Novinky z UP a PřF

AFO 2018 bude příběhem o záchraně oceánů. Jeho plakát vznikl pod vodou

Novinky: Univerzita - Aktuality PřF UP - 2. Leden 2018 - 10:30
O naší závislosti na oceánech, internetu nebo alkoholu. A také o skrytém životě žraloků, aktivních vulkánech, módě ve světě vědy, ženách v disentu, šílenství a sexuálním obtěžování. Takový bude 53. ročník vzdělávacího filmového festivalu Academia Film Olomouc (AFO), který se uskuteční 24. - 29. 4. 2018 na Univerzitě Palackého. Organizátoři už nyní zveřejňují všech devět programových sekcí včetně ústřední vizuální identity festivalu, která vznikla díky experimentům ve vodním akváriu - spojením plastu, vektorové grafiky, fotografie a přirozeného vodního prostředí.        „Závislost je téma, které propojuje celou programovou skladbu AFO 2018. Závislost na civilizačních drogách, jakými jsou ropa, elektřina, technologie, móda, především ale absolutní závislost na oceánech a zároveň paradoxně závislost přežití lidstva a biosféry na nás samotných. Spolu s předními filmaři, vědci a ochranáři budeme v maximálně interdisciplinárním kontextu zkoumat stav oceánů, jejich budoucnost i možnosti, jak i český suchozemec může s pomocí vědy přispět k jejich záchraně – a tedy k záchraně sebe samého,“ vysvětluje ředitel festivalu Jakub Ráliš. Ke vztahu člověka s oceány se ostatně vztahuje i konceptuální vizuální identita AFO 2018, která vzešla ze spolupráce grafika Radima Měsíce a fotografa a tiskaře Ondřeje Hrušky. Její vznik obnášel intenzivní práci s naplněným akváriem, fotoaparátem a manipulaci s kusem plastu. „Vzhledem k dramaturgické koncepci AFO 2018 jsme si jako ústřední motiv zvolili vodu coby hmotu a její přirozené vlastnosti jako lom světla, vlnění, nadnášení nebo deformace perspektivy. Všechno to jsou jevy, které se do určité míry dají nasimulovat digitálně, my jsme ovšem zvolili formu přímé dokumentace přirozeného chování vody. Mou grafiku jsme tak natiskli na průhlednou fólii, kterou jsme následně ponořili do vody. Nejde jen o zajímavý postup z formálního hlediska, výsledek zároveň přirozeně navazuje na otázky, které klade festival samotný - je totiž komentářem k současným problémům životního prostředí, naší závislosti na plastech a oceánech,“ přibližuje záměr grafik Radim Měsíc, jenž charakter festivalu vizuálně zpracoval již potřetí v řadě. Během jednoho z největších svátků popularizace moderní vědy ovšem nepůjde jen o drastické znečišťování oceánů. Mezinárodní festival populárně-vědeckých filmů znovu elegantně prolne poznatky z přírodních věd se sférou věd humanitních. Programová sekce Život online zasáhne problematický fenomén online seznamek, Konsent zase upozorní na časté přehlížení sexuálního obtěžování v České republice a celospolečenským kontextem se v rámci naší země bude zabývat i blok věnovaný alkoholu. Věda v módě nabídne reflexi dopadu současného módního průmyslu na ekologii Země, sekce Žraloci razantně zboří mýty o krvežíznivém Velkém bílém a hrozbu současných sopečných aktivit dosvědčí sekce Vulkány. Ženy v disentu představí příběhy žen, které česká veřejnost i přes jejich zásadní roli v protikomunistickém odboji prakticky nezná a vydechnout nenechá ani blok s názvem Dohnání k šílenství o jedincích, kteří nesplňují společenská kritéria tzv. „normálnosti“.  Třiapadesátý ročník Mezinárodního festivalu populárně-vědeckých filmů Academia Film Olomouc (AFO) se uskuteční ve dnech 24. - 29. 4. 2018. Univerzita Palackého v Olomouci jej pořádá již od roku 1966. V průběhu let se uzavřená komorní akce proměnila v jeden z největších vzdělávacích eventů v Evropě. Další informace naleznete na webu AFO 2018.
Kategorie: Novinky z UP a PřF

Přání předsedy Akademického senátu UP do nového roku

Vážené studentky a studenti, kolegyně a kolegové, začíná rok, v němž bude naše země slavit 100 let od vzniku samostatného československého státu, tedy okamžiku pro naši republiku i národ velmi podstatného. Jak všichni víme, na vzniku samostatného státu se výraznou měrou podílela i akademická veřejnost. Je proto příznačné a snad i zavazující, že bychom se i my, představitelé jedné z nejstarších univerzit na našem území, měli ve svých postojích opřít o demokratické ideály zakladatelů našeho státu. Hned na začátku roku čekají naši zemi přímé volby prezidenta republiky a já nejen naší univerzitě, ale i celé České republice přeji, aby byl za prezidenta zvolen takový kandidát, na kterého budeme moci být jako občané i členové akademické obce hrdí. Na Univerzitě Palackého v Olomouci zahájí v roce 2018 svá funkční období staronová či nová vedení na celkem pěti fakultách. Na třech fakultách (filozofické, pedagogické a fakultě tělesné kultury) již volby děkanek či děkanů úspěšně proběhly, na dvou fakultách (přírodovědecké a cyrilometodějské teologické) se odehrají v průběhu roku. Za sebou máme i volby rektora, v nichž akademický senát vybral profesora Jaroslava Millera, který do svého druhého funkčního období nastoupí s částečně obměněným týmem 1. února. Do roku 2018 proto celé univerzitě přeji, aby vedení fakult i univerzity dokázala hladce a s elegancí překonávat všechny překážky, které se nám postaví do cesty. Studentkám a studentům přeji osvícené a vstřícné akademické i neakademické pracovníky, kolegyním a kolegům pak nadané studentky a studenty. V osobním životě každému z Vás chci popřát mnoho úspěchů a co nejméně starostí.  Jiří Langer předseda Akademického senátu Univerzity Palackého v Olomouci
Kategorie: Novinky z UP a PřF

