Agregátor zdrojů

Odstraňovat zažité předsudky a na základě faktů představit nejen možná rizika, ale i přínosy konopí setého, je cílem debaty O konopí bez předsudků. Šestý ročník debatního cyklu se uskuteční 11. března v Pevnosti poznání Univerzity Palackého za účasti špičkových odborníků v oboru. Zaměří se mimo jiné na problematiku psychomodulačních látek a legislativní změny v této oblasti, využití konopí jako technické plodiny v zemědělství i různých odvětvích průmyslu či tuzemské i zahraniční zkušenosti s léčebným konopím.

„Hlavním cílem moderovaných debat je destigmatizace a dekriminalizace užívání konopí. Od prvního ročníku se snažíme změnit pohled veřejnosti na konopí a objasňovat, že plodina má celou řadu přínosů nejen v humánní i veterinární medicíně, ale také v zemědělství, průmyslu a v neposlední řadě i pro životní prostředí. V průběhu času postupně došlo k velkým změnám, a to i v oblasti užívání léčebného konopí. Řada bariér padla a tento proces stále pokračuje. Aspektů, o nichž je v souvislosti s konopím třeba hovořit, je ale stále celá řada, proto se neobáváme toho, že by se téma vyčerpalo. I letos přijali pozvání špičkoví hosté, kteří se podělí o své bohaté znalosti i zkušenosti,“ uvedl organizátor cyklu, moderátor debat a odborník na biochemii léčivých rostlin Petr Tarkowski z Českého institutu výzkumu a pokročilých technologií – CATRIN Univerzity Palackého.

„Hlavním cílem moderovaných debat je destigmatizace a dekriminalizace užívání konopí. Od prvního ročníku se snažíme změnit pohled veřejnosti na konopí a objasňovat, že plodina má celou řadu přínosů nejen v humánní i veterinární medicíně, ale také v zemědělství, průmyslu a v neposlední řadě i pro životní prostředí." Petr Tarkowski

Hlavním hostem debaty bude přední český adiktolog, autor konceptu regulace psychomodulačních látek a poradce v oblasti protidrogové politiky Viktor Mravčík, který působí na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy a ve sdružení Podané ruce.

„Je duchovním otcem legislativních změn v oblasti psychomodulačních látek, jejichž schválení představuje světový unikát. Poprvé byla definována skupina látek, kterou je potřeba vzhledem k jejich možným zdravotním či sociálním dopadům regulovat, ale nikoliv zakázat. První položkou v seznamu regulovaných psychomodulačních látek je v tuzemsku od letošního roku kratom. Nově ho mohou prodávat jen certifikovaní prodejci v kamenných obchodech a pouze dospělým. Legislativní změny v Česku mohou být inspirací pro další země, zájem je veliký,“ doplnil Tarkowski.

Svět byznysu i akademické prostředí bude reprezentovat sociální a medicínský antropolog Tomáš Ryška. Vedle působení na Vysoké škole ekonomické v Praze a třicetileté praxe ve výzkumu konopí je ředitelem firmy Astrasana Pharma a zakladatel projektu Kanape pro pacienty.

O využití konopí například ve stavebnictví, zemědělství, potravinářství či textilním průmyslu bude hovořit prezidentka konopného klastru Czechemp a mezinárodně uznávaná expertka na bioekonomiku a pěstování konopí Hana Gabrielová. Cílem je změnit pohled veřejnosti na konopí, které má celou řadu pozitivních využití od léčiva v humánní i veterinární medicíně, přes potravinářství textilní průmysl až po stavebnictví.

Debata se uskuteční od 17:30. Je určena primárně studentům Univerzity Palackého, ale vítáni jsou i ostatní zájemci o problematiku. Vstup je zdarma.

Odstraňovat zažité předsudky a na základě faktů představit nejen možná rizika, ale i přínosy konopí setého, je cílem debaty O konopí bez předsudků. Šestý ročník debatního cyklu se uskuteční 11. března v Pevnosti poznání Univerzity Palackého za účasti špičkových odborníků v oboru. Zaměří se mimo jiné na problematiku psychomodulačních látek a legislativní změny v této oblasti, využití konopí jako technické plodiny v zemědělství i různých odvětvích průmyslu či tuzemské i zahraniční zkušenosti s léčebným konopím.

„Hlavním cílem moderovaných debat je destigmatizace a dekriminalizace užívání konopí. Od prvního ročníku se snažíme změnit pohled veřejnosti na konopí a objasňovat, že plodina má celou řadu přínosů nejen v humánní i veterinární medicíně, ale také v zemědělství, průmyslu a v neposlední řadě i pro životní prostředí. V průběhu času postupně došlo k velkým změnám, a to i v oblasti užívání léčebného konopí. Řada bariér padla a tento proces stále pokračuje. Aspektů, o nichž je v souvislosti s konopím třeba hovořit, je ale stále celá řada, proto se neobáváme toho, že by se téma vyčerpalo. I letos přijali pozvání špičkoví hosté, kteří se podělí o své bohaté znalosti i zkušenosti,“ uvedl organizátor cyklu, moderátor debat a odborník na biochemii léčivých rostlin Petr Tarkowski z Českého institutu výzkumu a pokročilých technologií – CATRIN Univerzity Palackého.

„Hlavním cílem moderovaných debat je destigmatizace a dekriminalizace užívání konopí. Od prvního ročníku se snažíme změnit pohled veřejnosti na konopí a objasňovat, že plodina má celou řadu přínosů nejen v humánní i veterinární medicíně, ale také v zemědělství, průmyslu a v neposlední řadě i pro životní prostředí." Petr Tarkowski

Hlavním hostem debaty bude přední český adiktolog, autor konceptu regulace psychomodulačních látek a poradce v oblasti protidrogové politiky Viktor Mravčík, který působí na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy a ve sdružení Podané ruce.

„Je duchovním otcem legislativních změn v oblasti psychomodulačních látek, jejichž schválení představuje světový unikát. Poprvé byla definována skupina látek, kterou je potřeba vzhledem k jejich možným zdravotním či sociálním dopadům regulovat, ale nikoliv zakázat. První položkou v seznamu regulovaných psychomodulačních látek je v tuzemsku od letošního roku kratom. Nově ho mohou prodávat jen certifikovaní prodejci v kamenných obchodech a pouze dospělým. Legislativní změny v Česku mohou být inspirací pro další země, zájem je veliký,“ doplnil Tarkowski.

Svět byznysu i akademické prostředí bude reprezentovat sociální a medicínský antropolog Tomáš Ryška. Vedle působení na Vysoké škole ekonomické v Praze a třicetileté praxe ve výzkumu konopí je ředitelem firmy Astrasana Pharma a zakladatel projektu Kanape pro pacienty.

O využití konopí například ve stavebnictví, zemědělství, potravinářství či textilním průmyslu bude hovořit prezidentka konopného klastru Czechemp a mezinárodně uznávaná expertka na bioekonomiku a pěstování konopí Hana Gabrielová. Cílem je změnit pohled veřejnosti na konopí, které má celou řadu pozitivních využití od léčiva v humánní i veterinární medicíně, přes potravinářství textilní průmysl až po stavebnictví.

Debata se uskuteční od 17:30. Je určena primárně studentům Univerzity Palackého, ale vítáni jsou i ostatní zájemci o problematiku. Vstup je zdarma.

Olomoucký kraj i letos udělí tradiční Ceny za přínos v oblasti kultury, o jejichž vítězi rozhoduje svým hlasováním široká veřejnost. Vydavatelství Univerzity Palackého je přitom součástí hned dvou nominací. Samostatnou nominaci získalo za netradiční komiksovou knihu Temné obilí, která mapuje události masakru na Švédských šancích u Přerova. Svou stopu má pak také v nominaci Vlastivědného muzea v Olomouci za výstavu Příběhy palných zbraní, ke které Vydavatelství UP připravilo stejnojmennou výpravnou publikaci. Lidé mohou pro své favority hlasovat do 31. března na stránkách kraje.

Kniha Temné obilí mapuje v netradiční kombinaci sugestivního, vizuálně silného komiksu a populárně-naučné historické studie tragické události masakru na Švédských šancích u Přerova. Přináší nová zjištění o osudech pachatelů masakru i 265 obětí, kterými byli především karpatsko-německé ženy, děti a staří lidé. Na knize se podíleli spisovatel Martin Šinkovský, kreslíř Ticho762 a historik FF UP Pavel Kreisinger.

Téma Masakru na Švédských šancích díky knize Temné obilí v loňském roce výrazně rezonovalo mediálním i společenským prostorem – publikace totiž vyšla během 80. výročí od konce druhé světové války i 80 let od masakru samotného. Publikace i autoři se stali nedílnou součástí mnoha regionálních i celostátních aktivit a mediálních výstupů, které masakr připomínaly. Autoři se zúčastnili zaplněných besed na Světě knihy v Praze, v Olomouci, v Přerově i tematických vycházek na místo činu. Vystoupili také v Bratislavě, na konferencích v Česku i zahraničí nebo na gymnáziu. Nedílnou součástí byla také vystoupení v předních českých médiích. Význam knihy podtrhuje také odhalení veřejnosti dosud neznámých informací o pachatelích masakru i průběhu vyšetřování, které se podařilo získat díky práci s nově objevenými archivními materiály.

„Cílem Temného obilí bylo nejen připomenout tragické události na Švédských šancích při příležitosti jejich 80. výročí, ale především budovat kolektivní povědomí o temných stránkách naší historie, inspirovat celospolečenskou diskusi a napomoci sebereflexi naší vlastní minulosti. Máme radost, že kniha u veřejnosti a čtenářů rezonuje. Po získání Ceny festivalu Knihy v Brně a nominaci na komiksové ceny Muriel se jedná již o třetí potvrzení toho, že se nám podařilo připravit formálně netradiční populárně-naučnou knihu, která oslovuje širokou skupinu čtenářů napříč generacemi,“ říká Aleš Prstek, ředitel Vydavatelství UP.

Stopa Vydavatelství UP je obtisknuta také v nominaci Vlastivědného muzea v Olomouci za dlouhodobou výstavu Příběhy palných zbraní. K té Vydavatelství UP připravilo spolu s autory výstavy stejnojmennou výpravnou publikaci, které skrze netradiční perspektivu příběhů stovky vybraných zbraní přibližuje dějinné události od 30leté války po současnost.

Vydavatelství UP bylo v cenách Olomouckého kraje úspěšné již v minulosti. V roce 2022 získalo cenu za přínos v oblasti kulturu za edici Olomoučtí fotografové, kterou připravovalo ve spolupráci s Muzeem umění Olomouc.

Olomoucký kraj i letos udělí tradiční Ceny za přínos v oblasti kultury, o jejichž vítězi rozhoduje svým hlasováním široká veřejnost. Vydavatelství Univerzity Palackého je přitom součástí hned dvou nominací. Samostatnou nominaci získalo za netradiční komiksovou knihu Temné obilí, která mapuje události masakru na Švédských šancích u Přerova. Svou stopu má pak také v nominaci Vlastivědného muzea v Olomouci za výstavu Příběhy palných zbraní, ke které Vydavatelství UP připravilo stejnojmennou výpravnou publikaci. Lidé mohou pro své favority hlasovat do 31. března na stránkách kraje.

