Feed aggregator

Na sklonku května hostila Univerzita Palackého mezinárodní konferenci 6th International Conference of PhD Students of Nursing Study Programs. Během dvou dnů se setkali a své zkušenosti si předali studenti z České republiky, Slovenska, Maďarska, Polska a Itálie. Zúčastnili se také studenti z Keni, Tuniska, Etiopie, Iráku a Súdánu, kteří v současné době studují doktorský program v Maďarsku. Dvoudenní program zahrnoval vedle tří desítek prezentací i tematické workshopy a společenský program s komentovanou prohlídkou historického centra města.

Konference slouží jako platforma pro doktorandy, kde mohou prezentovat svůj výzkum, vyměňovat si nápady a podporovat mezinárodní spolupráci v oblasti ošetřovatelské vědy. V jejím pořádání se střídají univerzity z České republiky, Slovenska, Polska a Maďarska. Šestý ročník organizovala Fakulta zdravotnických věd Univerzity Palackého. Vzhledem k probíhající rekonstrukci fakultní budovy na třídě Svobody se konference konala v prostorách přírodovědecké fakulty. Konferenci zahájil děkan FZV UP Jiří Vévoda spolu s proděkankou pro vědu, výzkum, doktorské studium a kvalitu Helenou Kisvetrovou. Mezi pozvanými hosty byl také profesor Gianluca Catania z univerzity v italském Janově, který vedl workshop na téma vývoje, implementace a hodnocení komplexních intervencí ve zdravotnictví s konkrétním příkladem z paliativní péče.

Během dvoudenního programu se na pomyslném vědeckém pódiu vystřídaly tři desítky přednášejících, mezi nimi jedenáct doktorandů z Univerzity Palackého. „Účast na konferenci v Olomouci pro mě byla velkým přínosem zejména díky inspiraci, kterou jsem zde načerpala pro své další studium. Velmi si cením možnosti navázat kontakty s ostatními studenty doktorského studia, potkat své současné kolegy a přátele ze studia, sdílet zkušenosti a otevřeně konzultovat témata spojená nejen se samotným studiem, ale i s vlastním výzkumem či výzkumem ostatních. Obohacující bylo také setkání s odborníky z různých oblastí, které mi nabídlo nové pohledy nejen na mé téma. Výjimečným přínosem pak byly dva kvalitní workshopy, které byly prakticky zaměřené a přinesly mi nové poznatky," zhodnotila Zuzana Tomášková, studentka 2. ročníku doktorského studijního programu Ošetřovatelství na FZV UP.

Zástupci zahraničních univerzit, kteří se konference zúčastnili společně se svými studenty, velmi pozitivně hodnotili úroveň přednášek i organizační zajištění konference a krásné prostředí přírodovědecké fakulty. „Jsem velmi ráda, že konference měla takový úspěch a naši doktorandi prokázali prezentacemi svých výzkumů na tomto mezinárodním fóru kvalitu doktorského studia na fakultě zdravotnických věd," shrnula proděkanka Helena Kisvetrová.

Na sklonku května hostila Univerzita Palackého mezinárodní konferenci 6th International Conference of PhD Students of Nursing Study Programs. Během dvou dnů se setkali a své zkušenosti si předali studenti z České republiky, Slovenska, Maďarska, Polska a Itálie. Zúčastnili se také studenti z Keni, Tuniska, Etiopie, Iráku a Súdánu, kteří v současné době studují doktorský program v Maďarsku. Dvoudenní program zahrnoval vedle tří desítek prezentací i tematické workshopy a společenský program s komentovanou prohlídkou historického centra města.

Konference slouží jako platforma pro doktorandy, kde mohou prezentovat svůj výzkum, vyměňovat si nápady a podporovat mezinárodní spolupráci v oblasti ošetřovatelské vědy. V jejím pořádání se střídají univerzity z České republiky, Slovenska, Polska a Maďarska. Šestý ročník organizovala Fakulta zdravotnických věd Univerzity Palackého. Vzhledem k probíhající rekonstrukci fakultní budovy na třídě Svobody se konference konala v prostorách přírodovědecké fakulty. Konferenci zahájil děkan FZV UP Jiří Vévoda spolu s proděkankou pro vědu, výzkum, doktorské studium a kvalitu Helenou Kisvetrovou. Mezi pozvanými hosty byl také profesor Gianluca Catania z univerzity v italském Janově, který vedl workshop na téma vývoje, implementace a hodnocení komplexních intervencí ve zdravotnictví s konkrétním příkladem z paliativní péče.

Během dvoudenního programu se na pomyslném vědeckém pódiu vystřídaly tři desítky přednášejících, mezi nimi jedenáct doktorandů z Univerzity Palackého. „Účast na konferenci v Olomouci pro mě byla velkým přínosem zejména díky inspiraci, kterou jsem zde načerpala pro své další studium. Velmi si cením možnosti navázat kontakty s ostatními studenty doktorského studia, potkat své současné kolegy a přátele ze studia, sdílet zkušenosti a otevřeně konzultovat témata spojená nejen se samotným studiem, ale i s vlastním výzkumem či výzkumem ostatních. Obohacující bylo také setkání s odborníky z různých oblastí, které mi nabídlo nové pohledy nejen na mé téma. Výjimečným přínosem pak byly dva kvalitní workshopy, které byly prakticky zaměřené a přinesly mi nové poznatky," zhodnotila Zuzana Tomášková, studentka 2. ročníku doktorského studijního programu Ošetřovatelství na FZV UP.

Zástupci zahraničních univerzit, kteří se konference zúčastnili společně se svými studenty, velmi pozitivně hodnotili úroveň přednášek i organizační zajištění konference a krásné prostředí přírodovědecké fakulty. „Jsem velmi ráda, že konference měla takový úspěch a naši doktorandi prokázali prezentacemi svých výzkumů na tomto mezinárodním fóru kvalitu doktorského studia na fakultě zdravotnických věd," shrnula proděkanka Helena Kisvetrová.

He has always loved numbers and counting. He was so good at it that he voluntarily chose maths for his school leaving certificate subject. However, he did not become a professional “number-cruncher” but instead chose a career at first glance seemingly distant from the natural sciences: law. This year marks a quarter-century since his name and in fact his life have been attached to Palacký University. As a student, graduate, academic, vice-dean, and now... rector. As of May, jurist Michael Kohajda is the new rector of the second oldest university in the Czech Republic.

How would he like to reshape the school? What qualities should its graduates have, and how will the university stand up to these dynamic times? You’ll find out all this and more in our interview with Palacký University’s new rector.

Your professional academic career path in Olomouc has been quite direct. From student to teacher, to vice-dean, and now to the very top position.

I wasn’t only in Olomouc. I completed my doctoral studies in Prague at the Charles University Faculty of Law. In my opinion, that was where the best financial law was being taught, under the tutelage of Prof Bakeš. That I was able to get two degrees at two such hallowed and traditional universities is an experience I consider positive and beneficial. I actually deviate a bit from that frequent “inbreeding” – when someone gets their Master’s degree and doctorate at the same school and then stays there teaching and doing research, never leaving it for the rest of their professional life. I think it’s better to go to different institutions; it brings one more experiences and inspiration.

With that point of view, what would you like to bring into higher education in Olomouc, a university which has been around for some 450 years?

Traditional values are important to me, and universities have them. Respect for the heritage of the mantle I am assuming is one of the reasons why I decided to have the inauguration take place in the university Church of Our Lady of the Snows. I wanted to make it clear that we are continuing the work of our predecessors. Especially in today’s hectic geopolitical times, it is important to emphasise the existence of a stable institution with a four-hundred-and-fifty-year history which has maintained its same principles and ideals. The world around us is changing, but the university remains, and we should not forget our historical roots. They are part of the narrative which we at Palacký University are living and writing every day.

That’s the continuity you mentioned. But what is your conception for the future existence of Palacký University?

First, we must ensure that the university functions and continues further development. That may seem as obvious to some and that there’s nothing too complicated in that. But I perceive many risks: especially in the proper functioning of academic self-government. If we are not able or will not be able to effectively govern ourselves, then we are handing someone else the argument that there should be changes made.

This is a very hot political topic today, whether or not academic self-governance is proper. As an MP in Parliament, you must have certainly clocked the debates on this...

I often hear this when discussing the financing of universities. Universities are always asking for more money, arguing that they are underfunded. Of course it is legitimate to try to get more finances for development. But that is the view from inside the university. I feel it is also necessary to see how the outside world looks at us. And what they are looking at are our numbers and all the money that goes to us. Just to illustrate: as a year-on-year increase, the university received almost 10 million euros, and if you compare the roughly 1.25 million which we received in 2023 from contracted research, it is obvious that we are completely dependent on public funding. The money we earn is just a drop in the bucket of our total budget, which is in the tens of millions of euros. So then we should not be surprised that the authority who sends us the money wants us to budget it wisely and keep our house in order. There are relevant objections, and we have to show that we are capable of governing ourselves and that we are using the funds entrusted to us effectively.

We probably need to be much more aware of the reality in which we live. The Czech Republic is going to have to invest more into areas such as defence...

I have a realistic view on the economics of universities, it’s a topic I’ve done some serious thinking on. I’ve been a member of the parliamentary Budget Committee for four years, so let me mention that as a nation, we have a huge, systemic deficit, on the level of somewhere around 10 billion euros. Next year, spending will certainly increase in two key areas: defence and healthcare. Given that situation, I don’t think higher education can be a priority at present. And when someone sends us 10 million euros as a year-on-year increase, that is a very fine outcome. We are talking about money which we are not automatically entitled to.

Shouldn’t we be prepared in the event another year-on-year increase doesn’t happen, or even, as we have seen abroad, that our funding will be decreased?

I think our universities are not mentally prepared for that event. A few weeks back, I lectured at a university in Nebraska. Not a day goes by when their academic newsletter doesn’t have information from the president that the school will be losing ten million dollars here or twenty million there, and what the practical impacts will be. The situation can change here, too, and we will have to deal with it. We have to be prepared systematically, mentally, and search for alternatives. One of my goals for UP in my four-year term is to increase non-public funding sources, and if from public sources, then on the basis of contractual agreements, in a kind of civil law relationship.

Certainly not everyone in the ivory tower will be happy to hear we ought to also “raise” money.

Naturally, these opinions are not categorical. Some academics would consider it quite matter-of-fact, they already have established relationships outside the university, while others would say that such activities would take them away from their “pure” science. Okay, but that science is financed entirely by public funds. I would like the university to discuss this topic openly, because if we were to have a wider portfolio of funding sources, then we would be more resilient to outside influences.

In your opinion, do you think the mission of Palacký University should be transformed? Should we launch a technical faculty, for example?

I don’t agree with launching a new faculty in the next four years. I strongly believe we must first resolve the essential problems now facing us. The first is the relationship between CATRIN and the Faculty of Science. The second essential thing is the discomfort of students at one of our faculties. I’m talking about the Faculty of Health Sciences.

You mean that FHS does not have its own building, and that this has been a long-term problem?

Yes, we should go back and see what FHS was meant to be when it was established seventeen years ago. How many students should it have? Where should they be taught? I cannot fathom how one could found a new faculty and not think about how it would work in practice. The reality is that in some sections there are more students than seats. This is then the second problem we must resolve – to get this faculty working effectively. And unless if we have managed to resolve these two systemic issues, we are not in a situation within a four-year mandate to even think about founding a new, independent faculty. What we can do is give more support to the economic-managerial direction of studies which we already have, something also sought by the business sphere in both the Olomouc and the Moravian-Silesian regions.

