Novinky: Univerzita - Aktuality PřF UP

Univerzita Palackého dlouhodobě podporuje nadané a motivované studenty. Jednou z možností, jak se mohou mladí lidé na své cestě posunout dál, získat zajímavé dovednosti a znalosti a dozvědět se i mnohé o sobě, je unikátní kurz Leadership Matters! Dita Palaščáková, která je jeho garantkou, vysvětluje v rozhovoru, komu je určen a co obnáší.

V březnu skončil další ročník programu Leadership Matters!. Byl to už třetí běh kurzu, je tedy ideální čas se s Ditou Palaščákovou ohlédnout a zhodnotit dosavadní zkušenosti.

Je za tebou další z kurzů leadershipu. Jaký byl?

Zatím nemáme evaluace od účastníků, ale z mého pohledu byl povedený. Vytvořil prostor, kde mladí lidé s chutí a ambicí měnit svět kolem sebe měli pravidelnou příležitost otvírat s odborníky témata týkající se vedení a řízení sebe a ostatních. Struktura kurzu je daná, ale každý ročník je „svou náladou“ trochu jiný, protože jiná je i skupina studentů a diskuzemi hýbou jiné společenské trendy a okolnosti. Ten letošní byl ovlivněný změnami globální i lokální politické situace. Podařilo se nám vytvořit otevřený prostor, kde mohli studenti i lektoři jít do hloubky. Oceňuju, že jsme se nebáli mluvit o vlastních pochybnostech, o selháních ani o velkých ambicích. V přednáškách a workshopech nejde jen o teorii, ale především o práci na sobě, o schopnosti dát a přijmout zpětnou vazbu a o odvahu vystoupit ze své komfortní zóny. Mám radost, že se nám podařilo vytvořit bezpečný prostor, kde se tohle všechno mohlo dít.

Když se podíváme pár let zpátky, co tě přivedlo na myšlenku podobný kurz na univerzitě otevřít?

Prvotní impuls přišel od tehdejšího prorektora Univerzity Palackého Víta Procházky, který přinesl inspiraci z univerzit ve Spojených státech. Tam je běžné, že školy systematicky podporují rozvoj leadershipu u studentů, a to nejen jako soubor manažerských dovedností, ale jako schopnost nést odpovědnost, orientovat se ve složitých situacích a aktivně přispívat ke společnosti. Když jsme o tom začali společně přemýšlet, dávalo nám smysl podobný program vytvořit i u nás. Studenti na naší univerzitě získávají velmi kvalitní odborné znalosti, ale často nemají dost prostoru pro rozvoj dovedností, které jsou pro jejich další profesní i osobní život stejně důležité.

Jako třeba?

Například strategické myšlení, řízení změn, práce s týmem, komunikace, rozhodování v nejistotě nebo vedení lidí. Právě tyto schopnosti často rozhodují o tom, jestli se z dobrého odborníka stane člověk, který dokáže iniciovat změny, nést odpovědnost a přirozeně vést ostatní. Přitom část studentů už během studia tyto role vlastně přirozeně přebírá: vedou studentské projekty, spolky, někdy i vlastní startupy nebo komunitní iniciativy. Chybí jim ale bezpečný prostor, kde by mohli své zkušenosti reflektovat, sdílet je s ostatními a propojit je s širším kontextem. Chtěla jsem proto vytvořit prostředí, kde se mohou učit z praxe, vzájemně se inspirovat a postupně si uvědomovat, jaký typ leadera vlastně chtějí být.

Jsou univerzity tím správným prostředím pro získání takových dovednosti? 

Myslím si, že právě univerzity mají v této oblasti jedinečnou roli. Nejsou jen místem předávání znalostí, ale i prostředím, kde se formují budoucí profesionálové, odborníci a často i lidé, kteří budou nést odpovědnost za směřování institucí nebo komunit. Leadership v našem pojetí totiž není pozice ani titul, ale spíše schopnost orientovat se díky hodnotám v komplexitě a nést odpovědnost za své jednání i za lidi kolem sebe. A jsem vděčná, že právě takové schopnosti je možné pod hlavičkou Talentovaný Palacký na naší univerzitě vědomě rozvíjet.

Jaký je výběr studentů? Kdo se může přihlásit?

Kurz je otevřen studentům napříč fakultami, ale výběr je záměrně selektivní. Nejde nám o průměrné „splnění podmínek“, ale o srozumitelnou motivaci a předchozí zkušenost. Uchazeči odpovídají písemně na čtyři otázky a po prvním kole výběru prochází osobním nebo skupinovým pohovorem, kde sledujeme mimo jiné jejich ochotu na sobě pracovat, přijímat zpětnou vazbu a aktivně přispívat do skupiny. Důležitá je pro nás vnitřní ambice růst a převzít odpovědnost za sebe a následně své projekty.

Co se naučí? Jaké schopnosti budou rozvíjet?

Kurz stojí na třech hlavních pilířích: sebereflexi, práci s druhými lidmi a strategickém uvažování o leadershipu. Nejde nám jen o to studenty naučit několik manažerských technik, ale spíše jim pomoci porozumět tomu, co znamená převzít odpovědnost v situacích, které jsou složité, nejisté a často se rychle mění. Velký důraz proto klademe na sebepoznání a práci s vlastními hodnotami. Studenti během kurzu reflektují své zkušenosti, přemýšlejí o tom, jak reagují ve stresu, jak se rozhodují a jaký typ lídra chtějí být. Součástí programu je také práce s odolností a sebepéčí, tedy schopností dlouhodobě zvládat tlak, pracovat s vlastní energií a udržet si v náročných situacích vnitřní stabilitu.

Druhou důležitou oblastí je práce s lidmi a komunikace. Studenti se učí dávat i přijímat zpětnou vazbu, pracovat s konflikty a budovat důvěru v týmu. Trénují také prezentaci a práci s publikem, protože schopnost jasně formulovat myšlenky a získat pro ně ostatní je pro leadership klíčová. Významnou část kurzu tvoří také řízení změn a orientace ve složitých situacích. Studenti se učí přemýšlet strategicky, rozhodovat se v nejistotě a pracovat s informacemi a daty při rozhodování. Důležitým tématem je také podnikavost a iniciativa, tedy schopnost vidět příležitosti, převzít odpovědnost za nápad a dotáhnout ho do realizace.

Kdo studenty tyto dovednosti učí?

Kurz je postavený na praktických cvičeních, simulacích a práci s konkrétními situacemi, které studenti sami přinášejí ze svého studijního nebo projektového života. Do programu zároveň vstupují lektoři a hosté z různých oblastí praxe, kteří sdílejí své zkušenosti s vedením lidí, řízením projektů nebo zvládáním změn. Studenti tak mají možnost vidět leadership z různých perspektiv a zároveň si postupně vytvářejí vlastní styl, jak s těmito situacemi pracovat.

Po třetím ročníku kurzu už je možné se ohlédnout: jaké tvoje představy se nenaplnily a co se naopak ukázalo jako velmi potřebné?

Některé věci už vidím realističtěji. Původně jsem si myslela, že budeme studenty učit konkrétní nástroje leadershipu, různé techniky plánování, vedení týmu, rozhodování nebo práce s konfliktem. Postupně se ale ukázalo, že ještě důležitější než samotné nástroje je vytvořit prostředí důvěry a otevřenosti. Teprve když se lidé cítí bezpečně, jsou ochotni sdílet vlastní zkušenosti, pochybnosti nebo chyby, a právě tam se odehrává největší učení. Na začátku jsem měla také určitou obavu, jestli je vlastně leadership jako téma na univerzitě dostatečně uchopitelný a potřebný. Není to klasická akademická disciplína a pracujeme s metodami, které jsou pro univerzitní prostředí někdy trochu netypické, například facilitací, koučováním, reflexí zkušenosti nebo prací ve skupině. Postupně se ale ukázalo, že právě tento přístup dává studentům něco, co jinde během studia často nezažijí.

Velmi dobře se také osvědčila interdisciplinarita kurzu. Do programu vstupují studenti z různých fakult a oborů, od humanitních věd přes medicínu až po přírodní obory. Díky tomu se během diskuzí potkávají různé perspektivy a zkušenosti, což celý program výrazně obohacuje. Zároveň jsme zjistili, že kurz vlastně není „nafukovací“. Každý rok narážíme na další témata, která by stálo za to otevřít – například networking, interkulturní komunikaci nebo práci v mezinárodních týmech. Ale čas je omezený a program musí zůstat soustředěný. Spíš než přidávat další a další moduly se snažíme držet prostor, ve kterém studenti mohou přemýšlet, diskutovat a učit se jeden od druhého.

Co mě velmi překvapilo a potěšilo, je silná potřeba mladých lidí mluvit o smyslu práce, hodnotách a osobní integritě. Leadership pro ně není otázka kariérního postupu nebo ambice, ale spíše hledání toho, jak mohou svou práci dělat odpovědně a s dopadem na společnost. V tom vidím velkou naději a zároveň snad potvrzení, že podobný prostor na univerzitě dává smysl.

Co se děje se studenty, kteří prošli těmito kurzy? Máš zpětnou vazbu, zda to, co se naučili, využívají v praxi?

S absolventy programu zůstáváme v pravidelném kontaktu. Řada z nich je dnes aktivní v různých organizacích a projektech mimo univerzitu, někteří zároveň působí i v různých strukturách Univerzity Palackého. Postupně se tak vytváří síť lidí, kteří mají podobnou zkušenost s programem a často se přirozeně potkávají i v dalších aktivitách.

Absolventy také zapojujeme do iniciativ spojených s programem Talentovaný Palacký, kde mohou sdílet své zkušenosti a inspirovat další studenty. Zároveň mezi nimi vznikla poptávka po tom, aby zůstali v kontaktu i dlouhodobě, proto nyní připravujeme alumni skupinu Leadership Matters. Jejím cílem je vytvořit prostor pro další setkávání, společné vzdělávání a profesní i osobní růst. Vnímám to jako přirozené pokračování programu, leadership se totiž nedá „naučit“ během jednoho semestru, je to spíš dlouhodobá cesta, na které je velmi cenné mít kolem sebe komunitu lidí, kteří procházejí podobnými výzvami.

Jak se podle tebe vlastně pozná leader?

Těch definic leadershipu je mnoho. Začnu ale tím, co leader podle mě není: není to funkce ani titul. Pozná se spíš podle toho, co se děje s lidmi kolem něj. Pokud lidé v jeho přítomnosti rostou, přebírají odpovědnost a mají chuť přicházet s vlastními nápady, je to velmi dobrý signál. Skutečný leader dokáže vytvářet prostředí, ve kterém se lidé cítí bezpečně, ale zároveň jsou motivováni překračovat vlastní limity. Má schopnost nést odpovědnost, přiznat chybu a držet směr i v situacích, kdy není všechno jasné a jednoduché.

Pro mě je v leadershipu velmi důležitá také otázka hodnot. Hodnoty nejsou jen abstraktní slova, jsou to principy, podle kterých se člověk rozhoduje ve chvílích, kdy je situace složitá nebo kdy je pod tlakem. Právě v takových momentech se ukazuje, jestli člověk dokáže jednat v souladu s tím, čemu věří, a nést za to odpovědnost.

