Novinky: Univerzita - Aktuality UP (duplicitní, vypnuto)

Jak se tvoří gelové kuličky v oblíbeném bubble tea? Co všechno umí 3D tisk a jak nám nanosvět přibližují superpočítače? Odpovědi na tyto otázky a spoustu interaktivních pokusů najdou malí i velcí návštěvníci tento týden v expozici Univerzity Palackého na Veletrhu vědy. Ten od 5. do 7. června v pražských Letňanech pořádá Akademie věd ČR a každoročně jej navštíví na padesát tisíc návštěvníků. 

Největší tuzemská akce zaměřená na popularizaci vědy představí od čtvrtečního rána do sobotního večera na jednom místě přes sto expozic, na nichž se vedle pracovišť Akademie věd ČR představí také vysoké školy, science centra či firmy.

„Letos se nám podařilo oslovit k zapojení na Veletrh vědy dosud největší množství pracovišť Univerzity Palackého. Nově ji tak budou reprezentovat fakulty tělesné kultury a zdravotnických věd doplněné již tradičně o zástupce katedry psychologie filozofické fakulty či katedry geoinformatiky a fyzikální chemie přírodovědecké fakulty. Chybět nebude ani vysokoškolský ústav CATRIN. Interaktivní program doplní exponáty a hlavolamy z Pevnosti poznání,“ vypočítává Ondřej Martínek, vedoucí oddělení marketingu UP, které prezentaci UP na Veletrhu vědy zaštiťuje.

Na stánku Univerzity Palackého tak návštěvníci nahlédnou do tajů nanosvěta a díky virtuální realitě také do 14. století, vytvoří si gelové kuličky, zjistí, jaké to je být v těle seniora, a budou moci soutěžit o nejvyšší krokovou frekvenci. Studentky a studenti zároveň poskytnou zájemcům informace o možnostech studia v Olomouci.

Vstup na Veletrh vědy na Výstavišti PVA Expo v Letňanech je volný. Expozice jsou přístupné denně od 10 do 18 hodin. Více na veletrhvedy.cz. 

Na stupních vítězů stanuli budoucí záchranáři z Fakulty zdravotnických věd UP na 18. ročníku soutěže Den první pomoci Ostrava. Mezi patnácti týmy z českých a slovenských univerzit vybojovali studenti 3. ročníku zdravotnického záchranářství Martina Dvořáková, Karolína Švábová a Vojtěch Nadymáček skvělé druhé místo.

Soutěž studentů zdravotnického záchranářství se letos konala v Kunčicích pod Ondřejníkem. Hodnocená část proběhla ve dvou dnech. Organizátoři si pro soutěžící opět připravili celou řadu simulovaných situací. „V rámci odpolední etapy jsme se setkali například se stanovištěm dvou intoxikovaných dětí nebo s dopravní nehodou, jejíž příčinou byla cévní mozková příhoda řidiče,“ vyjmenovala Karolína Švábová.

V následující noční etapě měl tříčlenný tým za úkol ošetřit muže s vysoce nakažlivou nemocí. „To nás opravdu překvapilo, protože s takovými případy se záchranáři v České republice setkávají raritně. Jejich řešení je velmi specifické, ale o to více nás stanoviště naučilo,“ zmínila Karolína Švábová. „Noční etapa prověřila nejen naši vytrvalost, ale i schopnost spolupráce v náročnějších podmínkách. Nebylo snadné udržet plnou soustředěnost až do ranních hodin,“ doplnila Martina Dvořáková.

Kvůli nepříznivé předpovědi počasí se celodenní etapa přesunula do simulačního centra ostravské lékařské fakulty SIMLEK. „Úkoly zde byly opravdu rozmanité, od přijímání hovorů na zdravotnickém operačním středisku přes práci na urgentním příjmu až po kardiopulmonální resuscitaci,“ popsala Karolína Švábová.

Který úkol považují stříbrní záchranáři za vůbec nejnáročnější? „Pro mě to jednoznačně bylo stanoviště s dřevorubcem, na kterého spadl v lese strom a způsobil mu vážné poranění lebky,“ uvedl Vojtěch Nadymáček. „Pro mě byl nejtěžším stanovištěm urgentní příjem – simulovaný tlak personálu a orientace v neznámém prostředí byly opravdu náročné,“ zdůraznila Martina Dvořáková. „Nejnáročnější byla celodenní etapa, protože po probdělé noci se na nás začala podepisovat únava,“ shrnula Karolína Švábová.

Stejně cenné jako zisk stříbra jsou pro trojici studentů získané zkušenosti. „Byla to pro nás úplně první záchranářská soutěž, které jsme se kdy účastnili. Proto jsem si ani nemyslel, že bychom se mohli reálně umístit mezi třemi nejlepšími. I tak jsme do toho s týmem šli naplno a soutěž si maximálně užili. Získané zkušenosti budeme moct jednou využít v naší budoucí praxi,“ zhodnotil Vojtěch Nadymáček. „Celá soutěž pro mě byla neopakovatelným zážitkem, ze kterého si odnáším mnoho podnětů, inspirace a zkušeností do budoucna,“ doplnila Martina Dvořáková. „Chtěli bychom moc poděkovat pořadatelům za perfektní organizaci. Velké díky patří také všem vyučujícím z Ústavu zdravotnického záchranářství a intenzivní péče, kteří nám celé tři roky poskytují nabyté zkušenosti ze své klinické praxe,“ uzavřela Karolína Švábová.

Na soutěži Den první pomoci Ostrava reprezentoval FZV UP i druhý tým ve složení Kristýna Všetečková, Kryštof Kněžínek a Jan Voráček.

„Na své studentky a studenty jsem velmi pyšná, protože úspěchem na soutěži opět potvrdili, že je odborná výuka v Ústavu zdravotnického záchranářství a intenzivní péče vedena kvalitně. Vzhledem k tomu, že se jedná o opakovaný úspěch na této soutěži, mohu i říct, že se umístění na ‚bedně‘ stalo již tradicí,“ zdůraznila přednostka ústavu Marinella Danosová.

Olomouc bude o prvním červnovém víkendu slavit a univerzita u toho nesmí chybět. Tradiční Svátky města, jejichž program se letos pojí se Svátky písní a Slovenskou sezonou, zahájí v pátek 6. června historický průvod ke cti svaté Pavlíny, patronky Olomouce. Půjdou v něm i hodnostáři univerzity. Ta se bude podílet i na dalším programu oslav.

Historický průvod vyrazí z Horního náměstí v pátek 6. června v 18 hodin a zamíří směrem k Mariánskému sloupu na Dolním náměstí. „Do průvodu bychom rádi pozvali všechny Olomoučany, abychom si společně připomněli kulturní a historické dědictví města a oslavili jeho patronku svatou Pavlínu,“ řekla Lucie Rozbořilová, vedoucí oddělení organizace společenských akcí magistrátu. V průvodu jdou vždy i zástupci významných olomouckých institucí, vojenské posádky a univerzity. „Univerzitu Palackého zastoupí v talárech prorektoři Jitka Petrová a Matěj Dostálek, předsedkyně Akademického senátu UP Irena Smolová nebo děkani lékařské a právnické fakulty, které doplní také proděkani filozofické, cyrilometodějské teologické, přírodovědecké fakulty a fakulty zdravotnických věd či univerzitní pedel,“ doplnil Ondřej Martínek z oddělení univerzitních akcí UP.

Slavnostní procesí vyvrcholí bohoslužbou v kostele svatého Mořice, kterou svým zpěvem doprovodí Bratislavský chlapčenský zbor. Soubor na mši naváže koncertem a slavnostně tak zahájí Slovenskou sezonu, přehlídku kultury, hudby a gastronomie našich sousedů. Po skončení páteční bohoslužby bude na Horním náměstí taneční večer pod hvězdnou oblohou, což je novinka v programu Svátků města. Tančit se bude od 20 do 22 hodin pod vedením Tanečního studia Tomáše Komendy a o živý hudební doprovod se postará kapela Jamr’s.

Druhý den nabídne zábavu pro velké i malé. Na pódiu na Horním náměstí se bude zpívat i tančit, Divadlo Tramtarie zahraje veselé pohádky, chybět nebudou různé dílničky, na Dolním náměstí se uskuteční Flerjarmark s nabídkou originálních šperků a dekorací. Za návštěvu stojí i unikátní slavnostní sál Základní školy Komenium, milovníci květin určitě zamíří do rozária za Vyznáním růží. Na sobotním programu se podílí i Univerzita Palackého. Po celý den najdou návštěvníci před radnicí odpočinkovou a science zónu univerzity, kde si mohou užít hlavolamy a exponáty z Pevnosti poznání, workshop výroby bloků, science show se spolkem UP Crowd nebo nácvik laické resuscitace se studenty medicíny. Od 12 do 17 hodin bude také výjimečně otevřen obchod a informační centrum univerzity UPoint.

Svátky města Olomouce se v letošním roce opět spojily se Svátky písní a hudba a zpěv budou slyšet na každém kroku. Pěvecké soubory spolu změří síly v soutěži Rozezpívej Olomouc, kde budou mít za úkol zazpívat během dvou dnů na co největším počtu míst ve městě. Hudbou a zpěvem ožijí například Smetanovy sady, okolí kašen v centru města nebo věž kostela svatého Mořice.

Ačkoli Svátky města a písní končí v neděli 8. června, Slovenská sezona bude pokračovat dál. Jejím vrcholem bude v sobotu 20. září Slovenský den na Horním náměstí.

Profesor Jaroslav Peprník, významný český anglista a amerikanista, autor monografií i učebnic zabývajících se anglosaským světem a anglickým jazykem a také spoluzakladatel anglistiky v Olomouci, obdržel Cenu Františka Palackého. Prestižní ocenění Univerzity Palackého převzal v kapli Božího Těla v Uměleckém centru UP z rukou rektora univerzity Michaela Kohajdy.

Potřinácté udělila Univerzita Palackého Cenu Františka Palackého. Tentokrát ji převzal profesor Jaroslav Peprník, význačný český lingvista. Je činný ve třech oblastech: pedagogické, tvorbě učebnic a shromažďování materiálů k historii styku Čechů a anglofonních zemí. Nepřehlédnutelným aspektem jeho odborné činnosti je nesmírně široký přehled o literatuře a reáliích, vlastně o všem, co souvisí s kulturou anglofonních zemí. Působení v oboru lexikologie jej řadí mezi naše přední specialisty v této lingvistické disciplíně. Bez učebních textů profesora Peprníka se dlouhou dobu neobešla výuka angličtiny na našich vysokých a středních školách.   

Cenu Františka Palackého převzal Jaroslav Peprník během slavnostního zasedání vědeckých rad a akademických senátů Univerzity Palackého, při příležitosti 227. výročí narození jmenovaného historika a obrozence. Ve své řeči nabité životními zkušenostmi vzpomněl na některé učitele i studenty, vyprávěl i o okolnostech, které ho k anglistice přivedly, přičemž zdůraznil významnou roli pokory, která je pro zvládnutí angličtiny podle něj velmi důležitá.

