Novinky: Univerzita - Aktuality UP (duplicitní, vypnuto)

Většina menších vodních toků a přítoků řeky Moravy v Olomouckém kraji už vyschla nebo se dostala do kritického stavu. Bez vydatnějšího deště mohou během několika dnů začít vysychat další. Výrazně klesl také průtok Moravy, který nyní pod Olomoucí činí zhruba tři metry krychlové za sekundu proti dlouhodobému průtoku kolem 26 metrů krychlových. Relativně vysoký průtok si zatím udržuje Oskava. Současnou nepříznivou situaci ve vodních tocích mohou podle odborníků výrazněji zlepšit až vydatnější a déletrvající srážky. Vyplývá to z průběžného monitoringu vodních toků, který provádějí odborníci z katedry ekologie a životního prostředí přírodovědecké fakulty. 

Kritická situace je podle odborníků například na Trusovickém potoce a Sitce pod Šternberkem, jejichž koryta jsou už bez vody. Prudce klesá také průtok Bystřice, která pramení v Nízkém Jeseníku a přes Domašov nad Bystřicí, Hrubou Vodu a Velkou Bystřici teče do Olomouce, kde se vlévá do Moravy. „Bez dešťových srážek může být Bystřice brzy bez vody,“ upozornil Martin Rulík z katedry ekologie a životního prostředí přírodovědecké fakulty.

Bez vydatného deště hrozí vyschnutí dalších toků

Pokud nezačne intenzivněji pršet, lze očekávat vyschnutí většiny menších vodních toků na velké části území Olomouckého kraje i České republiky. „S klesajícím průtokem se zmenšuje plocha koryta pokrytá vodou a souvislý proud se postupně rozpadá na izolované tůně. Jestliže sucho pokračuje, vyschnou nakonec i ty a nastává nulový průtok,“ uvedl Rulík.

Na nízkém stavu vodních toků v Olomouckém kraji se kromě suchého počasí podepsal také nepříznivý vývoj zásob podzemní vody. V nivě Moravy letos i loni její hladina klesala velmi rychle, většina tamních tůní vyschla už v polovině dubna, některé ještě dříve. Příčinou byly nízké jarní průtoky Moravy související s malým množstvím sněhu na horách. Následný pokles hladiny podzemní vody přispěl k vysychání nejprve drobných a později i větších toků. Situaci zhoršilo malé množství srážek na jaře a v létě.

Krátkodobé srážky situaci nezlepší

Velmi nízké průtoky mají v druhé polovině léta také velké řeky včetně Moravy. „Situace se při pokračujícím suchu může zhoršovat rychle. Krátká a intenzivní bouřka krajině a vodním tokům příliš nepomůže. Situaci zlepší až několikadenní déšť,“ upozornil Rulík. Dřívější výzkumy ukázaly, že rizikem vysychání drobných toků může být v budoucnu ohrožena více než polovina rozlohy Česka.

Sucho výrazně zhoršuje životní podmínky vodních organismů. Největší problémy mají ve vysychajících tocích ryby, kterým škodí teplejší voda a nedostatek kyslíku. Kritická je situace tam, kde tok vyschne v celé délce a nezůstanou v něm hlubší tůně sloužící jako útočiště.

S poklesem hladiny se snižuje druhová rozmanitost. Ryby se zpravidla přesouvají po proudu a hromadí se ve zbytkových tůních. Kombinace vysoké teploty, velkého množství ryb na malém prostoru a úbytku kyslíku může vést až k jejich hromadnému úhynu.

Nedostatek kyslíku ohrožuje zejména ryby

„Za kritickou se u ryb obecně považuje koncentrace rozpuštěného kyslíku kolem tří až čtyř miligramů na litr, záleží však na jednotlivých druzích. Nejnáročnější jsou lososovité ryby, například pstruh potoční a duhový, které potřebují přibližně šest miligramů kyslíku na litr. U vodních bezobratlých se za spodní hranici považují přibližně dva miligramy na litr,“ podotkl Martin Rulík.

Dlouhodobé vyschnutí toku může mít pro jeho ekosystém fatální následky. Hydrobiologické výzkumy ukazují, že zhruba čtyři týdny sucha mohou vést ke stoprocentní úmrtnosti vodních organismů. „Po opětovném zaplavení pak může obnova života v toku trvat jeden a půl až dva měsíce. Čím déle zůstává koryto suché, tím déle jeho obnova trvá,“ upozornil Rulík.

Sucho v kombinaci s dlouhodobým vedrem výrazně zvýšilo teplotu vodních toků a ploch. V okolí Olomouce odborníci naměřili ve zbytkových tůních Trusovického potoka teplotu 17,1 až 17,3 stupně Celsia, v Bystřici se pohybovala mezi 22 a 23 stupni.  Teplota vody v přírodním koupališti Poděbrady u Olomouce už atakuje teplotu kolem 29 stupňů Celsia, zatímco běžně dosahuje maximálně 24 stupňů. V Bystřici se teplota vody v létě zpravidla pohybuje mezi 19 až 20 stupni Celsia.

Jako překvapivý prostředek k porozumění historie používá Elizabeth Allyn Woock komiks. Dokáže jím zachytit i to, co se slovy vysvětluje jen obtížně.

Obrazy totiž podle této absolventky středověké historie, která působí na katedře anglistiky a amerikanistiky FF UP, můžeme nejen „vidět“, ale také „číst“.

Proč právě komiks? Jak jste se k němu dostala?

Vystudovala jsem středověkou historii a intenzivně jsem se věnovala také umění a náboženským aspektům středověku. Je to období plné hlubokých vizuálních kódů, které se objevují v obrazech, literatuře i v samotném prostoru. Jakmile jsem se naučila tyto významy číst, v ikonografii, klášterní architektuře nebo třeba v poetickém prostoru písňových textů, začala jsem je vnímat i v současném světě. Komiksy pro mě představují přirozené pokračování tohoto mnohovrstevnatého vizuálního jazyka, kde jsou symbolika i prostorové uspořádání nositeli významu. K jejich studiu jsem se dostala jako badatelka ve chvíli, kdy mě začalo zajímat, jakým způsobem současnost pracuje se středověkem jako s tématem či kulisou vyprávění. Vedle toho ráda tvořím i vlastní komiksy. Tento formát je pro mě přirozeným rozšířením akademického psaní.

Elizabeth Allyn Woock (* 1985)
Narodila se a vyrůstala v USA. Studovala na konzervatoři se zaměřením na hudební a výtvarné umění a následně absolvovala bakalářské studium historie se specializací na středověk. V roce 2008 se přestěhovala do České republiky, chtěla být středověké kultuře co nejblíž. Naučila se česky a pokračovala ve studiu na Univerzitě Palackého, kde dokončila magisterský i doktorský program. Její odborné zaměření se postupně posunulo od středověkých dějin ke kulturním a literárním studiím, přičemž komiks dnes tvoří jednu z klíčových oblastí jejího výzkumu.

Čemu se v něm věnujete?

Obrazy většina z nás „vidí“, ale často zapomínáme, že je lze také „číst“. Komiksový příběh nevzniká jen sledováním textu, ale také interpretací obrazů, kompozicí, barev, linií a vrstev významů, které nesou. Ačkoli komiksy často přirovnáváme k filmu nebo jazyku, ve skutečnosti jde o svébytné médium. Zaměřuji se na to, co možná není na první pohled atraktivní, na základní analytické nástroje a pojmy, které umožňují hlubší porozumění. S nadsázkou říkám, že jsem instalatér komiksové teorie: pokládám potrubí, aby ostatní badatelé měli infrastrukturu pro své interpretace.

Ženy ve vědě
Věda nezná hranice. Významnou úlohu žen a dívek ve vědeckém světě si pravidelně 11. února, při příležitosti Mezinárodního dne žen a dívek ve vědě, připomíná i Univerzita Palackého. Připravila i web, který nabízí příběhy českých i zahraničních vědkyň, které zastupují jednotlivé univerzitní součásti. Letos navíc Elizabeth A. Woock připravila tuto edici vystřihovacích karet se zahraničními vědkyněmi z UP.

Mluvila jste také o důležitosti vzorů, například na panelové debatě k Mezinárodnímu dni žen a dívek ve vědě. Kdo je vaším vzorem?

Mám jich mnoho. V oblasti tvorby a vedení projektů mě inspirují filmař John Waters a komiksová kreslířka Lynda Barry. Obdivuji jejich odvahu experimentovat a dotahovat i neobvyklé nápady. Inspiraci ale nacházím i jinde: v šíři myšlení Umberta Eca, v práci Mieke Bal, v hudbě Antonína Dvořáka nebo ve filantropii Dolly Parton. Vzory přitom nemusí být jen slavné osobnosti. Může to být i bezstarostnost mých domácích králíčků, laskavost sousedky nebo trpělivost pokladní, kterou pravidelně potkávám v obchodě. Když máme štěstí, máme inspiraci nablízku. A pokud ne, stojí za to ji hledat. Vzory nám pomáhají představit si život, jaký bychom jinak možná ani neviděli.

Text vyšel v aktuálním vydání magazínu Žurnál UP, který si můžete přečíst zde.

Ve středu 12. srpna zemřel profesor Pavel Štěpánek, dlouholetý člen katedry dějin umění Filozofické fakulty Univerzity Palackého, významný český historik umění, odborník na dějiny umění a architektury hispánského světa, publicista a překladatel, od roku 2016 emeritní profesor Univerzity Palackého.

