Novinky: Univerzita - Aktuality UP (duplicitní, vypnuto)

Fakulta zdravotnických věd UP se může pochlubit novou docentkou. Habilitační řízení na Fakultě sportovních studií Masarykovy univerzity v Brně úspěšně absolvovala dlouholetá členka ústavu klinické rehabilitace, zástupkyně přednosty pro výuku Jana Vyskotová.

„Je to pro mě určitá významná meta. Dá se říct, že jsem k docentuře dozrála postupným získáváním zkušeností, teoretických informací a praktických zkušeností,“ říká Jana Vyskotová v rozhovoru.

Jakou habilitační práci jste obhajovala?
Byla to práce zaměřená na jemnou komunikační motoriku, což je téma, na které se dlouhodobě specializuji. Myslím si, že tohle téma oslovuje úplně každého a bylo to zřejmé i během obhajoby mé práce. Sleduji lidský pohyb z nejrůznějších úhlů pohledu. Studuji, jak vypadá normální pohyb a jak vypadá patologie, ať už vrozená, nebo získaná. Z hlediska rehabilitace mě samozřejmě zajímá, jak i navzdory omezením může dotyčný člověk prožít hezký život s pocitem soběstačnosti. Je to hluboce lidské téma.

Za práci o jemné motorice jste již získala Cenu rektora Univerzity Palackého. Jak dlouho text vznikal?
Velmi dlouho, sahá to až do dob, kdy jsem dělala doktorát a zabývala se tvorbou nového testu pro jemnou motoriku. Tím jsem si vlastně celou problematiku takříkajíc osahala. Bylo velmi zajímavé sledovat různé přístupy různých lidí ke stejnému úkonu. V přímém přenosu jsem tak mohla pozorovat jednotlivé strategie a kreativní přístupy. Někteří se snažili úkol splnit v co nejkratším čase, někteří se soustředili spíše na samotný výkon a pečlivost. U každého se tak projevila jeho osobnost. Tohle mě najednou začalo zajímat více než celý test.

Jemnou a komunikační motorikou se zabývám asi pětadvacet let. A pořád objevuji něco nového.  Stačí sledovat, když něco děláte rukama a co se v tu chvíli děje v oblasti úst - někdo při psaní vyplázne jazyk, někdo koulí očima… Pořád mě napadají nové a nové věci. Stačí se jen projet autobusem, tam najdu inspirace! Uvidím třeba ženu sedící naproti, jak jí svačinku, jak zvládne s pěticentimetrovými nalakovanými nehty uchopit lžičku, aby se dokázala najíst a přitom nepotřísnit, prostě zůstat dámou. Nebo zase slečna vedle mě píše na tabletu s podobně dlouhými nehty a tomu přizpůsobenými pokřivenými prsty... Tyhle strategie mě velmi baví pozorovat a zaznamenávat.

Co pro vás tento titul znamená? Je to určitý životní mezník, pokoření mety?
Pro mě je důležité, že mi titul docentky může pomoci dosáhnout toho, co si dlouho přeji, a to je otevření magisterského oboru ergoterapie u nás na fakultě. Bez docentského titulu by bylo obtížnější zajistit pro obor garanta. To pro mě byla hlavní motivace. Ale samozřejmě, že je to i určitá významná meta a tohoto titulu si velmi považuji. Dá se říct, že jsem k docentuře dozrála postupným získáváním zkušeností, teoretických informací a praktických zkušeností.

V čem spatřujete největší devízu ergoterapeutů?
Ergoterapeuti pomáhají jak zdravým, tak nemocným. Jsou i edukátoři, kteří umí ostatním poradit, jak si uspořádat bezpečný prostor, když mám stárnoucí rodiče nebo nemohoucí děti, jak to udělat, aby se snížilo riziko úrazů a pádů. Vzdělaný ergoterapeut je velkým přínosem pro zdravotnictví, protože dokáže často s minimem prostředků dosáhnout se svými klienty, dětskými i dospělými, maxima jejich potenciálu v přirozených aktivitách.

Jak vnímáte zájem o ergoterapii v posledních letech, zvyšuje se?
Je zajímavé, že ve světě je ergoterapie mnohem známější než fyzioterapie. U nás byly původně oba obory schovány pod názvem rehabilitační pracovník. Dle mého názoru se přitom jedná o dvě nohy patřící k jednomu tělu. Nemůžeme říct, že fyzioterapie je v případě těžkých onemocnění a postižení plnohodnotná bez ergoterapie. Co se týká povědomí a zájmu o ergoterapii, v České republice je v současnosti pět univerzit, na nichž se tento obor vyučuje. To není špatné číslo, jenže u nás na fakultě můžeme zatím přijímat jen patnáct studentů ročně. Potřebovali bychom přitom aspoň dvacet, abychom mohli alespoň částečně uspokojit požadavky zdravotnických zařízení.

Uvedu vám malý příklad. Po celé republice je čtrnáct ergocenter, která testují pracovní potenciál klientů poslaných pracovními úřady. Bylo konstatováno, že ergoterapeut při této diagnostice může zastoupit fyzioterapeuta, ale opačně to neplatí. Teď si představte, že v jednom z těchto draze vybudovaných center přijdou o ergoterapeuta a horko těžko shání náhradu, protože kapacity vzdělaných ergoterapeutů jsou nízké. My můžeme přijmout patnáct studentů a často přitom nastane situace, že přijatý student ergoterapie to pro roce zkusí znovu na fyzioterapii a uspěje. Pro některé studenty je ergoterapie příliš těžká. Rozhodně nejde o odpočinkový obor. Je hodně o uvažování, o využívání intuice, o kreativitě. A taky o humoru. Protože, a platí to obecně, zdravotník bez smyslu pro humor je na cestě k vyhoření.

 

Do padesátky nejlepších lékařů a lékařek Česka, kterou zveřejnil magazín Forbes, se opět dostali i odborníci, kteří studovali, působí nebo jsou jinak spojeni s Lékařskou fakultou Univerzity Palackého.

Jedním z nich je František Kopřiva z Dětské kliniky LF UP a Fakultní nemocnice Olomouc, který je jedním ze zakladatelů dětské pneumologie u nás a který před nedávnem převzal z rukou prezidenta ČR Petra Pavla medaili Za zásluhy o stát v oblasti vědy a zdravotnictví.

„Naše práce není prací jednotlivce, ale celého týmu. Takto vnímám i tato ocenění, která jsou sice zaštítěna mým jménem, ale patří celému našemu kolektivu. A daleko více než samotné ceny a vyznamenání jsou výsledky péče o zdraví našich dětských pacientů,“ uvedl.

Do padesátky nejlepších českých lékařů a lékařek byl vybrán také Karel Pacák, specialista na endokrinní nádory, především nadledvin, který po svém návratu ze Spojených států s LF UP úzce spolupracuje.

Stejně jako v předchozích letech byl do výběru zařazen i psychiatr a psychoterapeut Ján Praško Pavlov z Kliniky psychiatrie LF UP a FNOL a také olomoučtí absolventi plastický chirurg Bohdan Pomahač a oční lékař Pavel Stodůlka.

Dalším vybraným absolventem LF UP je neurolog Daniel Václavík, který je primářem na neurologickém oddělení Nemocnice AGEL v Ostravě-Vítkovicích. V Ostravě působí také další zařazený lékař Ondřej Šimetka, přednosta Gynekologicko-porodnické kliniky LF Ostravské univerzity a FN Ostrava, který na LF UP absolvoval doktorské studium.

Kompletní padesátku nejlepších lékařů a lékařek ČR, kterou magazín Forbes vybral na základě konzultací a oponentury odborníků, najdete zde.

„Chtěla bych být výzkumnou pracovnicí. Mít možnost pomáhat lidem v Myanmaru a Rakhin, jedné z jeho oblastí. Z České republiky nyní podporuji výzkum a advokacii, jež s aktuálním děním v Myanmaru souvisí,“ říká Ei, myanmarská studentka. V těchto dnech se na Filozofické fakultě Univerzity Palackého připravuje k ukončení semestrálního pobytu. Magisterské studium pak plánuje završit v Kambodži.

Chtělo by se říct: Ne každý se narodí ve správnou chvíli na správném místě. Ei pochází z jihovýchodní Asie, z Myanmaru, části Rakhin. Místa, které je Evropanovi na hony vzdálené, místa, které však oplývá velkým kulturním bohatstvím. Do roku 2021 se této části světa říkalo Zlatý Myanmar. Pak přišel vojenský převrat a moc v zemi převzala vojenská junta.

„Nejdříve mi studium přerušila pandemie covidu-19. To bylo ve druhém ročníku magisterského studia mezinárodních vztahů. Původní plán, že diplomovou práci odevzdám v roce 2021, nevyšel. V tomto roce totiž mou zemi zasáhl vojenský převrat a začalo období tmy. V Myanmaru upadá ekonomická stabilita i úroveň vzdělávání. Každý, kdo může, odjíždí za vzděláním například do Thajska, Malajsie či Singapurské republiky. Tak jsem učinila i já. Přemístila jsem se do Kambodži, která má kvalitní vzdělávání. S podporou stipendia z Mobilního programu EU pro Myanmar (EMPM) pokračuji ve studiu mezinárodních vztahů na jedné z národních univerzit, Royal University of Phnom Penh (RUPP).“

Právě v Kambodži se Ei dostala k nabídce studijního pobytu v Evropě. Přišla z Campus France, jehož prostřednictvím je program EMPM spravován. Jde o program, jenž je přímo určený studentům Republiky Myanmarský svaz, věnuje se těm, kterým studium přerušil buď covid-19 nebo vojenský převrat. Pečlivě jsou do něj vybíráni studující z univerzit v rámci ASEAN, což je Sdružení národů jihovýchodní Asie. Jde o studenty, kteří chtějí vyjet do Evropské unie za lepšími zkušenostmi s vysokoškolským vzděláváním.

