Novinky: Univerzita - Aktuality UP (duplicitní, vypnuto)

Ocenit a podpořit studenty a studentky, kteří se zapojují do společenského dění, jsou aktivní při budování občanské společnosti, angažují se v dobrovolnictví nebo jiných veřejně prospěšných aktivitách – to je smyslem Cen Jana Opletala. Nejvyšší tuzemské studentské ocenění, které v minulých ročnících získali i zástupci UP, se bude udělovat v listopadu, ale nominovat osobnosti z řad studentů je možné už nyní.

Ceny Jana Opletala uděluje Studentská komora Rady vysokých škol od roku 2004. „Dříve byly udělovány jednou za dva roky, ale díky velkému množství angažovaných mladých lidí, kteří si zaslouží být oceněni, a také spolupráci se spolkem Díky, že můžem se formát udělování změnil. Od roku 2023 je každoročně oceňován jeden laureát v každé ze tří kategorií. Oceňujeme žákyni nebo žáka střední školy, studentku nebo studenta vysoké školy a osobnost do 30 let,“ vysvětlila Tereza Marková, která reprezentuje v Radě vysokých škol studenty UP.

Jan Opletal, jehož jméno ocenění nese, byl studentem Lékařské fakulty Univerzity Karlovy, který se 28. října 1939 zúčastnil protinacistické demonstrace k výročí vzniku Československa. Během ní byl smrtelně postřelen a jeho oběť se tak stala symbolem boje za svobodu a demokracii. Ceny se proto udílejí vždy 11. listopadu, v den výročí jeho úmrtí. Jde o nejvyšší studentské ocenění, které může studující v České republice získat.

Univerzita Palackého má již dva laureáty. V roce 2021 obdržel tuto cenu Michal Nguyen z filozofické fakulty za svou akademickou angažovanost v rámci hájení akademických svobod, posilování studentských práv i nasazení při realizaci aktivit podporujících rovné zacházení (psali jsme zde). V loňském ročníku si originální sošku odnesl Vasyl Kapustej, nyní již absolvent právnické fakulty. Nominovala ho ještě jako studenta fakulta za pomoc jeho rodné Ukrajině, kdy se mu od začátku válečného konfliktu podařilo vybrat od dárců přes 10 milionů korun, které směřovaly na materiální podporu ukrajinských vojáků i civilistů (psali jsme zde).

„Univerzita Palackého v minulých ročnících nominovala několik studujících. Věřím proto, že i letos se najdou vhodní kandidáti a kandidátky k navržení. Od loňského ročníku může osobnosti nominovat každý, tak neváhejte a oceňte šikovné mladé lidi ve svém okolí nominací – a možná příběh nominovaného zaujme Výbor Cen Jana Opletala natolik, že obdrží i cenu. Nominace je snadná – přes formulář na webu až do 24. října 2025,“ doplnila Tereza Marková.

Kdo ceny nakonec získá, rozhodne v závěru října Výbor Cen Jana Opletala složený z osobností vybraných Studentskou komorou Rady vysokých škol a spolkem Díky, že můžem. Laureáti převezmou originální pamětní sošky sochařky Sáry Skoczkové během slavnostního večera v úterý 11. listopadu v pražském divadle Studio Hrdinů.

Studentská komora Rady vysokých škol je jako součást Rady vysokých škol vysokoškolským zákonem stanovená reprezentace, která zastupuje studentky a studenty vysokých škol, hájí jejich práva a postavení, prosazuje jejich zájmy na národní a mezinárodní úrovni. Usiluje o spolupráci mezi studujícími a vyučujícími, dialog s vládou České republiky a orgány veřejné správy a o rozvoj akademické samosprávy. Umožňuje propojení studujících napříč Českou republikou, sdílení dobré praxe a podporu členkám a členům v rámci jejich snahy rozvíjet prostředí své vysoké školy.

Na možný nežádoucí účinek potenciálního léčiva na cukrovku nebo vysoký krevní tlak upozornila Kateřina Koubová z Ústavu histologie a embryologie Lékařské fakulty UP. Zjistila, že použití inhibitoru jednoho z enzymů, který hraje významnou roli v procesu diferenciace střevních buněk, tyto buňky poškozuje, což může vést ke vzniku rakoviny.

Problematice diferenciace střevních buněk a konkrétně pak roli solubilní epoxid hydrolázy (sEH) během tohoto procesu se Kateřina Koubová věnovala už jako studentka molekulární a buněčné, resp. experimentální biologie na Přírodovědecké fakultě UP, kdy navázala na výzkum své tehdejší školitelky a nyní kolegyně z ústavu Kateřiny Čížkové. Tímto odborným směrem pokračovala i během nedávno úspěšně dokončeného doktorského studia na LF UP pod vedením přednosty ústavu Zdeňka Taubera. Své poznatky shrnula v disertační práci s názvem Metabolismus kyseliny arachidonové v diferenciaci a karcinogenezi střevních buněk.

„Využití kyseliny arachidonové, kterou získáváme převážně z potravy, je v těle velice variabilní. Je mimo jiné zdrojem pro tvorbu epoxyeikosatrienových kyselin, které jsou dále metabolizovány solubilní epoxid hydrolázou, na kterou jsme se zaměřili. O jejích inhibitorech, deaktivátorech tohoto enzymu, se uvažuje jako o možných léčivech na civilizační nemoci, jako je vysoký krevní tlak nebo cukrovka. My jsme ale zjistili, že použití inhibitoru sEH má na střevní buňky negativní vliv, narušuje jejich vývin a v delším časovém horizontu by mohlo vést ke vzniku zánětu nebo rakoviny ve střevě,“ přiblížila bioložka.

„Nejprve jsme zkoumali in vitro buněčné linie. Když jsme tento inhibitor dali na již diferencované, vyvinuté buňky, měly poškozené mikroklky, které jsou na povrchu a jsou důležité pro vstřebávání živin. Také měly jinak exprimované proteiny než buňky, u kterých inhibitor použit nebyl. Tedy došlo k různému narušení funkčnosti buněk. Následně jsme tyto výsledky porovnávali na lidských tkáních. K dispozici jsme měli i tkáně nádorové, kolorektálního karcinomu, ty mohou být také různě diferencované. U méně diferencovaných nádorů přitom docházelo ke snížení sEH, případně dalších proteinů, podobně jako když jsme použili inhibitor sEH. Tedy ten stav po inhibici se podobal prostředí v nádorové tkáni,“ dodala Kateřina Koubová.

Tomuto tématu by se mladá vědkyně, která se ale před lety původně hlásila ke studiu všeobecného lékařství, ráda věnovala i dále. Zvažuje testování dalších inhibitorů, jejich účinky by pak chtěla zkoumat i na jiných orgánech, mimo jiné na slinivce, kterou zkoumala během loňské zahraniční stáže. Ke svým experimentům chce také využívat 3D modely, které vidí jako udržitelnou budoucnost testování.

Za svou dosavadní odbornou práci, která zahrnuje i dva prvoautorské články v impaktovaných časopisech, Kateřina Koubová již obdržela dvě Ceny děkana LF UP za nejlepší studentské práce a také Výroční cenu České společnosti histo- a cytochemické za nejlepší původní vědeckou publikaci v oboru. Letos je nominována na Cenu pro mladé vědce International Federation of Societies for Histochemistry and Cytochemistry a svůj výzkum představí na kongresu, který se koná na konci srpna v italském Rimini. O měsíc později se pak pokusí co nejlépe zaujmout porotu letošního ročníku soutěže v popularizaci vědy FameLab Czech Republic, mezi jejíž finalisty byla vybrána.

Kateřina Koubová se ovšem nepohybuje jen v mikrosvětě střevních buněk. Její velkou zálibou je tanec, již deset let se skupinou Hany Dezortové tančí flamenco. „Pomáhá mi to se vybít, baví mě ty kostýmy, líčení, barvy, různé pomůcky jako šátky, vějíře, kastaněty. Je to super.“

Vědeckotechnický park UP, který propojuje univerzitní výzkum s praxí a podporuje podnikavost v regionu, čeká od srpna personální změna. Po odchodu dosavadního ředitele Petra Kubečky byl na základě výběrového řízení jmenován novým ředitelem Petr Suchomel. Funkce se ujme 1. srpna 2025.

Petr Suchomel je s univerzitním prostředím spojen téměř dvacet let, a to jako student, doktorand, akademický pracovník i člen týmu Vědeckotechnického parku UP. Právě ve VTP UP působí více než deset let a z pozice vedoucího oddělení transferu znalostí a technologií se intenzivně věnoval převádění výsledků výzkumu a nových poznatků do praxe, ochraně duševního vlastnictví i podpoře podnikání. „Rád bych, aby byl Vědeckotechnický park UP i nadále napříč univerzitou vnímán jako kvalitní partner s vysokou mírou odbornosti. Zároveň je pro mě důležité, abychom byli volbou číslo jedna pro firmy a další organizace, které chtějí s univerzitou spolupracovat a rozvíjet inovace vznikající na UP,“ uvedl Petr Suchomel.

Vědeckotechnický park UP je důležitým mostem mezi výzkumem na UP a praxí. Pomáhá výzkumníkům z univerzity přenášet výsledky jejich práce do komerční sféry, podporuje vznik startupů i podnikatelské aktivity studentů a navazuje partnerství s firmami nejen v olomouckém regionu, ale také na národní a mezinárodní úrovni.

VTP UP provozuje inkubátor pro začínající podnikatele a je taktéž centrem pro transfer znalostí a technologií, které pomáhá uvádět vědecké objevy do praxe. V moderním objektu Envelopa Hub v centru Olomouce provozuje mimo jiné digitální inovační hub DIGI2Health a coworkingové prostory Element Coworking. V rámci svých aktivit usiluje o podporu podnikavosti mezi studenty a zaměstnanci UP, a to prostřednictvím podnikatelské soutěže Podnikavá hlava, byznysové konference UP Business Camp a dalších networkingových aktivit pro začínající podnikatele.

Slovo „demokracie“ slýcháváme z médií každý den. Doplněné bývá často o dovětek, že je demokracie v krizi, že jí ubývá nebo že se drolí. Je to ale realita? A pokud ano, co s tím můžeme dělat? Na tyto i další otázky hledá odpovědi kniha Eroze demokracie?, kterou napsali politologové z Filozofické fakulty UP Pavel Šaradín a Eva Lebedová se spolupracovníky.

