Agregátor zdrojů

Být dobrovolníkem znamená myslet nejen na sebe, ale dělat i něco pro druhé. Univerzita Palackého dobrovolnictví svých studentů i zaměstnanců velmi podporuje. Některé z dobrovolníků vám představíme v Žurnálu Online. Martina Gajdušková studuje pátý ročník oboru Zubní lékařství na Lékařské fakultě UP a před rokem si jela na jedenáct dní rozšířit obzory do střední Afriky, kde místním poskytovala alespoň základní stomatologickou péči.

Z Olomouce se Martina Gajdušková vydala až do vzdálené Rwandy.

Co vás přivedlo k dobrovolnictví?

Vždycky mě fascinovaly výjezdy Lékařů bez hranic do Afriky a chtěla jsem se do nějaké exotické země také podívat. Úplně mě ale nelákal koncept jet s cestovkou, kdy tam člověk přiletí, nasedne do autobusu a jen poslouchá, kam se má podívat, aby něco viděl. Chtěla jsem více proniknout do života místních. V rámci medicíny jsem zase chtěla zažít polní podmínky.

Objevila jsem nabídku organizace IADS, která sdružuje studenty zubního lékařství z celého světa a jednou za čas vypisuje různé stáže. Někdy je to dobrovolnictví, jindy kongres. Přihlásila jsem se, vyplnila dotazník, napsala motivační dopis a na základě toho všeho mě vybrali. Byla jsem tam já z Olomouce, jeden Slovák z Brna a potom holky z Íránu a Tchaj-wanu, Polák, Nigerijec a dvě Slovinky. Účastníky se snaží vybírat tak, aby tam z každého města, ideálně i státu, byl jen jeden člověk.

Taková cesta může být nákladná. Musela jste přispět i z vlastní kapsy?

Bylo to dost drahé. Kupovala jsem si letenky, platila očkování i vízum. Potom taky ubytování a jídlo, které jsem platila dopředu formou účastnického poplatku. Celkově mě to vyšlo na 15 až 20 tisíc korun, protože jsem ještě dostala desetitisícový příspěvek od univerzity. Ale říkala jsem si, že to bude stát za to – a opravdu to tak bylo.

Jak vypadala vaše práce?

Bydleli jsme v hlavním městě Kigali v hotelu, odkud jsme vyjížděli do okrajových čtvrtí, což ale reálně byly spíše vesnice. Mají tam zdravotnická centra, kde ale není žádný stálý lékař, pouze sestra. Jednou za čas ovšem po okolí rozhlásí, že přijede skupina doktorů, kteří se specializují na určitou část těla, a lidi, kteří mají problém, v daný čas přijdou. V našem případě to byly samozřejmě zuby. Bylo nás osm dobrovolníků, sedm místních studentů a dva lékaři. Za týden přišlo fakt hodně lidí, celkově asi 250.

Co jste dělali za výkony?

Jenom extrakce. Mysleli jsme si, že budeme dělat aspoň plomby, ale nebylo tam žádné vybavení, takže nic jiného kromě trhání nešlo. Chyběla dokonce i zubařská křesla. Byla tam jen dvě, která vůbec nefungovala. Jediné, co šlo dělat, bylo vzít si kleště a tahat.

Řešili jste proto trháním i jiné problémy, které by se normálně léčily jinak?

Velká část pacientů přišla dost pozdě, takže drtivá většina problémů by se stejně řešila tímto způsobem. Ale je pravda, že občas přišli s jedním zubem, který je hodně bolel, ale když jsem se jim podívala do pusy, viděla jsem ještě další kazy na jiných zubech. Věděla jsem, že když jim to teď nevyvrtám, budou tady za rok znova a zase se jim to bude muset někdo vytrhnout. Jenže tam nebyla vrtačka. Hrozně mě to štvalo a nevěděla jsem, co s tím dělat. Taková bezmoc.

Místní lékaři byli na podobné podmínky zvyklí?

Zubařina v hlavním městě je srovnatelná s tou naší. Špatné ovšem je, že na takovou péči dosáhne jenom hrstka lidí. Obyvatelé vesnic žádnou zdravotní péči nemají, protože je příliš drahá. V roce 2014 v hlavním městě vznikla univerzita, která měla první absolventy o pět let později. Až v rámci studia na této škole se jezdí na podobné výjezdy do periferií.

Kolik hodin denně jste v centrech strávili?

Za den jsme toho moc nestihli. Předtím jsem nikdy nebyla mimo Evropu, takže jsem úplně nevěděla, jak to bude v Africe vypadat. Zjistila jsem, že čas je tam hodně relativní. I když se na něčem domluvíš, nemusí se to stát.

První den nám například dali jen tak volno. Druhý den nám zase řekli, že máme být v 7:30 nachystaní v hotelu a hned potom vyjedeme. Čekali jsme ve vestibulu patnáct minut, půl hodiny. Až po dvou a půl hodinách nám napsali, že budou mít zpoždění. Vyjeli jsme o čtyři hodiny později a všeho všudy jsme pracovali asi jen další čtyři hodiny, než jsme se museli zase vrátit. Světlo bylo ve Rwandě od šesti do šesti, a protože tam byly jen hliněné cesty bez jakéhokoli osvětlení, museli jsme se do té doby dostat zpátky na hotel.

V půlce dne nám taky vždycky došly čisté nástroje, takže jsme museli čekat, než se vysterilizují. Aspoň že tam byl ten sterilizátor. Prostě docela chaos. Kdyby to měli lépe zorganizované, usnadní to mnoho věcí. Ale takhle Afrika prostě funguje. A co jsem se bavila s ostatními, Rwanda je na tom ještě dobře.

Co vám dobrovolnictví přineslo?

Naučila jsem se dávat anestezii a trhat. K tomu pár rwandských slovíček. Taky jsem se naučila čekat. Už mi tolik nevadí, když někdo přijde na schůzku o patnáct minut později. Teď vážněji. Překvapilo mě, že tamní město bylo podobně civilizované jako naše města. Sice jiným způsobem, ale na podobné úrovni. Místní studenti měli z jízdy na periferie úplně stejný svátek jako my.

Jak na tom vlastně tamní studenti v porovnání s vámi byli, co se týče znalostí a dovedností?

Překvapilo mě, že se učí moderní postupy. Pozvali nás i na konferenci, kde to zrovna řešili. Problémem je, že si nejsou jistí, jestli má to, co se naučí, cenu, protože takovou péči potom nemají komu poskytnout a ani na to není pořádné vybavení. Třeba některé vzorky posílali do zubní laboratoře až do vedlejšího státu, protože ve Rwandě žádná nebyla.

Na okrajích města se musí pracovat s tím, co tam je. Pro vytrhnutí třeba existuje několik druhů kleští na horní a dolní čelist, na různé typy zubů, ale na periferiích se prostě použily ty, co jsme měli k dispozici. Zároveň máme obvykle různé kleště na ocvakání kusů kostí, aby v puse nezbyly ostré hrany po vytrhnutí, ale takové tam taky nebyly, takže to člověk musel nějak urvat špachtlí, což bylo mnohdy šílené.

Pomůže vám tato zkušenost při praxi v Česku?

Míň se bojím. Samozřejmě si tady nemůžu dovolit dělat to, co jsem dělala tam. Ale to ani nemusím, protože u nás v ordinacích máme pořádné nástroje.

Ještě něco vám dobrovolnictví dalo?

