Agregátor zdrojů

Prezident Petr Pavel a ministr školství Robert Plaga v pražském Karolinu předali jmenovací dekrety novým profesorkám a profesorům navrženým vědeckými a uměleckými radami vysokých škol. Mezi jmenovanými je i pětice osobností, které působí na Univerzitě Palackého: lékařka Jana Petřková a přírodovědci Petr Bednář, Radovan Herchel, Petr Marek a Tomáš Masopust.

Vedle blahopřání k dosažení nejvyšší akademické hodnosti využil prezident Petr Pavel slavnostní událost ke krátké úvaze o vysokém školství u nás. V projevu hovořil mimo jiné o tom, že je třeba zlepšit dostupnost vysokého školství i pro studenty z nízkopříjmových rodin, ve výuce přestat klást důraz na memorování a učit dovednostem, jako je ověřování a kritické hodnocení informací. Zmínil se také o řízení univerzit a o potřebě diskuze o tom, kde končí univerzitní autonomie a začíná celospolečenský zájem. Ministr školství Robert Plaga na prezidentova slova navázal a mimo jiné vyjádřil přání, aby nově jmenovaní byli lídry, kteří dokážou motivovat mladší kolegy a vytvářejí týmy.

Během slavnostního aktu v Karolinu převzalo jmenovací dekrety celkem 69 profesorek a profesorů. Níže prostřednictvím krátkých medailonků představujeme pětici osobností působících na UP a zmiňujeme také jmenované z jiných škol, kteří s UP své profesorské řízení spojili.

 

PETR BEDNÁŘ

katedra analytické chemie PřF UP

 

obor Analytická chemie

na návrh VR Univerzity Palackého

Petr Bednář je uznávaný odborník v oblasti analytické chemie. „Profesorský titul vnímám jako ocenění mé dlouhodobé vědecké práce v oblasti chemické analýzy, pedagogické činnosti i popularizace analytické chemie jako významného vědeckého oboru a současně jako motivaci pro další práci. Analytická chemie je pro mě nástroj, jak otevírat zdánlivě neviditelné struktury světa a proměňovat je ve srozumitelné poznání,“ říká.

Ve svém vědeckém bádání se věnuje širokému spektru témat moderní instrumentální analýzy. Zaměřuje se především na separační metody, ambientní hmotnostní spektrometrii, hmotnostní spektrometrii s iontovou mobilitou, chirální separace či chemickou analýzu v archeologii a výzkumu kulturního dědictví. Věnuje se také přímé analýze rostlinného materiálu a dlouhodobě spolupracuje s aplikační sférou v rámci smluvního výzkumu. Je autorem nebo spoluautorem přes 100 odborných impaktovaných publikací, odborné knihy a kapitol v monografiích. V rámci pedagogické práce přednáší, vede semináře i laboratorní cvičení z analytické chemie, garantuje studijní program Chemie a vede bakalářské, diplomové i disertační práce. Od roku 2020 zastává funkci vedoucího katedry analytické chemie.

 

RADOVAN HERCHEL

katedra anorganické chemie PřF UP

 

obor Anorganická chemie

na návrh VR Univerzity Palackého

Chemie, ovšem anorganická, je oblastí zájmu dalšího jmenovaného přírodovědce Radovana Herchela. „Jmenování profesorem je pro mě nejen oceněním dosavadní práce, ale také závazkem pokračovat v rozvoji oboru a inspirovat studenty k objevování krásy koordinačních sloučenin, zejména v oblasti molekulového magnetismu,“ uvedl. Radovan Herchel je absolventem Fakulty chemické a potravinářské technologie Slovenské technické univerzity v Bratislavě. Krátce působil na Fakultě přírodních věd Univerzity sv. Cyrila a Metoda v Trnavě a od roku 2006 je spjat s Přírodovědeckou fakultou UP. V současné době garantuje navazující magisterský program Anorganická a bioanorganická chemie a také doktorský studijní program Anorganická chemie.

Ve svém výzkumu se zaměřuje na experimentální a teoretické studium magnetických vlastností koordinačních sloučenin přechodných kovů a lanthanoidů, zejména látek vykazujících magnetickou bistabilitu – spin crossover sloučenin a molekulových magnetů. Je autorem či spoluautorem více než 190 publikací v impaktovaných časopisech a byl hlavním řešitelem tří projektů GA ČR, německo-českého projektu DAAD a aktuálně i česko-amerického projektu v rámci programu INTER-EXCELLENCE.

 

PETR MAREK

katedra optiky PřF UP

 

obor Optika a optoelektronika

na návrh VR Univerzity Palackého

„Výzkum fyziky, zejména té kvantové, má své kouzlo,“ říká Petr Marek z katedry optiky, který v Karolinu také převzal svůj profesorský jmenovací dekret. „Celé dny můžeme řešit zajímavé fyzikální rébusy a hlavolamy, přičemž je to vlastně naše práce. A fakt, že tím zároveň přispívá k vývoji technologií s potenciálem změnit svět, je už jen příjemnou třešničkou na dortu,“ dodává.

Ve své vědecké práci se zabývá kvantovou optikou, v rámci které se mimo jiné snaží – dle svých slov – přimět fotony, aby se trochu uklidnily a naučily se počítat. Má rád Olomouc, a přestože získal doktorát na Queen’s University Belfast a absolvoval řadu zahraničních pobytů na Tokijské univerzitě, většinu své vědecké kariéry strávil zde. Je autorem či spoluautorem více než 70 vědeckých publikací a aktivně vede studenty bakalářského, magisterského i doktorského studia. Práce se studenty ho těší a za svůj největší úspěch považuje chvíli, kdy se „hotoví“ mladí vědci rozletí do světa a začnou dělat vědu po svém.

 

TOMÁŠ MASOPUST

katedra informatiky PřF UP

 

obor Informatika

na návrh VR ČVUT

Tomáš Masopust z katedry informatiky přírodovědecké fakulty úspěšně absolvoval profesorské řízení na pražském ČVUT. Ve své vědecké práci se zabývá především studiem vlastností matematických modelů systémů založených na diskrétních událostech z hlediska jejich výpočetní, algoritmické a stavové složitosti. K jeho hlavním vědeckým přínosům patří charakterizace vybraných podtříd regulárních jazyků pomocí speciálních typů nedeterministických konečných automatů a spoluautorství koordinačního, modulárního a hierarchického přístupu k superviznímu řízení modulárních systémů.

Před nástupem na katedru informatiky působil řadu let v Matematickém ústavu AV ČR a na několika výzkumných institucích a univerzitách v Nizozemsku a Německu. Je školitelem několika doktorandů a také zahraničního postdoktoranda. Pravidelně se účastní práce programových výborů mezinárodních konferencí a je členem edičních rad významných odborných periodik. V pedagogické oblasti se aktivně podílí na rozvoji výuky teoretické informatiky. Na přírodovědecké fakultě zavedl několik magisterských a doktorandských kurzů a organizuje přednášky významných českých i zahraničních odborníků.

 

JANA PETŘKOVÁ

I. interní klinika – kardiologická

a Ústav lékařské genetiky LF UP a FNOL, 

Ústav patologické fyziologie LF UP

obor Kardiologie

na návrh VR Univerzity Palackého

Kardiologii a genetiku propojuje ve své odborné práci profesorka Jana Petřková z Lékařské fakulty UP. Zaměřuje se na onemocnění srdce a cév, především aterosklerózu, zajímají ji aplikace genetiky v kardiologii a problematika náhlé srdeční smrti. V roce 2018 iniciovala vznik nové kardiogenetické pracovní skupiny, která se stala platformou pro spolupráci kardiologů s klinickými genetiky.

Zabývá se také možnostmi zlepšení genetické diagnostiky srdečních onemocnění a jejich praktickým využitím v lékařské praxi. „Specifický molekulárně-genetický defekt mnohdy podmiňuje onemocnění s atypickým průběhem. Znalost tohoto defektu může ovlivnit individuální cílenou léčbu a také umožňuje využití genetického poradenství u pokrevně příbuzných. Jedná se např. nejen o geneticky podmíněné poruchy lipidového metabolismu, ale i o vzácnější a o to závažnější poruchy srdečního rytmu nebo geneticky vázané kardiomyopatie,“ přibližuje.

Jana Petřková je absolventkou LF UP. Jako lékařka působí od roku 1991 ve Fakultní nemocnici Olomouc, do výzkumu a následně také výuky na LF UP se zapojila o deset let později. Jmenování profesorkou vnímá jako ocenění všech svých dosavadních pracovních aktivit. „Můj akademický rozvoj by nebyl možný bez mezioborové spolupráce, zejména s laboratorními obory. Jsem vděčná za příležitost spolupracovat s kolegy z ústavů patologie, patologické fyziologie a soudního lékařství. Naplňuje mne práce s mými současnými doktorandkami a také se studenty, kterým se jako školitelka v rámci Studentské vědecké a odborné činnosti na LF UP snažím předat své vědomosti a podpořit jejich zájem o vědeckou práci,“ dodává nově jmenovaná profesorka.

 

Na návrh Vědecké rady UP byli jmenováni profesory také lékaři Václav Procházka, Peter Ihnát a Kamil Zeleňák a teologové Rudolf Svoboda a David Vopřada. 

Profesor neurologie Václav Procházka působí na Lékařské fakultě Ostravské univerzity a ve Fakultní nemocnici Ostrava, v obou institucích se krátce podílel i na jejich vedení jako proděkan či náměstek. Odborně se zaměřuje na oblast angiologie a intervenční neuroradiologie, rozvinul léčbu cévních mozkových příhod v Moravskoslezském kraji. Medicínu vystudoval na LF UP, kde také v roce 2019 habilitoval a nyní úspěšně absolvoval profesorské řízení. Kromě toho je i jedním z prvních absolventů online studia teologie na CMTF UP. 

Na Ostravské univerzitě a FN Ostrava je pracovně doma i chirurg Peter Ihnát, který se mj. věnuje miniinvazivní chirurgii v léčbě pacientů s karcinomem rekta. Je absolventem LF Univerzity Komenského v Bratislavě, habilitační řízení absolvoval na LF UP. 

Habilitací a profesurou je s LF UP spojen i Kamil Zeleňák, přednosta Radiologické kliniky Jesseniovy lékařské fakulty Univerzity Komenského v Martině a Univerzitní nemocnice Martin. Specializuje se na neurointervenční vnitrocévní zákroky, některé provedl jako vůbec první na Slovensku. Patří k propagátorům využití umělé inteligence ve zdravotnictví. 

Na misionáře mezi Starým a Novým světem se během svého profesorského řízení na CMTF UP zaměřil Rudolf Svoboda, jmenovaný profesorem v oboru Teologie. Působí na Teologické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, kde vede katedru teologických věd, v letech 2016–2024 byl děkanem fakulty. V současnosti se podílí i na vedení univerzity, a sice jako prorektor pro vnitřní hodnocení a akreditace. 

David Vopřada, vedoucí katedry systematické a pastorální teologie a předseda Akademického senátu Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy, je s CMTF UP spojen nejen profesorským řízením. Je mimo jiné členem Vědecké rady CMTF UP a dříve také jako vědecký pracovník spolupracoval s Centrem pro práci s patristickými, středověkými a renesančními texty. David Vopřada se zaměřuje na starokřesťanské africké autory latinského jazyka, specializuje se též na podobu a obsah katechumenátu v patristické době.

Prezident Petr Pavel a ministr školství Robert Plaga v pražském Karolinu předali jmenovací dekrety novým profesorkám a profesorům navrženým vědeckými a uměleckými radami vysokých škol. Mezi jmenovanými je i pětice osobností, které působí na Univerzitě Palackého: lékařka Jana Petřková a přírodovědci Petr Bednář, Radovan Herchel, Petr Marek a Tomáš Masopust.

