Agregátor zdrojů

British Empire Medal, prestižní britské státní vyznamenání udělované králem Karlem III., převezme Jaroslav Peprník, významný český anglista a amerikanista, autor monografií a učebnic věnovaných anglickému jazyku a anglofonnímu světu a také spoluzakladatel anglistiky na Univerzitě Palackého.  

Profesor Jaroslav Peprník z katedry anglistiky a amerikanistiky Filozofické fakulty Univerzity Palackého je výraznou osobností české anglistiky, jejíž životní dráha, vědecké dílo i pedagogické působení jsou inspirací pro generace studentů a kolegů. S Filozofickou fakultou UP je spojen od roku 1954. Už v roce 1948 studoval na letní škole v Londýně a procestoval Británii. Jeho život provází víra v demokratické hodnoty a hluboký vztah k oboru, kterému zasvětil celý svůj profesní život. Britské státní vyznamenání British Empire Medal (BEM) převezme za dlouholetou práci a přínos k rozvoji česko-britských vztahů.

British Empire Medal (BEM) neboli Medaile Britského impéria je britské státní vyznamenání udělované za významnou službu společnosti nebo veřejnosti. Oficiální název je British Empire Medal for Meritorious Service. Držitel této medaile může za jménem používat zkratku BEM. 

„Je jen velmi málo cizinců, kteří toto ocenění získají. Loni BEM obdrželo pětadvacet lidí z celého světa. Z Čechů ji historicky získal zřejmě pouze československý voják a bojovník u Tobruku za druhé světové války Augustin Švub, o nikom jiném nevíme. Pan profesor je v tomto ohledu unikát,“ uvedl Otakar Fojt, odborník na vědeckou diplomacii, mezinárodní spolupráci ve výzkumu a inovace z Britského velvyslanectví v Praze.

Profesor Peprník působí na Univerzitě Palackého více než sedmdesát let a nesmazatelně se zapsal do její historie i do vzpomínek mnoha generací studentů a kolegů. Svou erudicí, pokorou a zaujetím pro jazyk inspiroval stovky studentů, z nichž mnozí dnes sami působí jako pedagogové. Jeho odborná činnost se soustředí především na tři oblasti: pedagogickou práci, tvorbu učebnic a shromažďování materiálů k historii kontaktů Čechů s anglofonními zeměmi. Charakteristický je pro něj také mimořádně široký přehled o literatuře, reáliích a kultuře anglofonního světa. Svým působením v oblasti lexikologie se zařadil mezi přední české specialisty v této lingvistické disciplíně. Peprníkovy učební texty navíc po dlouhá léta patřily k základním materiálům pro výuku angličtiny na českých vysokých a středních školách.

Jaroslav Peprník je držitelem řady ocenění. V roce 2003 získal Cenu města Olomouce, v roce 2023 pak nejvyšší resortní vyznamenání Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR – medaili prvního stupně, kterou mu v prostorách Univerzity Palackého předal ministr školství. Za celoživotní přínos převzal v loňském roce na UP také Cenu Františka Palackého.

Jaroslav Peprník (* 1927) je absolventem angličtiny a historie na FF MU v Brně. Studium ukončil v roce 1950 disertační prací s názvem Nominální tendence v moderní anglické próze. Na FF UP působí od roku 1954, na katedře anglistiky se specializuje na současný anglický jazyk a zejména na lexikologii. První Peprníkovo skriptum Angličtina pro lékaře vyšlo v roce 1966, dočkalo se několika reedicí a bylo zavedeno i na LF UK v Praze. Později následovalo skriptum Angličtina pro filology I–II (1984, 1987). Díky práci na Slovníku amerikanismů získal jako jediný Čech v roce 1969 Fulbrightovo stipendium s půlročním pobytem v USA. Další jeho úspěšnou učebnicí byla Angličtina pro jazykové školy. Vědecký titul kandidáta filologických věd mohl získat teprve v roce 1986, a to na základě kandidátské disertační práce Sémantika pojmenování barev v angličtině a češtině. Habilitovat se mohl až po roce 1989. Těžištěm jeho odborné práce byl výzkum styků českých zemí s anglofonním prostředím, který byl završen publikacemi Anglie očima české literatury (2001), Amerika očima české literatury (2002), Češi a anglofonní svět: kontakty a percepce (2012) a Anglofonní svět a Češi (2016). Pro širší veřejnost napsal obrys dějin Británie a USA: Ilustrované reálie (2004) a antologii krátkých textů čerpaných z Times, nazvanou Journalistic English (2005). Velké úsilí po roce 1990 věnoval revizi anglických pasáží v učebnici Oldřicha Švarného Hovorová čínština v příkladech a recenzi Velkého česko-anglického slovníku od Josefa Fronka. V roce 2021 vydalo Vydavatelství UP jeho memoáry Vzpomínky anglisty.

British Empire Medal, prestižní britské státní vyznamenání udělované králem Karlem III., převezme Jaroslav Peprník, významný český anglista a amerikanista, autor monografií a učebnic věnovaných anglickému jazyku a anglofonnímu světu a také spoluzakladatel anglistiky na Univerzitě Palackého.  

Profesor Jaroslav Peprník z katedry anglistiky a amerikanistiky Filozofické fakulty Univerzity Palackého je výraznou osobností české anglistiky, jejíž životní dráha, vědecké dílo i pedagogické působení jsou inspirací pro generace studentů a kolegů. S Filozofickou fakultou UP je spojen od roku 1954. Už v roce 1948 studoval na letní škole v Londýně a procestoval Británii. Jeho život provází víra v demokratické hodnoty a hluboký vztah k oboru, kterému zasvětil celý svůj profesní život. Britské státní vyznamenání British Empire Medal (BEM) převezme za dlouholetou práci a přínos k rozvoji česko-britských vztahů.

