Novinky z PřF a UP

Být dobrovolníkem znamená myslet nejen na sebe, ale dělat i něco pro druhé. Univerzita Palackého dobrovolnictví svých studentů i zaměstnanců velmi podporuje. Některé z dobrovolníků vám představíme v Žurnálu Online. Martina Gajdušková studuje pátý ročník oboru Zubní lékařství na Lékařské fakultě UP a před rokem si jela na jedenáct dní rozšířit obzory do střední Afriky, kde místním poskytovala alespoň základní stomatologickou péči.

Z Olomouce se Martina Gajdušková vydala až do vzdálené Rwandy.

Co vás přivedlo k dobrovolnictví?

Vždycky mě fascinovaly výjezdy Lékařů bez hranic do Afriky a chtěla jsem se do nějaké exotické země také podívat. Úplně mě ale nelákal koncept jet s cestovkou, kdy tam člověk přiletí, nasedne do autobusu a jen poslouchá, kam se má podívat, aby něco viděl. Chtěla jsem více proniknout do života místních. V rámci medicíny jsem zase chtěla zažít polní podmínky.

Objevila jsem nabídku organizace IADS, která sdružuje studenty zubního lékařství z celého světa a jednou za čas vypisuje různé stáže. Někdy je to dobrovolnictví, jindy kongres. Přihlásila jsem se, vyplnila dotazník, napsala motivační dopis a na základě toho všeho mě vybrali. Byla jsem tam já z Olomouce, jeden Slovák z Brna a potom holky z Íránu a Tchaj-wanu, Polák, Nigerijec a dvě Slovinky. Účastníky se snaží vybírat tak, aby tam z každého města, ideálně i státu, byl jen jeden člověk.

Taková cesta může být nákladná. Musela jste přispět i z vlastní kapsy?

Bylo to dost drahé. Kupovala jsem si letenky, platila očkování i vízum. Potom taky ubytování a jídlo, které jsem platila dopředu formou účastnického poplatku. Celkově mě to vyšlo na 15 až 20 tisíc korun, protože jsem ještě dostala desetitisícový příspěvek od univerzity. Ale říkala jsem si, že to bude stát za to – a opravdu to tak bylo.

Jak vypadala vaše práce?

Bydleli jsme v hlavním městě Kigali v hotelu, odkud jsme vyjížděli do okrajových čtvrtí, což ale reálně byly spíše vesnice. Mají tam zdravotnická centra, kde ale není žádný stálý lékař, pouze sestra. Jednou za čas ovšem po okolí rozhlásí, že přijede skupina doktorů, kteří se specializují na určitou část těla, a lidi, kteří mají problém, v daný čas přijdou. V našem případě to byly samozřejmě zuby. Bylo nás osm dobrovolníků, sedm místních studentů a dva lékaři. Za týden přišlo fakt hodně lidí, celkově asi 250.

Co jste dělali za výkony?

Jenom extrakce. Mysleli jsme si, že budeme dělat aspoň plomby, ale nebylo tam žádné vybavení, takže nic jiného kromě trhání nešlo. Chyběla dokonce i zubařská křesla. Byla tam jen dvě, která vůbec nefungovala. Jediné, co šlo dělat, bylo vzít si kleště a tahat.

Řešili jste proto trháním i jiné problémy, které by se normálně léčily jinak?

Velká část pacientů přišla dost pozdě, takže drtivá většina problémů by se stejně řešila tímto způsobem. Ale je pravda, že občas přišli s jedním zubem, který je hodně bolel, ale když jsem se jim podívala do pusy, viděla jsem ještě další kazy na jiných zubech. Věděla jsem, že když jim to teď nevyvrtám, budou tady za rok znova a zase se jim to bude muset někdo vytrhnout. Jenže tam nebyla vrtačka. Hrozně mě to štvalo a nevěděla jsem, co s tím dělat. Taková bezmoc.

Místní lékaři byli na podobné podmínky zvyklí?

Zubařina v hlavním městě je srovnatelná s tou naší. Špatné ovšem je, že na takovou péči dosáhne jenom hrstka lidí. Obyvatelé vesnic žádnou zdravotní péči nemají, protože je příliš drahá. V roce 2014 v hlavním městě vznikla univerzita, která měla první absolventy o pět let později. Až v rámci studia na této škole se jezdí na podobné výjezdy do periferií.

Kolik hodin denně jste v centrech strávili?

Za den jsme toho moc nestihli. Předtím jsem nikdy nebyla mimo Evropu, takže jsem úplně nevěděla, jak to bude v Africe vypadat. Zjistila jsem, že čas je tam hodně relativní. I když se na něčem domluvíš, nemusí se to stát.

První den nám například dali jen tak volno. Druhý den nám zase řekli, že máme být v 7:30 nachystaní v hotelu a hned potom vyjedeme. Čekali jsme ve vestibulu patnáct minut, půl hodiny. Až po dvou a půl hodinách nám napsali, že budou mít zpoždění. Vyjeli jsme o čtyři hodiny později a všeho všudy jsme pracovali asi jen další čtyři hodiny, než jsme se museli zase vrátit. Světlo bylo ve Rwandě od šesti do šesti, a protože tam byly jen hliněné cesty bez jakéhokoli osvětlení, museli jsme se do té doby dostat zpátky na hotel.

V půlce dne nám taky vždycky došly čisté nástroje, takže jsme museli čekat, než se vysterilizují. Aspoň že tam byl ten sterilizátor. Prostě docela chaos. Kdyby to měli lépe zorganizované, usnadní to mnoho věcí. Ale takhle Afrika prostě funguje. A co jsem se bavila s ostatními, Rwanda je na tom ještě dobře.

Co vám dobrovolnictví přineslo?

Naučila jsem se dávat anestezii a trhat. K tomu pár rwandských slovíček. Taky jsem se naučila čekat. Už mi tolik nevadí, když někdo přijde na schůzku o patnáct minut později. Teď vážněji. Překvapilo mě, že tamní město bylo podobně civilizované jako naše města. Sice jiným způsobem, ale na podobné úrovni. Místní studenti měli z jízdy na periferie úplně stejný svátek jako my.

Jak na tom vlastně tamní studenti v porovnání s vámi byli, co se týče znalostí a dovedností?

Překvapilo mě, že se učí moderní postupy. Pozvali nás i na konferenci, kde to zrovna řešili. Problémem je, že si nejsou jistí, jestli má to, co se naučí, cenu, protože takovou péči potom nemají komu poskytnout a ani na to není pořádné vybavení. Třeba některé vzorky posílali do zubní laboratoře až do vedlejšího státu, protože ve Rwandě žádná nebyla.

Na okrajích města se musí pracovat s tím, co tam je. Pro vytrhnutí třeba existuje několik druhů kleští na horní a dolní čelist, na různé typy zubů, ale na periferiích se prostě použily ty, co jsme měli k dispozici. Zároveň máme obvykle různé kleště na ocvakání kusů kostí, aby v puse nezbyly ostré hrany po vytrhnutí, ale takové tam taky nebyly, takže to člověk musel nějak urvat špachtlí, což bylo mnohdy šílené.

Pomůže vám tato zkušenost při praxi v Česku?

Míň se bojím. Samozřejmě si tady nemůžu dovolit dělat to, co jsem dělala tam. Ale to ani nemusím, protože u nás v ordinacích máme pořádné nástroje.

Ještě něco vám dobrovolnictví dalo?

Určitě kontakty. Znám různé lidi z mnoha států včetně Rwanďanů. Momentálně se dokonce snažím přes spolek studentů stomatologie navázat přímou spolupráci mezi Českem a Rwandou a vypadá to, že to klapne. Příští rok tam nejspíš na pár týdnů pojedou čeští a polští studenti. Já bych chtěla jet na měsíc.

Najít využití nových algebraických technik při studiu logických struktur má za cíl polsko-český výzkumný projekt Reprezentace algebraických sémantik pro substrukturální logiky, jehož řešitelem za Univerzitu Palackého je Michal Botur z katedry algebry a geometrie přírodovědecké fakulty. Za polskou stranu se do projektu zapojil profesor Tomasz Kowalski z Jagellonian University v Krakově.

„Logika je rozkročena mezi filozofickými obory a matematikou. Projekt je zasazen v poměrně hluboké teorii, kdy některým neklasickým logikám umíme přiřadit to, čemu se říká algebraická sémantika. Například u klasické logiky se jedná o dobře známé Booleovy algebry,“ uvedl Michal Botur. Matematika podle Botura nabízí nástroje, které mohou ostatní obory využívat pro své potřeby. Matematická logika je přirozeným pomocníkem ve složitých rozhodovacích procesech, široké uplatnění nachází například v informatice.

Profesor Tomasz Kowalski patří mezi hlavní světové odborníky na matematickou logiku. Přes dvacet let působil na prestižních pracovištích, jakými jsou například Japan Advanced Institute of Science and Technology, Australian National University, University of Lisbon nebo University of Melbourne. „Našemu projektu předcházelo více než deset let spolupráce a několik společných publikací ve velmi prestižních oborových časopisech. To, že se Tomasz Kowalski rozhodl takto intenzivně spolupracovat s námi, považuji za velkou čest pro katedru algebry a geometrie,“ podotkl Michal Botur.

Společný polsko-český projekt nazvaný Reprezentace algebraických sémantik pro substrukturální logiky uspěl v konkurenci 192 podaných projektů v hodnocení Lead Agency. „Financovaných je nakonec pouze 11 z nich. Dostali jsme se tedy mezi elitních 6 procent projektů. Toto je opravdu skvělé hodnocení naší práce a důkaz toho, že náš matematický výzkum má světové parametry,“  dodal Michal Botur.

Resuscitace novorozence, porod do vody, techniky šití porodního poranění, krvácení po porodu – to je jen několik témat z nabitého programu letošní mezinárodní školy pro porodní asistentky Olomouc School in Midwifery. V pořadí čtvrtý ročník se na Fakultě zdravotnických věd UP konal v polovině září a zúčastnili se jej hosté ze Slovenska, Belgie, Estonska a vůbec poprvé také z Norska.

