Novinky z PřF a UP

Dostupnost zdravotní péče, kritické čtení médií, ale také zajímavosti ze života masajských vesničanů v Tanzanii a řadu dalších témat nabídli k debatě veřejnosti studenti a pedagogové UP, kteří se v letním semestru zapojili do projektu Občanské univerzity (UniON).

Města, městečka i vesnice, knihovny, školy, kulturní domy, tam všude si mohli lidé zajít poslechnout odborníky z univerzity a seznámit se se zajímavými tématy. Přesně to je totiž smyslem projektu UniON. „Občanská univerzita je univerzitní platformou založenou na partnerském přístupu a vzájemném dialogu s veřejností. V rámci dobrovolnické činnosti svých studentů a pedagogů nabízí Univerzita Palackého znalosti a dovednosti všude tam, kde o ně bude zájem, a to bez nároku na honorář,“ připomenula smysl této aktivity Zuzana Kullová, koordinátorka UniONu z oddělení univerzitních akcí UP.

Princip sdílení informací mezi univerzitou a veřejností je jednoduchý. Na webových stránkách Občanské univerzity je vždy aktuální seznam témat přednášek, z nich si mohou zájemci vybrat. „V tuto chvíli nabízíme několik desítek témat, kterých se ujali dobrovolníci z řad pedagogů a studentů Univerzity Palackého. Jednotlivá témata jsou rozdělena do pěti oblastí – společnost, historie a kultura, zdraví, věda, média a vzdělávání,“ dodala Zuzana Kullová. Nabídka je pestrá a jde napříč různými obory i oblastmi. Najdeme tu třeba přednášky o kořenech terorismu, dnešní generaci a Instagramu, pracovním právu, finanční gramotnosti, zdravém životním stylu, pobytech významných osobností v Olomouci či národních parcích v Tanzanii. Spolu s nabídkou je na webových stránkách kontakt na koordinátorku i nezávazný poptávkový formulář.

„Zájem o naše přednášky je z různých institucí a škol i míst. V letním semestru se mohli zájemci seznámit s našimi lektory kromě Olomouce například v Prostějově, Šternberku, Mohelnici nebo Stráži pod Ralskem. Vystupovali jsme mj. v knihovnách, v klubech seniorů i na středních školách,“ vypočetla Zuzana Kullová. Jak dodala, velmi ji těší i pozitivní zpětná vazba na aktivity UniONu.

„V naší škole proběhl program Dobrovolnictví v sociálních službách. Přínos pro naše žáky byl velký, hodnotili kladně především interaktivnost, srozumitelnost, příklady konkrétní praxe,“ ocenila práci lektorů například pedagožka Jana Hvižďová z Odborného učiliště a Praktické školy Mohelnice. „Rád bych touto cestou poděkoval JUDr. Tomoszkovi za velmi zajímavou a poutavou přednášku a diskuzi v rámci akce, kterou jsme společně zorganizovali v našem komunitním centru. Zpětné hodnocení od účastníků už na místě samotném bylo velmi příznivé a i následně někteří z účastníků mi sdělovali své, velmi pozitivní dojmy,“ vyzdvihl Stanislav Vaďura, manažer komunitního centra Skrbeň, kde se konala přednáška o dostupnosti zdravotní péče.

„Budeme velmi rádi, pokud se k UniONu přidají i další studenti a odborníci z naší univerzity. Stačí se s námi spojit a navrhnout téma, které by chtěli veřejnosti prezentovat,“ dodala Zuzana Kullová.

Je to nepřehlédnutelná dominanta historického jádra Prahy. Oblíbený letní cíl turistů. Historikové i uměnovědci o ní naspali nespočet stránek. A přesto se stále najdou kapitoly, které dosud nebyly podrobně zmapovány. Třeba ta o pozdně gotické architektuře. Řeč je o Týnském chrámu, přesněji o kostelu Panny Marie před Týnem. A především pak o knize Týnský kostel a architektura poděbradské doby, kterou vybíráme jako další letní tip na čtení v našem prázdninovém seriálu.

Autorka Jana Pařízková Čevonová z katedry dějin umění FF UP v knize komplexně mapuje stavební vývoj Týnského kostela v době Jiřího z Poděbrad. Nabízí jednak detailní popis architektonické podstaty pozdně gotické etapy Týnského chrámu, jednak bohatý doprovodný fond fotografií, nákresů či půdorysů. To vše dohromady umožňuje poznat architektonickou proměnu kostela v pozdně gotickém období, ať už jste zarytí akademičtí znalci, či jen sečtělejší nadšenci do ikonických českých památek.

Kniha rozhodně není kapesní a spíše než v turistickém batůžku najde čestné a přední místo ve vaší domácí knihovně. Velkolepost zpracování jde ruku v ruce s velkolepostí celé stavby, o které pojednává. Pokud byste si však přece jen knihu rádi vzali s sebou na své příští toulky Prahou, můžete si vedle tištěné verze pořídit třeba i elektronickou, která se hravě vleze do tabletu či mobilu. Oba formáty publikace najdete na VUP shopu.

Knihy z Vydavatelství UP můžete kupovat na e-shopu nebo v prodejně na Zbrojnici. Zaměstnanci a studenti mohou na internetu i v kamenné prodejně celoročně využít 10% slevu (zaměstnanci najdou pokyny na webu, studenti v UPlikaci). V prodejně pak lze platit také FlexiPass poukázkami a kartami (v tomto případě však bez 10% slevy). Všechny díly letního seriálu najdete přehledně zde.

Dary, které provázely středověkou svatbu Matyáše Korvína a Beatrix Aragonské. Jaké byly? A co měly tehdejší společnosti ukazovat? Kus z této historie objevil v milánském archivu Patrik Paštrnák z katedry historie Filozofické fakulty Univerzity Palackého. Nové poznatky publikoval v prestižním časopise Speculum, jehož vydavatelem je Medieval Academy of America v University of Chicago Press.

Patrik Paštrnák z katedry historie FF UP se ve své disertační práci zabýval středověkými svatebními cestami. Věnoval se princeznám a princům, kteří cestovali za svými chotěmi i přes půl Evropy. Jednou z takových cest byla ta, kterou uskutečnila Beatrix Aragonská, druhá manželka uherského a českého krále Matyáše Korvína. Jejich svatba byla jednou z největších událostí uherských dějin druhé půlky 15. století a o tu, lépe řečeno o dary, které ji provázely, zavadil mladý historik z Univerzity Palackého v milánském archivu vlastně náhodou. V krátkém rozhovoru, který poskytl Žurnálu Online, Patrik Paštrnák uvádí, že podrobné opisy, jež objevil při zcela jiném výzkumu, znalosti o této svatbě významně rozšiřují. Popisují četnost i hodnotu darů, navíc přibližují i tehdejší společenské a politické souvislosti.

Můžete přiblížit, jak vlastně královská svatba v 15. století vypadala?

Když zůstaneme u té konkrétní, tedy u svatby Matyáše Korvína a Beatrix Aragonské, tak budeme mluvit o události, která se skládala ze tří částí. Nejprve se konala svatba v zastoupení u princezny doma v Neapoli. Poté proběhla korunovace, pro Uhry v tradičním místě, v Székesfehérváru (Stoličném Bělehradu). Třetí část svatby, tentokrát už s oběma snoubenci naživo, se pak uskutečnila během vánočních svátků v roce 1476 v Budíně. Načasování mělo svůj symbolický význam. Cílená souvislost s křesťanskými svátky totiž měla ještě více zvýšit svátečnost události, což se mimo jiné projevovalo i v rovině darování. V 15. století bylo tradicí, že si lidé dárky vyměňovali ne na Boží hod, ale na Nový rok. Matyáš Korvín i tuto chvíli využil k obdarování své vyvolené. Zároveň jí dal jistý finanční obnos, aby mohla rozdávat almužnu, a tak se sama stala aktivním dárcem.

Král Matyáš lpěl na tom, aby svou vyvolenou hojně obdaroval? Patřilo to k tehdejší tradici, nebo to má nějaké jiné specifické vysvětlení?

Matyáš Korvín neměl královský původ, králem byl zvolen. Ačkoli jeho otec Jan Hunyadi měl za sebou skvělou válečnou historii, byl to vyhlášený turkobijec, přece to na prestiž královského původu nestačilo. Matyáš musel tedy svou legitimitu zdůvodňovat jinak, mimo jiné sponzorováním umění. A navzdory tomu, že by se jeho vláda dala označit za tyranskou, protože neustále válčil, zaváděl nové daně, brutálně potlačoval každý náznak kritiky, povedlo se mu vybudovat si obraz skvělého panovníka. Tato PR strategie je patrná i v jeho svatbě s Beatrix, a to nejenom v osobě nevěsty, pocházející z prominentní evropské dynastie. V rámci svatebních úmluv se zavázal, že věnuje své manželce materiální dary v dvounásobné hodnotě její svatební výbavy. Opulentnost a hojnost darů přitom nebyly pravidlem, vždy záleželo na konkrétních politických, osobních a dynastických motivacích. Jsem přesvědčen, že si Matyáš tímto kompenzoval svůj nekrálovský původ.