Jaroslav Miller: Historie se nikdy neopakuje

Novinky: Univerzita - Aktuality PřF UP - 29. Prosinec 2017 - 8:00
Kontext. Jediné slovo dokáže vystihnout způsob přemýšlení i bádání o světě i o nás samých. Kontext neboli uvažování nad věcmi, ději a událostmi v širších souvislostech. A právě kontext brání Jaroslavu Millerovi v anketně jednoslovné odpovědi na otázku, zda je při pohledu na vývoj české společnosti optimistou či pesimistou. „Jsem momentálně do jisté míry frustrován reakcemi české společnosti na politické a společenské dění. Trocha vrozené naivity ve mně by čekala, že se přeci jen budeme chovat o něco málo racionálněji. Ale co se týče budoucnosti, nejsem schopen se úplně vyznat ve svých pocitech a nejsem schopen říct, jestli jsem optimista nebo pesimista. Budoucí vývoj totiž nezáleží jenom na české společnosti, ale také na světě kolem nás. S napětím očekávám, co přijde, protože řídím velkou školu, která nežije ve vakuu,“ říká Jaroslav Miller. Historik a rektor Univerzity Palackého. Končí rok, máme za sebou parlamentní volby, před sebou ty prezidentské. Společnost vypadá unavená z ‚politické politiky‘. Povězte mi jako historik, je dnešní doba a společenská atmosféra podobná nějaké jiné v našich dějinách? Žádné historicky přesné paralely nejsou, protože historie se nikdy neopakuje. Vždy je jiný kontext a existují různé důvody, proč se věci dějí. Je nicméně pravda, že v dlouhém běhu dějin periodicky přichází po určitých obdobích klidu rozbouření společnosti, můžeme to nazvat třeba krize. Děje se to z různých příčin. Možná je to i tím, že člověk je jankovitý tvor, trošku ho pálí dobré bydlo a touží po nějaké změně, byť je to změna k horšímu. Tady bych si možná vypomohl kombinací konceptů dvou myslitelů, k nimž mám veliký respekt. Zygmunt Bauman hovoří v parafrázi o tekutém hněvu v současných západních společnostech. Nespokojenost a pocity úzkosti se přelévají, nic není hmatatelného. Jistou roli hraje globalizace, příliš rychlý technologický vývoj, s nímž není jednoduché mentálně udržet krok, hrozba migrace nebo klimatických změn, případně obavy z opakování ekonomické krize. Lidé jsou vystrašeni a pud jim velí zařadit zpátečku zpět do – zdánlivě bezpečné – minulosti a také hledat viníky problémů. Je to slepá cesta, jak po čase bolestně zjistíme. Druhým inspirativním dílem v našem kontextu je Vzpoura davů španělského intelektuála Josého Ortegy y Gasseta. Vizionářská kniha, která, ač spatřila světlo světa již v roce 1930, se do značné míry vztahuje i k přítomnosti. Říká se, že my Evropané se máme příliš dobře, zlenivěli jsme, rodí se málo dětí a nečeká nás nic jiného než pád. Souhlasíte s takovou vizí? To je fatalistická vize, která, pokud jí pasivně podlehneme, může fungovat jako sebenaplňující se proroctví. Nicméně je pravda, že Evropa čelí výzvám, které ve vlastním zájmu musí vyřešit. Jednou z nich je bezesporu reforma Evropské unie směrem k akčnějšímu a stabilnějšímu uspořádání. Klesající porodnost a krachující penzijní systémy si nepochybně vyžádají otevřenou diskuzi o řízeném přistěhovalectví, jakkoliv nepopulární tohle téma momentálně v České republice je. K dalším problémům patří dnes nejistá budoucnost transatlantického partnerství, potýkání se s nevyzpytatelným Ruskem, vzestup populismu i měnící se globální klima. Na druhé straně ovšem Evropa zůstává nejbohatším a nejstabilnějším regionem světa s obrovským potenciálem být v mnoha oblastech lídrem. Naplnění tohoto potenciálu záleží pouze na nás a na tom, zda se dokážeme shodnout, že řešení spočívá ve spolupráci a že Evropská unie je projekt pro budoucnost. Je podle vás rozdíl ve vnímání politiky a reality mezi ‚zavedenými‘ demokraciemi a těmi mladšími? Do značné míry ano. Státy ve střední Evropě nemají demokracii ještě úplně prožitou, a proto jsou méně stabilní a více náchylné k otřesům. Dědictví komunismu je pořád latentně přítomné v naší mentalitě. Ale nenastala krize demokracie i v zemích západní Evropy? Vstup krajně pravicové Alternativy pro Německo do parlamentu, podpora Marine Le Penové ve francouzských prezidentských volbách atd. Nenarazila demokracie na své limity? To by asi v tuto chvíli bylo věštění z křišťálové koule. Těžko ale můžeme mluvit o krizi demokracie v okamžiku, kdy volby v západní Evropě většinově dopadly ve prospěch demokracie. Zmínila jste Německo, kde se AfD dostala do Bundestagu. Na druhou stranu drtivá většina obyvatel země s bolestnou minulostí volila silné demokratické strany, jejichž vlády pomáhaly po válce vybudovat silné a prosperující Německo. V dějinách se nicméně vždy střídají období liberálnější s časy, kdy převládají centralizovanější tendence a posiluje se role státu. Je docela možné, že nyní, po dlouhých desetiletích triumfu liberalismu, nastává v západní civilizaci doba, kdy společnost reaguje na pokrok zdrženlivě, protože má pocit, že vývoj jde dopředu příliš překotně. Kontext se mění daleko rychleji, než naše schopnost se na změny adaptovat. Vezměme si, jakým otázkám a změnám čelí soudobá společnost: problematika eutanazie, diskuze o třetím pohlaví, dramatický technologický vývoj a jeho nepředvídatelné společenské dopady, masová migrace, klimatické změny. Povaha všech těchto změn je bez přehánění revoluční, otřásá naší identitou, budí v nás obavy z budoucnosti. Doba – domnělých – jistot skončila, dějiny nás zase jednou dohnaly a sviští okolo nás. Zítřek bude jiný, ale nevíme jaký. Jak poznáme, že se blíží okamžik, kdy společnost začne intuitivně sahat po záchranné brzdě? Začne se mluvit o návratu k tradičním hodnotám a nostalgicky vzpomínat na minulost. Za vzýváním těchto hodnot je obvykle snaha omezit liberální pohled na svět. Zda jsme právě teď v takovém momentu a zda to je nebo bude dlouhodobý trend, to ukáže čas. Co ale zastaví populisty a jejich jednoduchá řešení? Čekala bych, že budu mnohem víc slyšet třeba historiky, aby připomněli, že podobné věci už tady byly a neskončily dobře. Zdá se mi, že si ale neumějí poradit s dnešní zkratkovitostí, sociálními sítěmi? Říká se, že generálové vždy bojují minulé bitvy a totéž, do jisté míry, platí i pro humanitní vědce. Dnešní populismus hodně těží z nových technologií, nových forem komunikace, a to je jev, který tady nikdy v minulosti nebyl. Dovolím si jistou analogii. Před pěti lety jsem vydal knížku o propagandě před třicetiletou válkou. Napsal jsem v ní, že vynález knihtisku umožnil tištěnou masovou propagandu téměř až ‚goebbelsovského‘ typu. Ve velkém se rozšiřovaly protikatolické nebo protireformační letáky a pamflety. Zároveň, díky obrovské expanzi škol v 16. a 17. století, je bylo schopno přečíst více lidí. Ovšem raně novověká společnost neměla s tímto novým jevem, masovou propagandou, žádnou precedentní zkušenost a ve výsledku jí totálně podlehla. Ve své knize dokládám, že hlavní příčinou třicetileté války byla právě masová propaganda, protože úplně vykopala příkopy mezi jednotlivými konfesemi, které pak nebyly schopné vést dialog nebo polemiku. Do jisté míry v tom můžeme nacházet paralelu se současnou situací. Na začátku 21. století rovněž nejsme připraveni na fake news či manipulace prostřednictvím sociálních sítí a nevíme, jak se efektivně bránit. Vtip je v tom, že tento druh komunikace oslovuje masy, tedy působí globálně, nikoli lokálně nebo regionálně. Navíc tříští společnost do sociálních skupin, které se utvrzují ve stejném pohledu na svět, a nedochází tak k užitečné konfrontaci s jinými názory. To vše vede k neochotě racionálně komunikovat a k atmosféře nesnášenlivosti. Možná se teď odehrává cosi, co můžeme s jistou dávkou zdrženlivosti připodobnit k dějům ve zmíněném 16. století. Jak nám mohou pomoct historici, když se nenaučí zjednodušovat do pár znaků na twitter? Já bych se kolegů historiků trošku zastal, řada z nich byla a je činná ve veřejném prostoru. Budiž pro nás v tomto ohledu světlým příkladem zesnulý Dušan Třeštík, skutečný zoon politikon. Jeho roli, i když jiným způsobem, v současnosti asi nejlépe zastává Tomáš Halík. Problém dnes spočívá podle mne někde jinde. Totiž v tom, jak se dostat k sociálním skupinám, které chcete oslovit. Média, v nichž máme prostor, nejsou těmito sociálními vrstvami využívána, a naopak do médií, která konzumují, zase příliš nezvou vědce. Nazývám to komunikačním míjením. Jenže to znamená, že se zjednodušování chopí politici a přizpůsobí si fakta i historii podle potřeby. To budou dělat vždy, v tomto ohledu nemám sebemenší iluze. Ale možná máte pravdu a česká humanitně vědná a sociálně vědná obec by asi měla být v tomto ohledu ještě aktivnější. Jednu z cest podle mne ukázal nedávno děkan naší filozofické fakulty Jiří Lach, který přišel s myšlenkou terénní univerzity. Přímá diskuze s lidmi na venkově a v malých městech o politických, sociálních a technologických výzvách dnešní doby a dalších palčivých tématech může být jedním z léků na mizérii, v níž se česká společnost nachází. Musíme spolu mluvit, to je základní podmínka elementárního konsenzu. Vy často do veřejné diskuze o demokracii a jejích hodnotách vstupujete. Proč? Je v tom kus jakési rodinné anamnézy, protože vaši předkové zažili stalinský teror? Těch důvodů asi bude více a rodinná zkušenost je možná jedním z nich. Za to, co teď řeknu, mě asi genetici ‚ubijí klackem‘, ale přesto: Možná existuje něco jako transgenetický přenos – osvícenský politický myslitel Edmund Burke by spíše řekl transgenerační – tedy, že životní zkušenost předků je otištěna do genů potomků. Část vaší rodiny byli Volyňští Češi? Mí předci odešli na Volyň v sedmdesátých letech 19. století a moje prababička, která je ročník 1908, mi vyprávěla, že její maminka jako čtyřletá holčička šla na Volyň pěšky. Prožili tam první světovou válku, německou invazi, pogromy na židy, řádění ukrajinských nacionalistů – banderovců. Není asi divu, že po skončení druhé světové války toho mí prarodiče měli plné zuby a vrátili se i se dvěma dospělými dcerami do Československa. Přinesli si z Volyně dvojí zkušenost – tou první byly až idylické vzpomínky na dobu před první světovou válkou a na dvacátá léta a druhou pak byla zkušenost německých i stalinských represí a totality. Jaká je v dnešním propojeném světě obrana právě před nástupem další totality? Jedinou obranou je vzdělání, schopnost kritického myšlení a budování občanské společnosti, protože dnešní propaganda je mnohem sofistikovanější, než byla kdy v minulosti. Jsem přesvědčen o tom, že právě v tomto ohledu se musí proměnit v České republice celý vzdělávací systém. Jak? Ve třech ohledech. Za prvé bychom měli reagovat na technologické změny, které přijdou, a na jejich společenské dopady. Mluvím o tom, co se nepřesně nazývá společnost 4.0. V budoucnu budou lidé zřejmě měnit zaměstnání třeba i osmkrát za život. Co to znamená pro vzdělávací systém? Především to, že škola by měla vychovávat spíše k širšímu spektru dovedností a schopností než k úzce zaměřeným znalostem a také k větší flexibilitě a schopnosti adaptovat se na nové podmínky. Ta druhá změna spočívá ve schopnosti kritického myšlení, které nastavuje hráz manipulaci. A třetí oblastí je rozvoj občanského vzdělávání. To spočívá v pěstování respektu ke svobodě a demokracii. Pokud školský systém nevychovává demokraty a lidi, pro které je svoboda důležitou hodnotou, pak je relativně jednoduché společností manipulovat. A mám trošku pocit, že v tomto ohledu české školství trochu podcenilo situaci. Co z toho vyplývá pro univerzitu? Univerzita by se měla angažovat ve veřejném prostoru. My se o to systematicky snažíme a myslím, že jsme vidět více než kdy před tím. Právě projekt terénní univerzity může být dalším krokem v našem občanském angažmá. Dosáhli jsme určité reputace například díky pomoci tureckým akademikům a mnoha jiným podobným aktivitám. To vše patří neoddělitelně k naší univerzitní misi a já jsem na to velice hrdý.
Kategorie: Novinky z UP a PřF

