Novinky: Univerzita - Aktuality PřF UP

Každý rok v České republice nově onemocní cukrovkou zhruba 60 tisíc lidí. Odhaduje se, že za dvacet let bude na světě zhruba 630 milionů diabetiků. V šesti letech vstoupilo autoimunitní onemocnění diabetes mellitus I. typu do života Lucii Bouškové. O tom, jak ji ovlivnilo a jak se vyrovnává se zdravotními překážkami a omezeními, bude studentka Pediatrického ošetřovatelství na FZV UP hovořit na Kongresu pediatrů a dětských sester – 41. dnech praktické a nemocniční pediatrie.

„Tahle nemoc je strašák do doby, než se s ní sžijete. Když to dokážete, zjistíte, že všechno se dá zvládnout. Samozřejmě mám lepší a horší dny. Někdy se cítím naštvaně, že tuhle nemoc mám, ale musím to přijmout jako část, která ke mně patří. Asi jsem radši, že se u mě cukrovka projevila v tak nízkém věku. Vlastně si ani nepamatuju život předtím, takže nemám s čím porovnávat. Myslím si, že pro teenagera by bylo horší se s tím sžít,“ uvedla Lucie Boušková.

Brněnská rodačka vychází každé ráno z domu s neoddělitelným parťákem – inzulinovou pumpou. Jelikož se technologie posouvají neustále dopředu, jsou i nynější inzulinové pumpy vylepšené tak, že když se hladina cukru v těle zvýší, úměrně se zvýší i dávka inzulínu. Při hypoglykémii se pumpa vypne. „Dříve jsem používala inzulinová pera, kdy bylo nutné aplikovat dávku každý večer a další dávky přímo k jídlu. Dá se říct, že mě cukrovka naučila v životě plánovat a organizovat,“ řekla Lucie Boušková.

Přestože byla v dětství často hospitalizovaná, na nemocniční prostředí nezanevřela. Naopak při volbě vysoké školy si uvědomila, že právě v nemocnici by v budoucnu ráda pracovala. „Vždy jsem chtěla pracovat s dětmi a odmalička mě to táhlo ke zdravotnictví, takže pediatrické ošetřovatelství byla jasná volba,“ vysvětlila Lucie Boušková, která zanedlouho uzavře (snad úspěšně) první ročník studia. „Samozřejmě jsem zpočátku měla strach, jestli zvládnu noční a dvanáctihodinové směny, které k práci zdravotní sestry patří. Upozornila mě na to i moje diabetoložka. Zatím jsem to na praxích zvládala bez problémů, jen musím myslet na pravidelný přísun jídla,“ popsala Lucie Boušková.

Diabetici mívají obecně problém s rychlou únavou a poklesem energie. „Snažím se poctivě dodržovat spánkový režim a dopřát si aspoň osm hodin spánku, jinak jsem přes den nesoustředěná a cítím se vyčerpaně. Náročnější jsou pro mě také přesuny mezi jednotlivými budovami, kde máme výuku. Pak není dostatek času na jídlo. Když někdo vynechá jeden oběd, nic se mu nestane, ale u mě je to horší, takže někdy musím doplňovat energii za pochodu,“ přiblížila Lucie Boušková.

Cukrovka možná Lucii zpomalila, rozhodně ji však nezastavila. Když už se nemůže věnovat sportovnímu aerobiku, chodí aspoň do posilovny a běhá. Ještě nepřestala snít o tom, že se v budoucnu postaví na start maratonu. A má i cestovatelskou touhu. „Já ráda cestuju, ale nemůžu nikam na delší dobu. Mám předepsané diabetické pomůcky, které jsou dávkované, navíc nemůžu nikam za teplem, protože inzulín se horkem kazí a pak by byl průšvih. Moc mě ale láká odjet do Thajska, ještě musím vymyslet, jak to zvládnout,“ prozradila s úsměvem Lucie Boušková.

Kongres pediatrů a dětských sester – 41. dny praktické a nemocniční pediatrie se uskuteční 23. a 24. května v olomouckém Clarion Congress Hotelu. Lucie Boušková vystoupí na akci v pátek 23. května. „Byla jsem oslovena jako garantka studijního programu Pediatrické ošetřovatelství, zda studentku na tuto akci uvolním z praktické výuky. Neváhala jsem ani minutu. Jsem velice potěšena zájmem Lucie Bouškové sdílet své zkušenosti s diabetem mellitus. Domnívám se, že její přístup ke vzdělání a vzdělávání ostatních by mohl být příkladem a motivací pro všechny studenty naší fakulty. Je potřeba mít na mysli, že zdravotnické obory provází celý profesní život kontinuální vzdělávání a že je vždy přínosem získávat nejaktuálnější poznatky a setkávat se s odborníky z praxe,“ shrnula Renata Hrubá, odborná asistentka ústavu ošetřovatelství a garantka Pediatrického ošetřovatelství na FZV UP.

Tým vědců z Přírodovědecké a Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci zahájil ve spolupráci s odborníky z Výzkumného ústavu veterinárního lékařství v Brně preklinickou studii zkoumající terapeutický potenciál nových platnatých komplexů v boji proti mnohočetnému myelomu, což je závažné a často nevyléčitelné nádorové onemocnění krve. Čtyřletý projekt si klade za cíl vyvinout účinnější a méně toxické možnosti léčby pro pacienty trpící mnohočetným myelomem.

Mnohočetný myelom je charakterizován nekontrolovanou proliferací plazmatických buněk v kostní dřeni. Tento zhoubný proces má za následek poškození kostí, anémii a dysfunkci ledvin. Současné léčebné metody jsou sice v některých případech účinné, často ale mají výrazné vedlejší účinky a vedou k rozvoji lékové rezistence. Vědci se proto snaží najít nové terapeutické strategie.

Výzkumný tým složený z odborníků z přírodovědecké a lékařské fakulty se zaměřil na syntézu a charakterizaci řady nekonvenčních platnatých komplexů, které v předběžných studiích in vitro prokázaly slibnou cytotoxickou a selektivní aktivitu proti myelomovým buňkám. Léky na bázi platiny mají v léčbě rakoviny dlouhou historii (např. cisplatina), ale jejich použití je často omezeno toxicitou a rezistencí. 

Výzkumníci na základě pilotních experimentů předpokládají, že jimi nově vyvinuté komplexy s modifikovanou strukturou se oproti konvenčním léčivům na bázi platiny budou vyznačovat vysokou antimyelomovou aktivitou i na pokročilých modelech studia antimyelomové aktivity (např. in vivo testování na myších modelech mnohočetného myelomu) a zároveň budou šetrné vůči buňkám zdravým.

Preklinické zkoumání zahrnuje komplexní in vitro a in vivo studie. In vitro experimenty posoudí schopnost komplexů indukovat apoptózu (programovanou buněčnou smrt) v myelomových buněčných liniích, vyhodnotí jejich vliv na progresi buněčného cyklu a analyzují jejich interakce s klíčovými molekulárními cíli. In vivo studie využijí zavedené zvířecí modely mnohočetného myelomu k vyhodnocení účinnosti komplexů při snižování nádorové zátěže a zlepšování míry přežití.

„Naším cílem je identifikovat jednoduché platnaté komplexy, které prokazují vyšší protimyelomovou aktivitu ve srovnání s existujícími léčbami, a zároveň minimalizovat toxicitu. Věříme, že tyto nové komplexy představují významný příslib pro zlepšení života pacientů s mnohočetným myelomem,“ uvedl hlavní řešitel projektu Pavel Štarha z katedry anorganické chemie.

Výzkumný projekt, který podpořila Agentura pro zdravotnický výzkum České republiky (AZV) spadající pod Ministerstvo zdravotnictví České republiky, představuje významný krok ve vývoji účinných terapií pro mnohočetný myelom. Výsledky této preklinické studie mohou následně posloužit jako základ pro budoucí klinické studie pro účinnější a tolerovatelnější možnost léčby pro pacienty bojující s tímto závažným onemocněním.

Ostravská sportoviště budou ve dnech 23.–27. června žít největší vysokoškolskou sportovní akcí u nás – Českými akademickými hrami. Nebude na nich chybět ani reprezentace Univerzity Palackého, která se pokusí navázat na úspěchy z dřívějších ročníků. Přispět k tomu mohou všichni studenti a studentky věnující se některému z dvaceti zařazených sportů. Přihlašování je již otevřené.

Na hrách se bude soutěžit v atletických a plaveckých disciplínách, také v aerobiku, frisbee, judu nebo třeba ve squashi, v kolektivních sportech jsou pak vypsány turnaje ve futsale, florbale, beach volejbale nebo házené. Sportovci a sportovkyně z UP se k účasti na Českých akademických hrách mohou přihlašovat do 8. června prostřednictvím garantů sportů, jejichž přehled najdou ZDE .

„Jako vítězové Českých akademických her z roku 2023 budeme chtít uspět co nejlépe i letos. Vyzýváme proto studenty a studentky ke sportovní reprezentaci UP, a to i ty, kteří nepatří do kategorie vrcholových sportovců. Všichni účastníci obdrží sportovní oblečení v barvách naší univerzity, pro medailisty pak máme jako poděkování připraveno jednorázové sportovní stipendium ve výši 3000, 2000 nebo 1000 korun podle umístění,“ motivuje studující k účasti na akci v dresu UP koordinátor sportovní reprezentace UP Vítězslav Prukner z katedry sportu FTK UP.

České akademické hry jsou největší sportovní událostí zaměřenou na studenty vysokých, případně vyšších odborných škol u nás. Pořádá je Česká asociace univerzitního sportu ve spolupráci s vybranou hostitelskou školou, respektive školami. Letošního 23. ročníku se ujala Ostravská univerzita společně s Vysokou školou báňskou – Technickou univerzitou Ostrava. Organizátoři očekávají, že se v pěti dnech do zápolení o titul akademický mistr / akademická mistryně ČR zapojí na 1700 sportovců.

