Feed aggregator

Válka na Ukrajině vyvolala v Evropě nevratné změny a společnost na ně bude muset reagovat. Právě toto téma se stane stěžejním pro dvacáté šesté Olomoucké dny rusistů. Mezinárodní konference přivítá na Filozofické fakultě UP odborníky z různých zemí Evropy i mimo ni.

Jednačtyřicet odborníků z České republiky, Slovenska, Ukrajiny, Německa, Polska, Itálie, Izraele, Finska, Anglie, Švýcarska, Rakouska, Taiwanu a Japonska se během dvacátých šestých Olomouckých dnů rusistů bude věnovat budoucnosti evropské rusistiky. V souvislosti s válkou na Ukrajině se zaměří na její budoucnost jako humanitního oboru přímo závislého na východoevropském prostoru. Odborníci budou diskutovat o nynější absenci kontaktů s vědci a vědeckými institucemi, s živým jazykem a celým ruskojazyčným prostředím. Zazní i reakce na odmítavý postoj většinové evropské společnosti k ruské kultuře jako takové.

„Program dvoudenní konference jsme rozdělili do tří sekcí a kulatého stolu. V literární části se budeme věnovat například otázkám emigrace, aktuálním problémům ukrajinské rusistiky, cancle culture, konstruování kolektivních identit středověké Rusi či anticipační roli současné ruské literatury. Příspěvky v lingvistické sekci cílíme především na odraz nové reality v lexiku ruštiny, na jazykové prostředky a řečové techniky manipulace s informacemi v ruských médiích a v politických projevech, na sebeidentifikaci a řečové praktiky ruskojazyčných emigrantů ve válečných podmínkách a podobně. Třetí sekce se bude zabývat především výukou a studiem ruského jazyka, kultury, dějin a literatury v kontextu ruské války,“ uvedla za organizátory konference Martina Pálušová z katedry slavistiky FF UP.

Zdůraznila přitom, že při úvahách nad možnými variantami budoucí existence rusistik vyplývají na povrch i mnohem komplexnější otázky, spjaté s fungováním rusistiky v postkomunistické době a jejího postavení v rámci moderních humanitních oborů. „Otázkou je tedy nejen to, jak koncipovat budoucí studium a bádání o Rusku, ale také to, jakým způsobem je potřebné připravit budoucí absolventy na výzvy současného světa, nejen s ohledem na politické změny,“ dodala. 

S přednáškou o studiu Ruska před válkou, za války a po válce vystoupí hned po zahájení konference univerzitní profesor Tomáš Glanc z Universität Zürich, dalším hlavním řečníkem mezinárodního setkání bude Peter Deutschmann z Paris Lodron Universität Salzburg, který bude před odborníky hovořit o stigmatizaci ruského jazyka a kultury. Program konference nabídne i kulatý stůl o krizovém tlumočení, jehož obsahem by měla být reflexe zkušeností s tlumočením a tlumočnická příprava studentů během přílivu uprchlíků z Ukrajiny.

„V debatě, která bude simultánně tlumočena do češtiny, vystoupí i naše kolegyně a kolegové z pražského ústavu translatologie a brněnské slavistiky, dále pak kolegové ze Slovenska, Polska, Izraele a Itálie. Pozvání přijali také dva psychologové, kteří s tlumočníky spolupracovali v olomouckém Krajském asistenčním centru pomoci Ukrajině,“ doplnila Martina Pálušová.

Olomoucké dny rusistů pořádá katedra slavistiky FF UP, uskuteční se ve dnech 7.–8. září.

Jednatřicet vědců, vědkyň a popularizátorů vědy se prostřednictvím svých videí přihlásilo do druhého ročníku popularizační soutěže Český VŠEVĚD. Do prosincového finále postoupí jen šestice nejlepších, které vybere veřejnost a odborná porota. Hlasování veřejnosti na webu soutěže běží do 15. října. Svoji zástupkyni mezi přihlášenými má i Univerzita Palackého – Ninu Kadášovou z přírodovědecké a lékařské fakulty.

Účastníci soutěže museli splnit několik kritérií: natočit na mobilní telefon popularizační video o délce do 150 vteřin, bez střihu a  na téma Tajemství, které se prolíná také s blížící se Nocí vědců. Videa byla zveřejněna na webu www.nocvedcu.cz/vseved , kde pro jejich autory může veřejnost také hlasovat. Nejvíce zástupců v soutěži má Ostravská univerzita (OU), na kterou vloni putoval i vůbec první titul Český VŠEVĚD, když tamní doktorandka Eva Bílková nadchla svou vášní pro vážky.

Mezi jednatřiceti letošními přihlášenými ovšem nechybějí ani popularizátoři z dalších škol, například Vysoké školy chemicko-technologické, Masarykovy univerzity, Technické univerzity v Liberci a také Univerzity Palackého, kterou reprezentuje Nina Kadášová, která studuje molekulární biofyziku a medicínu a v soutěži chce zaujmout možnostmi využití umělé inteligence ve výzkumu proteinových struktur. O zástupkyni UP a jejím tématu jsme více psali v tomto článku, zhlédnout její soutěžní video a hlasovat pro ni pak můžete zde.

Letošní ročník Českého VŠEVĚDA přitom není jen záležitostí vysokých škol, mezi účastníky je i brněnský gymnazista Simon Klinga. „Přihlásil jsem se, protože rád předávám své nadšení pro vědu dalším lidem. Když jsem na projekt narazil, byl jsem z něj nadšený. Vidím to jako velkou příležitost se něco naučit, seznámit se a třeba navázat budoucí spolupráci. Kromě toho jsem si samotnou práci na videu velice užil,” neskrývá nadšení nejmladší účastník.

O tom, kdo z přihlášených se dostane do finálové šestky, rozhodnou nejen hlasy veřejnosti, ale také odborná porota. Finalisté během podzimu projdou školením dovedností science slamu, které je připraví na finálový večer na půdě Ostravské univerzity. „Inspirovali jsme se pěveckou soutěží Eurovison, kde právě výherce předchozího ročníku soutěže následně pořádá finále ve své domovině. Letos tedy máme tu čest přivítat všechny soutěžící a diváky v nových prostorách fakulty umění,” přibližuje finálový večer Jitřenka Navrátilová, mluvčí OU a zástupkyně národního koordinátora Noci vědců. Závěrečná vědecká show se uskuteční 6. prosince 2023.

Český VŠEVĚD je popularizační soutěž Noci vědců, která se s podporou jednadvaceti univerzit zrodila v roce 2022. Jejím hlavním cílem je představit veřejnosti české vědce a jejich pracoviště, univerzity, vědecké i jiné vzdělávací instituce, bořit mýty o vědcích jako lidech zavřených v laboratořích a ukázat, že dělají práci přínosnou pro společnost, dokážou ji poutavě představit, a dokonce jí i pobavit. Stejný cíl má i samotná Noc vědců, oblíbená popularizační akce, která zkraje podzimu otevírá dveře laboratoří a dalších pracovišť a zve do světa vědy. Letošní ročník, jehož tématem je Tajemství, proběhne 6. října. Program, na který se můžete těšit na Univerzitě Palackého, je již postupně zveřejňován zde.

Jednatřicet vědců, vědkyň a popularizátorů vědy se prostřednictvím svých videí přihlásilo do druhého ročníku popularizační soutěže Český VŠEVĚD. Do prosincového finále postoupí jen šestice nejlepších, které vybere veřejnost a odborná porota. Hlasování veřejnosti na webu soutěže běží do 15. října. Svoji zástupkyni mezi přihlášenými má i Univerzita Palackého – Ninu Kadášovou z přírodovědecké a lékařské fakulty.

Účastníci soutěže museli splnit několik kritérií: natočit na mobilní telefon popularizační video o délce do 150 vteřin, bez střihu a  na téma Tajemství, které se prolíná také s blížící se Nocí vědců. Videa byla zveřejněna na webu www.nocvedcu.cz/vseved , kde pro jejich autory může veřejnost také hlasovat. Nejvíce zástupců v soutěži má Ostravská univerzita (OU), na kterou vloni putoval i vůbec první titul Český VŠEVĚD, když tamní doktorandka Eva Bílková nadchla svou vášní pro vážky.

Mezi jednatřiceti letošními přihlášenými ovšem nechybějí ani popularizátoři z dalších škol, například Vysoké školy chemicko-technologické, Masarykovy univerzity, Technické univerzity v Liberci a také Univerzity Palackého, kterou reprezentuje Nina Kadášová, která studuje molekulární biofyziku a medicínu a v soutěži chce zaujmout možnostmi využití umělé inteligence ve výzkumu proteinových struktur. O zástupkyni UP a jejím tématu jsme více psali v tomto článku, zhlédnout její soutěžní video a hlasovat pro ni pak můžete zde.

Letošní ročník Českého VŠEVĚDA přitom není jen záležitostí vysokých škol, mezi účastníky je i brněnský gymnazista Simon Klinga. „Přihlásil jsem se, protože rád předávám své nadšení pro vědu dalším lidem. Když jsem na projekt narazil, byl jsem z něj nadšený. Vidím to jako velkou příležitost se něco naučit, seznámit se a třeba navázat budoucí spolupráci. Kromě toho jsem si samotnou práci na videu velice užil,” neskrývá nadšení nejmladší účastník.

O tom, kdo z přihlášených se dostane do finálové šestky, rozhodnou nejen hlasy veřejnosti, ale také odborná porota. Finalisté během podzimu projdou školením dovedností science slamu, které je připraví na finálový večer na půdě Ostravské univerzity. „Inspirovali jsme se pěveckou soutěží Eurovison, kde právě výherce předchozího ročníku soutěže následně pořádá finále ve své domovině. Letos tedy máme tu čest přivítat všechny soutěžící a diváky v nových prostorách fakulty umění,” přibližuje finálový večer Jitřenka Navrátilová, mluvčí OU a zástupkyně národního koordinátora Noci vědců. Závěrečná vědecká show se uskuteční 6. prosince 2023.

Český VŠEVĚD je popularizační soutěž Noci vědců, která se s podporou jednadvaceti univerzit zrodila v roce 2022. Jejím hlavním cílem je představit veřejnosti české vědce a jejich pracoviště, univerzity, vědecké i jiné vzdělávací instituce, bořit mýty o vědcích jako lidech zavřených v laboratořích a ukázat, že dělají práci přínosnou pro společnost, dokážou ji poutavě představit, a dokonce jí i pobavit. Stejný cíl má i samotná Noc vědců, oblíbená popularizační akce, která zkraje podzimu otevírá dveře laboratoří a dalších pracovišť a zve do světa vědy. Letošní ročník, jehož tématem je Tajemství, proběhne 6. října. Program, na který se můžete těšit na Univerzitě Palackého, je již postupně zveřejňován zde.

Minulé letní měsíce nám přinesly nejen slunečné dny a dovolené, ale také tradiční letní setkání na Fyzikálním ústavu - "HR Coffee & Talk". Na programu bylo několik důležitých témat, jako byly pracovní podmínky, nábor a adaptace, vzdělávání a rozvoj a účastníci měli možnost dozvědět se více o aktivitách v oblasti lidských zdrojů (HR), public relations (PR), grantové kanceláře a také o projektu MSCA COFUND Physics for Future (Fyzika pro budoucnost).

Možnost prohlídky mnohdy běžně nepřístupných míst, komentované procházky, koncerty, výstavy, knižní trhy nebo street art, to vše nabízejí v tomto týdnu olomoucké Dny evropského dědictví. Jako tradičně se na programu podílí i Univerzita Palackého, která vedle absolventů přijíždějících na sobotní Absolventský den láká do svých prostor i další návštěvníky.