Hodiny práce na případech ze života, i tak se učí právo

Novinky: Univerzita - Aktuality PřF UP - 28. Prosinec 2017 - 8:00
Pokud by Univerzita Palackého vyhlásila soutěž o pracoviště, kde je nejvíce práce odvedené dobrovolně a bezplatně – jako služba veřejnosti, pak by jedním z kandidátů na vítěze mohla být Studentská právní poradna (SPP) při právnické fakultě. Do soutěžní přihlášky by si totiž mohla zapsat velmi zajímavá „pro bono“ čísla: za letní semestr minulého akademického roku odpracovalo 41 studentů 1346 hodin, za tento zimní semestr pak 32 studentů odpracuje zhruba na 1050 hodin. Odpracovat znamená řešit reálné případy klientů, kteří vyhledají její pomoc. „Výsledkem práce našich studentů je právní analýza. Případ rozeberou a informují klien­ty o tom, jaké mají možnosti, nebo naopak jaké povinnosti jim ze vzniklé situace vyplývají,“ přiblížila Veronika Tomoszková, vedoucí Centra pro klinické právní vzdělávání, pod které SPP spadá. Budoucí právníci pracují v poradně pod dohledem zkušených supervizorů. V tuto chvíli je jich dvanáct, z toho šest advokátů, tři asistenti soudce. „Udržujeme si minimálně poloviční podíl supervizorů praktiků. Chceme, aby poradna byla v porovnání s praxí maximálně autentická,“ vysvětlila Veronika Tomoszková. K tomu napomáhají i vnitřní předpisy poradny, včetně etického kodexu, kterými se studenti musejí řídit. Než do poradny naskočí, musejí také absolvovat povinné dovednostní předměty a speciální workshopy. SPP není, jak by se na první pohled mohlo zdát, „jen“ pro bono aktivitou právnické fakulty. Je významnou aktivitou výukovou. Jako povinně volitelný předmět si ji zapisují posluchači 3. ročníku a vyšších ročníků. Klientům v ní ale pomáhají i studenti jiných předmětů: Spotřebitelské právní kliniky, Administrativně právní kliniky a Kliniky práva a podnikání. „Posluchači naší fakulty si mohou klientské právní kliniky zapsat po dobu až šesti semestrů. Jsou ale i tací, kteří se k nám vracejí a pracují v poradně bez nároku na kredity,“ dodala Veronika Tomoszková. Do letošního akademického roku vstoupila poradna s novinkou. Je v ní zapojena desítka posluchačů 1. ročníku. A co studenty na práci v poradně láká? „Poradna je asi nejjednodušší cesta, jak se dostat při studiu k praxi, k prvnímu skutečnému klientovi. Člověk si tady nepřipadá tak pod tlakem, jako kdyby měl pracovat v advokátní kanceláři. Navíc si velmi vážím, že můžu být součástí této služby veřejnosti,“ řekla Karolína Svobodová. Její spolužačka ze 3. ročníku Zuzana Holišová přiznává, že práce v poradně je časově i odborně náročná. „Je skvělé, že na rozdíl od stáží v advokátních kancelářích je nám svěřen celý případ komplexně. Chtěla jsem se naučit pracovat s klientem, ptát se, propojit teorii s praxí.“ Studenti pracují ve dvojicích a za semestr řeší maximálně pět případů. Poradna upřednostňuje klienty nemajetné. Nejčastěji si pro rady chodí senioři a většina poskytnutých rad je z oblasti občanského práva. Řekli o SPP „Chci požádat o vyslovení uznání vašim dvěma studentům. Zcela profesionálně vypracovali právní posudek k mému složitému a zastaralému případu.“ VS, klient SPP „Děkujeme olomoucké právnické fakultě za poradenství, které poskytují její posluchači. Skvělý přístup, skvělá práce. Oběma studentům, se kterými jsme spolupracovali, přejeme mnoho úspěchů ve studiu a bohatou profesní kariéru.“ 1. FC Viktorie Přerov
Kategorie: Novinky z UP a PřF

Analytičtí chemici pomáhají archeologům

Novinky: Univerzita - Aktuality PřF UP - 27. Prosinec 2017 - 8:00
Pravěká či starověká keramika, šperky, ale třeba i kostěná brusle prošly v posledních dvou letech rukama analytických chemiků z přírodovědecké fakulty. Ti provádějí analýzy především organických zbytků na archeologických nálezech a dodávají tak archeologům důležité informace o způsobu života lidí v různých historických obdobích. Chemici využívají nejen zažité postupy, ale vyvíjejí i metody nové, často přímo ušité konkrétnímu historickému artefaktu na míru. Od letošního roku jim v tom pomáhá podpora Grantové agentury České republiky (GA ČR). „Chemické analýzy archeologických nálezů pomocí nejmodernějších technik, založených zejména na hmotnostní spektroskopii, jsou jedním z trendů výzkumu na katedře analytické chemie. Zaměřujeme se hlavně na organické relikty na archeologických materiálech. V případě nádob určujeme, zda se v nich nacházejí zbytky potravin, případně jaký druh to byl. Jindy zase analyzujeme zbytky vláken na nálezech středověkých šperků. Naším úkolem je například určit, zda šlo o vlákna rostlinné nebo živočišné povahy,“ přiblížil výzkum Petr Bednář z katedry analytické chemie a Regionálního centra pokročilých technologií a materiálů. Část analýz se provádí právě v tomto vědeckém centru. Analýzy začali chemici intenzivně provádět ve spolupráci s Archeologickým centrem v Olomouci, které je jejich partnerem v tříletém projektu GA ČR. Chemici jsou ale v kontaktu i s archeology z Brna, Prahy, Slovenska, Polska či například Litvy. „V jednom z nálezů jsme například prokázali triterpenoid miliacin, který se vyskytuje v některých obilovinách. Našli jsme tak objektivní důkaz pro hypotézu, že v nádobě se nacházely obiloviny. Dokážeme tedy více rozkrýt, jaké materiály lidé používali, co jedli, jaké byly okolnosti pohřebních rituálů a podobně,“ uvedl Bednář. Podle něj již spolu s kolegy studovali stovky historických předmětů. Důležitou oblastí jejich výzkumu je také zkoumání jantaru. Chemickou analýzou se odborníci snaží určit, z jakého území jantar pochází. Zabývají se ale i vývojem metod pro ověřování pravosti této zkamenělé pryskyřice. Spolupráce je výhodná jak pro chemiky, tak pro archeology. Analytickým chemikům poskytuje možnost pracovat se zcela unikátními materiály. Archeologové zase dostanou pro svůj výzkum důležité informace o chemickém složení studovaných artefaktů. „Analytický chemik musí pracovat co nejšetrněji, aby získal maximum chemických informací s minimálním rizikem poškození studovaného objektu. Archeologové zase implementují do svých postupů taková pravidla, která minimalizují chybný analytický závěr,“ doplnil Bednář. Prospěšnost spolupráce potvrzuje i ředitel Archeologického centra Olomouc Jaroslav Peška. Podle něj se moderní archeologie bez spolupráce s mnoha přírodovědnými obory neobejde. „Dnes už archeologovi nesmí stačit určit typ, kulturu, tedy dobu výroby a používání například keramické nádoby. Nás musí zajímat i to, z čeho byla nádoba vyrobena, původ surovin keramické hmoty, technologický postup a teplota výpalu, k čemu sloužila, co se v ní uchovávalo, s jakým obsahem byla uložena nebožtíkovi do hrobu a podobně. To je jen jeden z mnoha příkladů vzájemné kooperace olomouckých chemiků a archeologů v rámci společného projektu,“ uvedl Peška. Důležitým výstupem spolupráce je i vznikající analyticko-archeologická databáze nazvaná ANARBASE. V ní se archeologické a archeometrické údaje propojují s primárními a interpretovanými daty z chemické analýzy. V budoucnu by mohla být publikovaná část databáze přístupná odborné i laické veřejnosti.
Kategorie: Novinky z UP a PřF

Analytičtí chemici pomáhají archeologům

Novinky: Univerzita - Aktuality PřF UP - 27. Prosinec 2017 - 8:00
Pravěká či starověká keramika, šperky, ale třeba i kostěná brusle prošly v posledních dvou letech rukama analytických chemiků z přírodovědecké fakulty. Ti provádějí analýzy především organických zbytků na archeologických nálezech a dodávají tak archeologům důležité informace o způsobu života lidí v různých historických obdobích. Chemici využívají nejen zažité postupy, ale vyvíjejí i metody nové, často přímo ušité konkrétnímu historickému artefaktu na míru. Od letošního roku jim v tom pomáhá podpora Grantové agentury České republiky (GA ČR). „Chemické analýzy archeologických nálezů pomocí nejmodernějších technik, založených zejména na hmotnostní spektroskopii, jsou jedním z trendů výzkumu na katedře analytické chemie. Zaměřujeme se hlavně na organické relikty na archeologických materiálech. V případě nádob určujeme, zda se v nich nacházejí zbytky potravin, případně jaký druh to byl. Jindy zase analyzujeme zbytky vláken na nálezech středověkých šperků. Naším úkolem je například určit, zda šlo o vlákna rostlinné nebo živočišné povahy,“ přiblížil výzkum Petr Bednář z katedry analytické chemie a Regionálního centra pokročilých technologií a materiálů. Část analýz se provádí právě v tomto vědeckém centru. Analýzy začali chemici intenzivně provádět ve spolupráci s Archeologickým centrem v Olomouci, které je jejich partnerem v tříletém projektu GA ČR. Chemici jsou ale v kontaktu i s archeology z Brna, Prahy, Slovenska, Polska či například Litvy. „V jednom z nálezů jsme například prokázali triterpenoid miliacin, který se vyskytuje v některých obilovinách. Našli jsme tak objektivní důkaz pro hypotézu, že v nádobě se nacházely obiloviny. Dokážeme tedy více rozkrýt, jaké materiály lidé používali, co jedli, jaké byly okolnosti pohřebních rituálů a podobně,“ uvedl Bednář. Podle něj již spolu s kolegy studovali stovky historických předmětů. Důležitou oblastí jejich výzkumu je také zkoumání jantaru. Chemickou analýzou se odborníci snaží určit, z jakého území jantar pochází. Zabývají se ale i vývojem metod pro ověřování pravosti této zkamenělé pryskyřice. Spolupráce je výhodná jak pro chemiky, tak pro archeology. Analytickým chemikům poskytuje možnost pracovat se zcela unikátními materiály. Archeologové zase dostanou pro svůj výzkum důležité informace o chemickém složení studovaných artefaktů. „Analytický chemik musí pracovat co nejšetrněji, aby získal maximum chemických informací s minimálním rizikem poškození studovaného objektu. Archeologové zase implementují do svých postupů taková pravidla, která minimalizují chybný analytický závěr,“ doplnil Bednář. Prospěšnost spolupráce potvrzuje i ředitel Archeologického centra Olomouc Jaroslav Peška. Podle něj se moderní archeologie bez spolupráce s mnoha přírodovědnými obory neobejde. „Dnes už archeologovi nesmí stačit určit typ, kulturu, tedy dobu výroby a používání například keramické nádoby. Nás musí zajímat i to, z čeho byla nádoba vyrobena, původ surovin keramické hmoty, technologický postup a teplota výpalu, k čemu sloužila, co se v ní uchovávalo, s jakým obsahem byla uložena nebožtíkovi do hrobu a podobně. To je jen jeden z mnoha příkladů vzájemné kooperace olomouckých chemiků a archeologů v rámci společného projektu,“ uvedl Peška. Důležitým výstupem spolupráce je i vznikající analyticko-archeologická databáze nazvaná ANARBASE. V ní se archeologické a archeometrické údaje propojují s primárními a interpretovanými daty z chemické analýzy. V budoucnu by mohla být publikovaná část databáze přístupná odborné i laické veřejnosti.
Kategorie: Novinky z UP a PřF