Určitě kontakty. Znám různé lidi z mnoha států včetně Rwanďanů. Momentálně se dokonce snažím přes spolek studentů stomatologie navázat přímou spolupráci mezi Českem a Rwandou a vypadá to, že to klapne. Příští rok tam nejspíš na pár týdnů pojedou čeští a polští studenti. Já bych chtěla jet na měsíc.

Být dobrovolníkem znamená myslet nejen na sebe, ale dělat i něco pro druhé. Univerzita Palackého dobrovolnictví svých studentů i zaměstnanců velmi podporuje. Některé z dobrovolníků vám představíme v Žurnálu Online. Martina Gajdušková studuje pátý ročník oboru Zubní lékařství na Lékařské fakultě UP a před rokem si jela na jedenáct dní rozšířit obzory do střední Afriky, kde místním poskytovala alespoň základní stomatologickou péči.

Z Olomouce se Martina Gajdušková vydala až do vzdálené Rwandy.

Co vás přivedlo k dobrovolnictví?

Vždycky mě fascinovaly výjezdy Lékařů bez hranic do Afriky a chtěla jsem se do nějaké exotické země také podívat. Úplně mě ale nelákal koncept jet s cestovkou, kdy tam člověk přiletí, nasedne do autobusu a jen poslouchá, kam se má podívat, aby něco viděl. Chtěla jsem více proniknout do života místních. V rámci medicíny jsem zase chtěla zažít polní podmínky.

Objevila jsem nabídku organizace IADS, která sdružuje studenty zubního lékařství z celého světa a jednou za čas vypisuje různé stáže. Někdy je to dobrovolnictví, jindy kongres. Přihlásila jsem se, vyplnila dotazník, napsala motivační dopis a na základě toho všeho mě vybrali. Byla jsem tam já z Olomouce, jeden Slovák z Brna a potom holky z Íránu a Tchaj-wanu, Polák, Nigerijec a dvě Slovinky. Účastníky se snaží vybírat tak, aby tam z každého města, ideálně i státu, byl jen jeden člověk.

Taková cesta může být nákladná. Musela jste přispět i z vlastní kapsy?

Bylo to dost drahé. Kupovala jsem si letenky, platila očkování i vízum. Potom taky ubytování a jídlo, které jsem platila dopředu formou účastnického poplatku. Celkově mě to vyšlo na 15 až 20 tisíc korun, protože jsem ještě dostala desetitisícový příspěvek od univerzity. Ale říkala jsem si, že to bude stát za to – a opravdu to tak bylo.

Jak vypadala vaše práce?

Bydleli jsme v hlavním městě Kigali v hotelu, odkud jsme vyjížděli do okrajových čtvrtí, což ale reálně byly spíše vesnice. Mají tam zdravotnická centra, kde ale není žádný stálý lékař, pouze sestra. Jednou za čas ovšem po okolí rozhlásí, že přijede skupina doktorů, kteří se specializují na určitou část těla, a lidi, kteří mají problém, v daný čas přijdou. V našem případě to byly samozřejmě zuby. Bylo nás osm dobrovolníků, sedm místních studentů a dva lékaři. Za týden přišlo fakt hodně lidí, celkově asi 250.

Co jste dělali za výkony?

Jenom extrakce. Mysleli jsme si, že budeme dělat aspoň plomby, ale nebylo tam žádné vybavení, takže nic jiného kromě trhání nešlo. Chyběla dokonce i zubařská křesla. Byla tam jen dvě, která vůbec nefungovala. Jediné, co šlo dělat, bylo vzít si kleště a tahat.

Řešili jste proto trháním i jiné problémy, které by se normálně léčily jinak?

Velká část pacientů přišla dost pozdě, takže drtivá většina problémů by se stejně řešila tímto způsobem. Ale je pravda, že občas přišli s jedním zubem, který je hodně bolel, ale když jsem se jim podívala do pusy, viděla jsem ještě další kazy na jiných zubech. Věděla jsem, že když jim to teď nevyvrtám, budou tady za rok znova a zase se jim to bude muset někdo vytrhnout. Jenže tam nebyla vrtačka. Hrozně mě to štvalo a nevěděla jsem, co s tím dělat. Taková bezmoc.

Místní lékaři byli na podobné podmínky zvyklí?

Zubařina v hlavním městě je srovnatelná s tou naší. Špatné ovšem je, že na takovou péči dosáhne jenom hrstka lidí. Obyvatelé vesnic žádnou zdravotní péči nemají, protože je příliš drahá. V roce 2014 v hlavním městě vznikla univerzita, která měla první absolventy o pět let později. Až v rámci studia na této škole se jezdí na podobné výjezdy do periferií.

Kolik hodin denně jste v centrech strávili?

Za den jsme toho moc nestihli. Předtím jsem nikdy nebyla mimo Evropu, takže jsem úplně nevěděla, jak to bude v Africe vypadat. Zjistila jsem, že čas je tam hodně relativní. I když se na něčem domluvíš, nemusí se to stát.

První den nám například dali jen tak volno. Druhý den nám zase řekli, že máme být v 7:30 nachystaní v hotelu a hned potom vyjedeme. Čekali jsme ve vestibulu patnáct minut, půl hodiny. Až po dvou a půl hodinách nám napsali, že budou mít zpoždění. Vyjeli jsme o čtyři hodiny později a všeho všudy jsme pracovali asi jen další čtyři hodiny, než jsme se museli zase vrátit. Světlo bylo ve Rwandě od šesti do šesti, a protože tam byly jen hliněné cesty bez jakéhokoli osvětlení, museli jsme se do té doby dostat zpátky na hotel.

V půlce dne nám taky vždycky došly čisté nástroje, takže jsme museli čekat, než se vysterilizují. Aspoň že tam byl ten sterilizátor. Prostě docela chaos. Kdyby to měli lépe zorganizované, usnadní to mnoho věcí. Ale takhle Afrika prostě funguje. A co jsem se bavila s ostatními, Rwanda je na tom ještě dobře.

Co vám dobrovolnictví přineslo?

Naučila jsem se dávat anestezii a trhat. K tomu pár rwandských slovíček. Taky jsem se naučila čekat. Už mi tolik nevadí, když někdo přijde na schůzku o patnáct minut později. Teď vážněji. Překvapilo mě, že tamní město bylo podobně civilizované jako naše města. Sice jiným způsobem, ale na podobné úrovni. Místní studenti měli z jízdy na periferie úplně stejný svátek jako my.

Jak na tom vlastně tamní studenti v porovnání s vámi byli, co se týče znalostí a dovedností?

Překvapilo mě, že se učí moderní postupy. Pozvali nás i na konferenci, kde to zrovna řešili. Problémem je, že si nejsou jistí, jestli má to, co se naučí, cenu, protože takovou péči potom nemají komu poskytnout a ani na to není pořádné vybavení. Třeba některé vzorky posílali do zubní laboratoře až do vedlejšího státu, protože ve Rwandě žádná nebyla.

Na okrajích města se musí pracovat s tím, co tam je. Pro vytrhnutí třeba existuje několik druhů kleští na horní a dolní čelist, na různé typy zubů, ale na periferiích se prostě použily ty, co jsme měli k dispozici. Zároveň máme obvykle různé kleště na ocvakání kusů kostí, aby v puse nezbyly ostré hrany po vytrhnutí, ale takové tam taky nebyly, takže to člověk musel nějak urvat špachtlí, což bylo mnohdy šílené.

Pomůže vám tato zkušenost při praxi v Česku?