Zájemci budou moci během soboty a neděle zavítat například do ústřední univerzitní knihovny ve Zbrojnici. „Po oba dny od 9:00 do 16:00 hodin si budou moci individuálně projít prostory knihovny, u hlavního výpůjčního pultu si prohlédnout a prolistovat vzácné tisky z 16.–19. století anebo se podívat na nejzajímavější knihy z fondu Knihovny UP. Z našich fondů jsem také vybrali knihy, které napsal František Palacký, jehož jméno nese naše alma mater, která letos slaví 450 let od založení,“ pozvala Zuzana Svobodová z Knihovny UP.

K vidění bude také výstava Právo a my s fotografiemi Jindřicha Štreita, výstava Okamžiky studentky Filozofické fakulty UP Hany Kořánové nebo tzv. site-specific projekt slovenského vizuálního umělce Jara Vargy s názvem Návrat do Nového světa umístěný na oknech knihovny.

Program Absolventského dne UP, který proběhne v sobotu 9. září, je k dispozici zde.

Během soboty budou přístupné i terasy přírodovědecké fakulty s výhledem na Olomouc nebo Teoretické ústavy lékařské fakulty, kde bude mimo jiné možné v době od 10 do 14 hodin navštívit anatomické muzeum nebo si prohlédnout výstavu věnovanou budovám fakulty.

Na neděli pak členové spolku Studium Artium připravili komentované prohlídky budov filozofické fakulty a přilehlých parkánových zahrad v Křížkovského ulici a bývalého jezuitského konviktu v Univerzitní ulici. Začátky prohlídek jsou v 10, 11, 12, 13 a 14 hodin. Více ve facebookových událostech zde a zde.

Po celý víkend láká na vstupné zdarma do expozice Do historie! Pevnost poznání, interaktivní muzeum vědy v areálu Korunní pevnůstky. Návštěvu popularizačního centra by si neměli nechat ujít také fanoušci houbaření, koná se tu akce Houby v Pevnosti s řadou workshopů, přednášek či mykologickou poradnou. Více o akci zde.

Otevřený bude také někdejší univerzitní kostel Panny Marie Sněžné, v němž je k vidění relikviář sv. Pavlíny, patronky města Olomouce, spolu s doprovodnou panelovou výstavou, na níž se podílela Jitka Jonová z cyrilometodějské teologické fakulty. Během víkendových Dnů otevřených památek bude možné zavítat i do většiny kostelů a kaplí v centru města včetně nedávno zrekonstruovaného Červeného kostela, který je součástí Vědecké knihovny Olomouc. Návštěvníky přivítá také radnice, Arcibiskupský palác, Muzeum umění, Institut Paměti národa v krytu civilní obrany v Bezručových sadech, vozovna Dopravního podniku města Olomouce nebo bývalé vojenské pevnosti na okraji města.

Olomoucké Dny evropského dědictví se nicméně neomezují pouze na víkend a otevřené památky, nejrůznější události nabízejí po celý týden. Vrcholem kulturního programu bude páteční open air koncert Moravské filharmonie a Moravského divadla Dialog v melodiích. Uskuteční se také knižní trhy nebo festival Oživ centrum, zájemci mohou také během týdne vyrazit například na komentované prohlídky po vojenských památkách. Součástí programu je i Street Art Festival, pod jehož hlavičkou bude od 7. září v galerii G21 na Dolním náměstí k vidění výstava Palackého všednosti, uskuteční se také komentované procházky po street artu ve městě a především vzniknou nové muralové malby – mimo jiné na koleji J. L. Fischera v univerzitním areálu na Envelopě.

Kompletní program Dnů evropského dědictví s podrobnostmi je k dispozici na ded.olomouc.eu.

Možnost prohlídky mnohdy běžně nepřístupných míst, komentované procházky, koncerty, výstavy, knižní trhy nebo street art, to vše nabízejí v tomto týdnu olomoucké Dny evropského dědictví. Jako tradičně se na programu podílí i Univerzita Palackého, která vedle absolventů přijíždějících na sobotní Absolventský den láká do svých prostor i další návštěvníky.

Zájemci budou moci během soboty a neděle zavítat například do ústřední univerzitní knihovny ve Zbrojnici. „Po oba dny od 9:00 do 16:00 hodin si budou moci individuálně projít prostory knihovny, u hlavního výpůjčního pultu si prohlédnout a prolistovat vzácné tisky z 16.–19. století anebo se podívat na nejzajímavější knihy z fondu Knihovny UP. Z našich fondů jsem také vybrali knihy, které napsal František Palacký, jehož jméno nese naše alma mater, která letos slaví 450 let od založení,“ pozvala Zuzana Svobodová z Knihovny UP.

K vidění bude také výstava Právo a my s fotografiemi Jindřicha Štreita, výstava Okamžiky studentky Filozofické fakulty UP Hany Kořánové nebo tzv. site-specific projekt slovenského vizuálního umělce Jara Vargy s názvem Návrat do Nového světa umístěný na oknech knihovny.

Program Absolventského dne UP, který proběhne v sobotu 9. září, je k dispozici zde.

Během soboty budou přístupné i terasy přírodovědecké fakulty s výhledem na Olomouc nebo Teoretické ústavy lékařské fakulty, kde bude mimo jiné možné v době od 10 do 14 hodin navštívit anatomické muzeum nebo si prohlédnout výstavu věnovanou budovám fakulty.

Na neděli pak členové spolku Studium Artium připravili komentované prohlídky budov filozofické fakulty a přilehlých parkánových zahrad v Křížkovského ulici a bývalého jezuitského konviktu v Univerzitní ulici. Začátky prohlídek jsou v 10, 11, 12, 13 a 14 hodin. Více ve facebookových událostech zde a zde.

Po celý víkend láká na vstupné zdarma do expozice Do historie! Pevnost poznání, interaktivní muzeum vědy v areálu Korunní pevnůstky. Návštěvu popularizačního centra by si neměli nechat ujít také fanoušci houbaření, koná se tu akce Houby v Pevnosti s řadou workshopů, přednášek či mykologickou poradnou. Více o akci zde.

Otevřený bude také někdejší univerzitní kostel Panny Marie Sněžné, v němž je k vidění relikviář sv. Pavlíny, patronky města Olomouce, spolu s doprovodnou panelovou výstavou, na níž se podílela Jitka Jonová z cyrilometodějské teologické fakulty. Během víkendových Dnů otevřených památek bude možné zavítat i do většiny kostelů a kaplí v centru města včetně nedávno zrekonstruovaného Červeného kostela, který je součástí Vědecké knihovny Olomouc. Návštěvníky přivítá také radnice, Arcibiskupský palác, Muzeum umění, Institut Paměti národa v krytu civilní obrany v Bezručových sadech, vozovna Dopravního podniku města Olomouce nebo bývalé vojenské pevnosti na okraji města.

Olomoucké Dny evropského dědictví se nicméně neomezují pouze na víkend a otevřené památky, nejrůznější události nabízejí po celý týden. Vrcholem kulturního programu bude páteční open air koncert Moravské filharmonie a Moravského divadla Dialog v melodiích. Uskuteční se také knižní trhy nebo festival Oživ centrum, zájemci mohou také během týdne vyrazit například na komentované prohlídky po vojenských památkách. Součástí programu je i Street Art Festival, pod jehož hlavičkou bude od 7. září v galerii G21 na Dolním náměstí k vidění výstava Palackého všednosti, uskuteční se také komentované procházky po street artu ve městě a především vzniknou nové muralové malby – mimo jiné na koleji J. L. Fischera v univerzitním areálu na Envelopě.

Kompletní program Dnů evropského dědictví s podrobnostmi je k dispozici na ded.olomouc.eu.

Pevnost poznání, science centrum Přírodovědecké fakulty UP, se o víkendu 9. a 10. září promění v houbařský ráj. Návštěvníci se podívají na houby pod mikroskopem, zkusí vyřešit mykologické šifry, prohlédnou si sušené plodnice nebo si vyrobí klíčenku s plísní. Tradiční akce Houby v Pevnosti je zdarma v rámci běžného vstupného do jednotlivých expozic.

Návštěvníci si mohou přinést vlastní vzorky do mykologické porady, která bude otevřena v sobotu od 10 do 17 hodin. S dotazy se mohou obrátit na Petra Pohanku, který je autorem webu zaměřeného na výskyt hub v okolí Moravského Berouna www.houboviny.cz.

Nově se letos v programu objeví také workshopy (pouze v sobotu), ve kterých mohou zájemci sdílet vlastní zkušenosti a postřehy. „Budeme se např. věnovat tématu houboví dvojníci a bavit se o nejčastěji zaměňovaných houbách a o tom, jak je spolehlivě rozlišit. Také upozorníme na nejrůznější aplikace a jejich důvěryhodnost při poznávání jednotlivých druhů a pobavíme se o zajímavých místech, na kterých mohou houby růst,“ prozradila organizátorka akce Monika Hodulíková.

Pevnost poznání představí houby nejen očima biologů, ale také fyziků, chemiků i výtvarníků. Zájemci se podívají do rozmanitého světa plísní a dozvědí se zajímavosti o jejich využití ve farmaceutickém, chemickém a potravinářském průmyslu. Návštěvníci si také vyrobí vlastní originální klíčenku s plísní. 

Výstavu obřích hub pak připravil umělec Jiří Dosoudil, absolvent Pedagogické fakulty UP a člen umělecké skupiny Chaos Company, který vystupuje pod jménem Dosy Doss a nejvíce se věnuje malbě sprejem a akrylem, zabývá se však i dalšími výtvarnými disciplínami, jako grafika či prostorová tvorba. Deset různých druhů živých organismů, které lze v těchto měsících nalézt v českých lesích, si zájemci prohlédnou nejen v prostorách galerie Atom, ale také před vchodem do Pevnosti poznání.

Pevnost poznání, science centrum Přírodovědecké fakulty UP, se o víkendu 9. a 10. září promění v houbařský ráj. Návštěvníci se podívají na houby pod mikroskopem, zkusí vyřešit mykologické šifry, prohlédnou si sušené plodnice nebo si vyrobí klíčenku s plísní. Tradiční akce Houby v Pevnosti je zdarma v rámci běžného vstupného do jednotlivých expozic.

Návštěvníci si mohou přinést vlastní vzorky do mykologické porady, která bude otevřena v sobotu od 10 do 17 hodin. S dotazy se mohou obrátit na Petra Pohanku, který je autorem webu zaměřeného na výskyt hub v okolí Moravského Berouna www.houboviny.cz.

Nově se letos v programu objeví také workshopy (pouze v sobotu), ve kterých mohou zájemci sdílet vlastní zkušenosti a postřehy. „Budeme se např. věnovat tématu houboví dvojníci a bavit se o nejčastěji zaměňovaných houbách a o tom, jak je spolehlivě rozlišit. Také upozorníme na nejrůznější aplikace a jejich důvěryhodnost při poznávání jednotlivých druhů a pobavíme se o zajímavých místech, na kterých mohou houby růst,“ prozradila organizátorka akce Monika Hodulíková.

Pevnost poznání představí houby nejen očima biologů, ale také fyziků, chemiků i výtvarníků. Zájemci se podívají do rozmanitého světa plísní a dozvědí se zajímavosti o jejich využití ve farmaceutickém, chemickém a potravinářském průmyslu. Návštěvníci si také vyrobí vlastní originální klíčenku s plísní. 