British Empire Medal (BEM) neboli Medaile Britského impéria je britské státní vyznamenání udělované za významnou službu společnosti nebo veřejnosti. Oficiální název je British Empire Medal for Meritorious Service. Držitel této medaile může za jménem používat zkratku BEM. 

„Je jen velmi málo cizinců, kteří toto ocenění získají. Loni BEM obdrželo pětadvacet lidí z celého světa. Z Čechů ji historicky získal zřejmě pouze československý voják a bojovník u Tobruku za druhé světové války Augustin Švub, o nikom jiném nevíme. Pan profesor je v tomto ohledu unikát,“ uvedl Otakar Fojt, odborník na vědeckou diplomacii, mezinárodní spolupráci ve výzkumu a inovace z Britského velvyslanectví v Praze.

Profesor Peprník působí na Univerzitě Palackého více než sedmdesát let a nesmazatelně se zapsal do její historie i do vzpomínek mnoha generací studentů a kolegů. Svou erudicí, pokorou a zaujetím pro jazyk inspiroval stovky studentů, z nichž mnozí dnes sami působí jako pedagogové. Jeho odborná činnost se soustředí především na tři oblasti: pedagogickou práci, tvorbu učebnic a shromažďování materiálů k historii kontaktů Čechů s anglofonními zeměmi. Charakteristický je pro něj také mimořádně široký přehled o literatuře, reáliích a kultuře anglofonního světa. Svým působením v oblasti lexikologie se zařadil mezi přední české specialisty v této lingvistické disciplíně. Peprníkovy učební texty navíc po dlouhá léta patřily k základním materiálům pro výuku angličtiny na českých vysokých a středních školách.

Jaroslav Peprník je držitelem řady ocenění. V roce 2003 získal Cenu města Olomouce, v roce 2023 pak nejvyšší resortní vyznamenání Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR – medaili prvního stupně, kterou mu v prostorách Univerzity Palackého předal ministr školství. Za celoživotní přínos převzal v loňském roce na UP také Cenu Františka Palackého.

Jaroslav Peprník (* 1927) je absolventem angličtiny a historie na FF MU v Brně. Studium ukončil v roce 1950 disertační prací s názvem Nominální tendence v moderní anglické próze. Na FF UP působí od roku 1954, na katedře anglistiky se specializuje na současný anglický jazyk a zejména na lexikologii. První Peprníkovo skriptum Angličtina pro lékaře vyšlo v roce 1966, dočkalo se několika reedicí a bylo zavedeno i na LF UK v Praze. Později následovalo skriptum Angličtina pro filology I–II (1984, 1987). Díky práci na Slovníku amerikanismů získal jako jediný Čech v roce 1969 Fulbrightovo stipendium s půlročním pobytem v USA. Další jeho úspěšnou učebnicí byla Angličtina pro jazykové školy. Vědecký titul kandidáta filologických věd mohl získat teprve v roce 1986, a to na základě kandidátské disertační práce Sémantika pojmenování barev v angličtině a češtině. Habilitovat se mohl až po roce 1989. Těžištěm jeho odborné práce byl výzkum styků českých zemí s anglofonním prostředím, který byl završen publikacemi Anglie očima české literatury (2001), Amerika očima české literatury (2002), Češi a anglofonní svět: kontakty a percepce (2012) a Anglofonní svět a Češi (2016). Pro širší veřejnost napsal obrys dějin Británie a USA: Ilustrované reálie (2004) a antologii krátkých textů čerpaných z Times, nazvanou Journalistic English (2005). Velké úsilí po roce 1990 věnoval revizi anglických pasáží v učebnici Oldřicha Švarného Hovorová čínština v příkladech a recenzi Velkého česko-anglického slovníku od Josefa Fronka. V roce 2021 vydalo Vydavatelství UP jeho memoáry Vzpomínky anglisty.

Radiation that travelled through space for longer than the Sun and Earth have existed has now been captured by the LST-1 and MAGIC telescopes in the Canary Islands. It was emitted by the active galactic nucleus OP 313, powered by a massive black hole. No one has yet observed a more distant active galactic nucleus in the ultra-high-energy range.

Déle, než existuje Slunce a Země, letělo vesmírem záření, které nyní zachytily dalekohledy LST-1 a MAGIC na Kanárských ostrovech. Vyslalo ho aktivní galaktické jádro OP 313 poháněné obří černou dírou. Žádné vzdálenější aktivní galaktické jádro v oboru velmi vysokých energií dosud nikdo nepozoroval.

Na povrchu solných krápníků hluboko v ostravsko-karvinských dolech objevili vědci dosud neznámý minerál. Králíkit, jak jej pojmenovali, je natolik drobný, že jej nelze pozorovat ani běžným optickým mikroskopem. K jeho popisu proto museli využít několik specializovaných metod včetně měření na synchrotronu. Na výzkumu spolupracovali geologové z Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého, odborníci z Českého institutu výzkumu a pokročilých technologií (CATRIN) UP, Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava, Univerzity v Jeně a Technologickém institutu v Karlsruhe.

Na světě je v současnosti popsáno a schváleno 6213 minerálů. K jejich počtu nyní přibyl také králíkit, který byl nalezen na solných krápnících v ostravsko-karvinských dolech.