„Děkuji velmi za Cenu Františka Palackého! Jsem hrdý na to, že jedenasedmdesát let mého života je spjatých s Univerzitou Palackého a jsem i velmi rád, že poslední třetinu svého života mohu strávit beze strachu, ve svobodě slova a se svobodou cestování. Neberme svobodu jako samozřejmost! Za doby normalizace mi jeden rakouský přítel řekl: ‚Pánu Bohu děkuji za to, že jsem se nenarodil o sedmdesát kilometrů severněji.‘ Děkujme tedy Osudu, že jsme se nenarodili v Bangladéši nebo na východní Ukrajině,“ řekl laureát ocenění, který odučil už sto dvacet čtyři semestrů a do pracovny na olomoucké univerzitě dochází sedmdesátým prvním rokem.

Podle Jana Stejskala, děkana Filozofické fakulty Univerzity Palackého, který v kapli Božího Těla pronesl laudatio na letošního laureáta, je Jaroslav Peprník výjimečný člověk, jehož životní dráha, vědecké dílo i pedagogická činnost byly a jsou nejen inspirací, ale i důkazem, že laskavost, houževnatost a láska k oboru dokážou překonat i ty nejtěžší překážky.

„Jeho cesta k anglistice byla vedena nejen školními osnovami, ale především osobní vášní. Angličtinu začal studovat jako samouk, inspirován dobrodružnými příběhy z anglicky mluvících zemí, které vypátral v otcově knihovně. Vnitřní motivace jej provází celý život a stala se základem jeho mimořádné pedagogické i vědecké kariéry,“ uvedl Jan Stejskal. Vzpomněl i Peprníkovo gymnaziální období, během nějž musel pracovat v letecké továrně v Bučovicích a zažil i dramatické chvíle během bombardování, jakož i rok 1948 a jeho pobyt v Anglii, kde studoval i cestoval. V závěru pak i politické události, jež následovaly a po promoci Jaroslava Peprníka zařadily do pomocných technických praporů (PTP), v nichž jako „politicky nespolehlivý“ strávil čtyři roky života v tvrdých podmínkách. V této souvislosti pak zdůraznil Peprníkovu víru v demokratické hodnoty a lásku ke svému oboru.

Slavnostního aktu se zúčastnili jak akademičtí pracovníci olomoucké univerzity a jiných vysokých škol, tak zástupci statutárního města Olomouce, Olomouckého kraje a Hodslavic, rodné obce Františka Palackého. Rektor UP Michael Kohajda před předáním ocenění zdůraznil i laureátovu pracovitost. „Pan profesor Peprník se nesmazatelně zapsal do historie naší univerzity i do srdcí mnoha generací studentů a kolegů. Jeho práce je akademicky obdivuhodná, zároveň lidsky inspirativní. Svou erudicí, pokorou a zaujetím pro jazyk inspiroval stovky studentů, z nichž mnozí dnes sami působí jako pedagogové,“ uvedl.

Jaroslav Peprník (* 1927) je absolventem angličtiny a historie na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Studium ukončil v roce 1950 disertační prací s názvem Nominální tendence v moderní anglické próze. Na Filozofické fakultě UP působí od roku 1954, na katedře anglistiky se specializuje na současný anglický jazyk a zejména na lexikologii. První Peprníkovo skriptum Angličtina pro lékaře vyšlo v roce 1966, dočkalo se několika reedicí a bylo zavedeno i na LF UK v Praze. Později následovalo skriptum Angličtina pro filology I–II (1984, 1987). Díky práci na Slovníku amerikanismů získal jako jediný Čech v roce 1969 Fulbrightovo stipendium s půlročním pobytem v USA. Další jeho úspěšnou učebnicí byla Angličtina pro jazykové školy. Vědecký titul kandidáta filologických věd mohl získat teprve v roce 1986, a to na základě kandidátské disertační práce Sémantika pojmenování barev v angličtině a češtině. Habilitovat se mohl až po roce 1989. Těžištěm jeho odborné práce byl výzkum styků českých zemí s anglofonním prostředím, který byl završen publikacemi Anglie očima české literatury (2001), Amerika očima české literatury (2002), Češi a anglofonní svět: kontakty a percepce (2012) a Anglofonní svět a  Češi (2016). Pro širší veřejnost napsal obrys dějin Británie a USA: Ilustrované reálie (2004) a antologii krátkých textů čerpaných z Times, nazvanou Journalistic English (2005). Velké úsilí po roce 1990 věnoval revizi anglických pasáží v učebnici Oldřicha Švarného Hovorová čínština v příkladech a recenzi Velkého česko-anglického slovníku od Josefa Fronka.

Jaroslav Peprník je držitelem několika ocenění. V roce 2003 obdržel Cenu města Olomouce, v roce 2023 i nejvyšší resortní vyznamenání, medaili prvního stupně, kterou mu v prostorách Univerzity Palackého předal ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR. Proslov profesora Jaroslava Peprníka si můžete přečíst zde.  

Cena Františka Palackého je oceněním vynikajících výsledků tvůrčí činnosti na poli vědy nebo kultury, které přispívají k prestiži České republiky a Univerzity Palackého. Byla zřízena v roce 1998 při příležitosti dvoustého výročí narození Františka Palackého. Již od jejího zřízení a jejího prvního udělení spolupracuje s olomouckou univerzitou rodiště Františka Palackého, obec Hodslavice, a město Neratovice, kde František Palacký často pobýval. Jménem univerzity uděluje uvedené ocenění rektor UP, zpravidla jednou za dva roky. Letos byla Cena Františka Palackého udělena potřinácté. Mezi doposud oceněné patří například amerikanista a emeritní rektor UP Josef Jařab, kardinál Tomáš Josef Špidlík, odborník na ústavní právo Pavel Rychetský či přední český historik a teoretik umění a architektury Rostislav Švácha.

Masakr na Švédských šancích u Přerova patří k nejtemnějším kapitolám našich poválečných dějin. V noci z 18. na 19. června 1945 při něm bylo československými vojáky do masového hrobu popraveno 265 nevinných Karpatských Němců, Maďarů a Slováků, především žen a dětí. Při příležitosti 80. výročí této tragické události představuje Vydavatelství Univerzity Palackého knihu Temné obilí, která prostřednictvím netradiční kombinace komiksu a odborné studie přibližuje průběh a následky celého masakru. Přináší rovněž nová zjištění z archivů o osudech pachatelů i obětí tohoto hrůzného činu. Symbolicky v době výročí událostí Vydavatelství UP chystá také dvě besedy – v Olomouci a Bratislavě.

S cílem přibližovat historii neotřele a ve srozumitelném kontextu, komunikovat těžké a smutné téma směrem k co nejširší skupině čtenářů včetně dospívající generace a zároveň s úctou k pravidlům odborné literatury se Vydavatelství UP rozhodlo v Temném obilí propojit dvě zdánlivě neslučitelné formy – komiks a odbornou studii. Ve spolupráci autorského dua Martin Šinkovský – Ticho762 a historika Filozofické fakulty UP Pavla Kreisingera vznikla kniha, která naplňuje představu o moderní populárně-naučné publikaci, která má vzdělávat a zároveň být čtenářsky atraktivní.

Temné obilí má podobu dvojknihy. Dvě obálky a dvě části, které se vzájemně doplňují a dohromady tvoří komplexní celek. Čtenáři sami si volí stranu, ze které chtějí do temného a smutného příběhu o masakru na Švédských šancích vstoupit.

Bezútěšný komiks a studie plná nových zjištění

Jednu polovinu Temného obilí tvoří syrový, bezútěšný a esteticky sugestivní komiks z dílny spisovatele Martina Šinkovského a kreslíře Ticho762, který syrově zpracovává události masakru na Švédských šancích, především pak cestu vlaku s vracejícími se karpatskými Němci, bezskrupulózní rozhodování o jejich osudu a průběh osudné noci z 18. na 19. června, kdy došlo k hromadné popravě. „Komiks vychází z historických podkladů, ale ve vyprávění pracujeme s fantaskní časovou smyčkou a částečně také s fiktivními postavami. Autentické a explicitní zpracování jej předurčuje především pro dospělé čtenáře,“ říká Martin Šinkovský. „Komiksové vyprávění nám umožňuje pracovat s emocemi, nedořečeností, symboly. Tím je ostatně i název knihy samotný, neboť odkazuje k tradované legendě místních obyvatel, podle nichž vyrostlo v místě hromadného hrobu obilí s nezvykle temným odstínem,“ doplňuje.

„Skličující svědectví doby i události samotné v komiksu podtrhujeme vizuálním zpracováním, které využívá černobílé estetiky doplněné výraznou temně červenou barvou, která má odkazovat na množství prolité krve,“ vysvětluje k vizuální stránce komiksu Ticho762.

Druhá polovina knihy sestává z odborné studie Masakr na Švédských šancích v souvislostech historika Pavla Kreisingera z Filozofické fakulty Univerzity Palackého. Kreisinger v ní přináší důležitý dějinný kontext masakru, zasazuje jej do rámce konce druhé světové války a poválečného násilí v Československu a odhaluje dosud neznámá zjištění z archivů. Jako prvnímu se mu podařilo nahlédnout do vězeňských spisů. Přibližuje osudy pachatelů hrůzného činu, upřesňuje jména a původ 265 obětí a detailně popisuje proces rozkrývání a vyšetřování celého masakru, který se udál pod dohledem a vedením dvou slovenských vojáků Karola Pazúra a Bedřicha Smetany a za souhlasu velitele Eugena Surovčíka. „Je to historický text o vině a trestu, bezcitnosti, cynismu a dobové neochotě se s událostmi vypořádat čelem,“ přibližuje Kreisinger.

„Máme vůči naší historii dluh, který se knihou Temné obilí alespoň částečně pokoušíme splatit. Zatímco v odborných kruzích už kritická reflexe poválečného období zdárně probíhá, v širší společnosti jde stále o nepříjemné téma, které ‚se nesluší‘ otevírat. Budeme rádi, když se to změní a vyvoláme diskuzi, sebereflexi a smíření napříč všemi generacemi čtenářů. Pomáhat komunikovat nepříjemná témata a nabízet kultivovanou diskuzi považujeme za důležitou součást role univerzitního vydavatelství,“ dodává ředitel Vydavatelství UP Aleš Prstek.

Besedy s autory a historiky jako nedílná součást knihy

Právě motivace rozproudit kolem mementa tragických událostí na Švédských šancích větší debatu ve společnosti je důvodem, proč Vydavatelství UP doplňuje vydání knihy sérií besed s autory a historiky. Už beseda při příležitosti uvedení Temného obilí na Světě knihy 2025 za účasti Pavla Kreisingera, Martina Šinkovského, historika a spisovatele Jiřího Padevěta a spisovatelky a novinářky Lenky Chalupové se setkala s velkým ohlasem diváků. Podobně laděná diskuze zaplnila také na konci května sál přerovského Muzea Komenského.