So the first thing you want to do is get the essential things into working order?

I think that we ought to admit that some things are not working and then have a serious talk about how to fix them. The university should consider things more strategically – for example, big investments. It shouldn’t be business as usual that some areas are able to get a lot more money than others. This is a systemic problem. Only once we have determined our workloads, our classroom and laboratory capacities, etc., does it make sense to talk about new building construction. We lack such university-wide analyses. And once we do have them, we will know better how and where to expand.

Ideally, the university should be like a glass house: it should be clear to all what is going on inside, what the rules are, where it is going, and how and on what it spends the money entrusted to it.

With a touch of idealism, I would like agreements made on all of this. In my opinion, it’s about the mutual trust which should certainly prevail at the university, and which is necessary to renew, whether between various units or between employees. I would like to treat every faculty the same, to fairly devote equal time and space to each of them. It shouldn’t be the squeaky wheel getting the grease. For me, all faculties are equally important and significant.

You teach at the Faculty of Law. What do you like about working with students?

Teaching keeps me young. I’m always out there in front of young people and it’s thanks to them, actually, that I sometimes forget I’m advancing in years.

That’s Michael Kohajda the teacher. But how does Michael Kohajda the rector see students?

I would like the students to fully enjoy the university experience and for the university to give them enough space and opportunities to do so. In addition to interesting study programmes, we also have to offer them a good environment. For studies and for relaxation. For example, I really miss the old U-klub, where I went to many concerts and where students could also realise their own projects, etc. In recent years it has been partly turned into a storage area and no longer serves the student body. I’m not okay with that, although I know restoring it to its former glory won’t be easy. I also see a lack of athletic fields and study relaxation zones. I know that some will say: “We never had those, and we did just fine.” But the times and the standards have changed, and if we want the narrative which the students here live for five years to be not only theirs but also the university’s, we have to do something about it.

Working with alumni is built upon working with students. How do you see that?

I believe that we should strengthen our work with alumni so that they feel themselves to be part of the university community even after they finish school. I’m aware that much has already been done in this area, but it’s necessary that that work should be systematic. We ought to take advantage of modern tools. If we have an app for students which makes their studies easier, then it would be great if that tool wasn’t discarded after their studies are over. If we were able to shift it into “Alumni mode”, then it could be a means of keeping in touch with our alumni. It could offer them information according to their choices, for example from their faculties or fields of study, allowing us all to keep in mutual contact. This way that student university narrative I mentioned could keep being written as an alumni narrative. The university could profit by that, too. We would get so much necessary feedback in practice to find out how our alumni are doing in the job market, and we could even do alumni fundraising on a system-wide basis.

Perhaps we could take inspiration from the West, where universities have a good working relationship with donors, naming things after them. You have experienced that in the USA, haven’t you?

I saw a building named after a Supreme Court justice who died. His family wanted his legacy to live on, so they paid for the construction and the faculty named a new building wing after him. But universities there also know how to work with smaller donations. For example, renaming an auditorium after a company for a certain period of time. I think we are going to have that debate here as well. Do we need the money, or not? What can we offer, and where are the boundaries beyond which we do not want to go? Is it acceptable to name an auditorium after Michael Kohajda because he gives us a million a year for the privilege? I do think it is important for those who give us the money to know exactly where it is going. That they can decide if they want to support a specific faculty or a specific student. We don’t know how to do that at present.

That was Michael Kohajda the teacher and rector. What about Michael Kohajda the lawyer? You were good at maths, but you became a legal expert. Yet you have found a place where numbers and paragraphs meet. One of your areas of interest is cryptocurrency, something you even recently lectured on in the USA. What interests you about that?

It’s a new phenomenon, one which can even threaten a state’s sovereignty. Money and currency have always been an instrument of power for the sovereign – i.e. a ruler or the state. It’s not for nothing that we have laws to protect currencies. But once all money – in the ordinary meaning of the word – spills over into decentralised activities where the state has no control, then of course the state loses some of its power, and that has a direct impact on its economic policies. Let’s say for instance that you have a billion crowns in bitcoins. You do something for which you are legally liable to the tune of one million crowns. But you turn around and say you don’t have that kind of money, and the state does not know how to enforce the fine, which is a highly abnormal situation, because the state can take money from a normal bank account, even confiscate your house and sell it. The state does not know what to do about these new currencies, and then its power to enforce the law is quite limited. These are uncharted waters, and new legislation must be written, which interests me greatly.

You’re an academic, a lawyer, but you’ve always been engaged in the community, in local politics, and now even in parliament. What led you to take such an active role as a citizen?

It’s important. I was a town councillor for twelve years in Šumperk, and before that I was on various commissions. Taking an active part just seems natural to me. If someone has the opportunity and the abilities, they should do it. Not because of the money, but because you have the chance to make a difference in the place you live.

By the way, how do you relax? You’re a dog lover, aren’t you?

Yes, I like to go for walks with my Tibetan mastiff. He’s quite deliberate himself, so time permitting, we’ll go out together for several hours at a time. But I don’t take him to work, because he’s quite protective and wouldn’t let anyone get near me. I also go to animal shelters and rescue stations, bringing food donations. The animals there have often had quite tragic histories, so I try to help them a bit. Otherwise, I like to play squash, I go mountain biking, and I love downhill skiing. But actually, I don’t really have a great need for relaxation, I’m used to working hard. I’m lucky that in my work life, I can do what I like and what is fulfilling to me.

Michael Kohajda (b. 1981)

He completed his Master’s degree in Law and Legal Science at the UP Faculty of Law. He got his doctorate and habilitation in Financial Law from the Charles University Faculty of Law. He has been teaching at the UP Faculty of Law for almost twenty years. Since 2020 he has been a vice-dean, first for Doctoral Studies, Qualification Proceedings and Finances including investments, and later for External Relations and Investments.

His research and publication activities are concentrated on financial law, especially public budgets, taxation, banking, insurance, and capital markets. Since 2024, he has been the principal investigator of the Czech Science Foundation project Crypto Assets as a Threat to Sovereignty. He has had a number of research and teaching stays in Europe, the USA, and Australia. In addition to his work in academia, he also has a successful legal practice. In 2021 voters from the Olomouc Region chose him to be their representative in the Czech Parliament through preferential voting.

Vždycky ho bavila čísla a počítání. Matematika mu šla tak dobře, že si ji dobrovolně vybral i u maturity. Přesto se profesionálním „počtářem“ nestal a jako profesi si vybral obor na první pohled vzdálený od přírodních věd: právo. Letos je to dvacet pět let, kdy spojil své jméno a vlastně i život s Univerzitou Palackého. Jako student, absolvent, akademik, proděkan a… rektor. Právník Michael Kohajda je od května novým rektorem druhé nejstarší univerzity u nás.

Jakou podobu chce vtisknout škole? Jací by měli být její absolventi a jak univerzita obstojí v dynamické době? O tom všem v rozhovoru s novým rektorem Univerzity Palackého, který přineslo aktuální vydání magazínu Žurnál UP.

Vaše profesní akademická cesta v Olomouci je poměrně přímočará. Od studenta přes pedagoga, proděkana až po nejvyšší pozici.

Ta Olomouc není bez výjimky. Doktorské studium jsem totiž absolvoval v Praze na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Právě tam se podle mého názoru vyučovalo nejlepší finanční právo, jehož garantem byl pan profesor Bakeš. Považuji za pozitivní a přínosné, že jsem mohl projít dvěma velkými, kamennými a velmi tradičními univerzitami. Vlastně tak trošku nabourávám onen častý inbreeding. Tedy to, že někdo absolvuje na škole magisterské studium, pak doktorské, zůstane na stejném místě učit a bádat a během celého profesního života ji neopustí. Já si myslím, že je lepší instituce střídat, protože to člověku přináší víc zkušeností i inspirací.

Co z tohoto pohledu chcete přinést vysokému učení, které existuje 450 let?

Pro mě jsou důležité tradiční hodnoty, které v sobě univerzita nese. Respekt k odkazu, který přebírám, je i jedním z důvodů, proč jsem se rozhodl, aby se inaugurace konala v olomouckém chrámu Panny Marie Sněžné. Chci tak dát najevo, že jsme pokračovateli práce našich předchůdců. Zvlášť v dnešní geopoliticky hektické době je dobré zdůraznit, že existuje instituce se čtyřistapadesátiletou historií, která je stabilní a drží se stále stejných principů a ideálů. Svět kolem nás se mění, ale univerzita zůstává a my bychom na naše historické kořeny neměli zapomínat. Jsou součástí našich příběhů, které na Univerzitě Palackého kaž­dý den žijeme.

To je navazování na práci vašich předchůdců. Jaká je vaše představa další existence Univerzity Palackého?

Primárně musíme zajistit, aby univerzita fungovala a rozvíjela se i nadále. Možná se vám zdá, že to je samozřejmé a není na tom nic složitého. Ale já vnímám mnohá rizika, a to především ve správném fungování akademické samosprávy. Jestliže nejsme schopni nebo nebudeme schopni sami sobě efektivně vládnout, tak dáváme jiným do rukou argumenty, že by se to mělo změnit.

To je velké politické téma, zda je ono akademické rozhodování samo o sobě v dnešní době v pořádku. Jako poslanec jste podobné debaty určitě zaznamenal…

Často to slýchám v rámci diskuzí o financích pro vysoké školy, které vždy požadují více peněz s argumentem, že jsou podfinancované. To je samozřejmě legitimní, snažit se získat více financí na rozvoj. Ale je to pohled zevnitř vysokých škol. Myslím si, že je potřeba mít i druhý pohled a vidět, jak se na nás dívá vnější svět. A on se dívá právě přes čísla a peníze. Jen pro ilustraci – v rámci meziročního navýšení univerzita dostala navíc téměř 250 milionů korun, když vedle toho dáte zhruba 30 milionů, které jsme sami získali v roce 2023 ze smluvního výzkumu, je zřejmé, že jsme naprosto závislí na veřejných prostředcích. Že námi získané peníze jsou v miliardovém rozpočtu univerzity kapkou v moři. Pak se nemůžeme divit, že ten, kdo nám peníze posílá, chce, ať s nimi dobře hospodaříme a sami řešíme své problémy. Jsou to relevantní připomínky a my musíme ukázat, že jsme schopni se sami o sebe dobře postarat a svěřené prostředky efektivně využívat.

Asi si musíme mnohem více uvědomovat realitu, v níž žijeme. Česká republika bude muset mj. víc investovat do své obrany…

Já ten reálný pohled na ekonomiku vysokého školství myslím zcela vážně. Jsem čtyři roky členem sněmovního rozpočtového výboru a dovolím si připomenout, že jako stát máme obrovský systémový deficit na úrovni někde okolo 250 miliard korun. Příští rok určitě porostou výdaje ve dvou zásadních oblastech: v obraně a ve zdravotnictví. V tomto kontextu mám za to, že vysoké školství prioritou prostě v současné situaci být nemůže. A jestliže nám tedy někdo pošle meziročně o čtvrt miliardy více peněz, tak je to velmi dobrý výsledek. Jsou to peníze, na které nemáme automatický nárok.

Nemáme být tedy spíše připraveni na to, že další meziroční navýšení už nebude, anebo dokonce, jak vidíme v zahraničí, se nám příspěvek meziročně i sníží?

