovat nástroje k systémovému řešení, a to v celospolečenském kontextu.

Na programu se podílela desítka lektorů. „Povedlo se nám opět poskládat pestrý mezinárodní tým. Byli v něm akademici i kolegové z praxe. Většinově se opakovali z loňska na základě pozitivní zpětné vazby,“ uvedl Maxim Tomoszek s tím, že letos se podařilo zapojit například Krise Gledhilla, novozélandského odborníka na klinické právní vzdělávání a lidská práva. Z Auckland University of Technology přicestoval v rámci mezinárodní kreditové mobility programu Erasmus+. „Kris se se studenty zabýval mimo jiné strategickou litigací nebo způsoby, jak interpretovat lidskoprávní dokumenty. Řešili společně hodně pokročilá témata,“ zhodnotil Maxim Tomoszek.

Denní program organizátoři rozdělili do dvou bloků. Dopoledne si studenti s lektory prohlubovali vhled do lidských práv, pracovali také s případovými studiemi nebo si zkusili napsat stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva. Odpoledne pracovali na svých projektech, většina v rámci mezinárodních týmů. Právě prezentacemi projektů letní škola vyvrcholila. Účastníci zpracovávali třeba téma nucené práce migrantů v zemědělství v některých evropských státech nebo nucenou adopci ukrajinských dětí ruskými úřady.

Po organizační stránce letní školu připravovalo zahraniční oddělení PF UP. Nabízena byla zájemcům i v rámci evropské univerzitní aliance Aurora. Právě pod hlavičkou Aurora mobility přijela do Olomouce Maria Shaap z Vrije Universiteit Amsterdam. „O možnosti zúčastnit se této dvoutýdenní akce jsem se dozvěděla na stránkách mé univerzity. O lidská práva se zajímám dlouhodobě, navíc jsem chtěla poznat Česko,“ uvedla Nizozemka. Na letní škole ocenila vysokou odbornost a pestrost témat i lektorů. V rámci programu by uvítala více času na zpracování projektu. Líbil se jí doprovodný společenský program. „Olomouc je malé a krásné město. Nadchly mě památky,“ dodala Maria Shaap.

Na rozdíl od loňského ročníku se letní školy účastnili i studenti PF UP. Ti svým zahraničním kolegům pomáhali s adaptací na české prostředí, připravili pro ně vycházku po olomouckých kostelích, výlet na Helfštýn nebo grilování.

Mezi účastníky byla také skupinka ukrajinských studentek. Účast sedmi posluchaček Národní univerzity Tarase Ševčenka v Kyjevě byla financována z projektu CODE 2, kdy poskytovatelem dotace je Ministerstvo zahraničních věcí ČR.

Letní škola Human Rights Policy Legal Clinic se uskutečnila na PF UP od 1. do 12. července. Po absolvování dvoutýdenního kurzu získali účastníci certifikát a 5 mezinárodních kreditů ECTS.

Projekt CODE 2 (COoperation and DEvelopment)
Reg. č. 24-PKVV-UM-008

Poskytovatel dotace MZV ČR, dotační titul „Posilování kapacit veřejných vysokých škol v rozvojových zemích v roce 2024“, program „Humanitární a stabilizační pomoc Ukrajině“. Zaměřený na spolupráci s akademickými pracovníky a studenty z kyjevské univerzity Tarase Ševčenka.
Hlavní řešitelkou projektu na PF UP je doc. JUDr. Kateřina Frumarová, Ph.D., vedoucí katedry správního práva a finančního práva.

Po loňské úspěšné premiéře uspořádala právnická fakulta na začátku července druhý ročník letní školy Human Rights Policy Legal Clinic. Za rozvojem kompetencí a dovedností v oblasti lidských práv, za zážitky a novými přáteli přijela do Olomouce dvacítka studentů z různých koutů Evropy, ale například také z Taiwanu.

Pořadatelé zopakovali zaměření a formát z loňského roku. „Opět jsme se snažili, aby letní škola vycházela z naší Lidskoprávní kliniky, předmětu, který na fakultě učíme. Vloni jsme si to vyzkoušeli, zjistili, co funguje a co ještě doplnit,“ řekl Maxim Tomoszek z katedry ústavního práva a hlavní organizátor letní školy. Jejím cílem bylo naučit účastníky najít lidskoprávní problémy, analyzovat je a identifikovat nástroje k systémovému řešení, a to v celospolečenském kontextu.

Na programu se podílela desítka lektorů. „Povedlo se nám opět poskládat pestrý mezinárodní tým. Byli v něm akademici i kolegové z praxe. Většinově se opakovali z loňska na základě pozitivní zpětné vazby,“ uvedl Maxim Tomoszek s tím, že letos se podařilo zapojit například Krise Gledhilla, novozélandského odborníka na klinické právní vzdělávání a lidská práva. Z Auckland University of Technology přicestoval v rámci mezinárodní kreditové mobility programu Erasmus+. „Kris se se studenty zabýval mimo jiné strategickou litigací nebo způsoby, jak interpretovat lidskoprávní dokumenty. Řešili společně hodně pokročilá témata,“ zhodnotil Maxim Tomoszek.

Denní program organizátoři rozdělili do dvou bloků. Dopoledne si studenti s lektory prohlubovali vhled do lidských práv, pracovali také s případovými studiemi nebo si zkusili napsat stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva. Odpoledne pracovali na svých projektech, většina v rámci mezinárodních týmů. Právě prezentacemi projektů letní škola vyvrcholila. Účastníci zpracovávali třeba téma nucené práce migrantů v zemědělství v některých evropských státech nebo nucenou adopci ukrajinských dětí ruskými úřady.

Po organizační stránce letní školu připravovalo zahraniční oddělení PF UP. Nabízena byla zájemcům i v rámci evropské univerzitní aliance Aurora. Právě pod hlavičkou Aurora mobility přijela do Olomouce Maria Shaap z Vrije Universiteit Amsterdam. „O možnosti zúčastnit se této dvoutýdenní akce jsem se dozvěděla na stránkách mé univerzity. O lidská práva se zajímám dlouhodobě, navíc jsem chtěla poznat Česko,“ uvedla Nizozemka. Na letní škole ocenila vysokou odbornost a pestrost témat i lektorů. V rámci programu by uvítala více času na zpracování projektu. Líbil se jí doprovodný společenský program. „Olomouc je malé a krásné město. Nadchly mě památky,“ dodala Maria Shaap.

Na rozdíl od loňského ročníku se letní školy účastnili i studenti PF UP. Ti svým zahraničním kolegům pomáhali s adaptací na české prostředí, připravili pro ně vycházku po olomouckých kostelích, výlet na Helfštýn nebo grilování.

Mezi účastníky byla také skupinka ukrajinských studentek. Účast sedmi posluchaček Národní univerzity Tarase Ševčenka v Kyjevě byla financována z projektu CODE 2, kdy poskytovatelem dotace je Ministerstvo zahraničních věcí ČR.

Letní škola Human Rights Policy Legal Clinic se uskutečnila na PF UP od 1. do 12. července. Po absolvování dvoutýdenního kurzu získali účastníci certifikát a 5 mezinárodních kreditů ECTS.

Projekt CODE 2 (COoperation and DEvelopment)
Reg. č. 24-PKVV-UM-008

Poskytovatel dotace MZV ČR, dotační titul „Posilování kapacit veřejných vysokých škol v rozvojových zemích v roce 2024“, program „Humanitární a stabilizační pomoc Ukrajině“. Zaměřený na spolupráci s akademickými pracovníky a studenty z kyjevské univerzity Tarase Ševčenka.
Hlavní řešitelkou projektu na PF UP je doc. JUDr. Kateřina Frumarová, Ph.D., vedoucí katedry správního práva a finančního práva.

Co má společného Olomouc s Reykjavíkem, Kodaní nebo Neapolí? Pojítek bychom našli určitě hodně, ale pro akademickou obec UP je důležité, že tamní vysoké školy patří do evropské univerzitní sítě Aurora. Jejím prezidentem je rektor Martin Procházka a spolu s UP ji tvoří dalších 8 členů. V prázdninovém průvodci vám je každý týden postupně představíme. Můžete je navštívit nejen při studijních a pracovních cestách, ale třeba se na nich zastavit jen tak na výletě. Třetí díl nás zavede do Německa na Universität Duisburg-Essen.

Duisbursko-Essenská univerzita je jedna z největších a zároveň nejmladších univerzit v Německu. Vznikla totiž až v roce 2003 sloučením dvou starších univerzit. Dnes má díky tomu přes 40 000 studentů na 12 fakultách a tvoří intelektuální centrum oblasti západního Porúří a Dolního Porýní.

Výuka a výzkum se vzhledem k poloze u soutoku řek Rýn a Rúr specializují na výzkum v oblasti vodního hospodářství, vodních zdrojů a ochrany životního prostředí. Interdisciplinární Centrum medicínských biotechnologií vyvíjí nové léčebné metody ve spolupráci s nemocnicí v Essenu. Univerzita má také vynikající výsledky v oblasti přírodních věd, zvláště fyziky. Institut pro společenské vědy se pak zaměřuje na sociální, ekonomické a politické aspekty společnosti

Duisburg je průmyslové a přístavní město. Stal se významným centrem zpracování železa a oceli či chemického průmyslu. Během druhé světové války byl silně bombardován. Dnes se zde nachází největší vnitrozemský přístav na světě s 21 doky a 40 kilometry nábřeží. Zajímavým místem k návštěvě je Landschaftspark Duisburg Nord: bývalý ocelářský závod přeměněný na veřejný park. Namísto demolice byly zachovány věže, mosty i komíny. Park je součástí Světového dědictví UNESCO a patří mezi nejlepší městské parky na světě.