Vedle blahopřání k dosažení nejvyšší akademické hodnosti využil prezident Petr Pavel slavnostní událost ke krátké úvaze o vysokém školství u nás. V projevu hovořil mimo jiné o tom, že je třeba zlepšit dostupnost vysokého školství i pro studenty z nízkopříjmových rodin, ve výuce přestat klást důraz na memorování a učit dovednostem, jako je ověřování a kritické hodnocení informací. Zmínil se také o řízení univerzit a o potřebě diskuze o tom, kde končí univerzitní autonomie a začíná celospolečenský zájem. Ministr školství Robert Plaga na prezidentova slova navázal a mimo jiné vyjádřil přání, aby nově jmenovaní byli lídry, kteří dokážou motivovat mladší kolegy a vytvářejí týmy.

Během slavnostního aktu v Karolinu převzalo jmenovací dekrety celkem 69 profesorek a profesorů. Níže prostřednictvím krátkých medailonků představujeme pětici osobností působících na UP a zmiňujeme také jmenované z jiných škol, kteří s UP své profesorské řízení spojili.

 

PETR BEDNÁŘ

katedra analytické chemie PřF UP

 

obor Analytická chemie

na návrh VR Univerzity Palackého

Petr Bednář je uznávaný odborník v oblasti analytické chemie. „Profesorský titul vnímám jako ocenění mé dlouhodobé vědecké práce v oblasti chemické analýzy, pedagogické činnosti i popularizace analytické chemie jako významného vědeckého oboru a současně jako motivaci pro další práci. Analytická chemie je pro mě nástroj, jak otevírat zdánlivě neviditelné struktury světa a proměňovat je ve srozumitelné poznání,“ říká.

Ve svém vědeckém bádání se věnuje širokému spektru témat moderní instrumentální analýzy. Zaměřuje se především na separační metody, ambientní hmotnostní spektrometrii, hmotnostní spektrometrii s iontovou mobilitou, chirální separace či chemickou analýzu v archeologii a výzkumu kulturního dědictví. Věnuje se také přímé analýze rostlinného materiálu a dlouhodobě spolupracuje s aplikační sférou v rámci smluvního výzkumu. Je autorem nebo spoluautorem přes 100 odborných impaktovaných publikací, odborné knihy a kapitol v monografiích. V rámci pedagogické práce přednáší, vede semináře i laboratorní cvičení z analytické chemie, garantuje studijní program Chemie a vede bakalářské, diplomové i disertační práce. Od roku 2020 zastává funkci vedoucího katedry analytické chemie.

 

RADOVAN HERCHEL

katedra anorganické chemie PřF UP

 

obor Anorganická chemie

na návrh VR Univerzity Palackého

Chemie, ovšem anorganická, je oblastí zájmu dalšího jmenovaného přírodovědce Radovana Herchela. „Jmenování profesorem je pro mě nejen oceněním dosavadní práce, ale také závazkem pokračovat v rozvoji oboru a inspirovat studenty k objevování krásy koordinačních sloučenin, zejména v oblasti molekulového magnetismu,“ uvedl. Radovan Herchel je absolventem Fakulty chemické a potravinářské technologie Slovenské technické univerzity v Bratislavě. Krátce působil na Fakultě přírodních věd Univerzity sv. Cyrila a Metoda v Trnavě a od roku 2006 je spjat s Přírodovědeckou fakultou UP. V současné době garantuje navazující magisterský program Anorganická a bioanorganická chemie a také doktorský studijní program Anorganická chemie.

Ve svém výzkumu se zaměřuje na experimentální a teoretické studium magnetických vlastností koordinačních sloučenin přechodných kovů a lanthanoidů, zejména látek vykazujících magnetickou bistabilitu – spin crossover sloučenin a molekulových magnetů. Je autorem či spoluautorem více než 190 publikací v impaktovaných časopisech a byl hlavním řešitelem tří projektů GA ČR, německo-českého projektu DAAD a aktuálně i česko-amerického projektu v rámci programu INTER-EXCELLENCE.

 

PETR MAREK

katedra optiky PřF UP

 

obor Optika a optoelektronika

na návrh VR Univerzity Palackého

„Výzkum fyziky, zejména té kvantové, má své kouzlo,“ říká Petr Marek z katedry optiky, který v Karolinu také převzal svůj profesorský jmenovací dekret. „Celé dny můžeme řešit zajímavé fyzikální rébusy a hlavolamy, přičemž je to vlastně naše práce. A fakt, že tím zároveň přispívá k vývoji technologií s potenciálem změnit svět, je už jen příjemnou třešničkou na dortu,“ dodává.

Ve své vědecké práci se zabývá kvantovou optikou, v rámci které se mimo jiné snaží – dle svých slov – přimět fotony, aby se trochu uklidnily a naučily se počítat. Má rád Olomouc, a přestože získal doktorát na Queen’s University Belfast a absolvoval řadu zahraničních pobytů na Tokijské univerzitě, většinu své vědecké kariéry strávil zde. Je autorem či spoluautorem více než 70 vědeckých publikací a aktivně vede studenty bakalářského, magisterského i doktorského studia. Práce se studenty ho těší a za svůj největší úspěch považuje chvíli, kdy se „hotoví“ mladí vědci rozletí do světa a začnou dělat vědu po svém.

 

TOMÁŠ MASOPUST

katedra informatiky PřF UP

 

obor Informatika

na návrh VR ČVUT

Tomáš Masopust z katedry informatiky přírodovědecké fakulty úspěšně absolvoval profesorské řízení na pražském ČVUT. Ve své vědecké práci se zabývá především studiem vlastností matematických modelů systémů založených na diskrétních událostech z hlediska jejich výpočetní, algoritmické a stavové složitosti. K jeho hlavním vědeckým přínosům patří charakterizace vybraných podtříd regulárních jazyků pomocí speciálních typů nedeterministických konečných automatů a spoluautorství koordinačního, modulárního a hierarchického přístupu k superviznímu řízení modulárních systémů.

Před nástupem na katedru informatiky působil řadu let v Matematickém ústavu AV ČR a na několika výzkumných institucích a univerzitách v Nizozemsku a Německu. Je školitelem několika doktorandů a také zahraničního postdoktoranda. Pravidelně se účastní práce programových výborů mezinárodních konferencí a je členem edičních rad významných odborných periodik. V pedagogické oblasti se aktivně podílí na rozvoji výuky teoretické informatiky. Na přírodovědecké fakultě zavedl několik magisterských a doktorandských kurzů a organizuje přednášky významných českých i zahraničních odborníků.

 

JANA PETŘKOVÁ

I. interní klinika – kardiologická

a Ústav lékařské genetiky LF UP a FNOL, 

Ústav patologické fyziologie LF UP

obor Kardiologie

na návrh VR Univerzity Palackého

Kardiologii a genetiku propojuje ve své odborné práci profesorka Jana Petřková z Lékařské fakulty UP. Zaměřuje se na onemocnění srdce a cév, především aterosklerózu, zajímají ji aplikace genetiky v kardiologii a problematika náhlé srdeční smrti. V roce 2018 iniciovala vznik nové kardiogenetické pracovní skupiny, která se stala platformou pro spolupráci kardiologů s klinickými genetiky.

Zabývá se také možnostmi zlepšení genetické diagnostiky srdečních onemocnění a jejich praktickým využitím v lékařské praxi. „Specifický molekulárně-genetický defekt mnohdy podmiňuje onemocnění s atypickým průběhem. Znalost tohoto defektu může ovlivnit individuální cílenou léčbu a také umožňuje využití genetického poradenství u pokrevně příbuzných. Jedná se např. nejen o geneticky podmíněné poruchy lipidového metabolismu, ale i o vzácnější a o to závažnější poruchy srdečního rytmu nebo geneticky vázané kardiomyopatie,“ přibližuje.

Jana Petřková je absolventkou LF UP. Jako lékařka působí od roku 1991 ve Fakultní nemocnici Olomouc, do výzkumu a následně také výuky na LF UP se zapojila o deset let později. Jmenování profesorkou vnímá jako ocenění všech svých dosavadních pracovních aktivit. „Můj akademický rozvoj by nebyl možný bez mezioborové spolupráce, zejména s laboratorními obory. Jsem vděčná za příležitost spolupracovat s kolegy z ústavů patologie, patologické fyziologie a soudního lékařství. Naplňuje mne práce s mými současnými doktorandkami a také se studenty, kterým se jako školitelka v rámci Studentské vědecké a odborné činnosti na LF UP snažím předat své vědomosti a podpořit jejich zájem o vědeckou práci,“ dodává nově jmenovaná profesorka.

 

Na návrh Vědecké rady UP byli jmenováni profesory také lékaři Václav Procházka, Peter Ihnát a Kamil Zeleňák a teologové Rudolf Svoboda a David Vopřada. 

Profesor neurologie Václav Procházka působí na Lékařské fakultě Ostravské univerzity a ve Fakultní nemocnici Ostrava, v obou institucích se krátce podílel i na jejich vedení jako proděkan či náměstek. Odborně se zaměřuje na oblast angiologie a intervenční neuroradiologie, rozvinul léčbu cévních mozkových příhod v Moravskoslezském kraji. Medicínu vystudoval na LF UP, kde také v roce 2019 habilitoval a nyní úspěšně absolvoval profesorské řízení. Kromě toho je i jedním z prvních absolventů online studia teologie na CMTF UP. 

Na Ostravské univerzitě a FN Ostrava je pracovně doma i chirurg Peter Ihnát, který se mj. věnuje miniinvazivní chirurgii v léčbě pacientů s karcinomem rekta. Je absolventem LF Univerzity Komenského v Bratislavě, habilitační řízení absolvoval na LF UP. 

Habilitací a profesurou je s LF UP spojen i Kamil Zeleňák, přednosta Radiologické kliniky Jesseniovy lékařské fakulty Univerzity Komenského v Martině a Univerzitní nemocnice Martin. Specializuje se na neurointervenční vnitrocévní zákroky, některé provedl jako vůbec první na Slovensku. Patří k propagátorům využití umělé inteligence ve zdravotnictví. 

Na misionáře mezi Starým a Novým světem se během svého profesorského řízení na CMTF UP zaměřil Rudolf Svoboda, jmenovaný profesorem v oboru Teologie. Působí na Teologické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, kde vede katedru teologických věd, v letech 2016–2024 byl děkanem fakulty. V současnosti se podílí i na vedení univerzity, a sice jako prorektor pro vnitřní hodnocení a akreditace. 

David Vopřada, vedoucí katedry systematické a pastorální teologie a předseda Akademického senátu Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy, je s CMTF UP spojen nejen profesorským řízením. Je mimo jiné členem Vědecké rady CMTF UP a dříve také jako vědecký pracovník spolupracoval s Centrem pro práci s patristickými, středověkými a renesančními texty. David Vopřada se zaměřuje na starokřesťanské africké autory latinského jazyka, specializuje se též na podobu a obsah katechumenátu v patristické době.

Jeden z nejkomplexnějších vzdělávacích programů pro seniory v regionu slaví deset let své existence. Blízká setkání třetího věku, organizovaná spolkem Pro poznání v science centru Pevnosti poznání Přírodovědecké fakulty UP, nabídla za dekádu stovky hodin odborných přednášek, cvičení a praktických workshopů. Program propojuje fyziologii, psychologii, IT prevenci, pohybové aktivity i kognitivní trénink a koncem prosince otevírá na webu Pevnosti poznání registraci do nových kurzů.

Blízká setkání třetího věku vychází z přesvědčení, že kvalitní, vědecky podložené a srozumitelně podané vzdělávání má zásadní vliv na zdraví i sebevědomí seniorů. Účastníci se učí porozumět fungování vlastního těla, předcházet nemocem, pečovat o psychické zdraví i orientovat se v rychle se měnícím digitálním prostředí. Do programu postupně přibyly také lekce věnované finanční gramotnosti, zdravotnímu cvičení, žonglování, arteterapii, muzikoterapii či józe.

