Novinky: Univerzita - Aktuality UP (duplicitní, vypnuto)

„Nebyl jsem žádný hrdina, spíš záškodník,“ začal vyprávění pro skupinu středoškoláků Dušan Šimek, profesor v oboru andragogiky. Právnická fakulta spojila síly s neziskovou organizací Paměť národa Střední Morava a uspořádala program Můj příběh 20. století. Studentům středních škol umožnila vyslechnout si silné a inspirativní příběhy pamětníků, jejichž životy ovlivnila komunistická totalita.

Na 150 středoškoláků na PF UP přivítal Pavel Petr, proděkan pro vnější vztahy a investice. „Jsem rád, že vidím tolik mladých lidí, kteří se zajímají a třeba se jednou stanou studenty naší fakulty, univerzity. Možná pak během studia budete lamentovat nad tím, jak to máte těžké. Ale až uslyšíte příběhy pamětníků, zjistíte, že to, co my považujeme za problém a za neřešitelnou situaci, může být v porovnání s jejich životními zkušenostmi malicherné,“ řekl proděkan. Studenty upozornil také na paradox, kdy budova fakulty, kde se dnes vysvětluje, co je to spravedlnost, morálka a právo, byla symbolem nesvobody. V 70. a 80. letech v ní sídlil okresní výbor KSČ. „Neustále se říká, že vaše generace je pořád na sítích a nevnímá, co se kolem děje. Já tomu nevěřím. Jsem přesvědčen, že vám budoucnost není lhostejná. Chtěl bych vám popřát, ať si z dnešního dne mnohé odnesete.“

Pozvání PF UP přijali spolu s Dušanem Šimkem pamětníci Vít Pelikán, Michal Mrtvý a Jiří Středa. Studentům formou „živé knihovny“, přímých setkání v malých skupinách, vyprávěli o vydávání a distribuci samizdatu, o sledování a odposleších Státní bezpečnosti, o Chartě 77, řetězových hladovkách, protestních shromážděních, undergroundu nebo výjezdních doložkách. Přinesli jim ukázat fotografie, dobové tiskoviny nebo protokoly o výsleších. „Sametová revoluce byl velký dar. Buďme vděční za to, co máme. Zůstávejte ale na pozoru. Hodnoty jako svoboda a demokracie nejsou samozřejmostí,“ řekl studentům Vít Pelikán, který jim přinesl ukázat mimo jiné vydání samizdatového časopisu Vokno.

Kvůli omezenému počtu účastníků se školy musely přihlašovat předem. Místa pro své studenty si zarezervovaly Jazykové a humanitní gymnázium Prigo v Ostravě, dvě olomoucká gymnázia – Církevní gymnázium Německého řádu a Slovanské gymnázium Olomouc, Střední zdravotnická škola Hranice a olomoucká Střední odborná škola obchodu a služeb Štursova. Po setkání s pamětníky se středoškoláci přesunuli z právnické fakulty do nedalekého sídla Institutu Paměti národa Střední Morava, do někdejšího krytu civilní ochrany. V ponurých a chladných zdech krytu si prohlédli výstavu Odkryté příběhy 20. století.

„Vyprávění pamětníků jsem nadšeně poslouchal. Spoustu věcí jsem se dozvěděl. Takové domovní prohlídky musely být drsné. Zajímavé byly také dokumenty a fotky, které nám ukazovali. Obdivuji je všechny, že se nebáli a že dokázali nejít s davem,“ zhodnotil akci Šimon Foretník, student Slovanského gymnázia Olomouc. A hrdě se pochlubil svým dědečkem Jaromírem Foretníkem, který sloužil jako navigátor u RAF za druhé světové války a jehož životní příběh je také zaznamenám v databázi Paměti národa.

Akce pro střední školy Můj příběh 20. století se uskutečnila na PF UP potřetí. Koná se vždy ve druhé polovině června u příležitosti Dne památky obětí komunistického režimu, který připadá na 27. června. Na den, kdy byla po vykonstruovaném politickém procesu v roce 1950 popravena právnička a politička Milada Horáková.

Příběhy pamětníků, jak je zaznamenala Paměť národa:

Michal Mrtvý
Vít Pelikán
Jiří Středa

ITVAS a OpOlJe. Za těmito zkratkami se skrývají dva přeshraniční projekty Interreg, díky kterým katedra aplikovaných pohybových aktivit (APA) Fakulty tělesné kultury UP prohlubuje spolupráci se zahraničními partnery s cílem podpory pohybových aktivit pro osoby se speciálními potřebami nejen ve školním prostředí.

V projektu Inkluzivní tělesná a sportovní výchova jako předpoklad zdravé společnosti (ITVAS) olomoučtí odborníci na oblast APA síly se Slovenským paralympijským výborem.

„Projekt vychází z přesvědčení, že tělesná výchova má potenciál být jedním z nejvíce inkluzivních a zároveň transformačních prostředí ve škole, přičemž každé dítě má právo zažít pohyb, sounáležitost a radost ze sdílené aktivity. Naším cílem je, aby se každé dítě – bez ohledu na své schopnosti – mohlo smysluplně zapojit a zažívat radost z pohybu,“ uvedl hlavní řešitel a vedoucí katedry APA Martin Kudláček.

Ke splnění tohoto cíle má pomoci vytvořený vzdělávací program, který rozšíří znalosti a kompetence pedagogů v oblasti inkluzivního vzdělávání, od úprav výuky až například po spolupráci s rodinou a komunitou. Spojení českých a slovenských zkušeností a příklady dobré praxe se také promítnou do dalších metodických materiálů či školení zaměřených na inkluzivní tělesnou výchovu a školní sportovní programy. Vzniká též podpůrná síť pro všechny, kdo chtějí učit jinak a lépe.

Součástí projektu jsou i paralympijské školní dny, které nabízejí praktickou zkušenost s parasporty přímo na školách. Během osvětových programů si žáci i jejich učitelé mohou vyzkoušet například sportovní hry na vozíku, mobilitu se zrakovým postižením a další aktivity přibližující svět osob se zdravotním znevýhodněním.

Projekt Inkluzivní tělesná a sportovní výchova jako předpoklad zdravé společnosti (ITVAS) je realizován v rámci programu Interreg Slovensko – Česko. Více na webu projektu.

Druhý přeshraniční projekt, na kterém se katedra APA podílí, nese název OpOlJe – tři pruty Svatoplukovy pro podporu aplikovaných pohybových aktivit v Euroregionu Praděd, přičemž zkratka v začátku pojmenování napovídá tři města, sídla zapojených škol, kterými jsou polská Politechnika Opolska, UP v Olomouci a Střední průmyslová škola Jeseník.

„Smyslem je navázání institucionální spolupráce a sdílení know-how a příkladů dobré praxe v oblasti podpory a realizace APA mezi zaměstnanci těchto institucí, kteří je budou přenášet v rámci tzv. třetího poslání škol dále do společnosti a aktivit místních komunit. První setkání tohoto projektu se uskutečnilo v červnu v prostorách Fakulty tělesné kultury UP. Dvacítka pedagogických i nepedagogických zaměstnanců z Jeseníku a Opole se seznámila s aktivitami naší katedry, také s vybranými pracovišti naší fakulty. Mluvilo se i o problematice začleňování žáků se speciálními vzdělávacími potřebami do tělesné výchovy a účastníci si mohli vyzkoušet některé psychomotorické aktivity nebo třeba aplikovanou cyklistiku,“ přiblížil Ladislav Baloun z katedry APA.

Další setkání řešitelů se uskuteční během podzimu v Jeseníku a následně i v Opoli. Projekt Tři pruty Svatoplukovy pro podporu aplikovaných pohybových aktivit v Euroregionu Praděd (OpOlJe) je podpořen Fondem malých projektů Euroregionu Praděd v rámci programu Interreg Česko – Polsko.

Od září se katedra APA zapojí také do mezinárodního projektu Collaborative online and onsite learning in Applied Physical Activity (COOL-APA), jehož cílem je proměna výuky v oblasti aplikovaných pohybových aktivit napříč Evropou. Více o projektu si můžete přečíst zde.

Identita a vztah k regionu, násilí a řešení konfliktů, gender a sexualita, dekolonialita a produkce znalostí, klimatická změna a udržitelnost, nerovnost, infrastruktura, kultura a afro-evropská sounáležitost. To všechno jsou témata, kterým se na konci června bude věnovat prestižní Evropská konference o afrických studií (ECAS 2025). Účast na ní bude mít i Filozofická fakulta Univerzity Palackého.

Evropská konference o afrických studií (ECAS 2025) je největší a také nejvýznamnější konferencí v oblasti afrických studií v Evropě a Africe. Je vlajkovou lodí činnosti Evropské asociace afrických studií (AEGIS). Vůbec poprvé se uskuteční v jedné ze zemí Visegrádské čtyřky, v České republice, a to se stěžejním tématem Africké, afro-evropské a afropolitní sounáležitosti a identity. Pod záštitou AEGIS ji pořádá Česká asociace pro africká studia (ČAAS). 

„Pro Českou republiku, která má dlouholetou tradici afrických studií a může se pyšnit řadou světově uznávaných afrikanistů, má chystaná konference velký význam. V Praze připravujeme její desátý ročník, a právě toto kulaté výročí nám poskytne skvělou příležitost podívat se na africká studia v Evropě retrospektivně a ukázat specifika výzkumu o Africe z pohledu badatelů evropských post-socialistických zemí, jež nemají přímou koloniální zkušenost a mohou tak nabídnout nové pohledy na současnou globalizovanou Afriku. Přivítáme přibližně tisíc pět set delegátů z celkem osmdesáti zemí, z nichž více než polovina přijede ze subsaharské Afriky. Nabitý program obsáhne jak skvělé hlavní řečníky, plenární zasedání, kulaté stoly, tak filmové projekce, výstavy, koncerty, křty odborných publikací a prezentace zahraničních nakladatelství zaměřené na africká studia,“ uvedla Kateřina Mildnerová, členka katedry sociologie, andragogiky a kulturní antropologie FF UP a zároveň předsedkyně České asociace pro africká studia (ČAAS).  

Na konferenci vystoupí s prezentací dokumentárního celovečerního filmu Černí Češi. Film je o osudech namibijských dětí vychovávaných v Československu. Zachycuje osudy téměř šesti desítek namibijských dětí, které byly v 80. letech minulého století poslány na výchovu do socialistického Československa, aby se staly novou elitou tehdejšího režimu v Namibii. Ačkoliv se po pádu železné opony musely vrátit zpět do Afriky, i po více než třiceti letech strávených v Namibii se cítí být Čechy.

„Jde o snímek, který vznikl na základě mého výzkumu a natočil jej režisér Martin Müller z Audiovizuální produkce Univerzity Palackého. Film tedy vznikl v koprodukci UP a České televize,“ doplnila Kateřina Mildnerová (o filmu, který mj. získal cenu Grand Prix na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Etnofilm Čadca i Cenu publika Ji.hlavy Online na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava jsme psali zde.)

Jak připomíná Hana Horáková z katedry sociologie, andragogiky a kulturní antropologie FF UP, Česká asociace pro africká studia měla vždycky ambici reprezentovat africká studia navenek, v okolním světě.

„Tohoto cíle bylo dosaženo v červenci roku 2015, kdy se ČAAS stala přidruženým členem organizace AEGIS, což je síť výzkumných afrikanistických center v západní Evropě. Jde o velmi prestižní členství, což dokládá fakt, že ČAAS je jedinou funkční institucí působící v zemích střední a východní Evropy, která je součástí AEGIS. O tři roky později, v červnu 2018, byl na plenárním zasedání AEGIS v Basileji schválen mnou předložený návrh na konání ECAS konference v roce 2023 v Praze. Bylo odsouhlaseno, že kongres bude ČAAS organizovat ve spolupráci s firmou Guarant. Důsledkem pandemie covid-19 byl kongres posunut na tento rok. Neuvěřitelné se tak stává možným,“ uvedla afrikanistka a sociální antropoložka Hana Horáková, zároveň předsedkyně organizačního výboru ECAS2025. 

Konference je určena akademikům, studentům, expertům z neziskového sektoru a dalším odborníkům se zájmem o Afriku. Její slavnostní zahájení se uskuteční v Rudolfinu. Hlavním místem konání bude Filozofická fakulta UK, Novotného Lávka, FAMU a Městská knihovna v Praze. O konferenci více zde.

Konference Evropská konference o afrických studií (ECAS 2025) se uskuteční 25. - 28. června pod záštitou eurokomisaře pro strategická partnerství Jozefa Síkely a také primátora města Prahy. Zahájení se zúčastní jak primátor hl. města Prahy, ředitel odboru zemí subsaharské Afriky Ministerstva zahraničních věcí, tak další významní partneři, kteří konferenci finančně podpořili či symbolicky zaštítili. Pozvání přijal také Jan Stejskal, děkan FF UP, která podpořila výstavu Colours of Africa, zajistila propagační materiály a sponzorovala další kulurní program. Rektorát UP podpořil výstavu There is no Planet B, Climate Change a přes AVP zajistil natáčení v Rudolfinu. 

