Agregátor zdrojů

Zlatou medaili SASP Erwina Schrödingera získal Karl-Heinz Ernst

Novinky: Fyzikální ústav - St, 13/03/2024 - 13:00
Letošní prestižní zlatou medaili SASP Erwina Schrödingera obdržel profesor Karl-Heinz Ernst za průkopnický příspěvek k základním a aplikovaným aspektům povrchových věd, stereochemie, chirality a nanomateriálů. Cena byla udělena v únoru na XXIV. sympoziu o atomové, klastrové a povrchové fyzice (SAPS) v italském Andalu.

Studentka rekreologie zaujala prací o ztrátě prázdnin v mezinárodním časopise

Když Valentýna Himmelová, studentka programu Rekreologie – pedagogika volného času na Fakultě tělesné kultury UP, nastoupila při distančním studiu během epidemie covidu-19 do zaměstnání, poprvé si uvědomila, že volnost, kterou do té doby měla, byla výsadou. Tento poznatek se stal jednou z pohnutek k volbě tématu bakalářské práce věnované fenoménu ztráty prázdnin při přechodu ze studia do pracovního poměru. Svou prací zaujala i v časopise World Leisure Journal, který ji v upravené podobě vydal.

Školitel studentky Ivo Jirásek i vedoucí katedry rekreologie Zdeněk Hamřík se shodují, že jde o velký úspěch.

„Valentýna Himmelová přišla s tématem, které bylo vskutku neobvyklé, a dlouho jsme hledali, jak k němu vůbec přistoupit. Je však pracovitá a poradila si se všemi problémy velmi dobře. To, že by mohla být práce v upravené podobě publikovaná, jsem jí navrhl po úspěšné obhajobě. Oslovený časopis text přijal, už to ukazuje, že její nápad byl opravdu originální, zasluhující si mezinárodní pozornost. Vnímám to jako mimořádný úspěch a za sebe jí můžu pouze pogratulovat a poděkovat za příkladnou spolupráci,“ uvedl Ivo Jirásek.

„Na rekreologii máme spoustu kreativních a šikovných studentů, ale není běžné, aby někdo publikoval článek vycházející z bakalářské práce v mezinárodním odborném časopise, navíc jako první autor. V oboru leisure sciences se trochu potýkáme s tím, že časopisy publikují už jen hodně originální témata, protože řada věcí již publikována byla, navíc těch periodik není moc. O to je úspěch Valentýny Himmelové cennější,“ dodal Zdeněk Hamřík.

Sama studentka vnímá zveřejnění článku ve World Leisure Journal (viz zde) jako velkou poctu. „Když jsem začínala bakalářskou práci psát, proběhlo mi hlavou nespočet myšlenek o tom, že nikdo nebude číst takové množství prací a že se jedná pouze o formalitu. Moc mě těší, že nakonec ta má práce k něčemu byla a že se dostane do světa. Mimo jiné je to pro mě velká motivace pokračovat ve studiu a případně prohloubit tuto problematiku v diplomové práci,“ řekla s tím, že se na katedře cítí jako doma a ráda by tu dále rozvíjela svůj potenciál.

Téma fenoménu ztráty prázdnin si Valentýna Himmelová pro svou bakalářskou práci vybrala nejen kvůli vlastní zkušenosti z doby covidu. Už odmala si uvědomovala to, že rodiče na rozdíl od dětí prázdniny nemají. Dalším podnětem byl výrok spolužačky, která se zmínila, že má vždy v létě nutkání dát v práci výpověď.

„Metodou chápajícího rozhovoru jsem v rámci kvalitativního výzkumu zjišťovala od respondentů, jak se se ztrátou prázdnin vyrovnávali. Na základě získaných dat jsem se pak snažila tento fenomén objasnit pomocí interpretativní fenomenologické analýzy. Subjektivní prožívání ztráty prázdnin se u respondentů lišilo na základě mnoha proměnných, ze kterých jsem vyvodila pět základních mediátorů: typ zaměstnání, zvyk související s dříve prožívanými prázdninami, míru přijetí nové role, způsob trávení dovolené (aktivní vs. pasivní) a hodnotovou orientaci,“ přiblížila.

„Výsledky potvrdily, že nástup do zaměstnání na hlavní pracovní poměr provází úbytek volných dnů. Není to však pouze ztráta množství volných dnů, ale také ztráta jistoty z hlediska danosti termínu dovolené. Zaměstnanci musí o termíny žádat a jejich zaměstnavatelé nejsou povinni daný termín schválit. Flexibilita vybírání dovolené se tak v různých zaměstnáních liší a může značně komplikovat trávení volného času, a to především pokud chceme sladit termín dovolené s další pracující osobou,“ dodala rekreoložka.

Valentýna Himmelová pochází z Prahy, na Fakultě tělesné kultury UP nyní studuje navazující magisterskou rekreologii. Odmala chodila do skautského oddílu, jeho pozdější vedení jí dalo základ v oblasti volnočasové pedagogiky. Lásku k přírodě, outdoorovým aktivitám a sportu upevňovali také její rodiče. Vyzkoušela celou řadu sportů, nejdéle vydržela u horolezectví a jezdectví, nyní se věnuje mimo jiné pole dance. Pohyb je pro ni radost a doufá, že to tak zůstane i dále.

Studentka rekreologie zaujala prací o ztrátě prázdnin v mezinárodním časopise

Novinky: Univerzita - Aktuality PřF UP - St, 13/03/2024 - 12:00

Když Valentýna Himmelová, studentka programu Rekreologie – pedagogika volného času na Fakultě tělesné kultury UP, nastoupila při distančním studiu během epidemie covidu-19 do zaměstnání, poprvé si uvědomila, že volnost, kterou do té doby měla, byla výsadou. Tento poznatek se stal jednou z pohnutek k volbě tématu bakalářské práce věnované fenoménu ztráty prázdnin při přechodu ze studia do pracovního poměru. Svou prací zaujala i v časopise World Leisure Journal, který ji v upravené podobě vydal.

Školitel studentky Ivo Jirásek i vedoucí katedry rekreologie Zdeněk Hamřík se shodují, že jde o velký úspěch.

„Valentýna Himmelová přišla s tématem, které bylo vskutku neobvyklé, a dlouho jsme hledali, jak k němu vůbec přistoupit. Je však pracovitá a poradila si se všemi problémy velmi dobře. To, že by mohla být práce v upravené podobě publikovaná, jsem jí navrhl po úspěšné obhajobě. Oslovený časopis text přijal, už to ukazuje, že její nápad byl opravdu originální, zasluhující si mezinárodní pozornost. Vnímám to jako mimořádný úspěch a za sebe jí můžu pouze pogratulovat a poděkovat za příkladnou spolupráci,“ uvedl Ivo Jirásek.

„Na rekreologii máme spoustu kreativních a šikovných studentů, ale není běžné, aby někdo publikoval článek vycházející z bakalářské práce v mezinárodním odborném časopise, navíc jako první autor. V oboru leisure sciences se trochu potýkáme s tím, že časopisy publikují už jen hodně originální témata, protože řada věcí již publikována byla, navíc těch periodik není moc. O to je úspěch Valentýny Himmelové cennější,“ dodal Zdeněk Hamřík.

Sama studentka vnímá zveřejnění článku ve World Leisure Journal (viz zde) jako velkou poctu. „Když jsem začínala bakalářskou práci psát, proběhlo mi hlavou nespočet myšlenek o tom, že nikdo nebude číst takové množství prací a že se jedná pouze o formalitu. Moc mě těší, že nakonec ta má práce k něčemu byla a že se dostane do světa. Mimo jiné je to pro mě velká motivace pokračovat ve studiu a případně prohloubit tuto problematiku v diplomové práci,“ řekla s tím, že se na katedře cítí jako doma a ráda by tu dále rozvíjela svůj potenciál.

Téma fenoménu ztráty prázdnin si Valentýna Himmelová pro svou bakalářskou práci vybrala nejen kvůli vlastní zkušenosti z doby covidu. Už odmala si uvědomovala to, že rodiče na rozdíl od dětí prázdniny nemají. Dalším podnětem byl výrok spolužačky, která se zmínila, že má vždy v létě nutkání dát v práci výpověď.

„Metodou chápajícího rozhovoru jsem v rámci kvalitativního výzkumu zjišťovala od respondentů, jak se se ztrátou prázdnin vyrovnávali. Na základě získaných dat jsem se pak snažila tento fenomén objasnit pomocí interpretativní fenomenologické analýzy. Subjektivní prožívání ztráty prázdnin se u respondentů lišilo na základě mnoha proměnných, ze kterých jsem vyvodila pět základních mediátorů: typ zaměstnání, zvyk související s dříve prožívanými prázdninami, míru přijetí nové role, způsob trávení dovolené (aktivní vs. pasivní) a hodnotovou orientaci,“ přiblížila.

„Výsledky potvrdily, že nástup do zaměstnání na hlavní pracovní poměr provází úbytek volných dnů. Není to však pouze ztráta množství volných dnů, ale také ztráta jistoty z hlediska danosti termínu dovolené. Zaměstnanci musí o termíny žádat a jejich zaměstnavatelé nejsou povinni daný termín schválit. Flexibilita vybírání dovolené se tak v různých zaměstnáních liší a může značně komplikovat trávení volného času, a to především pokud chceme sladit termín dovolené s další pracující osobou,“ dodala rekreoložka.

Valentýna Himmelová pochází z Prahy, na Fakultě tělesné kultury UP nyní studuje navazující magisterskou rekreologii. Odmala chodila do skautského oddílu, jeho pozdější vedení jí dalo základ v oblasti volnočasové pedagogiky. Lásku k přírodě, outdoorovým aktivitám a sportu upevňovali také její rodiče. Vyzkoušela celou řadu sportů, nejdéle vydržela u horolezectví a jezdectví, nyní se věnuje mimo jiné pole dance. Pohyb je pro ni radost a doufá, že to tak zůstane i dále.