Míň se bojím. Samozřejmě si tady nemůžu dovolit dělat to, co jsem dělala tam. Ale to ani nemusím, protože u nás v ordinacích máme pořádné nástroje.

Ještě něco vám dobrovolnictví dalo?

Určitě kontakty. Znám různé lidi z mnoha států včetně Rwanďanů. Momentálně se dokonce snažím přes spolek studentů stomatologie navázat přímou spolupráci mezi Českem a Rwandou a vypadá to, že to klapne. Příští rok tam nejspíš na pár týdnů pojedou čeští a polští studenti. Já bych chtěla jet na měsíc.

Najít využití nových algebraických technik při studiu logických struktur má za cíl polsko-český výzkumný projekt Reprezentace algebraických sémantik pro substrukturální logiky, jehož řešitelem za Univerzitu Palackého je Michal Botur z katedry algebry a geometrie přírodovědecké fakulty. Za polskou stranu se do projektu zapojil profesor Tomasz Kowalski z Jagellonian University v Krakově.

„Logika je rozkročena mezi filozofickými obory a matematikou. Projekt je zasazen v poměrně hluboké teorii, kdy některým neklasickým logikám umíme přiřadit to, čemu se říká algebraická sémantika. Například u klasické logiky se jedná o dobře známé Booleovy algebry,“ uvedl Michal Botur. Matematika podle Botura nabízí nástroje, které mohou ostatní obory využívat pro své potřeby. Matematická logika je přirozeným pomocníkem ve složitých rozhodovacích procesech, široké uplatnění nachází například v informatice.

Profesor Tomasz Kowalski patří mezi hlavní světové odborníky na matematickou logiku. Přes dvacet let působil na prestižních pracovištích, jakými jsou například Japan Advanced Institute of Science and Technology, Australian National University, University of Lisbon nebo University of Melbourne. „Našemu projektu předcházelo více než deset let spolupráce a několik společných publikací ve velmi prestižních oborových časopisech. To, že se Tomasz Kowalski rozhodl takto intenzivně spolupracovat s námi, považuji za velkou čest pro katedru algebry a geometrie,“ podotkl Michal Botur.

Společný polsko-český projekt nazvaný Reprezentace algebraických sémantik pro substrukturální logiky uspěl v konkurenci 192 podaných projektů v hodnocení Lead Agency. „Financovaných je nakonec pouze 11 z nich. Dostali jsme se tedy mezi elitních 6 procent projektů. Toto je opravdu skvělé hodnocení naší práce a důkaz toho, že náš matematický výzkum má světové parametry,“  dodal Michal Botur.

Najít využití nových algebraických technik při studiu logických struktur má za cíl polsko-český výzkumný projekt Reprezentace algebraických sémantik pro substrukturální logiky, jehož řešitelem za Univerzitu Palackého je Michal Botur z katedry algebry a geometrie přírodovědecké fakulty. Za polskou stranu se do projektu zapojil profesor Tomasz Kowalski z Jagellonian University v Krakově.

„Logika je rozkročena mezi filozofickými obory a matematikou. Projekt je zasazen v poměrně hluboké teorii, kdy některým neklasickým logikám umíme přiřadit to, čemu se říká algebraická sémantika. Například u klasické logiky se jedná o dobře známé Booleovy algebry,“ uvedl Michal Botur. Matematika podle Botura nabízí nástroje, které mohou ostatní obory využívat pro své potřeby. Matematická logika je přirozeným pomocníkem ve složitých rozhodovacích procesech, široké uplatnění nachází například v informatice.

Profesor Tomasz Kowalski patří mezi hlavní světové odborníky na matematickou logiku. Přes dvacet let působil na prestižních pracovištích, jakými jsou například Japan Advanced Institute of Science and Technology, Australian National University, University of Lisbon nebo University of Melbourne. „Našemu projektu předcházelo více než deset let spolupráce a několik společných publikací ve velmi prestižních oborových časopisech. To, že se Tomasz Kowalski rozhodl takto intenzivně spolupracovat s námi, považuji za velkou čest pro katedru algebry a geometrie,“ podotkl Michal Botur.

Společný polsko-český projekt nazvaný Reprezentace algebraických sémantik pro substrukturální logiky uspěl v konkurenci 192 podaných projektů v hodnocení Lead Agency. „Financovaných je nakonec pouze 11 z nich. Dostali jsme se tedy mezi elitních 6 procent projektů. Toto je opravdu skvělé hodnocení naší práce a důkaz toho, že náš matematický výzkum má světové parametry,“  dodal Michal Botur.

Resuscitace novorozence, porod do vody, techniky šití porodního poranění, krvácení po porodu – to je jen několik témat z nabitého programu letošní mezinárodní školy pro porodní asistentky Olomouc School in Midwifery. V pořadí čtvrtý ročník se na Fakultě zdravotnických věd UP konal v polovině září a zúčastnili se jej hosté ze Slovenska, Belgie, Estonska a vůbec poprvé také z Norska.

„Jedním z hlavních cílů této akce je výměna zkušeností mezi jednotlivými zeměmi. Účastníci letošní školy, kterých bylo téměř třicet, si odnesli řadu nových poznatků a podnětů. Belgické lektorky vedly zajímavý workshop o porodu do vody, a to včetně praktické ukázky. Lektorky z Estonska hovořily o poporodním krvácení a seminář hostů z Norska byl zaměřený na komunitní péči ve skandinávských zemích,“ přiblížila zástupkyně přednostky Ústavu porodní asistence FZV UP Kateřina Janoušková.

Zahraničním účastníkům akce se představili rovněž lektoři z hostitelské fakulty a také z Fakultní nemocnice Olomouc, kteří vedli workshopy na témata využití ultrazvuku v těhotenství, management dystokie ramének či techniky šití porodních poranění. „Během jednoho dne došlo také k propojení s Podzimní školou fyzioterapie a ergoterapie, která probíhala ve stejném termínu. Společně s kolegy z Ústavu klinické rehabilitace jsme uspořádali seminář o využití porodní asistence a fyzioterapie v rámci multidisciplinárního přístupu,“ zmínila Kateřina Janoušková.

Mezi účastníky školy byli vyučující a studenti z partnerských univerzit, se kterými fakulta spolupracuje v rámci programu Erasmus. Nově se k nim přidala univerzita v norském Stavangeru. „Věříme, že letošní ročník školy porodní asistence znamená začátek dlouhodobé a vzájemně obohacující spolupráce s norskými kolegy,“ shrnula Kateřina Janoušková.

Resuscitace novorozence, porod do vody, techniky šití porodního poranění, krvácení po porodu – to je jen několik témat z nabitého programu letošní mezinárodní školy pro porodní asistentky Olomouc School in Midwifery. V pořadí čtvrtý ročník se na Fakultě zdravotnických věd UP konal v polovině září a zúčastnili se jej hosté ze Slovenska, Belgie, Estonska a vůbec poprvé také z Norska.

„Jedním z hlavních cílů této akce je výměna zkušeností mezi jednotlivými zeměmi. Účastníci letošní školy, kterých bylo téměř třicet, si odnesli řadu nových poznatků a podnětů. Belgické lektorky vedly zajímavý workshop o porodu do vody, a to včetně praktické ukázky. Lektorky z Estonska hovořily o poporodním krvácení a seminář hostů z Norska byl zaměřený na komunitní péči ve skandinávských zemích,“ přiblížila zástupkyně přednostky Ústavu porodní asistence FZV UP Kateřina Janoušková.

