Novinky z PřF a UP

Minimum nástrojů, nedostatek materiálu a místo pořádného osvětlení čelovka na hlavě. V opravdu skromných podmínkách si Martina Gajdušková, studentka Zubního lékařství na Lékařské fakultě UP, vyzkoušela výkon své budoucí profese na venkově v africké Rwandě. Dostala se tam jako členka mezinárodní skupiny v rámci dobrovolnické stáže pod hlavičkou International Association of Dental Students.

„Ve Rwandě je velký nedostatek zubařů. Studium zubního lékařství otevřeli teprve před několika lety, jezdí tam pomáhat dobrovolníci z celého světa. Při jednom našem výjezdu jsme se setkali s Američanem, který má kliniku v USA, ale poslechl svůj vnitřní hlas a rozhodl se odjet do Rwandy, kde ošetřuje děti. Bere to jako svoje poslání,“ říká studentka, jejíž mise v malé středoafrické zemi trvala i s cestou jedenáct intenzivních dní.

Tento příběh původně vyšel v tištěném magazínu Žurnál, jehož PDF verzi najdete zde.

V doprovodu místních studentů dobrovolníci vyjížděli ošetřovat pacienty do vesnických škol a health center. „Dělali jsme jen extrakce, protože chyběly výplňové materiály. Také co se týče vybavení nástroji, nebylo moc na výběr, navíc byly často staré a tupé. Ale museli jsme brát, co nám přišlo pod ruku. Běžně se nám i stávalo, že jsme si v půlce dne museli dát přestávku, protože došel materiál a taky všechny nástroje na extrakce, jako jsou kleště a bajny. Byly zašpiněné, takže jsme museli počkat, až se sterilizují,“ vypráví.

Kromě nedostatečného vybavení se musela „poprat“ i s komunikací s lidmi, kteří nevládli ani základy angličtiny. „Naučila jsem se základní slovíčka, jako ‚asáma‘ – ‚otevři‘ nebo ‚funga‘ – ‚zavři‘. Zvláštní pro mě bylo, že nerozuměli, když jsem jim třeba zamávala na pozdrav. Oni si ťukají pěstmi. Jinak i přikyvují, když s někým mluví – pohnou hlavou nahoru a mrknou u toho. Místní studenti nám s domluvou pomáhali, ale stejně jsem někdy byla zmatená. Jednou jsme trhali zub paní, která vypadala hrozně naštvaně, že jí v ústech něco dělám, že jí způsobuji bolest. Při odchodu ale prý děkovala bohu, že jsme jí pomohli,“ vzpomíná budoucí zubařka.

Jak dodává, Rwanďané vůbec byli vděční za péči, přestože zákrok i přes anestezii bolel. „Kolikrát jim i tekly slzy, ale drželi, ani nepípli. Byli rádi, že tam pro ně jsme. Nejen dospělí, i děti. U nás kolikrát brečí už v čekárně. Tam i když mělo dítě oči plné strachu, sedlo si, zapřelo se a bylo vidět, že se prostě nechá ošetřit.“

Rwanda byla pro Martinu Gajduškovou první výjezd mimo Evropu. Cítila se tam ale bezpečně. Svoji roli v tom hrál autoritářský režim, všudypřítomná policie a kontrola i to, že v hlavním městě, kde měla skupina dobrovolníků zázemí, jsou na lidi bílé pleti zvyklí. „Režim je to tvrdý, ale myslím, že i díky tomu tam některé věci fungují. Vedle bezpečnosti je tam například čisto. Je to snad nejčistší místo, které jsem kdy viděla. Na druhou stranu se pořád na něco čeká, všechno má zpoždění. Nebýt toho, mohli jsme například ošetřit i více pacientů. Kvůli čekání jsme také doslova profičeli národním parkem, kam nás vzali poslední den na výlet. Měli jsme jet v 5 ráno, jeli jsme až v 11.“

Přestože v Africe „jen“ trhala zuby, vnímá svůj pobyt jako velmi přínosný. „Bylo zajímavé žít chvilku v úplně jiném kulturním prostředí. Co se týče profesních zkušeností, beru to tak, že jsem si zkusila práci s minimálním a mnohem horším vybavením, než budu mít tady. Tedy vyzkoušela jsem si to teoreticky těžší a přejdu, doufám, k tomu jednoduššímu. Do Rwandy bych se ale vrátila, i na delší dobu,“ uzavírá Martina Gajdušková, která za svou aktivitu obdržela Cenu rektora UP pro dobrovolníky.

Student přírodovědecké fakulty Lukáš Mada byl mezi osmi oceněnými dobrovolníky, kteří v Arcibiskubském paláci v Olomouci převzali cenu Křesadlo 2022. Cena neziskové organizace Maltézská pomoc je symbolickým poděkováním těm, kteří nezištně a obětavě pomáhají druhým.

Lukáš Mada studuje na přírodovědecké fakultě obor Experimentální biologie, v rámci celoživotního vzdělávání Souběžné doplňující studium učitelství biologie a dálkově studijní program Veřejná ekonomika a správa na Vysoké škole Báňské - Technické univerzitě v Ostravě. Současně pracuje v Pevnosti poznání jako koordinátor popularizačních programů.

„Dobrovolnické práci se věnuji od doby, kdy jsem začal studovat na přírodovědecké fakultě. V prvním ročníku jsem cítil určitou prázdnotu ve svém volném čase. Byl tam prostor pro jeho smysluplné využití, proto jsem si našel Olomoucké dobrovolnické centrum JIKA. Vedou to dva úžasní lidé, se kterými se osobně znám. Panuje tam velice přátelské rodinné prostředí,“ uvedl oceněný student.

Lukáš Mada se mimo jiné věnuje seniorům ze sociální služby Chráněné bydlení na Zikově ulici, dětem z domova Pro ženy a matky v Holečkově a Sokolské ulici, Klokánku, doučuje děti ze znevýhodněných rodin nebo dochází do družiny ve škole pro děti se sluchovým handicapem na Třídě Kosmonautů. „V životě jsem měl velké štěstí, že jsem narodil do rodiny, do které jsem se narodil. Že jsem měl zázemí, které jsem měl. To vše formuje osobnost. Mně bylo umožněno se rozvíjet a inspirovat se lidmi kolem sebe, celou rodinou. Když vidíte jejich ochotu investovat svůj volný čas v nás, pak cítíte určitý dluh vůči společnosti jako celku. Jen tak se lze posunout dál,“ doplnil Lukáš Mada.

Studenta experimentální biologie ocenil mimořádným stipendiem i děkan přírodovědecké fakulty Martin Kubala.

K době vánoční patří radost z darování a obdarování. Dárkem vyjadřujeme vztah k tomu druhému, v dárku se zrcadlí naše osobnost. Možná i proto není vždy jednoduché vybrat ten „správný“ dárek. A někdy je také celkem složité dárek přijmout a projevit naši vděčnost. 

V době vánoční jsme často oslovováni, abychom projevili svou štědrost, abychom se podělili o to, co máme, čeho se nám dostává. Máme tak další příležitost zakoušet pocity, které jsou spojené s darováním peněz, materiálních věcí nebo i našeho vlastního volného času.

Profesionálové z různých oblastí oceňují dobrovolnou práci tisíců lidí, bez kterých by nebylo možné zvládnout nejen krize velkého rozsahu a dopadu. Dobrovolníci, lidé dobré vůle a dobrého srdce, jsou trvalým zdrojem podpory, radosti a inspirace v různých oblastech našeho života. Jejich altruismus a solidarita přispívají k lepší kvalitě životního prostředí a mezilidských vztahů. Povzbuzují, motivují a posilují tisíce lidí v náročných životních situacích. 

Uplynulý rok byl v mnoha ohledech svým způsobem výzvou pro každého z nás. Potěšující je, že navzdory vyčerpání z předchozích dvou let mnozí dobrovolníci vytrvali. Možná i proto, že se k nim přidaly další desítky, stovky, tisíce lidí, kteří takto vyjádřili svůj lidský i občanský postoj. Nechyběli mezi nimi ani vysokoškolští studenti. Často dobrovolnickou pomoc v jednotlivých společenstvích a organizacích iniciovali a organizovali. Opět prokázali své nezastupitelné místo ve společnosti. 

Doba vánoční je časem radosti a naděje. Můžeme obdarovávat. Můžeme se stát součástí příběhů konkrétních lidí. Můžeme prožívat jedinečné pocity smysluplnosti našeho bytí skrze pomoc jiným. Máme být za co vděčni. 

Štědré (nejen) Vánoce všem lidem dobré vůle!  

 

Tatiana Matulayová

katedra křesťanské sociální práce CMTF UP
garantka Dobrovolnického centra UP

Je to tady: Začínáme odpočítávat! Startuje rok oslav, v němž olomoucká univerzita, založená 22. prosince 1573, oslaví 450 let své existence. A proto právě dnes spouštíme speciální web a odkrýváme první body bohatého programu.

Minulost propojená s přítomností a budoucností, to je leitmotiv roku 2023, který bude v Olomouci patřit Univerzitě Palackého. „Připomeneme si nejen bohatou historii naší univerzity a významné osobnosti, které s ní spojily své životy. Budeme ukazovat také školu živou, současnou, která vychovává nové generace studentů, jež budou určovat další vývoj naší společnosti. Příběh naší alma mater se píše již téměř 450 let a stále má svůj smysl a své naplnění. Vzděláváme, vychováváme, bádáme a snažíme se posouvat hranice lidského poznání a vědění. Proto jsme také zvolili za motto našeho jubilejního roku slova Františka Palackého, jehož jméno naše univerzita ve své novodobé historii nese: Silní jsme jen silou ducha,“ uvedl rektor UP Martin Procházka.

Jubilejní rok nabídne desítky nejrůznějších akcí, jen namátkou vybíráme některé z nich: ples, koncerty, výstava insignií, setkání absolventů, výlet do Palackého rodných Hodslavic nebo vydání nových publikací. „Program, který se bude průběžně doplňovat, můžete sledovat na našem speciálním webu, který jsme právě k výročí 450 let založení připravili. Spolupracujeme na něm s fakultami a součástmi univerzity a zapojeni do příprav jsou také studenti,“ řekl prorektor pro komunikaci a studentské záležitosti Vít Procházka, který je se svým týmem také organizačním garantem oslav.

Speciální webová stránka univerzitních oslav je dostupná na adrese 450.upol.cz.

Vážené kolegyně, vážení kolegové,
milé studentky, milí studenti,

v letošním kalendáři zbývá už jen posledních pár dnů, proto mi dovolte, abych vám ze srdce popřál krásné vánoční svátky a také hodně štěstí a zdraví v novém roce.