Předsedkyně spolku a odborná garantka projektu Ivana Fellnerová z Přírodovědecké fakulty UP dlouhodobě zdůrazňuje, že porozumění vlastnímu tělu je klíčové pro zvládání každodenních obtíží. „Celý život popularizuji fyziologii. Když lidem ukážete, jak jejich tělo funguje, přestanou mít strach. A když strach ustoupí, objeví se chuť něco změnit,“ uvádí vysokoškolská pedagožka. Podle ní jsou psychická kondice a fyzické zdraví propojené nádoby, což shrnuje slovy: „Zdravý duch a zdravé tělo jsou dva směry téže cesty.“

 
Program podporuje soběstačnost účastníků, jejich mentální svěžest a sociální propojení. Odborné vedení a srozumitelné podání se odrážejí v jejich reakcích. Jedna z absolventek popisuje, že díky přednáškám poprvé pochopila, co se v jejím těle děje, a pocítila obrovskou úlevu, protože už se necítila bezradně. Jiný účastník uvádí, že získané znalosti z IT prevence dokáže využít v praxi a že jeho rodina ocenila, jak bezpečněji se nyní pohybuje v online prostředí. Další seniorka zdůrazňuje sociální rozměr programu. Našla zde nové přátele a pocit, že na nic není sama.

Blízká setkání třetího věku vznikla v roce 2014 z iniciativy lektorky Nadi Žondrové, výrazné osobnosti v oblasti neformálního vzdělávání, která vnímala potřebu vytvořit dlouhodobý, odborně garantovaný program pro seniory, spojující vědu, zdravý životní styl, komunitní život a praktické dovednosti potřebné pro moderní dobu. Myšlenka rychle našla odezvu a díky každoroční podpoře Olomouckého kraje může být vzdělávací cyklus Blízká setkání třetího věku realizován.

Více informací a registrace na webu Pevnosti poznání zde.

Jeden z nejkomplexnějších vzdělávacích programů pro seniory v regionu slaví deset let své existence. Blízká setkání třetího věku, organizovaná spolkem Pro poznání v science centru Pevnosti poznání Přírodovědecké fakulty UP, nabídla za dekádu stovky hodin odborných přednášek, cvičení a praktických workshopů. Program propojuje fyziologii, psychologii, IT prevenci, pohybové aktivity i kognitivní trénink a koncem prosince otevírá na webu Pevnosti poznání registraci do nových kurzů.

Blízká setkání třetího věku vychází z přesvědčení, že kvalitní, vědecky podložené a srozumitelně podané vzdělávání má zásadní vliv na zdraví i sebevědomí seniorů. Účastníci se učí porozumět fungování vlastního těla, předcházet nemocem, pečovat o psychické zdraví i orientovat se v rychle se měnícím digitálním prostředí. Do programu postupně přibyly také lekce věnované finanční gramotnosti, zdravotnímu cvičení, žonglování, arteterapii, muzikoterapii či józe.

Předsedkyně spolku a odborná garantka projektu Ivana Fellnerová z Přírodovědecké fakulty UP dlouhodobě zdůrazňuje, že porozumění vlastnímu tělu je klíčové pro zvládání každodenních obtíží. „Celý život popularizuji fyziologii. Když lidem ukážete, jak jejich tělo funguje, přestanou mít strach. A když strach ustoupí, objeví se chuť něco změnit,“ uvádí vysokoškolská pedagožka. Podle ní jsou psychická kondice a fyzické zdraví propojené nádoby, což shrnuje slovy: „Zdravý duch a zdravé tělo jsou dva směry téže cesty.“

 
Program podporuje soběstačnost účastníků, jejich mentální svěžest a sociální propojení. Odborné vedení a srozumitelné podání se odrážejí v jejich reakcích. Jedna z absolventek popisuje, že díky přednáškám poprvé pochopila, co se v jejím těle děje, a pocítila obrovskou úlevu, protože už se necítila bezradně. Jiný účastník uvádí, že získané znalosti z IT prevence dokáže využít v praxi a že jeho rodina ocenila, jak bezpečněji se nyní pohybuje v online prostředí. Další seniorka zdůrazňuje sociální rozměr programu. Našla zde nové přátele a pocit, že na nic není sama.

Blízká setkání třetího věku vznikla v roce 2014 z iniciativy lektorky Nadi Žondrové, výrazné osobnosti v oblasti neformálního vzdělávání, která vnímala potřebu vytvořit dlouhodobý, odborně garantovaný program pro seniory, spojující vědu, zdravý životní styl, komunitní život a praktické dovednosti potřebné pro moderní dobu. Myšlenka rychle našla odezvu a díky každoroční podpoře Olomouckého kraje může být vzdělávací cyklus Blízká setkání třetího věku realizován.

Více informací a registrace na webu Pevnosti poznání zde.

Vytvořit evropskou síť expertů na mezinárodní humanitární právo složenou z akademiků a profesionálů z praxe. Takovou vizi má Centrum pro mezinárodní humanitární a operační právo (CIHOL) při Právnické fakultě UP. Diskutovat nad životaschopností tohoto záměru přijela na fakultu dvacítka renomovaných odborníků z několika evropských zemí. CIHOL pro ně připravil speciální celodenní workshop.

Setkání Formation of a European Academic and Professional Network on International Humanitarian Law pořadatelé rozdělili do tří tematických bloků. „Rozebírali jsme jak samotnou ideu a potřebnost takovéto iniciativy v kontextu bezpečnostní situace v Evropě, tak i otázky financování, institucionálního zakotvení, projektových příležitostí a prvních možných aktivit takové sítě,“ shrnul za pořadatele Petr Stejskal. Spolu s ním se za CIHOL workshopu zúčastnili Martin Faix, vedoucí centra, a Marko Svicevic. Právě CIHOL a olomoucká právnická fakulta by měly v připravovaném networku hrát výraznou roli.

Pořadatelům se povedlo do Olomouce pozvat osobnosti, které v oblasti práva ozbrojených konfliktů a souvisejících disciplín patří k evropské špičce. Workshop si nenechali ujít například Marko Sassòli, bývalý ředitel Geneva Academy of International Humanitarian Law, Giulio Bartolini z Roma Tre University, Kubo Mačák z University of Exeter, Julia Grignon z Panthéon-Assas université či Robert Heinsch z Leiden University. Dvě zástupkyně měl i Mezinárodní výbor Červeného kříže. „Shodli jsme se na potřebě dál o této iniciativě debatovat a rozvíjet ji. Další expertní setkání se uskuteční příští rok,“ řekl Petr Stejskal.

Workshop se konal na právnické fakultě 28. listopadu. Uskutečněné setkání jakož i celá iniciativa k založení sítě je součástí vnitřního fakultního projektu s názvem Multidisciplinary Network on International Humanitarian Law. Jeho hlavním řešitelem je Martin Faix.

Centrum CIHOL touto činností naplňuje své základní poslání – posilovat aktivní šíření a popularizaci práva ozbrojených konfliktů, propojit akademickou a vojenskou sféru, a to vše v kontextu zhoršující se bezpečnostní situace v Evropě.

Vytvořit evropskou síť expertů na mezinárodní humanitární právo složenou z akademiků a profesionálů z praxe. Takovou vizi má Centrum pro mezinárodní humanitární a operační právo (CIHOL) při Právnické fakultě UP. Diskutovat nad životaschopností tohoto záměru přijela na fakultu dvacítka renomovaných odborníků z několika evropských zemí. CIHOL pro ně připravil speciální celodenní workshop.

Setkání Formation of a European Academic and Professional Network on International Humanitarian Law pořadatelé rozdělili do tří tematických bloků. „Rozebírali jsme jak samotnou ideu a potřebnost takovéto iniciativy v kontextu bezpečnostní situace v Evropě, tak i otázky financování, institucionálního zakotvení, projektových příležitostí a prvních možných aktivit takové sítě,“ shrnul za pořadatele Petr Stejskal. Spolu s ním se za CIHOL workshopu zúčastnili Martin Faix, vedoucí centra, a Marko Svicevic. Právě CIHOL a olomoucká právnická fakulta by měly v připravovaném networku hrát výraznou roli.

Pořadatelům se povedlo do Olomouce pozvat osobnosti, které v oblasti práva ozbrojených konfliktů a souvisejících disciplín patří k evropské špičce. Workshop si nenechali ujít například Marko Sassòli, bývalý ředitel Geneva Academy of International Humanitarian Law, Giulio Bartolini z Roma Tre University, Kubo Mačák z University of Exeter, Julia Grignon z Panthéon-Assas université či Robert Heinsch z Leiden University. Dvě zástupkyně měl i Mezinárodní výbor Červeného kříže. „Shodli jsme se na potřebě dál o této iniciativě debatovat a rozvíjet ji. Další expertní setkání se uskuteční příští rok,“ řekl Petr Stejskal.

Workshop se konal na právnické fakultě 28. listopadu. Uskutečněné setkání jakož i celá iniciativa k založení sítě je součástí vnitřního fakultního projektu s názvem Multidisciplinary Network on International Humanitarian Law. Jeho hlavním řešitelem je Martin Faix.

Centrum CIHOL touto činností naplňuje své základní poslání – posilovat aktivní šíření a popularizaci práva ozbrojených konfliktů, propojit akademickou a vojenskou sféru, a to vše v kontextu zhoršující se bezpečnostní situace v Evropě.

Odbor prevence kriminality Ministerstva vnitra ČR společně s týmem E-Bezpečí Univerzity Palackého představily aktualizovanou verzi preventivního materiálu Kyberakademie pro pracovníky obcí, obecních policií a další cílové skupiny ve školním prostředí. Jde o metodického průvodce klíčovými tématy prevence rizikového chování v online prostředí.

Aktualizace uvedeného materiálu reaguje na nejnovější vývoj v oblasti online rizik. Přináší čtyři hlavní tematické okruhy, které se v praxi ukazují jako nejčastější. K nim patří sebe-natáčení v intimních situacích a rizika spojená se sdílením intimních materiálů, dále současné trendy kybergroomingu včetně nových způsobů manipulace v online prostředí, velkým samostatným okruhem je i digitální stopa a informace o tom, jak vzniká, jak ji chránit a proč má dlouhodobé dopady. V neposlední řadě aktualizace obsahuje i informace na téma sharenting, tedy informace o rizicích spojených s nadměrným sdílením informací o dětech ze strany rodičů.

„Součástí nové verze Kyberakademie je také aktualizovaná prezentace, jež byla doplněna o slidy k nově zpracovaným tématům. Ta nabízí ucelené zpracování všech kapitol včetně příkladů z praxe, doporučených postupů a podkladů pro přednášky či preventivní programy,“ uvedl za realizační tým a E-Bezpečí Kamil Kopecký z Pedagogické fakulty Univerzity Palackého.

Prezentace podle něj slouží jako praktická pomůcka pro policejní preventisty, pedagogy, pracovníky obcí i další odborníky při práci s dětmi, rodiči i širší veřejností.

„Úplnou novinkou je pak sada deseti pracovních listů určených pro první a druhý stupeň základních škol. Pracovní listy jsou navrženy tak, aby dětem srozumitelnou a interaktivní formou přiblížily zásady bezpečného chování v online prostředí. Každý pracovní list je také doplněn QR kódem pro rodiče. Jeho prostřednictvím naleznou více informací k danému tématu,“ dodal Kamil Kopecký s tím, že pracovní listy pokrývají témata digitální stopa, kybergrooming, kyberšikana, nebezpečné online výzvy, online podvody, sexting, sextortion a sharenting. Více informací a všechny materiály zde.

Odbor prevence kriminality Ministerstva vnitra ČR společně s týmem E-Bezpečí Univerzity Palackého představily aktualizovanou verzi preventivního materiálu Kyberakademie pro pracovníky obcí, obecních policií a další cílové skupiny ve školním prostředí. Jde o metodického průvodce klíčovými tématy prevence rizikového chování v online prostředí.

Aktualizace uvedeného materiálu reaguje na nejnovější vývoj v oblasti online rizik. Přináší čtyři hlavní tematické okruhy, které se v praxi ukazují jako nejčastější. K nim patří sebe-natáčení v intimních situacích a rizika spojená se sdílením intimních materiálů, dále současné trendy kybergroomingu včetně nových způsobů manipulace v online prostředí, velkým samostatným okruhem je i digitální stopa a informace o tom, jak vzniká, jak ji chránit a proč má dlouhodobé dopady. V neposlední řadě aktualizace obsahuje i informace na téma sharenting, tedy informace o rizicích spojených s nadměrným sdílením informací o dětech ze strany rodičů.