Zahraničním účastníkům akce se představili rovněž lektoři z hostitelské fakulty a také z Fakultní nemocnice Olomouc, kteří vedli workshopy na témata využití ultrazvuku v těhotenství, management dystokie ramének či techniky šití porodních poranění. „Během jednoho dne došlo také k propojení s Podzimní školou fyzioterapie a ergoterapie, která probíhala ve stejném termínu. Společně s kolegy z Ústavu klinické rehabilitace jsme uspořádali seminář o využití porodní asistence a fyzioterapie v rámci multidisciplinárního přístupu,“ zmínila Kateřina Janoušková.

Mezi účastníky školy byli vyučující a studenti z partnerských univerzit, se kterými fakulta spolupracuje v rámci programu Erasmus. Nově se k nim přidala univerzita v norském Stavangeru. „Věříme, že letošní ročník školy porodní asistence znamená začátek dlouhodobé a vzájemně obohacující spolupráce s norskými kolegy,“ shrnula Kateřina Janoušková.

Nahrávkou společného CD ze živého koncertu vyvrcholí na počátku října návštěva univerzitního sboru z norského Tromsø, který v Olomouci přivítá Smíšený komorní sbor Univerzity Palackého Ateneo.

Norská návštěva je pokračováním již probíhající úspěšné spolupráce z května letošního roku, kdy se během společného koncertu a workshopu oba univerzitní sbory sešly za polárním kruhem v Tromsø.  Nyní se tak na oplátku seznámí s českým prostředím, hudební kulturou i publikem zpěváci z Norges Arktiske Studentkor (NAS), který funguje při UiT University of Tromsø.

Univerzitní pěvecký sbor Ateneo pod vedením Pavla Režného, pedagogického a vědeckého člena katedry hudební výchovy Pedagogické fakulty UP, tak bude mít nejen možnost předvést svůj repertoár norským kolegům v domácím prostředí historické Olomouce, ale také v novém koncertním prostředí nahrát a vydat společné CD obou pěveckých sborů.

„Nahrávka bude složená ze tří částí. Jednu budou tvořit nahrávky norského sboru, druhou našeho Atenea a třetí část bude výsledkem společného úsilí zpěváků obou sborů. Společné skladby byly velmi příznivě přijaty v obou sborech. Problémem se neukázala ani norština pro Čechy, ani čeština pro Nory. Norský sbor má podstatně mladší historii než my a velmi zapojuje zahraniční studenty, kteří na školu přijíždějí v rámci programu Erasmus. Věřím, že budeme spolupracovat i nadále. Bude záležet na tom, jak se podaří norskému sboru stabilizovat členskou základnu a samozřejmě také zda se podaří získat potřebné finanční zdroje na realizaci dalšího projektu. Pro všechny zúčastněné je to vítaná nová zkušenost, která je posouvá dále nejen v oblasti hudební kultury,“ uvedl Pavel Režný.

Nahrávka vznikne jako live snímek na koncertu v sobotu 7. října 2023 od 18:30 v nově otevřeném Červeném kostele Vědecké knihovny Olomouc. Oba sbory se budou společně na toto vystoupení připravovat na workshopech v Uměleckém centru UP. Koncert je určen nejširší veřejnosti, pozvání přijali i zástupci Olomouckého kraje, města Olomouce a Univerzity Palackého.

Společné aktivity obou univerzitních těles jsou realizovány díky programu Bilaterální spolupráce financovaného v rámci projektu Together in Chorus financovaného z Fondů EHP a Norska 2014–2021 za účelem posílení vzájemných vztahů a výměny zkušeností mezi Českou republikou a donorskými státy (Norsko, Island, Lichtenštejnsko).

Nahrávkou společného CD ze živého koncertu vyvrcholí na počátku října návštěva univerzitního sboru z norského Tromsø, který v Olomouci přivítá Smíšený komorní sbor Univerzity Palackého Ateneo.

Norská návštěva je pokračováním již probíhající úspěšné spolupráce z května letošního roku, kdy se během společného koncertu a workshopu oba univerzitní sbory sešly za polárním kruhem v Tromsø.  Nyní se tak na oplátku seznámí s českým prostředím, hudební kulturou i publikem zpěváci z Norges Arktiske Studentkor (NAS), který funguje při UiT University of Tromsø.

Univerzitní pěvecký sbor Ateneo pod vedením Pavla Režného, pedagogického a vědeckého člena katedry hudební výchovy Pedagogické fakulty UP, tak bude mít nejen možnost předvést svůj repertoár norským kolegům v domácím prostředí historické Olomouce, ale také v novém koncertním prostředí nahrát a vydat společné CD obou pěveckých sborů.

„Nahrávka bude složená ze tří částí. Jednu budou tvořit nahrávky norského sboru, druhou našeho Atenea a třetí část bude výsledkem společného úsilí zpěváků obou sborů. Společné skladby byly velmi příznivě přijaty v obou sborech. Problémem se neukázala ani norština pro Čechy, ani čeština pro Nory. Norský sbor má podstatně mladší historii než my a velmi zapojuje zahraniční studenty, kteří na školu přijíždějí v rámci programu Erasmus. Věřím, že budeme spolupracovat i nadále. Bude záležet na tom, jak se podaří norskému sboru stabilizovat členskou základnu a samozřejmě také zda se podaří získat potřebné finanční zdroje na realizaci dalšího projektu. Pro všechny zúčastněné je to vítaná nová zkušenost, která je posouvá dále nejen v oblasti hudební kultury,“ uvedl Pavel Režný.

Nahrávka vznikne jako live snímek na koncertu v sobotu 7. října 2023 od 18:30 v nově otevřeném Červeném kostele Vědecké knihovny Olomouc. Oba sbory se budou společně na toto vystoupení připravovat na workshopech v Uměleckém centru UP. Koncert je určen nejširší veřejnosti, pozvání přijali i zástupci Olomouckého kraje, města Olomouce a Univerzity Palackého.

Společné aktivity obou univerzitních těles jsou realizovány díky programu Bilaterální spolupráce financovaného v rámci projektu Together in Chorus financovaného z Fondů EHP a Norska 2014–2021 za účelem posílení vzájemných vztahů a výměny zkušeností mezi Českou republikou a donorskými státy (Norsko, Island, Lichtenštejnsko).

The Max Planck Society has announced funding of the second Czech-German Dioscuri Centre at the Institute of Physics of the Czech Academy of Sciences (FZU). Its future director, Barbora Špačková, will focus on the development of new technologies providing new insights into the biological nano-universe. The centre has received five-year support of up to CZK 35 million and will start to operate in the summer 2024.

Společnost Maxe Plancka oznámila financování druhého česko-německého Dioscuri centra na Fyzikálním ústavu Akademie věd České republiky (FZU). Jeho budoucí ředitelka Barbora Špačková se zaměří na vývoj nových technologií otevírajících pohled do biologického nanovesmíru. Centrum získalo pětiletou podporu ve výši až 35 milionů korun a zahájí činnost v létě 2024.

Ukázat, že udržitelnost není jen teoretické téma, ale týká se osobně nás všech, pomohl i na Univerzitě Palackého Evropský týden udržitelného rozvoje. Začal bazarem, kde si mohli lidé vyměnit či za dobrovolný příspěvek odnést knihy, oblečení či domácí potřeby a dát jim nový život. Konaly se také přednášky či promítání, dále se univerzita připojila k mezinárodnímu dni bez aut. Kromě toho pro své studenty a zaměstnance připravila rozšířenou nabídku vegetariánských jídel v menzách.   

