Novinky: Univerzita - Aktuality UP (duplicitní, vypnuto)

Šedesátku medailí a celkové čtvrté místo v žebříčku škol vybojovali studentky a studenti Univerzity Palackého na Českých akademických hrách, kterými v uplynulých dnech žila sportoviště v Ostravě. Jako tradičně měla olomoucká reprezentace žně především v plaveckých disciplínách, bodovali ale i další sportovci.

Univerzitu Palackého v Ostravě reprezentovalo celkem 125 sportovců, vedle individuálních disciplín, kde měla Olomouc silné zastoupení v plavání, ploutvovém plavání či atletice, také v šesti týmových sportech. Během soutěžního týdne se olomouckým studentům podařilo vybojovat přes šedesát medailí.

„V celkovém pořadí všech zúčastněných škol obsadila UP velmi lichotivé čtvrté místo. Ve srovnání s loňským osmým místem z her v Liberci se jedná o významný posun. Všem sportovcům a garantům jednotlivých sportů patří velké poděkování za velmi dobrou reprezentaci,“ uvedl koordinátor reprezentace UP Vítězslav Prukner z katedry sportu FTK UP.

„Nejúspěšnějším individuálním sportem se jako tradičně stalo plavání společně s ploutvovým plaváním. K příjemným překvapením patřily výsledky našich sportovců ve squashi nebo aerobiku. V týmových soutěžích dosáhly na medaile oba házenkářské týmy, když ženy získaly zlaté a muži bronzové medaile. První byly také ženy ve florbalu, třetí pak futsalistky,“ dodal.

Vůbec nejúspěšnější reprezentantkou UP se stala plavkyně Barbora Janíčková, studentka učitelství tělesné výchovy a biologie, členka SK UP a držitelka několika českých rekordů. Zvítězila ve všech svých pěti závodech, šestou zlatou medaili pak brala jako členka úspěšné štafety 4 x 50 m volným způsobem. „Nebrala jsem svoje starty jako automatické vítězství, minimálně na motýlkových tratích jsem vedle sebe měla svoji tréninkovou kolegyni, motýlkářku Káťu Burianovou. Navíc na bazéně chyběly odskokové desky na startovních blocích, tím se moje startovní reakce prodloužila a musela jsem pak v prvních metrech tuto ztrátu dohánět,“ prozradila.

Závody podle ní byly náročnější i v tom, že se plavalo 50metrovém bazéně, a tedy ubylo obrátek, které mohou plavcům pomoci, zároveň měl závodní den poměrně rychlé tempo. „Ale brala jsem to jako dobrý a zábavnější trénink a také možnost zaplavat si štafety, které mám moc ráda,“ doplnila.

Kromě Barbory Janíčkové se v bazéně blýskli také čtyřikrát zlaté Zuzana Hrašková (FTK) a Simona Marešová (PřF), dvakrát zlatí Vojtěch Netrh (PřF) a zmíněná Kateřina Burianová (FTK) nebo Dominika Geržová (FTK), která vystoupala na stupně vítězů nejčastěji – šestkrát pro stříbro a dvakrát pro bronz.

V atletice se o jediné olomoucké vítězství postaral Lukáš Budík (FF) v trojskoku. Další individuální zlaté medaile pak brali judisté Daniel Kordula a František Lhotzký (oba FTK). Kompletní výsledky všech sportů jsou k dispozici na webu her.

Letošní již 23. ročník Českých akademických her hostily v posledním červnovém týdnu Ostravská univerzita a Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava. Soutěží se zúčastnilo přes 1400 sportovců z 39 českých vysokých a vyšších odborných škol. Vítězem her se stala Masarykova univerzita, druhé místo v žebříčku škol patří Univerzitě Karlově a třetí je, s více než 20bodovým náskokem před UP, domácí Ostravská univerzita.

České akademické hry jsou největší sportovní událostí zaměřenou na studenty vysokých, případně vyšších odborných škol u nás. Už od roku 2002 je pořádá Česká asociace univerzitního sportu ve spolupráci s vybranou hostitelskou školou, respektive školami. Univerzita Palackého hostila hry již čtyřikrát, a sice v letech 2005, 2015, 2021 a 2023.

Akademický senát Pedagogické fakulty Univerzity Palackého schválil výroční zprávu o činnosti a hospodaření, na vědomí vzal harmonogram pro příští akademický rok a mimo jiné také nominoval docenta Jaroslava Valu do Etické komise UP.

Těsně před letními prázdninami přijal Akademický senát Pedagogické fakulty UP Výroční zprávu o činnosti a hospodaření PdF UP za rok 2024, a to ve znění pozměňovacích návrhů. Informoval o tom, že v předloženém znění schválil per rollam dokument Podmínky přijímacího řízení, jemuž se věnoval na minulém jednání. Jednomyslně kladně se pak senátorky a senátoři PdF UP vyjádřili i k nominaci kandidáta fakulty do Etické komise Univerzity Palackého. Stal se jím docent Jaroslav Vala z katedry českého jazyka.

Během červnového jednání vzal AS PdF UP na vědomí i Harmonogram akademického roku 2025/2026, s tím že jej s ohledem na probíhající rekonstrukci na fakultě nastavuje zvlášť na zimní a letní semestr. Shodně na vědomí pak senátoři a senátorky vzali i harmonogram zápisu předmětů na PdF UP do IS STAG v akademickém roce 2025/2026.

Děkan pedagogické fakulty Vojtech Regec hovořil v rámci jednání také o výzvě, společenské poptávce, která doputovala na pedagogické fakulty a která se vztahuje k pětiprocentnímu navýšení přijatých studentů učitelských oborů pro příští akademický rok. Současně hovořil o důrazu, který se klade na posílení realizace programů v oblasti deficitních aprobací, jako je matematika, přírodopis a informatika.

Těsně před prázdninami se děkan ve své řeči krátce vrátil i k ocenění za nejlepší pedagogické výkony na fakultě, probíhající rekonstrukci, se kterou souvisí chystaná výuka v náhradních prostorách v Hanáckých kasárnách. Hovořil i o změnách, které vycházejí z nového vysokoškolského zákona. Informoval dále o přípravě rozpočtu, jehož projednávání se na fakultě patrně uskuteční na konci srpna. Přesný termín však bude jasnější až po jednání AS UP, jenž se tématem dělení příspěvku na jednotlivé součásti UP bude zabývat 30. července.

S desítkami mladých lékařek a lékařů z různých koutů České republiky, Slovenska, ale  i dalších zemí se v uplynulých dnech rozloučila Lékařská fakulta UP. Na promoce ve Slavnostním sále Klášterního Hradiska navázala jako už tradičně méně formální setkání na Teoretických ústavech, kde byli také vyhlášeni nejlepší pedagogové, které čerství absolventi vybrali v hlasování.

Reprezentačními prostory Vojenské nemocnice Olomouc na Klášterním Hradisku zněla hymna Gaudeamus Igitur a létaly promoční čepice po čtyři dny. Své diplomy během nich postupně převzali absolventky a absolventi studijních programů Všeobecné lékařství, Zubní lékařství, jejich anglických variant General Medicine a Dentistry a také programu Veřejné zdravotnictví. „Nečekaly jsme, že tento den někdy opravdu nastane. Ale teď po letech dřiny se můžeme poplácat po ramenou – zvládly jsme to!“ přiznaly v jednom z absolventských projevů zubní lékařky Eliška Surmová a Viktorie Rachůnková.

K pomyslnému plácání po ramenou se gratulacemi připojili i představitelé fakulty a univerzity, před nimiž absolventi skládali promoční slib. Prorektorka pro studium a celoživotní vzdělávání Jitka Petrová nicméně připomněla, že promocí to nekončí. „Není tečkou, ale čárkou. Začátkem nové kapitoly, ve které se budete dál rozvíjet, vzdělávat, sbírat zkušenosti. Ať už vaše další kroky povedou do praxe a na specializační studium nebo do vědy a výzkumu, přeji vám, ať se vám daří. Ať vás provází radost z práce, zdravá sebedůvěra i pokora před tím, co všechno ještě můžete objevit nebo dokázat,“ popřála mladým lékařkám a lékařům.

Absolventi mohou zůstat ve spojení s univerzitou i po promoci – prostřednictvím Klubu absolventů UP. Více o klubu zde. 

Absolventi si, jak je na lékařské fakultě zvykem, mohli užít nejen slavnostní akty, ale také neformální setkání přímo na Teoretických ústavech. „Z celého srdce vám děkuji, že jsme vás jako učitelé mohli potkávat a učit, že jsme se vzájemně obohacovali a posunovali se, byť ta diskuze někdy byla trošičku náročnější, což k tomu ale patří. Z celého srdce vám přeji, abyste byli úspěšnými lékaři a ať se vám daří i v osobním životě. Lékařská fakulta na vás vždy byla a bude hrdá a budeme velice potěšeni, pokud se někdy vrátíte a znovu se tady potkáme,“ řekl děkan Milan Kolář při přípitku, u kterého na setkání s absolventy Všeobecného a Zubního lékařství nechyběly ani studijní proděkanky Hana Kolářová, Eva Klásková a Iva Voborná.

Cinkání číší pak vystřídal potlesk pro nejlepší pedagogy vzešlé z ankety mezi čerstvými absolventy. Jaromír Vachutka, který převzal pohár za vítězství v kategorii preklinických oborů, si při poděkování vypůjčil k parafrázi slova krále letošního majálesu Petra Fialy, když zároveň pogratuloval absolventům k tomu, že zjistili, že cesta na LF může mít i cíl. „Zůstaňte kolegiální, nasávejte zkušenosti a těším se na budoucí konzilia,“ neskrývala radost Lea Zarivnijová, oceněná v kategorii klinických oborů. Třetí pohár, pro nejlepšího pedagoga Zubního lékařství, obdržel Adam Kovalčík. „Pro mě tato cena znamená opravdu hodně, protože když vy jste před pěti lety tady začínali jako studenti, já začínal učit. Srdečně vám děkuji,“ uvedl.

Během setkání také předseda Spolku mediků LF UP Michal Kropáček předal svému předchůdci Josefu Kořenkovi a dalším členům dřívějšího vedení čestná členství ve spolku jako poděkování za jejich práci, rozvoj spolkových aktivit a studentské komunity na fakultě.

Rozlučka na fakultě pak vyvrcholila před budovou vypuštěním desítek červených, snadno rozložitelných balonků, které na obloze nad Olomoucí symbolicky oznámily, že noví lékaři „vylétají“ do praxe.