Dvě besedy jsou symbolicky v plánu přesně kolem data výročí masakru. V úterý 17. června se ve spolupráci s Vědeckou knihovnou v Olomouci uskuteční diskuze v Červeném kostele. Mezi hosty budou autoři knihy Martin Šinkovský a Pavel Kreisinger, historička Kateřina Portmann, která se věnuje tématu poválečného násilí v českém i česko-německo-rakouském kontextu, historik Vědecké knihovny v Olomouci Lubomír Novotný a přerovská spisovatelka a novinářka Lenka Chalupová.

Ve čtvrtek 19. června se pak uskuteční beseda v Bratislavě v Muzeu karpatských Němců. Události masakru na Švédských šancích se totiž s ohledem na oběti pocházející ze slovenských obcí úzce dotýkají i místní komunity historiků, pamětníků a potomků karpatských Němců. Kromě Pavla Kreisingera, autora odborné studie z Temného obilí, se v Bratislavě objeví také Michal Schvarc (Muzeum karpatských Němců a Historický ústav SAV), Matej Medvecký (VHÚ Bratislava) a Milan Vyhlídal (Univerzita obrany v Brně).

Veškeré detaily o publikaci Temné obilí a doprovodných aktivitách jsou dostupné na webu www.temneobili.upol.cz. Kniha je v prodeji na e-shopu Vydavatelství UP a postupně se objevuje také u dalších knihkupců.

Vydání publikace podpořili Česko-německý fond budoucnosti, Olomoucký kraj, statutární město Olomouc, statutární město Přerov, Rakouské centrum, spolek Conditio humana a Vlastivědné muzeum v Olomouci. Svou záštitu mu udělilo také německé velvyslanectví v Praze.

Informace o vědeckých objevech a tématech se často k veřejnosti dostávají prostřednictvím hesel na Wikipedii. Spolek Wikimedia Česká republika, který se stará o rozvoj české Wikipedie, si je toho vědom, a proto na celý červen vyhlásil Měsíc vědy na Wikipedii. Při této příležitosti pořádá 9. června ve spolupráci s Univerzitou Palackého celodenní akci v Pevnosti poznání, která veřejnosti přiblíží, jak Wikipedie funguje, a nabídne vědcům a vědkyním z univerzity možnost se do jejího editování zapojit.

Žijeme v době, již někteří nazývají dobou postfaktickou. Zorientovat se v záplavě informací je někdy nadlidský úkol. Wikipedie je pro spoustu lidí prvním zdrojem informací o novém tématu. Z tohoto důvodu se vědci a vědkyně po celém světě zapojují do jejího editování, aby fakta, která veřejnost jejím prostřednictvím dostává, byla podložená a srozumitelně napsaná. Přesto na Wikipedii spousta hesel stále chybí či jsou nedostatečně zpracována či ozdrojována. 

Spolek Wikimedia, který se stará o rozvoj české Wikipedie, nabízí vědcům a vědkyním z Univerzity Palackého unikátní možnost to změnit – v podobě několikahodinového editatonu. Pod vedením zkušených lektorů projdou zájemci úvodním školením a v průběhu celého odpoledne jim budou k ruce tak, aby příště zvládli editovat Wikipedii kdykoliv a kdekoliv. Editaton bude probíhat 9. června od 13:00 do 17:00 v Pevnosti poznání a vědkyně a vědci se mohou připojit kdykoliv. Stačí, když si s sebou vezmou svůj notebook a vědecké téma či osobnost, o níž by rádi zvýšili veřejné povědomí.

Editaton doplní dvě přednášky. Dopolední od 9 hodin se zaměří na studenty středních škol, kteří využívají Wikipedii jako zdroj informací pro psaní seminárních či jiných školních prací. Dozvědí se, zda může sloužit jako spolehlivý zdroj informací, jak tato platforma vlastně funguje a kdo ověřuje údaje, které se na Wikipedii objeví.

Druhá, odpolední přednáška od 16 hodin představí široké veřejnosti fungování této největší encyklopedie světa. V přednášce se lektoři zaměří na věrohodnost informací, nabídnou perspektivy různých vědních oborů, které mají na Wikipedii své zastoupení, a nastíní možnosti, jak rozvíjet a popularizovat vědecké poznání pomocí projektů a nástrojů Wikimedia komunity.

„Jsme rádi, že se naším novým partnerem stala Univerzita Palackého, druhá nejstarší univerzita v České republice. Univerzity byly po staletí strážkyněmi vědění, poznání a vědy, je tedy symbolické, že se náš den s Wikipedií odehrává v Pevnosti poznání,“ řekl hlavní lektor Wikimedia ČR a absolvent UP Pavel Bednařík. „Měsíc vědy na Wikipedii letos startuje prvním ročníkem. Jsem proto ráda, že spolupráce neprobíhá jen v Praze, jak je obvyklé, ale i v Olomouci, kam se moc těšíme,“ dodává výkonná ředitelka Wikimedia ČR Klára Joklová.

Vstup na všechny akce je zdarma, na editaton a přednášku pro školy je třeba se zaregistrovat. Podrobné informace o akci WikiPevnost najdete zde, více o Měsíci vědy na Wikipedii pak zde.

Na sklonku května hostila Univerzita Palackého mezinárodní konferenci 6th International Conference of PhD Students of Nursing Study Programs. Během dvou dnů se setkali a své zkušenosti si předali studenti z České republiky, Slovenska, Maďarska, Polska a Itálie. Zúčastnili se také studenti z Keni, Tuniska, Etiopie, Iráku a Súdánu, kteří v současné době studují doktorský program v Maďarsku. Dvoudenní program zahrnoval vedle tří desítek prezentací i tematické workshopy a společenský program s komentovanou prohlídkou historického centra města.

Konference slouží jako platforma pro doktorandy, kde mohou prezentovat svůj výzkum, vyměňovat si nápady a podporovat mezinárodní spolupráci v oblasti ošetřovatelské vědy. V jejím pořádání se střídají univerzity z České republiky, Slovenska, Polska a Maďarska. Šestý ročník organizovala Fakulta zdravotnických věd Univerzity Palackého. Vzhledem k probíhající rekonstrukci fakultní budovy na třídě Svobody se konference konala v prostorách přírodovědecké fakulty. Konferenci zahájil děkan FZV UP Jiří Vévoda spolu s proděkankou pro vědu, výzkum, doktorské studium a kvalitu Helenou Kisvetrovou. Mezi pozvanými hosty byl také profesor Gianluca Catania z univerzity v italském Janově, který vedl workshop na téma vývoje, implementace a hodnocení komplexních intervencí ve zdravotnictví s konkrétním příkladem z paliativní péče.

Během dvoudenního programu se na pomyslném vědeckém pódiu vystřídaly tři desítky přednášejících, mezi nimi jedenáct doktorandů z Univerzity Palackého. „Účast na konferenci v Olomouci pro mě byla velkým přínosem zejména díky inspiraci, kterou jsem zde načerpala pro své další studium. Velmi si cením možnosti navázat kontakty s ostatními studenty doktorského studia, potkat své současné kolegy a přátele ze studia, sdílet zkušenosti a otevřeně konzultovat témata spojená nejen se samotným studiem, ale i s vlastním výzkumem či výzkumem ostatních. Obohacující bylo také setkání s odborníky z různých oblastí, které mi nabídlo nové pohledy nejen na mé téma. Výjimečným přínosem pak byly dva kvalitní workshopy, které byly prakticky zaměřené a přinesly mi nové poznatky," zhodnotila Zuzana Tomášková, studentka 2. ročníku doktorského studijního programu Ošetřovatelství na FZV UP.

Zástupci zahraničních univerzit, kteří se konference zúčastnili společně se svými studenty, velmi pozitivně hodnotili úroveň přednášek i organizační zajištění konference a krásné prostředí přírodovědecké fakulty. „Jsem velmi ráda, že konference měla takový úspěch a naši doktorandi prokázali prezentacemi svých výzkumů na tomto mezinárodním fóru kvalitu doktorského studia na fakultě zdravotnických věd," shrnula proděkanka Helena Kisvetrová.

Vždycky ho bavila čísla a počítání. Matematika mu šla tak dobře, že si ji dobrovolně vybral i u maturity. Přesto se profesionálním „počtářem“ nestal a jako profesi si vybral obor na první pohled vzdálený od přírodních věd: právo. Letos je to dvacet pět let, kdy spojil své jméno a vlastně i život s Univerzitou Palackého. Jako student, absolvent, akademik, proděkan a… rektor. Právník Michael Kohajda je od května novým rektorem druhé nejstarší univerzity u nás.

Jakou podobu chce vtisknout škole? Jací by měli být její absolventi a jak univerzita obstojí v dynamické době? O tom všem v rozhovoru s novým rektorem Univerzity Palackého, který přineslo aktuální vydání magazínu Žurnál UP.

Vaše profesní akademická cesta v Olomouci je poměrně přímočará. Od studenta přes pedagoga, proděkana až po nejvyšší pozici.

Ta Olomouc není bez výjimky. Doktorské studium jsem totiž absolvoval v Praze na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Právě tam se podle mého názoru vyučovalo nejlepší finanční právo, jehož garantem byl pan profesor Bakeš. Považuji za pozitivní a přínosné, že jsem mohl projít dvěma velkými, kamennými a velmi tradičními univerzitami. Vlastně tak trošku nabourávám onen častý inbreeding. Tedy to, že někdo absolvuje na škole magisterské studium, pak doktorské, zůstane na stejném místě učit a bádat a během celého profesního života ji neopustí. Já si myslím, že je lepší instituce střídat, protože to člověku přináší víc zkušeností i inspirací.

Co z tohoto pohledu chcete přinést vysokému učení, které existuje 450 let?

Pro mě jsou důležité tradiční hodnoty, které v sobě univerzita nese. Respekt k odkazu, který přebírám, je i jedním z důvodů, proč jsem se rozhodl, aby se inaugurace konala v olomouckém chrámu Panny Marie Sněžné. Chci tak dát najevo, že jsme pokračovateli práce našich předchůdců. Zvlášť v dnešní geopoliticky hektické době je dobré zdůraznit, že existuje instituce se čtyřistapadesátiletou historií, která je stabilní a drží se stále stejných principů a ideálů. Svět kolem nás se mění, ale univerzita zůstává a my bychom na naše historické kořeny neměli zapomínat. Jsou součástí našich příběhů, které na Univerzitě Palackého kaž­dý den žijeme.

To je navazování na práci vašich předchůdců. Jaká je vaše představa další existence Univerzity Palackého?

Primárně musíme zajistit, aby univerzita fungovala a rozvíjela se i nadále. Možná se vám zdá, že to je samozřejmé a není na tom nic složitého. Ale já vnímám mnohá rizika, a to především ve správném fungování akademické samosprávy. Jestliže nejsme schopni nebo nebudeme schopni sami sobě efektivně vládnout, tak dáváme jiným do rukou argumenty, že by se to mělo změnit.