Výstavu obřích hub pak připravil umělec Jiří Dosoudil, absolvent Pedagogické fakulty UP a člen umělecké skupiny Chaos Company, který vystupuje pod jménem Dosy Doss a nejvíce se věnuje malbě sprejem a akrylem, zabývá se však i dalšími výtvarnými disciplínami, jako grafika či prostorová tvorba. Deset různých druhů živých organismů, které lze v těchto měsících nalézt v českých lesích, si zájemci prohlédnou nejen v prostorách galerie Atom, ale také před vchodem do Pevnosti poznání.

Ochránit evropskou produkci brambor před některými chorobami, zejména hmyzem přenášenou nemocí „zebra chip“, která již devastuje úrodu zejména v Jižní Americe, je hlavním cílem evropského projektu PATAFEST z programu Horizon Europe RIA. Od června letošního roku na něm spolupracuje 18 partnerů z akademické i komerční sféry. Jediným tuzemským zástupcem v konsorciu je CATRIN Univerzity Palackého. Evropská unie podpoří čtyřletý výzkum zhruba 10 miliony eur.

„Cílem projektu je připravit Evropu na možný výskyt karanténní choroby nazývané ‚zebra chip‘, která zejména na americkém kontinentu významně omezuje produkci brambor a negativně ovlivňuje vizuální kvalitu hlíz, čímž zamezuje jejich prodeji. Naším společným úkolem je vytvořit strategii, díky níž budeme umět monitorovat výskyt a projevy nejen této nemoci, ale i v Evropě známých posklizňových chorob, a také vyvinout technologie, jež by mohly brambory před nákazami ochránit,“ uvedla vedoucí olomouckého výzkumného týmu Nuria De Diego.

Podle ní si konsorcium vytyčilo několik úkolů. K těm hlavním patří popsat na molekulární úrovni cestu šíření škůdců a identifikovat odrůdy brambor odolné vůči vybraným patogenům. Dále je cílem zajistit účinné předsklizňové ošetření rostlin a půdy proti hmyzímu přenašeči a půdním patogenům a vyvinout posklizňové technologie, které umožní kontrolu výskytu půdních patogenů a udržení kvality skladovaných bramborových hlíz.

U brambor postižených „zebra chip“ se uvnitř hlíz objevují tmavé nevzhledné proužky. Tato vizuální vada činí plodiny neprodejnými. Choroba ale postihuje i samotné rostliny a jejich vývoj a výrazně snižuje jejich produkci. Za nákazou stojí patogen přenášený drobným hmyzem rodu mera. Projekt se zaměří ale i na další vytipované patogeny a jako modelový hmyz budou výzkumníkům sloužit mšice. Proto se v CATRIN projektu účastní nejen experti na fenotypizaci rostlin, tedy sledování jejich vlastností s ohledem na změny prostředí pomocí automatických neinvazivních metod, ale také odborníci na výzkum hmyzu.

„V oblasti monitoringu ‚zebra chip‘ se v Olomouci zaměříme na molekulárněbiologický přístup, kdy budeme pomocí molekulárních markerů monitorovat výskyt původce choroby v hmyzích přenašečích a rostlinách z Ekvádoru. Budeme se také podílet na vývoji technologií monitoringu posklizňové kvality hlíz,“ objasnil vedoucí výzkumné skupiny Fenotypizace v CATRIN Lukáš Spíchal. Spolu s kolegy budou rovněž testovat přípravky, které vyvíjejí kolegové například v Izraeli, s cílem vytvořit na listech mechanickou bariéru, již hmyz nedokáže překonat. Úkolem bude ověřit jak jejich účinnost na hmyz, tak nezávadnost pro plodinu.

Jedním z výstupů projektu má být i aplikace pro chytré telefony, která umožní rozpoznat symptomy „zebra chip“ na rostlinách v polních podmínkách i další choroby na hlízách uskladněných po sklizni. „Pomocí neinvazivní fenotypizace získáme velké soubory dat – fotografií z průběhu vývoje chorob za různých podmínek, které se ve skladu mohou vyskytnout. Tato data naši partneři využijí pro trénování neuronových sítí. Budeme sledovat, jaké symptomy se na hlízách objevují a jakou mají dynamiku v různých podmínkách, ať už jde například o teplotu, či vlhkost. To může přispět k predikci výskytu chorob za daných podmínek a k nalezení optimálních podmínek pro skladování, které rozvoj choroby výrazně zpomalí,“ objasnila De Diego.

Na projektu PATAFEST (Potato crop effective management strategies to tackle future pest threats) spolupracují partneři ze Španělska, Itálie, Izraele, Belgie, Německa, Francie, Velké Británie či Ekvádoru, hlavním koordinátorem je španělská výzkumná společnost FUNDITEC. Vedle univerzit a výzkumných institucí se jedná také o soukromé společnosti včetně pěstitelů brambor a obchodních firem.

„Je to pro nás první zkušenost svého druhu a obrovská škola. Nejenže prohloubíme spolupráci v rámci skupin CATRIN, ale získáme zkušenosti z komunikace s dalšími zahraničními partnery. Věříme, že tyto znalosti pak budeme moci zúročit v dalších evropských projektech, třeba už v roli jejich koordinátorů,“ uzavřel Spíchal.

Ochránit evropskou produkci brambor před některými chorobami, zejména hmyzem přenášenou nemocí „zebra chip“, která již devastuje úrodu zejména v Jižní Americe, je hlavním cílem evropského projektu PATAFEST z programu Horizon Europe RIA. Od června letošního roku na něm spolupracuje 18 partnerů z akademické i komerční sféry. Jediným tuzemským zástupcem v konsorciu je CATRIN Univerzity Palackého. Evropská unie podpoří čtyřletý výzkum zhruba 10 miliony eur.

„Cílem projektu je připravit Evropu na možný výskyt karanténní choroby nazývané ‚zebra chip‘, která zejména na americkém kontinentu významně omezuje produkci brambor a negativně ovlivňuje vizuální kvalitu hlíz, čímž zamezuje jejich prodeji. Naším společným úkolem je vytvořit strategii, díky níž budeme umět monitorovat výskyt a projevy nejen této nemoci, ale i v Evropě známých posklizňových chorob, a také vyvinout technologie, jež by mohly brambory před nákazami ochránit,“ uvedla vedoucí olomouckého výzkumného týmu Nuria De Diego.

Podle ní si konsorcium vytyčilo několik úkolů. K těm hlavním patří popsat na molekulární úrovni cestu šíření škůdců a identifikovat odrůdy brambor odolné vůči vybraným patogenům. Dále je cílem zajistit účinné předsklizňové ošetření rostlin a půdy proti hmyzímu přenašeči a půdním patogenům a vyvinout posklizňové technologie, které umožní kontrolu výskytu půdních patogenů a udržení kvality skladovaných bramborových hlíz.

U brambor postižených „zebra chip“ se uvnitř hlíz objevují tmavé nevzhledné proužky. Tato vizuální vada činí plodiny neprodejnými. Choroba ale postihuje i samotné rostliny a jejich vývoj a výrazně snižuje jejich produkci. Za nákazou stojí patogen přenášený drobným hmyzem rodu mera. Projekt se zaměří ale i na další vytipované patogeny a jako modelový hmyz budou výzkumníkům sloužit mšice. Proto se v CATRIN projektu účastní nejen experti na fenotypizaci rostlin, tedy sledování jejich vlastností s ohledem na změny prostředí pomocí automatických neinvazivních metod, ale také odborníci na výzkum hmyzu.

„V oblasti monitoringu ‚zebra chip‘ se v Olomouci zaměříme na molekulárněbiologický přístup, kdy budeme pomocí molekulárních markerů monitorovat výskyt původce choroby v hmyzích přenašečích a rostlinách z Ekvádoru. Budeme se také podílet na vývoji technologií monitoringu posklizňové kvality hlíz,“ objasnil vedoucí výzkumné skupiny Fenotypizace v CATRIN Lukáš Spíchal. Spolu s kolegy budou rovněž testovat přípravky, které vyvíjejí kolegové například v Izraeli, s cílem vytvořit na listech mechanickou bariéru, již hmyz nedokáže překonat. Úkolem bude ověřit jak jejich účinnost na hmyz, tak nezávadnost pro plodinu.

Jedním z výstupů projektu má být i aplikace pro chytré telefony, která umožní rozpoznat symptomy „zebra chip“ na rostlinách v polních podmínkách i další choroby na hlízách uskladněných po sklizni. „Pomocí neinvazivní fenotypizace získáme velké soubory dat – fotografií z průběhu vývoje chorob za různých podmínek, které se ve skladu mohou vyskytnout. Tato data naši partneři využijí pro trénování neuronových sítí. Budeme sledovat, jaké symptomy se na hlízách objevují a jakou mají dynamiku v různých podmínkách, ať už jde například o teplotu, či vlhkost. To může přispět k predikci výskytu chorob za daných podmínek a k nalezení optimálních podmínek pro skladování, které rozvoj choroby výrazně zpomalí,“ objasnila De Diego.

Na projektu PATAFEST (Potato crop effective management strategies to tackle future pest threats) spolupracují partneři ze Španělska, Itálie, Izraele, Belgie, Německa, Francie, Velké Británie či Ekvádoru, hlavním koordinátorem je španělská výzkumná společnost FUNDITEC. Vedle univerzit a výzkumných institucí se jedná také o soukromé společnosti včetně pěstitelů brambor a obchodních firem.

„Je to pro nás první zkušenost svého druhu a obrovská škola. Nejenže prohloubíme spolupráci v rámci skupin CATRIN, ale získáme zkušenosti z komunikace s dalšími zahraničními partnery. Věříme, že tyto znalosti pak budeme moci zúročit v dalších evropských projektech, třeba už v roli jejich koordinátorů,“ uzavřel Spíchal.

Na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého vznikl nový tematický web, jehož cílem je představit současným i budoucím pedagogům jednoduchou a srozumitelnou formou, co je umělá inteligence, jak funguje a jak ji lze využít nejen ve vzdělávání.

S aplikacemi, které využívají umělou inteligenci, pracujeme již desítky let. Umělá inteligence se využívá například v lékařství, v zemědělství, v bankovním sektoru, využívají ji i nejrůznější jazykové překladače. S prvky umělé inteligence pracují také internetové vyhledávače, sociální sítě, je využívána i v oblasti bezpečnosti. Chcete se o ní dozvědět více a nevíte, kde začít? Hledáte inspiraci? Navštivte nový tematický web, který studentům a pedagogům nedávno nabídla Pedagogická fakulta UP.

„Web vznikl především proto, aby současné i budoucí pedagogy seznámil s možnostmi, které jim nástroje využívající umělou inteligenci nabízejí. Již nyní umělá inteligence ovlivňuje celou řadu profesí. S vysokou pravděpodobností ovlivní i oblast vzdělávání a české školství jako celek, proto je nutné se na tyto změny připravit,“ řekl Kamil Kopecký, vedoucí projektu E-bezpečí a zároveň autor webu.

V současnosti jsou podle něj velmi populární především generativní modely umělé inteligence postavené na velkých jazykových modelech (LLM), k nimž patří takové nástroje jako Chat GPT, Bing Chat či Google Bard. A právě možnosti Chat GPT si uživatelé mohou vyzkoušet přímo na webu. Mohou si otestovat, jak na jejich dotazy bude umělá inteligence reagovat.

„Chat GPT (starší model GPT ve verzi 3.5-turbo) jsme pro demonstraci integrovali přímo do webu. Pro jeho vyzkoušení si tedy návštěvníci nemusejí zakládat žádné účty, vše si mohou vyzkoušet v anonymitě,“ upřesnil Kamil Kopecký. Podle něj již nyní mnoho uživatelů zkouší překonat etické mantinely, které jsou do této technologie integrovány, zkouší si i vygenerovat přípravu do vyučovací hodiny či recept na houbovou omáčku.