Aktuální titul vydalo v politologické řadě nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury. V jednotlivých kapitolách autoři vymezují základní teoretická východiska tématu, objasňují mimo jiné koncept nazvaný democratic backsliding (oslabování demokracie), na základě dat několikaletých výzkumů ukazují, jaká rizika pro demokracii identifikuje sama česká společnost, zda lidé rozumí a důvěřují institucím, které ji garantují, či cítí potřebu jejího posílení.

„Jak čeští občané vnímají erozi demokracie u nás, tedy možný úpadek demokracie, se čtenář podrobně dozví v pěti analytických kapitolách. Každá se na toto téma dívá jinou optikou. Například z pohledu vzdělávání a demokracie, regionálních rozdílů nebo politické efektivity. Ale až když si knihu skutečně čtenář otevře, dozví se do hloubky, jaké odpovědi na tuto otázku přináší náš výzkum. Uvedu jen, že polovina respondentů si vůbec nepřipouští možnost zániku demokracie, protože máme vytvořeny dostatečně silné systémové pojistky. Občané se také shodují v tom, že konec ústavního soudu a svobodných voleb by představoval také konec demokracie,“ říká politoložka Eva Lebedová z FF UP a dodává, že autorskému týmu šlo kromě představení důležitých dat o vnímání demokracie českými občany i o zvýšení povědomí o jejím fungování. Knihou se snaží podpořit občanské vzdělávání a informovat politiky o důvodech narůstající nespokojenosti s demokracií i hlavními zdroji nedůvěry v ni.

I proto je zajímavé, že se autoři zaměřili i na regionální specifika, která ovlivňují vztah občanů k demokracii. Na příkladu Bruntálska prezentují, jak lidé přestanou důvěřovat státu, když nefungují základní služby a infrastruktura, tedy když mají oprávněný pocit, že jsou na okraji zájmů politiků a prokazatelně se jim žije hůř než jinde. Závěrečná kapitola publikace pak shrnuje i stav občanského vzdělávání, které odborníci vidí jako efektivní cestu výchovy k demokracii. Docházejí k závěru, že ani třicet let od přechodu k demokratickému systému česká společnost nedokázala vytvořit jeho ucelený a funkční systém.

Informace, které přináší nová publikace, mohou být zajímavé pro politology, studenty i politiky. „Každé z uvedených skupin přinese přečtení knihy důležitou perspektivu ohledně vývoje a stavu české demokracie. Pro politology, ale i politiky budou asi nejzajímavější data získaná z rozhovorů mezi lidmi a z kvantitativních šetření. Tato data ukazují vnímání demokracie českými občany a rezervy v podpoře demokracie. V postojích k demokracii lze českou veřejnost v zásadě rozdělit na dvě skupiny. Na lidi spokojené s polistopadovým vývojem (převážně sympatizanti vládních stran) a ty nespokojené (převážně stoupenci opozice). Tyto dvě skupiny také vnímají odlišně faktory, které ohrožují demokracii. Jedni se obávají populismu ze strany politiků i nárůstu extremismu jako takového, druzí jako zásadní limity vnímají nedostatečnou odpovědnost politiků a zohlednění potřeb občanů,“ vysvětluje politoložka FF UP. Studentům pak doporučuje kapitoly představující stav výzkumu demokratické teorie, konceptu úpadku demokracie. „Určitě si důležité a zajímavé informace v této knize najdou nejen tyto tři skupiny, ale velmi ji doporučuji i lidem, které baví sledovat politiku, novinářům, komentátorům politiky a veřejného dění, pedagogům,“ dodává Eva Lebedová. 

Aktivní senioři se mohou přihlásit do nových kurzů v Pevnosti poznání Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého. Program startuje 15. září a je otevřen každému bez ohledu na předchozí vzdělání a neklade překážky ani těm, kteří mají menší zdravotní omezení. Cílem je srozumitelnou zážitkovou formou posilovat poznávací a pohybové schopnosti, rozšiřovat obzory a pomáhat s orientací ve stále rychlejším a často komplikovaném světě. 

Podle lektorky a vedoucí projektu Ivany Fellnerové kurzy reagují nejen na rostoucí výskyt civilizačních onemocnění jako jsou deprese, demence, autoimunitní a psychosomatické potíže nebo problémy s pohybovým aparátem, ale také na častý pocit osamocení, ztráty sebedůvěry a společenské izolace seniorů.

Účastníky čekají interaktivní workshopy zaměřené na fyziologii lidského těla, pohyb a fyzioterapii, trénink paměti a koncentrace, jógu se zaměřením i na zdravé trávení, muzikoterapii, arteterapii i praktické dovednosti pro bezpečné fungování v online prostředí. Kurzy vedou zkušení lektoři, každý účastník navíc obdrží bohaté barevné materiály s informacemi k tématům i s představením jednotlivých lektorů.

„Snažíme se učit seniory, jak se zorientovat ve změti často protichůdných tvrzení, jak si informace ověřovat a nenechat se zahlcovat. V tom velmi pomáhají lekce psychologie a IT bezpečnosti. Ostatní lektoři pak na těchto teoretických základech staví a dále je rozvíjejí v praktických činnostech. Senioři si mohou sami vyzkoušet, jestli je pro jejich mozek náročnější řešit hlavolamy nebo zvládnout pohybové variace například při lekcích žonglování nebo tance,“ popisuje Ivana Fellnerová.

Program organizuje od roku 2016 spolek Pro poznání za podpory Olomouckého kraje. Přihlásit se je možné jednoduše na webových stránkách Pevnosti poznání (zde), kde je také podrobný program a fotogalerie z předchozích ročníků. Pokud někdo dává přednost osobnímu kontaktu, stačí přijít do pokladny Pevnosti poznání (každý den kromě pondělí od 9:00 do 17:00 hodin). Na kurz je možné zakoupit také dárkový poukaz. 
 

Rakouskou odyseou nazvali studenti Fakulty tělesné kultury UP letošní ročník Expedice PřesBar, během níž vyrazili se čtrnáctkou lidí s postižením nejen za sportovními zážitky do Alp. Navzdory fyzickým či psychickým omezením se horskými údolími pohybovali v sedlech kol a handbiků, také po vodní hladině, zdolávali skály a na závěr vystoupali až do výšky přes 2000 metrů.

Ačkoliv se studenti při plánování cesty, která má mimo jiné prověřit jejich připravenost pro práci s lidmi s postižením a zároveň ukázat, že téměř jakoukoliv překážku je možné překonat, inspirovali slavným Homérovým eposem, do rodné Ithaky, tedy Olomouce, se vrátili podstatně dříve než Odysseus. V rakouských a částečně i německých Alpách strávila nevídaná výprava týden.

Vedle studentů navazujících programů Aplikované pohybové aktivity – poradenství ve speciální pedagogice, Učitelství tělesné výchovy pro 2. stupeň ZŠ a SŠ se zaměřením na speciální pedagogiku a Kondiční trénink a psychomotorická rehabilitace bylo jejími členy také čtrnáct hostů – lidí s tělesným, smyslovým či mentálním postižením, z toho osm využívajících k pohybu vozík. Studentům se přitom podařilo od partnerů zapůjčit některé pomůcky, například motory k vozíkům či speciální „vozítka“, takže putování v horském terénu v takové sestavě bylo malinko snazší.

„Lokality, do kterých jsme zavítali, jsem vybíral podle map a Google Earth, případně podle videí na YouTube, pokud o nich již někdo něco točil, a konzultoval jsem je se spolužačkou. Dopředu jsem je reálně neznal a přímo na místě jsem ostatním připomínal, že nás může leccos potkat. Až na jeden den, kdy jedné skupině bouřka překazila sjíždění řeky, jsme nicméně všechno zvládli podle plánu a bez nehod. Dokonce jsme s vozíky a dalším vybavením otestovali i místní hromadnou dopravu, když jsme zjistili, že se do jednoho místa náš autobus nedostane,“ přiznal hlavní organizátor cesty Alexandr Hořín.

Výprava nejprve zamířila k jezeru Mondsee nedaleko Salzburgu, kde účastníci dva dny křižovali okolí na kolech i na lodích. Poté překročili německou hranici a užili si zdejších ferrat a tras soutěskami u Berchtesgadenu. Na závěr expedice se se stany a veškerým vybavením přesunuli do tyrolského Mayerhofenu, kde zdolali horu Filzenkogel vysokou 2227 metrů.

Na jejím vrcholu nechyběla ani Kristýna Odložilová, která se narodila s artrogrypózou. Jde o vzácné onemocnění, které se projevuje ztuhlostí některých svalů a kloubů. Zároveň má těžkou osteoporózu a skoliózu. „Nechodím, nestojím, bez ortézy nesedím, jsem plně odkázána na invalidní vozík a pomoc druhých. Přesto jsem se osamostatnila a už asi sedm let bydlím sama v malém bytě, kam za mnou dochází asistence,“ prozradila o sobě jedna z handicapovaných členek výpravy, která z domu zpracovává administrativu pro firmu a mimo jiné ráda cestuje.

O své účasti na expedici, o které se dozvěděla od kamaráda, dřívějšího účastníka, se prý nerozhodovala dlouho. „Šla jsem do toho po hlavě, a jak se ukázalo, bylo to jedno z nejlepších rozhodnutí v mém životě! Oproti jiným handicapovaným jsem hodně speciální případ a bez pomoci nezvládnu téměř nic. Nebyla jsem si úplně jistá, jestli zvládnu celý týden, ale zjistila jsem, že jsem opravdu mnohdy překonávala sama sebe a posouvala své limity. Za to jsem na sebe opravdu pyšná,“ uvedla.

Expediční dny v Alpách ji prý velmi dobíjely. „Nejkrásnějším zážitkem pro mě byla asi túra přes přírodní rezervaci z městečka Hirschbichl a pak celý poslední den, kdy jsme lanovkou vyjeli na Ahorn a odtud vyrazili na Filzenkogel. Myslím si, že nic krásnějšího už v životě neuvidím. Díky studentům jsem zažila něco, na co budu do smrti vzpomínat. Troufám si říct, že tak specifického hosta ještě na expedici neměli. Zhostili se toho ale naprosto skvěle, fungovali jako skvělý tým. Chci moc poděkovat všem, kteří se na organizaci Expedice PřesBar podíleli, bylo to nezapomenutelné. Ta akce je přitom krásná i tím, že jsme třeba i kolemjdoucím na horách mohli ukázat, že nic není nemožné. Díky a třeba zase někdy!“ dodala Kristýna Odložilová.