Myslím, že na něco takového tuzemské vysoké školy vůbec nejsou mentálně nastavené. Před pár týdny jsem vyučoval na jedné univerzitě v Nebrasce. Nebylo dne, aby v newsletteru pro vyučující nebyla informace rektora, že škola přišla tu o deset, tam o dvacet milionů dolarů a jaký to má praktický dopad. I u nás se situace může změnit a my se s ní budeme muset vypořádat. Být připraveni systémově i mentálně a hledat alternativy. Jeden z mých cílů je, abychom v rámci čtyřletého rektorského období podstatně navýšili prostředky, které přicházejí z neveřejných zdrojů, popřípadě sice z veřejných zdrojů, ale na základě smluvních ujednání, to znamená z nějakého soukromoprávního vztahu.

Určitě to ne každý na akademické půdě uslyší rád, že bychom měli i „vydělávat“.

Jistě, ty názory nejsou jednoznačné. Část akademiků to považuje za docela přirozené, mají už tak nastavené vztahy, jiní říkají, že by je podobné aktivity odvedly od jejich „čisté“ vědy. Dobře, ale ta věda je financována zcela z veřejných prostředků. Chtěl bych na univerzitě toto téma otevřeně komunikovat, protože pokud budeme mít portfolio zdrojů financování širší, budeme lépe odolávat vnějším vlivům.

Mělo by se podle vás změnit zaměření Univerzity Palackého? Vzniknout například technická fakulta?

S myšlenkou zřizování nové fakulty v následujících čtyřech letech nijak nesouzním. Myslím, že musíme nejprve vyřešit zásadní problémy, které máme. První je vztah mezi vysokoškolským ústavem Catrin a přírodovědeckou fakultou. Druhou zásadní věcí je, řekněme, nejmenší komfort studentů jedné z našich fakult. Mám na mysli fakultu zdravotnických věd.

Myslíte tím, že fakulta nemá vlastní objekt a je to dlouhodobý problém?

Ano, asi bychom se měli podívat do minulosti a zjistit, s jakými představami se před sedmnácti lety tato fakulta zřizovala. Kolik měla mít studentů, kde se měli učit? Je pro mě naprosto nepochopitelné založit fakultu a nedomyslet, jak bude prakticky fungovat. Realita je, že ve skupinách je víc studentů než míst v učebně. To je ten druhý problém, který musíme řešit – najít efektivní fungování této fakulty. A pokud nemáme zvládnuté tyto dvě systémové záležitosti, nejsme v situaci, kdybychom v horizontu čtyřletého mandátu měli pomýšlet na založení nové samostatné fakulty. Můžeme více podporovat ekonomicko-manažerský směr studia, který už tady máme a který je žádán i podnikatelským prostředím našeho i moravskoslezského regionu.

Chcete tedy dát nejprve do pořádku zásadní věci pro fungování školy?

Myslím si, že bychom si měli přiznat, že některé věci tady nefungují, a říci, jak to spravit. Univerzita by měla mnohem víc strategicky uvažovat, například i v oblasti velkých investic. Nemělo by platit, že si někdo dokáže „vyběhat“ víc peněz než jiný. To je věc systému. Jedině pokud zjistíme, jak jsme vytížení, máme využité učebny, laboratoře atd., má smysl se bavit o tom, jestli potřebujeme stavět další objekty. Podobné analýzy napříč celou univerzitou nám chybí. Až je budeme mít, budeme lépe vědět, jak a kudy se rozvíjet.

Ideálně by měla být univerzita jakýmsi skleněným domem: mělo by být jasné, co se v ní děje, jaká má pravidla, kudy vede její směřování i jak a za co utrácí svěřené peníze.

S mírným idealismem bych si přál, aby se k tomu všemu došlo dohodou. Je to i o vzájemné důvěře, která by podle mě určitě měla na univerzitě panovat a kterou je potřeba obnovit, ať už mezi různými součástmi, tak i mezi zaměstnanci. Chci přistupovat ke kaž­dé fakultě stejně, věnovat jim férově stejný čas a prostor. Nejde o to, aby si někdo něco ukřičel a jiný, který není tak hlasitý, zůstal stát stranou. Pro mě jsou všechny fakulty stejně důležité a významné.

Vyučujete na právnické fakultě. Co vás na práci se studenty baví?

Tím, že učím, vlastně nestárnu. Pořád mám před sebou mladé lidi a vlastně tak díky nim trošku zapomínám, že já se přece jen věkově posouvám.

To je Michael Kohajda pedagog. Ale jak vnímá studenty Michael Kohajda rektor?

Chtěl bych, aby studenti žili univerzitou a ona jim k tomu dala dostatečné možnosti a prostory. Musíme nabídnout vedle zajímavých studijních oborů i dobré zázemí. Ke studiu i pro volný čas. Docela mi například schází někdejší U-klub, kam jsem jako student chodil na koncerty a kde se studenti mohli realizovat. V posledních letech se částečně proměnil ve sklad a přestal studentům sloužit. S tím se nechci smířit, i když vím, že obnova nebude snadná. Vidím i nedostatek sportovišť a studijně odpočinkových míst. Já vím, že někdo namítne: „Za nás to nebylo a taky jsme studovali.“ Jenže doba i standardy se změnily, a pokud chceme, aby příběh, který tady studenti pět let žijí, byl nejen jejich, ale i univerzity, musíme pro to něco udělat.

Na studenty navazuje práce s absolventy. Tu vnímáte jak?

Domnívám se, že bychom měli posílit práci s absolventy tak, aby se cítili součástí univerzitní komunity i po skončení školy. Vím, že se v této oblasti dost udělalo, ale je potřeba, aby ta práce byla systematická. Více bychom měli využívat moderní nástroje. Pokud teď máme pro studenty speciální aplikaci, která jim zjednodušuje studium, bylo by dobré, aby tento nástroj nezmizel s koncem studia. Abychom ho dokázali přepnout do absolventského módu a jeho prostřednictvím být s našimi absolventy v kontaktu. Nabízet jim informace podle jejich výběru, například z jejich fakulty či oboru, umožnit jim i vzájemný kontakt. Tak by ten svůj studentský univerzitní příběh, o kterém jsem mluvil, mohli žít dál jako příběh absolventský. Profitovala by na tom i univerzita. Získávali bychom tolik potřebnou zpětnou vazbu z praxe, zjistili, jaká je uplatnitelnost našich absolventů, mohli i systémově pracovat s absolventským fundraisingem.

Možná se můžeme inspirovat na západ od nás, kdy univerzity dobře pracují s mecenáši, využívají jejich jméno. Vy máte takovou zkušenost z USA, že?

Viděl jsem například budovy pojmenované po soudci nejvyššího soudu, který zemřel a jehož rodina si přála, aby jeho odkaz dále žil. A tak zaplatila stavbu a fakulta vybudované křídlo pojmenovala po onom mecenáši. Pracuje se tam ale i s menšími dary. Na nějakou dobu může firma pojmenovat například aulu. Myslím, že i tato debata nás čeká. Potřebujeme ty peníze, nebo ne? Co můžeme nabídnout a kde jsou hranice, za které už nechceme jít? Zda je například akceptovatelné, aby se aula jmenovala po Michaelu Kohajdovi, protože on dá milion ročně za takové pojmenování. Za důležité považuji, aby ti, kdo nám věnují peníze, věděli, na co konkrétního půjdou. Aby si mohli rozhodnout, že například chtějí podpořit konkrétní fakultu nebo konkrétního studenta. To zatím neumíme.

To byl Michael Kohajda jako pedagog i rektor. Teď coby advokát. Šla vám matematika, stal jste se ovšem právníkem. Zdá se ale, že jste spojení mezi čísly a paragrafy našel. Jednou z oblastí vašeho zájmu jsou kryptoaktiva, o kterých jste nedávno přednášel i v USA. Proč vás zajímají?

Je to nový fenomén, který může ohrozit i státní suverenitu. Měna a peníze vždycky byly mocenským nástrojem suveréna, tedy panovníka nebo státu. Ne nadarmo proto máme zákony, které měnu chrání. Ale jakmile by se všechny peníze – v obecném slova smyslu – překlopily do decentralizovaných aktiv, na které stát nedosáhne, tak samozřejmě ztrácí část své moci a má to přímý dopad na jeho hospodářskou politiku. Představte si, že máte například miliardu majetku v bitcoinech. Něco způsobíte a odsoudí vás k náhradě jednoho milionu korun. Vy ale můžete říct, že takové peníze nemáte, a stát to neumí vymoci, což je velmi nestandardní, protože z běžného bankovního účtu vám to mohou strhnout, dům zabavit a prodat. U těchto nových aktiv to ale stát neumí, jeho moc vynutit si právo je velmi omezená. Je to nová problematika, s níž musí pracovat i legislativa, a mě to téma velmi zajímá.

Jste akademik, advokát, ale vždy jste se angažoval i v nějaké komunitě, v politice místní i té velké ve sněmovně. Co vás vede k tak aktivnímu občanskému přístupu?

Považuju to za důležité. V Šumperku jsem dvanáctým rokem zastupitelem, předtím jsem byl v různých komisích. Angažovat se mi připadalo vždy naprosto přirozené. Pokud člověk má možnost a schopnosti, tak by to měl dělat. Ne kvůli penězům, ale protože máte možnost ovlivnit vaše okolí, místo, kde žijete.

Mimochodem, jak relaxujete, vy jste pejskař, že?

Ano, mám tibetskou dogu, se kterou chodím na procházky. On je takový hodně rozvážný, takže když je čas, procházíme se spolu i pár hodin. Do práce si ho brát určitě nebudu, protože je velmi ochranářský a asi by se ke mně nikdo nemohl přiblížit. Jezdím hodně i do psích útulků a záchranných stanic a vozím tam krmení. Jsou to často velmi smutné zvířecí osudy, tak se snažím trošku pomoct. Jinak rád hraju squash, jezdím na horském kole a rád lyžuju. Ale popravdě na relax mnoho nepotřebuju, jsem zvyklý hodně pracovat. Mám totiž štěstí, že se i v pracovním životě věnuji tomu, co mě baví a naplňuje.

Michael Kohajda (* 1981)

Na Právnické fakultě UP absolvoval magisterský obor Právo a právní věda. Doktorský titul získal a habilitační řízení v oboru finančního práva úspěšně ukončil na Právnické fakultě UK. Na PF UP působí jako akademik téměř dvacet let. Od roku 2020 zastával funkci proděkana – nejprve pro oblast doktorského studia, kvalifikačních řízení a financí včetně investic, později pro oblast vnějších vztahů a investic.

Jeho výzkumné a publikační aktivity se soustředí na finanční právo, zejména na veřejné rozpočty, daně, bankovnictví, pojišťovnictví a kapitálové trhy. Od roku 2024 je hlavním řešitelem projektu GA ČR Kryptoaktiva jako hrozba pro státní suverenitu. V rámci mezinárodní spolupráce absolvoval řadu zahraničních výzkumných a výukových pobytů v Evropě, USA i Austrálii. Kromě akademické činnosti se úspěšně věnuje právní praxi. V roce 2021 získal díky preferenčním hlasům mandát poslance Parlamentu ČR za Olomoucký kraj.

Vždycky ho bavila čísla a počítání. Matematika mu šla tak dobře, že si ji dobrovolně vybral i u maturity. Přesto se profesionálním „počtářem“ nestal a jako profesi si vybral obor na první pohled vzdálený od přírodních věd: právo. Letos je to dvacet pět let, kdy spojil své jméno a vlastně i život s Univerzitou Palackého. Jako student, absolvent, akademik, proděkan a… rektor. Právník Michael Kohajda je od května novým rektorem druhé nejstarší univerzity u nás.