„Je to už více než dvacet let, co naše město hostilo tuto krásnou sportovní akci naposledy. Nejen naše sportoviště, ale celá Ostrava se od té doby ohromně změnila a chtěl bych pozvat všechny studenty z českých, moravských a slezských univerzit – přijeďte, bude se vám tady líbit,“ zve Miroslav Pacut, předseda organizačního výboru za Ostravskou univerzitu.

Obecné propozice her a další informace jsou k dispozici na webu www.ceskeakademickehry.cz.

V loňském roce na Českých akademických hrách v Liberci se UP umístila na děleném 8. místě společně s Univerzitou J. E. Purkyně. Připomeňte si, kdo vloni bodoval, prostřednictvím tohoto článku. 

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy představuje úspěšné projekty z Operačního programu Jan Amos Komenský (OP JAK) formou putovní fotografické výstavy. První zastávkou je olomoucké Horní náměstí, kde si ji zájemci mohou prohlédnout do 25. května. Mezi vybranými projekty je i TECHSCALE – Technologie za hranicí nanosvěta, který vede fyzikální chemik Michal Otyepka z CATRIN Univerzity Palackého. Kromě vědeckých laboratoří výstava nahlíží rovněž do školních tříd.

„Jsem velmi rád, že TECHSCALE byl vybrán mezi prezentované projekty. Nápad představit alespoň některé z nich veřejnosti velmi oceňuji, proto jsme v CATRIN na přípravě výstavy s potěšením spolupracovali. Je důležité lidem objasňovat, jak fondy Evropské unie pomáhají proměňovat české vzdělávání a výzkum,“ uvedl Michal Otyepka.

OP JAK v současném programovém období od roku 2021 podpořil již 11 800 projektů za 67 miliard korun, které přispívají ke zkvalitnění vzdělávání a vytvářejí podmínky pro špičkový výzkum s mezinárodním přesahem.

TECHSCALE reaguje na společenské výzvy, jako jsou klimatické změny, energetická krize a potřeba zlepšit kvalitu života vývojem nové generace nanomateriálů pro aplikace v energetice, katalýze, senzingu, ale i teranostice. Součástí projektu je také posuzování společenských dopadů a přijetí nových technologií ze strany veřejnosti. Z toho důvodu se v řešitelském týmu propojují zástupci přírodních, sociálních a humanitních věd. V rámci Univerzity Palackého spolupracuje CATRIN  s odborníky z filozofické, lékařské i právnické fakulty, cyrilometodějské teologické fakulty a fakulty zdravotnických věd. Partnery jsou Univerzita Karlova a CEITEC – VUT.

Výstavní panely zachycují prostřednictvím fotografií další tři špičkové výzkumné projekty zabývající se excelentním výzkumem v regenerativní medicíně, modernizací vybavení pro výzkum a objevování i využitím moderních technologií pro výzkum mozku a zlepšení léčby duševních a neurologických onemocnění. Vzdělávací projekty ukazují příběhy, jak evropské fondy pomáhají rozvíjet talent, dovednosti i šance na lepší budoucnost. Návštěvníci uvidí moderní výuku tance, animace či projektové vyučování, vzdělávání v mateřských školách i podporu kariérního růstu žáků. Nechybí ani příklady z neformálního vzdělávání, jako je skautský program nebo doučování romských dětí.

Výstava Labyrint projektů OP JAK postupně zavítá po Olomouci do Brna, Karlových Varů a Liberce. Další informace o podpořených projektech jsou dostupné na webu Labyrintu projektů OP JAK, kde jsou připraveny i další články, rozhovory či videa o práci českých vědců a učitelů či zlepšení vzdělávacího prostředí pro žáky, studenty a mládež. Návštěvníci výstavy se mohou zapojit také do soutěže probíhající společně s výstavou.

Operační program Jan Amos Komenský (OP JAK) je víceletým tematickým programem v gesci Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, v jehož rámci je možné v programovém období 2021–2027 využít finanční prostředky ze strukturálních fondů Evropské unie. Celková finanční alokace je 84 miliard Kč, přičemž 41 miliard je určených na podporu výzkumu a vývoje, 17 miliard na podporu vysokých škol a 26 miliard na regionální školství.

Už za čtrnáct dní vypukne další ročník Olomouckého majálesu Univerzity Palackého, jehož tradiční součástí je i korunovace krále či královny. Pomyslnou vládu nad univerzitou a městem převezme letos z rukou písničkáře Michala Horáka kytarista, zpěvák, textař, spisovatel a frontman valašskomeziříčské skupiny Mňága a Žďorp Petr Fiala. Korunovace se uskuteční ve středu 14. května od 17 hodin na nádvoří univerzitní knihovny (Zbrojnice) za účasti nového rektora univerzity Michaela Kohajdy, zástupců města, Olomouckého kraje a akademického senátu.

„Jako každý super skromný člověk velice rád přijímám nejrůznější honosné majestáty a okázalé dary. Tudíž jsem vděčný i za toto kralování. Je to pecka,“ zhodnotil svou novou životní roli Petr Fiala, který zároveň s Mňágou a Žďorp na majálesu také od 21 hodin vystoupí. Fiala je mimo jiné bývalým studentem filmové vědy na olomoucké filozofické fakultě, byť svá studia kvůli muzice nakonec nedokončil. „Studoval jsem dálkově, postupem času z větší a větší dálky. Zkoušky ústní i písemné jsem na konci třeťáku sice vykonal úspěšně, ale ve čtvrťáku už jsem do školy nešel ani jednou. Díky koncertům, kterých bylo přibližně dvě stě do roka, se to už nedalo zvládat a škola tak nějak vyšuměla. Ale jsem opravdu rád, že jsem absolvoval aspoň ty tři roky. Vzpomínky už jen dobré,“ zavzpomínal na svá studia Fiala.

Pomyslné vlády nad univerzitou se v minulých letech ujali například David Koller, Marek Eben, Erika Stárková nebo Josef Jařab.

Tři majálesové dny – přes sto bodů programu

Letošní Olomoucký majáles UP se uskuteční od 13. do 15. května ve Zbrojnici, na Biskupském náměstí nebo v nově otevřeném Letňáku a kromě koncertů Mňágy a Žďorp, Skyline, Bert & Friends nebo Annet X nabídne návštěvníkům i desítky workshopů, soutěží, divadelních představení, přednášek nebo sportovních aktivit. „Program je vskutku nabitý, ale o to víc si na své přijdou malí i velcí návštěvníci. Chystáme akrobatické i světelné show, vědomostní kvízy včetně AZ kvízu s jeho moderátorem Alešem Zbořilem, lekce jógy a crossfitu, divadelní workshopy s Divadlem na cucky nebo s Moravských divadlem či gastro zónu plnou lokálních podniků,“ shrnul program Ondřej Martínek, vedoucí oddělení marketingu a hlavní koordinátor akce.

Program zahájí v úterý 13. května latinskoamerický den ve Zbrojnici a o dva dny později jej zakončí koncerty a silent disco v Letňáku. Olomoučané se mohou těšit také na hand made zónu a swap či na osmdesát interaktivních stánků, kde mohou soutěžit o ceny za více než padesát tisíc korun.

I letos bude veškerý majálesový program volně přístupný, výjimkou je hlavní hudební program se vstupným ve výši 200 korun. Podrobnosti a program jsou na www.olomouckymajales.cz.

Cenu za vynikající vědecké výsledky si z letošní výroční konference CATRIN odvezl chemik Aristeidis Bakandritsos, vedoucí výzkumné skupiny Magnetické nanostruktury. Ředitel CATRIN Pavel Banáš vůbec poprvé předal i Jan Belza Award for Inspiring Spirit, kterou získala výpočetní chemička Markéta Paloncýová z výzkumné skupiny Uhlíkové nanostruktury, biomolekuly a simulace.

Aristeidis Bakandritsos obdržel ocenění za dlouhodobý přínos ve vývoji nových materiálů pro ukládání energie, chemické a biomedicinské aplikace. V loňském roce měl klíčové výsledky při vývoji organických nanomateriálů vylepšujících vlastnosti lithiových baterií.

Oceněný vědec přiznal, že ho pocta překvapila i potěšila.  „Cena je výsledkem dlouhých hodin práce, kritických diskuzí i podpůrného prostředí, které CATRIN vytváří. Tedy prostředí, kde mají odvážné nápady prostor vyrůst v konkrétní výsledky. Velké díky patří také mé rodině, která mě na této cestě trpělivě podporuje a doprovází – právě díky nim je tahle cesta tak naplňující. Ocenění je pro mě nejen oslavou toho, co jsme už dokázali, ale i motivací pokračovat dál s novými nápady a ambiciózními cíli,“ uvedl Bakandritsos.

Za poctu poděkoval také vedení CATRIN, svému týmu i spolupracovníkům z tuzemska i zahraničí, kteří s ním výzkumnou cestu sdílí. „Je to cesta, která vyžaduje soustředění, odolnost, kreativní myšlení a spolupráci,“ doplnil.

Markéta Paloncýová obdržela ocenění Jana Belzy za vynikající vědecké výsledky ve výpočetní chemii, kde výjimečně a inspirativně propojuje teoretické modelování s experimentálními přístupy. Její práce přináší inovativní propojení fyzikální a výpočetní chemie s biochemií a materiálovými vědami, čímž významně přispívá k mezioborovému porozumění složitým chemickým a biologickým systémům. Ocenění rovněž odráží její významnou roli v podpoře diverzity a zapojení žen ve vědě, kde slouží jako inspirativní vzor pro mladé vědkyně napříč vědeckou komunitou.