Solné krápníky tam vznikají v místech, kde do důlních prostor prosakuje slaná voda z nadložních hornin. Množství soli není nijak významné a nemá praktické využití. Solné krápníky jsou ale pro mineralogy zajímavým objektem výzkumu.

Mineralogická zoo pod mikroskopem

„Vzorky jsme nasbírali především proto, že dlouhodobě pracujeme na knížce o minerálech ostravsko-karvinských dolů. Když se ale kolega na její povrch podíval elektronovým mikroskopem, ukázalo se, že se na něm nachází doslova mineralogická zoo. Chemické složení králíkitu je přitom poměrně jednoduché. Jde o dihydrát chloridu barnatého, tedy BaCl₂·2H₂O. Minerál je velmi dobře rozpustný ve vodě,“ uvedl Jakub Jirásek z katedry geologie přírodovědecké fakulty.

Minerál, který není běžným mikroskopem vidět

Výzkum trval poměrně dlouho především kvůli nepatrným rozměrům nového minerálu. Zatímco mnohé minerály popsané v minulosti tvořily dostatečně velká zrna, s nimiž bylo možné relativně snadno pracovat, králíkit je submikroskopický.

Poprvé jej zaznamenal Dalibor Matýsek z Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava při studiu vzorku v elektronovém mikroskopu. Minerál se nachází přímo na krystalech soli kamenné. Stejně jako ona je průhledný, takže se od svého podkladu na první pohled prakticky neliší.

„Aby mohl být nový minerál oficiálně uznán, museli vědci spolehlivě určit jeho chemické složení i další vlastnosti. Vzhledem k jeho rozměrům a obtížnému oddělení od okolní soli však nebylo možné využít pouze běžné mineralogické metody,“ dodal Jakub Jirásek.

„Vzhledem k jeho rozměrům a obtížnému oddělení od okolní soli však nebylo možné využít pouze běžné mineralogické metody.“ Jakub Jirásek.

Odborníci proto postupně zkoušeli několik analytických postupů. Na výzkumu se kromě Dalibora Matýska a Jakuba Jiráska podílel také Jan Filip z CATRIN a Juraj Majzlan s Jörgem Göttlicherem z Německa, kteří kromě jiného pomohli zajistit přístup k synchrotronovému měření. To přineslo data, která nebylo možné dostupnými metodami naměřit v České republice.

Důležitou roli sehrál rovněž Michal Osovský, který pracoval v ostravsko-karvinských dolech. Díky jeho znalosti zdejšího prostředí se podařilo získat další vzorky a následně ověřit, že králíkit není na solných krápnících ojedinělým nálezem, ale vyskytuje se na nich poměrně běžně.

Jméno připomíná Jiřího Králíka

Nový minerál dostal jméno králíkit na počest vědce Jiřího Králíka z Vysoké školy báňské. Jeho odbornou kariéru v minulosti negativně ovlivnily politické poměry, kvůli nimž nemohl plně rozvíjet svou vědeckou práci, přesto po sobě zanechal řadu vysoce kvalitních publikací citovaných i dnes.

Na povrchu solných krápníků hluboko v ostravsko-karvinských dolech objevili vědci dosud neznámý minerál. Králíkit, jak jej pojmenovali, je natolik drobný, že jej nelze pozorovat ani běžným optickým mikroskopem. K jeho popisu proto museli využít několik specializovaných metod včetně měření na synchrotronu. Na výzkumu spolupracovali geologové z Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého, odborníci z Českého institutu výzkumu a pokročilých technologií (CATRIN) UP, Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava, Univerzity v Jeně a Technologickém institutu v Karlsruhe.

Na světě je v současnosti popsáno a schváleno 6213 minerálů. K jejich počtu nyní přibyl také králíkit, který byl nalezen na solných krápnících v ostravsko-karvinských dolech.

Solné krápníky tam vznikají v místech, kde do důlních prostor prosakuje slaná voda z nadložních hornin. Množství soli není nijak významné a nemá praktické využití. Solné krápníky jsou ale pro mineralogy zajímavým objektem výzkumu.

Mineralogická zoo pod mikroskopem

„Vzorky jsme nasbírali především proto, že dlouhodobě pracujeme na knížce o minerálech ostravsko-karvinských dolů. Když se ale kolega na její povrch podíval elektronovým mikroskopem, ukázalo se, že se na něm nachází doslova mineralogická zoo. Chemické složení králíkitu je přitom poměrně jednoduché. Jde o dihydrát chloridu barnatého, tedy BaCl₂·2H₂O. Minerál je velmi dobře rozpustný ve vodě,“ uvedl Jakub Jirásek z katedry geologie přírodovědecké fakulty.

Minerál, který není běžným mikroskopem vidět

Výzkum trval poměrně dlouho především kvůli nepatrným rozměrům nového minerálu. Zatímco mnohé minerály popsané v minulosti tvořily dostatečně velká zrna, s nimiž bylo možné relativně snadno pracovat, králíkit je submikroskopický.

Poprvé jej zaznamenal Dalibor Matýsek z Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava při studiu vzorku v elektronovém mikroskopu. Minerál se nachází přímo na krystalech soli kamenné. Stejně jako ona je průhledný, takže se od svého podkladu na první pohled prakticky neliší.

„Aby mohl být nový minerál oficiálně uznán, museli vědci spolehlivě určit jeho chemické složení i další vlastnosti. Vzhledem k jeho rozměrům a obtížnému oddělení od okolní soli však nebylo možné využít pouze běžné mineralogické metody,“ dodal Jakub Jirásek.