„Jedním z hlavních cílů této akce je výměna zkušeností mezi jednotlivými zeměmi. Účastníci letošní školy, kterých bylo téměř třicet, si odnesli řadu nových poznatků a podnětů. Belgické lektorky vedly zajímavý workshop o porodu do vody, a to včetně praktické ukázky. Lektorky z Estonska hovořily o poporodním krvácení a seminář hostů z Norska byl zaměřený na komunitní péči ve skandinávských zemích,“ přiblížila zástupkyně přednostky Ústavu porodní asistence FZV UP Kateřina Janoušková.

Zahraničním účastníkům akce se představili rovněž lektoři z hostitelské fakulty a také z Fakultní nemocnice Olomouc, kteří vedli workshopy na témata využití ultrazvuku v těhotenství, management dystokie ramének či techniky šití porodních poranění. „Během jednoho dne došlo také k propojení s Podzimní školou fyzioterapie a ergoterapie, která probíhala ve stejném termínu. Společně s kolegy z Ústavu klinické rehabilitace jsme uspořádali seminář o využití porodní asistence a fyzioterapie v rámci multidisciplinárního přístupu,“ zmínila Kateřina Janoušková.

Mezi účastníky školy byli vyučující a studenti z partnerských univerzit, se kterými fakulta spolupracuje v rámci programu Erasmus. Nově se k nim přidala univerzita v norském Stavangeru. „Věříme, že letošní ročník školy porodní asistence znamená začátek dlouhodobé a vzájemně obohacující spolupráce s norskými kolegy,“ shrnula Kateřina Janoušková.

Nahrávkou společného CD ze živého koncertu vyvrcholí na počátku října návštěva univerzitního sboru z norského Tromsø, který v Olomouci přivítá Smíšený komorní sbor Univerzity Palackého Ateneo.

Norská návštěva je pokračováním již probíhající úspěšné spolupráce z května letošního roku, kdy se během společného koncertu a workshopu oba univerzitní sbory sešly za polárním kruhem v Tromsø.  Nyní se tak na oplátku seznámí s českým prostředím, hudební kulturou i publikem zpěváci z Norges Arktiske Studentkor (NAS), který funguje při UiT University of Tromsø.

Univerzitní pěvecký sbor Ateneo pod vedením Pavla Režného, pedagogického a vědeckého člena katedry hudební výchovy Pedagogické fakulty UP, tak bude mít nejen možnost předvést svůj repertoár norským kolegům v domácím prostředí historické Olomouce, ale také v novém koncertním prostředí nahrát a vydat společné CD obou pěveckých sborů.

„Nahrávka bude složená ze tří částí. Jednu budou tvořit nahrávky norského sboru, druhou našeho Atenea a třetí část bude výsledkem společného úsilí zpěváků obou sborů. Společné skladby byly velmi příznivě přijaty v obou sborech. Problémem se neukázala ani norština pro Čechy, ani čeština pro Nory. Norský sbor má podstatně mladší historii než my a velmi zapojuje zahraniční studenty, kteří na školu přijíždějí v rámci programu Erasmus. Věřím, že budeme spolupracovat i nadále. Bude záležet na tom, jak se podaří norskému sboru stabilizovat členskou základnu a samozřejmě také zda se podaří získat potřebné finanční zdroje na realizaci dalšího projektu. Pro všechny zúčastněné je to vítaná nová zkušenost, která je posouvá dále nejen v oblasti hudební kultury,“ uvedl Pavel Režný.

Nahrávka vznikne jako live snímek na koncertu v sobotu 7. října 2023 od 18:30 v nově otevřeném Červeném kostele Vědecké knihovny Olomouc. Oba sbory se budou společně na toto vystoupení připravovat na workshopech v Uměleckém centru UP. Koncert je určen nejširší veřejnosti, pozvání přijali i zástupci Olomouckého kraje, města Olomouce a Univerzity Palackého.

Společné aktivity obou univerzitních těles jsou realizovány díky programu Bilaterální spolupráce financovaného v rámci projektu Together in Chorus financovaného z Fondů EHP a Norska 2014–2021 za účelem posílení vzájemných vztahů a výměny zkušeností mezi Českou republikou a donorskými státy (Norsko, Island, Lichtenštejnsko).

Ukázat, že udržitelnost není jen teoretické téma, ale týká se osobně nás všech, pomohl i na Univerzitě Palackého Evropský týden udržitelného rozvoje. Začal bazarem, kde si mohli lidé vyměnit či za dobrovolný příspěvek odnést knihy, oblečení či domácí potřeby a dát jim nový život. Konaly se také přednášky či promítání, dále se univerzita připojila k mezinárodnímu dni bez aut. Kromě toho pro své studenty a zaměstnance připravila rozšířenou nabídku vegetariánských jídel v menzách.   

Evropský týden udržitelného rozvoje na UP začal už 19. září bazarem knih, oblečení, domácích potřeb nebo studijních materiálů. Bazar byl součástí doprovodného programu festivalu MEET UP. Navštívilo jej na 300 lidí, většinou studentky a studenti, kteří si mohli odnést staronové vybavení na koleje nebo do svých studentských bytů. Návštěvníci se mohli zapojit formou oblíbeného swapu, případně vybírat za dobrovolný příspěvek věci ze stánku RE-USE centra Technických služeb Olomouc. Vybralo se 4 100 Kč, které poputují na charitu.

Dále se univerzita připojila spolu s městem a krajem k Evropskému týdnu mobility. Ve středu se v UPointu konalo diskuzní fórum Olomoucí nejen autem, v pátek 22.- září výzva vyvrcholila dnem bez aut. Stánky na náměstí Republiky a u přírodovědecké fakulty navštívilo přes 100 zaměstnanců včetně rektora UP Martina Procházky nebo prorektora pro strategii a vnější vztahy Michala Malacky.

Závěr týdne udržitelnosti přinesl do menz rozšířenou nabídku veganských a vegetariánských jídel. Studenti a zaměstnanci mohli ochutnat například veganské plněné bramborové knedlíky nebo guláš z hlívy ústřičné, novinkou bylo i veganské tofu na zelenině s brambory.

Evropský týden udržitelného rozvoje na UP doplnilo také promítání filmu, přednáška o greenwashingu či výměna učebnic a skript s lékařskou tematikou.

Z rukou rektora Univerzity Palackého Martina Procházky převzal Zlatou medaili Za zásluhy o rozvoj UP historik a iberoamerikanista Ivo Barteček, dřívější děkan Filozofické fakulty UP. Ocenění obdržel při příležitosti životního jubilea.

Ivo Barteček, od roku 2018 emeritní profesor Univerzity Palackého, obdržel při příležitosti životního jubilea Zlatou medaili Za zásluhy o rozvoj UP. Medaili převzal z rukou rektora UP Martina Procházky, v jeho pracovně se s gratulací připojili Jana Burešová z katedry historie FF UP, Jan Stejskal, děkan FF UP a kancléř univerzity Martin Tomášek.

„Vážím si ocenění, které je provázeno mou mateřskou univerzitou, a to v roce univerzitního výročí, 450 let od založení. I toto zavazuje," uvedl Ivo Barteček. 

Absolvent historie a německé filologie na Filozofické fakultě Univerzity Palackého a Humboldtově univerzitě v Berlíně začal působit jako vysokoškolský učitel počátkem devadesátých let 20. století. Habilitační i profesorské řízení absolvoval na Univerzitě Palackého v oboru Obecné dějiny. V letech 1998–2004 byl vedoucím katedry historie FF UP, v letech 2003 - 2010, tedy ve dvou funkčních obdobích, zastával i funkci děkana FF UP. V letech 2012–2014 byl děkanem Fakulty logistiky a krizového řízení Univerzity Tomáše Baťi ve Zlíně.

V profesní kariéře se zabýval dějinami novověku, v postgraduálních seminářích se specializoval na dějiny iberoamerického světa. Věnuje se středoevropsko-latinskoamerickým vztahům, vystěhovalectví a exilu, dějinám cestopisu. Je autorem řady publikaci, absolvoval několik desítek zahraničních studijních a konferenčních pobytů v Evropě, Jižní Americe, USA, Izraeli a Japonsku.

„Svůj čas dělím mezi historii a umění, věnuji se proměnám společností a reflexi těchto proměn uměním. To vše v čase novověku. Téma vystěhovalectví a exilu, Čechů v cizině, sleduji na příkladech Latinské Ameriky a ´modelové evropské laboratoře´- v Chorvatsku,“ doplnil laureát ocenění.

Ivo Barteček je členem správního výboru Československého ústavu zahraničního Praha, členem redakčních rad několika časopisů, je organizačně i pedagogicky aktivní v Asociaci starožitníků České republiky, lektorem Rudolfinské akademie AS ČR, kde přednáší na téma Společnost a umění/Světové umělecké sbírky. Paralelně se témuž věnuje i na Univerzitě Palackého v rámci Univerzity třetího věku. Kurátorsky činný je v rámci 3KinoFest Praha a ve 3Kino Art Pasáž Praha.

Vznik červeného zbarvení sedimentů v různých přírodních prostředích a jeho možnou souvislost s vývojem zemské atmosféry, hydrosféry či biosféry se pomocí analýzy vzorků odebraných z říčních koryt a pouštních oblastí snaží objasnit odborníci z katedry geologie přírodovědecké fakulty. Na tříletý výzkum geologických vrstev v České republice, Velké Británii a Spojených státech amerických získali grant nazvaný Raně diagenetická mobilita geochemických indikátorů redoxních podmínek a paleoklimatologický význam kontinentálních červených vrstev podpořený Grantovou agenturou České republiky.

„Budeme zkoumat triasové a jurské červeně zbarvené sedimenty (červené vrstvy /redbeds), které jsou produktem říční nebo pouštní větrné sedimentace. Chceme zjistit, jakými způsoby v nich dochází k červenání,“ uvedl Ondřej Bábek z katedry geologie. Vědci mají ambici zjistit, zda červené vrstvy sedimentů mají paleoklimatologický význam a zda indikují zvýšenou přítomnost kyslíku v dávné zemské atmosféře nebo příhodnější oxidační podmínky.