„Studium mi nejprve přerušila pandemie, poté mou zemi zasáhl vojenský převrat. Každý, kdo může, odjíždí za vzděláním do Thajska, Malajsie či Singapuru.“ Ei  

„Šla jsem za kvalitním vzděláním v oblasti lidských práv, a to nabízí Evropská unie. A proč jsem si vybrala Českou republiku a právě Olomouc? I proto, že Univerzita Palackého má Centrum pro myanmarská studia. Nevím o žádné jiné univerzitě, která by byla myanmarským souvislostem tak otevřená. Velmi mě zajímá evropský pohled na dění v Myanmaru, evropský pohled na mou zemi jako takovou.“

Ei je velmi cílevědomá, hovoří anglicky, barmsky a zná i arakanský dialekt. Úsilí, které musela vyvinout, aby mohla semestr strávit v České republice, bylo na naše české poměry opravdu enormní.

„Velmi složité bylo získat povolení k dlouhodobému pobytu. Do Myanmaru se teď vrátit nemůžu, není to bezpečné. Žiji v Kambodži, a přestože českou ambasádou tato země disponuje, konzulární podporu pro žádosti o dlouhodobá víza neposkytuje. Cestovala jsem proto do Thajska. Složité bylo především získat výpis z trestního rejstříku, který je nezbytnou přílohou žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu. To se netýká jen Myanmaru, ale i Kambodži. Všechny dokumenty pak musely být přeloženy do češtiny a postoupeny nezbytným legalizačním procesům. Trvalo to asi čtyři měsíce, než jsem vše vyřídila. Navíc jsem musela být při každém kroku hodně opatrná, abych o Šanci získat povolení k pobytu nepřišla. Až do obdržení víza jsem byla pod velkým tlakem, a to i proto, že časový harmonogram byl velmi napjatý.“

„Českou republiku, Univerzitu Palackého v Olomouci, jsem si vybrala proto, že má Centrum pro myanmarská studia, které se otevřeně věnuje myanmarským souvislostem.“ Ei

Myanmar včetně její západní části zvané Rakhin je podle Ei velmi krásná země s bohatým kulturním dědictvím. Je to místo, které je známé nádhernými dlouhými plážemi.

Kristína Kironská, FF UP: První výběr mezi uchazeči udělal Campus France. Seznam jmen pak poslal evropským univerzitám, zapojeným do EMPM. Z něj jsem vybrala ty, kterým na UP můžeme nabídnout předměty, související s jejich studiem na domovských univerzitách. S ohledem na bezpečnost uvádíme pouze křestní jméno studentky.

„Je charakteristické etnickou pestrostí. Já jsem Arakanka, to je starší výraz pro etnikum Rakhin, prostě holka od pláže. V Rakhin jsme měli svůj vlastní šlechtický rod, máme velmi pestré náboženství, do něhož velmi zasahují buddhistické vlivy.“

Česká republika, přestože je od Myanmaru hodně odlišná, na ni udělala velký dojem. Ei ji vnímá jako nádhernou zemi s krásnou architekturou, kulturou, atmosférou a skvělými lidmi.

„Kulturním šokem jsem si prošla, především s ohledem na počasí a jídlo. Když se ale v čase ohlédnu, mám jen pozitivní zážitky. Pamatuji si, jak jsem si na ulici otevřela na mobilu Google Maps s tím, že něco potřebuji najít, a hned se jeden kolemjdoucí přiklonil s tím, že mi uvedené místo pomůže najít. Pro mě to byla velmi překvapivá situace. Cítím se tu opravdu skvěle, hodně jsem si toho stihla i prohlédnout a přečíst, například o regionech České republiky. Moc děkuji za vřelé přijetí! Už teď vím, že bych se do České republiky ráda vrátila natrvalo.“

To už ale Ei přemýšlí o budoucnu. Teď ji čeká hodně práce v Kambodži, kam se brzy vrátí ukončit své magisterské studium. V rámci semestrálního pobytu se na Univerzitě Palackého věnovala roli Japonska v mezinárodních vztazích, studovala i mediální prostředí v České republice a střední Evropě, věnovala se politickým systémům v indo-pacifické oblasti a otázkám lidských práv v Asii. V obecném měřítku nejvíc cílí právě na lidská práva v Asii a přemýšlí o doktorském studiu.

„Zabývám se lidskoprávními problémy a jde mi zejména o etnikum Rakhin, jemuž bych jednou ráda pomáhala. Moc bych chtěla zlepšit jeho životní situaci. Sice zatím ještě nevím, jak svou pomoc uchopím, ale chtěla bych využít znalostí, jež získám v rámci studií.“

Tlumočila Mgr. Anna Šulcová, studentka doktorského studijního programu Obecná jazykověda a teorie komunikace  FF UP. 

Centrum myanmarských studií bylo na katedře asijských studií FF UP založeno v roce 2024. Zabývá se interdisciplinárním výzkumem a výukou zaměřenou na Myanmar. Jeho cílem je prohloubit povědomí o kultuře, společnosti a politice této země. Nabízí mimo jiné přednášky i akademické kurzy na různá témata, jež uvedená oblast spojuje. Vede jej Ing. Mgr. Kristína Kironská, Ph.D. Centrum vzniklo díky podpoře rámcového programu EU pro výzkum a inovace Horizont Evropa. Psali jsme zde.

Myanmar, plným názvem Republika Myanmarský svaz, známá také jako Barma, je země v jihovýchodní Asii, proslulá svou bohatou buddhistickou kulturou. Potýká se s politickou nestabilitou, vojenským převratem v roce 2021, ekonomickými problémy, konflikty a humanitární krizí, což výrazně zhoršuje bezpečnostní situaci. Ekonomika země patří k nejméně rozvinutým, přestože je tato země bohatá na přírodní zdroje. Pod vládou vojenské junty země trpí korupcí a nestabilitou. Probíhají ozbrojené konflikty, panuje zde výjimečný stav.

Mezinárodní twinningový projekt San4Fuel je u konce a skládá závěrečné účty. Před třemi lety se díky němu propojili vědci z CATRIN Univerzity Palackého, VŠB-TUO, Univerzity Friedricha Alexandera v německém Erlangenu a Univerzity v Terstu v Itálii. O tom, co se povedlo a k jakým výsledkům vědci dospěli, hovořil hlavní řešitel Štěpán Kment z CATRIN.

Jak byste shrnul hlavní poslání projektu SAN4Fuel?

Hlavním cílem projektu bylo vybudovat na Univerzitě Palackého a na VŠB-TUO silné zázemí pro výzkum solárních paliv a propojit naše týmy s předními evropskými pracovišti na univerzitách v italském Terstu a německém Erlangenu. Usilovali jsme o hlubší porozumění tomu, jak lze přímo ze sluneční energie vyrábět vodík a syntetická paliva, jak efektivně využít odpadní oxid uhličitý a přeměnit jej na cenné uhlovodíky s vysokou přidanou hodnotou či další energetické nosiče pomocí pokročilých fotokatalytických materiálů. Projekt nám umožnil nejen dosáhnout vynikajících vědeckých výsledků, ale také posílit infrastrukturu, rozvíjet talent mladých výzkumníků a získat know-how, které posunulo český výzkum výrazně blíže evropské špičce.

Proč je SAN4Fuel pro výzkum udržitelných paliv tak důležitý?

Výzkum udržitelných paliv je dnes naprosto zásadní a představuje jednu z největších celospolečenských výzev. Neustále rostoucí světová populace i nedávný, až explozivní nástup technologií umělé inteligence jsou jen dva příklady faktorů, které dramaticky zvyšují globální spotřebu energie. S tím úzce souvisí také nárůst emisí oxidu uhličitého a jejich negativní klimatické dopady. Ani současná geopolitická situace nepřispívá ke stabilitě. To vše nás nutí hledat nové energetické zdroje a vyvíjet materiály a technologie, které dokážou snížit celkovou energetickou zátěž a současně umožní alespoň částečnou energetickou nezávislost. Udržitelná paliva jako zelený vodík, syntetické uhlovodíky či chemikálie s vysokou přidanou hodnotou, například peroxid vodíku nebo amoniak, budou hrát klíčovou roli v dekarbonizaci průmyslu i dopravy. SAN4Fuel přinesl nové materiály a technologické postupy, které mohou tyto procesy výrazně zefektivnit, a zároveň přispěl k výchově odborníků, již budou tuto oblast posouvat dlouhodobě dopředu.

video_sem

Co bylo klíčem k úspěšné mezinárodní spolupráci a co jste se díky ní naučili?

Klíčem k úspěchu byla otevřenost, vzájemná důvěra a ochota sdílet znalosti bez jakýchkoli bariér. Partnerské týmy z Německa a Itálie mají dlouholetou zkušenost se špičkovým materiálovým výzkumem a jejich podpora pro nás byla obrovským přínosem. Twinningový projekt nás naučil pracovat ve skutečně mezinárodním prostředí, řídit velké vědecké multidisciplinární subprojekty, využívat pokročilé experimentální metody a přemýšlet o vědě strategicky a s dlouhodobou vizí. Získali jsme také zkušenosti s organizací vědeckých konferencí a workshopů i s přípravou nových EU grantových návrhů ve spolupráci s mezinárodními administrativními týmy.