V podobném duchu, ovšem bez balonků a s účastí příbuzných a blízkých, se neslo i rozloučení s absolventkami a absolventy anglických studijních programů General Medicine a Dentistry, které se konalo v závěru promočního týdne. Hodně štěstí a úspěchů v další životní etapě zahraničním absovlentům popřáli proděkanka Iva Voborná, proděkan Milan Raška a také děkan Milan Kolář, který vzápětí převzal – stejně jako vloni – pohár pro nejlepšího učitele v preklinických oborech. V kategorii klinických disciplín absolventi v hlasování zvolili jako nejlepšího Jiřího Orsága a u zubařů bodoval Tomáš Kovalský.

Nejlepší pedagogové LF UP podle absolventských ročníků:

Všeobecné lékařství – teoretické a preklinické obory:

Jaromír Vachutka, Ústav lékařské biofyziky a CENTESIMO

Všeobecné lékařství – klinické obory:

Lea Zarivnijová, II. interní klinika – gastroenterologická a geriatrická

Zubní lékařství:

Adam Kovalčík, Klinika zubního lékařství

General Medicine – Preclinical Courses:

Milan Kolář, Ústav mikrobiologie

General Medicine – Clinical Courses:

Jiří Orság, III. interní klinika – nefrologická, revmatologická a endokrinologická

Dentistry:

Tomáš Kovalský, Klinika zubního lékařství

Dvě prestižní ocenění z vědecké soutěže pořádané Francouzským velvyslanectvím v ČR letos putují na Přírodovědeckou fakultu Univerzity Palackého. Cenu Sanofi za oblast farmacie získal Miroslav Peřina, zatímco Speciální cenu České společnosti chemické, udělovanou v rámci Ceny Jean-Marie Lehna, obdržela Marie Pražáková. Slavnostní předání se uskutečnilo v reprezentativních prostorách Buquoyského paláce za účasti francouzského velvyslance a profesora Jeana-Marie Lehna, nositele Nobelovy ceny za chemii.

Absolvent oboru Experimentální biologie Miroslav Peřina zaujal odbornou porotu prezentací své disertační práce s názvem Léčba karcinomu prostaty prostřednictvím modulace aktivity jaderných receptorů. Výzkum prováděl pod odborným vedením Radka Jordy z katedry experimentální biologie Přírodovědecké fakulty UP.

„Tento úspěch je pro mě nejen zadostiučiněním, ale především oceněním práce celého kolektivu naší katedry a všech spolupracovníků, kteří se na výzkumu podíleli. Zároveň je to příslib dalšího rozvoje tématu na našem pracovišti. Velkou příležitostí je i stáž ve Francii, která může výrazně přispět k navázání a prohloubení mezinárodní vědecké spolupráce. Děkuji také své rodině za podporu,“ uvedl Miroslav Peřina.

Čerstvý nositel Ceny Sanofi studoval na Gymnáziu Jakuba Škody v Přerově, kde se poprvé zapojil do vědeckých aktivit díky projektu Badatel. Na své práci spolupracoval s Andrejem Pavlovičem z katedry biofyziky. Po maturitě Miroslav Peřina na přírodovědecké fakultě studoval obor Biochemie, poté pokračoval v doktorském studiu oboru Experimentální biologie.

Marie Pražáková: Speciální ocenění za výzkum manganatých komplexů

Speciální cenu České společnosti chemické v rámci Ceny Jean-Marie Lehna obdržela doktorandka Marie Pražáková za prezentaci výzkumu manganatých komplexních sloučenin s potenciálem lékařského využití. Její vystoupení porotu zaujalo natolik, že jí udělila zvláštní ocenění mimo hlavní kategorii.

„Z ocenění mám obrovskou radost. Nepředpokládala jsem, že bych mohla uspět, o to větší je pro mě čest být oceněna právě profesorem Jeanem-Marie Lehnem, který je mým vědeckým vzorem,“ uvedla Marie Pražáková, trojnásobná stipendistka Nadačního fondu UP, která se již dříve umístila na třetím místě v českém finále soutěže Falling Walls Lab a získala také Cenu publika.

Ve své prezentaci představila téma disertační práce zaměřené na možné využití manganatých komplexů v medicíně. „Velmi mě potěšil zájem poroty a množství odborných dotazů během diskuse. Děkuji tímto kolegyni Radaně za pomoc s grafikou, Katrin Stark z Nadačního fondu UP, docentu Janu Petrovi a svému školiteli Bohuslavu Drahošovi za odborné vedení,“ doplnila.

Ceny francouzského velvyslanectví podporují mladé vědecké talenty

Ceny francouzského velvyslanectví v ČR jsou každoročně udělovány mladým českým vědcům za kvalitu jejich výzkumných prací realizovaných v rámci magisterských či doktorandských studií, a sice v následujících kategoriích členěných dle oborů: Cena Jean-Marie Lehna za chemii, Cena Sanofi za farmacii, Cena Alberta Schweitzera za lékařství, Cena Josepha Fouriera za počítačové vědy, Cena Jacquese Derridy za společenské a humanitní vědy a Cena Becquerel v jaderném oboru. O vítězích rozhoduje odborná porota složená z českých i francouzských expertů, která hodnotí nejen vědeckou kvalitu výzkumu, ale také prezentační dovednosti, schopnost obhájit výsledky a profil uchazeče.

Dvě desítky dobrovolníků se zapojily do výzvy Jesenicko tě stále potřebuje a vyrazily spolu s Dobrovolnickým centrem Univerzity Palackého pomáhat lidem postiženým loňskou ničivou povodní. Studenti a zaměstnanci univerzity, ale i další zájemci během tří dnů odstraňovali škody napáchané velkou vodou v Jeseníku, České Vsi, Bělé pod Pradědem, Mikulovicích, Vidnavě či Vápenné.

„Chtěli jsme před obdobím letních prázdnin připomenout, že na Jesenicku ještě není vše hotové a že je tam stále spousta práce a spousta lidí, kteří na pomoc čekají. Zejména pak senioři, kteří určitě na všechno sami nestačí a každá pomocná ruka pro ně hodně znamená. Před devíti měsíci byla solidarita lidí velká, je ovšem přirozené, že s postupem času téma povodní ustoupilo do pozadí. Ti lidé tu ale stále jsou a potřebují naši pomoc,“ popsala manažerka univerzitního dobrovolnického centra Vladimíra Sedláčková.

V terénu měl dvacítku dobrovolníků na starosti koordinátor Ondřej Němčák, který pracuje na UP jako projektový manažer. „Pomáhali jsme lidem s různými úpravami terénu, odstraňováním kamenů a dalších naplavenin, s přerovnáváním dřeva, s pracemi okolo domů a v zahradách. Prostě se vším, co bylo právě potřeba. Zájem o naši pomoc byl určitě větší, než jaký jsme byli v tomto počtu během víkendu schopni uspokojit,“ přiblížil své zkušenosti.

Lidé se podle Vladimíry Sedláčkové mohou do dobrovolnických prací zapojit právě během nadcházejících letních měsíců. Na Jesenicku totiž působí dobrovolnické centrum Jeseník, které provozuje místní spolek Sudetikus. To stále eviduje poptávku po dobrovolnické pomoci z celého regionu a dobrovolníky propojuje s potřebnými. „Jeseníky jsou velmi oblíbeným letním prázdninovým cílem. Snad tato naše aktivita přispěje k tomu, že se někteří výletníci třeba zaregistrují a část svého pobytu v regionu věnují i pomoci těm, kteří tam žijí a na podzim přišli o hodně,“ doplnila.

Dobrovolnické centrum UP bylo mezi prvními, které se hned po povodních z loňského září zapojilo a koordinovalo pomoc lidem v severní části Olomouckého kraje. Dobrovolníci a dobrovolnice organizovaní Univerzitou Palackého odpracovali na Jesenicku během podzimu bezmála dvanáct tisíc hodin. Více informací o aktuálních dobrovolnických výzvách lze najít na webu centra.

Festival skončil, zapomeňte! Tato věta rozhodně neplatí o mezinárodním festivalu populárně-vědeckých filmů Academia Film Olomouc. Ten, kdo se nestihl během přehlídky na některý film podívat nebo se do Olomouce vůbec nedostal, má jedinečnou příležitost se s vybranými snímky seznámit v pohodlí domova prostřednictvím speciální platformy.

Video platforma Watch and Know je společným projektem festivalu AFO a Prague Science Film Fest, pořádaného Českou zemědělskou univerzitou. Kromě filmů, které se promítaly na obou festivalech, zde najdete také celou řadu rozhovorů, koncertů a dalšího zajímavého obsahu. „Organizační tým festivalu AFO a Prague Science Film Fest pečlivě vybírá ty nejlepší populárně-vědecké filmy z české i světové distribuce. Kromě filmů zde diváci najdou také rozhovory se špičkovými vědci a vědkyněmi, filmaři a filmařkami z České republiky i ze zahraničí, záznamy koncertů a přednášek. Náš dramaturgický tým zároveň sestavil i celé tematické kolekce, které umožní nahlédnout do dané problematiky z vícero perspektiv,“ vysvětluje Eva Navrátilová, ředitelka AFO.

Jak dodává, všechny filmy jsou ke zhlédnutí zdarma po dobu vyjednanou s distributorem, případně do vyčerpání limitu počtu zhlédnutí. Pro přehrání jakéhokoli obsahu na platformě je jen potřeba se registrovat a vytvořit si na této platformě účet.

K vidění jsou aktuálně více než tři desítky filmů z produkce různých zemí. Stejně tak různorodá jsou témata – od nových objevů schopností našeho mozku, přes fascinující svět datlů až například po proměnu sexuální výchovy. Filmy jsou vždy v původním znění s českými titulky. Podobně bohatá je nabídka i rozhovorů s vědci, filmaři či popularizátory vědy. Zajímavým bonusem jsou určitě i vystoupení hudebních hostů, kteří se představili na AFO v rámci sekce Music is Science, jako je například skupin GTA Soundsystem, Václav Peloušek známý jako Toyota Vangelis či Nikol Štrobach.

Watch and Know nezapomíná ani na vzdělávání. „Teorie se někdy může zdát příliš abstraktní a těžce pochopitelná. Audiovizuální médium jako film nám ale umožňuje dozvídat se nové informace prostřednictvím více smyslů, teoretické poznatky si vizualizovat a poznat je v kontextu světa, který nás obklopuje. Na platformě watchandknow.cz může pedagog s celou třídou celoročně sledovat filmy zdarma a zapojit je do výuky rozličné škály předmětů,“ říká Eva Navrátilová a dodává, že provoz platformy je možný díky dotacím ze Státního fondu audiovize a z ministerstva školství. 