Ocenění nese jméno loni zesnulého kolegy, jehož láska k vědě a nadšení pro výzkum byly a jsou pro mnohé kolegy inspirací. Předávání ceny se zúčastnila i jeho manželka Františka Belzová Konvalinková.

„Honza byl člověk, který ve mně zanechal silnou stopu a moc mi chybí. S Honzou se dobře povídalo, uměl aktivně naslouchat a skutečně se zajímal – o lidi, se kterými mluvil, o témata, o svět kolem nás. Ceny s jeho jménem si moc vážím, je pro mě však i velkým závazkem. Závazkem udržet a předávat vášeň a nadšení pro vědu, které budou hodné jeho jména,“ řekla Markéta Paloncýová.

Na výroční konferenci CATRIN byla již tradičně v centru pozornosti věda. Své výzkumy i aktuální výsledky prezentovali zástupci všech tří divizí CATRIN.

„Před třemi lety jsme zde slyšeli o výsledcích v jednotlivých oborech, až už šlo o materiálový výzkum, oblast biotechnologií nebo biomedicíny. Velmi mě těší, že ve většina letošních přednášek se tyto oblasti významně propojovaly. To je ostatně důvod, pro CATRIN vznikla,“ připomněl ředitel CATRIN Pavel Banáš.

Celkem 133 soutěžních prací bylo přihlášeno do Studentské vědecké soutěže O cenu děkana, kterou za podpory společností Teva Czech Industries a Tapi Czech Industries uspořádala přírodovědecká fakulta. Studenti před odbornou porotou prezentovali své práce z matematiky a informatiky, chemie, fyziky, biologie, ekologie a životního prostředí, didaktiky přírodovědných oborů, věd o Zemi, a to v bakalářské, magisterské a doktorské kategorii. Součástí soutěže byla i posterová sekce. Celkovou vítězkou se stala Věra Kafková s prací nazvanou Adventivní flóra širšího centra města Olomouce.

„Trošku jsem doufala, že se umístím na stupních vítězů, ale že se stanu celkovou vítězkou, tomu bych nevěřila. Ve své práci jsem se věnovala rozšíření nepůvodních a ohrožených druhů rostlin v širším centru města Olomouce. Chtěla bych touto cestou poděkovat svému školiteli dr. Hronešovi z katedry botaniky, bez něj by tato práce nevznikla,“ uvedla studentka oboru Biologie a ekologie Věra Kafková.

Nejpočetněji byly opět zastoupeny sekce Chemie a Biologie, ekologie a životní prostředí. „Porotci stáli před nelehkým úkolem vybrat vítěze, jelikož bylo skutečně mnoho kvalitních prací," sdělil proděkan pro studijní záležitosti Jan Říha.

Vítězi jednotlivých sekcí dvaadvacátého ročníku se stali: Filip Martiník za Matematiku a informatiku, Markéta Camfrlová za Chemii, Martin Dostál za Fyziku, Věra Kafková za Biologii, ekologii a životní prostředí, Nikolaus Gernot za Vědy o Zemi, Kateřina Machancová za Didaktiku přírodovědných oborů a Anežka Dostálová za Posterovou sekci.

Studentskou vědeckou soutěž O cenu děkana pořádá přírodovědecká fakulta v nynější podobě od roku 2007. Soutěžní klání navazuje na dlouholetou tradici tzv. SVOČ, studentské vědecké a odborné činnosti. Cílem soutěže je motivovat studenty k aktivní účasti ve vědě a výzkumu a k dalšímu působení v oblasti bádání a poznávání.

České vysoké školy podporují rozvoj ukrajinských studií, šíření povědomí o ukrajinské kultuře, jazyku a historii i vzájemné výměny odborníků a studentů. Spolupráce v těchto oblastech s Fondem prezidenta Ukrajiny pro podporu vzdělávání, vědy a sportu byla potvrzena během setkání první dámy Ukrajiny Oleny Zelenské s ministrem školství Mikulášem Bekem a představiteli čtyř škol, mezi kterými nechyběli ani zástupci Univerzity Palackého.

Rektor UP Michael Kohajda na setkání podepsal Letter of Intent. Tento dokument vyjadřuje záměr univerzity zahájit s Fondem prezidenta Ukrajiny diskuzi o užší spolupráci ve vzdělávání a výzkumu s cílem dosáhnout podpisu Memoranda o porozumění, které do budoucna vytvoří základní rámec takové spolupráce v rámci Globální koalice ukrajinských studií. 

Tato koalice spojuje centra ukrajinských studií ve světě a svými aktivitami podporuje rozvoj těchto studií, včetně krymskotatarských studií, a popularizuje ukrajinskou kulturu, jazyk a historii v zahraničí, mimo jiné jako protiváhu dezinformacím, které šíří ruská propaganda.

K záměru se připojila také Masarykova univerzita, představitelé Univerzity Karlovy a Univerzity Hradec Králové podepsali s Fondem prezidenta Ukrajiny memorandum a tyto školy se tak již staly členy zmíněné koalice.

Na Univerzitě Palackého aktuálně studuje 268 ukrajinských studentek a studentů, nejvíce z nich na filozofické a na přírodovědecké fakultě. Za poslední tři roky se tak jejich počet zdvojnásobil. „Už dnes je řada studentů a akademiků z Ukrajiny součástí naší univerzitní komunity a jejich zájem o působení na olomoucké akademické půdě sílí, za což jsme opravdu rádi. Bylo pro mě ctí a potěšením setkat se s první dámou válkou zkoušené země Olenou Zelenskou. Jsem hrdý, že patříme mezi univerzity, které Ukrajině od počátku pomáhají. Také v budoucnu chceme spolupracovat na rozvoji ukrajinských studií, přičemž hlavním partnerem bude za UP v tomto ohledu naše filozofická fakulta a její katedra slavistiky,“ podotkl rektor Michael Kohajda.

Setkání s první dámou Ukrajiny se z Univerzity Palackého zúčastnil také děkan Filozofické fakulty UP Jan Stejskal a Uljana Cholodová ze sekce ukrajinistiky katedry slavistiky FF UP.

Kdo nahradí v pozici děkana Fakulty tělesné kultury UP Michala Šafáře, jehož druhé funkční období se chýlí k závěru? O tom se rozhodne na začátku nového akademického roku. Kandidáty může akademická obec fakulty navrhovat již nyní, a sice do 29. května.

Písemné návrhy kandidátů mohou akademičtí pracovníci a studenti fakulty předkládat během května předsedovi volební komise, kterým byl zvolen Jiří Buben z katedry sportu. Po ověření všech zákonných náležitostí bude abecední seznam navržených kandidátů zveřejněn k 1. červenci.

Možnost diskuze s navrženými kandidáty budou mít zaměstnanci a studenti na veřejné prezentaci, která se uskuteční na začátku zimního semestru, v pondělí 22. září. Tři dny nato, na čtvrtek 25. září, je pak vyhlášeno volební zasedání Akademického senátu FTK UP, během kterého proběhne první, případně druhé a třetí kolo volby a po kterém by mělo být známo jméno nového děkana, respektive zvoleného kandidáta na děkana. Ten se po jmenování rektorem ujme vedení fakulty 9. února 2026.

Sportovní psycholog Michal Šafář z katedry společenských věd v kinantropologii, který je děkanem FTK UP nyní, stojí v čele fakulty od roku 2018, kdy vystřídal Zbyňka Svozila. V tehdejší volbě se o post děkana ucházeli dva kandidáti, o čtyři roky později neměl Michal Šafář protikandidáta.

Volbu kandidáta na funkci děkana FTK UP pro období 2026–2030 vyhlásil Akademický senát FTK UP na svém dubnovém zasedání, oficiální informace je k dispozici zde.

Kromě volby senátoři také mimo jiné schválili Plán realizace strategického záměru fakulty pro letošní rok a diskutovali se zástupci Správy kolejí a menz o možnosti prodeje občerstvení v neředínském areálu.

Ekologická úzkost, environmentální žal či solastalgie jsou pojmy, jimiž se ve své nové knize zabývají vědci z Filozofické fakulty Univerzity Palackého, Matěj Mičulka, posluchač doktorského studijního programu Klinická a pedagogická psychologie, a Martin Kupka, člen katedry psychologie. Jejich nedávno vydaná monografie s názvem Ekologická úzkost – obavy z proměn našeho světa je v České republice vůbec první publikací, která se danému tématu věnuje z odborného hlediska.

S každým dalším rokem a každou setinou stupně Celsia, která zvyšuje průměrnou teplotu naší planety, roste i hrozba klimatické změny pro naši společnost. Právě tomuto nesmírně aktuálnímu a dynamicky se rozvíjejícímu tématu, klimatické krizi a obavami z ní, se věnuje nová monografie Ekologická úzkost – obavy z proměn našeho světa.

„Vychází z mé diplomové práce, kterou jsem napsal pod vedením doktora Martina Kupky během magisterského studia. Obsahuje rozsáhlou rešerši pojmů a zároveň se věnuje i rozdílům mezi těmito pojmy. Zabývá se také souvisejícími psychologickými aspekty. Najdete v ní i komentáře k různým psychoterapeutickým přístupům,“ uvedl k obsahu nové monografie Matěj Mičulka. Doplnil, že v závěrečné části knihy představil i magisterský výzkum.  