Na 1700 sportovců a sportovkyň z 36 vysokých škol poměří v následujících dnech síly na Českých akademických hrách, které začínají již zítra v Ostravě. Nebudou mezi nimi chybět ani reprezentanti Univerzity Palackého, kteří se pokusí navázat na dřívější olomoucké úspěchy na této největší tuzemské vysokoškolské sportovní události.

Jako tradičně bude mít Univerzita Palackého silné zastoupení v plaveckých disciplínách, když do Ostravy zamíří například vicemistryně Evropy a držitelka několika českých rekordů Barbora Janíčková nebo nejlepší slovenská plavkyně s ploutvemi Zuzana Hrašková (obě FTK). V atletice zase jistě soupeřky potrápí Martina Mazurová, juniorská vicemistryně světa ve vrhu koulí studující na lékařské fakultě, nebo Patrik Radek (FTK), který se suverénním náskokem získal Pohár rektora UP v běhu na 5 km v rámci olomouckého půlmaratonu.

Zastoupení UP bude mít také například v aerobiku, orientačním běhu, karate nebo squashi. Do individuálních disciplín je přihlášeno celkem 53 sportovkyň a sportovců z UP. Do turnajů kolektivních sportů pak zasáhnou olomoucké týmy v házené, futsalu žen a ve frisbee. V loňském roce se UP v celkovém pořadí škol umístila na děleném osmém místě, o rok dříve hry vyhrála.

Program letošních Českých akademických her, které hostí Ostravská univerzita a Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, začíná v pondělí 23. června a poslední medaile budou rozdány v pátek 27. června. Kromě samotných soutěží v 19 sportech, do kterých se zapojí na 1700 studentek a studentů, organizátoři připravili i doprovodný program, který slibuje mimo jiné pondělní zahajovací ceremoniál nebo propojení s atletickým mítinkem Zlatá tretra.

V Ostravě se přitom České akademické hry uskuteční po dlouhých 22 letech. „Těší mě, že se tak významná akce do Ostravy vrací a že můžeme mladé generaci sportujících studentek a studentů ukázat, že obě naše univerzity nabízejí špičkové zázemí v kulisách jedinečného města,“ uvedl rektor Ostravské univerzity Petr Kopecký.

České akademické hry jsou největší sportovní vysokoškolská událost u nás, od roku 2002 je každoročně pořádá Česká asociace univerzitního sportu ve spolupráci s vybranou hostitelskou školou.

Průběh letošních her a výsledky olomouckých sportovců a sportovkyň můžete sledovat na webu, případně Facebooku či Instagramu.

Ještě před sérií promocí absolventů, která proběhne v příštím týdnu, uzavřeli zaměstnanci Cyrilometodějské teologické fakulty UP a jejich blízcí končící akademický rok děkovnou mší a následným neformálním setkáním. Při této příležitosti byla poprvé udělena Cena děkana za vědeckou práci.

Cenu děkana obdržel kolektiv autorů z Institutu sociálního zdraví (OUSHI) ve složení Zdeněk Meier, Kristýna Gábová, Radka Žídková a Peter Tavel, a sice za kapitolu Personas of Older Adults in Social and Health Context v knize Intelligent Technologies for Healthcare Business Applications z nakladatelství Springer. Tato publikace se zabývá možnostmi využití umělé inteligence a dalších moderních technologií ve zdravotnictví, přičemž příspěvek olomouckých výzkumníků vychází z jejich práce na projektu SHAPES zaměřeném na podporu zdravého stárnutí evropské populace. V rámci studie vytvořili 12 tzv. person, které podrobně popisují charakteristiky, postoje, chování a potřeby starších dospělých, od aktivních a zdravých až po ty, kteří se potýkají s chronickými nemocemi nebo sociální izolací. Tyto persony posloužily jako základ pro další vytváření účinných systému podpory v rámci platformy SHAPES.

„Cena děkana má být oceněním vynikajících tvůrčích výsledků a také povzbuzením pro celou fakultu, že mimořádné publikace nejsou přijímány jako samozřejmost,“ uvedl k ocenění autorského týmu děkan Vít Hušek. Jím jmenovaná komise navrhla na ocenění výše uvedenou kapitolu především proto, že ve srovnání s ostatními podanými návrhy nejvíce slibuje dosažení excelentního hodnocení v Modulu 1 Metodiky 17+. „V rámci tohoto modulu fakulta každoročně předkládá několik výstupů a jejich hodnocení příslušnými odbornými panely je klíčovou informací pro UP i MŠMT o kvalitě vědecké práce na CMTF UP,“ doplnil proděkan pro vědu a výzkum Martin Cajthaml.

Oceněn byl také tajemník fakulty Ivan Drábek, který od děkana obdržel pamětní medaili UP, nejen jako dar k nedávnému životnímu jubileu. „Medailí chceme ocenit dlouhodobou, obětavou a spolehlivou službu pana tajemníka. Každé vedení fakulty se v posledních desetiletích mohlo plně spolehnout na jeho odbornost. Jeho pomoc je neocenitelná zejména v situaci, kdy se stále mění ekonomické a administrativní podmínky řešených projektů,“ komentoval Vít Hušek.

K předání ocenění došlo v závěru děkovné mše Te Deum, kterou v dominikánském kostele Neposkvrněného početí Panny Marie sloužil olomoucký arcibiskup a velký kancléř CMTF UP Josef Nuzík. Po mši bylo pro zaměstnankyně a zaměstnance fakulty a jejich blízké připraveno neformální setkání v zahradě dominikánského kláštera.

Michal Bartoš, ředitel a zakladatel centra ekologických aktivit Sluňákov, dramaturg festivalu Ekologické dny Olomouc a absolvent Přírodovědecké fakulty UP, obdržel Cenu Josefa Vavrouška. Nadace Partnerství oceňovala včera v Senátu Parlamentu ČR osobnosti, které chrání přírodu a pomáhají zlepšovat životní prostředí.

V hlavní kategorii za dlouhodobý přínos porota vyznamenala právě Michala Bartoše. Jeho přístup podle ní významně formuje mezioborovou debatu o vztahu člověka a přírody. Letos byl na Cenu Josefa Vavrouška nominován už podeváté. „Michal Bartoš vytváří prostor, kde se potkávají lidé z různých světů – vědy, umění, filozofie i běžného života. Právě v tom je jeho práce výjimečná. Věří, že přírodu nemohou zachránit jen ekologové – klíč vidí ve spolupráci lidí napříč obory. Otevřenou debatu, která je nezbytná pro hledání skutečného řešení, aktivně podporuje,“ řekl Vladimír Kořen, moderátor slavnostního večera a předseda odborné poroty. 

Gratuluji k získání Ceny Josefa Vavrouška, kterou vám udělila Nadace Partnerství. Máte z ocenění radost?  

Beru to s nadhledem. Můj přítel Aleš Máchal mě na to ocenění navrhoval opakovaně, až to začínalo být skoro vtipné, a tak jsem rád, že teď už může nominovat někoho jiného... Ale vážně: ano, mám radost. Beru to jako potvrzení toho, že moje cesta, i když byla možná trochu zvláštní, nakonec našla pochopení i mezi kolegy. Ale hlavně to neberu jako ocenění sebe. Vnímám to jako uznání pro všechny lidi, kteří se kolem mě v průběhu let pohybovali. Stovky lidí, kteří dělají krásné věci, mnohdy lépe než já. Pokud jsem měl nějakou roli, tak možná v tom, že jsem držel nějakou vizi.

Josef Vavroušek byl pro mě velkou inspirací. Nebyl to typ člověka, ke kterému bych byl osobnostně podobný, on byl víc racionální, technicky vzdělaný, velmi přesně přemýšlel. Já jsem spíš ten „měkčí“, intelektuálně založený typ. Ale právě proto jsem si ho tolik vážil. Znali jsme se osobně. Jezdil na Ekologické dny vždycky, když mohl. Byl dokonce uvedený na plakátu ještě v roce, kdy tragicky zahynul, nepřijel už jen kvůli té nehodě. Byl to také jediný ministr, který s sebou do Olomouce přivezl i několik členů vlády. V té době to prostě šlo, nikdo se tomu nedivil. Měl v sobě dar propojovat lidi a nabízet koncepce, které přesahovaly hranice zelené politiky. A právě to mi dnes chybí. Lidé jako Vavroušek, Kroupa nebo Pithart, ať už k nim máme jakékoli výhrady, byli to v politice lidé, kteří přemýšleli v souvislostech. O institucích, o společnosti, o spravedlnosti.  

Pojďme se vrátit na úplný začátek před 35 lety. Jak a kde vlastně vznikl nápad založit Ekologické dny?  

Vzniklo to možná trochu romanticky, v lese. Chodili jsme od střední školy na brigády, měli jsme partu lidí a bylo nám spolu dobře. Tehdy jsme se přidali k Českému svazu ochránců přírody, ale vlastně to bylo víc o lidech než o přírodě samotné. Jenže pak se postupně všichni začali ženit, vdávat, přibývaly povinnosti, a najednou bylo těžké najít společný termín na výlet do přírody. Měli jsme nějaké společně vydělané peníze a pořád jsme přemýšleli, co s nimi. 

A tehdy mě napadlo: když se nemůžeme domluvit na výletě, co kdybychom uspořádali první eko jarmark? A tak vznikly Ekologické dny Olomouc – jako veřejný happening. Pamatuju si, že jsme tehdy stáli na sloupu Trojice s Ivou Bittovou a kapelou Betula Pendula. To by dnes už vůbec nešlo. V začátcích tam vařili třeba lidé z Hare Krišna v hrnci vymazaném kravskými lejny a nikdo to moc neřešil. Po roce 1989 jsme cítili opravdovou svobodu, dýchalo se jinak. Ekologie měla silný svobodný rozměr. Bylo to hodně „zezdola“, autentické a opravdové. Na tento čas nikdy nezapomenu.  

Proč by lidé měli v dnešní době navštívit Ekologické dny, největší český environmentální festival? Mimochodem, letos se konal už jeho 35. ročník.

Hosté a přednášející, které zveme, často přesahují svou odbornou specializaci. Nejsou uzavření, nebojí se přemýšlet o věcech z jiných úhlů pohledu. Ať už jde o vědu, náboženství nebo politiku. Umějí se spolu dokonce i „hezky pohádat“, ne urážlivě, ale věcně. Takové výměny názorů jsou pro mě důkazem živého myšlení. Mám rád ten svět, i když už jsem starší a víc si vybírám. Baví mě ten „aha-efekt“, když narazím třeba na knihu, kterou bych si nikdy sám nevybral, a najednou mi otevře oči. A proto s trochou nadsázky říkám: „Ekologické dny jsou festival s nejvíc aha-efekty na jednotku času.” 

Co rozhodlo, že jste šel studoval ekologii na Přírodovědeckou fakultu Univerzitu Palackého? Rodinná tradice?  

Přírodu jsem měl vždycky rád, ale spíš jako krajinu, takovou, jaká na mě působí, když se v ní pohybuji. Dělá mi to dobře na duši. Velkou část prázdnin jsem trávil u babiček v Rohli nedaleko Zábřehu. Byly tam obě, tátova i mámina, kousek od sebe přes silnici. Můj tatínek o té krajině říkal, že je „líbezná“. Dnes tam máme po něm malou chatu v Lipince pod Bradlem. Vyrůstal jsem v tom prostředí a mám k němu hluboký vztah. Jako kluci jsme jezdili do Pomoraví, objevovali jeskyně. Bylo to dobrodružné a fascinující. Ta zkušenost ve mně zůstala hluboko zakořeněná.  

Ale nenapadlo mě hned studovat ekologii. Můj tatínek byl historik a chtěl, abych šel v jeho stopách. Jenže já měl v sobě jistý vzdor, chtěl jsem něco jiného, a tak jsem se rozhodl pro ekologii. On to nepřijal úplně s nadšením. Teď, s odstupem, vidím, jak se mi ta témata propojují: příroda, krajina, historie myšlení o ní. Často si půjčuji knihy z historie a zpětně se k tátovi tímto způsobem vracím. Škoda, že to už nevidí. Ale možná to ví. 

Objevil se ve vašem životě konkrétní moment, kdy jste si řekl: „Takhle to dál nejde, přírodu musíme chránit“?! 

Ne, že bych neviděl poničenou krajinu, ale můj hlavní motiv byl spíš pozitivní. Pestrost krajiny, proměnlivost, různorodost. Zdá se mi, že život je v takové krajině barevnější. A kdyby se i lidé chovali víc rozmanitě, každý trochu jinak, možná by to přírodě prospělo nejvíc. Dnes ale spíš žijeme v extrémech, hádáme se, nevedeme smysluplný dialog. A to mě mrzí. Celé své úsilí vnímám jako snahu o podporu diskuze. Protože samotní ekologové nic nezmůžou, pokud zůstane společnost slepá.

Já jsem nikdy nechtěl lidi měnit. Spíš jsem chtěl vyjednat pro přírodu místo. Ne příkazy, ale argumenty. A hodně mě ovlivnila Filozofie živé přírody od Zdeňka Kratochvíla, který říká: „Příroda si bez člověka vystačí, ale člověk bez přírody ne.“  

Mluvíte hodně o tom, že chcete vytvářet místa, kde se lidí může příroda dotknout. Co si mám pod tím představit? 