Pískovce a jiné sedimenty za výrazně červené zabarvení vděčí přítomnosti oxidu železa – hematitu, což je nejvyšší oxidační forma železa v přírodě. Železo, které je dostupné v běžných horninách a také například ve vyvřelých minerálech jako olivín či biotit, se postupně transformuje a nakonec zoxiduje na konečný hematit, který horninu zbarví do červena. Každý oxidační proces je podmíněn přítomností kyslíku, případně jiných elektronových akceptorů. Červené vrstvy v sedimentech, které souvisí s oxidací železa, mohou tedy být důležitým indikátorem přítomnosti kyslíku v atmosféře a hydrosféře.

Vzorky sedimentů různého stáří odborníci postupně odebírají v Česku i zahraničí, kvartérní říční sedimenty v nivě řeky Moravy a ledovcové sedimenty v okolí Hrádku nad Nisou nebo devonské říční sedimenty v jižním Walesu. „Chceme vytvořit časový průřez geologickou minulostí Země. Například z moravských profilů jsme díky datování pomocí radiokarbonové metody zjistili, že červenání těchto vrstev probíhalo v horizontu několika desetiletí až staletí,“ řekl Ondřej Bábek.

Geologové Ondřej Bábek, Daniel Šimíček a Jaroslav Kapusta se začátkem října vypraví také do města Moab v Utahu, kde budou zkoumat vzorky triasových a jurských červených vrstev v okolí národních parků Canyonlands a Arches. „V dobře přístupném terénu bez vegetace, ve kterém jsou vrstvy výborně odkryté, se zaměříme na vzorkování několika vrstevních profilů o mocnosti 200 a 300 metrů,“ řekl Ondřej Bábek. Terénní výzkum zahrnuje podrobnou dokumentaci každé vrstvy, terénní měření spekter záření gama a odběr stovek vzorků, díky kterým zjistí kompoziční a mineralogické změny napříč profilem.

Odebrané vzorky poputují na přírodovědeckou fakultu a Geologický ústav AV. Na katedře analytické chemie budou prozkoumány pomocí hmotnostní spektrometrie s laserovou ablací, na katedře geologie provedou měření difuzní odraznostní spektrometrie, magnetické susceptibility, prvkového složení pomocí RTG fluorescenční spektrometrie a provedou mineralogické rozbory pomocí různých metod optické mikroskopie a elektronové mikroskopie včetně mikrochemických analýz. Spoluřešitel projektu Lukáš Ackerman z Geologického ústavu AV bude zkoumat izotopy kovů jako je uran, železo a molybden.

„To jsou prvky citlivé právě na redoxní změny či prostředí. Zda prostředí, ve kterém daný minerál vznikal, bylo oxické, dysoxické nebo anoxické, případně jaký byl jeho redoxní potenciál. Vyhodnocení veškerého materiálu trvá zpravidla rok,“ podotkl Ondřej Bábek.

Práce olomouckých vědců může také vnést nové světlo i do výzkumu atmosféry na Marsu, kterému se pro jeho typicky červené zbarvení říká rudá planeta. „Data z roverů Pathfinder, Perseverance a Curiosity ukazují, že červená barva Marsu je způsobena hematitem. To znamená, že na Marsu mohlo v minulosti docházet k oxidačním reakcím primárního železa, i když ne nutně za přítomnosti kyslíku,“ upozornil Ondřej Bábek. Kromě toho se také postupně ukazuje, že některé vrstvy na Marsu mají například jezerní původ. „Nálezy bahenních prasklin v kráteru Gale ukazují, že na Marsu byla v minulosti jezera se stojatou vodou a relativně stabilním, cyklickým hydrologickým režimem. Mohlo tam docházet ke zvětrávání primárních minerálů, uvolňování železa a jeho postupné přeměně do sekundárního hematitu,“ dodal Ondřej Bábek.

Krajané za oceánem a obdivovatelé evropské historie a tradic mohou až do poloviny letošního října navštívit expozici olomoucké univerzity v Národním českém a slovenském muzeu a knihovně v Cedar Rapids (NCSML) ve Spojených státech amerických. Vernisáž výstavy ke 450. výročí založení druhé nejstarší univerzity v České republice proběhla za účasti významných hostů. Koncem října se Univerzita Palackého (UP) představí rovněž na Manhattanu, výstava k její bohaté historii totiž bude součástí galavečera pořádaného v Českém centru v New Yorku.

„V Cedar Rapids si výstavu o historii a současnosti naší univerzity prohlédne během měsíce několik tisíc návštěvníků, muzeum patří mezi tři nejnavštěvovanější památky v americkém státě Iowa. Už v průběhu vernisáže byl zřejmý velký zájem o naši prezentaci, pro většinu Američanů je téměř pětisetletá historie naší alma mater něco nepředstavitelného,“ popsal zkušenosti Jiří Stavovčík, prorektor pro internacionalizaci UP.

Při uvedení výstavy nechyběli členové správní rady Národního českého a slovenského muzea a knihovny. „Hezké bylo, když emeritní prezident tamní Mount Mercy University Thomas Feld zavzpomínal na tři návštěvy našeho emeritního rektora a uznávaného amerikanisty Josefa Jařaba v Cedar Rapids a na dlouhé rozhovory, které spolu vedli. Rovněž bylo milé, že se na vernisáž výstavy přišla podívat například i naše studentka, která se věnuje studiu fyziky na Coe Collage v Cedar Rapids,“ doplnil prorektor Stavovčík.

Prezentace univerzitního výročí proběhne 22. října v Českém národním domě v New Yorku, kde mezi oficiálními hosty vystoupí po boku ředitele newyorského Českého centra Miroslava Konvaliny také Arnošt Kareš, generální konzul České republiky v New Yorku, nebo Martin Procházka, rektor UP. Součástí večera bude klavírní recitál Jana Bartoše, renomovaného českého klavíristy, připraveny jsou rozhovory s prezidentkou NCSML Cecilií Rokusek nebo s českým plastickým chirurgem působícím v USA a absolventem olomoucké lékařské fakulty Bohdanem Pomahačem. Prezentován v centru bude i Olomoucký kraj a město Olomouc.

Více informací ke galavečeru je možné najít na stránkách Českého centra v New Yorku zde.

Umělá inteligence se v současnosti promítá do téměř všech možných odvětvích včetně vzdělávání. Jak AI však vnímají sami učitelé, kteří diskutují mimo jiné i o tom, jaký postoj zaujmout k takzvaným pomocníkům ChatGPT nebo Bing Chat? Jejich postoje zmapovala rozsáhlá studie, již zpracovali odborníci z Univerzity Palackého a ze společností Microsoft Česko & Slovensko.

Studie, které se zúčastnilo 2 175 pedagogů, mapuje pohled pedagogů na umělou inteligenci ve školství a její dopad na vzdělávání českých dětí. Nabízí pohled do zákulisí aktuální situace v českém školství.

„Názory na využívání umělé inteligence mezi pedagogy ale i vedením škol jsou velmi rozdílné, což se následně promítá do zcela odlišného přístupu k výuce a každodenní práci se studenty. Školy se odlišují i v nastavování pravidel pro využívání umělé inteligence. Je zřejmé, že diskuze o tom, jakým způsobem v budoucnu umělá inteligence ovlivní české školství a jaké nové požadavky bude klást na žáky a učitele, bude v následujících měsících určitě bouřlivá. Věříme, že k pozitivní a jednotné transformaci českého školství přispěje i tento výzkum,“ řekl za výzkumný tým Kamil Kopecký z Pedagogické fakulty UP.

Vědci se zabývali především třemi otázkami. Snažili se najít odpověď na to, jaký názor mají učitelé na AI a její rozmach, na to, jak jsou čeští pedagogové připraveni na implementaci AI do školství a na to, které AI nástroje využívají a jakým způsobem.

Lidstvo není na AI připraveno?

Umělá inteligence je téma, které u učitelů vyvolává na jedné straně pozitivní ohlas, na druhé straně také pochopitelné obavy.

„Tato rozpolcenost je i patrná z výsledků naší studie. Zatímco 35 % učitelů má z AI strach, srovnatelných 30 % má zcela opačný názor a za hrozbu ji nepovažuje. Celých 45,5 % respondentů hodnotí AI jako pozitivní nástroj pro budoucí vývoj. Na druhou stranu se téměř polovina (47 %) dotazovaných domnívá, že využívání umělé inteligence povede ke zhloupnutí lidí,“ uvedl Kamil Kopecký. Z výsledku analýzy i vyplynulo, čeští učitelé si zároveň myslí, že je na rozšíření AI příliš brzy. Šest z deseti oslovených respondentů totiž souhlasí s tvrzením, že na masové zavádění umělé inteligence není lidstvo připraveno.

Umělá inteligence do školy patří!

Na otázku, zda by AI ve školním prostředí být mělo či nemělo, odpověděli učitelé jednoznačně. Celých 56 % si myslí, že umělá inteligence do školy patří, opačný názor pak vyslovilo pouze 19 %. „Ukazuje se tak, že i přes výše zmíněné obavy, pedagogové před tímto trendem oči nezavírají. Chtějí jít s dobou. V čem však vidí učitelé negativa, je využívání AI studenty k nečestnému zjednodušování úkolů. Téměř polovina respondentů (47 %) souhlasí s tvrzením, že umělá inteligence slouží žákům k podvádění,“ doplil Kamil Kopecký.

K tématu AI ve školství se vyjádřila i generální ředitelka Microsoft Česko & Slovensko Violeta Luca, podle níž bychom umělou inteligenci neměli vnímat jako nástroj, který za nás odvede veškerou práci. „Jedná se však o cennou technologii, kterou můžeme ve školství využít v náš prospěch. Nové technologie by každému žákovi mohly například umožnit mít osobního ‚učitele‘ na míru. Každý jsme jiný, některým věcem rozumíme lépe a dokážeme se je rychleji naučit, s jinými je to naopak. A právě s tímto individuálním přístupem ke každému žákovi by nám umělá inteligence mohla pomoci,“ řekla.

Staré tváře, nové dovednosti

Drtivá většina respondentů (82 %) je přesvědčena, že zavádění umělé inteligence vyžaduje po učitelích nové znalosti a dovednosti v oblasti didaktiky. Výsledky výzkumu i poukázaly na to, že si učitelé myslí, že aplikace umělé inteligence promění způsob jejich práce (83 %). Na druhou stranu se celých 78 % pedagogů nedomnívá, že by mohlo dojít k nahrazení profese učitele umělou inteligencí.