„Vzhledem k jeho rozměrům a obtížnému oddělení od okolní soli však nebylo možné využít pouze běžné mineralogické metody.“ Jakub Jirásek.

Odborníci proto postupně zkoušeli několik analytických postupů. Na výzkumu se kromě Dalibora Matýska a Jakuba Jiráska podílel také Jan Filip z CATRIN a Juraj Majzlan s Jörgem Göttlicherem z Německa, kteří kromě jiného pomohli zajistit přístup k synchrotronovému měření. To přineslo data, která nebylo možné dostupnými metodami naměřit v České republice.

Důležitou roli sehrál rovněž Michal Osovský, který pracoval v ostravsko-karvinských dolech. Díky jeho znalosti zdejšího prostředí se podařilo získat další vzorky a následně ověřit, že králíkit není na solných krápnících ojedinělým nálezem, ale vyskytuje se na nich poměrně běžně.

Jméno připomíná Jiřího Králíka

Nový minerál dostal jméno králíkit na počest vědce Jiřího Králíka z Vysoké školy báňské. Jeho odbornou kariéru v minulosti negativně ovlivnily politické poměry, kvůli nimž nemohl plně rozvíjet svou vědeckou práci, přesto po sobě zanechal řadu vysoce kvalitních publikací citovaných i dnes.

Jedinečný a ucelený vhled do mediace v trestním řízení v České republice a vysvětlení, proč její potenciál zůstává v praxi stále nedostatečně využíván, nabízí monografie Mediace v trestním řízení. Výzkum aplikační praxe. Kniha vznikla jako hlavní publikační výstup výzkumu podpořeného Grantovou agenturou ČR, jehož hlavní řešitelkou je Lenka Holá z Právnické fakulty Univerzity Palackého.

Na monografii pracovali odborníci ze dvou olomouckých fakult. Lenka Holá, vedoucí autorského týmu, přizvala ke spolupráci Jana Šlesingra, doktoranda z právnické fakulty, a dvojici expertů z katedry geografie přírodovědecké fakulty – Davida Fiedora a Filipa Kovaříka. „Kolegové z přírodovědecké fakulty se podíleli již na mém předešlém projektu GA ČR. Spolupráce celého autorského kolektivu byla výborná, šlapalo nám to jako po drátkách,“ chválila Lenka Holá. Práce na knize byla podle ní náročná zejména tím, že kombinovala několik výzkumných metod. „Nejnáročnější bylo získat a propojit data Ministerstva spravedlnosti a Probační a mediační služby. Zajímavé výsledky přinesl výzkum názorů a zkušeností policistů, státních zástupců, soudců trestních senátů, advokátů a probačních pracovníků. A taky časoprostorová analýza míry využívání mediace v regionech všech okresních soudů. Na knize jsme pracovali asi rok.“

Autoři v ní analyzují hlavní překážky širšího uplatnění mediace, které překvapivě nespočívají v nedůvěře veřejnosti, ale spíše v institucionálním nastavení a ochotě aktérů trestní justice mediaci aktivně využívat. Publikace zároveň nabízí konkrétní návrhy pro budoucí praxi – od jasnějších postupů přes posílení meziinstitucionální spolupráce až po systematické začlenění mediace do všech fází trestního řízení. Ukazuje tak realistickou cestu k tomu, aby se mediace stala přirozenou a efektivní součástí trestní justice. „Knihu bychom rádi věnovali všem zapojeným institucím, aby mohla sloužit praxi,“ dodala Lenka Holá.

„Nejde jen o akademický text, ale živý, angažovaný a argumentačně podložený apel na modernizaci uvažování v trestním právu." Martina Urbanová, recenzentka knihy

Martina Urbanová z Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, recenzentka knihy, ji pokládá za nanejvýš aktuální a v kontextu naší právní vědy za jedinečnou. „Text jasně demonstruje, že mediace je mnohými profesionály stále vnímána příliš úzce, často pouze jako instrumentální doplňkový nástroj pro usnadnění odklonů, nikoli jako svébytný restorativní proces. Autoři však nezůstávají u pouhé diagnostiky či kritiky, ale na základě poznaného uvádí řadu mimořádně praktických a uchopitelných doporučení. Přináší konkrétní recept, jak současný stav posunout vpřed,“ zhodnotila Martina Urbanová. Podle ní rozhodně nejde jen o akademický text, ale živý, angažovaný a argumentačně podložený apel na modernizaci uvažování v trestním právu. Knihu doporučuje všem, kteří se nespokojí s pouhou mechanickou aplikací práva, ale hledají cestu k jeho skutečnému smyslu a spravedlivému fungování.

Monografie Mediace v trestním řízení. Výzkum aplikační praxe je výstupem projektu Mediace v trestním řízení v kontextu restorativní justice podpořeného GA ČR. Jde o tříletý projekt, který letos končí. Publikace má 132 stran a vyšla v červnu 2026 ve vydavatelství Wolters Kluwer.

Jedinečný a ucelený vhled do mediace v trestním řízení v České republice a vysvětlení, proč její potenciál zůstává v praxi stále nedostatečně využíván, nabízí monografie Mediace v trestním řízení. Výzkum aplikační praxe. Kniha vznikla jako hlavní publikační výstup výzkumu podpořeného Grantovou agenturou ČR, jehož hlavní řešitelkou je Lenka Holá z Právnické fakulty Univerzity Palackého.