Zároveň si myslím, že leadership vždy začíná u schopnosti vést sám sebe. Pokud člověk neumí pracovat se svými emocemi, nejistotou nebo vlastním egem, je velmi těžké dobře vést ostatní. A osobně bych řekla ještě jednu věc: pro mě je leadership také schopnost neztratit důstojnost a směr ani v náročných nebo nejistých situacích. Nejde o to mít vždy jasné odpovědi, ale dokázat zůstat pevný ve svých hodnotách, zachovat respekt k sobě i k ostatním a pokračovat dál. Právě v takových chvílích se podle mě skutečný leader nejvíc pozná.

Celý květen na kole, koloběžce, pěšky nebo poklusem, tedy udržitelně a aktivně – taková je v kostce výzva Do práce na kole. Už teď je ten správný čas, kdy se k ní spolu s univerzitou připojit a podpořit vlastní kondici i rozvoj infrastruktury pro cyklisty i pěší. Díky Udržitelné univerzitě je i letos pro studenty a zaměstnance UP připraven omezený počet bezplatných registrací.

Univerzita Palackého v Olomouci se i letos připojuje k celorepublikové výzvě Do práce na kole a zve své zaměstnance i studenty, aby během května vyměnili auto za kolo, koloběžku nebo vlastní nohy. Iniciativa podporuje zdravý životní styl, udržitelnou dopravu a ohleduplnější pohyb po městě. Cílem není nasbírat co nejvíce kilometrů, ale především jezdit pravidelně a ukázat, že každodenní cesta do práce či do školy může být šetrná k životnímu prostředí.

Jak výzva probíhá

Registrace probíhá tradičně do konce dubna prostřednictvím webu dopracenakole.cz, kde se účastníci přihlašují pod hlavičkou Univerzity Palackého. Stačí sestavit 2–5členný tým (možnost je ale i pro jednotlivce), do konce dubna se zaregistrovat a během května pak co nejpravidelněji jezdit do práce a z práce na kole, koloběžce, skejtu, vozíčku anebo chodit pěšky či běhat. Tyto způsoby lze kombinovat i s hromadnou dopravou. 

Univerzita má i letos připravenou podporu pro nejrychlejší zájemce – pro prvních 120 zájemců má vouchery na bezplatnou registraci do výzvy. Vyplatí se proto neváhat a přihlásit se co nejdříve. Na účastníky čekají také slevy a výhody u partnerů v Olomouci i celé republice.

video_sem

Univerzitní souboj

Stejně jako v předchozích letech, i letos bude probíhat univerzitní souboj fakult a součástí. V loňském roce se pod hlavičkou UP zapojilo 136 účastníků ve 46 týmech. Společně najeli 25 778 kilometrů a ušetřili 4,1 tuny oxidu uhličitého. Souboj fakult, v němž se hodnotí průměrná nejvyšší pravidelnost dojíždění všech týmů v rámci jednotlivých fakult či součástí, vyhrála přírodovědecká fakulta s průměrnou pravidelností 82,9 %.

Výzva Do práce na kole tak není jen individuální sportovní výzvou, ale také příležitostí k přátelskému soupeření mezi kolegy, týmy i fakultami. Každá cesta se počítá – ať už vede na kole, pěšky, nebo třeba i vlakem. Přidejte se letos i vy a pomozte společně s Univerzitou Palackého udělat další krok k zdravější a udržitelnější Olomouci.

Získat registraci zdarma

Víte, kolik druhů rostlin a živočichů žije ve vašem okolí? A kolik z nich dokážete objevit během obyčejné procházky? Zapojte se do celosvětové přírodovědné výzvy City Nature Challenge (CNC), do které se letos poprvé přidává také Olomouc. Účastníci budou od 24. do 27. dubna fotografovat volně žijící organismy a svá pozorování sdílet prostřednictvím platformy iNaturalist, kde je mohou nahrát až do 10. května. S určováním obtížněji poznatelných druhů pomohou odborníci i veřejnost.

Olomouckou výzvu připravuje Vlastivědné muzeum Olomouc ve spolupráci s Přírodovědeckou fakultou Univerzity Palackého. Jejím cílem je během čtyř dnů shromáždit co nejvíce pozorování rostlin, živočichů a hub a upozornit na to, že i města skrývají překvapivé přírodní bohatství. „Chceme lidem ukázat, že příroda je všude kolem nás. Každé kvalitní pozorování má hodnotu a pomáhá dokumentovat místní biodiverzitu,“ říká organizátorka a studentka z přírodovědecké fakulty Martina Ticháčková.

„City Nature Challenge vznikla v roce 2016 jako přátelská soutěž mezi California Academy of Sciences a Natural History Museum of Los Angeles County. Z původní lokální iniciativy se postupně stala globální občansko-vědní akce, do níž se každoročně zapojují stovky měst po celém světě,“ dodává hlavní organizátor soutěže Peter Adamík z katedry zoologie.

Jak se zapojit? 

Účast v City Nature Challenge je jednoduchá. Stačí vyrazit ven. Do parku, na sídliště, k řece nebo třeba do lesa na okraji města a pořídit tam kvalitní fotografie volně žijících organismů nebo jejich pobytových stop a nahrát je do aplikace iNaturalist. „Fotografie by měly být dobře zaostřené a doplněné o co nejpřesnější lokaci a čas pozorování. Do projektu nejsou zahrnuty pěstované rostliny ani zvířata chovaná v zajetí. Důležité je dokumentovat skutečně volně žijící přírodu,“ vysvětluje Věra Kafková, organizátorka a studentka přírodovědecké fakulty.  

Zapojit se může úplně každý – jednotlivci, rodiny s dětmi, školní skupiny i zájmové kroužky. Účastníci mají příležitost poznat nové druhy, objevit neznámá zákoutí svého města a strávit více času venku. „Výzva by měla přirozeně propojit lidi, kteří sdílejí zájem o přírodu a chtějí přispět k jejímu poznávání. Nejzajímavější příspěvky budou odměněny,“ motivuje účastníky Peter Adamík.  

Olomouc jako součást světové mapy biodiverzity 

City Nature Challenge Olomouc bude mapovat druhovou rozmanitost na území statutárního města a přispěje tak k dlouhodobému sledování stavu místní přírody. Organizátoři věří, že první ročník položí základ nové tradici, která bude v Olomouci růst stejně úspěšně jako v dalších českých i světových městech. 

Psychická zátěž zdravotníků, prevence syndromu vyhoření i nové možnosti podpory wellbeingu byly hlavními tématy konference Stay Well in Healthcare: Od stresu k rovnováze, kterou hostila malá kulturní scéna Sedmička v Olomouci. Setkání propojilo odborníky z oblasti psychologie, medicíny i technologických inovací a nabídlo aktuální výsledky výzkumu i praktické nástroje pro podporu duševního zdraví zdravotnických pracovníků.

Konference se uskutečnila v rámci projektu Apollo – Aplikace optimalizované well-being strategie u zdravotníků, který byl vytvořený na Fakultě zdravotnických věd UP a získal grant Technologické agentury České republiky. Program celodenní akce zahájili děkan fakulty zdravotnických věd Jiří Vévoda, vedoucí projektu Simona Dobešová Cakirpaloglu a vedoucí oddělení profesního vzdělávání a rozvoje lidských zdrojů Fakultní nemocnice Olomouc Vladimíra Odehnalová. V průběhu dne vystoupili například Michal Růžička, Jakub Havlín, Barbora Kutá, Miroslav Světlák, Adam Suchý či Radim Šlachta. „Pozvaní hosté představili témata od mindfulness a digitálních inovací ve zdravotnictví až po využití umělé inteligence nebo měření variability srdeční frekvence při sledování stresu,“ uvedla Simona Dobešová Cakirpaloglu. Celou konferencí provázela herečka a moderátorka Simona Babčáková.

Výzkum realizovaný mezi více než tisíci českými zdravotníky ukázal, že přibližně 46 % respondentů vykazuje vysokou míru emocionálního vyčerpání, které souvisí s vyšším výskytem úzkostí a depresivních symptomů. „Projekt proto kromě výzkumu rozvíjí také praktické nástroje podpory – mobilní aplikaci CalmAnna, která má zdravotníkům pomoci zvládat stres a předcházet vyhoření,“ zdůraznila Simona Dobešová Cakirpaloglu. Součástí projektu je také ekonomický model analyzující náklady spojené s psychickou zátěží zdravotníků a přínosy preventivních opatření. Výsledky naznačují, že systematická podpora wellbeingu může být z dlouhodobého hlediska efektivnější než řešení důsledků vyhoření a fluktuace zaměstnanců.

Jak správně poskytnout první pomoc, co se děje se srdcem při infarktu nebo co skutečně obsahuje energetický nápoj? Odpovědi nabídne Veletrh zdraví v Pevnosti poznání, science centru Přírodovědecké fakulty UP, který se uskuteční v pátek a sobotu 13. a 14. března. Interaktivní program propojí prevenci, medicínu i duševní pohodu a je určen školám i široké veřejnosti.

Návštěvníci se naučí poskytnout první pomoc při zástavě srdce pod vedením studentů Lékařské fakulty UP, sestaví rozložitelný model lidského mozku nebo absolvují zátěžový test srdce s vyhodnocením pomocí umělé inteligence. Chybět nebude ani téma energetických nápojů a jejich dopadu na dětský a dospívající organismus, péče o zuby se Zoubkovou vílou, dobrovolného dárcovství krve či účinných nástrojů pro zvládání stresu.

Ústřední myšlenku akce shrnuje její koordinátorka Šárka Kostková: „Zdraví je téma, které se dotýká každého z nás, ale často o něm přemýšlíme až ve chvíli, kdy něco nefunguje. My jsme chtěli vytvořit prostředí, kde se o něm dá mluvit otevřeně, srozumitelně a bez zbytečné odborné bariéry. Věříme, že když si člověk věci vyzkouší na vlastní kůži, mnohem lépe pochopí, co se v jeho těle odehrává a jak může své každodenní návyky měnit.“

Program se koná ve dnech Týdne mozku Akademie věd ČR. Pevnost poznání se k této celostátní iniciativě připojí přednáškami pedagožky Ivany Fellnerové z Přírodovědecké fakulty UP.

„Mozek je řídicím centrem našeho těla i emocí. Ovlivňuje, jak se učíme, jak reagujeme na stres i jak se rozhodujeme. Pokud porozumíme základním principům jeho fungování, můžeme lépe pečovat o své duševní zdraví a předcházet přetížení,“ uvádí Ivana Fellnerová, která je také autorkou návrhu obřího modelu mozku. Zájemci jej najdou v expozici Rozum v hrsti v 1. patře budovy.

Součástí víkendového programu 3v1 bude také pořad Odvrácená strana světla v planetáriu, chemická laboratoř zaměřená na prvky důležité pro lidské zdraví a kreativní dílna s výrobou želé bonbónů na podporu imunity. V Galerii Atom bude k vidění výstava komiksu o duševním zdraví iniciativy NA ROVINU. Podrobnější informace k programu jsou na webu Pevnosti poznání.