Profesor Štěpánek patřil k významným osobnostem dějin umění a svým odborným zájmem i četnými aktivitami výrazně přispíval k jejich zprostředkování v zahraničí. Svůj život zasvětil výtvarné kultuře španělsky a portugalsky mluvících zemí, přičemž jeho odborný zájem zahrnoval šiorké spektrum témat od staršího až po moderní umění. Jeho neúnavná kurátorská, publikační a zejména pedagogická činnost měla mezinárodní rozměr a byla spojena také s osobitou formou kulturní diplomacie.

Vedle působení v domácím akademickém prostředí byl spjat s řadou prestižních zahraničních institucí. Byl například členem královských akademií v Madridu, Barceloně, Valencii či Seville a dalších odborných společností v Portugalsku a USA. Za své zásluhy obdržel řadu významných ocenění, mimo jiné komturství Řádu Isabelly Katolické či nejvyšší mexické vyznamenání udělované cizincům, Řád aztéckého orla. Více zde a zde. 

Navrhnout vlastní model a vytisknout ho na 3D tiskárně, pustit se do chemických a fyzikálních experimentů, konstruovat, tvořit nebo objevovat zákonitosti přírody. Pevnost poznání Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého spustila registrace do vědeckých kroužků pro první pololetí školního roku 2026/2027. Nabídka zahrnuje deset kroužků pro děti od pěti let až po žáky osmých tříd. Novinkou jsou 3D tiskaři, proměnou prošla také Laboratoř experimentů.

Vědecké kroužky Pevnosti poznání nabízejí dětem možnost věnovat se přírodním vědám a technice pravidelně a především prakticky. Pod vedením zkušených lektorů mohou experimentovat, konstruovat, tvořit, pracovat s moderními technologiemi a hledat odpovědi na otázky, které je zajímají.

„Děti jsou přirozeně zvídavé a my jim chceme nabídnout prostředí, ve kterém mají dostatek prostoru ptát se, zkoušet a objevovat. V kroužcích nejde o další školní vyučování. Důležité pro nás je, aby si děti mohly věci samy vyzkoušet, hledat vlastní řešení a postupně objevovat, která oblast vědy nebo techniky je baví nejvíce,“ řekla Klára Češíková, hlavní koordinátorka aktivity Vědecké kroužky Pevnosti poznání.

Novinkou jsou 3D tiskaři

Jednou z hlavních novinek školního roku 2026/2027 je kroužek 3D tiskaři. Děti se v něm seznámí s principy 3D tisku, naučí se vytvářet vlastní digitální modely a sledovat celý proces od prvního návrhu až po hotový výrobek. „Na 3D tisku je skvělé, že propojuje kreativitu s technickým přemýšlením a děti navíc vidí konkrétní výsledek své práce. Nestačí mít jen dobrý nápad. Musí přemýšlet, jak ho převést do modelu, co upravit a jak celý návrh vylepšit, aby skutečně fungoval,“ doplnila Klára Češíková.

Změnou prošla také Laboratoř experimentů, která se nově rozšiřuje na průřezový kroužek propojující chemii a fyziku. Děti tak budou prostřednictvím pokusů poznávat přírodní jevy v širších souvislostech a hledat odpovědi na otázky, se kterými se mohou setkávat i v každodenním životě. Budou vyrábět vodní rakety, hrát si se světlem nebo zkoumat, jak svítí ohňostroje.

Od malých koumáků po mladé konstruktéry

Celkem Pevnost poznání nabízí deset vědeckých kroužků pro různé věkové skupiny. Nejmladším dětem od pěti let a prvňáčkům jsou určeni Malí koumáci, další programy jsou připraveny pro žáky druhých až třetích, čtvrtých až pátých a šestých až osmých tříd. V nabídce jsou Klub nadaných dětí, Velcí koumáci, Bastlíři, Laboratoř experimentů, Kutílna, Laboratoř poznání, Vědecká výtvarka a noví 3D tiskaři. Jednotlivé programy se zaměřují na různé oblasti a umožňují rodičům vybrat kroužek podle věku i zájmů dítěte. 

Registrace pro první pololetí školního roku 2026/2027 je spuštěna na webu Pevnosti poznání.  

Pevnost poznání je popularizačním centrem vědy Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého, které propojuje vědu, vzdělávání a zábavu. Sídlí v historickém areálu Korunní pevnůstky a návštěvníkům nabízí interaktivní expozice zaměřené na přírodní vědy, matematiku, fyziku, historii i lidské tělo. Součástí programu jsou také vědecké dílny, digitální planetárium, tematické víkendy, příměstské tábory a vzdělávací aktivity pro školy i veřejnost.

Kybernetické operace, informační válka a právní otázky digitálního prostoru byly hlavními tématy druhého ročníku mezinárodní letní školy Digital Battlefields: Cyber and Information Warfare under International Law. Na Právnické fakultě UP se setkali studenti z různých zemí s odborníky na mezinárodní právo a bezpečnostní problematiku.

Kybernetický prostor se stal součástí současných bezpečnostních výzev a přináší řadu nových právních otázek. Jak mezinárodní právo reaguje na kybernetické útoky? Kde leží hranice státní suverenity v digitálním prostoru? A jaká pravidla se uplatňují při vedení informační války? Právě těmto otázkám se věnovala mezinárodní letní škola organizovaná Centrem pro mezinárodní humanitární a operační právo (CIHOL) při PF UP.

foto_sem_4

„Kybernetické a informační operace dnes výrazně ovlivňují podobu konfliktů i mezinárodní bezpečnost, přesto kolem nich stále existuje řada složitých právních otázek. Právě proto je důležité hledat odpověď na otázku, jak na tyto nové formy působení aplikovat pravidla mezinárodního práva, která vznikala v úplně jiném technologickém prostředí,“ uvedl k zaměření letní školy a jeho právním souvislostem její garant Martin Faix.

Program letní školy nabídl kombinaci odborných přednášek, diskuzí a případových studií zaměřených na právní rámec kybernetických operací a informačních válek. Účastníci se věnovali například otázkám státní suverenity v kyberprostoru, použití síly či právu na sebeobranu v digitálním prostředí. Pozornost byla věnována také aplikaci mezinárodního humanitárního práva na kybernetické operace během ozbrojených konfliktů.

Na odborném programu se vedle členů CIHOL – Martina Faixe, Marka Svičeviče a Petra Stejskala – podíleli také přední zahraniční odborníci. Účastníci měli možnost diskutovat například s profesorem Nicholasem Tsagouriasem z University of Sheffield, profesorem Françoisem Deleruem z IE University, Tomášem Minárikem z Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost nebo profesorem José Azevedo Lopesem z Universidade Católica Portuguesa.

foto_sem_8

Mezinárodní rozměr programu podtrhlo také složení účastníků. Do Olomouce přijelo celkem devatenáct studentů a dalších účastníků z Evropy i mimo ni. „Hlavním cílem Digital Battlefields 2026 bylo především ukázat, jak nové technologie mění způsob vedení ozbrojených konfliktů a jaké nové právní, bezpečnostní a etické otázky s tím souvisejí. Důležité pro nás bylo propojit akademický pohled s praktickými zkušenostmi a přiblížit studentům, že těmto změnám nelze dobře porozumět jen z pohledu jedné disciplíny,“ vysvětlil Marko Svičevič, hlavní organizátor letní školy.

Myšlenka propojování různých perspektiv se promítla nejen do odborného programu, ale také do celkové koncepce letní školy. Cílem nebylo pouze předat odborné znalosti, ale také podpořit vznik mezinárodních kontaktů a vytvořit prostor pro diskuzi mimo přednášky. K tomu přispěl i doprovodný program zahrnující komentovanou prohlídku Olomouce, návštěvu krytu civilní obrany, bowling, adventure golf, laser game nebo tematický pub kvíz. Účastníci tak měli možnost poznat město i jeho okolí a navázat nové kontakty v neformálním prostředí.

Součástí programu byly také odborné exkurze mimo Olomouc. Účastníci navštívili Vídeňské mezinárodní centrum za účelem prohlídky vídeňského sídla OSN a dalších odborných mezinárodních organizací a zavítali na jednodenní exkurzi do výcvikového střediska v Přáslavicích, kde se seznámili s činností Armády České republiky.

Druhý ročník mezinárodní letní školy Digital Battlefields: Cyber and Information Warfare under International Law se uskutečnil na Právnické fakultě UP od 13. do 24. července 2026.

Ano, ale… Tak se dá shrnout odpověď na otázku, zda umělá inteligence může být užitečná v psychoterapii. Podle psycholožky Barbory Kuté z Institutu sociálního zdraví (OUSHI) Cyrilometodějské teologické fakulty UP, která se této problematice věnuje a podílela se i na vývoji aplikace zaměřené na podporu duševního zdraví a wellbeingu, je při komunikaci s „umělým terapeutem“, stejně jako jinde v digitálním světě, důležité umět se správně zeptat a nevěřit všemu.

Barbora Kutá ve své studii porovnala efektivitu online intervencí prostřednictvím specializovaného chatbota a obecného modelu ChatGPT. Dospěla mimo jiné k podobným zjištěním jako jiné z dosavadních výzkumů využití umělé inteligence v psychoterapii: takové intervence mohou pomoci k redukci symptomů deprese nebo úzkosti a zvýšit well­being. Zabývá se ale i dalšími souvisejícími otázkami, například jaké nástrahy komunikace s těmito pomocníky má nebo jaký vztah si uživatelé k nim vytvářejí.