Z takové zpětné vazby mají organizátoři radost. „Když jsme se vrátili do Olomouce a hosté nám děkovali a měli slzy v očích, docházelo nám, že jsme to zvládli a že to bylo super, že to pro mnohé byl největší zážitek, který dosud v životě měli. Když pak budu mluvit za sebe, tak organizace takovéto pobytové akce v zahraničí je pro mě neocenitelnou zkušeností. Stál ten půlrok za to, i když to nebyla taková sranda, jak to třeba může vypadat,“ uzavřel Alexandr Hořín. Jen by se prý rád do některých míst vrátil a užil si je znovu, soukromě.

Expedice PřesBar (přes bariéry) je vzdělávací projekt katedry APA FTK UP, jehož realizací studenti navazujícího magisterského studia zaměřeného na pohybové aktivit osob se zdravotním postižením či znevýhodněním získávají cenné zkušenosti a kompetence pro své budoucí povolání. Zároveň tak i veřejnosti ukazují, že handicap nemusí být ve sportovním vyžití žádnou překážkou. Letošní expedice byla již třináctou, kterou studenti FTK UP připravili. V minulosti navštívili mimo jiné Norsko, Německo, Slovinsko nebo Korsiku, také Česko a Slovensko. Více o expedici na Facebooku.

Léto, prázdniny a dovolené jsou ideálním časem, kdy můžeme zpomalit, nadechnout se a zamyslet se i nad věcmi, které během roku snadno přehlížíme. Třeba nad tím, jakým způsobem žijeme – co jíme, jak cestujeme, kde a jak nakupujeme, kolik odpadu za sebou zanecháváme.

Udržitelnost a odpovědné chování jsou aktuálním tématem v celé společnosti a ani naše univerzita nestojí stranou. Možná si ale kladete otázku: co s tím můžu udělat já? Právě o tom bude náš letní seriál. V osmi krátkých článcích vám nabídneme konkrétní a snadno použitelné tipy, jak žít udržitelněji – doma, na cestách i v práci.

Díl čtvrtý: Udržitelná móda – autorská i z druhé ruky

Udržitelnost se v módním průmyslu skloňuje stále častěji – značky lákají na trička z biobavlny, recyklovaný polyester nebo „férové“ podmínky ve výrobě. Skutečnost však bývá jiná. Většinu dnes vyráběného oblečení můžeme označit jako fast fashion – rychlou módu, která klade důraz na nízkou cenu a rychlost výroby, nikoli na kvalitu nebo dopad na životní prostředí a společnost.

Textilní výroba zanechává obrovskou ekologickou stopu – podílí se na 10 % globálních emisí CO₂ a je zodpovědná za přibližně 20 % celosvětového znečištění vody. Při praní syntetických materiálů se každoročně do oceánu uvolňuje odhadem 0,5 milionu tun mikrovlákna.

Co s tím? V současnosti roste zájem o pomalejší, etičtější alternativy – tzv. slow fashion, lokální značky nebo second handy. Zapomeňme na chvilku na Vinted – největší online tržiště s použitými oděvy a doplňky – a pojďme se projít po Olomouci.

Začít nemůžeme nikde jinde než v UPointu – právě zde se totiž v roce 2015 zrodila kolekce UniWearCity, která je první českou univerzitní značkou oblečení. Za návrhy stojí absolventka UP Alex Monhart a všechny modely jsou vyrobené v České republice. UPoint dále nabízí spoustu dalších oděvů i doplňků od dětských body přes čepice a šály až po laboratorní pláště.

Nedaleko od UPointu je možné nakoupit autorskou módu například ve Flop shopu nebo olomoucké pobočce Place store. Kousky z druhé ruky pak nabízí nespočet second handů. Jedním z nich je Moment – dobročinný sekáč, který ze svého zisku podporuje české neziskovky. Díky spolupráci s Udržitelnou univerzitou v něm mohou studenti a vyučující UP (s kartou ISIC/ITIC/IYTC) využít 20 % slevu.

Několikrát do roka se otevírají další příležitosti k nákupu originálního a lokálního oblečení i doplňků – jsou jimi pravidelné trhy. Jednou ročně Dizajntrh (letos 22.–23. listopadu) či Mint Market (20. září), víckrát pak Flerjarmark (nejbližší 12.–13. září) a Vintage Market (nejbližší 17. srpna, kde na vás čeká i bleší trh nejen s oblečením, ale i věcmi do domácnosti, knihami či rostlinami.

Dvakrát za rok pořádá bleší trh s výměnou oblečení i Udržitelná univerzita – v květnu jako součást Olomouckého majálesu UP a v září během Meet UPu. Na nejbližší se tak můžete těšit už 23. září.
 

Další díly seriálu Udržitelné léto s UP:
1. Jedeme na dovolenou
2. Sdílená doprava – po Olomouci i Kanárských ostrovech
3. Udržitelné nakupování v Olomouci

Beskydy. Stačí jen pojmenování jejích rodných hor vyslovit a už jí naskakuje husí kůže. Jsou jejím domovem, zdrojem energie, inspirací pro hudební tvorbu. A bez muziky si neumí představit život. Když na pódiu pohodí vlnitou hřívou, rozehraje akordeon a do mikrofonu spustí svým altem, je to strhující zážitek. Také ale výkon, který byste nečekali od absolventky Fakulty tělesné kultury UP. Jenže Kateřina Kouláková alias Kaczi není její typickou absolventkou.

Na olomouckou rekreologii přivedla rodačku z Beskyd vášeň pro pohyb, po roce prezenčního studia ji ale láska k hudbě a zpěvu přetáhla do Prahy, kde se dostala na Konzervatoř Jaroslava Ježka. Na Neředín dále jezdila jako „dálkařka“.

„Byla to zábava, velmi ráda na rekreologii vzpomínám. Naučila jsem se plavat a spoustu dalších sportů, také řadu praktických věcí, které využívám dosud. Měla jsem možnost zapojit se do různých, i mezinárodních projektů a především jsem se seznámila se skvělými lidmi. To vůbec nejcennější, co mi rekre dala, jsou Lucka Borová a Terezka Scharda, dvě velmi dobré kamarádky. S Terezkou jsme se paradoxně seznámily na zážitkovém kurzu na Lipnici, přestože je ze sousední vesnice,“ říká Kaczi.

V muzikantském prostředí se pohybuje od mala, a tak není divu, že zkušenosti z výchovných koncertů rodinné kapely zužitkovala ve své bakalářské práci. „S využitím písní a příběhů osobností jako Janis Joplin nebo Jim Morisson jsme upozorňovali na to, že užívání alkoholu a drog vede ke špatnému konci, věnovali jsme se i AIDS nebo třeba šikaně. Snad to těm žákům, kteří na koncerty chodili, něco dalo. Moje bakalářka nicméně prošla,“ vzpomíná muzikantka, která ovládá kytaru, ukulele nebo zmíněný akordeon, na který se naučila kvůli svému dědovi.

První vlastní písně byly ovlivněné rockem a s anglickými texty, komentuje je jako krásné a naivní mládí, kdy si myslela, že zboří svět. Výrazněji se jí ale podařilo dát o sobě vědět až o pár let později s česky zpívanými singly Nahá a Konec kariéry, ve kterých se snoubí písničkářství s moderními trendy i něčím z pověstné rázovitosti severní Moravy.

„To byla doba takového mého přechodu, očisty. Uvědomila jsem si, že nedávám hudbě, co bych jí dávat chtěla, a dělám spoustu jiných aktivit. Jako součást očisty jsem se vydala na pouť do Santiaga de Compostela, a když jsem se vrátila, začala jsem se hudbě věnovat naplno, tělem, duší i financemi. Rozhodla jsem se být muzikantkou na plný úvazek, což byla určitě těžší cesta, ale dávalo mi to smysl a vyplatilo se to,“ přibližuje Kaczi, která má nyní na svém kontě již řadu singlů, dvě plnohodnotná alba, připravuje další a zároveň koncertuje nejen napříč Českem.

Její specialitou jsou vystoupení na horách, se kterými začala, jak jinak, v rodných Beskydech, na Lysé hoře. „Reagovala jsem tak na lockdown během covidu, prostě jsem chtěla hrát. Tak jsem vzala nástroje a šla nahoru. Troufnu si říct, že z koncertů na Lysé se už stal fenomén, co vím, jezdí na ně lidé z různých koutů republiky jako na dovolenou. A mě to spojení hor a hudby také velmi baví, takže v tomto konceptu, kdy necestuješ jen za hudbou, ale za širším zážitkem, chci určitě pokračovat. Stále se dívám po dalších netradičních a atraktivních lokalitách.“

Zatímco pro její koncerty jsou dobrá mainstreamová místa, jako je třeba právě Lysá hora nebo Pustevny, když do hor vyráží bez hudebních nástrojů, vyhledává spíše klidné kouty s minimem lidí. „Dala jsem si takový úkol – chci Beskydy projít do poslední cestičky. Je tu spousta bezejmenných kopců a kouzelných míst, kam nevedou ani turistické značky a která jsou velmi nabíjející. Zrovna nedávno jsem jeden takový krásný kopec našla,“ dodává Kaczi.

Připouští přitom, že by si snad i dokázala představit žít někde jinde než v Beskydech. Ale život bez hudby, to ne. „Občas mě napadne, co když mě přestane bavit. Ale pak vezmu do ruky kytaru nebo harmoniku, začnu zpívat nebo tancovat a je jasno. Muzika je zarytou součástí mého života a bez ní to prostě nejde.“

Kateřina Kouláková alias Kaczi (* 1991)

Absolventka rekreologie na Fakultě tělesné kultury UP a Konzervatoře a VOŠ Jaroslava Ježka v Praze, zpěvačka, hudebnice, skladatelka, milovnice a propagátorka rodných Beskyd. Na svém kontě má dvě alba Kněhyně (2024) a Nahá (2021) a EP Polonahá (2019), její specialitou jsou koncerty na horách. Už v roce 2012 zvítězila v soutěži CzechTalent Zlín, později byla za svou tvorbu nominována na ceny Jantar a Anděl. Má zkušenosti i jako lektorka zpěvu a moderátorka. Kromě hudby, bez které nemůže být, je jejím velkým koníčkem pohyb, ať už jde o procházky, běh nebo třeba tanec.

Text vyšel v aktuálním vydání magazínu Žurnál UP.