Jednotlivé položky dokumentů, které jste našel, mnohé z této svatby rozkrývají. Můžete více popsat význam vašeho objevu?   

Dokumenty, obsahující seznam svatebních darů, ležely v archivních složkách, které se vztahují k úplně jiné události, k zamýšlené svatbě milánské princezny s Jánosem Korvínem, Matyášovým nemanželským synem. Navíc jsou jednotlivé položky seznamů popsány hodně neosobně, což ztěžovalo identifikaci. Jediným vodítkem byly tituly osobností, které byly obdarovány ‚uherským králem a královnou´. Když jsem porovnával tituly těch, kdo na svatbu doprovázeli Beatrix Aragonskou, došel jsem k závěru, že se nalezený seznam netýká milánské princezny, ale právě Beatrix Aragonské.

‘

Bylo to velké překvapení, ale zcela zapadá do nálezů mých maďarských kolegů. Donedávna se totiž o její svatbě vědělo poměrně hodně, ale chybělo několik podstatných detailů. V poslední době se podařilo identifikovat text svatební smlouvy a seznam Beatriciny svatební výbavy, několik oslavných básní a řečí nebo podrobnější opis korunovace. Mnohé se tak dostalo do zcela jiného světla.

Při zpracování dokumentů mi připadlo, že jsem našel výjimečný pramen, minimálně pro střední Evropu. Celkově je téma svatebních darů v kontextu královských sňatků ve středověku nebo raném novověku málo probádáno. I proto jsem se rozhodl studii, jež obsahuje edici seznamu darů, publikovat v časopise Speculum, který má celosvětový dosah. Jsem nesmírně poctěn, že se editoři rozhodli mou studii vydat.

A co bylo tedy obsahem darů?

Z podrobného opisu darů, který však není kompletní, víme, že jejich součástí byly nejrůznější objekty. Nacházely se tam klenoty a šperky (diadém, brože, náhrdelníky), šaty a ložní prádlo z drahých látek, tapisérie, zlaté poháry, stříbrné nádobí, kožené a kožešinové přehozy a oděvy, každý v hodnotě několik stovek až tisíc zlatých dukátů. V jistém smyslu byly tyto Matyášovy dary protějškem výbavy, které si aragonská nevěsta dovezla z Neapole. Taky šlo o šperky, ložní prádlo, stříbrné nádobí, drahé tuniky či oblečení. Matyášovy dary však byly mnohem, mnohem hodnotnější. V tom je právě vidět kompenzaci jeho nižšího sociálního statusu.  

Nejde ale jen o obsah nebo hodnotu darů. Je totiž velmi zajímavé sledovat, jak v dané době fungovaly společenské odstředivé a dostředivé síly. Kupříkladu taková změna šatů. U některých královských sňatků je patrná snaha inkulturovat cizí princeznu pomocí oblékání neboli dress codu, manželé už předem požadovali, aby příští královna přijela oblečena v místním oděvu, ne v obleku svého rodného dvora. Jak se však ukazuje v posledních letech, takový model byl spíše výjimkou a zcela vyloučený pro italské princezny přijíždějící do střední Evropy, jako byla právě Beatrix. I když dva Matyášovy dary (šperk a šaty) byly prý v ‚uherském stylu‘, její vlastní výbava nic podobného neobsahuje a nemáme ani zprávy, že by je Beatrix během svatby nosila. Svým způsobem je to velmi logické a není to důkaz domnělé tvrdohlavosti nebo pýchy italské princezny. Cílem sňatku bylo totiž ukázat napojení uherského krále na italskou renesanční kulturu přes ‚trofejovou‘ manželku. Kdyby se oblékla do maďarských nebo českých šatů, kouzlo by se ztratilo.

Mgr. Patrik Paštrnák, M. A., D.Phil., odborný asistent na katedře historie Filozofické fakulty Univerzity Palackého. Na FF UP absolvoval latinskou filologii a historii. Poté studoval medievistiku na CEU v Budapešti a doktorské studium historie na New College v Oxfordu. Na FF UP vyučuje starší dějiny. V nakladatelství Routledge mu nedávno vyšla monografie s názvem Dynasty in motion. Wedding journeys in late medieval and early modern Europe. S britskými kolegy pracuje na textbooku středověké monarchie, jenž má rovněž publikovat nakladatelství Routledge. 

Již posedmé pronikla Univerzita Palackého do prestižního hodnocení Academic Ranking of World Universities, známého také jako Šanghajský žebříček, a řadí se tak do společnosti pouze pěti dalších českých univerzit, které dle tvůrců žebříčku patří v roce 2023 mezi TOP 1000. Zároveň si olomoucká univerzita oproti loňskému roku vylepšila v globálním srovnání svou pozici, když obsadila 601.–700. příčku.

Šanghajský žebříček srovnává univerzity již od roku 2003 a zaměřuje se především na jejich vědecký výkon. Univerzita Palackého v Olomouci se v žebříčku umísťuje od roku 2017 a pravidelně se drží v TOP 3 českých univerzit. Nejinak tomu je i v letošním roce, kdy s celkovým umístěním na 601.–700. pozici sdílí mezi tuzemskými univerzitami třetí příčku, společně s Českou zemědělskou univerzitou v Praze. Z hodnocení pro rok 2023 vypadly Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava a Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Českou jedničkou i nadále zůstává Univerzita Karlova v Praze.

Academic Ranking of World Universities rozděluje hodnocení do čtyř základních oblastí, které následně dělí na šest konkrétních ukazatelů. Těmi jsou:

• počet absolventů, kteří získali Nobelovu cenu / Fieldsovu medaili (Alumni),
• počet zaměstnanců, kteří získali Nobelovu cenu / Fieldsovu medaili (Award),
• počet vysoce citovaných výzkumníků (dle Clarivate Analytics) (HiCi),
• počet článku v časopisech Nature and Science (N&S),
• počet článků v databázích Science Citation Index-expanded a Social Science Citation Index (PUB),
• akademická výkonnost (vážené skóre předchozích ukazatelů) (PCP).

Posun pořadím vzhůru je dán v případě Univerzity Palackého především faktem, že se vrátila na seznam univerzit, které mají mezi svými zaměstnanci vysoce citované výzkumníky (HiCi). Zatímco ve vydání ARWU 2022 bodovala v tomto ukazateli pouze Masarykova univerzita a Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, v ARWU 2023 je českých univerzit s nenulovým skóre hned pět ze šesti. K Masarykově univerzitě se tak letos přidaly i Univerzita Karlova, Česká zemědělská univerzita, Vysoké učení technické v Brně a v neposlední řadě také již zmíněná Univerzita Palackého v Olomouci. Na každé z výše uvedených univerzit působí takto vysoce citovaný pracovník. Jedinou českou univerzitou, která má v tomto indikátoru nulové hodnocení, je tak České vysoké učení technické v Praze. To se ale naopak jako jediné může pyšnit bodovým ohodnocením za absolventa, který získal Nobelovu cenu (Alumni). Přestože se jedná o Nobelovu cenu udělenou před téměř 50 lety, dle metodiky šanghajského žebříčku je toto ocenění do žebříčku započítáváno po dobu 90 let, přičemž s uplynulou dobou váha klesá.

Ve srovnání s předchozím rokem by měl být pro české univerzity zajímavý také počet článků v databázích Science Citation Index-expanded a Social Science Citation Index (PUB), a to z toho důvodu, že každé z nich v tomto ukazateli kleslo skóre. Navzdory poklesu ale Univerzita Karlova v tomto indikátoru i nadále značně převyšuje ostatní české univerzity. To ovšem nelze říci v případě váženého skóre všech pěti předchozích indikátorů (PCP), ve kterém je Univerzita Karlova až na 4. příčce, za Českou zemědělskou univerzitou, Masarykovou univerzitou a Univerzitou Palackého.

V souvislosti se strategií mezinárodních žebříčků je vylepšení pozice v celkovém hodnocení pro Univerzitu Palackého nejen dobrým výsledkem, ale i dobrou zpětnou vazbou pro nastavená opatření, na kterých se podílel také úsek pro vědu a výzkum, za což jim patří poděkování. V hodnocení tohoto žebříčku se díky posunu vzhůru dostala například před své španělské a dánské kolegy z AURORA ALLIANCE a obsadila tak stejnou pozici jako další z partnerů, University of Iceland. Světovou jedničkou je již tradičně americká Harvard University, kterou v TOP 15 doplňuje hned 11 dalších amerických univerzit.

Kompletní výsledky naleznete ZDE.