Na monografii pracovali odborníci ze dvou olomouckých fakult. Lenka Holá, vedoucí autorského týmu, přizvala ke spolupráci Jana Šlesingra, doktoranda z právnické fakulty, a dvojici expertů z katedry geografie přírodovědecké fakulty – Davida Fiedora a Filipa Kovaříka. „Kolegové z přírodovědecké fakulty se podíleli již na mém předešlém projektu GA ČR. Spolupráce celého autorského kolektivu byla výborná, šlapalo nám to jako po drátkách,“ chválila Lenka Holá. Práce na knize byla podle ní náročná zejména tím, že kombinovala několik výzkumných metod. „Nejnáročnější bylo získat a propojit data Ministerstva spravedlnosti a Probační a mediační služby. Zajímavé výsledky přinesl výzkum názorů a zkušeností policistů, státních zástupců, soudců trestních senátů, advokátů a probačních pracovníků. A taky časoprostorová analýza míry využívání mediace v regionech všech okresních soudů. Na knize jsme pracovali asi rok.“

Autoři v ní analyzují hlavní překážky širšího uplatnění mediace, které překvapivě nespočívají v nedůvěře veřejnosti, ale spíše v institucionálním nastavení a ochotě aktérů trestní justice mediaci aktivně využívat. Publikace zároveň nabízí konkrétní návrhy pro budoucí praxi – od jasnějších postupů přes posílení meziinstitucionální spolupráce až po systematické začlenění mediace do všech fází trestního řízení. Ukazuje tak realistickou cestu k tomu, aby se mediace stala přirozenou a efektivní součástí trestní justice. „Knihu bychom rádi věnovali všem zapojeným institucím, aby mohla sloužit praxi,“ dodala Lenka Holá.

„Nejde jen o akademický text, ale živý, angažovaný a argumentačně podložený apel na modernizaci uvažování v trestním právu." Martina Urbanová, recenzentka knihy

Martina Urbanová z Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, recenzentka knihy, ji pokládá za nanejvýš aktuální a v kontextu naší právní vědy za jedinečnou. „Text jasně demonstruje, že mediace je mnohými profesionály stále vnímána příliš úzce, často pouze jako instrumentální doplňkový nástroj pro usnadnění odklonů, nikoli jako svébytný restorativní proces. Autoři však nezůstávají u pouhé diagnostiky či kritiky, ale na základě poznaného uvádí řadu mimořádně praktických a uchopitelných doporučení. Přináší konkrétní recept, jak současný stav posunout vpřed,“ zhodnotila Martina Urbanová. Podle ní rozhodně nejde jen o akademický text, ale živý, angažovaný a argumentačně podložený apel na modernizaci uvažování v trestním právu. Knihu doporučuje všem, kteří se nespokojí s pouhou mechanickou aplikací práva, ale hledají cestu k jeho skutečnému smyslu a spravedlivému fungování.

Monografie Mediace v trestním řízení. Výzkum aplikační praxe je výstupem projektu Mediace v trestním řízení v kontextu restorativní justice podpořeného GA ČR. Jde o tříletý projekt, který letos končí. Publikace má 132 stran a vyšla v červnu 2026 ve vydavatelství Wolters Kluwer.

Často ji ani nevnímáme jako něco prospěšného, natož jako sport. Jako základní pohybová aktivita ale má v našich životech významné postavení. Chůze. O tom, co vše pro nás může znamenat a jestli musíme denně našlapat 10 tisíc kroků, jsme si povídali s Beatou Barbořík Brošovou, která je mimo jiné instruktorkou Nordic Walking.

Medičky a medici ji znají jako nepostradatelnou spojku s lékaři-učiteli na I. interní klinice – kardiologické Lékařské fakulty UP a Fakultní nemocnice Olomouc, ve výuce se s ní setkávají studující fyzioterapie na Fakultě zdravotnických věd UP. Spjatá je i s Fakultou tělesné kultury UP, kde studovala Rekreologii a kde si s ní můžete v prostorách Aplikačního centra BALUO zacvičit. Jako lektorka pracuje i s nemocničními pacienty, nejen kardiologickými.

Jaké benefity chůze přináší? Proč alespoň pravidelně chodit, když nemám vlohy či dispozice pro jiné pohybové aktivity?

Jako nejdůležitější v dnešní době bych vyzdvihla, že navozuje dobrou náladu. Pokud člověk nemusí být například na nemocničním lůžku, při procházce venku na čerstvém vzduchu vypne od starostí, může si jen tak přemítat, svým tempem si jít krajinou. To mám na chůzi velmi ráda. Pak tu jsou samozřejmě benefity zdravotní. Jako jiné pohybové aktivity posiluje kardiovaskulární systém a svaly a má vliv na fyziologické procesy v těle, například optimalizuje hladinu krevního cukru, procházka po jídle zlepšuje trávení. Pro někoho je důležitý i sociální rozměr, kdy vyráží ven s někým dalším.

Co navíc přidává Nordic Walking, zjednodušeně chůze s holemi, které se věnujete?

Oproti „běžné“ chůzi zapojuje svaly horní poloviny těla a je i výborným cvičením pro mozek. Nordic Walking má totiž svoji techniku a koordinace pohybu protilehlé horní a dolní končetiny vyžaduje trénink. Mám i zkušenosti s lidmi po cévní mozkové příhodě, pro které bylo takové cvičení velmi těžké, ale byli rádi, že je to nutí pracovat a posilovat mozek.

Dlouho se říkalo, že člověk má denně nachodit 10 tisíc kroků. Co vy na to?