Všechno to krásné, co máme obvykle s tímto svátečním časem spojeno, můžeme vložit do jediného slova, které je vlastně svým způsobem synonymem Vánoc. Tím slovem je setkávání. Proto bych nám všem přál, aby zvláště v této nelehké době byly naše Vánoce především o setkávání s našimi nejbližšími, o společně stráveném čase se všemi těmi, v jejichž přítomnosti se cítíme dobře a s nimiž rádi sdílíme příjemné chvíle. To je ten největší dar, který můžeme dát i dostat.

Zároveň bych také blížící se konec kalendářního roku chtěl využít jako příležitost, abych vám všem poděkoval. Univerzita Palackého si v nadcházejícím roce připomene čtyři sta padesát let své existence a společné oslavy nabídnou také řadu možností pro setkávání. Budou tak zároveň poděkováním za všechno, co pro svou univerzitu děláte. Za to, že šíříte její dobré jméno, pomáháte jí naplňovat její roli ve vzdělávání, vědě i společnosti a podílíte se na jejím utváření. Každý z těchto střípků je pro současnost i budoucnost naší alma mater důležitý a já vám za vaše přičinění upřímně děkuji.

Těším se na naše setkávání i v roce 2023.

Martin Procházka, rektor UP

 

Pohled do historie olomoucké metropolitní kapituly přináší nová monografie Jitky Jonové z katedry církevních dějin a církevního práva Cyrilometodějské teologické fakulty UP. Na základě studia archivních materiálů, dokumentů a dobových periodik se autorka zaměřuje na snahu o vyřešení takzvané olomoucké kapitulní otázky, v níž mimo jiné hrál roli požadavek na šlechtický původ členů kapituly, a také na problematiku obsazování olomouckého arcibiskupského stolce.

Jitka Jonová se k tématu olomoucké metropolitní kapituly a takzvané kapitulní otázce dostala již při práci na její dřívější knize, v níž se věnovala osobnosti arcibiskupa Theodora Kohna. Ten se díky připuštění nešlechticů do olomoucké kapituly po roce 1880 mohl stát kanovníkem, jako první nešlechtic byl zvolen arcibiskupem a ze své pozice se pak snažil, aby šlechtický původ nebyl při obsazování postů v kapitule nadále rozhodující. Nakonec musel rezignovat a problematika související i se svobodnou volbou arcibiskupa zůstala nedořešená ještě řadu let.

„Zásadní problém s obsazováním kanonikátů pro olomouckou kapitulu nastal zejména po vzniku Československa. Kapitula tehdy mohla podle tehdy platných pravidel do svých řad volit jen šlechtice, jedním z prvních zákonů nové republiky ale bylo zrušení šlechtických titulů. Nešlechtice do kapituly mohl volit zase jen císař, ale monarchie zanikla. Navíc byl vydán nový Kodex kanonického práva. Probíhala později složitá jednání mezi biskupy a vládou, jejímž výsledkem bylo, že ‚protentokrát smí arcibiskup obsadit kapitulu v souladu s kodexem‘. Arcibiskup Leopold Prečan také opakovaně žádal kapitulu, aby upravila své stanovy do souladu s kodexem. Nakonec však stanovy z roku 1826, které obsahovaly požadavek šlechtického původu kanovníků, platily až do roku 1994, kdy arcibiskup Jan Graubner vydal nové,“ přiblížila Jitka Jonová.

Knihu s názvem Kapitulní otázka olomoucká a obsazování arcibiskupského stolce v Olomouci od roku 1880 do poloviny 20. století představila během předvánočního setkání na fakultě, kterého se kromě jejích kolegů z fakulty a dalších hostů zúčastnili i zástupci kapituly, která se na vydání publikace podílela.

„Ze srdce bych chtěl jménem kapituly poděkovat paní docentce za velikou práci na této knize, která jistě poslouží k poznání kořenů, ze kterých kapitula jako vysoce důstojná instituce vyrostla. Poznání těchto kořenů pak jistě pomůže k lepšímu životu a činnosti metropolitní kapituly v současné době,“ řekl děkan kapituly a pomocný biskup olomoucký Antonín Basler. Probošt kapituly a dómský farář Ladislav Švirák autorce poděkoval nejen slovy, ale i květinami. 

Více než 200stránková kniha vyšla v rámci projektu IGA CMTF_20200_003 Katolická církev v českých zemích v 19. a 20. století, vydalo ji Centrum pro studium demokracie a kultury.

Žáci čtyř škol se během podzimu podíleli na testování nové platformy Gamifiter, která propojuje motivaci k pohybové aktivitě s možností opakovat či hravě doplňovat učivo některých školních předmětů. Autoři portálu z Fakulty tělesné kultury Univerzity Palackého pro stovku dětí připravili virtuální cestu po Evropě, soutěžní výzva nyní vyvrcholila vyhodnocením a odměněním nejaktivnějších žáků.

Čtrnáctidenní pohybové intervence s přesahem zejména do zeměpisu či dějepisu se zúčastnila stovka žáků ze sedmých tříd olomoucké ZŠ Tererovo náměstí, ZŠ Březová u Sokolova a ZŠ Podharť Dvůr Králové nad Labem a ze sekundy opavského Mendelova gymnázia. Všichni účastníci obdrželi fitness náramky, pomocí kterých sledovali svou pohybovou aktivitu, respektive počet nachozených kroků za den. Data z náramků se synchronizovala do systému Indares, který se na FTK UP využívá pro sledování a vyhodnocování pohybové aktivity, a následně v prostředí jednotlivých pohybově-edukačních aplikací Gamifiteru dostala grafickou podobu.

„Hlavní byl závod napříč Evropou, kdy třídy musely ‚sbíráním‘ kroků co nejrychleji absolvovat trasu o délce tří milionů kroků po mapě Evropy. Virtuálně přitom navštívily vybraná města, o kterých se mohly i něco dozvědět. V další aplikaci žáci měli poznat město na obrázku, který se jim postupně odkrýval, jak přibývaly v systému jejich kroky. Nebylo ale nutné obrázek odkrýt celý. Podobný byl i třetí úkol, kde se jim postupně s přibývajícími kroky zaostřoval snímek jednoho významného objevu. V jednotlivých aplikacích se přitom pracovalo vždy se stejnými daty, ale byly využity různé možnosti, jak je zajímavě a přitažlivě vizualizovat a zároveň doplnit o informace, které mohou být užitečné například při opakování učiva,“ přiblížil autor portálu Michal Vorlíček z Institutu aktivního životního stylu FTK UP.

„Během intervence se průměrná pohybová aktivita žáků zvedla o 20 %. Dopad přitom výzva měla i v oblasti pohybové gramotnosti. Děti se dozvěděly, jaká jsou doporučení pro pohybovou aktivitu v jejich věkové skupině, a uvědomily si, kolik úsilí je třeba k jejich splnění vynaložit a proč se vůbec hýbat,“ shrnul Michal Vorlíček s tím, že zapojení školáci v následné zpětné vazbě označili Gamifiter za uživatelsky příjemný, motivující k pohybu. Více než polovina z nich by na základě této zkušenosti chtěla vlastní fitness náramek.

Za zajímavý nástroj považují Gamifiter také učitelé, uvítali by však možnost připravovat si jednotlivé úkoly a výzvy sami. „Jediným negativem byl poměrně zdlouhavý proces synchronizace náramku a mobilních telefonů se všemi dětmi. Od té doby aplikaci hodnotím jako přínosnou pro děti a s velkým potenciálem pro častější využití ve výuce. Věřím, že kdybych se s ní naučil pracovat sám a mohl vytvářet výzvy šité na míru do svých hodin zeměpisu, byl bych z toho nadšený já i žáci. Nejvíce se mi ale na aplikaci líbí její univerzálnost a možný přesah do spousty vyučovaných předmětů,“ uvedl Vojtěch Joska, třídní učitel 7. A z Fakultní základní školy Olomouc, Tererovo náměstí.

„Co se změny atmosféry ve třídě týče, tak hned po zprovoznění náramků se u spousty dětí probudila soutěživost. Se startem výzvy se navíc aktivnější děcka snažila (někdy marně) namotivovat těch pár ‚línějších‘. Ve výsledku si myslím, že to dokonce mohlo třídu trochu semknout jako kolektiv, protože ačkoliv chtěl mít každý co nejvíc kroků sám, tak také chtěli porazit ostatní školy a do cíle dorazit co nejdříve,“ dodal s tím, že spolupráci s FTK UP a Michalem Vorlíčkem hodnotí pozitivně a uvítal by i zapojení do dalších fakultních projektů či výzkumů.

„Naše škola vždy podobné aktivity podporovala, podporuje a bude podporovat s tím, že tato zabíhá do mezipředmětových vztahů, jako je matematika, dějepis a zeměpis a podobně, a je to zároveň jedna z forem, která samotnou výuku velmi zpestří a nenásilnou formou uvede žáky do plnění následných souvisejících úkolů. Tato činnost byla nejen zpestřením pro zapojené žáky, ale i zajímavou aktivitou v rámci jejich školního i osobního života. Tuto aktivitu jsem hodnotil jako nejpřirozenější tělesnou a sportovní činnost, která posiluje zdraví a umožňuje, aby člověk při chůzi vnímal jiné aspekty, které ho obklopují, ale které za normálního provozu nebo při jízdě dopravními prostředky nevnímá,“ doplnil ředitel školy Jaroslav Hála.

Pilotní ověřování a testování Gamifiteru vyvrcholilo na jednotlivých školách vyhodnocením výsledků výzvy a odměněním zapojených žáků, kteří obdrželi dárky z Univerzity Palackého a FTK UP. Na ty nejaktivnější pak čekaly hodinky od firmy Garmin. „Během testování se ukázalo, že koncept aplikace, která spojuje moderní technologie, pohybovou aktivitu a školní výuku, může být funkční. Osobně jsem viděl, že to žáky i učitele baví, že jim to něco přináší, tedy z mého pohledu byla naše práce úspěšná,“ uzavřel Michal Vorlíček s tím, že nyní se chystá jarní výzva pro další školy, zároveň se hledá partner, který by dílu pomohl na trh.

Platforma Gamifiter vznikla ve spolupráci Fakulty tělesné kultury UP a Vědeckotechnického parku UP v rámci projektu Proof-of-Concept podpořeného Technologickou agenturou ČR. Projekty Proof-of-Concept jsou zaměřeny na podporu vědeckých aktivit vedoucích ke komerčnímu uplatnění, více informací je k dispozici zde. Portál Gamifiter pak najdete zde.