Na Watch and Know se můžete registrovat zde.

Ztratil se chameleon Arno. Někde v učebně na lékařské fakultě. Pomůžete ho najít a vyprávět jeho příběh? Tak by se dala ve zkratce popsat jedna z mnoha příběhových linek, které na předškolní děti čekají v nové vyprávěcí knize se čtecími obrázky Naše univerzitní město kreslířky Barbory Valecké a spoluautorky Terezy Vintrové. Prožijí v ní celý rok v univerzitním městě a poznají, co obnáší studium či práce na vysoké škole a jak moc je vše blízké jejich dobrodružstvím v mateřské škole. Průvodcem interaktivní publikací plnou doprovodných úkolů a ilustrovaných příběhů jim budou například již zmíněný chameleon, ale také pětiletá dvojčata Teo a Lea a další dětské a dospělé postavy.

Kniha Naše univerzitní město vychází ve Vydavatelství Univerzity Palackého a představena bude v pátek 27. června od 14:30 v olomouckém dětském knihkupectví Zlatá velryba během interaktivního odpoledne pro děti (a rodiče).

Publikace přináší oblíbený velkoformátový koncept, v němž se na bohatě ilustrovaných dvoustranách odehrává nespočet kreslených mikropříběhů. Děti sledují jednotlivé postavy na pozadí celého akademického roku, hledají je ve víru kresleného vyprávění, odhalují jejich osudy a zápletky a u toho hledají ztracené předměty či plní zábavné aktivity.

Propojení světa mateřské školy a univerzity

„Každá dvoustrana se zaměřuje na konkrétní roční období a neodmyslitelné aktivity spjaté s univerzitním životem – ať už jde o majáles, zkouškové období či slavnostní promoce. Zároveň jsme hledaly paralely mezi světem školkových dětí a univerzitním prostředím,“ říká ilustrátorka knihy a spoluautorka konceptu Barbora Valecká.

Aby si předškolní děti mohly lépe konkretizovat pro mnohé příliš abstraktní představy o univerzitě, využívá kniha důvtipného prolnutí světa mateřské školky a vysoké školy a poukazuje na podobnosti i rozdíly mezi životy dětí a dospělých v obou institucích. Jednotlivé dvoustránky skýtají také edukativní charakter – ať už jde o témata inkluze, ekologie či třeba hudby.

„Každá dvoustránka pomáhá rozvíjet dětskou fantazii, postřeh, zrakovou paměť nebo rozšiřovat slovní zásobu,“ vyjmenovává přínosy knihy pro předškolní děti spoluautorka konceptu a současně odpovědná redaktorka knihy Tereza Vintrová.

Publikace Naše univerzitní město má univerzální využití a není určena jen pro čtenáře z Olomouce znalé prostředí Univerzity Palackého. Olomoučtí sice nepochybně poznají na stránkách některé typické olomoucké kulisy a univerzitní odkazy, vše je nicméně zakomponováno do „neexistujícího“ fiktivního univerzitního města, kde spolu děti i dospělí prožívají celý rok.

Metodická příručka pro učitele mateřských škol

Kniha je propojena také s webovými stránkami www.naseuniverzitnimesto.upol.cz, kde rodiče i učitelé najdou širokou paletu rozšiřujících her a aktivit – od rukodělných po pohybové, včetně návodů a pracovních listů. Vše si lze snadno vytisknout a opakovaně používat. Nechybí ani tipy přímo pro učitele a učitelky mateřských škol. Díky bezplatně dostupné metodické příručce tak kniha může být funkční a efektivně využitelná rovněž v rámci aktivit v mateřské škole a ve větších skupinách předškolních dětí.

Naše univerzitní město bude poprvé v prodeji na uvedení knihy v dětském knihkupectví Zlatá velryba a také na e-shopu Vydavatelství UP. Postupně se kniha objeví také v širší distribuci.

Univerzita Palackého se zapojila do prestižního projektu Kvantového inovačního centra IBM. Díky spolupráci s Českým vysokým učením technickým v Praze (ČVUT) se olomoucká univerzita stala součástí celosvětové sítě IBM Quantum Network zpřístupňující nejmodernější kvantové počítače a technologie prostřednictvím cloudu. Univerzita Palackého tak patří mezi sedm českých vysokých škol, které spolu s Akademií věd ČR získaly prostřednictvím tohoto projektu přístup ke kvantové infrastruktuře IBM. 

Kvantové počítače vyvinuté firmou IBM umožňují provádět složité výpočty využívající principy kvantové fyziky. IBM rovněž nabízí technologii Quantum Safe, která řeší nové výzvy v oblasti kybernetické bezpečnosti. IBM je nyní jediným poskytovatelem takto komplexních kvantových služeb na světě.

„Naše zapojení do projektu navazuje na dlouholetý výzkum v oblasti kvantové optiky, kvantového zpracování informace a kvantových technologií. Přístup ke kvantové infrastruktuře ale není určen jen pro fyziky – využití najdou také informatici, chemici, matematici nebo odborníci na materiály,“ uvedl Jaromír Fiurášek, vedoucí katedry optiky Přírodovědecké fakulty UP.

Přístupové smlouvy ke Kvantovému inovačnímu centru byly podepsány 11. června v sídle Českého institutu informatiky, robotiky a kybernetiky ČVUT. Vedoucím partnerem je ČVUT, důležitou roli hraje i Univerzita obrany, která projekt finančně podpořila. Kvantové centrum má zároveň posílit technologickou a bezpečnostní připravenost České republiky na nástup kvantových výpočetních systémů.

Slavnostního aktu se za Univerzitu Palackého zúčastnil prorektor pro komunikaci a společenskou odpovědnost Matěj Dostálek. „Máme jedinečnou příležitost podílet se na exkluzivním vývoji technologií budoucnosti a objevovat jejich potenciál. Zároveň můžeme přispět společnosti tím, že na tuto budoucnost připravíme nejen studenty, ale i širší veřejnost prostřednictvím popularizace kvantových témat,“ doplnil Matěj Dostálek.

Jan Stejskal, děkan Filozofické fakulty UP, předal Cenu za nejlepší pedagogický výkon šesti přednášejícím. Fakulta uděluje ocenění každoročně na základě studentské evaluace.

Tradičního Setkání v zahradách, během kterého děkan FF UP vyzdvihl práci akademiků, se zúčastnili zaměstnanci fakulty, studující v doktorských studijních programech i studentští senátoři a senátorky. Zahradní slavnost v prostředí Parkánových zahrad nabídla také koncert hudební skupiny Cimbal Hell Band. Večer pak hudebně zpestřilo i studentské těleso KAAmarádi z anglistiky.

„Ocenění mě velmi těší. Jsem rád, že je pedagogické činnosti tímto způsobem věnována pozornost. Mám pocit, že je tato oblast dlouhodobě ve stínu orientace na vědecký a publikační výkon,“ uvedl Jan Blüml z katedry muzikologie.

Společně s ním převzala cenu i Daniela Ostrá z katedry politologie a evropských studií. Znamená pro ni motivaci do další práce i závazek, aby se i nadále snažila studujícím předávat znalosti formou, která je pro ně zajímavá a přívětivá.

„Cena mi rovněž připomíná, abych sama neusnula na vavřínech a pracovala na sobě. Tímto bych ráda vyjádřila poděkování nejen mým studentům a studentkám, s nimiž žádný den není stejný, ale i zkušenějším kolegům z katedry, od nichž se stále učím. Cítím obrovský vděk i pokoru, protože už jen možnost vykonávat práci, která mě baví a vnitřně naplňuje, je nedocenitelná,“ řekla.

Velká radost – a tiché povzbuzení pokračovat dál. Takto vnímá Cenu za nejlepší pedagogický výkon Andrea Ramešová z katedry anglistiky a amerikanistiky.

„Chápu cenu jako poděkování za něco, co nevzniká přes noc: za důvěru, která se buduje postupně, za energii, kterou investujeme na obou stranách, a za prostor, v němž se můžeme setkávat jako lidé, nejen jako učitel a student,“ sdělila.

Cena za nejlepší pedagogický výkon se na FF UP uděluje od roku 2015. Je určena všem pedagogům FF UP za excelentní pedagogickou činnost. Navrhovat svého oblíbeného vyučujícího mohou pravidelně posluchači prezenční i kombinované formy studia. Výsledky soutěže vycházejí z každoročních studentských evaluací, které jsou rozděleny do tří kategorií podle zastoupení oborů na fakultě. Kromě hudebního programu letošní událost doprovodilo i setkání s kreativními tvůrci FF UP.

Cenu za nejlepší pedagogický výkon převzali:

Alessandro Marini, katedra romanistiky; Filip Kraus, katedra asijských studií; Andrea Ramešová, katedra anglistiky a amerikanistiky; Damir Kasum, katedra politologie a evropských studií; Daniela Ostrá, katedra politologie a evropských studií; Jan Blüml, katedra muzikologie.

Maraton promocí, který v těchto dnech na Univerzitě Palackého probíhá, odstartovali ti životem nejzkušenější – absolventky a absolventi Univerzity třetího věku. Osvědčení o absolvování jejích dvou- a tříletých specializovaných běhů převzali během slavnostního aktu v aule filozofické fakulty. Stejně jako v případě mladších kolegů u toho nechyběli jejich nejbližší, také radost a patřičná hrdost.

Mezi více než padesáti absolventkami a absolventy, kteří při promoci obdrželi potvrzení své chuti neustále se vzdělávat, byli jak účastníci specializovaných běhů na fakultách UP, tak skupinka dam, které lekce U3V při UP absolvovaly na Obchodní akademii, Vyšší odborné škole a Jazykové škole s právem státní jazykové zkoušky Uherské Hradiště.