Vlastně hodně vycházím z osobních zážitků během Ekologických dnů. Třeba když Hradišťan zpívá o vodě, tak najednou přijdou okamžiky, které se člověka dotknou. A já jsem chtěl celý život vytvářet prostředí, kde tohle může nastat. Kde si lidé sami, beze slov a bez poučování uvědomí, že jsou součástí přírody. Že jsou přírodní bytosti. Ne aby si něco přečetli někde z tabulky nebo aby jim to někdo řekl. Ale aby se to stalo samo. Protože příroda nás přesahuje. Naše planeta je prostě zázrak.  

Můžeme se tedy o životním prostředí bavit skrze umění?  

Hudba, poezie, výtvarné umění – to všechno jsou jazyky, kterými se dá o přírodě mluvit jinak. Ne přes čísla nebo instrukce, ale přes prožitek. A v tom prožitku je síla. Tam se podle mě může stát proměna. 

Od mala jsem chodil na koncerty, fascinovali mě třeba Vladimír Václavek nebo Oldřich Janota. Ten jeho zpěv byl takový zvláštní. Někdo ho nemusel, ale mě ohromoval. A jeho texty? To je čirá ekologie. Třeba píseň Kácení akátu. Na první poslech jednoduché. Je zima, člověk jde porazit strom, aby se zahřál. A pak si uvědomí, že ten strom má taky svůj život. Je v tom úcta, která se nevysvětluje slovy. Já v tom slyším prosbu o odpuštění, i když tam není vyslovena. A najednou si říkám, my tady všechno děláme složitě, sbíráme data, analyzujeme. A přitom báseň nebo obraz dokáže říct vše úplně jednoduše, ale naprosto přesně. Takže ano, ochrana přírody je složitá věc, ale ve svém jádru úplně jednoduchá.  

Je jasné, že vám je celý profesní život blížší filozofický přístup k ochraně přírody než ten vědecký. Zkusíte mi to prosím nějak přiblížit, co vás k tomu vede?  

Ano, je mi to bližší než třeba odborné studie na 300 stran, i když jsem je samozřejmě studoval a někdy se na nich i podílel. Ale blíž je mi svět myšlenek a kultury. To je prostředí, ve kterém nacházím způsob, jak mluvit o přírodě a krajině s lidmi. Třeba na Sluňákově, když jsme vytvářeli tento unikátní areál v Litovelském Pomoraví, tak jsme se nesnažili jen informovat o místní flóře a fauně. Vznikla tam i Rajská zahrada Františka Skály, která do toho prostoru vnáší další rozměr. Pro mě je to forma kulturní krajiny, místo setkání a domluvy. Mrzí mě, že umění a ekologie jsou často oddělené světy. Ekologové neumí vnímat umění a umělci se ekologii vyhýbají, protože jim někdy připadá příliš ideologická nebo radikální. Ale právě to spojení má sílu.  

Vnímal jste filozofii i jako způsob, jak lépe přenést pozitivní vztah k přírodě na veřejnost? 

Určitě. Bavilo mě vždycky číst i náročné filozofické texty. Někdo o mně říká, že jsem filozof, ale to není přesné. Mě zajímá filozofie v tom veřejném smyslu. Taková, která má co říct i mimo akademii. Oslovovali mě autoři jako Zdeněk Neubauer, Václav Bělohradský, Hana Librová, Jan Keller nebo Richard Rorty. Dělal jsem i doktorát, a i když jsem si k těm autorům přidával náročnější texty, měl jsem vždy potřebu hledat propojení s tím, co lidé skutečně žijí. 

Dnes to máme těžší. Filozofie se z veřejného prostoru vytrácí. Lidé chtějí jasné odpovědi. Slova jako „možná“, „snad“ nebo „nejsem si jistý“ vymizela ze slovníku. A to se týká i vědy. Za covidu nebo v debatách o klimatických změnách chtějí lidé jednoznačnost, a ta není. Věda nefunguje na dogmatech. Jejím úkolem je hledat nejlepší možné porozumění, ne jedinou pravdu. Modely, které se tvoří, třeba pro vývoj klimatu, jsou důležité, ale zjednodušující. Každé číslo, které do nich dáte, ovlivní výsledek. A historie už ukázala, že některé modely se mýlily. Jenže společnost chce výsledky hned. Vědci jsou pod tlakem. A místo toho, abychom je chránili, začínáme se tvářit, že je vlastně nepotřebujeme. To je podle mě obrovské nepochopení. 

Když dnes mluvíme o respektu ke krajině, uvědomujeme si vůbec, jak je to důležité?  

Příroda si poradí. Přežijí bakterie, hmyz, přežijí houby nebo stromy, i když my tu třeba už nebudeme. Opravdová ochrana přírody je ochranou člověka. Protože my jsme přírodní bytosti. Bez ní nemáme šanci. A nedokážu pochopit, že někdo tohle dokáže popřít. Rozumím tomu, že někdo nic nedělá. Ale nedokážu pochopit, že někdo říká: „Je to jedno. Na přírodě nezáleží.“ To je jako popřít sebe sama.  

Cítíte i dopad té „zrychlené doby“ na sebe? 

Bohužel ano. Cítím, že se mi zkracuje pozornost. Někdy už ani nedočítám e-maily, čtu na přeskáčku, roluju. A to mě mrzí, protože jsem dřív četl složité filozofické texty s radostí. Teď zvládnu sotva pár stránek a musím knihu odložit. Místo toho sahám po kriminálkách, to jsem měl vždycky jako formu úniku, když je mi ouvej.  

Tohle zrychlení se netýká jen mě. Myslím, že ho silně vnímají i učitelé a vzdělávací systém jako celek. Motivace slábne, rodiče chtějí pro každé dítě to nejlepší, ale učitel má na hodinu dvacet žáků a do toho šedesát požadavků, co musí splnit. A když to všechno stihne, výuka ztratí smysl i hloubku. Moderní technologie nám aktuálně nabízejí tolik informací a zábavy, že zcela pohlcují člověka, který této rychlosti již biologicky nestačí, a my ztrácíme mnoho: psychickou pohodu, přirozenou komunikaci, pozornost k soustředění, domov a jsem přesvědčen, že po průmyslové revoluci je ta revoluce AI a sociálních sítí dalším „odpřírodněním“ člověka.  

Nedávno jste také získal prestižní ocenění Pelikán časopisu Listy, které přišlo z úplně jiného prostředí… (Cena je pojmenovaná po jeho zakladateli, Jiřím Pelikánovi, známém novináři a významné osobnosti Pražského jara – pozn. aut.)  

To mě opravdu dojalo, protože ji udělili lidé, kteří nejsou z ekologických kruhů, ale všimli si propojení témat, myšlení, přístupu. I to je pro mě potvrzení, že téma přírody má přesah a rezonuje. Zároveň ale nejsem člověk, který by si na ceny potrpěl. Vždycky se za nimi skrývá i něco těžkého. Často je dostane ten, kdo je nejvíc vidět, a spousta skvělé práce zůstává neviditelná. A někdy ani není jasné, co ta cena vlastně hodnotí. Úspěšnost? Přínos? Viditelnost? To neumím posoudit. Navíc, tu cenu by si zasloužila i moje rodina. To, že jsem často odcházel pracovat, bylo vykoupeno jejich trpělivostí. A to je možná nejcennější věc vůbec! 

Ale radost mi dělá hlavně to, že jsem celý život strávil mezi zajímavými osobnostmi. V pestrém prostředí se kolem mě pořád objevují lidé, kteří mě překvapují. Třeba mladý vědec a popularizátor Petr Tureček, který také propojuje vědu a umění. Jeden jeho citát jsme dali na naše lehátka pro návštěvníky v areálu: „Optimismus je jediný odpovědný přístup ke světu.“ To je krásný.  

Kde pořád berete energii a sílu na všechny aktivity?  

To mi říká skoro každý, a tak asi nějakou energii mám (smích). Ale upřímně, přijde mi to vlastně docela jednoduché. Mám obrovské štěstí, že dělám práci, která mě opravdu baví. Tak moc, že často ani nevnímám, kde končí pracovní den a kde začíná ten osobní. To je, myslím, klíč. Když děláte něco, co vás naplňuje, tak se energie spíš šetří nebo sama obnovuje. A navíc je to práce, kterou jsem si vlastně vymyslel. Další věc je, že jsem pořád mezi mladými lidmi. U nás v centru je to složité. Lidé mají často málo peněz, zakládají rodiny, a tak tam zůstávám já. Už jsem takový dinosaurus mezi mladými. Ale je to příjemné. 

Rozhovor byl psán pro Žurnál Online a Olomouc.cz

Tři laureátky a jeden laureát: Cenu Josefa Vavrouška získaly výjimečné osobnosti za ochranu přírody a environmentální osvětu

V hlavní kategorii za dlouhodobý přínos porota ocenila Michala Bartoše. Výjimečný počin uplynulých let připomněla cena pro Ivanu Bufkovou, bioložku a ekoložku, která se zasadila o obnovu mokřadů na Šumavě. Mezi mladými osobnostmi vynikla Rozárie Haškovcová známá z Instagramu jako shluk.bunek, která převzala ocenění Ekozásek roku Nadace Partnerství. Cenu ministra životního prostředí za komunikaci, vzdělávání a osvětu získala influencerka a ambasadorka cirkulární ekonomiky Jitka Nováčková.

Psychologie Filozofické fakulty Univerzity Palackého slaví úspěch. Za monografii s názvem Užívání internetu, sociálních sítí a digitálních her u adolescentů: Teoretická východiska, diagnostika a strategie intervence získali akademici z katedry psychologie prestižní adiktologické ocenění, Cenu Jaroslava Skály 2025.

Jaroslava Suchá, Eva Aigelová, Helena Pipová, Miroslav Charvát, Martin Dolejš, Nikol Václavková a Terezie Babilonová, autoři loni vydané monografie s názvem Užívání internetu, sociálních sítí a digitálních her u adolescentů: Teoretická východiska, diagnostika a strategie intervence, získali Cenu Jaroslava Skály. Prestižní ocenění v oblasti adiktologie převzal Martin Dolejš, vedoucí katedry psychologie FF UP, při příležitosti AT konference v Kongres hotelu Jezerka.

„Cena Jaroslava Skály je pro nás velkou ctí a prestižním oceněním, které přesahuje rámec jedné knihy nebo konkrétního výzkumného projektu. Je uznáním dlouhodobého a systematického úsilí našeho výzkumného týmu (Personality Characteristics Laboratory) při Univerzitě Palackého v Olomouci,“ shrnuli Martin Dolejš společně s Jaroslavou Suchou, kolegyní ze stejnojmenné katedry a zároveň hlavní autorkou knihy.

Tým uvedené laboratoře se již několik let věnuje výzkumu v oblasti adiktologie, vývoje a standardizace psychodiagnostických metod a studia rizikového chování u adolescentů a dospělých.

„Naše práce je zaměřena na obohacení současného poznání v těchto oblastech a na podporu odborné veřejnosti v praktických aplikacích při práci s cílovými populacemi. Cena Jaroslava Skály, jež je tradičně udělována za významný přínos v oblasti výzkumu, prevence a léčby závislostí, pro nás tak představuje významné ocenění nejen za konkrétní počin, ale za celou šíři naší dosavadní práce. Je pro nás motivací pro další výzkum a vývoj diagnostických nástrojů a intervenčních strategií, které jsou založené na důkazech a které mohou reálně přispět ke zlepšení situace v oblasti prevence a léčby závislostí,“ doplnil vedoucí katedry psychologie FF UP Martin Dolejš. Zdůraznil přitom, že s tímto oceněním je jejich práce legitimizována a uznána odbornou komunitou.

Do medicínského slovníku vstoupil termín závislost na internetu v polovině 90. let 20. století. Oceněná monografie psychologů Filozofické fakulty UP nabídla odborné veřejnosti k dané problematice důkladný a komplexní pohled. V jednotlivých kapitolách více než dvou set stránkové knihy se autoři věnují závislosti na technologiích a poskytují vymezení informačních a komunikačních technologií (ICT), zároveň například vědeckým poznatkům závislostí, které se tradičně zaměřovaly na návykové látky, ale v posledních desetiletích se stále více zaměřují i na behaviorální závislosti, včetně závislosti na technologiích. Odborníci si v knize všímají i významu marketingu v digitálním věku, kdy umělá inteligence a strojové učení umožňují personalizaci obsahu a optimalizaci marketingových kampaní, a diskutují i o potenciálních nevýhodách, jakými jsou etická dilemata a rizika nadměrné personalizace, která mohou vést k excesivnímu užívání technologií. Monografie obsahuje také informace o specifikách dospívání – odborníci v této souvislosti zdůrazňují, že digitální technologie mohou vyhovovat potřebám dospívajících, kteří touží po sounáležitosti, uznání a úspěchu, což je činí zvláště lákavými a potenciálně rizikovými. V knize jsou informace i o genderových rozdílech v užívání digitálních technologií.