Kniha Temné obilí mapuje v netradiční kombinaci sugestivního, vizuálně silného komiksu a populárně-naučné historické studie tragické události masakru na Švédských šancích u Přerova. Přináší nová zjištění o osudech pachatelů masakru i 265 obětí, kterými byli především karpatsko-německé ženy, děti a staří lidé. Na knize se podíleli spisovatel Martin Šinkovský, kreslíř Ticho762 a historik FF UP Pavel Kreisinger.

Téma Masakru na Švédských šancích díky knize Temné obilí v loňském roce výrazně rezonovalo mediálním i společenským prostorem – publikace totiž vyšla během 80. výročí od konce druhé světové války i 80 let od masakru samotného. Publikace i autoři se stali nedílnou součástí mnoha regionálních i celostátních aktivit a mediálních výstupů, které masakr připomínaly. Autoři se zúčastnili zaplněných besed na Světě knihy v Praze, v Olomouci, v Přerově i tematických vycházek na místo činu. Vystoupili také v Bratislavě, na konferencích v Česku i zahraničí nebo na gymnáziu. Nedílnou součástí byla také vystoupení v předních českých médiích. Význam knihy podtrhuje také odhalení veřejnosti dosud neznámých informací o pachatelích masakru i průběhu vyšetřování, které se podařilo získat díky práci s nově objevenými archivními materiály.

„Cílem Temného obilí bylo nejen připomenout tragické události na Švédských šancích při příležitosti jejich 80. výročí, ale především budovat kolektivní povědomí o temných stránkách naší historie, inspirovat celospolečenskou diskusi a napomoci sebereflexi naší vlastní minulosti. Máme radost, že kniha u veřejnosti a čtenářů rezonuje. Po získání Ceny festivalu Knihy v Brně a nominaci na komiksové ceny Muriel se jedná již o třetí potvrzení toho, že se nám podařilo připravit formálně netradiční populárně-naučnou knihu, která oslovuje širokou skupinu čtenářů napříč generacemi,“ říká Aleš Prstek, ředitel Vydavatelství UP.

Stopa Vydavatelství UP je obtisknuta také v nominaci Vlastivědného muzea v Olomouci za dlouhodobou výstavu Příběhy palných zbraní. K té Vydavatelství UP připravilo spolu s autory výstavy stejnojmennou výpravnou publikaci, které skrze netradiční perspektivu příběhů stovky vybraných zbraní přibližuje dějinné události od 30leté války po současnost.

Vydavatelství UP bylo v cenách Olomouckého kraje úspěšné již v minulosti. V roce 2022 získalo cenu za přínos v oblasti kulturu za edici Olomoučtí fotografové, kterou připravovalo ve spolupráci s Muzeem umění Olomouc.

Propojovat vědce i vysoké školy napříč Evropou má za cíl třetí otevřená výzva evropské univerzitní sítě Aurora, která vedle čistě vědeckých projektů nově cílí i na aktivity, které stojí na pomezí výzkumu a vzdělávání. Celkový rozpočet výzvy navíc vzrostl téměř o polovinu na 240 tisíc eur. Ve dvou předchozích kolech získalo podporu sedm projektů s účastí UP, přihlášky do letošního ročníku lze podávat do 17. dubna.

Třetí otevřená výzva Call for Incentive Research & Education Collaboration aliance Aurora, která sdružuje devět výzkumně orientovaných evropských univerzit, reaguje na rostoucí zájem o mezinárodní spolupráci i potřebu intenzivnějšího propojení výzkumu a vzdělávání. Podporuje vznik nových partnerství napříč aliancí a rozvoj aktivit, které mají potenciál dlouhodobého dopadu – ať už ve vědecké oblasti, nebo ve vzdělávání.

Důraz na propojení výzkumu a výuky

Zásadní novinkou letošního kola je otevření prostoru pro tzv. mixed incentive projects, tedy projekty kombinující výzkumnou a vzdělávací složku. Aurora tím reaguje na aktuální trend posilování výuky založené na výzkumu a na snahu vytvářet mezinárodní studijní příležitosti úzce propojené s aktuální vědeckou činností.

Částkou až 20 000 eur mohou být nadále podpořeny jak čistě výzkumné projekty, tak nově i aktivity, které propojí akademické týmy a studenty a povedou k tvorbě budoucích smíšených intenzivních programů (BIP), mikrocertifikátů (micro-credentials) či společných studijních programů (joint programmes). Důležitým kritériem zůstává mezinárodní spolupráce minimálně tří partnerských institucí z aliance Aurora a návaznost na její tematické priority, mezi něž patří například udržitelnost, zdraví, digitální společnost či sociální inovace.

Inspirace z předchozích ročníků

Ve výzvách z předchozích dvou let se celkem sešlo přes 90 kvalitních projektů, podporu získalo šestnáct z nich. V roce 2024 byla UP koordinátorem jednoho projektu a dvou se účastnila jako partner. Loni uspěly čtyři projekty s účastí Univerzity Palackého. UP se navíc podílela na organizaci dvou letních škol a vyslala studentky a studenty na krátkodobé stáže.

Tematické školy, semináře i stáže

Vedle výzkumných a kombinovaných projektů výzva nadále podporuje organizaci tematických letních či zimních škol, na něž lze získat až 20 000 euro. Novinkou jsou intenzivní vícedenní semináře, které mohou díky podpoře ve výši až 10 000 euro sloužit jako platforma pro setkání akademiků a studentů, sdílení know-how a rozvoj nových projektových záměrů. Třetí klíčová aktivita výzvy nadále míří na podporu mobilit pro vědce na začátku kariéry. Studenti magisterského či doktorského studia a postdoci mohou získat podporu na krátkodobou stáž v délce až 3 měsíců na některé z univerzit konsorcia Aurora 2030.

Jak podat přihlášku?

Kompletní informace o výzvě včetně informací o náležitostech projektového návrhu a procesu hodnocení jsou k dispozici na centrálním webu Aurory. Uzávěrka pro podávání návrhů do aktuální výzvy je 17. dubna 2026 do 12:00.

Propojovat vědce i vysoké školy napříč Evropou má za cíl třetí otevřená výzva evropské univerzitní sítě Aurora, která vedle čistě vědeckých projektů nově cílí i na aktivity, které stojí na pomezí výzkumu a vzdělávání. Celkový rozpočet výzvy navíc vzrostl téměř o polovinu na 240 tisíc eur. Ve dvou předchozích kolech získalo podporu sedm projektů s účastí UP, přihlášky do letošního ročníku lze podávat do 17. dubna.

Třetí otevřená výzva Call for Incentive Research & Education Collaboration aliance Aurora, která sdružuje devět výzkumně orientovaných evropských univerzit, reaguje na rostoucí zájem o mezinárodní spolupráci i potřebu intenzivnějšího propojení výzkumu a vzdělávání. Podporuje vznik nových partnerství napříč aliancí a rozvoj aktivit, které mají potenciál dlouhodobého dopadu – ať už ve vědecké oblasti, nebo ve vzdělávání.

Důraz na propojení výzkumu a výuky

Zásadní novinkou letošního kola je otevření prostoru pro tzv. mixed incentive projects, tedy projekty kombinující výzkumnou a vzdělávací složku. Aurora tím reaguje na aktuální trend posilování výuky založené na výzkumu a na snahu vytvářet mezinárodní studijní příležitosti úzce propojené s aktuální vědeckou činností.

Částkou až 20 000 eur mohou být nadále podpořeny jak čistě výzkumné projekty, tak nově i aktivity, které propojí akademické týmy a studenty a povedou k tvorbě budoucích smíšených intenzivních programů (BIP), mikrocertifikátů (micro-credentials) či společných studijních programů (joint programmes). Důležitým kritériem zůstává mezinárodní spolupráce minimálně tří partnerských institucí z aliance Aurora a návaznost na její tematické priority, mezi něž patří například udržitelnost, zdraví, digitální společnost či sociální inovace.

Inspirace z předchozích ročníků

Ve výzvách z předchozích dvou let se celkem sešlo přes 90 kvalitních projektů, podporu získalo šestnáct z nich. V roce 2024 byla UP koordinátorem jednoho projektu a dvou se účastnila jako partner. Loni uspěly čtyři projekty s účastí Univerzity Palackého. UP se navíc podílela na organizaci dvou letních škol a vyslala studentky a studenty na krátkodobé stáže.

Tematické školy, semináře i stáže

Vedle výzkumných a kombinovaných projektů výzva nadále podporuje organizaci tematických letních či zimních škol, na něž lze získat až 20 000 euro. Novinkou jsou intenzivní vícedenní semináře, které mohou díky podpoře ve výši až 10 000 euro sloužit jako platforma pro setkání akademiků a studentů, sdílení know-how a rozvoj nových projektových záměrů. Třetí klíčová aktivita výzvy nadále míří na podporu mobilit pro vědce na začátku kariéry. Studenti magisterského či doktorského studia a postdoci mohou získat podporu na krátkodobou stáž v délce až 3 měsíců na některé z univerzit konsorcia Aurora 2030.

Jak podat přihlášku?

Kompletní informace o výzvě včetně informací o náležitostech projektového návrhu a procesu hodnocení jsou k dispozici na centrálním webu Aurory. Uzávěrka pro podávání návrhů do aktuální výzvy je 17. dubna 2026 do 12:00.

The dreaded varroosis has long been one of the leading causes of bee colony deaths, destroying entire apiaries in some areas. This threatens honey production and the many years of work beekeepers have put into beekeeping. A new four-year project supported by the National Agency for Agricultural Research (NAZV) of the Ministry of Agriculture aims to change this situation. As part of the project, scientists will present new practical solutions for diagnosing and controlling varroosis. The results, which will help monitor, prevent, and treat this disease, will be used by beekeepers themselves and by the state administration. 

"Our project is currently in its initial phase. It was created in response to a call from the Ministry of Agriculture, which requested a professional proposal on how to modernise and replace the outdated system for investigating varroa mites in bee colonies. Our team has proposed an innovative solution that combines biological research, modern technology, science communication, and direct cooperation with beekeepers," said lead researcher Jiří Danihlík from the Department of Biochemistry at the Faculty of Science.

Incorporation of modern technologies

The current mandatory monitoring of varroosis in bee colonies is conducted in winter, which is not the most suitable period for the intensity of Varroa destructor mite reproduction. The new concept proposed by Olomouc scientists envisages more flexible monitoring throughout the year. Beekeepers will also be able to use smartphones for this purpose. A specially developed application will help beekeepers with diagnostics directly in the field. Experts will thus obtain more accurate data on the actual extent of infestation and new research findings on the development of the disease in years with different weather conditions. Satellite data will also be used to monitor developments, and the Department of Geoinformatics at the Faculty of Science will be involved in processing this data. Over the next four years, scientists will test how their proposed approach works in practice.

The research part of the project builds on the UP Faculty of Science's involvement in the international COLOSS monitoring programme. Since 2014, the local team has been systematically collecting data on bee colony deaths, treatment methods, foraging conditions and other symptoms observed in bee colonies. This has resulted in an extensive database, which scientists will now subject to detailed statistical analysis. "Colleagues from the Department of Mathematical Analysis and Applications of Mathematics will participate in this. The aim is to more accurately identify the factors that affect the health of bees and, at the same time, to determine suitable strategies for beekeeping," said Jiří Danihlík.