Jméno Olomouce znala jen z názvu sloučeniny olomoucin, se kterou pracovala ve svém výzkumu v Kyjevě. Do krajského města přijela Yuliya Krasylenko poprvé na konci roku 2015. Přivedlo ji sem stipen­dium Visegrádského fondu a studium buněčných mechanismů regulace cytoskeletu rostlin. Netušila, že se právě zde začne psát její nový životní příběh.

Do roku 2014 byl Krym jejím domovem. Na tomto poloostrově měla rozpracovanou doktorskou práci, dům v přírodní rezervaci u moře a neměla v úmyslu se stěhovat ani dlouhodobě pobývat v zahraničí. Po anexi poloostrova Ruskou federací přišla o bezpečí i možnost svobodně pracovat. Odmítla spolupráci s ruskými institucemi, zanechala rozpracovanou doktorskou disertaci věnovanou krymské vegetaci a vrátila se k rodičům do Kyjeva.

„Bylo to nesmírně bolestné a ta rána dodnes krvácí. Proto mě plnohodnotná invaze Ruska na Ukrajinu v únoru 2022 nijak nepřekvapila. Vnímala jsem ji jako logické pokračování slabé reakce světového politického společenství na anexi území nezávislé země v samém středu Evropy. Dá se říci, že jsem patřila k první vlně uprchlíků z Ukrajiny v důsledku ruské vojenské agrese,“ uvedla Yuliya Krasylenko.

Setkání s prezidentem Petrem Pavlem.

Díky podpoře Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého a profesora Jozefa Šamaje znovu navázala na výzkum parazitických rostlin. V současné době působí na katedře biotechnologií a vede kurzy zaměřené na cytoskelet, systémovou biologii a pletivové kultury rostlin. Společně s kolegy z MUNI a MENDELU realizuje grant (GA ČR) zaměřený na ekologii jmelí a čeká na obhájení habilitační práce na odborném fóru.

Otevřené akademické prostředí, kolegové a přátelé z místní komunity jí umožnili znovu zakořenit. Naučila se česky, objevila místní krajinu a postupně si vytvořila hluboký vztah k univerzitnímu městu, které jí připomínalo domov jejího dětství ve Vinnitsi. Po roce 2022 za ní z Kyjeva přijeli i její rodiče a dnes v Olomouci žije společně s manželem. Olomouc vnímají jako svůj druhý domov.

Po vypuknutí války se přirozeně zapojila do pomoci nově příchozím Ukrajincům. Společně s dalšími dobrovolníky zajišťovala dopravu, tlumočení i základní orientaci v neznámém prostředí. Z této spontánní solidarity vzniklo společenství Ščedryk, které dnes nabízí vzdělávací, kulturní a integrační aktivity a vytváří bezpečný prostor pro ukrajinské děti i dospělé. „Ščedryk funguje především na dobrovolnické bázi a s minimálním rozpočtem. Prostory a odbornou podporu poskytují partneři jako Člověk v tísni, Charita, Slovo 21 nebo přírodovědecká fakulta,“ doplnila Yuliya Krasylenko.

Za tuto dlouhodobou dobrovolnickou práci byla v roce 2025 oceněna Univerzitou Palackého, přičemž samotné ocenění vnímá především jako uznání společného úsilí celé ukrajinské dobrovolnické komunity. Vedle vědecké práce a výuky studentů tak její životní příběh vypráví i o solidaritě, odpovědnosti a schopnosti vytvářet nový domov navzdory ztrátám.

Dobrovolnické centrum UP
Působí na regionální úrovni v roli zprostředkovatele dobrovolnických příležitostí v běžných i mimořádných situacích. Spolupracuje s Fakultní nemocnicí Olomouc, Maltézskou pomocí, Arcidiecézní charitou, Sdružením D a dalšími partnery, stejně jako s krajským krizovým štábem a složkami IZS.

Text vyšel v aktuálním vydání magazínu Žurnál UP.

Karel Eliáš, právník, vysokoškolský pedagog a hlavní autor současného českého občanského zákoníku, přijal nejvyšší poctu, kterou může Univerzita Palackého v Olomouci udělit. Stal se jejím čestným doktorem. Titul doctor honoris causa získal za mimořádné vědecké zásluhy a tvůrčí přínos v oblasti právní vědy a právní kultury.

Čestný doktorát Karlu Eliášovi byl udělen na návrh Vědecké rady Právnické fakulty UP a z rozhodnutí Vědecké rady UP. Slavnostně si jej převzal v Arcibiskupském paláci na shromáždění akademické obce.

Laureáta přítomným představil Václav Stehlík, děkan Právnické fakulty UP. „Profesor Karel Eliáš je všeobecně vnímán vědeckou i širší právnickou veřejností jako jedna z nejvýznamnějších osobností české právní vědy a právní kultury vůbec. Výrazně se uplatnil jako hlavní vědecký a legislativní autor současného českého občanského zákoníku ve spojení s celou rozsáhlou rekodifikací českého občanského práva,“ řekl Václav Stehlík s tím, že český občanský zákoník můžeme plně srovnat s nejlepšími zahraničními kodifikacemi všech zásadních osobních a majetkových poměrů. „Podstatný rozsah své dlouhodobě rozsáhlé a erudované publikační, další vědecké a pedagogické činnosti věnoval profesor Eliáš obnově právnosti v rámci právního státu a obecně uznávaných právních principů ve shodě s morálními principy,“ zdůraznil děkan.

foto_sem_4

Rektor Michael Kohajda připomněl přínos oceněného pro právnické vzdělávání. „Je známo, že profesor Eliáš vždy považoval výuku za integrální součást svého působení ve vysokém školství. A když hovořím o výuce, pak se tím míní nikoli memorování právní úpravy, ale snaha o kultivaci právního myšlení, právního jazyka a systematického, v historii zakotveného přístupu k právu. Styl jeho výuky je navíc primárně zaměřen na dialog se studenty,“ řekl Michael Kohajda.

Zástupci univerzity poté předali Karlu Eliášovi čestný doktorát v podobě diplomu a také pamětní medaili UP s dvojportrétem Josefa Dobrovského a Františka Palackého.

„Vážím si toho, že se Univerzita Palackého rozhodla ocenit výsledky mého působení a mé práce. Děkuji za to s upřímností a úctou. Vážím si této mimořádné pocty tím víc, že mi ji uděluje nejstarší moravská univerzita,“ uvedl Karel Eliáš. Vzpomněl, že olomouckou právnickou fakultu poprvé navštívil před třiceti lety, kdy se zúčastnil konference zaměřené na přípravu občanského zákoníku. „Ani ve snu mě tenkrát nenapadlo, že se civilní kodex stane mým osudem a spolyká mi tolik let života a sil.“

foto_sem_4

Část svého projevu věnoval hodnotám a postojům, které tvoří základy akademického světa i veřejného života. Hovořil o svobodě, demokracii nebo o přirozeném právu člověka brát se o vlastní štěstí. „Vymýtit tuhle lidskou touhu nedokázal nacismus ani komunismus. Věřím, že ani nikdo další,“ řekl mimo jiné. Upozornil také na stále narůstající právní regulaci, kterou označil za výron právnické hypochondrie.

Před setkáním v Arcibiskupském paláci přijal Karel Eliáš pozvání na právnickou fakultu, kde se mimo jiné zapsal do kroniky. Fakulta ji vede od svého obnovení v roce 1991.

Univerzita Palackého udělila od roku 1990 čestný doktorát pěti desítkám mimořádných osobností za jejich přínos poznání, rozvoji společnosti a šíření humanistických hodnot. Na návrh právnické fakulty to byli Simon Wiesenthal, Willibald Posch, Vladislav David a Otakar Motejl. Přehled všech čestných doktorů UP je k dispozici na webu univerzity.

Karel Eliáš

V roce 1979 absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Na brněnské právnické fakultě v roce 1996 ukončil doktorské studium v oboru obchodní právo. Na téže fakultě habilitoval. V roce 2002 byl jmenován profesorem obchodního práva.

Po absolutoriu profesor Karel Eliáš působil jako podnikový právník. Roku 1991 se stal vědeckým pracovníkem Ústavu státu a práva Československé akademie věd. Následně byl pedagogicky činný na Právnické fakultě Západočeské univerzity v Plzni, kde vedl katedru obchodního práva, později soukromého práva a posléze působil jako proděkan pro vědu a výzkum. Od roku 2016 působí pedagogicky na Právnické fakultě Trnavské univerzity v Trnavě.

Dlouhodobě je členem Vědecké rady PF UP a působí v oborové radě jejího doktorského studijního programu Teoretické právní vědy.

V roce 2012 byl za výjimečný celoživotní přínos právu uveden právnickou obcí do Právnické síně slávy.

Jak vypadá studium na Univerzitě Palackého doopravdy? Jak náročný je první semestr? A jaký je studentský život v Olomouci – univerzitním městě? Na podobné otázky letos odpovídali ambasadoři UP přímo ve třídách středních škol i na vzdělávacích veletrzích v Česku a na Slovensku. Prezentaci UP na roadshow i veletrzích zajišťuje oddělení marketingu ve spolupráci s takřka 150 studenty a studentkami, kteří jsou sdruženi v ambasadorském programu.

V těchto dnech vrcholí uchazečská kampaň, v rámci které se Univerzita Palackého od podzimu prezentovala na veletrzích Gaudeamus v Brně, Bratislavě a Praze a také na roadshow Kam na vysokú po slovenských městech: Trnava, Trenčín, Banská Bystrica, Poprad, Prešov a Košice. Kromě toho uskutečnil tým oddělení marketingu se studentskými ambasadory přes 60 výjezdů na střední školy a osobně se setkal s 2 075 středoškoláky. Roadshow po středních školách zavítala do všech koutů republiky od Bohumína přes Náchod až do Sokolova. Někde probíhaly prezentace v aulách, jinde v menších třídách, často formou otevřené debaty.

Právě osobní rozměr je pro tento formát klíčový. Nejde jen o předání informací o studijních programech – setkání nabízí také prostor pro konkrétní a někdy velmi praktické dotazy.

„Když přijedete přímo do školy, atmosféra je úplně jiná než třeba na veletrhu, kde je mnohem více lidí. Studenti se ptají na věci, které jsou pro ně opravdu důležité – přechod na vysokou školu, náročnost prvních zkoušek, možnosti stipendií nebo bydlení. Často z toho vzniká otevřený dialog, který je mnohem cennější než klasická prezentace,“ říká koordinátor výjezdů a ambasadorského programu Michael Kozák.

Přesvědčit se o tom, co středoškoláky zajímá, jelo do Brna na Gaudeamus i vedení UP.

Podle něj je cílem roadshow ukázat univerzitu autenticky a bez zbytečné stylizace. „Snažíme se být maximálně věcní a zároveň lidsky upřímní, což současná generace středoškoláků velmi oceňuje. Zájemci ocení, když slyší zkušenost přímo od studenta nebo někoho, kdo univerzitu zná zevnitř,“ dodává.

Vedle výjezdů na školy se UP představila také na vzdělávacích veletrzích Gaudeamus a Kam na vysokú. Veletržní prostředí je dynamické a intenzivní – během jednoho dne projdou kolem stánku tisíce studentů a je potřeba během několika minut vystihnout to podstatné.