Které výsledky považujete za nejvýznamnější a proč?

Za nejpřevratnější považuji vývoj fotokatalyzátorů se stabilními kokatalyzátory ukotvenými ve formě jednotlivých atomů, následný pokrok v oblasti plazmonických a fototermálních technologií a také nové poznatky získané pomocí operando spektroskopie. Tyto výsledky nám umožňují detailně sledovat reakční mechanismy v reálném čase a otevírají cestu k mnohem efektivnějšímu využití sluneční energie při výrobě paliv či chemikálií. Mají skutečný potenciál ovlivnit budoucnost celého oboru. Význam vědeckých dopadů dokládá řada publikací, které jsme uveřejnili v nejprestižnějších vědeckých časopisech – mimo jiné dva články v Science, dále v Chemical Reviews, JACS, Advanced Materials a dalších špičkových titulech.

Jak hodnotíte rozhodnutí vsadit na atomární inženýrství?

Z dnešního pohledu to byla mimořádně správná volba. Atomární inženýrství nám umožnilo navrhovat katalyzátory s přesností na jednotlivé atomy, což vedlo k výraznému zvýšení účinnosti i selektivity a zároveň k dramatickému snížení spotřeby drahých kovů. Tato strategie nás posunula na samotnou hranici současného výzkumu a otevřela nové směry, které dnes přebírá mnoho světových laboratoří.

Součástí projektu byl důraz na mobilitu a stáže (nejen) výzkumníků. Jak to přispělo k růstu kompetencí?

Stáže a výměnné pobyty představovaly jeden z největších přínosů projektu a tvořily dominantní část jeho celkových nákladů. Mladí vědci získali možnost pracovat přímo v laboratořích evropské špičky, osvojit si moderní experimentální metody a přístupy a navázat dlouhodobé profesionální kontakty. Zkušení výzkumníci zase posílili mezinárodní spolupráci a přivezli know-how, které u nás dříve chybělo. Díky tomu mají dnes olomoucké a ostravské týmy výrazně vyšší úroveň odbornosti, profesionality i technických dovedností.

Součástí projektu byla také organizace několika úspěšných mezinárodních konferencí, letních i zimních vědeckých škol a specializovaných workshopů. Tyto akce byly zaměřeny na prohloubení znalostí studentů a mladých vědců v oblasti materiálového inženýrství na úrovni jednotlivých atomů a na porozumění mechanistickým aspektům fotokatalýzy a plazmoniky. Neméně důležitá byla i část aktivit zaměřená na posílení kompetencí administrativních pracovníků – jak v oblasti přípravy mezinárodních vědeckých projektů, tak i v jejich následné administraci a řízení. Díky tomu se výrazně zvýšila schopnost českých institucí zapojovat se do velkých evropských iniciativ.

Jaké jsou plány konsorcia po skončení SAN4Fuel?

S koncem projektu partnerství v rámci konsorcia rozhodně nekončí. Nejde už ani o začátek, v tuto chvíli jde o plně rozběhnutý a dynamický vědecký ekosystém, ve kterém stále pracujeme na několika vědeckých tématech. SAN4Fuel nikdy nebyl vnímán jako jednorázový projekt, ale jako start dlouhodobého výzkumného spojenectví. Takto ostatně přistupujeme ke všem našim projektům a tato strategie se nám dlouhodobě vyplácí. Plánujeme společné projekty Horizon Europe, pokračování studentských stáží, společné doktorské programy i další rozvoj středoevropského centra pro výzkum solárních paliv. Spolupráce s našimi partnery je velmi silná a bude bezpochyby pokračovat i v dalších letech.

Při uprchlické krizi v roce 2015 vyjel s Charitou Olomouc pomáhat na hraniční přechody. Asi nikdy nezapomene na cestu dodávkou, spaní ve spacáku, jen tak pod širákem. Coby student politologie na Filozofické fakultě Univerzity Palackého Ondřej Němčák tehdy asi poprvé okusil, co to znamená být dobrovolník. A už tehdy vnitřně cítil, že jej pomoc druhým přitahuje.

„Dobrovolnictví člověka donutí vystoupit ze své pomyslné bubliny,“ říká. Je projektový manažer Projektového servisu UP, a přestože je jeho profese se službou ostatním spojená, má velkou potřebu být všude tam, kde je důležité pomoct i fyzicky. Vstupovat do nestandardních situací je podle něj totiž velmi zdravé. „Takové chvíle vás vždycky něco naučí. Práce dobrovolníka zdaleka není o tom, že jen pomáháte, dáváte. Je především o tom, že hodně získáte, třeba zkušenost, prožitek, jiný pohled na věc.“

Ondřej Němčák reprezentoval DC UP na Adventním setkání s prezidentem Petrem Pavlem na Pražském hradě, kde mluvili dobrovolníci s hlavou státu mj. o svých zkušenostech z krizových situací. Foto: archiv ON

Vždycky měl zájem o dění kolem. Nikdy nechtěl stát stranou. Proto když na olomoucké univerzitě vzniklo dobrovolnické centrum, byl mezi prvními pomáhajícími. Dobrovolnické centrum Univerzity Palackého vnímá jako garanta pomoci a od prvopočátku jeho fungování aktivně re­aguje téměř na všechny univerzitní výzvy. Zúčastnil se většiny organizovaných dobrovolnických aktivit, od zaměstnaneckých dobrovolnických dnů až po pomoc povodní zasaženému Jesenicku. Za pomoc druhým získal i ocenění rektora UP.

„Dobrovolnictví člověka donutí vystoupit ze své pomyslné bubliny,“ říká Ondřej Němčák. Foto: DC UP

„Dodnes vnímám situaci na Jesenicku velmi citlivě. Když jsme se tam v červnu vraceli, bylo zajímavé pozorovat, kolik se toho už opravilo, co všechno už zase funguje. Na náměstí v Jeseníku už skoro nikdo nepozná, že tam byla povodeň. Stačí ale, aby člověk navštívil místní obyvatele, zašel k nim domů a zjistí, že mnohé tak pozitivní není. I s odstupem více než roku se řada lidí do svých domovů ještě nevrátila, buď ty domy stále opravují nebo čekají na verdikt statika. Takový je aktuální líc a rub Jesenicka a záleží na tom, co chce člověk vidět,“ popisuje mladý muž, jehož část rodiny pochází z Troubek. Místa, které se před pár lety, v roce 1997, stalo synonymem zkázy.

Pomoc Jesenicku mu hodně dala. „Víte, kdyby se mě někdo zeptal, co dělám rád, řeknu, že jsem vášnivý zahrádkář a že jsem se donedávna věnoval i osázenému záhonu komunitní zahrady v prostorách olomouckého letního kina. Při pomoci na Jesenicku jsem ale poznal jiný okruh lidí, než se kterými se setkávám v Olomouci nebo na Univerzitě Palackého. Změna prostředí, jiné pohledy na věc, zažít si tyto chvíle považuji za velmi důležité. Do mého života totiž přinášejí potřebné hodnoty.“

Text vyšel v posledním čísle magazínu Žurnál UP.

Jak správně v zimě přikrmovat ptáky, co dělat, když najdu v přírodě zraněného opeřence, a jaké jsou charakteristické hlasy jednotlivých druhů, které žijí kolem nás? Science centrum Pevnost poznání se letos opět zapojí do celorepublikové akce Ptačí hodinka České společnosti ornitologické (ČSO) a během ledna nabídne tematické workshopy, výstavy, přednášky nebo komentované prohlídky. 

Pozorování a sčítání ptáků se uskuteční během víkendu 10. a 11. ledna od 10 do 15 hodin u budovy Pevnosti poznání. U krmítka bude zoolog Evžen Tošenovský, který lidem zapůjčí dalekohledy firmy Meopta, a ti se na ptáky budou moci podívat velmi zblízka a také se zeptat na to, co je zajímá. Akce se může zúčastnit úplně každý i bez předchozích zkušeností. 

Pozorování a sčítání ptáků se uskuteční během víkendu 10. a 11. ledna od 10 do 15 hodin u budovy Pevnosti poznání.

„V minulosti jsme u pevnostního krmítka viděli kromě běžných druhů také vzácnějšího strakapouda prostředního i jednoho zimujícího samečka rehka domácího,“ zve na akci Evžen Tošenovský, který bude mít v průběhu víkendu v Pevnosti poznání také povídání zaměřené na to, jak postupovat, když v přírodě najdeme zvíře, které potřebuje pomoc. Kromě toho bude v přízemí budovy výstava krmítek firmy Plastia a v pokladně si návštěvníci budou moci zakoupit ptačí krmivo.

Data, která pomáhají vědě

Tým popularizačního centra se k Ptačí hodince připojuje již pošesté. Odborníci v tomto dlouhodobém projektu zjišťují, kteří ptáci u nás v zimě ubývají, či naopak přibývají. „Díky zapojení veřejnosti získáváme každoročně množství důležitých dat o tom, kteří ptáci zimují v Česku v blízkosti lidí a jak se v průběhu let mění jejich početnost a chování,“ říká Filip Tuháček, koordinátor Ptačí hodinky z ČSO.

Jedním z cílů je také získat informace o výskytu ptáků, kteří dříve odlétali zimovat do Středomoří, avšak kvůli stále teplejším zimám zůstávají v Česku. „Jedná se například o holuba hřivnáče, špačka obecného nebo pěnici černohlavou,“ vysvětluje Tuháček. 

Ptačí zima v Pevnosti poznání: program po celý leden

Ve vědeckých dílnách Pevnosti poznání si děti i dospělí vyrobí jednoduché závěsné krmítko ze dřeva, osvojí si základy práce s nářadím a dozvědí se, jak se o krmítko v zimě správně starat.