Oceněná publikace může být průvodcem pro akademiky, výzkumníky i odborníky působící ve vzdělávací, klinické, poradenské či psychoterapeutické praxi, kteří se zabývají problematikou online závislostí. Má totiž jednoduché a jasné cíle: přispět k pochopení široké oblasti závislosti a pomoci přiblížit se bezpečnějšímu a zdravějšímu digitálnímu prostředí. O knize jsme psali zde. Monografii lze volně stáhnout zde.

Cena Jaroslava Skály byla založena v roce 2001 občanským sdružením SANANIM a Společností pro návykové nemoci České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně, aby s trvalou připomínkou doc. MUDr. Jaroslava Skály, zakladatele české adiktologie a spolutvůrce české psychoterapie, oceňovala významné publikační počiny v oblasti návykových poruch a duševního zdraví. Rada Ceny Jaroslava Skály rozhodla, že v roce 2025 tuto cenu získá monografie Užívání internetu, sociálních sítí a digitálních her u adolescentů: Teoretická východiska, diagnostika a strategie intervence. Praha: Togga. Autoři společně s J. Suchou – E. Aigelová, H.Pipova, M. Charvát. M. Dolejš, N. Václavková, T. Babilonová. 

V kostele Panny Marie Sněžné byl do funkce rektora Univerzity Palackého slavnostně uveden právník Michael Kohajda. Inaugurační slib složil za účasti zástupců fakult a pracovišť UP, představitelů českých vysokých škol i řady významných osobností regionu i Poslanecké sněmovny a Senátu Parlamentu ČR. 

Slavnostní ceremoniál se uskutečnil v kostele Panny Marie Sněžné, který v 18. století postavili pro potřeby univerzity jezuité, zakladatelé vysokého učení v Olomouci.

Během výjimečné události symbolicky složil do rukou předsedkyně Akademického senátu UP Ireny Smolové rektorský úřad lékař Martin Procházka, který Univerzitu Palackého vedl od roku 2021 do konce letošního dubna. Ve své krátké řeči popřál svému nástupci hodně úspěchů při náročné práci.

„Přeji vám hodně štěstí a také sil, které zúročíte při pokračování v rozvoji naší univerzity coby špičkové vzdělávací a vědeckovýzkumné organizace, organizace aktivní a úspěšné v mezinárodní spolupráci i při plnění její třetí role pro společnost. Důležitá je zvláště dnes vytrvalá obhajoba principů a hodnot svobody a demokracie, což je úkol nelehký, nicméně stále velmi aktuální,“ řekl Martin Procházka. Zdůraznil zároveň předpoklady nutné pro rektorskou práci, a to jak odborné a akademické, tak i dovednosti manažerské a organizační včetně vyvážené míry odvahy a diplomacie. V neposlední řadě vyzdvihl i důležitou podporu spolupracovníků.

„Věřím, že nastupující rektor Michael Kohajda všechny tyto karty v rukou má. Přeji mu, aby naši univerzitu vedl co nejlépe,“ dodal Martin Procházka, který v závěru slavnostní události obdržel od univerzity zlatou medaili Za zásluhy o rozvoj UP.

Poté již předsedkyně Akademického senátu UP dekorovala insignií, rektorským řetězem, Michaela Kohajdu, jenž se vedení Univerzity Palackého ujal 1. května letošního roku.

„Čelíme náročné době – polarizaci společnosti, šíření dezinformací i rostoucím tlakům na výkonnost a měřitelnost. V tomto kontextu má univerzita nezastupitelnou roli. Jejím úkolem není usilovat o politickou moc, ale nést odpovědnost za vědění, porozumění a smysluplný veřejný dialog,“ uvedl ve svém inauguračním projevu nový rektor Michael Kohajda.

Hned v úvodu své řeči vyjádřil vděčnost za možnost vést instituci, ke které má od studentských let hluboký vztah. Univerzitu vyobrazil jako respektovaného a aktivního partnera společnosti. Jako místo, kde se setkávají obory, kultury i generace, místo svobodného myšlení, kritické diskuze a hledání pravdy. Připomněl i její třetí roli, již vnímá jako klíčový prostor setkávání s veřejností, institucemi, médii i občanskou společností.

„Jako akademická obec neseme společenský závazek – vzdělávat odpovědné občany, přinášet nové poznání a kreativně se podílet na řešení výzev dnešní doby. Těším se na otevřenou, věcnou a inspirativní spolupráci se všemi. Chci být rektorem, který naslouchá, propojuje a hledá cesty. Věřím, že společně dokážeme z naší univerzity udělat ještě silnější a přívětivější místo pro každého, kdo sem přichází s otevřenou myslí,“ dodal Michael Kohajda. Jako důležité vnímá tradiční hodnoty, které v sobě univerzita nese. Respekt k tomuto odkazu byl pak i jedním z důvodů, proč se rozhodl, že se inaugurace uskuteční právě v olomouckém chrámu Panny Marie Sněžné.

Ještě předtím, než poděkoval svému předchůdci a než se kostelem rozezvučela studentská hymna v podání smíšeného komorního sboru ATENEO Univerzity Palackého, vzpomněl slova Václava Havla: „Naděje není přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl – bez ohledu na to, jak to dopadne. Touto jistotou se chci řídit i já – s důvěrou ve smysl univerzitní práce, ve význam vzdělání, vědy a otevřeného myšlení.“

Univerzita Palackého se rozhodla uskutečnit slavnostní akt inaugurace v kostele Panny Marie Sněžné, jenž byl součástí jezuitské univerzity v Olomouci. Chrámu, který byl a nyní opět je místem pro liturgii, bohoslužbu a obřady, zároveň i prostorem společenského setkávání a symbolem úzkého sepětí církve a akademického světa. Je přesvědčena, že akt inaugurace ve zdejších prostorách podtrhuje významnost tohoto momentu. Ostatně požehnání novému rektorovi a celé slavnostní chvíli dal i Josef Nuzík, arcibiskup olomoucký a metropolita moravský.

Doc. JUDr. Michael Kohajda, Ph.D., (* 1981) vystudoval na UP obor Právo a právní věda. Doktorský titul získal a habilitační řízení v oboru finančního práva úspěšně ukončil na Právnické fakultě UK v Praze. Jako akademik působí na PF UP téměř dvacet let. Od roku 2020 zastával funkci proděkana – nejprve pro oblast doktorského studia, kvalifikačních řízení a financí včetně investic, poté pro oblast vnějších vztahů a investic. Jeho výzkumné a publikační aktivity se soustředí na finanční právo, zejména na veřejné rozpočty, daně, bankovnictví, pojišťovnictví a kapitálové trhy. Kromě akademické činnosti se úspěšně věnuje právní praxi. Mezi lety 2014 a 2022 byl členem rady města Šumperk, v roce 2021 se stal poslancem Parlamentu ČR za Olomoucký kraj. Jeho funkční období coby rektora UP začalo 1. 5. 2025, skončí 30. 4. 2029.

Univerzita Palackého se problematikou udržitelného rozvoje zabývá systematicky již několik let, což se promítá mimo jiné i do výsledků v rámci mezinárodního srovnání. V aktuálním vydání žebříčku Times Higher Education Impact Rankings 2025, který se zaměřuje právě na cíle udržitelného rozvoje definované OSN, si svou pozici vylepšila a stala se tak českou jedničkou. Zároveň se jednou dostala do TOP 100, jednou do TOP 200 a pětkrát do TOP 300, a to z více než 2300 univerzit na světě.

Žebříček Times Higher Education Impact Rankings orientovaný na cíle udržitelného rozvoje OSN (SDGs) byl poprvé zveřejněn v roce 2019. Před šesti lety do něj byla zapojena pouze necelá pětistovka univerzit, v letošním roce jich je již více než 2300.

Pro umístění v celkovém žebříčku bylo zapotřebí aktivně se zapojit alespoň do čtyř definovaných cílů, tzv. SDGs. Celkové umístění se počítá ze tří nejsilnějších SDGs. V případě Univerzity Palackého se pro rok 2025 jedná o SDG 3 (zdraví a kvalitní život), 4 (kvalitní vzdělání), 8 (důstojná práce a ekonomický růst) a je doplněno o hodnocení z povinného cíle 17, což je partnerství instituce v oblasti udržitelnosti. Právě v povinném SDG 17 získala Univerzita Palackého nejvyšší skóre v indikátoru Publication of SDG report. Na maximální hodnotu dosáhla také v SDG 12, konkrétně v indikátoru Sustainability report publication. Z těchto výsledků je patrné, že nejen aktivity, ale také dokumenty zaměřené na udržitelnost jsou na UP velmi dobře nastaveny.

Univerzita Palackého českou jedničkou

Univerzita Palackého se v žebříčku THE Impact Rankings 2025 celkově umístila na 201.–300. pozici, což je oproti loňskému roku zlepšení a zároveň vyrovnání druhého nejlepšího umístění v historii žebříčku. Lépe si UP vedla pouze v pilotním vydání, do kterého ale bylo zahrnuto pouze necelých 500 univerzit. Umístění dodává na významu také fakt, že je olomoucká univerzita jedničkou v České republice. Současně se z celkových devíti vyplněných SDGs umístila jednou v TOP 100, jednou v TOP 200 a pětkrát v TOP 300. Ve zbývajících dvou SDGs se pak vešla do TOP 600. V některých oblastech je UP v rámci České republiky dle níže uvedeného přehledu na špici. Hned šestkrát se umístila na pozici jedničky nebo sdílené jedničky i v alianci Aurora.

„Výsledek je pro nás samozřejmě pozitivní zprávou, o to více, že zároveň významně narostl i počet hodnocených vysokých škol. Je třeba poděkovat všem zaměstnancům i studentům UP, kteří mají podíl na těchto výsledcích, protože takto vysoké umístění v řadě oblastí rankingu ukazuje, že problematika udržitelnosti se už stala důležitým a nedílným aspektem v životě univerzity. Těší nás zejména celkové prvenství v ČR a vysoké umístění v oblasti kvalitního vzdělávání, kdy jsme obsadili 81. příčku ze všech zapojených vysokých škol, která je oceněním našich vyučujících. Nicméně chtěla bych ocenit i práci kolegů na oddělení strategie a kvality a referátu udržitelnosti, kteří spojili síly při přípravě podkladů za univerzitu a doslova ‚vychytali každý kout‘ v rámci metodiky hodnocení, abychom vyhověli parametrům hodnocení co nejpečlivěji,“ uvedla k výsledkům univerzity v žebříčku Hana Marešová, vedoucí oddělení strategie a kvality UP.

Mezi světovou špičku patří dle žebříčku THE Impact Rankings 2025 opět australská Western Sydney University. Druhé a třetí místo obsadily University of Manchester a Kyungpook National University. Kompletní výsledky jsou k dispozici zde.

S cílem podpořit a motivovat mladé autory a překladatele v jejich autorské práci byly uděleny Ceny Evalda Schorma. Výsledky jubilejního dvacátého ročníku přinesly úspěch i Veronice Vítkové z katedry divadelních a filmových studií FF UP, která se spolupodílela na tvorbě původní hry Hledat Robinsona. Vznik i obsah díla přiblížila v krátkém rozhovoru.

Cena Evalda Schorma je určena stávajícím studujícím DAMU, JAMU, FF UK, FF MU, FPF v Opavě, FF UP a konzervatoří za původní hru, dramatizaci či překlad do češtiny dosud nepřeloženého díla. Za původní hru Hledat Robinsona ji získaly Natálie Bočková (FF MUNI), Veronika Navrátilová (JAMU), David Štandera (DAMU) a Veronika Vítková (FF UP).

Co pro vás Cena Evalda Schorma znamená?

Velkou radost, že má naše hra přesah, že se třeba někde někoho dotkla. Zároveň je to možnost dostat se do širšího divadelního kontextu. Možnost potkat mladé autory, kterých si moc vážím a inspirují mě, ale zatím se navzájem jenom tušíme. Najít v divadle komunitu a blízkost, to mi přijde nejpodstatnější.

O čem oceněná hra je?

Tohle je komplikovanější otázka, než se zdá. Ráda zjednodušeně říkám, že o vyléčení. Vnímám naši hru jako takovou sondu do velmi konkrétního příběhu, který může být univerzálním zážitkem spousty jedinců generace Z. Jsme taková generace trosečníků, každý se cítíme trošku sám. Vnímáme spoustu věcí najednou hodně intenzivně, včetně těch smutných, které si naši rodiče třeba nedovolili nebo neuměli přiznat. My už se sami umíme uchlácholit nebo se o to snažíme. O tom naše hra je, o empatii k sobě samému v tomto světě.

Jaká byla vaše role při vzniku hry?

Na Robinsonech jsme pracovali ve čtyřech lidech. Stejně jako jsme před několika lety my čtyři vytvořili i divadelní těleso. Věděli jsme, že píšeme něco, co bude Natálie Bočková režírovat a my ostatní to odehrajeme, že ty pomyslné molekuly, co se pospojují, budou z nás tří a ona jim dá tvar. Natálie je neuvěřitelně citlivá autorka s přesnou představou, umí usměrňovat naše výbuchy energie, nebo naopak podněcovat nápady, když se cítíme vyprázdnění. Každý jsme prohlubovali jednu z postav, Johanu, Josefku a Jakuba. Ohmatávali jsme si různé situace a pak dlouho reflektovali, zaznamenávali a hledali páteř, která všechny tři příběhy propojí.