„Jde o jednu z prvních psychologických studií, která byla na téma ekologická úzkost v České republice provedena. Mého výzkumu se zúčastnilo téměř čtyři sta respondentů. Výsledky šetření ukázaly, že je ekologická úzkost mezi odpovídajícími celkově nízká. Nejvíce jsou však ohroženy ženy, dále bezdětní lidé a lidé mladší pětatřiceti let. Ohroženi jsou také jedinci, kteří mají osobnostní dispozice zažívat silnou úzkost, dále ti, kteří mají menší pocit smyslu života a často v životě necítí naději. Chci však zdůraznit, že soubor, s nímž jsem pracoval, nebyl reprezentativní, tedy nelze sesbíraná data v tuto chvíli plnohodnotně aplikovat na celou českou společnost. I tak jsem ale získal cenné indicie, z nichž dnes čerpám v dalším výzkumu.“

Tématu ekologické úzkosti se v českém mediálním prostoru doposud věnovali například Zdeňka Voštová, Jitka Holasová, Jan Krajhanzl či Bohuslav Binka. Přestože existují takto zaměřené publikace, například Klimasmutek od Jitky Holasové či do češtiny přeložená Aktivní naděje od Joanny Macyové a Chrise Johnstonena nebo Průvodce klimatickou úzkostí od Sarah Jaquette Rayové, nová monografie s názvem Ekologická úzkost – obavy z proměn našeho světa je podle Matěje Mičulky v České republice vůbec první, která se daným tématem zabývá z odborného hlediska. Nabízí souhrn dosavadního psychologického bádání v souvislosti s úzkostí z klimatických změn a tento fenomén představuje v kontextu dalších psychologických konceptů a teorií. A komu je kniha určena? Podle autorů má dílo potenciál najít své čtenáře nejen mezi psychology, sociology či filozofy, ale i mezi všemi zástupci oborů, jež se problematice klimatu věnují. Rovněž může oslovit i laické publikum, které zajímá výzkumný pohled psychologie na téma klimatické úzkosti.

Letošní zimu v Česku nepřežila téměř čtvrtina včelstev, což je doposud nejhorší výsledek za posledních dvanáct let. Mimořádné kolapsy včelstev podle vědců souvisejí zejména s nebezpečnou varoózou, která nabrala na síle nezvykle brzy kvůli loňskému teplému jaru. Největší ztráty po zimě zaznamenali včelaři v Praze, Libereckém a Ústeckém kraji. Do mezinárodního projektu COLOSS: Monitoringu úspěšnosti zimování včelstev se letos v Česku přihlásilo více než 9000 respondentů z řad včelařů. Česká republika se tak zařadila mezi země s nejvyšší mírou účasti chovatelů v rámci celého projektu. 

„Letošní data hovořící o úhynu zhruba 26 procent včelstev jsou v porovnání s předchozími roky opravdu extrémní. V Česku bylo na začátku loňského září registrováno 644 847 včelstev. Pokud tedy přepočteme zjištěné úhyny na absolutní čísla, tak u nás poslední zimu nepřežilo více než 160 000 z nich,“ komentoval výsledky monitoringu zimování včelstev Jiří Danihlík z katedry biochemie přírodovědecké fakulty, který spolu s kolegy úhyny včelstev v ČR monitoruje.

Předchozí zima 2023/2024 byla pro tuzemské včelaře mnohem přívětivější, zaznamenán byl úhyn 12,2 procenta včel. Přestože se období větších a menších úhynů pravidelně střídají, letošní údaje se tomuto dlouhodobému trendu podle Jiřího Danihlíka vymykají. Tuzemské chovy včel v zimě decimovala opět hlavně varroóza, která kvůli extrémně teplému jaru nabrala na intenzitě přibližně o tři týdny dříve než v předchozích letech. Teplé jarní počasí roku 2024 totiž umožnilo tomuto obávanému roztoči a přidruženým virózám dřívější rozvoj, což mělo za následek oslabení včelstev. 

Včelaři se loni v červenci potýkali také s neobvykle intenzivní melecitózní snůškou medu, což komplikovalo ošetřování včelstev proti varroóze. „Melecitózní neboli „cementový“ med je extrémně tuhý med, který musí včelaři co nejdříve vytočit a zpracovat, jinak zůstane v plástech a zkomplikuje včelstvu přezimování. Nebývalou produkci cementového medu loni způsobila kombinace vlhké zimy a teplého jara,“ vysvětlil Jiří Danihlík.

Do letošního sběru dat se díky aktivní podpoře Českého svazu včelařů a Pracovní společnosti nástavkových včelařů zapojilo více než 9 000 včelařů, informace tak vědci získali od zhruba 12 procent tuzemských chovatelů včel z celé České republiky. „Největší úhyny zaznamenali včelaři v Praze a Libereckém kraji, kde nepřežila přibližně třetina včelstev. Úplně nejhorší situace je v okrese Česká Lípa, včelaři tam přišli o polovinu včelstev,“ uvedl Jan Brus z katedry geoinformatiky přírodovědecké fakulty, který má v projektu COLOSS na starost zpracování geografických dat. Mezinárodní srovnání úhynů včelstev zatím vědci nemají k dispozici. Na základě zkušenosti z minulých let však předpokládají, že situace po zimě bude zejména v okolních zemích obdobná.

Aktuální úhyny včelstev podle vědců odrážejí měnící se přírodní podmínky. Zimy jsou v Česku v posledních letech mírné a teplé jarní počasí nastupuje mnohem dříve. Odborníci proto budou muset aktualizovat stávající strategie včelařské praxe a vytvořit nové metodiky pro prevenci a zvládání chorob včelstev. „Přestože mnozí včelaři přišli o většinu nebo veškerá svá včelstva, situace neplatí pro všechny chovatele. Budeme proto pečlivě analyzovat strategie úspěšných včelařů, kteří se dokážou na měnící podmínky adaptovat. Navrhneme poté nové včelařské postupy, což bude vyžadovat spolupráci napříč včelařskou komunitou,“ dodal Jan Brus.

Se začátkem května odstartovala nová soutěžní výzva, kterou chce Fakultní nemocnice Olomouc společně s Lázněmi Slatinice motivovat veřejnost k pohybu a aktivnímu životu. Středem pozornosti jsou mlýny: účastníci mohou až do konce září navštěvovat místa spojená s mletím, šrotováním či zpracováním mouky a sdílet z nich fotky s možností vyhrát víkendový lázeňský pobyt.

„Po studánkách, rozhlednách, poutních místech a loňských slavných rodácích jsme letos zvolili mlýny, téma, které v sobě spojuje romantiku, historii i technickou zajímavost. Chceme přitom, aby si lidé všímali i méně známých koutů své krajiny a měli důvod vyrazit ven, ať už pěšky nebo na kole,“ uvedla přednostka pořádající Kliniky tělovýchovného lékařství a kardiovaskulární rehabilitace LF UP a FNOL Eliška Sovová.

Zapojit se do výzvy je jednoduché: stačí během jarních a letních výletů zamířit k mlýnům či na místa, kde mlýny fungovaly, pořídit tam fotografii a tu s krátkým popisem a hashtagem #PoMlynskeCeste  sdílet ve skupině Po mlýnské cestě na Facebooku. Platí, že čím více míst účastníci navštíví, tím větší mají šanci vyhrát hlavní cenu, víkendový pobyt v Lázních Slatinice. Odměny ale čekají i na další aktivní účastníky.

K jednomu místu pořadatelé lákají v rámci tzv. slatinické výzvy, a sice k historickému, stále funkčnímu mlýnu Malitas na okraji lázeňské obce. Za fotku u tohoto mlýna se slatinickými lázeňskými oplatkami je možné získat speciální balíček věnovaný lázněmi.

Další podrobnosti k výzvě jsou k dispozici zde.

S rodiči sdílí emoce, které přicházejí ve chvíli, kdy od lékaře uslyší, že jejich dítě má závažnou diagnózu. Metodicky a profesně vede ty, kteří s takovou rodinou teprve začínají pracovat. Učí vysokoškoláky zvládat krizové situace a pomáhat tam, kde už často pomoci není. Její příběh je silným svědectvím o lidskosti, odvaze a profesi, o které se příliš nemluví. Petra Hájková je spoluzakladatelkou a hlavní metodičkou Centra provázení a koordinátorkou a krizovou interventkou ve Společnosti pro mukopolysacharidosu (MPS), kde se dvacet let věnuje práci s rodinami dětí se vzácným onemocněním.

Petra Hájková se zaměřuje na práci v zátěžových situacích a na komunikaci se zdravotnickým i sociálním personálem. Jako odborná asistentka přednáší na Ústavu speciálněpedagogických studií Pdf UP.

Jak vzpomínáte na první setkání s MPS před 20 lety?

Byl to moment, kdy profesor Michalík (speciální pedagog, vysokoškolský učitel a odborník na inkluzivní vzdělávání a podporu rodin dětí s postižením, proděkan na PdF UP, pozn. red) rozrazil dveře v učebně a hledal asistenty na Národní setkání rodin Společnosti pro MPS. Nechtěl odejít z místnosti, dokud se někdo nepřihlásí. No a já, jako hodná holka, jsem samozřejmě zvedla ruku... Tehdy jsem netušila, co je to za nemoc, že vůbec existuje, jaký má průběh a že je smrtelná. Poprvé to bylo v Luhačovicích, odkud pocházím. Jako asistentka jsem tam poznala mého současného kolegu na univerzitě Davida Phama, tehdy mu bylo 6 let. Na setkání byl se svým bratrem Dominikem. Oba s diagnózou MPS IV. Tam se začal utvářet náš společný příběh, kdy se vzájemně obohacujeme a ovlivňujeme. Nezůstali jsme totiž v roli asistenta a klienta, to už dávno neplatí, ale stali se z nás životní přátelé. Trávíme spolu spoustu času, dostala jsem díky MPS a setkáním takový výjimečný bonus do života.

Co vlastně tehdy rozhodlo, že budete pomáhat právě těmto rodinám?