Rozmanitá a mnohovrstevnatá. Taková je určitě Univerzita Palackého. Jaký je ale zaměstnavatel? Je spravedlivá? Je flexibilní a dokáže reagovat na měnící se potřeby zaměstnanců? To jsou některé z otázek, na které by měl odpovědět projekt Zavádění flexibilní a diverzitní kultury na UP.

Svět se v posledních letech dramaticky proměnil. Je rychlejší, nabízí mnohem více příležitostí. Zároveň se ale zvyšují nároky, objevují se nové a nové technologie a abychom v práci obstáli, je třeba se stále učit. K tomu se musíme vypořádat s každodenní realitou kolem nás, zvládnout ekonomické dopady světových konfliktů a pandemií. A když se přidají zcela běžné starosti o naše blízké, sem tam nějaký zdravotní problém, není toho úplně málo, co musíme při práci zvládnout. Proto je logické, že změnit přístup i podmínky pro pracující musí i zaměstnavatelé – včetně univerzit. Jak konkrétně tomu může pomoct projekt ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) s poněkud úřednickým názvem a jaká specifika má právě akademické prostředí, ví Markéta Šupplerová, vedoucí oddělení řízení lidských zdrojů UP.

Univerzita není úplně klasický zaměstnavatel jako firma nebo státní úřad. Máme více typů profesí – od akademiků přes vědce až po tzv. THP. Projekt MPSV je určen různým typům zaměstnavatelů, ale zadání je stejné pro všechny. Čím je zajímavý pro nás?

Právě tím, že naše akademické prostředí je specifické, a musíme tak být schopni v té pestrosti, kterou univerzita má, nabídnout i řád a pravidla. A také informace o tom, co je možné, na co má kdo nárok a podobně. Víme, že máme nedostatky. Ukázalo nám to už dotazníkové šetření, které jsme museli provést, abychom mohli být vůbec zařazeni do tohoto projektu. Mimochodem, už to byla docela výzva, protože podmínkou bylo získat odpovědi nejméně od 30 procent všech zaměstnanců. Trošku jsme se toho obávali, protože víme, že naši zaměstnanci jsou přehlceni různými dotazníky, průzkumy, anketami a podobně. Povedlo se nám to a do dotazníkového šetření se zapojilo více než tisíc zaměstnanců napříč celým univerzitním pracovním spektrem.

Jaké byly první výstupy?

Hodně zajímavé a posloužily jako základ při formulování cílů projektu. Ukázaly nedostatky, kterým se musíme věnovat a které souvisejí především se slaďováním pracovního a rodinného života. To je oblast, v níž je korporátní nebo komerční sféra už před námi. To naše „zpoždění“ má své historické důvody. Pracovní rytmus na univerzitě se řídí jinými pravidly než v běžné firmě. Zjednodušeně řečeno nemáme píchačky, náš rok se dělí na semestry, akademici nemají běžně evidovanou pracovní dobu. Ten režim je zkrátka jiný, volnější a je pravda, že jsme jako personalisté dosud věnovali sladění práce a soukromí jen malou pozornost.

Z šetření nám ale vyšlo, že neexistence pravidel vede k nerovnému přístupu, kdy různá pracoviště i vedoucí mají odlišný postoj k naplňování požadavků zaměstnanců. Někdo souhlasí s pružnou pracovní dobou, jiný ne, stejně tak v případě práce z domova, zkráceného úvazku, úpravy pracovní doby či možnosti sladit práci s péčí o malé děti nebo blízké osoby a podobně.

Znamená to tedy, že budete mapovat fungování univerzity a snažit se pravidla sjednotit?

Jedním z našich cílů je nastavit obecná pravidla sladění pracovní a soukromé sféry života. Na jaře jsme s bývalým panem rektorem uzavřeli tzv. Deklaraci o slaďování pracovního a rodinného života.

To je ale jen deklarativní vyjádření…

To ano, ale je to i první oficiální vyjádření toho, že univerzita bude v maximálně možné míře umožňovat svým zaměstnancům slaďovat ty dvě oblasti života, o nichž mluvím. Samozřejmě za podmínky, že tím není ohroženo fungování školy jako takové.

Pravidla se vyvíjejí, mění se zákoník práce, a když nejsem odborník, ani nevím, na co mám nárok.

Proto jsme začali pořádat i pravidelná školení pro vedoucí zaměstnance – oddělení, kateder atd. Ministerstvo například chce, aby zaměstnavatelé nabízeli a umožňovali, pokud to lze, flexibilní formy práce. To ale můžete dělat jen tehdy, když víte, že tato forma existuje a co vlastně obnáší. Proto se nevěnujeme jen vzniku metodiky, s níž se bude moct každý seznámit, ale i workshopům pro vedoucí pracovníky, které by se postupem času, doufám, mohly stát součástí povinného vzdělávání. Měli by se tak dozvědět, co zaměstnavatel musí ze zákona poskytnout, co může, jaké jsou limity jednotlivých forem práce, pro koho jsou vhodné a podobně. Oni jsou totiž v první linii personální práce a jejich chování a znalosti určují, jak to bude na univerzitě fungovat a jak se bude se zaměstnanci pracovat. Jako zaměstnavatel je univerzita v řešení této problematiky teprve na začátku.

Chcete tedy nastavit základní pravidla, která by byla společná pro všechny?

Přesně. Základ pravidel nebo principů, které by platily stejně napříč univerzitou. Pokud má všechno, o čem jsme mluvily, fungovat, musí být postupy a pravidla transparentní a rovnoprávné.

Jaký je podle vás, jako vedoucí oddělení lidských zdrojů, ideální stav vztahu mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem na univerzitě?

Ideálně by univerzita měla mít ve všech dokumentech, včetně strategických, jasně zdůrazněnou péči o zaměstnance. Prioritami univerzity jsou samozřejmě vzdělávání a bádání, ale nic z toho nelze dělat bez lidí – a to na všech pozicích. Od dělnických profesí přes THP, akademiky po vědce. Ke všemu jsou potřeba lidé, zaměstnanci, a ti by měli být v centru zájmu instituce. Myslím, že to nám občas uniká. A to se snažíme změnit.

Projekt „Zavádění flexibilní a diverzitní kultury na UP“, reg. č. CZ.03.01.02/00/22_012/0003817, je realizován v rámci Operačního programu Zaměstnanost plus, spolufinancován Evropskou unií.

V hlavním taiwanském městě Tchaj-pej proběhlo v tomto týdnu první taiwansko-české fórum o vysokém školství, jehož cílem je rozšířit spolupráci a výměny v oblasti vzdělávání mezi oběma zeměmi. Setkání se účastnili zástupci českých univerzit a dalších vysokých škol, Univerzitu Palackého reprezentovali rektor Michael Kohajda a prorektorka pro mezinárodní vztahy Ivona Barešová. Akci uspořádal Dům zahraniční spolupráce – národní agentura pro mezinárodní vzdělávání a výzkum (DZS), Česká hospodářská a kulturní kancelář v Tchaj-peji a Nadace pro mezinárodní spolupráci ve vysokém školství Taiwanu (FICHET).

Fóra se účastnilo více než 130 zástupců z pěti desítek taiwanských institucí terciárního vzdělávání a sedmnácti českých vysokých škol včetně sedmi rektorů českých univerzit. Účastníci diskutovali o současném stavu vysokoškolského vzdělávání v obou zemích, o nových možnostech rozvoje spolupráce mezi průmyslem a akademickou obcí a také o výchově mladých talentů. Součástí byly také bilaterální schůzky, při nichž mohly instituce z obou stran dále diskutovat o potenciálních partnerstvích či konkrétních projektech.

„Probírali jsme možnosti nové nebo rozšíření současné spolupráce. V první řadě bychom rádi posílili výměnu studentů oběma směry, dále hledáme možnosti výzkumné spolupráce. Potěšilo mě zejména jednání s National Taiwan University, která aktuálně v žebříčku QS World University Rankings zaujímá skvělé 63. místo. Od ní se má naše UP ještě hodně co učit. Se zástupci National Chengchi University jsme diskutovali o programu spolupráce mezi Taiwanem a ČR v oblasti polovodičů, zejména čipů, přičemž taiwanská strana podporuje jejich výrobu v Evropě,“ uvedl k jednáním rektor Michael Kohajda.

Loni v lednu podepsalo 14 českých univerzit a akademická aliance univerzit tvořená 12 taiwanskými vysokými školami memorandum o porozumění, které podtrhuje závazek obou stran prohlubovat spolupráci v oblasti vzdělávání a výzkumu. Navzdory jazykovým bariérám studuje v současné době v České republice více než 340 taiwanských studentek a studentů, naproti tomu 240 českých studentek a studentů se vzdělává na Taiwanu. Podle údajů DZS se v loňském roce Taiwan zařadil mezi deset zemí, které do Česka vysílají nejvíce studentů na výměnné pobyty.

Přírodovědecká fakulta UP se na týden proměnila v útočiště pro mladé vědce. Třicet šest nadaných středoškoláků z celé České republiky a Slovenska se sjelo na sedmý ročník Letní školy Badatele, akce, která si klade za cíl probudit zájem mladých lidí o přírodní vědy a ukázat jim, že věda může být nejen zajímavá, ale i zábavná. Nechyběly laboratorní experimenty, přednášky i týmové aktivity.

„Od malička mě baví přírodní vědy. Letní škola je pro mě skvělá příležitost, abych se ve svých vědomostech posunula dál a zjistila, jak funguje vědecký výzkum. Pomáhá mi to ujasnit si, čemu se chci věnovat v budoucnu. Zatím se mi nejvíce líbila přednáška Petra Dvořáka nazvaná Rekonstrukce evoluce života pomocí sekvencí DNA,“ uvedla Eliška Strebnická ze Střední odborné školy Šumperk. „Jsem ráda, že je tady od všeho něco, že si můžeme vybrat, co nás baví,“ dodala její spolužačka Ema Skřepská.

Přednášející z různých kateder přírodovědecké fakulty a dalších institucí představili studentům své obory a seznámili je s nejnovějšími poznatky a trendy. Studenti tak měli možnost získat komplexní přehled o různých aspektech přírodních věd a inspirovat se pro další studium a výzkum.

„Během dopoledního programu se studenti aktivně zapojili do experimentálních cvičení, například na katedrách anorganické a organické chemie. Katedra zoologie jim nabídla možnost účastnit se odchytu ptáků a jejich kroužkování, zatímco katedra experimentální fyziky je zasvětila do tajů mikrosvěta prostřednictvím workshopu elektronové mikroskopie,“ uvedla organizátorka letní školy Lucie Brulíková z katedry organické chemie.