Jak vhodně propojit veřejný prostor, veřejnou instituci s uměním, dokazuje právnická fakulta. Stěny předsálí v jedné z jejich budov obsadily tři velkoformátové abstraktní obrazy Michala Ožibka, českého malíře, oceňovaného i v zahraničí. Obří plátna budou na fakultě vystavena minimálně do konce akademického roku.

„Děkuji právnické fakultě za zájem a za odhodlání do toho jít. Zorganizovat výstavu nebylo vůbec jednoduché, a to nejen kvůli velikosti vystavovaných děl,“ řekla Barbora Kundračíková z Muzea umění Olomouc, která působí také na katedře dějin umění FF UP a která se podílela na přípravě výstavy.

Tři vystavená plátna nazvaná Přechodová fáze pohybu (290 x 400 cm), Detekce prostupování (290 x 400 cm) a Polyparafin (290 x 270 cm) jsou součástí cyklu šesti obrazů, na kterém Michal Ožibko pracoval v letech 2019-2021. „Když jsem obrazy dokončil, věděl jsem, že je chci někde vystavit. Už byly k vidění v galerii v Šumperku, kde mám ateliér. Od té doby jsem s přáteli řešil, kam je umístit, aby plnily svou funkci. Obraz má být viděn, ideálně ve veřejném prostoru. Ale vzhledem k velikosti pláten je těch příhodných prostor velmi málo,“ řekl Michal Ožibko.

Náhoda jej pak propojila s dalším šumperským rodákem Michaelem Kohajdou, proděkanem PF UP pro doktorské studium, kvalifikační řízení a finance. Po několika měsících společných příprav byla výstava v polovině prosince zahájená. Michal Ožibko zapůjčil obrazy fakultě zdarma a sám se podílel také na instalaci. „S prostory jsem nadmíru spokojen. Líbí se mi, že jde o neformální prostor, kde se studenti a zaměstnanci setkávají, a moje obrazy jsou tu vlastně mimoděk. Nikoho nenutí, teď se dívej. Chtělo by to více takových otevřených institucí jako je právnická fakulta,“ zhodnotil výtvarník.

Prosincovou vernisáž zahájila Barbora Kundračíková. „Myslím si, že pokud někdo Michala znáte, tak jej znáte jako radikálního realistu. Vystavené abstrakce jsou poměrně kontrastní záležitost. Je to velice osobní cyklus, současně je ale otevřený divákům. A o to jde, hledat v obrazech vlastní interpretaci. Doufám, že dobrodružství vizuality bude motivovat i studenty práv a bude je bavit chodit kolem obrazů,“ otevřela výstavu kurátorka.

„Snažil jsem se při práci na obrazech dostat ze sebe maximum. Nicméně netrvám na tom, že by vám moje maximum mělo stačit. Klidně mé dílo odmítněte,“ řekl hostům vernisáže Michal Ožibko. Nepopírá, že velikost děl je pro něj důležitá. „Je rozdíl stát před obrazem a uvnitř obrazu. Můj formát, tím že přesahuje lidské měřítko, dovolí divákům a kolemjdoucím vstupovat do obrazu. Hlavně to nesmí být nuda.“

Cílem výstavy z pohledu fakulty je oživit vlastní prostory. „A možná i započít tradici, aby se na fakultě kromě práva řešily i jiné společenské otázky. Takové, které by tady možná nikdo nečekal,“ dodal proděkan Michael Kohajda.

Tři obří akryly na plátně budou vystaveny v budově B, v předsálí auly, minimálně do konce akademického roku.

Michal Ožibko (1981, Šumperk)

Je absolventem ateliéru klasických malířských technik Akademie výtvarných umění v Praze.
Je jedním z mála českých malířů-hyperrealistů, oceňovaných také v zahraničí.
Abstrakci chápe jako přirozenou protiváhu dokonale popisné figurální malby.
Více zde.

Končí rok 2022. Byl to divný rok. Vzpamatovávali jsme se z covidové pandemie, a když už se zdálo, že jsme se s „kovídkem“ naučili jakžtakž žít, začala válka. Nedaleko od nás, v naší civilizaci, v zemi, jejíž kultuře i jazyku docela rozumíme. Po stejných silnicích, jako jsou ty naše, najednou jezdily ruské tanky, na stejné domy, jako jsou ty naše, dopadaly ruské bomby, stejní lidé jako my se ukrývali v metru, utíkali, ošetřovali zraněné, pochovávali mrtvé. Stejní jako my. V roce 2022.

Ruský útok na Ukrajinu převrátil i naše životy a naše jistoty. Vše je najednou křehčí, méně jisté, méně samozřejmé. Současně ale válka vybudila to nejlepší v nás (tedy ve většině). Obrovskou míru solidarity, pomoci a soucitu.

Univerzita Palackého a její lidé – studenti, zaměstnanci, akademici – začali pomáhat okamžitě. Od prvních deklarací a prohlášení, aby Ukrajinci a Ukrajinky věděli, že při nich a za nimi stojíme, přes sbírky, heroickou práci našich dobrovolníků, vydávání výukových materiálů, jazykových kurzů, koncertů až po přijetí ukrajinských studentů a studentek. Bylo toho hodně, co jsme zvládli udělat.

Jako připomenutí slouží tento speciální Žurnál. Nemůže zahrnovat vše, co se odehrálo, ale vybírali jsme tak, aby bylo jasné, jak se v proměně času proměňovala i naše pomoc. Proto jde o autentické texty i s daty, které jsou navíc řazené tak, jak jsme je vydávali.

Na konci roku vydávají časopisy a magazíny své best of. To není náš případ. My jsme toto vydání připravili z jiného důvodu. Naše paměť je krátká, události se valí jedna přes druhou a místy už můžeme být otupělí nebo rezignovaní, když se věci dějí dlouho. A tato válka už je dlouho. A nekončí. A končit proto nemůže ani naše pomoc. Proto vzniklo toto atypické vydání. Jako poděkování a připomínka toho, co jsme dokázali, a jako povzbuzení do roku 2023, abychom v naší pomoci Ukrajině a jejím lidem vytrvali.

V pražském Karolinu převzali z rukou ministra školství Vladimíra Balaše své jmenovací dekrety nové profesorky a profesoři vysokých škol. Mezi sedmi desítkami osobností, jejichž jmenování stvrdil na konci listopadu svým podpisem prezident Miloš Zeman, je i šest působících na Univerzitě Palackého. Jde o Beatrice Mohelníkovou Duchoňovou a Davida Friedeckého z lékařské fakulty, Viléma Pechance, Ondřeje Nováka a Michala Bíla z přírodovědecké fakulty a Milana Klementa z pedagogické fakulty.

Profesorem byl jmenován i Marek Otisk z Ostravské univerzity, který profesorské řízení absolvoval na Univerzitě Palackého. Všechny jmenované si představíme prostřednictvím krátkých medailonků.

Beatrice Mohelníková Duchoňová, LF UP

Zástupkyně přednosty Onkologické kliniky LF UP a Fakultní nemocnice Olomouc pro výuku, vědu a výzkum Beatrice Mohelníková Duchoňová vnímá s dosažením profesorského titulu velkou zodpovědnost. „Pevně věřím, že budu dále pokračovat ve své klinické i výzkumné práci a dokážu motivovat a vést mladší kolegy, aby se dále posouvaly naše možnosti a schopnosti léčby onkologických nemocí,“ uvedla respektovaná odbornice na problematiku karcinomu pankreatu (slinivky břišní), který je jedním z dosud nejhůře léčitelných onkologických onemocnění. Věnuje se ale i dalším typům nádorů.

Nynějším největším cílem nově jmenované profesorky v oboru Onkologie je úspěšné skloubení profesní kariéry a výchovy dvou dětí. „V příštím roce jsou mé aktivity zaměřeny hlavně na rozvíjení národních i mezinárodních spoluprací stran studia rizikových, prediktivních a prognostických faktorů karcinomu pankreatu. Nalezení optimálního screeningového programu k záchytu karcinomu pankreatu v časnějších stádiích a individualizace jeho terapie jsou velké výzvy,“ přiblížila.

Beatrice Mohelníková Duchoňová je absolventkou 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, kde později složila také atestaci z klinické onkologie. Pracovala mimo jiné na IV. klinice Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, od roku 2011 je jejím působištěm Onkologická klinika LF UP a FNOL, kde se jí podařilo vybudovat vlastní výzkumnou základnu, která ve spolupráci s dalšími pracovišti, zejména I. chirurgickou klinikou, produkuje několik hodnotných publikací ročně a významně se podílí na řešení několika grantových projektů, z nichž projekt věnující se prediktivním a prognostickým markerům karcinomu pankreatu byl navržen na Cenu ministra zdravotnictví za zdravotnický výzkum.

David Friedecký, LF UP

Vědeckou skupinu plnou nadšených studentů má kolem sebe také další z nově jmenovaných profesorů David Friedecký patřící již přes dvacet let do týmu Laboratoře metabolických poruch LF UP a FNOL. Podílí se na výuce nejen na LF UP, ale i na Přírodovědecké fakultě UP, kde sám vystudoval analytickou chemii a v tomto oboru v roce 2017 i habilitoval. Profesorské řízení v oboru Lékařská chemie a biochemie absolvoval na LF UP.

„Zabýváme se využitím hmotnostní spektrometrie v medicíně, konkrétně klinickou metabolomikou a lipidomikou. Vyvíjíme pokročilé vysokoprůstupné metody pro efektivní diagnostiku vzácných chorob u malých dětí. V Olomouci se již více než 10 let provádí novorozenecký screening pro Moravu, což se nám podařilo zavést právě díky hmotnostní spektrometrii. Pregraduálním studentům a kolegům se snažím předávat svou druhou ‚vědeckou lásku‘ – jak správně statisticky analyzovat data a interpretovat výsledky,“ řekl David Friedecký, který má za sebou řadu mezinárodních spoluprací s odborníky v Evropě nebo USA.

Dosažení profesorského titulu je pro něj nejen oceněním dlouholeté práce, ale i závazkem v úsilí o zlepšování poznání vědy a znalostí studentů. „V posledních letech mám spíše pocit, že je před námi více otázek než odpovědí. Ale v tom spočívá krása vědeckého bádání. Především spolupráce s klinickými pracovišti nás posouvá dále a věřím, že v brzké době uplatníme klinickou lipidomiku například v diagnostice zánětu či onkologických onemocnění. Jedno z přání je i nadále budovat kvalitní multioborový vědecký tým tvořený z doktorandů a specialistů, na které mám poslední roky velké štěstí. Nedílnou součástí je pak popularizace oboru, kde nás všechny čeká ještě velký kus práce,“ dodal.