Nový tematický web, jenž má být dále aktualizován a rozšiřován, už dnes nabízí řadu zajímavých video přednášek, odborných i dalších popularizačních textů. Kromě pozitiv se věnuje i rizikům, jež se s umělou inteligencí spojují.

„Již nyní jsou nástroje využívající AI zneužívány například k podvádění. Pomocí AI si žáci dokážou během chvilky vygenerovat referáty, eseje, úvahy, dokážou si přeložit text, umělá inteligence jim umí i vypracovat slovní úlohu z matematiky. To vše je s pomocí AI snadné a velmi rychlé,“ doplnil autor nového webu. Zdůraznil přitom, že české školství a čeští učitelé se s těmito situacemi musejí vyrovnat, už mimo jiné proto, že umělá inteligence – přestože se neustále zdokonaluje a je čím dál víc přesnější – nemusí vždy sdělovat pravdivé a aktuální informace, občas si vymýšlí a takzvaně halucinuje.

Web najdete zde. 

Na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého vznikl nový tematický web, jehož cílem je představit současným i budoucím pedagogům jednoduchou a srozumitelnou formou, co je umělá inteligence, jak funguje a jak ji lze využít nejen ve vzdělávání.

S aplikacemi, které využívají umělou inteligenci, pracujeme již desítky let. Umělá inteligence se využívá například v lékařství, v zemědělství, v bankovním sektoru, využívají ji i nejrůznější jazykové překladače. S prvky umělé inteligence pracují také internetové vyhledávače, sociální sítě, je využívána i v oblasti bezpečnosti. Chcete se o ní dozvědět více a nevíte, kde začít? Hledáte inspiraci? Navštivte nový tematický web, který studentům a pedagogům nedávno nabídla Pedagogická fakulta UP.

„Web vznikl především proto, aby současné i budoucí pedagogy seznámil s možnostmi, které jim nástroje využívající umělou inteligenci nabízejí. Již nyní umělá inteligence ovlivňuje celou řadu profesí. S vysokou pravděpodobností ovlivní i oblast vzdělávání a české školství jako celek, proto je nutné se na tyto změny připravit,“ řekl Kamil Kopecký, vedoucí projektu E-bezpečí a zároveň autor webu.

V současnosti jsou podle něj velmi populární především generativní modely umělé inteligence postavené na velkých jazykových modelech (LLM), k nimž patří takové nástroje jako Chat GPT, Bing Chat či Google Bard. A právě možnosti Chat GPT si uživatelé mohou vyzkoušet přímo na webu. Mohou si otestovat, jak na jejich dotazy bude umělá inteligence reagovat.

„Chat GPT (starší model GPT ve verzi 3.5-turbo) jsme pro demonstraci integrovali přímo do webu. Pro jeho vyzkoušení si tedy návštěvníci nemusejí zakládat žádné účty, vše si mohou vyzkoušet v anonymitě,“ upřesnil Kamil Kopecký. Podle něj již nyní mnoho uživatelů zkouší překonat etické mantinely, které jsou do této technologie integrovány, zkouší si i vygenerovat přípravu do vyučovací hodiny či recept na houbovou omáčku.

Nový tematický web, jenž má být dále aktualizován a rozšiřován, už dnes nabízí řadu zajímavých video přednášek, odborných i dalších popularizačních textů. Kromě pozitiv se věnuje i rizikům, jež se s umělou inteligencí spojují.

„Již nyní jsou nástroje využívající AI zneužívány například k podvádění. Pomocí AI si žáci dokážou během chvilky vygenerovat referáty, eseje, úvahy, dokážou si přeložit text, umělá inteligence jim umí i vypracovat slovní úlohu z matematiky. To vše je s pomocí AI snadné a velmi rychlé,“ doplnil autor nového webu. Zdůraznil přitom, že české školství a čeští učitelé se s těmito situacemi musejí vyrovnat, už mimo jiné proto, že umělá inteligence – přestože se neustále zdokonaluje a je čím dál víc přesnější – nemusí vždy sdělovat pravdivé a aktuální informace, občas si vymýšlí a takzvaně halucinuje.

Web najdete zde. 

Být dobrovolníkem znamená myslet nejen na sebe, ale dělat i něco pro druhé. Univerzita Palackého dobrovolnictví svých studentů i zaměstnanců velmi podporuje. Některé z dobrovolníků vám představíme v Žurnálu Online. Bezdomovcům, prvákům i prvňáčkům. Lenka Nosková, doktorandka na katedře českého jazyka a literatury Pedagogické fakulty Univerzity Palackého, už v životě pomohla kdekomu.

V průběhu covidové pandemie organizovala Lenka fungování náhradní třídy pro děti zdravotníků a také na své katedře založila spolek, který podporuje předávání zkušeností mezi studenty jednotlivých ročníků. Vše ale začalo na počátku jejího vlastního vysokoškolského studia, když se připojila ke komunitě Sant'Egidio, jež se stará o lidi bez domova.

Co vás přivedlo k dobrovolnictví?

Vždy jsem ráda přiložila ruku k dílu u věcí, které mi dávaly smysl. Většinou je to pomáhání lidem, jež to potřebují nebo alespoň nějakým způsobem ocení. Přímo ke komunitě Sant'Egidio jsem se dostala už před sedmi lety díky sestře, která k nim chodila v Praze. Protože mě zná a ví, jak jsem naladěná, pobídla mě, ať to zkusím.

Mohla byste přiblížit, jak komunita funguje?

Sant'Egidio je katolická komunita, která začala v Itálii a nyní funguje velmi podobně téměř po celém světě. My dobrovolníci jsme začínali vždy modlitbou v kostele. Většinou jsme chodili do svatého Michala na krátký půlhodinový program s nějakým proslovem k zamyšlení a modlitbou za chudé na ulici. Potom se šlo do kláštera kapucínů, kde jsme chystali obložené chleby, kávu a čaj. Když bylo venku teplo, kupovala se lahvová voda. Poté jsme jídlo ve dvojicích roznášeli po různých trasách po Olomouci, určených podle toho, kde bývá nejvíce chudých. Takhle to funguje vždy v pondělí večer okolo sedmé hodiny, takže chudí už jsou zvyklí a na daná místa se stahují.

Kam jste chodila vy?

Moje nejčastější trasa začínala na náměstí Republiky a pokračovala přes Biskupské náměstí až na hlavní nádraží. Druhou trasu jsme startovali na Dolním náměstí, ze kterého jsme šli směrem k Šantovce, kde lidé přebývali ve stanech blízko sokolovny na takovém zapomenutém plácku u řeky.

Co je cílem komunity?

Cílem komunity není hladové nakrmit, protože jeden chleba za týden je samozřejmě nevytrhne. Jídlo bereme spíše jako prostředek a záminku k tomu, abychom se s lidmi bez domova mohli bavit. Cílem je navazovat vztahy, aby tito lidé měli i nějaké kontakty mimo svou bublinu, neboť jejich prostředí pro ně může být dost toxické. Lidé z komunity se s nimi snaží spřátelit a zjistit, jestli nemají nějaký problém. Můžou pak kontaktovat charitu nebo je alespoň v řešení problému povzbudit. Bezdomovci často vědí, co by měli dělat, ale mohou mít například hluboké deprese, které jim v tom brání. Kontakt s někým, kdo vidí možné cesty a třeba je i na charitu doprovodí, jim může pomoct. Pár lidí se dokonce podařilo dostat z ulice. Byli už určitým způsobem nalomení a lidé z komunity se ve správný moment nabídli, že s nimi půjdou vyřídit doklady, sociální dávky a podobně.

Vzpomenete si na nějaký silný zážitek z ulice?

Těch bylo strašně moc. Momentálně se mi vybavuje vzpomínka právě na ty stany kousek od Šantovky, kde panovaly hrozné podmínky. Byl tam člověk, který měl dredy a spoustu tetování, takový punkáč, nejspíš trochu zhulený. Doteď nevím, jestli nelhal, ale říkal nám, že má magisterský diplom z chemie. Ptali jsme se ho, proč je teda na ulici.

Odpověděl, že touží po svobodě, že nechce být uvězněný v zažitém systému. U bezdomovců, kteří by byli schopní pracovat, se toto téma opakovalo často. Rozhovory byly na dřeň a otevíraly zajímavé filozofické otázky. Otevřeli se a vyprávěli nám své životní příběhy, třeba o tom, jak spadli do drog a kradli rodičům peníze, ti je pak vydědili a oni nakonec skončili na dlažbě. Teď by se sice chtěli vrátit, jenže už nemůžou. Velmi silné příběhy.

Často jsme jim nabízeli i určité povzbuzení, ať si odpustí, co udělali. Nebo ať poprosí o odpuštění jejich rodinu a zkusí zpřetrhané vztahy obnovit. Tyhle momenty pro mě byly asi nejsilnější a stále se mi drží v paměti.

Podobné zkušenosti u vás musely vyvolat i zamyšlení nad vlastními vztahy.

Rozhodně. Často mě vedly k velké vděčnosti za rodinu a další vztahy, které mám. Taky mi tato práce ukázala, s jakým málem se dá žít. Spousta bezdomovců byla na ulici velice spokojených. Mají dávky, které jim stačí na jídlo, občas na nějaké víno, a jsou šťastní. V zimě chodí na charitu a prostě si nějak žijí. Byla to určitá konfrontace s tím, co vlastně ve svém životě potřebuji. Uvědomění, že se někdy ženu za věcmi, které nejsou vůbec podstatné.

Také jsem se naučila sílu odpuštění. I když člověk udělá velké chyby, zavřít se dané situaci a nepožádat o odpuštění je prostě velká škoda. Nemusí to sice vždycky vyjít, ale proč to nezkusit.

Přineslo vám tohle dobrovolnictví ještě něco dalšího?

Dříve jsem se na bezdomovce dívala jako na jednolitou masu a nerozlišovala jsem, kolik možných důvodů je na ulici dovedlo, i když mi jich bylo vždycky líto. Když jsem poté v průběhu dobrovolnictví poslouchala jednotlivé příběhy, objevil se ve mně ještě větší soucit a hlavně pochopení. Předtím bylo jednoduché někoho odsoudit, obzvlášť když byl třeba opilý. Pak se ale dozvíte, jakými životními peripetiemi si daný člověk prošel, a už se vůbec nedivíte, že pije a nevidí v životě smysl.

Dobrovolnictví mi pomohlo vnímat komplexitu jejich problému. To, že je někdo na ulici, nutně neznamená, že je neschopný nebo líný. Často šlo o lidi, kteří udělali v mládí nějakou kravinu a rodina s kamarády se k nim otočili zády. Skončili na ulici a už se z toho nevyhrabali.

Pamatujete si nějaký konkrétní příběh?

Jednomu pánovi jsme říkali Pan Kytarista, protože často hrával před nádražím. Jeho žena chtěla spoustu věcí, jezdit na mnoho dovolených a podobně. Snažil se jí vyhovět, takže si pořád půjčoval a půjčoval, až skončil v dluzích. Rozvedli se a najednou se ocitl sám na ulici. Bylo na něm vidět, že je to nesmírně hodný člověk, právě možná až příliš.

Nedávno jsem ho potkala a chvíli jsme si spolu povídali. Vyprávěl mi, co zažil za těch sedm let, co jsme se neviděli. Byl to zvláštní zážitek. Když občas nějakého bezdomovce potkám a zrovna mám nějaké jídlo, nabídnu mu jej a zeptám se, jak se má. Jsou z toho vždy zajímavé rozhovory a oba pak odcházíme vnitřně povzbuzení.