Studenti si také vyzkoušeli práci s částicovou kamerou a v laboratoři katedry biofyziky si na rostlinách ověřili platnost fyzikálních zákonů. „Katedra geologie představila klimatické změny v průběhu čtvrtohor a jejich možné důsledky a katedra biochemie poukázala na stresové situace u rostlin. Kromě toho studenti získali informace o umělé inteligenci a naučili se správně pracovat s daty,“ dodala Lucie Brulíková.

Dopolední program byl doplněn čtyřmi večerními přednáškami od dalších odborníků z různých oblastí. Studenti tak měli možnost vyslechnout si například příběh o vývoji atomové bomby či přednášky zaměřené na klíčové objevy v biochemii nebo aktuální témata, jako je cílená léčba nádorů v hematologii pomocí T-lymfocytů.

„Kromě odborného programu byla nedílnou součástí Letní školy Badatele také řada doplňkových aktivit, které umožnily studentům navzájem se lépe poznat a navázat nová přátelství. Mezi tyto aktivity patřila například akce Zašifrováno, návštěva zoologické zahrady nebo grilování. Závěrečný den byl věnován prezentaci výsledků týmové výzvy a vyhodnocení projektů. Studenti prokázali své schopnosti a kreativitu při řešení zadaných úkolů, a přestože soutěž byla náročná, provázela ji přátelská atmosféra. Těšíme se na další ročník a doufáme, že se opět setkáme s nadšenými a talentovanými studenty,“ uzavřela Lucie Brulíková.

O aktuálním významu tajemství Trojice v myšlení, vědě a kultuře se bude hovořit na konferenci Triertium: Trinitární syntéza moudrosti, kterou chce Cyrilometodějská teologická fakulta UP nabídnout nový pohled na duchovní zdroje evropské civilizace. Mezioborové odborné setkání se na fakultě uskuteční ve dnech 3.–5. prosince.

Konference se zúčastní nejvýznamnější osobnosti křesťanského myšlení v dialogu s intelektuálním a kulturním prostředním střední Evropy. S úvodní veřejnou přednáškou vystoupí Piero Coda, generální sekretář Mezinárodní teologické komise a přední systematický teolog zabývající se trinitární ontologií. Mezi hlavními řečníky je také bývalý italský ministr kultury a významný politický filozof Rocco Buttiglione, zakladatel tzv. radikální ortodoxie John Milbank, emeritní arcibiskup granadský Francisco Javier Martínez Fernández nebo Emmanuel Gabellieri, francouzský filozof proslulý svými studiemi o dialogu mezi teologií a fenomenologií.

Představí se také další veřejně známé osobnosti a odborníci z celého světa, kteří přinesou podněty ze současné filozofie, teologie, ale i umění či společenských a přírodních věd včetně ekologie nebo umělé inteligence.

„Název konference Triertium je inspirován Komenského projektem jednoty věd a umění v trinitárním myšlením. Hlavním cílem je propojit filozofickou a teologickou reflexi o Trojici s transdisciplinárními snahami o komplexní syntézu vědeckého poznání a lidské zkušenosti. Zamyslíme se nad tím, jestli by se myšlení inspirované tajemstvím Trojice mohlo stát duchovním základem jednoty poznání, svobody a tvořivosti v současné společnosti,“ uvedl koordinátor pořádající výzkumné skupiny Triertium Eduard Fiedler z katedry filozofie a patrologie CMTF UP.

Registrace na konferenci je otevřena pro všechny zájemce, a to až do 31. října. Studující a akademičky a akademici Univerzity Palackého se mohou registrovat zdarma, ostatní zájemci mohou do konce září využít slevu z poplatku. K aktivní účasti je pak možné se přihlásit do konce srpna.

Podrobnější informace k programu, vystupujícím a možnostem registrace jsou k dispozici na webových stránkách Triertium.cz.

Na webu Triertium.cz jsou představeny i další aktivity mezinárodní výzkumné skupiny, mezi které vedle publikování odborných prací patří na CMTF UP pravidelně pořádané tematicky zaměřené badatelské semináře. Tým také spolupracuje s filmovým štábem oceňovaného režiséra Václava Kadrnky, který připravuje celovečerní umělecký dokument Triunity o Trojici a trinitárním chápání reality a který bude natáčet i na chystané konferenci. Odborná činnost výzkumné skupiny je podpořena tříletým juniorským grantem Trinitarian Ontologies: A New Philosophical Investigation into Trinitarian Relationality, jehož hlavním řešitelem je Eduard Fiedler. Nedávný rozhovor s ním si můžete přečíst zde.

Zájemcům, kteří si chtějí své základní znalosti v oblasti molekulárně dynamických (MD) simulací rozšířit o metody používané ke studiu složitých systémů, je určena letní škola Molekulární popisy komplexních biosystémů, která se uskuteční 8. a 9. září v národním superpočítačovém centru IT4Innovations na VŠB-TUO. Akci organizují Petra Čechová, Petra Kührová a Markéta Paloncýová z CATRIN Univerzity Palackého s organizační podporou Michala Otyepky a uskuteční se pod záštitou COST Action CA21101 „COSY“. Registrace bude ukončena 21. srpna.

Cílem školy je poskytnout ucelený přehled nástrojů a přístupů ke zkoumání komplexních struktur, včetně teorie silových polí, kombinace různých molekulárních typů a následných analýz.

„První den dvoudenní školy se zaměří na úvod do silových polí využívaných MD simulacích a jejich pokročilejší využití, jak v atomární, tak v hrubozrnném rozlišení. Následovat budou přednášky a workshopy zaměřené na simulační postupy u systémů obsahujících biomolekuly, například nukleové kyseliny či lipidy, které budou probírány odděleně. Druhý den se pozornost přesune na nanomateriály a proces kombinace různých typů systémů,“ přiblížila program Petra Čechová.

Účast na škole je bezplatná a je určena studentům a výzkumníkům se znalostmi z oblasti molekulární dynamiky. Škola bude probíhat v anglickém jazyce. Zájemci se mohou registrovat zde.

Interaktivní muzeum vědy Pevnost poznání, které spadá pod Přírodovědeckou fakultu UP, povede od 1. září 2025 David Smrčka. Ve funkci nahradí Matěje Dostálka, jenž stál v čele centra deset let a před nedávnem se stal prorektorem univerzity. Nový ředitel si klade za cíl rozvíjet hlavní poslání Pevnosti, tedy přibližovat vědu veřejnosti srozumitelnou a atraktivní formou. Mezi jeho priority patří také posílení vazeb s přírodovědeckou fakultou, rozšíření spolupráce s fakultními školami a intenzivnější práce se středoškolskými studenty.

„Matěj Dostálek vykonával funkci ředitele deset let. Byl u překonávání porodních bolestí nově vznikající jednotky a povedlo se mu z centra popularizace vybudovat stabilní součást fakulty. Za odvedenou práci mu patří velké poděkování,“ uvedl děkan PřF UP Martin Kubala.

Do výběrového řízení na post ředitele Pevnosti poznání se přihlásilo pět uchazečů. „Vnímám to jako pozitivní signál, že lidé považují Pevnost poznání za perspektivní pracoviště, do jehož rozvoje jsou ochotni investovat svůj čas a úsilí. Komise vyhodnotila všech pět kandidátů jako způsobilé, jednomyslně pak doporučila Davida Smrčku,“ doplnil děkan.

David Smrčka vystudoval aplikovanou fyziku na PřF UP, kde v letech 2008 až 2011 absolvoval bakalářské studium a následně pokračoval v navazujícím magisterském programu, který ukončil v roce 2013. Vědeckou dráhu rozvinul během doktorského studia na téže fakultě, které dokončil v roce 2019. Své vzdělání si rozšířil o doplňkové pedagogické studium učitelství fyziky, které absolvoval v letech 2022 až 2024.

„Úspěch ve výběrovém řízení vnímám jako velkou čest a zároveň závazek vůči Pevnosti poznání, která dlouhodobě sehrává významnou roli v popularizaci vědy. Rád bych navázal na dosavadní práci a rozvíjel spolupráci s přírodovědeckou fakultou, a to jak v oblasti vzdělávacích programů, tak i v přenášení vědeckých poznatků směrem ke středoškolským studentům,“ řekl David Smrčka.

Ve funkci ředitele Pevnosti poznání se zaměří na přiblížení vědeckého výzkumu široké veřejnosti, intenzivnější práci se středoškolskými studenty a navázání užší spolupráce s fakultními školami. „Chci hledat cesty, jak mladým lidem ukázat krásu přírodních věd. Věřím, že Pevnost poznání může být silným impulzem, který je může nasměrovat ke studiu přírodních věd, ideálně na naší přírodovědecké fakultě,“ dodal.

David Smrčka působí na přírodovědecké fakultě již řadu let, vědecky se zpočátku věnoval materiálovému výzkumu, zejména studiu fázových změn při krystalizaci amorfních kovových pásků. Postupem času se však jeho profesní směřování posunulo blíže ke vzdělávání. V současnosti se zabývá využitím digitálních nástrojů ve výuce fyziky, především rozšířenou a virtuální realitou. Ve spolupráci s katedrou experimentální fyziky, na které působil, se dlouhodobě věnoval také popularizaci vědy. Pravidelně se zapojoval do akcí, jako jsou Přírodovědný jarmark nebo Noc vědců.

„Během své akademické dráhy jsem zjistil, že mě nejvíce naplňuje práce se studenty a předávání znalostí. Věřím, že nabyté znalosti dokážu zužitkovat ve své nové pozici ředitele Pevnosti poznání," doplnil David Smrčka.

Karcinom prostaty je druhou nejčastější příčinou úmrtí mužů a stále v mnoha ohledech tajemným onemocněním, kterému se lékaři a vědci pokoušejí „přijít na kloub“. Svým dílem k této snaze přispěla i Eva Chrenková, která se během doktorského studia pod vedením Jana Bouchala z Ústavu klinické a molekulární patologie Lékařské fakulty UP zabývala tím, jestli lze pro zlepšení péče o pacienty s rakovinou prostaty v pokročilém stádiu využít jejich krev.