Vilém Pechanec, PřF UP

Absolventem Přírodovědecké fakulty UP je také další ze jmenovaných profesorů Vilém Pechanec z katedry geoinformatiky PřF UP. Na fakultě vystudoval obor Ochrana a tvorba životního prostředí. Ve své odborné i praktické práci se Vilém Pechanec dlouhodobě zaměřuje na problematiku využití geoinformačních technologií v modelování ekosystémových funkcí krajiny, zejména vodoretenční schopnosti krajiny. Ve výzkumu kombinuje data vzniklá terénním pozorováním, senzorovým měřením či bezkontaktním monitorováním pomocí satelitních systémů. Je autorem či spoluautorem více než 250 odborných tuzemských i zahraničních článků, knižních kapitol či konferenčních příspěvků, také několika datových sad pro ČR, specializovaných map a softwarových řešení, pěti certifikovaných metodik a tří užitných vzorů.

Dlouhodobě je členem předsednictva České asociace pro geoinformace či členem České společnosti pro krajinnou ekologii. Univerzitu Palackého zastupuje v Národním sekretariátu programu Copernicus. Působí ve Vědecké radě PřF UP, oborových radách doktorských studijních programů na PřF UP a Lesnicko-dřevařské fakultě Mendelovy univerzity v Brně. Je školitelem více než 28 úspěšných absolventů bakalářského stupně studia, 35 magisterského studia a 6 absolventů doktorského studia a zasedá ve zkušebních komisích v oboru Geoinformatika i Aplikovaná ekologie několika pracovištích v ČR.

„Jmenování profesorem je pro mě veliká čest. Vnímám to jako ocenění práce celé naší pracovní skupiny. Dosažení profesorského titulu je pro mne závazek do dalších let. Chci ještě více uplatnit nabyté znalosti a zkušenosti především ve prospěch mateřského pracoviště. Pokračovat ve vědecko-výzkumné práci na katedře a budovat její renomé v odborné komunitě a nadále se aktivně podílet na vzdělávání studentů jak v pregraduální, tak postgraduální výuce,“ uvedl Vilém Pechanec.

Ondřej Novák, PřF UP

Na návrh Vědecké rady Mendelovy univerzity v Brně byla profesorem jmenována i další osobnost Přírodovědecké fakulty UP odborník na analýzu rostlinných hormonů Ondřej Novák, který figuruje na letošním seznamu nejcitovanějších vědců světa Highly Cited Researchers (více zde).

„Svůj profesní život mám od počátku spojený s Olomoucí a Přírodovědeckou fakultou UP. Nejprve jako nezkušený student, později mladý postdok a dnes jsem vedoucí skvělého vědeckého týmu. Na základě technologií vyvinutých na půdě UP se podařilo integrovat do evropské sítě laboratoří studujících různé aspekty fytohormonálního výzkumu. V posledních deseti letech byly prohloubeny vzájemné mezioborové spolupráce s vývojovými biology, biochemiky a rostlinnými fyziology z nejvýznamnějších evropských biologických center,“ ohlédl se za svou profesní dráhou.

Ondřej Novák je absolventem Přírodovědecké fakulty UP, zaměřuje se na biosyntézu a metabolismus rostlinných hormonů za pomoci moderní hmotnostní spektrometrie. Zabývá se také vztahy mezi chemickou strukturou a biologickou aktivitou rostlinných hormonů. Dlouhodobě se věnuje využití nových moderních bioanalytických technik a zjednodušení extrakčních metod pro izolaci biologicky aktivních látek z komplexních biologických matric.  

Michal Bíl, PřF UP

Třetím novým profesorem působícím na Přírodovědecké fakultě UP je Michal Bíl, vědecký pracovník katedry geologie. Jmenován byl na návrh Vědecké rady Ostravské univerzity, a to v oboru Environmentální geografie. Michal Bíl vystudoval geografii na Masarykově univerzitě v Brně, působil v České geologické službě a na katedře geoinformatiky PřF UP. Od roku 2009 pracuje v Centru dopravního výzkumu, v. v. i., kde se zabývá vztahem mezi přírodním prostředím a dopravou a metodami hodnocení dopadů přírodních extrémů na dopravní infrastrukturu. Věnuje se také zmírňování konfliktu mezi volně žijícími živočichy a dopravou.

Je autorem a spoluautorem více než 50 publikací uvedených na WOS. V rámci svého výzkumu inicioval vznik několika unikátních prostorových databází, např. CHILDA, RUPOK, SRAZENAZVER. Je spoluautorem celosvětově rozšířených nástrojů pro geografické analýzy (např. KDE+, ROCA), které slouží k detekci kritických míst na dopravní infrastruktuře. Během své kariéry úzce spolupracoval s pracovníky katedry aplikované matematiky na vývoji metod síťových analýz využitelných v dopravním výzkumu.

Michal Bíl vedl závěrečné práce studentů na katedrách geoinformatiky, geografie a rozvojových studií, ale i na dalších vysokých školách v Česku. „Jako vedoucí a školitel jsem měl štěstí na schopné a motivované studenty. Mnoho z nich se skvěle uchytilo v akademickém prostředí i v praxi. Těší mne, že s některými z nich mohu stále být v kontaktu a spolupracovat.“

Milan Klement, PdF UP

Milan Klement z katedry technické a informační výchovy Pedagogické fakulty UP se profesorem stal na návrh Vědecké rady Univerzity Hradec Králové, a to pro obor Informační a komunikační technologie ve vzdělávání. Absolvoval Pedagogickou fakultu UP, své vzdělání a praktické zkušenosti dále prohluboval v rámci doktorského studia na téže fakultě, kde se i habilitoval. Vzdělávání a odbornost prohluboval i během odborných stáží na univerzitách či výzkumných pracovištích v řadě evropských zemí. Na Pedagogické fakultě UP působí od roku 1999. Je vedoucím Centra informačních komunikačních technologií. V letech 2006–2018 zastával funkci proděkana pro informační a vzdělávací technologie. Je členem komise pro informační technologie na UP.

„Získání titulu profesor pro mě znamená především velký závazek a odpovědnost, ale i radost a vděčnost. Děkuji tedy Univerzitě Hradec Králové za možnost inaugurovat se v oboru, který mě provází celý můj profesní život a který považuji i za své životní poslání. Děkuji také těm, od kterých jsem měl možnost se učit, tedy těm, kteří mě profesně i osobnostně formovali, provázeli mými úspěchy, ale i neúspěchy. Naučili mě hlouběji poznat a chápat řád věcí v mém oboru. Děkuji tedy svým učitelům, mentorům, rádcům i kolegům. Je mým závazkem, abych jejich pomoc využil a tak, jak oni pomáhali mně, tak i já nyní musím stejně nezištně a obětavě pomáhat jiným a předávat zase svým studentům či mladším kolegům to, co jsem se naučil,“ řekl Milan Klement.

Ve své vědecko-výzkumné práci se zaměřuje na tři hlavní oblasti. První z nich je využití moderních informačních technologií v práci učitelů se zvláštním zaměřením na longitudinální porovnávání jejich vlivu na edukační proces. Další oblastí je problematika virtualizačních technologií a možnosti jejich využití ve vzdělávání. Třetí hlavní oblast je zaměřena na problematiku distančního vzdělávání realizovaného formou e-learningu se zvláštním zaměřením na problematiku elektronických studijních opor a jejich hodnocení. Milan Klement je autorem nebo spoluautorem více než stovky vědeckých prací a úspěšným řešitelem více než desítky významných grantů a projektů.

Marek Otisk, Ostravská univerzita

Svůj jmenovací dekret v Karolinu převzal také Marek Otisk z Ostravské univerzity, který byl profesorem v oboru Filozofie jmenován na návrh Vědecké rady Univerzity Palackého. Marek Otisk působí na katedře filozofie ostravské filozofické fakulty, pracoval též jako vědecký pracovník Filozofického ústavu Akademie věd ČR. Odborně se zaměřuje na dějiny středověké filozofie, a to především na 10. a 11. století. Významná je mimo jiné i jeho projektová činnost v rámci Centra pro studium středověké společnosti a kultury – VIVARIUM na Ostravské univerzitě. Na Univerzitě Palackého Marek Otisk nejen úspěšně absolvoval profesorské řízení, ale v roce 2013 tu i habilitoval.

„Prošli jste náročným procesem až na pomyslný vrchol vědecko-pedagogické vzdělávací pyramidy. Díky vaší vůli a odhodlání se vám podařilo na této dlouhé cestě překonat řadu profesních i životních překážek. Věřím, že dnešním dnem vaše produktivní práce nekončí, ba právě naopak – otevírají se vám nové dveře vašich výzkumných i pedagogických příležitostí. Jako profesoři univerzit i jako garanti studijních programů budete nositeli i spolutvůrci nevyhnutelných strukturálních změn ve vzdělávacím procesu. Bytostně věřím ve vaši schopnost přijímat nové výzvy, měnit zažité postupy a zavádět inovace ve výuce. Ze srdce vám přeji mnoho sil, odhodlání a úspěchů při naplňování vašeho poslání. Zároveň dovolte, abych všem popřál krásné a pokojné Vánoce,“ řekl novým profesorům při předávání jmenovacích dekretů v Karolinu ministr školství Vladimír Balaš. 

Průměrný Čech vyhodí ročně 50 kg jídla, hmotnost nesnězeného jídla v menzách Univerzity Palackého se pak za celý rok pohybuje okolo 50 tun. Změnit to má právě započatá kampaň, za níž stojí studentský spolek Udržitelný Palacký a Udržitelná univerzita. Plakáty s motivem Františka Palackého nabádají studenty a zaměstnance k zodpovědnějšímu přístupu k potravinám jak v univerzitních menzách, tak ve vlastních lednicích a spížích.

Odpady jsou z hlediska udržitelnosti na Univerzitě Palackého jedním z největších témat. I proto nedávno proběhla analýza směsného odpadu z univerzitních košů, jejíž výsledky nám zanedlouho odhalí přetrvávající nedostatky v třídění. Ještě důležitější je však snaha vzniku odpadu předcházet – a to jak z pohledu dopadu na životní prostředí, tak ekonomických úspor. Vedle digitalizace agendy nebo stále častějšího používání omyvatelného nádobí se teď univerzita zaměřila na další významnou položku, kterou jsou zbytky jídla.