„Nespornou výhodou je, že člověk, který potřebuje nějak pomoci, nemusí čekat a svůj problém může ihned řešit. Tím, že na druhé straně není jiný člověk, se navíc posiluje pocit anonymity a bezpečí, kdy se dotyčný nemusí bát, že ho někdo bude hodnotit nebo soudit,“ přibližuje.

Jako psycholožka v tom však vidí úskalí, ať už jde o možný vliv na schopnost „zvládat nějaký čas nepohodu“ nebo o ono „nehodnocení“. „Samozřejmě poplácání po ramenou někdy stačí. Obecné AI modely jsou ale ve své podstatě validující. Potvrdí vám, že je v pořádku, že se takto cítíte nebo že si něco myslíte, ve většině případů vás nekonfrontují, pokud si o to neřeknete. Je tak třeba mít jasnou motivaci a umět správně zformulovat, co řeším a co očekávám.“

Další zásadou je nevěřit všem reakcím AI modelů. „Stačí napsat něco jako ‚dobře, ale nemůže to být jinak?‘, zpochybnit tu odpověď a rázem můžu dostat varianty, které rozšíří ten můj aktuální pohled. Musím si o to ale říct. Vůbec je potřeba si uvědomit, že jsem to já jako tazatel, kdo je odpovědný za průběh konverzace – oproti tomu, když jdu s problémem za ‚živým‘ terapeutem, který rozhovor odborně vede. Při osobní návštěvě také hrají svoji roli vzájemné emoce, to online úplně nefunguje,“ podotýká Barbora Kutá.

Do vod AI vykročila ještě coby studentka psychologie na filozofické fakultě. Vy­užití v psychoterapii bere jako další možnost a očekává do budoucna řadu zajímavých poznatků, vždyť výzkum je teprve na svém začátku a je komplikovaný rychlým vývojem chatbotů. Zároveň ale věří v sílu lidského kontaktu a také třeba jógy, jejíž je lektorkou.

Článek vznikl pro magazín Žurnál, jehož elektronickou verzi si můžete stáhnout zde.

Dvě stě let čekala na své první samostatné knižní vydání. Krásověda Františka Palackého, jedno z prvních původních českých filozofických děl věnovaných estetice, nyní i díky Univerzitě Palackého vůbec poprvé vyjde jako samostatná publikace. Nové vydání propojí svět 19. století se současností nejen převodem dobové češtiny do dnešního jazyka, ale také neobvyklým designovým prvkem. Publikaci edičně připravil Erik Gilk, vedoucí katedry bohemistiky Filozofické fakulty Univerzity Palackého.

Krásovědu čili o kráse a umění napsal František Palacký v roce 1820, když mu bylo dvaadvacet let. Samostatně však nikdy nevyšla. Poprvé byla publikována na pokračování v časopise Krok, naposledy pak v roce 1872 jako součást sborníku Radhost. První samostatné vydání vychází u příležitosti 150. výročí Palackého úmrtí.

Jde o jednu z prvních původních českých filozofických prací věnovaných estetice. Palacký se v ní pokusil vytvořit českou odbornou terminologii pro filozofii a estetiku a zároveň ukázat, že čeština je schopna vyjádřit i ty nejsložitější myšlenky.

„S nápadem vydat Krásovědu samostatně u příležitosti výročí Palackého úmrtí přišla Lenka Šíchová, která spolu s Palackého prapravnukem Václavem Macháčkem-Riegrem pečuje o jeho odkaz. S vydáváním literárních památek a vědeckých textů z 19. století jsem doposud neměl zkušenosti, ediční přípravy jsem se však po vzájemné dohodě ujal. Elektronickou podobu zajistila naše studentka Barbora Lahučká, já jsem provedl kolaci a následně se pustil do převodu Palackého textu do současné češtiny. To se však ukázalo jako natolik náročné, že přepis nakonec zajistil náš přední filozof a žák Jana Patočky Ivan Chvatík,“ shrnul Erik Gilk, bohemista z Univerzity Palackého.

Na knize pracoval asi půl roku. „Při přepisu nestačilo mít po ruce Jungmannův česko-německý slovník, protože spoustu pojmů Palacký sám zavedl. A i když k novému názvosloví později přidal pětistránkové vysvětlivky, pořád to bylo pro jednoznačné pochopení některých výrazů nedostatečné. Něco se dalo vyčíst z kontextu, u něčeho jsem si lámal hlavu hodně dlouho a leckdy neúspěšně. Upřímně nevím, jaký by byl výsledek bez spolupráce s Ivanem Chvatíkem,“ dodal Erik Gilk.

V době, kdy František Palacký Krásovědu psal, byla čeština považována především za jazyk prostých lidí, služek, podkoních a dalších nižších vrstev společnosti. Vzdělaní lidé tehdy běžně mluvili a psali německy. Palacký chtěl dokázat, že čeština je dostatečně bohatým jazykem, který dokáže vyjádřit i ty nejjemnější úvahy o kráse. Nebylo to však snadné. Pro řadu pojmů česká slova neexistovala, a tak je vytvářel sám. Přitom se radil s Josefem Jungmannem i Pavlem Šafaříkem. Právě díky této práci se do češtiny dostaly například výrazy umělec nebo vkus.

Než začal formulovat vlastní estetickou teorii, studoval pojetí krásy přibližně ve dvanácti jazycích. Ve svém díle hledal odpovědi na otázky, co je krása, odkud pramení, v čem spočívá její ideál nebo proč některá umělecká díla přetrvávají staletí. Původně zamýšlel napsat pět knih, nakonec však dokončil pouze dvě a část třetí. Poté se naplno věnoval historii.

„Když se člověk do textu začte, nevychází z údivu, jakou erudovaností tehdy dvaadvacetiletý Palacký oplýval. Jeho znalosti soudobých německých, ale i anglických a francouzských filozofů a teoretiků umění jsou vskutku obdivuhodné,“ doplnil bohemista z UP.

Kniha bude vytištěna na řemeslném papíru, stejně jako originál. Jejím výrazným designovým prvkem je křišťálová kulička zasazená do obálky, která symbolizuje Palackého hlubší pohled na krásu a zároveň slouží jako lupa. Publikace vyjde v září v nakladatelství Oikoymenh. V limitovaném nákladu je dostupná v předprodej již nyní. 

Pokud chcete být originální a mít některé z Palackého slov na sobě, využijte mimořádnou šanci a zajděte do univerziního obchodu UPoint na Horním náměstí. Najdete tam limitovanou kolekci triček Zapomenutá slova Františka Palackého. Právě teď si je můžete koupit za zvýhodněnou cenu.  

Biostimulant pro podporu růstu a vitality obilovin, který vyvinuli vědci z Univerzity Palackého a je chráněn evropským patentem, míří do zemědělské praxe. Výhradní licenci na jeho využití získala britská společnost INTRACROP, která působí napříč Evropou prostřednictvím sítě lokáních distributorů. Univerzita od licenční smlouvy očekává příjmy v řádu milionů korun.

Uzavření licenční smlouvy je výsledkem dlouholetého výzkumu i spolupráce akademiků s britskou firmou. Ta se dosud specializovala zejména na biostimulanty aplikované na list ve formě postřiku. Látku vyvinutou v Olomouci ale společnost úspěšně otestovala pro ošetření osiva.

„Aplikace této látky jako mořidla osiva výrazně snižuje potřebné množství přípravku a zároveň nabízí zemědělcům mnohem jednodušší způsob použití. Náš biostimulant pomáhá rostlinám efektivněji využívat dostupné živiny, zejména dusík. Díky tomu lze snížit spotřebu hnojiv, což přináší zemědělcům ekonomické výhody a zároveň představuje další významný příspěvek k udržitelnějšímu zemědělství,“ uvedl Jaroslav Nisler, hlavní vynálezce technologie z Českého institutu výzkumu a pokročilých technologií (CATRIN) Univerzity Palackého.

„Uzavřená licenční smlouva představuje významný úspěch v oblasti transferu technologií a komercializace výsledků výzkumu Univerzity Palackého. Ukazuje, že inovace vznikající na českých univerzitách mohou úspěšně nacházet uplatnění na mezinárodních trzích,“ řekl spoluvynálezce Lukáš Spíchal z CATRIN.

Společnost INTRACROP plánuje technologii označovanou jako TFU využívat ve svých produktech zaměřených na podporu růstu a vitality rostlin. INTRACROP dosud provedl po celé Evropě více než 80 polních pokusů, především na obilninách, přičemž průměrný nárůst výnosu činil 0,32 tuny na hektar. Navíc hledá i další možnosti využití. „Letos budeme provádět pokusy zaměřené na efektivitu využití fosforu. Tento chemický prvek podporuje tvorbu a růst kořenového systému, což je pro zemědělce důležité. V letošním roce probíhají také pokusy mimo Evropu, například v Austrálii a Kanadě. Přestože je patent v současnosti platný pouze v Evropě, s prodejem počítáme i na mimoevropských trzích,“ sdělil Mark Palmer ze společnosti INTRACROP.

Biostimulanty přispívají ke zlepšení celé řady klíčových vlastností plodin. Pomáhají zvyšovat jejich produktivitu, zmírňovat dopady nepříznivých podmínek prostředí a podporovat udržitelnější zemědělské postupy. Současně mohou přispět i k řešení širších výzev, jako je zlepšování kvality půdy nebo podpora biologické rozmanitosti.