Ač v diagnostice i léčbě nádorových onemocnění došlo v poslední době k velkému posunu, výzvou pro odborníky jsou rezistence na obvyklé terapeutické přístupy, kdy se nádor přizpůsobí léčbě a může dále růst a metastázovat. Důležité informace pro rozhodnutí o nejvhodnějším nastavení další léčby by mohl přinést rozbor odebrané pacientovy krve.

„Chtěli jsme zohlednit individualitu kaž­dého pacienta a jeho konkrétního nádoru. Zvolili jsme metodu tekuté biopsie, tedy odběr tělní tekutiny a jeho následnou molekulární analýzu. Odběry jsme prováděli u pacientů s pokročilým karcinomem prostaty na Onkologické klinice LF UP a Fakultní nemocnice Olomouc před zahájením terapie a následně každé tři měsíce. Po izolaci volných DNA a RNA molekul z krevní plazmy jsme analyzovali přítomnost určitých znaků, které mají souvislost s vývojem metastáz nebo selháním dosavadní léčby. Mezi takové znaky patří například amplifikace genu pro androgenový receptor, na který se soustředí tzv. ARPI léčba, nebo zvýšená produkce miRNA-375, která má spojitost s přítomností metastáz a koreluje právě se selháním ARPI terapie,“ přiblížila molekulární bioložka Eva Chrenková.

Pro výzkum se podařilo získat kolekci opakovaných odběrů od 330 pacientů. Přes tisíc vzorků je nadále zkoumáno pro hlubší porozumění biologie karcinomu prostaty. „Brali jsme v potaz i znaky zánětu a obecného zdravotního stavu pacienta, jako jsou CRP, krevní destičky, lymfocyty, monocyty a další bílé krvinky a jejich poměry. Ty se běžně stanovují v nemocnici a lékaři mají tyto údaje k dispozici. Nám se přitom podařilo zjistit, že hladiny krevních destiček a některých dalších z těchto znaků mohou sloužit k odhadu přežití pacientů a podat doplňkovou informaci o tom, jak asi bude pacient na léčbu reagovat.“

Svou prací zaujala i v Nadačním fondu UP. Díky jeho podpoře navázala spolupráci s výzkumnou skupinou Juliany Winkler na Lékařské univerzitě ve Vídni, kde ještě před obhajobou své dizertace nastoupila jako postdoktorand. „Koncept Nadačního fondu UP považuji za výborný. Díky fondu jsem mohla vyjet na zahraniční stáž, rozšířit si vědomosti o metastázách na buněčné úrovni a také přispět k jejich výzkumu u druhého hormonálně závislého nádoru – karcinomu prsu. Projekt, kterému se nyní věnuji ve Vídni, se zaměřuje na to, proč metastáze vznikají tak, jak vznikají, a jakou roli v tom hrají nenádorové buňky. Není to přímé pokračování mé dizertace, ale spíše přirozený posun od znaků, které jsou s rozvojem nádorového onemocnění spojeny, k výzkumu biologie, která za nimi leží,“ dodala mladá vědkyně.

Tento text původně vyšel v magazínu Žurnál, jehož elektronickou verzi si můžete stáhnout zde.

Léto, prázdniny a dovolené jsou ideálním časem, kdy můžeme zpomalit, nadechnout se a zamyslet se i nad věcmi, které během roku snadno přehlížíme. Třeba nad tím, jakým způsobem žijeme – co jíme, jak cestujeme, kde a jak nakupujeme, kolik odpadu za sebou zanecháváme.

Udržitelnost a odpovědné chování jsou aktuálním tématem v celé společnosti a ani naše univerzita nestojí stranou. Možná si ale kladete otázku: co s tím můžu udělat já? Právě o tom bude náš letní seriál. V osmi krátkých článcích vám nabídneme konkrétní a snadno použitelné tipy, jak žít udržitelněji – doma, na cestách i v práci.

Díl třetí: Udržitelné nakupování v Olomouci

Nakupovat udržitelně znamená přemýšlet o tom, co kupujeme, odkud to pochází, jak dlouho to vydrží a co se s tím stane, až to doslouží. Nejde jen o „ekologické“ zboží, ale o celkový přístup: kupovat méně, ale kvalitněji, dávat přednost místním a eticky vyráběným produktům, vyhýbat se zbytečnému obalovému odpadu a podporovat obchody, které sdílejí podobné hodnoty. V dnešním dílu vám představíme několik možností, jak se vybavit třeba na dovolenou i do domácnosti.

UPoint

Nemůžeme začít jinde než v našem univerzitním obchodě a informačním centru. UPoint od roku 2015 nabízí řadu praktických předmětů, které dokážou zpříjemnit den a zároveň připomínají univerzitu. Od svého vzniku klade důraz na lokální výrobce, z nichž mnozí vzešli z řad studentů či absolventů UP. Pořídit si můžete například síťovku na nákup, znovupoužitelnou lahev, nicknack nebo kelímek, které si můžete vzít s sebou i na výlet. V loňském roce zhodnotila Udržitelná univerzita celý sortiment UPointu z hlediska dopadu na životní prostředí. Ty nejudržitelnější produkty (32 % nabídky) tak teď poznáte podle nálepky.

Nákupy z druhé ruky

Spousta věcí na světě hledá nového majitele – možná čekají právě na vás. A kde?

• Online Bazar UP – univerzitní aplikace pro výměnu soukromého i univerzitního majetku
• Freeshop – univerzitní re-use centrum je otevřeno většinou během semestru
• Druhá Dobrodruhá – charitní re-use centrum se spoustou věcí do domácnosti, nábytkem, knihami i gramodeskami
• Re-use centrum Andělská – provozují Technické služby města Olomouce v prostorách lodního kontejneru, který je součástí sběrného místa Andělská
• Zapomenout nesmíme ani na množství dalších bazarů, antikvariátů nebo second handů – na udržitelnou módu se podíváme v příštím dílu.

Lokální a čerstvé

Hlavní trhy na olomoucké tržnici se konají ve středu a v sobotu. Vyrazit můžete také přímo za olomouckými pěstiteli, např. Ze-za-hrátky nebo Mezi poli. Minout byste neměli ani bezobalový obchod GRAM, To pravé z Moravy nebo Grunt Vlkovi. Nakupováním v takových obchodech a dalších desítkách pekáren, řeznictví či prodejen s ovocem a zeleninou navíc pomáháme udržet město a jeho centrum živé – i to totiž můžeme považovat za jeden z aspektů udržitelnosti.
 

Další díly seriálu Udržitelné léto s UP:
1. Jedeme na dovolenou
2. Sdílená doprava – po Olomouci i Kanárských ostrovech

Institut celoživotního vzdělávání Filozofické fakulty UP nově nabízí vzdělávací program Udržitelnost a etika v projektovém managementu. Program je opatřen mikrocertifikátem a jeho pilotní verze je otevřena zaměstnancům a studentům Univerzity Palackého zdarma.

Nový vzdělávací program Filozofické fakulty UP Udržitelnost a etika v projektovém managementu, zaměřený na rozšíření znalostí a dovedností v oblasti udržitelnosti a etiky, propojuje základy projektového řízení s aktuálními tématy, jako jsou etika, společenská odpovědnost, ESG či principy udržitelnosti. Jeho cílem je vybavit účastníky konkrétními nástroji a přístupy, které jim pomohou řídit projekty citlivě, odpovědně a s ohledem na širší společenské dopady.

„Projektoví manažeři se ve své profesní praxi stále častěji setkávají s tématy etiky a udržitelnosti. Aby s nimi mohli pracovat při přípravě i realizaci projektů, potřebují se sami v těchto oblastech orientovat. Právě k tomu by jim měl pomoci nově otevřený kurz," uvedla k tématu ředitelka Institutu celoživotního vzdělávání FF UP Terezie Řezníčková.

V akademickém roce 2025/2026 se uskuteční pilotní verze kurzu. Cílem je ověřit strukturu a obsah výuky, které budou následně dále rozvíjeny. Úvodní tutoriál se uskuteční už 10. září, poté se kurz rozdělí do dvou tematických bloků – etika a udržitelnost. 

„V letošním roce je program určen zaměstnancům a studentům UP a je nabízen bezplatně. Rádi bychom nejprve získali zpětnou vazbu přímo z prostředí univerzity, než program otevřeme veřejnosti," doplnila Terezie Řezníčková. 

Forma výuky je kombinovaná, některé části budou online, většina však prezenčně. Po úspěšném absolvování získají jeho účastníci mikrocertifikát. Zájemci se již nyní mohou hlásit zde.

Udržitelnost a etika v projektovém managementu

10.–17. září 2025

Počet účastníků je omezen na 15 osob.

Základní informace k programu: ISCED-F: 0413 Management a správa, typ hodnocení (způsob ověření) kurzu: kolokvium, počet kreditů za absolvování kurzu: 3 kredity. Předpoklady potřebné k zápisu do programu CŽV: Středoškolské vzdělání; základní znalost projektového managementu VŠ. Program je výstupem projektu Podpora zelených dovedností a udržitelnosti na Univerzitě Palackého, NPO_UPOL_MSMT-2118/2024-4.

Komplexní pohled na novou generaci materiálů – atomární katalyzátory (SACs) – přináší přehledový článek v časopise ACS Catalysis, který vznikl spoluprací vědců z CATRIN Univerzity Palackého, CEITEC, VŠB-TUO a italské Università di Catania. Tyto unikátní struktury představují průlom v oblasti elektrokatalýzy, tedy procesů nezbytných pro rozvoj technologií na výrobu čisté energie. Na přehledovou studii odkazuje i titulní stránka prestižního časopisu.

Autoři popsali historii vývoje katalyzátorů od objemových materiálů přes nanočástice a nanoklastry až po katalyzátory tvořené jednotlivými atomy (SACs – single-atom catalysts), které představují vrchol inženýrství katalyzátorů. Atomární katalyzátory zásadně proměnily elektrokatalytické procesy díky maximálnímu využití atomů a možnosti přesného ladění jejich vlastností.

„V přehledové studii jsme se věnovali syntéze, charakterizaci a teoretickému modelování SACs a přinesli jsme komplexní analýzu nejmodernějších metodologií, které se v této oblasti využívají. Zaměřili jsme se na nedávné průlomy v různých elektrokatalytických reakcích, včetně evoluce vodíku a kyslíku při štěpení vody, redukce kyslíku v zinko-vzduchových bateriích a palivových článcích, redukce oxidu uhličitého a zelené syntézy amoniaku,“ uvedl jeden ze spoluautorů Michal Otyepka z CATRIN.