Můžete popsat její vznik? Máte už dřívější podobné zkušenosti?

Před dvěma lety jsme začali sbírat materiály. Pamatuji si, jak jsme seděli na piknikové dece v Žižkových sadech v Hradci Králové, roztékal se nám polárkový dort a Natálie Bočková nás nahrávala na diktafon, když jsme si povídali o tom, jaké by to bylo na opuštěném ostrově. Takto jsme se s přestávkami scházeli celé léto a dotýkali se témat, která nás tíží. Témata jsme spolu objevovali a vyplňovali pomyslné mezery. Asi po roce přišlo takové zvláštní období, zpětně si myslím, že to bylo vyčerpání všech zúčastněných. Tehdy jsme si řekli, že naše dílo potřebuje pauzu. Ta trvala téměř rok. Nabrali jsme sílu a pak zhodnotili, že náš text dozrál. Bylo potřebné mít od něj odstup. Naty jej pak upravila do finální podoby.  

I když jsme byli s Davidem a Veronikou odmalička součástí Divadla Jesličky Josefa Tejkla, nikdy předtím jsem podobný typ tvůrčího procesu nezažila. Až jsme se potkali v nynějším uskupení, které nás hodně formuje i z hlediska práce s textem. Pro mě osobně bylo opravdu důležité, že jsme se našli s Naty, která nám tehdy položila důležitý dotaz: A co prožíváte vy? Co je teď to téma, které chcete objevit? Do té doby jsem nad tímto tématem asi nepřemýšlela.

Jaké máte plány? Co chcete dělat po absolutoriu?

Mám pocit, že konec divadelní sezony a akademického roku je zatím docela intenzivní kolotoč a nejde mi přemýšlet dál než jeden den dopředu. Ale přála bych si dostudovat v Olomouci a možná jít jednou na doktorát. Mám teď otevřených pár pomyslných dveří, mimo jiné bychom mohli s naším divadelním uskupením působit v brněnském Divadle na výstavišti, taky se moc těším na asistenci dramaturgie v divadle DRAK, která mi začne tento podzim.

Cena Evalda Schorma je prestižní ocenění, uznávané i v zahraničí. Je určena stávajícím studujícím DAMU, JAMU, FF UK, FF MU, FPF v Opavě, FF UP a Konzervatoří za původní hru, dramatizaci či překlad do češtiny dosud nepřeloženého díla. Nominovat na tuto cenu může jakákoli fyzická osoba, zejména však pedagogové a studenti výše uvedených škol a divadelní odborná veřejnost. Letos tuto cenu vedle Veroniky Vítkové získala z UP také Terezie Šípová, studentka navazujícího magisterského studia Divadelní studia – Filmová studia, a to za překlad divadelní hry Machinal (Mašinérie) Sophie Treadwell.

Akademický senát Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého na svém pondělním zasedání vyhlásil volbu děkana fakulty pro funkční období od 1. února 2026 do 1. února 2030. Návrhy na kandidáty lze podávat do 30. září 2025 do 12:00, samotná volba děkana proběhne 5. listopadu 2025. 

Souhlas navržených osob s kandidaturou musí být doručen do 14. října. Seznam kandidátů bude zveřejněn 17. října, jejich veřejné představení se uskuteční 29. října na shromáždění akademické obce fakulty. 

Senátoři schválili volební komisi ve složení Miloš Fňukal, Marek Jukl a Alžběta Andrýsková. Návrhy na kandidáty lze podat písemně vnitřní poštou na formuláři. Doporučuje se, aby k návrhu byl připojen rovněž písemný souhlas kandidáta.

Kromě vyhlášení volby děkana se AS PřF zabýval i výroční zprávou fakulty a další agendou. Více zde.

Již zítra se uskuteční inaugurace rektora Univerzity Palackého Michaela Kohajdy. Slavnostní akt se bude konat v chrámu Panny Marie Sněžné. Při této příležitosti přinášíme text emeritního profesora UP Jiřího Fialy, který čtenářům přiblíží historii této ceremonie.

Uvedení nového rektora vysoké školy do úřadu náleží odedávna k akademickým ceremoniím; dnes se tato ceremonie označuje jako rektorská inaugurace. Původ tohoto substantiva souvisí s augury, což byli úředníci starověkého Říma, jejichž úkolem bylo provádět auspicie, tj. zjišťovat vůli bohů pozorováním letu ptáků: jakého jsou druhu, zda letí osamoceně, nebo v hejnu, jaké zvuky v letu vydávají, jakým směrem letí apod. Čeština pro augura vynalezla kompozitum ptakopravec. Později, když nad hustě zalidněným Římem ptačích hejn ubylo, chovaly se pro účely auspicií slepice. Inaugurace („inauguratio“) pak byl obřad přenášení božské síly na nově zvoleného augura.

Podle zjištění Zikmunda Wintera se na přelomu 16. a 17. století odbývaly na Univerzitě Karlově rektorské instalace v Karolinu („installatio“, původně dosazení na lavici). Nazývaly se rovněž investitury („investitura“, z latinské předložky „in“ a slovesa „vestire“, oblékat se, to z latinského substantiva „vestis“, róba), komendace („commendatio“, doporučení, pochvala, z latinského slovesa „commendare“, svěřit se do něčí péče, doporučit) či konfirmace („confirmatio“, zajištění, ujištění, povzbuzení, z latinského slovesa „confirmare“, doporučit), popřípadě též aprobace („aprobatio“, schválení, z latinského adjektiva „probus“, čestný, opravdový).

Inauguraci rektora UP Michaela Kohajdy, která se uskuteční ve čtvrtek 19. června od 13 hodin v kostele Panny Marie Sněžné, můžete sledovat online zde.

„Bývala to slavnost šumná,“ píše Z. Winter. „Zváno opět velikou intimací. Slavnost bývala spojována se čtením zákonů, k čemuž bývala zvána všecka škola vysoká i hosté.“ Intimace (z latinského substantiva „intimatio“, oznámení) kromě informace o čtení „zákonů“ (tj. univerzitních statut) a výkladu o nich obsahovala též výzvy k mravnému životu a výtky studentům, kteří dobré mravy nedodržují. Rektorem Univerzity Karlovy tehdy mohl být volen i student, pokud dosáhl věku 25 let, pocházel z manželského lože a nebyl ženatý, a tak do tohoto úřadu byli dosazováni šlechtičtí mladíci s vírou, že zajistí vysokému učení podporu svých rodičů.

V roce 1616 „urozený mladík rektor – zajisté z návodu mistrů – dává do pozvání upřímné nadávky a výtky studentům pro jejich nekázaný život. ,Jsou přemnozí mezi námi netopýři, nocí po krčmách létající. Jsou pochlebníci a řiťopaskové (gnathones), kteří svým lichocením zločiny ony podporují; jsou, jak je nazval kdys Kodicill, taulantii, kteří začasté měníce místo stávají se stupky a tuláky (…), jsou takoví, že raději touží po ženitbě, ,malunt lucubrare liberum quam librum‘“. Jistě zaslouží uznání nepřeložitelná slovní hříčka v latinské větě – „raději přemýšlejí o svobodě nežli o knize“. Citovaný Petr Kodicill z Tulechova (zvaný též Knížka podle latinského substantiva „codicillus“), narozený v Sedlčanech 24. února 1583, byl rektorem Univerzity Karlovy v letech 1572–1573 a znovu od roku 1583, dne 20. října 1589 byl v Karolinu raněn mrtvicí během instalace následujícího rektora, Marka Moravce Bydžovského z Florentina (1540–1612).

Vlastní akt instalace nového rektora tehdy spočíval v rekomendační řeči děkana artistické fakulty, předání „klenotů akademie“ – univerzitních statut, rektorské epomidy (pláštíku), rektorské pečeti a rektorského prstenu, jakož i univerzitní pečeti – končícím rektorem nastupujícímu rektorovi a jeho přísahou, že bude zachovávat univerzitní statuta. Pak následoval hodokvas, k němuž přispěli hosté svými konzumovatelnými dary.

Jak vypadaly instalace rektorů kolejí a škol Tovaryšstva Ježíšova v Olomouci (1573–1773), zatím netušíme. Byli jmenováni zpravidla na tři roky (triennium) provinciálem jezuitské provincie a potvrzováni řádovým generálem v Římě, což by se mělo odrazit v rektorských diariích – jejich průzkum by mohl na to téma přinést potřebné informace. Zikmund Winter sděluje: „Úhrnem nelze nevyznati, že slavnost nastolení rektorova za všecku dobu samostatnosti Univerzity Karlovy nekonána nikdy s takovou šumnou a divadelní nádherou jako potom, když univerzita spojena s klementinskou pod správu jezuitů, kteří vykonávali slavnost v Týně, průvodem na ulici i v univerzitě“ (tj. v letech 1638–1740).

Rektoři C. k. univerzity v Olomouci a v Brně (1773–1782–1784), C. k. lycea v Olomouci (1782–1826) a C. k. Františkovy univerzity v Olomouci (1827–1860), volení na období jednoho roku, se zřejmě střídali bez instalačních festivit.

Inaugurace prvního rektora Univerzity Palackého v Olomouci Josefa Ludvíka Fischera (1894–1973) se po jeho jmenování ministrem školství a osvěty Zdeňkem Nejedlým (1878–1962) dne 30. dubna 1946 uskutečnila v rámci slavnostního otevření zdejšího vysokého učení 21. února 1947. Dokumentární film o této festivitě s názvem Palackého odkaz je dostupný zde.

 

V textu je citována práce Zikmunda Wintera O životě na vysokých školách pražských knihy dvoje, Kulturní obraz XV. a XVI. století, Praha 1899.

Před námi je sice teprve léto, ale je dobré si včas dělat plány a vědět, že záhy po prázdninách nás čekají zajímavé a prospěšné akce. Jednou takovou, kdy můžeme udělat něco pro ostatní a pomoci tam, kde je to třeba, je určitě Zaměstnanecký dobrovolnický den Univerzity Palackého. Uskuteční se 16. září a do společné iniciativy se opět zapojí i kolegové z Krajského úřadu Olomouckého kraje a Magistrátu města Olomouce. Spolupráce těchto institucí vytváří silné zázemí pro aktivity, které přinášejí pozitivní dopad komunitám v našem regionu.

Loňský ročník ukázal, jak obrovskou energii může mít dobrovolnická pomoc – zvláště v krizových časech. „Více než 120 dobrovolníků z řad zaměstnanců univerzity, magistrátu a krajského úřadu neváhalo změnit plány a okamžitě vyrazit pomáhat po ničivých povodních na Jesenicku. I díky nim se podařilo přinést úlevu desítkám rodin, institucí i místní krajině. Letos věříme, že akce proběhne za příznivějších okolností a nabídne širokou škálu dobrovolnických příležitostí: od úprav veřejného prostoru přes pomoc neziskovým organizacím až po komunitní aktivity v rámci udržitelnosti,“ říká Vladimíra Sedláčková, manažerka Dobrovolnického centra UP.

Nabídka dobrovolnických příležitostí bude zveřejněna 15. srpna na webu Dobrovolnického centra UP zde a přihlásit se bude možné do 5. září.

Do programu se znovu zapojí tradiční partneři jako Výstaviště Flora Olomouc, Hospic na Svatém Kopečku nebo Fakultní nemocnice Olomouc. Dobrovolnické centrum UP oslovilo i další subjekty, které se loni z důvodu mimořádné situace nepodařilo zařadit – například státní hrad Šternberk nebo některé domovy pro seniory.

„Účastníci dostanou veškeré potřebné vybavení a zajistíme i společný odvoz na místo aktivit. Každé dobrovolnické místo bude mít své koordinátory, kteří garantují odborné vedení a bezpečný průběh dne. Přidejte se! Společně můžeme zanechat pozitivní stopu tam, kde žijeme a pracujeme – a přitom si užít den plný nových zkušeností, dobré nálady a lidského kontaktu,“ vyzývá Vladimíra Sedláčková.

Třetí ročník Zaměstnaneckého dobrovolnického dne Univerzity Palackého

• Nabídka dobrovolnických příležitostí bude zveřejněna 15. srpna.
• Přihlašování probíhá do 5. září
• Sraz účastníků: 16. září v 8:15 na starém autobusovém nádraží Tržnice v Olomouci
• Zahájení aktivit: mezi 9:00 a 9:30 (podle místa konání)
• Ukončení aktivit: 13:00
• Návrat do Olomouce: přibližně mezi 14:00 a 14:30
• Každý účastník obdrží potřebné vybavení a bude zajištěn společný odvoz mimo Olomouc.
• Na místě dobrovolníky přivítají zástupci organizací, kteří poskytnou odborné vedení.

Akci pořádá Dobrovolnické centrum UP ve spolupráci s Krajským úřadem Olomouckého kraje a Statutárním městem Olomouc.