Když region zasáhnou povodně, přírodní katastrofa nebo jiná mimořádná událost, bývá ochota pomáhat obrovská. Aby se ale dobrá vůle proměnila ve skutečně účinnou pomoc, je potřeba také kvalitní koordinace. Právě na to se v posledních letech zaměřuje univerzita prostřednictvím svého Dobrovolnického centra.

Dobrovolnické centrum UP (DC UP) vzniklo v roce 2016 s cílem podporovat dobrovolnictví a propojovat studenty i zaměstnance univerzity s organizacemi, které pomoc potřebují. Postupně se však ukázalo, že významnou roli může sehrát také během krizových situací. Dobrovolníci z univerzity pomáhali během pandemie covidu-19, po ničivém tornádu na jižní Moravě, při zvládání uprchlické vlny po vypuknutí války na Ukrajině i během povodní na Jesenicku. Právě zkušenosti z těchto událostí potvrdily, že vedle ochotných dobrovolníků je potřeba mít také lidi, kteří dokážou pomoc efektivně organizovat.

„Při každé větší krizové situaci vidíme, jak silná je solidarita lidí z univerzitního prostředí. Nestačí ale jen ochota pomáhat. Potřebujeme také lidi, kteří dokážou dobrovolníky vést, komunikovat s partnery v terénu a zajistit, aby pomoc byla bezpečná a skutečně užitečná. Proto jsme se rozhodli budovat napříč univerzitou komunitu koordinátorů, kteří budou na podobné situace připraveni ještě dřív, než nastanou,“ vysvětlila manažerka DC UP Vladimíra Sedláčková.

Na základě zkušeností z předchozích krizí vznikl v roce 2024 i speciální manuál Krizové dobrovolnictví v univerzitním prostředí. Jeho postupy si univerzita ověřila při koordinaci pomoci po povodních na Jesenicku. Dalším krokem se stalo systematické vzdělávání budoucích koordinátorů dobrovolníků.

foto_sem_3

V loňském roce proto DC UP uspořádalo čtyřdenní vzdělávací cyklus pro zaměstnance univerzity. „Do programu se zapojilo osmnáct účastníků z různých součástí UP, kteří byli vybráni nejen s ohledem na své pracovní zařazení, ale především podle motivace a předpokladů pro práci v náročných situacích,“ uvedla Sedláčková

Účastníci se učili komunikovat s dobrovolníky i s lidmi zasaženými krizí, pracovat s evidenčními systémy koordinované pomoci, vyhodnocovat rizikové situace nebo pečovat o psychickou pohodu vlastní i ostatních pomáhajících. O zkušenosti se s nimi podělili odborníci z oblasti dobrovolnictví, humanitární pomoci, psychologie i krizové intervence.

„Naším cílem není vytvořit záchrannou složku. Chceme ale mít na univerzitě síť lidí, kteří budou schopni rychle aktivizovat dobrovolníky, propojit je s potřebami v terénu a stát se spolehlivou oporou pro organizace, které krizovou situaci řeší. Univerzita má v tomto směru obrovský potenciál a byla by škoda ho nevyužít. Jde nám také o to, abychom naše dobrovolníky, kteří obvykle nedisponují velkými zkušenostmi, vysílali do těchto náročných situací s doprovodem, který zajistí jejich bezpečí a vytvoří jim podmínky pro dobrovolnickou činnost, která bude mít maximální dopad a užitek,“ dodala manažerka DC UP Vladimíra Sedláčková.

Dobrovolnické centrum postupně rozšiřuje komunitu koordinátorů a připravuje pro ně další vzdělávání zaměřené například na psychologickou první pomoc po telefonu, asertivní komunikaci v mimořádných situacích nebo práci týmů pod zátěží. Součástí přípravy bylo například také květnové zážitkové hasičské cvičení, které spojilo praktický nácvik s teambuildingem.

Univerzita zároveň aktualizuje svůj manuál krizového dobrovolnictví a připravuje užší spolupráci mezi Dobrovolnickým centrem UP a Krizovým štábem UP. Cílem je, aby univerzita byla schopna v případě potřeby rychle a efektivně zapojit své studenty i zaměstnance do pomoci tam, kde bude nejvíce potřeba.

Komunita koordinátorů dobrovolníků je tvořena zaměstnanci ze všech pracovišť Univerzity Palackého v Olomouci. Pokud byste se chtěli připojit i vy a společně s kolegy se připravovat na zapojení do dobrovolnictví při mimořádných událostech, můžete DC UP kontaktovat na e-mailu dobrovolnictvi@upol.cz.

Mezinárodní výzkum výrazně rozšířil poznatky o fungování brassinosteroidů, jedné z nejdůležitějších skupin rostlinných hormonů. Vědci totiž popsali, jakým způsobem rostliny tyto hormony rozpoznávají. Výsledky studie zveřejnil prestižní vědecký časopis Nature Plants. Na výzkumu se podíleli vědci z Univerzity v Ženevě a z Laboratoře růstových regulátorů, společného pracoviště Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a Ústavu experimentální botaniky Akademie věd ČR.

Brassinosteroidy řídí řadu zásadních procesů v životě rostlin. Ovlivňují růst buněk, vývoj vodivých pletiv, rozmnožování i schopnost rostlin reagovat na nepříznivé podmínky, jako jsou sucho, vysoké či nízké teploty. Mezinárodní tým vedený vědci z Univerzity v Ženevě nyní podrobně popsal, jak jednotlivé brassinosteroidy rozpoznávají buněčné receptory a co rozhoduje o jejich biologické aktivitě.

Rostliny rozpoznávají více hormonů, než se předpokládalo

Výzkumníci analyzovali u modelové rostliny huseníčku rolního (Arabidopsis thaliana) interakce mezi patnácti brassinosteroidy a čtyřmi receptory. Ukázalo se, že na receptory se účinně váže větší počet těchto hormonů, než se dosud předpokládalo. Dosavadní výzkum se přitom soustředil především na brassinolid, který byl považován za hlavního biologicky aktivního zástupce této skupiny.

Olomoucký tým zajistil kompletní chemickou a analytickou část výzkumu. Připravil všechny potřebné syntetické i některé přírodní deriváty brassinosteroidů a současně analyzoval jejich přirozené koncentrace v rostlinách.

Chemickou část výzkumu zajistili olomoučtí vědci

„Bez přípravy celé série brassinosteroidních derivátů by tento výzkum nebylo možné v takovém rozsahu uskutečnit. Zároveň jsme zjistili, že v rostlinách se ve výrazně vyšších koncentracích než brassinolid vyskytují například castasteron nebo 28-homocastasteron. Ve spojení s výsledky vazebných studií to naznačuje, že fyziologicky významnou roli hraje více brassinosteroidů, než se dosud předpokládalo,“ uvedl Miroslav Kvasnica z Laboratoře růstových regulátorů.

Studie zároveň ukázala, že biologická aktivita těchto hormonů nezávisí pouze na tom, jak silně se navážou na receptor. Rozhodující je také správná orientace molekuly v receptoru a schopnost vytvořit funkční komplex s dalším proteinem, takzvaným koreceptorem.

„Objasnili jsme chemické principy, které určují rozpoznávání brassinosteroidů receptory. Některé látky se sice vážou velmi silně, ale nedokážou vytvořit funkční receptorový komplex, a proto biologickou odpověď nespustí. Tyto poznatky mohou být důležité pro další základní výzkum rostlinné signalizace,“ doplnila Jana Oklešťková.

Výsledky otevírají cestu k dalšímu výzkumu

Nové poznatky mohou usnadnit návrh nových syntetických analogů brassinosteroidů, jejichž příprava by byla jednodušší a levnější než u dnes známých účinných látek. Význam výsledků však spočívá především v rozšíření základních znalostí o fungování rostlinných hormonů a v otevření nových možností pro výzkum regulace růstu a vývoje rostlin. Autoři upozorňují, že případné praktické využití v zemědělství bude vyžadovat další výzkum.

Na studii se vedle Univerzity v Ženevě podíleli vědci z Laboratoře růstových regulátorů, společného pracoviště Ústavu experimentální botaniky AV ČR a Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Český tým tvořili Miroslav Kvasnica, Jana Oklešťková, Karoll Ferrer a Miroslav Strnad.

Je to černé, kovové a v náhodných intervalech to mňouká. To není začátek nepodařeného vtipu, ale letní popularizační kampaň. Za hlavní budovou Přírodovědecké fakulty UP se totiž můžete potkat se Schrödingerovskou krabicí a zapojit se do soutěže o ceny v UPointu.

Pojmy jako kvantové technologie, kvantová fyzika nebo kvantový počítač se ve veřejném prostoru objevují čím dál častěji. Skoro by se zdálo, že co není kvantové, jako by ani nebylo. Málokdo ale přesně ví, co se za těmito pojmy skrývá – a hlavně, že na Univerzitě Palackého se výzkumu na poli kvantových technologií věnují dlouho a na světové úrovni hned tři pracoviště.

Vnést do složitých termínů světlo a upozornit laickou veřejnost na špičkový olomoucký výzkum si klade za cíl nová univerzitní popularizační kampaň. Protože Olomouc je město kvantových technologií!