Expozice věnovaná fyzice nabídne komentované prohlídky v planetáriu zaměřené na vesmírné objekty spojené s ptačí tematikou – zájemci zjistí, kde je na obloze souhvězdí Labuť, jak vypadá Soví mlhovina nebo jak ptáci poznají, kde je sever. 

„V laboratoři si lidé pomocí chromatografie obarví ptačí pera, pokusem nasimulují let sokola při jeho rychlém lovu a z vaječných skořápek vyextrahují látku, která svítí pod UV zářením. Chybět nebude ani výstava v galerii Atom zaměřená na vybrané ptačí druhy a doplněná o jejich charakteristické hlasy,“ doplňuje program Ptačí zimy koordinátorka aktivit Šárka Kostková z Pevnosti poznání.

Pevnost poznání je science centrum Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého, které se věnuje popularizaci přírodních a humanitních věd a dlouhodobě propojuje vzdělávání s aktuálními environmentálními tématy. Pravidelně se zapojuje také do celostátních projektů, mezi něž patří i Ptačí hodinka organizovaná Českou společností ornitologickou. Posledního ročníku se zúčastnilo přibližně 36 tisíc dobrovolníků, kteří během jednoho víkendu pozorovali více než 779 tisíc ptáků; nejčastěji zaznamenaným druhem byla již posedmé sýkora koňadra s více než 143 tisíci pozorováními. Více informací na webu Pevnost poznání a ČSO.

Řadu uznávaných osobností současné teologie a filozofie přivítala Cyrilometodějská teologická fakulta UP na konferenci Triertium: Trinitární syntéza moudrosti, během níž se hovořilo o významu ústředního principu křesťanské víry, tajemství Nejsvětější Trojice, pro dnešní myšlení, vědu, politiku či umění. Třídenní program, jehož části zaznamenaly i filmové kamery, připravila mezinárodní výzkumná skupina Triertium, která vznikla při katedře filozofie a patrologie CMTF UP.

Spojení s tradičními hodnotami, ale také soubor nadpřirozených pravd, které do moderního světa vědeckého poznání nepatří. Tak bývá křesťanství ve veřejném prostoru často chápáno. Konference ovšem podle pořadatelů ukázala odlišný pohled.

„Příspěvkům bylo společné, že propojovaly současné myšlení, vědu, politiku i kulturu přímo s vlastním středem křesťanských tajemství, jímž je dynamická skutečnost trinitární vztahovosti Otce, Syna a Ducha svatého. Díky této odvaze bylo možné ukázat, že problémy, jako jsou fragmentarizace a abstraktnost poznání, oddělení humanitních a přírodních věd nebo politická a kulturní polarizace ve společnosti, se týkají defektního pojetí reality vztahů v nás, mezi námi i kolem nás,“ uvedl koordinátor badatelské skupiny Eduard Fiedler.

Programu, jehož součástí byl i slavnostní večer v olomouckém Arcibiskupském paláci, kde hosty uvítal arcibiskup Josef Nuzík společně s děkanem fakulty Vítem Huškem, nebo varhanní koncert v dómu sv. Václava, se zúčastnilo přes 130 teologů, filozofů a dalších badatelů mimo jiné z USA, Jižní Koreje, Mexika, Gruzie, Velké Británie, Francie, Německa nebo Norska.

Hned dvě veřejné přednášky proslovil Piero Coda, jeden z nejvýznamnějších katolických teologů současnosti a generální sekretář Mezinárodní teologické komise, vystoupili také například britský teolog John Milbank, bývalý italský ministr kultury a významný politický filozof Rocco Buttiglione, polský filozof Paweł Rojek nebo domácí teolog Ľubomír Žák.

„Od řady účastníků jsme slyšeli, že se jednalo o jednu z nejlépe zorganizovaných konferencí, kterých se zúčastnili. Taková pochvala udělá o to větší radost, když ji s vámi sdílí děkan jedné z teologických fakult v Římě,“ prozradil Eduard Fiedler s tím, že práce kolem konference nekončí a mimo jiné na základě přednesených příspěvků vyjde hned několik odborných publikací. „Nejpodstatnějším výstupem ale je formální navázání spolupráce s badatelskými centry v Římě, Toulouse, Baltimoru a Austinu,“ dodal.

Záběry z konference budou také součástí chystaného dokumentárně-uměleckého filmu s trinitární tematikou, který točí tým režiséra Václava Kadrnky. „Spolupracujeme již několik let na celovečerním hraném historickém snímku Panna Sofia, který zobrazuje setkání J. A. Komenského a dívky Kristiny Poniatowské (psali jsme zde). Navazující dokumentární umělecký film se předběžně nazývá Triunity (Trojjedinost) a bude se jednat o audiovizuálně velmi propracované dílo spojující citlivost vůči zranitelnosti a utrpení dnešního člověka s vizí nového vztahového propojení a usmíření velkých protikladů moderní doby. Řada hostů se do natáčení během konference zapojila,“ přiblížil Eduard Fiedler.

Mezinárodní výzkumná skupina Triertium, která konferenci na CMTF UP uspořádala, se zaměřuje na transdisciplinární přístup k velkým otázkám současnosti a usiluje o relační syntézu křesťanské moudrosti a umění v 21. století. Tvoří ji teologové, filozofové a umělci z ČR, Slovenska, Itálie, Francie a USA. Kromě samotné vědecké činnosti skupina mj. na olomoucké fakultě pravidelně organizuje badatelské semináře a veřejné přednášky. Aktuálně byla také přizvána ke spolupráci na organizaci mezinárodní konference Nature lost, Nature regained v červnu 2026 v Římě a na rok 2027 je plánována druhá konference Triertium na CMTF UP. Aktivity skupiny jsou podpořeny tříletým juniorským grantem Trinitarian Ontologies: A New Philosophical Investigation into Trinitarian Relationality. Více na www.triertium.cz.

Ve věku 82 let zemřela lékařka, psycholožka a vysokoškolská pedagožka Jana Mačáková, emeritní rektorka Univerzity Palackého a děkanka Lékařské fakulty UP.

Jana Mačáková se narodila 8. června 1943 v Uherském Hradišti. Po promoci na LF UP v roce 1966 začala pracovat jako odborná asistentka ve zdejším Ústavu patologické fyziologie. V oboru patologická fyziologie byla později jmenována docentkou a v roce 1998 profesorkou. Vedle medicíny se věnovala také psychologii, kterou vystudovala na Filozofické fakultě UP.

Po roce 1989 se stala předsedkyní Akademického senátu LF UP a také Akademického senátu UP, později prorektorkou pro studijní záležitosti. V roce 1994 byla zvolena děkankou Lékařské fakulty UP. „Nebyla to snadná doba. Museli jsme řešit celou řadu ‚všedních‘ provozních záležitostí, vyrovnat se s problémy nedostatku financí, najít způsob rozdělení finančních prostředků mezi jednotlivá pracoviště. Toto vše a mnoho dalšího mohlo úspěšně proběhnout především díky společnému úsilí celého vedení fakulty, akademického senátu, vědecké rady, akademických pracovníků, studentů a zaměstnanců fakulty. Bez jejich podpory by nebylo možné fakultu dál rozvíjet,“ vzpomněla před časem v publikaci o polistopadové historii LF UP.

V letech 2000–2006 byla Jana Mačáková rektorkou Univerzity Palackého, druhou ženou v této funkci. Za svoji práci pro fakultu, univerzitu a české vysoké školství obdržela mimo jiné medaili MŠMT nebo insignii Rytíře Řádu akademických palem, kterou převzala v roce 2004 za přínos k rozvoji česko-francouzské spolupráce v oblasti vědy, šíření francouzského jazyka a kultury. Později působila na Ostravské univerzitě. Byla také aktivní v regionální politice.

„Profesorka Jana Mačáková byla významnou osobností lékařské fakulty, kterou jako děkanka úspěšně vedla po dvě funkční období. Její práce pro naši alma mater i pro medicínu si nesmírně vážím. Odchod paní profesorky považuji za velkou ztrátu nejen pro akademickou obec, ale pro všechny, kteří ji znali,“ uvedl děkan LF UP Milan Kolář.

„S paní profesorkou Janou Mačákovou jsem se setkával poměrně často v době, kdy byla rektorkou a já jsem byl studentským zástupcem právnické fakulty v AS UP. Vždy byla velmi příjemná, a i v poslední době bylo zřejmé, že stále sleduje dění na UP. Olomouc v ní ztrácí jednu z nejvýraznějších osobností polistopadové éry naší univerzity a také jedinou ženu, která v novodobé historii UP stála v jejím čele,” dodal rektor UP Michael Kohajda.

Profesorka Jana Mačáková zemřela 2. ledna 2026. Poslední rozloučení s ní se koná v pátek 9. ledna ve 14:40 hodin v obřadní síni olomouckého krematoria.

Dovolte mi, abych vám jménem svým i jménem celého Akademického senátu Univerzity Palackého v Olomouci popřála do nového roku 2026 pevné zdraví, spokojenost a radost ze všeho, co budete konat.

Přeji vám, aby byl nový rok naplněn inspirací, radostí z akademické práce a pocitem smysluplnosti ve všem, čemu se na naší univerzitě věnujete. Vážím si vašeho nasazení, odpovědnosti i každodenní práce pro univerzitu i celou společnost.