To je velké politické téma, zda je ono akademické rozhodování samo o sobě v dnešní době v pořádku. Jako poslanec jste podobné debaty určitě zaznamenal…

Často to slýchám v rámci diskuzí o financích pro vysoké školy, které vždy požadují více peněz s argumentem, že jsou podfinancované. To je samozřejmě legitimní, snažit se získat více financí na rozvoj. Ale je to pohled zevnitř vysokých škol. Myslím si, že je potřeba mít i druhý pohled a vidět, jak se na nás dívá vnější svět. A on se dívá právě přes čísla a peníze. Jen pro ilustraci – v rámci meziročního navýšení univerzita dostala navíc téměř 250 milionů korun, když vedle toho dáte zhruba 30 milionů, které jsme sami získali v roce 2023 ze smluvního výzkumu, je zřejmé, že jsme naprosto závislí na veřejných prostředcích. Že námi získané peníze jsou v miliardovém rozpočtu univerzity kapkou v moři. Pak se nemůžeme divit, že ten, kdo nám peníze posílá, chce, ať s nimi dobře hospodaříme a sami řešíme své problémy. Jsou to relevantní připomínky a my musíme ukázat, že jsme schopni se sami o sebe dobře postarat a svěřené prostředky efektivně využívat.

Asi si musíme mnohem více uvědomovat realitu, v níž žijeme. Česká republika bude muset mj. víc investovat do své obrany…

Já ten reálný pohled na ekonomiku vysokého školství myslím zcela vážně. Jsem čtyři roky členem sněmovního rozpočtového výboru a dovolím si připomenout, že jako stát máme obrovský systémový deficit na úrovni někde okolo 250 miliard korun. Příští rok určitě porostou výdaje ve dvou zásadních oblastech: v obraně a ve zdravotnictví. V tomto kontextu mám za to, že vysoké školství prioritou prostě v současné situaci být nemůže. A jestliže nám tedy někdo pošle meziročně o čtvrt miliardy více peněz, tak je to velmi dobrý výsledek. Jsou to peníze, na které nemáme automatický nárok.

Nemáme být tedy spíše připraveni na to, že další meziroční navýšení už nebude, anebo dokonce, jak vidíme v zahraničí, se nám příspěvek meziročně i sníží?

Myslím, že na něco takového tuzemské vysoké školy vůbec nejsou mentálně nastavené. Před pár týdny jsem vyučoval na jedné univerzitě v Nebrasce. Nebylo dne, aby v newsletteru pro vyučující nebyla informace rektora, že škola přišla tu o deset, tam o dvacet milionů dolarů a jaký to má praktický dopad. I u nás se situace může změnit a my se s ní budeme muset vypořádat. Být připraveni systémově i mentálně a hledat alternativy. Jeden z mých cílů je, abychom v rámci čtyřletého rektorského období podstatně navýšili prostředky, které přicházejí z neveřejných zdrojů, popřípadě sice z veřejných zdrojů, ale na základě smluvních ujednání, to znamená z nějakého soukromoprávního vztahu.

Určitě to ne každý na akademické půdě uslyší rád, že bychom měli i „vydělávat“.

Jistě, ty názory nejsou jednoznačné. Část akademiků to považuje za docela přirozené, mají už tak nastavené vztahy, jiní říkají, že by je podobné aktivity odvedly od jejich „čisté“ vědy. Dobře, ale ta věda je financována zcela z veřejných prostředků. Chtěl bych na univerzitě toto téma otevřeně komunikovat, protože pokud budeme mít portfolio zdrojů financování širší, budeme lépe odolávat vnějším vlivům.

Mělo by se podle vás změnit zaměření Univerzity Palackého? Vzniknout například technická fakulta?

S myšlenkou zřizování nové fakulty v následujících čtyřech letech nijak nesouzním. Myslím, že musíme nejprve vyřešit zásadní problémy, které máme. První je vztah mezi vysokoškolským ústavem Catrin a přírodovědeckou fakultou. Druhou zásadní věcí je, řekněme, nejmenší komfort studentů jedné z našich fakult. Mám na mysli fakultu zdravotnických věd.

Myslíte tím, že fakulta nemá vlastní objekt a je to dlouhodobý problém?

Ano, asi bychom se měli podívat do minulosti a zjistit, s jakými představami se před sedmnácti lety tato fakulta zřizovala. Kolik měla mít studentů, kde se měli učit? Je pro mě naprosto nepochopitelné založit fakultu a nedomyslet, jak bude prakticky fungovat. Realita je, že ve skupinách je víc studentů než míst v učebně. To je ten druhý problém, který musíme řešit – najít efektivní fungování této fakulty. A pokud nemáme zvládnuté tyto dvě systémové záležitosti, nejsme v situaci, kdybychom v horizontu čtyřletého mandátu měli pomýšlet na založení nové samostatné fakulty. Můžeme více podporovat ekonomicko-manažerský směr studia, který už tady máme a který je žádán i podnikatelským prostředím našeho i moravskoslezského regionu.

Chcete tedy dát nejprve do pořádku zásadní věci pro fungování školy?

Myslím si, že bychom si měli přiznat, že některé věci tady nefungují, a říci, jak to spravit. Univerzita by měla mnohem víc strategicky uvažovat, například i v oblasti velkých investic. Nemělo by platit, že si někdo dokáže „vyběhat“ víc peněz než jiný. To je věc systému. Jedině pokud zjistíme, jak jsme vytížení, máme využité učebny, laboratoře atd., má smysl se bavit o tom, jestli potřebujeme stavět další objekty. Podobné analýzy napříč celou univerzitou nám chybí. Až je budeme mít, budeme lépe vědět, jak a kudy se rozvíjet.

Ideálně by měla být univerzita jakýmsi skleněným domem: mělo by být jasné, co se v ní děje, jaká má pravidla, kudy vede její směřování i jak a za co utrácí svěřené peníze.

S mírným idealismem bych si přál, aby se k tomu všemu došlo dohodou. Je to i o vzájemné důvěře, která by podle mě určitě měla na univerzitě panovat a kterou je potřeba obnovit, ať už mezi různými součástmi, tak i mezi zaměstnanci. Chci přistupovat ke kaž­dé fakultě stejně, věnovat jim férově stejný čas a prostor. Nejde o to, aby si někdo něco ukřičel a jiný, který není tak hlasitý, zůstal stát stranou. Pro mě jsou všechny fakulty stejně důležité a významné.

Vyučujete na právnické fakultě. Co vás na práci se studenty baví?

Tím, že učím, vlastně nestárnu. Pořád mám před sebou mladé lidi a vlastně tak díky nim trošku zapomínám, že já se přece jen věkově posouvám.

To je Michael Kohajda pedagog. Ale jak vnímá studenty Michael Kohajda rektor?

Chtěl bych, aby studenti žili univerzitou a ona jim k tomu dala dostatečné možnosti a prostory. Musíme nabídnout vedle zajímavých studijních oborů i dobré zázemí. Ke studiu i pro volný čas. Docela mi například schází někdejší U-klub, kam jsem jako student chodil na koncerty a kde se studenti mohli realizovat. V posledních letech se částečně proměnil ve sklad a přestal studentům sloužit. S tím se nechci smířit, i když vím, že obnova nebude snadná. Vidím i nedostatek sportovišť a studijně odpočinkových míst. Já vím, že někdo namítne: „Za nás to nebylo a taky jsme studovali.“ Jenže doba i standardy se změnily, a pokud chceme, aby příběh, který tady studenti pět let žijí, byl nejen jejich, ale i univerzity, musíme pro to něco udělat.

Na studenty navazuje práce s absolventy. Tu vnímáte jak?

Domnívám se, že bychom měli posílit práci s absolventy tak, aby se cítili součástí univerzitní komunity i po skončení školy. Vím, že se v této oblasti dost udělalo, ale je potřeba, aby ta práce byla systematická. Více bychom měli využívat moderní nástroje. Pokud teď máme pro studenty speciální aplikaci, která jim zjednodušuje studium, bylo by dobré, aby tento nástroj nezmizel s koncem studia. Abychom ho dokázali přepnout do absolventského módu a jeho prostřednictvím být s našimi absolventy v kontaktu. Nabízet jim informace podle jejich výběru, například z jejich fakulty či oboru, umožnit jim i vzájemný kontakt. Tak by ten svůj studentský univerzitní příběh, o kterém jsem mluvil, mohli žít dál jako příběh absolventský. Profitovala by na tom i univerzita. Získávali bychom tolik potřebnou zpětnou vazbu z praxe, zjistili, jaká je uplatnitelnost našich absolventů, mohli i systémově pracovat s absolventským fundraisingem.

Možná se můžeme inspirovat na západ od nás, kdy univerzity dobře pracují s mecenáši, využívají jejich jméno. Vy máte takovou zkušenost z USA, že?

Viděl jsem například budovy pojmenované po soudci nejvyššího soudu, který zemřel a jehož rodina si přála, aby jeho odkaz dále žil. A tak zaplatila stavbu a fakulta vybudované křídlo pojmenovala po onom mecenáši. Pracuje se tam ale i s menšími dary. Na nějakou dobu může firma pojmenovat například aulu. Myslím, že i tato debata nás čeká. Potřebujeme ty peníze, nebo ne? Co můžeme nabídnout a kde jsou hranice, za které už nechceme jít? Zda je například akceptovatelné, aby se aula jmenovala po Michaelu Kohajdovi, protože on dá milion ročně za takové pojmenování. Za důležité považuji, aby ti, kdo nám věnují peníze, věděli, na co konkrétního půjdou. Aby si mohli rozhodnout, že například chtějí podpořit konkrétní fakultu nebo konkrétního studenta. To zatím neumíme.

To byl Michael Kohajda jako pedagog i rektor. Teď coby advokát. Šla vám matematika, stal jste se ovšem právníkem. Zdá se ale, že jste spojení mezi čísly a paragrafy našel. Jednou z oblastí vašeho zájmu jsou kryptoaktiva, o kterých jste nedávno přednášel i v USA. Proč vás zajímají?

Je to nový fenomén, který může ohrozit i státní suverenitu. Měna a peníze vždycky byly mocenským nástrojem suveréna, tedy panovníka nebo státu. Ne nadarmo proto máme zákony, které měnu chrání. Ale jakmile by se všechny peníze – v obecném slova smyslu – překlopily do decentralizovaných aktiv, na které stát nedosáhne, tak samozřejmě ztrácí část své moci a má to přímý dopad na jeho hospodářskou politiku. Představte si, že máte například miliardu majetku v bitcoinech. Něco způsobíte a odsoudí vás k náhradě jednoho milionu korun. Vy ale můžete říct, že takové peníze nemáte, a stát to neumí vymoci, což je velmi nestandardní, protože z běžného bankovního účtu vám to mohou strhnout, dům zabavit a prodat. U těchto nových aktiv to ale stát neumí, jeho moc vynutit si právo je velmi omezená. Je to nová problematika, s níž musí pracovat i legislativa, a mě to téma velmi zajímá.