Pomocí lidem bez domova ovšem vaše dobrovolnictví neskončilo, na své katedře jste také založila Češtinářský spolek. Co vás k tomu vedlo?

Na katedře češtiny jsem studovala pět let, a protože jsem velmi komunitně laděný člověk, vždycky se ke mně díky mým kontaktům dostala pomoc, když jsem měla nějaké otázky o studiu. Spousta lidí ale říkalo, že se nemají koho zeptat.

Přemýšlela jsem, jestli by tedy nešla vytvořit nějaká struktura, aby každý věděl, kde pomoc hledat. Každý prvák řeší stejné problémy. Sem tam mají kamaráda ve druháku nebo ve třeťáku, takže se k informacím dostanou, ale když je někdo stydlivý a introvert, nezeptá se. V průběhu covidu jsem proto oslovila druháky, jestli by se nechtěli zapojit. Našlo se hodně lidí.

Jak spolek funguje?

Studenti si předávali informace hlavně přes Facebook. Nebo jsem občas založila online schůzku, kde se sešlo zhruba třicet prváků. Poslouchali, jak se dělají seminárky nebo jak funguje zapisování na zkoušky. Prváci byli v té době úplně zmatení, takže to ocenili.

Po covidu se ze spolku stala spíše komunita, která vytváří akce pro druhé. Čtvrťáci třeba nabídnou, že povyprávějí o tom, jak to chodí u státnic. Organizujeme taky pasování prváků nebo opékání špekáčků a různé literární akce. Jde nám o seznamování a propojování lidí v ročníku i mezi nimi. Kdo má zájem, přijde. Je to taková studentská kamarádská výměna informací, ale trochu organizovaná.

Už druhý rok také před Vánocemi sbíráme dětské knihy. Prosíme dárce, aby do nich napsali nějaký vzkaz a pak je zaneseme do dětských domovů. Zase je to nějaké spojení češtiny a dobrovolnictví.

Stejné spojení se objevilo i u vaší třetí aktivity, podílela jste se na fungování náhradní třídy pro děti zdravotníků za covidové pandemie.

Během covidu byla spousta možností, jak pomáhat. Jsem z pedagogické fakulty, takže jsem se logicky podílela na výuce dětí. Při lockdownu na konci roku 2021 byly školy zavřené a na Univerzitu Palackého se obrátili zdravotníci, jestli by se nenašlo nějaké místo, kam by přes den dali své děti, aby mohli jít do práce. Mnohdy totiž pracovali ve zdravotnictví oba rodiče. Nejblíže nemocnici byla základní škola v ulici Stupkova a univerzita tam otevřela náhradní třídu, kam asi tři měsíce chodilo okolo dvaceti dětí.

Jaká byla vaše role?

Má práce spočívala v organizaci. Sháněla jsem dobrovolnice z řad studentek učitelství na prvním stupni a dávala jsem dohromady rozvrh, aby tam každý den někdo byl a výuka mohla fungovat.

Společně se studentkami jsme vytvořily nějaký systém a zařídily jsme výuku jako v malotřídce. V první řadě lavic seděli prvňáčci, druháci a třeťáci, kterým se věnovala jedna ze studentek. Vzadu byli další dobrovolníci, jež pracovali se čtvrťáky a páťáky. Odpoledne byl ještě na řadě družinový program.

Jak si práci s dětmi studentky užily?

Holky se hezky vyřádily. Chválily si, že měly dobrou praxi, protože mohly s dětmi pracovat napřímo, aniž by je někdo kontroloval. Pan ředitel byl vstřícný a otevřel nám opravdovou třídu, takže jsme nemuseli pobývat v prostorách univerzity, ale mohli jsme používat tabuli nebo hračky z družiny. Čtvrťáci a páťáci se pak připojovali i na online hodiny, takže jsme trochu fungovali i jako techničtí asistenti.

Co vám osobně přinesla tato činnost?

Poprvé jsem si vyzkoušela koordinaci něčeho většího. Obohatilo mě to z hlediska plánování, organizace rozvrhu a v komunikaci s rodiči a panem ředitelem.

Také jsem zase byla součástí skupiny, kde lidé pracují dobrovolně, z čistého srdce a baví je to. V takovém prostředí vzniká speciální atmosféra, které je velmi krásná. To mě na dobrovolnictví nejvíc baví. Být vedle lidí, kteří mají stejný pohled a motivují je podobné věci. Je to zvláštní pocit jednoty, kterou podle mě nejde zažít někde, kde je to placené.

Být dobrovolníkem znamená myslet nejen na sebe, ale dělat i něco pro druhé. Univerzita Palackého dobrovolnictví svých studentů i zaměstnanců velmi podporuje. Některé z dobrovolníků vám představíme v Žurnálu Online. Bezdomovcům, prvákům i prvňáčkům. Lenka Nosková, doktorandka na katedře českého jazyka a literatury Pedagogické fakulty Univerzity Palackého, už v životě pomohla kdekomu.

V průběhu covidové pandemie organizovala Lenka fungování náhradní třídy pro děti zdravotníků a také na své katedře založila spolek, který podporuje předávání zkušeností mezi studenty jednotlivých ročníků. Vše ale začalo na počátku jejího vlastního vysokoškolského studia, když se připojila ke komunitě Sant'Egidio, jež se stará o lidi bez domova.

Co vás přivedlo k dobrovolnictví?

Vždy jsem ráda přiložila ruku k dílu u věcí, které mi dávaly smysl. Většinou je to pomáhání lidem, jež to potřebují nebo alespoň nějakým způsobem ocení. Přímo ke komunitě Sant'Egidio jsem se dostala už před sedmi lety díky sestře, která k nim chodila v Praze. Protože mě zná a ví, jak jsem naladěná, pobídla mě, ať to zkusím.

Mohla byste přiblížit, jak komunita funguje?

Sant'Egidio je katolická komunita, která začala v Itálii a nyní funguje velmi podobně téměř po celém světě. My dobrovolníci jsme začínali vždy modlitbou v kostele. Většinou jsme chodili do svatého Michala na krátký půlhodinový program s nějakým proslovem k zamyšlení a modlitbou za chudé na ulici. Potom se šlo do kláštera kapucínů, kde jsme chystali obložené chleby, kávu a čaj. Když bylo venku teplo, kupovala se lahvová voda. Poté jsme jídlo ve dvojicích roznášeli po různých trasách po Olomouci, určených podle toho, kde bývá nejvíce chudých. Takhle to funguje vždy v pondělí večer okolo sedmé hodiny, takže chudí už jsou zvyklí a na daná místa se stahují.

Kam jste chodila vy?

Moje nejčastější trasa začínala na náměstí Republiky a pokračovala přes Biskupské náměstí až na hlavní nádraží. Druhou trasu jsme startovali na Dolním náměstí, ze kterého jsme šli směrem k Šantovce, kde lidé přebývali ve stanech blízko sokolovny na takovém zapomenutém plácku u řeky.

Co je cílem komunity?

Cílem komunity není hladové nakrmit, protože jeden chleba za týden je samozřejmě nevytrhne. Jídlo bereme spíše jako prostředek a záminku k tomu, abychom se s lidmi bez domova mohli bavit. Cílem je navazovat vztahy, aby tito lidé měli i nějaké kontakty mimo svou bublinu, neboť jejich prostředí pro ně může být dost toxické. Lidé z komunity se s nimi snaží spřátelit a zjistit, jestli nemají nějaký problém. Můžou pak kontaktovat charitu nebo je alespoň v řešení problému povzbudit. Bezdomovci často vědí, co by měli dělat, ale mohou mít například hluboké deprese, které jim v tom brání. Kontakt s někým, kdo vidí možné cesty a třeba je i na charitu doprovodí, jim může pomoct. Pár lidí se dokonce podařilo dostat z ulice. Byli už určitým způsobem nalomení a lidé z komunity se ve správný moment nabídli, že s nimi půjdou vyřídit doklady, sociální dávky a podobně.

Vzpomenete si na nějaký silný zážitek z ulice?

Těch bylo strašně moc. Momentálně se mi vybavuje vzpomínka právě na ty stany kousek od Šantovky, kde panovaly hrozné podmínky. Byl tam člověk, který měl dredy a spoustu tetování, takový punkáč, nejspíš trochu zhulený. Doteď nevím, jestli nelhal, ale říkal nám, že má magisterský diplom z chemie. Ptali jsme se ho, proč je teda na ulici.

Odpověděl, že touží po svobodě, že nechce být uvězněný v zažitém systému. U bezdomovců, kteří by byli schopní pracovat, se toto téma opakovalo často. Rozhovory byly na dřeň a otevíraly zajímavé filozofické otázky. Otevřeli se a vyprávěli nám své životní příběhy, třeba o tom, jak spadli do drog a kradli rodičům peníze, ti je pak vydědili a oni nakonec skončili na dlažbě. Teď by se sice chtěli vrátit, jenže už nemůžou. Velmi silné příběhy.

Často jsme jim nabízeli i určité povzbuzení, ať si odpustí, co udělali. Nebo ať poprosí o odpuštění jejich rodinu a zkusí zpřetrhané vztahy obnovit. Tyhle momenty pro mě byly asi nejsilnější a stále se mi drží v paměti.

Podobné zkušenosti u vás musely vyvolat i zamyšlení nad vlastními vztahy.

Rozhodně. Často mě vedly k velké vděčnosti za rodinu a další vztahy, které mám. Taky mi tato práce ukázala, s jakým málem se dá žít. Spousta bezdomovců byla na ulici velice spokojených. Mají dávky, které jim stačí na jídlo, občas na nějaké víno, a jsou šťastní. V zimě chodí na charitu a prostě si nějak žijí. Byla to určitá konfrontace s tím, co vlastně ve svém životě potřebuji. Uvědomění, že se někdy ženu za věcmi, které nejsou vůbec podstatné.

Také jsem se naučila sílu odpuštění. I když člověk udělá velké chyby, zavřít se dané situaci a nepožádat o odpuštění je prostě velká škoda. Nemusí to sice vždycky vyjít, ale proč to nezkusit.

Přineslo vám tohle dobrovolnictví ještě něco dalšího?

Dříve jsem se na bezdomovce dívala jako na jednolitou masu a nerozlišovala jsem, kolik možných důvodů je na ulici dovedlo, i když mi jich bylo vždycky líto. Když jsem poté v průběhu dobrovolnictví poslouchala jednotlivé příběhy, objevil se ve mně ještě větší soucit a hlavně pochopení. Předtím bylo jednoduché někoho odsoudit, obzvlášť když byl třeba opilý. Pak se ale dozvíte, jakými životními peripetiemi si daný člověk prošel, a už se vůbec nedivíte, že pije a nevidí v životě smysl.

Dobrovolnictví mi pomohlo vnímat komplexitu jejich problému. To, že je někdo na ulici, nutně neznamená, že je neschopný nebo líný. Často šlo o lidi, kteří udělali v mládí nějakou kravinu a rodina s kamarády se k nim otočili zády. Skončili na ulici a už se z toho nevyhrabali.

Pamatujete si nějaký konkrétní příběh?

Jednomu pánovi jsme říkali Pan Kytarista, protože často hrával před nádražím. Jeho žena chtěla spoustu věcí, jezdit na mnoho dovolených a podobně. Snažil se jí vyhovět, takže si pořád půjčoval a půjčoval, až skončil v dluzích. Rozvedli se a najednou se ocitl sám na ulici. Bylo na něm vidět, že je to nesmírně hodný člověk, právě možná až příliš.

Nedávno jsem ho potkala a chvíli jsme si spolu povídali. Vyprávěl mi, co zažil za těch sedm let, co jsme se neviděli. Byl to zvláštní zážitek. Když občas nějakého bezdomovce potkám a zrovna mám nějaké jídlo, nabídnu mu jej a zeptám se, jak se má. Jsou z toho vždy zajímavé rozhovory a oba pak odcházíme vnitřně povzbuzení.