„Mysl nahlodávala myšlenka, zda studium zvládneme, jací budou lektoři, zda nebudeme pro smích, když nám něco nepůjde,“ zavzpomínala Olga Švecová, jedna z hradišťské skupiny, na počátek svého studia. „Tři roky jsme pak mohli nasávat školní atmosféru při výuce psychologie, tréninku mentální kondice, tréninku paměti či digitální fotografie. A nyní nám nezbývá nic jiného než poděkovat všem vyučujícím za trpělivost a za ochotu slyšet naše názory a fundovaně odpovídat na naše otázky.“

Předávání osvědčení se ujali garanti a garantky jednotlivých běhů, absolventům k úspěšnému završení studia poblahopřála prorektorka pro studium a celoživotní vzdělávání Jitka Petrová. „Dnešní promoce není koncem, je spíše dalším začátkem, dalším milníkem na cestě a další příležitostí růst. Možná se rozhodnete ve studiu pokračovat, zapsat se do nového programu, objevovat další oblasti, které vás lákají, a možná se k nám zase vrátíte. Dveře naší univerzity jsou vám stále otevřené. Ať vás i nadále provází chuť učit se, objevovat svět kolem vás a sdílet své zkušenosti s ostatními,“ uvedla prorektorka.

Její slova a přání někteří potvrdili a naplnili už v průběhu promoce: „Bylo to skvělé, přihlásím se znovu“ zaznělo při přebírání osvědčení nejednou.  

Univerzita třetího věku při Univerzitě Palackého funguje již od roku 1986, kdy šlo o první takovouto specifickou formu celoživotního vzdělávání v tehdejším Československu. V současnosti mohou zájemci navštěvovat jak delší dvouleté specializované běhy, tak kratší jednoleté či jednosemestrální programy a další aktivity. Jejich nabídka a další potřebné informace jsou k dispozici na u3v.upol.cz.

Rektor UP Michael Kohajda přivítal ve své pracovně Marka Ženíška, ministra pro vědu, výzkum a inovace. Ten v rámci své pracovní cesty navštívil i katedru matematické analýzy a aplikací matematiky přírodovědecké fakulty a Pevnost poznání.

Během krátké návštěvy hovořil Marek Ženíšek, ministr pro vědu, výzkum a inovace, s Michaelem Kohajdou, rektorem UP, o historii druhého nejstaršího učení v zemi, jeho vývoji v čase i o současnosti Univerzity Palackého. V debatě se dotkli také financování vysokých škol v návaznosti na současné dění ve společnosti.

Podstatnou částí ministrovy návštěvy olomoucké univerzity pak bylo setkání s děkanem přírodovědecké fakulty Martinem Kubalou a odborníky z katedry matematické analýzy a aplikací matematiky, která si získala jeho pozornost díky Technologické platformě KMA. Ta nabízí firmám, institucím i akademické obci své služby v oblasti matematického modelování, strojového učení, AI, analýzy a zpracování dat. „Propojování akademického světa s praxí je pro mě klíčové. A tady na katedře je jasně vidět, že to funguje a má smysl,“ uvedl ministr Ženíšek.

Děkan fakulty vnímá Technologickou platformu KMA jako příjemné překvapení. „Máme zde různé experimentálně zaměřené katedry, u kterých je propojení s průmyslem očekávané. Ale že se to tak daří i matematikům, to nás těší dvojnásob.“

Vedoucí platformy Jitka Machalová dále upozornila, že velkou výhodou pro studenty, kteří na katedře studují, je právě zapojení do smluvního výzkumu. „Snažíme se, aby si i student bakalářského studia mohl v praxi vyzkoušet to, co se ve výuce naučil. Je to pro něj velký benefit.“

Podle vedoucího katedry Karla Hrona má spolupráce s aplikační sférou přímý dopad i na podobu studijních programů. „Díky rozvíjejícím se partnerstvím vidíme, jaká témata jsou aktuální, a můžeme je operativně zařazovat do výuky,“ řekl. Podle něj je třeba změnit pohled na matematiku zejména na středních školách. „Matematika není jen něco abstraktního, matematika jsou data. Vše ale závisí na tom, jak ji učitelé žákům zprostředkují,“ dodal.

Návštěva ministra se neomezila pouze na odborná témata. Ocenil i širší strategii fakulty v oblasti popularizace vědy a vzdělávání či spolupráci s absolventy, kteří podle vedení katedry úspěšně nacházejí práci ve svém oboru.

Ministr Marek Ženíšek dále navštívil Pevnost poznání, interaktivní muzeum vědy Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého. „Panu ministrovi jsme ukázali aktuální expozice i digitální planetárium a vysvětlili mu princip fungování instituce, neformální vzdělávání založené na popularizaci vědy,“ uvedl programový ředitel Roman Chvátal.

Technologická platforma KMA vznikla s cílem umožnit efektivní propojení akademické sféry s potřebami průmyslové praxe a od založení v ní pracuje tým sestávající z akademiků i talentovaných studentů. Prostřednictvím smluvního výzkumu může nabídnout odborné služby v oblasti matematického modelování, strojového učení, AI, obrazové a datové  analýzy široké veřejnosti. O aktivitách jsme informovali zde. Technologická platforma KMA spolupracuje s řadou firem včetně státních.

Více než tři stovky PR projektů, kampaní a mediálních počinů se letos utkalo ve dvacátém ročníku Českých cen za public relations LEMUR. Univerzita Palackého a UPlikace společně s jejím vývojářským týmem nakonec získala bronz v kategorii Digitální komunikace. Během galavečera v pražském divadle Nová spirála ocenění společně převzali z rukou novinářky a moderátorky Pavlíny Wolfové autor UPlikace Lukáš Novák a Ondřej Martínek, vedoucí oddělení marketingu a univerzitních akcí.

„Výsledek soutěže je pro nás obrovským úspěchem a oceněním unikátního projektu, který se snažíme už deset let neustále rozvíjet a posouvat dále. Bronzový LEMUR nás těší o to víc, že jsme za sebou nechali například Českou spořitelnu a na stupních vítězů jsme se ocitli ve skvělé společnosti Ambiente, jedné z největších marketingových agentur v Česku, či vítězného projektu AERO Vodochody,“ uvedl Ondřej Martínek. Univerzita navíc proměnila v ocenění jedinou svou přihlášku.

Během slavnostního večera bylo předáno celkem 67 ocenění ve 24 kategoriích. Nejvíce sošek LEMURa získala Slavia Praha, IKEA nebo Warhorse Studio za eventy spojené s uvedením hry Kingdom Come: Deliverance 2.

Kompletní výsledky 20. ročníku cen LEMUR jsou zde.

„Nebyl jsem žádný hrdina, spíš záškodník,“ začal vyprávění pro skupinu středoškoláků Dušan Šimek, profesor v oboru andragogiky. Právnická fakulta spojila síly s neziskovou organizací Paměť národa Střední Morava a uspořádala program Můj příběh 20. století. Studentům středních škol umožnila vyslechnout si silné a inspirativní příběhy pamětníků, jejichž životy ovlivnila komunistická totalita.

Na 150 středoškoláků na PF UP přivítal Pavel Petr, proděkan pro vnější vztahy a investice. „Jsem rád, že vidím tolik mladých lidí, kteří se zajímají a třeba se jednou stanou studenty naší fakulty, univerzity. Možná pak během studia budete lamentovat nad tím, jak to máte těžké. Ale až uslyšíte příběhy pamětníků, zjistíte, že to, co my považujeme za problém a za neřešitelnou situaci, může být v porovnání s jejich životními zkušenostmi malicherné,“ řekl proděkan. Studenty upozornil také na paradox, kdy budova fakulty, kde se dnes vysvětluje, co je to spravedlnost, morálka a právo, byla symbolem nesvobody. V 70. a 80. letech v ní sídlil okresní výbor KSČ. „Neustále se říká, že vaše generace je pořád na sítích a nevnímá, co se kolem děje. Já tomu nevěřím. Jsem přesvědčen, že vám budoucnost není lhostejná. Chtěl bych vám popřát, ať si z dnešního dne mnohé odnesete.“

Pozvání PF UP přijali spolu s Dušanem Šimkem pamětníci Vít Pelikán, Michal Mrtvý a Jiří Středa. Studentům formou „živé knihovny“, přímých setkání v malých skupinách, vyprávěli o vydávání a distribuci samizdatu, o sledování a odposleších Státní bezpečnosti, o Chartě 77, řetězových hladovkách, protestních shromážděních, undergroundu nebo výjezdních doložkách. Přinesli jim ukázat fotografie, dobové tiskoviny nebo protokoly o výsleších. „Sametová revoluce byl velký dar. Buďme vděční za to, co máme. Zůstávejte ale na pozoru. Hodnoty jako svoboda a demokracie nejsou samozřejmostí,“ řekl studentům Vít Pelikán, který jim přinesl ukázat mimo jiné vydání samizdatového časopisu Vokno.

Kvůli omezenému počtu účastníků se školy musely přihlašovat předem. Místa pro své studenty si zarezervovaly Jazykové a humanitní gymnázium Prigo v Ostravě, dvě olomoucká gymnázia – Církevní gymnázium Německého řádu a Slovanské gymnázium Olomouc, Střední zdravotnická škola Hranice a olomoucká Střední odborná škola obchodu a služeb Štursova. Po setkání s pamětníky se středoškoláci přesunuli z právnické fakulty do nedalekého sídla Institutu Paměti národa Střední Morava, do někdejšího krytu civilní ochrany. V ponurých a chladných zdech krytu si prohlédli výstavu Odkryté příběhy 20. století.

„Vyprávění pamětníků jsem nadšeně poslouchal. Spoustu věcí jsem se dozvěděl. Takové domovní prohlídky musely být drsné. Zajímavé byly také dokumenty a fotky, které nám ukazovali. Obdivuji je všechny, že se nebáli a že dokázali nejít s davem,“ zhodnotil akci Šimon Foretník, student Slovanského gymnázia Olomouc. A hrdě se pochlubil svým dědečkem Jaromírem Foretníkem, který sloužil jako navigátor u RAF za druhé světové války a jehož životní příběh je také zaznamenám v databázi Paměti národa.

Akce pro střední školy Můj příběh 20. století se uskutečnila na PF UP potřetí. Koná se vždy ve druhé polovině června u příležitosti Dne památky obětí komunistického režimu, který připadá na 27. června. Na den, kdy byla po vykonstruovaném politickém procesu v roce 1950 popravena právnička a politička Milada Horáková.

Příběhy pamětníků, jak je zaznamenala Paměť národa:

Michal Mrtvý
Vít Pelikán
Jiří Středa

ITVAS a OpOlJe. Za těmito zkratkami se skrývají dva přeshraniční projekty Interreg, díky kterým katedra aplikovaných pohybových aktivit (APA) Fakulty tělesné kultury UP prohlubuje spolupráci se zahraničními partnery s cílem podpory pohybových aktivit pro osoby se speciálními potřebami nejen ve školním prostředí.