Jakou podobu chce vtisknout škole? Jací by měli být její absolventi a jak univerzita obstojí v dynamické době? O tom všem v rozhovoru s novým rektorem Univerzity Palackého, který přineslo aktuální vydání magazínu Žurnál UP.

Vaše profesní akademická cesta v Olomouci je poměrně přímočará. Od studenta přes pedagoga, proděkana až po nejvyšší pozici.

Ta Olomouc není bez výjimky. Doktorské studium jsem totiž absolvoval v Praze na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Právě tam se podle mého názoru vyučovalo nejlepší finanční právo, jehož garantem byl pan profesor Bakeš. Považuji za pozitivní a přínosné, že jsem mohl projít dvěma velkými, kamennými a velmi tradičními univerzitami. Vlastně tak trošku nabourávám onen častý inbreeding. Tedy to, že někdo absolvuje na škole magisterské studium, pak doktorské, zůstane na stejném místě učit a bádat a během celého profesního života ji neopustí. Já si myslím, že je lepší instituce střídat, protože to člověku přináší víc zkušeností i inspirací.

Co z tohoto pohledu chcete přinést vysokému učení, které existuje 450 let?

Pro mě jsou důležité tradiční hodnoty, které v sobě univerzita nese. Respekt k odkazu, který přebírám, je i jedním z důvodů, proč jsem se rozhodl, aby se inaugurace konala v olomouckém chrámu Panny Marie Sněžné. Chci tak dát najevo, že jsme pokračovateli práce našich předchůdců. Zvlášť v dnešní geopoliticky hektické době je dobré zdůraznit, že existuje instituce se čtyřistapadesátiletou historií, která je stabilní a drží se stále stejných principů a ideálů. Svět kolem nás se mění, ale univerzita zůstává a my bychom na naše historické kořeny neměli zapomínat. Jsou součástí našich příběhů, které na Univerzitě Palackého kaž­dý den žijeme.

To je navazování na práci vašich předchůdců. Jaká je vaše představa další existence Univerzity Palackého?

Primárně musíme zajistit, aby univerzita fungovala a rozvíjela se i nadále. Možná se vám zdá, že to je samozřejmé a není na tom nic složitého. Ale já vnímám mnohá rizika, a to především ve správném fungování akademické samosprávy. Jestliže nejsme schopni nebo nebudeme schopni sami sobě efektivně vládnout, tak dáváme jiným do rukou argumenty, že by se to mělo změnit.

To je velké politické téma, zda je ono akademické rozhodování samo o sobě v dnešní době v pořádku. Jako poslanec jste podobné debaty určitě zaznamenal…

Často to slýchám v rámci diskuzí o financích pro vysoké školy, které vždy požadují více peněz s argumentem, že jsou podfinancované. To je samozřejmě legitimní, snažit se získat více financí na rozvoj. Ale je to pohled zevnitř vysokých škol. Myslím si, že je potřeba mít i druhý pohled a vidět, jak se na nás dívá vnější svět. A on se dívá právě přes čísla a peníze. Jen pro ilustraci – v rámci meziročního navýšení univerzita dostala navíc téměř 250 milionů korun, když vedle toho dáte zhruba 30 milionů, které jsme sami získali v roce 2023 ze smluvního výzkumu, je zřejmé, že jsme naprosto závislí na veřejných prostředcích. Že námi získané peníze jsou v miliardovém rozpočtu univerzity kapkou v moři. Pak se nemůžeme divit, že ten, kdo nám peníze posílá, chce, ať s nimi dobře hospodaříme a sami řešíme své problémy. Jsou to relevantní připomínky a my musíme ukázat, že jsme schopni se sami o sebe dobře postarat a svěřené prostředky efektivně využívat.

Asi si musíme mnohem více uvědomovat realitu, v níž žijeme. Česká republika bude muset mj. víc investovat do své obrany…

Já ten reálný pohled na ekonomiku vysokého školství myslím zcela vážně. Jsem čtyři roky členem sněmovního rozpočtového výboru a dovolím si připomenout, že jako stát máme obrovský systémový deficit na úrovni někde okolo 250 miliard korun. Příští rok určitě porostou výdaje ve dvou zásadních oblastech: v obraně a ve zdravotnictví. V tomto kontextu mám za to, že vysoké školství prioritou prostě v současné situaci být nemůže. A jestliže nám tedy někdo pošle meziročně o čtvrt miliardy více peněz, tak je to velmi dobrý výsledek. Jsou to peníze, na které nemáme automatický nárok.

Nemáme být tedy spíše připraveni na to, že další meziroční navýšení už nebude, anebo dokonce, jak vidíme v zahraničí, se nám příspěvek meziročně i sníží?

Myslím, že na něco takového tuzemské vysoké školy vůbec nejsou mentálně nastavené. Před pár týdny jsem vyučoval na jedné univerzitě v Nebrasce. Nebylo dne, aby v newsletteru pro vyučující nebyla informace rektora, že škola přišla tu o deset, tam o dvacet milionů dolarů a jaký to má praktický dopad. I u nás se situace může změnit a my se s ní budeme muset vypořádat. Být připraveni systémově i mentálně a hledat alternativy. Jeden z mých cílů je, abychom v rámci čtyřletého rektorského období podstatně navýšili prostředky, které přicházejí z neveřejných zdrojů, popřípadě sice z veřejných zdrojů, ale na základě smluvních ujednání, to znamená z nějakého soukromoprávního vztahu.

Určitě to ne každý na akademické půdě uslyší rád, že bychom měli i „vydělávat“.

Jistě, ty názory nejsou jednoznačné. Část akademiků to považuje za docela přirozené, mají už tak nastavené vztahy, jiní říkají, že by je podobné aktivity odvedly od jejich „čisté“ vědy. Dobře, ale ta věda je financována zcela z veřejných prostředků. Chtěl bych na univerzitě toto téma otevřeně komunikovat, protože pokud budeme mít portfolio zdrojů financování širší, budeme lépe odolávat vnějším vlivům.

Mělo by se podle vás změnit zaměření Univerzity Palackého? Vzniknout například technická fakulta?

S myšlenkou zřizování nové fakulty v následujících čtyřech letech nijak nesouzním. Myslím, že musíme nejprve vyřešit zásadní problémy, které máme. První je vztah mezi vysokoškolským ústavem Catrin a přírodovědeckou fakultou. Druhou zásadní věcí je, řekněme, nejmenší komfort studentů jedné z našich fakult. Mám na mysli fakultu zdravotnických věd.

Myslíte tím, že fakulta nemá vlastní objekt a je to dlouhodobý problém?

Ano, asi bychom se měli podívat do minulosti a zjistit, s jakými představami se před sedmnácti lety tato fakulta zřizovala. Kolik měla mít studentů, kde se měli učit? Je pro mě naprosto nepochopitelné založit fakultu a nedomyslet, jak bude prakticky fungovat. Realita je, že ve skupinách je víc studentů než míst v učebně. To je ten druhý problém, který musíme řešit – najít efektivní fungování této fakulty. A pokud nemáme zvládnuté tyto dvě systémové záležitosti, nejsme v situaci, kdybychom v horizontu čtyřletého mandátu měli pomýšlet na založení nové samostatné fakulty. Můžeme více podporovat ekonomicko-manažerský směr studia, který už tady máme a který je žádán i podnikatelským prostředím našeho i moravskoslezského regionu.

Chcete tedy dát nejprve do pořádku zásadní věci pro fungování školy?

Myslím si, že bychom si měli přiznat, že některé věci tady nefungují, a říci, jak to spravit. Univerzita by měla mnohem víc strategicky uvažovat, například i v oblasti velkých investic. Nemělo by platit, že si někdo dokáže „vyběhat“ víc peněz než jiný. To je věc systému. Jedině pokud zjistíme, jak jsme vytížení, máme využité učebny, laboratoře atd., má smysl se bavit o tom, jestli potřebujeme stavět další objekty. Podobné analýzy napříč celou univerzitou nám chybí. Až je budeme mít, budeme lépe vědět, jak a kudy se rozvíjet.

Ideálně by měla být univerzita jakýmsi skleněným domem: mělo by být jasné, co se v ní děje, jaká má pravidla, kudy vede její směřování i jak a za co utrácí svěřené peníze.

S mírným idealismem bych si přál, aby se k tomu všemu došlo dohodou. Je to i o vzájemné důvěře, která by podle mě určitě měla na univerzitě panovat a kterou je potřeba obnovit, ať už mezi různými součástmi, tak i mezi zaměstnanci. Chci přistupovat ke kaž­dé fakultě stejně, věnovat jim férově stejný čas a prostor. Nejde o to, aby si někdo něco ukřičel a jiný, který není tak hlasitý, zůstal stát stranou. Pro mě jsou všechny fakulty stejně důležité a významné.

Vyučujete na právnické fakultě. Co vás na práci se studenty baví?

Tím, že učím, vlastně nestárnu. Pořád mám před sebou mladé lidi a vlastně tak díky nim trošku zapomínám, že já se přece jen věkově posouvám.

To je Michael Kohajda pedagog. Ale jak vnímá studenty Michael Kohajda rektor?

Chtěl bych, aby studenti žili univerzitou a ona jim k tomu dala dostatečné možnosti a prostory. Musíme nabídnout vedle zajímavých studijních oborů i dobré zázemí. Ke studiu i pro volný čas. Docela mi například schází někdejší U-klub, kam jsem jako student chodil na koncerty a kde se studenti mohli realizovat. V posledních letech se částečně proměnil ve sklad a přestal studentům sloužit. S tím se nechci smířit, i když vím, že obnova nebude snadná. Vidím i nedostatek sportovišť a studijně odpočinkových míst. Já vím, že někdo namítne: „Za nás to nebylo a taky jsme studovali.“ Jenže doba i standardy se změnily, a pokud chceme, aby příběh, který tady studenti pět let žijí, byl nejen jejich, ale i univerzity, musíme pro to něco udělat.

Na studenty navazuje práce s absolventy. Tu vnímáte jak?

Domnívám se, že bychom měli posílit práci s absolventy tak, aby se cítili součástí univerzitní komunity i po skončení školy. Vím, že se v této oblasti dost udělalo, ale je potřeba, aby ta práce byla systematická. Více bychom měli využívat moderní nástroje. Pokud teď máme pro studenty speciální aplikaci, která jim zjednodušuje studium, bylo by dobré, aby tento nástroj nezmizel s koncem studia. Abychom ho dokázali přepnout do absolventského módu a jeho prostřednictvím být s našimi absolventy v kontaktu. Nabízet jim informace podle jejich výběru, například z jejich fakulty či oboru, umožnit jim i vzájemný kontakt. Tak by ten svůj studentský univerzitní příběh, o kterém jsem mluvil, mohli žít dál jako příběh absolventský. Profitovala by na tom i univerzita. Získávali bychom tolik potřebnou zpětnou vazbu z praxe, zjistili, jaká je uplatnitelnost našich absolventů, mohli i systémově pracovat s absolventským fundraisingem.

Možná se můžeme inspirovat na západ od nás, kdy univerzity dobře pracují s mecenáši, využívají jejich jméno. Vy máte takovou zkušenost z USA, že?