Pomocí lidem bez domova ovšem vaše dobrovolnictví neskončilo, na své katedře jste také založila Češtinářský spolek. Co vás k tomu vedlo?

Na katedře češtiny jsem studovala pět let, a protože jsem velmi komunitně laděný člověk, vždycky se ke mně díky mým kontaktům dostala pomoc, když jsem měla nějaké otázky o studiu. Spousta lidí ale říkalo, že se nemají koho zeptat.

Přemýšlela jsem, jestli by tedy nešla vytvořit nějaká struktura, aby každý věděl, kde pomoc hledat. Každý prvák řeší stejné problémy. Sem tam mají kamaráda ve druháku nebo ve třeťáku, takže se k informacím dostanou, ale když je někdo stydlivý a introvert, nezeptá se. V průběhu covidu jsem proto oslovila druháky, jestli by se nechtěli zapojit. Našlo se hodně lidí.

Jak spolek funguje?

Studenti si předávali informace hlavně přes Facebook. Nebo jsem občas založila online schůzku, kde se sešlo zhruba třicet prváků. Poslouchali, jak se dělají seminárky nebo jak funguje zapisování na zkoušky. Prváci byli v té době úplně zmatení, takže to ocenili.

Po covidu se ze spolku stala spíše komunita, která vytváří akce pro druhé. Čtvrťáci třeba nabídnou, že povyprávějí o tom, jak to chodí u státnic. Organizujeme taky pasování prváků nebo opékání špekáčků a různé literární akce. Jde nám o seznamování a propojování lidí v ročníku i mezi nimi. Kdo má zájem, přijde. Je to taková studentská kamarádská výměna informací, ale trochu organizovaná.

Už druhý rok také před Vánocemi sbíráme dětské knihy. Prosíme dárce, aby do nich napsali nějaký vzkaz a pak je zaneseme do dětských domovů. Zase je to nějaké spojení češtiny a dobrovolnictví.

Stejné spojení se objevilo i u vaší třetí aktivity, podílela jste se na fungování náhradní třídy pro děti zdravotníků za covidové pandemie.

Během covidu byla spousta možností, jak pomáhat. Jsem z pedagogické fakulty, takže jsem se logicky podílela na výuce dětí. Při lockdownu na konci roku 2021 byly školy zavřené a na Univerzitu Palackého se obrátili zdravotníci, jestli by se nenašlo nějaké místo, kam by přes den dali své děti, aby mohli jít do práce. Mnohdy totiž pracovali ve zdravotnictví oba rodiče. Nejblíže nemocnici byla základní škola v ulici Stupkova a univerzita tam otevřela náhradní třídu, kam asi tři měsíce chodilo okolo dvaceti dětí.

Jaká byla vaše role?

Má práce spočívala v organizaci. Sháněla jsem dobrovolnice z řad studentek učitelství na prvním stupni a dávala jsem dohromady rozvrh, aby tam každý den někdo byl a výuka mohla fungovat.

Společně se studentkami jsme vytvořily nějaký systém a zařídily jsme výuku jako v malotřídce. V první řadě lavic seděli prvňáčci, druháci a třeťáci, kterým se věnovala jedna ze studentek. Vzadu byli další dobrovolníci, jež pracovali se čtvrťáky a páťáky. Odpoledne byl ještě na řadě družinový program.

Jak si práci s dětmi studentky užily?

Holky se hezky vyřádily. Chválily si, že měly dobrou praxi, protože mohly s dětmi pracovat napřímo, aniž by je někdo kontroloval. Pan ředitel byl vstřícný a otevřel nám opravdovou třídu, takže jsme nemuseli pobývat v prostorách univerzity, ale mohli jsme používat tabuli nebo hračky z družiny. Čtvrťáci a páťáci se pak připojovali i na online hodiny, takže jsme trochu fungovali i jako techničtí asistenti.

Co vám osobně přinesla tato činnost?

Poprvé jsem si vyzkoušela koordinaci něčeho většího. Obohatilo mě to z hlediska plánování, organizace rozvrhu a v komunikaci s rodiči a panem ředitelem.

Také jsem zase byla součástí skupiny, kde lidé pracují dobrovolně, z čistého srdce a baví je to. V takovém prostředí vzniká speciální atmosféra, které je velmi krásná. To mě na dobrovolnictví nejvíc baví. Být vedle lidí, kteří mají stejný pohled a motivují je podobné věci. Je to zvláštní pocit jednoty, kterou podle mě nejde zažít někde, kde je to placené.

Akademickými dožínkami oslaví 8. září letošní sklizeň úrody z vlastních experimentálních polí katedra chemické biologie přírodovědecké fakulty. Symbolické poděkování za úrodu se už potřetí uskuteční v areálu v Olomouci-Holici. Na oslavách nebude chybět předání dožínkového věnce, vysazení pamětního stromu k 450. výročí Univerzity Palackého a k 70. výročí založení přírodovědecké fakulty i představení výsledků vědců z katedry chemické biologie v oblasti šlechtění a ochrany zemědělských plodin.

„Dožínky patřily v historii mezi jedny z nejvýznamnějších slavností v roce, jelikož oslavovaly úrodu a bohatství v podobě zralých plodů a sklizně obilnin. Touto událostí chceme akademické obci ukázat vývoj, kterým pěstování plodin pro udržitelnější společnost v rámci zapojení vědy a výzkumu na katedře chemické biologie prochází. Výrazně jsme rozšířili portfolio pěstovaných plodin a jejich ošetření, což vede k lepší odolnosti plodin ve stresových podmínkách a k vyšším výnosům,“ uvedla prorektorka Univerzity Palackého a vedoucí katedry chemické biologie Lucie Plíhalová.

Odborníci z katedry chemické biologie na experimentálních parcelách v Olomouci-Holici pěstují řepku, pšenici, jarní ječmen, žito, špaldu a mák. „Letošní úroda byla i přes nestabilní počasí sklizena včas, u ozimé pšenice a máku dokonce s rekordním výnosem. Většinu odrůd nám již mnoho let poskytuje česká šlechtitelská společnost Selgen a.s. Kladli jsme velký důraz na minimální použití pesticidů při jejich pěstování. Ze sklizených surovin budou také připraveny různé pochutiny, které mohou návštěvníci dožínek ochutnat,“ doplnil Radoslav Koprna z katedry chemické biologie.

Součástí programu dožínek bude předání dožínkového věnce, odborné přednášky, vysazení pamětního stromu k 450. výročí Univerzity Palackého a k 70. výročí založení přírodovědecké fakulty, prohlídka zemědělské techniky a hudební doprovod v podání Cimbálové muziky Primáš z Přerova. „Vysazení stromu se letos ujme rektor Univerzity Palackého Martin Procházka a děkan přírodovědecké fakulty Martin Kubala,“ upozornila Lucie Plíhalová.

Katedra chemické biologie, která akademické dožínky pořádá, se v letošním roce zapojila do projektu BIOCIRKL. Projekt potrvá šest let a získal podporu ve výši 27 milionů korun od Technologické agentury České republiky. „Pěstování plodin nové generace odolných vůči klimatické změně bude provázet naši katedru také v rámci budoucího zapojení do špičkového výzkumného projektu ÚEB AV ČR TANGENC. Myslíme si proto, že bychom měli o činnosti naší katedry v této oblasti informovat širší akademickou obec a dožínky jsou pro to ideální příležitostí,“ dodala Lucie Plíhalová.

Akademickými dožínkami oslaví 8. září letošní sklizeň úrody z vlastních experimentálních polí katedra chemické biologie přírodovědecké fakulty. Symbolické poděkování za úrodu se už potřetí uskuteční v areálu v Olomouci-Holici. Na oslavách nebude chybět předání dožínkového věnce, vysazení pamětního stromu k 450. výročí Univerzity Palackého a k 70. výročí založení přírodovědecké fakulty i představení výsledků vědců z katedry chemické biologie v oblasti šlechtění a ochrany zemědělských plodin.

„Dožínky patřily v historii mezi jedny z nejvýznamnějších slavností v roce, jelikož oslavovaly úrodu a bohatství v podobě zralých plodů a sklizně obilnin. Touto událostí chceme akademické obci ukázat vývoj, kterým pěstování plodin pro udržitelnější společnost v rámci zapojení vědy a výzkumu na katedře chemické biologie prochází. Výrazně jsme rozšířili portfolio pěstovaných plodin a jejich ošetření, což vede k lepší odolnosti plodin ve stresových podmínkách a k vyšším výnosům,“ uvedla prorektorka Univerzity Palackého a vedoucí katedry chemické biologie Lucie Plíhalová.

Odborníci z katedry chemické biologie na experimentálních parcelách v Olomouci-Holici pěstují řepku, pšenici, jarní ječmen, žito, špaldu a mák. „Letošní úroda byla i přes nestabilní počasí sklizena včas, u ozimé pšenice a máku dokonce s rekordním výnosem. Většinu odrůd nám již mnoho let poskytuje česká šlechtitelská společnost Selgen a.s. Kladli jsme velký důraz na minimální použití pesticidů při jejich pěstování. Ze sklizených surovin budou také připraveny různé pochutiny, které mohou návštěvníci dožínek ochutnat,“ doplnil Radoslav Koprna z katedry chemické biologie.

Součástí programu dožínek bude předání dožínkového věnce, odborné přednášky, vysazení pamětního stromu k 450. výročí Univerzity Palackého a k 70. výročí založení přírodovědecké fakulty, prohlídka zemědělské techniky a hudební doprovod v podání Cimbálové muziky Primáš z Přerova. „Vysazení stromu se letos ujme rektor Univerzity Palackého Martin Procházka a děkan přírodovědecké fakulty Martin Kubala,“ upozornila Lucie Plíhalová.

Katedra chemické biologie, která akademické dožínky pořádá, se v letošním roce zapojila do projektu BIOCIRKL. Projekt potrvá šest let a získal podporu ve výši 27 milionů korun od Technologické agentury České republiky. „Pěstování plodin nové generace odolných vůči klimatické změně bude provázet naši katedru také v rámci budoucího zapojení do špičkového výzkumného projektu ÚEB AV ČR TANGENC. Myslíme si proto, že bychom měli o činnosti naší katedry v této oblasti informovat širší akademickou obec a dožínky jsou pro to ideální příležitostí,“ dodala Lucie Plíhalová.

“This is not just an award for me, but above all for our entire university,” says Jaroslav Miller, former UP rector and current Deputy Minister of Education, about the honorary doctorate awarded to him by the National Pedagogical Drahomanov University in Kyiv. What does the help of our universities mean for Ukraine? And how do they see the future of mutual cooperation?

All of this is discussed in the following interview with Prof Jaroslav Miller.

How important is this honorary doctorate from Drahomanov University for you?

In general, I feel rather reserved towards such honours. First of all, I’ve already had my fill of glory in my life, but above all I believe that helping – if it is possible – should be an automatic and standard part of our lives without any claims to any honours. For this very reason I’ve turned down a university medal in the past. Nevertheless, this particular award is of considerable value to me for two reasons. In recent years, Ukraine has been living through its historically difficult hour, during which we have been giving this country and this particular Ukrainian university a helping hand. This is a small piece in the big mosaic of Czech and European aid, but it says something positive about Palacký University. The second reason why I personally value this honorary doctorate so highly relates to my family history. Three generations of my ancestors on my father’s side served between 1870 and 1946 in what is now Ukraine in the historical territory of Volhynia. So I can say that the historical affiliation to this country is in my family’s DNA. It’s also for this reason that I have a Ukrainian family staying at my home.