Lepší poznání, valorizace a tím pádem kvalitnější restaurování a památková ochrana štukové dekorace. Takový je hlavní cíl mezinárodní konference Stucco decoration across Europe. V těchto dnech se koná v Uměleckém centru Univerzity Palackého. 

V třídenní mezinárodní konferenci s názvem Stucco decoration across Europe (STUDEC) vyústila spolupráce specialistů z řad historiků umění, restaurátorů a materiálových specialistů v oblasti štukových dekorací. Prestižní setkání pořádá katedra dějin umění Filozofické fakulty Univerzity Palackého, a to pod záštitou Švýcarského velvyslanectví v České republice a Italského kulturního institutu v Praze. Partnerem je Arcibiskupství olomoucké a Arcibiskupský zámek a zahrady v Kroměříži.

„Konference je pomyslným vyvrcholením stejnojmenného, tři roky trvajícího projektu. Naším tématem jsou barokní štukové dekorace, které v České republice, ale i v mnoha dalších státech Evropy stále patří k nedoceněným či přehlíženým uměleckým druhům. Těmto dílům se při restaurování nevěnuje potřebná péče, a proto mnohdy dochází k jejich poškození. Na vině je nedostatečná znalost nebo nedostatek zkušeností s restaurováním uvedeného druhu uměleckých děl,“ řekla Jana Zapletalová, vedoucí katedry dějin umění FF UP.

V rámci uvedeného tématu je tedy obecným cílem historiků umění, restaurátorů a materiálových specialistů společně studovat z různých úhlů pohledu štukové dekorace. Pro lepší zacílení si nyní, jako hlavní téma konference, vybrali štukové dekorace, vytvořené Baldassarrem Fontanou (1661–1733).

„Jakkoli reálná interdisciplinarita se stále jeví jako velká výzva, podařilo se díky vybranému tématu vysoce kvalitních štukových děl Baldassarra Fontany výrazně pokročit ve vzájemném porozumění a spolupráci mezi jednotlivými experty z řad humanitně i přírodovědně vzdělaných specialistů. Cílem všech je společná památková ochrana a kvalitní restaurování děl ze štuku. Štukatér, sochař a autor architektonických návrhů Baldassarre Fontana z Chiasso ve Švýcarsku patří k významným evropským umělcům baroka. Po většinu života působil na Moravě a v Polsku, kde vytvořil desítky vynikajících uměleckých děl. Svou tvorbou náleží k evropskému fenoménu umělecké migrace mistrů od Luganského jezera a blízkých oblastí dnešního italského kantonu Ticino ve Švýcarsku a provincie Lombardie v Itálii,“ doplnila historička umění z FF UP.  

Na území Moravy zanechal Baldassarre Fontana své dílo v Olomouci, na Svatém Kopečku u Olomouce, na Velehradě, v Šebetově, Podhradní Lhotě, Vyškově, Uherčicích, Brodku u Prostějova či v Konici. Nejkvalitnější Fontanovy štuky se dochovaly v Arcibiskupském zámku v Kroměříži v salách terrenách a v knihovně bývalého premonstrátského kláštera Hradisko, dnes Vojenské nemocnici Olomouc. Podle Jany Zapletalové představují jedinečné a vysoce ceněné umělecké dílo, které náleží k nejlepším dílům ve štuku na Moravě, zároveň i v širším evropském kontextu. Vyznačují se mimořádnou kvalitou provedení, iluzivností a plasticitou s úchvatnými přechody mezi 3D sochami a brilantními reliéfy spontánně rytými do čerstvé omítky.

„Vedle lepšího poznání, valorizace a s tím i kvalitnějšího restaurování a památkové ochraně štukové dekorace je naším cílem probudit zájem o téma v mladé generaci. Podařilo se nám to díky projektu jak ve výuce, tak i ve vědecké práci a v absolventských pracích,“ doplnila Jana Zapletalová. Za jeden ze zásadních benefitů celého projektu pak pokládá tu skutečnost, že se díky opakovaným mezinárodním workshopům poznali studující dějin umění a restaurování z České republiky, Itálie, Švýcarska a Polska. Tito mladí lidé podle ní již odborně rostou společně v mezinárodním prostředí a učí se naslouchat a rozumět svým kolegům, kteří studují štuky z pohledu restaurování, dějin umění či materiálových a technologických analýz. Program konference, která se koná do 18. června, najdete zde.

Konference Stucco decoration across Europe (STUDEC) se koná v rámci stejnojmenného projektu spolufinancovaného Evropskou unií díky programu Erasmus+, KA220-HED – Cooperation partnerships in higher education. Hlavním řešitelským pracovištěm a nositelem projektu je katedra dějin umění FF UP. Partnerskými pracovišti se stala švýcarská univerzita SUPSI, která má unikátní know-how v oblasti restaurování štukových dekorací, dále italská Università degli Studi z Turína společně s restaurátorským pracovištěm Venaria Reale, dále Jagellonského univerzita v Krakově a za materiálové a technologické analýzy Ústav teoretické a aplikované mechaniky AV ČR v Praze. Díky projektu, který dbal na přenos know-how ve studiu a restaurování štukových dekorací mezi státy a generacemi, se díky sérii mezinárodních workshopů podařilo vytvořit silnou partnerskou síť specialistů na uvedený specifický umělecký druh.  

Do květnové výzvy Do práce na kole (DPNK) se letos přihlásilo 136 účastníků a účastnic z UP, kterým Udržitelná univerzita uhradila startovné. Po dobu květnové výzvy ujeli na kole či ušli pěšky téměř 26 000 km. Díky zapojení do výzvy mohli po celý měsíc využívat sdílená kola zdarma, čekalo na ně občerstvení v olomouckých podnicích nebo společná vyjížďka za novými cyklostavbami ve městě. Univerzitní souboj vyhrála přírodovědecká fakulta.

V celé republice se do letošní květnové výzvy Do práce na kole zapojilo téměř 23 000 lidí, kterým organizované dojíždění přináší nejen lepší fyzičku. Jako účastníci totiž mohli po celý květen bezplatně jezdit na sdílených kolech nextbike, která se i díky Univerzitě Palackého opět vrátila do olomouckých ulic. Každoročním lákadlem jsou pak „akce na triko“ – účastníci, kteří dorazí do vybraných podniků v triku DPNK, dostanou na doplnění energie občerstvení zdarma či se slevou. Získaná data o trasách navíc mohou pomoci i městskému plánování.

Celkem 136 univerzitních účastníků a účastnic letošního ročníku tvořilo 11 % ze všech 1230 přihlášených na Olomoucku, UP se tak stala jedním z největších zapojených zaměstnavatelů. Všichni účastníci si během celého května zapisovali cesty do práce, u nichž uváděli, zda je absolvovali autem, nebo jiným způsobem – ideálně pěšky, na kole, koloběžce, kolečkových bruslích nebo skateboardu, využít však mohli coby stále příznivou variantu i veřejnou dopravu. Jejich celková průměrná pravidelnost (tedy podíl „neautomobilových“ cest vůči všem květnovým cestám do práce) činila 73,8 %.

Z těchto statistik následně vzešli vítězové jednotlivých kategorií, kteří byli vyhlášeni na slavnostním zakončení v olomouckém Centru Semafor. Nejvíce kilometrů najel mezi muži Petr Dvořák z týmu Nimbus2025 (1261,6 km) a mezi ženami Lucie Kobrlová z týmu Žblabuňky (1373 km), která pracuje na katedře botaniky PřF UP. „Ve své práci se mimo jiné věnuji prlině rolní. Na kole tedy jezdím nejen z práce a do práce, ale i na služební cesty do terénu za tímto drsným polním plevelem. Navštívila jsem například její lokality na jižní Moravě a v kombinaci s vlakem i na Lovosicku,“ prozrazuje tajemství svých kilometrů.

Letos poprvé byly vyhlášeny i výsledky výkonnosti pěšky – nejvíce kilometrů překonal Jiří Piáček (410,3 km) a Jana Balarynová (365 km).

„Je pro mě radost vidět, že se jako zaměstnanci univerzity nebojíme výzev a rádi se hýbeme. Letos jsme nachodili a našlapali téměř 26 tisíc kilometrů a ušetřili tím přes 4 tuny emisí. Díky všem, kdo v tom jeli s námi!“ říká koordinátorka mobility na UP Lenka Introvič.

Ve výzvě Do práce na kole však jde v první řadě o pravidelnost. Dva týmy z UP letos jako jediné dosáhly 100 % neautomobilových cest: Červený trpaslík (194 zapsaných jízd) a Mikrobicyklisti (113 zapsaných jízd). Třetí místo patří týmu Cyklotým KEF (96 zapsaných jízd).

Univerzitní souboj, v němž se hodnotí průměrná nejvyšší pravidelnost dojíždění všech týmů v rámci jednotlivých fakult či součástí, letos vyhrála přírodovědecká fakulta, která tak po třech letech převzala pohár od lékařské fakulty. Celkem 38 soutěžících z PřF dosáhlo průměrné pravidelnosti 82,9 % neautomobilových cest do práce, díky čemuž překonali těsně jak LF (81,2 %), tak zbytek univerzity.

Další informace o výzvě jsou na webu Do práce na kole, podívat se můžete také na statistiky pro Olomouc nebo Univerzitu Palackého.
Kompletní fotogalerii a výsledky předchozích ročníků Univerzitního souboje fakult a součástí najdete na webu Udržitelné univerzity.

Prezentovat nápady a vědecké pokusy. Takovou možnost měly děti základních škol během Dětské konference. Její druhý ročník uspořádala v Redutě Moravského divadla a Moravské filharmonie Olomouc Pedagogická fakulta Univerzity Palackého ve spolupráci s FZŠ Olomouc, Hálkova. 

Jednotlivci i týmy mladých badatelů z celkem jedenácti základních škol využili nabídky a zúčastnili se druhého ročníku soutěžní Dětské konference. Uspořádala ji Pedagogická fakulta UP ve spolupráci s FZŠ Olomouc, Hálkova. Šestasedmdesát soutěžících představilo své projekty v jedenácti zajímavých a velmi rozmanitých příspěvcích.

„Vystoupili jak jednotlivci, tak početné týmy. Moc nás těší, že se i v letošním roce rozhodli před odbornou porotou veřejně ukázat svůj talent a sdílet své nápady a vědecké či technické projekty. Mezi prezentovanými společenskými i biologickými tématy nechyběla chemie, vesmír, letiště, nádraží i myši. Žáci a žákyně soutěžili v rámci formátu PechaKucha, každý vystupující měl se svým týmem tedy pouze šest minut a čtyřicet sekund na to, aby svůj projekt co nejzajímavěji prezentoval. Byl to zajímavý den plný nových poznatků a milých setkání,“ shrnula Petra Šobáňová, proděkanka PdF UP.

První místo ve druhém ročníku Dětské konference PdF UP získal tým nazvaný OLwings. Skupinu tvořili Matyáš Bureš, Antonín Píša a Jan Špok z FZŠ Olomouc, Tererovo náměstí. Zvítězili s projektem, který nazvali Z Olomouce letecky do celého světa. Žáci šesté třídy se ve své práci zaměřili na to, zda by bylo možné vybudovat mezinárodní letiště v Olomouci, co vše by bylo potřeba změnit, a jak by to život ve městě ovlivnilo. Druhé místo získali žáci třetí třídy ZŠ Olomouc, Spojenců 8, skupina Hexaflex, a to za pilotní projekt Program sociálně emočního učení. Třetí místo pak obsadily Liliana Jirušková a Lucie Peláková z FZŠ Komenium a MŠ Olomouc, a to za projekt s názvem Svět chemie. Cenu veřejnosti obdržela Eliška Matalová ze ZŠ Olomouc, Stupkova 16 za projekt Myšky z chovatelských stanic.

Svým příspěvkem zpestřil druhý ročník konference i Šimon Charoušek, student druhého ročníku bakalářského programu Společenské vědy se zaměřením na vzdělávání a Český jazyk a literatura se zaměřením na vzdělávání PdF UP. S tématem věnujícím se výrobě vlastního flašinetu uspěl také na letošní Studentské soutěžní konferenci Mozaika poznání. Během Dětské konference pak žákům a žákyním poskytl možnost flašinet si vyzkoušet, zároveň odpovídal na jejich zvídavé dotazy. V závěru konference se prezentovaly další dvě školy, a to v rámci již tradiční výzvy ´Vytuň si školu´, kterou pořádá Statutární město Olomouc. Všechny soutěžící týmy najdete zde. 

V pražském Karolinu převzali z rukou prezidenta ČR Petra Pavla a ministra školství Mikuláše Beka své jmenovací dekrety nově jmenovaní profesoři a profesorky vysokých škol. Nechyběly mezi nimi ani osobnosti spojené s Univerzitou Palackého: nejvyššího vědecko-pedagogického titulu dosáhla mimo jiné emeritní prorektorka Lucie Plíhalová a děkani Martin Kubala a Václav Stehlík, ale i další významní odborníci ve svých oborech.