O nanosvět se Aby Cheruvathoor Poulose začal zajímat již během magisterského studia chemie na Mahatma Gandhi University v Kerali v Indii. S doktorátem z Japonska se před pěti lety rozhodl přesídlit do Olomouce a v CATRIN Univerzity Palackého se věnuje výzkumu nanomateriálů založených na běžně dostupných a netoxických prvcích pro energetické a katalytické aplikace. Jen v letošním roce byl prvním autorem dvou článků v prestižních časopisech Nature Nanotechnology a Nature Communications.

S vědci z RCPTM, dnešní součásti CATRIN, se seznámil již v roce 2012. Tehdy coby doktorand Univerzity v Tokiu a držitel prestižního stipendia japonské vlády zavítal do Brna na konferenci Nanocon. Když se po několika letech rozhodl opustit pozici v soukromé společnosti a vrátit se k akademickému výzkumu, padla volba na Olomouc.

„Byl jsem ohromen tím, jak rychle se mladé vědecké centrum etablovalo jako prosperující ústav a jaké má průlomové výsledky výzkumu i moderní přístrojové vybavení. Považoval jsem to za příležitost pro svůj profesní růst a jsem rád, že tu i díky mezinárodnímu prostředí a milým kolegům mohu dělat špičkový výzkum,“ řekl vědec.

Jeho vědecké plány souvisejí s přeměnou biomasy na užitečné produkty, jako jsou paliva, chemikálie a materiály. „Můj sen spočívá ve vývoji nanomateriálového katalyzátoru, který maximalizuje využití biomasy, podpoří udržitelnost a sníží závislost na fosilních palivech. To by přispělo k rozvoji bioekonomiky, kdy jsou obnovitelné zdroje efektivně využívány pro různé aplikace včetně výroby energie, biopaliv, biochemikálií a biologicky odbouratelných materiálů,“ objasnil.

S rodinou si oblíbil i život v Olomouci. Město považuje za bezpečné a oceňuje i dostupnost příležitostí pro kulturní či společenské vyžití. „Vřelá atmosféra, historické dědictví a řada kulturních akcí dělá z Olomouce atraktivní volbu pro ty, kteří hledají vyvážený a kvalitní životní styl,“ domnívá se.

Zlatou medaili Za zásluhy o rozvoj Univerzity Palackého obdržel z rukou Martina Procházky, rektora UP, emeritní kancléř olomoucké univerzity Tomáš Hrbek. Pamětní medaili univerzity převzal při příležitosti životního jubilea.

Více než dvacet let byl kancléřem Univerzity Palackého, a jak sám řekl, do prostor rektorátu se po letech na chvíli vrátil především jako host a pamětník. Při příležitosti svých osmdesátých narozenin převzal Tomáš Hrbek z rukou Martina Procházky, rektora UP, Zlatou medaili Za zásluhy o rozvoj Univerzity Palackého.

„Velmi děkuji za ocenění. Přeji všem studentům, aby měli takové štěstí na učitele, jako jsem měl já. Univerzitě pak přeji dobrou vnitřní komunikaci a shodu vědeckého výkonu a mediálního obrazu navenek,“ uvedl Tomáš Hrbek, který na rektorátu začal pracovat v letech, kdy současný rektor Martin Procházka studoval medicínu na Lékařské fakultě UP. „Zatímco já jsem počátek devadesátých let prožíval jako medik, pan kancléř Hrbek pomáhal tehdejšímu rektorovi Josefu Jařabovi při proměně univerzity v prostředí znovu nabyté svobody a demokracie. Dnes v pozici rektora dobře vím, jak důležité je mít po ruce šikovné a pracovité lidi, kterým záleží na budoucnosti naší univerzity a mají chuť a vůli využít zkušenosti ve prospěch celku,“ podotkl rektor Martin Procházka.  

Tomáš Hrbek studoval na Univerzitě Palackého češtinu a angličtinu. Vedoucím jeho diplomové a později i doktorské práce byl přední literární historik Oldřich Králík. Po absolutoriu nejdříve učil na tehdejší olomoucké střední ekonomické škole. V roce 1990 ho však pozval na Univerzitu Palackého docent Jiří Stýskal, který po sametové revoluci obnovoval na její filozofické fakultě katedru uměnovědných oborů a který mu nabídl učit v tamní sekci teorie a historie divadla. Ještě než začal semestr, přišel s další nabídkou tehdejší rektor Josef Jařab, a tak se stalo, že společně s dalšími čtyřmi kolegy absolvoval v rámci Masarykova stipendia udělovaného University of London půlroční stáž v Londýně. Zanedlouho mu pak Josef Jařab telefonoval znovu, a to s prosbou o propagaci jedné události v aule filozofické fakulty. Přes šibeniční termín se tehdy vše podařilo. Představení bylo úspěšné a rektor Josef Jařab volal znovu. Tentokrát už s nabídkou místa kancléře.

„Univerzitu Palackého mám spojenou se dvěma zásadními historickými obdobími. Se šedesátými lety včetně srpna 1968, kdy jsem zde studoval, a s devadesátými lety, kdy jsem mohl být účastníkem bouřlivého rozvoje univerzity. Obě období mám spojená s osobností Josefa Jařaba, mého učitele a šéfa,“ dodal při vzpomínce na intenzivní a dělnou atmosféru, a to jak na uvedené katedře, tak na rektorátě UP.  

Tomáš Hrbek působil na UP jako kancléř i v následujících volebních obdobích, kdy Univerzitu Palackého vedli Lubomír Dvořák a Jana Mačáková. Na Univerzitě Palackého zůstal ještě nějaký čas i poté, když pracoval ve formujícím se oddělení komunikace. Byl dlouhodobě činným v představenstvu Židovské obce Olomouc a ve správní radě Nadačního fondu obětem holocaustu. V roce 2015 obdržel za svou činnost Cenu města Olomouce. V posledních letech se věnoval historii své rodiny, kterou zpracoval do třídílné kroniky. 

S pomocí crowdfundingové kampaně vydala absolventka Fakulty tělesné kultury UP, trenérka a lektorka Eliška Maixnerová knihu nazvanou Dopisy mladému sportovci od Vítěze. Velikostí kapesní, ale užitečná publikace zahrnuje šedesátku vzkazů plných podpory, inspirace, tipů a rad pro rozvoj sportovní kariéry i osobnosti mladého čtenáře.

„Nebylo to nic plánovaného. Jedno ráno jsem se vzbudila a hlavou se mi začala honit témata jednotlivých dopisů. Po chvíli jsem už musela vylézt z postele a psát si nápady do počítače. Brzy bylo hotových prvních 25 dopisů. Když jsem pak několik z nich dala přečíst čtyřem svým svěřenkyním, byly nadšené, že chtějí celou knížku. Takže jsem začala zjišťovat, jak se taková kniha vydává,“ vzpomíná autorka, která se od 11 let věnuje badmintonu, nejdříve jen jako hráčka, nyní především jako trenérka, mentální koučka a lektorka.

Všechny tyto pohledy i znalosti a zkušenosti, které získala jako vystudovaná fyzioterapeutka, také do knihy pro zhruba 13–17leté sportovce vetknula. „Není cílem, aby ji přečetli celou v kuse, spíše aby se ji naučili otevřít ve správný okamžik. Byla bych ráda, aby si čtenář v případě nějaké překážky nebo problému dokázal v knížce najít konkrétní dopis, který by mu zrovna v té situaci mohl pomoci. Jednotlivé dopisy obsahují příběhy s různými aktivitami, tipy, otázkami, myšlenkami, jsou zaměřené na to, aby mladý člověk poznal sám sebe, odkryl nějaké své vlastní osobnostní stránky, které jsou jeho výhodou anebo limitem, a s nimi uměl pracovat. Důležité je, aby se sportovec vyvíjel nejen po té sportovní stránce,“ vysvětluje Eliška Maixnerová.

Sedmašedesát vzkazů se tak dotýká nejen samotného tréninku, ale například i jeho sladění se školou či volným časem, také odpočinku, stravy, komunikace s trenéry, spoluhráči, rodiči i sám se sebou, zvládání proher nebo třeba i závislosti na mobilu. „Vítěz, který je u dopisů podepsán, je pro mě někdo, kdo tomu sportovci fandí ze všech nejvíc, kdo ho má maximálně rád, záleží mu na něm za všech okolností. Každý si jako Vítěze vlastně může dosadit, koho potřebuje,“ přibližuje autorka s tím, že nechybí ani prostor pro poznámky a kapesní velikost s kroužkovou vazbou jen umocňují užitečnost publikace.

Na ní mají velkou zásluhu i dvě spolupracovnice, se kterými se Eliška Maixnerová během roční práce seznámila. Dopisy doplňují tematické ilustrace Barbory Hudákové a o grafickou úpravu a sazbu se postarala Lenka Romanová ze Střední školy polygrafické, Olomouc, která prvotní náklad 500 kusů také vytiskla. Prostředky na vydání se podařilo vybrat v crowdfundingové kampani na portálu HitHit.