Na začátku pro mě byla důležitá paní Šikulová. Její Pepan byl již v pokročilém stádiu nemoci, měl MPS dvojku a já si ho pamatuji nejdříve jako dítě, které běhá a raduje se ze života. Potom už neběhal, seděl ve velkém kočáře, který byl později ještě větší. Vedle nich vždy obří pes – doga Cézar. Byli nepřehlédnutelní. Uvědomuji se, že jsem do té doby měla šťastný a bezstarostný život. Měli jsme pár spolužáků, kteří měli třeba nějaké fyzické postižení, nebo jsme měli sousedku s epilepsií, ale netušila jsem, že existují nemoci, kdy se dítě narodí zdravé a potom dostane takto život limitující diagnózu. A tehdy mě to asi vyděsilo, že něco takového na světě je a zároveň mě to vlastně přitahovalo. Byla to ohromná výzva! To byl asi ten moment, kdy jsem chtěla dělat něco víc než jezdit jako asistentka. Jenže jsem nevěděla, jak to udělat. Byl tam pouze profesor Michalík, tehdy obávaný vyučující… Nevěděla jsem, jestli si ho vůbec můžu dovolit oslovit s tím, jak se to vlastně dělá.

Jaké jste měla plány, když jste začala studovat na Pedagogické fakultě UP?

V té době jsem profesně směřovala k bezdomovcům, dělala jsem s nimi divadlo v Praze a Otrokovicích a brigádničila v masně. A když jsem šla za panem profesorem, tak mi řekl pro mě strašně cizí slovo – fundraising – získávání finančních prostředků pro organizaci. Vůbec jsem nevěděla, jak to funguje a že je za tím taková mravenčí práce. Tak jsem se přihlásila na první kurzy na toto téma. A to byl tehdy fakt punk! Pamatuji si, jak jsem jela na první seminář. Byla jsem batikované, zrzavé dítě s barevným provázkem v hlavě. Boty jsem nosila jenom ze společenských důvodů. No a tam lidé v oblecích s kufříky a kůžemi kolem kapucí. Já přijela v zimním svetru, neměla jsem ani tužku a papír. Oni vytáhli laptopy, to jsem ani nevěděla, že něco takového existuje. Taky na mě hodně čuměli... Později jsem se učila, jak napsat projekt, jak vypadá žádost, na jaká slova se tam „hraje“ a spoustu dalšího. Když to teď přeženu – množství peněz od sponzorů záleželo na tom, jak dobře prodáš životní tragédii, protože to lidi táhne a více pomáhají, když zjistí, že se jich to může jednou taky týkat.

Jenže u získávání peněz na chod organizace jste nezůstala. Zaměřila jste se na komunikaci s rodinami a chtěla jste s nimi být více v kontaktu.

Postupně jsem zjišťovala, co rodiny opravdu potřebují, a plynulo to nějak automaticky. Doplnila jsem si vzdělání – výcvik v krizové intervenci, v zátěžových situacích. Najednou dostanete úplně jiné karty, se kterými hraješ. Měla jsem obrovskou výhodu, že jsem studovala dramaterapii, kde jsme měli hodně praxe. Naučilo nás to nebát se vstupovat do opravdu těžkých komunikací. Zpětně to vidím i na mých studentech, někteří se toho strašně bojí. Vždycky je jednodušší přejít na druhou stranu ulice a zamávat, než se konfrontovat s něčím, co nás svým způsobem ohrožuje. Rodiny se závažnou diagnózou se najednou stávají nějakým způsobem jinými, divnými, odlišnými, protože totálně přizpůsobují své životy nemocným dětem.

Bylo vám těch rodin líto? Jaká emoce převažovala?

Lítost tam úplně nebyla. Velkou roli sehrál jeden moment na národním setkání. Pamatuji si místnost, kde po večeři začal takový běžný ruch, asistenti se mísili s rodinami, povídalo se. No a já nikdy nezažila v jeden okamžik na jednom místě tolik lásky, podpory, sounáležitosti. Přitom tam vlastně bylo tolik bolesti, protože každý věděl, proč tam je. Špatně se to popisuje, ale byla to ohromná síla. Takže já více než lítost cítila, že když oni jsou tak silní, tak já jim chci k té síle ještě více pomáhat. Aby měli všechno, co potřebují na tu šílenou cestu se smrtelně nemocným dítětem – pomůcky, nástroje a metody, jak to zvládnout. Říkala jsem si, co mohu pokazit, když mají takový osud? Využiji svoji profesi a budu našlapovat opatrně. I kdybych na začátek v té místnosti jen vyvětrala a přinesla tam lepší vzduch.

V roce 2015 jste s profesorem Janem Michalíkem založili Centrum provázení. Jedná se o průlomovou službu, která v systému českého zdravotnictví zásadně chyběla. Byl to tehdy odvážný krok?

Profesor Michalík mě během studia hodně ovlivnil jako odborník, který je na jedné straně naprostý profesionál, umí vést lidi, komunikovat s úřady, předávat informace. A dokáže být i tvrdý, drsný a nesmlouvavý. Ale zároveň ho vmůžete vidět z té druhé stránky, v roli táty, jak se baví s rodinami, dětmi, snaží se být vstřícný. Docela se doplňujeme, protože zatímco on stojí pevnýma nohama na zemi, já kolem něj mohu stále „poletovat“ s barevnými šátky nad hlavou. No a tehdy mi dávalo velký smysl pustit se do založení centra, které bude rodinám pomáhat hned po sdělení diagnózy v nemocnicích. Měli jsme to takříkajíc „rozdělené“. On vyřizoval vše kolem definice a ukotvení této služby v České republice. Zásadní byla jednání se zdravotními pojišťovnami a ministerstvem. Já jsem s kolegyní Pavlínou Dupalovou působila jako „voják v první linii“, kterého musí zdravotníci (tehdy ve VFN Praha) přijmout. Nutno říct, že byl u toho s námi i profesor Jiří Zeman, který je uznávaným vědcem a špičkovým pediatrem a věnuje se dědičným metabolickým onemocněním ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze. Šlo o skvělé načasování všeho kolem. Nadace Sirius vyhlásila novou výzvu, my jsme do ní šli a ono to klaplo.

Jak se vám dařilo přesvědčit lékaře a další personál v dětské nemocnici, že je to důležité?

Začátky nebyly lehké, protože do té doby s námi systém nepočítal. Ale měli jsme velkou výhodu, že jsme byli u profesora Zemana. On tehdy řekl jednu důležitou větu, že potřebuje do týmu dostat někoho, kdo začne pracovat s rodinou hned po sdělení závažné diagnózy. Někoho, kdo převezme brečící maminku z ordinace poté, co jí lékař řekne, že její dítě bude mít odlišný život nebo život limitující diagnózu. Protože on to jako lékař v jeden den třeba říká třem rodinám a nemá kapacitu, ani čas se jim věnovat delší dobu. No a tak nastupuje Centrum provázení, které přebírá a posunuje komunikaci s rodinou. Jsem moc ráda, že je centrum již v šesti nemocnicích, každé vlastně funguje a vyvíjí se trošinku jiným způsobem. Má jinou skladbu pacientů, navazují na ně podpůrné organizace, které provázejí rodiny dál v místě bydliště. Jsem ráda, že jsem si prošla „učňovská léta“ na pediatrii VFN v Praze. Vše se mi poté stokrát vrátilo, když jsem jako metodička celostátní sítě zaváděla naše „know-how“ v dalších nemocnicích.

Jaké to je stát vedle rodiče, který ví, že mu umře dítě?

Vlastně... není to těžké, když víte, že tam být umíte. V tu chvíli tam nechce stát nikdo. Ani ten rodič. Ani nikdo kolem. Je to proti řádu světa. Najednou vám dojde, že ten slib – narodit se, žít, zestárnout – prostě není pravda. A ta bolest není jen z budoucí ztráty dítěte, ale i z toho, co všechno už nebude: „Už nebudu babička. Nezdědí moje svatební šaty. Nepojedeme spolu do Paříže.“ Jako průvodce mohu nabídnout podporu a to, že tam jsem s nimi. Říkám, že musím surfovat s tou rodinou na jedné vlně. Ne před nimi. Ne za nimi. Nezavazet a stát vedle nich. Spadneme spolu, dojedeme spolu. Jen tak se to dá zvládnout.

To jsou věci, které se člověku určitě dostanou pod kůži…

Ano. Dopoledne jsem seděla s rodinami, kterým byla léčba odebraná. A odpoledne jsem zažívala naději, kdy přicházela nová rodina a zahajovali léčbu. To jsou obrovské výkyvy emocí. Nikdy nevíte, jak dítě na léčbu zareaguje, a to je spíš na odborníky a lékaře. Ale pro nás, pro ty, co s rodinami jsou, je to náročné profesně i lidsky. Myslím, že tehdy jsem se poprvé opravdu naštvala. Na diagnózu MPS. Poprvé jsem se dotkla té věty: „Když není naděje, zůstává láska.”

Jakou vlastnost a dovednost by měl mít ten, kdo pracuje v Centru provázení? Samozřejmě musí mít vzdělání, ale také asi něco navíc...

Nováček by měl již během zkušební doby poznat, jestli mu tento styl práce sedí. Protože my často jdeme do té krize, do toho velkého energetického boomu, kdy to prožíváte s rodiči. Když křičí, křičíš s nimi, když potřebují mlčet, odstoupíš… A pokud je vám v tom taky úzko, budí vás to ze spaní, nedělá vám dobře ten adrenalin, tak to není nic pro vás. A musíte si nalít čistého vína a rozhodnout se. Já jsem v tomhle mumraji ráda, umím se dobře orientovat a vyhodnotit akutní situaci, která je mnohdy nepřehledná. Pokud jde třeba o záchranu života na ARO, je to nesmírně důležité. Rodiče jsou často v takovém šoku, že nevnímají, co se kolem nich děje. A vy je pomáháte zastabilizovat, aby se dokázali rozhodovat a rozhodli dobře. Četla jsem v knize Letecký motor ve dřezu aneb rozhovory o umírání větu, že v doprovázení rodin s těžkou diagnózou nabízíte možnosti. To znamená, že otevřete okno a ukážete výhled, ale ve výhledu nezacláníte.