Zatímco roadshow umožňuje delší diskuzi, veletrhy přinášejí širší zásah. Univerzita na nich oslovuje nejen studenty, ale i rodiče a pedagogy. Často jde o první kontakt s institucí, který může rozhodnout o tom, zda si uchazeč později podá přihlášku. Ty je možné formou e-přihlášky podávat ještě do 15. března. „Z průzkumů mezi zájemci o studium i mezi studenty prvních ročníků vyplývá, že mimo webové stránky univerzity považují za hlavní informační zdroje právě kontaktní kampaně v rámci veletrhů, roadshow nebo dnů otevřených dveří. Návštěva veletrhů vzdělávání je dokonce pro třicet čtyři procent z nich okamžikem, kdy se rozhodnou pro tu kterou vysokou školu,“ doplňuje Ondřej Martínek, vedoucí oddělení marketingu.

Prezentace univerzity se přitom nezaměřuje jen na studijní nabídku. Důležitou součástí komunikace je i prostředí Olomouce jako studentského univerzitního města, možnosti zahraničních výjezdů, zapojení do výzkumu či studentských organizací a celková atmosféra univerzitního života. To všechno a mnohem více se uchazeči mohou dozvědět na webu univerzitnimesto.cz nebo v univerzitní UPlikaci.

Ambasadorský program: zkušenosti z první ruky

Významnou roli při roadshow i veletržních prezentacích hrají studenti zapojení do Ambasadorského programu UP. Program aktuálně sdružuje 150 ambasadorů, z nichž třetina se letos pravidelně účastnila výjezdů na střední školy.

Ambasadoři přinášejí osobní zkušenost – mluví o tom, proč si vybrali svůj obor, jak zvládli první semestr nebo co jim studium dalo nad rámec výuky. Jejich role však nekončí u náborových aktivit. Podílejí se také na dnech otevřených dveří, Olomouckém majálesu UP a zapojují se i do organizace významných univerzitních událostí a slavnostních aktů.

Pro samotné studenty znamená účast v programu možnost rozvíjet měkké dovedností – od veřejného vystupování přes práci s publikem až po organizační zkušenosti při větších akcích. Součástí práce s ambasadory jsou pravidelná školení zaměřená zejména na komunikaci a prezentační dovednosti, ale i neformální setkání, která posilují týmovou soudržnost.

„Ambasadorský program pro mě nebyl jen o reprezentaci univerzity, ale hlavně o lidech a zážitcích, které mi přinesl. Díky němu jsem poznala spoustu inspirativních studentů napříč obory. A právě mezi ambasadory jsem našla své nejbližší kamarády,“ říká Tereza Vocílková z navazujícího magisterského studia geoinformatiky a kartografie. Podle ní je největší hodnotou programu právě propojení studentů z různých fakult a možnost sdílet zkušenosti napříč obory.

Dlouhodobá práce, ne jednorázová kampaň

Roadshow ani veletrhy nejsou izolovanými akcemi, ale součástmi dlouhodobé komunikační strategie univerzity. Cílem není jen zvýšit povědomí o studijní nabídce, ale systematicky budovat vztah s budoucími uchazeči a ukazovat, že univerzita je otevřenou a přátelskou institucí.

Osobní přítomnost ve školách i na veletrzích tak zůstává jedním z nejdůležitějších nástrojů, jak přiblížit univerzitu mladým lidem v okamžiku, kdy se rozhodují o své další vzdělávací cestě.

Zájemci o zapojení do Ambasadorského programu UP se mohou hlásit od druhého ročníku bakalářského studia prostřednictvím e-mailu michael.kozak@upol.cz.

Rozvíjet argumentační schopnosti a ukázat, že filozofie není jen teorie, ale také skvělý trénink kritického myšlení, o to především jde v soutěži Nebojme se myslet!, kterou každoročně pro středoškoláky organizuje katedra filozofie Filozofické fakulty Univerzity Palackého. Letošní ročník vyhráli gymnazisté Michael Černohlávek a Eva Švarcová. Českou republiku budou reprezentovat na Mezinárodní filozofické olympiádě.

Katedra filozofie FF UP uspořádala již šestnáctý ročník dvoukolové soutěže Nebojme se myslet!. Pravidelně se jí účastní studenti a studentky středních škol a středních odborných učilišť z předposledních a posledních ročníků. Prvního kola, které spočívá v psaní filozofických esejí, se letos zúčastnilo 120 studentů z různých míst celé České republiky. Do druhého kola, konaného v prostorách katedry filozofie FF UP, postoupilo na základě nejvyššího hodnocení dvacet z nich.

„Účastníci se věnovali úvahám, rozvíjeli své argumentační schopnosti, zvídavost i kreativní myšlení. V prvním kole psali esej v češtině, ve druhém pak v jednom ze světových jazyků. Mohli si vybrat ze čtyř nabízených témat, která zveřejňujeme až na začátku soutěžního dne. V prvním kole mají na zpracování 90 minut, ve druhém 120 minut,“ shrnul Pavol Labuda z katedry filozofie FF UP. Doplnil, že každá esej byla ve druhém kole anonymně posouzena čtyřmi zkušenými akademiky.

Letošní ročník vyhráli Michael Černohlávek z pražského Gymnázia PORG a Eva Švarcová z olomouckého Církevního gymnázia Německého řádu. Oba se v květnu zúčastní International Philosophy Olympiad (IPO), tedy Mezinárodní filozofické olympiády, která má v České republice velkou popularitu a v níž čeští účastníci dlouhodobě dosahují velmi dobrých výsledků. Loni se konala v italském Bari, letos se uskuteční v polské Varšavě.

„Kvalita esejí se hodnotí podle několika kritérií. Posuzujeme vztah k tématu, tedy do jaké míry se zvolený způsob zpracování vztahuje k vybranému citátu. Neposuzuje se však přesné historické zasazení, způsob uchopení tématu závisí na autorovi. Hodnotíme také míru filozofického porozumění. Práce by neměla být pouhým přehledem encyklopedických znalostí, ale měla by prokázat autorovu schopnost správně uchopit daný problém a kriticky o něm uvažovat. Důležitá je také argumentace. Autor by měl předložit platné a přesvědčivé argumenty na podporu svých stanovisek. Text tedy nemá být jen sledem dojmů, ale měl by mít přehlednou argumentační strukturu. Sledujeme i logickou koherenci, text by měl mít plynulou a vnitřně soudržnou stavbu. Za důležitou považujeme také originalitu. V ideálním případě by měl text vyjadřovat osobitost autorova přístupu i stylu a do určité míry odrážet jeho osobnost,“ vypočetl vedoucí katedry filozofie Tomáš Nejeschleba, který je zároveň odborným garantem soutěže. Více informací o IPO je k dispozici zde. Odkaz na aktuální ročník IPO najdete zde.

Správa kolejí a menz Univerzity Palackého má nové vedení. Do čela organizace, která každodenně ovlivňuje život tisíců studentů i zaměstnanců, nastoupil Jan Liška s dlouholetými zkušenostmi z gastronomie i provozu ubytovacích zařízení.

Jak sám Jan Liška říká, chce stavět především na otevřené komunikaci, aktivních lidech a odvaze přicházet s novými nápady.

Z baru až do čela kolejí a menz

Většinu profesního života strávil v gastronomii. „Prošel jsem barem, restaurací, hostelem i kavárnou,“ říká nový ředitel. Olomoucká veřejnost jej mohla potkávat například v podniku Long Story Short, který pomáhal rozjíždět a který se postupně stal vyhledávaným místem místních i turistů.

Zkušenosti však nezískával jen v soukromém sektoru. V posledním období působil v oblasti vojenského stravování, kde měl na starosti provoz ve specifickém a organizačně náročném prostředí. Právě kombinace kreativity z gastronomie a důrazu na systém a efektivitu z armádního prostředí podle něj může být pro Správu kolejí a menz cenná.

Aktivní lidé jako největší kapitál

Po nástupu do funkce jej nejvíce překvapilo množství aktivních a motivovaných lidí. „Kolik je tady fajn aktivních lidí, kteří mají zájem něco dělat a přicházejí s nápady,“ popisuje svůj první dojem.

Podle něj je právě lidský potenciál tím největším kapitálem organizace. Pokud se podaří vytvořit prostředí, kde budou zaměstnanci táhnout za jeden provaz a kde budou mít prostor realizovat své nápady, může se Správa kolejí a menz výrazně posunout.

ig_sem_https://www.instagram.com/koleje_menzy_olomouc/reel/DVYDkiWiALu/

Otevřenost a naslouchání jako cesta vpřed

Největší příležitost do dalších let vidí v otevřenosti směrem k veřejnosti – tedy nejen ke studentům a zaměstnancům univerzity, ale i k širší komunitě. „Příležitost vidím v otevření se veřejnosti a naslouchání jejich přáním,“ zdůrazňuje.

Zpětná vazba je podle něj klíčová. Studenty vyzývá, aby se nebáli ozvat: „Nebojte se přijít s náměty na zlepšení nebo přáními. Splnit všechno určitě nedokážeme, ale zpětná vazba je pro nás důležitá a rádi budeme budovat věci, o které je zájem.“

Zároveň však dodává, že důležitý je i aktivní přístup. „Pojďme si pořád jen nestěžovat, co je špatně, a navrhněme nové věci,“ vzkazuje studentům bydlícím na kolejích i těm, kteří pravidelně navštěvují menzy.

Sebevědomá organizace, která drží pohromadě

Jak by měla Správa kolejí a menz vypadat za několik let? Jeho vize je stručná, ale jasná: „Sebevědomá organizace akčních lidí, co táhnou za jeden provaz.“

Pokud se podaří propojit zkušenosti z praxe, energii zaměstnanců a otevřený dialog se studenty, mohou se koleje i menzy stát nejen funkčním zázemím, ale i místem, kde vznikají nové nápady a kde je radost pracovat i žít.

V prostorách kina Metropol se v průběhu letošního Akademického týdne uskutečnilo slavnostní předávání Cen rektora Univerzity Palackého za rok 2025. Mezi celkově sedmi oceněnými kategoriemi se již podruhé objevilo také ocenění za nejlepší diplomové práce v oblasti udržitelného rozvoje – kategorie, která vyzdvihuje závěrečné práce studentek a studentů zaměřené na témata environmentální, sociální i ekonomické udržitelnosti.

Univerzita Palackého dlouhodobě prosazuje principy udržitelného rozvoje napříč všemi oblastmi své činnosti – od každodenního provozu přes strategické řízení až po výuku a výzkum. Vedle konkrétních opatření, jako je snižování energetické náročnosti budov, odpovědné nakládání se zdroji nebo podpora šetrné mobility, proto klade důraz právě na vzdělávání a vědeckou činnost.

Závěrečné práce představují v tomto ohledu ideální prostor pro propojování teoretických poznatků s konkrétními výzvami současného světa. Studující v nich reagují na témata klimatické změny, ochrany biodiverzity, odpovědné spotřeby, sociální soudržnosti či udržitelného rozvoje měst a regionů. Cena rektora za udržitelnost proto oceňuje nejen vysokou odbornou úroveň a originalitu zpracování, ale také společenský přesah a potenciál přispět k pozitivní změně.