Essen leží v centru metropolitní oblasti Rýn-Rúr a má, podobně jako Duisburg, přes půl milionu obyvatel. Je známý jako energetická metropole Německa – památkou na těžařskou minulost je například komplex bývalého uhelného dolu Zeche Zollverein, taktéž památka UNESCO. Nabízí rozsáhlé prostory, muzeum těžby uhlí a muzeum designu Red Dot.

Navzdory předsudkům jsou dnes obě města, podobně jako třeba naše Ostrava, zelená a plná života i kulturních akcí. Díky poloze na křižovatce cest je tu přítomná pestrá směsice různých vlivů, to všechno na pozadí úchvatné industriální architektury a obou významných toků.

Různé příležitosti, které Universität Duisburg-Essen svým partnerům nabízí, najdete na centrálním webu Aurory nebo na stránce aurora.upol.cz, kde se pravidelně objevují pozvánky na kurzy, konference či výjezdy. V rámci sdílení výzkumné infrastruktury v síti Aurora univerzita nabízí například možnost využít magnetický rezonanční tomograf MAGNETOM Terra 7-Tesla MRI Systém nebo služby center zabývajících se nanotechnologiemi.
 

Představujeme partnery v Auroře

Už jsme byli na…
– Vrije Universiteit Amsterdam
– Háskóli Íslands

Příště navštívíme…
– Università degli Studi di Napoli Federico II

Co má společného Olomouc s Reykjavíkem, Kodaní nebo Neapolí? Pojítek bychom našli určitě hodně, ale pro akademickou obec UP je důležité, že tamní vysoké školy patří do evropské univerzitní sítě Aurora. Jejím prezidentem je rektor Martin Procházka a spolu s UP ji tvoří dalších 8 členů. V prázdninovém průvodci vám je každý týden postupně představíme. Můžete je navštívit nejen při studijních a pracovních cestách, ale třeba se na nich zastavit jen tak na výletě. Třetí díl nás zavede do Německa na Universität Duisburg-Essen.

Duisbursko-Essenská univerzita je jedna z největších a zároveň nejmladších univerzit v Německu. Vznikla totiž až v roce 2003 sloučením dvou starších univerzit. Dnes má díky tomu přes 40 000 studentů na 12 fakultách a tvoří intelektuální centrum oblasti západního Porúří a Dolního Porýní.

Výuka a výzkum se vzhledem k poloze u soutoku řek Rýn a Rúr specializují na výzkum v oblasti vodního hospodářství, vodních zdrojů a ochrany životního prostředí. Interdisciplinární Centrum medicínských biotechnologií vyvíjí nové léčebné metody ve spolupráci s nemocnicí v Essenu. Univerzita má také vynikající výsledky v oblasti přírodních věd, zvláště fyziky. Institut pro společenské vědy se pak zaměřuje na sociální, ekonomické a politické aspekty společnosti

Duisburg je průmyslové a přístavní město. Stal se významným centrem zpracování železa a oceli či chemického průmyslu. Během druhé světové války byl silně bombardován. Dnes se zde nachází největší vnitrozemský přístav na světě s 21 doky a 40 kilometry nábřeží. Zajímavým místem k návštěvě je Landschaftspark Duisburg Nord: bývalý ocelářský závod přeměněný na veřejný park. Namísto demolice byly zachovány věže, mosty i komíny. Park je součástí Světového dědictví UNESCO a patří mezi nejlepší městské parky na světě.

Essen leží v centru metropolitní oblasti Rýn-Rúr a má, podobně jako Duisburg, přes půl milionu obyvatel. Je známý jako energetická metropole Německa – památkou na těžařskou minulost je například komplex bývalého uhelného dolu Zeche Zollverein, taktéž památka UNESCO. Nabízí rozsáhlé prostory, muzeum těžby uhlí a muzeum designu Red Dot.

Navzdory předsudkům jsou dnes obě města, podobně jako třeba naše Ostrava, zelená a plná života i kulturních akcí. Díky poloze na křižovatce cest je tu přítomná pestrá směsice různých vlivů, to všechno na pozadí úchvatné industriální architektury a obou významných toků.

Různé příležitosti, které Universität Duisburg-Essen svým partnerům nabízí, najdete na centrálním webu Aurory nebo na stránce aurora.upol.cz, kde se pravidelně objevují pozvánky na kurzy, konference či výjezdy. V rámci sdílení výzkumné infrastruktury v síti Aurora univerzita nabízí například možnost využít magnetický rezonanční tomograf MAGNETOM Terra 7-Tesla MRI Systém nebo služby center zabývajících se nanotechnologiemi.
 

Představujeme partnery v Auroře

Už jsme byli na…
– Vrije Universiteit Amsterdam
– Háskóli Íslands

Příště navštívíme…
– Università degli Studi di Napoli Federico II

Na projekt Ambassador For A Day narazila Silvie Chlumcová, studentka Filozofické fakulty Univerzity Palackého, náhodou. Dnes si velmi cení toho, že mohla nahlédnout do světa diplomacie a zahraniční politiky.

Silvie Chlumcová, posluchačka oboru Mediální studia se specializací na kulturální studia v navazujícím magisterském programu na FF UP, strávila díky projektu Ambassador for A Day jeden den s Mattem Fieldem, velvyslancem Velké Británie v České republice. Kromě toho, že britského velvyslance celý den tzv. stínovala, absolvovala i setkání s předsedkyní Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Markétou Pekarovou Adamovou a americkým velvyslancem Bijanem Sabetem. Navštívila dále komunitní centrum neziskové organizace Život 90 a hovořila s expertkami z NATO a oblasti transatlantických vztahů. O své zkušenosti s uvedeným projektem pak večer v rámci slavnostní recepce mluvila před hosty.

„Bylo to pro mě velké vystoupení z komfortní zóny. Nikdy předtím jsem neměla příležitost pohybovat se v tak vysokých kruzích. Dostala jsem se do pozice, která mi doposud nebyla vůbec známá. Díky za tuhle příležitost! Poznala jsem tolik skvělých lidí a spoustu se toho naučila! Tento jednodenní malý vhled do fungování diplomacie, do toho, jak náročný je běžný den velvyslance, mě přesvědčil o tom, jak je to skutečně těžká, ale naplňující práce,“ uvedla Silvie Chlumcová.

Projekt Ambassador For A Day pořádají Britské velvyslanectví v Praze, velvyslanectví USA a Kanady. Je zacílený na mladé ženy, umožňuje jim poznat, jak funguje diplomacie i zahraniční politika. Ideálně je má motivovat k tomu, aby se na takovou profesní dráhu vydaly.

„Narazila jsem na něj vlastně náhodou, tuším přes sociální sítě. Vyplnila jsem dotazník a napsala esej na téma NATO. Téma mi skvěle sedlo. Pak už jsem jen doufala, že stejný názor budou mít i na ambasádě. Povedlo se,“ dodala Silvie Chlumcová s tím, že bude velmi ráda, když její zkušenost pomůže v odhodlání i jiným ženám, které tak najdou inspiraci k naplnění svých snů bez ohledu na to, kolik jim je let.  

„Využila jsem znalosti, které jsem získala při studiu, a zjistila jsem, že práce v diplomacii je na jedné straně opravdu vyčerpávající, na straně druhé však ohromně přínosná,“ dodala posluchačka oboru Mediální studia se specializací na kulturální studia na FF UP, která je zároveň absolventkou bakalářské žurnalistiky a angličtiny se zaměřením na komunitní tlumočení a překlad na téže fakultě UP. Její profesní cesta však po absolutoriu povede zřejmě jinam. Už nyní je totiž i členkou Aktivní zálohy ozbrojených sil ČR, a právě do české armády by jednou ráda vstoupila na plný úvazek.

„Krátce předtím, než jsem se rozhodla do aktivní zálohy vstoupit, jsem se vrátila ze studijního pobytu v Irsku. Na armádní náborový web jsem narazila brzy poté, kdy Rusko zaútočilo na Ukrajinu a nijak zvlášť jsem nad svým rozhodnutím vlastně ani nepřemýšlela. Prostě jsem se v danou chvíli rozhodovala srdcem. Chtěla jsem své schopnosti využít smysluplně a příprava na obranu vlasti pro mě tuto podmínku jednoznačně splňuje.“ Službu v Armádě ČR vnímá v této aktuální těžké době nejen jako zajímavou a perspektivní, ale především jako nesmírně důležitou.

Na projekt Ambassador For A Day narazila Silvie Chlumcová, studentka Filozofické fakulty Univerzity Palackého, náhodou. Dnes si velmi cení toho, že mohla nahlédnout do světa diplomacie a zahraniční politiky.

Silvie Chlumcová, posluchačka oboru Mediální studia se specializací na kulturální studia v navazujícím magisterském programu na FF UP, strávila díky projektu Ambassador for A Day jeden den s Mattem Fieldem, velvyslancem Velké Británie v České republice. Kromě toho, že britského velvyslance celý den tzv. stínovala, absolvovala i setkání s předsedkyní Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Markétou Pekarovou Adamovou a americkým velvyslancem Bijanem Sabetem. Navštívila dále komunitní centrum neziskové organizace Život 90 a hovořila s expertkami z NATO a oblasti transatlantických vztahů. O své zkušenosti s uvedeným projektem pak večer v rámci slavnostní recepce mluvila před hosty.