Chtěla jste někdy utéct, opustit tu profesi a dělat něco jiného? Být třeba v té masně u táty, který je řezníkem?

Utéct jsem nikdy nechtěla. Když je toho moc, říkám, že mám plné uši a že se mi tam prostě další příběh nemůže vlézt. Protože je to tak strašně silné, jedinečné. Já nevím, kdo to vymýšlí, komu se narodí nebo nenarodí dítě se závažnou diagnózou, já nikdy nepotkala rodinu, kde bych si řekla „Jo, vy jste si to zasloužili. Jste nějací!“ Ono se to prostě děje dobrým a hodným lidem. Rodičům, kteří měli úplně jiné plány. Ta lidskost vás může ochromit, ale zároveň dodat sílu. A musíte mít dobrý tým, kolegyni, kolegu, který na vás nemluví, když si dopoledne v pracovní době lehnete na gauč, usnete. On vás přikryje dekou, protože provázení předtím bylo náročné. Víte, že jak otevřete oči, jdete dál… Moje důležitá výhoda je můj osobní šťastný život, kdy vím, že moje dítě a naše rodina tohle nyní nemusí prožívat a že máme štěstí.

Jak jste si nastavila hranice, abyste vůbec mohla dál pomáhat?

Myslím, že práci si nosím domů pořád a nikdy tomu nebude jinak… Rodiny, které potkám, se mnou v myšlenkách jdou dál, ale nejsou rušivé. Neděsí mě a nepřebírají si prostor, který jim sama nechci dát. Když je to pro mě emočně náročné na místě a potřebuji se soustředit, začala jsem si emoce vizualizovat do barev. A ty pak v sobě jakoby uzavřu a později, kdy mám prostor jen pro sebe a mé prožívání, tak se jich „zbavuji“. Funguje mi nejlépe voda, horká vana, sprcha, bazén. Miluji vodu. Pomáhá mi to. Také pomáhá tým a podpora uvnitř, sdílení, supervize, terapie a lidi, co mám kolem sebe doma. A často brečím – je to skvělý čistící ventil.

Mluvíte s obrovským nadhledem a citem. Ale i vás potkalo neštěstí, když se v době screeningu ukázalo, že vaše druhá nenarozená dcera má Downův syndrom. A najednou jste s manželem stáli před rozhodnutím, zda pokračovat v těhotenství.

Já jsem se bála, že nejsem dost silná. Ne pro život s ní, ale pro to, abych ji nechala na tomto světě, který jí nebude dost dobrý. Abych věřila službám, že o ni bude dobře postaráno, až tady prostě nebudu. To ze mě mluvil hodně speckař, a ne máma. Jako mámě se mi honily v hlavě tisíce otázek a myšlenek. Měla jsem i pocity, že když uvažuji o ukončení těhotenství, zrazuji celou svoji profesi, všechny mámy a rodiny, které jsem provázela, že najednou nejsem tak statečná, jako byly ony…Nevěřila bych, že to někdy řeknu, ale když nám při dalším ultrazvuku lékař řekl, že jí přestalo bít srdce, moc se nám ulevilo… Dostali jsme dar, že nemusíme rozhodovat. Byť to zní dost alibisticky. Zároveň jsme prožívali obrovskou ztrátu. Zůstalo nám věčné „co by, kdyby“. Později jsem si uvědomila, jak to musí bolet ty, kteří své dítě skutečně drželi v náručí, pečovali, nespali, bojovali o každou minutu navíc a pak o něj přišli. Tohle uvědomění jsem si nepřála…Chtěla jsem jen tušit, jak těžké to je, a ne to žít…

Co byste chtěla ve své profesi dělat dál? Máte nějakou vizi?

Teď se postupně vracím zpět z rodičovské dovolené a dál bych chtěla pokračovat v podpoře rodin dětí se závažnou diagnózou, systémovou podporou, přednášení a výukou, protože mám velké štěstí i na studenty a moc mě to s nimi baví a obohacuje. Zajímá mě problematika, kterou, pokud vím, poprvé tak u nás definoval profesor Michalík: Dítě jako rukojmí… To se týká i našich dětí, nemluví a neumí si říct, jestli se k nim chovají dobře lidi ve zdravotnictví, sociálních službách, školství. Jestli jim dobře utírají zadek, dobře polohují nebo jestli jim vytrhnou zuby moc brzo jenom proto, že je to jednodušší. Chtěla bych se věnovat kvalitě jejich života. A do budoucna mě lákají i senioři. Takový protipól a ten slíbený konec, který má být a je v řádu světa.

A co přejete Společnosti pro MPS?

Dalších třicet let dobrého fungování. Dárce. Bezbariérové hotely s deseti pokoji. Rodiče, kteří vědí, že jsou přínosem. Přála bych jí dobré lidi kolem. A nejvíc? Aby diagnóza MPS a jí podobné vůbec neexistovaly. Abychom my jako pomáhající profese vůbec nemusely existovat.

Pětadvacátý International Teaching Week (ITW) na Fakultě tělesné kultury UP se houpal v tanečních rytmech. Během především praktických lekcí si studenti mohli pod vedením zahraničních i domácích lektorů vyzkoušet latinu, irské či chorvatské lidové tance, street dance nebo absolvovat taneční hodiny zaměřené na sebepoznání.

„Chtěli jsme studentům nabídnout co nejširší paletu tanečních stylů i přístupů, neopomněli jsme ale ani akademický přístup k tanci, proto byly do programu zařazeny také teoretické přednášky. O některých hostech jsme měli jasnou představu už z dřívějška, jako třeba o Sašovi Jovanovićovi z Banja Luky, jehož workshopy měly před časem velký ohlas. Další jsme oslovovali na našich partnerských institucích a na základě doporučení,“ uvedl proděkan pro zahraničí Michal Kudláček.

Účastníky lekcí během týdne roztančilo jedenáct lektorek a lektorů, například z Kanady, Rumunska či Španělska. Nechyběla mezi nimi ani Shira Robbins z izraelské Levinsky-Wingate Academic College, která za taneční týden na fakultě tak trochu může. „Byla hostem ITW již v roce 2022 a její náboj a přístup k tanci tehdy byly pro nás natolik inspirující, že jsme začali myšlenku International Dancing Weeku (IDW) aktivně rozvíjet. Kvůli organizační náročnosti ale nápad potřeboval ještě uzrát,“ dodala Markéta Kudláčková z pořádajícího oddělení pro zahraniční spolupráci.

Připravený program se setkal s velkým zájmem studentů i zaměstnanců, a to nejen z FTK, ale i dalších součástí univerzity. Studenti taneční specializace dokonce Janitu Frantsi z kanadské University of Alberta, která si pro ně připravila představení svého tanečně výzkumného projektu, požádali o extra workshop.

„Oceňuji možnost nejen si vyzkoušet nové taneční styly, ale také nasát atmosféru a kulturu, kterou k nám zahraniční odborníci přinesli. Absolvovala jsem lekce irských tanců, contemporary, life dance a salsy a všechny jsem si moc užila. Bylo skvělé vyzkoušet si něco nového a doufám, že se podobná příležitost v budoucnu ještě naskytne,“ chválila studentka rekreologie Kateřina Jenisová.

Pořadatelé možnost dalšího podobně zaměřeného týdne nevylučují. „Velký zájem nás vede k myšlence, že IDW nemůže být jednorázovou akcí, a budeme přemýšlet o jejím zopakování. I zahraniční vyučující byli nadšení a několikrát nám opakovali, že takováto pouze na tanec zaměřená akce je v Evropě ojedinělá, a byli nadšení, že se jí mohli zúčastnit a také se potkat a debatovat s českými kolegy z jejich oborů a specializací,“ doplnila Jitka Martincová.

International Teaching Week na FTK je výuková akce s mezinárodním přesahem s nejdelší tradicí na UP. Týden s rozšířenou výukou angličtiny a s účastí zahraničních lektorů pořádá fakulta vždy jednou za semestru již od roku 2012. Za tu dobu už na půdě fakulty vedli praktické i teoretické lekce hosté z takřka celého světa. Více o ITW zde.

Více než stovku prezentací vyslechly hodnoticí komise během 57. ročníku konference studentských vědeckých prací na Lékařské fakultě UP. Své výzkumy napříč lékařskými obory představili nejen studenti Všeobecného a Zubního lékařství, ale i posluchači anglického programu General Medicine.

Pětice konferenčních sekcí nabídla opravdu pestrou paletu témat. Hovořilo se mimo jiné o léčbě nádorových onemocnění či kvalitě života onkologických pacientů, o využívání nanotechnologií, umělé inteligence či 3D tisku v medicíně, o funkci dýchacích svalů v souvislosti s hodnotou krevního tlaku, o paliativní péči nebo třeba o environmentálních příčinách duševních poruch.

„Pevně věřím, že jste si konferenci užili. Přece jen je prezentace vaší odborné činnosti jiná zkušenost než klasická zkouška. Je to něco, do čeho podle mě dáváte více svého srdce, protože prezentujete něco, co jste dělali navíc při nelehkém studiu, co vás bavilo a co chcete vysvětlit ostatním. Přeji vám, ať svoje témata dále rozvíjíte, a už teď ve vás vidím řadu nových a opravdu skvělých odborných asistentů, docentů a profesorů. Jste skvělí a moc vám za to děkuji,“ chválil studenty před vyhlášením nejlepších prací (viz přehled níže) děkan LF UP Milan Kolář.