V projektu Inkluzivní tělesná a sportovní výchova jako předpoklad zdravé společnosti (ITVAS) olomoučtí odborníci na oblast APA síly se Slovenským paralympijským výborem.

„Projekt vychází z přesvědčení, že tělesná výchova má potenciál být jedním z nejvíce inkluzivních a zároveň transformačních prostředí ve škole, přičemž každé dítě má právo zažít pohyb, sounáležitost a radost ze sdílené aktivity. Naším cílem je, aby se každé dítě – bez ohledu na své schopnosti – mohlo smysluplně zapojit a zažívat radost z pohybu,“ uvedl hlavní řešitel a vedoucí katedry APA Martin Kudláček.

Ke splnění tohoto cíle má pomoci vytvořený vzdělávací program, který rozšíří znalosti a kompetence pedagogů v oblasti inkluzivního vzdělávání, od úprav výuky až například po spolupráci s rodinou a komunitou. Spojení českých a slovenských zkušeností a příklady dobré praxe se také promítnou do dalších metodických materiálů či školení zaměřených na inkluzivní tělesnou výchovu a školní sportovní programy. Vzniká též podpůrná síť pro všechny, kdo chtějí učit jinak a lépe.

Součástí projektu jsou i paralympijské školní dny, které nabízejí praktickou zkušenost s parasporty přímo na školách. Během osvětových programů si žáci i jejich učitelé mohou vyzkoušet například sportovní hry na vozíku, mobilitu se zrakovým postižením a další aktivity přibližující svět osob se zdravotním znevýhodněním.

Projekt Inkluzivní tělesná a sportovní výchova jako předpoklad zdravé společnosti (ITVAS) je realizován v rámci programu Interreg Slovensko – Česko. Více na webu projektu.

Druhý přeshraniční projekt, na kterém se katedra APA podílí, nese název OpOlJe – tři pruty Svatoplukovy pro podporu aplikovaných pohybových aktivit v Euroregionu Praděd, přičemž zkratka v začátku pojmenování napovídá tři města, sídla zapojených škol, kterými jsou polská Politechnika Opolska, UP v Olomouci a Střední průmyslová škola Jeseník.

„Smyslem je navázání institucionální spolupráce a sdílení know-how a příkladů dobré praxe v oblasti podpory a realizace APA mezi zaměstnanci těchto institucí, kteří je budou přenášet v rámci tzv. třetího poslání škol dále do společnosti a aktivit místních komunit. První setkání tohoto projektu se uskutečnilo v červnu v prostorách Fakulty tělesné kultury UP. Dvacítka pedagogických i nepedagogických zaměstnanců z Jeseníku a Opole se seznámila s aktivitami naší katedry, také s vybranými pracovišti naší fakulty. Mluvilo se i o problematice začleňování žáků se speciálními vzdělávacími potřebami do tělesné výchovy a účastníci si mohli vyzkoušet některé psychomotorické aktivity nebo třeba aplikovanou cyklistiku,“ přiblížil Ladislav Baloun z katedry APA.

Další setkání řešitelů se uskuteční během podzimu v Jeseníku a následně i v Opoli. Projekt Tři pruty Svatoplukovy pro podporu aplikovaných pohybových aktivit v Euroregionu Praděd (OpOlJe) je podpořen Fondem malých projektů Euroregionu Praděd v rámci programu Interreg Česko – Polsko.

Od září se katedra APA zapojí také do mezinárodního projektu Collaborative online and onsite learning in Applied Physical Activity (COOL-APA), jehož cílem je proměna výuky v oblasti aplikovaných pohybových aktivit napříč Evropou. Více o projektu si můžete přečíst zde.

Identita a vztah k regionu, násilí a řešení konfliktů, gender a sexualita, dekolonialita a produkce znalostí, klimatická změna a udržitelnost, nerovnost, infrastruktura, kultura a afro-evropská sounáležitost. To všechno jsou témata, kterým se na konci června bude věnovat prestižní Evropská konference o afrických studií (ECAS 2025). Účast na ní bude mít i Filozofická fakulta Univerzity Palackého.

Evropská konference o afrických studií (ECAS 2025) je největší a také nejvýznamnější konferencí v oblasti afrických studií v Evropě a Africe. Je vlajkovou lodí činnosti Evropské asociace afrických studií (AEGIS). Vůbec poprvé se uskuteční v jedné ze zemí Visegrádské čtyřky, v České republice, a to se stěžejním tématem Africké, afro-evropské a afropolitní sounáležitosti a identity. Pod záštitou AEGIS ji pořádá Česká asociace pro africká studia (ČAAS). 

„Pro Českou republiku, která má dlouholetou tradici afrických studií a může se pyšnit řadou světově uznávaných afrikanistů, má chystaná konference velký význam. V Praze připravujeme její desátý ročník, a právě toto kulaté výročí nám poskytne skvělou příležitost podívat se na africká studia v Evropě retrospektivně a ukázat specifika výzkumu o Africe z pohledu badatelů evropských post-socialistických zemí, jež nemají přímou koloniální zkušenost a mohou tak nabídnout nové pohledy na současnou globalizovanou Afriku. Přivítáme přibližně tisíc pět set delegátů z celkem osmdesáti zemí, z nichž více než polovina přijede ze subsaharské Afriky. Nabitý program obsáhne jak skvělé hlavní řečníky, plenární zasedání, kulaté stoly, tak filmové projekce, výstavy, koncerty, křty odborných publikací a prezentace zahraničních nakladatelství zaměřené na africká studia,“ uvedla Kateřina Mildnerová, členka katedry sociologie, andragogiky a kulturní antropologie FF UP a zároveň předsedkyně České asociace pro africká studia (ČAAS).  

Na konferenci vystoupí s prezentací dokumentárního celovečerního filmu Černí Češi. Film je o osudech namibijských dětí vychovávaných v Československu. Zachycuje osudy téměř šesti desítek namibijských dětí, které byly v 80. letech minulého století poslány na výchovu do socialistického Československa, aby se staly novou elitou tehdejšího režimu v Namibii. Ačkoliv se po pádu železné opony musely vrátit zpět do Afriky, i po více než třiceti letech strávených v Namibii se cítí být Čechy.

„Jde o snímek, který vznikl na základě mého výzkumu a natočil jej režisér Martin Müller z Audiovizuální produkce Univerzity Palackého. Film tedy vznikl v koprodukci UP a České televize,“ doplnila Kateřina Mildnerová (o filmu, který mj. získal cenu Grand Prix na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Etnofilm Čadca i Cenu publika Ji.hlavy Online na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava jsme psali zde.)

Jak připomíná Hana Horáková z katedry sociologie, andragogiky a kulturní antropologie FF UP, Česká asociace pro africká studia měla vždycky ambici reprezentovat africká studia navenek, v okolním světě.

„Tohoto cíle bylo dosaženo v červenci roku 2015, kdy se ČAAS stala přidruženým členem organizace AEGIS, což je síť výzkumných afrikanistických center v západní Evropě. Jde o velmi prestižní členství, což dokládá fakt, že ČAAS je jedinou funkční institucí působící v zemích střední a východní Evropy, která je součástí AEGIS. O tři roky později, v červnu 2018, byl na plenárním zasedání AEGIS v Basileji schválen mnou předložený návrh na konání ECAS konference v roce 2023 v Praze. Bylo odsouhlaseno, že kongres bude ČAAS organizovat ve spolupráci s firmou Guarant. Důsledkem pandemie covid-19 byl kongres posunut na tento rok. Neuvěřitelné se tak stává možným,“ uvedla afrikanistka a sociální antropoložka Hana Horáková, zároveň předsedkyně organizačního výboru ECAS2025. 

Konference je určena akademikům, studentům, expertům z neziskového sektoru a dalším odborníkům se zájmem o Afriku. Její slavnostní zahájení se uskuteční v Rudolfinu. Hlavním místem konání bude Filozofická fakulta UK, Novotného Lávka, FAMU a Městská knihovna v Praze. O konferenci více zde.

Konference Evropská konference o afrických studií (ECAS 2025) se uskuteční 25. - 28. června pod záštitou eurokomisaře pro strategická partnerství Jozefa Síkely a také primátora města Prahy. Zahájení se zúčastní jak primátor hl. města Prahy, ředitel odboru zemí subsaharské Afriky Ministerstva zahraničních věcí, tak další významní partneři, kteří konferenci finančně podpořili či symbolicky zaštítili. Pozvání přijal také Jan Stejskal, děkan FF UP, která podpořila výstavu Colours of Africa, zajistila propagační materiály a sponzorovala další kulurní program. Rektorát UP podpořil výstavu There is no Planet B, Climate Change a přes AVP zajistil natáčení v Rudolfinu. 

Na 1700 sportovců a sportovkyň z 36 vysokých škol poměří v následujících dnech síly na Českých akademických hrách, které začínají již zítra v Ostravě. Nebudou mezi nimi chybět ani reprezentanti Univerzity Palackého, kteří se pokusí navázat na dřívější olomoucké úspěchy na této největší tuzemské vysokoškolské sportovní události.

Jako tradičně bude mít Univerzita Palackého silné zastoupení v plaveckých disciplínách, když do Ostravy zamíří například vicemistryně Evropy a držitelka několika českých rekordů Barbora Janíčková nebo nejlepší slovenská plavkyně s ploutvemi Zuzana Hrašková (obě FTK). V atletice zase jistě soupeřky potrápí Martina Mazurová, juniorská vicemistryně světa ve vrhu koulí studující na lékařské fakultě, nebo Patrik Radek (FTK), který se suverénním náskokem získal Pohár rektora UP v běhu na 5 km v rámci olomouckého půlmaratonu.

Zastoupení UP bude mít také například v aerobiku, orientačním běhu, karate nebo squashi. Do individuálních disciplín je přihlášeno celkem 53 sportovkyň a sportovců z UP. Do turnajů kolektivních sportů pak zasáhnou olomoucké týmy v házené, futsalu žen a ve frisbee. V loňském roce se UP v celkovém pořadí škol umístila na děleném osmém místě, o rok dříve hry vyhrála.

Program letošních Českých akademických her, které hostí Ostravská univerzita a Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, začíná v pondělí 23. června a poslední medaile budou rozdány v pátek 27. června. Kromě samotných soutěží v 19 sportech, do kterých se zapojí na 1700 studentek a studentů, organizátoři připravili i doprovodný program, který slibuje mimo jiné pondělní zahajovací ceremoniál nebo propojení s atletickým mítinkem Zlatá tretra.