Nově se gastroodpad z UP bude svážet do bioplynové stanice v Rapotíně, a neskončí tedy bez využití na skládce. I přesto platí pravidlo, že nejlepší odpad je ten, který nevznikne, a že jídlo je zkrátka ideální sníst. Plakát s motivem Františka Palackého proto teď strávníky u vstupu do univerzitních menz nabádá, aby se nebáli požádat o menší porci, pokud tuší, že ji celou nesní. Další část kampaně pak připomíná, že přebytky si lze odnést ve vlastní krabičce k dalšímu využití nebo si je nechat zabalit do jídelního boxu.

Zodpovědný přístup k jídlu je ale potřebný i doma. Na dalších plakátech v prostorách kolejí proto František Palacký vysvětluje klíčové pojmy „minimální trvanlivost“ a „spotřebujte do“ a upozorňuje na facebookovou skupinu Free Food UPOL – sdílení jídla, na níž je možné přebytečné jídlo nabídnout dalším zájemcům. Skupinu založil už v roce 2016 studentský spolek Udržitelný Palacký, který za celou kampaní stojí.

„Jsem ráda, že ve spolku Udržitelný Palacký máme aktivní a šikovné studenty, kteří s nápadem na tuto kampaň přišli a ptali se, proč se tolik jídla vyhazuje a kde jídlo končí. Nápad na grafické zpracování plakátů také pochází od studentů a jsme velice rádi, že se v takové míře zapojují. Spolek kromě jiného pořádá i pravidelné úklidy různých částí města v kampani Ukliďme Česko nebo provozuje úspěšné projekty, jako je Freeshop nebo komunitní zahrádka Václavka,“ říká koordinátorka udržitelného rozvoje UP Zuzana Huňková.

Další tipy, jak snížit množství vyhozeného jídla, najdete na webu spolku Udržitelný Palacký. Kompletní informace o udržitelnosti na UP jsou na stránkách Udržitelné univerzity.

Americká University of Nebraska se rozhodla udělit čestný doktorát akademikům Filozofické fakulty Univerzity Palackého. Za pětadvacetiletou spolupráci jej osobně převzali kolegové z katedry historie FF UP, docent Jan Stejskal, děkan filozofické fakulty, a docent Martin Elbel.

Čestný titul převzali oba docenti Univerzity Palackého při slavnostním ceremoniálu na University of Nebraska, mimo jiné při příležitosti výročí pětadvacetileté spolupráce mezi oběma univerzitami. Slavnostního aktu se zúčastnil jak nově zvolený guvernér státu Nebraska, představitelé University of Nebraska včetně jejích absolventů, tak prorektor Univerzity Palackého Jiří Stavovčík. 

„Čestný doktorát je pro každého akademika nejvyšší poctou, kterou mu jeho kolegové mohou nabídnout. Ve světě univerzit není nic ´většího´. Přijímáme ji s kolegou Martinem Elbelem s velkou úctou. Na University of Nebraska obdrželi čestný doktorát prezidenti Roosevelt, Clinton i Gorbačov. Slavnostní řeč jsem tedy pronesl s velkým respektem a vděčností,“ uvedl Jan Stejskal, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého.

Ocenění získal společně s Martinem Elbelem především za studijní program Nebraska Semester Abroad, který pětadvacet let vedou a díky němuž mohou posluchači uvedené americké univerzity studovat na katedře historie FF UP. V programu, který dnes čítá víc než sedm set absolventů, a který se postupně stal základem další spolupráce, oba ocenění akademici UP také přednášejí.  

„Náš program je nejstarším existujícím studijním zahraničním programem Univerzity Palackého. Jsem velmi rád, že se nadále rozvíjí a že se jeho rozvoje chopil i rektor UP Martin Procházka. Díky tomu posluchači z University of Nebraska přijedou už v lednu studovat i na naši fakultu zdravotnických věd, v březnu opět dorazí na filozofickou fakultu,“ dodal děkan FF UP.

Doktor honoris causa je čestný akademický titul, jenž se uděluje osobnostem, které se v mezinárodním měřítku významně zasloužily o rozvoj vědy, kultury anebo se jinak zasadily o prospěch lidstva.

„Pro mě osobně, a věřím že i pro docenta Elbela, znamená pocta University of Nebraska opravdu hodně. Myslím, že je i výsledkem všech, kteří se na výše uvedeném programu podíleli a podílejí. V této chvíli musím vzpomenout i emeritního rektora Josefa Jařaba, který cestu uvedené spolupráci před pětadvaceti lety otevřel. Zdá se, že jsme mu neudělali ostudu,“ dodal děkan FF UP. 

 

Máte rádi napětí a historii? Pak přesně na vás myslel emeritní profesor Filozofické fakulty UP Jiří Fiala, který nyní představil rozšířené a upravené vydání prvního dílu své publikace Olomoucký pitaval – Skutečné kriminální příběhy ze 14. až 20. století.

První vydání Olomouckého pitavalu se objevilo na knižních pultech v roce 1994, druhého vydání 1. a následně 2. dílu knihy se ujal olomoucký spolek Memoria porta.

Pane profesore, odkud se vůbec vzalo slovo pitaval?

Slovo pitaval bylo původně příjmením – francouzský právník François Gayot Pitaval (1673–1743) vydával soubory pozoruhodných kriminálních a soudních případů, jež byly později napodobovány, a tak jeho jméno zobecnělo. Z řady českých pitavalů připomeňme zejména čtyři – Pražský pitaval Egona Ervína Kische z roku 1930, Český pitaval aneb Kralovraždy Miroslava Ivanova z roku 1976, Brněnský pitaval Dušana Uhlíře z roku 1992, Moravský pitaval od téhož autora z roku 2011 a televizní seriál Malý pitaval z velkého města, natočený podle scénáře Jaroslava Dietla roku 1982.

Jak je zřejmé z názvu olomoucké ulice Na Šibeníku, stávala tam šibenice. Co se o ní mohou dozvědět čtenáři Olomouckého pitavalu?

Především to, že bývala chloubou tohoto královského města, jehož magistrát až do roku 1850 byl současně městským soudem, vybaveným hrdelním právem. To znamenalo, že olomoucký purkmistr nejenže podepisoval rozsudky smrti, ale byl povinen dohlížet na výkon popravy. V Popisu královského hlavního města Olomouce, který k roku 1746 sepsal olomoucký městský syndik (písař a právník) Florián Josef Loucký, se uvádí, že „na popravním místě je zde od nepaměti vysoká šibenice k nemalému odlišení od ostatních měst. Má šest pilířů či sloupů, z nichž dva prostřední jsou podstatně zvýšeny, čímž tvoří dvojitou šibenici, jaké podobné není v celé zemi. Stejně jako Vratislav, kde lze spatřit obdobnou stavbu, jako není v žádném slezském městě, i Olomouc má z tohoto důvodu na Moravě přednost.“ Terén, na němž tato šibenice stála, není zastavěn, a tak se nabízí možnost jeho archeologického průzkumu. Ty se v poslední době realizovaly např. na někdejších popravištích v Holíči nebo Bystřici nad Pernštejnem, jak o tom pojednává jeden z posledních dílů televizní série historie.cz.

Omezujete se v Olomouckém pitavalu na holou faktografii, nebo byl váš záběr širší?

Faktografie opírající se o archivní prameny tvoří základ jednotlivých kapitol. Na rozdíl od jiných historických publikací však dávám více prostoru citacím z pramenů narativní povahy, jež jsou od mého textu odlišeny kurzívou. Tak je například v kapitole Život, mučení a smrt Jana Sarkandera otištěn celý český překlad německy psané relace olomouckého rychtáře Jana Scintilly o útrpných výsleších tohoto katolického kněze. Relace byla sepsána pro olomouckého biskupa kardinála Františka knížete z Ditrichštejna, jenž byl po porážce českých evangelických stavů v bitvě na Bílé hoře 8. listopadu 1620 jmenován moravským zemským hejtmanem, tedy místodržícím císaře Ferdinanda II.

Ale nejen to – je dán prostor též literárním ohlasům kriminálních kauz, v případě sv. Jana Sarkandera veršovaným skladbám vynikajícího barokního kazatele Gottfrida Josefa Bilovského. A pokud jde o dvacáté století, v Olomouci byl 6. října 1927 popraven oběšením lupič, kasař a vícenásobný vrah Martin Lecián. Jeho příjmení zobecnělo jako nadávka, opěvovaly ho parodické morytáty (původně kramářské písně s kriminální tematikou) a spisovatel Rudolf Těsnohlídek, autor Lišky Bystroušky, jakožto reportér Lidových novin věnoval Leciánovu procesu podstatnou část svého veršovaného Týdenního rozhlásku.

A co mystifikace a mýty o rozličných ďábelských úkladech, také jste se s nimi setkal?

Především si temné síly evidentně nepřály, aby se o nich bádalo a psalo. V textu Olomouckého pitavalu se záhadně množily překlepy, zkomoleniny i faktografická nedopatření, části textu se přesouvaly na nepatřičná místa, zasílané korektury se ztrácely v kyberprostoru. Hlavně u domovního znamení domu U Zlatého beránka jsem byl ochoten přísahat, že jeden z těchto dvou litinových reliéfů beránků je otočen zadkem ke klášteru Hradisko a druhý k olomouckému arcibiskupskému paláci.

Usoudil jsem tudíž, že tato pozice má souvislost se spory magistrátu ohledně mílového práva. Jenže se druhý beránek až po vytištění knihy otočil v mých očích a ve shodě s letitou realitou zadkem k olomoucké radnici. Musela se tedy vyhotovit errata. A poté můj patnáctiletý vnuk Kristián objevil příšernou chybu hned v první větě první kapitoly – Říše západořímská zanikla v roce 476, nikoli v roce 376, jak je zde psáno. A ještě jedna tradovaná, ale neověřená pochmurná historie: Na ploše, kde se do výstavby olomoucké bastionové pevnosti v polovině 18. století nacházela věhlasná olomoucká šibenice, stával stánek s novinami a kuřivem. Jednoho dne či za noci se zde dotyčný trafikant oběsil. Nastoupil další trafikant, a zanedlouho se též oběsil. Dalšího trafikanta se už najmout nepodařilo, a tak byl stánek odstraněn.

Dočetla jsem se někde, že pověstný pronásledovatel čarodějníků a čarodějnic Boblig žil v Olomouci.