The project will connect research with practice

The project does not only involve laboratory research. It also includes workshops, conferences, educational videos, and practical guides that offer beekeepers clear, applicable procedures for protecting their colonies.

"Cooperation with practitioners will be key. Beekeepers will provide us with samples and field data and, in turn, gain access to the latest scientific findings. Our ambition is to create a modern, data-driven varroa monitoring system that will replace the model that has been in use for decades and will better reflect the reality of the current landscape and changing conditions," added Jiří Danihlík.

The project, entitled Innovative Solutions for the Diagnosis and Control of Varroosis as an Alternative to EpM300 in the Period of Onset Climate Change, will involve collaboration between the Faculty of Science of Palacký University under the leadership of Jiří Danihlík, the Institute of Biophysics of the Czech Academy of Sciences in Brno, headed by Roman Hobza, and the Czech Agrifood Research Center (CARC), represented by Tomáš Erban.

Obávaná varroóza patří dlouhodobě k hlavním příčinám úhynů včelstev, v některých oblastech zlikviduje i celé včelnice. Je tak ohrožena produkce medu i mnohaletá práce včelařů s chovem včel. Situaci má změnit nový čtyřletý projekt podpořený Národní agenturou pro zemědělský výzkum (NAZV) Ministerstva zemědělství. Při jeho řešení vědci předloží nové praktické řešení pro diagnostiku a kontrolu varroózy. Výsledky, které pomohou s monitoringem, prevencí a řešením této nemoci, využijí samotní včelaři i státní správa.

„Náš projekt je nyní v počáteční fázi. Vznikl v reakci na výzvu ministerstva zemědělství, které si vyžádalo odborný návrh, jak zastaralý systém vyšetřování varroózy v chovech včel modernizovat a nahradit. Náš tým navrhl inovativní řešení, které propojuje biologický výzkum, moderní technologie, komunikaci vědy a přímou spolupráci s včelaři,“ uvedl hlavní řešitel Jiří Danihlík z katedry biochemie přírodovědecké fakulty.

Zapojení moderních technologií

Dosavadní povinný monitoring rozšíření varroózy v chovech včel probíhá v zimě, tedy v období, které není z hlediska intenzity množení roztoče Varroa destructor nejvhodnější. Nový koncept navržený olomouckými vědci počítá s pružnějším monitoringem v průběhu celého roku. Chovatelé k tomu budou moci využívat i chytré telefony. Speciálně vyvinutá aplikace včelařům pomůže s diagnostikou přímo v terénu. Odborníci tak získají přesnější data o skutečné míře napadení i nové výzkumné poznatky o vývoji choroby v letech s odlišným průběhem počasí. Pro sledování vývoje budou použita i družicová data, na jejichž zpracování se bude podílet katedra geoinformatiky přírodovědecké fakulty. Vědci v následujících čtyřech letech prověří, jak se jimi navržený postup osvědčí v praxi.

Výzkumná část projektu staví na zapojení Přírodovědecké fakulty UP do mezinárodního monitoringu COLOSS. Od roku 2014 zdejší tým systematicky sbírá data o úhynech včelstev, způsobech léčení, snůškových podmínkách i dalších symptomech pozorovaných ve včelstvech. Díky tomu vznikla rozsáhlá databáze, kterou nyní vědci podrobí detailní statistické analýze. „Podílet se na ní budou kolegové z katedry matematické analýzy a aplikací matematiky. Cílem je přesněji identifikovat faktory, které zdravotní stav včel ovlivňují, a současně určit vhodné strategie pro chov včelstev,“ podotkl Jiří Danihlík.

Projekt propojí výzkum s praxí

Projekt nepočítá jen s laboratorním výzkumem. Součástí jsou také workshopy, konference, vzdělávací videa a praktické návody, které mají včelařům nabídnout jasné a použitelné postupy ochrany včelstev.

„Klíčová bude spolupráce s praxí. Včelaři nám totiž budou poskytovat vzorky i terénní data a zároveň získají přístup k aktuálním vědeckým poznatkům. Máme ambici vytvořit moderní a datově podložený systém monitoringu varroózy, který nahradí desítky let používaný model a bude více odpovídat realitě současné krajiny i měnících se podmínek,“ dodal Jiří Danihlík.

Na projektu nazvaném Inovativní řešení pro diagnostiku a kontrolu varroózy jako alternativa k EpM300 v období nastupující klimatické změny budou spolupracovat Přírodovědecká fakulta UP pod vedením Jiřího Danihlíka, Biofyzikální ústav AV ČR v Brně v čele s Romanem Hobzou a Národní centrum zemědělského a potravinářského výzkumu (CARC) zastoupené Tomášem Erbanem.

Obávaná varroóza patří dlouhodobě k hlavním příčinám úhynů včelstev, v některých oblastech zlikviduje i celé včelnice. Je tak ohrožena produkce medu i mnohaletá práce včelařů s chovem včel. Situaci má změnit nový čtyřletý projekt podpořený Národní agenturou pro zemědělský výzkum (NAZV) Ministerstva zemědělství. Při jeho řešení vědci předloží nové praktické řešení pro diagnostiku a kontrolu varroózy. Výsledky, které pomohou s monitoringem, prevencí a řešením této nemoci, využijí samotní včelaři i státní správa.

„Náš projekt je nyní v počáteční fázi. Vznikl v reakci na výzvu ministerstva zemědělství, které si vyžádalo odborný návrh, jak zastaralý systém vyšetřování varroózy v chovech včel modernizovat a nahradit. Náš tým navrhl inovativní řešení, které propojuje biologický výzkum, moderní technologie, komunikaci vědy a přímou spolupráci s včelaři,“ uvedl hlavní řešitel Jiří Danihlík z katedry biochemie přírodovědecké fakulty.

Zapojení moderních technologií

Dosavadní povinný monitoring rozšíření varroózy v chovech včel probíhá v zimě, tedy v období, které není z hlediska intenzity množení roztoče Varroa destructor nejvhodnější. Nový koncept navržený olomouckými vědci počítá s pružnějším monitoringem v průběhu celého roku. Chovatelé k tomu budou moci využívat i chytré telefony. Speciálně vyvinutá aplikace včelařům pomůže s diagnostikou přímo v terénu. Odborníci tak získají přesnější data o skutečné míře napadení i nové výzkumné poznatky o vývoji choroby v letech s odlišným průběhem počasí. Pro sledování vývoje budou použita i družicová data, na jejichž zpracování se bude podílet katedra geoinformatiky přírodovědecké fakulty. Vědci v následujících čtyřech letech prověří, jak se jimi navržený postup osvědčí v praxi.

Výzkumná část projektu staví na zapojení Přírodovědecké fakulty UP do mezinárodního monitoringu COLOSS. Od roku 2014 zdejší tým systematicky sbírá data o úhynech včelstev, způsobech léčení, snůškových podmínkách i dalších symptomech pozorovaných ve včelstvech. Díky tomu vznikla rozsáhlá databáze, kterou nyní vědci podrobí detailní statistické analýze. „Podílet se na ní budou kolegové z katedry matematické analýzy a aplikací matematiky. Cílem je přesněji identifikovat faktory, které zdravotní stav včel ovlivňují, a současně určit vhodné strategie pro chov včelstev,“ podotkl Jiří Danihlík.

Projekt propojí výzkum s praxí

Projekt nepočítá jen s laboratorním výzkumem. Součástí jsou také workshopy, konference, vzdělávací videa a praktické návody, které mají včelařům nabídnout jasné a použitelné postupy ochrany včelstev.

„Klíčová bude spolupráce s praxí. Včelaři nám totiž budou poskytovat vzorky i terénní data a zároveň získají přístup k aktuálním vědeckým poznatkům. Máme ambici vytvořit moderní a datově podložený systém monitoringu varroózy, který nahradí desítky let používaný model a bude více odpovídat realitě současné krajiny i měnících se podmínek,“ dodal Jiří Danihlík.

Na projektu nazvaném Inovativní řešení pro diagnostiku a kontrolu varroózy jako alternativa k EpM300 v období nastupující klimatické změny budou spolupracovat Přírodovědecká fakulta UP pod vedením Jiřího Danihlíka, Biofyzikální ústav AV ČR v Brně v čele s Romanem Hobzou a Národní centrum zemědělského a potravinářského výzkumu (CARC) zastoupené Tomášem Erbanem.

Prohlídky soudních budov, představení právnických profesí, vycházka za hříchy a neřestmi města Olomouce nebo speciální filmová projekce. I tohle se vešlo do letošního programu Noci práva v Olomouci. Sedmý ročník akce, kterou v Olomouci koordinuje Právnická fakulta UP, se uskuteční ve středu 18. března. Program je určen široké veřejnosti a je zdarma.

Na programu se letos spolu s fakultou podílejí Okresní soud v Olomouci, Vězeňská služba ČR, Krajský soud v Ostravě – pobočka Olomouc, Vrchní soud v Olomouci, Ústav soudního lékařství a medicínského práva Lékařské fakulty UP a Fakultní nemocnice Olomouc a nově také Církevní soud. „Mám radost, že rok od roku přibývá partnerů a že se nám daří program rozšiřovat. Byť je v názvu akce slovo ‚noc‘, program poběží celý den. Dopolední část je vyhrazena středním školám,“ řekl Pavel Petr, proděkan pro vnější vztahy a investice PF UP. Přímo na fakultě se uskuteční závěrečný bod programu. Aula se ve večerních hodinách promění v kinosál, kdy na český film Ex offo naváže debata o důležitosti obhajoby po každého obviněného.

V odpoledních hodinách bude mít veřejnost možnost nahlédnout do všech tří soudních budov v Olomouci. Připraveny jsou komentované prohlídky, které zavedou zájemce i na běžně nepřístupní místa. Prezentována bude práce soudců, a to formou popularizačních přednášek, a také Vězeňské služby ČR. K prohlídce bude přistaven autobus pro transport vězňů. Ten, kdo zavítá do Arcibiskupského paláce, se například dozví, zda je v katolické církvi možný nový sňatek po rozvodu.

Vedle zapojení Církevního soudu je letos nově v programu i speciální vycházka. Olomoucký průvodce Tomáš Kryl slibuje účastníkům výpravu do světa, do nějž se slušný člověk neodvažuje běžně vstoupit. Představí Olomouc jako město hříchu, zločinu a neřesti.

Posledním zapojeným pracovištěm bude Ústav soudního lékařství a medicínského práva LF UP a Fakultní nemocnice Olomouc, kde je na programu pitva.

Na všechny olomoucké akce je nutná online rezervace předem. Noc práva má svou webovou stránku nocprava.cz, kde je zveřejněn kompletní program a odkazy na přihlašování.

Noc práva se letos uskuteční v Olomouci, Brně, Ostravě, Frýdku-Místku, Plzni, Zlíně, Jičíně, Českých Budějovicích a v Novém Jičíně. Každoročně se koná v březnu jako připomenutí významného dne v právních dějinách. Dne 6. března 1920 byla vyhlášena a nabyla účinnosti Ústavní listina Československa. Když nepočítáme prozatímní ústavu z roku 1918, jedná se o první ústavněprávní dokument naší československé státnosti.

Prohlídky soudních budov, představení právnických profesí, vycházka za hříchy a neřestmi města Olomouce nebo speciální filmová projekce. I tohle se vešlo do letošního programu Noci práva v Olomouci. Sedmý ročník akce, kterou v Olomouci koordinuje Právnická fakulta UP, se uskuteční ve středu 18. března. Program je určen široké veřejnosti a je zdarma.