Viděl jsem například budovy pojmenované po soudci nejvyššího soudu, který zemřel a jehož rodina si přála, aby jeho odkaz dále žil. A tak zaplatila stavbu a fakulta vybudované křídlo pojmenovala po onom mecenáši. Pracuje se tam ale i s menšími dary. Na nějakou dobu může firma pojmenovat například aulu. Myslím, že i tato debata nás čeká. Potřebujeme ty peníze, nebo ne? Co můžeme nabídnout a kde jsou hranice, za které už nechceme jít? Zda je například akceptovatelné, aby se aula jmenovala po Michaelu Kohajdovi, protože on dá milion ročně za takové pojmenování. Za důležité považuji, aby ti, kdo nám věnují peníze, věděli, na co konkrétního půjdou. Aby si mohli rozhodnout, že například chtějí podpořit konkrétní fakultu nebo konkrétního studenta. To zatím neumíme.

To byl Michael Kohajda jako pedagog i rektor. Teď coby advokát. Šla vám matematika, stal jste se ovšem právníkem. Zdá se ale, že jste spojení mezi čísly a paragrafy našel. Jednou z oblastí vašeho zájmu jsou kryptoaktiva, o kterých jste nedávno přednášel i v USA. Proč vás zajímají?

Je to nový fenomén, který může ohrozit i státní suverenitu. Měna a peníze vždycky byly mocenským nástrojem suveréna, tedy panovníka nebo státu. Ne nadarmo proto máme zákony, které měnu chrání. Ale jakmile by se všechny peníze – v obecném slova smyslu – překlopily do decentralizovaných aktiv, na které stát nedosáhne, tak samozřejmě ztrácí část své moci a má to přímý dopad na jeho hospodářskou politiku. Představte si, že máte například miliardu majetku v bitcoinech. Něco způsobíte a odsoudí vás k náhradě jednoho milionu korun. Vy ale můžete říct, že takové peníze nemáte, a stát to neumí vymoci, což je velmi nestandardní, protože z běžného bankovního účtu vám to mohou strhnout, dům zabavit a prodat. U těchto nových aktiv to ale stát neumí, jeho moc vynutit si právo je velmi omezená. Je to nová problematika, s níž musí pracovat i legislativa, a mě to téma velmi zajímá.

Jste akademik, advokát, ale vždy jste se angažoval i v nějaké komunitě, v politice místní i té velké ve sněmovně. Co vás vede k tak aktivnímu občanskému přístupu?

Považuju to za důležité. V Šumperku jsem dvanáctým rokem zastupitelem, předtím jsem byl v různých komisích. Angažovat se mi připadalo vždy naprosto přirozené. Pokud člověk má možnost a schopnosti, tak by to měl dělat. Ne kvůli penězům, ale protože máte možnost ovlivnit vaše okolí, místo, kde žijete.

Mimochodem, jak relaxujete, vy jste pejskař, že?

Ano, mám tibetskou dogu, se kterou chodím na procházky. On je takový hodně rozvážný, takže když je čas, procházíme se spolu i pár hodin. Do práce si ho brát určitě nebudu, protože je velmi ochranářský a asi by se ke mně nikdo nemohl přiblížit. Jezdím hodně i do psích útulků a záchranných stanic a vozím tam krmení. Jsou to často velmi smutné zvířecí osudy, tak se snažím trošku pomoct. Jinak rád hraju squash, jezdím na horském kole a rád lyžuju. Ale popravdě na relax mnoho nepotřebuju, jsem zvyklý hodně pracovat. Mám totiž štěstí, že se i v pracovním životě věnuji tomu, co mě baví a naplňuje.

Michael Kohajda (* 1981)

Na Právnické fakultě UP absolvoval magisterský obor Právo a právní věda. Doktorský titul získal a habilitační řízení v oboru finančního práva úspěšně ukončil na Právnické fakultě UK. Na PF UP působí jako akademik téměř dvacet let. Od roku 2020 zastával funkci proděkana – nejprve pro oblast doktorského studia, kvalifikačních řízení a financí včetně investic, později pro oblast vnějších vztahů a investic.

Jeho výzkumné a publikační aktivity se soustředí na finanční právo, zejména na veřejné rozpočty, daně, bankovnictví, pojišťovnictví a kapitálové trhy. Od roku 2024 je hlavním řešitelem projektu GA ČR Kryptoaktiva jako hrozba pro státní suverenitu. V rámci mezinárodní spolupráce absolvoval řadu zahraničních výzkumných a výukových pobytů v Evropě, USA i Austrálii. Kromě akademické činnosti se úspěšně věnuje právní praxi. V roce 2021 získal díky preferenčním hlasům mandát poslance Parlamentu ČR za Olomoucký kraj.

Přednostka Oční kliniky Lékařské fakulty UP a Fakultní nemocnice Olomouc Klára Marešová a šermíř a olympijský medailista Jakub Jurka, který studuje na Fakultě tělesné kultury UP, obdrželi Cenu města Olomouce, kterou radnice uděluje jako výraz ocenění významné činnosti či díla osobnostem s městem spojeným.

Klára Marešová, kterou časopis Forbes již dvakrát zařadil do přehledu 50 nejlepších lékařů Česka, se stala laureátkou Ceny města v oblasti věda a výzkum. Při přebírání ceny během slavnostního večera v Arcibiskupském paláci přiznala, že je to krásný pocit a že nejkrásnější pro ni je, že je v sále s celou rodinou. „Ale je to tady trochu nezdravé, ta světla svítí příliš do očí,“ pobavila přítomné.

Olomoucká oftalmoložka s brněnskými kořeny se specializuje na chirurgii šedého a zeleného zákalu, plastické operace, glaukom a ultrazvuk. Medicínu vystudovala na Lékařské fakultě UP, promovala v roce 1990. Na Oční klinice LF UP a FNOL působí od roku 1998, byla její primářkou a od roku 2019 kliniku vede jako přednostka. Je autorkou 19 odborných publikací a více než dvou stovek přednášek, je také předsedkyní České oftalmologické společnosti. K očnímu lékařství ji prý přivedlo poutavé vyprávění dědečka, profesora oftalmologie a rektora Masarykovy univerzity Jana Vanýska.

Cenu města v oblasti sportu pak obdržel šermíř Jakub Jurka, který svým mimořádným výkonem zajistil pro český tým bronzovou medaili na letních olympijských hrách v Paříži. Na tento úspěch by chtěl kordista Šermu Dukla Olomouc navázat za tři roky v Los Angeles a následně se zúčastnit ještě dalších dvou olympiád. V nedávné době již převzal ocenění pro Sportovce roku Olomoucka i Olomouckého kraje a také Cenu rektora UP. Portrét Jakuba Jurky jste si mohli přečíst v podzimním čísle magazínu Žurnál.

Kromě Kláry Marešové a Jakuba Jurky Cenu města obdržel také galerista Miroslav Schubert, kapela The Bluesmen a in memoriam urbanista, historik, archivář, geograf a spisovatel Vilém Švec. Za Počin roku byli oceněni chomoutovští dobrovolní hasiči, a sice za nasazení během zářijových povodní. Medailonky všech laureátů zahrnuje katalog dostupný zde.

Přednostka Oční kliniky Lékařské fakulty UP a Fakultní nemocnice Olomouc Klára Marešová a šermíř a olympijský medailista Jakub Jurka, který studuje na Fakultě tělesné kultury UP, obdrželi Cenu města Olomouce, kterou radnice uděluje jako výraz ocenění významné činnosti či díla osobnostem s městem spojeným.

Klára Marešová, kterou časopis Forbes již dvakrát zařadil do přehledu 50 nejlepších lékařů Česka, se stala laureátkou Ceny města v oblasti věda a výzkum. Při přebírání ceny během slavnostního večera v Arcibiskupském paláci přiznala, že je to krásný pocit a že nejkrásnější pro ni je, že je v sále s celou rodinou. „Ale je to tady trochu nezdravé, ta světla svítí příliš do očí,“ pobavila přítomné.

Olomoucká oftalmoložka s brněnskými kořeny se specializuje na chirurgii šedého a zeleného zákalu, plastické operace, glaukom a ultrazvuk. Medicínu vystudovala na Lékařské fakultě UP, promovala v roce 1990. Na Oční klinice LF UP a FNOL působí od roku 1998, byla její primářkou a od roku 2019 kliniku vede jako přednostka. Je autorkou 19 odborných publikací a více než dvou stovek přednášek, je také předsedkyní České oftalmologické společnosti. K očnímu lékařství ji prý přivedlo poutavé vyprávění dědečka, profesora oftalmologie a rektora Masarykovy univerzity Jana Vanýska.

Cenu města v oblasti sportu pak obdržel šermíř Jakub Jurka, který svým mimořádným výkonem zajistil pro český tým bronzovou medaili na letních olympijských hrách v Paříži. Na tento úspěch by chtěl kordista Šermu Dukla Olomouc navázat za tři roky v Los Angeles a následně se zúčastnit ještě dalších dvou olympiád. V nedávné době již převzal ocenění pro Sportovce roku Olomoucka i Olomouckého kraje a také Cenu rektora UP. Portrét Jakuba Jurky jste si mohli přečíst v podzimním čísle magazínu Žurnál.

Kromě Kláry Marešové a Jakuba Jurky Cenu města obdržel také galerista Miroslav Schubert, kapela The Bluesmen a in memoriam urbanista, historik, archivář, geograf a spisovatel Vilém Švec. Za Počin roku byli oceněni chomoutovští dobrovolní hasiči, a sice za nasazení během zářijových povodní. Medailonky všech laureátů zahrnuje katalog dostupný zde.

The NATO Science Technology Organization collaborative panels, one of the key advisory bodies of the alliance for defence research and innovation, met in May at Palacký University. The prestigious conference was hosted by the UP Faculty of Arts, which thus joined the ranks of selected European institutions that have had the opportunity to participate in the organisation of an international scientific meeting within the North Atlantic Alliance.

NATO SCI and SET panel meetings are usually held twice a year, and their organisation is taken care of by individual NATO member states in turn. Due to their number, the Czech Republic takes over the organisation approximately once every fifteen years. This year, an offer to hold the meeting outside the capital city was accepted, allowing the centre of international science diplomacy to move temporarily to Olomouc.

Commenting on the meeting, John-Mikal Størdal, Director of the NATO Collaboration Support Office (CSO), said, “Conferences such as this SCI and SET panel meeting provide valuable scientific topics and research initiatives that have a direct impact on the capability of the Alliance’s forces in terms of actual deployment. They contribute to strengthening NATO’s ability to counter potential threats and to meet its defence and security commitments.”

The meeting was attended by more than 100 representatives from NATO member countries, including top defence research experts, analysts, and international research structures representatives. “We value the Alliance and we are grateful for our membership, especially in these turbulent times. It should be noted that mainly defence researchers came to Olomouc. Palacký University scientists were thus given a unique opportunity to present their results at this forum, which was essentially closed to the public, and to apply for broad cooperation and further grant support. I am very glad that linguists representing my home Faculty of Arts could also actively participate,” said Jan Stejskal, UP Faculty of Arts Dean.

Discussions took place not only in the premises of the Faculty of Arts, but also in the Rector’s Office historic fresco conference room, the Archbishop’s Palace, and the Fort Science interactive centre. The conference programme was accompanied by educational and cultural activities.