Josef Jařab: Amerika Trumpa přežije

Novinky: Univerzita - Aktuality PřF UP - 25. Prosinec 2017 - 7:00
Když letos slavil kulatiny, poskytl bezpočet rozhovorů. Vyprávěl o dětství ve Slezsku, o tom, jak přišel na univerzitu a jak pak jako první svobodně zvolený rektor pomáhal v roce 1990 odsunout sovětské vojsko z města, jak našel v kanceláři tajný trezor a v něm revolver, jak letěl s Havlem do Ameriky, jak se stal rektorem Středoevropské univerzity, jak byl senátorem... Navíc dokončoval své paměti. Vzpomínky, vzpomínky, vzpomínky. Není divu, že než položím první otázku, předběhne mě: „Ale nebudete se mě ptát, jak jsem byl malý, že? Já už si skoro myslím, že jsem ani malý nebyl.“ Ne, nebudu se ptát na dětství, mnohem víc mě zajímá, jak se uznávaný amerikanista vyrovnává s Trumpovou Amerikou a jak se intelektuál, který měl blízko k názorům Václava Havla, dívá na dnešní svět.  Rok 2017 je rokem, v němž Americe vládne nový prezident. Zvolení Donalda Trumpa bylo pro hodně lidí po celém světě velkým překvapením. Vy jste ho čekal? Nečekal a myslím, že to nečekala ani polovina Ameriky, dokonce více než polovina, protože víme, že o tři miliony lidí více volilo paní Clintonovou. Navzdory číslům ale americký volební systém dovolil, aby byl Donald Trump zvolen. Já jsem byl do posledního okamžiku přesvědčen, že se to nemůže stát, a tak teď mám hodně důvodů k přemýšlení, proč se to stalo. Mnoho důvodů k přemýšlení má i Amerika, a protože je to stále supervelmoc, tak má hodně k přemýšlení i ostatní svět. Krátce řečeno – Donald Trump jako americký prezident je šok. New York Times Book Review dokonce uveřejnil článek o tom, že se v Americe zrodil první bulvární prezident. Proč bulvární? Bulvár je to proto, jak ten člověk mluví, a především – což je horší – jak myslí. Ale je pravda, že musel najít miliony lidí, které oslovil a kteří mu dali svůj hlas. Trumpovo zvolení do Bílého domu dnešní Ameriku rozděluje tak, jak byla naposled rozštěpená za občanské války Severu proti Jihu v 19. století. Ta současná polarizace země je vlastně také nečekaná, protože po teroristických útocích z 11. září 2001 byli Američané jednotní. Cítili, že na ně někdo zaútočil zvenčí jako na celou Ameriku, jako na symbol západní civilizace, a toto vědomí je spojilo. Kdo jsou vlastně podporovatelé současného amerického prezidenta? Myslím, že odpověď najdeme, když si řekneme, jak skončil proces nazývaný globalizace. Cílem ekonomické globalizace bylo vyrovnat obrovské rozdíly mezi tzv. zeměmi bohatého severu, tedy těmi s více méně prosperující ekonomikou, politickými svobodami a stabilitou, a tzv. chudým jihem, tedy státy nestabilními, neprosperujícími, ale často s rychle rostoucí populací. Jednoduše řečeno vyrovnat rozdíly mezi těmi, co mají, a těmi, co nemají. V politické rovině pak měla globalizace umožnit, aby lidé měli možnost zříci se některých částí své identity – národní, národnostní – a stát se světoobčany pokud možno na demokratickém základě. Oba tyto směry globalizace by se mohly vzájemně podporovat a doplňovat. Ale to se nestalo. Myslím, že to dobře vystihl britský ekonom Stephen D. King ve své nejnovější knize, jejíž titul zní Grave New World: The End of Globalization, the Return of History – Zánik nového světa, konec globalizace a návrat dějin. On se zamýšlí nad tím, k čemu se dnes můžeme vrátit, do jakého bodu, a tvrdí, že se vracíme k národním státům, k nacionalistickým tendencím, které nahrazují nenaplněnou víru v globalizaci, která měla být všelékem na všechny problémy světa. Takže frustrace zrodila i voliče Donalda Trumpa? Globalizace vytvořila masy lidí, a ve Spojených státech jsou to miliony, kteří se cítili být opomíjeni. Nevěřili, že za ně mluví nějaká Clintonová, a už měli plné zuby washingtonské elity, tedy těch, kteří vládnou a kteří mají nejen moc, ale i monopol na myšlenky. To ty lidi uráželo, protože oni se nejenže nepodíleli na rozhodování, ale měli i pocit, že se jich ani nikdo neptal, jak si představují budoucnost své země, co je trápí. Tyto masy lidí se cítily odstrkované a byly rozzlobené, považovaly se za oběti globalizace. A to jsou, troufám si tvrdit, z osmdesáti procent voliči Donalda Trumpa. Od oné zloby vůči vládnoucím elitám, od přesvědčení, že zbylý svět žije na jejich úkor, že vůči nim není spravedlivý, že jim cizinci berou práci, je jen krok k nacionalismu. A Donald Trump s těmito pocity milionů Američanů umí velmi dobře pracovat. Viděli jsme to v jeho kampani v hesle America first – nebo Make America great again. Tedy Amerika, Američané na prvním místě, Ameriku zase silnou! Ale k čemu je možné se vrátit? Amerika prošla velkým multikulturním vývojem, změnilo se postavení menšin, zcela se proměnila genderová politika. Tihle všichni lidé přece nebudou chtít jít zpátky do světa, kde byli občany druhé kategorie? Nelze se vrátit k „Americe bílého muže...“ Samozřejmě že ne a také to nedovolí ti, kdo bílí muži nejsou, a je jich hodně, Latinoameričané, Afroameričané, ale i bílí Američané (a Američanky) smýšlející demokraticky. Zajímavé je, že chování Donalda Trumpa už teď po těch pár měsících ukazuje, že se znovu otevírá to, co bylo vyřešeno. Nebo přesněji to, co si Amerika i svět mysleli, že je vyřešeno. Například rasismus? Mluvil bych spíše o rasistickém cítění. Všichni sice věděli, že k úplné změně v myšlení všech Američanů nedošlo, ale zároveň věděli, že tato země rasismus a všechny jiné formy diskriminace institucionálně vyřešila. To znamená, že existují jasná rozhodnutí Nejvyššího soudu, Kongresu a různé zásahy prezidentů, jako byl třeba Obama, jež odmítají diskriminaci. Ale je pravda, že změnit myšlení lidí je velmi těžké a trvá to dlouho. Přesto jsem přesvědčený, že těch, kteří už nejsou ochotni jít zpátky k tomu, co představovala rasistická Amerika řekněme v době občanské války, je většina. Mluvil jste o globalizaci, zda byla úspěšná, nebo ne. Není tedy v tomto kontextu mnohem důležitější sledovat, co dělá Čína nebo Indie, než co píše americký prezident na Twitter? Zmíněný profesor King směřuje přesně k tomu, na co se ptáte. A není sám, i řada amerických publicistů upozorňuje, že se pozornost přenáší na Čínu, do jisté míry na Japonsko, Indii a Latinskou Ameriku, nejčastěji je zmiňována Brazílie. Dosud se mluvilo o fenoménu „The Rise of the West“, čili o vzestupu Západu, a teď to začíná být „The Rise of the Rest“ (Fareed Zakaria), tedy vzestup zbytku světa. King se zaměřuje například na Afriku a říká, podívejte se na Nigérii. Dnes tam žije zhruba 190 milionů obyvatel, je to nejlidnatější země kontinentu a podle prognóz může být do roku 2050 Nigerijců k půl miliardě a mohou být po Indii a Číně nejpočetnější zemí světa. Jenže doma se všichni neuživí, takže půjdou jinam. Demografická situace světa nutí část obyvatelstva, aby migrovala. Ale tak tomu bylo po celá staletí. Amerika má s migrací velkou zkušenost, my v Evropě si teď dva roky zvykáme, že k nám chtějí miliony lidí. Můžeme se v něčem poučit ze zkušeností Ameriky? Myslím, že se ta americká zkušenost dá využít dvojím způsobem: za prvé nedělat stejné chyby, které dělali oni a které měly často rasistické kořeny, a za druhé – podívat se, co kladného může migrace přinést. K tomu prvnímu: musíme si přiznat, že i v Evropě stále rasismus do určité míry existuje, stále je tady nesnášenlivost vůči tomu, kdo vypadá jinak, chová se jinak, myslí jinak. A tady bychom měli myslet v delší a posléze i racionálnější perspektivě, abychom se s tím nějak vyrovnali a abychom dokázali zase jeden druhému pomoci a dokázali přijmout jinakost jako něco obohacujícího. To pozitivní, co nás může inspirovat, pak je způsob, jakým amerikanizace na počátku minulého století proběhla. Amerika se na příliv cizinců připravila. Kaž­dý, kdo přišel, se musel naučit jazyk, pomáhaly tomu školy, včetně univerzit. Bylo to spojeno i s něčím ne právě moc pozitivním, a to pravidlem, že kdo se do pěti let nenaučil anglicky tolik, aby to stačilo na občanství, mohl být i deportován. A to se také stávalo. Ale když pak Američané přijali fakt, že jsou národem emigrantů, tak z toho těžili. Čísla ukázala, že jakýkoli silnější příchod emigrantů posiluje ekonomiku velmi výrazně, a tím Amerika rostla. Říkáte, že máme jinak přemýšlet. Na univerzitě teď máme na přemýšlení docela dobré nové místo: Havlovu lavičku. Vy jste bývalého prezidenta dokonce na UP přivedl, dostal tady i čestný doktorát. Co myslíte, chybí české společnosti Václav Havel? Myslím, že nám chybí strašně moc. Jeho cítění bylo hluboce lidské, přemýšlel o věcech a o světě s humánním nadhledem. Při hodnocení dnešní situace ve světě a v Evropě by byl, myslím, názorově mnohem blíže paní Merkelové než našim politikům. Asi by byl také vyděšen z toho, co se děje kolem nás, a věřím, že pokud by měl dost sil, určitě by do těch dějů aktivně vstoupil. Asi by nám všem připomenul, že jsme lidé a že máme zodpovědnost za stav tohoto světa. To byla Havlova idea – důležitější, než se vymezovat nějakými siláckými gesty a slovy proti „nepřátelskému světu“, je vcítit se do svých bližních, snažit se s nimi žít. My dnes ale slyšíme jiné verze o zodpovědnosti – někteří naši politici se fotí se zbraněmi a snaží se nám vsugerovat, že úplně nejlepší by bylo, kdybychom měli každý doma v garáži svůj vlastní tank. Vy jste většinu aktivního života spojil s univerzitou. Mluvili jsme o složitosti světa, o monopolech na myšlení, na pravdu. Má univerzita i v budoucnu šanci být ostrovem svobodného ducha? Měla by mít. Vlastně musí. Pluralita názorů, idejí, otevřená konfrontace myšlenek, to je důležitější než obsah jednotlivých přednášek. Slovo univerzita pochází z latinského universitas, což znamená společenství, komunita, ale také mnohost sloučená v jednom. A to jedno je podle mne duchovno, humánní duchovno. To je zásadní úkol univerzity – rozvíjení humanity, kritického myšlení, posilování naší zodpovědnosti vůči nám samým i nejširšímu společenství. Zní to možná pateticky, když si člověk v Olomouci řekne, že má zodpovědnost za stav světa. Já jsem ale přesvědčen, že z toho, jak vnímáme vlastní roli, vyplývá i to, jak se budeme sami cítit, i to, jak nás budou vnímat ostatní. Na to všechno bychom měli myslet, třeba když jdeme k volbám. A pozor: Prezident Harry Truman už roku 1955 varoval, že americký prezident potřebuje politickou moudrost, aby řídil vládu, ale volby může vyhrát i bez ní. Tolik ještě k Trumpovi.
Kategorie: Novinky z UP a PřF