Na programu se letos spolu s fakultou podílejí Okresní soud v Olomouci, Vězeňská služba ČR, Krajský soud v Ostravě – pobočka Olomouc, Vrchní soud v Olomouci, Ústav soudního lékařství a medicínského práva Lékařské fakulty UP a Fakultní nemocnice Olomouc a nově také Církevní soud. „Mám radost, že rok od roku přibývá partnerů a že se nám daří program rozšiřovat. Byť je v názvu akce slovo ‚noc‘, program poběží celý den. Dopolední část je vyhrazena středním školám,“ řekl Pavel Petr, proděkan pro vnější vztahy a investice PF UP. Přímo na fakultě se uskuteční závěrečný bod programu. Aula se ve večerních hodinách promění v kinosál, kdy na český film Ex offo naváže debata o důležitosti obhajoby po každého obviněného.

V odpoledních hodinách bude mít veřejnost možnost nahlédnout do všech tří soudních budov v Olomouci. Připraveny jsou komentované prohlídky, které zavedou zájemce i na běžně nepřístupní místa. Prezentována bude práce soudců, a to formou popularizačních přednášek, a také Vězeňské služby ČR. K prohlídce bude přistaven autobus pro transport vězňů. Ten, kdo zavítá do Arcibiskupského paláce, se například dozví, zda je v katolické církvi možný nový sňatek po rozvodu.

Vedle zapojení Církevního soudu je letos nově v programu i speciální vycházka. Olomoucký průvodce Tomáš Kryl slibuje účastníkům výpravu do světa, do nějž se slušný člověk neodvažuje běžně vstoupit. Představí Olomouc jako město hříchu, zločinu a neřesti.

Posledním zapojeným pracovištěm bude Ústav soudního lékařství a medicínského práva LF UP a Fakultní nemocnice Olomouc, kde je na programu pitva.

Na všechny olomoucké akce je nutná online rezervace předem. Noc práva má svou webovou stránku nocprava.cz, kde je zveřejněn kompletní program a odkazy na přihlašování.

Noc práva se letos uskuteční v Olomouci, Brně, Ostravě, Frýdku-Místku, Plzni, Zlíně, Jičíně, Českých Budějovicích a v Novém Jičíně. Každoročně se koná v březnu jako připomenutí významného dne v právních dějinách. Dne 6. března 1920 byla vyhlášena a nabyla účinnosti Ústavní listina Československa. Když nepočítáme prozatímní ústavu z roku 1918, jedná se o první ústavněprávní dokument naší československé státnosti.

Probíhajícím i chystaným investičním akcím se věnovalo první letošní zasedání Akademického senátu Cyrilometodějské teologické fakulty UP. Diskuzi vyvolal zejména záměr koupit z vlastních prostředků fakulty dům na adrese Kateřinská 13, kterému nakonec senátorky a senátoři dali zelenou.

Zvažovaný objekt stojí ob dům od fakultního badatelského centra Kateřinská 17, kde mimo jiné sídlí Institut sociálního zdraví OUSHI, přičemž budovy sdílí uzavřený dvůr. V domě číslo 13 v současnosti fungují lékařské ordinace a restaurace, část prostor již CMTF využívá.

„Koupi budovy Kateřinská 13 zvažujeme jako příležitost, která může fakultě dlouhodobě přinést stabilní zázemí pro její činnost, stabilní finanční příjem a zároveň umožňuje smysluplně využít vlastní finanční prostředky. Budova je v současnosti využívána a částečně pronajímána, což otevírá možnost průběžného výnosu i postupného rozvoje využití podle potřeb fakulty a jejích pracovišť,“ zdůvodnil uvažované pořízení nemovitosti děkan Vít Hušek, který záměr členům senátu představil společně s proděkanem pro projektové řízení Peterem Tavelem a tajemníkem Ivanem Drábkem.

Mezi možnostmi budoucího využití zmínili především pokračování komerčních nájmů, vybrané prostory by po případné rekonstrukci mohly sloužit fakultě pro potřeby výuky, další variantou je například zřízení ubytovací kapacity pro hosty fakulty. Pořízení nemovitosti za 60 milionů korun chce fakulta uhradit z vlastních financí ve fondu provozních prostředků.

Senátorky a senátoři AS CMTF UP věnovali představenému záměru obsáhlou diskuzi, po níž přijali usnesení, jímž s případnou koupí nové budovy souhlasí. Zároveň však vedení vyzvali k předložení dalších podkladů a transparentní diskuzi s akademickou obcí fakulty.

„Zelená“ od fakultního senátu je pouze první krok v celém procesu. Ke koupi budovy do univerzitního majetku se musí vyjádřit Akademický senát UP a musí ji schválit Správní rada UP.

Kromě investičních záměrů, mezi kterými je například i oprava střechy a dokončení rekonstrukce vrátnice na Univerzitní 22, členové AS CMTF UP také vyslechli stručnou informaci k blížící se volbě děkana. Osmi návrhy byl nominován jediný kandidát, a to současný děkan Vít Hušek. Své teze kandidát představí na setkání akademické obce 8. dubna, o týden později, 15. dubna, se pak uskuteční samotné hlasování. Další informace k volbě jsou k dispozici zde.

Probíhajícím i chystaným investičním akcím se věnovalo první letošní zasedání Akademického senátu Cyrilometodějské teologické fakulty UP. Diskuzi vyvolal zejména záměr koupit z vlastních prostředků fakulty dům na adrese Kateřinská 13, kterému nakonec senátorky a senátoři dali zelenou.

Zvažovaný objekt stojí ob dům od fakultního badatelského centra Kateřinská 17, kde mimo jiné sídlí Institut sociálního zdraví OUSHI, přičemž budovy sdílí uzavřený dvůr. V domě číslo 13 v současnosti fungují lékařské ordinace a restaurace, část prostor již CMTF využívá.

„Koupi budovy Kateřinská 13 zvažujeme jako příležitost, která může fakultě dlouhodobě přinést stabilní zázemí pro její činnost, stabilní finanční příjem a zároveň umožňuje smysluplně využít vlastní finanční prostředky. Budova je v současnosti využívána a částečně pronajímána, což otevírá možnost průběžného výnosu i postupného rozvoje využití podle potřeb fakulty a jejích pracovišť,“ zdůvodnil uvažované pořízení nemovitosti děkan Vít Hušek, který záměr členům senátu představil společně s proděkanem pro projektové řízení Peterem Tavelem a tajemníkem Ivanem Drábkem.

Mezi možnostmi budoucího využití zmínili především pokračování komerčních nájmů, vybrané prostory by po případné rekonstrukci mohly sloužit fakultě pro potřeby výuky, další variantou je například zřízení ubytovací kapacity pro hosty fakulty. Pořízení nemovitosti za 60 milionů korun chce fakulta uhradit z vlastních financí ve fondu provozních prostředků.

Senátorky a senátoři AS CMTF UP věnovali představenému záměru obsáhlou diskuzi, po níž přijali usnesení, jímž s případnou koupí nové budovy souhlasí. Zároveň však vedení vyzvali k předložení dalších podkladů a transparentní diskuzi s akademickou obcí fakulty.

„Zelená“ od fakultního senátu je pouze první krok v celém procesu. Ke koupi budovy do univerzitního majetku se musí vyjádřit Akademický senát UP a musí ji schválit Správní rada UP.

Kromě investičních záměrů, mezi kterými je například i oprava střechy a dokončení rekonstrukce vrátnice na Univerzitní 22, členové AS CMTF UP také vyslechli stručnou informaci k blížící se volbě děkana. Osmi návrhy byl nominován jediný kandidát, a to současný děkan Vít Hušek. Své teze kandidát představí na setkání akademické obce 8. dubna, o týden později, 15. dubna, se pak uskuteční samotné hlasování. Další informace k volbě jsou k dispozici zde.

Prestižní podporu výzkumu evropského umění a architektury pro doktorandy, Baderovo stipendium, obdržela pro rok 2026/2027 Karolína Smýkalová z Filozofické fakulty Univerzity Palackého. Získala jej za práci s názvem Lombardská architektura v kontextu frankismu: rekonstrukce a interpretace středověké architektury za vlády Francisca Franka (1939–1975).

Stipendium z Fondu Isabely a Alfreda Baderových, určené na podporu doktorského výzkumu v oblasti dějin a teorie umění a architektury, umožňuje každým rokem třem talentovaným badatelům realizovat jejich projekty doma i v zahraničí. Historička umění a architektury Karolína Smýkalová, zároveň doktorandka katedry dějin umění Filozofické fakulty Univerzity Palackého, jej využije především na zahraniční výzkumné pobyty ve Španělsku a Itálii.

„Moje práce se zabývá rekonstrukcemi středověkých památek na území Španělska a tím, jak s nimi pracovala diktatura Francisca Franka v letech 1939–1975. Využívání historie a kultury ve prospěch ideologie autoritářských režimů není ničím novým a věnuje se mu celá řada současných badatelů. Ve španělském kontextu po občanské válce se však jedná o silnou evokaci středověku a tzv. zlatého věku ‚Velkého Španělska‘. V rámci výzkumu se zaměřím na architekturu, která byla v době frankismu označována jako tzv. lombardská. Jedná se především o kostely z 11. století, charakteristické silnými kamennými zdmi, lizénami a obloučkovými, tzv. lombardskými, vlysy, rozšířené zejména v oblasti dnešní Aragonie a Katalánska. Právě tyto stavby byly ve 20. století často prezentovány jako ‚čistý‘ a původní doklad křesťanských kořenů Španělska, a staly se tak ideálním materiálem pro ideologickou interpretaci,“ přiblížila obsah své práce laureátka ocenění, která pracuje pod odborným vedením školitele Martina Horáčka z katedry dějin umění.

„Baderovo stipendium pro mě znamená intenzivní akademický rok naplněný výjezdy, studiem pramenů a systematickým zpracováním získaných materiálů.“  Karolína Smýkalová

Podle Karolíny Smýkalové však zásahy do těchto památek, často zapsaných na seznam národních kulturních statků, nebyly neutrální.

„Každá rekonstrukce je už ze své podstaty zároveň interpretací. Můj výzkum se proto zaměřuje na to, jak se v těchto stavebních zásazích materializovaly představy frankismu a jak se promítly do nejhmatatelnější podoby, do samotných budov. Ty byly a dodnes jsou veřejnosti prezentovány jako ‚autentické‘ středověké památky. Sehrály důležitou roli při upevnění a legitimizaci režimu a v dlouhodobém horizontu formují naše vnímání minulosti. I z tohoto důvodu je otázka, co je skutečně původní a co je výsledkem vize frankismu, velmi aktuální,“ dodala Karolína Smýkalová.

Exteriér archivu v Alcalá de Henares.