Více o kvantových technologiích se dozvíte také v našem podcastu s profesorem Jaromírem Fiuráškem, vedoucím katedry optiky.

video_sem

Tři pracoviště, jedna kvantová Olomouc

Kvantové technologie úzce souvisí se světlem. Na katedře optiky PřF UP například umí stlačit světlo tak, že díky němu „vidí dál“, což umožňuje třeba prozkoumávat dosud nedostupné zákruty vesmíru. Vědci a vědkyně na katedře optiky také díky kvantovým technologiím zkoumají i velmi malé objekty, ať už to jsou jednotlivé fotony – částice světla, nebo molekuly při různých chemických reakcích a procesech, například uvnitř buněk.

Ve Společné laboratoři optiky – společném pracovišti PřF UP a Fyzikálního ústavu AV ČR zase testují hranice světla a jeho schopnosti přenosu informace. Zkoumají nejen kvantovou komunikaci, ale také zjišťují, jak přenášet informace bezpečně pomocí kvantové kryptografie. A dokonce se jim už povedla tzv. kontrolovaná teleportace s jednotlivými fotony. Ta může sloužit jako budoucí stavební prvek větších kvantově komunikačních sítí.

Na katedře experimentální fyziky PřF UP se mj. zabývají environmentálními aplikacemi jako je čištění vody pomocí kvantových částic kovů. Vědci a vědkyně zde také zjišťují, jak kvantové technologie využít v diagnostice závažných onemocnění či k preciznímu dopravování léčiv.

Zkrátka, na poli kvantových technologií se opravdu máme čím pochlubit. Více o jednotlivých pracovištích a výzkumu se dozvíte na nových stránkách kvantovaolomouc.upol.cz.

Vem kvantum na výlet

Letní částí kampaně na zviditelnění Olomouce na světové mapě kvantových technologií nejen mezi odbornou, ale i laickou veřejností je tzv. Schrödingerovská krabice. Tento myšlenkový experiment rakouského teoretického fyzika Erwina Schrödingera se stal popkulturním fenoménem a ukazuje paradox kvantového světa vztažený na náš „běžný“ svět – v krabici je zavřená kočka a ta je současně živá i mrtvá, dokud krabici neotevřeme. 

ig_sem_https://www.instagram.com/univerzita.palackeho/reel/DXH5jL_DMVj/

I krabice, která je umístěná za Přírodovědeckou fakultou UP, mňouká. Žádná kočka v ní však samozřejmě není. Co v ní ale je, jsou hravé hopíky představující olomoucká kvanta, která v náhodně vygenerovaných intervalech čtyřikrát denně padají z naší krabice. A pokud si své kvantum odchytnete a vyfotíte ho na sociální sítě s označením #vemkvantumnavylet, můžete vyhrát skvělé ceny z UPointu. Slosování proběhne 21. září – symbolicky s koncem astronomického léta.

video_sem

Fotograf, absolvent Pedagogické fakulty Univerzity Palackého a dlouholetý pedagog Jindřich Štreit oslaví na začátku září 80. narozeniny. S předstihem připravilo mezinárodně uznávanému autorovi fotografickou poctu Muzeum umění Olomouc. Výstava Z města ven! představuje dosud nepublikované snímky z 80. let minulého století a současně připomíná Štreitovu dlouholetou kurátorskou činnost na Sovinci.

Výstavu koncipovali její kurátoři Štěpánka Bieleszová a Arkadiusz Gola jinak, než bývá u Štreitových expozic obvyklé. Vedle jeho fotografické tvorby se zaměřili také na jeho působení jako kulturního organizátora na Sovinci, s nímž je Jindřich Štreit neodmyslitelně spjat. V bývalé škole tam od roku 1974 vybudoval jedinečné místo setkávání fotografů, výtvarníků a dalších umělců mimo hlavní kulturní centra.

Výstava v Muzeu moderního umění. Foto: Zdeněk Sodoma, MUO.

„První část výstavy přináší dosud nepublikované fotografie z 80. let, které vznikaly v prostředí bývalých Sudet. Autor je tehdy pořídil, ale nikdy je nevystavil. Ožívají po dlouhých desetiletích až nyní. Nejde jen o dokument venkova před rokem 1989. Štreit zachycuje mezilidské vztahy, tradice, radosti i těžkosti každodenního života. Vesnice se v jeho obrazech stává zmenšeným modelem celé společnosti. Vidíme zde soudržnost i osamění, únavu i naději. Podstatné je, že jeho fotografie nejsou senzací ani kritikou z odstupu. Vznikaly z osobního vztahu, z důvěry a dlouhodobého kontaktu s místními lidmi. Štreit nikdy nestál stranou. Byl součástí prostředí, které fotografoval. Právě tato lidskost dává jeho snímkům sílu i po desítkách let,“ vysvětluje kurátorka výstavy Štěpánka Bieleszová z Muzea umění Olomouc.

Foto: Jindřich Štreit, bez názvu, 1982–1983.

Druhá část expozice připomíná Štreitovu kurátorskou činnost spojenou se Sovincem. „Pod jeho vedením se bývalá škola stala významným místem setkávání fotografů, výtvarníků i široké veřejnosti. Během let zde vznikla jedinečná platforma pro prezentaci českých i zahraničních autorů a dialog o fotografii i současném umění,“ doplňuje Štěpánka Bieleszová.

Jindřich Štreit sám považuje olomouckou výstavu za velmi důležitou. „Završuje moji mnohaletou aktivitu,“ uvedl s tím, že tuzemské publikum zatím tyto fotografie nevidělo. „Vybral jsem fotografie, které nikdy nebyly nazvětšované a nikdy nebyly na žádných výstavách,“ řekl a dodal, že se tématu vesnice a života v ní věnuje dlouhodobě a často sleduje i několik let osudy konkrétních lidí, od dětství až po smrt. „Jsou to pro mě velké příběhy, které se snažím na vesnici zachytit na pozadí běžného obyčejného života, který je také odrazem politické situace v České republice,“ řekl fotograf a připomenul, že fotografie dokáže zastavit čas.

Jindřich Štreit na vernisáži výstavy. Foto: Tereza Hrubá, MUO. 

Výstava ale není pouhou retrospektivou. Představuje osobnost, která se stále aktivně zajímá o svět kolem sebe, reflektuje společenské dění a je jeho přirozenou součástí. Štreit nepřestává fotografovat ani předávat zkušenosti. Nemá a nikdy neměl problém se podělit o znalosti i o své vidění světa. Jako pedagog je spojen s řadou škol, mj. s Institutem tvůrčí fotografie Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě a v posledních letech také se studenty a studentkami katedry komunikace Cyrilometodějské teologické fakulty UP. Štreit přitom své aktivity nikdy nedělil na „velké“ a „malé“. I když jsou v jeho profesním životopise desítky mezinárodních projektů a bezpočet navštívených metropolí, našel si například čas na to, aby zahájil na své alma mater fotografickou výstavu studentů Univerzity třetího věku nebo přišel na korunovaci krále Olomouckého majálesu UP, jimž také před pár lety byl. A právě tuto aktivitu oceňuje i kurátorka Muzea umění.

Jindřich Štreit na vernisáži výstavy. Foto: Tereza Hrubá, MUO.

„Život Jindřicha Štreita ukazuje, že aktivita není otázkou věku, ale postoje. Po celý život se zajímá o sociální témata, o lidi na okraji společnosti, o ty, kteří nejsou příliš vidět. Fotografoval seniory, zdravotně znevýhodněné, lidi v těžkých životních situacích. Vždy s respektem a empatií. Jeho příběh může být inspirací: každý z nás může být aktivní v rámci svých možností. Někdo pomáhá fotografií, jiný dobrovolnictvím, péčí o blízké nebo zájmem o sousedy. Důležité je nezůstat lhostejný. Naše výstava tak vypovídá o tom, že i v osmdesáti lze být plný energie, zájmu a chuti tvořit. A že aktivní život, otevřenost vůči druhým a ochota pomáhat dávají lidskému stáří hloubku i smysl,“ dodává Štěpánka Bieleszová.

Výstava Z města ven! Fotografická a kurátorská činnost Jindřicha Štreita je v Muzeu moderního umění v Olomouci k vidění do 6. září 2026.

Patří k aktuální tuzemské atletické špičce, v národních závodech ve sprintu přes překážky rozhodují jen zlomky sekund o tom, jakou medaili vezme jeden a jakou druhý. Jejich snem je účast na olympijských hrách. Vedle tréninkového drilu se ale vydali ještě na další náročnou cestu – studium medicíny. Jonáš Kolomazník brzy začne svůj pátý rok na Lékařské fakultě UP, Štěpán Štefko pak čtvrtý. Jak se jim daří sportovní kariéru skloubit s nelehkým studiem?

Jonáš Kolomazník, který závodí za SK Přerov 1908, i Štěpán Štefko oblékající barvy TJ Sokol Hradec Králové jsou členy české atletické reprezentace, jejich disciplínou je běh na 110 metrů překážek. Oba za sebou mají několik medailových úspěchů na tuzemských i zahraničních mítincích, Štěpán si před několika dny vyběhl titul mistra ČR. V mezinárodním měřítku na sebe upozornili účastí na letošním halovém mistrovství světa v Polsku. Nyní je čeká vrchol sezony, dráhové mistrovství Evropy v anglickém Birminghamu. Držet palce jim můžete v úterý 11. srpna (informace k ME jsou k dispozici zde).