Kapři na černo, štiky s omáčkou i sumci pečení na roštu

Novinky: Univerzita - Aktuality PřF UP - 23. Prosinec 2017 - 7:00
Vánoční jídelníček ve šlechtickém konviktu olomoucké univerzity roku 1777 zahrnoval nejrůznější pokrmy. Zrušení řádu Tovaryšstva Ježíšova (jezuitů) papežským breve z 21. července 1773 vedlo posléze k reorganizaci studentských ubytoven olomoucké univerzity. Jednalo se především o striktní oddělení konviktu (nyní sídla Uměleckého centra UP) pro studující teologie, tj. semináře, a konviktu „šlechtického“, tj. pro světské studenty – potomky moravskoslezské aristokracie, kteří za ubytování a stravování v konviktu platili nebo jim bylo přiznáno stipen­dium z některé nadace. Ke dni 1. listopadu 1777 byla budova někdejší jezuitské koleje předána vojenskému eráru (nyní sídlo Správního archivu Armády ČR) a seminář se usídlil v objektech konviktu. Naproti tomu šlechtický konvikt se z konviktu přestěhoval do budovy zrušeného semináře sv. Františka Xaverského (dnes budova Cyrilometodějské teologické fakulty UP). Slavnostní otevření reorganizovaného šlechtického konviktu se konalo 27. listopadu 1777 s náležitou pompou. Náklad na vydržování (s veškerým zaopatřením včetně ošacení a obuvi) jednoho šlechtického konviktisty činil 450 zlatých ročně, tedy sumu na tehdejší poměry horentní. Oběd o šesti chodech Ve fondech Moravského zemského archivu v Brně se dochoval vzácný doklad o stravování olomouckých konviktistů z posledního léta existence staré olomoucké univerzity, nežli byla dekretem císaře Josefa II. ze dne 24. května 1778 přeložena do Brna (12. září 1782 byla brněnská univerzita zrušena a v Olomouci bylo zřízeno lyceum s omezenými promočními právy). Dotyčný jídelníček nese nadpis Kuchel-Zettel bei dem Adelichen Collegio in Ollmütz von ersten Novembris 1777 bis Ende Januarii 1778, pokrývá tedy období od 1. listopadu 1777 do 31. ledna 1778. Zjišťujeme především, že se v konviktu stolovalo u dvou tabulí, u nichž se mnohé chody shodovaly, a u jednoho stolu se stravou lacinější a více lidovou. Šlechtickým konviktistům („kavalírům“) se prostírala „kavalírská tabule“, úředníci („oficiálové, oficíři“) usedali u „oficírské tabule“, kdežto služebnictvo se muselo spokojit s pouhým stolem. Strava šlechtických konviktistů bylo podle dnešních norem opulentní – snídaně sice bývala skromnější, střídala se polévka s kávou, zato jejich oběd sestával ze šesti chodů (jídel), večeře ze tří až čtyř chodů, o nedělích a o svátcích měli „kavalíři“ při obědě nárok na jednu sklenici vína. „Kavalírské“ vánoční menu Štědrý den 24. prosince připadl v roce 1777 na středu. Konviktisté posnídali kávu, při obědě se u „kavalírské tabule“ postupně konzumovaly následující postní chody: šlehaná polévka, sekanina z vajec, treska, kyselé zelí s jikrami, kapři na černo a vosí hnízda (dodnes známé vánoční cukroví). Večeře sestávala rovněž ze šesti chodů, byly to polévka s nočky, štiky s omáčkou a s citronem, placky z nudlí, sumci pečení na roštu, švestkový kompot a pečivo z máslového těsta. Ve čtvrtek 25. prosince 1777 byla chovancům konviktu nabídnuta ke snídani polévka s krupicí, během oběda pojed­li hnědou zeleninovou polévku, hovězí v šalotkové omáčce, kapouny s rýží, telecí s květákem v paštičkách (košíčcích z těsta), jazyk v polské omáčce, pečenou srnčí kýtu, čekankový salát, pečivo z lineckého těsta, cukrovinky, vypili sklenici vína. Večer se na „kavalírské tabuli“ objevily polévka s flíčky, nářez, pečená kuřata a jablečný kompot. V pátek 26. prosince se ovšem u konviktních tabulí a stolu držel rovněž půst. Kavalíři posnídali rohlíky, k obědu jim byly servírovány hrášková polévka, míchaná vejce, pavézky (tj. dvě osmažené půlky žemlí) s kapřím mlíčím a červeným zelím, koblihy z odpalovaného těsta, pečení kapři a zelený salát. Třebaže brambory byly již v té době u nás dobře známy, na konviktním jídelníčku se vůbec neobjevují – musíme tudíž předpokládat, že polévky a masité pokrmy se běžně zajídaly chlebem a zapíjely slabým pivem.
Kategorie: Novinky z UP a PřF

Nadační fond UP bilancoval své aktivity v roce 2017

Novinky: Univerzita - Aktuality PřF UP - 22. Prosinec 2017 - 8:00
Vedení univerzity, osobnosti vědy, politiky i byznysu a úspěšní studenti, tak vypadalo předvánoční setkání Nadačního fondu Univerzity Palackého (NF UP) u rektora Jaroslava Millera. Zástupcům univerzity i dárcům, kteří přispěli fondu, se představili někteří studenti, kteří získali od NF UP podporu na své projekty. Vždy v závěru roku Nadační fond UP bilancuje své aktivity. „Snažíme se ukázat, co jsme za celý rok udělali, koho a proč jsme podpořili. Jsem velmi ráda, že kromě zástupců vedení univerzity přijali naše pozvání i někteří dárci a ambasadoři Nadačního fondu,“ řekla Dita Palaščáková z NF UP. Se studenty i jejich projekty se tak mohli seznámit například emeritní rektor Josef Jařab, ambasadoři fondu germanistka Ingeborg Fialová-Fürstová a rostlinný genetik Jaroslav Doležel nebo dárci jako neonatolog a senátor Lumír Kantor, advokát Kamil Andree či manažer z České spořitelny Martin Šmajser. „Náš fond je zcela unikátní instituce. Je to administrativně nejméně zátěžová forma dotace pro studenty, kteří chtějí bádat,“ řekl na setkání prorektor Petr Bilík. Zdůraznil, že kromě možnosti vyzkoušet si své vědecké schopnosti patří k poslání fondu i popularizace vědy. Všichni podpoření studenti se totiž učí i své projekty prezentovat. Jak dodal rektor Jaroslav Miller, popularizace dnes už k vědě neodmyslitelně patří. „Popularizace je součástí celého příběhu. Osobně považuji za zásadní věc umět podat jednoduchou formou složitý výzkum. Proto jsem rád, že se právě tyto dovednosti i díky Nadačnímu fondu naši studenti učí,“ řekl rektor. Nadační fond UP vznikl v roce 2015 a jeho cílem je podpora mezinárodní vědecko-výzkumné a umělecké aktivity studentů UP. Zároveň také učí mladé vědce a umělce popularizovat své aktivity a komunikovat jejich smysl.  Za dobu své existence rozdělil mezi studenty více než dva miliony korun, které získal od generálního partnera - České spořitelny. Studenti mohou dostat příspěvek na letenky, na pobyt na zahraničních univerzitách nebo ve vědeckých centrech, na materiál potřebný k výzkumu, literaturu a podobně. Maximální příspěvek může být až 200 tisíc korun. „V prvním roce jsme podpořili 11 projektů, v druhém 10 a letos to bylo 7. Není to tím, že by zájemců bylo méně, ale zvýšili jsme příspěvek na jednotlivé projekty. Průměrná výše příspěvku na jeden projekt je 85 tisíc korun. Za tři roky existence fondu získali podporu studenti ze všech fakult Univerzity Palackého, kteří ho mimo jiné využili na 19 studijních zahraničních cest a pobytů do zemí jako například USA, Francie, Švédsko, Německo nebo Čína,“ řekla Dita Palaščáková. Na setkání u rektora se představili jak studenti, kteří už svůj projekt dokončili, tak ti, kteří získali podporu letos. Rektorovi a jeho hostům předvedli i prezentaci projektů ve formě PechaKucha, při které mohou využít jen dvacet obrázků, přičemž na vysvětlení každého z nich má prezentující jen dvacet vteřin. Studenti také vysvětlovali, v čem jim podpora fondu pomohla. „Mohla jsem téměř dva měsíce pobývat na půdě laboratoře v CERN v Ženevě. Díky pobytu, který mi umožnil Nadační fond Univerzity Palackého, jsem se dostala na špičkové vědecké pracoviště, zlepšila jsem se v komunikaci v angličtině, vyzkoušela si práci v mezinárodním týmu a získala i zkušenosti s experimentální činností. To vše mi pomáhá i nyní v mém doktorském studiu,“ řekla Katka Jiráková z přírodovědecké fakulty, která získala podporu NF UP v roce 2015. Další výzvu pro talentované studenty bude Nadační fond UP vypisovat na začátku příštího roku. Podrobnosti o Nadačním fondu Univerzity Palackého ZDE.
Kategorie: Novinky z UP a PřF