Jste akademik, advokát, ale vždy jste se angažoval i v nějaké komunitě, v politice místní i té velké ve sněmovně. Co vás vede k tak aktivnímu občanskému přístupu?

Považuju to za důležité. V Šumperku jsem dvanáctým rokem zastupitelem, předtím jsem byl v různých komisích. Angažovat se mi připadalo vždy naprosto přirozené. Pokud člověk má možnost a schopnosti, tak by to měl dělat. Ne kvůli penězům, ale protože máte možnost ovlivnit vaše okolí, místo, kde žijete.

Mimochodem, jak relaxujete, vy jste pejskař, že?

Ano, mám tibetskou dogu, se kterou chodím na procházky. On je takový hodně rozvážný, takže když je čas, procházíme se spolu i pár hodin. Do práce si ho brát určitě nebudu, protože je velmi ochranářský a asi by se ke mně nikdo nemohl přiblížit. Jezdím hodně i do psích útulků a záchranných stanic a vozím tam krmení. Jsou to často velmi smutné zvířecí osudy, tak se snažím trošku pomoct. Jinak rád hraju squash, jezdím na horském kole a rád lyžuju. Ale popravdě na relax mnoho nepotřebuju, jsem zvyklý hodně pracovat. Mám totiž štěstí, že se i v pracovním životě věnuji tomu, co mě baví a naplňuje.

Michael Kohajda (* 1981)

Na Právnické fakultě UP absolvoval magisterský obor Právo a právní věda. Doktorský titul získal a habilitační řízení v oboru finančního práva úspěšně ukončil na Právnické fakultě UK. Na PF UP působí jako akademik téměř dvacet let. Od roku 2020 zastával funkci proděkana – nejprve pro oblast doktorského studia, kvalifikačních řízení a financí včetně investic, později pro oblast vnějších vztahů a investic.

Jeho výzkumné a publikační aktivity se soustředí na finanční právo, zejména na veřejné rozpočty, daně, bankovnictví, pojišťovnictví a kapitálové trhy. Od roku 2024 je hlavním řešitelem projektu GA ČR Kryptoaktiva jako hrozba pro státní suverenitu. V rámci mezinárodní spolupráce absolvoval řadu zahraničních výzkumných a výukových pobytů v Evropě, USA i Austrálii. Kromě akademické činnosti se úspěšně věnuje právní praxi. V roce 2021 získal díky preferenčním hlasům mandát poslance Parlamentu ČR za Olomoucký kraj.

Přednostka Oční kliniky Lékařské fakulty UP a Fakultní nemocnice Olomouc Klára Marešová a šermíř a olympijský medailista Jakub Jurka, který studuje na Fakultě tělesné kultury UP, obdrželi Cenu města Olomouce, kterou radnice uděluje jako výraz ocenění významné činnosti či díla osobnostem s městem spojeným.

Klára Marešová, kterou časopis Forbes již dvakrát zařadil do přehledu 50 nejlepších lékařů Česka, se stala laureátkou Ceny města v oblasti věda a výzkum. Při přebírání ceny během slavnostního večera v Arcibiskupském paláci přiznala, že je to krásný pocit a že nejkrásnější pro ni je, že je v sále s celou rodinou. „Ale je to tady trochu nezdravé, ta světla svítí příliš do očí,“ pobavila přítomné.

Olomoucká oftalmoložka s brněnskými kořeny se specializuje na chirurgii šedého a zeleného zákalu, plastické operace, glaukom a ultrazvuk. Medicínu vystudovala na Lékařské fakultě UP, promovala v roce 1990. Na Oční klinice LF UP a FNOL působí od roku 1998, byla její primářkou a od roku 2019 kliniku vede jako přednostka. Je autorkou 19 odborných publikací a více než dvou stovek přednášek, je také předsedkyní České oftalmologické společnosti. K očnímu lékařství ji prý přivedlo poutavé vyprávění dědečka, profesora oftalmologie a rektora Masarykovy univerzity Jana Vanýska.

Cenu města v oblasti sportu pak obdržel šermíř Jakub Jurka, který svým mimořádným výkonem zajistil pro český tým bronzovou medaili na letních olympijských hrách v Paříži. Na tento úspěch by chtěl kordista Šermu Dukla Olomouc navázat za tři roky v Los Angeles a následně se zúčastnit ještě dalších dvou olympiád. V nedávné době již převzal ocenění pro Sportovce roku Olomoucka i Olomouckého kraje a také Cenu rektora UP. Portrét Jakuba Jurky jste si mohli přečíst v podzimním čísle magazínu Žurnál.

Kromě Kláry Marešové a Jakuba Jurky Cenu města obdržel také galerista Miroslav Schubert, kapela The Bluesmen a in memoriam urbanista, historik, archivář, geograf a spisovatel Vilém Švec. Za Počin roku byli oceněni chomoutovští dobrovolní hasiči, a sice za nasazení během zářijových povodní. Medailonky všech laureátů zahrnuje katalog dostupný zde.

Vědecké panely NATO Science Technology Organization, jedny z klíčových poradních orgánů aliance pro oblast obranného výzkumu a inovací, zasedaly minulý týden na Univerzitě Palackého. Hostitelem prestižní konference byla Filozofická fakulta UP, která se tak zařadila mezi vybraná evropská pracoviště, jež měla možnost podílet se na organizaci mezinárodního vědeckého setkání v rámci Severoatlantické aliance.

Zasedání panelů NATO SCI a SET se zpravidla konají dvakrát ročně a organizaci postupně přebírají jednotlivé členské státy NATO. Vzhledem k jejich počtu připadne na Českou republiku pořadatelství zhruba jednou za patnáct let. Letos organizátoři akceptovali nabídku uspořádat jednání mimo hlavní město, čímž umožnili, aby se centrum mezinárodní vědecké diplomacie dočasně přesunulo do Olomouce.

John-Mikal Størdal, ředitel Úřadu NATO pro podporu vědecké spolupráce (CSO), k zasedání uvedl: „Konference, jako je toto zasedání panelů SCI a SET, přinášejí cenná vědecká témata a výzkumné podněty, které mají přímý dopad na schopnosti aliančních ozbrojených sil v reálném nasazení. Přispívají tak k posilování schopností NATO čelit potenciálním hrozbám a plnit své závazky v oblasti obrany a zajištění bezpečnosti.“

Zasedání se zúčastnilo více než sto zástupců z členských zemí NATO včetně špičkových odborníků na obranný výzkum, analytiků i představitelů mezinárodních výzkumných struktur. „Aliance si vážíme jako takové, zvláště v těchto neklidných časech jsme vděčni za naše členství. Do Olomouce však dorazili především vědci zabývající se obranným výzkumem. Vědci z Univerzity Palackého pak dostali ojedinělou příležitost na tomto – v zásadě uzavřeném – fóru vystoupit se svými výsledky a ucházet se o širokou spolupráci, případně další grantovou podporu. Jsem moc rád, že se mohli prezentovat i obecní lingvisté reprezentující mou domovskou filozofickou fakultu,“ sdělil děkan Filozofické fakulty UP Jan Stejskal.

Jednání probíhala nejen v prostorách filozofické fakulty, ale rovněž v historickém freskovém sále rektorátu, Arcibiskupském paláci či interaktivním vědeckém centru Pevnost poznání. Program konference doplnily také doprovodné poznávací a kulturní aktivity.

Zvláštní poděkování za podporu – mimo jiné vyjádřenou osobní účastí – náleží rektorovi Univerzity Palackého Michaelu Kohajdovi a jeho předchůdci Martinu Procházkovi. „Pro univerzitu je určitě velkou ctí podílet se na organizaci setkání zástupců poradních orgánů aliance a já děkuji všem kolegyním a kolegům, kteří k úspěšném průběhu akce přispěli. Zároveň to pro nás byla skvělá příležitost předvést se jako spolehlivý partner pro případnou spolupráci se špičkovými mezinárodními strukturami aliance, jejíž význam je pro svobodu a bezpečnost ve světě zcela zásadní,“ doplnil rektor Michael Kohajda. Významnou roli v úspěšném průběhu celé akce sehráli i studující a organizátoři z filozofické fakulty, kteří získali cenné zkušenosti s pořádáním mezinárodního podniku tohoto formátu.

Co čeká univerzitu v příštích letech? Jak se musí změnit? Odpovědi i na tyto otázky najdete v nejnovějším čísle magazínu Žurnál UP, který přináší rozhovor s novým rektorem Michaelem Kohajdou.

Čtyřicet stran plných čtení o univerzitě – to je Žurnál UP. Úvodní téma se věnuje fenoménu, ve který vyrostl Academia Film Olomouc. Jak se AFO proměnilo za šest desítek let a jak se změnil svět, který se tento filmový festival snaží přibližovat divákům? „Poměrně dlouho byl festival, v podstatě až do revoluce, brán spíše jako profesionální prostředí pro setkávání tvůrců, akademiků a filmařů. Jako místo, kde se mohli potkat, diskutovat, vyměnit si zkušenosti a někam ten žánr posunout. Sice byl od začátku otevřen veřejnosti, ale že by o něj byl nějaký masový zájem mezi Olomoučany, to tehdy ne,“ připomíná mj. Jiří Slavík, dlouholetý dramaturg AFO.

Mimochodem, umění a kultura tradičně dostávají v „předletních“ číslech našeho magazínu velký prostor. Proto ani v aktuálním čísle nechybí ukázky vítězných prací studentské literární soutěže, seznámit se můžete s muzikantkou Kaczi, tedy Kateřinou Koulákovou, absolventkou FTK, kterou možná znáte z koncertů. Zajímá vás, jak jde dohromady fyzioterapie a tanec? Pak nepřehlédněte příběh studentky FZV Hany Němcové. Překvapením může být i spojení IT a loutek – Aleš Pop, který pečuje o počítače na CMTF, je zároveň principálem olomouckého loutkového divadla Kašpárkova říše. Výrazná osobnost kulturního dění města samozřejmě nechybí na stránkách Žurnálu UP.

„Chci přistupovat ke každé fakultě stejně, věnovat jim férově stejný čas a prostor. Nejde o to, aby si někdo něco ukřičel a jiný, který není tak hlasitý, zůstal stát stranou. Pro mě jsou všechny fakulty stejně důležité a významné,“ říká mj. rektor Michael Kohajda. V rozhovoru vysvětluje své představy o ekonomickém fungování univerzity, připomíná aktuální geopolitické souvislosti, mluví o potřebě kvalitního zázemí pro studium i volný čas studentů a o posílení práce s absolventy.

To zdaleka není vše, co nejnovější číslo Žurnálu UP nabízí. V rubrice Portrét například představujeme speciální pedagožku Veroniku Růžičkovou z PdF. Na Olomouc a univerzitu se pak italským pohledem v rubrice Zrcadlení dívá Luca Chiurchiu. Přidali jsme i pár zajímavých tipů na léto – na čtení, toulání se či poslech a poslední rubrika Odkaz patří jako vždy emeritnímu profesorovi FF Jiřímu Fialovi. O čem jiném by měl v květnu psát než o majálesu? Tentokrát o tom propršeném z roku 1956.