„Udržitelnost pro nás není módním pojmem, ale dlouhodobým závazkem. Chceme, aby se promítala nejen do praktického fungování univerzity, ale také do obsahu studia a výzkumu napříč fakultami. Oceněné diplomové práce ukazují, že naši studenti dokážou přicházet s promyšlenými a odborně podloženými řešeními aktuálních problémů. Právě takové přístupy jsou pro budoucnost společnosti klíčové,“ uvedla koordinátorka udržitelného rozvoje UP Zuzana Huňková.

Udržitelná univerzita proto poskytuje na závěrečné i jiné práce související s tématy udržitelného rozvoje finanční příspěvek. Využít jej můžou studující všech stupňů a lze o něj požádat kdykoliv během akademického roku. 

Diana Ritterová

1. místo

Analýza udržitelné mobility v Olomouci

Diana Ritterová je absolventkou magisterského studia a současně studentkou doktorského programu Rozvojová a environmentální studia. Ve své diplomové práci se zaměřila na udržitelnou mobilitu v Olomouci, na aktivní a dvoukolovou dopravu. Práce přináší metodicky vyspělé, prakticky využitelné podklady pro městské plánování, rozvoj udržitelné dopravy a podporu zdravého životního stylu.

Elena Skvortsova

2. místo

Cesty plastového odpadu na Univerzitě Palackého v Olomouci

Elena Skvortsova je absolventkou bakalářského studia a současně studentkou navazujícího magisterského programu Globální udržitelný rozvoj. Ve své práci se věnovala analýze fungování systému třídění plastového odpadu na UP a zmapovala hlavní bariéry informovanosti studentů a zaměstnanců. Výstupy přináší využitelné podklady pro zlepšení interního systému nakládání s odpady a podporu udržitelného provozu univerzity.

Kristýna Pernická

3. místo

Rizikové přírodní procesy a změna krajinné struktury na příkladu obce Vidče

Kristýna Pernická je absolventkou magisterského oboru Učitelství geografie pro střední školy. Ve své diplomové práci se zabývala rizikovými přírodními procesy a proměnami krajinné struktury v obci Vidče a identifikovala hlavní faktory, které ovlivňují její proměnu. Práce přináší podklady pro adaptaci krajiny a podporu udržitelného rozvoje obce.

Odstraňovat zažité předsudky a na základě faktů představit nejen možná rizika, ale i přínosy konopí setého, je cílem debaty O konopí bez předsudků. Šestý ročník debatního cyklu se uskuteční 11. března v Pevnosti poznání Univerzity Palackého za účasti špičkových odborníků v oboru. Zaměří se mimo jiné na problematiku psychomodulačních látek a legislativní změny v této oblasti, využití konopí jako technické plodiny v zemědělství i různých odvětvích průmyslu či tuzemské i zahraniční zkušenosti s léčebným konopím.

„Hlavním cílem moderovaných debat je destigmatizace a dekriminalizace užívání konopí. Od prvního ročníku se snažíme změnit pohled veřejnosti na konopí a objasňovat, že plodina má celou řadu přínosů nejen v humánní i veterinární medicíně, ale také v zemědělství, průmyslu a v neposlední řadě i pro životní prostředí. V průběhu času postupně došlo k velkým změnám, a to i v oblasti užívání léčebného konopí. Řada bariér padla a tento proces stále pokračuje. Aspektů, o nichž je v souvislosti s konopím třeba hovořit, je ale stále celá řada, proto se neobáváme toho, že by se téma vyčerpalo. I letos přijali pozvání špičkoví hosté, kteří se podělí o své bohaté znalosti i zkušenosti,“ uvedl organizátor cyklu, moderátor debat a odborník na biochemii léčivých rostlin Petr Tarkowski z Českého institutu výzkumu a pokročilých technologií – CATRIN Univerzity Palackého.

„Hlavním cílem moderovaných debat je destigmatizace a dekriminalizace užívání konopí. Od prvního ročníku se snažíme změnit pohled veřejnosti na konopí a objasňovat, že plodina má celou řadu přínosů nejen v humánní i veterinární medicíně, ale také v zemědělství, průmyslu a v neposlední řadě i pro životní prostředí." Petr Tarkowski

Hlavním hostem debaty bude přední český adiktolog, autor konceptu regulace psychomodulačních látek a poradce v oblasti protidrogové politiky Viktor Mravčík, který působí na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy a ve sdružení Podané ruce.

„Je duchovním otcem legislativních změn v oblasti psychomodulačních látek, jejichž schválení představuje světový unikát. Poprvé byla definována skupina látek, kterou je potřeba vzhledem k jejich možným zdravotním či sociálním dopadům regulovat, ale nikoliv zakázat. První položkou v seznamu regulovaných psychomodulačních látek je v tuzemsku od letošního roku kratom. Nově ho mohou prodávat jen certifikovaní prodejci v kamenných obchodech a pouze dospělým. Legislativní změny v Česku mohou být inspirací pro další země, zájem je veliký,“ doplnil Tarkowski.

Svět byznysu i akademické prostředí bude reprezentovat sociální a medicínský antropolog Tomáš Ryška. Vedle působení na Vysoké škole ekonomické v Praze a třicetileté praxe ve výzkumu konopí je ředitelem firmy Astrasana Pharma a zakladatel projektu Kanape pro pacienty.

O využití konopí například ve stavebnictví, zemědělství, potravinářství či textilním průmyslu bude hovořit prezidentka konopného klastru Czechemp a mezinárodně uznávaná expertka na bioekonomiku a pěstování konopí Hana Gabrielová. Cílem je změnit pohled veřejnosti na konopí, které má celou řadu pozitivních využití od léčiva v humánní i veterinární medicíně, přes potravinářství textilní průmysl až po stavebnictví.

Debata se uskuteční od 17:30. Je určena primárně studentům Univerzity Palackého, ale vítáni jsou i ostatní zájemci o problematiku. Vstup je zdarma.

Olomoucký kraj i letos udělí tradiční Ceny za přínos v oblasti kultury, o jejichž vítězi rozhoduje svým hlasováním široká veřejnost. Vydavatelství Univerzity Palackého je přitom součástí hned dvou nominací. Samostatnou nominaci získalo za netradiční komiksovou knihu Temné obilí, která mapuje události masakru na Švédských šancích u Přerova. Svou stopu má pak také v nominaci Vlastivědného muzea v Olomouci za výstavu Příběhy palných zbraní, ke které Vydavatelství UP připravilo stejnojmennou výpravnou publikaci. Lidé mohou pro své favority hlasovat do 31. března na stránkách kraje.

Kniha Temné obilí mapuje v netradiční kombinaci sugestivního, vizuálně silného komiksu a populárně-naučné historické studie tragické události masakru na Švédských šancích u Přerova. Přináší nová zjištění o osudech pachatelů masakru i 265 obětí, kterými byli především karpatsko-německé ženy, děti a staří lidé. Na knize se podíleli spisovatel Martin Šinkovský, kreslíř Ticho762 a historik FF UP Pavel Kreisinger.

Téma Masakru na Švédských šancích díky knize Temné obilí v loňském roce výrazně rezonovalo mediálním i společenským prostorem – publikace totiž vyšla během 80. výročí od konce druhé světové války i 80 let od masakru samotného. Publikace i autoři se stali nedílnou součástí mnoha regionálních i celostátních aktivit a mediálních výstupů, které masakr připomínaly. Autoři se zúčastnili zaplněných besed na Světě knihy v Praze, v Olomouci, v Přerově i tematických vycházek na místo činu. Vystoupili také v Bratislavě, na konferencích v Česku i zahraničí nebo na gymnáziu. Nedílnou součástí byla také vystoupení v předních českých médiích. Význam knihy podtrhuje také odhalení veřejnosti dosud neznámých informací o pachatelích masakru i průběhu vyšetřování, které se podařilo získat díky práci s nově objevenými archivními materiály.

„Cílem Temného obilí bylo nejen připomenout tragické události na Švédských šancích při příležitosti jejich 80. výročí, ale především budovat kolektivní povědomí o temných stránkách naší historie, inspirovat celospolečenskou diskusi a napomoci sebereflexi naší vlastní minulosti. Máme radost, že kniha u veřejnosti a čtenářů rezonuje. Po získání Ceny festivalu Knihy v Brně a nominaci na komiksové ceny Muriel se jedná již o třetí potvrzení toho, že se nám podařilo připravit formálně netradiční populárně-naučnou knihu, která oslovuje širokou skupinu čtenářů napříč generacemi,“ říká Aleš Prstek, ředitel Vydavatelství UP.

Stopa Vydavatelství UP je obtisknuta také v nominaci Vlastivědného muzea v Olomouci za dlouhodobou výstavu Příběhy palných zbraní. K té Vydavatelství UP připravilo spolu s autory výstavy stejnojmennou výpravnou publikaci, které skrze netradiční perspektivu příběhů stovky vybraných zbraní přibližuje dějinné události od 30leté války po současnost.

Vydavatelství UP bylo v cenách Olomouckého kraje úspěšné již v minulosti. V roce 2022 získalo cenu za přínos v oblasti kulturu za edici Olomoučtí fotografové, kterou připravovalo ve spolupráci s Muzeem umění Olomouc.

Propojovat vědce i vysoké školy napříč Evropou má za cíl třetí otevřená výzva evropské univerzitní sítě Aurora, která vedle čistě vědeckých projektů nově cílí i na aktivity, které stojí na pomezí výzkumu a vzdělávání. Celkový rozpočet výzvy navíc vzrostl téměř o polovinu na 240 tisíc eur. Ve dvou předchozích kolech získalo podporu sedm projektů s účastí UP, přihlášky do letošního ročníku lze podávat do 17. dubna.

Třetí otevřená výzva Call for Incentive Research & Education Collaboration aliance Aurora, která sdružuje devět výzkumně orientovaných evropských univerzit, reaguje na rostoucí zájem o mezinárodní spolupráci i potřebu intenzivnějšího propojení výzkumu a vzdělávání. Podporuje vznik nových partnerství napříč aliancí a rozvoj aktivit, které mají potenciál dlouhodobého dopadu – ať už ve vědecké oblasti, nebo ve vzdělávání.

Důraz na propojení výzkumu a výuky

Zásadní novinkou letošního kola je otevření prostoru pro tzv. mixed incentive projects, tedy projekty kombinující výzkumnou a vzdělávací složku. Aurora tím reaguje na aktuální trend posilování výuky založené na výzkumu a na snahu vytvářet mezinárodní studijní příležitosti úzce propojené s aktuální vědeckou činností.

Částkou až 20 000 eur mohou být nadále podpořeny jak čistě výzkumné projekty, tak nově i aktivity, které propojí akademické týmy a studenty a povedou k tvorbě budoucích smíšených intenzivních programů (BIP), mikrocertifikátů (micro-credentials) či společných studijních programů (joint programmes). Důležitým kritériem zůstává mezinárodní spolupráce minimálně tří partnerských institucí z aliance Aurora a návaznost na její tematické priority, mezi něž patří například udržitelnost, zdraví, digitální společnost či sociální inovace.