Univerzita Palackého požádala o institucionální akreditaci

Novinky: Univerzita - Aktuality PřF UP - 21. Prosinec 2017 - 9:00
Univerzita Palackého požádala Národní akreditační úřad (NAÚ) o institucionální akreditaci pro 22 oblastí vzdělávání. UP je tak po Univerzitě Karlově a Masarykově univerzitě teprve třetí českou vysokou školou, která žádost podala. Pokud se svou žádostí uspěje, bude moct po dobu deseti let samostatně schvalovat, měnit nebo rušit studijní programy. NAÚ má na vydání rozhodnutí 150 dní. „Rozhodli jsme se být mezi prvními, kdo o institucionální akreditaci požádá, protože ji považujeme za zcela zásadní. Umožní nám nejen větší míru samostatnosti při určování směru studia, ovlivňování jeho kvality i podoby, ale ve výsledku nám pomůže zvýšit naši konkurenceschopnost v celosvětovém měřítku a zlepšit podmínky pro internacionalizaci studia,“ řekl rektor Univerzity Palackého Jaroslav Miller. Institucionální akreditaci zavedla novela vysokoškolského zákona, která s tímto institutem počítá od roku 2019. Škola může akreditaci získat vždy na deset let, po uplynutí této doby se musí obnovit. Jednou z nejdůležitějších podmínek získání akreditace je, že škola musí mít vytvořený komplexní systém kontroly a hodnocení kvality vzdělávací, tvůrčí činnosti a s nimi souvisejících činností. „Oblast kvality vzdělávání a jejího hodnocení osobně považuji pro další rozvoj naší univerzity za velmi důležitou. Proto jsem se také rozhodl v mém dalším funkčním období zřídit novou pozici prorektora právě pro oblast kvality. Novou prorektorkou by měla být docentka Hana Marešová,“ uvedl Jaroslav Miller, jehož druhé rektorské funkční období s novým týmem začne v únoru 2018. „Univerzita Palackého se hodnocení zejména kvality výuky věnuje dlouhodobě, už dnes řadu ukazatelů sledujeme a máme nastavenu většinu informačních systémů pro jejich sběr a monitorování. Nyní se zaměříme na jejich dokončení a vzájemné propojení tak, abychom v souvislosti se zavedením komplexního řízení kvality zbytečně nezatěžovali pracovníky univerzity. Co se týče hodnocení kvality výuky, zde leží nejzodpovědnější úkol na nově vzniklém univerzitním orgánu – Radě pro vnitřní hodnocení UP. Tu čeká, pokud s naší žádostí uspějeme, zejména proces schvalování jednotlivých studijních programů v těch vzdělávacích oblastech, pro které institucionální akreditaci získáme,“ řekla Hana Marešová. Jak dodala, univerzitu v nejbližším období čeká v souvislosti se zaváděním systému řízení kvality zejména dokončení implementace informačního systému hodnocení akademických pracovníků na jednotlivých fakultách.  Univerzita Palackého žádá o akreditaci 22 oblastí vzdělávání. Na jejich výběru se podílelo všech osm fakult. Jednou z největších změn, kterou studentům přinese, je možnost tzv. sdruženého studia. Student si k hlavnímu studijnímu plánu (tzv. maior) bude moct zapsat ještě plán vedlejší (minor), a složit si tak studium ze dvou odlišných programů. UP chce tuto novinku využít k větší prostupnosti učitelských a neučitelských studijních programů. „Chceme dosavadní nabídku co nejvíce rozšířit tak, aby si uchazeč mohl volit kombinaci sdružených programů napříč fakultami, která bude nejlépe odpovídat jeho budoucímu uplatnění. Proto jsme se s fakultami dohodli na základních poměrech mezi maior a minor, které to našim studentům umožní. V horizontu roku 2018 však nechystáme žádnou převratnou změnu, neboť jsme si vědomi toho, že případné změny nesmí vést k izolovanosti studijních programů,“ vysvětlil prorektor UP Vít Zouhar. Pokud Univerzita Palackého akreditaci získá, začne výuka podle nové podoby studijních programů v akademickém roce 2019/2020. Přehled vzdělávacích oblastí, o jejichž akreditaci UP žádá podle § 81d) zákona o vysokých školách: Biologie, ekologie a životní prostředí; Ekonomické obory; Filologie; Filozofie, religionistika a teologie; Fyzika; Historické vědy; Chemie; Informatika; Matematika; Mediální a komunikační studia; Neučitelská pedagogika; Politické vědy; Právo; Psychologie; Sociální práce; Sociologie; Tělesná výchova a sport; kinantropologie; Učitelství; Vědy o umění a kultuře; Vědy o Zemi; Všeobecné lékařství a zubní lékařství; Zdravotnické obory.
Kategorie: Novinky z UP a PřF

Punč s rektorem

Novinky: Univerzita - Aktuality PřF UP - 20. Prosinec 2017 - 13:18
Na punč pozval rektor Jaroslav Miller zaměstnance a absolventy Univerzity Palackého. Již tradiční předvánoční setkání se konalo na nádvoří Zbrojnice. Více fotografií najdete ZDE. Foto: Vojtěch Duda.
Kategorie: Novinky z UP a PřF

Květoslava Princová obdržela ocenění Univerzity Palackého

Novinky: Univerzita - Aktuality PřF UP - 20. Prosinec 2017 - 12:30
Pamětní medailí Univerzity Palackého ocenil děkan Peter Tavel zásluhy spouzakladatelky katedry křesťanské sociální práce Květoslavy Princové o rozvoj humanitárních studií na cyrilometodějské teologické fakultě. Se svou kolegyní se při jejím odchodu do důchodu přišla rozloučit řada kolegů, studentů a spolupracovníků. „Paní doktorka Květa Princová na katedře končí v pozici vedoucí oddělení humanitárních studií, které založila. Je to zároveň příležitost pro nás všechny, abychom jí vyjádřili uznání a respekt,“ uvedla vedoucí katedry Tatiana Matulayová, která Květě Princové poděkovala za její práci, trpělivost a obětavost. Jak připomněla, Květoslava Princová byla zakladatelkou studia mezinárodní humanitární a sociální práce, nejprve na olomoucké VOŠ Caritas v bakalářském a poté na CMTF v navazujícím magisterském studijním programu. „Je to jedinečný obor, výjimečný nejen pro Univerzitu Palackého, ale i ve středoevropském kontextu. Obsahuje rozměr etiky humanitární pomoci, spirituality i internacionalizace. Je navíc velmi dobrým a inspirativním příkladem člověka, který to, co přednáší studentům, také aktuálně žije,“ zdůraznila. Vedle poděkování za odvedenou práci ocenil děkan Peter Tavel také hodnoty, o jejichž obranu a uchování Květoslava Princová ve svém životě usilovala. „Člověka někdy zastihne takový ´historický´ okamžik, kdy má rozpoznat, že je potřebný. Nebývá takových okamžiků v životě moc, ale podle mne je jimi váš život posetý. Vždy jste věděla, co je třeba, dovedla jste se adaptovat a najít onu citlivou strunu, jak pomoci druhým,“ uvedl děkan. Za odbornou a lidskou inspiraci i za osobní příklad vytrvalosti své kolegyní poděkovali také Jakub Doležel a Agnieszka Zogata Kusz, kteří jí zároveň předali knížku představující olomoucká humanitární studia. „Měla jsi jasnou vizi, čeho chceš dosáhnout, a navzdory celé hoře překážek a komplikací jsi za tím šla. Myslím, že dnes můžeš být spokojená s tím, kde se nacházíme,“ uvedl Jakub Doležel. „Chceme, abychom hlavní myšlenky, které jsi tady zasela, byli schopni udržovat a rozvíjet,“ doplnila Agnieszka Zogata Kusz. „Obnovení teologické fakulty po roce 1989 pro mne bylo důkazem vítězství pravdy a lásky. Je pro mne obrovskou ctí, že tady dnes mohu stát a přijímat ty nezasloužené díky,“ uvedla Květoslava Princová.  Katedra, kterou spoluzakládala a se kterou hodlá externě i nadále spolupracovat, je podle ní v dobrých rukou. „Svým kolegům přeji, aby sociální a humanitární práce přinášela to, co přinášet má, tedy smír do společnosti, tady i kdekoli na světě. To je tím základním cílem – obnovovat lidskou důstojnost a vztahy mezi lidmi,“ zdůraznila Květoslava Princová. Květoslava Princová, původně inženýrka chemie, signatářka Charty 77, držitelka ocenění účastníka odboje a odporu proti komunismu a bývalá vedoucí kanceláře prvního porevolučního primátora Olomouce Milana Hořínka, od roku 1997 působila v Arcidiecézní charitě v Olomouci a v České katolické charitě v Praze, kde se věnovala poskytování humanitární pomoci, zejména na Balkáně a v zemích bývalého Sovětského svazu.  Přispěla k zapojení České katolické charity do mezinárodní sítě humanitárních organizací a aktivit Caritas Europa a Caritas Internationalis. V roce 2003 spoluzaložila výuku humanitární pomoci na CARITAS – Vyšší odborné škole sociální Olomouc a v roce 2007 také magisterské studium tohoto oboru na Cyrilometodějské teologické fakultě UP. V roce 2011 obhájila disertační práci v oblasti aplikované etiky. V rámci výuky se věnovala etice humanitární pomoci a toto téma zpracovala i v několika publikacích.
Kategorie: Novinky z UP a PřF

... můžete završit rok lázněním?