Magazín Žurnál UP najdete na fakultách, v UPointu, v Pevnosti poznání a samozřejmě i v elektronické verzi. Ta je k dispozici zde.

Hezké žurnálové čtení přeje redakce.

Usmrtit bakterie pomocí světla. Právě tak jednoduchá by v budoucnu mohla být dezinfekce povrchů. Proto se vědci z EMPA (Swiss Federal Laboratories for Materials Science and technology), CATRIN Univerzity Palackého a Centra energetických a environmentálních technologií (CEET) VŠB-TUO pustili do vývoje speciálního povlaku, jehož antimikrobiální účinek lze aktivovat infračerveným světlem. Tento materiál je zároveň šetrný k pokožce i životnímu prostředí a může se stát novou zbraní v boji proti bakteriím odolným vůči antibiotikům. První praktické využití se aktuálně připravuje ve stomatologii. Výsledky otiskl časopis EcoMat.

Ekologicky šetrný a biokompatibilní nový materiál bez přítomnosti kovů má za úkol likvidovat mikroorganismy rychle a lokálně. Jeho základem je polyvinylalkohol – biokompatibilní plast běžně používaný například v potravinářství. „Do této matrice byla začleněna speciálně syntetizovaná, dusíkem obohacená grafenová kyselina, která má díky svým chemickým vlastnostem výrazný antimikrobiální potenciál. Plný účinek se projeví při ozáření blízkým infračerveným světlem. Materiál pak uplatňuje dvojí strategii: jednak přeměňuje světelnou energii na teplo, které ničí bakterie, zároveň však také vytváří kyslíkové radikály, jež narušují membrány patogenů,“ vysvětlil Radek Zbořil z CATRIN a CEET.

Výhodou tohoto přístupu je, že se zcela liší od mechanismu účinku klasických antibiotik. Materiál tak chrání proti širokému spektru mikroorganismů, aniž by přispíval k rozvoji rezistence. „Naše laboratorní testy jednoznačně potvrdily účinnost materiálu proti bakteriím i virům. Zejména povrchy, které přicházejí do častého kontaktu s infekčními agens – například kliky dveří v nemocnicích nebo vybavení operačních sálů – jsou ideální pro využití těchto inovací,“ uvedl Giacomo Reina z EMPA.

První praktické použití nového povlaku se připravuje pro zubní lékařství. EMPA spolupracuje s Centrem zubní medicíny Univerzity v Curychu na vývoji zubní dlahy s pevně ukotvenou grafenovou kyselinou. Díky tomu, že blízké infračervené světlo proniká tkání až několik centimetrů hluboko, lze dlahu umístit do úst, opakovaně aktivovat vnějším světelným zdrojem a zničit mikroorganismy v ústech. Ústní mikroflóra je přitom obzvlášť tvrdý protivník – složité bakteriální komunity se ukrývají v těžko dostupných zákoutích, chráněné vrstvou vlastního hlenu. Antibiotika a běžné dezinfekce do těchto biofilmů pronikají jen velmi obtížně. To umožňuje bakteriím ničit zuby, nebo dokonce způsobovat vážné infekce jinde v těle.

Bakterie odolné vůči antibiotikům a nové viry představují stále vážnější hrozbu pro globální zdravotní systém. Ročně souvisejí s úmrtím přibližně pět milionů lidí, přičemž pandemie covid-19 si vyžádala přes 20 milionů obětí. Vědci proto hledají nové strategie, jak těmto patogenům čelit. Jedním z cílů je zabránit šíření rezistentních bakterií a virů pomocí chytrých materiálů a technologií.

Festival Země na talíři se v Olomouci zaměří na téma produkce a spotřeby potravin. Hlavním motivem letošního ročníku budou semínka a ⁠ jejich význam pro udržitelné zemědělství i odolnost potravinového systému. Festival, který probíhá v rámci projektu Hra o klima! Na tahu před změnou klimatu, se uskuteční v úterý 3. června v Pevnosti poznání. Pořádají ho organizace Na mysli, výzkumný program Udržitelná produkce a spotřeba potravin Strategie AV21, Ústav experimentální botaniky AV ČR a Pevnost poznání, Centrum popularizace PřF UP.

Program začíná v 16 hodin V Pevnosti poznání workshopem, který povede zakladatelka sítě Semínkovna Klára Hrdá. Připravena je filmová projekce, představení nové knihy i beseda. Akce má podle Viktorie Tenzerové z organizace Na mysli upozornit na to, že v době klimatické krize a úbytku biodiverzity je nesmírně důležité otevírat témata, která se nás všech bezprostředně týkají, ať už jde o potraviny, krajinu nebo udržitelnost. „Festival Země na talíři v Olomouci propojuje film, praktické dovednosti a sdílené příběhy. Přináší nejen informace, ale i naději a chuť něco změnit – třeba právě doma na zahradě. Každé zasazené semínko, vypěstovaný kousek zeleniny či omezení plýtvání je krokem k odolnější budoucnosti,“ říká Viktorie Tenzerová.

Na úvodním workshopu Začni od semínka: Od teorie k praxi se účastníci naučí, jak vybírat vhodné rostliny pro semenaření, správně je sbírat a sušit. Dozví se, jak uchovávat semena nebo jak si doma založit vlastní semínkovou banku. Workshop je určen pro všechny nadšence, kteří chtějí pěstovat rostliny z vlastních semen.

Představení nové, bohatě ilustrované knihy Jiřího Beneše V remízku je divočina bude další součástí festivalového programu. Její uvedení je poctou práci známého šternberského ekologa a dobrovolníka, který v roce 2023 nečekaně zemřel. Jiří Beneš napsal knihu pro své děti a pojal ji jako dobrodružnou výpravu napříč českou krajinou, od hlubokých lesů a horských luk až po městské parky. Čtenáři se dozví, kdy a kde hledat vzácná zvířata, čím jsou jedinečná a jak je mohou sami pomoci chránit. Knihu dokončila Ester Dobiášová a ilustrovala Stanislava Pajonková. O vydání se postaral tým organizace Na mysli.

Večer bude patřit premiéře působivého dokumentárního filmu Kořeny budoucnosti režisérky Andréy Gema, který diváky zavede na vizuálně podmanivou cestu napříč současnou Afrikou. Právě tam se odehrává tiché, ale zásadní drama týkající se osiva. Prostřednictvím sugestivní hudby, tance a silných příběhů, zkoumá film dopady korporátního vlivu na drobné africké zemědělce. Vedle ostré kritiky nabízí i naději v podobě agroekologických farmářů, kteří dokazují, že udržitelné zemědělství má budoucnost.

Na projekci naváže přednáška Kláry Hrdé Biodiverzita jako klíč: Proč uchovat místní odrůdy a živou tradici domácího semenaření. Klára Hrdá je zakladatelkou celorepublikové sítě semínkových knihoven a mnoho let inspiruje ostatní k uchovávání lokálních odrůd, podpoře biodiverzity a ekologickému zahradničení.

Festival Země na talíři se koná 3. 6. 2025 od 16 hodin Pevnosti poznání. Vstup je volný. 

16:00 | Workshop Začni od semínka: Od teorie k praxi

17:00 | Představení knihy V remízku je divočina

17:30 | Promítání filmu Kořeny budoucnosti 

18:45 | Přednáška Kláry Hrdé: Biodiverzita jako klíč. Proč uchovat místní odrůdy a živou tradici domácího semenaření

Inovativní přístupy a současné výzvy v péči o starší pacienty s obtížně léčitelnými onemocněními byly zastřešujícím tématem letošních Olomouckých hematologických dnů (OHD), v jejichž sálech a kuloárech se setkala tisícovka lékařů, zdravotníků a vědců nejen z České republiky a nejen z oblasti hematologie. Mezi zahraničními odborníky, kteří přijali pozvání, byl i Stephen M. Ansell z prestižní minnesotské Mayo Clinic, který proslovil přednášku na počest zakladatele olomoucké hematologické školy Boleslava Wiedermanna.

Špičkový hematolog a onkolog z kliniky, která patří k nejlépe hodnoceným nemocnicím a kde vznikla četná doporučení zlepšující léčebnou péči po celém světě, se ve svém vystoupení zaměřil na dilemata, před kterými lékaři při náročné péči o pacienty staršího věku stojí. „Profesor Ansell je jedním z nejznámějších vědců, kteří se zabývají léčbou Hodgkinova lymfomu. Pro nás to byla návštěva jako z jiné galaxie. Je velmi inspirativní a jeho přednáška byla nesmírně zajímavá,“ krátce zhodnotil předseda vědeckého výboru kongresu Vít Procházka z Hemato-onkologické kliniky Lékařské fakulty UP a Fakultní nemocnice Olomouc.

Komplexní a široké téma, kterým péče o starší a komorbidní pacienty je, nabídlo během OHD prostor pro „exkurze“ do jiných, souvisejících oborů. Během tzv. prezidentského sympozia, kdy vystoupil i španělský expert Raúl Córdoba Mascuñano, to například byla kardioonkologie.

„Iniciovali jsme debatu o tom, jak se starat o srdce pacienta. Onemocnění srdce totiž může být limitující pro onkologickou léčbu, ta však zároveň může být příčinou závažného poškození srdce. To je problematika, o které se v hematologické komunitě dosud nediskutovalo. Během programu jsme se podívali i na to, co se děje na buněčné či genetické úrovni, řeč byla například o poměrně komplikované problematice ageingu, stárnutí pacientů vyvolané chemoterapií,“ přiblížil Vít Procházka s tím, že součástí třídenního odborného setkání byla i 27. Konference ošetřovatelství a zdravotních laborantů, bez nichž se hematologové při své práci neobejdou, a také 16th Symposium on Advances in Molecular Hematology.

Pod hlavičkou OHD se uskutečnil také workshop zaměřený na vzdělávací program Evropské hematologické asociace, své zkušenosti s mladými lékaři a vědci, kteří jednou budou obor posouvat dále, sdílela mimo jiné účastnice tohoto mezinárodního programu Aisling Barrett z University of Oxford. Během společenského večera pak došlo i na ocenění tří mladých hematologů. Uznání zkušenějších kolegů si svou vědeckou prací získali Kristýna Šmilauerová a Romana Vajnerová z Ústavu hematologie a krevní transfuze v Praze a Vojtěch Látal z Hemato-onkologické kliniky LF UP a FNOL.

„Myslím, že se nám podařilo vytvořit příjemný prostor pro edukaci celé hematologické komunity a v rámci jednotícího tématu starších pacientů přinést zajímavé informace. Bylo opravdu skvělé a obohacující, že se tu potkali lidé z oborů, kteří by se za normálních okolností nejspíše nesetkali, a měli si hodně co říci,“ dodal Vít Procházka.