Každý jsme jiný, zatímco toto bylo obecné doporučení pro zdravého člověka. Setkala jsem se ale s tím, že některé ženy se kaž­dý den až přetěžovaly, jen aby jim hodinky ukázaly, že mají splněno 10 tisíc. Ten dopad na zdraví a spokojenost dotyčného pak už nemusí být jen příznivý. Existují výzkumy, které říkají, že na zdraví má vliv už 6–8 tisíc kroků – a toho bych se držela. Určitě je dobré zapojit chůzi co nejvíce do běžného života, alespoň půlhodinu denně.

Je léto, počasí láká ven. Vedle klasických turistických výletů jsou trendem poslední doby dálkové treky. Máte nějakou takovou zkušenost?

Přiznám se, že to mě úplně neláká. Ale mám kamarádky, které vyrazily třeba na Stezku Českem, přespávaly v lese. To jsou borky. Pro mě to ale není.

Rozhovor vznikl pro magazín Žurnál UP, jehož elektronickou verzi si můžete stáhnout zde.

Často ji ani nevnímáme jako něco prospěšného, natož jako sport. Jako základní pohybová aktivita ale má v našich životech významné postavení. Chůze. O tom, co vše pro nás může znamenat a jestli musíme denně našlapat 10 tisíc kroků, jsme si povídali s Beatou Barbořík Brošovou, která je mimo jiné instruktorkou Nordic Walking.

Medičky a medici ji znají jako nepostradatelnou spojku s lékaři-učiteli na I. interní klinice – kardiologické Lékařské fakulty UP a Fakultní nemocnice Olomouc, ve výuce se s ní setkávají studující fyzioterapie na Fakultě zdravotnických věd UP. Spjatá je i s Fakultou tělesné kultury UP, kde studovala Rekreologii a kde si s ní můžete v prostorách Aplikačního centra BALUO zacvičit. Jako lektorka pracuje i s nemocničními pacienty, nejen kardiologickými.

Jaké benefity chůze přináší? Proč alespoň pravidelně chodit, když nemám vlohy či dispozice pro jiné pohybové aktivity?

Jako nejdůležitější v dnešní době bych vyzdvihla, že navozuje dobrou náladu. Pokud člověk nemusí být například na nemocničním lůžku, při procházce venku na čerstvém vzduchu vypne od starostí, může si jen tak přemítat, svým tempem si jít krajinou. To mám na chůzi velmi ráda. Pak tu jsou samozřejmě benefity zdravotní. Jako jiné pohybové aktivity posiluje kardiovaskulární systém a svaly a má vliv na fyziologické procesy v těle, například optimalizuje hladinu krevního cukru, procházka po jídle zlepšuje trávení. Pro někoho je důležitý i sociální rozměr, kdy vyráží ven s někým dalším.

Co navíc přidává Nordic Walking, zjednodušeně chůze s holemi, které se věnujete?

Oproti „běžné“ chůzi zapojuje svaly horní poloviny těla a je i výborným cvičením pro mozek. Nordic Walking má totiž svoji techniku a koordinace pohybu protilehlé horní a dolní končetiny vyžaduje trénink. Mám i zkušenosti s lidmi po cévní mozkové příhodě, pro které bylo takové cvičení velmi těžké, ale byli rádi, že je to nutí pracovat a posilovat mozek.

Dlouho se říkalo, že člověk má denně nachodit 10 tisíc kroků. Co vy na to?

Každý jsme jiný, zatímco toto bylo obecné doporučení pro zdravého člověka. Setkala jsem se ale s tím, že některé ženy se kaž­dý den až přetěžovaly, jen aby jim hodinky ukázaly, že mají splněno 10 tisíc. Ten dopad na zdraví a spokojenost dotyčného pak už nemusí být jen příznivý. Existují výzkumy, které říkají, že na zdraví má vliv už 6–8 tisíc kroků – a toho bych se držela. Určitě je dobré zapojit chůzi co nejvíce do běžného života, alespoň půlhodinu denně.

Je léto, počasí láká ven. Vedle klasických turistických výletů jsou trendem poslední doby dálkové treky. Máte nějakou takovou zkušenost?

Přiznám se, že to mě úplně neláká. Ale mám kamarádky, které vyrazily třeba na Stezku Českem, přespávaly v lese. To jsou borky. Pro mě to ale není.

Rozhovor vznikl pro magazín Žurnál UP, jehož elektronickou verzi si můžete stáhnout zde.

Umělá inteligence, proměna pracovních očekávání, mezigenerační rozmanitost i rostoucí důraz na duševní zdraví zaměstnanců. Těmto tématům se věnovala mezinárodní konference ISSWOV 2026, která se letos poprvé uskutečnila v České republice. Univerzita Palackého hostila odborníky z Evropy, Asie a Severní Ameriky, kteří společně hledali odpovědi na otázky, co dnes dává práci smysl a jak vytvářet organizace připravené na budoucnost.

Čtyřdenní konference ISSWOV 2026: The Future of Work Values: Wellbeing, Diversity, and Meaning in the Age of AI and Transformation se konala od 28. června do 1. července v Uměleckém centru Univerzity Palackého. Část programu se uskutečnila také na Fakultě managementu a ekonomiky Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně.

foto_sem_4

ISSWOV (International Society for the Study of Work and Organizational Values) je mezinárodní platforma propojující výzkumníky a odborníky z praxe v oblastech psychologie práce, sociologie, managementu, organizačního chování a pracovních hodnot. Olomoucký ročník se zaměřil na to, jak technologický rozvoj, globální nejistota a proměňující se společenské podmínky ovlivňují každodenní zkušenost zaměstnanců i fungování organizací.