„Bylo to pro mě velké vystoupení z komfortní zóny. Nikdy předtím jsem neměla příležitost pohybovat se v tak vysokých kruzích. Dostala jsem se do pozice, která mi doposud nebyla vůbec známá. Díky za tuhle příležitost! Poznala jsem tolik skvělých lidí a spoustu se toho naučila! Tento jednodenní malý vhled do fungování diplomacie, do toho, jak náročný je běžný den velvyslance, mě přesvědčil o tom, jak je to skutečně těžká, ale naplňující práce,“ uvedla Silvie Chlumcová.

Projekt Ambassador For A Day pořádají Britské velvyslanectví v Praze, velvyslanectví USA a Kanady. Je zacílený na mladé ženy, umožňuje jim poznat, jak funguje diplomacie i zahraniční politika. Ideálně je má motivovat k tomu, aby se na takovou profesní dráhu vydaly.

„Narazila jsem na něj vlastně náhodou, tuším přes sociální sítě. Vyplnila jsem dotazník a napsala esej na téma NATO. Téma mi skvěle sedlo. Pak už jsem jen doufala, že stejný názor budou mít i na ambasádě. Povedlo se,“ dodala Silvie Chlumcová s tím, že bude velmi ráda, když její zkušenost pomůže v odhodlání i jiným ženám, které tak najdou inspiraci k naplnění svých snů bez ohledu na to, kolik jim je let.  

„Využila jsem znalosti, které jsem získala při studiu, a zjistila jsem, že práce v diplomacii je na jedné straně opravdu vyčerpávající, na straně druhé však ohromně přínosná,“ dodala posluchačka oboru Mediální studia se specializací na kulturální studia na FF UP, která je zároveň absolventkou bakalářské žurnalistiky a angličtiny se zaměřením na komunitní tlumočení a překlad na téže fakultě UP. Její profesní cesta však po absolutoriu povede zřejmě jinam. Už nyní je totiž i členkou Aktivní zálohy ozbrojených sil ČR, a právě do české armády by jednou ráda vstoupila na plný úvazek.

„Krátce předtím, než jsem se rozhodla do aktivní zálohy vstoupit, jsem se vrátila ze studijního pobytu v Irsku. Na armádní náborový web jsem narazila brzy poté, kdy Rusko zaútočilo na Ukrajinu a nijak zvlášť jsem nad svým rozhodnutím vlastně ani nepřemýšlela. Prostě jsem se v danou chvíli rozhodovala srdcem. Chtěla jsem své schopnosti využít smysluplně a příprava na obranu vlasti pro mě tuto podmínku jednoznačně splňuje.“ Službu v Armádě ČR vnímá v této aktuální těžké době nejen jako zajímavou a perspektivní, ale především jako nesmírně důležitou.

Sama o sobě říká, že je valašským nadšencem. Z lásky k obci Hošťálková, z níž Kamila Polonyová, studentka učitelství českého jazyka a literatury a také hudební výchovy PdF UP pochází, složila píseň. V roce 2020 s ní uspěla v SuperStar. Od té doby uplynul nějaký čas a autorka skladby Nad našú Hošťálkovú oslovila dalšími autorskými písněmi porotu v soutěžní části fakultní konference Mozaika poznání.

Svou první píseň složila ve třinácti. Sólovému zpěvu, s nímž začala v Základní umělecké škole Vsetín, se věnuje už od šesti, k němu si pak celkem rychle přidávala hru na klavír, housle, kytaru a ukulele. Dnes je Kamila Polonyová studentkou Pedagogické fakulty Univerzity Palackého, hudebku však učí už od roku 2021, nejprve na Základní škole v Hošťálkové, poté hudební nauku a sólový zpěv v Základní umělecké škole Morava. „Jaké mám plány? Ráda bych učila i nadále. Práce s dětmi mě velmi baví a naplňuje,“ říká zpěvačka, již do další tvůrčí činnosti motivoval právě v soutěži SuperStar i zpěvák Paľo Habera.

Během sedmnáctého ročníku studentské soutěžní konference Mozaika poznání prezentovala před porotou Pedagogické fakulty UP svou práci s názvem Vděčnost i smutek vychází ze srdce. Promítala své písně s videoklipy a ty pak komentovala. Sedmičlennou porotu nadchla a v kategorii Umělecká činnost a tvorba získala první místo.

„Hudba je pro mě vším. Je pro mě lékem na trápení duše, relaxem i radostí,“ doplňuje Kamila Polonyová, jež si příležitosti prezentovat svou práci velmi cení.

„Symbolizuje spojení dvou autorských písní Srdcebol a Vďačnosť. Píseň Srdcebol jsem složila v roce 2021, nese s sebou životní příběh o nešťastné lásce a zklamání, ale také o koncích a nových začátcích. Píseň Vďačnosť vznikla v roce 2020. Složila jsem ji jako poděkování fanouškům a všem lidem, kteří mě podporovali v pěvecké soutěži SuperStar. Je ve slovenštině, protože mám tatínka Slováka. Odmala mám tak ke slovenštině a k samotnému Slovensku velice blízko. Touto písní jsem chtěla lidem připomenout, aby byli vděční za to, co v životě mají,“ dodává mladá tvůrkyně, jejímž cílem je prostřednictvím písní předat emoci a určité poselství.  

Přestože jsou uvedené písně vcelku odlišné, nesou podle Kamily Polonyové společný aspekt.

„Vzhledem k blížícímu se konci mého působení na olomoucké pedagogické fakultě, chtěla jsem se s ní a s lidmi zde tímto způsobem rozloučit. Se smutkem v srdci, avšak zároveň s obrovskou vděčností za všechny ty strávené roky a zážitky na fakultě a v Olomouci,“ doplňuje studentka češtiny a literatury a hudební výchovy, která se do povědomí veřejnosti zapsala právě v roce 2020 s písní Nad našú Hošťálkovú, a která kromě studia na pedagogické fakultě a výuky na základních uměleckých školách rozšiřuje svůj seznam autorských děl.   

Mozaika poznání je studentská soutěžní konference PdF UP, jejímž cílem je kromě podpory talentovaných a tvořivých studentů této fakulty i prohlubování jejich vědecké, odborné a umělecké činnosti. Během sedmnáctého ročníku, který se uskutečnil na konci dubna, zazněla celá řada zajímavých informací jak z oborů neučitelských a učitelských, tak z oboru umělecká činnost a tvorba. Více nejen o soutěžní práci Kamily Polonyové zde.

Sama o sobě říká, že je valašským nadšencem. Z lásky k obci Hošťálková, z níž Kamila Polonyová, studentka učitelství českého jazyka a literatury a také hudební výchovy PdF UP pochází, složila píseň. V roce 2020 s ní uspěla v SuperStar. Od té doby uplynul nějaký čas a autorka skladby Nad našú Hošťálkovú oslovila dalšími autorskými písněmi porotu v soutěžní části fakultní konference Mozaika poznání.

Svou první píseň složila ve třinácti. Sólovému zpěvu, s nímž začala v Základní umělecké škole Vsetín, se věnuje už od šesti, k němu si pak celkem rychle přidávala hru na klavír, housle, kytaru a ukulele. Dnes je Kamila Polonyová studentkou Pedagogické fakulty Univerzity Palackého, hudebku však učí už od roku 2021, nejprve na Základní škole v Hošťálkové, poté hudební nauku a sólový zpěv v Základní umělecké škole Morava. „Jaké mám plány? Ráda bych učila i nadále. Práce s dětmi mě velmi baví a naplňuje,“ říká zpěvačka, již do další tvůrčí činnosti motivoval právě v soutěži SuperStar i zpěvák Paľo Habera.

Během sedmnáctého ročníku studentské soutěžní konference Mozaika poznání prezentovala před porotou Pedagogické fakulty UP svou práci s názvem Vděčnost i smutek vychází ze srdce. Promítala své písně s videoklipy a ty pak komentovala. Sedmičlennou porotu nadchla a v kategorii Umělecká činnost a tvorba získala první místo.

„Hudba je pro mě vším. Je pro mě lékem na trápení duše, relaxem i radostí,“ doplňuje Kamila Polonyová, jež si příležitosti prezentovat svou práci velmi cení.

„Symbolizuje spojení dvou autorských písní Srdcebol a Vďačnosť. Píseň Srdcebol jsem složila v roce 2021, nese s sebou životní příběh o nešťastné lásce a zklamání, ale také o koncích a nových začátcích. Píseň Vďačnosť vznikla v roce 2020. Složila jsem ji jako poděkování fanouškům a všem lidem, kteří mě podporovali v pěvecké soutěži SuperStar. Je ve slovenštině, protože mám tatínka Slováka. Odmala mám tak ke slovenštině a k samotnému Slovensku velice blízko. Touto písní jsem chtěla lidem připomenout, aby byli vděční za to, co v životě mají,“ dodává mladá tvůrkyně, jejímž cílem je prostřednictvím písní předat emoci a určité poselství.  

Přestože jsou uvedené písně vcelku odlišné, nesou podle Kamily Polonyové společný aspekt.