Atletice se oba běžci věnují od dětství a oba se i přes náročnost sportovní kariéry před časem přihlásili ke studiu Všeobecného lékařství na olomoucké lékařské fakultě. „V době kolem maturity jsem nebyl moc perspektivní sportovec a medicína mě vždy fascinovala. Řada lidí mi ale tvrdila, že s vrcholovým sportem nepůjde skloubit, tak jsem si řekl, že je přesvědčím o opaku,“ přiznává Jonáš. Že to bude muset prostě zvládnout, si řekl i Štěpán, u kterého nějakou dobu bylo ve hře i lékařství zubní – jeho babička je totiž ortodontistka.

„Bylo a je to náročné. Hodně. Ale v tom tkví ta krása. Je to boj s větrnými mlýny, přičemž vítr neustále fouká. Každý ročník má nové výzvy a úskalí a žádné klidné období jsem zatím při studiu nezažil. Časová náročnost obou světů s každým rokem stoupá,“ přibližuje Jonáš.

„Musel jsem přeorganizovat rutiny, na které jsem byl zvyklý, řešil jsem bydlení na kolejích i nové tréninkové prostředí a celkově mi nějakou chvíli trvalo, než celý ten pomyslný kolotoč zase mohl nabrat plných otáček. Na druhou stranu mám štěstí na neuvěřitelně silné rodinné zázemí, hlavně rodiče mě plně podporují ve všem, co dělám. Bez nich by to ani teď nebylo tak bezproblémově zvladatelné,“ dodává Štěpán s tím, že uplynulé zkouškové období na konci třeťáku bylo snad nejnáročnější. Kvůli učení vynechával i tréninky.

„Jinak mám už přes semestr poměrně stabilně vystavěnou rutinu, která se vždy trochu liší podle aktuálního rozvrhu a fáze tréninkového cyklu. Zjednodušeně se skládá z dopoledního tréninku před školou, následného plnění školní docházky a pak většinou tréninku po škole. Večer pak záleží, jak daleko jsou zkoušky,“ popisuje.

Medicínu chtějí oba atleti úspěšně vystudovat, o své lékařské budoucnosti zatím ještě jasno zcela nemají. Zatímco Štěpán, který teprve více nahlédne pod pokličku klinických oborů, přemýšlí o neurologii a psychiatrii, případně sportovní medicíně, Jonáš připouští, že zdravotnictví nemusí být jediná cesta.

„Nejvíce mě láká dráha praktického lékaře, nicméně nechávám si otevřené dveře i v jiných oblastech a uvidím, kam mě osud zavede. Můj sen je zúčastnit se dvou olympiád, splnit si své sportovní cíle a naplnit potenciál, který ve mně je. Kariéra sprintera je časově velmi omezena, tak chci co nejvíc využít svých produktivních sportovních let, dokud mám tu možnost,“ říká.

Účast na nejbližších olympijských hrách, tedy v roce 2028 v Los Angeles, je hnacím motorem i pro Štěpána. „Na hrách v Paříži byli mezi posledními kvalifikovanými na 110 metrů překážek sportovci s podobnými osobními rekordy, jako již nyní mám já i Jonáš. Je sice pravda, že do LA budou potřeba časy ještě o něco kvalitnější, ale do her máme stále dva roky práce. Navíc kvalifikacemi na halové mistrovství světa a nyní na mistrovství Evropy v Birminghamu, myslím si, potvrzujeme, že jsme součástí evropské a postupně snad i světové špičky v naší disciplíně – dalším logickým krokem je tedy kvalifikovat se na olympiádu.“

Ke zmíněnému mistrovství světa oba atleti odkazují, když se jich zeptáte, kterého svého dosavadního úspěchu si nejvíce cení. „13. místo na halovém mistrovství světa ve čtvrťáku na medicíně, na tuhle kombinaci jsem hrdý,“ neváhá Jonáš. Štěpán, který na šampionátu skončil 26., ještě dodává dřívější mistrovství republiky, kde se na „svěťák“ kvalifikoval – tehdejší výkon měl prý nejblíže k perfektně provedenému závodu v jeho kariéře. „Do konce života nezapomenu ani na můj loňský start na ostravské Zlaté tretře, kam jsem jezdil již jako malý kluk obdivovat atlety, jako byl například Usain Bolt, Justin Gatlin a další. A nyní jsem měl tu možnost sám stát na startu…“

A jak to vlastně Jonáš a Štěpán mají mezi sebou mimo závodní dráhu, na které jsou největšími rivaly a nic si nedarují? „Jsme kamarádi, navzájem se posouváme a pomáháme si být lepšími atlety,“ shodují se, aniž by dopředu znali odpověď toho druhého. „Jonáš je jeden z nejpracovitějších a nejodhodlanějších lidí, které znám. Řekl bych, že mě to občas až lehce irituje, jelikož vím, že nikdy nebudu tak důsledný jako on. Ale je to skvělé zrcadlo a motivace. Zároveň, jelikož jsem o ročník níž, je skvělé, že mám na koho se obrátit s problémy, se kterými se naši ostatní spolužáci jen těžko setkají. Vlastně mi ve škole trochu dláždí cestu,“ uzavírá Štěpán Štefko.

Propojit své zkušenosti z molekulární a buněčné biologie s biomedicínským výzkumem zaměřeným na konkrétní onemocnění byla hlavní motivace, proč Viswanath Das přišel před 13 lety z Nového Zélandu do Ústavu molekulární a translační medicíny na Lékařské fakultě UP. Po vzniku CATRIN se stal součástí CATRIN-ÚMTM, kde se zaměřuje na neurodegenerativní nemoci včetně Alzheimerovy či Parkinsonovy choroby.

„Tato onemocnění souvisejí se změnami specifických proteinů v mozku. Za normálních podmínek mají tyto proteiny důležité funkce, ale při onemocnění mohou měnit svou strukturu, shlukovat se a přispívat k postupné ztrátě funkce nervových buněk. V naší skupině se snažíme pochopit, jak tyto abnormální proteinové agregáty vznikají, šíří se a podílejí na progresi onemocnění. Zároveň nás zajímá, jak tyto poznatky využít pro vývoj robustnějších experimentálních modelů, biomarkerů a terapeutických strategií,“ přiblížil svoji práci vědec indického původu.

Jeho dlouhodobým cílem je pomoci vyvinout neinvazivní nebo minimálně invazivní metody, které umožní tyto patologické změny odhalit dříve a přesněji rozlišovat jednotlivé typy tauopatií (neurodegenerativních onemocnění, při kterých dochází k patologickým změnám proteinu tau v mozku). „To by mohlo vést k přesnější diagnostice a časem i k účinnějším léčebným strategiím. Tato onemocnění představují stále větší výzvu pro veřejné zdraví, přesto bývá diagnóza často stanovena pozdě a možnosti léčby jsou stále omezené. Skutečným vědeckým snem je pro mě překlenout propast mezi laboratorními objevy a reálným přínosem pro pacienty,“ svěřil se výzkumník, který za jeden ze svých největších úspěchů považuje založení vlastní výzkumné skupiny v ÚMTM a rozvoj samostatného výzkumného směru v oblasti translační neurodegenerace.

V CATRIN-ÚMTM oceňuje především skutečnost, že na jednom místě je dostupná řada pokročilých přístrojů a metodických zázemí, což je pro typ translačního biomedicínského výzkumu, kterému se věnuje, zásadní. Vyhovuje mu silné zaměření na translační medicínu, zejména propojení základních laboratorních objevů s praktickým využitím v péči o pacienty. „Oceňuji také, že CATRIN-ÚMTM a Univerzita Palackého jsou propojeny s řadou národních i evropských výzkumných sítí, což usnadňuje hledání vhodných expertů nebo specializovaných pracovišť, pokud projekt vyžaduje další experimentální podporu,“ doplnil vědec, jenž pracoval také v Mario Negri Institute for Pharmacological Research v Miláně.

Jak přiznává, v Olomouci se už cítí doma. „Když jsem poprvé přijel z Nového Zélandu do České republiky, první město, které jsem poznal, byla Praha a byla to láska na první pohled. Nyní už se ale cítím doma v Olomouci. Město má klidnou a přátelskou atmosféru, kterou velmi oceňuji. Mám rád její poklidný charakter i identitu univerzitního města. Zároveň má Olomouc skvělou polohu. Když si potřebuji odpočinout a načerpat energii většího města, Praha nebo Vídeň jsou jen pár hodin cesty odsud,“ uzavřel.

Mezinárodnímu výzkumnému týmu, jehož součástí byli vědci z Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého a Fyzikálního ústavu Akademie věd ČR, se podařilo objasnit složitý mechanismus tvorby chemické vazby při srážce molekul. Odborníci zjistili, že reakce proběhne pouze tehdy, jsou-li molekuly vůči sobě natočeny ve velmi úzkém rozmezí úhlů – v takzvaném kuželu reakce. Společný výzkum tak přinesl odpověď na jednu ze základních otázek chemie: za jakých podmínek mezi molekulami vznikají chemické vazby. Výsledky studie Spatially resolving the cone of reaction for a single molecule zveřejnil prestižní vědecký časopis Science.

Řada chemických reakcí začíná srážkou dvou částic. K vytvoření nové chemické vazby však nestačí, aby se molekuly pouze setkaly. Jejich srážka musí proběhnout s dostatečnou energií, ve vhodné vzájemné orientaci a na správném místě. Za běžných podmínek, například v roztocích nebo plynech, se však molekuly srážejí chaoticky, a přesné parametry těchto srážek proto nelze kontrolovat.