Skutečně zde advokát Heinz (Heinrich) Franz Boblig z Edelstadtu (tj. ze Zlatých Hor) pobýval a na stará kolena se oženil s vdovou po španělském poručíkovi. Nevíme ale, v kterém městském domě měl najato své obydlí, poněvadž se tehdy domy rozeznávaly podle domovních znamení a ta v tehdejších matrikách nebyla uváděna. Zato je Bobligovo úmrtí 27. ledna 1698 zaznamenáno ve dvou olomouckých úmrtních matrikách – jednak v matrice farnosti u dnes neexistujícího kostela Panny Marie na Předhradí, kde zřejmě bydlel, jednak v matrice farnosti při kostele sv. Mořice, odkud se při jeho pohřbu vyzvánělo. V Olomouckém pitavalu píšu o Bobligově snaze obžalovat z čarodějnictví přední olomoucké měšťanky a některé měšťany, čemuž se ale městské radě podařilo zabránit. Není prokázáno tvrzení, že Boblig vlastnil v Olomouci hostinec U Divého muže. Hlavně však neodpovídá skutečnosti, když je Boblig nazýván inkvizitorem, tedy představitelem instituce římskokatolické církve, jež měla v prvé řadě čelit herezi neboli kacířství. Boblig se jako světský právník, člen inkvizičního tribunálu, podílel na inkvizičním právním řízení, během něhož se vyšetřování zúčastňují též soudci, na rozdíl od akuzačního (obžalovacího) právního řízení, při němž se soudci do vyhledávání důkazů nezapojují.

Olomoucké zločiny jsou proslulé i zapomenuté. K těm prvním patří určitě vražda krále Václava III. v roce 1306 a její důsledky. Ale u řady zločinců se dostaly do historie jen jejich jména, popisy jejich zločinů, a pokud byli dopadeni, způsob jejich potrestání. Čím to?

Je tomu vskutku tak, zejména prostřednictvím olomoucké městské knihy nazývané Codex criminalium [liber] vedené v letech 1582–1662. Vraždit bývalo v minulosti vskutku snadné – když nestačily holé ruce, nastoupily sečné, bodné, posléze i ruční palné zbraně. Ženy se zpravidla uchylovaly k jedům či ke žhářství, svoje nechtěná novorozeňata topily či zardoušené zakopávaly. Pokud ovšem travičům nebylo prokázáno, že si jed opatřovali nebo byli přistiženi při činu, bylo takřka vyloučeno je usvědčit, a tak nejen v těchto případech nastupovala tortura. Jestliže se obvinění ke zločinu nepřiznali po trojím mučení, byli považováni za nevinné. Stávalo se ovšem, že zemřeli na následky tortury, jak tomu bylo v případě Jana Sarkandera.

Na rozdíl od katovny, zbořené roku 1867 při výstavbě Nietschovy továrny na kotle, se olomoucká městská mučírna dochovala v podzemí kaple sv. Jana Sarkandera, a to včetně mučicího nástroje – skřipce. V historicky převratném roce 1526 se v Olomouci událo toto: „Kterýsi zhýralec byl z trestu trhán kleštěmi a lámán v kole. Jedna cizoložnice byla zaživa zahrabána. Stalo se v Olomouci na svátek sv. Timotea [24. ledna]. Téhož roku byl sťat jeden žebrák, poněvadž jedl v pátek maso.“

Univerzita Palackého se připravuje na oslavy 450. výročí obnovení olomouckého vysokého učení. Je to dlouhá historie, která je plná nejrůznějších dějů, událostí, postav. Nabízí se otázka, zda se objevují zdejší akademici i v Olomouckém pitavalu?

Obsáhleji se tak stane v jeho 2. díle, jenž by měl vyjít v roce 2023. V 1. díle, v kapitole Biskupotravce, se pojednává o děkanovi olomoucké kapituly Janu Philoponovi Dambrovském. Ten ve snaze získat biskupskou dignitu sprovodil jedem ze světa v letech 1572–1578 čtyři olomoucké biskupy – jako prvního Viléma Prusinovského z Víckova, zakladatele jezuitské koleje a gymnázia v roce 1563, a tři jeho nástupce. Povýšení gymnázia na univerzitu 22. prosince 1573 se proto biskup Prusinovský, zemřelý v osmatřiceti letech za krutých bolestí 16. června 1572 v Kroměříži, nedožil. O Dambrovského uvěznění na biskupském hradě Hukvaldech a o jeho odsouzení za „enormia crimina“ k hrdelnímu trestu se postaral olomoucký biskup Stanislav Pavlovský z Pavlovic.

Tato kniha už tedy vyšla, co dalšího chystáte?

V tisku je moje publikace Alexandr Veliký v Olomouci pojednávající o výtvarné výzdobě zasedacího sálu rektorátu UP. Tato brožura, jež bude postupně vyhotovena v různých jazykových mutacích, je obsáhlým resumé stejnojmenné monografie. Na rozdíl od neprodejné brožury, určené k reprezentačním účelům univerzity, budou tato monografie i její resumé dostupné zdarma veřejnosti na webových stránkách UP jako e-book. Podílím se též na dvou kolektivních publikacích, jež vyjdou u příležitosti 450. výročí vzniku olomoucké univerzity. Jsou to upravené vydání jubilejní publikace z let 2009 a 2013, a to pod titulem Univerzita v Olomouci 1573–2023, a odborně zaměřená monografie Jiřího Fialy, Pavla Urbáška a Michaela Viktoříka Dvě olomoucké univerzity: C. k. univerzita v Olomouci (1827–1860) a Univerzita Palackého v Olomouci (1946–1953).

Akademický senát Univerzity Palackého projednal na svém posledním jednání v kalendářním roce 2022 několik důležitých témat. Vzal na vědomí záměr rektora odvolat z funkce prorektora UP Tomáše Opatrného. Vyslechl si i zprávy o ukončení působení univerzity v Erbílu či ukončení stávající spolupráce s Konfuciovým institutem.

Na výjezdní zasedání AS UP předložil rektor UP Martin Procházka senátorům záměr odvolat profesora Tomáše Opatrného z funkce prorektora pro informační technologie, hodnocení vědy a udržitelnost UP. Důvodem pro odvolání je podle vyjádření rektora nefunkční pracovní atmosféra mezi ním a prorektorem Opatrným.

„Musím z uplynulého dění, které nebylo jednoduché nejen pro univerzitu, ale i pro mě osobně vyvodit důsledky. A to jak vůči sobě, tak vůči týmu, který vedu. Zdůrazňuji, že záměr, který jsem předložil, bych mohl vysvětlit doporučením personálně-procesního auditu, které zrušení pozice prorektorátu Tomáše Opatrného navrhoval už v polovině roku. Těžko bych i hledal výtky ve smyslu pracovních povinností. Důvod, který mě vede k tomuto finálnímu rozhodnutí, spočívá do určité míry v reorganizaci či zúžení týmu a také v osobním pocitu, že nefunguje potřebná chemie mezi rektorem a částí týmu prorektorů,“ uvedl rektor UP. Zdůraznil přitom, že zrušení prorektorátu pro informační technologie, hodnocení vědy a udržitelnost nebude mít vliv na důležitost role udržitelnosti na UP i ostatních oblastí, které doposud Tomáš Opatrný vedl. Rektor Akademický senát UP ubezpečil, že k žádnému útlumu uvedené agendy nedojde.

Prorektor UP Tomáš Opatrný ve své řeči poděkoval za možnost podílet se alespoň po omezenou dobu na univerzitní exekutivě. Poděkoval všem, se kterými spolupracoval a práci, kterou za víc než rok a půl odvedl, označil jako smysluplnou. „Vnímám ji jako zkušenost, která mě neuvěřitelně obohatila a jsem za ni vděčný. Mohu ji doporučit všem, kterým chod univerzity není lhostejný,“ řekl.

V následné diskuzi se k práci profesora Tomáše Opatrného děkovně vyjádřila řada senátorů, úctu k jeho systematické, pečlivé a neutuchající činnosti vyslovila i prorektorka pro vědu a výzkum Lucie Plíhalová.

Akademický senát UP vzal poté na vědomí záměr rektora UP odvolat prorektora Tomáše Opatrného z pozice prorektora UP.

Během prosincového jednání se AS UP seznámil i s tím, jak se bude vyvíjet spolupráce s Konfuciovým institutem. Rektor UP informoval senátory o tom, že brzy vyprší termín platnosti smlouvy, od níž se odvíjí spolupráce mezi Univerzitou Palackého a Konfuciovým institutem. „Podle stanoveného harmonogramu začínáme nyní komunikovat s čínskou stranou, respektive s ředitelem Konfuciova institutu, o tom, zda bude možná jiná varianta spolupráce nebo spolupráci ukončíme,“ sdělil rektor UP Martin Procházka.

Ke svému konci se blíží i působení Univerzity Palackého v kampusu Erbíl. Tato spolupráce skončí i vzhledem k složité situaci v Kurdistánu, a to jak z hlediska bezpečnosti, tak z politického hlediska.

„Při jednání s kurdskou stranou jsme se dohodli na postupu vypořádání a ukončení této spolupráce s tím, že výuka, která je na přírodovědecké fakultě řádně akreditována, bude pro stávající studenty dál probíhat a kontakt v Kurdistánu bude zachován pro klasickou státní školu. Dodržíme tedy všechny závazky vůči studentům, kteří tady nyní studují, další ročníky však v Kurdistánu otvírat nebudeme,“ vysvětlil rektor UP.

V závěrečném jednání roku 2022 si AS UP vyslechl i informaci, která se vztahuje k energiím pro rok 2023. Podle sdělení kvestorky Petry Jungové Univerzita Palackého vysoutěžila v listopadu ceny elektřiny a plynu na rok 2023. „Pro UP budou platit zastropované ceny, jejich nárůst tedy bude činit zhruba trojnásobek. Děkani a tajemníci fakult byli o situaci informováni,“ uvedla kvestorka UP s dodatkem, že pro zmírnění finanční zátěže obdrží Univerzita Palackého z MŠMT ČR účelovou dotaci.

V legislativní části jednání schválil AS UP několik důležitých vnitřních předpisů i norem, vyslechl si zprávu z Komise pro udržitelnou UP i Komise pro vypořádávání zpráv z interních auditů UP 01/2020 a 01/2021 a seznámil se s termíny zbylých jednání tohoto grémia, jehož funkční období skončí s datem 14. září 2023. V závěru zasedání předseda Akademického senátu UP Jiří Langer popřál všem přítomným poklidné Vánoce a do dalšího roku mnohem klidnější výkon mandátu senátora, než tomu bylo v právě končícím roce. Více v přijatých usnesení níže. O AS UP zde.

Usnesení AS UP ze dne 16.12. 2022

*AS UP schvaluje upravený program zasedání.

*AS UP schvaluje zápis č. 27/2022 ze zasedání Akademického senátu Univerzity Palackého v Olomouci konaného dne 23. listopadu 2022 a upravený zápis č. 1/2022 z mimořádného zasedání Akademického senátu Univerzity Palackého v Olomouci konaného dne 7. prosince 2022.