„Vzhledem k blížícímu se konci mého působení na olomoucké pedagogické fakultě, chtěla jsem se s ní a s lidmi zde tímto způsobem rozloučit. Se smutkem v srdci, avšak zároveň s obrovskou vděčností za všechny ty strávené roky a zážitky na fakultě a v Olomouci,“ doplňuje studentka češtiny a literatury a hudební výchovy, která se do povědomí veřejnosti zapsala právě v roce 2020 s písní Nad našú Hošťálkovú, a která kromě studia na pedagogické fakultě a výuky na základních uměleckých školách rozšiřuje svůj seznam autorských děl.   

Mozaika poznání je studentská soutěžní konference PdF UP, jejímž cílem je kromě podpory talentovaných a tvořivých studentů této fakulty i prohlubování jejich vědecké, odborné a umělecké činnosti. Během sedmnáctého ročníku, který se uskutečnil na konci dubna, zazněla celá řada zajímavých informací jak z oborů neučitelských a učitelských, tak z oboru umělecká činnost a tvorba. Více nejen o soutěžní práci Kamily Polonyové zde.

Produkci a spotřebě potravin se věnuje letošní festival Země na talíři, který se koná v úterý 16. července v Olomouci. V rámci projektu Hra o klima! Na tahu před změnou klimatu ho pořádají organizace Na mysli, z. ú., výzkumný program Potraviny pro budoucnost Strategie AV21, Ústav experimentální botaniky (ÚEB) Akademie věd ČR a Pevnost poznání Univerzity Palackého.

Návštěvníci se v Pevnosti poznání mohou od 16 hodin těšit na zajímavý program, jehož součástí je filmová projekce, beseda i praktický workshop. Přehlídka má podle Viktorie Tenzerové z organizace Na mysli, z. ú. upozornit na to, že zajistit do budoucna potraviny pro všechny obyvatele planety nebude jednoduché a řešení je třeba hledat už nyní. „Dostatek potravin je klíčový pro udržení stability a prosperity společnosti. Musíme reagovat na změnu klimatu i na to, že obyvatel planety neustále přibývá. Měli bychom podporovat udržitelnou zemědělskou produkci, minimalizovat erozi půdy a chránit vodní zdroje. Současně je potřeba vyšlechtit plodiny, které budou odolnější, výnosnější a lépe zvládnou změnu klimatu,“ vysvětluje Viktorie Tenzerová.

Festivalovou filmovou projekci odstartuje belgický snímek Vzhůru na pole! od autorů Michaël Antoine, Nicolas Bier a Jean-Simon Gérard. Tento film zavede diváky do různých koutů světa a představí inspirativní příběhy farmářů a farmářek, kteří prosazují udržitelné rodinné a komunitní zemědělství. Snímek také otevírá ožehavý problém dneška, kterým je plýtvání potravinami. Na světě stále trpí hladem 800 milionů lidí, přesto se třetina všeho vyprodukovaného jídla vyhodí nebo znehodnotí.

Hostem letošního festivalu je lesník a včelař Jiří Gottwald, který zcela změnil území vyčerpané intenzivním zemědělstvím.  U Nového Jičína vysadil na pěti hektarech medonosné pásy, krajinotvorný sad a vybudoval tůň.  Jak říká jedna z organizátorek Veronika Miklíková z Na mysli, z. ú., Jiří Gottwald tak v lesích zvýšil druhovou pestrost a hospodaří způsobem, u kterého nevznikají holiny. „Díky tomu se voda vsakuje do půdy postupně, takže se na ní lépe daří rostlinám a nehrozí půdní eroze.  To vše má příznivý vliv na mikroklima krajiny. Na jeho pozemcích se zvyšuje biodiverzita a postupně roste počet druhů živočichů, rostlin, hub a mikroorganismů. Jiří Gottwald nepoužívá herbicidy a umělá hnojiva a projekt využívá také ke vzdělávacím účelům,“ dodává Veronika Miklíková.

Součástí festivalu je také praktický workshop zaměřený na výrobu kombuchy. Zájemci se dozví vše o jejím využití a zdravotních přínosech. Nebudou chybět ani zajímavé recepty a ochutnávka v různých stádiích vývoje od čaje přes vykvašenou kombuchu až po kombuchový ocet.

Festival Země na talíři se uskuteční v úterý 16. července od 16 hodin v Pevnosti poznání. Vstup je zdarma.

Produkci a spotřebě potravin se věnuje letošní festival Země na talíři, který se koná v úterý 16. července v Olomouci. V rámci projektu Hra o klima! Na tahu před změnou klimatu ho pořádají organizace Na mysli, z. ú., výzkumný program Potraviny pro budoucnost Strategie AV21, Ústav experimentální botaniky (ÚEB) Akademie věd ČR a Pevnost poznání Univerzity Palackého.

Návštěvníci se v Pevnosti poznání mohou od 16 hodin těšit na zajímavý program, jehož součástí je filmová projekce, beseda i praktický workshop. Přehlídka má podle Viktorie Tenzerové z organizace Na mysli, z. ú. upozornit na to, že zajistit do budoucna potraviny pro všechny obyvatele planety nebude jednoduché a řešení je třeba hledat už nyní. „Dostatek potravin je klíčový pro udržení stability a prosperity společnosti. Musíme reagovat na změnu klimatu i na to, že obyvatel planety neustále přibývá. Měli bychom podporovat udržitelnou zemědělskou produkci, minimalizovat erozi půdy a chránit vodní zdroje. Současně je potřeba vyšlechtit plodiny, které budou odolnější, výnosnější a lépe zvládnou změnu klimatu,“ vysvětluje Viktorie Tenzerová.

Festivalovou filmovou projekci odstartuje belgický snímek Vzhůru na pole! od autorů Michaël Antoine, Nicolas Bier a Jean-Simon Gérard. Tento film zavede diváky do různých koutů světa a představí inspirativní příběhy farmářů a farmářek, kteří prosazují udržitelné rodinné a komunitní zemědělství. Snímek také otevírá ožehavý problém dneška, kterým je plýtvání potravinami. Na světě stále trpí hladem 800 milionů lidí, přesto se třetina všeho vyprodukovaného jídla vyhodí nebo znehodnotí.

Hostem letošního festivalu je lesník a včelař Jiří Gottwald, který zcela změnil území vyčerpané intenzivním zemědělstvím.  U Nového Jičína vysadil na pěti hektarech medonosné pásy, krajinotvorný sad a vybudoval tůň.  Jak říká jedna z organizátorek Veronika Miklíková z Na mysli, z. ú., Jiří Gottwald tak v lesích zvýšil druhovou pestrost a hospodaří způsobem, u kterého nevznikají holiny. „Díky tomu se voda vsakuje do půdy postupně, takže se na ní lépe daří rostlinám a nehrozí půdní eroze.  To vše má příznivý vliv na mikroklima krajiny. Na jeho pozemcích se zvyšuje biodiverzita a postupně roste počet druhů živočichů, rostlin, hub a mikroorganismů. Jiří Gottwald nepoužívá herbicidy a umělá hnojiva a projekt využívá také ke vzdělávacím účelům,“ dodává Veronika Miklíková.

Součástí festivalu je také praktický workshop zaměřený na výrobu kombuchy. Zájemci se dozví vše o jejím využití a zdravotních přínosech. Nebudou chybět ani zajímavé recepty a ochutnávka v různých stádiích vývoje od čaje přes vykvašenou kombuchu až po kombuchový ocet.

Festival Země na talíři se uskuteční v úterý 16. července od 16 hodin v Pevnosti poznání. Vstup je zdarma.

Vedoucím CATRIN-CRH, jedné ze tří divizí CATRIN Univerzity Palackého, je od května letošního roku odborník na chemickou biologii rostlinných hormonů Lukáš Spíchal. Ve funkci vystřídal Ivo Fréborta, který již o tento post neusiloval.

Dosud jste vedl jednu z výzkumných skupin CATRIN. Proč jste se rozhodl ucházet o pozici vedoucího CATRIN-CRH?

Jakožto vedoucí výzkumné skupiny Fenotypizace, která je svým zaměřením a personálním složením interdisciplinární, jsem vnímal obrovskou perspektivu a potenciál spolupráce mezi skupinami v rámci CATRIN- CRH, ale i mezi skupinami napříč divizemi CATRIN. Snažil jsem se tento potenciál využít a úspěšné budování těchto interakcí se již promítá do publikačních a projektových úspěchů, z čehož mám upřímnou radost. Motivací ucházet se o post vedoucího divize bylo tedy, mimo jiné, zúročit tyto zkušenosti a z pozice vedoucího podporovat tyto vazby a stimulovat tvorbu nových. Chtěl bych, aby se výzkumné skupiny CATRIN-CRH tematicky maximálně propojily ve směřování za společným výzkumným cílem reagujícím na výzvy z oblastí potravinové bezpečnosti, udržitelného zemědělství a změn klimatu pomocí inovativních řešení.  

Je jednou z cest k tomuto cíli nedávná restrukturalizace výzkumných skupin?

Ano, měl jsem pocit, že přílišná atomizace do menších skupin vytváří mentální bariéry a podporuje spíše snahu vnitřně soutěžit. To není ku prospěchu celku. Právě odstranění těchto bariér může posílit uvědomění si vzájemné prospěšnosti. Sloučil jsem skupiny, kde tematické či projektové propojení již existovalo. Navíc jsem tím chtěl spojit některé skupiny tak, aby tvořily komplexnější týmy navzájem komplementárních pracovníků a byly vyváženější z hlediska svého potenciálu ve směru k základnímu a aplikovanému výzkumu.