„Součástí nové verze Kyberakademie je také aktualizovaná prezentace, jež byla doplněna o slidy k nově zpracovaným tématům. Ta nabízí ucelené zpracování všech kapitol včetně příkladů z praxe, doporučených postupů a podkladů pro přednášky či preventivní programy,“ uvedl za realizační tým a E-Bezpečí Kamil Kopecký z Pedagogické fakulty Univerzity Palackého.

Prezentace podle něj slouží jako praktická pomůcka pro policejní preventisty, pedagogy, pracovníky obcí i další odborníky při práci s dětmi, rodiči i širší veřejností.

„Úplnou novinkou je pak sada deseti pracovních listů určených pro první a druhý stupeň základních škol. Pracovní listy jsou navrženy tak, aby dětem srozumitelnou a interaktivní formou přiblížily zásady bezpečného chování v online prostředí. Každý pracovní list je také doplněn QR kódem pro rodiče. Jeho prostřednictvím naleznou více informací k danému tématu,“ dodal Kamil Kopecký s tím, že pracovní listy pokrývají témata digitální stopa, kybergrooming, kyberšikana, nebezpečné online výzvy, online podvody, sexting, sextortion a sharenting. Více informací a všechny materiály zde.

Přírodní rezervace Milovice ve Středočeském kraji je bývalým vojenským výcvikovým prostorem, kde našli útočiště divocí koně, zubři a pratuři. Poslední jmenovaný druh velkých kopytníků inspiroval Petra Cieslara, popularizátora vědy ve Fyzikálním ústavu AV ČR a absolventa Univerzity Palackého, k napsání knihy pro děti. Vzniklo tak dílo s názvem Pratuří pohádky – Výprava za poznáním do české krajiny.

„Nápad napsat knihu o praturech souvisí s naším přestěhováním do Milovic. Díky své práci v Akademii věd jsem rezervaci znal, protože v ní probíhají terénní výzkumy Biologického centra AV ČR. Když se ale člověk rezervací prochází, nenatrefí na nic, co by život těchto majestátních zvířat přibližovalo. Chtěl jsem tak předat poselství rezervace především dětem, které chodí s rodiči kopytníky obdivovat,“ vysvětluje Petr Cieslar svou motivaci k napsání Pratuřích pohádek, které nejprve testoval na těch nejpřísnějších čtenářích – vlastních dětech.

Knihou provázejí dvě malá praturčátka Šimon a Ája, se kterými malí čtenáři zažijí dvanáct dobrodružství – od jejich příchodu do rezervace přes zakládání záhonu, setkání s první sněhovou nadílkou či pozorování noční oblohy. „Témata jsme volili na základě tiskových zpráv rezervace, v nichž jsme hledali zmínky o vědě a výzkumu. Pohádka o tom, jak pratuři dělají záhon, souvisí s invazními druhy rostlin, které se v rezervaci objevují. V kapitole, kde Šimon a Ája dělají babičce čelenku z ptačích per, zase ukazuje na rozmanitost ptačí fauny v rezervaci. Každá kapitola je navíc recenzovaná vědcem nebo vědkyní, kteří s daným tématem mají něco společného,“ popisuje proces tvorby jednotlivých kapitol Petr Cieslar.

Na psaní knihy nakonec nebyl sám. K práci se rozhodl přizvat Terezu Mašínovou, bývalou vědkyni, popularizátorku, která píše o vědě a navíc je mámou tří dětí. „Měl jsem čtyři pohádky a potřeboval jsem někoho, kdo mě dokope k dopsání celé knihy. Ve výsledku jsem já autorem osmi a Tereza čtyř pohádek. Text jsme si vzájemně poznámkovali a nakonec přepisovali do jednotného jazyka.“

Pohádky recenzované vědci

Každá pohádka je doprovázená textem pro (pra)rodiče, který příběh dovysvětluje a zasazuje do vědeckého kontextu, a otázkami, které čtenářům a malým posluchačům pomáhají reflektovat příběh pohádky. „Od začátku jsme chtěli přidanou vědeckou hodnotu. Mám rád projekty, které zní šíleně na papíře, což pohádky recenzované vědci jsou. To, že každý příběh navíc doplňují otázky, navrhla moje manželka. Když rukopis četla dětem, došla k závěru, že by potřebovala získávat od nich zpětnou vazbu. Při večerním čtení ale člověk ocení, když ty otázky někdo vymyslí za něj. Ty nejenže nabádají k reflexi textu, ale zároveň se vyrovnávají například s tím, že nevědecky antropomorfizujeme zvířata, což byla častá výtka našich vědeckých recenzentů,“ dodává Petr Cieslar.

Celý proces tvorby knihy zabral tři roky, jelikož přísnému vědeckému dohledu podléhala také tvorba ilustrací. „Nejdříve jsme měli rukopis, domluveného nakladatele a až následně jsme oslovovali vědce – nechtěli jsme je obtěžovat s něčím, co by možná nevyšlo. A paralelně jsme začali řešit ilustrace. Tam se celý proces poměrně zdržel, protože jsme opravdu kontrolovali každý detail, od barevnosti netopýřího břicha přes postavení lístků květin na stonku po přesné znázornění ptáků. I pro ilustrátorku Kristýnu Pýchovou to byla zajímavá zkušenost, kdy musela vždy čekat na vyjádření vědců a vědkyň. Výsledkem jsou vědecky přesné, ale stále pohádkové ilustrace,“ přibližuje vznik knihy Petr Cieslar.

Další zvláštností knihy je kombinace češtiny s angličtinou. Na některých místech se objevují divocí koně, spoluobyvatelé milovické rezervace původem z Británie, kteří si ještě nezvládli osvojit češtinu. Kombinují ji tedy se svou mateřštinou. Kniha tak umně učí dětské čtenáře nová cizí slovíčka. „Okořenit text anglickými výrazy byl můj nápad, na který máme veskrze pozitivní reakce. Text tak odráží trend, kdy se do mluvené češtiny stále častěji vkrádají anglicismy. Děti se tomu smějí a učí se nová slovíčka. Trošku peklo jsme tím způsobili Žanetě Czonka, doktorandce UP, jež text redigovala,“ popisuje neobvyklou hru s jazykem Petr Cieslar.

Ekologie na prvním místě

Celá kniha klade silný důraz na ochranu přírody a ekologii. Ať už je to příběh o tom, jak se praturčatům udělá špatně z odpadků poházených kolem rezervace, které omylem pozřou, speciální ekologický papír, na kterém je kniha vytištěná, či fakt, že část výtěžku z prodaných výtisků jde na podporu Přírodní rezervace Milovice. „Moje nejoblíbenější kapitola je ta, kde Šimon a Ája sledují při práci vědce. Nejen proto, že jsme tam propašovali reálné vědce, kteří v rezervaci provádějí výzkum. Na tomto příběhu se totiž ukazuje, že věda je i o tom, že třeba celý den počítáš motýli. Což je strašně krásné. Když navíc vidíš, jak v rezervaci motýli vzkvétají, zatímco všude jinde ubývají, tak myslím, že je to i krásné poselství té knihy i celé rezervace,“ uzavírá Petr Cieslar, který si pro potřeby autorských čtení knihy zpracovává pro každou kapitolu také pracovní listy.

Jelikož má kniha nejen v Milovicích velký úspěch, mohla by do budoucna vzniknout na jejím základě také naučná stezka, která by návštěvníky rezervací provázela. A mimochodem, jak již bylo řečeno, v rezervaci jsou také zubři. Tak se třeba můžeme příště těšit na pokračování v podobě Zubřích pohádek.

Přírodní rezervace Milovice ve Středočeském kraji je bývalým vojenským výcvikovým prostorem, kde našli útočiště divocí koně, zubři a pratuři. Poslední jmenovaný druh velkých kopytníků inspiroval Petra Cieslara, popularizátora vědy ve Fyzikálním ústavu AV ČR a absolventa Univerzity Palackého, k napsání knihy pro děti. Vzniklo tak dílo s názvem Pratuří pohádky – Výprava za poznáním do české krajiny.

„Nápad napsat knihu o praturech souvisí s naším přestěhováním do Milovic. Díky své práci v Akademii věd jsem rezervaci znal, protože v ní probíhají terénní výzkumy Biologického centra AV ČR. Když se ale člověk rezervací prochází, nenatrefí na nic, co by život těchto majestátních zvířat přibližovalo. Chtěl jsem tak předat poselství rezervace především dětem, které chodí s rodiči kopytníky obdivovat,“ vysvětluje Petr Cieslar svou motivaci k napsání Pratuřích pohádek, které nejprve testoval na těch nejpřísnějších čtenářích – vlastních dětech.

Knihou provázejí dvě malá praturčátka Šimon a Ája, se kterými malí čtenáři zažijí dvanáct dobrodružství – od jejich příchodu do rezervace přes zakládání záhonu, setkání s první sněhovou nadílkou či pozorování noční oblohy. „Témata jsme volili na základě tiskových zpráv rezervace, v nichž jsme hledali zmínky o vědě a výzkumu. Pohádka o tom, jak pratuři dělají záhon, souvisí s invazními druhy rostlin, které se v rezervaci objevují. V kapitole, kde Šimon a Ája dělají babičce čelenku z ptačích per, zase ukazuje na rozmanitost ptačí fauny v rezervaci. Každá kapitola je navíc recenzovaná vědcem nebo vědkyní, kteří s daným tématem mají něco společného,“ popisuje proces tvorby jednotlivých kapitol Petr Cieslar.

Na psaní knihy nakonec nebyl sám. K práci se rozhodl přizvat Terezu Mašínovou, bývalou vědkyni, popularizátorku, která píše o vědě a navíc je mámou tří dětí. „Měl jsem čtyři pohádky a potřeboval jsem někoho, kdo mě dokope k dopsání celé knihy. Ve výsledku jsem já autorem osmi a Tereza čtyřech pohádek. Text jsme si vzájemně poznámkovali a nakonec přepisovali do jednotného jazyka.“

Pohádky recenzované vědci

Každá pohádka je doprovázená textem pro (pra)rodiče, který příběh dovysvětluje a zasazuje do vědeckého kontextu, a otázkami, které čtenářům a malým posluchačům pomáhají reflektovat příběh pohádky. „Od začátku jsme chtěli přidanou vědeckou hodnotu. Mám rád projekty, které zní šíleně na papíře, což pohádky recenzované vědci jsou. To, že každý příběh navíc doplňují otázky navrhla moje manželka. Když rukopis četla dětem, došla k závěru, že by potřebovala získávat od nich zpětnou vazbu. Při večerním čtení ale člověk ocení, když ty otázky někdo vymyslí za něj. Ty nejenže nabádají k reflexi textu, ale zároveň se vyrovnávají například s tím, že nevědecky antropomorfizujeme zvířata, což byla častá výtka našich vědeckých recenzentů,“ dodává Petr Cieslar.

Celý proces tvorby knihy zabral tři roky, jelikož přísnému vědeckému dohledu podléhala také tvorba ilustrací. „Nejdříve jsme měli rukopis, domluveného nakladatele a až následně jsme oslovovali vědce – nechtěli jsme je obtěžovat s něčím, co by možná nevyšlo. A paralelně jsme začali řešit ilustrace. Tam se celý proces poměrně zdržel, protože jsme opravdu kontrolovali každý detail, od barevnosti netopýřího břicha přes postavení lístků květin na stonku po přesné znázornění ptáků. I pro ilustrátorku Kristýnu Pýchovou to byla zajímavá zkušenost, kdy musela vždy čekat na vyjádření vědců a vědkyň. Výsledkem jsou vědecky přesné, ale stále pohádkové ilustrace,“ přibližuje vznik knihy Petr Cieslar.