Molekuly pod kontrolou

Vědci na měděném povrchu dokázali řídit srážky jednotlivých molekul a jejich průběh sledovali pomocí rastrovacího tunelovacího mikroskopu. Přístroj využili nejen k zobrazování jednotlivých molekul, ale také k jejich cílenému urychlování reaktantů proti sobě. Každou srážku následně analyzovali s rozlišením na úrovni jednotlivých atomů. Díky tomu mohli jednoznačně určit, zda mezi molekulami vznikla nová chemická vazba.

Klíčovým zjištěním studie je, že o výsledku srážky rozhoduje mimořádně přesná orientace molekul. Nová vazba vznikla pouze tehdy, když byla cílová molekula natočena v rozmezí několika stupňů vůči směru pohybu druhé molekuly. Při pootočení o více než patnáct stupňů se molekuly pouze odrazily bez jakékoli reakce.

Rozhoduje přesné natočení molekul

„Poprvé jsme mohli u jediné molekuly sledovat, jak přesně musí být natočena, aby reakce vůbec proběhla. To, co je v běžné chemii skryté ve statistice miliard srážek, se nám podařilo rozložit na jednotlivé případy a přímo zmapovat,“ uvedl Adam Matěj z katedry fyzikální chemie přírodovědecké fakulty.

Významnou roli ve studii sehrála právě teoretická část, na níž se podíleli vědci z Univerzity Palackého a Fyzikálního ústavu AV ČR. Pomocí kvantově-mechanických výpočtů vysvětlili, proč je „kužel reakce“ tak úzký. Ukázalo se, že reaktivní uhlíkový atom je obklopen atomy vodíku, které brání přístupu reagující molekuly téměř ze všech směrů.

Přístup k reakci omezuje uspořádání atomů

Výpočty zároveň objasnily překvapivý experimentální výsledek. Chemická reakce proběhla i v případě, kdy se molekula pohybovala po sousední řadě atomů mědi, kde by podle původních předpokladů neměla vazba vzniknout.

„Vysvětlením je nepatrný posun jednoho atomu mědi na povrchu. Vazba terče k povrchu ho vytáhne z jeho místa a přiblíží k sousední řadě natolik, že dokáže projektil doslova převzít a nasměrovat na správné místo. Ukazuje to, že povrch není jen pasivní podložka, ale sám aktivně vstupuje do reakce a může umožnit i dráhy, které by jinak byly nepříznivé,“ podotkl Adam Matěj.

O průběhu reakce rozhoduje i povrch

Výsledky mají význam pro vývoj takzvaných reakcí na površích, při nichž se z jednotlivých molekul cíleně skládají nové materiály a nanostruktury. Lepší pochopení vlivu prostorového uspořádání molekul umožní navrhovat molekulární stavební kameny tak, aby se spojovaly spolehlivěji a efektivněji. To představuje důležitý krok pro vývoj technologií založených na řízené stavbě struktur atom po atomu.

„Síla této práce je v tom, že se experiment a teorie doplnily do jednoho obrázku. Mikroskop ukázal, co se při srážce stane, a výpočty vysvětlily proč. Bez teoretického modelu bychom jen těžko odhalili, že za nečekaným průběhem reakce stojí pohyb jediného atomu povrchu,“ doplnil Pavel Jelínek z Fyzikálního ústavu Akademie věd ČR.

Studie Spatially resolving the cone of reaction for a single molecule vznikla ve spolupráci vědců z Univerzity v Grazu, Fyzikálního ústavu Akademie věd ČR, Univerzity Palackého v Olomouci, Univerzity Karlovy a Humboldtovy univerzity v Berlíně.

Pozorování dvou mimořádných astronomických úkazů během jediného večera nabídne veřejnosti ve středu 12. srpna Přírodovědecká fakulta Univerzity Palackého. Návštěvníci budou moci z terasy fakulty sledovat částečné zatmění Slunce a po setmění také meteorický roj Perseid. Pozorování doprovodí odborný výklad, přednášky a videopřenos úplného zatmění ze Španělska. Vstup je zdarma.

Večerní program začne v 18:00 pozorováním Slunce pomocí speciálních teleskopů. Zájemci si mohou prohlédnout sluneční kotouč v bílém světle i v čáře H-alfa, která umožňuje sledovat dění ve chromosféře, svrchní části sluneční atmosféry, například granulaci povrchu a protuberance. Hlavním bodem večera pak bude částečné zatmění Slunce. V Olomouci začne přibližně v 19:19 a největší fáze nastane kolem 20:10, jen několik minut před západem Slunce.

„Zatmění nastává ve chvíli, kdy se Slunce, Měsíc a Země dostanou do téměř jedné přímky. Přestože Měsíc obíhá kolem Země přibližně jednou za měsíc, zatmění nepozorujeme při každém novu. Jeho dráha je totiž vůči oběžné dráze Země mírně skloněná, a Měsíc proto většinou prochází nad Sluncem nebo pod ním. Proto jsou zatmění Slunce poměrně vzácným jevem,“ uvedl hlavní organizátor akce Jan Tomáštík ze Společné laboratoře optiky.

Úplné zatmění nabídne přenos ze Španělska

V České republice bude srpnové zatmění viditelné pouze jako částečné. Pás úplného zatmění projde mimo jiné severní částí Španělska, odkud organizátoři plánují živý videopřenos. Návštěvníci tak uvidí také okamžik, kdy Měsíc zakryje celý sluneční kotouč a vynikne sluneční koróna, tedy nejvzdálenější část sluneční atmosféry.

Pozorování doprovodí výklad odborníků a přednášky o Slunci, planetách a dalších astronomických tématech. Účastníci se dozvědí, proč zatmění vzniká, jaké podmínky jsou nutné pro jeho pozorování a jak lze Slunce sledovat bezpečně.

Po západu Slunce přijdou na řadu Perseidy

Astronomický večer bude pokračovat také po setmění. V noci z 12. na 13. srpna vyvrcholí meteorický roj Perseid, jeden z nejznámějších meteorických rojů roku. Přibližně od 22:00 do půlnoci jej budou moci návštěvníci také sledovat z terasy fakulty. Perseidy budou mít v polovině srpna své maximum a při dobrých pozorovacích podmínkách (v místech s tmavou oblohou) lze spatřit desítky „padajících hvězd“ za hodinu.

Uskutečnění venkovního pozorování bude záviset na aktuálním počasí a pozorovacích podmínkách. Bez ohledu na počasí se však v aule přírodovědecké fakulty uskuteční živý videopřenos nejen úplného zatmění Slunce ze Španělska.

V Pevnosti poznání se mohou návštěvníci připravit na zatmění i trénovat jako astronauti

Vesmírný program mohou zájemci zahájit už v Pevnosti poznání. Od 4. srpna bude před každým filmem promítaným v planetáriu uveden krátký tříminutový snímek věnovaný zatmění Slunce.

Během léta mohou návštěvníci také absolvovat program „Trénuj jako astronaut“, který propojuje pohyb, vědu, technologie a vesmírné dobrodružství. Na pokladně si vyzvednou hrací kartu a přímo v expozicích projdou stanoviště inspirovaná astronautickým výcvikem. Za splněné úkoly získají razítka a po dokončení celé mise také odměnu od Evropské kosmické agentury (ESA).

Pacienti se závažnými onkologickými, hematologickými, neurologickými a imunologickými diagnózami. Těm všem pomáhá při správném určení příčin jejich obtíží, a tedy přesném a včasném nasazení účinné léčby nový diagnostický systém nCounter Pro. Jako jediní v České republice a jedni z mála v Evropě jej využívají odborníci z Laboratoře cytogenomiky a Laboratoře molekulární biologie Hemato-onkologické kliniky Fakultní nemocnice Olomouc a Lékařské fakulty UP.

Systém nCounter Pro je určen k profilování stovek cílů mRNA, mikroRNA nebo DNA současně, a to s vysokou citlivostí, přesností a reprodukovatelností. Využívá přitom molekulární „čárové kódy“ k detekci jednotlivých molekul a spočítání stovek jedinečných transkriptů v jedné reakci.

„Technologie funguje zjednodušeně jako čtečka čárových kódů v supermarketu, ale místo zboží počítá molekuly v lidském těle. Na rozdíl od jiných používaných technologií tato ve svém protokolu nezahrnuje žádné amplifikační kroky, které by mohly zkreslit výsledky. Digitální detekce cílových molekul a vysoká úroveň multiplexování poskytují nový standard citlivosti a reprodukovatelnosti pro studie stovek cílů,“ popisuje výhody nového systému vedoucí laboratoří Helena Urbánková.

Celý systém nCounter Pro sestává ze dvou přístrojů – plně automatizované přípravné stanice a digitálního analyzátoru. Tato technologie má široké využití v mnoha biologických a medicínských oborech, například v onkologii, imunologii a neurologii a dalších.

„Z biologického materiálu odebraného pacientovi, typicky třeba z nádorové tkáně, se izoluje nukleová kyselina a přístroj pomocí ‚počítání molekul‘ dokáže rozčlenit pacienty do různých rizikových skupin. A díky tomu ošetřující lékař určí a nastaví nejvhodnější léčbu. Výsledek má přitom k dispozici během hodin, což je důležité s ohledem na včasnost nasazené léčby,“ oceňuje přínos moderní technologie přednosta Hemato-onkologické kliniky Tomáš Papajík.