„Ještě než jsem první výtisky předala předplatitelům, chtěla jsem, aby o knihu bylo dobře postaráno i z duchovního hlediska. Tuto úlohu na sebe vzal můj kamarád, otec Hyacint. Během komorního setkání knize požehnal a společně jsme se pomodlili, aby se dostala k lidem, kteří ji potřebují, a našli v ní to, co hledají. Byl to pro mě silný okamžik a od té doby už kniha může žít vlastním životem,“ dodává Eliška Maixnerová, na jejímž blogu si lze Dopisy mladému sportovci od Vítěze obstarat.

V případě rozebrání prvního nákladu je již v jednání dotisk, který by mohl mít podporu České trenérské akademie Českého olympijského výboru.

Eliška Maixnerová (* 1990)

Badmintonistka, fyzioterapeutka, trenérka, mentální koučka, lektorka. Pochází z Prahy, vystudovala fyzioterapii na II. lékařské fakultě Univerzity Karlovy a následně na Fakultě tělesné kultury Univerzity Palackého, kde absolvovala i doktorské studium oboru Kinantropologie a kde dodnes přednáší. Jako hráčka badmintonu se stala třikrát mistryní ČR, zúčastnila i mistrovství Evropy a světa. Později působila u juniorské reprezentace jako fyzioterapeutka, v roce 2016 se stala hlavní trenérkou olomouckého klubu. Zaměřila se také na mentální trénink a od roku 2021 má na starosti vzdělávání trenérů badmintonu v ČR, přičemž stála u zrodu badmintonové konference, jejíž dosavadní dva ročníky hostila právě FTK UP.

Na vývoji nové generace mozkových implantátů s využitím nobelovského materiálu grafenu se budou podílet vědci z Českého institutu výzkumu a pokročilých technologií – CATRIN Univerzity Palackého v Olomouci. Díky úspěchu v grantové výzvě Horizon Europe Hop On Facility se připojí k již řešenému mezinárodnímu projektu Evropské rady pro inovace (EIC) MINIGRAPH. Úkolem olomouckých vědců bude ověřit šetrnost grafenových implantátů k živým buňkám, případně navrhnout řešení bez nežádoucích účinků. Ve vůbec první výzvě Hop On Facility získalo v ČR podporu pouze pět žadatelů.

Projekt s akronymem MINIGRAPH2 je od července samostatnou součástí projektu MINIGRAPH, který koordinuje Katalánský institut pro nanovědy a nanotechnologie (ICN2) v Barceloně. Cílem je vyvinout a ověřit novou generaci mozkových implantátů schopných pomocí elektroniky, která je velmi přesně a šetrně umístěná v lebce, stimulovat nervovou aktivitu mozku. Pomohou tak s léčbou nebo zlepšením stavu u některých neurologických onemocnění, například Parkinsonovy choroby. Významnou roli v celém systému hrají právě miniaturní elektrody s grafenem – uhlíkovým materiálem, s nímž mají vědci z CATRIN bohaté zkušenosti.

„Naším úkolem je testování cytotoxicity grafenových neurálních implantátů na buněčné a molekulární úrovni. Můžeme tak zjistit jejich případné nežádoucí účinky a přispět k navržení lepších, více biokompatibilních materiálů. Klíčovým hlediskem pro jejich využití v humánní medicíně je totiž jejich bezpečnost a nezávadnost. Náš tým proto přináší celému konsorciu důležitou přidanou hodnotu a může hrát klíčovou roli při regulačních schvalovacích procesech,“ uvedla vedoucí výzkumného týmu Kateřina Poláková.

Výzkumníci z CATRIN využijí dva přístupy, a to experimentální a teoretický. V experimentální části budou zkoumat interakce grafenových materiálů s buňkami. „Zde využijeme našich dosavadních zkušeností s testováním cytotoxicity 2D grafenových materiálů in vitro, tedy v laboratorních podmínkách. Ať už se jedná o grafen oxid vyráběný na komerční bázi, nebo nové grafenové deriváty vyvinuté v CATRIN,“ objasnila Poláková.

Druhý přístup využívající výpočetní chemii se zaměří na vytváření modelů modifikovaného grafenu dle přesného experimentálního složení. „Ověřené modely grafenu následně použijeme pro studium jejich interakcí s modely neuronových membrán, přičemž se zaměříme zejména na vliv velikosti, tvaru a složení použitých grafenových materiálů. Tyto výpočty poskytnou informace o vzájemných interakcích nano- a biomateriálů na atomární úrovni,“ uvedla další členka týmu Markéta Paloncýová.

Vědečtí pracovníci z CATRIN se zařadili mezi úzkou skupinu českých žadatelů, kterým se ve výzvě Horizon Europe Hop On Facility (HORIZON-WIDERA_2022-ACCESS-07) podařilo uspět. Jedná se o zcela nové schéma, které umožňuje partnerovi z tzv. widening země přistoupit v průběhu řešení ke konsorciu některého z udělených grantů EIC Pathfinder nebo dalších projektů RIA z Pilíře II programu Horizon Europe. Nový partner musí přinést stávajícímu konsorciu přidanou hodnotu svým originálním a vysoce komplementárním vědeckým zaměřením. V rámci projektu MINIGRAPH vědci z Olomouce kooperují s dalšími sedmi partnery z pěti evropských zemí. Příležitost spolupracovat s akademickými i komerčními subjekty s bohatou zkušeností v evropském či světovém měřítku v oblasti neuroimplantátů budou mít i zdejší juniorští vědečtí pracovníci a Ph.D. studenti z Univerzity Palackého.

Jak souvisejí střihy letních šatů a právo? Třeba tak, že mohou být předmětem právní ochrany v rámci práva duševního vlastnictví. Právě na tento právní obor se už téměř devět let specializuje výzkumná skupina v čele s Ivem Telcem, vedoucím katedry soukromého práva a civilního procesu při olomoucké právnické fakultě.

Důkazem, že skupina skvěle funguje, jsou především její výzkumné výsledky, personální stabilita a nyní také institucionální „povýšení“. Děkan právnické fakulty Václav Stehlík rozhodl o zřízení Centra práva duševního vlastnictví. Jeho řízením pověřil Iva Telce.

Pane profesore, jak byste neprávníkům vysvětlil, co je právo duševního vlastnictví? Jak velký je to právní obor?

Právo duševního vlastnictví doznalo v posledních desetiletích nebývalý rozvoj všude ve světě. Týká se právní ochrany výsledků umění, vědy a techniky včetně nových technologií, počítačových programů, databází a umělé inteligence. V univerzitním prostředí se běžně setkáváme s vědeckými články, monografiemi, ale i s patenty, designy, různými metodami, výzkumnými daty a podobně. Patří sem i právní otázky televizního vysílání, internetových platforem. Blízkou oblastí zůstává ochrana před nekalou soutěží, ochrana spotřebitele, ale také právní ochrana osobnosti. Zasahujeme i do etiky výzkumu. Pro zajímavost, mezi předměty práva duševního vlastnictví patří i módní střihy letních šatů a obuvi.

Jaká byla hlavní motivace k založení centra?

Založením Centra práva duševního vlastnictví vyvrcholil proces, který pracovně započal na podzim 2014. Tehdy vznikla na katedře soukromého práva a civilního procesu výzkumná skupina práva duševního vlastnictví. Personálně byla tvořena čtyřmi akademickými pracovníky a širším okruhem externích konzultantů. Výzkumná skupina prokázala dlouhodobou udržitelnost a personální stabilitu. Přinesla podstatné výzkumné výsledky v části právní vědy. Proto následoval další institucionální krok, jímž je založení výzkumně zaměřeného centra.

Centrum vzniká při katedře soukromého práva a civilního procesu PF UP. Jeho vedením jste byl pověřen vy, přední český odborník na právo duševního vlastnictví. Můžete představit svůj tým?

Z naší katedry jsou dalšími členy centra odborní asistenti Michal Černý, Petr Prchal a Pavel Tůma. Posledně jmenovaný kolega je soudcem Nejvyššího soudu a u nás působí na soudcovskou výjimku. Okruh externích spolupracovníků jak z právní akademie, tak i z právní praxe máme docela široký a hodláme jej ještě rozšířit. Patří do něj rovněž akademici z Masarykovy univerzity a z Vysokého učení technického v Brně.

Co bude obsahem činnosti centra, na co se chcete zaměřit?

Dlouhodobý výzkumný program centra spočívá v práci na vědeckém komentáři k autorskému zákonu. V podstatě se jedná o trvalý úkol. Poslední knižní vydání čítá 1300 stran a připravujeme již třetí, podstatně upravené, vydání. Další zaměření je léta věnováno právům na označení i ve vazbě na nekalou soutěž. V poslední době přibylo nové téma. Týká se právních otázek služeb pro sdílení obsahu online. Zde se dostáváme do různých oblastí, ale i úskalí práva EU. Celá věc má ústavní rozměr ochrany politických svobod. Krom toho členové centra vyučují povinný předmět Právo duševního vlastnictví a volitelná Cvičení z práva duševního vlastnictví. Proto sem spadá i tvorba studijních materiálů. Úspěšně byly obhájeny tři disertační práce z této oblasti a řada prací rigorózních a diplomových. Zapojeni jsme v European Intellectul Property Teachers’ Network. Pokračovat budeme v nabídce manažerského vzdělávání v rámci univerzity a v seminářích pro veřejnost.