Evropský týden udržitelného rozvoje na UP začal už 19. září bazarem knih, oblečení, domácích potřeb nebo studijních materiálů. Bazar byl součástí doprovodného programu festivalu MEET UP. Navštívilo jej na 300 lidí, většinou studentky a studenti, kteří si mohli odnést staronové vybavení na koleje nebo do svých studentských bytů. Návštěvníci se mohli zapojit formou oblíbeného swapu, případně vybírat za dobrovolný příspěvek věci ze stánku RE-USE centra Technických služeb Olomouc. Vybralo se 4 100 Kč, které poputují na charitu.

Dále se univerzita připojila spolu s městem a krajem k Evropskému týdnu mobility. Ve středu se v UPointu konalo diskuzní fórum Olomoucí nejen autem, v pátek 22.- září výzva vyvrcholila dnem bez aut. Stánky na náměstí Republiky a u přírodovědecké fakulty navštívilo přes 100 zaměstnanců včetně rektora UP Martina Procházky nebo prorektora pro strategii a vnější vztahy Michala Malacky.

Závěr týdne udržitelnosti přinesl do menz rozšířenou nabídku veganských a vegetariánských jídel. Studenti a zaměstnanci mohli ochutnat například veganské plněné bramborové knedlíky nebo guláš z hlívy ústřičné, novinkou bylo i veganské tofu na zelenině s brambory.

Evropský týden udržitelného rozvoje na UP doplnilo také promítání filmu, přednáška o greenwashingu či výměna učebnic a skript s lékařskou tematikou.

Ukázat, že udržitelnost není jen teoretické téma, ale týká se osobně nás všech, pomohl i na Univerzitě Palackého Evropský týden udržitelného rozvoje. Začal bazarem, kde si mohli lidé vyměnit či za dobrovolný příspěvek odnést knihy, oblečení či domácí potřeby a dát jim nový život. Konaly se také přednášky či promítání, dále se univerzita připojila k mezinárodnímu dni bez aut. Kromě toho pro své studenty a zaměstnance připravila rozšířenou nabídku vegetariánských jídel v menzách.   

Evropský týden udržitelného rozvoje na UP začal už 19. září bazarem knih, oblečení, domácích potřeb nebo studijních materiálů. Bazar byl součástí doprovodného programu festivalu MEET UP. Navštívilo jej na 300 lidí, většinou studentky a studenti, kteří si mohli odnést staronové vybavení na koleje nebo do svých studentských bytů. Návštěvníci se mohli zapojit formou oblíbeného swapu, případně vybírat za dobrovolný příspěvek věci ze stánku RE-USE centra Technických služeb Olomouc. Vybralo se 4 100 Kč, které poputují na charitu.

Dále se univerzita připojila spolu s městem a krajem k Evropskému týdnu mobility. Ve středu se v UPointu konalo diskuzní fórum Olomoucí nejen autem, v pátek 22.- září výzva vyvrcholila dnem bez aut. Stánky na náměstí Republiky a u přírodovědecké fakulty navštívilo přes 100 zaměstnanců včetně rektora UP Martina Procházky nebo prorektora pro strategii a vnější vztahy Michala Malacky.

Závěr týdne udržitelnosti přinesl do menz rozšířenou nabídku veganských a vegetariánských jídel. Studenti a zaměstnanci mohli ochutnat například veganské plněné bramborové knedlíky nebo guláš z hlívy ústřičné, novinkou bylo i veganské tofu na zelenině s brambory.

Evropský týden udržitelného rozvoje na UP doplnilo také promítání filmu, přednáška o greenwashingu či výměna učebnic a skript s lékařskou tematikou.

Z rukou rektora Univerzity Palackého Martina Procházky převzal Zlatou medaili Za zásluhy o rozvoj UP historik a iberoamerikanista Ivo Barteček, dřívější děkan Filozofické fakulty UP. Ocenění obdržel při příležitosti životního jubilea.

Ivo Barteček, od roku 2018 emeritní profesor Univerzity Palackého, obdržel při příležitosti životního jubilea Zlatou medaili Za zásluhy o rozvoj UP. Medaili převzal z rukou rektora UP Martina Procházky, v jeho pracovně se s gratulací připojili Jana Burešová z katedry historie FF UP, Jan Stejskal, děkan FF UP a kancléř univerzity Martin Tomášek.

„Vážím si ocenění, které je provázeno mou mateřskou univerzitou, a to v roce univerzitního výročí, 450 let od založení. I toto zavazuje," uvedl Ivo Barteček. 

Absolvent historie a německé filologie na Filozofické fakultě Univerzity Palackého a Humboldtově univerzitě v Berlíně začal působit jako vysokoškolský učitel počátkem devadesátých let 20. století. Habilitační i profesorské řízení absolvoval na Univerzitě Palackého v oboru Obecné dějiny. V letech 1998–2004 byl vedoucím katedry historie FF UP, v letech 2003 - 2010, tedy ve dvou funkčních obdobích, zastával i funkci děkana FF UP. V letech 2012–2014 byl děkanem Fakulty logistiky a krizového řízení Univerzity Tomáše Baťi ve Zlíně.

V profesní kariéře se zabýval dějinami novověku, v postgraduálních seminářích se specializoval na dějiny iberoamerického světa. Věnuje se středoevropsko-latinskoamerickým vztahům, vystěhovalectví a exilu, dějinám cestopisu. Je autorem řady publikaci, absolvoval několik desítek zahraničních studijních a konferenčních pobytů v Evropě, Jižní Americe, USA, Izraeli a Japonsku.

„Svůj čas dělím mezi historii a umění, věnuji se proměnám společností a reflexi těchto proměn uměním. To vše v čase novověku. Téma vystěhovalectví a exilu, Čechů v cizině, sleduji na příkladech Latinské Ameriky a ´modelové evropské laboratoře´- v Chorvatsku,“ doplnil laureát ocenění.

Ivo Barteček je členem správního výboru Československého ústavu zahraničního Praha, členem redakčních rad několika časopisů, je organizačně i pedagogicky aktivní v Asociaci starožitníků České republiky, lektorem Rudolfinské akademie AS ČR, kde přednáší na téma Společnost a umění/Světové umělecké sbírky. Paralelně se témuž věnuje i na Univerzitě Palackého v rámci Univerzity třetího věku. Kurátorsky činný je v rámci 3KinoFest Praha a ve 3Kino Art Pasáž Praha.

Z rukou rektora Univerzity Palackého Martina Procházky převzal Zlatou medaili Za zásluhy o rozvoj UP historik a iberoamerikanista Ivo Barteček, dřívější děkan Filozofické fakulty UP. Ocenění obdržel při příležitosti životního jubilea.

Ivo Barteček, od roku 2018 emeritní profesor Univerzity Palackého, obdržel při příležitosti životního jubilea Zlatou medaili Za zásluhy o rozvoj UP. Medaili převzal z rukou rektora UP Martina Procházky, v jeho pracovně se s gratulací připojili Jana Burešová z katedry historie FF UP, Jan Stejskal, děkan FF UP a kancléř univerzity Martin Tomášek.

„Vážím si ocenění, které je provázeno mou mateřskou univerzitou, a to v roce univerzitního výročí, 450 let od založení. I toto zavazuje," uvedl Ivo Barteček. 