Prezident ve své řeči před samotným předáváním dekretů připomněl, že vzdělání musí být pro naši zemi prioritou, a to nikoliv proto, že si to přejeme, ale že je to životně důležité. „Pokud se má Česko jako společnost posunout, musí věnovat prioritní pozornost vzdělávání, vědě, výzkumu, inovacím,“ uvedl Petr Pavel. 

„Jmenování nových profesorek a profesorů vnímám jako důležitý moment pro celou akademickou obec i společnost. Je to uznání dlouhodobé vědecké a pedagogické práce, která posiluje kvalitu českého vysokého školství. Akademická excelence, k níž tito odborníci přispívají, je klíčová pro rozvoj vzdělané a demokratické společnosti,“ řekl pak ministr školství Mikuláš Bek.

Během slavnostního aktu v Karolinu převzalo jmenovací dekrety celkem 87 profesorek a profesorů. Níže prostřednictvím krátkých medailonků představujeme desítku osobností, které působí na Univerzitě Palackého. Novými profesorkami a profesory se mohou pochlubit fakulty přírodovědecká, lékařská, cyrilometodějská teologická, zdravotnických věd, právnická a filozofická.

 

LUCIE PLÍHALOVÁ

katedra chemické biologie PřF UP

 

obor Biologická chemie

návrh VR Mendelovy univerzity

Jako první z nově jmenovaných profesorů z přírodovědecké fakulty krátce představíme Lucii Plíhalovou, která od roku 2021 vede katedru chemické biologie a v předchozích letech se podílela také na vedení Univerzity Palackého v pozici prorektorky pro vědu a výzkum. „Získání profesorského titulu pro mě znamená nejen poctu, ale i příležitost k zamyšlení nad vlastní profesní cestou a tím, kým jsem se ve světě vědy a výzkumu stala,“ řekla. Ve své odborné práci se věnuje chemické biologii a organické syntéze purinových derivátů, především těch, které působí jako růstové regulátory – tzv. cytokininy. Jejím hlavním vědeckým zájmem je studium vztahu mezi chemickou strukturou těchto přírodních i nově navržených látek a jejich biologickým účinkem (tzv. S.A.R. – structure-activity relationship), zejména u rostlin. Vyvíjené sloučeniny nacházejí praktické využití v zemědělství, ochraně rostlin, kosmetice nebo medicíně, a to prostřednictvím technologického transferu.

Lucie Plíhalová je spoluautorkou více než 30 patentů a 6 užitných vzorů zaměřených na deriváty cytokininů používaných v  přípravcích k ošetření rostlin a několika dalších technologických řešení. Je autorkou 46 odborných impaktovaných publikací v oblastech chemie, biologie, biochemie, molekulární biologie a krystalografie, její H-index dosahuje hodnoty 19 a počet citací jejích prací dle databáze Web of Science (bez autocitací) činí 897. Lucii Plíhalovou a její práci jsme před nedávnem představili také v magazínu Žurnál, rozhovor s ní si můžete přečíst zde.

 

MARTIN KUBALA

katedra experimentální fyziky PřF UP

 

obor Biofyzika

návrh VR Jihočeské univerzity

Zejména strukturní biologii proteinů a rozvoji experimentálních technik v oblasti fluorescenční spektroskopie se odborně věnuje Martin Kubala, který byl jmenován profesorem na návrh Vědecké rady Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. „Strukturní biologie proteinů je moderní disciplína, která se snaží pochopit fungování a interakce biologických makromolekul na základě znalosti struktury. V této oblasti byla v mých studiích největší pozornost věnována jednomu z nejvýznamnějších enzymů živočišného metabolismu, a sice sodno-draselné pumpě, která má za úkol udržovat membránový potenciál na plazmatické membráně a vytvářet gradient sodných iontů,“ přiblížil Martin Kubala. „Druhou linií výzkumných aktivit byl rozvoj experimentálních technik v oblasti fluorescenční spektroskopie. Využití fenoménu fluorescence nabízí nejen velké množství experimentálně měřitelných parametrů, ale též obrovskou citlivost. Z těchto důvodů a také proto, že měření je obvykle neinvazivní a nedestruktivní, jsou fluorescenční techniky hojně využívány při studiu biologických systémů.“

Martin Kubala je absolventem Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy. Profesní zkušenosti získával ve Fyziologickém ústavu Akademie věd ČR a MFF UK, než v roce 2005 nastoupil na katedru experimentální fyziky PřF UP. O pět let později zde úspěšně habilitoval. Absolvoval několik výzkumných stáží v zahraničí a podílel se jako řešitel či spoluřešitel na řadě projektů. Je autorem více než padesáti odborných publikací evidovaných ve Web of Science. Od roku 2018 působí jako děkan přírodovědecké fakulty. Je také zakladatelem projektu Badatel a programu Newton, jejichž cílem je podchycení a rozvoj potenciálu nadaných středoškolských studentů.

 

LIBOR MACHALA

katedra experimentální fyziky PřF UP

 

obor Aplikovaná fyzika

návrh VR Univerzity Palackého

Katedra experimentální fyziky PřF UP se může pochlubit ještě jedním novým profesorem, kterým je Libor Machala. Ten se ve svém výzkumu dlouhodobě věnuje přípravě a charakterizaci nanočástic a nanostrukturovaných tenkých vrstev na bázi oxidů železa a feritů. „Tyto nanomateriály byly úspěšně testovány zejména jako fotokatalyzátory pro dekompozici polutantů přítomných ve vodách (např. léčiva, pesticidy). Studované vlastnosti těchto materiálů (na makroskopické i atomární úrovni) byly dány do vztahu s účinností fotokatalytického odbourávání polutantů. Magnetické chování oxidů železa a feritů umožňuje jejich post procesní magnetickou separaci a recyklaci,“ podotkl vědec. Libor Machala se také ve svém výzkumu zabývá sloučeninami s vyšším valenčním stavem železa (zejména železany), které jsou využitelné jako moderní oxidační činidla.

Absolvent přírodovědecké fakulty habilitoval v roce 2010 s prací nazvanou Tepelné rozklady železo obsahujících sloučenin pohledem Mössbauerovy spektroskopie. Od stejného roku až do roku 2015 byl vedoucím výzkumného oddělení Regionálního centra pokročilých technologií a materiálů a mezi lety 2013 až 2022 vedl katedru experimentální fyziky. Absolvoval několik výzkumných stáží v zahraničí a podílel se jako řešitel či spoluřešitel na řadě národních projektů. Je autorem více než osmdesáti odborných publikací evidovaných ve Web of Science.

 

KAREL BERKA

katedra fyzikální chemie PřF UP

 

obor Biomolekulární chemie
a strukturní biologie

návrh VR Masarykovy univerzity

Dalším olomouckým přírodovědcem, který dosáhl nejvyššího vědecko-pedagogického titulu, je Karel Berka z katedry fyzikální chemie. Ve své vědecké práci se věnuje modelování struktur proteinů a jejich interakce s nízkomolekulárními látkami a membránami. Modelování struktur využívá při počítačovém návrhu nových molekul pro návrh léčiv, agrochemikálií či lipozomálních nosičů pro dopravování léčiv do místa účinku.

Je zástupcem Univerzity Palackého v národní infrastruktuře ELIXIR CZ, kde byl zvolen zástupcem vedoucího českého uzlu panevropské bioinformatické infrastruktury ELIXIR. Založil a pravidelně organizuje mezinárodní workshop Advanced in silico drug design workshop a věnuje se i popularizaci vědy. V poslední době se zaměřuje především alphafoldologii, tedy využití strojového učení pro skládání struktury proteinů v biomedicínských aplikacích. Aktuálně se podílí  jako spoluřešitel na grantu GA ČR, který zkoumá vzájemné ovlivňování průniku léčiv membránami.

 

EVA KLÁSKOVÁ

Dětská klinika LF UP a FNOL

 

obor Kardiologie

návrh VR Univerzity Palackého

S Lékařskou fakultou UP a Fakultní nemocnicí Olomouc je celý profesní život spojena Eva Klásková, která po promoci začala působit na dětské klinice. V rámci pediatrie jí byly nejbližší dva obory, a sice intenzivní péče a dětská kardiologie, která nakonec převážila. Na klinice je v současnosti vedoucí lékařkou kardiologické ambulance, zároveň je členkou týmu Centra fetální medicíny FNOL. Jako lékařka se stará o dětské pacienty i mimo Olomouc, je primářkou dětského a novorozeneckého oddělení v Nemocnici ve Frýdku-Místku. Odborně se dlouhodobě zabývá otázkou kardiovaskulárních komplikací u dívek a žen s Turnerovým syndromem a otázkám prenatální diagnostiky srdečních vad, což je téma, které chce nadále rozvíjet. Od roku 2019 se také podílí na vedení LF UP, a sice jako proděkanka pro studium Všeobecného lékařství 4.–6. ročníku.

„Za svůj největší úspěch považuji, že se mi po celou dobu daří propojovat vědecký výzkum s praktickým uplatněním v klinické praxi a v neposlední řadě i s výchovou nové generace lékařů. V rámci vedení lékařské fakulty se snažíme posouvat dál výuku mediků a jako proděkanku i lékařku mě moc těší oboustranná spolupráce se studenty a mladými lékaři,“ prozradila nově jmenovaná profesorka kardiologie s tím, že její odborný i akademický růst zásadním způsobem ovlivnily tři osobnosti olomoucké pediatrické školy – Jiří Vyhnálek, Jaroslav Wiedermann a Vladimír Mihál.

 

MILAN URBAN

Ústav molekulární a translační
medicíny LF UP a katedra organické
chemie PřF UP

 

obor Organická chemie

návrh VR Univerzity Palackého

Medicinální chemií přírodních látek, které vykazují protinádorové a neuroprotektivní účinky, se zabývá Milan Urban, který již od roku 2012 učí a bádá na Lékařské a Přírodovědecké fakultě UP, zapojen je i do aktivit Národního ústavu pro výzkum rakoviny. Jak přiblížil, jeho primárním cílem je dovést zkoumané látky k potenciálnímu praktickému využití a zároveň detailně prostudovat mechanismus jejich působení na molekulární úrovni. Je absolventem Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, pracoval v Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd ČR, cenné zkušenosti s mezioborovým výzkumem na rozhraní chemie a biologie získal během šestileté postdoktorské stáže na University of Colorado at Boulder v USA.

„Rád bych poděkoval všem kolegům a studentům, kteří mi poskytli zejména inspiraci, a oběma pracovištím, na kterých momentálně působím, za odbornou podporu a organizační zázemí,“ uvedl nově jmenovaný profesor a dodal: „Jsem přesvědčený, že výzkum a výuka by měly být úzce propojeny – proto v mé laboratoři vždy najdou místo studenti všech stupňů studia. V současnosti čelíme řadě výzev: mění se přístupy ke vzdělávání, stále častěji se diskutuje o krizi reprodukovatelnosti vědeckých výsledků a přichází i revoluční technologie, jako je umělá inteligence. Proto považuji za svou povinnost aktivně se podílet na profesním rozvoji nových generací vědců a připravovat je na tyto změny.“

 

Na návrh Vědecké rady UP byla jmenována profesorkou také Elena Nováková z Jesseniovy lékařské fakulty Univerzity Komenského ve slovenském Martině. Přednostka Ústavu mikrobiologie a imunologie je respektovanou osobností slovenské lékařské mikrobiologie, zaměřuje se především na hemofily a hemofilové infekce. Profesorské řízení, stejně jako dříve i řízení habilitační, absolvovala na Lékařské fakultě UP. S LF UP a Fakultní nemocnicí Olomouc je spjat také další nově jmenovaný profesor, oční chirurg Martin Šín, který více než deset let působil na Oční klinice LF UP a FNOL a i jako přednosta Oční kliniky 1. LF UK a Ústřední vojenské nemocnice Praha je s olomouckými kolegy v kontaktu. Specializuje se na kataraktovou chirurgii a refrakční operace nitroočních čoček. Jmenován byl na návrh Vědecké rady Univerzity Karlovy. 

 

PETRA POTMĚŠILOVÁ

katedra křesťanské výchovy CMTF UP

 

obor Speciální pedagogika

návrh VR Univerzity Palackého

Jak lze prostřednictvím výtvarné kreativity rozvíjet myšlení a komunikaci u jedinců se sluchovým postižením, to je problematika, na kterou se odborně zejména zaměřuje Petra Potměšilová, vedoucí katedry křesťanské výchovy CMTF UP, externě vyučující také na Ústavu speciálněpedagogických studií PdF UP. Speciální pedagogiku vystudovala na Univerzitě Karlově, později absolvovala i psychologii na FF UP. Učila na střední škole pro sluchově postižené, na UP působí od roku 2009. V současnosti je též místopředsedkyní Akademického senátu CMTF UP.