Další zvláštností knihy je kombinace češtiny s angličtinou. Na některých místech se objevují divocí koně, spoluobyvatelé milovické rezervace původem z Británie, kteří si ještě nezvládli osvojit češtinu. Kombinují ji tedy se svou mateřštinou. Kniha tak umně učí dětské čtenáře nová cizí slovíčka. „Okořenit text anglickými výrazy byl můj nápad, na který máme veskrze pozitivní reakce. Text tak odráží trend, kdy se do mluvené češtiny stále častěji vkrádají anglicismy. Děti se tomu smějí a učí se nová slovíčka. Trošku peklo jsme tím způsobili Žanetě Czonka, doktorandce UP, jež text redigovala,“ popisuje neobvyklou hru s jazykem Petr Cieslar.

Ekologie na prvním místě

Celá kniha klade silný důraz na ochranu přírody a ekologii. Ať už je to příběh o tom, jak se praturčatům udělá špatně z odpadků poházených kolem rezervace, které omylem pozřou, speciální ekologický papír, na kterém je kniha vytištěná, či fakt, že část výtěžku z prodaných výtisků jde na podporu Přírodní rezervace Milovice. „Moje nejoblíbenější kapitola je ta, kde Šimon a Ája sledují při práci vědce. Nejen proto, že jsme tam propašovali reálné vědce, kteří v rezervaci provádějí výzkum. Na tomto příběhu se totiž ukazuje, že věda je i o tom, že třeba celý den počítáš motýli. Což je strašně krásné. Když navíc vidíš, jak v rezervaci motýli vzkvétají, zatímco všude jinde ubývají, tak myslím, že je to i krásné poselství té knihy i celé rezervace,“ uzavírá Petr Cieslar, který si pro potřeby autorských čtení knihy zpracovává pro každou kapitolu také pracovní listy.

Jelikož má kniha nejen v Milovicích velký úspěch, mohla by do budoucna vzniknout na jejím základě také naučná stezka, která by návštěvníky rezervací provázela. A mimochodem, jak již bylo řečeno, v rezervaci jsou také zubři. Tak se třeba můžeme příště těšit na pokračování v podobě Zubřích pohádek.

Prosincové dvoudenní výjezdní zasedání Akademického senátu UP přineslo debaty o tématech, která jsou pro UP stěžejní. Senátoři a senátorky schválili i tři důležité dokumenty a seznámili se s aktuálním stavem přípravy nového Statutu Univerzity Palackého.

Stalo se již tradicí, že se Akademický senát Univerzity Palackého schází v závěru kalendářního roku na dvoudenním jednání. V jeho první části se senátoři a senátorky v debatě věnovali aktuálním tématům: investičnímu generelu UP, evaluacím, systému akreditací, digitalizaci agend, propagaci a popularizačním akcím či aktuálně probíhající rekonstrukci Sportovní haly UP.

Ve streamované části druhého dne jednání byl představen aktuální stav přípravy nového Statutu UP s následnou první diskuzí k pracovní verzi dokumentu. Pro Univerzitu Palackého klíčový dokument nově vzniká v návaznosti na nový vysokoškolský zákon. Jeho návrh senátu předložila prorektorka pro legislativu a organizaci Klára Hamuľáková, která společně s rektorem UP Michaelem Kohajdou v komentáři zmínila, že cílem nově vznikajícího předpisu je nejen soulad s nedávno přijatou novelou vysokoškolského zákona, ale i jeho jednodušší čtení, přehlednost a zefektivnění procesů na UP. 

Během prosincového jednání vystoupil na jednání AS UP i předseda ekonomické komise Vít Procházka, který senátory a senátorky informoval o práci této komise za delší období. Z témat, kterým se EK AS UP věnuje, zmínil například rovné odměňování na UP – tím se komise zabývala mimo jiné v návaznosti na analýzu opírající se o platnou metodiku MŠMT ČR. Téma bylo vztaženo k zaměstnancům rektorátu UP a ekonomická komise v této oblasti neshledala systémové značné rozdíly (především jde o rovné odměňování mezi muži a ženami). Ve své řeči Vít Procházka zmínil i přípravu nového Katalogu prací UP či oblast vzniku a fungování spin-off firem na UP.

Na konci kalendářního roku schválil AS UP i tři důležité dokumenty. Po souhlasném vyjádření legislativní komise AS UP přijal návrh novely č. 4. Jednacího řádu Vědecké rady UP, a to ve znění pozměňovacích návrhů této komise, poté přijal i Volební řád AS CMTF UP ve znění technických změn. Jednomyslně schválil také Plán realizace Strategického záměru vzdělávací a tvůrčí činnosti Univerzity Palackého na rok 2026.

Na vědomí pak senátoři a senátorky Univerzity Palackého vzali předložený Dodatek ke Zprávě o vnitřním hodnocení kvality vzdělávací, tvůrčí a s nimi souvisejících činností na UP za rok 2024. Senátorky a senátoři AS UP přijali též požadavek na nominaci zástupce AS UP z řad studentů do Krizového štábu UP. Nominace AS UP přijme do 10. ledna 2026. 

Další zasedání AS UP se uskuteční 21. ledna 2026. Více z AS UP zde. Přijatá usnesení zde.

Prosincové dvoudenní výjezdní zasedání Akademického senátu UP přineslo debaty o tématech, která jsou pro UP stěžejní. Senátoři a senátorky schválili i tři důležité dokumenty a seznámili se s aktuálním stavem přípravy nového Statutu Univerzity Palackého.

Stalo se již tradicí, že se Akademický senát Univerzity Palackého schází v závěru kalendářního roku na dvoudenním jednání. V jeho první části se senátoři a senátorky v debatě věnovali aktuálním tématům: investičnímu generelu UP, evaluacím, systému akreditací, digitalizaci agend, propagaci a popularizačním akcím či aktuálně probíhající rekonstrukci Sportovní haly UP.

Ve streamované části druhého dne jednání byl představen aktuální stav přípravy nového Statutu UP s následnou první diskuzí k pracovní verzi dokumentu. Pro Univerzitu Palackého klíčový dokument nově vzniká v návaznosti na nový vysokoškolský zákon. Jeho návrh senátu předložila prorektorka pro legislativu a organizaci Klára Hamuľáková, která společně s rektorem UP Michaelem Kohajdou v komentáři zmínila, že cílem nově vznikajícího předpisu je nejen soulad s nedávno přijatou novelou vysokoškolského zákona, ale i jeho jednodušší čtení, přehlednost a zefektivnění procesů na UP. 

Během prosincového jednání vystoupil na jednání AS UP i předseda ekonomické komise Vít Procházka, který senátory a senátorky informoval o práci této komise za delší období. Z témat, kterým se EK AS UP věnuje, zmínil například rovné odměňování na UP – tím se komise zabývala mimo jiné v návaznosti na analýzu opírající se o platnou metodiku MŠMT ČR. Téma bylo vztaženo k zaměstnancům rektorátu UP a ekonomická komise v této oblasti neshledala systémové značné rozdíly (především jde o rovné odměňování mezi muži a ženami). Ve své řeči Vít Procházka zmínil i přípravu nového Katalogu prací UP či oblast vzniku a fungování spin-off firem na UP.

Na konci kalendářního roku schválil AS UP i tři důležité dokumenty. Po souhlasném vyjádření legislativní komise AS UP přijal návrh novely č. 4. Jednacího řádu Vědecké rady UP, a to ve znění pozměňovacích návrhů této komise, poté přijal i Volební řád AS CMTF UP ve znění technických změn. Jednomyslně schválil také Plán realizace Strategického záměru vzdělávací a tvůrčí činnosti Univerzity Palackého na rok 2026.

Na vědomí pak senátoři a senátorky Univerzity Palackého vzali předložený Dodatek ke Zprávě o vnitřním hodnocení kvality vzdělávací, tvůrčí a s nimi souvisejících činností na UP za rok 2024. Senátorky a senátoři AS UP přijali též požadavek na nominaci zástupce AS UP z řad studentů do Krizového štábu UP. Nominace AS UP přijme do 10. ledna 2026. 

Další zasedání AS UP se uskuteční 21. ledna 2026. Více z AS UP zde. Přijatá usnesení zde.

Vývoj nové generace nanomateriálů pro cílenou léčbu i detailní zhodnocení jejich bezpečnosti je úkolem tříletého projektu, s nímž Tomáš Malina z CATRIN uspěl v letošním ročníku soutěže Juniorských grantů Univerzity Palackého. Při přípravě materiálů využije převratné metody atomárního inženýrství. 

Single-atom materiály (SAMs) představují novou třídu pokročilých nanomateriálů, v nichž jsou jednotlivé atomy kovu ukotveny na povrchu různých nosičů. Díky tomu se chovají podobně jako vysoce účinné katalyzátory či umělé enzymy a mají velký potenciál v biomedicíně – od protinádorové léčby přes modulaci imunitní odpovědi až po ovlivnění oxidačního stresu u neurodegenerativních onemocnění. Vědci ale stále hledají odpovědi na otázky, jak rozdílné kovy, jejich množství a typ nosiče ovlivňují reakci buněk.

„V projektu chceme propojit atomární přesnost s biologií. Budeme systematicky zkoumat, jak konkrétní atomy, například železo, mangan, zinek nebo kovy s potenciálně vyšší toxicitou, mění chování imunitních i nádorových buněk. Naším cílem je porozumět těmto interakcím na molekulární úrovni a připravit tím půdu pro bezpečný, racionální design budoucích nanoléčiv,“ uvedl Tomáš Malina z výzkumné skupiny Nanomateriály v biomedicíně.

Juniorské granty UP jsou určeny mladým excelentním vědcům s mezinárodní zkušeností, kteří si budují vlastní nezávislý výzkumný program a směřují k podání projektů Horizon Europe včetně ERC. Podpora umožní Tomáši Malinovi vytvořit malý interdisciplinární tým, který propojí syntézu a charakterizaci pokročilých materiálů s buněčnou biologií a toxikologií a naváže na dlouhodobé know-how CATRIN v oblasti singl-atom katalýzy i bezpečnosti nanomateriálů.

„Z udělení grantu mám velkou radost. V projektu chci využít zkušenosti z postdoktorského působení na Karolinska Institutet ve Švédsku i z dřívějšího pobytu na Empa ve Švýcarsku. Beru to jako potvrzení, že směr, kterým se ubíráme – tedy pochopit interakce single-atom materiálů s buňkami na atomární úrovni – dává smysl,“ doplnil Malina. Juniorský grant považuje rovněž jako základ pro další projekty s kolegy z obou prestižních pracovišť i pro dlouhodobý vývoj nové generace bezpečných a cílených nanoterapeutik.

Projekt Atomic Precision Meets Biology: Single-Atom Materials for Safe and Targeted Nanotherapeutics bude zahájen v lednu příštího roku, celková dotace činí téměř čtyři miliony korun.

 

Vývoj nové generace nanomateriálů pro cílenou léčbu i detailní zhodnocení jejich bezpečnosti je úkolem tříletého projektu, s nímž Tomáš Malina z CATRIN uspěl v letošním ročníku soutěže Juniorských grantů Univerzity Palackého. Při přípravě materiálů využije převratné metody atomárního inženýrství. 

Single-atom materiály (SAMs) představují novou třídu pokročilých nanomateriálů, v nichž jsou jednotlivé atomy kovu ukotveny na povrchu různých nosičů. Díky tomu se chovají podobně jako vysoce účinné katalyzátory či umělé enzymy a mají velký potenciál v biomedicíně – od protinádorové léčby přes modulaci imunitní odpovědi až po ovlivnění oxidačního stresu u neurodegenerativních onemocnění. Vědci ale stále hledají odpovědi na otázky, jak rozdílné kovy, jejich množství a typ nosiče ovlivňují reakci buněk.