Do nového roku vám všem přeji také vzájemný respekt a spolupráci, které jsou základem silné a soudržné univerzity. Ať je naše univerzita i nadále místem svobodného myšlení, porozumění a sounáležitosti, kde se každý může cítit vyslyšen a oceněn. Těším se na další společnou práci a přeji vám, aby byl nový rok pro vás všechny úspěšný nejen profesně, ale i lidsky.

Irena Smolová

předsedkyně Akademického senátu UP v Olomouci

Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážené studentky, vážení studenti,

stojíme na sklonku roku 2025, který bezpochyby přinesl množství jedinečných a krásných událostí. Zároveň odkryl i výzvy, jež nám na Univerzitě Palackého, studentům i všem, kdo na ní pracují, otevírají prostor pro další rozvoj, akademický posun a naplnění našich „prozatím“ nevyřčených snů.

Hlavním pilířem naší univerzity není místo ani její historie, ale právě lidé. Každý jeden z nás svou činností v rozmanitých agendách a oblastech zaměření přispívá k jejímu chodu. I přes náročná období jsme to právě my, kdo je tvůrcem univerzity, a univerzita, která formuje nás.

Za studentskou kurii Akademického senátu UP si vám dovolujeme popřát, aby každý váš sen našel v budoucnosti své místo a aby měl každý váš cíl jasnou cestu k dosažení. Přáli bychom si, abyste nadcházející rok prožili ve zdraví, obklopeni lidmi, kteří vás činí šťastnými, a v prostředí, které je vám inspirací a připomínkou, že nic není nemožné.

Přejeme vám vše nejlepší do nového roku 2026.

Ať v něm najdete vše, v co doufáte.

za studentskou kurii AS UP Pavel Flekač

Jeden rok končí, druhý už klepe na dveře. Jaký bude v Olomouci a jaký na univerzitě? Nechte se inspirovat fotografiemi Vojtěcha Kmenty z originálních kalendářů nazvaných příznačně Rok v univerzitním městě – Olomouc 2026.

Vojtěch Kmenta, fotograf oddělení marketingu rektorátu UP, připravil spolu s kolegy pro nastávající rok dva typy kalendářů: stolní a nástěnný. Oba můžete zakoupit v univerzitním informačním centru a obchodě UPoint. Nahlédněte nyní do kolekce dvanácti snímků, které Vojtěch Kmenta vybral do nástěnného kalendáře, a vydejte se s ním na pomyslnou procházku univerzitním městem.

Leden: Panorama centra Olomouce z oken Lékařské fakulty UP.

Únor: Katovská branka s kupolemi kostela svatého Michala.

Březen: Východ slunce v den jarní rovnodennosti pohledem z radniční věže.

Duben: Katedrála svatého Václava s univerzitními budovami v pozadí.

Květen: Hlavní budova Filozofické fakulty UP s katedrálou svatého Václava v pozadí.

Červen: Večer letního slunovratu nad kolejním kampusem na Envelopě.

Červenec: Kašna v parkánové zahradě rektorátu v Křížkovského ulici.

Srpen: Bazilika Navštívení Panny Marie na Svatém Kopečku.

Září: Historická zástavba na starých městských hradbách s univerzitními budovami po pravé straně.

Říjen: Věže historického centra pohledem přes Čechovy sady.

Listopad: Podzimní kolorit na nádvoří Zbrojnice.

Prosinec: Okamžik rozsvícení vánočního stromku před radnicí na Horním náměstí.

Milé studentky, milí studenti, vážené kolegyně, vážení kolegové,

blíží se čas vánočních svátků, který je pro všechny příležitostí na chvíli zpomalit, načerpat síly a strávit vzácné chvíle s těmi, na kterých nám záleží. Přeji vám, aby se vám podařilo tento čas naplnit klidem, radostí a vzájemným porozuměním. Konec starého a začátek nového roku je pro nás všechny náročným obdobím, zvláště pak pro studenty a pedagogy, které čeká zkouškové období. Proto věřím, že právě nyní najdete prostor k odpočinku, doplníte novou energii a zvládnete všechny výzvy, které před vámi stojí.

Zároveň nezapomínejme ani na to, že ne všichni lidé u nás, ale i v jiných částech světa mají možnost prožít svátky v bezpečí a pohodě. Buďme proto všímaví a mysleme na ty, kteří musí čelit nejrůznějším obtížím, ať už z důvodu válečných konfliktů, chudoby či jiných těžkostí. Pokud je to v našich silách a možnostech, buďme s nimi solidární a nabídněme pomoc tam, kde je to potřeba. Do nového roku vám přeji především pevné zdraví a také mnoho úspěchů a radosti z každého dne.

Krásné Vánoce a šťastný nový rok!

Michael Kohajda, rektor UP

Prezident Petr Pavel a ministr školství Robert Plaga v pražském Karolinu předali jmenovací dekrety novým profesorkám a profesorům navrženým vědeckými a uměleckými radami vysokých škol. Mezi jmenovanými je i pětice osobností, které působí na Univerzitě Palackého: lékařka Jana Petřková a přírodovědci Petr Bednář, Radovan Herchel, Petr Marek a Tomáš Masopust.

Vedle blahopřání k dosažení nejvyšší akademické hodnosti využil prezident Petr Pavel slavnostní událost ke krátké úvaze o vysokém školství u nás. V projevu hovořil mimo jiné o tom, že je třeba zlepšit dostupnost vysokého školství i pro studenty z nízkopříjmových rodin, ve výuce přestat klást důraz na memorování a učit dovednostem, jako je ověřování a kritické hodnocení informací. Zmínil se také o řízení univerzit a o potřebě diskuze o tom, kde končí univerzitní autonomie a začíná celospolečenský zájem. Ministr školství Robert Plaga na prezidentova slova navázal a mimo jiné vyjádřil přání, aby nově jmenovaní byli lídry, kteří dokážou motivovat mladší kolegy a vytvářejí týmy.

Během slavnostního aktu v Karolinu převzalo jmenovací dekrety celkem 69 profesorek a profesorů. Níže prostřednictvím krátkých medailonků představujeme pětici osobností působících na UP a zmiňujeme také jmenované z jiných škol, kteří s UP své profesorské řízení spojili.

 

PETR BEDNÁŘ

katedra analytické chemie PřF UP

 

obor Analytická chemie

na návrh VR Univerzity Palackého

Petr Bednář je uznávaný odborník v oblasti analytické chemie. „Profesorský titul vnímám jako ocenění mé dlouhodobé vědecké práce v oblasti chemické analýzy, pedagogické činnosti i popularizace analytické chemie jako významného vědeckého oboru a současně jako motivaci pro další práci. Analytická chemie je pro mě nástroj, jak otevírat zdánlivě neviditelné struktury světa a proměňovat je ve srozumitelné poznání,“ říká.

Ve svém vědeckém bádání se věnuje širokému spektru témat moderní instrumentální analýzy. Zaměřuje se především na separační metody, ambientní hmotnostní spektrometrii, hmotnostní spektrometrii s iontovou mobilitou, chirální separace či chemickou analýzu v archeologii a výzkumu kulturního dědictví. Věnuje se také přímé analýze rostlinného materiálu a dlouhodobě spolupracuje s aplikační sférou v rámci smluvního výzkumu. Je autorem nebo spoluautorem přes 100 odborných impaktovaných publikací, odborné knihy a kapitol v monografiích. V rámci pedagogické práce přednáší, vede semináře i laboratorní cvičení z analytické chemie, garantuje studijní program Chemie a vede bakalářské, diplomové i disertační práce. Od roku 2020 zastává funkci vedoucího katedry analytické chemie.

 

RADOVAN HERCHEL

katedra anorganické chemie PřF UP

 

obor Anorganická chemie

na návrh VR Univerzity Palackého

Chemie, ovšem anorganická, je oblastí zájmu dalšího jmenovaného přírodovědce Radovana Herchela. „Jmenování profesorem je pro mě nejen oceněním dosavadní práce, ale také závazkem pokračovat v rozvoji oboru a inspirovat studenty k objevování krásy koordinačních sloučenin, zejména v oblasti molekulového magnetismu,“ uvedl. Radovan Herchel je absolventem Fakulty chemické a potravinářské technologie Slovenské technické univerzity v Bratislavě. Krátce působil na Fakultě přírodních věd Univerzity sv. Cyrila a Metoda v Trnavě a od roku 2006 je spjat s Přírodovědeckou fakultou UP. V současné době garantuje navazující magisterský program Anorganická a bioanorganická chemie a také doktorský studijní program Anorganická chemie.

Ve svém výzkumu se zaměřuje na experimentální a teoretické studium magnetických vlastností koordinačních sloučenin přechodných kovů a lanthanoidů, zejména látek vykazujících magnetickou bistabilitu – spin crossover sloučenin a molekulových magnetů. Je autorem či spoluautorem více než 190 publikací v impaktovaných časopisech a byl hlavním řešitelem tří projektů GA ČR, německo-českého projektu DAAD a aktuálně i česko-amerického projektu v rámci programu INTER-EXCELLENCE.

 

PETR MAREK

katedra optiky PřF UP

 

obor Optika a optoelektronika

na návrh VR Univerzity Palackého

„Výzkum fyziky, zejména té kvantové, má své kouzlo,“ říká Petr Marek z katedry optiky, který v Karolinu také převzal svůj profesorský jmenovací dekret. „Celé dny můžeme řešit zajímavé fyzikální rébusy a hlavolamy, přičemž je to vlastně naše práce. A fakt, že tím zároveň přispívá k vývoji technologií s potenciálem změnit svět, je už jen příjemnou třešničkou na dortu,“ dodává.