„SACs překonávají kompromisy mezi aktivitou, selektivitou a stabilitou – snižují energetické bariéry, ovlivňují reakční mechanismy a otevírají nové možnosti pro zelené technologie. Věříme, že studie může být užitečná pro všechny výzkumníky, kteří pracují na pomezí katalýzy a udržitelné energetiky,“ doplnil další z autorů Martin Pumera.

Kromě shrnutí současného stavu elektrokatalýzy s využitím SACs studie představuje budoucí směry výzkumu s cílem řešit energetické výzvy budoucnosti a slouží jako cenný zdroj pro další rozvoj oboru. Autoři nicméně uvádějí, že navzdory dosavadním pokrokům je pro plné využití potenciálu SACs nezbytné hlubší pochopení mechanismů probíhajících při reálných provozních podmínkách. To si vyžádá propojení spektroskopických a mikroskopických metod, které umožní zachytit dynamiku katalyzátorů během reakcí. Významnou roli sehraje také výpočetní modelování podpořené strojovým učením, které může urychlit objevování nových SACs a cíleně optimalizovat jejich vlastnosti pro konkrétní reakce.

Další slibnou cestou je integrace SACs do hybridních systémů, jako jsou fotoelektrokatalytická zařízení, která by mohla spojit výhody fotokatalýzy a elektrokatalýzy v jedné platformě a revolučně tak změnit produkci obnovitelné energie. Tyto procesy se teprve začínají zkoumat, ale mají potenciál přinést nové přístupy k výrobě zelených paliv i cenných chemických látek.

Článek s názvem Single Atom Engineering for Electrocatalysis: Fundamentals and Applications zohledňuje i výsledky projektu TECHSCALE z operačního programu Jan Amos Komenský, který vede Michal Otyepka z CATRIN.

Od prvního července má Národní akreditační úřad pro terciární vzdělávání (NAÚ) nového předsedu. Jaroslav Miller, emeritní rektor UP, chce tento úřad více přiblížit ke společnému evropskému způsobu udělování akreditací, kdy se kromě personálních tabulek a počtů publikací také hodnotí, jestli škola zapojuje studující a vyučující do svého fungování nebo jestli personál vzdělává a omezuje akademický inbreeding. Rozhovor přinesl magazín vysokých škol Universitas. 

Podle Jaroslava Millera čelí v současnosti NAÚ třem hlavním výzvám – první je absence digitalizace. „Potřebujeme celý systém digitalizovat, abychom zrychlili a zjednodušili akreditační proces na NAÚ a abychom jej usnadnili i kolegům na vysokých školách,“ říká Miller, vystudovaný historik, který do konce června působil jako náměstek ministra školství.

Za druhé je pro NAÚ podle Millera klíčové dosažení plného členství v evropských akreditačních strukturách, především EQAR a ENQY (evropské organizace sdružující agentury pro zajišťování kvality ve vysokoškolském vzdělávání – pozn. red.), protože české členství v nich bude mít velký vliv na debatu o harmonizaci evropského vzdělávacího prostoru a například také na otázku evropského diplomu.

Třetí výzvou je podle něj obecně filozofie kontroly a diskuze o kvalitě vysokých škol v České republice. „Od zřízení akreditační komise byla její úloha dominantně kontrolní. Za více než dekádu jsme se ovšem významně posunuli a já bych byl moc rád, kdyby se současný úřad kromě své kontrolní funkce také více ztotožnil s rolí metodickou a kultivační,“ říká.

Už nyní máme podle Millera poměrně robustní infrastrukturu sloužící k zajišťování a hodnocení kvality. „Školy mají rady pro vnitřní hodnocení, podléhají pravidelně vnějšímu hodnocení, řada z nich má institucionální akreditaci. Zdá se mi, že možná nastal čas systém dále rozvíjet a diskutovat, co si vlastně představujeme pod pojmem kvalitní vzdělávání. Metodické vedení Národního akreditačního úřadu může spočívat například v tom, že s univerzitami povedeme debatu o oblastech, u nichž vidíme potenciál pro zlepšení, protože například máme k dispozici relevantní srovnání s jinými institucemi v Česku či v zahraničí. Zároveň bychom jim měli nechat určitou volnost ve výběru nástrojů a strategií, jak toho dosáhnout,“ prozrazuje v rozhovoru pro Universitas.

Proč by tedy na vysoké školy vůbec měl někdo externí dohlížet, když mají tolik vlastních kontrol?
Sportovní terminologií řečeno: vysokoškolský peloton není homogenní. Na špičce jsou univerzity, které vzaly zajišťování kvality vzdělávání vážně a investují do této oblasti hodně energie. Vytvořily robustní obslužnou infrastrukturu a vedou kvalifikovanou vnitřní debatu o obsahu pojmu kvalita. Tyto instituce si ve vztahu s Národním akreditačním úřadem vybudovaly symbolický kapitál důvěry a mají legitimní očekávání jisté autonomie. Na druhé straně ovšem stále existují vysoké školy, u nichž panují v oblasti kvality vzdělávání značné rezervy, a v těchto případech může externí dohled přispět ke kvalitativnímu vzestupu. Ještě jednou to zopakuji: klíčovým prvkem celého systému je důvěra. Ta se buduje dlouho, ale je-li vytvořena, je možné se posouvat dopředu.

Ještě bych zdůraznil další aspekt, a to, že ve většině odvětví existují nějaké standardy kvality. Například v automobilovém průmyslu. Když nebudou dodržovány ze strany firem, mohlo by se stát, že auto v kritický okamžik nebude brzdit a následky budou fatální. Nebo zdravotní vzdělávání – bez standardů kvality a vnější kontroly by se dříve nebo později objevila vzdělávací instituce, pro kterou by produkce zdravotních sester byla pouhým byznysem, aniž by poskytovala kvalitní vzdělání a praxi. Asi bychom nechtěli, aby nás taková sestra v nemocnici ošetřovala. 

Jaké budou vaše první kroky ve funkci?
Musíme především postavit nový úřad, abychom mohli standardně fungovat. To znamená poměrně mnoho časově vyčerpávající administrativy. Nicméně doufám, že tuto fázi završíme v průběhu prázdnin. Zároveň jsem absolvoval pohovory s každým zaměstnancem kanceláře a jsem moc rád, že se všichni rozhodli pokračovat se mnou v novém úřadě. Ta situace pro ně nebyla vůbec jednoduchá. Také zahajujeme diskuzi o nových standardech kvality. 

Co budou nové standardy kvality obsahovat?
Česká republika je jedním z mála států v EU, který dosud není plnoprávným členem v ENQA a EQAR. K dosažení členství je nutné sjednotit standardy s evropskou praxí. Musíme tedy připravit standardy nové, které například zahrnují účast zahraničních hodnotitelů, možnost angličtiny jako jednacího jazyka, návštěvy hodnotitelů na místě či zveřejňování jednání hodnoticích komisí. 

Zmínil jste evropský diplom. Co to konkrétně znamená?
V zásadě se jedná o příběh postupné harmonizace evropského vzdělávacího prostoru, který zůstává dosud velmi fragmentovaný, a to i legislativně. Když například získáte vysokoškolskou kvalifikaci v České republice a odstěhujete se třeba do Portugalska, můžete mít problémy s výkonem řady profesí. Mimo jiné i proto, že národní kvalifikační rámce nejsou napříč EU zcela kompatibilní. Buď budete muset v Portugalsku dále studovat, nebo si udělat dodatečnou kvalifikaci. Tohle by ve finále mohl řešit evropský diplom potvrzující mimo jiné existenci stejných nebo srovnatelných standardů kvality. Od tohoto okamžiku jsme ale ještě pár let vzdáleni.

V současné době se spíše mluví o prvním kroku, takzvané evropské značce pro společné diplomy (European Joint Degree Label). To je důležité například pro univerzitní aliance, na nichž se podílí také řada českých univerzit. Právě tyto sítě v současné době testují reálnost této strategie. Vydávání společných diplomů ovšem předpokládá právě existenci srovnatelných standardů kvality.

Když použiji příklad aliance Aurora, kterou jsem spoluzakládal, jde o to, aby hodnota a průběh vzdělávání byly parametricky srovnatelné na univerzitě v Olomouci a univerzitě v Amsterdamu, které jsou členy této aliance. Harmonizace evropského vzdělávacího prostoru také hypoteticky znamená, že univerzita z jedné země by se mohla nechat akreditovat akreditační agenturou jiné země a Národní akreditační úřad pro terciární vzdělávání by mohl hodnotit například rakouské univerzity. Tomuto scénáři velice fandím, ale zatím se pro nás jedná trochu o hudbu budoucnosti.

Co je největší problém akreditačních řízení? Ať už škol, nebo studijních programů?
Nenazval bych to problémem, spíše změnou filozofie. Podle mého názoru bychom měli klást větší důraz na kvalitu institucionálního zázemí vysokých škol a usilovat o komplexnější pohled. Kvalitu instituce například zásadně ovlivňuje to, zda zaměstnanci jsou pravidelně proškolováni v pedagogických kompetencích. Stejně tak je rozhodující personální politika školy. Je velký rozdíl, zda má instituce ambici rekrutovat akademiky zvnějšku či ze zahraničí nebo se spokojí pouze s „domácí výrobou“. Za stejně důležité považuji, zda univerzity zkoumají příčiny studentského dropoutu a zda mají funkční a motivační mechanismy, jak se studenty a studentkami v tomto ohledu pracovat. 

Podporujete vznik nového zákona o vysokých školách?
Ano, rozhodně. Sám jsem dlouhé roky řídil velkou univerzitu, takže vím, že univerzity jsou v dnešních legislativních podmínkách velmi těžko řiditelnými institucemi. Což je paradox, protože vysoké školy se svými rozpočty patří v zásadě mezi největší firmy v zemi, avšak rektoři nemají funkční manažerské nástroje. Současný vysokoškolský zákon je zastaralý. Tento rok jsme protlačili legislativním procesem novelu, jejíž podstatnou část tvoří reforma doktorského studia. Jsem rád, že významně zlepšuje životní standard doktorandů a kvalitu samotného studia, ale je to pouze jedna ze záplat, kterými ucpáváme díry v již mnohokrát vyspravovaném zákoně. Stručně a jasně, jsem bytostně přesvědčen, že musíme absolvovat debatu o novém, moderním vysokoškolském zákoně. Sám jsem tu ambici měl jako náměstek na ministerstvu školství, bohužel diskontinuita ve vedení ministerstva diskuzi na toto téma příliš nepomohla. 