Jaké další úkoly jste si stanovil?

Rád bych dále zvýšil grantovou úspěšnost, vytvořil strategická partnerství s výzkumnými institucemi v ČR a zahraničí a komerční sférou. Chtěl bych maximálně podpořit růst mladých, nadějných vědců. CATRIN-CRH je již nyní místem, kam přijíždí mnoho studentů a výzkumníků ze zahraničí na kratší i delší výzkumné pobyty. Budu se snažit, aby tímto naše divize, jakožto hrdá součást VŠÚ CATRIN, pomohla budovat dobré jméno Univerzity Palackého ve světě.

Zmínil jste, že budování interakcí se již promítá do publikačních a projektových úspěchů. Můžete být konkrétnější?

Dobrým příkladem je projekt Horizon Europe PATAFEST, na kterém se podílí hned dvě skupiny CATRIN-CRH. Diskuze, které spolu členové z dosti tematicky odlišných oblastí byli nuceni vést při přípravě projektu, ale i nyní v průběhu jeho řešení, vedly k většímu vzájemnému pochopení a nalezení styčných bodů. Generovaly nové náměty na další společné projekty, které byly společně podány, a doufám, že některé z nich získají finanční podporu. V oblasti publikací je určitě dobrým příkladem propojení mezi skupinami Fenotypizace a Fytochemie, které vlastně vyústilo ve formální spojení do jedné výzkumné skupiny Interakce rostlin s prostředím.

Pro CATRIN je důležitý i transfer poznatků do praxe. Máte nějaké plány i v této oblasti?

Ano, úspěšná valorizace nových vlastních poznatků je jednou z klíčových oblastí, kterým se chci věnovat. Vzhledem ke svým letitým zkušenostem s různými formami valorizace know-how přes projekty aplikovaného výzkumu s průmyslovými partnery, licencování know-how i založení a vedení spin-out společnosti si dobře uvědomuji všechny stránky tohoto procesu. Tedy nejen to, že vznikne výsledek s komerčním potenciálem, ale také vše, co to obnáší zvenčí, ale i uvnitř skupiny. V tomto ohledu se můžu opřít o skvělý tým oddělení transferu technologií CATRIN, se kterým již mapujeme potenciál jednotlivých skupin a spolupracujeme na vytvoření strategie pro CATRIN-CRH.

Co vás během prvních týdnů ve funkci překvapilo a z čeho máte největší radost?

Vzhledem k tomu, že v CATRIN-CRH působím od počátku a její fungování jsem již znal z pozice vedoucího výzkumné skupiny, tak těch překvapení moc nebylo. Radost mám určitě z pozitivního přijetí mých vizí na úrovni vedení CATRIN a ostatních divizí, včetně jejich výzkumných skupin, a okamžité podpory vedoucích skupin k propojení našich témat. Prvním skvělým výsledkem by mohlo být zřízení společného pracoviště rozšiřujícího výzkum v oblasti biosenzingu, který je skvěle rozběhnut v CATRIN- RCPTM, do témat rostlinné produkce a potravinové bezpečnosti řešených v CATRIN-CRH.

Jak vidíte CATRIN-CRH nyní a kde byste ji rád viděl na konci vašeho funkčního období?

CATRIN-CRH se nyní nachází v období nutné stabilizace a adaptace na podmínky, ve kterých jako část vysokoškolského ústavu na UP vznikla a s nimiž se musí potýkat. Vzhledem ke způsobu financování silně orientovaném na projekty jsme již prokázali, že dokážeme získat dostatek financí z evropských a národních soutěží. Rád bych viděl CATRIN-CRH jako jeden tým, který bude díky své multidisciplinaritě schopný nacházet nová, na UP doposud neřešená témata, atraktivní pro studenty a mladé vědce ze zahraničí. Rád bych také viděl CATRIN-CRH jako vyhledávaného a úspěšného partnera v rámci mezinárodních konsorcií, ale také pro průmyslové partnery.

Vedoucím CATRIN-CRH, jedné ze tří divizí CATRIN Univerzity Palackého, je od května letošního roku odborník na chemickou biologii rostlinných hormonů Lukáš Spíchal. Ve funkci vystřídal Ivo Fréborta, který již o tento post neusiloval.

Dosud jste vedl jednu z výzkumných skupin CATRIN. Proč jste se rozhodl ucházet o pozici vedoucího CATRIN-CRH?

Jakožto vedoucí výzkumné skupiny Fenotypizace, která je svým zaměřením a personálním složením interdisciplinární, jsem vnímal obrovskou perspektivu a potenciál spolupráce mezi skupinami v rámci CATRIN- CRH, ale i mezi skupinami napříč divizemi CATRIN. Snažil jsem se tento potenciál využít a úspěšné budování těchto interakcí se již promítá do publikačních a projektových úspěchů, z čehož mám upřímnou radost. Motivací ucházet se o post vedoucího divize bylo tedy, mimo jiné, zúročit tyto zkušenosti a z pozice vedoucího podporovat tyto vazby a stimulovat tvorbu nových. Chtěl bych, aby se výzkumné skupiny CATRIN-CRH tematicky maximálně propojily ve směřování za společným výzkumným cílem reagujícím na výzvy z oblastí potravinové bezpečnosti, udržitelného zemědělství a změn klimatu pomocí inovativních řešení.  

Je jednou z cest k tomuto cíli nedávná restrukturalizace výzkumných skupin?

Ano, měl jsem pocit, že přílišná atomizace do menších skupin vytváří mentální bariéry a podporuje spíše snahu vnitřně soutěžit. To není ku prospěchu celku. Právě odstranění těchto bariér může posílit uvědomění si vzájemné prospěšnosti. Sloučil jsem skupiny, kde tematické či projektové propojení již existovalo. Navíc jsem tím chtěl spojit některé skupiny tak, aby tvořily komplexnější týmy navzájem komplementárních pracovníků a byly vyváženější z hlediska svého potenciálu ve směru k základnímu a aplikovanému výzkumu.

Jaké další úkoly jste si stanovil?

Rád bych dále zvýšil grantovou úspěšnost, vytvořil strategická partnerství s výzkumnými institucemi v ČR a zahraničí a komerční sférou. Chtěl bych maximálně podpořit růst mladých, nadějných vědců. CATRIN-CRH je již nyní místem, kam přijíždí mnoho studentů a výzkumníků ze zahraničí na kratší i delší výzkumné pobyty. Budu se snažit, aby tímto naše divize, jakožto hrdá součást VŠÚ CATRIN, pomohla budovat dobré jméno Univerzity Palackého ve světě.

Zmínil jste, že budování interakcí se již promítá do publikačních a projektových úspěchů. Můžete být konkrétnější?

Dobrým příkladem je projekt Horizon Europe PATAFEST, na kterém se podílí hned dvě skupiny CATRIN-CRH. Diskuze, které spolu členové z dosti tematicky odlišných oblastí byli nuceni vést při přípravě projektu, ale i nyní v průběhu jeho řešení, vedly k většímu vzájemnému pochopení a nalezení styčných bodů. Generovaly nové náměty na další společné projekty, které byly společně podány, a doufám, že některé z nich získají finanční podporu. V oblasti publikací je určitě dobrým příkladem propojení mezi skupinami Fenotypizace a Fytochemie, které vlastně vyústilo ve formální spojení do jedné výzkumné skupiny Interakce rostlin s prostředím.

Pro CATRIN je důležitý i transfer poznatků do praxe. Máte nějaké plány i v této oblasti?

Ano, úspěšná valorizace nových vlastních poznatků je jednou z klíčových oblastí, kterým se chci věnovat. Vzhledem ke svým letitým zkušenostem s různými formami valorizace know-how přes projekty aplikovaného výzkumu s průmyslovými partnery, licencování know-how i založení a vedení spin-out společnosti si dobře uvědomuji všechny stránky tohoto procesu. Tedy nejen to, že vznikne výsledek s komerčním potenciálem, ale také vše, co to obnáší zvenčí, ale i uvnitř skupiny. V tomto ohledu se můžu opřít o skvělý tým oddělení transferu technologií CATRIN, se kterým již mapujeme potenciál jednotlivých skupin a spolupracujeme na vytvoření strategie pro CATRIN-CRH.

Co vás během prvních týdnů ve funkci překvapilo a z čeho máte největší radost?

Vzhledem k tomu, že v CATRIN-CRH působím od počátku a její fungování jsem již znal z pozice vedoucího výzkumné skupiny, tak těch překvapení moc nebylo. Radost mám určitě z pozitivního přijetí mých vizí na úrovni vedení CATRIN a ostatních divizí, včetně jejich výzkumných skupin, a okamžité podpory vedoucích skupin k propojení našich témat. Prvním skvělým výsledkem by mohlo být zřízení společného pracoviště rozšiřujícího výzkum v oblasti biosenzingu, který je skvěle rozběhnut v CATRIN- RCPTM, do témat rostlinné produkce a potravinové bezpečnosti řešených v CATRIN-CRH.

Jak vidíte CATRIN-CRH nyní a kde byste ji rád viděl na konci vašeho funkčního období?

CATRIN-CRH se nyní nachází v období nutné stabilizace a adaptace na podmínky, ve kterých jako část vysokoškolského ústavu na UP vznikla a s nimiž se musí potýkat. Vzhledem ke způsobu financování silně orientovaném na projekty jsme již prokázali, že dokážeme získat dostatek financí z evropských a národních soutěží. Rád bych viděl CATRIN-CRH jako jeden tým, který bude díky své multidisciplinaritě schopný nacházet nová, na UP doposud neřešená témata, atraktivní pro studenty a mladé vědce ze zahraničí. Rád bych také viděl CATRIN-CRH jako vyhledávaného a úspěšného partnera v rámci mezinárodních konsorcií, ale také pro průmyslové partnery.