Absolvent historie a německé filologie na Filozofické fakultě Univerzity Palackého a Humboldtově univerzitě v Berlíně začal působit jako vysokoškolský učitel počátkem devadesátých let 20. století. Habilitační i profesorské řízení absolvoval na Univerzitě Palackého v oboru Obecné dějiny. V letech 1998–2004 byl vedoucím katedry historie FF UP, v letech 2003 - 2010, tedy ve dvou funkčních obdobích, zastával i funkci děkana FF UP. V letech 2012–2014 byl děkanem Fakulty logistiky a krizového řízení Univerzity Tomáše Baťi ve Zlíně.

V profesní kariéře se zabýval dějinami novověku, v postgraduálních seminářích se specializoval na dějiny iberoamerického světa. Věnuje se středoevropsko-latinskoamerickým vztahům, vystěhovalectví a exilu, dějinám cestopisu. Je autorem řady publikaci, absolvoval několik desítek zahraničních studijních a konferenčních pobytů v Evropě, Jižní Americe, USA, Izraeli a Japonsku.

„Svůj čas dělím mezi historii a umění, věnuji se proměnám společností a reflexi těchto proměn uměním. To vše v čase novověku. Téma vystěhovalectví a exilu, Čechů v cizině, sleduji na příkladech Latinské Ameriky a ´modelové evropské laboratoře´- v Chorvatsku,“ doplnil laureát ocenění.

Ivo Barteček je členem správního výboru Československého ústavu zahraničního Praha, členem redakčních rad několika časopisů, je organizačně i pedagogicky aktivní v Asociaci starožitníků České republiky, lektorem Rudolfinské akademie AS ČR, kde přednáší na téma Společnost a umění/Světové umělecké sbírky. Paralelně se témuž věnuje i na Univerzitě Palackého v rámci Univerzity třetího věku. Kurátorsky činný je v rámci 3KinoFest Praha a ve 3Kino Art Pasáž Praha.

Vznik červeného zbarvení sedimentů v různých přírodních prostředích a jeho možnou souvislost s vývojem zemské atmosféry, hydrosféry či biosféry se pomocí analýzy vzorků odebraných z říčních koryt a pouštních oblastí snaží objasnit odborníci z katedry geologie přírodovědecké fakulty. Na tříletý výzkum geologických vrstev v České republice, Velké Británii a Spojených státech amerických získali grant nazvaný Raně diagenetická mobilita geochemických indikátorů redoxních podmínek a paleoklimatologický význam kontinentálních červených vrstev podpořený Grantovou agenturou České republiky.

„Budeme zkoumat triasové a jurské červeně zbarvené sedimenty (červené vrstvy /redbeds), které jsou produktem říční nebo pouštní větrné sedimentace. Chceme zjistit, jakými způsoby v nich dochází k červenání,“ uvedl Ondřej Bábek z katedry geologie. Vědci mají ambici zjistit, zda červené vrstvy sedimentů mají paleoklimatologický význam a zda indikují zvýšenou přítomnost kyslíku v dávné zemské atmosféře nebo příhodnější oxidační podmínky.

Pískovce a jiné sedimenty za výrazně červené zabarvení vděčí přítomnosti oxidu železa – hematitu, což je nejvyšší oxidační forma železa v přírodě. Železo, které je dostupné v běžných horninách a také například ve vyvřelých minerálech jako olivín či biotit, se postupně transformuje a nakonec zoxiduje na konečný hematit, který horninu zbarví do červena. Každý oxidační proces je podmíněn přítomností kyslíku, případně jiných elektronových akceptorů. Červené vrstvy v sedimentech, které souvisí s oxidací železa, mohou tedy být důležitým indikátorem přítomnosti kyslíku v atmosféře a hydrosféře.

Vzorky sedimentů různého stáří odborníci postupně odebírají v Česku i zahraničí, kvartérní říční sedimenty v nivě řeky Moravy a ledovcové sedimenty v okolí Hrádku nad Nisou nebo devonské říční sedimenty v jižním Walesu. „Chceme vytvořit časový průřez geologickou minulostí Země. Například z moravských profilů jsme díky datování pomocí radiokarbonové metody zjistili, že červenání těchto vrstev probíhalo v horizontu několika desetiletí až staletí,“ řekl Ondřej Bábek.

Geologové Ondřej Bábek, Daniel Šimíček a Jaroslav Kapusta se začátkem října vypraví také do města Moab v Utahu, kde budou zkoumat vzorky triasových a jurských červených vrstev v okolí národních parků Canyonlands a Arches. „V dobře přístupném terénu bez vegetace, ve kterém jsou vrstvy výborně odkryté, se zaměříme na vzorkování několika vrstevních profilů o mocnosti 200 a 300 metrů,“ řekl Ondřej Bábek. Terénní výzkum zahrnuje podrobnou dokumentaci každé vrstvy, terénní měření spekter záření gama a odběr stovek vzorků, díky kterým zjistí kompoziční a mineralogické změny napříč profilem.

Odebrané vzorky poputují na přírodovědeckou fakultu a Geologický ústav AV. Na katedře analytické chemie budou prozkoumány pomocí hmotnostní spektrometrie s laserovou ablací, na katedře geologie provedou měření difuzní odraznostní spektrometrie, magnetické susceptibility, prvkového složení pomocí RTG fluorescenční spektrometrie a provedou mineralogické rozbory pomocí různých metod optické mikroskopie a elektronové mikroskopie včetně mikrochemických analýz. Spoluřešitel projektu Lukáš Ackerman z Geologického ústavu AV bude zkoumat izotopy kovů jako je uran, železo a molybden.

„To jsou prvky citlivé právě na redoxní změny či prostředí. Zda prostředí, ve kterém daný minerál vznikal, bylo oxické, dysoxické nebo anoxické, případně jaký byl jeho redoxní potenciál. Vyhodnocení veškerého materiálu trvá zpravidla rok,“ podotkl Ondřej Bábek.

Práce olomouckých vědců může také vnést nové světlo i do výzkumu atmosféry na Marsu, kterému se pro jeho typicky červené zbarvení říká rudá planeta. „Data z roverů Pathfinder, Perseverance a Curiosity ukazují, že červená barva Marsu je způsobena hematitem. To znamená, že na Marsu mohlo v minulosti docházet k oxidačním reakcím primárního železa, i když ne nutně za přítomnosti kyslíku,“ upozornil Ondřej Bábek. Kromě toho se také postupně ukazuje, že některé vrstvy na Marsu mají například jezerní původ. „Nálezy bahenních prasklin v kráteru Gale ukazují, že na Marsu byla v minulosti jezera se stojatou vodou a relativně stabilním, cyklickým hydrologickým režimem. Mohlo tam docházet ke zvětrávání primárních minerálů, uvolňování železa a jeho postupné přeměně do sekundárního hematitu,“ dodal Ondřej Bábek.

Vznik červeného zbarvení sedimentů v různých přírodních prostředích a jeho možnou souvislost s vývojem zemské atmosféry, hydrosféry či biosféry se pomocí analýzy vzorků odebraných z říčních koryt a pouštních oblastí snaží objasnit odborníci z katedry geologie přírodovědecké fakulty. Na tříletý výzkum geologických vrstev v České republice, Velké Británii a Spojených státech amerických získali grant nazvaný Raně diagenetická mobilita geochemických indikátorů redoxních podmínek a paleoklimatologický význam kontinentálních červených vrstev podpořený Grantovou agenturou České republiky.