Stipendium využije především na zahraniční výzkumné pobyty. V první fázi ji projekt zavede do archivů ve španělské Zaragoze, Huesce, Madridu a Alcalá de Henares, kde jsou uchovány restaurátorské projekty, plánová dokumentace, dobové fotografie i osobní korespondence architektů a státních institucí zapojených do přestaveb. Tamní materiály jsou pro pochopení konkrétních zásahů i rozhodovacích procesů zcela klíčové. V druhé fázi pak bude cestovat po menších španělských kostelích a stavbách na úpatí Pyrenejí, kde bude nutné zmapovat jejich současný stav, provést stavebněhistorický průzkum a případně získat další materiály z lokálních archivů. V rámci projektu také pojede do největší evropské knihovny pro obor Dějiny umění, kterou je Bibliotheca Hertziana v Římě. Právě zde by ráda zasadila své poznatky do širšího evropského rámce a konzultovala výsledky s odborníky, aby bylo možné španělskou zkušenost porovnat s dalšími příklady práce s památkami ve 20. století.

Interiér archivu v Alcalá de Henares.

„Ze získání Baderova stipendia mám velkou radost. Představuje pro mě potvrzení důležitosti tohoto tématu v širším kontextu evropské památkové péče a historiografie. Vnímám jej však i jako velké profesní ocenění, kterého si nesmírně vážím a které je pro mě i osobním závazkem. Znamená pro mě intenzivní akademický rok naplněný výjezdy, studiem pramenů a systematickým zpracováním získaných materiálů. Je to klíčový krok k realizaci výzkumu v plném rozsahu i k získání zásadních podkladů pro disertační práci. Udělení stipendia tomuto projektu utvrzuje důležitost a význam tématu přepisování minulosti v době autoritářských režimů a připomíná, jak úzce je kulturní dědictví propojeno s politickou situací. Činnosti spojené s kulturním dědictvím mohou na první pohled působit jako tiché a nenápadné aktivity v pozadí, ve skutečnosti jsou však silným pojítkem mezi námi, historií a současností, a právě proto by tak měly být také vnímány i dnes.“

Interiér univerzity v Zaragoze.

Baderovo stipendium bylo založeno v roce 1990 významným kanadským chemikem, podnikatelem, sběratelem umění a filantropem Alfredem Baderem, narozeným v roce 1924 ve Vídni a donedávna žijícím v americkém Milwaukee. Otec Alfreda Badera pocházel z české židovské rodiny. Podpora, která se původně týkala výzkumu malířství 17. století, byla určena studentům a studentkám dějin umění v České republice. Ve filantropické práci Alfreda Badera dnes pokračuje nově zřízená nadace Bader Philanthropies, která uděluje stipendia českým historikům umění a chemikům. V obou oborech se jedná o vůbec nejprestižnější stipendium privátního subjektu. Stipendium je udělováno jedenkrát ročně a primárně je určeno na hrazení nákladů dlouhodobých studijních pobytů a vědeckých stáží řešitele. Každoročně umožňuje realizovat výzkumné projekty třem špičkovým doktorandům a doktorandkám.

Prestižní podporu výzkumu evropského umění a architektury pro doktorandy, Baderovo stipendium, obdržela pro rok 2026/2027 Karolína Smýkalová z Filozofické fakulty Univerzity Palackého. Získala jej za práci s názvem Lombardská architektura v kontextu frankismu: rekonstrukce a interpretace středověké architektury za vlády Francisca Franka (1939–1975).

Stipendium z Fondu Isabely a Alfreda Baderových, určené na podporu doktorského výzkumu v oblasti dějin a teorie umění a architektury, umožňuje každým rokem třem talentovaným badatelům realizovat jejich projekty doma i v zahraničí. Historička umění a architektury Karolína Smýkalová, zároveň doktorandka katedry dějin umění Filozofické fakulty Univerzity Palackého, jej využije především na zahraniční výzkumné pobyty ve Španělsku a Itálii.

„Moje práce se zabývá rekonstrukcemi středověkých památek na území Španělska a tím, jak s nimi pracovala diktatura Francisca Franka v letech 1939–1975. Využívání historie a kultury ve prospěch ideologie autoritářských režimů není ničím novým a věnuje se mu celá řada současných badatelů. Ve španělském kontextu po občanské válce se však jedná o silnou evokaci středověku a tzv. zlatého věku ‚Velkého Španělska‘. V rámci výzkumu se zaměřím na architekturu, která byla v době frankismu označována jako tzv. lombardská. Jedná se především o kostely z 11. století, charakteristické silnými kamennými zdmi, lizénami a obloučkovými, tzv. lombardskými, vlysy, rozšířené zejména v oblasti dnešní Aragonie a Katalánska. Právě tyto stavby byly ve 20. století často prezentovány jako ‚čistý‘ a původní doklad křesťanských kořenů Španělska, a staly se tak ideálním materiálem pro ideologickou interpretaci,“ přiblížila obsah své práce laureátka ocenění, která pracuje pod odborným vedením školitele Martina Horáčka z katedry dějin umění.

„Baderovo stipendium pro mě znamená intenzivní akademický rok naplněný výjezdy, studiem pramenů a systematickým zpracováním získaných materiálů.“  Karolína Smýkalová

Podle Karolíny Smýkalové však zásahy do těchto památek, často zapsaných na seznam národních kulturních statků, nebyly neutrální.

„Každá rekonstrukce je už ze své podstaty zároveň interpretací. Můj výzkum se proto zaměřuje na to, jak se v těchto stavebních zásazích materializovaly představy frankismu a jak se promítly do nejhmatatelnější podoby, do samotných budov. Ty byly a dodnes jsou veřejnosti prezentovány jako ‚autentické‘ středověké památky. Sehrály důležitou roli při upevnění a legitimizaci režimu a v dlouhodobém horizontu formují naše vnímání minulosti. I z tohoto důvodu je otázka, co je skutečně původní a co je výsledkem vize frankismu, velmi aktuální,“ dodala Karolína Smýkalová.

Exteriér archivu v Alcalá de Henares.

Stipendium využije především na zahraniční výzkumné pobyty. V první fázi ji projekt zavede do archivů ve španělské Zaragoze, Huesce, Madridu a Alcalá de Henares, kde jsou uchovány restaurátorské projekty, plánová dokumentace, dobové fotografie i osobní korespondence architektů a státních institucí zapojených do přestaveb. Tamní materiály jsou pro pochopení konkrétních zásahů i rozhodovacích procesů zcela klíčové. V druhé fázi pak bude cestovat po menších španělských kostelích a stavbách na úpatí Pyrenejí, kde bude nutné zmapovat jejich současný stav, provést stavebněhistorický průzkum a případně získat další materiály z lokálních archivů. V rámci projektu také pojede do největší evropské knihovny pro obor Dějiny umění, kterou je Bibliotheca Hertziana v Římě. Právě zde by ráda zasadila své poznatky do širšího evropského rámce a konzultovala výsledky s odborníky, aby bylo možné španělskou zkušenost porovnat s dalšími příklady práce s památkami ve 20. století.

Interiér archivu v Alcalá de Henares.

„Ze získání Baderova stipendia mám velkou radost. Představuje pro mě potvrzení důležitosti tohoto tématu v širším kontextu evropské památkové péče a historiografie. Vnímám jej však i jako velké profesní ocenění, kterého si nesmírně vážím a které je pro mě i osobním závazkem. Znamená pro mě intenzivní akademický rok naplněný výjezdy, studiem pramenů a systematickým zpracováním získaných materiálů. Je to klíčový krok k realizaci výzkumu v plném rozsahu i k získání zásadních podkladů pro disertační práci. Udělení stipendia tomuto projektu utvrzuje důležitost a význam tématu přepisování minulosti v době autoritářských režimů a připomíná, jak úzce je kulturní dědictví propojeno s politickou situací. Činnosti spojené s kulturním dědictvím mohou na první pohled působit jako tiché a nenápadné aktivity v pozadí, ve skutečnosti jsou však silným pojítkem mezi námi, historií a současností, a právě proto by tak měly být také vnímány i dnes.“

Interiér univerzity v Zaragoze.

Baderovo stipendium bylo založeno v roce 1990 významným kanadským chemikem, podnikatelem, sběratelem umění a filantropem Alfredem Baderem, narozeným v roce 1924 ve Vídni a donedávna žijícím v americkém Milwaukee. Otec Alfreda Badera pocházel z české židovské rodiny. Podpora, která se původně týkala výzkumu malířství 17. století, byla určena studentům a studentkám dějin umění v České republice. Ve filantropické práci Alfreda Badera dnes pokračuje nově zřízená nadace Bader Philanthropies, která uděluje stipendia českým historikům umění a chemikům. V obou oborech se jedná o vůbec nejprestižnější stipendium privátního subjektu. Stipendium je udělováno jedenkrát ročně a primárně je určeno na hrazení nákladů dlouhodobých studijních pobytů a vědeckých stáží řešitele. Každoročně umožňuje realizovat výzkumné projekty třem špičkovým doktorandům a doktorandkám.

Nedává univerzální rady pro život. Pomáhá hledat cestu a uvědomit si, co máme, co chceme a co za to (za)platíme. Michal Šafář je sportovní psycholog. Pohybuje se stejně dobře mezi nadějnými malými sportovci, vysokoškolskými studenty i mezi hvězdami – například vítězka tenisového Wimbledonu Petra Kvitová, s níž spolupracoval, hvězdou bezesporu je. Proto také velmi dobře ví, co za takovým úspěchem stojí. Možná právě proto „úspěch“ nepřeceňuje a říká, že záleží na tom, jaký cíl si každý z nás stanoví. Prostě: „Každý z nás může vyhrát svůj malý soukromý Wimbledon.“

Jak a proč, o tom všem v rozhovoru s psychologem, pedagogem a také děkanem (od února už emeritním), který osm let řídil Fakultu tělesné kultury Univerzity Palackého.

Mám pocit, že žijeme v náročných časech. Snažíme se obstát v práci, v rodině a tlak se stále zvyšuje. Vnímáte to taky tak?

Nechci rozporovat vaše přesvědčení o dnešních náročných časech, ale myslím si, že doba byla a je náročná vždy. Kdybychom se zeptali generací před námi, určitě by řekly, že zažily těžkou dobu. Ta náročnost může být z hlediska intenzity podobná, ale mění se její typ. Jinak to měly těžké naše babičky, s jinými obtížemi se potýká moje generace a jinak složité to mají dnešní studenti na univerzitě nebo děti, které vychováváme jako rodiče.

Je pravda, že žijeme na dobrém kon­tinentě, kde není hlad ani válka (byť ta je nedaleko). Proč nejsme spokojeni?

To je právě ten paradox. Když se nacházíte v relativně dobrých podmínkách, potýkáte se v každodenním životě s množstvím nejrůznějších úkolů. Jenže ne všechny dokážete splnit podle svých představ nebo podle nároků okolí. V ten okamžik se přidá pocit trapnosti, frustrace z vlastní nedostatečnosti. Protože přece „v Africe děti umírají hlady, tak na co si já tady stěžuju…“. Znamená to, že v šedé zóně každodenních problémů je život v mnoha ohledech velmi náročný, byť jinak než v situacích extrémního utrpení. Existuje řada psychologických studií, které dokazují, že když se dostaneme do opravdu velké krize, mobilizujeme veškeré kapacity na její zvládnutí a na další potíže zapomeneme. Jakmile ale akutní krize odezní, problémy se vracejí a s nimi i pocit nepohody.