„U nás tento systém momentálně již úspěšně využíváme k rizikové stratifikaci nemocných s difuzním velkobuněčným B-lymfomem a plánujeme jeho uplatnění k určení genové exprese a fúzních genů u pacientů s leukémiemi a k predikci imunitní reakce po transplantaci orgánů, například ledvin. Je možné ale i další využití přístroje a rádi jeho služby nabídneme dalším pracovištím naší nemocnice nebo i jiným onkologickým centrům,“ uzavírá Helena Urbánková.

Mezinárodní tým vědců, jehož součástí byl Robin Kundrata z Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého, objevil v barmském jantaru téměř 99 milionů let starého fosilního brouka z doby dinosaurů. Zachovalé tělo tohoto vzdáleného příbuzného dnešních světlušek poskytlo odborníkům jedinečný pohled na vývoj komunikačních systémů u světélkujícího hmyzu. Nově popsaný druh Icaroramus perisi byl vybaven světelným orgánem na zadečku i mimořádně složitými tykadly, která mu sloužila jako jakýsi chemický radar. Výsledky výzkumu zveřejnil prestižní časopis Proceedings of the Royal Society B.

„Objevený fosilní brouk je pozoruhodný tím, že spojuje dva způsoby komunikace, které jsou u dnešních světlušek a jejich příbuzných klíčové. Jsou to chemické signály a světlo. Díky výjimečnému zachování v jantaru můžeme studovat tak neobvyklou kombinaci znaků v hluboké evoluční minulosti,“ říká Yan-Da Li, hlavní autor studie.

Tykadla odhalila mimořádnou smyslovou výbavu

Nový druh světélkujícího brouka vědci našli v barmském jantaru, který uchovává mimořádně jemné anatomické detaily hmyzu ze střední křídy. Díky tomu mohli studovat nejen celkový tvar těla, ale také složitou stavbu tykadel a struktury na zadečku.

Tykadla nového brouka mají 12 článků a na většině z nich vyrůstají hned dva morfologicky odlišné páry dlouhých výběžků. Taková stavba tykadel nebyla dosud známa u žádného žijícího ani fosilního brouka. Podle autorů studie pravděpodobně výrazně zvětšovala smyslovou plochu tykadel a umožňovala velmi citlivé vnímání chemických signálů, zejména pohlavních feromonů.

Feromony k námluvám, světlo k obraně

„U dnešních světlušek a příbuzných skupin často vidíme úzkou souvislost mezi tvarem tykadel a způsobem komunikace. Samci druhů, které spoléhají na feromony, mívají složitě větvená tykadla schopná zachytit i velmi slabé chemické signály. U Icaroramus perisi je tato specializace dovedena do zcela mimořádné podoby,“ vysvětluje Robin Kundrata z katedry zoologie přírodovědecké fakulty.

Zajímavé je, že brouk Icaroramus perisi měl zároveň na zadečku strukturu, kterou vědci považují za světelný orgán. To ale nutně neznamená, že světlo používal primárně při námluvách, jako mnohé dnešní světlušky. Autoři studie míní, že hledání partnera mohlo být zajišťováno hlavně feromony, zatímco bioluminiscence mohla sloužit spíše jako varovný signál pro predátory. Taková funkce světla je známa i u některých současných světélkujících brouků.

Fosilie mění pohled na evoluci světélkování

„Nález ukazuje, že evoluce bioluminiscence nebyla jednoduchým příběhem vedoucím přímo k dnešním světluškám. Světlo mohlo v rané evoluci této skupiny sloužit především jako varovný, antipredační signál a teprve později bylo v některých liniích využito také při pohlavní komunikaci. Fosilie nám tak odhaluje evoluční experiment, který se do současnosti nedochoval,“ říká Chenyang Cai, spoluautor studie.

Studie vyšla v časopise Proceedings of the Royal Society B pod názvem „A firefly relative that smelled and glowed: evidence for complex signalling systems in Cretaceous lampyroids”. Navazuje na dlouhodobý výzkum fosilních i současných elateroidních brouků, kterému se tým Robina Kundraty z Univerzity Palackého v Olomouci věnuje.

Stát se součástí historie Univerzity Palackého mohou absolventi a absolventky, kteří se včas zaregistrují na zářijové absolventské setkání. Jména prvních čtyř set přihlášených se (s jejich souhlasem) totiž objeví v originálním almanachu, který Vydavatelství UP připravuje k 80. výročí obnovení univerzity. Publikace bude slavnostně představena právě na setkání, které se uskuteční 11. a 12. září v Olomouci.

Almanach bude atraktivní nejen svým obsahem, ale i formou. Jeho tvůrci z Vydavatelství UP připravují pro absolventy a absolventky, kteří se vrátí do míst svých studií, unikátní univerzitní „památník“. „Rozhodli jsme se vytvořit pro naše absolventy a absolventky, kteří se opět setkají po letech v Olomouci, osobně laděnou památku na toto setkání. Budou si moct koupit publikaci, která se pohodlně vejde do kabelky či větší kapsy. A protože chceme, aby každá knížka měla svůj vlastní příběh, ponecháme v ní několik volných stran, kam si budou spolužáci navzájem psát vzkazy, přání nebo kontakty,“ uvedl ředitel Vydavatelství UP Aleš Prstek.

Almanach připomíná moderní dějiny Univerzity Palackého, k jejímuž obnovení došlo v roce 1946. Nejdůležitější historické milníky v něm shrnuje historik a vedoucí Archivu UP Pavel Urbášek.

video_sem

Součástí jsou také medailony všech rektorů a rektorek, kteří univerzitu od jejího obnovení až do současnosti vedli. „Takto souhrnně jsou představeni na jenom místě vůbec poprvé. Chtěli jsme ale zachytit nejen oficiální tvář univerzity, ale i její studentský život. Měli jsme možnost využít rozsáhlý digitalizovaný archiv Adolfa Jankovského, který obsahuje i mnoho dosud nezveřejněných fotografií. Současně jsme vyzvali veřejnost, aby se s námi podělila o své zajímavé snímky. Vybrané fotografie jsme doplnili o materiály z Archivu UP a Vlastivědného muzea v Olomouci. Výsledkem by měla být vizuálně a graficky atraktivní publikace,“ uvedl Jiří Slavík z Vydavatelství UP, editor publikace. Dodal, že v almanachu se objeví i řada méně známých faktů z univerzitního života, například jak se v průběhu let měnila grafická identita školy nebo názvy jejích fakult.

Absolventské setkání Univerzity Palackého se uskuteční 11. a 12. září. Registrovat se na něj je možné zde. „Pokud ale chcete najít své jméno v našem almanachu, musíte se zaregistrovat nejpozději do 11. srpna. Do publikace zařadíme prvních čtyři sta přihlášených,“ připomíná Aleš Prstek.

Léto může být ideální příležitostí věnovat se profesnímu rozvoji a získat nové znalosti a inspiraci, na které během akademického roku často nezbývá čas. Zaměstnanci a zaměstnankyně Univerzity Palackého a studující doktorských studijních programů mohou až do konce srpna využít vybrané bezplatné online kurzy celoživotního vzdělávání.

Oddělení dalšího vzdělávání a inovací ve výuce připravilo šest kurzů Corporate Open Online Courses (COOC), které jsou zaměřeny především na rozvoj pedagogických kompetencí.

„Cílem vytvořených COOC kurzů je zjednodušit přístupnost vzdělávacích programů tak, aby nebyly vázané na čas a místo a zájemci se mohli vzdělávat online i mimo prostředí univerzity. Vyhověli jsme zájmu akademické obce, a kurzy jsou tak letos vůbec poprvé dostupné také během letních prázdnin,“ vysvětlila vedoucí oddělení dalšího vzdělávání a inovací ve výuce Klára Tesaříková Čermáková.

Jak dodala, účastníci mohou získat nové praktické znalosti využitelné v pedagogické praxi, inspirovat se ke zlepšení svých prezentačních dovedností, osvojit si práci s digitálními nástroji nebo zjistit, jak se bezpečně chovat ve vysokoškolském prostředí.

COOC (Corporate Open Online Courses) jsou určeny výhradně pracujícím a studujícím doktorských studijních programů na Univerzitě Palackého. Díky online formě si mohou účastníci sami zvolit tempo studia i čas, kdy se jednotlivým lekcím budou věnovat. Přihlášení probíhá prostřednictvím Portálu celoživotního vzdělávání UP (zde), samotná výuka pak v prostředí LMS Moodle. Registrovat se lze do jednotlivých kurzů průběžně a po zařazení je absolvovat až do 31. srpna 2026.

V nabídce jsou kurzy:

Jak si připravit efektivní plán hodiny (lektor: JUDr. Maxim Tomoszek, Ph.D.)

Projektování kurikula (lektor: prof. PhDr. Tomáš Janík, Ph.D., M.Ed.)

Komunikace a prezentační dovednosti (lektor: Mgr. David Kryštof, Ph.D.)

IT nástroje ve výuce i mimo ni (lektor: Mgr. Tomáš Dragon)

Jak posilovat svou odolnost v čase změn (lektorka: Mgr. Blažena Mačáková)

Bezpečnost ve vysokoškolském prostředí (lektor: Ing. Miloš Drdla, Dr., MBA, LL.M.)