*AS UP souhlasí v souladu s čl. 6 odst. 2. písm. c) JŘ AS UP s veřejným hlasováním ve věci vyjádření AS UP k záměru rektora odvolat prorektora UP.

*AS UP projednal a bere na vědomí záměr rektora UP odvolat prof. RNDr. Tomáše Opatrného, Dr., z pozice prorektora UP.

*AS UP děkuje prof. RNDr. Tomáši Opatrnému, Dr., za práci odvedenou ve funkci prorektora UP.

*AS UP schvaluje návrh Novely č. 10 Statutu UP v předloženém znění.

*AS UP schvaluje návrh Novely č. 4 Jednacího řádu Rady pro vnitřní hodnocení UP ve znění pozměňovacích návrhů LK AS UP.

*AS UP schvaluje návrh Novely č. 3 Volebního řádu Akademického senátu Fakulty tělesné kultury UP ve znění pozměňovacích návrhů LK AS UP.

Nejen profesní, ale i osobní starosti a zkušenosti zdravotníků během pandemie covidu-19 přináší dvacetiminutový dokument Stíny covidu, za kterým stojí Institut sociálního zdraví (OUSHI) Cyrilometodějské teologické fakulty UP a tým režisérky Markéty Kopejtkové. Jednou z protagonistek je i zdravotnická záchranářka Marinella Danosová z Fakulty zdravotnických věd UP.

„Cílem dokumentu je ukázat, s jakými těžkostmi se obyčejní lidé museli během pandemie vyrovnávat, a to nejen v profesní rovině, ale také v osobním životě. Nešlo nám o to lovit senzace. Důležité je samo sdílení příběhů – člověk si uvědomí, že v tom nebyl sám. Věříme, že síla těchto dokumentů se ukáže i v době, kdy budeme na těžké časy s covidem už jen vzpomínat. Dokument také přispěl k zachycení důležitého společenského mezníku,“ uvedl vedoucí OUSHI a proděkan CMTF UP Peter Tavel.

Natáčení probíhalo pod režisérskou taktovkou Markéty Kopejtkové, která studuje psychologii na Pražské vysoké škole psychosociálních studií a s OUSHI spolupracuje na kvalitativních výzkumech v oblasti zdraví. Spolupracuje také s Českou televizí nebo Akademií věd ČR, podílela se mimo jiné na minisérii Doktoři nebo naučném pořadu pro děti o vědě Lovci záhad.

Režisérka pro díl o zkušenostech zdravotníků vyzpovídala celkem čtyři odborníky. Na kameru promluvili záchranářka a přednostka Ústavu zdravotnického záchranářství a intenzivní péče Fakulty zdravotnických věd UP Marinella Danosová, přednosta Fakultní nemocnice Královské Vinohrady František Duška, psychiatr Bohdan Brozda z Psychiatrické léčebny Šternberk a všeobecná sestra Lukáš Masár.

„Význam dokumentů o covidu tkví v tom, že si lidé po zhlédnutí příběhů o těch z nás, které covid zasáhl, více uvědomí vážnost tohoto onemocnění a celospolečenské dopady pandemie,“ řekla po loňském natáčení Marinella Danosová, která v dokumentu mluví o (nejen) svém extrémním vytížení v době největších vln epidemie.

Dokument Stíny covidu: Zdravotníci si můžete přehrát níže.  

V Uměleckém centru Univerzity Palackého se uskutečnilo poslední jednání Akademického senátu PdF UP v kalendářním roce 2022. Senát schválil Zprávu o hospodaření fakulty za rok 2021, volil členy do několika komisí a vzal na vědomí záměr nového studijního programu Učitelství zdravotně-preventivních předmětů pro střední školy a vyšší odborné školy.

Akademický senát pedagogické fakulty schválil Zprávu o hospodaření fakulty za rok 2021. S odkazem na nedávné mimořádné jednání, na němž děkan fakulty Vojtech Regec předložil senátorům závěry finanční analýzy (hospodaření a účetnictví fakulty), schválil nyní AS PdF UP pracovní skupinu, která se podklady dokumentujícími hospodaření fakulty za předchozí rok bude zabývat. Sedmičlenná senátní komise bude pracovat ve složení Jiří Langer, Alena Opletalová, Dominik Voráč, Jaromír Synek, Kamil Kopecký, Ivona Dömischová a Marie Hervertová. Výsledkem práce této komise má být doporučení, které děkan PdF obdrží do konce ledna 2023.

Během jednání senát pedagogické fakulty jednomyslně schválil Jednací řád Vědecké rady PdF UP, na vědomí vzal záměr nového studijního programu Učitelství zdravotně-preventivních předmětů pro střední školy a vyšší odborné školy. Svou pozornost věnoval i vzniku institutu fakultního ombudsmana. Za účelem ustavit tento institut také na pedagogické fakultě byli v tajném hlasování schváleni tři zástupci senátu, kteří se stali součástí pracovní skupiny děkana. Na vzniku institutu ombudsmana na Pedagogické fakultě UP se budou za AS PdF UP podílet senátoři Eliška Šlesingrová, Kateřina Vitásková a Michal Růžička.

V prosincovém jednání vrcholného grémia PdF UP se senátoři a senátorky věnovali i složení jednotlivých komisí senátu a komisí či pracovních skupin děkana fakulty. Ve Stipendijní a sociální komisi Pedagogické fakulty UP, tedy poradním orgánu děkana této fakulty, bude nově pracovat Monika Ptáčková, doktoranka v Ústavu speciálněpedagogických studií PdF UP. Činnosti v Disciplinární komisi PdF UP, která je obdobně poradním orgánem děkana PdF, se nově bude věnovat Jan Michalík, proděkan pro legislativu, organizaci a rozvoj PdF UP.

V neděli 18. prosince v 17 hodin se na nádvoří Zbrojnice uskuteční olomoucká vzpomínka na Václava Havla.

Právě v tento den roku 2011 Václav Havel, disident, dramatik, prezident a čestný doktor naší univerzity, zemřel. Setkání se samozřejmě koná u jeho lavičky na nádvoří Zbrojnice Univerzity Palackého. Bude se hrát, zpívat, debatovat.

Organizátorem je Radostná Olomouc s podporou Univerzity Palackého. Výtěžek charitativní akce je určen pro rodinné centrum Heřmánek a mobilní hospic Nejste sami. Podrobnosti najdete zde.

Na snímku je prezident Václav Havel s rektorem Josefem Jařabem, jehož zásluhou se v květnu 1990 stal čestným členem akademické obce Univerzity Palackého. Vzpomínku emeritního rektora UP na tuto událost si můžete přečíst zde.

Během konference Kultura, umění a výchova II, kterou uspořádala katedra výtvarné výchovy pedagogické fakulty při příležitosti dvacetiletí Uměleckého centra Univerzity Palackého, vystoupil v jeho Kapli Božího Těla Osamu Okamura. Děkan Fakulty umění a architektury Technické univerzity v Liberci poutavě hovořil o obyvatelnosti měst a šíření znalostí o ní směrem k veřejnosti.

Narodil se v Tokiu a do Prahy se s rodiči přestěhoval v polovině sedmdesátých let. Osamu Okamura vystudoval architekturu na Fakultě architektury ČVUT Praha a intermediální tvorbu na Akademii výtvarných umění v Praze. Během své profesní kariéry působil v USA a Německu, přednášel i v řadě dalších zemí. Je autorem oceňované knihy Město pro každého, která ve dvou kategoriích získala nominaci na Czech Grand Design.

„Když jsem svá studia končil, vyšla kniha Česká architektura a její přísnost, jedna z dalších publikací Rostislava Šváchy, jednoho z mých nejoblíbenějších učitelů. Obsah knihy bych stručně shrnul jako sto jedna odstínů nudy,“ uvedl Osamu Okamura v úvodní části své řeči, když hovořil o porevolučním období, období 90. let minulého století. Byla to doba, kdy ho zaujaly možnosti, jak stávající architekturu dekonstruovat.

Město nezachrání hrstka plánovačů 

V přednášce Osamu Okamury našli posluchači jistě řadu zajímavých míst. Jedním z nich bylo i tvrzení, že město jako takové není samo o sobě určeno k úspěchu a že vždy, když o něm přemýšlí, nepřemýšlí o stavbách, ale o lidech.

„Město totiž nejsou cihly a domy, ale lidé a vztahy mezi nimi. Prázdné a nefunkční domy, před časem to kupříkladu byla v Jičíně jezuitská barokní kolej, které místní neřekli jinak než ruská kasárna, jen ukazují na nezacelené jizvy v naší společnosti. Když jsem tehdy společně s místními gymnazisty začal pracovat na obnově zpřetrhaných vztahů ve městě, na něčem, čemu by se dnes možná říkalo sociální socha, můj tehdejší profesor Milan Knížák mé snahy lakonicky okomentoval: To není žádné umění, mohl by to umět každý lepší starosta. Samozřejmě, že měl pravdu.“

Osamu Okamura vnímá, že jsou dnes města plná narůstajících konfliktů a napětí. Že architektura a město jsou i často místem souboje zcela protichůdných zájmů nebo náhledů na svět, které mnohdy není možné vzájemně sladit. Je si však podle něj potřebné uvědomit, že město jako takové nezachrání hrstka plánovačů. Nezachrání jej ani před narůstajícími problémy souvisejícími s nedostupností bydlení, ani před zahlcením automobilovou dopravou, před ekonomikou města, která jej ohrožuje rozrůstáním se do krajiny, ani před řadou dalších problémů. Zásadní je podle něj kultivovaná diskuze lidí, kteří ve městě žijí.

„Město se totiž neobejde bez aktivního zapojování všech svých obyvatel. Dnes více než kdy jindy mluvíme o potřebě zvyšovat obyvatelnost a odolnost našich měst, je potřeba dát architekturu lidem,“ vzkázal.   

Potřeba jsou nejen architekti, ale především vzdělavatelé  

Zkušenosti v této oblasti, tedy možnosti edukace mládeže v městském plánování, například prostřednictvím komiksu, hudebních videích na YouTube, performance či terénních workshopů, nabyl v americké Chicago Architecture Foundation, kde byl v roce 2018 na studijním pobytu v rámci Fulbright-Masarykova stipendia.

„Někteří architekti si myslí, že jsou jedinými odborníky na světě. Není to tak. Chicagská nadace je největší a nejúspěšnější na světě, její programy navštěvuje asi půl milionu lidí ročně a z pětaosmdesáti zaměstnanců jsou architekti pouze tři. Přednost dostávají profesionální vzdělavatelé, edukátoři. Lidé si totiž potřebují uvědomit, že žijeme ve světě, který jsme si sami zkonstruovali, a že si jej můžeme změnit, ideálně k lepšímu,“ doplnil děkan Fakulty umění a architektury TUL.