„Vůbec jsem členkám a členům komisí v jednotlivých sekcích nezáviděla. Všechny práce byly skvělé a vybrat tři nejlepší byl opravdu nadlidský výkon,“ dodala proděkanka Hana Kolářová. Autoři vítězných prací obdrželi vedle diplomů také knihy a poukazy od nakladatelství Grada a v neposlední řadě i finanční odměnu.

Konferenci, které se zúčastnili také hosté z partnerské Jesseniovy lékařské fakulty ve slovenském Martině, organizačně zajistili členové Spolku mediků LF UP ve spolupráci s fakultním referátem pro vědu a výzkum. Sborník abstraktů všech představených studentských prací je k dispozici zde.

Studentská vědecká odborná činnost je pro posluchače lékařské fakulty prvním krokem k vědecké kariéře, příležitostí hlouběji poznat vybranou oblast medicíny a také navázat profesní kontakty s odborníky z fakulty a Fakultní nemocnice Olomouc.

Přehled vítězů 57. konference studentských vědeckých prací na LF UP

Teoretická a preklinická sekce:

1. místo – Adam Weinlich: Exprese PSMA v buňkách pankreatobiliárních adenokarcinomů: příslib nových diagnostických a terapeutických možností?

2. místo – Monika Antoláková: Prevalence kolistin-rezistentních enterobakterií ve Fakultní nemocnici Olomouc

3. místo – Kateryna Tsoi: 3D tisk modelu pro trénink stapedoplastiky

Klinická a interní sekce:

1. místo – Martin Tomčík: Prognostické a prediktivní biomarkery karcinomu pankreatu

2. místo – Anita Subotová: Retrospektivní hodnocení výsledků léčby – karcinom prsu

3. místo – Lucie Heiníková a Veronika Škulová: Endemický parkinsonismus – terénní studie

3. místo – Jeroným Džubák: Vliv kouření na úspěšnost operace odchlípení sítnice pars plana vitrektomie

Chirurgická sekce:

1. místo – Michaela Meliorisová: Komplikace operace strabismu

2. místo – Filip Varmuža: Core needle biopsy in diagnosis of head and neck masses

3. místo – Katarína Sarvašová: Význam intervenční radiologie během císařského řezu z indikace placenta praevia

Sekce Zubní lékařství:

1. místo – Martina Březnová a Stanislav Hollý: Intraorální skener a jeho využití v ordinaci zubního lékaře

2. místo – Magdaléna Pořízková: Bezlatexové intermaxilární tahy

3. místo – Michal Hasala a Lucia Mravcová: Skeletální věk podle osifikace krčních obratlů

Sekce General Medicine:

1. místo – Maedeh Bahreinian: Microbiological analysis of methicillin-resistant Staphylococcus aureus strains

2. místo – Shir Osher: UVA stimulated toxicity of pyrene and benzo[a]pyrene

3. místo – Manisha Nanda Kumar: Complications after drainage of walled-off necrosis with lumen-apposing stents

3. místo – Abdullah Hatem Ahmed Abdulfatah Ahmed: On-site cytological examination following EUS FN-B

Rektorské žezlo Univerzity Palackého přebírá právník Michael Kohajda. V čele nejstarší moravské univerzity střídá lékaře Martina Procházku. Vzdělávací a vědecko-výzkumnou instituci, která je se čtyřmi tisíci zaměstnanců a s 23 tisíci studentů třetí největší veřejnou vysokou školou v zemi, povede v příštích čtyřech letech.

„Do konce roku 2025 musíme mít hotovou strategii rozvoje univerzity na dalších pět let, kterou je nutné schválit univerzitními orgány a předložit ministerstvu školství. Nejpozději do září je také třeba připravit vše, co je spojené s reformou doktorského studia, což souvisí s novelou zákona o vysokých školách, která vstoupila v účinnost v březnu. A do jednoho roku od svého nástupu jsem slíbil maximálně postoupit v řešení sporu mezi přírodovědeckou fakultou a vysokoškolským ústavem CATRIN,“ shrnuje své plány na nejbližší měsíce nový rektor.

Spolu s ním se vedení UP ujímá také nový prorektorský tým. „Od prvního května bude pověřeno výkonem funkce pět prorektorů, zbývající dva členové nového týmu budou s ohledem na jejich závazky vůči dnešním zaměstnavatelům doplněni nejpozději v září,“ říká Michael Kohajda.

Úsek pro mezinárodní vztahy povede anglistka a japanoložka Ivona Barešová, úsek pro studium a celoživotní vzdělávání pedagožka zaměřená na pedagogickou diagnostiku a metodologii pedagogiky Jitka Petrová, úsek pro doktorské studium a juniorní vědu odborník na sociologii, andragogiku a výzkumy v oblasti výchovy a vzdělávání Miroslav Dopita, úsek pro vědu, tvůrčí činnost a transfer znalostí molekulární genetik Jiří Drábek a úsek pro komunikaci a společenskou odpovědnost Matěj Dostálek, ředitel Pevnosti poznání, science centra PřF UP. 

Akademický senát Univerzity Palackého zvolil Michaela Kohajdu do čela UP na svém lednovém zasedání, když pro něj v druhém kole tajné volby hlasovalo čtrnáct senátorů a senátorek. Jmenovací dekret převzal Michael Kohajda na Pražském hradě z rukou českého prezidenta Petra Pavla v polovině dubna. Funkční období rektora UP je čtyřleté, Michael Kohajda tedy Univerzitu Palackého povede do 30. dubna 2029.

V novodobé éře obnovené olomoucké univerzity stanulo v jejím čele od roku 1946 třináct rektorů a dvě rektorky. Michael Kohajda je tak šestnáctým v řadě. 

Doc. JUDr. Michael Kohajda, Ph.D. (* 1981)

Na Právnické fakultě UP absolvoval magisterský obor Právo a právní věda. Doktorský titul získal a habilitační řízení v oboru finančního práva úspěšně ukončil na Právnické fakultě UK. Na PF UP působí jako akademik téměř dvacet let. Od roku 2020 zastával funkci proděkana – nejprve pro oblast doktorského studia, kvalifikačních řízení a financí včetně investic, později pro oblast vnějších vztahů a investic. Je členem Vědecké rady PF UP a několika oborových rad na právnických fakultách v Olomouci a Praze.

Jeho výzkumné a publikační aktivity se soustředí na finanční právo, zejména na veřejné rozpočty, daně, bankovnictví, pojišťovnictví a kapitálové trhy. Hlavním odborným zájmem jsou pravidla a výkon dohledu v rámci finančního systému. V posledních letech se věnuje také právním pravidlům spojeným s vydáváním a nakládáním s kryptoaktivy. Od roku 2024 je hlavním řešitelem standardního projektu GA ČR Kryptoaktiva jako hrozba pro státní suverenitu. V rámci mezinárodní spolupráce absolvoval řadu zahraničních výzkumných a výukových pobytů v Evropě, USA i Austrálii. Kromě akademické činnosti se úspěšně věnuje právní praxi.

S cílem přispět k rozvoji společnosti se v minulosti zapojil do politického života. Mezi lety 2014 a 2022 byl členem rady města Šumperk, kde se zaměřoval na rozpočtovou politiku a investice. V roce 2021 získal díky preferenčním hlasům mandát poslance Parlamentu ČR za Olomoucký kraj. Působí mimo jiné jako člen rozpočtového výboru. Byl rovněž členem speciální vyšetřovací komise sněmovny k tragické události, která se odehrála na Filozofické fakultě UK v prosinci 2023.

Proděkanem právnické fakulty pro vnější vztahy a investice bude Pavel Petr z katedry soukromého práva a civilního procesu. Od 1. května nahradí v proděkanském týmu Michaela Kohajdu, který se ve stejný den coby rektor ujme řízení Univerzity Palackého.

Děkan Václav Stehlík seznámil se záměrem jmenovat Pavla Petra proděkanem nejprve členy fakultního akademického senátu. „Proděkanský post se uvolňuje nástupem Michaela Kohajdy do funkce rektora. Místo ve vedení fakulty jsem nabídl doktoru Pavlu Petrovi. Volba přirozeně vycházela z náplně resortu. Jsem si vědom, že agenda je to poměrně široká. Kolega Petr má bohaté zkušenosti z oblasti PR i staveb a investic, které doposud realizoval mimo fakultu. A myslím, že má i dost nápadů. Samozřejmě dostane prostor, aby se v přidělené agendě nejprve zorientoval. Jsem rád, že mou nabídku přijal,“ řekl děkan senátorům na zasedání na konci dubna.

Pavel Petr působí na olomoucké právnické fakultě již osmnáct let. „Rád bych fakultě z pozice proděkana vrátil, co mi doposud dala. Nabídnutá agenda je mi blízká. Myslím, že moje zkušenosti se mohou fakultě hodit, byť jsou z komerční sféry. Funkci jsem připraven věnovat maximum svého času. Určitě je na čem stavět, rád bych zachoval kontinuitu resortu. Vždy je ale samozřejmě co zlepšovat,“ zaznělo od Pavla Petra na zasedání senátu.

Členové senátu poté přijali usnesení, v němž všichni přítomní senátoři souhlasili se záměrem děkana jmenovat od 1. května proděkanem pro vnější vztahy a investice Pavla Petra. Předsedkyně senátu Klára Hamuľáková poté senátorům předala poděkování od Michaela Kohajdy za dosavadní spolupráci a projevenou důvěru před rektorskými volbami. Ten se zasedání nemohl osobně zúčastnit z důvodu zahraniční služební cesty.

Ve stejný den, kdy zasedal senát, informoval děkan Václav Stehlík o změně v proděkanském týmu také zaměstnance a studenty na setkání s vedením fakulty. PF UP má celkem šest proděkanů.