Kdy by měl být tento nový zákon připravený?
Příprava nového vysokoškolského zákona bude vyžadovat dlouhou diskuzi a nesnadné hledání konsenzu. Byl by veliký úspěch, pokud by spatřil světlo světa do konce příštího volebního období. Na druhé straně máme k dispozici hrubý nástin návrhu zákona o hodnocení kvality a akreditacích. V tomto případě by tedy bylo možné postupovat rychleji. 

Kvalitou tedy myslíte to zaměření se na vzdělávání pedagogů a pedagožek, omezit inbreeding, snížit množství ukončování studií atd.?
Ne na všechno potřebujeme zákon. Část opatření lze realizovat prostřednictvím nových standardů kompatibilních s evropskými ESG, které jsme již začali připravovat. 

Proč jsou všechny studijní programy hodnoceny stejně bez ohledu na jejich velikost a zaměření?
Přijde na to. Společné standardy jsou důležité, protože definují minimální kvalitativní úroveň vzdělávání. Zároveň se jedná o praktickou nutnost, protože studenti často přecházejí z jedné školy na druhou. Vezměte si, že vystudujete bakaláře na malé soukromé vysoké škole, ale magisterské studium budete studovat na velké veřejné univerzitě. V průběhu studia lze navíc za určitých podmínek přecházet z jednoho studijního programu na druhý. Tato migrace je možná pouze za předpokladu, že existují srovnatelné standardy kvality.

Nedávno přijatá novela vysokoškolského zákona také usnadnila vznik společných studijních programů mezi vysokými školami v České republice. To je ovšem proveditelné mimo jiné proto, že obě instituce plní stejná kritéria. Na druhé straně ale v současné době dochází i k určité diverzifikaci, protože zde máme i profesně orientované studijní programy, jejichž standardy se z definice liší. Nově bude Národní akreditační úřad navíc hodnotit i kvalitu vzdělávání na vyšších odborných školách (VOŠ). Rádi bychom dosáhli stavu, kdy absolvent VOŠ si bude moci například v průběhu jednoho roku dodělat bakalářské profesní vzdělání na vysoké škole. Vyšší míra propustnosti vzdělávacího systému ale vyžaduje citlivou kalibraci standardů mezi VOŠ a profesními bakalářskými programy. 

Proč NAÚ kontroluje jednotlivé studijní programy také u univerzit, které už mají institucionální akreditaci?
Univerzity požádaly o institucionální akreditaci v určitých oblastech vzdělávání, většinou v těch, v nichž tradičně vynikají. V jiných oblastech sice provozují či plánují nové studijní programy, ovšem z různých důvodů si pro ně nepožádaly o institucionální akreditaci. Jeden hypotetický příklad: Univerzita si například sama akredituje studijní programy v oblasti práva či medicíny, protože u nich dostala od státu institucionální akreditaci. Zároveň ale nemá tuto akreditaci na jadernou fyziku či na strojírenství. Pokud by na strojírenství chtěla mít bakalářský program, musela by projít klasickým akreditačním procesem u Národního akreditačního úřadu.

Budete něco dělat s byrokratickou zátěží? Například v každoročním zasílání dodatků ke zprávám o vnitřním hodnocení, na něž školy v zásadě nedostávají zpětnou vazbu?
Souhlasím, že zpětná vazba je důležitá a žádoucí. A ano, rád bych se podíval na celý proces hodnocení ze strany NAÚ a vedl s kolegy debatu o tom, zda existuje prostor pro zjednodušení a zrychlení procesu. Částečně si tento efekt slibuji od digitalizace, která převede značnou část akreditačních procesů a hodnocení do elektronické podoby. 

Jak se stavíte ke kritice naddimenzovaných požadavků na garanty studijních programů?
To je dobrá otázka. Poslední dobou na potřebu redefinovat roli garanta poukazují vysoké školy stále častěji. Neměli bychom ulpívat pouze na formálních kritériích typu počet publikací nebo akademická hodnost, ale měli bychom se podívat na celou filozofii studijního programu, jak v realitě vypadá vzdělávací proces, jaké metody výuky jsou využívány, jak se pracuje se studentským hodnocením a podobně. Ideální garant studijního programu je akademik, který má vnitřní motivaci neustále zlepšovat kvalitu vzdělávacího procesu. Možná by šlo uvažovat i o radě studijního programu.

Všiml jste si v zahraničí příkladů dobré praxe, které byste chtěl začlenit do českého systému hodnocení kvality?
Ano, podílel jsem se kdysi na dvou institucionálních akreditacích v Austrálii a také na Středoevropské univerzitě v Budapešti, která má americkou akreditaci. Pasivně jako akademik jsem se zúčastnil také hodnocení mé hostitelské univerzity v průběhu fulbrightovského pobytu v USA. Inspirovalo mě, že australský i americký systém dominantně dbají na nastavení mechanismů a nástrojů na hodnocení a zajišťování kvality. Americký akreditační orgán se třeba velmi zajímal o to, jak a do jaké míry jsou studenti zapojeni do debaty o kvalitě a jak univerzita přesně pracuje s hodnocením výuky. Velká pozornost byla věnována pravidelnému zvyšování pedagogické kompetence akademiků, to považuji za velice inspirující také pro naši praxi. Protože australské i americké univerzity jsou vysoce internacionalizované, byl kladen důraz i na to, zda univerzity organizují kurzy angličtiny pro zahraniční studenty, aby byly odstraněny možné jazykové překážky ve studiu. Shrnuto, o něco méně pozornosti bylo věnováno formálním a personálním kritériím a více byla hodnocena existence a funkce infrastruktury, která kvalitu vzdělávání kultivuje. Zároveň podotýkám, že ne vše je možné automaticky aplikovat na jiné akademické a legislativní prostředí.

Jak budou nastavené reakreditace u institucionálních akreditací, které musí velké univerzity absolvovat v roce 2028?
Univerzity budou v tomto roce mít za sebou deset let existence institucionální akreditace. Tedy už si vybudovaly vlastní infrastrukturu kvality, mají vlastní orgány a za ty roky se významně posunuly. Bylo by tedy zbytečné s nimi absolvovat stejně náročný administrativní proces jako před deseti lety. Rád bych se proto na školy podíval komplexněji a hovořil s nimi o existenci mechanismů, procesů a nástrojů, které mohou vést k dalšímu zvyšování kvality vzdělávání. Roli může hrát i to, jakou historii má univerzita v komunikaci s NAÚ a samozřejmě také její strategické plány do budoucna v oblasti vzdělávání. S kolegy a členy rady právě startujeme debatu o tom, jak institucionální reakreditace pojmout. Nechci úplně předjímat, ale za sebe říkám, že je mi blízká koncepce institucionálního auditu. 

Jak bude NAÚ spolupracovat s platformami zabývajícími se kvalitou vysokých škol?
Chápu celou oblast kvality vzdělávání jako joint venture, tedy společné dílo Národního akreditačního úřadu pro terciární vzdělávání, vysokých škol, České konference rektorů, Rady vysokých škol, asociací fakult, nově také vyšších odborných škol atd. Vycházím z premisy, že většina vysokoškolských institucí autenticky usiluje o zvyšování kvality prostřednictvím více či méně funkčních nástrojů a strategií. A věřím tomu, že partnerství a komunikace obecně fungují lépe než pouhá kontrola a pravidla oktrojovaná Národním akreditačním úřadem. 

Jaroslav Miller (* 1971) 

Absolvoval postgraduální studium na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v oboru Obecné dějiny a na Středoevropské univerzitě v Budapešti v Budapešti v oboru Komparativní dějiny. Na Oxfordské univerzitě studoval historii raného novověku. Obdržel několik akademických a vědeckých ocenění, například R. John Rath Prize for Best Study in Habsburg History či Best Urban History Monograph Award. Absolvoval řadu dlouhodobých vědeckých stáží v zahraničí, například v rámci Fulbrightovy komise, Nadace Alexandra von Humboldta nebo australského GO8 programu. V letech 2014–2021 byl rektorem Univerzity Palackého v Olomouci. V únoru 2022 se stal náměstkem ministra školství, 1. července 2025 se stal předsedou Národního akreditačního úřadu pro terciární vzdělávání. Mezi jeho koníčky patří literatura, zahradní architektura, putování divočinou a sport.

I městská zákoutí mohou ukrývat nečekané botanické poklady. Studentka přírodovědecké fakulty Věra Kafková při průzkumu širšího centra Olomouce objevila 19 druhů rostlin, které dosud nebyly v České republice zaznamenány. Za mimořádný floristický objev získala Cenu Víta Grulicha od České botanické společnosti.      

„Tato úžasná cena je pro mě obrovskou poctou, moc si jí vážím a hodně pro mě znamená. Zároveň ji vnímám jako motivaci do dalších let. Hledání a určování rostlin mě bavilo vždy, ale když vás někdo takto ocení, cítíte, že to má smysl, a máte chuť v tom pokračovat,“ podotkla studentka katedry botaniky.

Věra Kafková v rámci své bakalářské práce zmapovala 324 nepůvodních a 54 ohrožených druhů rostlin. Její nálezy potvrzují, že města představují významnou vstupní bránu pro zavlékání rostlin z jiných koutů světa.

„Během mapování jsem prozkoumávala celou zájmovou oblast, abych prošla opravdu každou ulici. Městská flóra se rychle mění v prostoru a čase. Člověk nikdy neví, na co narazí, a to mě na tom bavilo. Botanika a především floristický průzkum je něco, v čem jsem se opravdu našla, co mě naplňuje,“ říká studentka, která se na floristický průzkum zaměřila systematicky celé dva roky.

Mezi nejcennější objevy patří tráva milička (Eragrostis virescens) pocházející z Ameriky. Ačkoliv si jí botanici v Olomouci dříve všimli, nerozeznali, že jde o pro Česko nový druh. „Objev nového druhu trávy, který se obtížně rozeznává od jiných trav, vyžaduje výborný pozorovací talent. To byl jeden z důvodů, proč jsme právě za tento nález udělili cenu pojmenovanou na památku jednoho z našich nejlepších botaniků,“ uvedl Milan Chytrý, předseda České botanické společnosti.

Výsledky práce Věry Kafkové tak podle odborníků potvrzují, že městské prostředí vytváří vhodné podmínky pro šíření nepůvodních druhů – například z okrasných výsadeb nebo podél silnic. Významnou roli přitom hrají i klimatické změny.