V Ostravě se přitom České akademické hry uskuteční po dlouhých 22 letech. „Těší mě, že se tak významná akce do Ostravy vrací a že můžeme mladé generaci sportujících studentek a studentů ukázat, že obě naše univerzity nabízejí špičkové zázemí v kulisách jedinečného města,“ uvedl rektor Ostravské univerzity Petr Kopecký.

České akademické hry jsou největší sportovní vysokoškolská událost u nás, od roku 2002 je každoročně pořádá Česká asociace univerzitního sportu ve spolupráci s vybranou hostitelskou školou.

Průběh letošních her a výsledky olomouckých sportovců a sportovkyň můžete sledovat na webu, případně Facebooku či Instagramu.

Ještě před sérií promocí absolventů, která proběhne v příštím týdnu, uzavřeli zaměstnanci Cyrilometodějské teologické fakulty UP a jejich blízcí končící akademický rok děkovnou mší a následným neformálním setkáním. Při této příležitosti byla poprvé udělena Cena děkana za vědeckou práci.

Cenu děkana obdržel kolektiv autorů z Institutu sociálního zdraví (OUSHI) ve složení Zdeněk Meier, Kristýna Gábová, Radka Žídková a Peter Tavel, a sice za kapitolu Personas of Older Adults in Social and Health Context v knize Intelligent Technologies for Healthcare Business Applications z nakladatelství Springer. Tato publikace se zabývá možnostmi využití umělé inteligence a dalších moderních technologií ve zdravotnictví, přičemž příspěvek olomouckých výzkumníků vychází z jejich práce na projektu SHAPES zaměřeném na podporu zdravého stárnutí evropské populace. V rámci studie vytvořili 12 tzv. person, které podrobně popisují charakteristiky, postoje, chování a potřeby starších dospělých, od aktivních a zdravých až po ty, kteří se potýkají s chronickými nemocemi nebo sociální izolací. Tyto persony posloužily jako základ pro další vytváření účinných systému podpory v rámci platformy SHAPES.

„Cena děkana má být oceněním vynikajících tvůrčích výsledků a také povzbuzením pro celou fakultu, že mimořádné publikace nejsou přijímány jako samozřejmost,“ uvedl k ocenění autorského týmu děkan Vít Hušek. Jím jmenovaná komise navrhla na ocenění výše uvedenou kapitolu především proto, že ve srovnání s ostatními podanými návrhy nejvíce slibuje dosažení excelentního hodnocení v Modulu 1 Metodiky 17+. „V rámci tohoto modulu fakulta každoročně předkládá několik výstupů a jejich hodnocení příslušnými odbornými panely je klíčovou informací pro UP i MŠMT o kvalitě vědecké práce na CMTF UP,“ doplnil proděkan pro vědu a výzkum Martin Cajthaml.

Oceněn byl také tajemník fakulty Ivan Drábek, který od děkana obdržel pamětní medaili UP, nejen jako dar k nedávnému životnímu jubileu. „Medailí chceme ocenit dlouhodobou, obětavou a spolehlivou službu pana tajemníka. Každé vedení fakulty se v posledních desetiletích mohlo plně spolehnout na jeho odbornost. Jeho pomoc je neocenitelná zejména v situaci, kdy se stále mění ekonomické a administrativní podmínky řešených projektů,“ komentoval Vít Hušek.

K předání ocenění došlo v závěru děkovné mše Te Deum, kterou v dominikánském kostele Neposkvrněného početí Panny Marie sloužil olomoucký arcibiskup a velký kancléř CMTF UP Josef Nuzík. Po mši bylo pro zaměstnankyně a zaměstnance fakulty a jejich blízké připraveno neformální setkání v zahradě dominikánského kláštera.

Michal Bartoš, ředitel a zakladatel centra ekologických aktivit Sluňákov, dramaturg festivalu Ekologické dny Olomouc a absolvent Přírodovědecké fakulty UP, obdržel Cenu Josefa Vavrouška. Nadace Partnerství oceňovala včera v Senátu Parlamentu ČR osobnosti, které chrání přírodu a pomáhají zlepšovat životní prostředí.

V hlavní kategorii za dlouhodobý přínos porota vyznamenala právě Michala Bartoše. Jeho přístup podle ní významně formuje mezioborovou debatu o vztahu člověka a přírody. Letos byl na Cenu Josefa Vavrouška nominován už podeváté. „Michal Bartoš vytváří prostor, kde se potkávají lidé z různých světů – vědy, umění, filozofie i běžného života. Právě v tom je jeho práce výjimečná. Věří, že přírodu nemohou zachránit jen ekologové – klíč vidí ve spolupráci lidí napříč obory. Otevřenou debatu, která je nezbytná pro hledání skutečného řešení, aktivně podporuje,“ řekl Vladimír Kořen, moderátor slavnostního večera a předseda odborné poroty. 

Gratuluji k získání Ceny Josefa Vavrouška, kterou vám udělila Nadace Partnerství. Máte z ocenění radost?  

Beru to s nadhledem. Můj přítel Aleš Máchal mě na to ocenění navrhoval opakovaně, až to začínalo být skoro vtipné, a tak jsem rád, že teď už může nominovat někoho jiného... Ale vážně: ano, mám radost. Beru to jako potvrzení toho, že moje cesta, i když byla možná trochu zvláštní, nakonec našla pochopení i mezi kolegy. Ale hlavně to neberu jako ocenění sebe. Vnímám to jako uznání pro všechny lidi, kteří se kolem mě v průběhu let pohybovali. Stovky lidí, kteří dělají krásné věci, mnohdy lépe než já. Pokud jsem měl nějakou roli, tak možná v tom, že jsem držel nějakou vizi.

Josef Vavroušek byl pro mě velkou inspirací. Nebyl to typ člověka, ke kterému bych byl osobnostně podobný, on byl víc racionální, technicky vzdělaný, velmi přesně přemýšlel. Já jsem spíš ten „měkčí“, intelektuálně založený typ. Ale právě proto jsem si ho tolik vážil. Znali jsme se osobně. Jezdil na Ekologické dny vždycky, když mohl. Byl dokonce uvedený na plakátu ještě v roce, kdy tragicky zahynul, nepřijel už jen kvůli té nehodě. Byl to také jediný ministr, který s sebou do Olomouce přivezl i několik členů vlády. V té době to prostě šlo, nikdo se tomu nedivil. Měl v sobě dar propojovat lidi a nabízet koncepce, které přesahovaly hranice zelené politiky. A právě to mi dnes chybí. Lidé jako Vavroušek, Kroupa nebo Pithart, ať už k nim máme jakékoli výhrady, byli to v politice lidé, kteří přemýšleli v souvislostech. O institucích, o společnosti, o spravedlnosti.  

Pojďme se vrátit na úplný začátek před 35 lety. Jak a kde vlastně vznikl nápad založit Ekologické dny?  

Vzniklo to možná trochu romanticky, v lese. Chodili jsme od střední školy na brigády, měli jsme partu lidí a bylo nám spolu dobře. Tehdy jsme se přidali k Českému svazu ochránců přírody, ale vlastně to bylo víc o lidech než o přírodě samotné. Jenže pak se postupně všichni začali ženit, vdávat, přibývaly povinnosti, a najednou bylo těžké najít společný termín na výlet do přírody. Měli jsme nějaké společně vydělané peníze a pořád jsme přemýšleli, co s nimi. 

A tehdy mě napadlo: když se nemůžeme domluvit na výletě, co kdybychom uspořádali první eko jarmark? A tak vznikly Ekologické dny Olomouc – jako veřejný happening. Pamatuju si, že jsme tehdy stáli na sloupu Trojice s Ivou Bittovou a kapelou Betula Pendula. To by dnes už vůbec nešlo. V začátcích tam vařili třeba lidé z Hare Krišna v hrnci vymazaném kravskými lejny a nikdo to moc neřešil. Po roce 1989 jsme cítili opravdovou svobodu, dýchalo se jinak. Ekologie měla silný svobodný rozměr. Bylo to hodně „zezdola“, autentické a opravdové. Na tento čas nikdy nezapomenu.  

Proč by lidé měli v dnešní době navštívit Ekologické dny, největší český environmentální festival? Mimochodem, letos se konal už jeho 35. ročník.

Hosté a přednášející, které zveme, často přesahují svou odbornou specializaci. Nejsou uzavření, nebojí se přemýšlet o věcech z jiných úhlů pohledu. Ať už jde o vědu, náboženství nebo politiku. Umějí se spolu dokonce i „hezky pohádat“, ne urážlivě, ale věcně. Takové výměny názorů jsou pro mě důkazem živého myšlení. Mám rád ten svět, i když už jsem starší a víc si vybírám. Baví mě ten „aha-efekt“, když narazím třeba na knihu, kterou bych si nikdy sám nevybral, a najednou mi otevře oči. A proto s trochou nadsázky říkám: „Ekologické dny jsou festival s nejvíc aha-efekty na jednotku času.” 

Co rozhodlo, že jste šel studoval ekologii na Přírodovědeckou fakultu Univerzitu Palackého? Rodinná tradice?  

Přírodu jsem měl vždycky rád, ale spíš jako krajinu, takovou, jaká na mě působí, když se v ní pohybuji. Dělá mi to dobře na duši. Velkou část prázdnin jsem trávil u babiček v Rohli nedaleko Zábřehu. Byly tam obě, tátova i mámina, kousek od sebe přes silnici. Můj tatínek o té krajině říkal, že je „líbezná“. Dnes tam máme po něm malou chatu v Lipince pod Bradlem. Vyrůstal jsem v tom prostředí a mám k němu hluboký vztah. Jako kluci jsme jezdili do Pomoraví, objevovali jeskyně. Bylo to dobrodružné a fascinující. Ta zkušenost ve mně zůstala hluboko zakořeněná.  

Ale nenapadlo mě hned studovat ekologii. Můj tatínek byl historik a chtěl, abych šel v jeho stopách. Jenže já měl v sobě jistý vzdor, chtěl jsem něco jiného, a tak jsem se rozhodl pro ekologii. On to nepřijal úplně s nadšením. Teď, s odstupem, vidím, jak se mi ta témata propojují: příroda, krajina, historie myšlení o ní. Často si půjčuji knihy z historie a zpětně se k tátovi tímto způsobem vracím. Škoda, že to už nevidí. Ale možná to ví. 

Objevil se ve vašem životě konkrétní moment, kdy jste si řekl: „Takhle to dál nejde, přírodu musíme chránit“?! 