Inspirace z předchozích ročníků

Ve výzvách z předchozích dvou let se celkem sešlo přes 90 kvalitních projektů, podporu získalo šestnáct z nich. V roce 2024 byla UP koordinátorem jednoho projektu a dvou se účastnila jako partner. Loni uspěly čtyři projekty s účastí Univerzity Palackého. UP se navíc podílela na organizaci dvou letních škol a vyslala studentky a studenty na krátkodobé stáže.

Tematické školy, semináře i stáže

Vedle výzkumných a kombinovaných projektů výzva nadále podporuje organizaci tematických letních či zimních škol, na něž lze získat až 20 000 euro. Novinkou jsou intenzivní vícedenní semináře, které mohou díky podpoře ve výši až 10 000 euro sloužit jako platforma pro setkání akademiků a studentů, sdílení know-how a rozvoj nových projektových záměrů. Třetí klíčová aktivita výzvy nadále míří na podporu mobilit pro vědce na začátku kariéry. Studenti magisterského či doktorského studia a postdoci mohou získat podporu na krátkodobou stáž v délce až 3 měsíců na některé z univerzit konsorcia Aurora 2030.

Jak podat přihlášku?

Kompletní informace o výzvě včetně informací o náležitostech projektového návrhu a procesu hodnocení jsou k dispozici na centrálním webu Aurory. Uzávěrka pro podávání návrhů do aktuální výzvy je 17. dubna 2026 do 12:00.

Obávaná varroóza patří dlouhodobě k hlavním příčinám úhynů včelstev, v některých oblastech zlikviduje i celé včelnice. Je tak ohrožena produkce medu i mnohaletá práce včelařů s chovem včel. Situaci má změnit nový čtyřletý projekt podpořený Národní agenturou pro zemědělský výzkum (NAZV) Ministerstva zemědělství. Při jeho řešení vědci předloží nové praktické řešení pro diagnostiku a kontrolu varroózy. Výsledky, které pomohou s monitoringem, prevencí a řešením této nemoci, využijí samotní včelaři i státní správa.

„Náš projekt je nyní v počáteční fázi. Vznikl v reakci na výzvu ministerstva zemědělství, které si vyžádalo odborný návrh, jak zastaralý systém vyšetřování varroózy v chovech včel modernizovat a nahradit. Náš tým navrhl inovativní řešení, které propojuje biologický výzkum, moderní technologie, komunikaci vědy a přímou spolupráci s včelaři,“ uvedl hlavní řešitel Jiří Danihlík z katedry biochemie přírodovědecké fakulty.

Zapojení moderních technologií

Dosavadní povinný monitoring rozšíření varroózy v chovech včel probíhá v zimě, tedy v období, které není z hlediska intenzity množení roztoče Varroa destructor nejvhodnější. Nový koncept navržený olomouckými vědci počítá s pružnějším monitoringem v průběhu celého roku. Chovatelé k tomu budou moci využívat i chytré telefony. Speciálně vyvinutá aplikace včelařům pomůže s diagnostikou přímo v terénu. Odborníci tak získají přesnější data o skutečné míře napadení i nové výzkumné poznatky o vývoji choroby v letech s odlišným průběhem počasí. Pro sledování vývoje budou použita i družicová data, na jejichž zpracování se bude podílet katedra geoinformatiky přírodovědecké fakulty. Vědci v následujících čtyřech letech prověří, jak se jimi navržený postup osvědčí v praxi.

Výzkumná část projektu staví na zapojení Přírodovědecké fakulty UP do mezinárodního monitoringu COLOSS. Od roku 2014 zdejší tým systematicky sbírá data o úhynech včelstev, způsobech léčení, snůškových podmínkách i dalších symptomech pozorovaných ve včelstvech. Díky tomu vznikla rozsáhlá databáze, kterou nyní vědci podrobí detailní statistické analýze. „Podílet se na ní budou kolegové z katedry matematické analýzy a aplikací matematiky. Cílem je přesněji identifikovat faktory, které zdravotní stav včel ovlivňují, a současně určit vhodné strategie pro chov včelstev,“ podotkl Jiří Danihlík.

Projekt propojí výzkum s praxí

Projekt nepočítá jen s laboratorním výzkumem. Součástí jsou také workshopy, konference, vzdělávací videa a praktické návody, které mají včelařům nabídnout jasné a použitelné postupy ochrany včelstev.

„Klíčová bude spolupráce s praxí. Včelaři nám totiž budou poskytovat vzorky i terénní data a zároveň získají přístup k aktuálním vědeckým poznatkům. Máme ambici vytvořit moderní a datově podložený systém monitoringu varroózy, který nahradí desítky let používaný model a bude více odpovídat realitě současné krajiny i měnících se podmínek,“ dodal Jiří Danihlík.

Na projektu nazvaném Inovativní řešení pro diagnostiku a kontrolu varroózy jako alternativa k EpM300 v období nastupující klimatické změny budou spolupracovat Přírodovědecká fakulta UP pod vedením Jiřího Danihlíka, Biofyzikální ústav AV ČR v Brně v čele s Romanem Hobzou a Národní centrum zemědělského a potravinářského výzkumu (CARC) zastoupené Tomášem Erbanem.

Prohlídky soudních budov, představení právnických profesí, vycházka za hříchy a neřestmi města Olomouce nebo speciální filmová projekce. I tohle se vešlo do letošního programu Noci práva v Olomouci. Sedmý ročník akce, kterou v Olomouci koordinuje Právnická fakulta UP, se uskuteční ve středu 18. března. Program je určen široké veřejnosti a je zdarma.

Na programu se letos spolu s fakultou podílejí Okresní soud v Olomouci, Vězeňská služba ČR, Krajský soud v Ostravě – pobočka Olomouc, Vrchní soud v Olomouci, Ústav soudního lékařství a medicínského práva Lékařské fakulty UP a Fakultní nemocnice Olomouc a nově také Církevní soud. „Mám radost, že rok od roku přibývá partnerů a že se nám daří program rozšiřovat. Byť je v názvu akce slovo ‚noc‘, program poběží celý den. Dopolední část je vyhrazena středním školám,“ řekl Pavel Petr, proděkan pro vnější vztahy a investice PF UP. Přímo na fakultě se uskuteční závěrečný bod programu. Aula se ve večerních hodinách promění v kinosál, kdy na český film Ex offo naváže debata o důležitosti obhajoby po každého obviněného.

V odpoledních hodinách bude mít veřejnost možnost nahlédnout do všech tří soudních budov v Olomouci. Připraveny jsou komentované prohlídky, které zavedou zájemce i na běžně nepřístupní místa. Prezentována bude práce soudců, a to formou popularizačních přednášek, a také Vězeňské služby ČR. K prohlídce bude přistaven autobus pro transport vězňů. Ten, kdo zavítá do Arcibiskupského paláce, se například dozví, zda je v katolické církvi možný nový sňatek po rozvodu.

Vedle zapojení Církevního soudu je letos nově v programu i speciální vycházka. Olomoucký průvodce Tomáš Kryl slibuje účastníkům výpravu do světa, do nějž se slušný člověk neodvažuje běžně vstoupit. Představí Olomouc jako město hříchu, zločinu a neřesti.

Posledním zapojeným pracovištěm bude Ústav soudního lékařství a medicínského práva LF UP a Fakultní nemocnice Olomouc, kde je na programu pitva.

Na všechny olomoucké akce je nutná online rezervace předem. Noc práva má svou webovou stránku nocprava.cz, kde je zveřejněn kompletní program a odkazy na přihlašování.

Noc práva se letos uskuteční v Olomouci, Brně, Ostravě, Frýdku-Místku, Plzni, Zlíně, Jičíně, Českých Budějovicích a v Novém Jičíně. Každoročně se koná v březnu jako připomenutí významného dne v právních dějinách. Dne 6. března 1920 byla vyhlášena a nabyla účinnosti Ústavní listina Československa. Když nepočítáme prozatímní ústavu z roku 1918, jedná se o první ústavněprávní dokument naší československé státnosti.

Probíhajícím i chystaným investičním akcím se věnovalo první letošní zasedání Akademického senátu Cyrilometodějské teologické fakulty UP. Diskuzi vyvolal zejména záměr koupit z vlastních prostředků fakulty dům na adrese Kateřinská 13, kterému nakonec senátorky a senátoři dali zelenou.

Zvažovaný objekt stojí ob dům od fakultního badatelského centra Kateřinská 17, kde mimo jiné sídlí Institut sociálního zdraví OUSHI, přičemž budovy sdílí uzavřený dvůr. V domě číslo 13 v současnosti fungují lékařské ordinace a restaurace, část prostor již CMTF využívá.

„Koupi budovy Kateřinská 13 zvažujeme jako příležitost, která může fakultě dlouhodobě přinést stabilní zázemí pro její činnost, stabilní finanční příjem a zároveň umožňuje smysluplně využít vlastní finanční prostředky. Budova je v současnosti využívána a částečně pronajímána, což otevírá možnost průběžného výnosu i postupného rozvoje využití podle potřeb fakulty a jejích pracovišť,“ zdůvodnil uvažované pořízení nemovitosti děkan Vít Hušek, který záměr členům senátu představil společně s proděkanem pro projektové řízení Peterem Tavelem a tajemníkem Ivanem Drábkem.

Mezi možnostmi budoucího využití zmínili především pokračování komerčních nájmů, vybrané prostory by po případné rekonstrukci mohly sloužit fakultě pro potřeby výuky, další variantou je například zřízení ubytovací kapacity pro hosty fakulty. Pořízení nemovitosti za 60 milionů korun chce fakulta uhradit z vlastních financí ve fondu provozních prostředků.

Senátorky a senátoři AS CMTF UP věnovali představenému záměru obsáhlou diskuzi, po níž přijali usnesení, jímž s případnou koupí nové budovy souhlasí. Zároveň však vedení vyzvali k předložení dalších podkladů a transparentní diskuzi s akademickou obcí fakulty.

„Zelená“ od fakultního senátu je pouze první krok v celém procesu. Ke koupi budovy do univerzitního majetku se musí vyjádřit Akademický senát UP a musí ji schválit Správní rada UP.

Kromě investičních záměrů, mezi kterými je například i oprava střechy a dokončení rekonstrukce vrátnice na Univerzitní 22, členové AS CMTF UP také vyslechli stručnou informaci k blížící se volbě děkana. Osmi návrhy byl nominován jediný kandidát, a to současný děkan Vít Hušek. Své teze kandidát představí na setkání akademické obce 8. dubna, o týden později, 15. dubna, se pak uskuteční samotné hlasování. Další informace k volbě jsou k dispozici zde.

Prestižní podporu výzkumu evropského umění a architektury pro doktorandy, Baderovo stipendium, obdržela pro rok 2026/2027 Karolína Smýkalová z Filozofické fakulty Univerzity Palackého. Získala jej za práci s názvem Lombardská architektura v kontextu frankismu: rekonstrukce a interpretace středověké architektury za vlády Francisca Franka (1939–1975).

Stipendium z Fondu Isabely a Alfreda Baderových, určené na podporu doktorského výzkumu v oblasti dějin a teorie umění a architektury, umožňuje každým rokem třem talentovaným badatelům realizovat jejich projekty doma i v zahraničí. Historička umění a architektury Karolína Smýkalová, zároveň doktorandka katedry dějin umění Filozofické fakulty Univerzity Palackého, jej využije především na zahraniční výzkumné pobyty ve Španělsku a Itálii.