„V projektu chceme propojit atomární přesnost s biologií. Budeme systematicky zkoumat, jak konkrétní atomy, například železo, mangan, zinek nebo kovy s potenciálně vyšší toxicitou, mění chování imunitních i nádorových buněk. Naším cílem je porozumět těmto interakcím na molekulární úrovni a připravit tím půdu pro bezpečný, racionální design budoucích nanoléčiv,“ uvedl Tomáš Malina z výzkumné skupiny Nanomateriály v biomedicíně.

Juniorské granty UP jsou určeny mladým excelentním vědcům s mezinárodní zkušeností, kteří si budují vlastní nezávislý výzkumný program a směřují k podání projektů Horizon Europe včetně ERC. Podpora umožní Tomáši Malinovi vytvořit malý interdisciplinární tým, který propojí syntézu a charakterizaci pokročilých materiálů s buněčnou biologií a toxikologií a naváže na dlouhodobé know-how CATRIN v oblasti singl-atom katalýzy i bezpečnosti nanomateriálů.

„Z udělení grantu mám velkou radost. V projektu chci využít zkušenosti z postdoktorského působení na Karolinska Institutet ve Švédsku i z dřívějšího pobytu na Empa ve Švýcarsku. Beru to jako potvrzení, že směr, kterým se ubíráme – tedy pochopit interakce single-atom materiálů s buňkami na atomární úrovni – dává smysl,“ doplnil Malina. Juniorský grant považuje rovněž jako základ pro další projekty s kolegy z obou prestižních pracovišť i pro dlouhodobý vývoj nové generace bezpečných a cílených nanoterapeutik.

Projekt Atomic Precision Meets Biology: Single-Atom Materials for Safe and Targeted Nanotherapeutics bude zahájen v lednu příštího roku, celková dotace činí téměř čtyři miliony korun.

 

Univerzita Palackého spravuje rozsáhlou síť zelených ploch o rozloze přibližně 20 hektarů – od městské výsadby v univerzitních areálech až po lesní porosty v Pastvinách nebo Karlově. Nově vzniklá Metodika péče o zeleň a její rozvoj v areálech UP představuje první ucelený dokument, který stanovuje, jak tuto zeleň zakládat, udržovat a dále rozvíjet v souladu s principy udržitelnosti a ve prospěch celé akademické obce i veřejnosti.

V době, kdy čelíme stále častějším vlnám horka a rostoucím dopadům klimatické změny, přestává být zeleň jen estetickým prvkem. Stává se funkční infrastrukturou – ochlazuje město, zadržuje vodu, podporuje biodiverzitu a zpříjemňuje prostor, kde lidé studují, pracují i tráví volný čas.

Nová metodika navazuje na podrobnou pasportizaci a analýzu stavu zeleně z let 2022–2023 (Mapování a management údržby zeleně UP). Dokument poprvé sjednocuje zásady, jak nakládat s přibližně 20 hektary univerzitní zeleně – od městské výsadby po lesní porosty – a ukazuje, jak může dobře udržovaná zeleň zásadně přispívat nejen ke kvalitě univerzitních areálů, ale i k odolnosti samotného města.

Zeleň v kampusech UP pomáhá zmírňovat efekt městského tepelného ostrova, zlepšuje mikroklima, podporuje biodiverzitu a zpříjemňuje prostředí pro studenty, zaměstnance i veřejnost. Metodika vyzdvihuje význam rozmanitosti vegetace a ekosystémových služeb, které plní nejen estetickou roli, ale především aktivně ovlivňují kvalitu života v Olomouci. Ukazuje například, že květnaté porosty lépe ochlazují půdu a zadržují více vlhkosti než běžné trávníky, a že vhodný výběr dřevin může významně podpořit místní fauna i retenci vody.

Dokument zároveň přináší praktická a odborně podložená doporučení, jak zeleň zakládat, udržovat a dále rozvíjet v souladu s principy udržitelnosti. Zaměřuje se na šetrnou péči o vzrostlé stromy, promyšlené zakládání nových výsadeb, efektivní organizaci údržby i úsporné hospodaření s vodou a materiály. Součástí metodiky je také důraz na komunikaci s veřejností, protože udržitelná opatření, například květnaté louky nebo méně časté sečení, vyžadují dostatečné vysvětlení a osvětu.

Univerzitní zeleň slouží nejen akademické obci, ale i obyvatelům Olomouce, kteří její plochy každodenně využívají. Nová metodika tak představuje důležitý krok k tomu, aby byly kampusy UP příjemnějším, zdravějším a ekologicky odolnějším místem, jehož přínosy budou cítit i v širším městském prostoru.

Prohlédnout si Metodiku péče o zeleň a její rozvoj v areálech Univerzity Palackého

Univerzita Palackého spravuje rozsáhlou síť zelených ploch o rozloze přibližně 20 hektarů – od městské výsadby v univerzitních areálech až po lesní porosty v Pastvinách nebo Karlově. Nově vzniklá Metodika péče o zeleň a její rozvoj v areálech UP představuje první ucelený dokument, který stanovuje, jak tuto zeleň zakládat, udržovat a dále rozvíjet v souladu s principy udržitelnosti a ve prospěch celé akademické obce i veřejnosti.

V době, kdy čelíme stále častějším vlnám horka a rostoucím dopadům klimatické změny, přestává být zeleň jen estetickým prvkem. Stává se funkční infrastrukturou – ochlazuje město, zadržuje vodu, podporuje biodiverzitu a zpříjemňuje prostor, kde lidé studují, pracují i tráví volný čas.

Nová metodika navazuje na podrobnou pasportizaci a analýzu stavu zeleně z let 2022–2023 (Mapování a management údržby zeleně UP). Dokument poprvé sjednocuje zásady, jak nakládat s přibližně 20 hektary univerzitní zeleně – od městské výsadby po lesní porosty – a ukazuje, jak může dobře udržovaná zeleň zásadně přispívat nejen ke kvalitě univerzitních areálů, ale i k odolnosti samotného města.

Zeleň v kampusech UP pomáhá zmírňovat efekt městského tepelného ostrova, zlepšuje mikroklima, podporuje biodiverzitu a zpříjemňuje prostředí pro studenty, zaměstnance i veřejnost. Metodika vyzdvihuje význam rozmanitosti vegetace a ekosystémových služeb, které plní nejen estetickou roli, ale především aktivně ovlivňují kvalitu života v Olomouci. Ukazuje například, že květnaté porosty lépe ochlazují půdu a zadržují více vlhkosti než běžné trávníky, a že vhodný výběr dřevin může významně podpořit místní fauna i retenci vody.

Dokument zároveň přináší praktická a odborně podložená doporučení, jak zeleň zakládat, udržovat a dále rozvíjet v souladu s principy udržitelnosti. Zaměřuje se na šetrnou péči o vzrostlé stromy, promyšlené zakládání nových výsadeb, efektivní organizaci údržby i úsporné hospodaření s vodou a materiály. Součástí metodiky je také důraz na komunikaci s veřejností, protože udržitelná opatření, například květnaté louky nebo méně časté sečení, vyžadují dostatečné vysvětlení a osvětu.

Univerzitní zeleň slouží nejen akademické obci, ale i obyvatelům Olomouce, kteří její plochy každodenně využívají. Nová metodika tak představuje důležitý krok k tomu, aby byly kampusy UP příjemnějším, zdravějším a ekologicky odolnějším místem, jehož přínosy budou cítit i v širším městském prostoru.

Prohlédnout si Metodiku péče o zeleň a její rozvoj v areálech Univerzity Palackého

Obvykle se při rozhovorech dívám lidem do očí. Tentokrát jsem si ale nemohla pomoct a pozorovala ruce usměvavého muže před sebou. Jestli na nich má škrábance nebo odřeniny. Připadalo mi logické, že by to mohlo být poznávací znamení někoho, kdo se věnuje technické výchově. Jenže on žádné zranění neměl, i když zrovna na chatě rekonstruoval koupelnu. Rozpadla se mi tak naivní představa, jak má vypadat někdo, kdo učí, jak se mají učit „dílny nebo pozemky“. Profesor Jiří Dostál, vedoucí katedry technické a informační výchovy Pedagogické fakulty UP, totiž bortí zažité stereotypy, jak učit „dílny“. Pomyslnou pilku nebo kladívko ve výbavě budoucích učitelů doplňují moderní technologie a kreativita. A ještě včely. Vážně. Včely.

Rozhovor s Jiřím Dostálem přineslo aktuální vydání magazínu Žurnál UP. 

Pane profesore, jak na tom dnes jsme? Technologie vládnou světu, máme mobily plné aplikací. Na druhou stranu bychom ale měli mít alespoň základní zručnost – zvládnout něco zašroubovat, zašít. Jak to jde dohromady?

Když se vrátíme v čase zpět před listopad 1989, tak v každé škole byly dílny, kuchyňky i školní pozemky a žáci se učili různým dovednostem. To vše bylo součástí pevně stanovených vzdělávacích osnov. Po revoluci ale tyto praktické předměty ustoupily do pozadí, zdály se zbytečné, zastaralé. Nestalo se to jen u nás, obdobně to probíhalo i v jiných vyspělých zemích. Postupně se začalo rozvíjet kurikulum zaměřené na informační technologie, vybudovaly se počítačové učebny, učí se práce s technologiemi a AI.

Což je dobře, nebo ne?

Ano, ale to zaměření cílilo z hlediska všestranného rozvoje dětí někam jinam, než mělo. Vzdělávání musí být z hlediska zátěže vyvážené. Informatika, stejně jako například matematika, cizí jazyky nebo přírodní vědy rozvíjí ve větší míře kognitivní schopnosti, užívá se pro ně označení naukové předměty. Ale dítě nemůže přijít ráno v osm do školy a až do odpoledne sedět na židli a stále využívat jen určitou část mozku. Ono potřebuje rozvíjet i estetické a tvořivé vnímání, proto je v rozvrhu výtvarná nebo hudební výchova. Musí si zlepšovat i fyzické dovednosti, proto má tělesnou výchovu. No a mělo by mít i předmět, v němž bude zlepšovat svou zručnost. Tím ale rozhodně nemyslím jen rutinní manuální dovednosti. Smysl technické výchovy tkví ve spojení zručnosti s kreativitou, s hledáním inovativních řešení a postupů. Cílem je, aby společně fungovala ruka a hlava dítěte. Postupem času se tedy ukázalo, že technickou gramotnost, technickou kreativitu i myšlení je třeba cíleně rozvíjet. A tak se začalo postupně projektovat nové kurikulum zaměřené i na rozvoj zručnosti, které je nyní implementováno do škol v podobě nových rámcových vzdělávacích programů. Na školách současně vznikly nově vybavené dílny, v zahraničí se užívá označení makerspace.

Ale mělo by dítě zvládnout i nějaké základní nástroje – pilku, kladívko?

Samozřejmě se musí naučit základní dovednosti. Ale jakmile je zvládne, je důležité, aby mu učitelé zadávali úkoly, které jsou tvůrčí. Pokud žák podle připraveného nákresu nebo fotografie vyrobí nějaký produkt, tak se spíš učí rutinní práci. Ale když dostane úkol s konkrétní funkcí nebo má vyřešit nějaký technický problém, tak už musí přemýšlet. Příklad třeba z elektrotechniky: potřebuji na schodišti umístit světlo. V zadání bude, že se musí dát dole zapnout a nahoře zhasnout. A po žákovi chci, aby promyslel, jak a co zapojit, kam umístit vypínače atd. To je rozvoj technického myšlení a tvůrčího přístupu.

Kdy je ideální začít rozvíjet technické myšlení?

Čím dříve, tím lépe. Děti se automaticky nerodí s kladným vztahem k technice, ale všichni se s ní v životě setkáváme a využíváme ji. V genetické výbavě mají potenciál, který je však potřeba rozvíjet. Jako společnost řešíme nedostatek technicky vzdělaných lidí. Diskutoval jsem o tom s různými politiky – premiérem, ministry, poslanci, zastupiteli v regionech. Měli hluboce zakořeněnou představu, že s motivací stačí začít až na střední škole, aby pokračovali v technických oborech na vysokých školách. Ale to je pozdě, to už je málo efektivní. Navíc ne každý musí jít nutně na vysokou školu. Proto na tuto skutečnost reagují nové rámcové vzdělávací programy pro základní školy, když umožňují začít s technickou výchovou od 1. ročníku. A některé školy to dělají. Ale začít se dá i dřív.