Což takhle se v létě na chvíli zastavit a trochu si zafilozofovat? Třeba u knihy, která přímo vybízí k sebekultivaci a sebereflexi. Mencius je stěžejní text konfuciánské filozofie. V prvním českém překladu ho nedávno představilo Vydavatelství UP a my vám jej přinášíme jako druhý letošní tip na letní prázdninové čtení.

Okno do nitra konfucianismu z pera „prvního čínského politologa“. Tak by se ve zkratce dal podle překladatele Ivo Pajorka Mencius charakterizovat. Mistr Mencius byl následovníkem Konfucia a současníkem Alexandra Velikého, Platóna či Aristotela. Jeho významné působení v čínských zemích ve 4. století před naším letopočtem bylo dlouhou dobu přehlíženo. Uznání ze strany historiků a literárních vědců se proto dočkal až o několik stovek let později, kdy se Mencius zařadil k dalším stěžejním konfuciánským dílům – Konfuciovým Hovorům, Velkému učení a Doktríně středu.

Ve svém dialogickém díle mistr Mencius proklamuje na svou dobu progresivní myšlenky sebekultivace a sebereflexe jako protiváhy vůči vojenským strategiím a nabízí pragmatický idealismus, který zanechal v čínské kultuře hluboké stopy. „S trochou nadsázky lze říct, že Mencius byl prvním čínským politologem. Navzdory neutěšené situaci v éře válčících států věřil, že každý člověk je nadán k dobru. Putoval za lenními knížaty a radil jim, aby si získávala poddané svými ctnostmi, nikoli pouze silou,“ říká k filozofickému spisu Pajorek.

Svého Mencia si můžete pořídit v tištěné i elektronické verzi na VUP shopu. Jde o vůbec první vlaštovku z nové edice Dálný východ, na které spolupracuje Vydavatelství UP s katedrou asijských studií FF UP a která má za cíl přinášet významné texty východoasijské literatury a přibližovat čtenářům tamější kulturní i historické aspekty.

Knihy z Vydavatelství UP můžete kupovat na e-shopu nebo v prodejně na Zbrojnici. Zaměstnanci a studenti mohou na internetu i v kamenné prodejně celoročně využít 15% slevu (zaměstnanci najdou pokyny na webu, studenti v UPlikaci). V prodejně pak lze platit také FlexiPass poukázkami a kartami (v tomto případě však bez 15% slevy). Všechny díly letního seriálu najdete přehledně zde.

Což takhle se v létě na chvíli zastavit a trochu si zafilozofovat? Třeba u knihy, která přímo vybízí k sebekultivaci a sebereflexi. Mencius je stěžejní text konfuciánské filozofie. V prvním českém překladu ho nedávno představilo Vydavatelství UP a my vám jej přinášíme jako druhý letošní tip na letní prázdninové čtení.

Okno do nitra konfucianismu z pera „prvního čínského politologa“. Tak by se ve zkratce dal podle překladatele Ivo Pajorka Mencius charakterizovat. Mistr Mencius byl následovníkem Konfucia a současníkem Alexandra Velikého, Platóna či Aristotela. Jeho významné působení v čínských zemích ve 4. století před naším letopočtem bylo dlouhou dobu přehlíženo. Uznání ze strany historiků a literárních vědců se proto dočkal až o několik stovek let později, kdy se Mencius zařadil k dalším stěžejním konfuciánským dílům – Konfuciovým Hovorům, Velkému učení a Doktríně středu.

Ve svém dialogickém díle mistr Mencius proklamuje na svou dobu progresivní myšlenky sebekultivace a sebereflexe jako protiváhy vůči vojenským strategiím a nabízí pragmatický idealismus, který zanechal v čínské kultuře hluboké stopy. „S trochou nadsázky lze říct, že Mencius byl prvním čínským politologem. Navzdory neutěšené situaci v éře válčících států věřil, že každý člověk je nadán k dobru. Putoval za lenními knížaty a radil jim, aby si získávala poddané svými ctnostmi, nikoli pouze silou,“ říká k filozofickému spisu Pajorek.

Svého Mencia si můžete pořídit v tištěné i elektronické verzi na VUP shopu. Jde o vůbec první vlaštovku z nové edice Dálný východ, na které spolupracuje Vydavatelství UP s katedrou asijských studií FF UP a která má za cíl přinášet významné texty východoasijské literatury a přibližovat čtenářům tamější kulturní i historické aspekty.

Knihy z Vydavatelství UP můžete kupovat na e-shopu nebo v prodejně na Zbrojnici. Zaměstnanci a studenti mohou na internetu i v kamenné prodejně celoročně využít 15% slevu (zaměstnanci najdou pokyny na webu, studenti v UPlikaci). V prodejně pak lze platit také FlexiPass poukázkami a kartami (v tomto případě však bez 15% slevy). Všechny díly letního seriálu najdete přehledně zde.

Olomouc opět přivítá zájemce o češtinu. Už tuto neděli se na nádvoří Filozofické fakulty Univerzity Palackého poprvé potká téměř stovka studentů osmatřicátého ročníku Letní školy slovanských studií. Nejpočetnější skupinou budou letos Američané.

S cílem učit se česky přijedou do Olomouce lidé z různých koutů Evropy, dále například i z Egypta, Japonska, Koreje, Austrálie, Singapore či Mexika. Nejpočetnější skupinou však letos budou Američané. Téměř stočlennou skupinu budou i letos tvořit lidé rozdílných věkových kategorií.

„Do prostor filozofické fakulty dorazí například osmasedmdesátiletý Ital Antonio. Češtinu se sem přijede učit už podruhé. Přijede i dvaasedmdesátiletý Američan Michael či šestnáctiletý Hideaki z japonského Nagana, jenž se naší letní školy zúčastní se svou maminkou. Početně největší skupinu budou tvořit Američané, přijede jich deset,“ uvedla Pavla Poláchová, ředitelka Letní školy slovanských studií FF UP s tím, že hojnou americkou skupinu následuje devět zájemců o češtinu z Německa, osm pak z Polska.

Tradičně mívají zájem o tuto školu i cizinci, kteří žijí v České republice, mimo jiné pro cizince, kteří navíc pracují na Univerzitě Palackého, má škola připravené i slevy. Není žádnou výjimkou, že se posluchači a posluchačky účastní olomoucké letní školy opakovaně.

„Hned po příjezdu, během prvního víkendu, projdou všichni studenti rozřazovacími testy. Uskuteční se v ústní formě. Podle pokročilosti pak posluchače rozdělíme do devíti skupin. Nabídneme tak start ve výuce češtiny úplným začátečníkům, ale i zajímavé hodiny, v nichž se zdokonalí v češtině i velmi pokročilí studenti,“ doplnila Pavla Poláchová.

Během odpoledních jazykových aktivit se budou posluchači moci zdokonalovat ve výslovnosti, škola jim nabídne i gramatické a konverzační workshopy. Kromě češtiny budou pro zájemce otevřené kurzy ukrajinštiny a ruštiny pod vedením zkušené lektorky Larysy Sazanovych ze Záporoží.

I letos budou studenty učit pedagogové Filozofické fakulty Univerzity Palackého, její absolventi a dále externisté, kteří během akademického roku působí na lektorátech v Rumunsku a v Polsku.

Podle ředitelky letní školy jezdí zahraniční studenti se zájmem o češtinu do Olomouce velmi rádi, jistou roli v tom sehrává nejen kvalita výuky, jedinečnost místa výuky, samotné město Olomouc, ale i další doprovodný program. I ten podle ní bude letos bohatý.

„Studenti navštíví pivovar Tvarg ve Velké Bystřici, olomoucké Arcidiecézní muzeum, Pevnost poznání UP či Telegraph, budou moci vystoupat i na radniční věž. V rámci filmového klubu jim budeme promítat české filmy pod širým nebem na nádvoří filozofické fakulty, tradiční divadelní workshop se uskuteční opět ve spolupráci s divadlem Nabalkoně. Nabídneme jim i workshop lidových tanců a písniček, folklorní večer s cimbálovkou a workshop hlaholice. I letos se uskuteční mezinárodní piknik, během něhož budou studenti prezentovat pochutiny zemí, z nichž pocházejí, budeme také opékat buřty. Jako novinku máme pro studenty připravenou přednášku a následnou vernisáž výstavy s názvem České a moravské lidové kroje. Přednášku prosloví autorka kreseb Jarmila Opletalová. I letos nabídneme celodenní výlety, chystáme se do Mikulova, Moravského krasu a do Ostravy,“ uzavřela Pavla Poláchová.  

Letní škola slovanských studií FF UP se uskuteční od 13. července do 11. srpna v prostorách Filozofické fakulty Univerzity Palackého (Křížkovského 10).

Olomouc opět přivítá zájemce o češtinu. Už tuto neděli se na nádvoří Filozofické fakulty Univerzity Palackého poprvé potká téměř stovka studentů osmatřicátého ročníku Letní školy slovanských studií. Nejpočetnější skupinou budou letos Američané.