Ve své vědecké práci se zabývá kvantovou optikou, v rámci které se mimo jiné snaží – dle svých slov – přimět fotony, aby se trochu uklidnily a naučily se počítat. Má rád Olomouc, a přestože získal doktorát na Queen’s University Belfast a absolvoval řadu zahraničních pobytů na Tokijské univerzitě, většinu své vědecké kariéry strávil zde. Je autorem či spoluautorem více než 70 vědeckých publikací a aktivně vede studenty bakalářského, magisterského i doktorského studia. Práce se studenty ho těší a za svůj největší úspěch považuje chvíli, kdy se „hotoví“ mladí vědci rozletí do světa a začnou dělat vědu po svém.

 

TOMÁŠ MASOPUST

katedra informatiky PřF UP

 

obor Informatika

na návrh VR ČVUT

Tomáš Masopust z katedry informatiky přírodovědecké fakulty úspěšně absolvoval profesorské řízení na pražském ČVUT. Ve své vědecké práci se zabývá především studiem vlastností matematických modelů systémů založených na diskrétních událostech z hlediska jejich výpočetní, algoritmické a stavové složitosti. K jeho hlavním vědeckým přínosům patří charakterizace vybraných podtříd regulárních jazyků pomocí speciálních typů nedeterministických konečných automatů a spoluautorství koordinačního, modulárního a hierarchického přístupu k superviznímu řízení modulárních systémů.

Před nástupem na katedru informatiky působil řadu let v Matematickém ústavu AV ČR a na několika výzkumných institucích a univerzitách v Nizozemsku a Německu. Je školitelem několika doktorandů a také zahraničního postdoktoranda. Pravidelně se účastní práce programových výborů mezinárodních konferencí a je členem edičních rad významných odborných periodik. V pedagogické oblasti se aktivně podílí na rozvoji výuky teoretické informatiky. Na přírodovědecké fakultě zavedl několik magisterských a doktorandských kurzů a organizuje přednášky významných českých i zahraničních odborníků.

 

JANA PETŘKOVÁ

I. interní klinika – kardiologická

a Ústav lékařské genetiky LF UP a FNOL, 

Ústav patologické fyziologie LF UP

obor Kardiologie

na návrh VR Univerzity Palackého

Kardiologii a genetiku propojuje ve své odborné práci profesorka Jana Petřková z Lékařské fakulty UP. Zaměřuje se na onemocnění srdce a cév, především aterosklerózu, zajímají ji aplikace genetiky v kardiologii a problematika náhlé srdeční smrti. V roce 2018 iniciovala vznik nové kardiogenetické pracovní skupiny, která se stala platformou pro spolupráci kardiologů s klinickými genetiky.

Zabývá se také možnostmi zlepšení genetické diagnostiky srdečních onemocnění a jejich praktickým využitím v lékařské praxi. „Specifický molekulárně-genetický defekt mnohdy podmiňuje onemocnění s atypickým průběhem. Znalost tohoto defektu může ovlivnit individuální cílenou léčbu a také umožňuje využití genetického poradenství u pokrevně příbuzných. Jedná se např. nejen o geneticky podmíněné poruchy lipidového metabolismu, ale i o vzácnější a o to závažnější poruchy srdečního rytmu nebo geneticky vázané kardiomyopatie,“ přibližuje.

Jana Petřková je absolventkou LF UP. Jako lékařka působí od roku 1991 ve Fakultní nemocnici Olomouc, do výzkumu a následně také výuky na LF UP se zapojila o deset let později. Jmenování profesorkou vnímá jako ocenění všech svých dosavadních pracovních aktivit. „Můj akademický rozvoj by nebyl možný bez mezioborové spolupráce, zejména s laboratorními obory. Jsem vděčná za příležitost spolupracovat s kolegy z ústavů patologie, patologické fyziologie a soudního lékařství. Naplňuje mne práce s mými současnými doktorandkami a také se studenty, kterým se jako školitelka v rámci Studentské vědecké a odborné činnosti na LF UP snažím předat své vědomosti a podpořit jejich zájem o vědeckou práci,“ dodává nově jmenovaná profesorka.

 

Na návrh Vědecké rady UP byli jmenováni profesory také lékaři Václav Procházka, Peter Ihnát a Kamil Zeleňák a teologové Rudolf Svoboda a David Vopřada. 

Profesor neurologie Václav Procházka působí na Lékařské fakultě Ostravské univerzity a ve Fakultní nemocnici Ostrava, v obou institucích se krátce podílel i na jejich vedení jako proděkan či náměstek. Odborně se zaměřuje na oblast angiologie a intervenční neuroradiologie, rozvinul léčbu cévních mozkových příhod v Moravskoslezském kraji. Medicínu vystudoval na LF UP, kde také v roce 2019 habilitoval a nyní úspěšně absolvoval profesorské řízení. Kromě toho je i jedním z prvních absolventů online studia teologie na CMTF UP. 

Na Ostravské univerzitě a FN Ostrava je pracovně doma i chirurg Peter Ihnát, který se mj. věnuje miniinvazivní chirurgii v léčbě pacientů s karcinomem rekta. Je absolventem LF Univerzity Komenského v Bratislavě, habilitační řízení absolvoval na LF UP. 

Habilitací a profesurou je s LF UP spojen i Kamil Zeleňák, přednosta Radiologické kliniky Jesseniovy lékařské fakulty Univerzity Komenského v Martině a Univerzitní nemocnice Martin. Specializuje se na neurointervenční vnitrocévní zákroky, některé provedl jako vůbec první na Slovensku. Patří k propagátorům využití umělé inteligence ve zdravotnictví. 

Na misionáře mezi Starým a Novým světem se během svého profesorského řízení na CMTF UP zaměřil Rudolf Svoboda, jmenovaný profesorem v oboru Teologie. Působí na Teologické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, kde vede katedru teologických věd, v letech 2016–2024 byl děkanem fakulty. V současnosti se podílí i na vedení univerzity, a sice jako prorektor pro vnitřní hodnocení a akreditace. 

David Vopřada, vedoucí katedry systematické a pastorální teologie a předseda Akademického senátu Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy, je s CMTF UP spojen nejen profesorským řízením. Je mimo jiné členem Vědecké rady CMTF UP a dříve také jako vědecký pracovník spolupracoval s Centrem pro práci s patristickými, středověkými a renesančními texty. David Vopřada se zaměřuje na starokřesťanské africké autory latinského jazyka, specializuje se též na podobu a obsah katechumenátu v patristické době.

Jeden z nejkomplexnějších vzdělávacích programů pro seniory v regionu slaví deset let své existence. Blízká setkání třetího věku, organizovaná spolkem Pro poznání v science centru Pevnosti poznání Přírodovědecké fakulty UP, nabídla za dekádu stovky hodin odborných přednášek, cvičení a praktických workshopů. Program propojuje fyziologii, psychologii, IT prevenci, pohybové aktivity i kognitivní trénink a koncem prosince otevírá na webu Pevnosti poznání registraci do nových kurzů.

Blízká setkání třetího věku vychází z přesvědčení, že kvalitní, vědecky podložené a srozumitelně podané vzdělávání má zásadní vliv na zdraví i sebevědomí seniorů. Účastníci se učí porozumět fungování vlastního těla, předcházet nemocem, pečovat o psychické zdraví i orientovat se v rychle se měnícím digitálním prostředí. Do programu postupně přibyly také lekce věnované finanční gramotnosti, zdravotnímu cvičení, žonglování, arteterapii, muzikoterapii či józe.

Předsedkyně spolku a odborná garantka projektu Ivana Fellnerová z Přírodovědecké fakulty UP dlouhodobě zdůrazňuje, že porozumění vlastnímu tělu je klíčové pro zvládání každodenních obtíží. „Celý život popularizuji fyziologii. Když lidem ukážete, jak jejich tělo funguje, přestanou mít strach. A když strach ustoupí, objeví se chuť něco změnit,“ uvádí vysokoškolská pedagožka. Podle ní jsou psychická kondice a fyzické zdraví propojené nádoby, což shrnuje slovy: „Zdravý duch a zdravé tělo jsou dva směry téže cesty.“

 
Program podporuje soběstačnost účastníků, jejich mentální svěžest a sociální propojení. Odborné vedení a srozumitelné podání se odrážejí v jejich reakcích. Jedna z absolventek popisuje, že díky přednáškám poprvé pochopila, co se v jejím těle děje, a pocítila obrovskou úlevu, protože už se necítila bezradně. Jiný účastník uvádí, že získané znalosti z IT prevence dokáže využít v praxi a že jeho rodina ocenila, jak bezpečněji se nyní pohybuje v online prostředí. Další seniorka zdůrazňuje sociální rozměr programu. Našla zde nové přátele a pocit, že na nic není sama.

Blízká setkání třetího věku vznikla v roce 2014 z iniciativy lektorky Nadi Žondrové, výrazné osobnosti v oblasti neformálního vzdělávání, která vnímala potřebu vytvořit dlouhodobý, odborně garantovaný program pro seniory, spojující vědu, zdravý životní styl, komunitní život a praktické dovednosti potřebné pro moderní dobu. Myšlenka rychle našla odezvu a díky každoroční podpoře Olomouckého kraje může být vzdělávací cyklus Blízká setkání třetího věku realizován.

Více informací a registrace na webu Pevnosti poznání zde.

Vytvořit evropskou síť expertů na mezinárodní humanitární právo složenou z akademiků a profesionálů z praxe. Takovou vizi má Centrum pro mezinárodní humanitární a operační právo (CIHOL) při Právnické fakultě UP. Diskutovat nad životaschopností tohoto záměru přijela na fakultu dvacítka renomovaných odborníků z několika evropských zemí. CIHOL pro ně připravil speciální celodenní workshop.