 
Michal Šafář (* 1971)
Sportovní psycholog, absolvent oboru Tělesná výchova – pedagogika na Fakultě tělesné kultury a oboru Psychologie na Filozofické fakultě UP. Doktorské studium se zaměřením na psychologii sportu absolvoval na fakultě tělesné kultury, kde působí jako pedagog a jejímž byl od roku 2018 až do února 2026 děkanem. Jako sportovní psycholog spolupracuje s řadou sportovců a sportovkyň, k jeho svěřenkyním patřila např. wimbledonská vítězka, tenistka Petra Kvitová. Je členem Asociace psychologů sportu ČR, kterou v minulosti vedl, a členem Komise rovných příležitostí ve sportu Českého olympijského výboru.

Platí teze doktora Vlacha ze Saturnina, že když prožíváme delší dobu idylu, měl by nám osud prokázat službu a vyhodit nás na mráz? Přestaneme řešit, že kamna kouřila, ale vzpomínáme, že hřála. Zveličujeme naše trable?

Ano, někdy zveličujeme a saturninovská teze může platit, ale rozhodně ne stoprocentně. Například naši studenti rekreologie často v rámci studia vystupují ze své komfortní zóny a vystavují se nepříjemným podmínkám. Nejsem si ale jistý, že potápění do ledové vody, pobyt v mrazu v minimálním oblečení nebo intenzivní cvičení automaticky zvyšují odolnost v každodenním životě. Někdy ano, někdy ne. Zvládání každodenních sociálních interakcí nesouvisí přímo s tím, že vlezete do studené vody. Běžný život je nesmírně složitý svojí proměnlivostí a rozmanitostí, kterou umocňuje velkým tlakem na sociální srovnávání. Ten není daný jen tím, že se srovnáváte s Kamilou nebo Anežkou třeba z vedlejší třídy nebo kanceláře, ale zesilují ho sociální sítě. Nabízejí idealizovaný obraz světa a vy ve své nedokonalosti jste konfrontována s tím nejlepším, co existuje. To není jednoduché ustát.

Jak z toho ven? Vrátit se k analogovému světu?

Myslím, že generačně apokalyptický pohled typu „za nás to bylo lepší“ nefunguje. Doba se posunula. Jsem relativně optimistický. Věřím, že se dokážeme adaptovat i na nové podmínky. Možná to potrvá, možná to nezvládneme všichni, ale část z nás najde rovnováhu mezi tím, co digitální svět dává a co bere. Dokážeme využít jeho přínosy a omezit negativní dopady. Ale bude to bolet.

Celý život hledáme balanc?

Ano. Všichni. Po celý život.

Setkáváte se jako sportovní psycholog s přemotivovanými rodiči, kteří mají své vize o úspěšných dětech a vytvářejí na ně obrovský tlak?

Doba přináší mnoho paradoxů. Na jednu stranu se o spoustě věcí mluví otevřeněji než dřív, témata, která byla v mé generaci tabu, se dnes běžně pojmenovávají. Rodiče s dětmi možná komunikují víc, to vnímám jako pozitivum. Na druhé straně je tu sociál­ní tlak digitálního světa. Problém ale není jen v tom, že děti nezvládají sociální sítě. Potíž je v tom, že je často nezvládáme my, rodiče, a promítá se to do našeho chování, nároků a očekávání. Pokud to nezvládáme my, pak jsou děti pod dvojnásobným tlakem.

Co s tím?

Nevím. Jen se domnívám, že fungují ty nejzákladnější lidské principy. Jde o schopnost odstoupit od sebe, svých představ a očekávání, naladit se na druhého člověka, vnímat jeho potřeby a pomáhat mu je naplňovat. Zároveň ale nic neplatí absolutně. Neznamená to vytvářet ideální svět, kde je všechno v pořádku a za všechno se chválí a oceňuje. Mluvím o budování pevného vztahu důvěry s dítětem. Pokud se vám to podaří, můžete mu umožnit zažívat diskomfort, vystavovat ho situacím, které nejsou příjemné, a dovolit mu dělat chyby a zažívat selhání.

Proč je to důležité?

Protože děti přesně nevědí, co je úspěch, chyba nebo selhání. Velmi záleží na tom, jak jim tyto pojmy interpretujeme my – rodiče, učitelé, trenéři. Pokud dítě zažije, že se nic zásadního neděje, když něco nevyjde, pochopí, že neúspěch a chyba jsou přirozenou součástí života. Učí se, že k úspěchu patří i selhání, které často znamená snahu dostat se na hranici vlastních sil a schopností. Děti nepotřebují, abyste je za to chválila, ale abyste to akceptovala. Potřebují vidět, že je máte stejně ráda i tehdy, když se jim něco nepovede. Tak získají základní adaptační mechanismus, který jim pomůže zvládat složité situa­ce i bez přítomnosti dospělého.

Proč musíme být všichni úspěšní? Nestačí být třeba „jen“ průměrní, ale spokojení?

To je otázka redefinice úspěchu. Co je úspěch? Ve sportu ho interpretuju jako posouvání se v rámci vlastních schopností a dovedností. Nemusíte se dívat doleva ani doprava, jak jsou na tom ostatní. Jde o to, abyste se vy sama ze svého výchozího bodu posunula o kousek dál. Znovu a znovu. Každý malý posun je krokem k úspěchu. Pokud se dítě přirozeně vyvíjí a vy ho dobře učíte nebo trénujete, zlepšuje se téměř automaticky a může zažívat zkušenost úspěchu.

Základní rovnice, která v naší době trochu vymizela, je, že člověk, aby něco dosáhl, musí vynaložit úsilí, které je do určité míry nepříjemné, někdy i bolí, ale přichází za ním satisfakce – že se něco naučil, že je o kousek lepší, než byl. Jednou z mála oblastí, kde to dítě může zažívat přirozeně, zůstává sport. Pokud se to naučí s podporou rodičů a odborníků v rámci pohybových aktivit, získá základní model fungování, který se dá přenést do jakékoli jiné oblasti, včetně vztahů. Uvědomění, že diskomfort, bolest a úsilí jsou součástí cesty.

Můžeme si to přenést i do dospělosti? Pracujeme v konkurenčním prostředí, srovnáváme se a máme pocit, že nestíháme a selháváme.

Velmi by pomohlo, kdybychom tento princip získali už v dětství, kdy je naše psychika nejplastičtější. Pokud to neumíte nebo vám to nefunguje, čím později se to učíte, tím je to náročnější a bolestivější. Vzpomeňte si, když jste se v dospělosti učila nový sport. Bylo vám trapně, nešlo vám to, bolelo to. Přesto je princip stejný: zaměřit pozornost na vlastní posun. I ve vrcholovém sportu se ukazuje, že když se soustředíte na proces a na vlastní zlepšování, paradoxně se zlepšujete rychleji než tehdy, když se neustále porovnáváte s ostatními. Lehce se o tom mluví, ale je to velmi těžké, protože jako sociální bytosti máme srovnávání hluboce zakořeněné.

Pomáhá si říct: Na něco nestačím, ale něco jiného zvládnu? Nerezignovat?

To je klíčové. Abyste se mohla změnit a posunout, zbavit se něčeho, co na sobě nemáte ráda, musíte nejprve přijmout, jaká jste teď. Spousta lidí tuto elementární fázi přeskočí. Ale pokud sebepřijetí nevěnujete dostatečný čas a prostor, tak to nefunguje. Další kroky totiž vedou k tomu, abyste se posunula aspoň o kousek. To je klíč k vaší změně. Racionálně to lidé často přijmou, ale vnitřně s tím mají problém. Přijde frustrace, ztráta motivace. Je to velmi těžká práce na sobě.

Jsme pod tlakem nejen ve sportu, ale v každé profesi. Sportovci mají mentální tréninky – co my ostatní?

Při každé náročnější práci je dobré znát základní principy mentální hygieny. Rozdíl mezi mentálním tréninkem a mentální hygie­nou není zásadní. V obou případech jde o to dostat tělo i mysl do takového stavu a podmínek, které umožňují optimální fungování.

A umíme to? Nepřetahujeme se?

Spousta velmi výkonných lidí má limitovanou schopnost vnímat signály vlastního těla. Jsou zvyklí, že tělo trpí. Platí to nejen ve vrcholovém sportu, ale i v běžném životě. Třeba vy: máte uzávěrku, musíte dopsat články, takže zapomenete na jídlo, hodiny sedíte za stolem. Pak vám, stejně jako například vrcholovým sportovcům, může chybět schopnost rozpoznat, že se dostáváte za hranici, kdy je utrpení nebo bolest ještě funkční a kdy už je dysfunkční.

Vidím dnes dva extrémy – přehnané koučování všeho, a naopak bagatelizaci problémů ve smyslu: Moc se pozoruješ.

Je důležité, aby v okamžiku, kdy se dítě, student nebo i dospělý dostane do nepohody, měl prostor a pokusil se zvládnout ten diskomfort sám. Aby ho hned někdo nelapl a nezačal mu poskytovat podporu a odbornou terapii. Protože pokud lidem tuto možnost nedáme, připravujeme je o možnost mobilizovat vnitřní mechanismy a pokusit se situaci vyřešit. Zároveň jsme na tenkém ledě, protože někdo si o pomoc řekne pozdě, někdo vůbec. Univerzální recept ne­existuje. Pomáhá mít dobré vztahy a lidi kolem sebe, kteří dokážou rozpoznat, kdy už je pomoc opravdu potřeba.

Bavíme se o odolnosti, křehkosti, úspěších. Možná ale zapomínáme, že ani ti úspěšní asi nejsou permanentně šťastni.

Rozhodně ne. Znám spoustu velmi úspěšných sportovců, kteří jsou velmi mentálně odolní, ale i oni procházejí velmi těžkými obdobími nejistoty, nespokojenosti, hlubokých pochybností. Adaptace spočívá v tom, že dokážete najít cestu, jak si v sobě věci srovnat, sama nebo s něčí podporou, a dostat se zpátky na tu úroveň, kde jste byla. Případně někam ještě výš.

Jak si o pomoc říká psycholog?

Podívá se do zrcadla… Ale vážně – mám kolem sebe lidi, kterým důvěřuju, s nimiž mohu věci sdílet. Mým receptem je nepřetěžovat se, a když je to třeba, i včas zastavit. Hodně mi pomáhá, když jsem sám a můžu si věci srovnat.

Takže máme mít odvahu vystoupit z jedoucího vlaku a počkat na další?

U hodně lidí včetně sportovců zvítězí představa, že když to nejde silou, tak to půjde ještě větší silou. Jenže ve spoustě situací naopak potřebujete zabrzdit, udělat dva kroky zpátky a ty dveře se vám otevřou. Nebo zjistíte, že můžete jít jinou cestou. Pro sportovce je těžké zpomalit a zastavit, mají pocit, že selhávají. Jenže často se stane, že když se nezastavíte sama, zastaví vás tělo. A to bývá horší.

Takže nemusíme být odsouzeni k úspěchu? Můžeme být šťastní i bez zlatých medailí?

Samozřejmě. To není život bez úspěchu, ale jeho předefinování. Když se rozhodnete, že cílem vašeho života je dělat něco na zahrádce, a naplňuje vás to, tak je to v pořádku. Našla jste to „svoje“ a jste s tím ztotožněná. To je váš úspěch. Váš Wimbledon.

Rozhovor vyšel v aktuálním vydání magazínu Žurnál UP. 