S jakými institucemi, organizacemi bude centrum spolupracovat? Půjde i o mezinárodní spolupráci?

Již jako výzkumná skupina jsme navázali spolupráci zejména s košickou a trnavskou právnickou fakultou a s českými součástmi dvou mezinárodních společností. Připravujeme uzavření memoranda o spolupráci mezi naší fakultou a Úřadem průmyslového vlastnictví, popřípadě též s Ministerstvem kultury.

Co centrum plánuje na nejbližší měsíce?

Již tradičně hodláme pořádat každoroční sekci práva duševního vlastnictví v rámci konference Olomoucké právnické dny a zveřejňovat z ní příspěvky. Poprvé se sekce konala v roce 2012. Měli jsme řečníky i z Japonska, Velké Británie a Slovenska. Sekce slouží též jako místo setkávání akademické sféry s odborníky z řad advokátů, úředníků, soudců, znalců nebo patentových zástupců. Centrum se rovněž podílí na přípravě nového doktorského studijního programu na naší fakultě Právo a digitální technologie. V zásobě máme i vzdělávání v mezinárodně uznávaném kurzu LL.M. Běžně se zapojujeme do veřejných konzultací nebo pracovních skupin připravujících vládní návrhy zákonů. Práce je tedy hodně.

Na kolik je vznik centra unikátní?

Neřekl bych, že se jedná o unikátní případ. Spíše naopak, podobná centra jsou v posledních letech v právním světě docela častá. Některá jsou přímo napojena na průmyslovou sféru, která je financuje, anebo na univerzitní transfery technologií. Ačkoli je naše centrum zaměřeno právně výzkumně, jsme otevřeni celouniverzitní spolupráci. Všichni členové centra navíc mají dlouholeté zkušenosti z odborné praxe. Mohou tak být přínosem i pro celou univerzitu.

Co vznik Centra práva duševního vlastnictví znamená pro vás osobně?

Upřímně řečeno, znamená to radost z práce. Beru to jako plynulý dlouholetý vývoj. Nikoli jako jeho ukončení, ale další rozvinutí. Jistá statutární forma se jeví jako účelná. Zejména v poměru ke státní sféře, se kterou spolupracujeme, ale i ve vztahu k zahraničním institucím. Fakulta tím deklaruje i organizační připravenost zvládnout výzkumná zadání.

Připadáte si přes léto z horka nakvašení a vzýváte milostivé léto? Nečekejte na Godota, netočte se v bludném kruhu a sáhněte po unikátním slovníku, který vám odhalí tajemství českých frazémů. Lidová rčení jsou prý odrazem duše českého národa a Etymologický slovník české frazeologie Ludmily Stěpanové vám do ní pomůže nahlédnout.

Unikátní slovník je výsledkem dvacetileté práce a sbírání podkladů a ve své podobě je (nejen) v tuzemském kontextu ojedinělý. Skrze více než 4000 hesel dává čtenářům nahlédnout do tajů a historie známých i méně známých českých frazémů. Najdete mezi nimi jak zlidovělé a zastaralé výrazy, tak výrazy převzaté z Bible, od antických autorů či výpůjček z cizích jazyků.

Seznamte se se zábavnou podstatou naší řeči a kulturní identity. Slovník si můžete objednat na VUP shopu, nebo se pro něj zastavit přímo do prodejny na Zbrojnici.

Knihy z Vydavatelství UP můžete kupovat na e-shopu nebo v prodejně na Zbrojnici. Zaměstnanci a studenti mohou na internetu i v kamenné prodejně celoročně využít 10% slevu (zaměstnanci najdou pokyny na webu, studenti v UPlikaci). V prodejně pak lze platit také FlexiPass poukázkami a kartami (v tomto případě však bez 10% slevy). Všechny díly letního seriálu najdete přehledně na webu zurnal.upol.cz/letni-cteni.

Být dobrovolníkem znamená myslet nejen na sebe, ale dělat i něco pro druhé. Univerzita Palackého dobrovolnictví svých studentů i zaměstnanců velmi podporuje. Některé z dobrovolníků vám představíme v Žurnálu Online. René Jirmus pochází ze Šumavy a do Olomouce se dostal až kvůli magisterskému studiu geografie, které se nyní věnuje i jako doktorand na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého.

Zázemí v Olomouci mu pomohla vybudovat i studentská iniciativa. Také o ní bude řeč v rozhovoru pro Žurnál Online.

Co vás přivedlo k dobrovolnictví?

Bakaláře jsem vystudoval v Plzni a na Univerzitu Palackého jsem přišel až v roce 2020 na magisterské studium, takže jsem se nějakou dobu rozhlížel co a jak. Člověk potřebuje najít nové kamarády, nějak se začlenit. Díval jsem se na spolky, které jsem v Plzni skoro neregistroval, a proto jsem měl radost, že tady něco takového je.

První, který mě zaujal, byl Udržitelný Palacký, jenž měl výhodu docela velkého renomé. Říkal jsem si, proč se nezapojit zrovna do něj, když je mi téma udržitelnosti blízké. Všechny přírodní vědy včetně geografie jsou tímto tématem protkané, dlouho jsem se o tom učil, dokonce mi chvilkami připadá, že se s ostatními často nebavím o ničem jiném.

Bylo těžké se do spolku dostat?

Vůbec ne. Spojil jsem se s kamarádkou, která tam už působila, a v té době zrovna dělali větší nábor kvůli covidové pandemii. V jejím průběhu ze spolku odešlo osmdesát procent lidí a zbytek se to snažil nějak zmátořit. Postupně všichni starší z první generace spolku odstátnicovali a další práce zůstala na nás „nováčcích“. V současné době je nás celkem asi deset aktivnějších členů.

Co děláte jako dobrovolník?

Ze začátku to bylo rozpačité, neboť se lidé, kteří spolku dávali směr, poměrně brzo vytratili. Zůstal nám spolek s velkým jménem a my přesně nevěděli co dál. Postupně jsme se ale rozjeli.

Stále jsme měli hlavní projekty komunitní zahrady Václavka nebo Freeshopu, kam člověk něco přinese a zase si něco zdarma odnese, což je oblíbené hlavně mezi erasmáky. Stejně tak jsme zdědili i facebookovou stránku Free food UPOL, kde mohou lidé nabízet jídlo, které jim doma zbývá. Na takových projektech je fajn, že není tak těžké je udržovat, ale mají velký efekt.

Do toho děláme i pravidelné akce jako Ukliďme Česko nebo Vánoční punčování. Na podobné události se snažíme využívat právě prostory zahrady Václavka, kterou založili naši předchůdci na dvoře koleje Bedřicha Václavky. Od svého počátku ale trochu zpustla a bylo potřeba ji zrenovovat. Mohli jsme ji sice využívat, ale chtěli jsme víc.

Podařilo se?

Shodou náhod se objevil projektový grant Milion pro Olomouc. Vypsal jsem projektovou žádost, se kterou jsme uspěli a dostali přes čtyřicet tisíc korun. Z těchto peněz jsme obnovili sezení, udělali nový kompostér, koupili jsme zahradní domek, nové nářadí a hlavně vybudovali vyvýšené záhony, které nyní nabízíme studentům, aby si tam mohli pěstovat, co chtějí.

Spolupracujete i přímo s univerzitou?

Ano, s lidmi, kteří mají na univerzitě na starosti koncept Udržitelné univerzity spolupracujeme téměř neustále. Navzájem si nadhazujeme témata, a malé i velké projekty se dokonce často nabízí samy. Většina studentů si možná všimla nových letáčků v menze zaměřených na problematiku plýtvání jídlem. To je třeba jeden z výsledků spolupráce spolku a Udržitelné univerzity, ať už nápad, tak design. Pořád je do čeho se zapojit, přičemž to nejsou žádné maličkosti, ale projekty, které jsou viditelné a mají nějaký význam. Bohužel často narážíme na problém nedostatku aktivních lidí.

Co vám dobrovolnictví přineslo?

Dobrovolnictví mi ve zkratce dalo know-how, lidi a ponaučení. Zní to velmi nadneseně, ale je to tak.

Co se týče know-how, mohl jsem si třeba vyzkoušet velkou projektovou žádost, jejíž napsání probíráme teoreticky i v předmětech u nás na geografii. Díky spolku jsem zažil nádherný příklad z praxe.

Poznal jsem kamarády, se kterými se bavíme doteď. Mohl jsem komunikovat s dalšími spolky, nadacemi a neziskovkami napříč republikou. Zjistil jsem, jak je celá tato síť a komunita v Česku veliká a že mezi sebou velmi aktivně komunikuje. Kdyby se to celé semknulo, bylo by to krásné. Ale to je nejspíš utopie.