Kategorie: Novinky z PřF a UP

Pivovar EUREKA spoluorganizuje soutěž piv uvařených studenty a školními pivovary

Moravskou vernisáž piva letos v květnu poprvé doprovodí degustační soutěž zaměřená na piva uvařená studenty v domácích podmínkách či ve školních mikropivovarech. Ty už v Česku fungují na několika středních a vysokých školách. Soutěž, nazvaná Studentská pivní liga, se bude konat 25. května v prostorách pivovaru Univerzity Palackého v Olomouci EUREKA, který provozuje její přírodovědecká fakulta.

Každá střední či vysoká škola může do Studentské pivní ligy přihlásit maximálně deset vzorků piv z vlastní produkce. Degustační kategorie budou zaměřeny na světlé ležáky českého typu (BJCP3A a 3B), tmavé svrchně kvašené pivo bez omezení stupňovitosti, pivo z alternativních obilovin bez omezení stupňovitosti (BJCP 31A) a Brett Saison.

Studenti mohou své vzorky piva, uvařeného pod záštitou školního pivovaru, zaregistrovat do soutěže na webu, kde jsou dostupná také podrobná pravidla. „Aby mohli být přijati do Studentské pivní ligy, v rámci které nemusí platit registrační poplatek, je nutné do poznámky v registraci uvést informaci o tom, jakou školu či pivovar zastupují. Školu poté požádám o informaci, kteří studenti se soutěže zúčastní. Jedná se o dvojitou kontrolu,“ uvedl spoluorganizátor soutěže Lukáš Kučera z katedry analytické chemie.

Univerzitní pivovar EUREKA se do Moravské vernisáže piva, kterou bude v květnu hostit olomoucké Výstaviště Flora, zapojil již v loni. Studenti z přírodovědecké fakulty na této přehlídce produkce malých pivovarů prezentovali svůj recept na pivo KaraMnich. „Na základě této spolupráce jsme dostali možnost se aktivně zapojit také do organizace letošního ročníku Moravské vernisáže piva, a to formou spoluorganizování domovarnické soutěže, která bude probíhat na přírodovědecké fakultě. Navíc vznikl nápad zapojit do soutěže také studenty, jejichž střední nebo vysoká škola je napojena na nějaký pivovar,“ dodal Lukáš Kučera.

Pivovar EUREKA spoluorganizuje soutěž piv uvařených studenty a školními pivovary

Novinky: Univerzita - Aktuality PřF UP - St, 13/03/2024 - 08:00

Moravskou vernisáž piva letos v květnu poprvé doprovodí degustační soutěž zaměřená na piva uvařená studenty v domácích podmínkách či ve školních mikropivovarech. Ty už v Česku fungují na několika středních a vysokých školách. Soutěž, nazvaná Studentská pivní liga, se bude konat 25. května v prostorách pivovaru Univerzity Palackého v Olomouci EUREKA, který provozuje její přírodovědecká fakulta.

Každá střední či vysoká škola může do Studentské pivní ligy přihlásit maximálně deset vzorků piv z vlastní produkce. Degustační kategorie budou zaměřeny na světlé ležáky českého typu (BJCP3A a 3B), tmavé svrchně kvašené pivo bez omezení stupňovitosti, pivo z alternativních obilovin bez omezení stupňovitosti (BJCP 31A) a Brett Saison.

Studenti mohou své vzorky piva, uvařeného pod záštitou školního pivovaru, zaregistrovat do soutěže na webu, kde jsou dostupná také podrobná pravidla. „Aby mohli být přijati do Studentské pivní ligy, v rámci které nemusí platit registrační poplatek, je nutné do poznámky v registraci uvést informaci o tom, jakou školu či pivovar zastupují. Školu poté požádám o informaci, kteří studenti se soutěže zúčastní. Jedná se o dvojitou kontrolu,“ uvedl spoluorganizátor soutěže Lukáš Kučera z katedry analytické chemie.

Univerzitní pivovar EUREKA se do Moravské vernisáže piva, kterou bude v květnu hostit olomoucké Výstaviště Flora, zapojil již v loni. Studenti z přírodovědecké fakulty na této přehlídce produkce malých pivovarů prezentovali svůj recept na pivo KaraMnich. „Na základě této spolupráce jsme dostali možnost se aktivně zapojit také do organizace letošního ročníku Moravské vernisáže piva, a to formou spoluorganizování domovarnické soutěže, která bude probíhat na přírodovědecké fakultě. Navíc vznikl nápad zapojit do soutěže také studenty, jejichž střední nebo vysoká škola je napojena na nějaký pivovar,“ dodal Lukáš Kučera.

Kategorie: Novinky z PřF a UP

Děkan právnické fakulty Václav Stehlík složil inaugurační slib

V olomouckém Arcibiskupském paláci byl do funkce děkana Právnické fakulty UP slavnostně uveden Václav Stehlík. Děkanskou insignii převzal z rukou rektora Martina Procházky a předsedy fakultního akademického senátu Michala Bartoně. Václav Stehlík povede fakultu následující čtyři roky. V lednu započaté funkční období jen pro něj druhým v pořadí.

Samotné inauguraci předcházelo formální odstoupení z funkce děkana, čímž Václav Stehlík symbolicky ukončil své první funkční období. Za něj mu poděkoval rektor Martin Procházka a současně připomněl slavnostní akt před čtyřmi roky. „V únoru 2020 jsem byl inaugurován společně s docentem Stehlíkem, já tehdy jako nový děkan fakulty zdravotnických věd. V té době jsme si jen těžko dokázali představit, jak náročné chvíle nás jako děkany čekají,“ vzpomněl rektor na nelehké období pandemie covidu-19. Společně s jejím zvládnutím vyzdvihl další úspěchy Václava Stehlíka jako děkana – mimo jiné postupnou modernizaci zázemí fakulty, rozvoj studijních programů, podporu vědy a výzkumu nebo rozvoj zahraniční spolupráce. „Chtěl bych panu docentovi poděkovat zejména za jeho profesionální přístup, korektní a otevřené vystupování a také za pozitivní energii, s níž funkci děkana doposud vykonával.“

Prorektorka Andrea Hanáčková, která inaugurací provázela, Václava Stehlíka, docenta v oboru právo Evropské unie, hostům krátce představila a Michal Bartoň, předseda Akademického senátu PF UP, shrnul průběh říjnové volby kandidáta na děkana.

Poté již došlo na samotné slavnostní dekorování děkana a složení inauguračního slibu. „Inauguraci nevnímám jako osobní poctu nově či staronově nastupujícímu děkanovi, nýbrž jako slavnostní okamžik pro fakultu jako takovou a vaši účast vnímám jako vyjádření vašeho vztahu k fakultě a univerzitě,“ řekl hostům v Arcibiskupském paláci Václav Stehlík. Zmínil, že je hrdý, že právnická fakulta může být součástí pestré univerzitní rodiny. „Při své první inauguraci jsem vyslovil přání, aby naše fakulta byla platným členem univerzitní obce a sdílela nejen úspěchy a radosti, ale i pomáhala řešit společné problémy. Snad se alespoň částečně toto přání vyplnilo; každopádně se k naplňování tohoto cíle pokusím přispět i v druhém funkčním období.“

Připomněl i další pro fakultu důležité „rodiny“ – rodinu právnických fakult v České republice a na Slovensku a rodinu zahraničních právnických fakult. „Rozvíjení dobrých, nadstandardních vztahů mezi fakultami je přirozeným úkolem do mého dalšího funkčního období.“ V podobném duchu hovořil i ve vztahu k institucím, které v oblasti práva v České republice působí, a neopomněl ani třetí roli fakulty.

Ve svém proslovu zmínil také hlavní výzvy, které před ním a jeho týmem stojí. Fakultu například čeká reakreditace hlavního studijního programu Právo a právní věda, zásadní reforma doktorského studijního programu, dobudování oddělení projektové podpory nebo modernizace fakultního zázemí. „Již v letošním roce bude zahájena dosud největší investiční akce, a to generální rekonstrukce a dílčí rozšíření naší budovy A,“ uvedl děkan a přidal další svůj cíl, který se týká zaměstnanců. „Budu usilovat o zlepšení mzdových a dalších pracovních podmínek, ať už pro akademické pracovníky, tak i další zaměstnance. Budu též usilovat o to, aby fakulta byla postavena na dobrých profesních a osobních vztazích tak, aby se zaměstnanci a studenti na fakultě cítili dobře.“

Václav Stehlík je v pořadí šestým děkanem, který stojí v čele právnické fakulty od jejího znovuobnovení v roce 1991. Před ním fakultu řídili Miroslav Liberda, Jiří Blažek, Michal Malacka, Milana Hrušáková a Zdenka Papoušková.

Druhé funkční období začalo Václavu Stehlíkovi 23. ledna 2024 a potrvá do 22. ledna 2028.

Medailonek děkana PF UP je zveřejněn zde.

Proděkanský tým PF UP

JUDr. Martin Faix, M.J.I., Ph.D.
proděkan pro zahraniční záležitosti a cizojazyčné studijní programy

JUDr. Ondrej Hamuľák, Ph.D.
proděkan pro vědu a výzkum

doc. JUDr. Michael Kohajda, Ph.D.
proděkan pro doktorské studium, kvalifikační řízení a finance a pro komunikaci, vnější vztahy a konferenční činnost

JUDr. Maxim Tomoszek, Ph.D.
proděkan pro bakalářské a magisterské studijní programy

doc. JUDr. Blanka Vítová, LL.M., Ph.D.
proděkanka pro organizaci a rozvoj

Děkan právnické fakulty Václav Stehlík složil inaugurační slib

Novinky: Univerzita - Aktuality PřF UP - Út, 12/03/2024 - 15:45

V olomouckém Arcibiskupském paláci byl do funkce děkana Právnické fakulty UP slavnostně uveden Václav Stehlík. Děkanskou insignii převzal z rukou rektora Martina Procházky a předsedy fakultního akademického senátu Michala Bartoně. Václav Stehlík povede fakultu následující čtyři roky. V lednu započaté funkční období jen pro něj druhým v pořadí.