„Budoucnost práce nevzniká pouze v rozhodovacích místnostech organizací. Formuje se v každodenních zkušenostech lidí, v tom, zda vnímají práci jako smysluplnou, zda mají prostor pro svůj rozvoj, důvěru a spolupráci a zda dokážou sladit pracovní a osobní život,“ uvedla za organizátory Slavka Silberg z katedry psychologie Filozofické fakulty UP.

Práce jako prostor pro hodnoty

Jedním z hlavních východisek konference bylo přesvědčení, že pracovní hodnoty nejsou abstraktním tématem. Ovlivňují, jak lidé volí zaměstnavatele, co od něj očekávají, zda chtějí v organizaci zůstat i jak se zapojují do jejího fungování. V době rychlých změn a opakujících se krizí proto nabývají na významu témata, jako jsou důvěra, autonomie, férovost, sounáležitosti či smysluplnost práce.

foto_sem_4

Program nabídl odborné příspěvky a diskuze zaměřené na hybridní a distribuovanou práci, leadership, mentoring, pracovní angažovanost, organizační podporu v době krizí, diverzitu, identitu, nerovnosti ve znalostní práci či hodnoty ve vysokoškolském prostředí. Výraznou pozornost získaly také otázky algoritmického řízení, práce v platformové ekonomice, zavádění umělé inteligence do organizací a důvěry lidí v systémy využívající AI.

Diskuze zároveň ukázaly, že umělou inteligenci nelze chápat pouze jako nástroj automatizace a zvyšování produktivity. Její využívání zasahuje také do toho, jak lidé vnímají vlastní odbornost, autonomii, odpovědnost i smysluplnost své práce. Důležitou otázkou je rovněž to, zda mohou čas ušetřený díky novým technologiím využít pro kreativní činnosti, experimentování, učení a inovace. Vedle technologické připravenosti proto organizace potřebují rozvíjet také kulturu otevřené komunikace, etického rozhodování a dlouhodobě udržitelných pracovních podmínek.

Wellbeing není náklad

Mezi klíčové hosty konference patřil profesor Arnold B. Bakker z Erasmus University Rotterdam, přední světový odborník na pracovní a organizační psychologii a spoluautor modelu Job Demands–Resources. Ve svém výzkumu se dlouhodobě zabývá vztahem mezi pracovními nároky a zdroji, angažovaností, stavem flow a dlouhodobě udržitelným pracovním výkonem.

foto_sem_4

Další z hlavních řečnic, profesorka Malissa Clark z University of Georgia, se věnovala wellbeingu zaměstnanců, workoholismu a rizikům kultury neustálé dostupnosti. Právě stírání hranic mezi pracovním a soukromým životem představuje jednu z významných výzev současného pracovního prostředí, zejména v podmínkách flexibilní a digitálně zprostředkované práce.

Konference zároveň připomněla, že wellbeing není pouhým zaměstnaneckým benefitem ani nákladem, který lze v období nejistoty jednoduše omezit. Je důležitým předpokladem dlouhodobé angažovanosti, inovativnosti i schopnosti organizací obstát v období změn. Vedle fyzického a duševního zdraví zahrnuje také kvalitu vztahů na pracovišti, pocit bezpečí, možnost ovlivňovat vlastní práci a vědomí, že práce má pro člověka smysl.

Výzkum v dialogu s praxí

Mezinárodní akademickou diskuzi doplnily také zkušenosti z českého firemního prostředí. Petr Surovič, předseda představenstva PSG Construction, a personální ředitelka Pavla Houšťová představili pohled Rozvojového HR klastru ve Zlíně na firemní hodnoty a jejich každodenní uplatňování v organizacích.

foto_sem_4

Právě propojení výzkumu s praxí bylo jedním z důležitých rozměrů celého setkání. Teoretické poznatky mohou organizacím pomáhat při rozhodování o podobě práce, rozvoji vedoucích pracovníků, nastavování pracovních podmínek i při zavádění nových technologií. Zkušenosti z praxe naopak výzkumníkům ukazují, na jaké problémy je třeba se zaměřit a jaká řešení mohou být v reálném prostředí organizací skutečně využitelná.

„Témata pracovních hodnot, udržitelnosti, wellbeingu a transformačních změn si žádají nadnárodní a multidisciplinární přístup. Konference ukázala, že kvalitní odpovědi a nasměrování získáváme, když se setkávají různé vědní obory, kultury i zkušenosti akademiků a lidí z praxe,“ doplnil Martin Dolejš z katedry psychologie FF UP.

video_sem

Za katedru psychologie FF UP organizovali konferenci Slavka Silberg a Martin Dolejš. Pořadatelé děkují všem účastníkům, partnerům a spolupracovníkům, kteří přispěli k jejímu úspěšnému průběhu. Záznamy přednášek zvaných řečníků, rozhovory s účastníky a další videa jsou k dispozici zde.

Umělá inteligence, proměna pracovních očekávání, mezigenerační rozmanitost i rostoucí důraz na duševní zdraví zaměstnanců. Těmto tématům se věnovala mezinárodní konference ISSWOV 2026, která se letos poprvé uskutečnila v České republice. Univerzita Palackého hostila odborníky z Evropy, Asie a Severní Ameriky, kteří společně hledali odpovědi na otázky, co dnes dává práci smysl a jak vytvářet organizace připravené na budoucnost.