Naopak mě účast ve spolku trochu připravila o iluzi, že jsme všichni udržitelní a chceme pro životní prostředí něco udělat. Lenost hraje bohužel opravdu velkou roli. Když se musí něco reálně udělat, lidí se najde poměrně málo. Zase na druhou stranu jsem zjistil, že univerzita i studenti mají ambici se v udržitelnosti zlepšovat.

Přesto mám pocit, že z vašich úspěchů nemáte příliš radost. Proč ne?

Asi jsem takový typ člověka. Když se něco povede, beru to spíše jako splněnou povinnost. Nechápejte mě špatně, děláme super věci, které by mě asi měly vnitřně uspokojovat větší měrou. Ale v mojí hlavě se spíš objeví, že bychom mohli dělat ještě víc.

Zmapovat aktivitu komárů v Litovelském Pomoraví a jeho okolí mohou letos pomoci i místní obyvatelé a návštěvníci. Odborníci z katedry geoinformatiky Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého totiž pro veřejnost připravili unikátní online dotazník, jehož prostřednictvím získají důležité údaje o aktuálním výskytu komárů. Data pak mohou využít při opatřeních k omezení populace tohoto obtížného hmyzu. Dotazník je krátký a jeho vyplnění by nemělo zabrat více než pět minut.

Dotazníkové šetření, které poběží do konce letošního září, je součástí projektu MOSPREMA: Predikce a management kalamitních stavů komárů pro zachování biodiverzity v lužních lesích. S pomocí nejnovějších vědeckých poznatků při něm vzniknou postupy pro integrovaný management území, díky němuž by se měly minimalizovat každoročně se opakující kalamitní stavy komárů. 

„V rámci výzkumu pracujeme s různými typy dat. Vytváříme síť senzorů v místech výskytu stojatých vod, snímkujeme pomocí dronů zájmovou oblast, sbíráme data od spolupracujících zástupců zájmových obcí a nyní se obracíme i na ty, kteří se v Litovelském Pomoraví a jeho okolí pohybují ať už jako zdejší občané, rekreanti, nebo náhodní návštěvníci,“ uvedl hlavní řešitel projektu Jan Brus z katedry geoinformatiky.

Na základě získaných poznatků odborníci vytvoří pokročilý model, který bude soustřeďovat a hodnotit poznatky o stavu krajiny, evidovat plánované a provedené zásahy a predikovat stav území z pohledu rizika vzniku kalamity. „Cílem je snížení koncentrace a termínově přesnější aplikace larvicidů, čímž dojde k zachování nutné přítomnosti komárů v ekosystému, ale bude možné výrazně snížit počet kalamitních stavů, které negativně ovlivňují kvalitu zde žijících obyvatel,“ doplnil Jan Brus.

Výzkum, na kterém se budou respondenti dotazníkového šetření podílet, je unikátní. V dostupných informačních zdrojích a odborných publikacích není podobný sběr dat o výskytu komárů popisován. „Využíváme technologii tzv. pocitových map, které umožňují od respondentů sbírat jednoduchou a efektivní cestou prostorová data a názory na zájmové lokality. Jedná se o prostředek participativního mapování, které je trendem posledního desetiletí, nicméně v podobné studii vedoucí k identifikaci zvýšeného výskytu komárů ještě podle našich poznatků využito nebylo,“ vysvětlil koordinátor dotazníkového šetření Jaroslav Burian.

Díky dotazníkovému šetření se obyvatelé měst a obcí v Litovelském Pomoraví a jeho okolí mohou aktivně podílet na řešení problému komářích kalamit, které je dlouhodobě trápí a v exponovaných měsících výrazně snižují kvalitu života v postižených oblastech. Důležitá je přitom relevantnost odpovědí. „Prosíme občany o co nejpřesnější a nejpravdivější odpovědi na otázky v dotazníku. Účast v průzkumu je anonymní, ale získané poznatky mohou výrazně napomoci správné identifikaci problematických oblastí,“ dodal Jaroslav Burian.

Dotazník, jenž umožňuje zakreslení problematických oblastí do mapy, je k dispozici na webových stránkách www.pocitovemapy.cz/komari-2023. Informace o dotazníkovém šetření bude šířena prostřednictvím obecních vývěsek, letáků, sociálních sítí a také prostřednictvím spolupracovníků a dobrovolníků, kteří se na realizaci projektu podílejí. Sběr dat bude ukončen 30. září 2023. Následně budou údaje zpracovány moderními geoinformačními nástroji a získané poznatky budou implementovány při návrhu opatření.

Univerzita Palackého si letos připomíná kulaté jubileum 450 let od založení vysokého učení v Olomouci. Pro všechny, kteří se chtějí potkat se svými bývalými spolužáky a kolegy, připravila univerzita jedinečný Absolventský den. Absolventkám a absolventům umožní zavzpomínat na roky strávené na alma mater, připomenout si její historii a také poznat současnost. Pestrý program v sobotu 9. září přinese komentované prohlídky i volné vstupy do univerzitních budov, vyjížďku lodí, hospodský kvíz, koncert, křest piva či filmové projekce.

„Na chvíle, které jsme prožívali se spolužáky během studií, většinou vzpomínáme jako na jedno z nejkrásnějších období v našich životech. Mnohdy je máme spojené se spoustou veselých historek a tehdejší přátelství přetrvávají dodnes. Naše pouto s univerzitou se promocemi nepřetrhne, jsme všichni stále součástí našeho univerzitního společenství a vzájemně se podporujeme. Absolventský den je skvělou příležitostí, jak si studentské roky připomenout, podívat se na místa, kde jsme je prožívali, a potkat se se svými přáteli,“ uvedl rektor UP Martin Procházka.

Program pro absolventy odstartuje už dopoledne. „Aby zájemcům nic neuniklo, doporučujeme navštívit ze všeho nejdříve stánek před univerzitním informačním centrem a obchodem UPoint na Horním náměstí. Tam získají potřebné informace i absolventskou placku, která budou potřebovat pro vstup na vybrané akce. Většina programu je pro absolventy zdarma, kvůli omezené kapacitě je však třeba se od 9. srpna registrovat prostřednictvím formuláře na webu absolventi.upol.cz,“ řekla Zuzana Kullová z oddělení univerzitních akcí.

Jednotlivé fakulty zpřístupní pro absolventy své prostory již od dopoledních hodin, navštívit tak půjde například bývalý jezuitský konvikt, současné Umělecké centrum UP, nebo terasu na střeše přírodovědecké fakulty. Nahlédnout do zákulisí oddělení, které natáčí dokumenty a vyrábí přímé přenosy například z univerzitního hokeje, umožní návštěva Audiovizuální produkce UP. Součástí prohlídky bude také natočení krátkého přání univerzitě k jejím 450. narozeninám. Čas bude i na odpočinek a dobití energie. Tichou zónu poskytnou parkánové zahrady, jejichž krásu lze obdivovat od ranních hodin až do večera. Hned dvě fakulty současně připravily stříbrné promoce. Setkají se na nich ti, kteří v roce 1998 absolvovali právnickou či přírodovědeckou fakultu. Součástí dopoledního programu Absolventského dne UP je rovněž vyjížďka centrem města na Ololodi či prohlídka potrubní pošty ve Fakultní nemocnici Olomouc.

Absolventský den dále nabídne vedle prohlídek rektorátu či univerzitní knihovny také křest piva, které se zrodilo v experimentálním mikropivovaru Eureka na katedře analytické chemie přírodovědecké fakulty. Jak napovídá jeho název RE450N UP, vzniklo speciálně k letošnímu významnému výročí olomoucké univerzity.

Do programu pro absolventy se zapojil i festival Academia Film Olomouc, který v kině Metropol připravil speciální projekci dokumentu Jeseníky – království horské divočiny.

Podvečerní a večerní program setkání vyvrcholí v Jazz Tibet Clubu. V hospodském kvízu mohou absolventi otestovat své znalosti o historii i současnosti univerzity, na stejném místě pak program zakončí vystoupení olomoucké jazzové a swingové kapely HB Band.

Kdo bude chtít z nabitého programu Absolventského dne vidět a zažít co nejvíce, může se v univerzitní Olomouci pohybovat místo po svých na sdíleném kole. Díky vstřícnosti partnera Nextbike mají všichni absolventi po zadání speciálního kódu dvě patnáctiminutové jízdy zdarma. „Absolventi, kteří by si chtěli užít svůj den naplno a pobýt v univerzitním městě po celý víkend, mohou také využít nabídku zvýhodněného ubytování v centru Olomouce,“ doplnila Zuzana Kullová.

Kompletní program Absolventského dne UP, praktické informace i registrační formulář jsou dostupné na webu absolventi.upol.cz (sekce Absolventská setkání).