Samotné inauguraci předcházelo formální odstoupení z funkce děkana, čímž Václav Stehlík symbolicky ukončil své první funkční období. Za něj mu poděkoval rektor Martin Procházka a současně připomněl slavnostní akt před čtyřmi roky. „V únoru 2020 jsem byl inaugurován společně s docentem Stehlíkem, já tehdy jako nový děkan fakulty zdravotnických věd. V té době jsme si jen těžko dokázali představit, jak náročné chvíle nás jako děkany čekají,“ vzpomněl rektor na nelehké období pandemie covidu-19. Společně s jejím zvládnutím vyzdvihl další úspěchy Václava Stehlíka jako děkana – mimo jiné postupnou modernizaci zázemí fakulty, rozvoj studijních programů, podporu vědy a výzkumu nebo rozvoj zahraniční spolupráce. „Chtěl bych panu docentovi poděkovat zejména za jeho profesionální přístup, korektní a otevřené vystupování a také za pozitivní energii, s níž funkci děkana doposud vykonával.“

Prorektorka Andrea Hanáčková, která inaugurací provázela, Václava Stehlíka, docenta v oboru právo Evropské unie, hostům krátce představila a Michal Bartoň, předseda Akademického senátu PF UP, shrnul průběh říjnové volby kandidáta na děkana.

Poté již došlo na samotné slavnostní dekorování děkana a složení inauguračního slibu. „Inauguraci nevnímám jako osobní poctu nově či staronově nastupujícímu děkanovi, nýbrž jako slavnostní okamžik pro fakultu jako takovou a vaši účast vnímám jako vyjádření vašeho vztahu k fakultě a univerzitě,“ řekl hostům v Arcibiskupském paláci Václav Stehlík. Zmínil, že je hrdý, že právnická fakulta může být součástí pestré univerzitní rodiny. „Při své první inauguraci jsem vyslovil přání, aby naše fakulta byla platným členem univerzitní obce a sdílela nejen úspěchy a radosti, ale i pomáhala řešit společné problémy. Snad se alespoň částečně toto přání vyplnilo; každopádně se k naplňování tohoto cíle pokusím přispět i v druhém funkčním období.“

Připomněl i další pro fakultu důležité „rodiny“ – rodinu právnických fakult v České republice a na Slovensku a rodinu zahraničních právnických fakult. „Rozvíjení dobrých, nadstandardních vztahů mezi fakultami je přirozeným úkolem do mého dalšího funkčního období.“ V podobném duchu hovořil i ve vztahu k institucím, které v oblasti práva v České republice působí, a neopomněl ani třetí roli fakulty.

Ve svém proslovu zmínil také hlavní výzvy, které před ním a jeho týmem stojí. Fakultu například čeká reakreditace hlavního studijního programu Právo a právní věda, zásadní reforma doktorského studijního programu, dobudování oddělení projektové podpory nebo modernizace fakultního zázemí. „Již v letošním roce bude zahájena dosud největší investiční akce, a to generální rekonstrukce a dílčí rozšíření naší budovy A,“ uvedl děkan a přidal další svůj cíl, který se týká zaměstnanců. „Budu usilovat o zlepšení mzdových a dalších pracovních podmínek, ať už pro akademické pracovníky, tak i další zaměstnance. Budu též usilovat o to, aby fakulta byla postavena na dobrých profesních a osobních vztazích tak, aby se zaměstnanci a studenti na fakultě cítili dobře.“

Václav Stehlík je v pořadí šestým děkanem, který stojí v čele právnické fakulty od jejího znovuobnovení v roce 1991. Před ním fakultu řídili Miroslav Liberda, Jiří Blažek, Michal Malacka, Milana Hrušáková a Zdenka Papoušková.

Druhé funkční období začalo Václavu Stehlíkovi 23. ledna 2024 a potrvá do 22. ledna 2028.

Medailonek děkana PF UP je zveřejněn zde.

Proděkanský tým PF UP

JUDr. Martin Faix, M.J.I., Ph.D.
proděkan pro zahraniční záležitosti a cizojazyčné studijní programy

JUDr. Ondrej Hamuľák, Ph.D.
proděkan pro vědu a výzkum

doc. JUDr. Michael Kohajda, Ph.D.
proděkan pro doktorské studium, kvalifikační řízení a finance a pro komunikaci, vnější vztahy a konferenční činnost

JUDr. Maxim Tomoszek, Ph.D.
proděkan pro bakalářské a magisterské studijní programy

doc. JUDr. Blanka Vítová, LL.M., Ph.D.
proděkanka pro organizaci a rozvoj

Kategorie: Novinky z PřF a UP

Jak správně pečovat o tělo i duši, napoví Veletrh zdraví v Pevnosti poznání

Novinky i osvědčené postupy v medicíně hravou formou představí letošní Veletrh zdraví. V pátek 15. a sobotu 16. března ožije Pevnost poznání, interaktivní muzeum vědy Přírodovědecké fakulty UP, pestrými aktivitami v oblasti duševního zdraví, první pomoci, péče o zuby nebo spánkové hygieny.

Přímo v prostorách science centra bude mít široká veřejnost možnost nechat si vyšetřit znaménka a naučit se správný postup samovyšetření prsu a varlat. Pro všechny věkové kategorie bude připraveno terapeutické pískoviště, na návštěvníky bude čekat také zubní víla nebo ukázka uplatnění 3D tisku v současné medicíně.

Už během týdne se budou ve spolupráci s Akademií věd konat přednášky v rámci právě probíhajícího Týdne mozku. Odborníci z Přírodovědecké fakulty UP v nich studentům středních škol i veřejnosti přiblíží klíčovou roli chemie v medicíně a farmacii, význam spánku pro člověka i další živočichy nebo nové směry vývoje protinádorové léčby.

V pátek a sobotu si pak během Veletrhu zdraví budou návštěvníci Pevnosti poznání moci nacvičit kardiopulmonální resuscitaci nebo zjistit, jak se preventivně starat nejen o své tělo, ale i duši. Rovněž se naučí poslouchat svůj biorytmus a díky unikátní těhotenské vestě si na vlastní kůži vyzkouší fyzickou zátěž těhotenství.

„Veletrh zdraví je pro nás nejen příležitostí prezentovat nejnovější vědecké poznatky v oblasti medicíny, které mohou výrazně přispět ke zvýšení kvality života, ale zároveň platformou pro spolupráci s našimi dlouholetými partnery,“ dodává Roman Chvátal, programový ředitel Pevnosti poznání – Centra popularizace PřF UP.

Kompletní program Veletrhu zdraví je na webu Pevnosti poznání.

 

Jak správně pečovat o tělo i duši, napoví Veletrh zdraví v Pevnosti poznání

Novinky: Univerzita - Aktuality PřF UP - Út, 12/03/2024 - 09:00

Novinky i osvědčené postupy v medicíně hravou formou představí letošní Veletrh zdraví. V pátek 15. a sobotu 16. března ožije Pevnost poznání, interaktivní muzeum vědy Přírodovědecké fakulty UP, pestrými aktivitami v oblasti duševního zdraví, první pomoci, péče o zuby nebo spánkové hygieny.

Přímo v prostorách science centra bude mít široká veřejnost možnost nechat si vyšetřit znaménka a naučit se správný postup samovyšetření prsu a varlat. Pro všechny věkové kategorie bude připraveno terapeutické pískoviště, na návštěvníky bude čekat také zubní víla nebo ukázka uplatnění 3D tisku v současné medicíně.

Už během týdne se budou ve spolupráci s Akademií věd konat přednášky v rámci právě probíhajícího Týdne mozku. Odborníci z Přírodovědecké fakulty UP v nich studentům středních škol i veřejnosti přiblíží klíčovou roli chemie v medicíně a farmacii, význam spánku pro člověka i další živočichy nebo nové směry vývoje protinádorové léčby.

V pátek a sobotu si pak během Veletrhu zdraví budou návštěvníci Pevnosti poznání moci nacvičit kardiopulmonální resuscitaci nebo zjistit, jak se preventivně starat nejen o své tělo, ale i duši. Rovněž se naučí poslouchat svůj biorytmus a díky unikátní těhotenské vestě si na vlastní kůži vyzkouší fyzickou zátěž těhotenství.

„Veletrh zdraví je pro nás nejen příležitostí prezentovat nejnovější vědecké poznatky v oblasti medicíny, které mohou výrazně přispět ke zvýšení kvality života, ale zároveň platformou pro spolupráci s našimi dlouholetými partnery,“ dodává Roman Chvátal, programový ředitel Pevnosti poznání – Centra popularizace PřF UP.

Kompletní program Veletrhu zdraví je na webu Pevnosti poznání.

 

Kategorie: Novinky z PřF a UP

Ivana Rabinská a Ondřej Svaček budou pokračovat ve funkci ochránců práv studentů PF UP

Ivana Rabinská z katedry trestního práva a Ondřej Svaček z katedry mezinárodního a evropského práva budou i nadále zastávat funkci ochránců práv studentů právnické fakulty. Děkan Václav Stehlík je do funkce jmenuje po zohlednění výsledků hlasování studentů.

V elektronických volbách, které se konaly online na přelomu února a března, se o hlasy studentů ucházeli tři kandidáti – Olga Rosenkranzová z katedry teorie práva a právních dějin, Ivana Rabinská z katedry trestního práva a Ondřej Svaček z katedry mezinárodního a evropského práva. Poslední dva jmenovaní funkci vykonávali doposud.

Každý student mohl hlasovat nejvýše pro dva kandidáty odlišného pohlaví. „Odevzdáno bylo 356 platných volebních lístků. Volební účast přesáhla jednadvacet procent,“ shrnula Blanka Vítová, předsedkyně volební komise. Ivana Rabinská získala 206 hlasů, Ondřeji Svačkovi dalo hlas 243 voličů. „Respektoval jsem výsledek studentské volby. Jsem potěšen, že oba zvolení kandidáti se jmenováním souhlasili,“ řekl děkan Václav Stehlík.