„Úspěšné profesorské řízení vnímám jako milník, který mi umožňuje více se zaměřit na věci, které bych mohla dělat – ráda bych se zaměřila na hlubší spolupráci s kolegy, na podporu v jejich akademickém růstu. Zároveň to není jen osobní úspěch, ale také poděkování CMTF UP, která mi umožnila vědecky růst a dala mi prostor realizovat mé vědecké cíle. Také bych chtěla poděkovat všem učitelům, kteří mě na cestě k profesorskému řízení usměrňovali,“ uvedla s tím, že by se dále chtěla věnovat osvětě a bourání předsudků. „Ráda bych, aby společnost přijímala lidi s postižením jako rovnocenné. Jedná se o lidi, kteří dostali do vínku karty života rozdané jinak, ale pokud jim pomůžeme s těmito kartami hrát, mají šanci vyhrávat.“

 

ELENA GURKOVÁ

Ústav ošetřovatelství FZV UP

 

obor Ošetřovatelství

návrh VR Jihočeské univerzity

Absolventka Jesseniovy lékařské fakulty v Martině působila v rámci své pedagogické a výzkumné činnosti na pracovištích v České republice, Slovensku a Polsku. Je autorkou řady publikací a účastnila se více než dvaceti projektů. V současnosti je proděkankou pro vnější vztahy, rozvoj a marketing na Fakultě zdravotnických oborů Prešovské univerzity, je rovněž členkou Ústavu ošetřovatelství Fakulty zdravotnických věd UP. Ve své vědecké práci se zaměřuje na tři vzájemně propojené oblasti: bezpečnost pacienta a kvalitu ošetřovatelské péče, pohled pacientů na jejich zdraví, léčbu a dopad nemoci na kvalitu života a dále na vzdělávání sester v klinickém prostředí. 

Dosažení profesorského titulu na Zdravotně sociální fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích vnímá jako závazek k dalšímu rozvoji a hlubšímu propojení vzdělávání a výzkumu v oblasti zdravotnických věd i v profesi sester. „Za jednu z hlavních profesních výzev považuji pokračování v rozpracovaných projektech zaměřených na tvorbu a hodnocení efektivity strukturovaných psychoedukačních programů podporujících self-management chronických onemocnění, které jsou vědecky podložené a efektivní, ale zároveň citlivě reagují na individuální zkušenosti pacientů. V současné době se zaměřuji na specifické potřeby mladých dospělých, kteří prodělali ischemickou cévní mozkovou příhodu,“ přiblížila Elena Gurková.

 

VÁCLAV STEHLÍK

katedra mezinárodního a evropského
práva PF UP

 

obor Právo Evropské unie

návrh VR Univerzity Karlovy

Václav Stehlík je historicky prvním absolventem obnovené Právnické fakulty UP, který dosáhl titulu profesor. Ve své odborné činnosti se zaměřuje na různorodé aspekty práva EU, ať se jedná o evropské ústavní právo, soudní systém EU, vnitřní trh EU, unijní vnější vztahy či unijní regulaci migračního práva. Na Právnické fakultě UP působí nepřetržitě od své promoce v roce 2000. V letech 2014–2020 vedl katedru mezinárodního a evropského práva, dlouhodobě byl členem Akademického senátu PF UP. Od roku 2020 stojí v čele fakulty jako její děkan. V roce 2009 ho Jednota českých právníků ocenila bronzovou medailí Antonína Randy za přínos právní vědě.

„Jmenování profesorem vnímám jako úspěch celé katedry a jsem vděčný všem spolupracovníkům, se kterými mám tu čest téměř čtvrtstoletí spolupracovat,“ uvedl Václav Stehlík. Podle něj je to z významné části úspěch sdílený a svým způsobem odráží zralost oboru. Profesura by měla sloužit dalšímu rozvoji pracoviště, podpořit grantovou činnost i profesní růst dalších členů katedry. „Pro mě osobně je jmenování i závazek pro další práci, ať už vědeckou, a zejména pedagogickou. V následujícím období chci pokračovat především v práci s doktorandy, dokončení aktuálně běžících grantů a aktualizaci učebních textů,“ dodal.

 

DAVID UHER

katedra asijských studií FF UP

 

obor Obecná a diachronní lingvistika

návrh VR Masarykovy univerzity

David Uher z katedry asijských studií se věnuje dějinám čínské lingvistiky, zejména pak grammatologie, tj. vědy o písmu. Zajímá se o fonologický systém čínštiny, jmenovitě o to, jak se moderní čínština, původně tónový jazyk, transformuje v jazyk s melodickým přízvukem. Zabývá se i překladem textů z klasické čínštiny do češtiny, přičemž jej zajímají především nejstarší sbírky čínských povídek a konfuciánská literatura. 

„V nejobecnější rovině bych si přál, aby byl akademický svět více závislý na datech a méně na emocích. Rád bych prospěl svému oboru bořením dávných mýtů, které v současnosti mají jen minimální platnost. Své fakultě pak trvalým akcentem na to, že jsem český vědec, vychovaný zejména v českém prostředí, a že mým mateřským jazykem je čeština. Své univerzitě bych rád přispěl v tom smyslu, že jediným pracovištěm, které v současné době v České republice zaštiťuje habilitační a jmenovací řízení v orientalistických oborech souvisejících s Dálným východem, je FF UK v Praze. Myslím si, že takový monopol není pro ČR zdravý, a rád bych proto u nás v Olomouci vytvořil druhé takové centrum. Ve vztahu k celé společnosti bych chtěl přispět k nastolení harmonie vztahů mezi naší vlastí a Čínou: nemusíme se mít rádi, ale neměli bychom kvůli tomu přestat spolu komunikovat. Ve vztahu k zahraničí bych se v budoucnosti rád věnoval dálněvýchodním studiím našich nejbližších sousedů: Slovenska, Polska a Maďarska,“ uvedl.

 

Medailonky připravili Šárka Chovancová, Martin Višňa, Lenka Peřinová, David Kresta, Eva Hrudníková a Milada Křížková Hronová.

Speciálního výcviku zaměřeného na přežití v náročných přírodních a krizových podmínkách ve vojenském prostoru Libavá se zúčastnilo v rámci předmětu Terenní výcvik – základy kurzu přežití jedenáct studentů a šest vyučujících z katedry rozvojových a environmentálních studií přírodovědecké fakulty. Šestadvacetihodinový kurz vedla 91. skupina informačního boje Armády ČR. Hlavním cílem bylo posílit fyzickou i psychickou odolnost účastníků a podpořit jejich osobní rozvoj.

„Absolvování kurzu pro mě bylo skutečně výjimečným zážitkem. Mohla jsem si díky němu otestovat své limity a reagovat na situace, které byly často nečekané a náročné. Kurz zaměřený na zvládnutí krizových situací byl skvěle vedený. Odnáším si nejen cenné zkušenosti, které využiji i v běžném životě, ale i pocit sebedůvěry a zkušenosti, že síla týmové práce dokáže posunout hranice toho, co je možné zvládnout,“ uvedla Paula Šupalová, studentka oboru Mezinárodní rozvojová a environmentální studia.

Studenti a vyučující absolvovali pod vedením armádního instruktora intenzivní výcvik, ve kterém si vyzkoušeli, jak zvládat situace v neznámém prostředí a bez signálu mobilního telefonu. Museli řešit okolnosti spojené s únosem, získávat a upravovat vodu i potravu v izolaci, improvizovat při rozdělávání ohně a poskytování první pomoci. „Výcvik byl veden s důrazem na individuální přístup a bezpečnost, přičemž vojáci využili své zkušenosti z vojenských cvičení a zahraničních operací. Snažili jsme se předat studentům nejen teoretické znalosti, ale především praktické dovednosti pro krizové situace,“ doplnil kapitán Josef Mikláš z Armády ČR.

Kurz nazvaný Terenní výcvik – základy kurzu přežití pořádala katedra rozvojových a environmentálních studií ve spolupráci s Armádou ČR poprvé. „Do studijního plánu jsme se rozhodli tento kurz zařadit hlavně kvůli tomu, že naši studenti velmi často vyjíždějí do zemí, kde se mnohdy dostávají do náročných situací, daleko za svoji komfortní zónu. Kurz byl koncipován tak, aby si studenti mohli vyzkoušet své reakce právě v těchto situacích. Budeme ho pořádat i v dalších letech," dodala Eva Žwaková z katedry rozvojových a environmentálních studií, která se kurzu rovněž zúčastnila.

Univerzita Palackého se letos opět aktivně zapojila do největší světové konference zaměřené na internacionalizaci ve vysokoškolském vzdělávání – NAFSA, která se tentokrát konala v kalifornském San Diegu. Na deset tisíc odborníků z více než stovky zemí zde sdílelo zkušenosti a navazovalo nové kontakty v oblasti mezinárodního vzdělávání.

UP byla součástí společného stánku Study in Czechia, který tradičně organizuje Dům zahraniční spolupráce a zajišťuje reprezentaci českého vysokoškolského sektoru na globální úrovni. Na letošním ročníku však měla Univerzita Palackého i výrazné programové zastoupení.

Vedoucí Oddělení pro partnerství UP Tereza Kalousková na konferenci vystoupila s odborným příspěvkem v rámci workshopu The Impact of Geopolitical Factors on the International Student Experience. „Společně s kolegy z University of Michigan, Washington University in St. Louis a Univerzity sv. Cyrila a Metoda v Trnavě jsme diskutovali o tom, jak současné geopolitické události ovlivňují studijní zkušenost zahraničních studentů. Cílem workshopu bylo identifikovat a porozumět akademickým, ekonomickým, osobním, právním a sociálním výzvám, kterým čelí zahraniční studenti v důsledku geopolitických konfliktů, jako jsou například války, vymezit klíčové aktéry na univerzitní půdě, kteří mohou studentům v krizových situacích pomoci, jako jsou mezinárodní oddělení, koleje, psychologické poradny nebo právní podpora. Současně bylo naším cílem i navrhnout konkrétní opatření, strategie a iniciativy na úrovni jednotlivce i instituce pro podporu studentů v obtížných situacích a vytvořit ucelený akční plán, který by pomohl vysokým školám lépe reagovat na podobné situace v budoucnu,“ uvedla Tereza Kalousková.

Jak připomenula, UP se na této akci prezentovala poprvé. „Účast Univerzity Palackého na tomto významném fóru nejen posílila její postavení mezi světovými univerzitami, ale zároveň přispěla k dalšímu rozvoji podpory zahraničních studentů v rámci akademické sféry,“ dodala Tereza Kalousková.

Něco nového se dozvědět, pobavit se se svými vrstevníky a trošku se i protáhnout – tak jednoduše je možné shrnout náplň třídenního poznávacího kurzu, který pro zájemce připravila v Uherském Hradišti Univerzita třetího věku UP (U3V).

U3V připravuje pro seniory nejrůznější edukační aktivity – od klasických forem vzdělávání přes aktivizační programy zaměřené na zdravý životní styl ve vyšším věku až po různé animační aktivity. Kromě toho, že se tak její frekventanti seznamují s novými poznatky z různých vědních oborů a aktivně využívají volný čas, mají díky U3V možnost se také společensky realizovat. Potkávají a poznávají nové lidi a sdílejí společné zážitky. A právě tuto socializační rovinu zcela naplňují pobytové kurzy.

„Letos jsme tento kurz pořádali třetím rokem. Poprvé i s mezinárodním přesahem. V Uherském Hradišti se totiž setkali účastníci naší U3V se svými kolegy z Polska, z U3V z Tarnowskie Góry, kteří se k nám připojili v rámci programu Erasmus+,“ řekla Klára Tesaříková Čermáková, vedoucí oddělení dalšího vzdělávání a inovací ve výuce.

Na jižní Moravě se tak potkala zhruba dvacítka seniorů z Česka s desítkou vrstevníků našich severních sousedů. Měli nabitý program. Lektoři pro ně připravili teambuildingové aktivity, seznámení se s historií a kulturou regionu, výtvarné workshopy, v rámci muzikoterapie došlo i na hudbu a nechyběl samozřejmě zdravý pohyb v lekcích jógy. A k tomu mohli všichni zažít i trošku studentské atmosféry, protože zázemí jim poskytla uherskohradišťská Fakulta logistiky a krizového řízení Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. K dispozici tak měli koleje, menzu i učebny školy.

„Nálada byla výborná, myslím, že si pobyt všichni užili naplno. Jsem ráda, že podobné aktivity můžeme v rámci Univerzity třetího věku také realizovat. Ukazujeme tak, že i lidé vyššího věku se chtějí potkávat, zažívat nové věci, navazovat nová přátelství. Že mají odvahu a chuť zkoušet nepoznané,“ dodala Klára Tesaříková Čermáková.

Univerzita třetího věku při Univerzitě Palackého v Olomouci je nejstarší univerzitou svého druhu v naší republice, vznikla již v roce 1986 jako první v tehdejším Československu. Postupně se stala nedílnou součástí vzdělávacích, vědeckovýzkumných a společensko-kulturních aktivit Univerzity Palackého. Na U3V při UP probíhají dvouleté specializované běhy, jednoleté odborné programy a jednosemestrální programy (bližší informace naleznete v sekci Informace o studiu). Harmonogram U3V se řídí harmonogramem akademického roku (bližší informace naleznete v sekci Rozvrhy). Vyučujícími na U3V jsou profesoři, docenti, odborní asistenti a lektoři Univerzity Palackého v Olomouci a také významní odborníci z praxe (bližší informace naleznete v sekci Náležitosti studia a Nabídka studia).