Ne, že bych neviděl poničenou krajinu, ale můj hlavní motiv byl spíš pozitivní. Pestrost krajiny, proměnlivost, různorodost. Zdá se mi, že život je v takové krajině barevnější. A kdyby se i lidé chovali víc rozmanitě, každý trochu jinak, možná by to přírodě prospělo nejvíc. Dnes ale spíš žijeme v extrémech, hádáme se, nevedeme smysluplný dialog. A to mě mrzí. Celé své úsilí vnímám jako snahu o podporu diskuze. Protože samotní ekologové nic nezmůžou, pokud zůstane společnost slepá.

Já jsem nikdy nechtěl lidi měnit. Spíš jsem chtěl vyjednat pro přírodu místo. Ne příkazy, ale argumenty. A hodně mě ovlivnila Filozofie živé přírody od Zdeňka Kratochvíla, který říká: „Příroda si bez člověka vystačí, ale člověk bez přírody ne.“  

Mluvíte hodně o tom, že chcete vytvářet místa, kde se lidí může příroda dotknout. Co si mám pod tím představit? 

Vlastně hodně vycházím z osobních zážitků během Ekologických dnů. Třeba když Hradišťan zpívá o vodě, tak najednou přijdou okamžiky, které se člověka dotknou. A já jsem chtěl celý život vytvářet prostředí, kde tohle může nastat. Kde si lidé sami, beze slov a bez poučování uvědomí, že jsou součástí přírody. Že jsou přírodní bytosti. Ne aby si něco přečetli někde z tabulky nebo aby jim to někdo řekl. Ale aby se to stalo samo. Protože příroda nás přesahuje. Naše planeta je prostě zázrak.  

Můžeme se tedy o životním prostředí bavit skrze umění?  

Hudba, poezie, výtvarné umění – to všechno jsou jazyky, kterými se dá o přírodě mluvit jinak. Ne přes čísla nebo instrukce, ale přes prožitek. A v tom prožitku je síla. Tam se podle mě může stát proměna. 

Od mala jsem chodil na koncerty, fascinovali mě třeba Vladimír Václavek nebo Oldřich Janota. Ten jeho zpěv byl takový zvláštní. Někdo ho nemusel, ale mě ohromoval. A jeho texty? To je čirá ekologie. Třeba píseň Kácení akátu. Na první poslech jednoduché. Je zima, člověk jde porazit strom, aby se zahřál. A pak si uvědomí, že ten strom má taky svůj život. Je v tom úcta, která se nevysvětluje slovy. Já v tom slyším prosbu o odpuštění, i když tam není vyslovena. A najednou si říkám, my tady všechno děláme složitě, sbíráme data, analyzujeme. A přitom báseň nebo obraz dokáže říct vše úplně jednoduše, ale naprosto přesně. Takže ano, ochrana přírody je složitá věc, ale ve svém jádru úplně jednoduchá.  

Je jasné, že vám je celý profesní život blížší filozofický přístup k ochraně přírody než ten vědecký. Zkusíte mi to prosím nějak přiblížit, co vás k tomu vede?  

Ano, je mi to bližší než třeba odborné studie na 300 stran, i když jsem je samozřejmě studoval a někdy se na nich i podílel. Ale blíž je mi svět myšlenek a kultury. To je prostředí, ve kterém nacházím způsob, jak mluvit o přírodě a krajině s lidmi. Třeba na Sluňákově, když jsme vytvářeli tento unikátní areál v Litovelském Pomoraví, tak jsme se nesnažili jen informovat o místní flóře a fauně. Vznikla tam i Rajská zahrada Františka Skály, která do toho prostoru vnáší další rozměr. Pro mě je to forma kulturní krajiny, místo setkání a domluvy. Mrzí mě, že umění a ekologie jsou často oddělené světy. Ekologové neumí vnímat umění a umělci se ekologii vyhýbají, protože jim někdy připadá příliš ideologická nebo radikální. Ale právě to spojení má sílu.  

Vnímal jste filozofii i jako způsob, jak lépe přenést pozitivní vztah k přírodě na veřejnost? 

Určitě. Bavilo mě vždycky číst i náročné filozofické texty. Někdo o mně říká, že jsem filozof, ale to není přesné. Mě zajímá filozofie v tom veřejném smyslu. Taková, která má co říct i mimo akademii. Oslovovali mě autoři jako Zdeněk Neubauer, Václav Bělohradský, Hana Librová, Jan Keller nebo Richard Rorty. Dělal jsem i doktorát, a i když jsem si k těm autorům přidával náročnější texty, měl jsem vždy potřebu hledat propojení s tím, co lidé skutečně žijí. 

Dnes to máme těžší. Filozofie se z veřejného prostoru vytrácí. Lidé chtějí jasné odpovědi. Slova jako „možná“, „snad“ nebo „nejsem si jistý“ vymizela ze slovníku. A to se týká i vědy. Za covidu nebo v debatách o klimatických změnách chtějí lidé jednoznačnost, a ta není. Věda nefunguje na dogmatech. Jejím úkolem je hledat nejlepší možné porozumění, ne jedinou pravdu. Modely, které se tvoří, třeba pro vývoj klimatu, jsou důležité, ale zjednodušující. Každé číslo, které do nich dáte, ovlivní výsledek. A historie už ukázala, že některé modely se mýlily. Jenže společnost chce výsledky hned. Vědci jsou pod tlakem. A místo toho, abychom je chránili, začínáme se tvářit, že je vlastně nepotřebujeme. To je podle mě obrovské nepochopení. 

Když dnes mluvíme o respektu ke krajině, uvědomujeme si vůbec, jak je to důležité?  

Příroda si poradí. Přežijí bakterie, hmyz, přežijí houby nebo stromy, i když my tu třeba už nebudeme. Opravdová ochrana přírody je ochranou člověka. Protože my jsme přírodní bytosti. Bez ní nemáme šanci. A nedokážu pochopit, že někdo tohle dokáže popřít. Rozumím tomu, že někdo nic nedělá. Ale nedokážu pochopit, že někdo říká: „Je to jedno. Na přírodě nezáleží.“ To je jako popřít sebe sama.  

Cítíte i dopad té „zrychlené doby“ na sebe? 

Bohužel ano. Cítím, že se mi zkracuje pozornost. Někdy už ani nedočítám e-maily, čtu na přeskáčku, roluju. A to mě mrzí, protože jsem dřív četl složité filozofické texty s radostí. Teď zvládnu sotva pár stránek a musím knihu odložit. Místo toho sahám po kriminálkách, to jsem měl vždycky jako formu úniku, když je mi ouvej.  

Tohle zrychlení se netýká jen mě. Myslím, že ho silně vnímají i učitelé a vzdělávací systém jako celek. Motivace slábne, rodiče chtějí pro každé dítě to nejlepší, ale učitel má na hodinu dvacet žáků a do toho šedesát požadavků, co musí splnit. A když to všechno stihne, výuka ztratí smysl i hloubku. Moderní technologie nám aktuálně nabízejí tolik informací a zábavy, že zcela pohlcují člověka, který této rychlosti již biologicky nestačí, a my ztrácíme mnoho: psychickou pohodu, přirozenou komunikaci, pozornost k soustředění, domov a jsem přesvědčen, že po průmyslové revoluci je ta revoluce AI a sociálních sítí dalším „odpřírodněním“ člověka.  

Nedávno jste také získal prestižní ocenění Pelikán časopisu Listy, které přišlo z úplně jiného prostředí… (Cena je pojmenovaná po jeho zakladateli, Jiřím Pelikánovi, známém novináři a významné osobnosti Pražského jara – pozn. aut.)  

To mě opravdu dojalo, protože ji udělili lidé, kteří nejsou z ekologických kruhů, ale všimli si propojení témat, myšlení, přístupu. I to je pro mě potvrzení, že téma přírody má přesah a rezonuje. Zároveň ale nejsem člověk, který by si na ceny potrpěl. Vždycky se za nimi skrývá i něco těžkého. Často je dostane ten, kdo je nejvíc vidět, a spousta skvělé práce zůstává neviditelná. A někdy ani není jasné, co ta cena vlastně hodnotí. Úspěšnost? Přínos? Viditelnost? To neumím posoudit. Navíc, tu cenu by si zasloužila i moje rodina. To, že jsem často odcházel pracovat, bylo vykoupeno jejich trpělivostí. A to je možná nejcennější věc vůbec! 

Ale radost mi dělá hlavně to, že jsem celý život strávil mezi zajímavými osobnostmi. V pestrém prostředí se kolem mě pořád objevují lidé, kteří mě překvapují. Třeba mladý vědec a popularizátor Petr Tureček, který také propojuje vědu a umění. Jeden jeho citát jsme dali na naše lehátka pro návštěvníky v areálu: „Optimismus je jediný odpovědný přístup ke světu.“ To je krásný.  

Kde pořád berete energii a sílu na všechny aktivity?  

To mi říká skoro každý, a tak asi nějakou energii mám (smích). Ale upřímně, přijde mi to vlastně docela jednoduché. Mám obrovské štěstí, že dělám práci, která mě opravdu baví. Tak moc, že často ani nevnímám, kde končí pracovní den a kde začíná ten osobní. To je, myslím, klíč. Když děláte něco, co vás naplňuje, tak se energie spíš šetří nebo sama obnovuje. A navíc je to práce, kterou jsem si vlastně vymyslel. Další věc je, že jsem pořád mezi mladými lidmi. U nás v centru je to složité. Lidé mají často málo peněz, zakládají rodiny, a tak tam zůstávám já. Už jsem takový dinosaurus mezi mladými. Ale je to příjemné. 

Rozhovor byl psán pro Žurnál Online a Olomouc.cz

Tři laureátky a jeden laureát: Cenu Josefa Vavrouška získaly výjimečné osobnosti za ochranu přírody a environmentální osvětu

V hlavní kategorii za dlouhodobý přínos porota ocenila Michala Bartoše. Výjimečný počin uplynulých let připomněla cena pro Ivanu Bufkovou, bioložku a ekoložku, která se zasadila o obnovu mokřadů na Šumavě. Mezi mladými osobnostmi vynikla Rozárie Haškovcová známá z Instagramu jako shluk.bunek, která převzala ocenění Ekozásek roku Nadace Partnerství. Cenu ministra životního prostředí za komunikaci, vzdělávání a osvětu získala influencerka a ambasadorka cirkulární ekonomiky Jitka Nováčková.