Profesní životopis Pavla Petra.

Vědci z katedry optiky Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého představili novou mikroskopickou techniku, která mění pravidla hry v buněčném zobrazování. Umožní totiž rychlou, bezkontaktní a neinvazivní analýzu buněk s vysokým rozlišením. Výsledky publikoval prestižní vědecký časopis Optica.

Jejich metoda umožňuje zachytit vnitřní struktury buněk s rozlišením 250 nanometrů a fázovou přesností lepší než 2 nanometry. Dokáže tedy zachytit změnu optické dráhy odpovídající velikosti několika molekul. Navíc pracuje s běžným nekoherentním osvětlením a tím eliminuje rušivé artefakty a umožňuje ostřejší a rychlejší zobrazení. Díky novému optickému uspořádání je metoda odolná vůči vibracím a ideální pro dlouhodobé experimenty.

„Dokázali jsme, že střihová holografie může pracovat i s běžným osvětlením, jehož koherentní plocha je výrazně menší než samotný příčný posuv. Tím otevíráme nové možnosti pro rychlou, bezkontaktní a neinvazivní analýzu buněk s výborným rozlišením,“ říká hlavní autor Jaromír Běhal.

Úspěšná publikace výsledků tohoto výzkumu je odrazovým můstkem pro řešení grantu Grantové agentury ČR Postdoc Individual Fellowship Incoming – MAGICY (Machine‑learning Assisted tomoGraphic phase Imaging flow CYtometry), který Jaromír Běhal získal po návratu z 2,5letého postdoktorského pobytu ve skupině profesora Pietra Ferrara v Neapoli.

Nová výzkumná skupina Advanced Functional Imaging (AFI) pod vedením Jaromíra Běhala se nyní zaměří na propojení kvantitativní fázové mikroskopie s průtokovou tomografickou cytometrií a umělou inteligencí. Cílem je v reálném čase detekovat a třídit jednotlivé buňky a vytvářet jejich 3D modely během zlomku sekundy.

„Nově vyvíjená technologie umožní analyzovat buňky bez použití barvicích látek a získávat v reálném čase nanometrově přesné informace o tloušťce a indexu lomu subcelulárních struktur,“ doplňuje Miroslav Ježek, vedoucí skupiny QOLO, a oceňuje vědeckou práci mladšího kolegy: „Jaromír odvedl obrovský kus práce. Během krátké doby po návratu z Itálie vybudoval vlastní tým a získal významný grant. Pro naši skupinu QOLO je velkou ctí být u toho a pomáhat mu při jeho startu jako juniorního group leadera“.

Financování: Výzkum podpořila Grantová agentura České republiky (projekt č. 25-17712I).
Odkazy: Článek Optica
Laboratoř QOLO katedry optiky UP

Vlastivědné muzeum v Olomouci (VMO) se v pátek 2. května od 18 hodin promění v místo, kde se bude dát atmosféra doslova krájet. Návštěvníci se vydají na literární putování mezi expozicemi, na kterém je doprovodí výrazné osobnosti současné české detektivní a krimi literatury. Festival Kriminacht se v muzeu uskuteční v rámci celoročního vzdělávacího cyklu VMO Fenomén: Obrana. Ten se zaměřuje na témata bezpečnosti, odolnosti společnosti i jednotlivce.

„Kriminacht těží z genia loci daného místa. Není to běžné čtení. Autor nestojí za stolkem v sále, ale předčítá na výstavě nebo mezi exponáty,“ pozval na festival spisovatel a organizátor Michal Sýkora, který působí na katedře divadelních a filmových studií FF UP. Právě on se zasloužil o to, že se akce, která má své kořeny v německy mluvících zemích a koná se také v Litomyšli a Svitavách, rozšíří i do Olomouce. „Máme pocit, že v Olomouci podobné literární večery trochu chybí. Zároveň je tu úžasné prostředí, ideální pro žánr, který se nebojí tmy, ticha a napětí,“ dodal Sýkora.

Program startuje v 18:00 v sále sv. Kláry, kde je výstava Příběhy palných zbraní. Tam vystoupí František Šmehlík, olomoucký autor a absolvent FF UP, který za svůj román Šelma získal cenu Magnesia Litera. V 19:30 se čtenáři přesunou do přírodovědné expozice, kde vystoupí Veronika Bálková, autorka debutu Přechodné období, jenž propojuje detektivní zápletku s environmentálními tématy a skutečnými případy otrav mořských orlů.

V hlavním večerním čase, ve 21:00, bude v expozici Olomouc – patnáct století města předčítat Michal Sýkora, autor populární série s komisařkou Výrovou, která se dočkala úspěšné televizní adaptace. Představí tu svůj nový román Žádné dobré zprávy. Program uzavře ve 22:30 Kateřina Surmanová, absolventka FF, novinářka a autorka mysteriózních románů s výraznou atmosférou: Šepot z lesa, Zvedá se vítr nebo Tři sekery. Spisovatelka vystoupí v sále Václava III. v přízemí.

Návštěvníci si mohou vybrat, zda se zúčastní jen jednoho čtení, nebo absolvují celý večer. Je to unikátní příležitost setkat se zajímavými lidmi a neformálně si s nimi popovídat. Přestože je festival Kriminacht zaměřený na detektivní žánr, organizátoři zdůrazňují, že není nutné být skalním čtenářem detektivek, aby si návštěvník večer užil. „Dobrá detektivka musí fungovat i jako dobrý román, a to pozvaní autoři splňují. Píšou knihy, kde nejde pouze o žánrovou zábavu, ale také o jakýsi „přesah“. Jsou to knihy, které pojednávají o současném světě a jeho problémech,“ vysvětluje Michal Sýkora. Jak dodal, cílem bylo představit to nejlepší, co současná česká žánrová literatura nabízí. „Zároveň pro nás bylo důležité, aby autoři měli nějaký vztah k Olomouci. František Šmehlík a já tu žijeme, Kateřina Surmanová zde studovala,“ připomněl orgaizátor.

„Kriminacht je událost, která dává literatuře nový rozměr – vtahuje návštěvníky do příběhů doslova mezi vitríny. Jsme rádi, že právě naše muzeum se stane místem prvního olomouckého ročníku a že otevřeme dveře veřejnosti v čase, kdy budova běžně spí. Věříme, že tato noc osloví milovníky knih i ty, kdo do muzea běžně nechodí,“ uvedl Jakub Ráliš, ředitel Vlastivědného muzea v Olomouci.

Kriminacht je společným projektem několika měst a kulturních domů, který propojuje regiony i čtenáře. Na organizaci se podílí: Vlastivědné muzeum v Olomouci, Vlastivědná společnost muzejní v Olomouci, Městská knihovna Litomyšl, Městská galerie Litomyšl a Městská knihovna Svitavy.Vstup na akci je zdarma.

Za pomoc s propagací České republiky, její kultury a tradic v zahraničí byl oceněn student Cyrilometodějské teologické fakulty UP Matěj Plechl. Zapojil se do činnosti Czech-American TV (CATVUSA), kde se významně podílel na výrobě tematických lekcí češtiny.

„Ani se mi nesnilo o tom, že by se má práce někdy dostala do USA,“ uvedl student programu Etika a kultura v mediální komunikaci, který sestříhal a také částečně animoval úvodní čtyři lekce češtiny z chystaného 200dílného seriálu. Ten má anglicky mluvícím zájemcům pomoci s výukou českého jazyka a představit české tradice a kulturní zajímavosti. První lekce se týkají například Velikonoc nebo rozdílů mezi češtinou a angličtinou. Kromě toho student pracoval také na videomanuálu, který pomůže jeho následovníkům s tvorbou dalších dílů.

„Spolupráce s Czech-American TV pro mě byla skvělou příležitostí, jak propojit mé znalosti s reálnou praxí. Nejenže jsem si vyzkoušel práci na skutečných mediálních projektech, ale měl jsem i možnost podílet se na osvětě české kultury, což mi osobně dává smysl a bavilo mě to. Hodně jsem se naučil a nabyté zkušenosti se mi budou do budoucna hodit,“ dodal Matěj Plechl.

Ředitel CATVUSA, americký producent s českými kořeny John Honner si spolupráci se studentem jen chválil. „Matěj je velmi šikovný, v požadovaných věcech byl již zkušený a na projektu začal pracovat jako odborník. Nebylo třeba jej od základů učit,“ uvedl v kanceláři děkana CMTF UP Víta Huška, kde studentovi za odvedenou práci oba poděkovali.

Czech-American TV je nekomerční televizní společnost, která už 22 let prostřednictvím nejen vzdělávacích pořadů v angličtině šíří v zahraničí dobré jméno České republiky a upozorňuje na ni jako na kulturně a turistickou zajímavou zemi. Její pořady jsou pravidelně vysílány kabelovými televizemi v USA a jsou k dispozici také na webu. Za dobu existence televize vzniklo více než 1500 epizod, na nichž televize v rámci praxí či diplomových prací spolupracuje se studenty vysokých škol. Jednou z nich je i Cyrilometodějská teologická fakulta UP.

„Za spolupráci s CATVUSA jsem velmi rád. Nejen proto, že komunikace a spolupráce skvěle funguje, ale i proto, že se naši studenti mohou zapojit do smysluplných projektů. Taková praxe jim dává velmi cenné zkušenosti se zahraničním médiem, zároveň si mohou zlepšit jazykové dovednosti, rozšířit portfolia a uplatnění na pracovním trhu. Vytrvalost, pracovitost a cílevědomost Johna Honnera nás všechny inspiruje. A Matějovi gratuluji k jeho úspěchu a těším se na další společné projekty,“ doplnil vedoucí katedry komunikace CMTF Jaroslav Franc.