Ivanu Rabinskou a Ondřeje Svačka potěšila důvěra studentů i děkana. „Rád bych poděkoval za studenty vyslovenou důvěru, které si moc vážím. Mám radost, že můžeme s kolegyní ve funkci pokračovat, že neodcházíme od rozdělané práce,“ řekl Ondřej Svaček. Na další spolupráci v ombudsmanském tandemu se těší i Ivana Rabinská. „Budu se snažit důvěru studentů nezklamat, a pokud se na nás obrátí, znovu jim pomoct.“

Funkční období vůbec prvních ochránců práv studentů PF UP, Ivany Rabinské a Ondřeje Svačka, začalo v červnu 2022. Za rok a půl řešili sedm podnětů, z toho jeden kolektivní. Drtivá většina souvisela se studijní agendou.

Oba znovuzvolení ombudsmani se shodli, že jsou stále na začátku cesty. „V uplynulém funkčním období jsme si nastavili rozhodovací procesy, vyjasnili si naši pozici a vytvořili model spolupráce s vedením fakulty, s ohledem na povahu většiny doposud řešených podnětů zejména s proděkanem pro studijní záležitosti. Troufám si říct, že nám to prozatím fungovalo,“ zhodnotil Ondřej Svaček. Podle Ivany Rabinské je ombudsmanství na univerzitách mladá, ale významná funkce a stále je třeba se v této oblasti vzdělávat a potkávat s kolegy. „Jsme součástí celorepublikového tělesa Školské ombudsmanské platformy, kterou skvěle vedou kolegové z filozofické fakulty naší univerzity, a i díky ní máme možnosti se dále rozvíjet.“

Funkční období ochránců práv je vázáno na funkční období děkana. Pozice ochránce práv studentů PF UP byla zřízena jakožto poradní orgán děkana na základě vnitřní normy z roku 2022.

Ivana Rabinská a Ondřej Svaček budou pokračovat ve funkci ochránců práv studentů PF UP

Novinky: Univerzita - Aktuality PřF UP - Po, 11/03/2024 - 13:00

Ivana Rabinská z katedry trestního práva a Ondřej Svaček z katedry mezinárodního a evropského práva budou i nadále zastávat funkci ochránců práv studentů právnické fakulty. Děkan Václav Stehlík je do funkce jmenuje po zohlednění výsledků hlasování studentů.

V elektronických volbách, které se konaly online na přelomu února a března, se o hlasy studentů ucházeli tři kandidáti – Olga Rosenkranzová z katedry teorie práva a právních dějin, Ivana Rabinská z katedry trestního práva a Ondřej Svaček z katedry mezinárodního a evropského práva. Poslední dva jmenovaní funkci vykonávali doposud.

Každý student mohl hlasovat nejvýše pro dva kandidáty odlišného pohlaví. „Odevzdáno bylo 356 platných volebních lístků. Volební účast přesáhla jednadvacet procent,“ shrnula Blanka Vítová, předsedkyně volební komise. Ivana Rabinská získala 206 hlasů, Ondřeji Svačkovi dalo hlas 243 voličů. „Respektoval jsem výsledek studentské volby. Jsem potěšen, že oba zvolení kandidáti se jmenováním souhlasili,“ řekl děkan Václav Stehlík.

Ivanu Rabinskou a Ondřeje Svačka potěšila důvěra studentů i děkana. „Rád bych poděkoval za studenty vyslovenou důvěru, které si moc vážím. Mám radost, že můžeme s kolegyní ve funkci pokračovat, že neodcházíme od rozdělané práce,“ řekl Ondřej Svaček. Na další spolupráci v ombudsmanském tandemu se těší i Ivana Rabinská. „Budu se snažit důvěru studentů nezklamat, a pokud se na nás obrátí, znovu jim pomoct.“

Funkční období vůbec prvních ochránců práv studentů PF UP, Ivany Rabinské a Ondřeje Svačka, začalo v červnu 2022. Za rok a půl řešili sedm podnětů, z toho jeden kolektivní. Drtivá většina souvisela se studijní agendou.

Oba znovuzvolení ombudsmani se shodli, že jsou stále na začátku cesty. „V uplynulém funkčním období jsme si nastavili rozhodovací procesy, vyjasnili si naši pozici a vytvořili model spolupráce s vedením fakulty, s ohledem na povahu většiny doposud řešených podnětů zejména s proděkanem pro studijní záležitosti. Troufám si říct, že nám to prozatím fungovalo,“ zhodnotil Ondřej Svaček. Podle Ivany Rabinské je ombudsmanství na univerzitách mladá, ale významná funkce a stále je třeba se v této oblasti vzdělávat a potkávat s kolegy. „Jsme součástí celorepublikového tělesa Školské ombudsmanské platformy, kterou skvěle vedou kolegové z filozofické fakulty naší univerzity, a i díky ní máme možnosti se dále rozvíjet.“

Funkční období ochránců práv je vázáno na funkční období děkana. Pozice ochránce práv studentů PF UP byla zřízena jakožto poradní orgán děkana na základě vnitřní normy z roku 2022.

Kategorie: Novinky z PřF a UP

Připojte se s univerzitou do výzvy Do práce na kole 2024

Celý květen na kole, koloběžce, pěšky nebo poklusem – tedy udržitelně a aktivně. Právě teď je ten správný čas přihlásit se do výzvy Do práce na kole a podpořit vlastní kondici i rozvoj infrastruktury pro cyklisty i pěší. Díky Udržitelné univerzitě je i letos pro studenty a zaměstnance UP připraven omezený počet bezplatných registrací. Účastníci výzvy mohou navíc po celý měsíc bezplatně využívat sdílená kola univerzitního partnera nextbike.

„Mám radost, že se tato výzva stává opravdu tradicí a hlásí se do ní čím dál více lidí. Když jsme oslovili účastníky loňského ročníku, během několika dní nám dorazilo přes 100 přihlášek. Rozhodli jsme se hned počet voucherů navýšit tak, aby se dostalo i na nové zájemce. Letos nově proplácíme již zlevněné startovné i prvním padesáti studentům,“ říká koordinátorka udržitelného rozvoje na UP Zuzana Huňková.

Výzva Do práce na kole se koná každý rok v celé České republice. K jejímu přijetí stačí sestavit 2–5členný tým (možnost je ale i pro jednotlivce), do konce dubna se zaregistrovat a během května pak co nejpravidelněji jezdit do práce a z práce na kole, koloběžce, skejtu, vozíčku anebo chodit pěšky či běhat. Tyto způsoby lze kombinovat i s hromadnou dopravou. Využít lze také sdílená kola univerzitního partnera nextbike, který kromě dlouhodobých výhod pro UP poskytuje všem účastníkům výzvy měsíční předplatné zdarma.

Účastníci výzvy si své cesty zapisují do online profilu a nakonec mohou vyhrát zajímavé ceny, a to hned v několika kategoriích celostátní i městské soutěže. Na Univerzitě Palackého navíc v letošním roce proběhne už třetí ročník Univerzitního souboje fakult a součástí. V loňském roce se do něj zapojilo 136 zaměstnanců, kteří celkem vytvořili 44 týmů, najeli 30 941 km a ušetřili 3,85 t CO2e (což je pro srovnání zhruba jedna třetina průměrné roční uhlíkové stopy jednoho Čecha). Vítězství v souboji obhájila lékařská fakulta.

„Každoročně se v rámci cílů Udržitelné univerzity snažíme zlepšovat také infrastrukturu pro udržitelnou dopravu. Loni jsme např. postavili nové stojany na pedagogické fakultě a letos přibudou další. Jedním z cílů je také snižování uhlíkové stopy z dojíždění zaměstnanců a studentů UP, proto bychom byli rádi, aby se počet lidí dopravujících se na univerzitu na kole, pěšky nebo poklusem zvyšoval nejen v květnu, ale celoročně,“ dodává Zuzana Huňková.

Další informace o výzvě Do práce na kole a návod na získání bezplatné registrace najdete na webu Udržitelné univerzity.

 

Připojte se s univerzitou do výzvy Do práce na kole 2024

Novinky: Univerzita - Aktuality PřF UP - Po, 11/03/2024 - 08:00

Celý květen na kole, koloběžce, pěšky nebo poklusem – tedy udržitelně a aktivně. Právě teď je ten správný čas přihlásit se do výzvy Do práce na kole a podpořit vlastní kondici i rozvoj infrastruktury pro cyklisty i pěší. Díky Udržitelné univerzitě je i letos pro studenty a zaměstnance UP připraven omezený počet bezplatných registrací. Účastníci výzvy mohou navíc po celý měsíc bezplatně využívat sdílená kola univerzitního partnera nextbike.

„Mám radost, že se tato výzva stává opravdu tradicí a hlásí se do ní čím dál více lidí. Když jsme oslovili účastníky loňského ročníku, během několika dní nám dorazilo přes 100 přihlášek. Rozhodli jsme se hned počet voucherů navýšit tak, aby se dostalo i na nové zájemce. Letos nově proplácíme již zlevněné startovné i prvním padesáti studentům,“ říká koordinátorka udržitelného rozvoje na UP Zuzana Huňková.

Výzva Do práce na kole se koná každý rok v celé České republice. K jejímu přijetí stačí sestavit 2–5členný tým (možnost je ale i pro jednotlivce), do konce dubna se zaregistrovat a během května pak co nejpravidelněji jezdit do práce a z práce na kole, koloběžce, skejtu, vozíčku anebo chodit pěšky či běhat. Tyto způsoby lze kombinovat i s hromadnou dopravou. Využít lze také sdílená kola univerzitního partnera nextbike, který kromě dlouhodobých výhod pro UP poskytuje všem účastníkům výzvy měsíční předplatné zdarma.

Účastníci výzvy si své cesty zapisují do online profilu a nakonec mohou vyhrát zajímavé ceny, a to hned v několika kategoriích celostátní i městské soutěže. Na Univerzitě Palackého navíc v letošním roce proběhne už třetí ročník Univerzitního souboje fakult a součástí. V loňském roce se do něj zapojilo 136 zaměstnanců, kteří celkem vytvořili 44 týmů, najeli 30 941 km a ušetřili 3,85 t CO2e (což je pro srovnání zhruba jedna třetina průměrné roční uhlíkové stopy jednoho Čecha). Vítězství v souboji obhájila lékařská fakulta.