Ve své přednášce s názvem Město pro každého aneb Proč je architektura důležitá? se tak Osamu Okamura krátce zamýšlel nad tím, jak navrhnout čtvrť, v níž by chtěl žít každý. Přemýšlel o tom, co město potřebuje, aby se v něm zlepšila kvalita života. Hovořil o sídelních strukturách a jejich souvislosti s chudobou propojenou se zločinností. Zmínil i připravenost města na fenomén stárnutí. Hovořil o veřejném prostoru i o moderním městě, tzv. městě krátkých vzdáleností. V krátkosti se zmínil o patnáctiminutovém pěším městu, kde během čvrthodiny chůze obstará člověk všechny základní denní potřeby. Nahlas přemýšlel i o tom, komu město vlastně patří a co definuje jeho funkčnost. Také o tom, jak funguje městské plánování, co je to územní plán, kdo jsou jeho aktéři, jaké může být město v budoucnu i jaké nás čekají výzvy s odkazem na klimatické změny.

„Pamatujte na to, že město neplánují jen urbanisté, politici, developeři, ale každý z nás. Už například tím, jak se ve městě každý den chováme, jak se například pohybujeme. Jsme to my všichni, kteří se každé ráno rozhodujeme, jak vyrazíme do města. Máme možnost volby. Sedneme do auta a zakrátko se budeme dusit v nekonečných automobilových zácpách spolu se spoustou dalších vzájemně odcizených lidí. Přemýšlejme, kolik dalších problémů tím i spoluvytvoříme. Vyrazme pěšky a brzy se můžeme probudit do bezpečného města, v němž budeme mít všude a ke všem blízko,“ dodal děkan Osamu Okamura, který měl možnost poznat celou řadu měst a tvrdí, že úspěšná nejsou města s hromadou zákazů, ale ta, která navrhují alternativy.

Ing. Arch. MgA. Osamu Okamura, děkan Fakulty umění a architektury Technické univerzity v Liberci, je členem Komise Rady hlavního města Prahy pro umění ve veřejném prostoru. Byl programovým ředitelem reSITE, mezinárodního festivalu a konference o obyvatelnějších městech a šéfredaktorem odborného architektonického časopisu ERA21, nyní působí jako člen jeho redakční rady. Od roku 2008 je oficiálním nominátorem Ceny Evropské unie za současnou architekturu – Mies van der Rohe Award. Mimo jiné je autorem série animovaných filmů a divadelní performance Virtual Ritual. Spolupracuje s různými médii a institucemi v oblasti interpretace architektury a urbanismu.

Osamu Okamura spolupracoval i s Českou televizí na dokumentárním seriálu o současné architektuře ProStory (2011) a s Moravskou galerií v Brně na sérii více než třiceti Architektonických procházek. Je autorem knihy Město pro každého (Labyrint, Praha 2020), oceněné Bologna Ragazzi Award: New Horizons 2021, cenou za nejprogresivnější ilustrovanou dětskou knihu roku. Na téma města pro každého přednáší na mezinárodních fórech v USA, Japonsku, Thajsku, na Ukrajině nebo v Turecku. V roce 2014 byl jmenován „New Europe 100 Outstanding Challenger from Central and Eastern Europe“, jako jeden ze 100 vynikajících přispěvatelů k šíření inovací celosvětového významu z východní Evropy, oceněním udělovaným Res Publicou, Googlem a Visegrádským fondem, ve spolupráci s Financial Times.

Jako člen správní rady Nadace české architektury (2015–2020) získal v roce 2018 Fulbright-Masarykovo stipendium na studijní pobyt v Chicago Architecture Foundation (nyní Chicago Architecture Center), kde se mimo jiné zaměřil na vzdělávací programy pro děti a mládež.

Blízký východ a severní Afrika procházejí ve 21. století těžkou zkouškou a hledají cestu ze společenské, politické i environmentální nestability. Součástí bujících konfliktů a problémů je přitom také destrukce významných historických a kulturních památek. Je hlavním cílem takového ničení šokovat, šířit ideologii nebo jen ničit? Na to ve své nejnovější knize Dějiny v troskách odpovídá arabistka a íránistka Lenka Hrabalová.

Nejen probíhající válka v Sýrii v posledních letech přinesla nespočet záběrů a svědectví o nahodilém i systematickém ničení staveb a památek nevyčíslitelného významu a nesoucích svědectví o kulturách dávno minulých. Proč se historické objekty stávají cílem destrukce? Kdo za jejich ničením stojí? A existují v daných zemích iniciativy, které se snaží památky chránit a jejich zničení předcházet? To na pozadí situace v Sýrii, Iráku, Mali, Jemenu a Saudské Arábii rozkrývá publikace Dějiny v troskách, která vychází ve Vydavatelství Univerzity Palackého.

„Myšlenka na zpracování tohoto tématu vznikla po mojí první návštěvě Iráku, kdy jsem s hrůzou projížděla zničenou krajinou. Je výsledkem šesti let akademického výzkumu a častých a opakovaných návštěv regionu, bez kterých by téma nikdy nešlo zpracovat k mojí spokojenosti,“ vzpomíná autorka Lenka Hrabalová na prvotní impulsy, které ji dovedly k intenzivnímu výzkumu v třaskavých, převážně muslimských regionech.

Kniha Lenky Hrabalové, absolventky Filozofické fakulty Univerzity Palackého, vychází z její úspěšně obhájené disertační práce. Završuje v ní svůj dlouhodobý výzkum i zkušenosti, které získala křižováním a bádáním v krajině Blízkého východu a Afriky. V arabském a perském světě tráví většinu svého pracovního i volného času, a kromě vědecké činnosti se věnuje také popularizaci a přibližování problematiky Blízkého východu, průvodcovství či překladatelství. V roce 2020 vydala svou první knihu Saharské příběhy, odlehčenou sbírku historek, netradičních zkušeností a zážitků nasbíraných na toulkách severem a západem Afriky.

Dějiny v troskách naproti tomu přinášejí vědecky laděnou, populárně-naučnou a závažnou sondu do blízkovýchodních a afrických zemí, kde se tisíce let historie střetávají s nestabilními a překotnými společenskými touhami po změně a moci. Kniha je dostupná na e-shopu Vydavatelství Univerzity Palackého, a to jak v tištěné, tak elektronické formě.

 

Víte, že je v univerzitních budovách k dispozici už osm veřejně přístupných defibrilátorů, které slouží k provádění laické první pomoci? Nejnověji je tento přístroj umístěn na vrátnici filozofické fakulty na adrese Křížkovského 10. Technologie umístěná v nevelké krabičce může napomoci obnovit životně důležitý srdeční rytmus u člověka se srdeční zástavou. Použít ho může i naprostý laik, přístroj jej po aktivaci navádí hlasovou a obrazovou nápovědou.

„Pro co nejúčinnější použití nově instalovaného defibrilátoru na filozofické fakultě v případě potřeby absolvovali v tomto týdnu pracovníci a pracovnice na vrátnicích fakulty a rektorátu speciální školení v podání Marinelly Danosové, přednostky Ústavu zdravotnického záchranářství a intenzivní péče Fakulty zdravotnických věd UP, která současně působí na Zdravotnické záchranné službě Olomouckého kraje,“ podotkla kvestorka univerzity Petra Jungová s tím, že defibrilátor, který ze svých prostředků pořídil rektorát, bude po dohodě s filozofickou fakultou umístěn na její vrátnici na Křížkovského 10, která je v provozu 24 hodin 7 dní v týdnu. Mapa veřejně přístupných automatizovaných externích defibrilátorů (AED) je dostupná na webu aplikace Záchranka.

Veřejně přístupné defibrilátory na UP:

• Aplikační centrum BALUO (U Letiště 976/32 – recepce)
• Aplikační centrum BALUO (U Letiště 976/32 – testovací hala, vyšetřovna 2)
• Fakulta tělesné kultury (třída Míru 671/117 – budova děkanátu, vrátnice)
• Pevnost poznání (17. listopadu 939/7 – v boxu ve vstupních prostorách u recepce)
• Přírodovědecká fakulta (17. listopadu 1192/12 – na recepci ve vestibulu fakulty)
• Koleje Generála Svobody (Šmeralova 1122/12 – ve vstupních prostorách na recepci, dostupný v provozní době kolejí)
• Lékařská fakulta (Hněvotínská 976/3 – umístěn v nové dostavbě)
• Filozofická fakulta (Křížkovského 512/10 – vrátnice, v provozu 24 hodin 7 dní v týdnu)

Kromě uvedených defibrilátorů určených pro laickou první pomoc se v budovách Univerzity Palackého vyskytuje dalších 18 přístrojů podobného typu, a to na fakultě zdravotnických věd a lékařské a pedagogické fakultě.

Jedná se buď o cvičné simulátory bez výboje určené pouze pro výuku, se kterými nejde člověka oživovat, nebo o ostré funkční přístroje, které ale může obsluhovat pouze odpovědný a zaškolený pracovník.

Automatizovaný externí defibrilátor (AED) je mikroprocesorem řízený přístroj, který, pokud je dostupný, tvoří nedílnou součást základní neodkladné resuscitace. Obsluhovat ho mohou jak nevyškolení, tak trénovaní zachránci.

Po zapnutí přístroje se zachránce okamžitě řídí hlasovou a obrazovou nápovědou. V čase srdeční zástavy je řada osob postižena život ohrožující poruchou srdečního rytmu – komorovou fibrilací. Prostřednictvím AED je možné dodat kontrolovaný elektrický výboj nazývaný defibrilace, který může obnovit normální srdeční rytmus. Pokud je defibrilace provedena 3–5 minut od náhlého kolapsu, zvyšuje se pravděpodobnost obnovení srdečního oběhu na 50–75 %. Veřejný přístup k AED tak představuje šanci na včasné provedení defibrilace před příjezdem záchranné služby.

Mobilní aplikace Záchranka a její webový portál nabízí ucelenou databázi všech veřejně dostupných defibrilátorů v České republice, které využívá i zdravotnická záchranná služba (ZZS). Tato platforma umožňuje vyhledávat nejbližší dostupný AED a dále rozšiřovat jejich databázi. V případě pozorovaného kolapsu postiženého je operátor ZZS na základě znalosti polohy pacienta schopen zajistit rychlou dostupnost přístroje AED.

Zdroj: www.zachrankaapp.cz