Setkání Formation of a European Academic and Professional Network on International Humanitarian Law pořadatelé rozdělili do tří tematických bloků. „Rozebírali jsme jak samotnou ideu a potřebnost takovéto iniciativy v kontextu bezpečnostní situace v Evropě, tak i otázky financování, institucionálního zakotvení, projektových příležitostí a prvních možných aktivit takové sítě,“ shrnul za pořadatele Petr Stejskal. Spolu s ním se za CIHOL workshopu zúčastnili Martin Faix, vedoucí centra, a Marko Svicevic. Právě CIHOL a olomoucká právnická fakulta by měly v připravovaném networku hrát výraznou roli.

Pořadatelům se povedlo do Olomouce pozvat osobnosti, které v oblasti práva ozbrojených konfliktů a souvisejících disciplín patří k evropské špičce. Workshop si nenechali ujít například Marko Sassòli, bývalý ředitel Geneva Academy of International Humanitarian Law, Giulio Bartolini z Roma Tre University, Kubo Mačák z University of Exeter, Julia Grignon z Panthéon-Assas université či Robert Heinsch z Leiden University. Dvě zástupkyně měl i Mezinárodní výbor Červeného kříže. „Shodli jsme se na potřebě dál o této iniciativě debatovat a rozvíjet ji. Další expertní setkání se uskuteční příští rok,“ řekl Petr Stejskal.

Workshop se konal na právnické fakultě 28. listopadu. Uskutečněné setkání jakož i celá iniciativa k založení sítě je součástí vnitřního fakultního projektu s názvem Multidisciplinary Network on International Humanitarian Law. Jeho hlavním řešitelem je Martin Faix.

Centrum CIHOL touto činností naplňuje své základní poslání – posilovat aktivní šíření a popularizaci práva ozbrojených konfliktů, propojit akademickou a vojenskou sféru, a to vše v kontextu zhoršující se bezpečnostní situace v Evropě.

Odbor prevence kriminality Ministerstva vnitra ČR společně s týmem E-Bezpečí Univerzity Palackého představily aktualizovanou verzi preventivního materiálu Kyberakademie pro pracovníky obcí, obecních policií a další cílové skupiny ve školním prostředí. Jde o metodického průvodce klíčovými tématy prevence rizikového chování v online prostředí.

Aktualizace uvedeného materiálu reaguje na nejnovější vývoj v oblasti online rizik. Přináší čtyři hlavní tematické okruhy, které se v praxi ukazují jako nejčastější. K nim patří sebe-natáčení v intimních situacích a rizika spojená se sdílením intimních materiálů, dále současné trendy kybergroomingu včetně nových způsobů manipulace v online prostředí, velkým samostatným okruhem je i digitální stopa a informace o tom, jak vzniká, jak ji chránit a proč má dlouhodobé dopady. V neposlední řadě aktualizace obsahuje i informace na téma sharenting, tedy informace o rizicích spojených s nadměrným sdílením informací o dětech ze strany rodičů.

„Součástí nové verze Kyberakademie je také aktualizovaná prezentace, jež byla doplněna o slidy k nově zpracovaným tématům. Ta nabízí ucelené zpracování všech kapitol včetně příkladů z praxe, doporučených postupů a podkladů pro přednášky či preventivní programy,“ uvedl za realizační tým a E-Bezpečí Kamil Kopecký z Pedagogické fakulty Univerzity Palackého.

Prezentace podle něj slouží jako praktická pomůcka pro policejní preventisty, pedagogy, pracovníky obcí i další odborníky při práci s dětmi, rodiči i širší veřejností.

„Úplnou novinkou je pak sada deseti pracovních listů určených pro první a druhý stupeň základních škol. Pracovní listy jsou navrženy tak, aby dětem srozumitelnou a interaktivní formou přiblížily zásady bezpečného chování v online prostředí. Každý pracovní list je také doplněn QR kódem pro rodiče. Jeho prostřednictvím naleznou více informací k danému tématu,“ dodal Kamil Kopecký s tím, že pracovní listy pokrývají témata digitální stopa, kybergrooming, kyberšikana, nebezpečné online výzvy, online podvody, sexting, sextortion a sharenting. Více informací a všechny materiály zde.

Přírodní rezervace Milovice ve Středočeském kraji je bývalým vojenským výcvikovým prostorem, kde našli útočiště divocí koně, zubři a pratuři. Poslední jmenovaný druh velkých kopytníků inspiroval Petra Cieslara, popularizátora vědy ve Fyzikálním ústavu AV ČR a absolventa Univerzity Palackého, k napsání knihy pro děti. Vzniklo tak dílo s názvem Pratuří pohádky – Výprava za poznáním do české krajiny.

„Nápad napsat knihu o praturech souvisí s naším přestěhováním do Milovic. Díky své práci v Akademii věd jsem rezervaci znal, protože v ní probíhají terénní výzkumy Biologického centra AV ČR. Když se ale člověk rezervací prochází, nenatrefí na nic, co by život těchto majestátních zvířat přibližovalo. Chtěl jsem tak předat poselství rezervace především dětem, které chodí s rodiči kopytníky obdivovat,“ vysvětluje Petr Cieslar svou motivaci k napsání Pratuřích pohádek, které nejprve testoval na těch nejpřísnějších čtenářích – vlastních dětech.

Knihou provázejí dvě malá praturčátka Šimon a Ája, se kterými malí čtenáři zažijí dvanáct dobrodružství – od jejich příchodu do rezervace přes zakládání záhonu, setkání s první sněhovou nadílkou či pozorování noční oblohy. „Témata jsme volili na základě tiskových zpráv rezervace, v nichž jsme hledali zmínky o vědě a výzkumu. Pohádka o tom, jak pratuři dělají záhon, souvisí s invazními druhy rostlin, které se v rezervaci objevují. V kapitole, kde Šimon a Ája dělají babičce čelenku z ptačích per, zase ukazuje na rozmanitost ptačí fauny v rezervaci. Každá kapitola je navíc recenzovaná vědcem nebo vědkyní, kteří s daným tématem mají něco společného,“ popisuje proces tvorby jednotlivých kapitol Petr Cieslar.

Na psaní knihy nakonec nebyl sám. K práci se rozhodl přizvat Terezu Mašínovou, bývalou vědkyni, popularizátorku, která píše o vědě a navíc je mámou tří dětí. „Měl jsem čtyři pohádky a potřeboval jsem někoho, kdo mě dokope k dopsání celé knihy. Ve výsledku jsem já autorem osmi a Tereza čtyřech pohádek. Text jsme si vzájemně poznámkovali a nakonec přepisovali do jednotného jazyka.“

Pohádky recenzované vědci

Každá pohádka je doprovázená textem pro (pra)rodiče, který příběh dovysvětluje a zasazuje do vědeckého kontextu, a otázkami, které čtenářům a malým posluchačům pomáhají reflektovat příběh pohádky. „Od začátku jsme chtěli přidanou vědeckou hodnotu. Mám rád projekty, které zní šíleně na papíře, což pohádky recenzované vědci jsou. To, že každý příběh navíc doplňují otázky navrhla moje manželka. Když rukopis četla dětem, došla k závěru, že by potřebovala získávat od nich zpětnou vazbu. Při večerním čtení ale člověk ocení, když ty otázky někdo vymyslí za něj. Ty nejenže nabádají k reflexi textu, ale zároveň se vyrovnávají například s tím, že nevědecky antropomorfizujeme zvířata, což byla častá výtka našich vědeckých recenzentů,“ dodává Petr Cieslar.

Celý proces tvorby knihy zabral tři roky, jelikož přísnému vědeckému dohledu podléhala také tvorba ilustrací. „Nejdříve jsme měli rukopis, domluveného nakladatele a až následně jsme oslovovali vědce – nechtěli jsme je obtěžovat s něčím, co by možná nevyšlo. A paralelně jsme začali řešit ilustrace. Tam se celý proces poměrně zdržel, protože jsme opravdu kontrolovali každý detail, od barevnosti netopýřího břicha přes postavení lístků květin na stonku po přesné znázornění ptáků. I pro ilustrátorku Kristýnu Pýchovou to byla zajímavá zkušenost, kdy musela vždy čekat na vyjádření vědců a vědkyň. Výsledkem jsou vědecky přesné, ale stále pohádkové ilustrace,“ přibližuje vznik knihy Petr Cieslar.

Další zvláštností knihy je kombinace češtiny s angličtinou. Na některých místech se objevují divocí koně, spoluobyvatelé milovické rezervace původem z Británie, kteří si ještě nezvládli osvojit češtinu. Kombinují ji tedy se svou mateřštinou. Kniha tak umně učí dětské čtenáře nová cizí slovíčka. „Okořenit text anglickými výrazy byl můj nápad, na který máme veskrze pozitivní reakce. Text tak odráží trend, kdy se do mluvené češtiny stále častěji vkrádají anglicismy. Děti se tomu smějí a učí se nová slovíčka. Trošku peklo jsme tím způsobili Žanetě Czonka, doktorandce UP, jež text redigovala,“ popisuje neobvyklou hru s jazykem Petr Cieslar.