Přibližně třetina českých učitelů s umělou inteligencí již nyní v různých podobách pracuje. Nejčastěji ji využívají při generování textů do výuky (25 %), překladech (20 %) nebo při přípravě testů (16,5 %). Co se týká jednotlivých nástrojů, nejčastěji si učitelé vyzkoušeli práci s ChatGPT (36 %).

„Umělá inteligence není téma posledních měsíců, ale let. S příchodem generativních jazykových modelů se AI dostala i do povědomí českých škol a učitelů a mít první český výzkum takového rozsahu zabývající se AI ve školství bylo pro nás prioritou. Naším záměrem je ukázat, jak umělá inteligence může dětem pomoci rozvíjet kritické myšlení a kreativní vyjadřování a také jak může pomáhat učitelům při vývoji nových způsobů, jak děti zaujmout. Učitele učíme, jak umělou inteligenci používat, aby se zbavili administrativních a opakujících se úkolů a také jak mohou identifikovat, zda žáci používají obsah generovaný umělou inteligencí odpovědným způsobem,“ uzavřel Karel Klatovský, odborník na vzdělávání a bezpečnost na internetu z Microsoft Česká republika a Slovensko.

Výzkumu se zúčastnilo 2 175 pedagogů z celé České republiky. Průměrný věk respondentů činil 46,5 let. Soubor tvořili z 85 % učitelé z prvního či druhého stupně základní školy. Sběr dat se uskutečnil od 25. dubna do 30. června. Výzkumná zpráva je ke stažení zde.

Asistent na blízku je projektem Terezy Novákové, studentky třetího ročníku doktorského studia na Přírodovědecké fakultě UP. Terezin nápad vytvořit aplikaci umožňující pečujícím osobám a lidem s handicapem naplnit své akutní potřeby prostřednictvím služeb poskytovaných prověřenými dobrovolníky se dostal mezi deset finalistů v soutěži Social Impact Award, kde nyní usiluje o cenu publika.

Na okamžik, kdy dostala nápad na svůj projekt, si Tereza pamatuje docela přesně. „Bylo to letos na jaře, 12. dubna. V té době jsem na univerzitě navštěvovala volitelný předmět Úvod do podnikání, jehož zakončení probíhalo prezentací našich projektů podle pravidel Lean Canvasu. Tak jsem se zamyslela nad tím, jaké problémy řeší moje mamka. Mám totiž autistického brášku, o kterého se stará. V ten okamžik mě napadlo vymyslet něco, co by jí a dalším lidem usnadnilo život," vzpomíná doktorandka Přírodovědecké fakulty UP.

Takže tvá osobní zkušenost z rodiny tě motivovala k projektu Asistent na blízku?

Ano, největší motivací pro projekt byla právě moje maminka, která je osobou pečující. Když se narodil bráška, o autismu se ještě tolik nevědělo a kvůli přidruženým komplikacím si s jeho zdravotním postižením někteří odborníci nevěděli rady. Postupem času a také díky internetu mamka zjistila, že není jediná, kdo si nedokáže odpovědět na otázky týkající se bráškova stavu. Jelikož se mu vždycky snažila dát to nejvíce ze sebe, nezažila si takový ten „normální“ pocit klidu a bezstarostnosti. Čím starší jsem, tím více si uvědomuji, jak je péče o brášku náročná a psychicky vyčerpávající, a tím více mě trápí, že neexistují alternativy s dostatečnými kapacitami, které by těmto lidem mohly pomoci alespoň v případě urgentní potřeby tak, jak je to např. u rychlé pomoci ve zdravotnictví.

Dokázala bys popsat, v čem je projekt Asistent na blízku výjimečný?

V zaměření na skupinu lidí, na niž se často zapomíná. V České republice žije více než 1,3 milionu pečujících. Ti se starají o blízké, kteří své potřeby kvůli svému handicapu sami naplňovat nemohou. V nedávném průzkumu bylo zjištěno, že u nás počet osob se zdravotním postižením přesahuje 1,1 milionu, z nichž někteří jsou odkázáni na 24hodinovou pomoc. Bez pomoci okolí však toto životní tempo není dlouhodobě udržitelné. Snažíme se proto vybudovat komunitu dobrovolníků ochotných přispívat svojí činností k lepší kvalitě života těch, kteří takové štěstí neměli.
Pečujícím aplikace nabídne možnost sdílet prosbu o pomoc s hlídáním handicapované osoby se všemi zaregistrovanými dobrovolníky a asistenty, kteří danou službu poskytují a pohybují se v blízkém okolí místa bydliště pečujícího. Na pár kliknutí by tak šlo z pohodlí domova domluvit hlídání nebo jinou potřebnou asistenční službu.

Se svým projektem jsi mezi deseti finalisty soutěže Social Impact Award (SIA). Jak ses k ní dostala?

Soutěž SIA se zaměřuje na podnikatelské projekty se sociální tematikou a narazila jsem na ni úplnou náhodou. Dostala jsem kontakt na Kateřinu Charvátovou z Vědeckotechnického parku UP, která již se SIA zkušenost měla. A opět se vracím k předmětu, o němž jsem se zmiňovala výše. Úvod do podnikání mi otevřel dveře do jiného světa. Měla jsem tu čest poznat inspirativní leadery, odborníky a studenty, kteří přemýšlejí kriticky a v souvislostech. Děkuji hlavně řediteli VTP Petru Kubečkovi a jeho kolegům za příležitost a podporu v rozvoji mého podnikatelského nápadu. Určitě bych tento předmět doporučila všem váhajícím studentům nejen kvůli kreditům, ale hlavně kvůli možnosti naučené modely podnikání aplikovat na reálné situace.  

Co bylo tvou hlavní motivací se do soutěže SIA přihlásit?

Zkusit si něco nového. Soutěž SIA jsem neznala, a ani jsem neočekávala, že by se projekt ve fázi návrhu mohl dostat do top 10 finalistů. O to větší radost jsem měla, když se mi to podařilo a když mi členové výběrové komise předložili své zpětné vazby. To mi dodalo pocit, že koncept projektu je smysluplný.

Máš představu, kdy by mohl být projekt spuštěn a dostupný pro veřejnost?

Pokud se mi podaří dobře skloubit všechny pracovní a školní úkoly, tak v ideální podobě by mohl být dostupný části obyvatel Olomouckého kraje již v únoru příštího roku. Bylo by to pro mě takové symbolické, protože v tom měsíci slavím narozeniny. Do té doby je potřeba zařídit formality, bez nichž se fungování projektu neobejde.  

Umíš si představit, kam by se Asistent na blízku mohl posunout za jeden rok?

Jeden rok se zdá být jako dlouhá doba, ale uteče to jako voda. Přála bych si, aby se projekt vyvíjel tím správným směrem a aby se mi podařilo pokrýt službami Asistenta na blízku alespoň některá univerzitní města v České republice.

Zvažuješ do budoucna propojit Asistenta na blízku s Univerzitou Palackého a se svým studiem?

Mám za sebou konzultaci s Centrem podpory studentů se specifickými potřebami, které projevilo zájem o mimoškolní služby svým klientům. Ještě mě čekají schůzky s Dobrovolnickým centrem UP, z nichž by se mohla vyvinout zajímavá spolupráce. A samozřejmě bych nechtěla zanevřít ani na Vědeckotechnický park UP, jehož paleta podpory studentským projektům je obrovská a jehož činnost často bývá nedoceněná.   

Plánuješ projekt rozšířit také za hranice České republiky? 

Pokud se podaří zapůsobit na veřejnost a dárce, velmi ráda bych se s ním dostala k většímu množství lidí a pomohla tak více potřebným. To je můj sen. Nicméně vývoj aplikace Asistent na blízku je nákladná záležitost, a tak doufám v pozitivní výsledek v rámci soutěže SIA, abychom mohli posunout aplikaci zase o kus dál a reagovat tak na nedostatečně flexibilní služby osobní asistence, které nejsou v případě nouze připravené na individuální potřeby pečujících osob.

Program SIA pomáhá mladým objevit oblast sociálního podnikání a také udělat jejich první krok k vytvoření vlastního byznysu. Od roku 2009 program SIA zapojil mladé odvážné lidi ve více jak 25 zemích světa a v letošním roce je součástí i Tereza se svým projektem Asistent na blízku, který mentoruje Vědeckotechnický park UP. Deset nápadů bylo letos vybráno do akceleračního programu SIA, na jehož konci odmění odborná porota vítěze finančním příspěvkem. I vy se můžete zapojit a podpořit projekt Terezy Novákové hlasováním do 2. října 2023. Soutěžní video s představením projektu Asistent na blízku a následnou možností hlasovat je dostupné zde.

Čeští a izraelští vědci potvrdili platnost termodynamických zákonů i pro mikroskopické systémy složené z fotonů a optických vláken. Energie částic světla se v něm přesunula z jednoho optického vlákna do jiného. Je to zatím nejmenší známý systém, u kterého byl transfer energie popsaný termodynamickými zákony pozorován. Výsledky společného výzkumu expertů z katedry optiky Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého a izraelských vědců z Weizmannova institutu publikoval prestižní časopis Science Advances.

„V našem výzkumu jsme se zaměřili na to, jak malý může být nejmenší možný systém, který se chová jako tepelný stroj. Toto téma je totiž nyní aktuální zejména kvůli rozvoji kvantové informatiky a metrologie,“ uvedl Tomáš Opatrný. Projevy zákonů termodynamiky jsou snadno pozorovatelné v makrosvětě, například v případě mechanických zařízení v mikrosvětě jejich detekce už tak snadná není.

Každý tepelný stroj, jako je motor automobilu či turbína elektrárny, přeměňuje dodané teplo na práci. Pokud má ale tepelný stroj fungovat, potřebuje nejen zdroj tepla, ale i chladnější okolí, do kterého musí být část tepla odvedena. Součástí jaderných či tepelných elektráren jsou proto mohutné chladicí věže, automobily mají zase chladiče. Ve všech těchto případech se jedná o přeměnu energie z neuspořádaného pohybu molekul či jiných mikroskopických částic na řádný pohyb, jako je například točení kol automobilu nebo rotoru turbíny.