„Každoročně se v rámci cílů Udržitelné univerzity snažíme zlepšovat také infrastrukturu pro udržitelnou dopravu. Loni jsme např. postavili nové stojany na pedagogické fakultě a letos přibudou další. Jedním z cílů je také snižování uhlíkové stopy z dojíždění zaměstnanců a studentů UP, proto bychom byli rádi, aby se počet lidí dopravujících se na univerzitu na kole, pěšky nebo poklusem zvyšoval nejen v květnu, ale celoročně,“ dodává Zuzana Huňková.

Další informace o výzvě Do práce na kole a návod na získání bezplatné registrace najdete na webu Udržitelné univerzity.

 

Kategorie: Novinky z PřF a UP

Constructing cosmological observables in the sky

News: Institute of Physics - Po, 11/03/2024 - 05:46
First, I will present a novel approach to the flat-sky angular power spectrum approximation, highlighting its comparison to the full-sky formalism and presenting fast and efficient computational methods paramount for the data analysis of upcoming galaxy surveys. I will then construct the 3D galaxy observables like the power spectrum, systematically exploring the projection effects and relations of these observables to the theoretically computed quantities. These are becoming increasingly important in times of large-volume surveys that have an opportunity to detect GR effects related to the Hubble scale.
Kategorie: News from FZU

Constructing cosmological observables in the sky

Novinky: Fyzikální ústav - Po, 11/03/2024 - 05:46
First, I will present a novel approach to the flat-sky angular power spectrum approximation, highlighting its comparison to the full-sky formalism and presenting fast and efficient computational methods paramount for the data analysis of upcoming galaxy surveys. I will then construct the 3D galaxy observables like the power spectrum, systematically exploring the projection effects and relations of these observables to the theoretically computed quantities. These are becoming increasingly important in times of large-volume surveys that have an opportunity to detect GR effects related to the Hubble scale.

David Livingstone: The country has lost millions of talented people, there is also a need for help in the academic sphere

News: Faculty of Science - So, 09/03/2024 - 08:00

The US citizen David Livingstone moved eastward in 1990, to former Czechoslovakia, after the Velvet Revolution. He is currently a member of the Department of English and American Studies, Palacký University Faculty of Arts. He decided to move further east once again in the year 2024. His reason is to now provide help to universities in war-torn Ukraine.

When David Livingstone from the Department of English and American Studies, sent not long ago a contribution about his first days at Vasyl Stefanyk Precarpathian National University in Ivano-Frankivsk to the editorial team of Žurnál UP, I decided to ask him some further questions. What does your typical day look like? What is life like in a country at war? And why did he actually decide to go to this country where the sounds of air sirens are heard constantly? He describes in this interview in some detail not only his current life, but the lives of academics and students in Ukraine. 

How did you end up teaching at Vasyl Stefanyk Precarpathian National University in Ivano-Frankivsk?

My first acquaintance with this university was through the Ukrainian section of the Slavic Languages department at our faculty, specifically through Drs. Radana Merzová and Uljana Cholodová, the second of which is actually from Ivano-Frankivsk. These ladies introduced me to a visiting professor of literature from Precarpathian National University Prof. Ivanna Devdiuk about a year ago. I offered to teach some of the teaching staff online and this took place for about nine months with around ten participants on average. I shared the teaching duties with my former student and friend Dagmar Pavlov, whose husband is Ukrainian.

I eventually got to know the head of the department of English philology here Professor Yakiv Bystrov and he finally invited me (or to be honest I invited myself and he kindly agreed) and managed all of the paperwork on the Ukrainian side. I was also supported by my own department and head Dr. Ondřej Molnár and the faculty administration, specifically Dean Jan Stejskal and Vice-Dean Pavlína Flajšarová. The most difficult obstacle was to obtain the necessary insurance since Ukraine is obviously a war zone. I also have to express my appreciation for colleagues who took on extra work and teaching in order to cover my absence, specifically Dr. Ema Jelínková.

I was initially given three classes, two classes of British literature for fourth year bachelor students and one of Academic Writing for first year master’s degree students. I also visit the classes of other teachers in the department, provide special lectures at the university and elsewhere: at the local American Window library, at secondary schools and at cultural centers. Finally, I am organizing with the help of a group of students a film club in my dorm building. I will also be teaching online courses to students at other Ukrainian universities, specifically for Karazin Kharkiv National University and hopefully Kherson State University (many of whose employees have moved here to Ivano-Frankivsk and some of which share the same dormitory).     

What actually led you to set off for this war torn country?

I have been organizing English courses for Ukrainian refugees in Olomouc for the last two years. Dean Stejskal kindly agreed to let us use classrooms at the faculty. This is still going on and is being financially supported by the American Embassy in Prague via our American Center at the university headed by Dr. Lukáš Merz. Two of my former students are actually teaching for free at the moment as we have limited financial resources: Mgr. Eva Železná and Mgr. Karolína Cohen (they both teach adults). Two of my current students are also teaching: Mgr. Margo Hordeieva (originally from Odesa, teaching three groups of children) and Matěj Kundrát (two groups of adults). All in all, around eighty Ukrainians are taught per week in ages from seven to seventy.

I have also done my best, along with my colleagues, to support the Ukrainian students at our department who are often overwhelmed by the new environment and system. Around six months ago, however, I realized that it was all fine and good to help Ukrainians on this end, but perhaps more important in the long run to help universities back in Ukraine. The country has already lost millions of talented people, not only as soldiers, but as refugees. There is going to be a tremendous problem with the brain drain phenomenon in the future, if and when peace is finally achieved. I think it is important for those of us in the West and specifically in academia to try to support our colleagues in Ukraine in order for them to maintain academic excellence and retain talented students and researchers in the country. I hope to contribute in my small way to this effort.      

Vasyl Stefanyk Precarpathian National University is a large institution with 12 faculties and institutes. In addition, it has become the temporary home for a number of administrative employees and members of the academic community of Kherson State University. What is it like to live in that kind of environment, what kinds of feelings do you have, how do you perceived that kind of life?

The university here is by no means wealthy. I share an office at the university with around thirty other colleagues, which makes me appreciate the excellent conditions we have at Palacký. The classrooms and buildings could also use some investment, but this is obviously not the top priority at the moment. Having said that, the university and the city here are an oasis of calm and peace for people living in the East in or near the war zone. National Precarpathian University has provided some of the teaching and administration staff of Kherson State University with office space and accommodation in the student dormitories for the last two years and there is, of course, no end to the war in sight. Kherson Students are all taught online, which is not ideal but certainly better than nothing. I have only begun to get to know some of the Kherson faculty, but my impression is one of courage and determination. One of the Vice-rectors of the university has been living with his wife and daughter in a room the same size as mine, of around ten square meters, for two years. 

What does your typical day look like?

I live in a student dorm and have my own room with a desk and the basics: shower, toilet and fridge. I have a fifteen minute walk to either the university or the city center. When I am not teaching, I work at home, either preparing my lessons and lectures or doing my own work. I am still running a lecture series at my department and have about ten students writing their theses with me, in addition to my own research of course. So plenty to do. I go out for a meal usually once a day. The restaurants here are on a very good level, as is some of the beer. I occasionally meet with colleagues for a meal or drinks. I have also been to the impressive local theatre and even seen an innovative modernized version of Hamlet set in a bomb shelter and staged in the basement of the building. I am currently working with a colleague from the theatre studies department here on a conference paper about this, and other Ukrainian Shakespeare productions which reflect the current reality. The city itself is lovely and I am looking forward to exploring the countryside when the weather improves.

Are you planning to visit other universities during your semester-long stay?

I will be spending four days in Lviv where I will be giving talks at three different universities. I will also be visiting Kyiv again and plan to give a talk at Taras Shevchenko National University and visit other cultural institutions. I also have scheduled visits to universities in Ternopil and Chernivtsi.

Which of your experiences do you view as most powerful? Is there something from Ivano-Frankivsk which you will always deeply remember?

There are air sirens and bomb scares on average twice per week, sometimes more often. Everyone has an App which tells them about the threat. Several times, this has gone off in the middle of one of my classes. Students and faculty are supposed to leave the building and classes are cancelled until the threat is officially over, usually around 90 minutes. University students just leave the campus and either go home or go for a coffee (Ukrainians are coffee maniacs, by the way). Students at primary and secondary schools, however, have to move to provisional classrooms in bunkers. This creates a constant uncertainty amongst both teachers and students, which is handled with humour and resignation, but obviously takes its toll. The threat is of course much more serious the further East you go.

I also admire the way people improvise, despite the obstacles placed in their way. We had our first film night last Sunday in the dorm and five minutes before we were about to launch the film, we had a complete blackout. I was ready to give up, but the earlier mentioned Vice-rector from Kherson excused himself and came back with a power box/generator, obviously used to situations like this. Due to lack of power, the Internet also kept dying, and various students provided their own routers to keep us online. In the end, we were able to watch the film and the experience (at least for me) was intensified by how much work it took in order to make it happen. 

Practically everyone I have met has either lost a family member in the war or to immigration or to separation in Russian occupied territories. I expect to hear much more.

What would you like to communicate to people at Palacký University?

First of all, we have a great deal to be grateful for, not only peace in our country, but a stable economy and an excellent education system (not perfect of course). Cities in Western Ukraine especially look a great deal like our own cities (having a shared history of Austria-Hungary). Czechs and Ukrainians have a lot of shared history with colonization and the struggle for maintaining sovereignty and identity. The Ukrainian language and culture is very much alive and well (the war as most of us know has actually helped unify the country and spurred added pride in their language as opposed to Russian) and the people are very much deserving of our support and friendship. I am proud that my adopted country and our university has done, and is doing, so much to support Ukraine. The struggle, however, is far from over.