Ekologie na prvním místě

Celá kniha klade silný důraz na ochranu přírody a ekologii. Ať už je to příběh o tom, jak se praturčatům udělá špatně z odpadků poházených kolem rezervace, které omylem pozřou, speciální ekologický papír, na kterém je kniha vytištěná, či fakt, že část výtěžku z prodaných výtisků jde na podporu Přírodní rezervace Milovice. „Moje nejoblíbenější kapitola je ta, kde Šimon a Ája sledují při práci vědce. Nejen proto, že jsme tam propašovali reálné vědce, kteří v rezervaci provádějí výzkum. Na tomto příběhu se totiž ukazuje, že věda je i o tom, že třeba celý den počítáš motýli. Což je strašně krásné. Když navíc vidíš, jak v rezervaci motýli vzkvétají, zatímco všude jinde ubývají, tak myslím, že je to i krásné poselství té knihy i celé rezervace,“ uzavírá Petr Cieslar, který si pro potřeby autorských čtení knihy zpracovává pro každou kapitolu také pracovní listy.

Jelikož má kniha nejen v Milovicích velký úspěch, mohla by do budoucna vzniknout na jejím základě také naučná stezka, která by návštěvníky rezervací provázela. A mimochodem, jak již bylo řečeno, v rezervaci jsou také zubři. Tak se třeba můžeme příště těšit na pokračování v podobě Zubřích pohádek.

Prosincové dvoudenní výjezdní zasedání Akademického senátu UP přineslo debaty o tématech, která jsou pro UP stěžejní. Senátoři a senátorky schválili i tři důležité dokumenty a seznámili se s aktuálním stavem přípravy nového Statutu Univerzity Palackého.

Stalo se již tradicí, že se Akademický senát Univerzity Palackého schází v závěru kalendářního roku na dvoudenním jednání. V jeho první části se senátoři a senátorky v debatě věnovali aktuálním tématům: investičnímu generelu UP, evaluacím, systému akreditací, digitalizaci agend, propagaci a popularizačním akcím či aktuálně probíhající rekonstrukci Sportovní haly UP.

Ve streamované části druhého dne jednání byl představen aktuální stav přípravy nového Statutu UP s následnou první diskuzí k pracovní verzi dokumentu. Pro Univerzitu Palackého klíčový dokument nově vzniká v návaznosti na nový vysokoškolský zákon. Jeho návrh senátu předložila prorektorka pro legislativu a organizaci Klára Hamuľáková, která společně s rektorem UP Michaelem Kohajdou v komentáři zmínila, že cílem nově vznikajícího předpisu je nejen soulad s nedávno přijatou novelou vysokoškolského zákona, ale i jeho jednodušší čtení, přehlednost a zefektivnění procesů na UP. 

Během prosincového jednání vystoupil na jednání AS UP i předseda ekonomické komise Vít Procházka, který senátory a senátorky informoval o práci této komise za delší období. Z témat, kterým se EK AS UP věnuje, zmínil například rovné odměňování na UP – tím se komise zabývala mimo jiné v návaznosti na analýzu opírající se o platnou metodiku MŠMT ČR. Téma bylo vztaženo k zaměstnancům rektorátu UP a ekonomická komise v této oblasti neshledala systémové značné rozdíly (především jde o rovné odměňování mezi muži a ženami). Ve své řeči Vít Procházka zmínil i přípravu nového Katalogu prací UP či oblast vzniku a fungování spin-off firem na UP.

Na konci kalendářního roku schválil AS UP i tři důležité dokumenty. Po souhlasném vyjádření legislativní komise AS UP přijal návrh novely č. 4. Jednacího řádu Vědecké rady UP, a to ve znění pozměňovacích návrhů této komise, poté přijal i Volební řád AS CMTF UP ve znění technických změn. Jednomyslně schválil také Plán realizace Strategického záměru vzdělávací a tvůrčí činnosti Univerzity Palackého na rok 2026.

Na vědomí pak senátoři a senátorky Univerzity Palackého vzali předložený Dodatek ke Zprávě o vnitřním hodnocení kvality vzdělávací, tvůrčí a s nimi souvisejících činností na UP za rok 2024. Senátorky a senátoři AS UP přijali též požadavek na nominaci zástupce AS UP z řad studentů do Krizového štábu UP. Nominace AS UP přijme do 10. ledna 2026. 

Další zasedání AS UP se uskuteční 21. ledna 2026. Více z AS UP zde. Přijatá usnesení zde.

Vývoj nové generace nanomateriálů pro cílenou léčbu i detailní zhodnocení jejich bezpečnosti je úkolem tříletého projektu, s nímž Tomáš Malina z CATRIN uspěl v letošním ročníku soutěže Juniorských grantů Univerzity Palackého. Při přípravě materiálů využije převratné metody atomárního inženýrství. 

Single-atom materiály (SAMs) představují novou třídu pokročilých nanomateriálů, v nichž jsou jednotlivé atomy kovu ukotveny na povrchu různých nosičů. Díky tomu se chovají podobně jako vysoce účinné katalyzátory či umělé enzymy a mají velký potenciál v biomedicíně – od protinádorové léčby přes modulaci imunitní odpovědi až po ovlivnění oxidačního stresu u neurodegenerativních onemocnění. Vědci ale stále hledají odpovědi na otázky, jak rozdílné kovy, jejich množství a typ nosiče ovlivňují reakci buněk.

„V projektu chceme propojit atomární přesnost s biologií. Budeme systematicky zkoumat, jak konkrétní atomy, například železo, mangan, zinek nebo kovy s potenciálně vyšší toxicitou, mění chování imunitních i nádorových buněk. Naším cílem je porozumět těmto interakcím na molekulární úrovni a připravit tím půdu pro bezpečný, racionální design budoucích nanoléčiv,“ uvedl Tomáš Malina z výzkumné skupiny Nanomateriály v biomedicíně.

Juniorské granty UP jsou určeny mladým excelentním vědcům s mezinárodní zkušeností, kteří si budují vlastní nezávislý výzkumný program a směřují k podání projektů Horizon Europe včetně ERC. Podpora umožní Tomáši Malinovi vytvořit malý interdisciplinární tým, který propojí syntézu a charakterizaci pokročilých materiálů s buněčnou biologií a toxikologií a naváže na dlouhodobé know-how CATRIN v oblasti singl-atom katalýzy i bezpečnosti nanomateriálů.

„Z udělení grantu mám velkou radost. V projektu chci využít zkušenosti z postdoktorského působení na Karolinska Institutet ve Švédsku i z dřívějšího pobytu na Empa ve Švýcarsku. Beru to jako potvrzení, že směr, kterým se ubíráme – tedy pochopit interakce single-atom materiálů s buňkami na atomární úrovni – dává smysl,“ doplnil Malina. Juniorský grant považuje rovněž jako základ pro další projekty s kolegy z obou prestižních pracovišť i pro dlouhodobý vývoj nové generace bezpečných a cílených nanoterapeutik.

Projekt Atomic Precision Meets Biology: Single-Atom Materials for Safe and Targeted Nanotherapeutics bude zahájen v lednu příštího roku, celková dotace činí téměř čtyři miliony korun.

 

Univerzita Palackého spravuje rozsáhlou síť zelených ploch o rozloze přibližně 20 hektarů – od městské výsadby v univerzitních areálech až po lesní porosty v Pastvinách nebo Karlově. Nově vzniklá Metodika péče o zeleň a její rozvoj v areálech UP představuje první ucelený dokument, který stanovuje, jak tuto zeleň zakládat, udržovat a dále rozvíjet v souladu s principy udržitelnosti a ve prospěch celé akademické obce i veřejnosti.

V době, kdy čelíme stále častějším vlnám horka a rostoucím dopadům klimatické změny, přestává být zeleň jen estetickým prvkem. Stává se funkční infrastrukturou – ochlazuje město, zadržuje vodu, podporuje biodiverzitu a zpříjemňuje prostor, kde lidé studují, pracují i tráví volný čas.

Nová metodika navazuje na podrobnou pasportizaci a analýzu stavu zeleně z let 2022–2023 (Mapování a management údržby zeleně UP). Dokument poprvé sjednocuje zásady, jak nakládat s přibližně 20 hektary univerzitní zeleně – od městské výsadby po lesní porosty – a ukazuje, jak může dobře udržovaná zeleň zásadně přispívat nejen ke kvalitě univerzitních areálů, ale i k odolnosti samotného města.

Zeleň v kampusech UP pomáhá zmírňovat efekt městského tepelného ostrova, zlepšuje mikroklima, podporuje biodiverzitu a zpříjemňuje prostředí pro studenty, zaměstnance i veřejnost. Metodika vyzdvihuje význam rozmanitosti vegetace a ekosystémových služeb, které plní nejen estetickou roli, ale především aktivně ovlivňují kvalitu života v Olomouci. Ukazuje například, že květnaté porosty lépe ochlazují půdu a zadržují více vlhkosti než běžné trávníky, a že vhodný výběr dřevin může významně podpořit místní fauna i retenci vody.

Dokument zároveň přináší praktická a odborně podložená doporučení, jak zeleň zakládat, udržovat a dále rozvíjet v souladu s principy udržitelnosti. Zaměřuje se na šetrnou péči o vzrostlé stromy, promyšlené zakládání nových výsadeb, efektivní organizaci údržby i úsporné hospodaření s vodou a materiály. Součástí metodiky je také důraz na komunikaci s veřejností, protože udržitelná opatření, například květnaté louky nebo méně časté sečení, vyžadují dostatečné vysvětlení a osvětu.

Univerzitní zeleň slouží nejen akademické obci, ale i obyvatelům Olomouce, kteří její plochy každodenně využívají. Nová metodika tak představuje důležitý krok k tomu, aby byly kampusy UP příjemnějším, zdravějším a ekologicky odolnějším místem, jehož přínosy budou cítit i v širším městském prostoru.

Prohlédnout si Metodiku péče o zeleň a její rozvoj v areálech Univerzity Palackého