Special thanks for their support – along with personal attendance – go to UP Rector Michael Kohajda and his predecessor Martin Procházka. “It is certainly a great honour for our university to participate in the organisation of an event where the Alliance’s advisory bodies representatives could meet, and I’d love to thank all my colleagues who contributed to the success of the event. At the same time, it was a great opportunity for us to present ourselves as a reliable partner for possible collaboration with the top international structures of the Alliance that is so crucial for freedom and security in the world,” added Rector Kohajda. The students and organisers from the Faculty of Arts, who gained valuable experience in organising an international meeting of this format, also played a significant role in making the event a resounding success.

Vědecké panely NATO Science Technology Organization, jedny z klíčových poradních orgánů aliance pro oblast obranného výzkumu a inovací, zasedaly minulý týden na Univerzitě Palackého. Hostitelem prestižní konference byla Filozofická fakulta UP, která se tak zařadila mezi vybraná evropská pracoviště, jež měla možnost podílet se na organizaci mezinárodního vědeckého setkání v rámci Severoatlantické aliance.

Zasedání panelů NATO SCI a SET se zpravidla konají dvakrát ročně a organizaci postupně přebírají jednotlivé členské státy NATO. Vzhledem k jejich počtu připadne na Českou republiku pořadatelství zhruba jednou za patnáct let. Letos organizátoři akceptovali nabídku uspořádat jednání mimo hlavní město, čímž umožnili, aby se centrum mezinárodní vědecké diplomacie dočasně přesunulo do Olomouce.

John-Mikal Størdal, ředitel Úřadu NATO pro podporu vědecké spolupráce (CSO), k zasedání uvedl: „Konference, jako je toto zasedání panelů SCI a SET, přinášejí cenná vědecká témata a výzkumné podněty, které mají přímý dopad na schopnosti aliančních ozbrojených sil v reálném nasazení. Přispívají tak k posilování schopností NATO čelit potenciálním hrozbám a plnit své závazky v oblasti obrany a zajištění bezpečnosti.“

Zasedání se zúčastnilo více než sto zástupců z členských zemí NATO včetně špičkových odborníků na obranný výzkum, analytiků i představitelů mezinárodních výzkumných struktur. „Aliance si vážíme jako takové, zvláště v těchto neklidných časech jsme vděčni za naše členství. Do Olomouce však dorazili především vědci zabývající se obranným výzkumem. Vědci z Univerzity Palackého pak dostali ojedinělou příležitost na tomto – v zásadě uzavřeném – fóru vystoupit se svými výsledky a ucházet se o širokou spolupráci, případně další grantovou podporu. Jsem moc rád, že se mohli prezentovat i obecní lingvisté reprezentující mou domovskou filozofickou fakultu,“ sdělil děkan Filozofické fakulty UP Jan Stejskal.

Jednání probíhala nejen v prostorách filozofické fakulty, ale rovněž v historickém freskovém sále rektorátu, Arcibiskupském paláci či interaktivním vědeckém centru Pevnost poznání. Program konference doplnily také doprovodné poznávací a kulturní aktivity.

Zvláštní poděkování za podporu – mimo jiné vyjádřenou osobní účastí – náleží rektorovi Univerzity Palackého Michaelu Kohajdovi a jeho předchůdci Martinu Procházkovi. „Pro univerzitu je určitě velkou ctí podílet se na organizaci setkání zástupců poradních orgánů aliance a já děkuji všem kolegyním a kolegům, kteří k úspěšném průběhu akce přispěli. Zároveň to pro nás byla skvělá příležitost předvést se jako spolehlivý partner pro případnou spolupráci se špičkovými mezinárodními strukturami aliance, jejíž význam je pro svobodu a bezpečnost ve světě zcela zásadní,“ doplnil rektor Michael Kohajda. Významnou roli v úspěšném průběhu celé akce sehráli i studující a organizátoři z filozofické fakulty, kteří získali cenné zkušenosti s pořádáním mezinárodního podniku tohoto formátu.

Vědecké panely NATO Science Technology Organization, jedny z klíčových poradních orgánů aliance pro oblast obranného výzkumu a inovací, zasedaly minulý týden na Univerzitě Palackého. Hostitelem prestižní konference byla Filozofická fakulta UP, která se tak zařadila mezi vybraná evropská pracoviště, jež měla možnost podílet se na organizaci mezinárodního vědeckého setkání v rámci Severoatlantické aliance.

Zasedání panelů NATO SCI a SET se zpravidla konají dvakrát ročně a organizaci postupně přebírají jednotlivé členské státy NATO. Vzhledem k jejich počtu připadne na Českou republiku pořadatelství zhruba jednou za patnáct let. Letos organizátoři akceptovali nabídku uspořádat jednání mimo hlavní město, čímž umožnili, aby se centrum mezinárodní vědecké diplomacie dočasně přesunulo do Olomouce.

John-Mikal Størdal, ředitel Úřadu NATO pro podporu vědecké spolupráce (CSO), k zasedání uvedl: „Konference, jako je toto zasedání panelů SCI a SET, přinášejí cenná vědecká témata a výzkumné podněty, které mají přímý dopad na schopnosti aliančních ozbrojených sil v reálném nasazení. Přispívají tak k posilování schopností NATO čelit potenciálním hrozbám a plnit své závazky v oblasti obrany a zajištění bezpečnosti.“

Zasedání se zúčastnilo více než sto zástupců z členských zemí NATO včetně špičkových odborníků na obranný výzkum, analytiků i představitelů mezinárodních výzkumných struktur. „Aliance si vážíme jako takové, zvláště v těchto neklidných časech jsme vděčni za naše členství. Do Olomouce však dorazili především vědci zabývající se obranným výzkumem. Vědci z Univerzity Palackého pak dostali ojedinělou příležitost na tomto – v zásadě uzavřeném – fóru vystoupit se svými výsledky a ucházet se o širokou spolupráci, případně další grantovou podporu. Jsem moc rád, že se mohli prezentovat i obecní lingvisté reprezentující mou domovskou filozofickou fakultu,“ sdělil děkan Filozofické fakulty UP Jan Stejskal.

Jednání probíhala nejen v prostorách filozofické fakulty, ale rovněž v historickém freskovém sále rektorátu, Arcibiskupském paláci či interaktivním vědeckém centru Pevnost poznání. Program konference doplnily také doprovodné poznávací a kulturní aktivity.

Zvláštní poděkování za podporu – mimo jiné vyjádřenou osobní účastí – náleží rektorovi Univerzity Palackého Michaelu Kohajdovi a jeho předchůdci Martinu Procházkovi. „Pro univerzitu je určitě velkou ctí podílet se na organizaci setkání zástupců poradních orgánů aliance a já děkuji všem kolegyním a kolegům, kteří k úspěšném průběhu akce přispěli. Zároveň to pro nás byla skvělá příležitost předvést se jako spolehlivý partner pro případnou spolupráci se špičkovými mezinárodními strukturami aliance, jejíž význam je pro svobodu a bezpečnost ve světě zcela zásadní,“ doplnil rektor Michael Kohajda. Významnou roli v úspěšném průběhu celé akce sehráli i studující a organizátoři z filozofické fakulty, kteří získali cenné zkušenosti s pořádáním mezinárodního podniku tohoto formátu.

Co čeká univerzitu v příštích letech? Jak se musí změnit? Odpovědi i na tyto otázky najdete v nejnovějším čísle magazínu Žurnál UP, který přináší rozhovor s novým rektorem Michaelem Kohajdou.

Čtyřicet stran plných čtení o univerzitě – to je Žurnál UP. Úvodní téma se věnuje fenoménu, ve který vyrostl Academia Film Olomouc. Jak se AFO proměnilo za šest desítek let a jak se změnil svět, který se tento filmový festival snaží přibližovat divákům? „Poměrně dlouho byl festival, v podstatě až do revoluce, brán spíše jako profesionální prostředí pro setkávání tvůrců, akademiků a filmařů. Jako místo, kde se mohli potkat, diskutovat, vyměnit si zkušenosti a někam ten žánr posunout. Sice byl od začátku otevřen veřejnosti, ale že by o něj byl nějaký masový zájem mezi Olomoučany, to tehdy ne,“ připomíná mj. Jiří Slavík, dlouholetý dramaturg AFO.

Mimochodem, umění a kultura tradičně dostávají v „předletních“ číslech našeho magazínu velký prostor. Proto ani v aktuálním čísle nechybí ukázky vítězných prací studentské literární soutěže, seznámit se můžete s muzikantkou Kaczi, tedy Kateřinou Koulákovou, absolventkou FTK, kterou možná znáte z koncertů. Zajímá vás, jak jde dohromady fyzioterapie a tanec? Pak nepřehlédněte příběh studentky FZV Hany Němcové. Překvapením může být i spojení IT a loutek – Aleš Pop, který pečuje o počítače na CMTF, je zároveň principálem olomouckého loutkového divadla Kašpárkova říše. Výrazná osobnost kulturního dění města samozřejmě nechybí na stránkách Žurnálu UP.

„Chci přistupovat ke každé fakultě stejně, věnovat jim férově stejný čas a prostor. Nejde o to, aby si někdo něco ukřičel a jiný, který není tak hlasitý, zůstal stát stranou. Pro mě jsou všechny fakulty stejně důležité a významné,“ říká mj. rektor Michael Kohajda. V rozhovoru vysvětluje své představy o ekonomickém fungování univerzity, připomíná aktuální geopolitické souvislosti, mluví o potřebě kvalitního zázemí pro studium i volný čas studentů a o posílení práce s absolventy.

To zdaleka není vše, co nejnovější číslo Žurnálu UP nabízí. V rubrice Portrét například představujeme speciální pedagožku Veroniku Růžičkovou z PdF. Na Olomouc a univerzitu se pak italským pohledem v rubrice Zrcadlení dívá Luca Chiurchiu. Přidali jsme i pár zajímavých tipů na léto – na čtení, toulání se či poslech a poslední rubrika Odkaz patří jako vždy emeritnímu profesorovi FF Jiřímu Fialovi. O čem jiném by měl v květnu psát než o majálesu? Tentokrát o tom propršeném z roku 1956.

Magazín Žurnál UP najdete na fakultách, v UPointu, v Pevnosti poznání a samozřejmě i v elektronické verzi. Ta je k dispozici zde.

Hezké žurnálové čtení přeje redakce.

Co čeká univerzitu v příštích letech? Jak se musí změnit? Odpovědi i na tyto otázky najdete v nejnovějším čísle magazínu Žurnál UP, který přináší rozhovor s novým rektorem Michaelem Kohajdou.

Čtyřicet stran plných čtení o univerzitě – to je Žurnál UP. Úvodní téma se věnuje fenoménu, ve který vyrostl Academia Film Olomouc. Jak se AFO proměnilo za šest desítek let a jak se změnil svět, který se tento filmový festival snaží přibližovat divákům? „Poměrně dlouho byl festival, v podstatě až do revoluce, brán spíše jako profesionální prostředí pro setkávání tvůrců, akademiků a filmařů. Jako místo, kde se mohli potkat, diskutovat, vyměnit si zkušenosti a někam ten žánr posunout. Sice byl od začátku otevřen veřejnosti, ale že by o něj byl nějaký masový zájem mezi Olomoučany, to tehdy ne,“ připomíná mj. Jiří Slavík, dlouholetý dramaturg AFO.