 

Univerzita Palackého se zapojila do projektu „tridimgastro.cz“, který se zaměřuje na separaci, svoz a energetické zpracování kuchyňského odpadu. Je tak první univerzitou, z níž veškeré zbytky jídel z menz putují do bioplynové stanice společnosti Energy financial group (EFG) Rapotín, kde jsou ekologicky využity k výrobě nízkoemisního tepla, elektřiny a biometanu.

„Nakládání s odpady je z hlediska udržitelnosti na naší univerzitě jedním z velmi důležitých témat. V našich menzách se každý rok vyhazovalo kolem 50 tun jídla, což nás vedlo k tomu, abychom začali gastroodpad smysluplně využívat a zároveň se snažili jeho množství snižovat. S tímto vědomím se i naši studenti rozhodli přijmout zodpovědnější přístup,“ řekla Zuzana Huňková, koordinátorka udržitelného rozvoje Univerzity Palackého v Olomouci.

Na významné téma hospodaření s potravinami upozornila UP již v prosinci loňského roku společně se studentským spolkem Udržitelný Palacký, který spustil kampaň proti plýtvání jídlem. V rámci ní prostřednictvím plakátů s motivem Františka Palackého nabádá univerzitní studenty a zaměstnance k zodpovědnějšímu přístupu k potravinám. Zároveň upozorňuje na facebookovou skupinu Free Food UPOL, na níž je možné přebytečné jídlo nabídnout dalším zájemcům.

Díky zapojení do projektu „Třídím gastro“ společnosti EFG je UP první univerzitou v Česku, kde je veškerý kuchyňský odpad z menz svážen skupinou EFG přímo do bioplynové stanice v Rapotíně. Ta biologicky rozložitelný odpad následně zpracuje a využije k výrobě nízkoemisního tepla, elektřiny a biometanu.

„S městem Olomouc úspěšně spolupracujeme na sběru a svozu gastroodpadu už téměř dva roky. I proto jsme moc rádi, že se nyní do našeho projektu ‚Třídím gastro‘ rozhodli zapojit také studenti a zaměstnanci Univerzity Palackého. Díky této spolupráci se kuchyňský odpad z univerzitní menzy namísto skládkování smysluplně využije jako obnovitelný zdroj, čímž se zároveň minimalizují jeho škodlivé dopady na životní prostředí,“ dodal Ondřej Černý, ředitel divize EFG Logistics.

Univerzita Palackého uspěla v operačním programu Jan Amos Komenský ve výzvě Špičkový výzkum. V seznamu projektů doporučených k financování, zveřejněném v těchto dnech, figuruje s druhým nejvyšším bodovým ohodnocením projekt Technologie za hranicí nanosvěta Českého institutu výzkumu a pokročilých technologií (CATRIN) UP.

„Získání projektu z této prestižní a náročné výzvy, na niž jsme se připravovali zhruba rok, považuji za obrovský úspěch. Jsem přesvědčený, že jsme uspěli nejen díky velmi aktuálnímu a dobře zacílenému tématu, ale i zkušenostem našich výzkumníků a interdisciplinárnímu zaměření výzkumu, což je ostatně jedním z klíčových poslání CATRIN. Při řešení projektu se propojíme s kolegy z pěti fakult Univerzity Palackého a s vědci z Univerzity Karlovy a CEITEC VUT. To nám umožní posílit naše výzkumné úsilí, dosáhnout ještě významnějších výsledků a výrazně přispět k rozvoji vědy a technologií v naší společnosti. Jsem velmi rád, že týmy z CATRIN přispěly i k úspěchu dalších dvou podpořených projektů a budou se podílet na jejich řešení,“ uvedl ředitel CATRIN Pavel Banáš.

Projekt Technologie za hranicí nanosvěta (TECHSCALE) skončil mezi projekty doporučenými k financování s druhým nejvyšším bodovým výsledkem. Již od října budou výzkumníci vyvíjet nové nanomateriály a technologie, které přispějí k řešení dvou aktuálních globálních výzev, jimiž je získávání a ukládání obnovitelné energie a vývoj nových materiálů pro zlepšení kvality života. Součástí projektu bude také posuzování společenských dopadů a přijetí nových technologií ze strany veřejnosti.

„Hlavním zaměřením projektu je návrh, příprava a využití nové třídy materiálů, které připravíme pomocí průlomové metody jednoatomárního inženýrství. Očekáváme zásadní objevy, které posunou hranice současných nanotechnologií a najdou uplatnění například při ukládání energie, chemické katalýze v chemickém a farmaceutickém průmyslu, diagnostice některých onemocnění i jejich léčbě. Součástí projektu bude mimo jiné i vývoj nových materiálů pro antimikrobiální terapii a pro boj s bakteriální rezistencí vůči antibiotikům,“ uvedl hlavní řešitel projektu Michal Otyepka z CATRIN, mimo jiné čtyřnásobný držitel prestižních grantů Evropské výzkumné rady.

Řešení pětiletého projektu TECHSCALE začne letos v říjnu, celková dotace na něj činí 481,7 milionů korun. Na projektu bude spolupracovat široký interdisciplinární tým nejen z Univerzity Palackého, ale také z Univerzity Karlovy vedený Jiřím Čejkou a z CEITEC VUT řízený Martinem Pumerou. Například kolegové z Univerzity Karlovy se zaměří na cílenou syntézu nových typů zeolitů a jiných porézních materiálů. „Naším úkolem je vyvinout nové vysoce aktivní a selektivní katalyzátory na bázi přesně definovaných jednoatomárních aktivních center na vhodných nosičích pro přípravu speciálních chemikálií a využít je například v kaskádových reakcích nebo při přípravě chirálních molekul důležitých třeba pro farmaceutický průmysl,“ objasnil Jiří Čejka.

„Věřím, že zapojením širokého spektra vědců od přírodních věd až po sociálně-humanitní a právní vědy se nám podaří změnit paradigma vývoje nových materiálů a technologií, které budou od počátku navrhovány jako bezpečné a zodpovědné,“ dodal Otyepka.

Celková dotace výzvy činila 8 miliard korun, částka 1,1 miliardy korun zatím nebyla vyčerpána. Z 15 úspěšných projektů jich osm získaly ústavy Akademie věd ČR, dalšími podpořenými žadateli jsou vedle UP i Vysoké učení technické v Brně, Západočeská univerzita v Plzni, VŠB – Technická univerzita Ostrava, Univerzita Karlova, Masarykova univerzita a Masarykův onkologický ústav. Na pěti z těchto projektů se budou podílet také vědecké týmy z UP. Podrobněji na webových stránkách Operačního programu Jan Amos Komenský.

Skvělá zpráva pro právnickou fakultu přišla z Národního akreditačního úřadu pro vysoké školství. Fakulta získala akreditaci pro habilitační řízení v oboru Právo Evropské unie. Doposud mohla uskutečňovat habilitační řízení pouze v oboru Občanské právo.

Rozhodnutí Rady Národního akreditačního úřadu pro vysoké školství je z konce června, právní moci nabylo 6. srpna. Rada udělila akreditaci habilitačnímu řízení v oboru Právo Evropské unie pro uskutečňování na PF UP na dobu pěti let. „Rada vyhověla žádosti Univerzity Palackého. Přistoupila k udělení akreditace na kratší dobu s ohledem na nutnost zajištění perspektivy habilitace odborných asistentů působících na pracovišti,“ píše se v rozhodnutí podepsaném Robertem Plagou, předsedou Národního akreditačního úřadu pro vysoké školství.

Postup při získávání oprávnění má svá pravidla a jako u jiných akreditací je k žádosti potřebné připravit podklady seznamující se stavem a perspektivami oboru, vědeckým výkonem pracoviště, doktorským studiem téhož oboru a další. Podklady pak posuzují vědecká rada dané fakulty, poté univerzity, a nakonec Národní akreditační úřad pro vysoké školství jako správní orgán s rozhodující pravomocí. Žádost zpracovávalo oddělení vedené Michaelem Kohajdou, proděkanem pro doktorské studium, kvalifikační řízení a finance. „Úzce jsme spolupracovali s katedrou mezinárodního a evropského práva, kde přípravy podkladů koordinoval Michal Petr, vedoucí katedry,“ uvedl proděkan Michael Kohajda.

Pro PF UP je to teprve druhý právní obor, ve kterém získala oprávnění k habilitačnímu řízení. „Právo Evropské unie je na naší fakultě tradičně silným oborem a poskytuje dostatečný personální příslib, že získané oprávnění bude naplněno, což by mělo přispívat ke zkvalitňování výuky a vědy v oblasti unijního práva,“ uvedl Michael Kohajda a upozornil, že vedení fakulty má v plánu připravit obdobnou žádost v dalších oborech.

Obnovená olomoucká právnická fakulta získala první akreditaci pro habilitační řízení na podzim roku 2014 v oboru Občanské právo. V roce 2019 jí byla tato akreditace udělena znovu, a to na deset let, současně s akreditací k řízení ke jmenování profesorem ve stejném oboru. Fakulta zatím udělila titul docent třem uchazečům.