We are talking about the past, because you should have received the doctorate in 2020, when you were UP rector. Then, thanks to your initiative, the university supported Ukrainian as well as Belarusian students who had fled their country. Nevertheless, the award ceremony was prevented by the pandemic of Covid-19, and then Russia invaded Ukraine. However, let’s get back to the present. The war is still going on. From your perspective, how active are Czech universities in helping Ukraine?

What the entire Czech education system is doing, and it’s not just universities, but also primary and secondary schools, far exceeds my personal expectations and the ministry’s wildest dreams. I’m not just referring to the fact that, for example, the Czech Ministry of Education announced projects to support the integration of Ukrainian children, students, and academics. I am also talking about the assistance that has often been spontaneous. Many Czech universities, despite the current difficult financial situation, have invested their own money and energy in helping. I very much appreciate this, knowing that we are doing a good thing. As I’m also currently Deputy Minister of Education, I’m pleased to say that the Ministry also highly appreciates the help of the whole sector.

You are a university teacher and an academic. How do you perceive the situation from the point of view of your profession? Do you meet colleagues or students who fled Ukraine and have got the opportunity to work or study here?

I regularly meet both Ukrainian students and Belarusian students and academics who have fled their countries. The escape to a foreign country and the process of integration are always a test of resilience. Of course, Czech universities and academies of science do not have unlimited possibilities, yet they have admitted hundreds of Ukrainian students to study and employed many academics and scientists. We must humbly bow to this fact. I’ve had the honour of being able to visit Ukraine several times over the last eighteen months and have held a number of meetings with the Ukrainian Minister of Education and also with several rectors of universities there. Without exception, all of them appreciate our support and at the same time count on it even after the war ends.

What were your impressions of these meetings? How do they perceive our assistance?

I was pleasantly surprised and almost shocked by the fact that Ukrainian universities are mostly running in business-as-usual mode; i.e., students continue to study, and universities try, as much as possible, to run their normal operations. Naturally, this is sometimes very difficult. Ukrainian schools, and I am not just talking about universities, are very grateful for what the Czech Republic is doing for them. Ukraine truly appreciates not only the material and financial assistance we provide, but also the fact that we educate their children. The Czech education system – from regional to higher education – is trying to integrate Ukrainian children and students. This is not an entirely easy endeavour, with all the cultural and linguistic differences at stake, but it’s working.

How else can we support academia in Ukraine?

I think the next “finest hour” of our education system will come when the war is over. At that moment, the Czech Republic and our universities should offer all possible help to partner institutions in Ukraine. Help will be needed with the reconstruction of infrastructure and many other things. However, it will also be important to offer the universities there a helping hand in their integration into the European educational process, which is actually one of the reasons why I was awarded the honorary doctorate. We need to draw them more into Europe and into various European projects, simply making them partners. We need to show them that they belong with us. And here I see a great opportunity for universities from the Central European region, which are culturally, linguistically, and mentally closer to Ukraine than French or Scandinavian schools. For instance, there is a huge opportunity for us to adopt a clear agenda and strengthen our university’s position within the Aurora alliance, because we are the ones who – quite logically – are in charge of the Eastern partnership.

The war has been going on for a long time, though. Is there a risk of our aid running out?

Aid can take many different forms. There are other ways besides financial. Psychological encouragement is also important. That is why the journeys of Czech politicians and other representatives of various institutions to Ukraine are of great importance. It is extremely important for our partners to know that we are not forgetting them, that we are always with them. I’ve personally witnessed during my visits how crucial it is for them to know that they are not alone. It gives them the strength to cope better with all the problems that war brings.

Unfortunately, the story is not over yet; the war continues.

Yes, but the story can actually have two interpretations. Firstly, it is the negative one that you mentioned – the war is still raging on. But we can also see a possible positive ending. The story is not over, because the cooperation that we have established is much deeper than it has ever been in the past, and it will certainly continue. Our knowledge of the country, of which until recently we had only a slight acquaintance, is now much better and deeper. Moreover, thanks to the influx of refugees, Ukrainian culture is becoming part of Czech culture, and that can only enrich us. In this sense, we are beginning to write a new, albeit perhaps long chapter in the story, in which the Ukrainian education system will become part of the European Union system and Ukraine itself will become a member of our community in the medium term. This is my huge wish for Ukraine – as well as for us.

„Není to pouze moje ocenění, ale především celé naší univerzity,“ říká někdejší rektor UP a nynější náměstek ministra školství Jaroslav Miller o čestném doktorátu, který mu udělila kyjevská Národní pedagogická univerzita M. P. Drahomanova. Co znamená pomoc našich univerzit pro Ukrajinu? A jak vidí budoucnost vzájemné spolupráce?

O tom všem je řeč v rozhovoru s profesorem Jaroslavem Millerem.

Jak zásadní je pro vás právě tento čestný doktorát z kyjevské Drahomanovy univerzity?

Obecně jsem k podobným poctám spíše zdrženlivý. Jednak jsem si slávy užil ve svém životě již dosyta, ale především se domnívám, že pomáhat – pokud můžu – by mělo být automatickou a standardní součástí našich životů bez nároků na jakékoliv pocty. I z tohoto důvodu jsem v minulosti odmítl univerzitní medaili. Přesto má toto konkrétní ocenění pro mne značnou hodnotu, a to hned ze dvou důvodů. Ukrajina v posledních letech prožívá svou historicky těžkou hodinu, během níž podáváme této zemi a této konkrétní ukrajinské univerzitě pomocnou ruku. Jde sice o drobný střípek v mozaice celé české a evropské pomoci, ale něco pozitivního to říká o Univerzitě Palackého. Druhý důvod, proč si osobně velmi cením právě tohoto čestného doktorátu, se týká mé rodinné historie. Tři generace mých předků ze strany mého otce sloužily mezi lety 1870 a 1946 dnešní Ukrajině na historickém teritoriu Volyně. Takže mohu říci, že historickou afiliaci k této zemi má moje rodina ve své DNA. I z tohoto důvodu jsem u mne doma ubytoval ukrajinskou rodinu.

My sice hovoříme o minulosti, protože vy jste ten doktorát měl dostat už v roce 2020, kdy jste stál v čele UP. Tehdy z vaší iniciativy univerzita podpořila ukrajinské a také běloruské studenty, kteří uprchli ze své země. Předání ocenění ale zabránila pandemie covidu-19 a potom Rusko napadlo Ukrajinu. Podívejme se ale do přítomnosti. Válka stále pokračuje. Jak jsou z vašeho pohledu z ministerstva aktivní české univerzity v pomoci Ukrajině?

To, co dělá celé české školství, a netýká se to jen univerzit, ale i základních a středních škol, dalece přesahuje moje osobní očekávání i nejodvážnější představy ministerstva. Nemám na mysli pouze to, že například ministerstvo školství vypisovalo projekty na podporu integrace ukrajinských dětí, studentů a akademiků. Mluvím i o pomoci, která byla a je často spontánní. Řada českých univerzit navzdory nynější tíživé finanční situaci sama investovala do pomoci vlastní peníze a energii. Velice si toho vážím a vím, že děláme dobrou věc. Protože v současné době vystupuji také za MŠMT, rád sděluji, že i ministerstvo školství vysoce oceňuje pomoc celého sektoru.

Vy jste vysokoškolský pedagog a vědec. Jak tu situaci vnímáte i z pohledu této profese. Potkáváte se s kolegy či studenty, kteří odešli z Ukrajiny a dostali možnost pracovat nebo studovat u nás?

Pravidelně se potkávám jak s ukrajinskými studenty, tak i s běloruskými studenty a akademiky, kteří utekli ze své země. Útěk do cizí země a proces integrace jsou vždy zkouškou odolnosti. České univerzity i akademie věd samozřejmě nemají neomezené možnosti, přesto přijaly ke studiu či zaměstnaly stovky ukrajinských studentů a vědců. Před touto skutečností je třeba pokorně smeknout. Měl jsem tu čest, že jsem mohl být několikrát za poslední rok a půl na Ukrajině a vedl jsem řadu jednání s ukrajinským ministrem školství a také s několika rektory tamních univerzit. Všichni bez výjimky oceňují naši podporu a zároveň na ni spoléhají i po konci války.

Jaké jste z těchto setkání měl dojmy? Jak vnímají naši pomoc?

Příjemně mě překvapila a skoro až šokovala skutečnost, že ukrajinské univerzity vesměs jedou v režimu business as usual, tedy že studenti dál studují a univerzity se snaží, pokud je to možné, nijak nevybočovat z normálního provozu. Je to pochopitelně někdy velmi těžké. Ukrajinské školy a nemluvím jen o univerzitách, jsou velmi vděčné za to, co pro ně Česká republika dělá. Ukrajina děkuje nejen za materiální či finanční pomoc, kterou ji poskytujeme, ale také za to, že vzděláváme jejich děti. České školství – od regionálního až po vysoké školy – se snaží integrovat ukrajinské děti a studenty do vzdělávacího systému. Není to i s ohledem na kulturní i jazykové rozdíly úplně snadné, ale daří se to.

Jak ještě můžeme na Ukrajině podpořit akademický svět?

Myslím, že další „hvězdná hodina“ našeho vzdělávacího systému přijde v okamžiku, kdy skončí válka. V tu chvíli by Česká republika, naše univerzity měly partnerským institucím na Ukrajině nabídnout veškerou možnou pomoc. Bude potřeba pomoci s obnovou infrastruktury a řadou dalších věcí. Důležité ale také bude nabídnout tamním univerzitám pomocnou ruku při jejich integraci do evropského vzdělávacího procesu, což je mimochodem jeden z důvodů, proč mi byl udělen čestný doktorát. Je potřeba vtáhnout je více do Evropy a do různých evropských projektů, prostě udělat z nich partnery. Musíme jim tak ukázat, že k nám patří. A tady vidím velkou příležitost pro univerzity z regionu střední Evropy, které mají kulturně, jazykově i mentálně blíž k Ukrajině než třeba francouzské nebo skandinávské školy. Otevírá se například obrovský prostor pro jasnou profilaci a posílení pozice naší univerzity v rámci aliance Aurora, protože jsme to my, kdo má – zcela logicky – na starosti východní partnerství.

Válka už ale trvá dlouho. Nehrozí, že se naše pomoc vyčerpá?

Pomoc může mít řadu různých forem. Kromě té finanční existují i jiné možnosti. Někdy je důležité i psychické povzbuzení. Proto mají velký význam cesty českých politiků a dalších zástupců různých institucí na Ukrajinu. Pro naše partnery je nesmírně důležité vědět, že na ně nezapomínáme, že jsme stále s nimi. Osobně jsem při svých návštěvách byl svědkem, jak zásadní je pro ně vědomí, že nejsou sami. Dodává jim to sílu, aby se dokázali se všemi problémy, které jim válka přináší, lépe vypořádat.

Ten příběh bohužel zatím nekončí, válka pokračuje.

Ano, avšak ten příběh, může mít vlastně dvojí vyznění. Jednak to negativní, které jste zmínila – válka stále pokračuje. Ale můžeme vnímat i možný pozitivní konec. Příběh nekončí, protože spolupráce, kterou jsme navázali, je mnohem hlubší, než kdy byla v minulosti a bude určitě dál pokračovat. Naše znalosti o zemi, o níž jsme se donedávna zajímali pouze okrajově, jsou dnes mnohem kvalitnější a hlubší. Navíc díky přílivu uprchlíků se ukrajinská kultura stává součástí té české, což nás může jenom obohatit. V tomto smyslu tedy začínáme psát novou, byť možná dlouhou, kapitolu příběhu, v níž se ukrajinský vzdělávací systém stane součástí systému Evropské unie a Ukrajina sama se ve střednědobém horizontu stane členem našeho společenství. Moc bych to přál Ukrajině a moc bych to přál i nám.