Tepelný stroj tak koncentruje energii původně rozptýlenou mezi mnoho částic do jednoho způsobu pohybu – takzvaného módu. Neuspořádanost systému ale nelze zničit, lze ji pouze „přestěhovat“ jinam. „Při roztáčení kola se „nepořádek“ z pohybu horkých molekul přestěhuje do chladiče. Molekuly chladicího prostředí se začnou pohybovat rychleji a z chladicí věže stoupá oblak páry,“ podotkl Tomáš Opatrný.

Ve všech těchto případech se ovšem jedná o systémy složené z obrovského množství molekul, jejichž počet odpovídá číslům, u kterých za jedničkou následuje 23 i více nul. Vědci se proto rozhodli zjistit, zda a jak platí zákony termodynamiky v případě mikroskopických systémů složených jen z několika málo atomů či fotonů. Odborníci proto navrhli sestrojit optické zařízení, kde „ohřívačem” dodávajícím systému energii jsou fotony proudící pouze dvěma optickými vlákny. Další dvě prázdná optická vlákna v systému slouží jako pomyslný chladič.

„Zjistili jsme, že pomocí působení, kterému se v optice říká kerrovská nelinearita, zde může dojít k přesunu části energie z jednoho ‚horkého‘ vlákna, kterým proudí fotony, do tří zbývajících vláken. Na tom, že přejde část energie z ‚horkého‘ na ‚studené‘, není nic zvláštního. Zároveň se ale v tomto případě může stát i opak, kdy druhé ‚horké‘ vlákno s fotony se díky přenosu energie z prvního vlákna může zahřát ještě více, než bylo na počátku. Dochází tak ke koncentraci energie podobně jako v tepelném stroji. Naše optické zařízení je nejmenší dosud známý systém, u kterého k takovémuto energetickému přesunu může dojít,“ řekl Šimon Bräuer, doktorand na katedře optiky a spoluautor článku.

Olomoučtí fyzici do tohoto vědeckého projektu přispěli zejména původním nápadem, koncepčním návrhem a analytickými i numerickými výpočty. Práce izraelských vědců byla zaměřena na návrhy konkrétních fyzikálních systémů, které by mohly zprostředkovávat potřebné kerrovské nelinearity, zejména atomární páry s takzvanými Rydbergovými atomy. „Jedná se o atomy, u nichž jsou elektrony vybuzeny tak, že obíhají v mnohem větších vzdálenostech od jader, než je tomu u normálně se vyskytujících atomů,“ podotkl Tomáš Opatrný.

Schéma zařízení je přitom univerzální, jelikož umožňuje spojovat navržené prvky do kaskád, které postupně koncentrují více a více energie do jediného módu, přičemž odpadní teplo z ostatních prvků se může dále recyklovat. „Práce přináší nové paradigma v termodynamice – jako tepelný stroj pracující podle termodynamických zákonů se již nemusejí považovat jen známá mechanická zařízení jako točící se motory či turbíny, ale i optický interferometr, tedy zařízení, které se dosud používalo ke zcela jiným účelům než k přeměně tepla na práci,“ uvedl Tomáš Opatrný.

Výzkum v této oblasti má podle Tomáše Opatrného dopady v oblastech, ve kterých se prolíná termodynamika s informatikou a kvantovou fyzikou. „Umožní nám lépe pochopit fungování kvantových počítačů či měřicích systémů pracujících na úrovni jednotlivých atomů či fotonů,“ dodal Šimon Bräuer.

Být dobrovolníkem znamená myslet nejen na sebe, ale dělat i něco pro druhé. Univerzita Palackého dobrovolnictví svých studentů i zaměstnanců velmi podporuje. Některé z dobrovolníků vám představíme v Žurnálu Online. Klára Petříková studuje sociální pedagogiku na pedagogické fakultě, Kateřina Skalická je studentkou psychologie na fakultě filozofické.

V programu Na cestě od Sdružení D doprovázejí dospívající, předávají jim pozitivní návyky, nabízejí smysluplné trávení volného času a pomáhají jim v orientaci ve společnosti. Oběma spolužačkám ze střední školy se dobrovolnická zkušenost hodila k přijetí na studijní programy, u přijímacích zkoušek však jejich pomoc neskončila.

Jak jste se dostaly k dobrovolnictví?

Klára: Spolužák našeho nynějšího koordinátora ve Sdružení D Honzy nás učil pedagogiku na střední škole a během jedné z hodin nám ukázal video o programu Na cestě. Na konci třetího ročníku jsem zrovna hledala praxi, která by mi pomohla prokázat ambice u přijímacích zkoušek na vysokou školu, a myšlenka programu mě zaujala. Káťa se také zrovna dívala po nějaké praxi, tak jsem ji oslovila.

Kateřina: Řekly jsme si, že to zkusíme. Účast v programu měla být minimálně na půl roku. A už jsme tady čtvrtým rokem.

Jak to, že jste zůstaly tak dlouho, když hlavní motivací bylo získat praxi k přijímačkám?

Klára: Prvotní motivace sice byla jen získat nějakou praxi, ale potom člověk zjistí, že je tady skvělý kolektiv, že u klienta vnímá pokrok, a najednou ve své práci vidí neskutečný smysl.

Kateřina: Mě nejvíc motivovala skutečnost, že ať se stane cokoliv, koordinátor za mnou bude vždy stát. Nevykašle se na mě. Vím, že když se během schůzky něco stane, můžu zavolat koordinátorovi a hned se daná situace řeší. Také mi pomohlo vidět, jak se ve svých dvojicích posouvají i ostatní dobrovolníci.

Co obnáší vaše činnost? Jaký má cíl?

Kateřina: Každý týden máme schůzku s klientem, která se upravuje podle jeho i našich potřeb, aby to bylo oběma stranám příjemné. Náplň je různá. Chodíme třeba na nádraží pozorovat vlaky nebo na různé procházky. Často děláme seberozvojové aktivity. Můžou to být jakékoli hry, sportování nebo trénink sociálních dovedností. Vše záleží na domluvě.

Klára: Po určité době se sejdeme s koordinátorem a probereme zpětnou vazbu, jak nám v daném vztahu je, co bychom v něm potřebovali zlepšit, a nastavíme si další cíle.

Kdo přesně jsou vaši klienti?

Klára: Nejčastěji to bývají dospívající, kteří se k nám dostanou na doporučení orgánů sociálně-právní ochrany dětí nebo pedagogicko-psychologických poraden.

Kateřina: Děti k nám doporučují také učitelé. Původně byl program zaměřený pouze na děti z dětských domovů, které měly jen tety a vlastně jim chyběla vazba jen na jednoho „jejich“ člověka. Tam to odstartovalo a nyní chodí klienti z širokého spektra až po děti s mentálním postižením.

Klára: I když jsme tady už čtyři roky, stále se objevují noví klienti s různými specifikami. Setkání u dětí s autismem například vypadá úplně jinak než u těch se sociálními problémy.

Čím se liší?

Kateřina: Takové schůzky mohou být zaměřené třeba na trénink nakupování v obchodě mezi lidmi. Až splní úkoly, zahrajeme si za odměnu hru. Nebo třeba jdeme na bruslení, když se to chce klient naučit. Jsou to pro něj úplně jiné podněty, což zrovna u autismu může být výrazným vykročením z komfortní zóny přinášející rozvoj.

Klára: U klientů s problémy v sociální rovině bývají zase jiné trable. Často je nemá v životě kdo vést, nemají žádný vzor ani kamarády. V těchto případech je dobrovolník spíš v roli průvodce, který dítěti odpovídá na různé otázky, co a jak funguje. Například věci ohledně puberty nebo jak se chovat na internetu.

Jak dlouho většinou trvá vztah s jedním klientem?

Kateřina: Nejdéle dva roky, průměrně asi rok a nejméně půl roku. Ale já jsem měla klienta i na tři roky.

Klára: Já taky. Dva roky bývají hraniční, ale tím, že bylo období covidu, se to hodně prodlužovalo.

Kateřina: Je to o domluvě s koordinátorem. Když je vidět, že vztah klientovi nic nepřináší, nechodí na schůzky nebo se naopak něco změnilo u nás dobrovolníků, buď se vztah upraví, ukončí nebo se předá dalšímu dobrovolníkovi.

Dá se určit nějaký společný cíl schůzek?

Klára: Každý klient má celkový cíl jiný. Můžeme jej taky najít až průběžně nebo máme jen malé cíle, od nakoupení, přes naučení se, jak fungují hodiny, až po napsání životopisu.

Kateřina: Nebo jak si najít přítelkyni. Pořád se to mění. Nejen věkem, ale i na základě pokroku ve vztahu.

Klára: Cílem často bývá jen efektivní prožití volného času. Spousta dětí tráví čas pouze doma na mobilu a už jen to, že vyjdou ven a překonávají svou komfortní zónu, jim dodá zážitky do života. Což je cíl sám o sobě.

Kateřina: Všechno vždy nastavujeme pomocí tří pilířů – koordinátor, dobrovolník a klient. Jakmile je někomu něco nepříjemné, hned se to předělává, aby se nám ve vztahu dobře pracovalo.

Koordinátor tedy funguje jako přátelský dozor?

Kateřina: Spíše jako přátelská pomoc. Když se něco stane, víme, že se na něj můžeme obrátit. Zná příběh nás i našeho klienta. Probírá s námi zprávu ze schůzky, kterou pokaždé píšeme. Kolikrát pak vyjdou na povrch věci, o kterých jsme předtím nevěděli. Třeba když měl klient problém se šikanou, o které se mi nezmínil, ale koordinátor to věděl. Poté třeba podotknul, že daná reakce mohla být právě kvůli dřívější šikaně. Pro mě to byla nová informace, se kterou jsem mohla pracovat.

Klára: Zároveň s námi po nějaké době s klientem koordinátor dělá reflektivní rozhovor. Zhodnotíme naplněné cíle, jak se nám daří ve vztahu, co bychom ještě chtěli dosáhnout a podobně.

Jak se dozvíte zkušenosti ostatních dobrovolníků?

Kateřina: Jednou měsíčně se koná intervize, kde se všichni společně s koordinátory sejdeme. Dozvíme se příběhy ostatních a jejich zkušenosti potom můžeme využít, když podobná situace nastane u nás. Z vlastní zkušenosti můžu zmínit třeba problém se sebepoškozováním klienta, s nímž jsem se později setkala taky, ale už jsem věděla, jak s ním pracovat.