Olomoucké hematologické dny pořádá Nadace Haimaom, která vznikla při Hemato-onkologické klinice LF UP a FNOL v roce 1997. Letošní již 37. ročník kongresu, který je největším každoročním setkáním hematologů u nás, se uskutečnil pod záštitou České hematologické společnosti ČLS JEP, Sekce onkologie České asociace sester, děkana LF UP Milana Koláře a ředitele FNOL Romana Havlíka. Prezidentem kongresu je přednosta pořádající kliniky Tomáš Papajík, čestným prezidentem pak jeho předchůdce Karel Indrák. Více o kongresu zde.

Hudba, která po staletí ležela ukrytá v českých archivech. Právě na tu zve olomoucký festival Baroko, který se v prvních dvou červnových týdnech uskuteční v prostorách olomouckého Vlastivědného muzea. Výjimečný zážitek letos slibuje kompletní provedení cyklu Vertumnus vanitatis od Mauritia Vogta i scénická, nově zbarokizovaná opera Římská Lukrécie, k níž hudbu složil Tomáš Hanzlík z PdF UP.

Festival starší hudby Baroko už řadu let systematicky oživuje skladby z období 17.–19. století, které pak představuje ve světových premiérách, v autentické interpretaci a na dobové nástroje. Je vyvrcholením dlouhodobé badatelské činnosti, jež propojuje hudební vědu a interpretační odvahu. Jeho osmadvacátý ročník se uskuteční od 1. do 12. června ve Vlastivědném muzeu Olomouc.

„Naším záměrem je vdechnout nový život zapomenutým skladbám, které kdysi zněly v kostelech, na zámcích i v salónech. Přiblížit se tomu, jak tato hudba skutečně zněla, můžeme díky autentické interpretaci. Právě v tom spočívá její jedinečnost,“ uvedl Tomáš Hanzlík, zakladatel a umělecký vedoucí festivalu, jenž je zároveň členem katedry hudební výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Palackého. Doplnil, že součástí letošního programu budou skladby českých kantorů, například Tomáše Norberta Koutníka, Daniela Aloise Františka Milčínského, řeholníků, například Václava Kalouse, či hudebníků působících v zahraničí, kupříkladu Josefa Kohouta.

Klíčovou událostí letošní hudební nabídky bude souborné provedení unikátního cyklu jednatřiceti árií Vertumnus vanitatis od Mauritia Vogta (1669–1730), známého především jako kartografa. „Tato sbírka jako celek ještě nikdy nezazněla a až nyní se ukazuje její myšlenková hloubka a barokní monumentalita,“ zdůraznil Tomáš Hanzlík.

Bezesporu výjimečnou událostí pak bude i scénické uvedení nově zbarokizované opery Římská Lukrécie, jež vznikla na parodický Rademinův text. Libreto opery, jejíž vznik je spojován s rokem 1731, přeložila z němčiny do češtiny Kateřina Bohadlová. Římská Lukrécie je považována za první operní parodii vážné opery ve střední Evropě. Hudbu, která se nedochovala, nově zkomponoval Tomáš Hanzlík, a to ve stylu tehdejšího hudebního jazyka.

„Římská Lukrécie vznikla na objednávku divadelního spolku Geisslers Hofcomoedianten ve velice krátkém čase tří měsíců. Zadáním bylo vytvořit muzikál s barokními prvky. Od stejného zadavatele jsem později dostal úkol zbarokizovat vybraná populární hudební čísla z různých divadelních představení, včetně Římské Lukrécie. Při aranžování pro barokní nástroje se začaly překvapivě rozkrývat nové souvislosti, takže jsem posléze takto přepracoval pro svůj Ensemble Damian celou operu, včetně několika úplně nových čísel,“ popsal vznik skladatel z UP.

Letošní program festivalu nabídne pět koncertů, jedno scénické operní představení a pět tematických přednášek. Vystoupí přední čeští i zahraniční interpreti specializující se na starou hudbu. Hrát se bude na historické nástroje.

Festival Baroko vznikl v roce 1998 z iniciativy Tomáše Hanzlíka s cílem oživit českou barokní hudbu. Od roku 2023 jej pořádá Vlastivědná společnost muzejní v Olomouci ve spolupráci s Vlastivědným muzeem v Olomouci, souborem Ensemble Damian a katedrou hudební výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Palackého. Za dobu své existence uvedl desítky premiér, rekonstruoval ztracené opery, natočil několik CD a vytvořil divadelní scénu Theatrum Schrattenbach. Program festivalu zde.

Na dvě stě padesát účastníků, dvanáct tematických sekcí, odborné příspěvky ve čtyřech jazycích, dvě speciální události, výročí dvou fakultních časopisů, otevření jednoho centra, bezmála sedm set vypitých káv. Taková byla v číslech mezinárodní konference Olomoucké právnické dny. Její 18. ročník pořádala právnická fakulta ve dnech 22. a 23. května.

„Jsem rád, že si naše konference drží vysoký odborný standard a mezinárodní rozměr. Přeji nám všem, aby konference byla přínosná z pohledu odborného i neformálního. Užijte si Olomouc. Budeme rádi, pokud se tu bude cítit jako doma a budete se na naši fakultu vracet,“ zahájil konferenci Václav Stehlík, děkan fakulty.

Úvodní plenární sekce, kterou moderoval Ondrej Hamuľák, proděkan pro vědu a výzkum, měla podtitul Sociální sítě a právní stát. „Naše fakulta se stále intenzivněji zabývá otázkami interakce práva a moderních technologií. Důkazem je například vznik nového fakultního pracoviště Institutu pro právo a pokročilé technologie nebo zahájení výuky v novém doktorském programu Právo a digitální technologie. Tématu se na fakultě věnujeme jak v juniorním, tak v seniorním výzkumu,“ vysvětlil Ondrej Hamuľák s tím, že pro volbu zaměření plenární sekce byla důležitá i aktuálnost. Připomněl například aféru loňských voleb v Rumunsku, které byly zrušeny na základě podezření z manipulací na sociální síti TikTok.

Pozvání do plenární sekce přijali tři experti z praxe. Tomáš Foldyna z Nejvyššího státního zastupitelství hovořil mimo jiné o anonymitě na sociálních sítích, polarizaci společnosti, svobodě slova nebo o algoritmech a jejich vlivu na obsah. Daniela Havlíková z Evropské komise představila Nařízení o digitálních službách, jehož hlavním cílem je zajistit bezpečnější a spravedlivější online prostředí pro uživatele, regulovat online zprostředkovatele a platformy a chránit základní práva. Na ni navázal Marek Vrbík, člen Rady Českého telekomunikačního úřadu, který se dotkl možné regulace na úrovni státu a zdůraznil potřebu zatím chybějící české zákonné opory.

Závěr plenární sekce patřil připomenutí výročí dvou fakultních časopisů. Periodikum International and Comparative Law Review vychází pětadvacet let. Časopis European Studies – The Review of European Law, Economics and Politics, který vydává fakulta ve spolupráci s nakladatelstvím Wolters Kluwer, nedávno oslavil deset let od svého vzniku. „Oba časopisy vycházejí v angličtině a mají renomé jak u nás, tak v zahraničí. Jsou indexované v mezinárodní databázi Scopus. Máme tedy být na co hrdí. Děkuji šéfredaktorům, Ondreji Hamuľákovi a Naděždě Šiškové, za jejich práci. Časopisům přeji, aby se jim dál dařilo a stoupaly v mezinárodních žebříčcích,“ řekl děkan Václav Stehlík.

Speciální události

Druhá část konference tradičně patřila jednáním v odborných sekcích, těch bylo tentokrát dvanáct, a organizátorům se do nich podařilo vměstnat 122 příspěvků. Nejobsazenějšími sekcemi byly Veřejné finance v kontextu legislativních změn; Aktuální otázky správního trestání; Es muß sein! Aneb dědické právo jako nevyhnutelná součást práva; Pracovní právo mezi rigiditou a flexibilitou: Trendy a výzvy 21. století nebo Ochrana slabší strany.

V rámci sekce Primární a sekundární školství – aktuální otázky veřejné správy a vzdělávání fakulta slavnostně otevřela své Centrum pro vzdělávání a inovace ve veřejné správě, a to za účasti zástupců ministerstva vnitra. „Olomouckou právnickou fakultu považujeme za lídra v oblasti správního práva. Na spolupráci s centrem se velmi těšíme,“ řekl Miroslav Veselý z ministerstva vnitra.

Letošní konference Olomoucké právnické dny byla výjimečná také zařazením dvou speciálních událostí. Mezinárodní kulatý stůl Ukrainian Legislative Reforms and European Labour and Social Standards: The Context of Ukrainian EU Integration se konal hybridní formou ve spolupráci s Národní univerzitou Tarase Ševčenka v Kyjevě a za podpory Rady Evropy. Odborníci se v rámci něj zaměřili na reformu pracovního a sociálního práva na Ukrajině. Jednalo se o závěrečnou událost v rámci projektu (MSCA4Ukraine PF no. 1233330 „The Approximation of Ukrainian Social and Labour Legislation to EU Law“), který na fakultě realizuje Alla Fedorova a Ondrej Hamuľák. Kulatého stolu se účastnilo více než čtyřicet expertů ze čtyř zemí. Druhá speciální událost – Občan mezi online a offline světem: Ústavní právo jednotlivce na volbu formy komunikace – přinesla například debatu o vhodnosti zakotvení ústavního práva platit v hotovosti.

Konferenci Olomoucké právnické dny pořádá PF UP pravidelně, jednou ročně vždy na jaře, již od roku 2006, původně pod názvem Monseho právnické dny. V roce 2020 se konference kvůli covidu-19 uskutečnila ve velmi okleštěné podobě, o rok později ji pandemie zrušila úplně. Program 18. ročníku konference a další podrobnosti jsou dostupné na webu fakulty.

Letošní ročník přispěl k budování odpovědné a udržitelné Univerzity Palackého. Užitím elektronické formy programu se ušetřilo na 27 kilogramů papíru.

Už v sobotu se ve Smetanových sadech uskuteční 10. ročník benefičního Běhu pro Paměť národa. Univerzita Palackého je tradičně hlavním partnerem akce. Kromě zvýhodněného startovného pro studující a zaměstnance nabídne na místě i bohatý doprovodný program. Výtěžek ze startovného podpoří natáčení příběhů pamětníků, vzdělávání a pomoc hrdinům.

Každý rok obliba závodu i počet účastníků roste. Loni se zapojilo přes 4 000 běžců po celé republice. „Máme radost, že se nám daří závod každý rok posouvat dál. Běh je výjimečný tím, že lidé nejen podpoří dobrou věc a užijí si pohyb, ale zároveň mohou svůj výkon symbolicky věnovat někomu, kdo je inspiruje nebo jehož příběh chtějí připomenout,“ doplňuje Alžběta Chrobáková, tisková mluvčí Paměti národa.