„Moje práce se zabývá rekonstrukcemi středověkých památek na území Španělska a tím, jak s nimi pracovala diktatura Francisca Franka v letech 1939–1975. Využívání historie a kultury ve prospěch ideologie autoritářských režimů není ničím novým a věnuje se mu celá řada současných badatelů. Ve španělském kontextu po občanské válce se však jedná o silnou evokaci středověku a tzv. zlatého věku ‚Velkého Španělska‘. V rámci výzkumu se zaměřím na architekturu, která byla v době frankismu označována jako tzv. lombardská. Jedná se především o kostely z 11. století, charakteristické silnými kamennými zdmi, lizénami a obloučkovými, tzv. lombardskými, vlysy, rozšířené zejména v oblasti dnešní Aragonie a Katalánska. Právě tyto stavby byly ve 20. století často prezentovány jako ‚čistý‘ a původní doklad křesťanských kořenů Španělska, a staly se tak ideálním materiálem pro ideologickou interpretaci,“ přiblížila obsah své práce laureátka ocenění, která pracuje pod odborným vedením školitele Martina Horáčka z katedry dějin umění.

Podle Karolíny Smýkalové však zásahy do těchto památek, často zapsaných na seznam národních kulturních statků, nebyly neutrální.

„Každá rekonstrukce je už ze své podstaty zároveň interpretací. Můj výzkum se proto zaměřuje na to, jak se v těchto stavebních zásazích materializovaly představy frankismu a jak se promítly do nejhmatatelnější podoby, do samotných budov. Ty byly a dodnes jsou veřejnosti prezentovány jako ‚autentické‘ středověké památky. Sehrály důležitou roli při upevnění a legitimizaci režimu a v dlouhodobém horizontu formují naše vnímání minulosti. I z tohoto důvodu je otázka, co je skutečně původní a co je výsledkem vize frankismu, velmi aktuální,“ dodala Karolína Smýkalová.

Exteriér archivu v Alcalá de Henares.

Stipendium využije především na zahraniční výzkumné pobyty. V první fázi ji projekt zavede do archivů ve španělské Zaragoze, Huesce, Madridu a Alcalá de Henares, kde jsou uchovány restaurátorské projekty, plánová dokumentace, dobové fotografie i osobní korespondence architektů a státních institucí zapojených do přestaveb. Tamní materiály jsou pro pochopení konkrétních zásahů i rozhodovacích procesů zcela klíčové. V druhé fázi pak bude cestovat po menších španělských kostelích a stavbách na úpatí Pyrenejí, kde bude nutné zmapovat jejich současný stav, provést stavebněhistorický průzkum a případně získat další materiály z lokálních archivů. V rámci projektu také pojede do největší evropské knihovny pro obor Dějiny umění, kterou je Bibliotheca Hertziana v Římě. Právě zde by ráda zasadila své poznatky do širšího evropského rámce a konzultovala výsledky s odborníky, aby bylo možné španělskou zkušenost porovnat s dalšími příklady práce s památkami ve 20. století.

Interiér archivu v Alcalá de Henares.

„Ze získání Baderova stipendia mám velkou radost. Představuje pro mě potvrzení důležitosti tohoto tématu v širším kontextu evropské památkové péče a historiografie. Vnímám jej však i jako velké profesní ocenění, kterého si nesmírně vážím a které je pro mě i osobním závazkem. Znamená pro mě intenzivní akademický rok naplněný výjezdy, studiem pramenů a systematickým zpracováním získaných materiálů. Je to klíčový krok k realizaci výzkumu v plném rozsahu i k získání zásadních podkladů pro disertační práci. Udělení stipendia tomuto projektu utvrzuje důležitost a význam tématu přepisování minulosti v době autoritářských režimů a připomíná, jak úzce je kulturní dědictví propojeno s politickou situací. Činnosti spojené s kulturním dědictvím mohou na první pohled působit jako tiché a nenápadné aktivity v pozadí, ve skutečnosti jsou však silným pojítkem mezi námi, historií a současností, a právě proto by tak měly být také vnímány i dnes.“

Interiér univerzity v Zaragoze.

Baderovo stipendium bylo založeno v roce 1990 významným kanadským chemikem, podnikatelem, sběratelem umění a filantropem Alfredem Baderem, narozeným v roce 1924 ve Vídni a donedávna žijícím v americkém Milwaukee. Otec Alfreda Badera pocházel z české židovské rodiny. Podpora, která se původně týkala výzkumu malířství 17. století, byla určena studentům a studentkám dějin umění v České republice. Ve filantropické práci Alfreda Badera dnes pokračuje nově zřízená nadace Bader Philanthropies, která uděluje stipendia českým historikům umění a chemikům. V obou oborech se jedná o vůbec nejprestižnější stipendium privátního subjektu. Stipendium je udělováno jedenkrát ročně a primárně je určeno na hrazení nákladů dlouhodobých studijních pobytů a vědeckých stáží řešitele. Každoročně umožňuje realizovat výzkumné projekty třem špičkovým doktorandům a doktorandkám.

Nedává univerzální rady pro život. Pomáhá hledat cestu a uvědomit si, co máme, co chceme a co za to (za)platíme. Michal Šafář je sportovní psycholog. Pohybuje se stejně dobře mezi nadějnými malými sportovci, vysokoškolskými studenty i mezi hvězdami – například vítězka tenisového Wimbledonu Petra Kvitová, s níž spolupracoval, hvězdou bezesporu je. Proto také velmi dobře ví, co za takovým úspěchem stojí. Možná právě proto „úspěch“ nepřeceňuje a říká, že záleží na tom, jaký cíl si každý z nás stanoví. Prostě: „Každý z nás může vyhrát svůj malý soukromý Wimbledon.“

Jak a proč, o tom všem v rozhovoru s psychologem, pedagogem a také děkanem (od února už emeritním), který osm let řídil Fakultu tělesné kultury Univerzity Palackého.

Mám pocit, že žijeme v náročných časech. Snažíme se obstát v práci, v rodině a tlak se stále zvyšuje. Vnímáte to taky tak?

Nechci rozporovat vaše přesvědčení o dnešních náročných časech, ale myslím si, že doba byla a je náročná vždy. Kdybychom se zeptali generací před námi, určitě by řekly, že zažily těžkou dobu. Ta náročnost může být z hlediska intenzity podobná, ale mění se její typ. Jinak to měly těžké naše babičky, s jinými obtížemi se potýká moje generace a jinak složité to mají dnešní studenti na univerzitě nebo děti, které vychováváme jako rodiče.

Je pravda, že žijeme na dobrém kon­tinentě, kde není hlad ani válka (byť ta je nedaleko). Proč nejsme spokojeni?

To je právě ten paradox. Když se nacházíte v relativně dobrých podmínkách, potýkáte se v každodenním životě s množstvím nejrůznějších úkolů. Jenže ne všechny dokážete splnit podle svých představ nebo podle nároků okolí. V ten okamžik se přidá pocit trapnosti, frustrace z vlastní nedostatečnosti. Protože přece „v Africe děti umírají hlady, tak na co si já tady stěžuju…“. Znamená to, že v šedé zóně každodenních problémů je život v mnoha ohledech velmi náročný, byť jinak než v situacích extrémního utrpení. Existuje řada psychologických studií, které dokazují, že když se dostaneme do opravdu velké krize, mobilizujeme veškeré kapacity na její zvládnutí a na další potíže zapomeneme. Jakmile ale akutní krize odezní, problémy se vracejí a s nimi i pocit nepohody.

 
Michal Šafář (* 1971)
Sportovní psycholog, absolvent oboru Tělesná výchova – pedagogika na Fakultě tělesné kultury a oboru Psychologie na Filozofické fakultě UP. Doktorské studium se zaměřením na psychologii sportu absolvoval na fakultě tělesné kultury, kde působí jako pedagog a jejímž byl od roku 2018 až do února 2026 děkanem. Jako sportovní psycholog spolupracuje s řadou sportovců a sportovkyň, k jeho svěřenkyním patřila např. wimbledonská vítězka, tenistka Petra Kvitová. Je členem Asociace psychologů sportu ČR, kterou v minulosti vedl, a členem Komise rovných příležitostí ve sportu Českého olympijského výboru.

Platí teze doktora Vlacha ze Saturnina, že když prožíváme delší dobu idylu, měl by nám osud prokázat službu a vyhodit nás na mráz? Přestaneme řešit, že kamna kouřila, ale vzpomínáme, že hřála. Zveličujeme naše trable?

Ano, někdy zveličujeme a saturninovská teze může platit, ale rozhodně ne stoprocentně. Například naši studenti rekreologie často v rámci studia vystupují ze své komfortní zóny a vystavují se nepříjemným podmínkám. Nejsem si ale jistý, že potápění do ledové vody, pobyt v mrazu v minimálním oblečení nebo intenzivní cvičení automaticky zvyšují odolnost v každodenním životě. Někdy ano, někdy ne. Zvládání každodenních sociálních interakcí nesouvisí přímo s tím, že vlezete do studené vody. Běžný život je nesmírně složitý svojí proměnlivostí a rozmanitostí, kterou umocňuje velkým tlakem na sociální srovnávání. Ten není daný jen tím, že se srovnáváte s Kamilou nebo Anežkou třeba z vedlejší třídy nebo kanceláře, ale zesilují ho sociální sítě. Nabízejí idealizovaný obraz světa a vy ve své nedokonalosti jste konfrontována s tím nejlepším, co existuje. To není jednoduché ustát.

Jak z toho ven? Vrátit se k analogovému světu?

Myslím, že generačně apokalyptický pohled typu „za nás to bylo lepší“ nefunguje. Doba se posunula. Jsem relativně optimistický. Věřím, že se dokážeme adaptovat i na nové podmínky. Možná to potrvá, možná to nezvládneme všichni, ale část z nás najde rovnováhu mezi tím, co digitální svět dává a co bere. Dokážeme využít jeho přínosy a omezit negativní dopady. Ale bude to bolet.

Celý život hledáme balanc?

Ano. Všichni. Po celý život.

Setkáváte se jako sportovní psycholog s přemotivovanými rodiči, kteří mají své vize o úspěšných dětech a vytvářejí na ně obrovský tlak?

Doba přináší mnoho paradoxů. Na jednu stranu se o spoustě věcí mluví otevřeněji než dřív, témata, která byla v mé generaci tabu, se dnes běžně pojmenovávají. Rodiče s dětmi možná komunikují víc, to vnímám jako pozitivum. Na druhé straně je tu sociál­ní tlak digitálního světa. Problém ale není jen v tom, že děti nezvládají sociální sítě. Potíž je v tom, že je často nezvládáme my, rodiče, a promítá se to do našeho chování, nároků a očekávání. Pokud to nezvládáme my, pak jsou děti pod dvojnásobným tlakem.

Co s tím?