Co vám dobrovolnictví přineslo?

Kateřina: Odnesla jsem si z něj základy vztahu s druhým člověkem, jak s ním pracovat. Naučila jsem se taky stanovovat si s klientem hranice, v tom jsem měla velké mezery. Zjistila jsem, že je v pohodě, když něco dělat nebudu, protože je mi to nepříjemné. Není to jen o klientovi.

Klára: Mělo by to být fifty-fifty. Přestože nám klient může důvěřovat a svěřovat se nám, nemůžeme si s ním psát 24 hodin denně, neměli bychom si ho vodit domů a neměl by znát naše blízké.

Kateřina: Připravujeme je na život bez nás. Dáme jim nějaký základ, ale po dvou letech by už měli být schopní fungovat samostatně a nebýt na nás fixovaní.

Už se tyto zkušenosti nějak projevily i ve vašem profesním životě?

Kateřina: Dělala jsem si kurz krizové intervence a už jsem v praxi několikrát využila znalost krizových situací naživo. Na krizové lince totiž člověka jen slyšíte nebo vám přijde sms zpráva. Při schůzkách jste hned v ději a musíte to vyřešit v daný okamžik. Pro mě jako studentku psychologie je to navíc určitý základ k práci jeden na jednoho, stejně jako v terapii. Později v praxi díky této zkušenosti budu vědět, jak lidé reagují a jak funguje soustavná činnost s klientem.

Klára: Když se vrátím zpátky na začátek, byla jsem vystrašená z každého problému. Nyní už vím, jak na takové situace reagovat, co si můžu a nemůžu dovolit. Budu pracovat s dětmi, takže naučit se zvládat krizové situace je nesmírně cenné.

Olomouckou náplavku nesoucí jméno prvního polistopadového rektora Univerzity Palackého Josefa Jařaba oživil u příležitosti začátku nového akademického roku festival MEET UP. Během odpoledne u řeky Moravy si návštěvníci mohli užít nejen hudební vystoupení umělců, jako je duo Kláva, Michal Juřička či Unotrio, ale především se také díky interaktivním prezentacím studentských spolků a některých univerzitních pracovišť trochu seznámit s univerzitou.

Různé aktivity a úkoly si pro návštěvníky na stáncích připravilo například Vydavatelství UP, Knihovna UP nebo Dobrovolnické centrum UP, také třeba Bohemistický spolek, projekt Euforka či spolek pro kreativce Faktory. Vedle prezentací a koncertů došlo také na předávání cen univerzitním dobrovolníkům a křest piva RE450N UP z Experimentálního pivovaru UP. Součástí programu byl i bazar oblečení, knih či domácích potřeb, také komentovaná prohlídka street artu v areálu kolejí na Envelopě, kde u příležitosti letošního 450. výročí olomoucké univerzity přibyl mural inspirovaný Františkem Palackým. Svou roli sehrála na MEET UPu i sama řeka Morava – zájemci si totiž mohli vyzkoušet jízdu na paddleboardu nebo se svézt na Ololodi. S postupujícím večerem se pak program přesunul do blízkého hudebního klubu 15 Minut Music Club, kde mimo jiné vystoupila rapperka Sawsane a multiinstrumentalista Lazer Viking. 

Atmosféru letošního MEET UPu si můžete připomenout prostřednictvím fotografií Vojtěcha Dudy. 

Sucho, záplavy, mizející biodiverzita. To vše jsou závažné problémy, jejichž řešení je klíčové pro naše přežití a o nichž je třeba hovořit už s žáky a žákyněmi na školách. Pedagogická fakulta UP proto připravila atraktivní vzdělávací materiály v podobě videí, ilustrací, her a badatelských aktivit. Jsou volně přístupné online, a to na zvláštní stránce určené pro výuku biologie, zeměpisu, environmentální výchovy nebo výchovy výtvarné a hudební. Využít je mohou nejen žáci na gymnáziích a středních školách, ale i všichni další zájemci, jež zajímá téma vody v krajině.

Aktivity se zapojením kritického myšlení, hry s online daty, s mapami a vizualizacemi záplavových zón, tvůrčí psaní, také tvorba autorských knih či natáčení hudebního klipu jsou jen některé ze dvou desítek aktivit, které žákům gymnázií a středních škol nabízí nová výuková minisite Kolik podob má řeka.

Prostřednictvím badatelských a tvůrčích aktivit mohou žáci získat důležité poznatky o říčních ekosystémech a možnostech řešení problému sucha. Nabízené aktivity pomáhají budovat vztah mladých lidí k přírodě, vedou je k vnímání světa v souvislostech a k aktivnímu přístupu k řešení ekologických problémů.

„Když se dnes mluví o klimatickém žalu a o tom, že mladí lidé prožívají kvůli stavu planety silné emoce, nejde jen o mediální zkratku. Úbytek druhů, výkyvy počasí, hrozba záplav, nebo naopak sucha, to jsou zcela reálné a mimořádně náročné výzvy, které budou muset mladí lidé řešit. Přírodu jim nepředáváme v dobrém stavu, i když ekologové už dlouho nabízejí cesty, jak lze do krajiny vracet vodu a život. Měli bychom jim více naslouchat,“ uvedla Petra Šobáňová, proděkanka Pedagogické fakulty Univerzity Palackého. Vznik edukativního projektu iniciovala a přizvala k němu ekologa a pracovníka Agentury ochrany přírody a krajiny ČR Jana Koutného, který se revitalizačním projektům věnuje.

„O ekosystému řeky a rychlých účincích citlivých zásahů, jež řekám vracejí přírodní podobu, umí Jan Koutný velmi barvitě vyprávět. Dokáže přístupně vysvětlit i složitá témata, třeba samočisticí schopnost řeky nebo dopady necitlivých úprav říčních koryt na krajinu. Když nám nabídl, že nás vezme k řece Bečvě a vysvětlí nám, jak vlastně funguje říční ekosystém, neváhali jsme. Do projektu jsme zapojili také studentky katedry výtvarné výchovy a začali jsme na něm usilovně pracovat,“ dodala Petra Šobáňová.

Během dvouleté práce vzniklo nejprve pět videí. Zachycují jedinečný úsek řeky Bečvy, kde si řeka během povodní vzala zpět své původní koryto – a kam se navrátily i kriticky ohrožené druhy živočichů. Pak vznikly ilustrace, které připravily studentky Aneta Pastrňáková a Radka Částková. K nápadům na badatelské aktivity se pak přidaly nápady umělecké, a nakonec vznikla edukativní webová stránka, která je atraktivní nejen svým obsahem, ale i snahou o mezipředmětovou integraci.

„Znamená to, že se na řeku nedíváme pouze pohledem jednoho školního předmětu, ale že se žáky snažíme přivést k vnímání celku. Aktivity pro žáky tak zasahují do biologie, environmentální výchovy, zeměpisu, ale i do českého jazyka a literatury nebo do výtvarné a hudební výchovy.  V autorském týmu jsme spolupracovali s experty z různých disciplín, bylo to velmi obohacující,“ doplnila Petra Šobáňová. Podle její kolegyně Kateřiny Mesdag, jež projekt koordinovala, se řeka v tomto projektu stala tématem, které sbližuje obsahy různých vzdělávacích oborů. Jde o další komplexní didaktický materiál, jenž je učitelům a žákům k dispozici na portále Učitel21. Projekt Kolik podob má řeka byl podle ní navržen tak, aby svým zpracováním pomohl učitelům lépe se orientovat v množství dostupných zdrojů a aby podporoval spolupráci pedagogů různých předmětů.

„Společně s dalšími výukovými stránkami Příběhem 17. listopadu, Vaše naše nová slova, Tvoříme digitálně, Ve světě umělých obrazů a dalšími obohacuje užitečnou knihovnu digitálních vzdělávacích zdrojů do výuky, jež vzniká na olomoucké pedagogické fakultě,“ dodala Kateřina Mesdag.

Webová stránka Kolik podob má řeka je volně přístupná na portále Učitel21 a Pedagogická fakulta UP ji chápe jako jednu z iniciativ, jejímž prostřednictvím naplňuje svou třetí roli. Videa, texty, fotografie a ilustrace doplňují pracovní listy se zajímavými aktivitami určenými každému, kdo má chuť zamyslet se nad významem řek a unikátních říčních ekosystémů, které řeky svou podobou přímo utvářejí.

Stránku s materiály mohou využít všichni zájemci, primárně je určena žákům a žákyním gymnázií a středních škol. Zvláště vítáni jsou na minisite učitelky a učitelé, kteří mohou materiály využít ve výuce. Jistě je potěší i informace, že nová edukativní stránka vznikla s ohledem na rámcový vzdělávací program a že cíleně pracuje nejen s mezipředmětovou integrací různých oborů, ale i s principy badatelsky orientované výuky, zážitkové pedagogiky a kreativního učení. Projektová metoda navíc nabízí otevřenost celku, učitelé si jej mohou podle svých záměrů libovolně modifikovat.

PdF UP se touto vzdělávací minisite připojuje k Evropskému týdnu udržitelného rozvoje (ETUR). Do této celoevropské iniciativy, která se koná ve dnech 20.–26. září, se letos poprvé zapojují i české vysoké školy včetně Univerzity Palackého.

Minisite Kolik podob má řeka vznikla na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v rámci konceptu Učitel21 v roce 2023

Námět: Petra Šobáňová, Jan Koutný & Kateřina Mesdag; koordinace projektu: Kateřina Mesdag; koncepce videí: Jan Koutný & Kateřina Mesdag; natáčení a postprodukce: Tomáš Juříček; výtvarné zpracování námětu řeky: Radka Částková; ilustrace živočichů (včetně Honzy) a dalších dílčích prvků stránky: Aneta Pastrňáková; námět a grafické zpracování aktivit: Petra Šobáňová; webdesign: Petra Šobáňová; spolupráce: Vojtěch Češík; odborné konzultace a zvláštní poděkování: Ludvík Urda; ukázky realizace úloh: Studio Experiment Olomouc.