Dřív už je jen mateřská škola…

Přesně tak. Proto spolupracuji s magistrátem a se studenty chodíme do olomouckých školek. Máme pro ně připravený program, zkouší si různé dovednosti, zručnost a ty děti to neskutečně baví. Když vypíšeme termíny našich akcí, během pár minut jsou plné. Ředitelé se doslova přetahují, aby nás získali pro svou školku. V této souvislosti prozradím zajímavé zjištění. Před časem jsme udělali takový experiment. Pozvali jsme na pedagogickou fakultu děti z pěti mateřských škol a nachystali pro ně různá stanoviště s aktivitami. Bylo to půl na půl: část moderní technologie, počítače a roboti a část místa, kde si mohly něco vlastnoručně vyrábět, tvořit. Někde se rozvíjela zručnost a jinde digitální kompetence, informatické myšlení. A věřte nebo ne, většina dětí šla prvně ke kladívkům a hřebíkům a k jednoduché elektrotechnice. Digitální technologie byly stranou. Když jsem se ptal proč, tak odpovídaly: To máme ve školce, to nás už nebaví.

Na pedagogické fakultě máte zajímavé místo. Jmenuje se TechnoLab a je to vlastně dílna otevřená veřejnosti. Jak funguje?

Chtěli jsme lidem nabídnout prostor pro krea­tivitu, poskytnout potřebné vybavení a odbornou pomoc. Chodí tam rodiče s dětmi, učitelé hledají inspiraci, co mohou dělat s žáky, ale zastaví se třeba i zralejší dospělí, kteří si chtějí něco vyzkoušet, potřebují poradit. Někdo přijde jen tak zavzpomínat na to, co kdysi vyráběl se svým dědečkem. Je to velmi příjemné a všichni jsou vítáni.

Jen inspirace ale asi učitelům nestačí, aby dokázali nadchnout žáky…

Učitel by měl mít kvalitní vzdělání a musí být do praxe dobře připraven – a o to se na pedagogické fakultě snažíme. Zároveň by ale škola měla mít i potřebnou dílnu. Všude tomu tak není, ale například v Olomouci jsou školy, které mají excelentní zázemí. No a do třetice musíte mít podporu vedení školy. Pokud technickou výchovu odsouvá na vedlejší kolej, nefunguje to. Ale kde se to podaří, tam je výsledek fantastický.

Mluvíme o zručnosti a o lidově řečeno fištrónu. Umělá inteligence za nás asi všechnu práci neudělá...

Jednu dobu se říkalo, že budoucnost je jen v technologiích a manuální dovednosti nebudou potřeba. Dnes je jasné, že právě tyto dovednosti ve spojení s technickým myšlením mají obrovskou hodnotu. Mnoho profesí, které jsou založené na rutinních ko­gnitivních činnostech, mizí – třeba účetní, některé programátorské pozice atp. Ty AI dokáže opravdu nahradit. Ale řemesla, kde je potřeba zkušenost, kreativní řešení a fortel, u těch to tak snadné není. Docela rád bych se dožil momentu, kdy budu chtít například novou koupelnu, a tak zavolám na call centrum. Zvedne to automat, vyslechne mě, za chvíli mi zastaví před domem autonomně řízené auto, z něho vyskočí osm robotů a odpoledne bude koupelna předělaná. Bylo by to hezké, ale robot vám koupelnu nezrekonstruuje. Alespoň zatím ne. Objevují se sice novinky, třeba 3D tisk domů, ale to je v současnosti rarita. Stavebnictví je natolik členité, že lidská činnost zůstane jen obtížně nahraditelnou. Právě řemeslníci, kteří dokážou přemýšlet a řešit problémové situace, jsou dnes nejžádanější.

Asi nemluvíme o tom, že zmizí nějaká dřina, nádeničina, ale že podstatný je ten fortel, ta zkušenost člověka. Za tu se bude platit?

Přesně tak. To přemýšlení je důležité. Potkávám se se zástupci cechů různých řemesel. Oni vědí, že stavebního pomocníka, který dělá rutinně nějakou práci, mohou přivést i z druhého konce světa. Ale jim chybí ti, kteří rozumí věcem, kteří dokážou přijít s vhodným řešením podle požadavku či konkrétní situace, vědí, jak mají věci fungovat, jak co zapojit, prostě mají odbornost. Dříve se dětem říkalo, uč se, ať nemusíš pracovat jako řemeslník, dnes se dětem říká, uč se, aby sis mohl v budoucnu řemeslníka dovolit zaplatit.

Vy ale nejste jen odborník na technickou výchovu. Jste také včelař a propagátor včelaření. Jak to jde dohromady?

Někdy před patnácti lety jsem si ke včelám našel cestu a včelaření mě naplňuje a baví. Navíc jsem ho vlastně spojil s prací na fakultě. Když jsme před časem chtěli akreditovat náš studijní program, abychom do něj mohli přijímat studenty, tak nám ministerstvo školství namítlo, že pouze zaměření na technickou výchovu nestačí. Základní školy totiž učí nejen technickou výchovu, ale třeba i přípravu pokrmů nebo chovatelství. A ředitelé potřebují odborně vzdělané učitele. Příprava pokrmů nebyl problém, vybavili jsme kuchyňku, zajistili odborné garanty. Ale lámali jsme si hlavu s chovatelstvím. Třeba pro koně jsme prostory neměli, tak mě napadly včely. Vozil jsem do výuky ty své. Jednou, když jsem měl napilno, tak jsem je odložil na střešní zahradě fakulty. A už tam zůstaly a vznikla fakultní včelnice. Máme pět včelstev a pro výuku je to super. Studenti si můžou vše prakticky vyzkoušet a mají i možnost ochutnat med přímo z úlu.

Čím vás obohacují včely?

Já mám rád v životě řád. Jenže včely plány a představy lidí nezajímají. Ony se jen tak nepřizpůsobí. Mají svůj svět, svoje pravidla a vy se musíte snažit jim porozumět. A to je na tom krásné – učí nás pokoře, připomínají, že na tomto světě nejsme sami.

Také se říká, že člověk by měl být pracovitý jako včelka. Říkáme to dětem…

Trošku vám to rčení uvedu na pravou míru. Včela je velmi pracovitá. Jenže ta pracovitost jí nesmírně zkracuje život. Včela-dělnice, tedy ta včela, kterou vidíte v létě, jak létá z květu na květ a chystá zásoby na zimu, žije pouhých pět až osm týdnů. Upracuje se k smrti. Takže pracovitost je fajn, ale nesmíme to přehnat. I relaxace má svůj význam.

Existují i tzv. zimní včely, které žijí déle, že?

Ano, existuje generace letní a zimní. Zjednodušeně řečeno, zimní včely mají vlastně jen za úkol spotřebovávat předchystané zásoby a přečkat v úlu zimu do jara a pak založit novou generaci. Žijí zhruba osm měsíců.

Takže v případě reinkarnace je lépe si přát být zimní včelou?

Ano. Někdo by chtěl být i královnou. Dětí ve školce se vždycky ptám, co dělá královna v úle? Typická odpověď je: Kraluje a poroučí. Ale tak to v úle nefunguje. Režim uvnitř je velmi přísný. Královna se sice nechá krmit, bez dělnic, které chystají mateří kašičku, by nepřežila. To zní dobře, že? Ale ty dělnice, a hlavně společenství jako celek, řídí celý její život. Ono určuje, kdy bude klást vajíčka i kam je bude klást. Víte, že včelí matka v období vrcholného rozvoje včelstva, což je v květnu, dokáže naklást denně až dva tisíce vajíček a že je to více než její vlastní hmotnost? Žije zhruba tři až pět let a jakmile včelstvo vyhodnotí, že je královna neproduktivní, tak ji nahradí novou. Není to tak, že matka by si řekla, je čas odejít. To není její volba, rozhoduje společenství včel.

Takže raději zůstaneme tím, čím jsme.

Určitě. Když jsem byl onehdy s našimi dětmi v kočičí kavárně, říkal jsem si, že ani kočkou bych být nechtěl. Raději zůstanu tatínkem. Nežiji jen vědou a výukou, mě role otce naplňuje, snažím se podílet hodně na výchově, byť kdyby tu byla moje žena, tak by možná polemizovala o slovu hodně, ale já si to opravdu užívám.

Takže nadšený včelař, zdatný technik a šťastný tatínek?

Ano. Někdy si říkám, že bych děti mohl mít v mladším věku – možná bych si teď kávu vychutnával klidněji. Po narození toho prvního jsem jako technik občas hledal tlačítko „vypnout nebo restartovat“. No nenašel jsem. Děti zastavit nejdou – a já jsem za to rád. Děti mají být dětmi.

Jiří Dostál (* 1980)
Absolvent PdF UP Učitelství se zaměřením na přírodopis a pěstitelství a technickou a informační výchovu pro základní školy. Na stejné fakultě nyní vede katedru technické a informační výchovy. Je autorem řady publikací, držitelem několika ocenění, věnuje se i expertizní činnosti. Zaměřuje se na otázky spojené s výukou o technice a moderních informačních technologiích v širším pojetí, a to i s přesahem do oblasti didaktiky informatiky. Spolupracuje na vytváření profesních studijních programů, podílel se na přípravě Inovační strategie ČR 2019–2030 The Czech Republic: The country for the future, pracoval na tvorbě jejího pilíře s názvem Polytechnické vzdělávání. V loňském roce byl jmenován profesorem.

Obvykle se při rozhovorech dívám lidem do očí. Tentokrát jsem si ale nemohla pomoct a pozorovala ruce usměvavého muže před sebou. Jestli na nich má škrábance nebo odřeniny. Připadalo mi logické, že by to mohlo být poznávací znamení někoho, kdo se věnuje technické výchově. Jenže on žádné zranění neměl, i když zrovna na chatě rekonstruoval koupelnu. Rozpadla se mi tak naivní představa, jak má vypadat někdo, kdo učí, jak se mají učit „dílny nebo pozemky“. Profesor Jiří Dostál, vedoucí katedry technické a informační výchovy Pedagogické fakulty UP, totiž bortí zažité stereotypy, jak učit „dílny“. Pomyslnou pilku nebo kladívko ve výbavě budoucích učitelů doplňují moderní technologie a kreativita. A ještě včely. Vážně. Včely.

Rozhovor s Jiřím Dostálem přineslo aktuální vydání magazínu Žurnál UP. 

Pane profesore, jak na tom dnes jsme? Technologie vládnou světu, máme mobily plné aplikací. Na druhou stranu bychom ale měli mít alespoň základní zručnost – zvládnout něco zašroubovat, zašít. Jak to jde dohromady?

Když se vrátíme v čase zpět před listopad 1989, tak v každé škole byly dílny, kuchyňky i školní pozemky a žáci se učili různým dovednostem. To vše bylo součástí pevně stanovených vzdělávacích osnov. Po revoluci ale tyto praktické předměty ustoupily do pozadí, zdály se zbytečné, zastaralé. Nestalo se to jen u nás, obdobně to probíhalo i v jiných vyspělých zemích. Postupně se začalo rozvíjet kurikulum zaměřené na informační technologie, vybudovaly se počítačové učebny, učí se práce s technologiemi a AI.

Což je dobře, nebo ne?