Psychologie Filozofické fakulty Univerzity Palackého slaví úspěch. Za monografii s názvem Užívání internetu, sociálních sítí a digitálních her u adolescentů: Teoretická východiska, diagnostika a strategie intervence získali akademici z katedry psychologie prestižní adiktologické ocenění, Cenu Jaroslava Skály 2025.

Jaroslava Suchá, Eva Aigelová, Helena Pipová, Miroslav Charvát, Martin Dolejš, Nikol Václavková a Terezie Babilonová, autoři loni vydané monografie s názvem Užívání internetu, sociálních sítí a digitálních her u adolescentů: Teoretická východiska, diagnostika a strategie intervence, získali Cenu Jaroslava Skály. Prestižní ocenění v oblasti adiktologie převzal Martin Dolejš, vedoucí katedry psychologie FF UP, při příležitosti AT konference v Kongres hotelu Jezerka.

„Cena Jaroslava Skály je pro nás velkou ctí a prestižním oceněním, které přesahuje rámec jedné knihy nebo konkrétního výzkumného projektu. Je uznáním dlouhodobého a systematického úsilí našeho výzkumného týmu (Personality Characteristics Laboratory) při Univerzitě Palackého v Olomouci,“ shrnuli Martin Dolejš společně s Jaroslavou Suchou, kolegyní ze stejnojmenné katedry a zároveň hlavní autorkou knihy.

Tým uvedené laboratoře se již několik let věnuje výzkumu v oblasti adiktologie, vývoje a standardizace psychodiagnostických metod a studia rizikového chování u adolescentů a dospělých.

„Naše práce je zaměřena na obohacení současného poznání v těchto oblastech a na podporu odborné veřejnosti v praktických aplikacích při práci s cílovými populacemi. Cena Jaroslava Skály, jež je tradičně udělována za významný přínos v oblasti výzkumu, prevence a léčby závislostí, pro nás tak představuje významné ocenění nejen za konkrétní počin, ale za celou šíři naší dosavadní práce. Je pro nás motivací pro další výzkum a vývoj diagnostických nástrojů a intervenčních strategií, které jsou založené na důkazech a které mohou reálně přispět ke zlepšení situace v oblasti prevence a léčby závislostí,“ doplnil vedoucí katedry psychologie FF UP Martin Dolejš. Zdůraznil přitom, že s tímto oceněním je jejich práce legitimizována a uznána odbornou komunitou.

Do medicínského slovníku vstoupil termín závislost na internetu v polovině 90. let 20. století. Oceněná monografie psychologů Filozofické fakulty UP nabídla odborné veřejnosti k dané problematice důkladný a komplexní pohled. V jednotlivých kapitolách více než dvou set stránkové knihy se autoři věnují závislosti na technologiích a poskytují vymezení informačních a komunikačních technologií (ICT), zároveň například vědeckým poznatkům závislostí, které se tradičně zaměřovaly na návykové látky, ale v posledních desetiletích se stále více zaměřují i na behaviorální závislosti, včetně závislosti na technologiích. Odborníci si v knize všímají i významu marketingu v digitálním věku, kdy umělá inteligence a strojové učení umožňují personalizaci obsahu a optimalizaci marketingových kampaní, a diskutují i o potenciálních nevýhodách, jakými jsou etická dilemata a rizika nadměrné personalizace, která mohou vést k excesivnímu užívání technologií. Monografie obsahuje také informace o specifikách dospívání – odborníci v této souvislosti zdůrazňují, že digitální technologie mohou vyhovovat potřebám dospívajících, kteří touží po sounáležitosti, uznání a úspěchu, což je činí zvláště lákavými a potenciálně rizikovými. V knize jsou informace i o genderových rozdílech v užívání digitálních technologií.

Oceněná publikace může být průvodcem pro akademiky, výzkumníky i odborníky působící ve vzdělávací, klinické, poradenské či psychoterapeutické praxi, kteří se zabývají problematikou online závislostí. Má totiž jednoduché a jasné cíle: přispět k pochopení široké oblasti závislosti a pomoci přiblížit se bezpečnějšímu a zdravějšímu digitálnímu prostředí. O knize jsme psali zde. Monografii lze volně stáhnout zde.

Cena Jaroslava Skály byla založena v roce 2001 občanským sdružením SANANIM a Společností pro návykové nemoci České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně, aby s trvalou připomínkou doc. MUDr. Jaroslava Skály, zakladatele české adiktologie a spolutvůrce české psychoterapie, oceňovala významné publikační počiny v oblasti návykových poruch a duševního zdraví. Rada Ceny Jaroslava Skály rozhodla, že v roce 2025 tuto cenu získá monografie Užívání internetu, sociálních sítí a digitálních her u adolescentů: Teoretická východiska, diagnostika a strategie intervence. Praha: Togga. Autoři společně s J. Suchou – E. Aigelová, H.Pipova, M. Charvát. M. Dolejš, N. Václavková, T. Babilonová. 

V kostele Panny Marie Sněžné byl do funkce rektora Univerzity Palackého slavnostně uveden právník Michael Kohajda. Inaugurační slib složil za účasti zástupců fakult a pracovišť UP, představitelů českých vysokých škol i řady významných osobností regionu i Poslanecké sněmovny a Senátu Parlamentu ČR. 

Slavnostní ceremoniál se uskutečnil v kostele Panny Marie Sněžné, který v 18. století postavili pro potřeby univerzity jezuité, zakladatelé vysokého učení v Olomouci.

Během výjimečné události symbolicky složil do rukou předsedkyně Akademického senátu UP Ireny Smolové rektorský úřad lékař Martin Procházka, který Univerzitu Palackého vedl od roku 2021 do konce letošního dubna. Ve své krátké řeči popřál svému nástupci hodně úspěchů při náročné práci.

„Přeji vám hodně štěstí a také sil, které zúročíte při pokračování v rozvoji naší univerzity coby špičkové vzdělávací a vědeckovýzkumné organizace, organizace aktivní a úspěšné v mezinárodní spolupráci i při plnění její třetí role pro společnost. Důležitá je zvláště dnes vytrvalá obhajoba principů a hodnot svobody a demokracie, což je úkol nelehký, nicméně stále velmi aktuální,“ řekl Martin Procházka. Zdůraznil zároveň předpoklady nutné pro rektorskou práci, a to jak odborné a akademické, tak i dovednosti manažerské a organizační včetně vyvážené míry odvahy a diplomacie. V neposlední řadě vyzdvihl i důležitou podporu spolupracovníků.

„Věřím, že nastupující rektor Michael Kohajda všechny tyto karty v rukou má. Přeji mu, aby naši univerzitu vedl co nejlépe,“ dodal Martin Procházka, který v závěru slavnostní události obdržel od univerzity zlatou medaili Za zásluhy o rozvoj UP.

Poté již předsedkyně Akademického senátu UP dekorovala insignií, rektorským řetězem, Michaela Kohajdu, jenž se vedení Univerzity Palackého ujal 1. května letošního roku.

„Čelíme náročné době – polarizaci společnosti, šíření dezinformací i rostoucím tlakům na výkonnost a měřitelnost. V tomto kontextu má univerzita nezastupitelnou roli. Jejím úkolem není usilovat o politickou moc, ale nést odpovědnost za vědění, porozumění a smysluplný veřejný dialog,“ uvedl ve svém inauguračním projevu nový rektor Michael Kohajda.

Hned v úvodu své řeči vyjádřil vděčnost za možnost vést instituci, ke které má od studentských let hluboký vztah. Univerzitu vyobrazil jako respektovaného a aktivního partnera společnosti. Jako místo, kde se setkávají obory, kultury i generace, místo svobodného myšlení, kritické diskuze a hledání pravdy. Připomněl i její třetí roli, již vnímá jako klíčový prostor setkávání s veřejností, institucemi, médii i občanskou společností.

„Jako akademická obec neseme společenský závazek – vzdělávat odpovědné občany, přinášet nové poznání a kreativně se podílet na řešení výzev dnešní doby. Těším se na otevřenou, věcnou a inspirativní spolupráci se všemi. Chci být rektorem, který naslouchá, propojuje a hledá cesty. Věřím, že společně dokážeme z naší univerzity udělat ještě silnější a přívětivější místo pro každého, kdo sem přichází s otevřenou myslí,“ dodal Michael Kohajda. Jako důležité vnímá tradiční hodnoty, které v sobě univerzita nese. Respekt k tomuto odkazu byl pak i jedním z důvodů, proč se rozhodl, že se inaugurace uskuteční právě v olomouckém chrámu Panny Marie Sněžné.

Ještě předtím, než poděkoval svému předchůdci a než se kostelem rozezvučela studentská hymna v podání smíšeného komorního sboru ATENEO Univerzity Palackého, vzpomněl slova Václava Havla: „Naděje není přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl – bez ohledu na to, jak to dopadne. Touto jistotou se chci řídit i já – s důvěrou ve smysl univerzitní práce, ve význam vzdělání, vědy a otevřeného myšlení.“

Univerzita Palackého se rozhodla uskutečnit slavnostní akt inaugurace v kostele Panny Marie Sněžné, jenž byl součástí jezuitské univerzity v Olomouci. Chrámu, který byl a nyní opět je místem pro liturgii, bohoslužbu a obřady, zároveň i prostorem společenského setkávání a symbolem úzkého sepětí církve a akademického světa. Je přesvědčena, že akt inaugurace ve zdejších prostorách podtrhuje významnost tohoto momentu. Ostatně požehnání novému rektorovi a celé slavnostní chvíli dal i Josef Nuzík, arcibiskup olomoucký a metropolita moravský.

Doc. JUDr. Michael Kohajda, Ph.D., (* 1981) vystudoval na UP obor Právo a právní věda. Doktorský titul získal a habilitační řízení v oboru finančního práva úspěšně ukončil na Právnické fakultě UK v Praze. Jako akademik působí na PF UP téměř dvacet let. Od roku 2020 zastával funkci proděkana – nejprve pro oblast doktorského studia, kvalifikačních řízení a financí včetně investic, poté pro oblast vnějších vztahů a investic. Jeho výzkumné a publikační aktivity se soustředí na finanční právo, zejména na veřejné rozpočty, daně, bankovnictví, pojišťovnictví a kapitálové trhy. Kromě akademické činnosti se úspěšně věnuje právní praxi. Mezi lety 2014 a 2022 byl členem rady města Šumperk, v roce 2021 se stal poslancem Parlamentu ČR za Olomoucký kraj. Jeho funkční období coby rektora UP začalo 1. 5. 2025, skončí 30. 4. 2029.