Čtyřdenní konference ISSWOV 2026: The Future of Work Values: Wellbeing, Diversity, and Meaning in the Age of AI and Transformation se konala od 28. června do 1. července v Uměleckém centru Univerzity Palackého. Část programu se uskutečnila také na Fakultě managementu a ekonomiky Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně.

foto_sem_4

ISSWOV (International Society for the Study of Work and Organizational Values) je mezinárodní platforma propojující výzkumníky a odborníky z praxe v oblastech psychologie práce, sociologie, managementu, organizačního chování a pracovních hodnot. Olomoucký ročník se zaměřil na to, jak technologický rozvoj, globální nejistota a proměňující se společenské podmínky ovlivňují každodenní zkušenost zaměstnanců i fungování organizací.

„Budoucnost práce nevzniká pouze v rozhodovacích místnostech organizací. Formuje se v každodenních zkušenostech lidí, v tom, zda vnímají práci jako smysluplnou, zda mají prostor pro svůj rozvoj, důvěru a spolupráci a zda dokážou sladit pracovní a osobní život,“ uvedla za organizátory Slavka Silberg z katedry psychologie Filozofické fakulty UP.

Práce jako prostor pro hodnoty

Jedním z hlavních východisek konference bylo přesvědčení, že pracovní hodnoty nejsou abstraktním tématem. Ovlivňují, jak lidé volí zaměstnavatele, co od něj očekávají, zda chtějí v organizaci zůstat i jak se zapojují do jejího fungování. V době rychlých změn a opakujících se krizí proto nabývají na významu témata, jako jsou důvěra, autonomie, férovost, sounáležitosti či smysluplnost práce.

foto_sem_4

Program nabídl odborné příspěvky a diskuze zaměřené na hybridní a distribuovanou práci, leadership, mentoring, pracovní angažovanost, organizační podporu v době krizí, diverzitu, identitu, nerovnosti ve znalostní práci či hodnoty ve vysokoškolském prostředí. Výraznou pozornost získaly také otázky algoritmického řízení, práce v platformové ekonomice, zavádění umělé inteligence do organizací a důvěry lidí v systémy využívající AI.

Diskuze zároveň ukázaly, že umělou inteligenci nelze chápat pouze jako nástroj automatizace a zvyšování produktivity. Její využívání zasahuje také do toho, jak lidé vnímají vlastní odbornost, autonomii, odpovědnost i smysluplnost své práce. Důležitou otázkou je rovněž to, zda mohou čas ušetřený díky novým technologiím využít pro kreativní činnosti, experimentování, učení a inovace. Vedle technologické připravenosti proto organizace potřebují rozvíjet také kulturu otevřené komunikace, etického rozhodování a dlouhodobě udržitelných pracovních podmínek.

Wellbeing není náklad

Mezi klíčové hosty konference patřil profesor Arnold B. Bakker z Erasmus University Rotterdam, přední světový odborník na pracovní a organizační psychologii a spoluautor modelu Job Demands–Resources. Ve svém výzkumu se dlouhodobě zabývá vztahem mezi pracovními nároky a zdroji, angažovaností, stavem flow a dlouhodobě udržitelným pracovním výkonem.

foto_sem_4

Další z hlavních řečnic, profesorka Malissa Clark z University of Georgia, se věnovala wellbeingu zaměstnanců, workoholismu a rizikům kultury neustálé dostupnosti. Právě stírání hranic mezi pracovním a soukromým životem představuje jednu z významných výzev současného pracovního prostředí, zejména v podmínkách flexibilní a digitálně zprostředkované práce.

Konference zároveň připomněla, že wellbeing není pouhým zaměstnaneckým benefitem ani nákladem, který lze v období nejistoty jednoduše omezit. Je důležitým předpokladem dlouhodobé angažovanosti, inovativnosti i schopnosti organizací obstát v období změn. Vedle fyzického a duševního zdraví zahrnuje také kvalitu vztahů na pracovišti, pocit bezpečí, možnost ovlivňovat vlastní práci a vědomí, že práce má pro člověka smysl.

Výzkum v dialogu s praxí

Mezinárodní akademickou diskuzi doplnily také zkušenosti z českého firemního prostředí. Petr Surovič, předseda představenstva PSG Construction, a personální ředitelka Pavla Houšťová představili pohled Rozvojového HR klastru ve Zlíně na firemní hodnoty a jejich každodenní uplatňování v organizacích.

foto_sem_4

Právě propojení výzkumu s praxí bylo jedním z důležitých rozměrů celého setkání. Teoretické poznatky mohou organizacím pomáhat při rozhodování o podobě práce, rozvoji vedoucích pracovníků, nastavování pracovních podmínek i při zavádění nových technologií. Zkušenosti z praxe naopak výzkumníkům ukazují, na jaké problémy je třeba se zaměřit a jaká řešení mohou být v reálném prostředí organizací skutečně využitelná.

„Témata pracovních hodnot, udržitelnosti, wellbeingu a transformačních změn si žádají nadnárodní a multidisciplinární přístup. Konference ukázala, že kvalitní odpovědi a nasměrování získáváme, když se setkávají různé vědní obory, kultury i zkušenosti akademiků a lidí z praxe,“ doplnil Martin Dolejš z katedry psychologie FF UP.

video_sem

Za katedru psychologie FF UP organizovali konferenci Slavka Silberg a Martin Dolejš. Pořadatelé děkují všem účastníkům, partnerům a spolupracovníkům, kteří přispěli k jejímu úspěšnému průběhu. Záznamy přednášek zvaných řečníků, rozhovory s účastníky a další videa jsou k dispozici zde.