S cílem učit se česky přijedou do Olomouce lidé z různých koutů Evropy, dále například i z Egypta, Japonska, Koreje, Austrálie, Singapore či Mexika. Nejpočetnější skupinou však letos budou Američané. Téměř stočlennou skupinu budou i letos tvořit lidé rozdílných věkových kategorií.

„Do prostor filozofické fakulty dorazí například osmasedmdesátiletý Ital Antonio. Češtinu se sem přijede učit už podruhé. Přijede i dvaasedmdesátiletý Američan Michael či šestnáctiletý Hideaki z japonského Nagana, jenž se naší letní školy zúčastní se svou maminkou. Početně největší skupinu budou tvořit Američané, přijede jich deset,“ uvedla Pavla Poláchová, ředitelka Letní školy slovanských studií FF UP s tím, že hojnou americkou skupinu následuje devět zájemců o češtinu z Německa, osm pak z Polska.

Tradičně mívají zájem o tuto školu i cizinci, kteří žijí v České republice, mimo jiné pro cizince, kteří navíc pracují na Univerzitě Palackého, má škola připravené i slevy. Není žádnou výjimkou, že se posluchači a posluchačky účastní olomoucké letní školy opakovaně.

„Hned po příjezdu, během prvního víkendu, projdou všichni studenti rozřazovacími testy. Uskuteční se v ústní formě. Podle pokročilosti pak posluchače rozdělíme do devíti skupin. Nabídneme tak start ve výuce češtiny úplným začátečníkům, ale i zajímavé hodiny, v nichž se zdokonalí v češtině i velmi pokročilí studenti,“ doplnila Pavla Poláchová.

Během odpoledních jazykových aktivit se budou posluchači moci zdokonalovat ve výslovnosti, škola jim nabídne i gramatické a konverzační workshopy. Kromě češtiny budou pro zájemce otevřené kurzy ukrajinštiny a ruštiny pod vedením zkušené lektorky Larysy Sazanovych ze Záporoží.

I letos budou studenty učit pedagogové Filozofické fakulty Univerzity Palackého, její absolventi a dále externisté, kteří během akademického roku působí na lektorátech v Rumunsku a v Polsku.

Podle ředitelky letní školy jezdí zahraniční studenti se zájmem o češtinu do Olomouce velmi rádi, jistou roli v tom sehrává nejen kvalita výuky, jedinečnost místa výuky, samotné město Olomouc, ale i další doprovodný program. I ten podle ní bude letos bohatý.

„Studenti navštíví pivovar Tvarg ve Velké Bystřici, olomoucké Arcidiecézní muzeum, Pevnost poznání UP či Telegraph, budou moci vystoupat i na radniční věž. V rámci filmového klubu jim budeme promítat české filmy pod širým nebem na nádvoří filozofické fakulty, tradiční divadelní workshop se uskuteční opět ve spolupráci s divadlem Nabalkoně. Nabídneme jim i workshop lidových tanců a písniček, folklorní večer s cimbálovkou a workshop hlaholice. I letos se uskuteční mezinárodní piknik, během něhož budou studenti prezentovat pochutiny zemí, z nichž pocházejí, budeme také opékat buřty. Jako novinku máme pro studenty připravenou přednášku a následnou vernisáž výstavy s názvem České a moravské lidové kroje. Přednášku prosloví autorka kreseb Jarmila Opletalová. I letos nabídneme celodenní výlety, chystáme se do Mikulova, Moravského krasu a do Ostravy,“ uzavřela Pavla Poláchová.  

Letní škola slovanských studií FF UP se uskuteční od 13. července do 11. srpna v prostorách Filozofické fakulty Univerzity Palackého (Křížkovského 10).

Šťastná náhoda přivedla studentku Fakulty zdravotnických věd UP Lucii Doležalovou k zisku zlaté medaile. Na mistrovství světa v raftingu odjela jako záskok jen několik dní před zahájením šampionátu. Z Bosny a Hercegoviny se vrátila domů hned s několika medailemi včetně té nejcennější.

Studentka Všeobecného ošetřovatelství na fakultě zdravotnických věd se na vodě pohybuje už od dětských let. „Původně jsem jezdila za SK UP Olomouc slalom na divoké vodě, jak na kajaku, tak na singl kánoi. V roce 2021 jsem byla v juniorské reprezentaci, tam jsme v kategorii týmů byli první na mistrovství světa i Evropy. Jenže pak jsem si natrhla biceps a po dvojí operaci ramene jsem musela s jízdou na vodě skončit,“ popsala Lucie Doležalová. O ukončení sportovní dráhy ale uvažovala už delší dobu. „Věděla jsem, že chci jít studovat, protože v téhle sportovní branži se u nás uživí jeden, dva závodníci,“ zmínila.

Po maturitě na hejčínském gymnáziu si nejprve dala přihlášku na zdravotnické záchranářství v královéhradecké Vojenské lékařské fakultě. „Přijímačky jsem zvládla, jenže abyste mohl jít na záchranáře, musíte projít všemožnými zdravotními testy a já v té době byla už po operaci ramene, což by mě v téhle práci do budoucna limitovalo. Další věc, která rozhodla, souvisí s mým tajným snem. Jednou bych se totiž chtěla dostat na misi s Lékaři bez hranic, kde ale záchranáře neberou. Všeobecné ošetřovatelství byla moje druhá volba a dnes rozhodně nelituji,“ zdůraznila Lucie Doležalová.

Uběhly více než dva roky od posledních závodů, když Lucii přišla nabídka, jestli by se znovu nepostavila na start, a to rovnou na mistrovství světa v raftingu čtyřčlenných posádek (R4). „Asi tři týdny před začátkem mistrovství mi napsala kamarádka, že jí chybí jeden člověk v posádce a jestli bych jejich týmu nemohla pomoct. Kývla jsem a začala s přípravou. Odjížděly jsme tři dny před zahájením, takže jsme měly čas porozhlédnout se po trati a trochu potrénovat. V roce 2018 jsem se tam byla podívat na závod, takže jsem už věděla, co mě čeká. Není to těžká řeka, rovná voda se střídá s divokou, takže je čas na oddechnutí,“ popsala Lucie Doležalová. Během závodů se naštěstí výrazně neozvalo operované rameno. „Od druhé operace už uplynul rok a půl, navíc jsem nesportovala a rameno tak nezatěžovala.“

Jako sportovec-sólista se Lucie musela narychlo sžít s posádkou. „Na raftech jezdím jako instruktor, takže přechod z kajaku byl v pohodě. Těžší samozřejmě bylo, že jsem přišla do sehraného týmu jako nováček. Pak to bylo o domluvě, občas jsme po sobě s holkama i řvaly, ale spíš ve smyslu, kdo má kdy zabrat a jestli teď pádlovat dopředu nebo dozadu. Myslím, že jsme byly skvělá parta, což se odrazilo i na počtu medailí,“ uvedla Lucie Doležalová.

Na řece Vrbas vybojovala juniorská posádka ve složení Lucie Doležalová, Sára Hrdličková, Laura Žďárská a Ivana Klouboučková zlatou medaili ve slalomu, k tomu přidala bronz ve sprintu, sjezdu a kontaktní vyřazovací disciplíně Head to Head. V celkovém součtu se čtveřice umístila na stříbrné pozici za japonskou posádkou. „Jsem ráda, že po té dvouroční pauze jsem mohla znovu nasát atmosféru závodů. Dřív to bylo tak, že jsme měli závody u nás i v zahraničí pomalu každý týden. Připomněla jsem si, jak je super mít kamarády u vody,“ uvedla Lucie Doležalová, která vedle mistrovství světa zvládla i školní povinnosti. „Zápočty jsem musela splnit mezi tréninky, se zkouškou mi vyšla vstříc a pomohla paní doktorka Šaňáková, které jsem se taky jako jedné z prvních pochlubila zlatou medailí.“

O znovunastartování  sportovní kariéry však Lucie Doležalová navzdory čerstvě nabytým medailím neuvažuje. „Organizované víkendy už mi fakt nechybí,“ shrnula s úsměvem.

Šťastná náhoda přivedla studentku Fakulty zdravotnických věd UP Lucii Doležalovou k zisku zlaté medaile. Na mistrovství světa v raftingu odjela jako záskok jen několik dní před zahájením šampionátu. Z Bosny a Hercegoviny se vrátila domů hned s několika medailemi včetně té nejcennější.

Studentka Všeobecného ošetřovatelství na fakultě zdravotnických věd se na vodě pohybuje už od dětských let. „Původně jsem jezdila za SK UP Olomouc slalom na divoké vodě, jak na kajaku, tak na singl kánoi. V roce 2021 jsem byla v juniorské reprezentaci, tam jsme v kategorii týmů byli první na mistrovství světa i Evropy. Jenže pak jsem si natrhla biceps a po dvojí operaci ramene jsem musela s jízdou na vodě skončit,“ popsala Lucie Doležalová. O ukončení sportovní dráhy ale uvažovala už delší dobu. „Věděla jsem, že chci jít studovat, protože v téhle sportovní branži se u nás uživí jeden, dva závodníci,“ zmínila.

Po maturitě na hejčínském gymnáziu si nejprve dala přihlášku na zdravotnické záchranářství v královéhradecké Vojenské lékařské fakultě. „Přijímačky jsem zvládla, jenže abyste mohl jít na záchranáře, musíte projít všemožnými zdravotními testy a já v té době byla už po operaci ramene, což by mě v téhle práci do budoucna limitovalo. Další věc, která rozhodla, souvisí s mým tajným snem. Jednou bych se totiž chtěla dostat na misi s Lékaři bez hranic, kde ale záchranáře neberou. Všeobecné ošetřovatelství byla moje druhá volba a dnes rozhodně nelituji,“ zdůraznila Lucie Doležalová.