I came to Czechoslovakia in 1990 and have lived in Olomouc and worked at Palacký University since 1992, after my initial stay in Rožnov pod Radhoštěm. I have obviously seen a great deal of changes, mostly for the better. We are where we are thanks (not only of course) to support from the European Union and the United States and others. Although a happy converted agnostic, I am the son of a preacher man and will end with a verse from the Good Book, Gospel of Luke 12:48: “For unto whomsoever much is given, of him shall me much required.” I believe it is our duty to begin to pay back what we have received and do our utmost to help our sisters and brothers in Ukraine, not only militarily and financially, but also intellectually.

Kategorie: News from UP

David Livingstone: Ukrajina přišla o miliony nadaných lidí, potřebuje pomoc i v akademické sféře

Na východ, do tehdejšího Československa, se Američan David Livingstone, nyní člen katedry anglistiky a amerikanistiky FF UP, přestěhoval po sametové revoluci v roce 1990. V roce 2024 se rozhodl vydat na východ znovu. Jednoduše proto, že pomoc nyní potřebují vysoké školy ve válkou zmítané Ukrajině.  

Když před nedávnem poslal David Livingstone z katedry anglistiky a amerikanistiky FF UP redakci Žurnálu UP příspěvek o svých prvních dnech na Národní přikarpatské univerzitě Vasyla Stefanika v Ivano-Frankivsku, nabízelo se položit mu hned další otázky. Jak vypadá jeho nynější běžný den? Jak se mu žije v zemi, která je ve válce? A proč se do této země, kterou týden za týdnem doprovází zvuk sirén, vlastně vydal? Svůj současný život, život akademiků i studentů na Ukrajině částečně přiblížil v rozhovoru.

Jak se stalo, že jste začal učit na Národní přikarpatské univerzitě Vasyla Stefanika v Ivano-Frankivsku?

Pomyslně poprvé jsem se s touto univerzitou setkal skrze ukrajinskou sekci katedry slavistiky na naší fakultě, přesněji díky členkám této katedry Radaně Merzové a Uljaně Cholodové, která z Ivano-Frankivsku pochází. Asi před rokem mě tyto dámy představily hostující profesorce literatury z Národní přikarpatské univerzity Ivanně Devdiuk a já se tehdy nabídl, že bych zaměstnance této univerzity mohl učit online. Výuka trvala asi devět měsíců a průměrně se jí účastnilo kolem deseti zaměstnanců. V učení jsem se střídal s bývalou studentkou a kamarádkou Dagmar Pavlovovou, jejíž manžel z Ukrajiny pochází.

Později jsem se seznámil s tamním vedoucím katedry anglické filologie profesorem Jakivem Bystrovem, který mě sem nakonec pozval a vyřídil veškerou administrativu na ukrajinské straně (abych to uvedl na pravou míru, pozval jsem se spíš sám a pan profesor s mou návštěvou laskavě souhlasil). Musím zdůraznit, že mě podpořila i moje domovská katedra, především její vedoucí Ondřej Molnár i děkan naší fakulty Jan Stejskal s proděkankou Pavlínou Flajšarovou. Nejsložitější pro mě bylo obstarat si pojištění, protože Ukrajina je válečnou zónou. Cením si i pomoci kolegů, například Ema Jelínková slíbila v době mé tříměsíční nepřítomnosti odučit některé předměty a vykrýt tak část mé běžné pracovní náplně.

Na ukrajinské katedře jsem dostal přidělené tři semináře: dva semináře britské literatury pro studenty čtvrtého ročníku bakalářského cyklu a jeden seminář akademického psaní pro první ročník magisterského studia. Účastním se zde i dalších seminářů jiných vyučujících a pořádám speciální přednášky jak na univerzitě, tak mimo ni: například na středních školách a v kulturních centrech či v místní knihovně s názvem Americké okénko. S pomocí studentů organizuji i filmový klub v budově kolejí, kde bydlím. Měl bych také začít s online výukou studentů z dalších ukrajinských univerzit. Jmenovitě jde o Charkovskou národní univerzitu V. N. Karazina a Chersonskou státní univerzitu. Řada zaměstnanců druhé z jmenovaných univerzit se totiž přestěhovala sem do Ivano-Frankivsku a žijí na stejné koleji jako já.  

Co vás vedlo k tomu vydat se do země, která je ve válce?

V Olomouci jsem poslední dva roky organizoval kurzy angličtiny pro ukrajinské uprchlíky. Díky děkanovi Janu Stejskalovi může výuka probíhat v učebnách Filozofické fakulty UP i dnes. Finančně ji podporuje Velvyslanectví USA v Praze skrze Americké centrum UP. Protože má však tento projekt poměrně omezený rozpočet, vyučují v tuto chvíli dvě moje bývalé studentky Eva Železná a Karolína Cohen bez nároku na odměnu. Kromě nich se do výuky zapojují i dva moji současní studenti Margo Hordeieva, která pochází z Oděsy, a Matěj Kundrát. Každý týden se výuky účastní asi osmdesát Ukrajinců ve věku od sedmi do sedmdesáti let. Společně s kolegy se snažíme ukrajinské studenty co nejvíce podpořit.

Asi před půl rokem jsem si ale uvědomil, že ačkoli je pomoc Ukrajincům u nás hezká, je z dlouhodobého hlediska možná ještě důležitější pomoc univerzitám přímo na Ukrajině. Ukrajina už přišla o miliony talentovaných lidí. Nemluvím jen o těch, kteří museli narukovat, ale i o těch, kteří emigrovali. Do budoucna, až dojde na obnovení míru, bude na Ukrajině obrovským problémem takzvaný odliv mozků. Myslím si, že je důležité, abychom my ze západu, především pak my z akademického prostředí, podpořili kolegy na Ukrajině, pomohli jim udržet akademický věhlas a zabránili odlivu talentovaných studentů a výzkumníků ze země. Doufám, že svým snažením k tomuto cíli alespoň trochu přispěji.

Národní přikarpatská univerzita Vasyla Stefanika je velkou univerzitou s dvanácti fakultami a instituty, navíc se stala i dočasným domovem mnohých pracovníků Chersonské státní univerzity. Jak se vám v takovém prostředí žije, jaké pocity vás doprovázejí?

Místní univerzita není nikterak bohatá. Sdílím zde kancelář s dalšími zhruba třiceti kolegy. Teprve teď dokážu ocenit komfort, který máme na Univerzitě Palackého. Také učebny a budovy tady na Ukrajině by si zasloužily investici. To ale samozřejmě není nyní na pořadu dne. Jedním dechem musím ale dodat, že pro lidi z východu a z válečné zóny, je Ivano-Frankivsk učiněná oáza klidu a pohody. Národní přikarpatská univerzita poskytuje kancelářské prostory a také kolejní ubytování některým administrativním a akademickým pracovníkům z Chersonské státní univerzity. Tato situace trvá již dva roky a konec války je v nedohlednu. I když se s mnohými zaměstnanci z Chersonské univerzity teprve seznamuji, už teď nemám pochyby o jejich odvaze a odhodlání. Například jeden z jejích prorektorů už dva roky žije s manželkou a dcerou v pokoji, který je stejně velký jako ten můj, má asi deset metrů čtverečních.

Jak nyní vypadá váš běžný den?

Žiji na koleji, kde mám vlastní pokoj se stolem, je tady taky sprcha, záchod a lednice. Za patnáct minut se odtud pěšky dostanu na univerzitu nebo do města. Když neučím, pracuji z domu, připravuji se na přednášky nebo pracuji na svých úkolech. Na své domovské katedře anglické filologie organizuji sérii přednášek a vedu akademické práce asi deseti studentům. Kromě toho se samozřejmě věnuji i vlastnímu výzkumu. Mám pořád co na práci. Obvykle jdu jednou za den někam na jídlo. Restaurace tady mají velmi dobrou úroveň a mají tu i pár docela dobrých piv. Občas zajdu na jídlo nebo na skleničku také s kolegy. Byl jsem i v místním úžasném divadle a zhlédl jsem dokonce inovativní modernizovanou verzi Hamleta, která je zasazena do prostředí protileteckého krytu a která byla zinscenovaná ve sklepě budovy divadla. Momentálně zde spolupracuji s kolegou z katedry divadelních studií, s nímž připravuji příspěvek na konferenci. Týká se právě uvedeného představení a dalších ukrajinských zpracování Shakespearových her, jež reflektují dnešní dění. Celé město je úžasné, těším se, až přijde jaro a budu moci objevovat krásy místní přírody.

V rámci vašeho semestrálního pobytu chcete navštívit i jiné univerzity…

Ano, chystám se na čtyři dny do Lvova. Budu tam přednášet na třech univerzitách. Plánuji i navštívit Kyjev, kde bych měl přednášet na Kyjevské národní univerzitě Tarase Ševčenka, navštívím tam i další kulturní instituce. Naplánoval jsem si ještě návštěvu univerzit v Ternopilu a Černovicích.

Jakou zkušenost teď považujete za nejsilnější? Co vám z pobytu z Ivano-Frankivsku už navždy zůstane v paměti?

Zhruba dvakrát do týdne se rozeznívají sirény nebo městu hrozí riziko leteckého útoku. Každý má v telefonu nainstalovanou aplikaci, která ho o hrozbě informuje. Několikrát se už stalo, že se aplikace rozezněla v době mé výuky. Studenti a zaměstnanci fakulty tak musejí opustit budovu a výuka se ruší do doby, dokud nepřestane hrozit nebezpečí. Běžně to tak trvá asi devadesát minut. Studenti jednoduše opustí kampus školy, odeberou se domů nebo jdou někam na kávu. Žáci na základních a středních školách se musejí v případě útoku přesunout do provizorních učeben v krytech. Mezi studenty i učiteli tak neustále panuje nejistota, se kterou se vypořádávají rezignací i humorem, nepochybně si však situace vybírá svou daň. Nebezpečí se samozřejmě stupňuje, čím víc se člověk posouvá na východ.