Mimochodem, umění a kultura tradičně dostávají v „předletních“ číslech našeho magazínu velký prostor. Proto ani v aktuálním čísle nechybí ukázky vítězných prací studentské literární soutěže, seznámit se můžete s muzikantkou Kaczi, tedy Kateřinou Koulákovou, absolventkou FTK, kterou možná znáte z koncertů. Zajímá vás, jak jde dohromady fyzioterapie a tanec? Pak nepřehlédněte příběh studentky FZV Hany Němcové. Překvapením může být i spojení IT a loutek – Aleš Pop, který pečuje o počítače na CMTF, je zároveň principálem olomouckého loutkového divadla Kašpárkova říše. Výrazná osobnost kulturního dění města samozřejmě nechybí na stránkách Žurnálu UP.

„Chci přistupovat ke každé fakultě stejně, věnovat jim férově stejný čas a prostor. Nejde o to, aby si někdo něco ukřičel a jiný, který není tak hlasitý, zůstal stát stranou. Pro mě jsou všechny fakulty stejně důležité a významné,“ říká mj. rektor Michael Kohajda. V rozhovoru vysvětluje své představy o ekonomickém fungování univerzity, připomíná aktuální geopolitické souvislosti, mluví o potřebě kvalitního zázemí pro studium i volný čas studentů a o posílení práce s absolventy.

To zdaleka není vše, co nejnovější číslo Žurnálu UP nabízí. V rubrice Portrét například představujeme speciální pedagožku Veroniku Růžičkovou z PdF. Na Olomouc a univerzitu se pak italským pohledem v rubrice Zrcadlení dívá Luca Chiurchiu. Přidali jsme i pár zajímavých tipů na léto – na čtení, toulání se či poslech a poslední rubrika Odkaz patří jako vždy emeritnímu profesorovi FF Jiřímu Fialovi. O čem jiném by měl v květnu psát než o majálesu? Tentokrát o tom propršeném z roku 1956.

Magazín Žurnál UP najdete na fakultách, v UPointu, v Pevnosti poznání a samozřejmě i v elektronické verzi. Ta je k dispozici zde.

Hezké žurnálové čtení přeje redakce.

Killing bacteria using light. That’s how simple surface disinfection could become in the future. That’s why scientists from EMPA (Swiss Federal Laboratories for Materials Science and Technology), CATRIN at Palacký University, and the Centre for Energy and Environmental Technologies (CEET) at VSB–TUO have begun developing a special coating whose antimicrobial effect can be activated by infrared light. This material is also gentle on the skin and environmentally friendly – and it could become a new weapon in the fight against antibiotic-resistant bacteria. Its first practical use is currently being prepared in the field of dentistry. The results were published in the journal EcoMat.

A novel material that is eco-friendly, biocompatible, and metal-free is designed to rapidly and locally eliminate microorganisms. It is based on polyvinyl alcohol—a biocompatible plastic commonly used, for example, in the food industry. “A specially synthesized, nitrogen-enriched graphene acid has been incorporated into this matrix. Thanks to its chemical properties, it has significant antimicrobial potential. Its full effect is unleashed when exposed to near-infrared light. The material then employs a dual strategy: it converts light energy into heat, which kills bacteria, and at the same time generates oxygen radicals that disrupt the membranes of pathogens,” explained Radek Zbořil from CATRIN and CEET.

The advantage of this approach is that it works entirely differently from conventional antibiotics. The material thus protects against a wide spectrum of microorganisms without contributing to the development of resistance. “Our laboratory tests clearly confirmed the material’s effectiveness against both bacteria and viruses. Surfaces that frequently come into contact with infectious agents—such as door handles in hospitals or furnishing in operating theatres—are particularly well-suited for this innovation,” said Giacomo Reina from EMPA.

The first practical use of the new coating is being developed for dental medicine. EMPA is collaborating with the Center for Dental Medicine at the University of Zurich to develop a dental splint with firmly embedded graphene acid. Since near-infrared light penetrates several centimetres into tissue, the splint can be placed in the mouth, repeatedly activated by an external light source, and used to destroy microorganisms inside the oral cavity. Oral microflora is an especially tough opponent—complex bacterial communities hide in hard-to-reach niches, protected by layers of their own mucus. Antibiotics and conventional disinfectants struggle to penetrate these biofilms. This allows bacteria to damage teeth or even cause serious infections elsewhere in the body.

Antibiotic-resistant bacteria and emerging viruses pose an increasingly serious threat to the global healthcare system. They are associated with approximately 5 million deaths annually, with the COVID-19 pandemic alone accounting for over 20 million fatalities. Scientists are therefore seeking new strategies to combat these pathogens. One of their goals is to prevent the spread of resistant bacteria and viruses through smart materials and technologies.

Usmrtit bakterie pomocí světla. Právě tak jednoduchá by v budoucnu mohla být dezinfekce povrchů. Proto se vědci z EMPA (Swiss Federal Laboratories for Materials Science and technology), CATRIN Univerzity Palackého a Centra energetických a environmentálních technologií (CEET) VŠB-TUO pustili do vývoje speciálního povlaku, jehož antimikrobiální účinek lze aktivovat infračerveným světlem. Tento materiál je zároveň šetrný k pokožce i životnímu prostředí a může se stát novou zbraní v boji proti bakteriím odolným vůči antibiotikům. První praktické využití se aktuálně připravuje ve stomatologii. Výsledky otiskl časopis EcoMat.

Ekologicky šetrný a biokompatibilní nový materiál bez přítomnosti kovů má za úkol likvidovat mikroorganismy rychle a lokálně. Jeho základem je polyvinylalkohol – biokompatibilní plast běžně používaný například v potravinářství. „Do této matrice byla začleněna speciálně syntetizovaná, dusíkem obohacená grafenová kyselina, která má díky svým chemickým vlastnostem výrazný antimikrobiální potenciál. Plný účinek se projeví při ozáření blízkým infračerveným světlem. Materiál pak uplatňuje dvojí strategii: jednak přeměňuje světelnou energii na teplo, které ničí bakterie, zároveň však také vytváří kyslíkové radikály, jež narušují membrány patogenů,“ vysvětlil Radek Zbořil z CATRIN a CEET.

Výhodou tohoto přístupu je, že se zcela liší od mechanismu účinku klasických antibiotik. Materiál tak chrání proti širokému spektru mikroorganismů, aniž by přispíval k rozvoji rezistence. „Naše laboratorní testy jednoznačně potvrdily účinnost materiálu proti bakteriím i virům. Zejména povrchy, které přicházejí do častého kontaktu s infekčními agens – například kliky dveří v nemocnicích nebo vybavení operačních sálů – jsou ideální pro využití těchto inovací,“ uvedl Giacomo Reina z EMPA.

První praktické použití nového povlaku se připravuje pro zubní lékařství. EMPA spolupracuje s Centrem zubní medicíny Univerzity v Curychu na vývoji zubní dlahy s pevně ukotvenou grafenovou kyselinou. Díky tomu, že blízké infračervené světlo proniká tkání až několik centimetrů hluboko, lze dlahu umístit do úst, opakovaně aktivovat vnějším světelným zdrojem a zničit mikroorganismy v ústech. Ústní mikroflóra je přitom obzvlášť tvrdý protivník – složité bakteriální komunity se ukrývají v těžko dostupných zákoutích, chráněné vrstvou vlastního hlenu. Antibiotika a běžné dezinfekce do těchto biofilmů pronikají jen velmi obtížně. To umožňuje bakteriím ničit zuby, nebo dokonce způsobovat vážné infekce jinde v těle.

Bakterie odolné vůči antibiotikům a nové viry představují stále vážnější hrozbu pro globální zdravotní systém. Ročně souvisejí s úmrtím přibližně pět milionů lidí, přičemž pandemie covid-19 si vyžádala přes 20 milionů obětí. Vědci proto hledají nové strategie, jak těmto patogenům čelit. Jedním z cílů je zabránit šíření rezistentních bakterií a virů pomocí chytrých materiálů a technologií.

 

Usmrtit bakterie pomocí světla. Právě tak jednoduchá by v budoucnu mohla být dezinfekce povrchů. Proto se vědci z EMPA (Swiss Federal Laboratories for Materials Science and technology), CATRIN Univerzity Palackého a Centra energetických a environmentálních technologií (CEET) VŠB-TUO pustili do vývoje speciálního povlaku, jehož antimikrobiální účinek lze aktivovat infračerveným světlem. Tento materiál je zároveň šetrný k pokožce i životnímu prostředí a může se stát novou zbraní v boji proti bakteriím odolným vůči antibiotikům. První praktické využití se aktuálně připravuje ve stomatologii. Výsledky otiskl časopis EcoMat.

Ekologicky šetrný a biokompatibilní nový materiál bez přítomnosti kovů má za úkol likvidovat mikroorganismy rychle a lokálně. Jeho základem je polyvinylalkohol – biokompatibilní plast běžně používaný například v potravinářství. „Do této matrice byla začleněna speciálně syntetizovaná, dusíkem obohacená grafenová kyselina, která má díky svým chemickým vlastnostem výrazný antimikrobiální potenciál. Plný účinek se projeví při ozáření blízkým infračerveným světlem. Materiál pak uplatňuje dvojí strategii: jednak přeměňuje světelnou energii na teplo, které ničí bakterie, zároveň však také vytváří kyslíkové radikály, jež narušují membrány patogenů,“ vysvětlil Radek Zbořil z CATRIN a CEET.

Výhodou tohoto přístupu je, že se zcela liší od mechanismu účinku klasických antibiotik. Materiál tak chrání proti širokému spektru mikroorganismů, aniž by přispíval k rozvoji rezistence. „Naše laboratorní testy jednoznačně potvrdily účinnost materiálu proti bakteriím i virům. Zejména povrchy, které přicházejí do častého kontaktu s infekčními agens – například kliky dveří v nemocnicích nebo vybavení operačních sálů – jsou ideální pro využití těchto inovací,“ uvedl Giacomo Reina z EMPA.

První praktické použití nového povlaku se připravuje pro zubní lékařství. EMPA spolupracuje s Centrem zubní medicíny Univerzity v Curychu na vývoji zubní dlahy s pevně ukotvenou grafenovou kyselinou. Díky tomu, že blízké infračervené světlo proniká tkání až několik centimetrů hluboko, lze dlahu umístit do úst, opakovaně aktivovat vnějším světelným zdrojem a zničit mikroorganismy v ústech. Ústní mikroflóra je přitom obzvlášť tvrdý protivník – složité bakteriální komunity se ukrývají v těžko dostupných zákoutích, chráněné vrstvou vlastního hlenu. Antibiotika a běžné dezinfekce do těchto biofilmů pronikají jen velmi obtížně. To umožňuje bakteriím ničit zuby, nebo dokonce způsobovat vážné infekce jinde v těle.

Bakterie odolné vůči antibiotikům a nové viry představují stále vážnější hrozbu pro globální zdravotní systém. Ročně souvisejí s úmrtím přibližně pět milionů lidí, přičemž pandemie covid-19 si vyžádala přes 20 milionů obětí. Vědci proto hledají nové strategie, jak těmto patogenům čelit. Jedním z cílů je zabránit šíření rezistentních bakterií a virů pomocí chytrých materiálů a technologií.

 

Dear colleagues,we would like to invite you to the seminar of Division of Elementary Particle Physics of Institute of Physics, presented by Volker Springel.For more info, please see invitation.

Vážení kolegové,dovolujeme si Vás pozvat na seminář Sekce fyziky elementárních částic, který přednese Volker Springel.Více informací naleznete v pozvánce.