„Budeme zkoumat triasové a jurské červeně zbarvené sedimenty (červené vrstvy /redbeds), které jsou produktem říční nebo pouštní větrné sedimentace. Chceme zjistit, jakými způsoby v nich dochází k červenání,“ uvedl Ondřej Bábek z katedry geologie. Vědci mají ambici zjistit, zda červené vrstvy sedimentů mají paleoklimatologický význam a zda indikují zvýšenou přítomnost kyslíku v dávné zemské atmosféře nebo příhodnější oxidační podmínky.

Pískovce a jiné sedimenty za výrazně červené zabarvení vděčí přítomnosti oxidu železa – hematitu, což je nejvyšší oxidační forma železa v přírodě. Železo, které je dostupné v běžných horninách a také například ve vyvřelých minerálech jako olivín či biotit, se postupně transformuje a nakonec zoxiduje na konečný hematit, který horninu zbarví do červena. Každý oxidační proces je podmíněn přítomností kyslíku, případně jiných elektronových akceptorů. Červené vrstvy v sedimentech, které souvisí s oxidací železa, mohou tedy být důležitým indikátorem přítomnosti kyslíku v atmosféře a hydrosféře.

Vzorky sedimentů různého stáří odborníci postupně odebírají v Česku i zahraničí, kvartérní říční sedimenty v nivě řeky Moravy a ledovcové sedimenty v okolí Hrádku nad Nisou nebo devonské říční sedimenty v jižním Walesu. „Chceme vytvořit časový průřez geologickou minulostí Země. Například z moravských profilů jsme díky datování pomocí radiokarbonové metody zjistili, že červenání těchto vrstev probíhalo v horizontu několika desetiletí až staletí,“ řekl Ondřej Bábek.

Geologové Ondřej Bábek, Daniel Šimíček a Jaroslav Kapusta se začátkem října vypraví také do města Moab v Utahu, kde budou zkoumat vzorky triasových a jurských červených vrstev v okolí národních parků Canyonlands a Arches. „V dobře přístupném terénu bez vegetace, ve kterém jsou vrstvy výborně odkryté, se zaměříme na vzorkování několika vrstevních profilů o mocnosti 200 a 300 metrů,“ řekl Ondřej Bábek. Terénní výzkum zahrnuje podrobnou dokumentaci každé vrstvy, terénní měření spekter záření gama a odběr stovek vzorků, díky kterým zjistí kompoziční a mineralogické změny napříč profilem.

Odebrané vzorky poputují na přírodovědeckou fakultu a Geologický ústav AV. Na katedře analytické chemie budou prozkoumány pomocí hmotnostní spektrometrie s laserovou ablací, na katedře geologie provedou měření difuzní odraznostní spektrometrie, magnetické susceptibility, prvkového složení pomocí RTG fluorescenční spektrometrie a provedou mineralogické rozbory pomocí různých metod optické mikroskopie a elektronové mikroskopie včetně mikrochemických analýz. Spoluřešitel projektu Lukáš Ackerman z Geologického ústavu AV bude zkoumat izotopy kovů jako je uran, železo a molybden.

„To jsou prvky citlivé právě na redoxní změny či prostředí. Zda prostředí, ve kterém daný minerál vznikal, bylo oxické, dysoxické nebo anoxické, případně jaký byl jeho redoxní potenciál. Vyhodnocení veškerého materiálu trvá zpravidla rok,“ podotkl Ondřej Bábek.

Práce olomouckých vědců může také vnést nové světlo i do výzkumu atmosféry na Marsu, kterému se pro jeho typicky červené zbarvení říká rudá planeta. „Data z roverů Pathfinder, Perseverance a Curiosity ukazují, že červená barva Marsu je způsobena hematitem. To znamená, že na Marsu mohlo v minulosti docházet k oxidačním reakcím primárního železa, i když ne nutně za přítomnosti kyslíku,“ upozornil Ondřej Bábek. Kromě toho se také postupně ukazuje, že některé vrstvy na Marsu mají například jezerní původ. „Nálezy bahenních prasklin v kráteru Gale ukazují, že na Marsu byla v minulosti jezera se stojatou vodou a relativně stabilním, cyklickým hydrologickým režimem. Mohlo tam docházet ke zvětrávání primárních minerálů, uvolňování železa a jeho postupné přeměně do sekundárního hematitu,“ dodal Ondřej Bábek.

Krajané za oceánem a obdivovatelé evropské historie a tradic mohou až do poloviny letošního října navštívit expozici olomoucké univerzity v Národním českém a slovenském muzeu a knihovně v Cedar Rapids (NCSML) ve Spojených státech amerických. Vernisáž výstavy ke 450. výročí založení druhé nejstarší univerzity v České republice proběhla za účasti významných hostů. Koncem října se Univerzita Palackého (UP) představí rovněž na Manhattanu, výstava k její bohaté historii totiž bude součástí galavečera pořádaného v Českém centru v New Yorku.

„V Cedar Rapids si výstavu o historii a současnosti naší univerzity prohlédne během měsíce několik tisíc návštěvníků, muzeum patří mezi tři nejnavštěvovanější památky v americkém státě Iowa. Už v průběhu vernisáže byl zřejmý velký zájem o naši prezentaci, pro většinu Američanů je téměř pětisetletá historie naší alma mater něco nepředstavitelného,“ popsal zkušenosti Jiří Stavovčík, prorektor pro internacionalizaci UP.

Při uvedení výstavy nechyběli členové správní rady Národního českého a slovenského muzea a knihovny. „Hezké bylo, když emeritní prezident tamní Mount Mercy University Thomas Feld zavzpomínal na tři návštěvy našeho emeritního rektora a uznávaného amerikanisty Josefa Jařaba v Cedar Rapids a na dlouhé rozhovory, které spolu vedli. Rovněž bylo milé, že se na vernisáž výstavy přišla podívat například i naše studentka, která se věnuje studiu fyziky na Coe Collage v Cedar Rapids,“ doplnil prorektor Stavovčík.

Prezentace univerzitního výročí proběhne 22. října v Českém národním domě v New Yorku, kde mezi oficiálními hosty vystoupí po boku ředitele newyorského Českého centra Miroslava Konvaliny také Arnošt Kareš, generální konzul České republiky v New Yorku, nebo Martin Procházka, rektor UP. Součástí večera bude klavírní recitál Jana Bartoše, renomovaného českého klavíristy, připraveny jsou rozhovory s prezidentkou NCSML Cecilií Rokusek nebo s českým plastickým chirurgem působícím v USA a absolventem olomoucké lékařské fakulty Bohdanem Pomahačem. Prezentován v centru bude i Olomoucký kraj a město Olomouc.

Více informací ke galavečeru je možné najít na stránkách Českého centra v New Yorku zde.

Krajané za oceánem a obdivovatelé evropské historie a tradic mohou až do poloviny letošního října navštívit expozici olomoucké univerzity v Národním českém a slovenském muzeu a knihovně v Cedar Rapids (NCSML) ve Spojených státech amerických. Vernisáž výstavy ke 450. výročí založení druhé nejstarší univerzity v České republice proběhla za účasti významných hostů. Koncem října se Univerzita Palackého (UP) představí rovněž na Manhattanu, výstava k její bohaté historii totiž bude součástí galavečera pořádaného v Českém centru v New Yorku.

„V Cedar Rapids si výstavu o historii a současnosti naší univerzity prohlédne během měsíce několik tisíc návštěvníků, muzeum patří mezi tři nejnavštěvovanější památky v americkém státě Iowa. Už v průběhu vernisáže byl zřejmý velký zájem o naši prezentaci, pro většinu Američanů je téměř pětisetletá historie naší alma mater něco nepředstavitelného,“ popsal zkušenosti Jiří Stavovčík, prorektor pro internacionalizaci UP.