Obdivuji, jak se lidé dokážou vypořádat s překážkami, které jim přicházejí do cesty. Například v neděli jsme měli na koleji první setkání filmového klubu. Pět minut před začátkem filmu přišel úplný blackout. Chtěl jsem to vzdát, ale prorektor z Chersonské univerzity, kterého jsem již zmiňoval, na chvíli odešel a zpět se vrátil s generátorem elektřiny. Je na podobné situace už připravený. Protože jsme neměli proud, vypadával také internet. Několik studentů však poskytlo svoje připojení k internetu. Tak se stalo, že se nám nakonec povedlo zhlédnout celý film. Pro mě to byl velký zážitek umocněný tím, jak moc práce nám dalo ho realizovat.

Téměř každý, s kým jsem se tady seznámil, přišel kvůli válce o příbuzné, někdo z jeho rodiny emigroval nebo přišel o kontakt s někým, kdo uvízl na Ruskem okupovaném území. Myslím, že takových příběhů uslyším ještě mnoho.

Co byste rád vzkázal lidem na Univerzitě Palackého?

Všichni bychom měli být vděční. V naší zemi není válka. Měli bychom i ocenit stabilní ekonomiku a výborný vzdělávací systém, i když není dokonalý. Města na západě Ukrajiny jsou hodně podobná těm našim. Češi a Ukrajinci společně sdílí i historickou zkušenost kolonizace, boje za svrchovanost a vlastní identitu. Ukrajinská kultura a ukrajinština se mají čile k světu. Je tu velmi znát, že válka pomohla zemi sjednotit. Lidé zde pociťují hrdost na ukrajinštinu a na druhé straně odpor k ruštině. Zaslouží si naši plnou podporu a přátelství. Jsem hrdý na to, jak se k situaci moje druhá domovina i Univerzita Palackého postavily. Jsem hrdý na to, co dělají a že se Ukrajině z naší strany dostává tolik podpory. Boj však ještě zdaleka nekončí.

Do Československa jsem přišel v roce 1990 a první roky jsem strávil v Rožnově pod Radhoštěm. V Olomouci a na Univerzitě Palackého jsem začal působit v roce 1992. Samozřejmě že jsem byl svědkem mnoha změn, především pozitivních. Tam, kde nyní jsme, jsme (nejen) díky podpoře Evropské unie, Spojených států a dalších. Ačkoli jsem se stal agnostikem, svou křesťanskou výchovu nezapřu. Rád bych proto své myšlenky zakončil citátem z Evangelia podle Lukáše (12,48): „Komu bylo mnoho dáno, od toho se mnoho očekává.“ Myslím si, že je naší povinností splácet to, co jsme sami dostali. Je naší povinností udělat v pomoci pro Ukrajinu maximum, a to nejen v ohledu vojenském a finančním, ale i ve sféře intelektuální.

Z angličtiny přeložila Kamila Šínová 

David Livingstone: Ukrajina přišla o miliony nadaných lidí, potřebuje pomoc i v akademické sféře

Novinky: Univerzita - Aktuality PřF UP - So, 09/03/2024 - 08:00

Na východ, do tehdejšího Československa, se Američan David Livingstone, nyní člen katedry anglistiky a amerikanistiky FF UP, přestěhoval po sametové revoluci v roce 1990. V roce 2024 se rozhodl vydat na východ znovu. Jednoduše proto, že pomoc nyní potřebují vysoké školy ve válkou zmítané Ukrajině.  

Když před nedávnem poslal David Livingstone z katedry anglistiky a amerikanistiky FF UP redakci Žurnálu UP příspěvek o svých prvních dnech na Národní přikarpatské univerzitě Vasyla Stefanika v Ivano-Frankivsku, nabízelo se položit mu hned další otázky. Jak vypadá jeho nynější běžný den? Jak se mu žije v zemi, která je ve válce? A proč se do této země, kterou týden za týdnem doprovází zvuk sirén, vlastně vydal? Svůj současný život, život akademiků i studentů na Ukrajině částečně přiblížil v rozhovoru.

Jak se stalo, že jste začal učit na Národní přikarpatské univerzitě Vasyla Stefanika v Ivano-Frankivsku?

Pomyslně poprvé jsem se s touto univerzitou setkal skrze ukrajinskou sekci katedry slavistiky na naší fakultě, přesněji díky členkám této katedry Radaně Merzové a Uljaně Cholodové, která z Ivano-Frankivsku pochází. Asi před rokem mě tyto dámy představily hostující profesorce literatury z Národní přikarpatské univerzity Ivanně Devdiuk a já se tehdy nabídl, že bych zaměstnance této univerzity mohl učit online. Výuka trvala asi devět měsíců a průměrně se jí účastnilo kolem deseti zaměstnanců. V učení jsem se střídal s bývalou studentkou a kamarádkou Dagmar Pavlovovou, jejíž manžel z Ukrajiny pochází.

Později jsem se seznámil s tamním vedoucím katedry anglické filologie profesorem Jakivem Bystrovem, který mě sem nakonec pozval a vyřídil veškerou administrativu na ukrajinské straně (abych to uvedl na pravou míru, pozval jsem se spíš sám a pan profesor s mou návštěvou laskavě souhlasil). Musím zdůraznit, že mě podpořila i moje domovská katedra, především její vedoucí Ondřej Molnár i děkan naší fakulty Jan Stejskal s proděkankou Pavlínou Flajšarovou. Nejsložitější pro mě bylo obstarat si pojištění, protože Ukrajina je válečnou zónou. Cením si i pomoci kolegů, například Ema Jelínková slíbila v době mé tříměsíční nepřítomnosti odučit některé předměty a vykrýt tak část mé běžné pracovní náplně.

Na ukrajinské katedře jsem dostal přidělené tři semináře: dva semináře britské literatury pro studenty čtvrtého ročníku bakalářského cyklu a jeden seminář akademického psaní pro první ročník magisterského studia. Účastním se zde i dalších seminářů jiných vyučujících a pořádám speciální přednášky jak na univerzitě, tak mimo ni: například na středních školách a v kulturních centrech či v místní knihovně s názvem Americké okénko. S pomocí studentů organizuji i filmový klub v budově kolejí, kde bydlím. Měl bych také začít s online výukou studentů z dalších ukrajinských univerzit. Jmenovitě jde o Charkovskou národní univerzitu V. N. Karazina a Chersonskou státní univerzitu. Řada zaměstnanců druhé z jmenovaných univerzit se totiž přestěhovala sem do Ivano-Frankivsku a žijí na stejné koleji jako já.  

Co vás vedlo k tomu vydat se do země, která je ve válce?

V Olomouci jsem poslední dva roky organizoval kurzy angličtiny pro ukrajinské uprchlíky. Díky děkanovi Janu Stejskalovi může výuka probíhat v učebnách Filozofické fakulty UP i dnes. Finančně ji podporuje Velvyslanectví USA v Praze skrze Americké centrum UP. Protože má však tento projekt poměrně omezený rozpočet, vyučují v tuto chvíli dvě moje bývalé studentky Eva Železná a Karolína Cohen bez nároku na odměnu. Kromě nich se do výuky zapojují i dva moji současní studenti Margo Hordeieva, která pochází z Oděsy, a Matěj Kundrát. Každý týden se výuky účastní asi osmdesát Ukrajinců ve věku od sedmi do sedmdesáti let. Společně s kolegy se snažíme ukrajinské studenty co nejvíce podpořit.

Asi před půl rokem jsem si ale uvědomil, že ačkoli je pomoc Ukrajincům u nás hezká, je z dlouhodobého hlediska možná ještě důležitější pomoc univerzitám přímo na Ukrajině. Ukrajina už přišla o miliony talentovaných lidí. Nemluvím jen o těch, kteří museli narukovat, ale i o těch, kteří emigrovali. Do budoucna, až dojde na obnovení míru, bude na Ukrajině obrovským problémem takzvaný odliv mozků. Myslím si, že je důležité, abychom my ze západu, především pak my z akademického prostředí, podpořili kolegy na Ukrajině, pomohli jim udržet akademický věhlas a zabránili odlivu talentovaných studentů a výzkumníků ze země. Doufám, že svým snažením k tomuto cíli alespoň trochu přispěji.

Národní přikarpatská univerzita Vasyla Stefanika je velkou univerzitou s dvanácti fakultami a instituty, navíc se stala i dočasným domovem mnohých pracovníků Chersonské státní univerzity. Jak se vám v takovém prostředí žije, jaké pocity vás doprovázejí?

Místní univerzita není nikterak bohatá. Sdílím zde kancelář s dalšími zhruba třiceti kolegy. Teprve teď dokážu ocenit komfort, který máme na Univerzitě Palackého. Také učebny a budovy tady na Ukrajině by si zasloužily investici. To ale samozřejmě není nyní na pořadu dne. Jedním dechem musím ale dodat, že pro lidi z východu a z válečné zóny, je Ivano-Frankivsk učiněná oáza klidu a pohody. Národní přikarpatská univerzita poskytuje kancelářské prostory a také kolejní ubytování některým administrativním a akademickým pracovníkům z Chersonské státní univerzity. Tato situace trvá již dva roky a konec války je v nedohlednu. I když se s mnohými zaměstnanci z Chersonské univerzity teprve seznamuji, už teď nemám pochyby o jejich odvaze a odhodlání. Například jeden z jejích prorektorů už dva roky žije s manželkou a dcerou v pokoji, který je stejně velký jako ten můj, má asi deset metrů čtverečních.

Jak nyní vypadá váš běžný den?

Žiji na koleji, kde mám vlastní pokoj se stolem, je tady taky sprcha, záchod a lednice. Za patnáct minut se odtud pěšky dostanu na univerzitu nebo do města. Když neučím, pracuji z domu, připravuji se na přednášky nebo pracuji na svých úkolech. Na své domovské katedře anglické filologie organizuji sérii přednášek a vedu akademické práce asi deseti studentům. Kromě toho se samozřejmě věnuji i vlastnímu výzkumu. Mám pořád co na práci. Obvykle jdu jednou za den někam na jídlo. Restaurace tady mají velmi dobrou úroveň a mají tu i pár docela dobrých piv. Občas zajdu na jídlo nebo na skleničku také s kolegy. Byl jsem i v místním úžasném divadle a zhlédl jsem dokonce inovativní modernizovanou verzi Hamleta, která je zasazena do prostředí protileteckého krytu a která byla zinscenovaná ve sklepě budovy divadla. Momentálně zde spolupracuji s kolegou z katedry divadelních studií, s nímž připravuji příspěvek na konferenci. Týká se právě uvedeného představení a dalších ukrajinských zpracování Shakespearových her, jež reflektují dnešní dění. Celé město je úžasné, těším se, až přijde jaro a budu moci objevovat krásy místní přírody.