Ano, ale to zaměření cílilo z hlediska všestranného rozvoje dětí někam jinam, než mělo. Vzdělávání musí být z hlediska zátěže vyvážené. Informatika, stejně jako například matematika, cizí jazyky nebo přírodní vědy rozvíjí ve větší míře kognitivní schopnosti, užívá se pro ně označení naukové předměty. Ale dítě nemůže přijít ráno v osm do školy a až do odpoledne sedět na židli a stále využívat jen určitou část mozku. Ono potřebuje rozvíjet i estetické a tvořivé vnímání, proto je v rozvrhu výtvarná nebo hudební výchova. Musí si zlepšovat i fyzické dovednosti, proto má tělesnou výchovu. No a mělo by mít i předmět, v němž bude zlepšovat svou zručnost. Tím ale rozhodně nemyslím jen rutinní manuální dovednosti. Smysl technické výchovy tkví ve spojení zručnosti s kreativitou, s hledáním inovativních řešení a postupů. Cílem je, aby společně fungovala ruka a hlava dítěte. Postupem času se tedy ukázalo, že technickou gramotnost, technickou kreativitu i myšlení je třeba cíleně rozvíjet. A tak se začalo postupně projektovat nové kurikulum zaměřené i na rozvoj zručnosti, které je nyní implementováno do škol v podobě nových rámcových vzdělávacích programů. Na školách současně vznikly nově vybavené dílny, v zahraničí se užívá označení makerspace.

Ale mělo by dítě zvládnout i nějaké základní nástroje – pilku, kladívko?

Samozřejmě se musí naučit základní dovednosti. Ale jakmile je zvládne, je důležité, aby mu učitelé zadávali úkoly, které jsou tvůrčí. Pokud žák podle připraveného nákresu nebo fotografie vyrobí nějaký produkt, tak se spíš učí rutinní práci. Ale když dostane úkol s konkrétní funkcí nebo má vyřešit nějaký technický problém, tak už musí přemýšlet. Příklad třeba z elektrotechniky: potřebuji na schodišti umístit světlo. V zadání bude, že se musí dát dole zapnout a nahoře zhasnout. A po žákovi chci, aby promyslel, jak a co zapojit, kam umístit vypínače atd. To je rozvoj technického myšlení a tvůrčího přístupu.

Kdy je ideální začít rozvíjet technické myšlení?

Čím dříve, tím lépe. Děti se automaticky nerodí s kladným vztahem k technice, ale všichni se s ní v životě setkáváme a využíváme ji. V genetické výbavě mají potenciál, který je však potřeba rozvíjet. Jako společnost řešíme nedostatek technicky vzdělaných lidí. Diskutoval jsem o tom s různými politiky – premiérem, ministry, poslanci, zastupiteli v regionech. Měli hluboce zakořeněnou představu, že s motivací stačí začít až na střední škole, aby pokračovali v technických oborech na vysokých školách. Ale to je pozdě, to už je málo efektivní. Navíc ne každý musí jít nutně na vysokou školu. Proto na tuto skutečnost reagují nové rámcové vzdělávací programy pro základní školy, když umožňují začít s technickou výchovou od 1. ročníku. A některé školy to dělají. Ale začít se dá i dřív.

Dřív už je jen mateřská škola…

Přesně tak. Proto spolupracuji s magistrátem a se studenty chodíme do olomouckých školek. Máme pro ně připravený program, zkouší si různé dovednosti, zručnost a ty děti to neskutečně baví. Když vypíšeme termíny našich akcí, během pár minut jsou plné. Ředitelé se doslova přetahují, aby nás získali pro svou školku. V této souvislosti prozradím zajímavé zjištění. Před časem jsme udělali takový experiment. Pozvali jsme na pedagogickou fakultu děti z pěti mateřských škol a nachystali pro ně různá stanoviště s aktivitami. Bylo to půl na půl: část moderní technologie, počítače a roboti a část místa, kde si mohly něco vlastnoručně vyrábět, tvořit. Někde se rozvíjela zručnost a jinde digitální kompetence, informatické myšlení. A věřte nebo ne, většina dětí šla prvně ke kladívkům a hřebíkům a k jednoduché elektrotechnice. Digitální technologie byly stranou. Když jsem se ptal proč, tak odpovídaly: To máme ve školce, to nás už nebaví.

Na pedagogické fakultě máte zajímavé místo. Jmenuje se TechnoLab a je to vlastně dílna otevřená veřejnosti. Jak funguje?

Chtěli jsme lidem nabídnout prostor pro krea­tivitu, poskytnout potřebné vybavení a odbornou pomoc. Chodí tam rodiče s dětmi, učitelé hledají inspiraci, co mohou dělat s žáky, ale zastaví se třeba i zralejší dospělí, kteří si chtějí něco vyzkoušet, potřebují poradit. Někdo přijde jen tak zavzpomínat na to, co kdysi vyráběl se svým dědečkem. Je to velmi příjemné a všichni jsou vítáni.

Jen inspirace ale asi učitelům nestačí, aby dokázali nadchnout žáky…

Učitel by měl mít kvalitní vzdělání a musí být do praxe dobře připraven – a o to se na pedagogické fakultě snažíme. Zároveň by ale škola měla mít i potřebnou dílnu. Všude tomu tak není, ale například v Olomouci jsou školy, které mají excelentní zázemí. No a do třetice musíte mít podporu vedení školy. Pokud technickou výchovu odsouvá na vedlejší kolej, nefunguje to. Ale kde se to podaří, tam je výsledek fantastický.

Mluvíme o zručnosti a o lidově řečeno fištrónu. Umělá inteligence za nás asi všechnu práci neudělá...

Jednu dobu se říkalo, že budoucnost je jen v technologiích a manuální dovednosti nebudou potřeba. Dnes je jasné, že právě tyto dovednosti ve spojení s technickým myšlením mají obrovskou hodnotu. Mnoho profesí, které jsou založené na rutinních ko­gnitivních činnostech, mizí – třeba účetní, některé programátorské pozice atp. Ty AI dokáže opravdu nahradit. Ale řemesla, kde je potřeba zkušenost, kreativní řešení a fortel, u těch to tak snadné není. Docela rád bych se dožil momentu, kdy budu chtít například novou koupelnu, a tak zavolám na call centrum. Zvedne to automat, vyslechne mě, za chvíli mi zastaví před domem autonomně řízené auto, z něho vyskočí osm robotů a odpoledne bude koupelna předělaná. Bylo by to hezké, ale robot vám koupelnu nezrekonstruuje. Alespoň zatím ne. Objevují se sice novinky, třeba 3D tisk domů, ale to je v současnosti rarita. Stavebnictví je natolik členité, že lidská činnost zůstane jen obtížně nahraditelnou. Právě řemeslníci, kteří dokážou přemýšlet a řešit problémové situace, jsou dnes nejžádanější.

Asi nemluvíme o tom, že zmizí nějaká dřina, nádeničina, ale že podstatný je ten fortel, ta zkušenost člověka. Za tu se bude platit?

Přesně tak. To přemýšlení je důležité. Potkávám se se zástupci cechů různých řemesel. Oni vědí, že stavebního pomocníka, který dělá rutinně nějakou práci, mohou přivést i z druhého konce světa. Ale jim chybí ti, kteří rozumí věcem, kteří dokážou přijít s vhodným řešením podle požadavku či konkrétní situace, vědí, jak mají věci fungovat, jak co zapojit, prostě mají odbornost. Dříve se dětem říkalo, uč se, ať nemusíš pracovat jako řemeslník, dnes se dětem říká, uč se, aby sis mohl v budoucnu řemeslníka dovolit zaplatit.

Vy ale nejste jen odborník na technickou výchovu. Jste také včelař a propagátor včelaření. Jak to jde dohromady?

Někdy před patnácti lety jsem si ke včelám našel cestu a včelaření mě naplňuje a baví. Navíc jsem ho vlastně spojil s prací na fakultě. Když jsme před časem chtěli akreditovat náš studijní program, abychom do něj mohli přijímat studenty, tak nám ministerstvo školství namítlo, že pouze zaměření na technickou výchovu nestačí. Základní školy totiž učí nejen technickou výchovu, ale třeba i přípravu pokrmů nebo chovatelství. A ředitelé potřebují odborně vzdělané učitele. Příprava pokrmů nebyl problém, vybavili jsme kuchyňku, zajistili odborné garanty. Ale lámali jsme si hlavu s chovatelstvím. Třeba pro koně jsme prostory neměli, tak mě napadly včely. Vozil jsem do výuky ty své. Jednou, když jsem měl napilno, tak jsem je odložil na střešní zahradě fakulty. A už tam zůstaly a vznikla fakultní včelnice. Máme pět včelstev a pro výuku je to super. Studenti si můžou vše prakticky vyzkoušet a mají i možnost ochutnat med přímo z úlu.

Čím vás obohacují včely?

Já mám rád v životě řád. Jenže včely plány a představy lidí nezajímají. Ony se jen tak nepřizpůsobí. Mají svůj svět, svoje pravidla a vy se musíte snažit jim porozumět. A to je na tom krásné – učí nás pokoře, připomínají, že na tomto světě nejsme sami.

Také se říká, že člověk by měl být pracovitý jako včelka. Říkáme to dětem…

Trošku vám to rčení uvedu na pravou míru. Včela je velmi pracovitá. Jenže ta pracovitost jí nesmírně zkracuje život. Včela-dělnice, tedy ta včela, kterou vidíte v létě, jak létá z květu na květ a chystá zásoby na zimu, žije pouhých pět až osm týdnů. Upracuje se k smrti. Takže pracovitost je fajn, ale nesmíme to přehnat. I relaxace má svůj význam.

Existují i tzv. zimní včely, které žijí déle, že?

Ano, existuje generace letní a zimní. Zjednodušeně řečeno, zimní včely mají vlastně jen za úkol spotřebovávat předchystané zásoby a přečkat v úlu zimu do jara a pak založit novou generaci. Žijí zhruba osm měsíců.

Takže v případě reinkarnace je lépe si přát být zimní včelou?

Ano. Někdo by chtěl být i královnou. Dětí ve školce se vždycky ptám, co dělá královna v úle? Typická odpověď je: Kraluje a poroučí. Ale tak to v úle nefunguje. Režim uvnitř je velmi přísný. Královna se sice nechá krmit, bez dělnic, které chystají mateří kašičku, by nepřežila. To zní dobře, že? Ale ty dělnice, a hlavně společenství jako celek, řídí celý její život. Ono určuje, kdy bude klást vajíčka i kam je bude klást. Víte, že včelí matka v období vrcholného rozvoje včelstva, což je v květnu, dokáže naklást denně až dva tisíce vajíček a že je to více než její vlastní hmotnost? Žije zhruba tři až pět let a jakmile včelstvo vyhodnotí, že je královna neproduktivní, tak ji nahradí novou. Není to tak, že matka by si řekla, je čas odejít. To není její volba, rozhoduje společenství včel.

Takže raději zůstaneme tím, čím jsme.

Určitě. Když jsem byl onehdy s našimi dětmi v kočičí kavárně, říkal jsem si, že ani kočkou bych být nechtěl. Raději zůstanu tatínkem. Nežiji jen vědou a výukou, mě role otce naplňuje, snažím se podílet hodně na výchově, byť kdyby tu byla moje žena, tak by možná polemizovala o slovu hodně, ale já si to opravdu užívám.

Takže nadšený včelař, zdatný technik a šťastný tatínek?

Ano. Někdy si říkám, že bych děti mohl mít v mladším věku – možná bych si teď kávu vychutnával klidněji. Po narození toho prvního jsem jako technik občas hledal tlačítko „vypnout nebo restartovat“. No nenašel jsem. Děti zastavit nejdou – a já jsem za to rád. Děti mají být dětmi.

Jiří Dostál (* 1980)
Absolvent PdF UP Učitelství se zaměřením na přírodopis a pěstitelství a technickou a informační výchovu pro základní školy. Na stejné fakultě nyní vede katedru technické a informační výchovy. Je autorem řady publikací, držitelem několika ocenění, věnuje se i expertizní činnosti. Zaměřuje se na otázky spojené s výukou o technice a moderních informačních technologiích v širším pojetí, a to i s přesahem do oblasti didaktiky informatiky. Spolupracuje na vytváření profesních studijních programů, podílel se na přípravě Inovační strategie ČR 2019–2030 The Czech Republic: The country for the future, pracoval na tvorbě jejího pilíře s názvem Polytechnické vzdělávání. V loňském roce byl jmenován profesorem.