Novinky: Univerzita - Aktuality PřF UP - 20. Prosinec 2017 - 8:27
Na posledním letošním pěším výletu Větrání s fakultou tělesné kultury se můžete v sobotu 30. prosince vydat do Luhačovic a kopců v okolí těchto známých lázní. Trasa má 16,5 km, účastníci se sejdou v 7:15 před hlavním nádražím v Olomouci. Více...
Kategorie: Novinky z UP a PřF

Anestetika působí i na rostliny. Ty by mohly pomoci při testování látek

Novinky: Univerzita - Aktuality PřF UP - 20. Prosinec 2017 - 8:00
Anestetika využívaná v humánní a veterinární medicíně mají velmi obdobný účinek i na rostliny. Potvrdila to studie mezinárodního týmů vědců, jehož členem a jediným českým zástupcem je biofyzik Andrej Pavlovič z Centra regionu Haná pro biotechnologický a zemědělský výzkum. Díky jejich zjištění, které v těchto dnech publikoval prestižní odborný časopis Annals of Botany, by rostliny mohly v budoucnu sloužit pro rychlé testování látek a jejich anestetických účinků. Výzkumníci z Japonska, Německa, Itálie a České republiky ověřovali účinky anestetik nejen na modelové rostlině huseníčku rolním, ale i na některých druzích, které vykazují pohyb. Například na citlivce stydlivé, jejíž listy reagují na dotek, masožravkách, jež se uzavírají při chytání kořisti, nebo popínavém hrachu. „Testovali jsme několik typů anestetik s různou chemickou strukturou a zjistili jsme, že anestetika mají na rostliny podobný efekt jako na živočichy či lidi. Pod jejich vlivem rostlina de facto přestává vnímat své okolí, tyto změny ale nejsou nevratné. Naopak odezní, jakmile se anestetikum odstraní. Zjištění by mohlo mít praktické využití, rostliny by se v budoucnu mohly využít pro rychlý screening anestetických účinků různých látek,“ uvedl Pavlovič. Podle něj anestetika například zastaví pohyb rostlin. Pod jejich vlivem se masožravka neuzavírá, citlivka nereaguje na dotek a popínavé rostliny přestávají hledat objekt, o nějž by se opřely. Zastavují také klíčení semen a syntézu zeleného barviva chlorofylu. „Toto chování je na první pohled zvláštní, neboť víme, že rostliny nemají žádnou nervovou soustavu, na niž by mohla anestetika působit. Rostliny ale generují elektrické signály a právě na ně anestetika účinkují. Obdobně jako u živočichů i rostlinu dočasně ,uspí´. Jakmile anestézie odezní, rostlina během pár minut velmi rychle ožívá a elektrická signalizace začíná fungovat. Změny elektrického potenciálu na membránách rostlin jsou často prvním signálem, kterým rostlina vnímá svět kolem sebe,“ objasnil Pavlovič, který v olomouckém vědeckém centru prováděl část pokusů. Vědci na základě experimentů došli k závěru, že anestetika mohou mít podobný mechanismus účinku, který patrně spočívá v buněčných membránách. Anestetika je určitým způsobem narušují, o čemž svědčí i skutečnosti, že v buňkách se zastavuje tok vezikul, tedy jakýchsi membránových váčků, jejichž úkolem je skladovat a transportovat některé složitější organické látky. „O tom, že anestetika mohou mít podobné účinky na rostliny jako na živočichy, se vědělo, ale nebylo jasné, proč tomu tak je. My jsme ukázali, že se v rostlině utlumí elektrické signály, takže jejich ,nervová´ aktivita je uspaná. Práce tohoto druhu zatím neexistovala,“ doplnil Pavlovič. O článku již informovala i některá zahraniční média. Centrum regionu Haná, v němž Pavlovič působí, sdružuje vědecké týmy Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého a olomouckých pracovišť Ústavu experimentální botaniky Akademie věd ČR a Výzkumného ústavu rostlinné výroby.
Kategorie: Novinky z UP a PřF

Soutěž přilákala na katedru filozofie téměř dvě stovky středoškolských studentů

Novinky: Univerzita - Aktuality PřF UP - 19. Prosinec 2017 - 11:10
Esej na vybrané filozofické téma měli za úkol napsat téměř dvě stovky středoškoláků univerzitní soutěže Nebojme se myslet. Do jejího druhého kola postoupí dvacet studentů, z nichž dva nejlepší nominuje katedra filozofie FF UP na Mezinárodní filozofickou olympiádu. V květnu příštího roku se uskuteční v černohorském Baru.    „Od středoškoláků nevyžadujeme žádné konkrétní znalosti. Jde nám pouze o schopnost konstruktivního uvažování a zformulování vlastního názoru. Letos se nám do prvního kola soutěže sešlo nejvíce přihlášek za poslední léta. Máme velkou radost,“ řekla Petra Chudárková z pořádající katedry filozofie FF UP. Cílem soutěže, kterou osmým rokem tato katedra pořádá, je podpořit rozvoj kritického myšlení studentů předposledních a posledních ročníků středních škol. Studenti tak podle Petry Chudárkové mají jedinečnou možnost vyzkoušet si napsat vlastní filozofický text ve formě úvahy.  Zpětnou vazbu jim poskytnou členové katedry filozofie svým hodnocením. „Doktorandi naší katedry napíší ke každé práci dva nezávislé posudky. Eseje budou hodnotit na základě pěti kritérií: vztah k tématu, filozofické porozumění, přesvědčivost argumentace, vnitřní koherence textu a originalita. Každý ze studentů dostane jak bodové hodnocení ke každému kritériu, tak krátký komentář k celému eseji. Autoři tří nejlepších esejů dostanou čtečku,“ dodala Petra Chudárková. Filozofické klání Nebojme se myslet je národní kvalifikací pro účast na Mezinárodní filozofickou olympiádu. Nominaci na ni získají v únoru dva středoškolští studenti, kteří vzejdou z druhého kola její národní části. „Soutěž založil stávající vedoucí katedry Tomáš Nejeschleba. Zájem o ni se každoročně zvyšuje a domnívám se, že je s ní částečně spojený i zájem o studium zdejší filozofie.  Mnozí její účastníci totiž na katedru skutečně nastoupili a dnes patří k našim nejlepším studentům. Je ale také dost dobře možné, že hledání odpovědí na neodbytné otázky, kterými se filozofie zabývá, je pro mladé lidi stále atraktivní bez ohledu na módní trendy,“ uvedl Filip Tvrdý, zástupce vedoucího katedry. Dodal, že během soutěžního dne se středoškoláci zúčastnili i workshopu Iluze, hádanky a paradoxy, v němž se popularizační formou seznámili s některými ze současných filozofických problémů. Někteří i využili nabídky a prohlédli si i univerzitní knihovnu.   V čem spočívá kritické myšlení?  V tom, že člověk umí lépe pracovat s informacemi, umí je hodnotit, ověřovat kvalitu zdrojů. Kritické myšlení znamená mediální gramotnost, schopnost argumentace, racionální přemýšlení a umění nepodlehnout manipulaci. Dá se měřit. Na rozdíl od  IQ (inteligenční kvocient) se RQ (racionální kvocient) dá dlouhodobě trénovat a zvyšovat.  
Kategorie: Novinky z UP a PřF

Vánoční přání rektora UP Jaroslava Millera

Novinky: Univerzita - Aktuality PřF UP - 19. Prosinec 2017 - 9:30
Vážené kolegyně a vážení kolegové, milí studenti a milé studentky, právě končící rok 2017 byl pro Univerzitu Palackého nadmíru úspěšný a na tomto úspěchu máte zásadní podíl právě vy. Velmi si vážím vaší práce ve prospěch naší univerzity a děkuji vám za ni.
Přeji vám všem i vašim blízkým klidné a pokojné Vánoce a úspěšné vykročení do nového roku 2018, v němž se s vámi budu rád potkávat. Hezké Vánoce a šťastný nový rok   Jaroslav Miller rektor Univerzity Palackého
Kategorie: Novinky z UP a PřF

… nové kapitoly archivního webu města jsou věnovány slavným hostům Olomouce?