Nevím. Jen se domnívám, že fungují ty nejzákladnější lidské principy. Jde o schopnost odstoupit od sebe, svých představ a očekávání, naladit se na druhého člověka, vnímat jeho potřeby a pomáhat mu je naplňovat. Zároveň ale nic neplatí absolutně. Neznamená to vytvářet ideální svět, kde je všechno v pořádku a za všechno se chválí a oceňuje. Mluvím o budování pevného vztahu důvěry s dítětem. Pokud se vám to podaří, můžete mu umožnit zažívat diskomfort, vystavovat ho situacím, které nejsou příjemné, a dovolit mu dělat chyby a zažívat selhání.

Proč je to důležité?

Protože děti přesně nevědí, co je úspěch, chyba nebo selhání. Velmi záleží na tom, jak jim tyto pojmy interpretujeme my – rodiče, učitelé, trenéři. Pokud dítě zažije, že se nic zásadního neděje, když něco nevyjde, pochopí, že neúspěch a chyba jsou přirozenou součástí života. Učí se, že k úspěchu patří i selhání, které často znamená snahu dostat se na hranici vlastních sil a schopností. Děti nepotřebují, abyste je za to chválila, ale abyste to akceptovala. Potřebují vidět, že je máte stejně ráda i tehdy, když se jim něco nepovede. Tak získají základní adaptační mechanismus, který jim pomůže zvládat složité situa­ce i bez přítomnosti dospělého.

Proč musíme být všichni úspěšní? Nestačí být třeba „jen“ průměrní, ale spokojení?

To je otázka redefinice úspěchu. Co je úspěch? Ve sportu ho interpretuju jako posouvání se v rámci vlastních schopností a dovedností. Nemusíte se dívat doleva ani doprava, jak jsou na tom ostatní. Jde o to, abyste se vy sama ze svého výchozího bodu posunula o kousek dál. Znovu a znovu. Každý malý posun je krokem k úspěchu. Pokud se dítě přirozeně vyvíjí a vy ho dobře učíte nebo trénujete, zlepšuje se téměř automaticky a může zažívat zkušenost úspěchu.

Základní rovnice, která v naší době trochu vymizela, je, že člověk, aby něco dosáhl, musí vynaložit úsilí, které je do určité míry nepříjemné, někdy i bolí, ale přichází za ním satisfakce – že se něco naučil, že je o kousek lepší, než byl. Jednou z mála oblastí, kde to dítě může zažívat přirozeně, zůstává sport. Pokud se to naučí s podporou rodičů a odborníků v rámci pohybových aktivit, získá základní model fungování, který se dá přenést do jakékoli jiné oblasti, včetně vztahů. Uvědomění, že diskomfort, bolest a úsilí jsou součástí cesty.

Můžeme si to přenést i do dospělosti? Pracujeme v konkurenčním prostředí, srovnáváme se a máme pocit, že nestíháme a selháváme.

Velmi by pomohlo, kdybychom tento princip získali už v dětství, kdy je naše psychika nejplastičtější. Pokud to neumíte nebo vám to nefunguje, čím později se to učíte, tím je to náročnější a bolestivější. Vzpomeňte si, když jste se v dospělosti učila nový sport. Bylo vám trapně, nešlo vám to, bolelo to. Přesto je princip stejný: zaměřit pozornost na vlastní posun. I ve vrcholovém sportu se ukazuje, že když se soustředíte na proces a na vlastní zlepšování, paradoxně se zlepšujete rychleji než tehdy, když se neustále porovnáváte s ostatními. Lehce se o tom mluví, ale je to velmi těžké, protože jako sociální bytosti máme srovnávání hluboce zakořeněné.

Pomáhá si říct: Na něco nestačím, ale něco jiného zvládnu? Nerezignovat?

To je klíčové. Abyste se mohla změnit a posunout, zbavit se něčeho, co na sobě nemáte ráda, musíte nejprve přijmout, jaká jste teď. Spousta lidí tuto elementární fázi přeskočí. Ale pokud sebepřijetí nevěnujete dostatečný čas a prostor, tak to nefunguje. Další kroky totiž vedou k tomu, abyste se posunula aspoň o kousek. To je klíč k vaší změně. Racionálně to lidé často přijmou, ale vnitřně s tím mají problém. Přijde frustrace, ztráta motivace. Je to velmi těžká práce na sobě.

Jsme pod tlakem nejen ve sportu, ale v každé profesi. Sportovci mají mentální tréninky – co my ostatní?

Při každé náročnější práci je dobré znát základní principy mentální hygieny. Rozdíl mezi mentálním tréninkem a mentální hygie­nou není zásadní. V obou případech jde o to dostat tělo i mysl do takového stavu a podmínek, které umožňují optimální fungování.

A umíme to? Nepřetahujeme se?

Spousta velmi výkonných lidí má limitovanou schopnost vnímat signály vlastního těla. Jsou zvyklí, že tělo trpí. Platí to nejen ve vrcholovém sportu, ale i v běžném životě. Třeba vy: máte uzávěrku, musíte dopsat články, takže zapomenete na jídlo, hodiny sedíte za stolem. Pak vám, stejně jako například vrcholovým sportovcům, může chybět schopnost rozpoznat, že se dostáváte za hranici, kdy je utrpení nebo bolest ještě funkční a kdy už je dysfunkční.

Vidím dnes dva extrémy – přehnané koučování všeho, a naopak bagatelizaci problémů ve smyslu: Moc se pozoruješ.

Je důležité, aby v okamžiku, kdy se dítě, student nebo i dospělý dostane do nepohody, měl prostor a pokusil se zvládnout ten diskomfort sám. Aby ho hned někdo nelapl a nezačal mu poskytovat podporu a odbornou terapii. Protože pokud lidem tuto možnost nedáme, připravujeme je o možnost mobilizovat vnitřní mechanismy a pokusit se situaci vyřešit. Zároveň jsme na tenkém ledě, protože někdo si o pomoc řekne pozdě, někdo vůbec. Univerzální recept ne­existuje. Pomáhá mít dobré vztahy a lidi kolem sebe, kteří dokážou rozpoznat, kdy už je pomoc opravdu potřeba.

Bavíme se o odolnosti, křehkosti, úspěších. Možná ale zapomínáme, že ani ti úspěšní asi nejsou permanentně šťastni.

Rozhodně ne. Znám spoustu velmi úspěšných sportovců, kteří jsou velmi mentálně odolní, ale i oni procházejí velmi těžkými obdobími nejistoty, nespokojenosti, hlubokých pochybností. Adaptace spočívá v tom, že dokážete najít cestu, jak si v sobě věci srovnat, sama nebo s něčí podporou, a dostat se zpátky na tu úroveň, kde jste byla. Případně někam ještě výš.

Jak si o pomoc říká psycholog?

Podívá se do zrcadla… Ale vážně – mám kolem sebe lidi, kterým důvěřuju, s nimiž mohu věci sdílet. Mým receptem je nepřetěžovat se, a když je to třeba, i včas zastavit. Hodně mi pomáhá, když jsem sám a můžu si věci srovnat.

Takže máme mít odvahu vystoupit z jedoucího vlaku a počkat na další?

U hodně lidí včetně sportovců zvítězí představa, že když to nejde silou, tak to půjde ještě větší silou. Jenže ve spoustě situací naopak potřebujete zabrzdit, udělat dva kroky zpátky a ty dveře se vám otevřou. Nebo zjistíte, že můžete jít jinou cestou. Pro sportovce je těžké zpomalit a zastavit, mají pocit, že selhávají. Jenže často se stane, že když se nezastavíte sama, zastaví vás tělo. A to bývá horší.

Takže nemusíme být odsouzeni k úspěchu? Můžeme být šťastní i bez zlatých medailí?

Samozřejmě. To není život bez úspěchu, ale jeho předefinování. Když se rozhodnete, že cílem vašeho života je dělat něco na zahrádce, a naplňuje vás to, tak je to v pořádku. Našla jste to „svoje“ a jste s tím ztotožněná. To je váš úspěch. Váš Wimbledon.

Rozhovor vyšel v aktuálním vydání magazínu Žurnál UP. 

Lékařská fakulta bude mít dvě nová centra. Jedno se zaměří na výzkum onemocnění nadledvin, druhé pak na základní výkony ve zdravotnictví. Se zřízením pracovišť, která budou společná s Fakultní nemocnicí Olomouc, souhlasil na svém únorovém jednání Akademický senát LF UP.

Záměr nových pracovišť senátorkám a senátorům představil děkan Milan Kolář.

„Centrum pro onemocnění nadledvin vzniká v návaznosti na projekt Rozumem a srdcem k excelentní vědě, v jehož rámci se podařilo vytvořit vědeckou skupinu pod vedením mezinárodně uznávaného odborníka na endokrinní nádory nadledvin profesora Karla Pacáka,“ uvedl děkan. Karel Pacák, který je čestným doktorem UP a magazín Forbes ho zařadil do výběru top českých lékařů, se po letech působení v USA vrátil do ČR, jeho domovským pracovištěm je AKESO poliklinika v Praze. 

Tým centra, v němž budou spolupracovat nejen odborníci různých specializací z LF UP a FNOL, ale také z dalších českých a zahraničních zdravotnických pracovišť, se bude podílet na výzkumných úkolech v rámci národních a mezinárodních projektů a poskytovat komplexní léčbu onemocnění nadledvin dle nejnovějších vědeckých a klinických poznatků.

Oproti tomu Centrum pro základní výkony ve zdravotnictví se zaměří na studenty medicíny a prohloubí spolupráci s nelékařskými zdravotnickými odborníky řady pracovišť FNOL, kteří se ještě intenzivněji zapojí do praktické výuky mediků. Vedení fakulty ke zřízení samostatného pracoviště přistupuje s ohledem na to, že studenti Všeobecného lékařství získávají po absolvování osmi semestrů a složení zkoušky z ošetřovatelství odbornou způsobilost k výkonu povolání praktické sestry.

Se vznikem obou pracovišť AS LF UP po diskuzi souhlasil, zároveň v rámci schválení organizačního řádu fakulty dochází i ke změně názvu Neurochirurgické kliniky na Kliniku neurochirurgie a spondylochirurgie.

Kromě toho senátorky a senátoři schválili také změny v některých studijních programech, Disciplinární řád LF UP a Plán realizace Strategického záměru LF UP pro rok 2026. Ten mimo jiné počítá s dokončením metodiky dělení financí v RVO s cílem zvýšení podílu publikací v nejlepších odborných časopisech, postupem v přípravě studijního programu Umělá inteligence ve zdravotnictví nebo zřízením fondu na podporu nadaných studentů v tíživé sociální situaci. V plánu jsou také opravy fasád a vstupů fakultních budov či zahájení opravy parkoviště.

Významným okamžikem letošního roku pak bude zahájení provozu nepřehlédnutelné nové budovy v Hněvotínské ulici. Ta je již stavebně dokončená a dodavatelem stavby předaná a probíhá kolaudační řízení, také výběrová řízení na vybavení jejích prostor. Výuka by v nich měla začít s novým akademickým rokem.

Senátoři vyslechli také další informace děkana z jednání vedení či v rámci Asociace děkanů lékařských fakult ČR a mimo jiné otevřeli diskuzi o omlouvání a nahrazování zmeškané výuky. 

K příštímu jednání se AS LF UP sejde 7. dubna. Další informace zde.