„Není to pouze moje ocenění, ale především celé naší univerzity,“ říká někdejší rektor UP a nynější náměstek ministra školství Jaroslav Miller o čestném doktorátu, který mu udělila kyjevská Národní pedagogická univerzita M. P. Drahomanova. Co znamená pomoc našich univerzit pro Ukrajinu? A jak vidí budoucnost vzájemné spolupráce?

O tom všem je řeč v rozhovoru s profesorem Jaroslavem Millerem.

Jak zásadní je pro vás právě tento čestný doktorát z kyjevské Drahomanovy univerzity?

Obecně jsem k podobným poctám spíše zdrženlivý. Jednak jsem si slávy užil ve svém životě již dosyta, ale především se domnívám, že pomáhat – pokud můžu – by mělo být automatickou a standardní součástí našich životů bez nároků na jakékoliv pocty. I z tohoto důvodu jsem v minulosti odmítl univerzitní medaili. Přesto má toto konkrétní ocenění pro mne značnou hodnotu, a to hned ze dvou důvodů. Ukrajina v posledních letech prožívá svou historicky těžkou hodinu, během níž podáváme této zemi a této konkrétní ukrajinské univerzitě pomocnou ruku. Jde sice o drobný střípek v mozaice celé české a evropské pomoci, ale něco pozitivního to říká o Univerzitě Palackého. Druhý důvod, proč si osobně velmi cením právě tohoto čestného doktorátu, se týká mé rodinné historie. Tři generace mých předků ze strany mého otce sloužily mezi lety 1870 a 1946 dnešní Ukrajině na historickém teritoriu Volyně. Takže mohu říci, že historickou afiliaci k této zemi má moje rodina ve své DNA. I z tohoto důvodu jsem u mne doma ubytoval ukrajinskou rodinu.

My sice hovoříme o minulosti, protože vy jste ten doktorát měl dostat už v roce 2020, kdy jste stál v čele UP. Tehdy z vaší iniciativy univerzita podpořila ukrajinské a také běloruské studenty, kteří uprchli ze své země. Předání ocenění ale zabránila pandemie covidu-19 a potom Rusko napadlo Ukrajinu. Podívejme se ale do přítomnosti. Válka stále pokračuje. Jak jsou z vašeho pohledu z ministerstva aktivní české univerzity v pomoci Ukrajině?

To, co dělá celé české školství, a netýká se to jen univerzit, ale i základních a středních škol, dalece přesahuje moje osobní očekávání i nejodvážnější představy ministerstva. Nemám na mysli pouze to, že například ministerstvo školství vypisovalo projekty na podporu integrace ukrajinských dětí, studentů a akademiků. Mluvím i o pomoci, která byla a je často spontánní. Řada českých univerzit navzdory nynější tíživé finanční situaci sama investovala do pomoci vlastní peníze a energii. Velice si toho vážím a vím, že děláme dobrou věc. Protože v současné době vystupuji také za MŠMT, rád sděluji, že i ministerstvo školství vysoce oceňuje pomoc celého sektoru.

Vy jste vysokoškolský pedagog a vědec. Jak tu situaci vnímáte i z pohledu této profese. Potkáváte se s kolegy či studenty, kteří odešli z Ukrajiny a dostali možnost pracovat nebo studovat u nás?

Pravidelně se potkávám jak s ukrajinskými studenty, tak i s běloruskými studenty a akademiky, kteří utekli ze své země. Útěk do cizí země a proces integrace jsou vždy zkouškou odolnosti. České univerzity i akademie věd samozřejmě nemají neomezené možnosti, přesto přijaly ke studiu či zaměstnaly stovky ukrajinských studentů a vědců. Před touto skutečností je třeba pokorně smeknout. Měl jsem tu čest, že jsem mohl být několikrát za poslední rok a půl na Ukrajině a vedl jsem řadu jednání s ukrajinským ministrem školství a také s několika rektory tamních univerzit. Všichni bez výjimky oceňují naši podporu a zároveň na ni spoléhají i po konci války.

Jaké jste z těchto setkání měl dojmy? Jak vnímají naši pomoc?

Příjemně mě překvapila a skoro až šokovala skutečnost, že ukrajinské univerzity vesměs jedou v režimu business as usual, tedy že studenti dál studují a univerzity se snaží, pokud je to možné, nijak nevybočovat z normálního provozu. Je to pochopitelně někdy velmi těžké. Ukrajinské školy a nemluvím jen o univerzitách, jsou velmi vděčné za to, co pro ně Česká republika dělá. Ukrajina děkuje nejen za materiální či finanční pomoc, kterou ji poskytujeme, ale také za to, že vzděláváme jejich děti. České školství – od regionálního až po vysoké školy – se snaží integrovat ukrajinské děti a studenty do vzdělávacího systému. Není to i s ohledem na kulturní i jazykové rozdíly úplně snadné, ale daří se to.

Jak ještě můžeme na Ukrajině podpořit akademický svět?

Myslím, že další „hvězdná hodina“ našeho vzdělávacího systému přijde v okamžiku, kdy skončí válka. V tu chvíli by Česká republika, naše univerzity měly partnerským institucím na Ukrajině nabídnout veškerou možnou pomoc. Bude potřeba pomoci s obnovou infrastruktury a řadou dalších věcí. Důležité ale také bude nabídnout tamním univerzitám pomocnou ruku při jejich integraci do evropského vzdělávacího procesu, což je mimochodem jeden z důvodů, proč mi byl udělen čestný doktorát. Je potřeba vtáhnout je více do Evropy a do různých evropských projektů, prostě udělat z nich partnery. Musíme jim tak ukázat, že k nám patří. A tady vidím velkou příležitost pro univerzity z regionu střední Evropy, které mají kulturně, jazykově i mentálně blíž k Ukrajině než třeba francouzské nebo skandinávské školy. Otevírá se například obrovský prostor pro jasnou profilaci a posílení pozice naší univerzity v rámci aliance Aurora, protože jsme to my, kdo má – zcela logicky – na starosti východní partnerství.

Válka už ale trvá dlouho. Nehrozí, že se naše pomoc vyčerpá?

Pomoc může mít řadu různých forem. Kromě té finanční existují i jiné možnosti. Někdy je důležité i psychické povzbuzení. Proto mají velký význam cesty českých politiků a dalších zástupců různých institucí na Ukrajinu. Pro naše partnery je nesmírně důležité vědět, že na ně nezapomínáme, že jsme stále s nimi. Osobně jsem při svých návštěvách byl svědkem, jak zásadní je pro ně vědomí, že nejsou sami. Dodává jim to sílu, aby se dokázali se všemi problémy, které jim válka přináší, lépe vypořádat.

Ten příběh bohužel zatím nekončí, válka pokračuje.

Ano, avšak ten příběh, může mít vlastně dvojí vyznění. Jednak to negativní, které jste zmínila – válka stále pokračuje. Ale můžeme vnímat i možný pozitivní konec. Příběh nekončí, protože spolupráce, kterou jsme navázali, je mnohem hlubší, než kdy byla v minulosti a bude určitě dál pokračovat. Naše znalosti o zemi, o níž jsme se donedávna zajímali pouze okrajově, jsou dnes mnohem kvalitnější a hlubší. Navíc díky přílivu uprchlíků se ukrajinská kultura stává součástí té české, což nás může jenom obohatit. V tomto smyslu tedy začínáme psát novou, byť možná dlouhou, kapitolu příběhu, v níž se ukrajinský vzdělávací systém stane součástí systému Evropské unie a Ukrajina sama se ve střednědobém horizontu stane členem našeho společenství. Moc bych to přál Ukrajině a moc bych to přál i nám.

Největší událost tuzemského univerzitního sportu se po dvou letech vrací do Olomouce. Univerzita Palackého během 21. ročníku Českých akademických her ve dnech 3.–7. září přivítá na sportovištích nejen ve městě kolem 1300 studentů českých vysokých a vyšších odborných škol, kteří poměří síly v sedmnácti sportech.

Středobodem her bude Sportovní hala Univerzity Palackého na Lazcích společně se sousední kolejí Evžena Rošického, kde budou sportovci ubytováni. V hale se odehraje turnaj ve volejbalu a ke svým zápasům tu nastoupí také šermíři, v loděnici za halou pak kanoisté. Bojovat o medaile se ale bude také třeba v bazénu Aplikačního centra BALUO v areálu pořádající Fakulty tělesné kultury UP, na atletickém stadionu TJ Lokomotiva, fotbalovém stadionu v Řepčíně, Čajkaréně nebo v tělocvičně Fakultní základní školy Olomouc, Tererovo náměstí. Mimo město se podívají orientační běžci, pro které je připravena krátká trať v okolí Velkého Újezdu.

„Věříme, že na sportovištích nebude nouze o zajímavé výkony, mezi přihlášenými sportovci je řada těch, kteří mají zkušenosti z evropských či světových mistrovství, také z olympijských her nebo nedávné univerziády v Chengdu, kde česká výprava získala 12 medailí,“ uvedl Pavel Háp, předseda organizačního výboru her a proděkan FTK UP pro rozvoj a vnější vztahy. Mezi přihlášenými je mimo jiné sprinterka Lada Vondrová, studující na Univerzitě Hradec Králové, která před několika dny splnila limit pro účast na olympijských hrách v Paříži.

Svá želízka v ohni má samozřejmě i Univerzita Palackého, jejíž reprezentanti budou obhajovat loňské celkové třetí místo v žebříčku škol. Tradičně silné zastoupení má UP v plaveckých disciplínách, mezi závodníky nechybí Gabriela Chudárková, která byla nejúspěšnější olomouckou reprezentantkou na loňských hrách, nebo Filip Látal, který vybojoval stříbrnou medaili na letošním mistrovství Evropy v plavání s ploutvemi a vloni bral páté místo na Světových hrách. Barvy UP bude hájit také například šermíř Jakub Jurka, účastník olympijských her v Tokiu, kanoistka Barbora Dimovová nebo lukostřelec Adam Li. Bez šance na úspěch UP není ani v kolektivních disciplínách.

Sportovní zápolení letošních Českých akademických her propukne již v neděli 3. září, kdy své soutěže odehrají judisté nebo stolní tenisté, poslední medaile a tituly Akademický mistr ČR / Akademická mistryně ČR pak budou uděleny ve čtvrtek 7. září večer.

Jedinou plánovanou nesportovní součástí programu her je jejich slavnostní zahájení, které se uskuteční v pondělí 4. září od 18 hodin v Uměleckém centru UP. Zástupci Univerzity Palackého a zúčastněných škol, České asociace univerzitního sportu (ČAUS) a další hosté se setkají v kapli Božího těla, kde budou nejen zahájeny hry letošní, ale zároveň i oznámen pořadatel jejich příštího ročníku. Následný raut mimo jiné zpestří vystoupením studentka FTK UP Barbora Matýsková, která se se svým tanečním partnerem věnuje latinskoamerickým tancům.

Program a další informace o hrách jsou k dispozici na webu www.ceskeakademickehry.cz, průběh lze sledovat i na Facebooku či Instagramu.

České akademické hry jsou největší pravidelnou událostí tuzemského univerzitního sportu, od roku 2002 je pořádá ČAUS společně s hostitelskými školami. Univerzita Palackého přivítá sportovce z vysokých a vyšších odborných škol již počtvrté, hry se v Olomouci konaly v letech 2005, 2015 a 2021.