V rámci vašeho semestrálního pobytu chcete navštívit i jiné univerzity…

Ano, chystám se na čtyři dny do Lvova. Budu tam přednášet na třech univerzitách. Plánuji i navštívit Kyjev, kde bych měl přednášet na Kyjevské národní univerzitě Tarase Ševčenka, navštívím tam i další kulturní instituce. Naplánoval jsem si ještě návštěvu univerzit v Ternopilu a Černovicích.

Jakou zkušenost teď považujete za nejsilnější? Co vám z pobytu z Ivano-Frankivsku už navždy zůstane v paměti?

Zhruba dvakrát do týdne se rozeznívají sirény nebo městu hrozí riziko leteckého útoku. Každý má v telefonu nainstalovanou aplikaci, která ho o hrozbě informuje. Několikrát se už stalo, že se aplikace rozezněla v době mé výuky. Studenti a zaměstnanci fakulty tak musejí opustit budovu a výuka se ruší do doby, dokud nepřestane hrozit nebezpečí. Běžně to tak trvá asi devadesát minut. Studenti jednoduše opustí kampus školy, odeberou se domů nebo jdou někam na kávu. Žáci na základních a středních školách se musejí v případě útoku přesunout do provizorních učeben v krytech. Mezi studenty i učiteli tak neustále panuje nejistota, se kterou se vypořádávají rezignací i humorem, nepochybně si však situace vybírá svou daň. Nebezpečí se samozřejmě stupňuje, čím víc se člověk posouvá na východ.

Obdivuji, jak se lidé dokážou vypořádat s překážkami, které jim přicházejí do cesty. Například v neděli jsme měli na koleji první setkání filmového klubu. Pět minut před začátkem filmu přišel úplný blackout. Chtěl jsem to vzdát, ale prorektor z Chersonské univerzity, kterého jsem již zmiňoval, na chvíli odešel a zpět se vrátil s generátorem elektřiny. Je na podobné situace už připravený. Protože jsme neměli proud, vypadával také internet. Několik studentů však poskytlo svoje připojení k internetu. Tak se stalo, že se nám nakonec povedlo zhlédnout celý film. Pro mě to byl velký zážitek umocněný tím, jak moc práce nám dalo ho realizovat.

Téměř každý, s kým jsem se tady seznámil, přišel kvůli válce o příbuzné, někdo z jeho rodiny emigroval nebo přišel o kontakt s někým, kdo uvízl na Ruskem okupovaném území. Myslím, že takových příběhů uslyším ještě mnoho.

Co byste rád vzkázal lidem na Univerzitě Palackého?

Všichni bychom měli být vděční. V naší zemi není válka. Měli bychom i ocenit stabilní ekonomiku a výborný vzdělávací systém, i když není dokonalý. Města na západě Ukrajiny jsou hodně podobná těm našim. Češi a Ukrajinci společně sdílí i historickou zkušenost kolonizace, boje za svrchovanost a vlastní identitu. Ukrajinská kultura a ukrajinština se mají čile k světu. Je tu velmi znát, že válka pomohla zemi sjednotit. Lidé zde pociťují hrdost na ukrajinštinu a na druhé straně odpor k ruštině. Zaslouží si naši plnou podporu a přátelství. Jsem hrdý na to, jak se k situaci moje druhá domovina i Univerzita Palackého postavily. Jsem hrdý na to, co dělají a že se Ukrajině z naší strany dostává tolik podpory. Boj však ještě zdaleka nekončí.

Do Československa jsem přišel v roce 1990 a první roky jsem strávil v Rožnově pod Radhoštěm. V Olomouci a na Univerzitě Palackého jsem začal působit v roce 1992. Samozřejmě že jsem byl svědkem mnoha změn, především pozitivních. Tam, kde nyní jsme, jsme (nejen) díky podpoře Evropské unie, Spojených států a dalších. Ačkoli jsem se stal agnostikem, svou křesťanskou výchovu nezapřu. Rád bych proto své myšlenky zakončil citátem z Evangelia podle Lukáše (12,48): „Komu bylo mnoho dáno, od toho se mnoho očekává.“ Myslím si, že je naší povinností splácet to, co jsme sami dostali. Je naší povinností udělat v pomoci pro Ukrajinu maximum, a to nejen v ohledu vojenském a finančním, ale i ve sféře intelektuální.

Z angličtiny přeložila Kamila Šínová 

Kategorie: Novinky z PřF a UP

Univerzita zavedla speciální opatření proti nechtěným návštěvníkům na kolejích

Opakovaný pohyb cizích osob ve svých ubytovacích zařízeních musela v posledních měsících řešit Univerzita Palackého (UP). Jde především o koleje 17. listopadu, B. Václavka a Generála Svobody situované v centru města. Vedení univerzity proto v těchto objektech zavádí speciální opatření včetně zprovoznění recepce či dočasné přítomnosti ostrahy.

Od soboty 9. března se bude v budovách kolejí v areálu Envelopa nepřetržitě pohybovat hlídací služba, posíleny budou také kontroly studentských průkazů u vstupu. Na koleji 17. listopadu obnoví univerzita recepci. Ostatní budovy recepce mají. Ostraha bude na kolejích trvale přítomna minimálně po dobu jednoho měsíce.

„Bohužel, došlo k opakovaným incidentům, kdy se do budovy dostali lidé, kteří nejsou součástí naší univerzitní komunity a narušují pohodlí a klid ubytovaných studentů. Proto jsme se rozhodli pro tento krok, abychom ochránili studenty a jejich domov,“ uvedla kvestorka univerzity Petra Jungová.

Nechtění návštěvníci se na kolejích objevují i přesto, že vstup na koleje je možný pouze s pomocí klíčů či karty, které mají k dispozici jen ubytování studenti a zaměstnanci kolejí. Uzamykatelné jsou také jednotlivé pokoje. „Zabýváme se aktuálně také instalací dveřních koulí u pokojů i univerzálního zámku na dveře od kuchyněk a společných sociálních zařízení,“ doplnila kvestorka s tím, že na koleji 17. listopadu se dnes navíc instaluje kamerový systém.

Ubytovaní studující byli informováni o zvýšené kontrole vstupů v nadcházejících dnech, a to na všech kolejích UP. Identifikace bude probíhat prostřednictvím studentských/ISIC karet či občanských průkazů. V případě zjištění pohybu neoprávněné osoby v prostorách kolejí apeluje Správa kolejí a menz UP (SKM) na okamžité nahlášení na recepci.

„Ostraha není zaměřena proti vám, ale spíše na vaši ochranu a zajištění klidného studijního a životního prostředí. Věříme, že vytvoření bezpečného prostředí je klíčové pro vaše pohodlí a úspěch ve studiu. Pokud máte jakékoli otázky nebo obavy, neváhejte se obrátit na ředitele SKM, případně přímo na mě,“ vzkázala studujícím Petra Jungová.

Univerzita zavedla speciální opatření proti nechtěným návštěvníkům na kolejích

Novinky: Univerzita - Aktuality PřF UP - Pá, 08/03/2024 - 13:25

Opakovaný pohyb cizích osob ve svých ubytovacích zařízeních musela v posledních měsících řešit Univerzita Palackého (UP). Jde především o koleje 17. listopadu, B. Václavka a Generála Svobody situované v centru města. Vedení univerzity proto v těchto objektech zavádí speciální opatření včetně zprovoznění recepce či dočasné přítomnosti ostrahy.

Od soboty 9. března se bude v budovách kolejí v areálu Envelopa nepřetržitě pohybovat hlídací služba, posíleny budou také kontroly studentských průkazů u vstupu. Na koleji 17. listopadu obnoví univerzita recepci. Ostatní budovy recepce mají. Ostraha bude na kolejích trvale přítomna minimálně po dobu jednoho měsíce.

„Bohužel, došlo k opakovaným incidentům, kdy se do budovy dostali lidé, kteří nejsou součástí naší univerzitní komunity a narušují pohodlí a klid ubytovaných studentů. Proto jsme se rozhodli pro tento krok, abychom ochránili studenty a jejich domov,“ uvedla kvestorka univerzity Petra Jungová.

Nechtění návštěvníci se na kolejích objevují i přesto, že vstup na koleje je možný pouze s pomocí klíčů či karty, které mají k dispozici jen ubytování studenti a zaměstnanci kolejí. Uzamykatelné jsou také jednotlivé pokoje. „Zabýváme se aktuálně také instalací dveřních koulí u pokojů i univerzálního zámku na dveře od kuchyněk a společných sociálních zařízení,“ doplnila kvestorka s tím, že na koleji 17. listopadu se dnes navíc instaluje kamerový systém.

Ubytovaní studující byli informováni o zvýšené kontrole vstupů v nadcházejících dnech, a to na všech kolejích UP. Identifikace bude probíhat prostřednictvím studentských/ISIC karet či občanských průkazů. V případě zjištění pohybu neoprávněné osoby v prostorách kolejí apeluje Správa kolejí a menz UP (SKM) na okamžité nahlášení na recepci.

„Ostraha není zaměřena proti vám, ale spíše na vaši ochranu a zajištění klidného studijního a životního prostředí. Věříme, že vytvoření bezpečného prostředí je klíčové pro vaše pohodlí a úspěch ve studiu. Pokud máte jakékoli otázky nebo obavy, neváhejte se obrátit na ředitele SKM, případně přímo na mě,“ vzkázala studujícím Petra Jungová.

Kategorie: Novinky z PřF a UP

Stránky