 

 

Nedává univerzální rady pro život. Pomáhá hledat cestu a uvědomit si, co máme, co chceme a co za to (za)platíme. Michal Šafář je sportovní psycholog. Pohybuje se stejně dobře mezi nadějnými malými sportovci, vysokoškolskými studenty i mezi hvězdami – například vítězka tenisového Wimbledonu Petra Kvitová, s níž spolupracoval, hvězdou bezesporu je. Proto také velmi dobře ví, co za takovým úspěchem stojí. Možná právě proto „úspěch“ nepřeceňuje a říká, že záleží na tom, jaký cíl si každý z nás stanoví. Prostě: „Každý z nás může vyhrát svůj malý soukromý Wimbledon.“

Jak a proč, o tom všem v rozhovoru s psychologem, pedagogem a také děkanem (od února už emeritním), který osm let řídil Fakultu tělesné kultury Univerzity Palackého.

Mám pocit, že žijeme v náročných časech. Snažíme se obstát v práci, v rodině a tlak se stále zvyšuje. Vnímáte to taky tak?

Nechci rozporovat vaše přesvědčení o dnešních náročných časech, ale myslím si, že doba byla a je náročná vždy. Kdybychom se zeptali generací před námi, určitě by řekly, že zažily těžkou dobu. Ta náročnost může být z hlediska intenzity podobná, ale mění se její typ. Jinak to měly těžké naše babičky, s jinými obtížemi se potýká moje generace a jinak složité to mají dnešní studenti na univerzitě nebo děti, které vychováváme jako rodiče.

Je pravda, že žijeme na dobrém kon­tinentě, kde není hlad ani válka (byť ta je nedaleko). Proč nejsme spokojeni?

To je právě ten paradox. Když se nacházíte v relativně dobrých podmínkách, potýkáte se v každodenním životě s množstvím nejrůznějších úkolů. Jenže ne všechny dokážete splnit podle svých představ nebo podle nároků okolí. V ten okamžik se přidá pocit trapnosti, frustrace z vlastní nedostatečnosti. Protože přece „v Africe děti umírají hlady, tak na co si já tady stěžuju…“. Znamená to, že v šedé zóně každodenních problémů je život v mnoha ohledech velmi náročný, byť jinak než v situacích extrémního utrpení. Existuje řada psychologických studií, které dokazují, že když se dostaneme do opravdu velké krize, mobilizujeme veškeré kapacity na její zvládnutí a na další potíže zapomeneme. Jakmile ale akutní krize odezní, problémy se vracejí a s nimi i pocit nepohody.

 
Michal Šafář (* 1971)
Sportovní psycholog, absolvent oboru Tělesná výchova – pedagogika na Fakultě tělesné kultury a oboru Psychologie na Filozofické fakultě UP. Doktorské studium se zaměřením na psychologii sportu absolvoval na fakultě tělesné kultury, kde působí jako pedagog a jejímž byl od roku 2018 až do února 2026 děkanem. Jako sportovní psycholog spolupracuje s řadou sportovců a sportovkyň, k jeho svěřenkyním patřila např. wimbledonská vítězka, tenistka Petra Kvitová. Je členem Asociace psychologů sportu ČR, kterou v minulosti vedl, a členem Komise rovných příležitostí ve sportu Českého olympijského výboru.

Platí teze doktora Vlacha ze Saturnina, že když prožíváme delší dobu idylu, měl by nám osud prokázat službu a vyhodit nás na mráz? Přestaneme řešit, že kamna kouřila, ale vzpomínáme, že hřála. Zveličujeme naše trable?

Ano, někdy zveličujeme a saturninovská teze může platit, ale rozhodně ne stoprocentně. Například naši studenti rekreologie často v rámci studia vystupují ze své komfortní zóny a vystavují se nepříjemným podmínkám. Nejsem si ale jistý, že potápění do ledové vody, pobyt v mrazu v minimálním oblečení nebo intenzivní cvičení automaticky zvyšují odolnost v každodenním životě. Někdy ano, někdy ne. Zvládání každodenních sociálních interakcí nesouvisí přímo s tím, že vlezete do studené vody. Běžný život je nesmírně složitý svojí proměnlivostí a rozmanitostí, kterou umocňuje velkým tlakem na sociální srovnávání. Ten není daný jen tím, že se srovnáváte s Kamilou nebo Anežkou třeba z vedlejší třídy nebo kanceláře, ale zesilují ho sociální sítě. Nabízejí idealizovaný obraz světa a vy ve své nedokonalosti jste konfrontována s tím nejlepším, co existuje. To není jednoduché ustát.

Jak z toho ven? Vrátit se k analogovému světu?

Myslím, že generačně apokalyptický pohled typu „za nás to bylo lepší“ nefunguje. Doba se posunula. Jsem relativně optimistický. Věřím, že se dokážeme adaptovat i na nové podmínky. Možná to potrvá, možná to nezvládneme všichni, ale část z nás najde rovnováhu mezi tím, co digitální svět dává a co bere. Dokážeme využít jeho přínosy a omezit negativní dopady. Ale bude to bolet.

Celý život hledáme balanc?

Ano. Všichni. Po celý život.

Setkáváte se jako sportovní psycholog s přemotivovanými rodiči, kteří mají své vize o úspěšných dětech a vytvářejí na ně obrovský tlak?

Doba přináší mnoho paradoxů. Na jednu stranu se o spoustě věcí mluví otevřeněji než dřív, témata, která byla v mé generaci tabu, se dnes běžně pojmenovávají. Rodiče s dětmi možná komunikují víc, to vnímám jako pozitivum. Na druhé straně je tu sociál­ní tlak digitálního světa. Problém ale není jen v tom, že děti nezvládají sociální sítě. Potíž je v tom, že je často nezvládáme my, rodiče, a promítá se to do našeho chování, nároků a očekávání. Pokud to nezvládáme my, pak jsou děti pod dvojnásobným tlakem.

Co s tím?

Nevím. Jen se domnívám, že fungují ty nejzákladnější lidské principy. Jde o schopnost odstoupit od sebe, svých představ a očekávání, naladit se na druhého člověka, vnímat jeho potřeby a pomáhat mu je naplňovat. Zároveň ale nic neplatí absolutně. Neznamená to vytvářet ideální svět, kde je všechno v pořádku a za všechno se chválí a oceňuje. Mluvím o budování pevného vztahu důvěry s dítětem. Pokud se vám to podaří, můžete mu umožnit zažívat diskomfort, vystavovat ho situacím, které nejsou příjemné, a dovolit mu dělat chyby a zažívat selhání.

Proč je to důležité?

Protože děti přesně nevědí, co je úspěch, chyba nebo selhání. Velmi záleží na tom, jak jim tyto pojmy interpretujeme my – rodiče, učitelé, trenéři. Pokud dítě zažije, že se nic zásadního neděje, když něco nevyjde, pochopí, že neúspěch a chyba jsou přirozenou součástí života. Učí se, že k úspěchu patří i selhání, které často znamená snahu dostat se na hranici vlastních sil a schopností. Děti nepotřebují, abyste je za to chválila, ale abyste to akceptovala. Potřebují vidět, že je máte stejně ráda i tehdy, když se jim něco nepovede. Tak získají základní adaptační mechanismus, který jim pomůže zvládat složité situa­ce i bez přítomnosti dospělého.

Proč musíme být všichni úspěšní? Nestačí být třeba „jen“ průměrní, ale spokojení?

To je otázka redefinice úspěchu. Co je úspěch? Ve sportu ho interpretuju jako posouvání se v rámci vlastních schopností a dovedností. Nemusíte se dívat doleva ani doprava, jak jsou na tom ostatní. Jde o to, abyste se vy sama ze svého výchozího bodu posunula o kousek dál. Znovu a znovu. Každý malý posun je krokem k úspěchu. Pokud se dítě přirozeně vyvíjí a vy ho dobře učíte nebo trénujete, zlepšuje se téměř automaticky a může zažívat zkušenost úspěchu.

Základní rovnice, která v naší době trochu vymizela, je, že člověk, aby něco dosáhl, musí vynaložit úsilí, které je do určité míry nepříjemné, někdy i bolí, ale přichází za ním satisfakce – že se něco naučil, že je o kousek lepší, než byl. Jednou z mála oblastí, kde to dítě může zažívat přirozeně, zůstává sport. Pokud se to naučí s podporou rodičů a odborníků v rámci pohybových aktivit, získá základní model fungování, který se dá přenést do jakékoli jiné oblasti, včetně vztahů. Uvědomění, že diskomfort, bolest a úsilí jsou součástí cesty.

Můžeme si to přenést i do dospělosti? Pracujeme v konkurenčním prostředí, srovnáváme se a máme pocit, že nestíháme a selháváme.

Velmi by pomohlo, kdybychom tento princip získali už v dětství, kdy je naše psychika nejplastičtější. Pokud to neumíte nebo vám to nefunguje, čím později se to učíte, tím je to náročnější a bolestivější. Vzpomeňte si, když jste se v dospělosti učila nový sport. Bylo vám trapně, nešlo vám to, bolelo to. Přesto je princip stejný: zaměřit pozornost na vlastní posun. I ve vrcholovém sportu se ukazuje, že když se soustředíte na proces a na vlastní zlepšování, paradoxně se zlepšujete rychleji než tehdy, když se neustále porovnáváte s ostatními. Lehce se o tom mluví, ale je to velmi těžké, protože jako sociální bytosti máme srovnávání hluboce zakořeněné.

Pomáhá si říct: Na něco nestačím, ale něco jiného zvládnu? Nerezignovat?

To je klíčové. Abyste se mohla změnit a posunout, zbavit se něčeho, co na sobě nemáte ráda, musíte nejprve přijmout, jaká jste teď. Spousta lidí tuto elementární fázi přeskočí. Ale pokud sebepřijetí nevěnujete dostatečný čas a prostor, tak to nefunguje. Další kroky totiž vedou k tomu, abyste se posunula aspoň o kousek. To je klíč k vaší změně. Racionálně to lidé často přijmou, ale vnitřně s tím mají problém. Přijde frustrace, ztráta motivace. Je to velmi těžká práce na sobě.

Jsme pod tlakem nejen ve sportu, ale v každé profesi. Sportovci mají mentální tréninky – co my ostatní?

Při každé náročnější práci je dobré znát základní principy mentální hygieny. Rozdíl mezi mentálním tréninkem a mentální hygie­nou není zásadní. V obou případech jde o to dostat tělo i mysl do takového stavu a podmínek, které umožňují optimální fungování.

A umíme to? Nepřetahujeme se?

Spousta velmi výkonných lidí má limitovanou schopnost vnímat signály vlastního těla. Jsou zvyklí, že tělo trpí. Platí to nejen ve vrcholovém sportu, ale i v běžném životě. Třeba vy: máte uzávěrku, musíte dopsat články, takže zapomenete na jídlo, hodiny sedíte za stolem. Pak vám, stejně jako například vrcholovým sportovcům, může chybět schopnost rozpoznat, že se dostáváte za hranici, kdy je utrpení nebo bolest ještě funkční a kdy už je dysfunkční.

Vidím dnes dva extrémy – přehnané koučování všeho, a naopak bagatelizaci problémů ve smyslu: Moc se pozoruješ.