Novinky: Univerzita - Aktuality PřF UP - 19. Prosinec 2017 - 9:26
V dalších textech historika Jiřího Fialy se dočtete o pobytech generála Lafayetta, revolucionáře Huga Kołłątaje nebo rodiny Wolfganga Amadea Mozarta. Více …
Kategorie: Novinky z UP a PřF

Rektor ocenil vynikající zásluhy profesora Karla Indráka

Novinky: Univerzita - Aktuality PřF UP - 19. Prosinec 2017 - 8:00
Emeritní přednosta Hemato-onkologické kliniky FNOL a LF UP Karel Indrák obdržel zlatou medaili Za zásluhy a rozvoj UP. Při příležitosti životního jubilea ocenil rektor UP Jaroslav Miller zejména jeho přínos pro vybudování špičkového pracoviště olomoucké lékařské fakulty a zásluhy o šíření dobrého jména olomoucké univerzity.  Podle děkana lékařské fakulty Milana Koláře, který udělení medaile navrhl, patří bývalý přednosta Hemato-onkologické kliniky k nejvýznamnějším profesorům Univerzity Palackého. „Jeho věhlas a odborné renomé vysoce překračuje hranice České republiky a dosahuje evropské a světové úrovně. Zároveň je typickým příkladem ´duše´ lékařské fakulty, v jeho osobě se spojuje její jedinečnost. Je vynikající učitel – sám jsem měl to štěstí, že jsem kdysi patřil do studijní skupiny, kterou vedl. Současně je vynikající vědec s h-indexem 20, více než 1600 citacemi a řadou popisů patologických stavů a genů v rámci hemato-onkologie. Výuku a vědecko-výzkumnou činnost pak krásně doplňuje léčebně-preventivní oblast, tedy vlastní medicína a péče o pacienty,“ uvedl děkan s poděkováním za jubilantovu dosavadní práci.  Jeho slova potvrdil rektor Jaroslav Miller a připojil vlastní zkušenost ze svého někdejšího pobytu v Austrálii. „Setkal jsem se tam tehdy s jedním naším bývalým studentem a ten mi říkal: Olomouc – to je Peřina, Indrák a Jařab. A když někdo někomu utkví v paměti, tak to znamená, že buď s ním má spojen silný - ať už pozitivní nebo negativní - emoční zážitek, anebo jde prostě o autoritu. Ve vašem případě platí to druhé a i pro mne jste ztělesněním toho nejlepšího, co v Olomouci v lékařských oborech máme,“ zdůraznil rektor a připomněl stále aktivní profesní přínos Karla Indráka pro kliniku, o jejíž dynamický rozvoj se zasloužil.   Podle Karla Indráka je budoucnost kliniky skvěle zajištěna, a to především díky současnému přednostovi Tomáši Papajíkovi. „Vzpomínám, jak jsem jej v roce 1991 ´přetahoval ´ z interní kliniky a říkal mu, jak si budoucnost hemato-onkologie představuji. V jeho osobě je zajištěno, aby klinika dobře fungovala i nadále,“ ujistil Karel Indrák.  Profesor Karel Indrák, absolvent LF UP, patří více než čtvrt století k absolutní špičce české hematologie. Jako uznávaný lékař, vědec a pedagog zasvětil svůj profesní život léčbě pacientů s onemocněním krve a krvetvorby. V Olomouci vybudoval Hemato-onkologickou kliniku, komplexní klinicko-diagnostické pracoviště FNOL a LF UP s transplantačním programem. Mezi jeho největší úspěchy patří objev hemoglobinů Olomouc, Haná a Hradec Králové a identifikace  talasemických mutací v české a slovenské populaci. Inicioval tradici mezinárodních Olomouckých hematologických dnů a je zakladatelem nadace Haimaom na podporu nemocných po transplantaci kostní dřeně.  Více informací najdete také v textu jeho žáků a následovníků ZDE.
Kategorie: Novinky z UP a PřF

Rektor ocenil vynikající zásluhy profesora Karla Indráka

Novinky: Univerzita - Aktuality PřF UP - 19. Prosinec 2017 - 8:00
Emeritní přednosta Hemato-onkologické kliniky FNOL a LF UP Karel Indrák obdržel zlatou medaili Za zásluhy a rozvoj UP. Při příležitosti životního jubilea ocenil rektor UP Jaroslav Miller zejména jeho přínos pro vybudování špičkového pracoviště olomoucké lékařské fakulty a zásluhy o šíření dobrého jména olomoucké univerzity.  Podle děkana lékařské fakulty Milana Koláře, který udělení medaile navrhl, patří bývalý přednosta Hemato-onkologické kliniky k nejvýznamnějším profesorům Univerzity Palackého. „Jeho věhlas a odborné renomé vysoce překračuje hranice České republiky a dosahuje evropské a světové úrovně. Zároveň je typickým příkladem ´duše´ lékařské fakulty, v jeho osobě se spojuje její jedinečnost. Je vynikající učitel – sám jsem měl to štěstí, že jsem kdysi patřil do studijní skupiny, kterou vedl. Současně je vynikající vědec s h-indexem 20, více než 1600 citacemi a řadou popisů patologických stavů a genů v rámci hemato-onkologie. Výuku a vědecko-výzkumnou činnost pak krásně doplňuje léčebně-preventivní oblast, tedy vlastní medicína a péče o pacienty,“ uvedl děkan s poděkováním za jubilantovu dosavadní práci.  Jeho slova potvrdil rektor Jaroslav Miller a připojil vlastní zkušenost ze svého někdejšího pobytu v Austrálii. „Setkal jsem se tam tehdy s jedním naším bývalým studentem a ten mi říkal: Olomouc – to je Peřina, Indrák a Jařab. A když někdo někomu utkví v paměti, tak to znamená, že buď s ním má spojen silný - ať už pozitivní nebo negativní - emoční zážitek, anebo jde prostě o autoritu. Ve vašem případě platí to druhé a i pro mne jste ztělesněním toho nejlepšího, co v Olomouci v lékařských oborech máme,“ zdůraznil rektor a připomněl stále aktivní profesní přínos Karla Indráka pro kliniku, o jejíž dynamický rozvoj se zasloužil.   Podle Karla Indráka je budoucnost kliniky skvěle zajištěna, a to především díky současnému přednostovi Tomáši Papajíkovi. „Vzpomínám, jak jsem jej v roce 1991 ´přetahoval ´ z interní kliniky a říkal mu, jak si budoucnost hemato-onkologie představuji. V jeho osobě je zajištěno, aby klinika dobře fungovala i nadále,“ ujistil Karel Indrák.  Profesor Karel Indrák, absolvent LF UP, patří více než čtvrt století k absolutní špičce české hematologie. Jako uznávaný lékař, vědec a pedagog zasvětil svůj profesní život léčbě pacientů s onemocněním krve a krvetvorby. V Olomouci vybudoval Hemato-onkologickou kliniku, komplexní klinicko-diagnostické pracoviště FNOL a LF UP s transplantačním programem. Mezi jeho největší úspěchy patří objev hemoglobinů Olomouc, Haná a Hradec Králové a identifikace  talasemických mutací v české a slovenské populaci. Inicioval tradici mezinárodních Olomouckých hematologických dnů a je zakladatelem nadace Haimaom na podporu nemocných po transplantaci kostní dřeně.  Více informací najdete také v textu jeho žáků a následovníků ZDE.
Kategorie: Novinky z UP a PřF

Na fakultě už zvítězili, teď je čeká celostátní finále souboje argumentů

Novinky: Univerzita - Aktuality PřF UP - 18. Prosinec 2017 - 12:00
Právnická fakulta zná jména studentů, které vyšle do celostátního finále prestižní soutěže v simulovaném soudním procesu – Lidskoprávní Moot Court. O dvou postupujících týmech rozhodlo fakultní kolo soutěže. Chuť a odvahu zkusit si souboj argumentů mělo letos šest týmů. „Jsem rád, že v porovnání s minulým ročníkem přibylo přihlášených týmů. Na druhou stranu by zájem o tuto tradiční soutěž mohl být ještě větší. Zároveň je ale potřeba říct, že na studenty klade poměrně vysoké nároky,“ řekl fakultní koordinátor soutěže Zdeněk Červínek. Kvalita letošních soutěžících jej příjemně překvapila. „Bylo vidět, že odvedli kus práce a jejich výkony, zejména v ústním kole byly vynikající.“ Ústnímu kolu předcházela dlouhá příprava. Studenti museli nejprve nastudovat případ, odevzdat písemná podání a při samotném řízení museli být připraveni zastupovat obě strany sporu. V něm šlo tentokrát o takzvaný tvrzený nárok stěžovatelky na úhradu léku způsobilého prodloužit délku jejího života z veřejného zdravotního pojištění. Zatímco vysokoškoláci se do role právníků vžívali, soudní senát tvořila trojice profesionálů. Výkony soutěžících hodnotili Ludvík David, soudce Ústavního soudu, Ondřej Mrákota, soudce Nejvyššího správního soudu a absolvent olomouckých práv, a Martin Kopa z katedry ústavního práva. „Oba postupující týmy podaly skvělé výkony. Rozdíl mezi nimi byl minimální,“ řekl při vyhlašování výsledků Ondřej Mrákota. První místo nakonec porota přiřkla týmu ve složení Jaroslav Křepelka, Jiří Stýblo, Kristýna Šulková a Štěpán Vencl. „Úspěch byl pro nás bez nadsázky nečekaný. Navíc když jsme ve finále stáli proti soupeřům o dva tři roky starším. Soutěž je pro nás všechny obrovským přínosem především v oblasti time managementu a týmové spolupráce. Na vypracování písemného podání nebylo mnoho času, do toho škola, ale společnými silami jsme to zvládli,“ zhodnotil Jiří Stýblo, který druhým rokem studuje obor Právo. Z druhého místa pak postoupili Anna Marie Hanušová, Jan Hudáč a Ondřej Pekárek. „Téma pro nás bylo velmi zajímavé a zároveň nás lákalo zkusit si, jak si s ním poradíme. Vzhledem k tomu, že budeme brzy státnicovat, chtěli jsme si vyzkoušet co nejreálnější případ z praxe. Já osobně jsem ještě neměla možnost řešit tak složitý případ,“ přiblížila motivaci Anna Marie Hanušová, posluchačka 4. ročníku oboru Právo. Oba týmy nyní čeká příprava na celostátní finále, které se uskuteční na přelomu února a března přímo na Ústavním soudu. Se svými kouči chtějí zapracovat na slabých stránkách a co nejlépe se připravit na argumenty protistrany. Soupeři jim budou studenti právnických fakult z Brna a z Prahy. Zadání, soutěžní případ, zůstává stejné. Lidskoprávní Moot Court v Česku pořádá již šestým rokem Liga lidských práv. Olomoucká právnická fakulta se zapojila do všech ročníků. Výsledky fakultního kola Lidskoprávní Moot Court:
1. místo – Jaroslav Křepelka, Jiří Stýblo, Kristýna Šulková a Štěpán Vencl (kouč – John A. Gealfow)
2. místo – Anna Marie Hanušová, Jan Hudáč a Ondřej Pekárek (kouč – Maxim Tomoszek)
3. místo – Kateřina Skalková, Dominika Špalková, Kristýna Bublíková (bez kouče)
Kategorie: Novinky z UP a PřF

Stránky

Přihlásit se k odběru Společná laboratoř optiky agregátor - Novinky z UP a PřF