Festival Země na talíři se v Olomouci zaměří na téma produkce a spotřeby potravin. Hlavním motivem letošního ročníku budou semínka a ⁠ jejich význam pro udržitelné zemědělství i odolnost potravinového systému. Festival, který probíhá v rámci projektu Hra o klima! Na tahu před změnou klimatu, se uskuteční v úterý 3. června v Pevnosti poznání. Pořádají ho organizace Na mysli, výzkumný program Udržitelná produkce a spotřeba potravin Strategie AV21, Ústav experimentální botaniky AV ČR a Pevnost poznání, Centrum popularizace PřF UP.

Program začíná v 16 hodin V Pevnosti poznání workshopem, který povede zakladatelka sítě Semínkovna Klára Hrdá. Připravena je filmová projekce, představení nové knihy i beseda. Akce má podle Viktorie Tenzerové z organizace Na mysli upozornit na to, že v době klimatické krize a úbytku biodiverzity je nesmírně důležité otevírat témata, která se nás všech bezprostředně týkají, ať už jde o potraviny, krajinu nebo udržitelnost. „Festival Země na talíři v Olomouci propojuje film, praktické dovednosti a sdílené příběhy. Přináší nejen informace, ale i naději a chuť něco změnit – třeba právě doma na zahradě. Každé zasazené semínko, vypěstovaný kousek zeleniny či omezení plýtvání je krokem k odolnější budoucnosti,“ říká Viktorie Tenzerová.

Na úvodním workshopu Začni od semínka: Od teorie k praxi se účastníci naučí, jak vybírat vhodné rostliny pro semenaření, správně je sbírat a sušit. Dozví se, jak uchovávat semena nebo jak si doma založit vlastní semínkovou banku. Workshop je určen pro všechny nadšence, kteří chtějí pěstovat rostliny z vlastních semen.

Představení nové, bohatě ilustrované knihy Jiřího Beneše V remízku je divočina bude další součástí festivalového programu. Její uvedení je poctou práci známého šternberského ekologa a dobrovolníka, který v roce 2023 nečekaně zemřel. Jiří Beneš napsal knihu pro své děti a pojal ji jako dobrodružnou výpravu napříč českou krajinou, od hlubokých lesů a horských luk až po městské parky. Čtenáři se dozví, kdy a kde hledat vzácná zvířata, čím jsou jedinečná a jak je mohou sami pomoci chránit. Knihu dokončila Ester Dobiášová a ilustrovala Stanislava Pajonková. O vydání se postaral tým organizace Na mysli.

Večer bude patřit premiéře působivého dokumentárního filmu Kořeny budoucnosti režisérky Andréy Gema, který diváky zavede na vizuálně podmanivou cestu napříč současnou Afrikou. Právě tam se odehrává tiché, ale zásadní drama týkající se osiva. Prostřednictvím sugestivní hudby, tance a silných příběhů, zkoumá film dopady korporátního vlivu na drobné africké zemědělce. Vedle ostré kritiky nabízí i naději v podobě agroekologických farmářů, kteří dokazují, že udržitelné zemědělství má budoucnost.

Na projekci naváže přednáška Kláry Hrdé Biodiverzita jako klíč: Proč uchovat místní odrůdy a živou tradici domácího semenaření. Klára Hrdá je zakladatelkou celorepublikové sítě semínkových knihoven a mnoho let inspiruje ostatní k uchovávání lokálních odrůd, podpoře biodiverzity a ekologickému zahradničení.

Festival Země na talíři se koná 3. 6. 2025 od 16 hodin Pevnosti poznání. Vstup je volný. 

16:00 | Workshop Začni od semínka: Od teorie k praxi

17:00 | Představení knihy V remízku je divočina

17:30 | Promítání filmu Kořeny budoucnosti 

18:45 | Přednáška Kláry Hrdé: Biodiverzita jako klíč. Proč uchovat místní odrůdy a živou tradici domácího semenaření

 

Festival Země na talíři se v Olomouci zaměří na téma produkce a spotřeby potravin. Hlavním motivem letošního ročníku budou semínka a ⁠ jejich význam pro udržitelné zemědělství i odolnost potravinového systému. Festival, který probíhá v rámci projektu Hra o klima! Na tahu před změnou klimatu, se uskuteční v úterý 3. června v Pevnosti poznání. Pořádají ho organizace Na mysli, výzkumný program Udržitelná produkce a spotřeba potravin Strategie AV21, Ústav experimentální botaniky AV ČR a Pevnost poznání, Centrum popularizace PřF UP.

Program začíná v 16 hodin V Pevnosti poznání workshopem, který povede zakladatelka sítě Semínkovna Klára Hrdá. Připravena je filmová projekce, představení nové knihy i beseda. Akce má podle Viktorie Tenzerové z organizace Na mysli upozornit na to, že v době klimatické krize a úbytku biodiverzity je nesmírně důležité otevírat témata, která se nás všech bezprostředně týkají, ať už jde o potraviny, krajinu nebo udržitelnost. „Festival Země na talíři v Olomouci propojuje film, praktické dovednosti a sdílené příběhy. Přináší nejen informace, ale i naději a chuť něco změnit – třeba právě doma na zahradě. Každé zasazené semínko, vypěstovaný kousek zeleniny či omezení plýtvání je krokem k odolnější budoucnosti,“ říká Viktorie Tenzerová.

Na úvodním workshopu Začni od semínka: Od teorie k praxi se účastníci naučí, jak vybírat vhodné rostliny pro semenaření, správně je sbírat a sušit. Dozví se, jak uchovávat semena nebo jak si doma založit vlastní semínkovou banku. Workshop je určen pro všechny nadšence, kteří chtějí pěstovat rostliny z vlastních semen.

Představení nové, bohatě ilustrované knihy Jiřího Beneše V remízku je divočina bude další součástí festivalového programu. Její uvedení je poctou práci známého šternberského ekologa a dobrovolníka, který v roce 2023 nečekaně zemřel. Jiří Beneš napsal knihu pro své děti a pojal ji jako dobrodružnou výpravu napříč českou krajinou, od hlubokých lesů a horských luk až po městské parky. Čtenáři se dozví, kdy a kde hledat vzácná zvířata, čím jsou jedinečná a jak je mohou sami pomoci chránit. Knihu dokončila Ester Dobiášová a ilustrovala Stanislava Pajonková. O vydání se postaral tým organizace Na mysli.

Večer bude patřit premiéře působivého dokumentárního filmu Kořeny budoucnosti režisérky Andréy Gema, který diváky zavede na vizuálně podmanivou cestu napříč současnou Afrikou. Právě tam se odehrává tiché, ale zásadní drama týkající se osiva. Prostřednictvím sugestivní hudby, tance a silných příběhů, zkoumá film dopady korporátního vlivu na drobné africké zemědělce. Vedle ostré kritiky nabízí i naději v podobě agroekologických farmářů, kteří dokazují, že udržitelné zemědělství má budoucnost.

Na projekci naváže přednáška Kláry Hrdé Biodiverzita jako klíč: Proč uchovat místní odrůdy a živou tradici domácího semenaření. Klára Hrdá je zakladatelkou celorepublikové sítě semínkových knihoven a mnoho let inspiruje ostatní k uchovávání lokálních odrůd, podpoře biodiverzity a ekologickému zahradničení.

Festival Země na talíři se koná 3. 6. 2025 od 16 hodin Pevnosti poznání. Vstup je volný. 

16:00 | Workshop Začni od semínka: Od teorie k praxi

17:00 | Představení knihy V remízku je divočina

17:30 | Promítání filmu Kořeny budoucnosti 

18:45 | Přednáška Kláry Hrdé: Biodiverzita jako klíč. Proč uchovat místní odrůdy a živou tradici domácího semenaření

 

Inovativní přístupy a současné výzvy v péči o starší pacienty s obtížně léčitelnými onemocněními byly zastřešujícím tématem letošních Olomouckých hematologických dnů (OHD), v jejichž sálech a kuloárech se setkala tisícovka lékařů, zdravotníků a vědců nejen z České republiky a nejen z oblasti hematologie. Mezi zahraničními odborníky, kteří přijali pozvání, byl i Stephen M. Ansell z prestižní minnesotské Mayo Clinic, který proslovil přednášku na počest zakladatele olomoucké hematologické školy Boleslava Wiedermanna.

Špičkový hematolog a onkolog z kliniky, která patří k nejlépe hodnoceným nemocnicím a kde vznikla četná doporučení zlepšující léčebnou péči po celém světě, se ve svém vystoupení zaměřil na dilemata, před kterými lékaři při náročné péči o pacienty staršího věku stojí. „Profesor Ansell je jedním z nejznámějších vědců, kteří se zabývají léčbou Hodgkinova lymfomu. Pro nás to byla návštěva jako z jiné galaxie. Je velmi inspirativní a jeho přednáška byla nesmírně zajímavá,“ krátce zhodnotil předseda vědeckého výboru kongresu Vít Procházka z Hemato-onkologické kliniky Lékařské fakulty UP a Fakultní nemocnice Olomouc.

Komplexní a široké téma, kterým péče o starší a komorbidní pacienty je, nabídlo během OHD prostor pro „exkurze“ do jiných, souvisejících oborů. Během tzv. prezidentského sympozia, kdy vystoupil i španělský expert Raúl Córdoba Mascuñano, to například byla kardioonkologie.

„Iniciovali jsme debatu o tom, jak se starat o srdce pacienta. Onemocnění srdce totiž může být limitující pro onkologickou léčbu, ta však zároveň může být příčinou závažného poškození srdce. To je problematika, o které se v hematologické komunitě dosud nediskutovalo. Během programu jsme se podívali i na to, co se děje na buněčné či genetické úrovni, řeč byla například o poměrně komplikované problematice ageingu, stárnutí pacientů vyvolané chemoterapií,“ přiblížil Vít Procházka s tím, že součástí třídenního odborného setkání byla i 27. Konference ošetřovatelství a zdravotních laborantů, bez nichž se hematologové při své práci neobejdou, a také 16th Symposium on Advances in Molecular Hematology.

Pod hlavičkou OHD se uskutečnil také workshop zaměřený na vzdělávací program Evropské hematologické asociace, své zkušenosti s mladými lékaři a vědci, kteří jednou budou obor posouvat dále, sdílela mimo jiné účastnice tohoto mezinárodního programu Aisling Barrett z University of Oxford. Během společenského večera pak došlo i na ocenění tří mladých hematologů. Uznání zkušenějších kolegů si svou vědeckou prací získali Kristýna Šmilauerová a Romana Vajnerová z Ústavu hematologie a krevní transfuze v Praze a Vojtěch Látal z Hemato-onkologické kliniky LF UP a FNOL.

„Myslím, že se nám podařilo vytvořit příjemný prostor pro edukaci celé hematologické komunity a v rámci jednotícího tématu starších pacientů přinést zajímavé informace. Bylo opravdu skvělé a obohacující, že se tu potkali lidé z oborů, kteří by se za normálních okolností nejspíše nesetkali, a měli si hodně co říci,“ dodal Vít Procházka.

Olomoucké hematologické dny pořádá Nadace Haimaom, která vznikla při Hemato-onkologické klinice LF UP a FNOL v roce 1997. Letošní již 37. ročník kongresu, který je největším každoročním setkáním hematologů u nás, se uskutečnil pod záštitou České hematologické společnosti ČLS JEP, Sekce onkologie České asociace sester, děkana LF UP Milana Koláře a ředitele FNOL Romana Havlíka. Prezidentem kongresu je přednosta pořádající kliniky Tomáš Papajík, čestným prezidentem pak jeho předchůdce Karel Indrák. Více o kongresu zde.