Uběhly více než dva roky od posledních závodů, když Lucii přišla nabídka, jestli by se znovu nepostavila na start, a to rovnou na mistrovství světa v raftingu čtyřčlenných posádek (R4). „Asi tři týdny před začátkem mistrovství mi napsala kamarádka, že jí chybí jeden člověk v posádce a jestli bych jejich týmu nemohla pomoct. Kývla jsem a začala s přípravou. Odjížděly jsme tři dny před zahájením, takže jsme měly čas porozhlédnout se po trati a trochu potrénovat. V roce 2018 jsem se tam byla podívat na závod, takže jsem už věděla, co mě čeká. Není to těžká řeka, rovná voda se střídá s divokou, takže je čas na oddechnutí,“ popsala Lucie Doležalová. Během závodů se naštěstí výrazně neozvalo operované rameno. „Od druhé operace už uplynul rok a půl, navíc jsem nesportovala a rameno tak nezatěžovala.“

Jako sportovec-sólista se Lucie musela narychlo sžít s posádkou. „Na raftech jezdím jako instruktor, takže přechod z kajaku byl v pohodě. Těžší samozřejmě bylo, že jsem přišla do sehraného týmu jako nováček. Pak to bylo o domluvě, občas jsme po sobě s holkama i řvaly, ale spíš ve smyslu, kdo má kdy zabrat a jestli teď pádlovat dopředu nebo dozadu. Myslím, že jsme byly skvělá parta, což se odrazilo i na počtu medailí,“ uvedla Lucie Doležalová.

Na řece Vrbas vybojovala juniorská posádka ve složení Lucie Doležalová, Sára Hrdličková, Laura Žďárská a Ivana Klouboučková zlatou medaili ve slalomu, k tomu přidala bronz ve sprintu, sjezdu a kontaktní vyřazovací disciplíně Head to Head. V celkovém součtu se čtveřice umístila na stříbrné pozici za japonskou posádkou. „Jsem ráda, že po té dvouroční pauze jsem mohla znovu nasát atmosféru závodů. Dřív to bylo tak, že jsme měli závody u nás i v zahraničí pomalu každý týden. Připomněla jsem si, jak je super mít kamarády u vody,“ uvedla Lucie Doležalová, která vedle mistrovství světa zvládla i školní povinnosti. „Zápočty jsem musela splnit mezi tréninky, se zkouškou mi vyšla vstříc a pomohla paní doktorka Šaňáková, které jsem se taky jako jedné z prvních pochlubila zlatou medailí.“

O znovunastartování  sportovní kariéry však Lucie Doležalová navzdory čerstvě nabytým medailím neuvažuje. „Organizované víkendy už mi fakt nechybí,“ shrnula s úsměvem.

Dva nové druhy sinic objevili odborníci z Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v kaluži, která se po vydatném dešti vytvořila v jedné z ulic v Olomouci. Nové druhy vědci pojmenovali Laspinema palackyanum a Laspinema olomoucense. Učinili tak na počest Františka Palackého, k 450. výročí založení Univerzity Palackého a také jako připomínku města Olomouce, na jehož území nové druhy sinic objevili. Na studii mapující výskyt sinic Laspinema v Česku i zahraničí, která obsahuje i nové druhy sinic z Olomouce, se podíleli studenti bakalářských, magisterských a doktorských studijních programů na katedře botaniky přírodovědecké fakulty. Výsledky byly publikovány v prestižním časopise Journal of Phycology.

Sinice jsou nejpočetnějšími organismy v historii Země. Hrály a stále hrají významnou roli jako producenti kyslíku. Sinice lze nalézt nejen v rybnících a jezerech, ale také v půdách. Vědci z katedry botaniky v rámci vědeckého projektu zkoumají evoluci sinic obývajících půdy po celém světě.  „Dva nové druhy sinic jsme nečekaně objevili ve vzorku odebraném z kaluže přímo v Olomouci. Její dno pokrýval zelený povlak, který signalizoval přítomnost těchto mikroorganismů. Původně jsme pouze chtěli zjistit, jaké druhy sinic kaluž obývají, a narazili jsme na dosud nepopsané druhy,“ řekl Petr Dvořák z katedry botaniky přírodovědecké fakulty.

Identifikace nových druhů sinic ale nebyla jednoduchá. „Analýza tvarů a rozměrů buněk ve světelném mikroskopu nám nepomohla tyto druhy od sebe bezpečně odlišit,“ uvedl. V případě dosud neznámých sinic se totiž jedná o takzvané kryptické druhy, které se vyznačují tím, že nelze najít specifické morfologické znaky, pomocí nichž je lze od sebe odlišit. „Přistoupili jsme tedy k získání kompletní genetické informace pomocí sekvenování DNA pro oba nové druhy. Porovnali jsme získané informace s databázemi a přesně definovali a popsali hranice mezi druhy,“ dodal Petr Dvořák.

Další vzorky sinic vědci z přírodovědecké fakulty sbírali v Česku a Polsku. V laboratoři poté získali jejich genetickou informaci. „Opět jsme porovnali získané informace s databázemi. Zjistili jsme, že i když se původně předpokládalo, že se sinice Laspinema vyskytuje jen vzácně, tak my jsme ji našli téměř na všech kontinentech. A také na velkém množství biotopů od sladkých a slaných vod, mangrovů, až po půdní krusty a kaluže,“ řekl Petr Dvořák.

Počty druhů živočichů a rostlin se pohybují v řádech milionů. Naopak druhů mikroorganismů, mezi které sinice patří, jsou miliardy. Vědcům se ale dosud podařilo identifikovat pouze malou část mikroorganismů „Objevování a popisování diverzity druhů mikroorganismů brání jejich miniaturní rozměry, složitá manipulace v laboratoři a také malý počet vědců, kteří se zabývají studiem diverzity druhů mikroorganismů. Čeká nás tedy ještě dlouhá cesta, než se přiblížíme k popsání všech druhů mikroorganismů,“ doplnil botanik.

Dva nové druhy sinic objevili odborníci z Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v kaluži, která se po vydatném dešti vytvořila v jedné z ulic v Olomouci. Nové druhy vědci pojmenovali Laspinema palackyanum a Laspinema olomoucense. Učinili tak na počest Františka Palackého, k 450. výročí založení Univerzity Palackého a také jako připomínku města Olomouce, na jehož území nové druhy sinic objevili. Na studii mapující výskyt sinic Laspinema v Česku i zahraničí, která obsahuje i nové druhy sinic z Olomouce, se podíleli studenti bakalářských, magisterských a doktorských studijních programů na katedře botaniky přírodovědecké fakulty. Výsledky byly publikovány v prestižním časopise Journal of Phycology.

Sinice jsou nejpočetnějšími organismy v historii Země. Hrály a stále hrají významnou roli jako producenti kyslíku. Sinice lze nalézt nejen v rybnících a jezerech, ale také v půdách. Vědci z katedry botaniky v rámci vědeckého projektu zkoumají evoluci sinic obývajících půdy po celém světě.  „Dva nové druhy sinic jsme nečekaně objevili ve vzorku odebraném z kaluže přímo v Olomouci. Její dno pokrýval zelený povlak, který signalizoval přítomnost těchto mikroorganismů. Původně jsme pouze chtěli zjistit, jaké druhy sinic kaluž obývají, a narazili jsme na dosud nepopsané druhy,“ řekl Petr Dvořák z katedry botaniky přírodovědecké fakulty.

Identifikace nových druhů sinic ale nebyla jednoduchá. „Analýza tvarů a rozměrů buněk ve světelném mikroskopu nám nepomohla tyto druhy od sebe bezpečně odlišit,“ uvedl. V případě dosud neznámých sinic se totiž jedná o takzvané kryptické druhy, které se vyznačují tím, že nelze najít specifické morfologické znaky, pomocí nichž je lze od sebe odlišit. „Přistoupili jsme tedy k získání kompletní genetické informace pomocí sekvenování DNA pro oba nové druhy. Porovnali jsme získané informace s databázemi a přesně definovali a popsali hranice mezi druhy,“ dodal Petr Dvořák.

Další vzorky sinic vědci z přírodovědecké fakulty sbírali v Česku a Polsku. V laboratoři poté získali jejich genetickou informaci. „Opět jsme porovnali získané informace s databázemi. Zjistili jsme, že i když se původně předpokládalo, že se sinice Laspinema vyskytuje jen vzácně, tak my jsme ji našli téměř na všech kontinentech. A také na velkém množství biotopů od sladkých a slaných vod, mangrovů, až po půdní krusty a kaluže,“ řekl Petr Dvořák.

Počty druhů živočichů a rostlin se pohybují v řádech milionů. Naopak druhů mikroorganismů, mezi které sinice patří, jsou miliardy. Vědcům se ale dosud podařilo identifikovat pouze malou část mikroorganismů „Objevování a popisování diverzity druhů mikroorganismů brání jejich miniaturní rozměry, složitá manipulace v laboratoři a také malý počet vědců, kteří se zabývají studiem diverzity druhů mikroorganismů. Čeká nás tedy ještě dlouhá cesta, než se přiblížíme k popsání všech druhů mikroorganismů,“ doplnil botanik.