Při uvedení výstavy nechyběli členové správní rady Národního českého a slovenského muzea a knihovny. „Hezké bylo, když emeritní prezident tamní Mount Mercy University Thomas Feld zavzpomínal na tři návštěvy našeho emeritního rektora a uznávaného amerikanisty Josefa Jařaba v Cedar Rapids a na dlouhé rozhovory, které spolu vedli. Rovněž bylo milé, že se na vernisáž výstavy přišla podívat například i naše studentka, která se věnuje studiu fyziky na Coe Collage v Cedar Rapids,“ doplnil prorektor Stavovčík.

Prezentace univerzitního výročí proběhne 22. října v Českém národním domě v New Yorku, kde mezi oficiálními hosty vystoupí po boku ředitele newyorského Českého centra Miroslava Konvaliny také Arnošt Kareš, generální konzul České republiky v New Yorku, nebo Martin Procházka, rektor UP. Součástí večera bude klavírní recitál Jana Bartoše, renomovaného českého klavíristy, připraveny jsou rozhovory s prezidentkou NCSML Cecilií Rokusek nebo s českým plastickým chirurgem působícím v USA a absolventem olomoucké lékařské fakulty Bohdanem Pomahačem. Prezentován v centru bude i Olomoucký kraj a město Olomouc.

Více informací ke galavečeru je možné najít na stránkách Českého centra v New Yorku zde.

Umělá inteligence se v současnosti promítá do téměř všech možných odvětvích včetně vzdělávání. Jak AI však vnímají sami učitelé, kteří diskutují mimo jiné i o tom, jaký postoj zaujmout k takzvaným pomocníkům ChatGPT nebo Bing Chat? Jejich postoje zmapovala rozsáhlá studie, již zpracovali odborníci z Univerzity Palackého a ze společností Microsoft Česko & Slovensko.

Studie, které se zúčastnilo 2 175 pedagogů, mapuje pohled pedagogů na umělou inteligenci ve školství a její dopad na vzdělávání českých dětí. Nabízí pohled do zákulisí aktuální situace v českém školství.

„Názory na využívání umělé inteligence mezi pedagogy ale i vedením škol jsou velmi rozdílné, což se následně promítá do zcela odlišného přístupu k výuce a každodenní práci se studenty. Školy se odlišují i v nastavování pravidel pro využívání umělé inteligence. Je zřejmé, že diskuze o tom, jakým způsobem v budoucnu umělá inteligence ovlivní české školství a jaké nové požadavky bude klást na žáky a učitele, bude v následujících měsících určitě bouřlivá. Věříme, že k pozitivní a jednotné transformaci českého školství přispěje i tento výzkum,“ řekl za výzkumný tým Kamil Kopecký z Pedagogické fakulty UP.

Vědci se zabývali především třemi otázkami. Snažili se najít odpověď na to, jaký názor mají učitelé na AI a její rozmach, na to, jak jsou čeští pedagogové připraveni na implementaci AI do školství a na to, které AI nástroje využívají a jakým způsobem.

Lidstvo není na AI připraveno?

Umělá inteligence je téma, které u učitelů vyvolává na jedné straně pozitivní ohlas, na druhé straně také pochopitelné obavy.

„Tato rozpolcenost je i patrná z výsledků naší studie. Zatímco 35 % učitelů má z AI strach, srovnatelných 30 % má zcela opačný názor a za hrozbu ji nepovažuje. Celých 45,5 % respondentů hodnotí AI jako pozitivní nástroj pro budoucí vývoj. Na druhou stranu se téměř polovina (47 %) dotazovaných domnívá, že využívání umělé inteligence povede ke zhloupnutí lidí,“ uvedl Kamil Kopecký. Z výsledku analýzy i vyplynulo, čeští učitelé si zároveň myslí, že je na rozšíření AI příliš brzy. Šest z deseti oslovených respondentů totiž souhlasí s tvrzením, že na masové zavádění umělé inteligence není lidstvo připraveno.

Umělá inteligence do školy patří!

Na otázku, zda by AI ve školním prostředí být mělo či nemělo, odpověděli učitelé jednoznačně. Celých 56 % si myslí, že umělá inteligence do školy patří, opačný názor pak vyslovilo pouze 19 %. „Ukazuje se tak, že i přes výše zmíněné obavy, pedagogové před tímto trendem oči nezavírají. Chtějí jít s dobou. V čem však vidí učitelé negativa, je využívání AI studenty k nečestnému zjednodušování úkolů. Téměř polovina respondentů (47 %) souhlasí s tvrzením, že umělá inteligence slouží žákům k podvádění,“ doplil Kamil Kopecký.

K tématu AI ve školství se vyjádřila i generální ředitelka Microsoft Česko & Slovensko Violeta Luca, podle níž bychom umělou inteligenci neměli vnímat jako nástroj, který za nás odvede veškerou práci. „Jedná se však o cennou technologii, kterou můžeme ve školství využít v náš prospěch. Nové technologie by každému žákovi mohly například umožnit mít osobního ‚učitele‘ na míru. Každý jsme jiný, některým věcem rozumíme lépe a dokážeme se je rychleji naučit, s jinými je to naopak. A právě s tímto individuálním přístupem ke každému žákovi by nám umělá inteligence mohla pomoci,“ řekla.

Staré tváře, nové dovednosti

Drtivá většina respondentů (82 %) je přesvědčena, že zavádění umělé inteligence vyžaduje po učitelích nové znalosti a dovednosti v oblasti didaktiky. Výsledky výzkumu i poukázaly na to, že si učitelé myslí, že aplikace umělé inteligence promění způsob jejich práce (83 %). Na druhou stranu se celých 78 % pedagogů nedomnívá, že by mohlo dojít k nahrazení profese učitele umělou inteligencí.

Přibližně třetina českých učitelů s umělou inteligencí již nyní v různých podobách pracuje. Nejčastěji ji využívají při generování textů do výuky (25 %), překladech (20 %) nebo při přípravě testů (16,5 %). Co se týká jednotlivých nástrojů, nejčastěji si učitelé vyzkoušeli práci s ChatGPT (36 %).

„Umělá inteligence není téma posledních měsíců, ale let. S příchodem generativních jazykových modelů se AI dostala i do povědomí českých škol a učitelů a mít první český výzkum takového rozsahu zabývající se AI ve školství bylo pro nás prioritou. Naším záměrem je ukázat, jak umělá inteligence může dětem pomoci rozvíjet kritické myšlení a kreativní vyjadřování a také jak může pomáhat učitelům při vývoji nových způsobů, jak děti zaujmout. Učitele učíme, jak umělou inteligenci používat, aby se zbavili administrativních a opakujících se úkolů a také jak mohou identifikovat, zda žáci používají obsah generovaný umělou inteligencí odpovědným způsobem,“ uzavřel Karel Klatovský, odborník na vzdělávání a bezpečnost na internetu z Microsoft Česká republika a Slovensko.

Výzkumu se zúčastnilo 2 175 pedagogů z celé České republiky. Průměrný věk respondentů činil 46,5 let. Soubor tvořili z 85 % učitelé z prvního či druhého stupně základní školy. Sběr dat se uskutečnil od 25. dubna do 30. června. Výzkumná zpráva je ke stažení zde.