Během pandemie covidu-19 sehráli důležitou roli zdravotničtí pracovníci. Jejich pomoc při boji s virem si však vyžádala svou daň v podobě zvýšeného nárůstu stresu a příznaků syndromu vyhoření. Podpora duševního zdraví byla vždy nedílnou součástí komplexní péče o zdravotníky. Na Fakultě zdravotnických věd UP se proto rozhodli vytvořit webovou a mobilní aplikaci k prevenci a redukci stresu a snížení výskytu vyhoření. Projekt Aplikace optimalizované well-being strategie u zdravotníků získal grant Technologické agentury ČR.

„Hlavním cílem projektu je prevence a identifikace psychosociálních rizik u zaměstnanců ve zdravotnictví s konečným cílem podpořit jejich well-being prostřednictvím nově vytvořené a pilotně ověřené digitální aplikace. Tato aplikace bude navržena na základě výsledků výzkumu výhradně společensko-humanitních věd a uživateli umožní diagnostiku, intervenci a snížení stresu, syndromu vyhoření a zvýšení pocitu subjektivní pohody,“ uvedla Simona Dobešová Cakirpaloglu, zástupkyně přednosty Ústavu společenských a humanitních věd FZV UP, která je řešitelkou projektu.

Aplikace, jejíž vývoj potrvá do června 2026, nabídne autodiagnostiku úrovně stresu a stupně syndromu vyhoření s možností vytvoření personalizovaného denního plánu, podle kterého bude uživatel praktikovat techniky používané ke snížení stresu. „Dalším cílem je vypracování praktické příručky se souborem konkrétních kroků, které zajistí přenositelnost očekávaných pozitivních účinků po skončení projektu,“ upozornila Simona Dobešová Cakirpaloglu. V řešitelském týmu jsou dále přednostka Ústavu společenských a humanitních věd FZV UP Šárka Vévodová, významný odborník na problematiku negativního chování na pracovišti, profesor Panajotis Cakirpaloglu a zkušení psychologové a psychoterapeuti Barbora Kvapilová a Ondřej Skopal.

„Děkuji paní doktorce Simoně Dobešové Cakirpaloglu k získání historicky prvního grantu Technologické agentury České republiky pro projekt naší fakulty. Celému týmu přeji při vytváření aplikace mnoho úspěchů,“ zdůraznil děkan FZV UP Jiří Vévoda.

Těsnější spolupráci mezi institucemi a firmami, rychlejší uvádění výsledků výzkumu do praxe i místo pro nové projekty, to vše nabídne budova Envelopa Hub, kterou dnes představila Univerzita Palackého. Moderní stavba s atypickou zelenou fasádou slouží jako Centrum inovací a transferu technologií UP, nabídne současně zázemí firmám zaměřeným mimo jiné na optiku, zdravotnictví, nové materiály či informační technologie. Veřejnost bude také moci využívat prostor pro coworking a kavárnu.

„Podobné místo dosud v Olomouci chybělo. Je dobře, že je to právě naše univerzita, která vybudovala prostor pro realizaci inovativních nápadů, z nichž bude mít užitek celá společnost. Mám zároveň radost, že tato stavba už nyní zaujala odbornou veřejnost a byla nominována na cenu Podnikatelský projekt roku. Všem, kteří se na její realizaci podíleli, děkuji,“ uvedl Martin Procházka, rektor UP.

Nová budova podstatně rozšířila zázemí Vědeckotechnického parku UP (VTP UP). „Centrum inovací a transferu technologií by se mělo stát místem, kde se akademický svět potkává s praxí. Je skvělé, že se podařilo vytvořit moderní prostor propojující univerzitu, kraj, město, státní správu i podnikatelskou sféru,“ řekl Petr Kubečka, ředitel VTP UP. Jak dodal, univerzita chce usnadnit převádění výsledků výzkumu svých odborníků do praxe, což bude právě smyslem spolupráce institucí a firem sídlících v nových prostorách.

Moderní pětipodlažní novostavba zaujme na první pohled vertikální zahradou na fasádě, kterou tvoří téměř 18 000 rostlin. Nabízí 35 kanceláří a laboratoří, 2 venkovní atria, 2 nabíjecí stanice pro elektromobily a 50 parkovacích míst. V brzké době se v levém křídle budovy otevře pro veřejnost kavárna Lyrata. Vstupní foyer zdobí dekorativní keramická stěna s originálním rukopisem významného keramika Imricha Vaneka a jeho ženy Oľgy Vanekové. Mozaika z 90. let byla odborně sejmuta při demolici budovy, která zde původně stála. Srdcem nového objektu je moderní coworking Element sloužící ke sdílení zkušeností, znalostí či inovativních nápadů. Využívat ho mohou studenti, podnikatelé i firmy. Zájemci si mohou pronajmout 28 pracovních míst s možností přístupu v nepřetržitém režimu, konat se zde budou pravidelně i akce pro veřejnost, jako jsou besedy a workshopy.

Budova je také sídlem Digitálního inovačního hubu Digi2Health, který sdružuje UP, Fakultní nemocnici Olomouc a Inovační centrum Olomouckého kraje (ICOK). Jeho náplní je otevírat nové možnosti pro malé a střední firmy k využití digitálních nástrojů a inovací, a tím posílit jejich konkurenceschopnost a přispět k rozvoji zdravotnického sektoru. „Společná nabídka vysoce odborných služeb univerzity a našeho inovačního centra pod jednou střechou dává velký smysl. Věřím, že se očekávání naplní a naše spolupráce přinese benefity celému regionu,“ konstatoval Tomáš Dostál, ředitel ICOK.

Envelopa Hub bude sloužit i popularizaci vědy. Své aktivity tam totiž rozšiřuje i Pevnost poznání UP, která v prostorách otevře novou technologickou laboratoř UP_LAB. Návštěvníci se tak budou moci seznámit s moderními technologiemi pro vzdělávání, jako jsou 3D tiskárny, virtuální realita, umělá inteligence, roboti nebo programovatelné moduly. „Získáváme jak větší kapacity pro neformální vzdělávání v technických oborech, tak i další prostor pro školní programy i workshopy pro veřejnost. Zároveň chceme rozšířením našich aktivit do Envelopa Hubu oslovit lokální i nadnárodní firmy a partnery, kteří chtějí podpořit popularizaci technologických inovací,“ řekl Matěj Dostálek, ředitel Pevnosti poznání UP.

Envelopa Hub vyrostl v sousedství Právnické a Přírodovědecké fakulty UP a v blízkosti vysokoškolských kolejí. Celkové náklady projektu činily bezmála 222 milionů korun, významnou část – cca 150 milionů korun – poskytla Evropské unie z Operačního programu Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost.

Akademický senát Univerzity Palackého povede Irena Smolová (PřF), dosavadní místopředsedkyně tohoto vrcholného univerzitního grémia. Na ustavujícím jednání ji senátoři zvolili ve třetím kole volby třinácti hlasy. Prvním místopředsedou AS UP se stal jeho dosavadní předseda Jiří Langer (PdF), druhou, studentskou místopředsedkyní pak Jana Křižanová (FTK).

Až třetí volební kolo volby rozhodlo o tom, kdo povede Akademický senát Univerzity Palackého ve funkčním období 2023 –2026. V tajné volbě se o hlasy senátorů ucházeli dva navržení kandidáti, a to dosavadní místopředsedkyně univerzitního senátu Irena Smolová a jeho dosavadní předseda Jiří Langer.

Pro to, aby jeden z navržených kandidátů ve volbě uspěl, potřeboval získat nadpoloviční většinu hlasů všech senátorů uvedeného grémia. Oba kandidáti senátorům nejprve představili své vize. Po následné debatě senátorů získala v prvním kole volby deset senátorských hlasů Irena Smolová, Jiří Langer o jeden víc. V druhém kole senátoři rozhodli o tom, že se uskuteční třetí kolo volby a že do něj s dvanácti hlasy postoupí Irena Smolová. V něm pak získala potřebných třináct hlasů.

„Děkuji vám za podporu, velmi si jí cením. Jsem si vědoma, že výsledky této volby byly velmi těsné a jsem si vědoma všeho, co v debatě před touto volbou zaznělo včetně pochyb o mé nestrannosti v problematice nedořešených sporů mezi VŠÚ CATRIN a PřF UP. Slibuji, že nestrannost budu zachovávat. Na všechna jednání, která se této problematiky budou týkat, pověřím vedením senátu místopředsedu. Není mým zájmem výsledky hlasování v této věci jakkoli ovlivňovat. Velmi děkuji za příležitost pracovat na Univerzitě Palackého a přijímám tuto pozici s velkou pokorou. Bude mi potěšením s vámi všemi spolupracovat,“ řekla nová předsedkyně AS UP Irena Smolová bezprostředně po svém zvolení.

Během ustavujícího jednání AS UP se senátoři věnovali také volbě prvního i druhého místopředsedy. Prvním místopředsedou AS UP se stal dosavadní předseda tohoto grémia Jiří Langer (PdF). Byl jediným navrženým kandidátem, jenž s kandidaturou souhlasil. Senátoři ho zvolili osmnácti hlasy, čtyři senátorské hlasy byly neplatné. Až z třetího kola voleb pak vzešla i studentská místopředsedkyně. Potřebnou nadpoloviční většinu, tedy třináct senátorských hlasů, získala Jana Křižanová (FTK), která se o tuto pozici ucházela s dosavadním studentským místopředsedou Michalem Nguyenem (FF).

Příští jednání AS UP se uskuteční 1. listopadu. Přehled usnesení zde. Více o AS UP zde.

Předsedkyně AS UP:

Doc. RNDr. Irena Smolová, Ph.D. (PřF UP, katedra geografie).

1. místopředseda AS UP:

Doc. Mgr. Jiří Langer, Ph.D. (PdF UP, Ústav speciálněpedagogických studií).

2. místopředsedkyně AS UP:

Mgr. Jana Křižanová (FTK UP, posluchačka doktorského studia Kinantropologie).

Netradičně – hudebním festivalem – začal akademický rok na právnické fakultě. Welcome party si nenechalo ujít na čtyři sta studentů práv. Akce byla prvním společným projektem fakulty s renomovanou advokátní kanceláří AK Císař, Češka, Smutný. Jejím uspořádáním začala být naplňována Dohoda o partnerství a vzájemné spolupráci, kterou oba subjekty podepsaly na začátku září.