Sportovní událost Běh pro Paměť národa není jen o závodění, ale také o atmosféře. Pro dospělé jsou připraveny tratě 1, 5 nebo 10 km a také štafeta 4x 2,5 km. Na děti od 2 do 14 let čeká trať 200 m s malou odměnou na konci. Součástí bude i doprovodný program pro celou rodinu. Registrace na závod je snadná a rychlá. Na webových stránkách je možné si vybrat konkrétní délku závodu. „Všem studujícím i zaměstnancům nabízíme možnost využít slevový kód ve výši 30 %. Při registraci stačí zadat kód PARTNER30. Mimo to připravujeme na místě hned několik interaktivních stanovišť. Studenti ze Sdružení studentů stomatologie ČR budou na místě demonstrovat důležitost ústní hygieny a Spolek mediků LF UP ukáže malým i velkým návštěvníkům jak na laickou resuscitaci. Naši medici se postarají také o zajištění zdravotnického dozoru akce. K tomu nabídneme i workshop výroby bloků s Vydavatelstvím UP a odpočinkovou zónu univerzity,“ dodal Michael Kozák z oddělení marketingu UP.

V Olomouci se poběží již tradičně ve Smetanových sadech, běžci se na start postaví v sobotu 31. května v 9:30 hodin. Čekají je měřené běhy, ale i rodinný běh a pro nejmenší návštěvníky je připravený dětský běh. Startuje se před sbírkovými skleníky Výstaviště Flora a bude zde připraveno také zázemí pro všechny zúčastněné nebo fandící. „Letos slaví akce desátý ročník a také si letos v květnu připomínáme osmdesáté výročí konce nejstrašnější války v dějinách. Dojímání se u pomníku ovšem nestačí. Jde přece o nesmírně podstatnou lidskou a národní zkušenost, která nás zavazuje, abychom byli i my ochotni a schopni pro svobodu něco udělat. Letos poběžím za pošťáka Františka Šimka, který 5. května 1945 s několika přáteli odzbrojil jednotku wehrmachtu. Po pár hodinách ho na udání zatkli vojáci SS a dlouhé hodiny mučili, aby prozradil jména svých kumpánů. Nikoho neudal. Nacisté ho pak dva dny před koncem války popravili,“ připomíná silný příběh Mikuláš Kroupa, ředitel Post Bellum a zakladatel Paměti národa.

Téměř dvanáct tisíc hodin odpracovali dobrovolníci a dobrovolnice z Univerzity Palackého na Jesenicku, které v polovině loňského září zpustošila ničivá povodeň. Byli mezi prvními, kteří se ihned vydali na pomoc. Za odvedenou práci přijela na Univerzitu Palackého poděkovat starostka města Jeseník Zdeňka Blišťanová. Naše pomoc ale nekončí. Dobrovolnické centrum UP chystá na červen další dobrovolnickou výzvu „Jesenicko Tě stále potřebuje“ .

Povodně, které začaly v pátek 13. září 2024, postihly téměř všechny kraje. Nejvíce zasažen byl během víkendu sever Olomouckého a Moravskoslezského kraje. Velká voda ničila domy, cesty, přerušila zásobování energiemi a brala i životy. Na katastrofu okamžitě zareagovalo Dobrovolnické centrum UP a ve spolupráci s Olomouckým krajem a jeho krizovým štábem a dalšími organizacemi začalo organizovat pomoc.

„Do postižených míst jsme první dobrovolníky a potřebnou materiální pomoc vypravili už 17. září a nepřestali jsme intenzivně pomáhat až do 8. října. Celkem se do odklízení následků zapojilo na 1 500 ochotných studentů a zaměstnanců naší univerzity a dalších dobrovolníků z řad veřejnosti. Spousta dalších obětavých lidí nás podpořila materiálně a my tak mohli potřebným dovézt vše, co bylo potřeba: jídlo, vodu, oblečení, prostředky na úklid,“ uvedla Vladimíra Sedláčková, manažerka DC UP, a dodala, že centrum koordinovalo i pomoc z dalších vysokých škol.

Rychlou pomoc ocenila při své nynější návštěvě univerzity starostka Jeseníku Zdeňka Blišťanová. „Přijížděli mladí lidé, studenti z univerzity a dodávali nám tolik potřebnou pozitivní energii. Viděli jsme, že jim není lhostejné, co se stalo v jiném koutě republiky, že jim záleží na tom, abychom to zvládli,“ řekla starostka a poděkovala všem, kdo se zapojili. Jak připomenula, i když se hodně práce už udělalo, zdaleka není vše hotovo. „Práce je u nás na roky a já jsem velmi ráda, že nám zase nabízíte pomoc a že v ní chcete pokračovat. To je pro nás moc důležité.“

I osm měsíců po živelní katastrofě jsou totiž následky velké vody stále znát a pomoc je stále potřeba. Proto Dobrovolnické centrum UP připravilo novou výzvu „Jesenicko Tě stále potřebuje“ pro všechny, kdo chtějí pomoci. Společný výjezd dobrovolníků z univerzitní komunity proběhne 20. až 22. června 2025. „Dobrovolníci pod vedením univerzitních i místních koordinátorů pomohou v domácnostech i veřejném prostoru a současně budou mít příležitost se znovu společně potkat a podívat se na místa, na kterých pomáhali na podzim“, dodala Sedláčková. Doprava a ubytování jsou pro dobrovolníky zajištěny. Odjezd bude v pátek ráno, návrat v neděli.

Přihlašování na akci „Jesenicko Tě stále potřebuje“ zde.

Regionu je možné samozřejmě pomoci i individuálně, další pomoc organizuje Organizace Člověk v tísni spolu se spolkem Sudetikus. Zájemci, kteří chtějí pomoc například při drobných opravách staveb, komunikací nebo při údržbě zahrad a zeleně, se mohou hlásit prostřednictvím registračního formuláře na webu dobrovolnicijesenicko.cz.

Problematice zařazování žáků se speciálními vzdělávacími potřebami či potřebou další podpory do hodin tělesné výchovy se věnuje nový metodický materiál Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR. Doporučení reagují na nadužívání možnosti uvolnění takových žáků z tělocviku i dalších pohybových programů škol. Na vzniku dokumentu se zásadně podílel Ondřej Ješina z Fakulty tělesné kultury Univerzity Palackého.

Metodický materiál, o kterém ministerstvo před několika dny informovalo ředitele škol a školských zařízení, je podle odborníka na aplikované pohybové aktivity (pohybové aktivity přizpůsobené osobám se zdravotním postižením či jiným znevýhodněním – pozn. red.) deklarací MŠMT a dalších autorit, že tomuto tématu věnují pozornost a chtějí, aby se dosavadní praxe v této oblasti proměnila.

„Vyzývá k tomu, aby se možnost úplného uvolnění žáka z tělesné výchovy využívala minimálně, ve výjimečných situacích. Doporučuje pediatrům využívání možnosti částečného uvolnění s vyjmenováním základních aktivit, které jsou pro konkrétního žáka vhodné. V případě, kdy rodič s dítětem navštíví školské poradenské zařízení, jsou pak možné také konzultace s odbornými lékaři, například neurology, ortopedy nebo nově také tělovýchovnými lékaři, kteří do tohoto procesu dosud nebyli zapojeni,“ přibližuje autor textu Ondřej Ješina s tím, že tělesná výchova jako všeobecně vzdělávací předmět je důležitá nejen z hlediska osvojení pohybových návyků a výchovy ke zdravému životnímu stylu, ale má také velký význam v oblasti rozvoje sociálního chování a vztahů dětí. 

Dokument, který je dostupný zde, je výsledkem několikaleté snahy o změnu v oblasti uvolňování žáků se speciálními vzdělávacími potřebami z tělesné výchovy. Už v roce 2017 Ondřej Ješina společně s Maximem Tomoszkem z katedry ústavního práva Právnické fakulty UP na základě analýzy klíčových právních norem a dokumentů ve školství upozornili na nejednotnost a nerovnost jejich uplatňování a na rozpor s tehdy aktuálním stavem vědeckého poznání i ústavním pořádkem ČR.

Téma se následně podařilo otevřít na úrovni Kanceláře veřejného ochránce práv. Řada jednání, do kterých se zapojili zástupci ministerstva školství, České školní inspekce, Národního pedagogického institutu, Odborné společnosti praktických dětských lékařů ČLS JEP, České společnosti tělovýchovného lékařství a také například Národní sportovní agentury, vyvrcholila vloni na podzim kulatým stolem, po němž byly do textu metodického materiálu MŠMT zapracovány poslední podněty.

„Je velmi dobře, že tento metodický materiál vychází nyní, ve stejné době jako revize rámcových vzdělávacích programů a kdy se na Národním pedagogickém institutu připravují ilustrační vyučovací jednotky všech předmětů včetně tělesné výchovy a včetně modifikací ve vztahu k žákům se speciálními vzdělávacími potřebami, na nichž také spolupracujeme. Pokud by se totiž doporučení podařila dotáhnout dříve, snížil by se podle mě jeho dopad. Takto je však součástí balíčku nových přístupů k tělesné výchově, které spolu souvisejí a jsou v souladu,“ dodal Ondřej Ješina.

Hned dvě první místa a prestižní ocenění za nejlepší studentské pivo si z letošní Moravské vernisáže piva odnesli studenti předmětu Cvičení z chemie piva z katedry analytické chemie. Degustační soutěže nazvané Studentská pivní liga se účastní piva uvařená studenty v domácích podmínkách či ve školních mikropivovarech.

„V letošním roce byly vyhlášeny čtyři kategorie: Liga českého ležáku, Pšeničná piva, Česká IPA, kde bylo možné použít pouze české chmely, a Multicereal Czech Kveik, pivo kvašené norskými kvasinkami kveik. Tato poslední kategorie se skládala z několika obilných složek: žitného, pšeničného, ječného sladu a ovesných vloček v předem určených poměrech. Dále byl využit nový genotyp chmele dodaný Chmelařským institutem v Žatci číslo 5559,“ uvedl spoluorganizátor soutěže Lukáš Kučera z katedry analytické chemie.

V kategorii Česká IPA uspěl tým z přírodovědecké fakulty pod vedením Kryštofa Kláska. Jejich pivo bylo vyhlášeno jako nejlepší studentské pivo soutěže.

Tým složený ze studentek a studentů přírodovědecké a cyrilometodějské teologické fakulty pod vedením Jakuba Gromana pak vyhrál v kategorii Multicereal Czech Kveik. Jejich výrobek nazvaný Punkveik byl v této kategorii vyhlášen jako Best of the show.

Každá střední či vysoká škola mohla přihlásit do degustační soutěže, která se konala v prostoru pivovaru EUREKA, maximálně deset vzorků piv z vlastní produkce. Pivovar Univerzity Palackého reprezentovalo 5 vzorků.

Studentská pivní liga proběhla v rámci Moravské vernisáže piva v prostorách přírodovědecké fakulty, kam zavítali proškolení degustátoři z České republiky i ze zahraničí.