Je důležité, aby v okamžiku, kdy se dítě, student nebo i dospělý dostane do nepohody, měl prostor a pokusil se zvládnout ten diskomfort sám. Aby ho hned někdo nelapl a nezačal mu poskytovat podporu a odbornou terapii. Protože pokud lidem tuto možnost nedáme, připravujeme je o možnost mobilizovat vnitřní mechanismy a pokusit se situaci vyřešit. Zároveň jsme na tenkém ledě, protože někdo si o pomoc řekne pozdě, někdo vůbec. Univerzální recept ne­existuje. Pomáhá mít dobré vztahy a lidi kolem sebe, kteří dokážou rozpoznat, kdy už je pomoc opravdu potřeba.

Bavíme se o odolnosti, křehkosti, úspěších. Možná ale zapomínáme, že ani ti úspěšní asi nejsou permanentně šťastni.

Rozhodně ne. Znám spoustu velmi úspěšných sportovců, kteří jsou velmi mentálně odolní, ale i oni procházejí velmi těžkými obdobími nejistoty, nespokojenosti, hlubokých pochybností. Adaptace spočívá v tom, že dokážete najít cestu, jak si v sobě věci srovnat, sama nebo s něčí podporou, a dostat se zpátky na tu úroveň, kde jste byla. Případně někam ještě výš.

Jak si o pomoc říká psycholog?

Podívá se do zrcadla… Ale vážně – mám kolem sebe lidi, kterým důvěřuju, s nimiž mohu věci sdílet. Mým receptem je nepřetěžovat se, a když je to třeba, i včas zastavit. Hodně mi pomáhá, když jsem sám a můžu si věci srovnat.

Takže máme mít odvahu vystoupit z jedoucího vlaku a počkat na další?

U hodně lidí včetně sportovců zvítězí představa, že když to nejde silou, tak to půjde ještě větší silou. Jenže ve spoustě situací naopak potřebujete zabrzdit, udělat dva kroky zpátky a ty dveře se vám otevřou. Nebo zjistíte, že můžete jít jinou cestou. Pro sportovce je těžké zpomalit a zastavit, mají pocit, že selhávají. Jenže často se stane, že když se nezastavíte sama, zastaví vás tělo. A to bývá horší.

Takže nemusíme být odsouzeni k úspěchu? Můžeme být šťastní i bez zlatých medailí?

Samozřejmě. To není život bez úspěchu, ale jeho předefinování. Když se rozhodnete, že cílem vašeho života je dělat něco na zahrádce, a naplňuje vás to, tak je to v pořádku. Našla jste to „svoje“ a jste s tím ztotožněná. To je váš úspěch. Váš Wimbledon.

Rozhovor vyšel v aktuálním vydání magazínu Žurnál UP. 

 

 

Lékařská fakulta bude mít dvě nová centra. Jedno se zaměří na výzkum onemocnění nadledvin, druhé pak na základní výkony ve zdravotnictví. Se zřízením pracovišť, která budou společná s Fakultní nemocnicí Olomouc, souhlasil na svém únorovém jednání Akademický senát LF UP.

Záměr nových pracovišť senátorkám a senátorům představil děkan Milan Kolář.

„Centrum pro onemocnění nadledvin vzniká v návaznosti na projekt Rozumem a srdcem k excelentní vědě, v jehož rámci se podařilo vytvořit vědeckou skupinu pod vedením mezinárodně uznávaného odborníka na endokrinní nádory nadledvin profesora Karla Pacáka,“ uvedl děkan. Karel Pacák, který je čestným doktorem UP a magazín Forbes ho zařadil do výběru top českých lékařů, se po letech působení v USA vrátil do ČR, jeho domovským pracovištěm je AKESO poliklinika v Praze. 

Tým centra, v němž budou spolupracovat nejen odborníci různých specializací z LF UP a FNOL, ale také z dalších českých a zahraničních zdravotnických pracovišť, se bude podílet na výzkumných úkolech v rámci národních a mezinárodních projektů a poskytovat komplexní léčbu onemocnění nadledvin dle nejnovějších vědeckých a klinických poznatků.

Oproti tomu Centrum pro základní výkony ve zdravotnictví se zaměří na studenty medicíny a prohloubí spolupráci s nelékařskými zdravotnickými odborníky řady pracovišť FNOL, kteří se ještě intenzivněji zapojí do praktické výuky mediků. Vedení fakulty ke zřízení samostatného pracoviště přistupuje s ohledem na to, že studenti Všeobecného lékařství získávají po absolvování osmi semestrů a složení zkoušky z ošetřovatelství odbornou způsobilost k výkonu povolání praktické sestry.

Se vznikem obou pracovišť AS LF UP po diskuzi souhlasil, zároveň v rámci schválení organizačního řádu fakulty dochází i ke změně názvu Neurochirurgické kliniky na Kliniku neurochirurgie a spondylochirurgie.

Kromě toho senátorky a senátoři schválili také změny v některých studijních programech, Disciplinární řád LF UP a Plán realizace Strategického záměru LF UP pro rok 2026. Ten mimo jiné počítá s dokončením metodiky dělení financí v RVO s cílem zvýšení podílu publikací v nejlepších odborných časopisech, postupem v přípravě studijního programu Umělá inteligence ve zdravotnictví nebo zřízením fondu na podporu nadaných studentů v tíživé sociální situaci. V plánu jsou také opravy fasád a vstupů fakultních budov či zahájení opravy parkoviště.

Významným okamžikem letošního roku pak bude zahájení provozu nepřehlédnutelné nové budovy v Hněvotínské ulici. Ta je již stavebně dokončená a dodavatelem stavby předaná a probíhá kolaudační řízení, také výběrová řízení na vybavení jejích prostor. Výuka by v nich měla začít s novým akademickým rokem.

Senátoři vyslechli také další informace děkana z jednání vedení či v rámci Asociace děkanů lékařských fakult ČR a mimo jiné otevřeli diskuzi o omlouvání a nahrazování zmeškané výuky. 

K příštímu jednání se AS LF UP sejde 7. dubna. Další informace zde.

Lékařská fakulta bude mít dvě nová centra. Jedno se zaměří na výzkum onemocnění nadledvin, druhé pak na základní výkony ve zdravotnictví. Se zřízením pracovišť, která budou společná s Fakultní nemocnicí Olomouc, souhlasil na svém únorovém jednání Akademický senát LF UP.

Záměr nových pracovišť senátorkám a senátorům představil děkan Milan Kolář.

„Centrum pro onemocnění nadledvin vzniká v návaznosti na projekt Rozumem a srdcem k excelentní vědě, v jehož rámci se podařilo vytvořit vědeckou skupinu pod vedením mezinárodně uznávaného odborníka na endokrinní nádory nadledvin profesora Karla Pacáka,“ uvedl děkan. Karel Pacák, který je čestným doktorem UP a magazín Forbes ho zařadil do výběru top českých lékařů, se po letech působení v USA vrátil do ČR, jeho domovským pracovištěm je AKESO poliklinika v Praze. 

Tým centra, v němž budou spolupracovat nejen odborníci různých specializací z LF UP a FNOL, ale také z dalších českých a zahraničních zdravotnických pracovišť, se bude podílet na výzkumných úkolech v rámci národních a mezinárodních projektů a poskytovat komplexní léčbu onemocnění nadledvin dle nejnovějších vědeckých a klinických poznatků.

Oproti tomu Centrum pro základní výkony ve zdravotnictví se zaměří na studenty medicíny a prohloubí spolupráci s nelékařskými zdravotnickými odborníky řady pracovišť FNOL, kteří se ještě intenzivněji zapojí do praktické výuky mediků. Vedení fakulty ke zřízení samostatného pracoviště přistupuje s ohledem na to, že studenti Všeobecného lékařství získávají po absolvování osmi semestrů a složení zkoušky z ošetřovatelství odbornou způsobilost k výkonu povolání praktické sestry.

Se vznikem obou pracovišť AS LF UP po diskuzi souhlasil, zároveň v rámci schválení organizačního řádu fakulty dochází i ke změně názvu Neurochirurgické kliniky na Kliniku neurochirurgie a spondylochirurgie.

Kromě toho senátorky a senátoři schválili také změny v některých studijních programech, Disciplinární řád LF UP a Plán realizace Strategického záměru LF UP pro rok 2026. Ten mimo jiné počítá s dokončením metodiky dělení financí v RVO s cílem zvýšení podílu publikací v nejlepších odborných časopisech, postupem v přípravě studijního programu Umělá inteligence ve zdravotnictví nebo zřízením fondu na podporu nadaných studentů v tíživé sociální situaci. V plánu jsou také opravy fasád a vstupů fakultních budov či zahájení opravy parkoviště.

Významným okamžikem letošního roku pak bude zahájení provozu nepřehlédnutelné nové budovy v Hněvotínské ulici. Ta je již stavebně dokončená a dodavatelem stavby předaná a probíhá kolaudační řízení, také výběrová řízení na vybavení jejích prostor. Výuka by v nich měla začít s novým akademickým rokem.

Senátoři vyslechli také další informace děkana z jednání vedení či v rámci Asociace děkanů lékařských fakult ČR a mimo jiné otevřeli diskuzi o omlouvání a nahrazování zmeškané výuky. 

K příštímu jednání se AS LF UP sejde 7. dubna. Další informace zde.

Aurora's third open call from the European university network Aurora aims to connect scientists and higher education institutions across Europe. In addition to purely scientific projects, it now targets activities at the intersection of research and education. The total call budget has increased by nearly half to 240,000 euros. In the two previous rounds, seven projects involving UP received support; applications for this year's round can be submitted until April 17.

The third open call, Call for Incentive Research & Education Collaboration, from the Aurora alliance—which unites nine research-oriented European universities—responds to growing interest in international collaboration and the need for stronger integration of research and education. It supports the creation of new partnerships across the alliance and the development of activities with long-term impact, whether in science or education.

Emphasis on Linking Research and Teaching

A key novelty of this year's round is the opening of space for so-called "mixed incentive projects"—projects combining research and educational components. Aurora is responding to the current trend of strengthening research-based teaching and efforts to create international study opportunities closely tied to ongoing scientific activities.

Funding of up to 20,000 euros can continue to support both purely research projects and, newly, activities that connect academic teams and students, leading to the creation of future blended intensive programmes (BIP), micro-credentials, or joint programmes. A key criterion remains international collaboration involving at least three partner institutions from the Aurora alliance and alignment with its thematic priorities, such as sustainability, health, digital society, or social innovation.

Inspiration from Previous Rounds

In the calls from the previous two years, more than 90 high-quality projects were submitted in total, with sixteen receiving support. In 2024, UP was the coordinator of one project and participated as a partner in two others. Last year, four projects involving Palacký University succeeded. UP also contributed to organizing two summer schools and sent students on short-term internships.

Thematic Schools, Seminars, and Internships

In addition to research and combined projects, the call continues to support the organization of thematic summer or winter schools, for which up to 20,000 euros can be obtained. A new feature is intensive multi-day seminars, which can serve—thanks to funding of up to 10,000 euros—as a platform for meetings of academics and students, sharing know-how, and developing new project ideas. The third key activity of the call continues to target support for mobility for early-career researchers. Master's and PhD students, as well as postdocs, can receive funding for short-term internships of up to 3 months at one of the universities in the Aurora 2030 consortium.

How to Apply?

Complete information about the call, including details on project proposal requirements and the evaluation process, is available on Aurora's central website. The deadline for submitting proposals for the current call is April 17, 2026, at 12:00.