Na Welcome party s podtitulem „Don't be afraid of music and law“ vystoupili skupiny jako je Noisy Pots nebo členové projektu Operave, který se vyznačuje kombinací operního zpěvu s moderními hudebními prvky. Cílem festivalu bylo mimo jiné ukázat, že klasická hudba má své místo i v moderních žánrech. Vystoupení provedla diváka základy vážné hudby i jejím pojetím v současné populární muzice.

„Tímto festivalem chceme podpořit nadané mladé právníky v objevování kultury a také jim ukázat, že v naší kanceláři mohou po studiích začít budovat perspektivní budoucnost. Stejně jako dnešní vystupující hledají nové způsoby v propojování hudebních žánrů, tak i my v naší kanceláři klademe důraz na nové dimenze řešení v oboru práva,“ řekl Jaromír Císař, společník advokátní kanceláře AK Císař, Češka, Smutný, který se festivalu osobně účastnil se svým asi dvacetičlenným týmem. „Je pro nás důležité spojovat se s mladými lidmi z oboru, kteří nad věcmi přemýšlejí otevřeně a ukázat jim, že v Praze je může čekat velmi zajímavá kariéra. Chtěli jsme také povzbudit posluchače práv do dalšího studia.“

Pozdravit studenty a setkat se se zástupci nového fakultního partnera přišel i Václav Stehlík, děkan PF UP. „Jsme velmi potěšeni úspěchem prvního ročníku akce, která se snad bude pravidelně opakovat. Festival přinesl studentům fakulty nejen kulturní zážitek, ale i příležitost k setkání se se spolužáky a s profesionály v oboru práva, což pro ně je zcela jistě v začátcích studia velmi inspirativní.“

Welcome party, která se konala na prostranství mezi budovami fakultami v neděli 17. září, přilákala například Pavlu Procházkovou, studentku 2. ročníku magisterského programu Právo a právní věda. „Přišla jsem hlavně ze zvědavosti. Vůbec jsem netušila, co od akce čekat. Velmi příjemně mě překvapila organizace a celý program. Dobře se tu bavím, díky za uspořádání,“ zhodnotila.

Právnická fakulta podepsala s AK Císař, Češka, Smutný Dohodu o partnerství a vzájemné spolupráci. Předmětem spolupráce budou například praxe a stáže, zapojení zaměstnanců partnera do výuky, studentských soutěží nebo podpora studentské projektové činnosti.

Asistence lidem se zdravotním postižením, záchrana památek či ohrožených zvířat nebo pomoc Ukrajině. Nejen těmto aktivitám se ve svém volném čase nezištně věnuje desítka studentů a zaměstnanců Univerzity Palackého, kteří za svou činnost pro druhé a pro své okolí získali letošní Cenu rektora pro dobrovolníky. Slavnostní předání cen bylo součástí festivalu MEET UP, kterým u příležitosti zahájení nového akademického roku ožilo olomoucké nábřeží Josefa Jařaba. 

„Těší mě, že je mezi námi tak velké množství lidí s velkým srdcem a chutí nezištně pomáhat druhým, lidí jako vy. Předat cenu sice mohu jen některým, ale rád bych zdůraznil, že si stejným způsobem cením úsilí vás všech. Za vaši skvělou a obětavou práci vám patří velký dík nejen můj, ale celé akademické obce naší univerzity,“ uvedl rektor UP Martin Procházka, který se na náplavce společně s Dominikem Voráčem, studentským členem Akademického senátu UP, a za průvodního slova prorektorky pro komunikaci a studentské záležitosti Andrey Hanáčkové ujal ocenění desítky vybraných dobrovolníků.

Cenu si mimo jiné převzala Klára Hamuľáková z právnické fakulty, která se dlouhodobě věnuje záchraně ohrožených a nemocných zvířat, Zdeněk Špíšek z přírodovědecké fakulty, který stojí za projektem Stromy pro Moravský kras, Lenka Vyhlídalová studující na cyrilometodějské teologické fakultě, která se kromě zapojení do řady různorodých projektů zaměřuje především na práci se seniory, pro něž připravuje aktivity a programy rozvíjející kognitivní funkce, nebo studentka filozofické fakulty Andrea Nováková, která je aktivní ve studentské organizaci AIESEC Olomouc, usiluje o propojení zahraničních kultur s českým prostředím a mimo jiné se podílí na pořádání Orientation Days pro studenty.

„Cena mě zahřála u srdíčka. Dobrovolnictví je pro mě smysluplným využitím volného času a dává mi mimo jiné také další pohled na svět a rozšiřuje mi obzory. Lidé na vozíku, kterým se věnuji, totiž vnímají svět úplně jinak a i třeba cesta na nákup, která je pro nás něčím normálním, pro ně může být plná různých překážek,“ řekla oceněná studentka přírodovědecké fakulty Nicole Nováková, která spolupracuje s olomouckou Maltézskou pomocí.

„K práci s lidmi se zdravotním znevýhodněním jsem se dostala vlastně omylem. Před časem mě zaujal program Maltézské pomoci Dopisování s vězni, ale měli tehdy již dost dobrovolníků. Nabídli mi tedy tuto oblast a já si řekla proč ne. To spektrum činností, které jako asistentka s klienty dělám, je poměrně široké, doprovázím je na nákupy, chodíme do kina, jezdíme na výlety, byli jsme i pod stanem,“ dodala dobrovolnice, která je i členkou studentského spolku UP Crowd, který popularizuje nejen přírodní vědy.

Mezi oceněnými byl také Vasyl Kapustej, student právnické fakulty, který od ruské invaze na Ukrajinu organizuje sbírky materiální pomoci pro civilní obyvatelstvo a jejich výtěžek také do své rodné země osobně několikrát zavezl. „Moc si ceny rektora vážím. Ale chtěl bych zdůraznit, že to není jen ocenění mě jako jednotlivce, ale celé naší fakulty, která mě v činnosti podporuje a podílí se na ní,“ řekl student s tím, že se více než cesty do válečné oblasti bojí blížících se státnic. „Nejblíže jsme byli asi 2,5 kilometru od Rusů, ale většinou nejezdíme takto blízko. Vždy mám doprovod ze strany ukrajinských vojáků, kteří vědí co a jak, takže se nebojím. Je to moje rodná země. Ukrajinu chci podporovat až do jejího vítězství,“ doplnil.

Na Cenu rektora pro dobrovolníky z řad studentů, zaměstnanců i absolventů univerzity, která se letos na univerzitě udělovala již posedmé, bylo nominováno celkem třicet osob. „Spektrum dobrovolnických činností, které se letos v nominacích objevily, bylo hodně široké. Těší nás, že dobrovolníci z Univerzity Palackého pomáhají v různých oblastech a využívají při tom i svou kvalifikaci a obor, kterému se na univerzitě věnují,“ podotkla Vladimíra Sedláčková, manažerka Dobrovolnického centra UP. To na univerzitě funguje již od roku 2016 a bylo prvním podobným centrem zřízeným při vysoké škole v České republice.

Dobrovolníci ceny převzali na pódiu festivalu MEET UP, který u příležitosti začátku nového akademického roku uspořádala Univerzita Palackého na olomoucké náplavce pojmenované po prvním polistopadovém rektorovi Josefu Jařabovi. Program během příjemného odpoledne nabídl prezentace studentských spolků a některých univerzitních pracovišť jako například Knihovny UP či Vydavatelství UP, projížďky na Ololodi či možnost vyzkoušení jízdy na paddleboardu, nechyběla hudební vystoupení, zájemci se také mohli vydat na prohlídku street artu v areálu kolejí. Vedle předávání dobrovolnických cen došlo i na další slavnostní okamžik – křest piva z Experimentálního pivovaru UP. Večer se pak program přesunul do blízkého hudebního klubu 15 Minut Music Club.

Laureáti Cen rektora pro dobrovolníky 2023:

Klára Hamuľáková, katedra soukromého práva a civilního procesu PF UP, oblast životní prostředí

Martin Fröhlich, student PF UP, oblast kultura

Helena Lorenc, studentka FF UP, oblast děti a mládež

Mikuláš Kostan, student FF UP, oblast sociální služby

Vasyl Kapustej, student PF UP, oblast sociální služby

Andrea Nováková, studentka FF UP, oblast podpora komunity

Nicole Nováková, studentka PřF UP, oblast sociální služby

Zdeněk Špíšek, katedra chemické biologie PřF UP, oblast životní prostředí

Šárka Vévodová, Ústav společenských a humanitních věd FZV UP, oblast děti a mládež

Lenka Vyhlídalová, studentka CMTF UP, oblast sociální služby

Univerzita Palackého se v pátek 22. září připojí k mezinárodnímu dni bez aut. Po úspěchu loňského prvního ročníku letos akce proběhne ve větším rozsahu. Na zaměstnance i studenty, kteří se v tento den dopraví na univerzitu pěšky, na kole nebo MHD, čekají soutěže, občerstvení nebo bezplatný cykloservis. Zastavit se mohou u stánků v parčíku za hlavní budovou PřF a na náměstí Republiky, kde UP spolupracuje s městem na celodenním programu.

Do dne, který má přimět k zamyšlení nad udržitelností dopravy a jejími dopady na zdraví a okolí, se aktivně zapojí i vedení univerzity. Na obou stáncích bude v době od 7 do 12 hodin pro všechny, kteří nechají auto doma, připraveno drobné občerstvení a káva. Kdo přijede na kole, bude moci využít bezplatný cykloservis. Účastníci se také budou moci zapojit do soutěží o balíčky kávy od Café Gape, slevové vouchery do Endorphin Republic či poukaz na 200 Kč do kavárny Pikola.

K udržitelné dopravě je možné využít i zvýhodněných služeb našich partnerů Nextbike a Eagle Scoots. V aplikaci Nextbike můžete v tento den využít kód DNESBEZAUT, který přinese 30 minut zdarma na každou jízdu (max. 20). Zároveň lze při registraci s e-mailem @upol.cz získat bonusový kredit 100 Kč.

Na náměstí Republiky spolupracuje UP s městem Olomouc na celodenním programu, který zahrnuje přednášky, koncerty či ukázku cargo kol. Podrobný program je k dispozici na webu města.

Mezinárodní den bez aut probíhá v rámci Evropského týdne mobility v Olomouci a Evropského týdne udržitelného rozvoje na UP.