Média ovlivňují realitu, respektive to, jak realitu vnímáme, říká základní poučka mediální teorie, která se více či méně odráží v našich postojích ke světu. Platí to i v případě pohledu na menšiny? To vám poodhalí komplexní knižní analýza Renáty Sedlákové s názvem Zprávy o Nich nebo o Nás. Publikaci, v níž se autorka zaměřuje na zpravodajský diskurz České televize o Romech, vybíráme jako další tip k populárně-naučnému letnímu čtení z produkce Vydavatelství UP.

Co bychom věděli o Romech, pokud bychom je znali pouze ze zpravodajství České televize, tedy média veřejné služby? Na to se řečnicky hned v úvodu knihy ptá Renáta Sedláková a vzápětí předkládá obsahovou, diskurzivní a sémiotickou analýzu Událostí ČT za více než dvacetileté období (2000–2020).

Autorka na příkladech ilustruje, že televizní zpravodajství je etnocentrické a informuje hlavně o jednání příslušníků majority, a to i ve zprávách, které verbálně nebo vizuálně odkazují k romské menšině. Romové jsou tak často vykreslování v pasivní pozici příjemců sociální pomoci nebo objektů politických opatření ze strany většiny. Pozitivní příklady Romů reprezentovaných v pozici autority jsou výjimkou.

Daří se veřejnoprávní relaci působit pozitivně v procesu vytváření sociální reality a přispívá k určitému společenskému začleňování Romů? Nebo udržuje v oběhu stereotypy dlouhodobě přítomné v povědomí české majoritní populace, které vedou spíše k sociálnímu vylučování a diskriminaci příslušníků sociálních skupin?

Odpovědi najdete na více než 250 stránkách komplexní sondy do světa televizního zpravodajství. Knihu Zprávy o Nich nebo o Nás si můžete zakoupit na VUP shopu v tištěné nebo elektronické formě. Zastavit se můžete také osobně do Skriptárny VUP na Zbrojnici.

Knihy z Vydavatelství UP můžete kupovat na e-shopu nebo v prodejně na Zbrojnici. Zaměstnanci a studenti mohou na internetu i v kamenné prodejně celoročně využít 10% slevu (zaměstnanci najdou pokyny na webu, studenti v UPlikaci). V prodejně pak lze platit také FlexiPass poukázkami a kartami (v tomto případě však bez 10% slevy).

 

Více než 670 tisíc korun vynesla sbírka na platformě Donio určená k financování přípravy prvního Fotografického atlasu rostlin České republiky, který by měl obsahovat přes 3000 druhů rostlin. Na tvorbě fotoatlasu se podílí Přírodovědecká fakulta Univerzity Palackého, Jihočeská univerzita, Masarykova univerzita, Česká zemědělská univerzita Praha a Botanický ústav AV ČR.

V knize najdete nejen informace a fotografie o původních planých rostlinách v České republice, ale i o těch, které pravidelně zplaňují do přírody. Z pěstovaných rostlin budou do atlasu zařazeny jen velmi časté druhy dřevin a běžně zplaňující byliny. „Některé sousední země takové publikace mají, ale v České republice podobný atlas zatím chybí. Iniciátorkou projektu je absolventka Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého Alena Lepší, která v současné době působí na Jihočeské univerzitě,“ uvedl Martin Dančák z katedry ekologie a životního prostředí.

Připravovaná publikace bude sloužit nejen začínajícím botanikům, ale všem, kteří se o tyto rostliny zajímají. „Kniha bude unikátní v tom, že každý druh bude mít kompozici několika fotografií včetně detailů znaků, podle kterých je možné druh bezpečně identifikovat. To je ta zásadní přidaná hodnota atlasu oproti fotografiím, které najdete běžně na webu nebo v různých zahraničních fotoatlasech vydaných u nás. Celkem v ní najdete přes 8 tisíc fotografií. Pomocí piktogramů pak zjistíte zajímavé informace například o morfologii a výskytu rostlin, nebo zda je rostlina ohrožena,“ doplnil Martin Duchoslav z katedry botaniky.

Práce na Fotografickém atlasu rostlin České republiky potrvají do roku 2027. „Sběr dat v terénu bude náročný, proto na fotoatlasu budou spolupracovat odborníci ze čtyř univerzit, z Botanického ústavu AV ČR a amatérští botanici. Po jeho vydání je plánována mobilní aplikace, jež bude svým zpracováním prakticky doplňovat dostupné zahraniční aplikace na automatické určování rostlin,“ dodal Radim Vašut z katedry botaniky.

Více se o knize, včetně náhledů na již zpracované stránky, dozvíte na internetové stránce Atlasu a na stránkách časopisu Živa. Sbírku Fotografického atlasu rostlin České republice je možné i nadále podpořit prostřednictvím daru spolku Fotografující botanici, z. s., který přípravu knihy zaštiťuje (číslo účtu 2402465563/2010).

Do Slovinska a Rakouska zamířila letošní Expedice PřesBar, kterou pro sedmičku lidí s postižením či znevýhodněním připravili studenti katedry aplikovaných pohybových aktivit (APA) Fakulty tělesné kultury UP. Během intenzivního sportovně-turistického týdne zavítali za zážitky a překonáním sebe sama do bývalých dolů i do horských výšin.

Výprava, v níž byli účastníci se zrakovým či sluchovým postižením nebo dva vozíčkáři, zahájila expedici na pomyslném dně, totiž ve štolách dřívějších hlubinných dolů Podzemlje Pece u městečka Mežica. Někteří si podzemní prostory prohlédli z kajaků, většina si je však projela na kole. „Trochu jsme se při přípravě báli, jestli to nebude moc náročné a jak to vůbec bude vypadat, ale bylo to v pohodě. Jen holky, které jely na tandemových kolech s našimi nevidomými hosty, říkaly, že měly co dělat, když v chodbách občas bojovaly s rovnováhou,“ prozradila jedna z organizátorek cesty Alena Krejčí.

V sedlech kol a handbiků pokračovali účastníci i v dalších dnech na denním světle, když projeli část Drávské stezky v Rakousku a přiblížili se tak k Triglavskému národnímu parku, kde na ně mimo jiné čekalo zdolání ferraty. „Tam došlo ke krizové situaci, když si ve složitějším úseku cesty jedna z nevidomých účastnic vykloubila koleno a na vlhké skále začala panikařit. Nechtěla jít dál, zároveň nešlo jít dolů. Prostřídali jsme se u ní, koleno obvázali, a i když to trvalo déle než ostatním, protože se potřebovala cítit při pohybu bezpečně, nakonec ferratu také zvládla,“ popsala studentka.

Vyvrcholením expedice byl výstup na horu Vršič, která se zvedá do výšky 1737 metrů nad mořem. Především v závěru výšlapu museli studenti překonávat různé nástrahy terénu a nejednou přenášet účastníky na handbiku či na vozítku zvaném Křižník. „Nad ránem snad polovina z nás vystoupala z chaty na vrchol Vršiče, tam jsme si sedli a v tichosti a s úžasem pozorovali východ slunce nad horami. Byl to silný zážitek. Byli tam přitom s námi i oba naši hosté na vozíku, u kterých jsme si říkali, že nebýt  nás, možná by se na takové místo nikdy nedostali a takovou krásu neviděli,“ dodala Alena Krejčí.

Na chatě pod Vršičem také vyvrcholily expediční úkoly a výzvy. Právě tady se mohli účastníci zbavit svých strachů a obav, respektive dřevěných koleček, na které všichni na počátku cesty napsali to, čeho se obávají, ať už aktuálně či dlouhodobě. V průběhu týdne si také členové výpravy otestovali své znalosti o Slovinsku nebo vyzkoušeli, jakou nejoriginálnější věc získají výměnou za drobnou minci. Někteří donesli žvýkačky, jiní malovaný kámen.

Jednou ze sedmičky handicapovaných hostů slovinské Expedice PřesBar byla Petra Dadáková, která pracuje jako korektorka textů pro studenty v Centru podpory studentů se specifickými potřebami UP. Účast na expedici jí doporučil kamarád Lukáš Lacina, který v TyfloCentru Olomouc vede simulovanou laserovou střelbu a má z cesty přes bariéry se studenty katedry APA také zkušenost.

„Už delší dobu je mým snem strávit nějakou dobu pouze s kamarádkou, expedice mi ho splnila. Nejen že jsem strávila několik dní se skvělou partou lidí, kteří jsou nyní mými přáteli, ale také jsem zde našla potřebnou svobodu a volnost. S rodinou se přece jen chováte jinak než s kamarády, tolik se neodvážete. Expedici jsem si tak neskutečně užila. Najít totiž někoho, kromě rodičů, kdo by byl schopný a ochotný se o vás někde delší dobu postarat, je opravdu nemožné. Není to nic, do čeho by šel každý. Proto moc děkuji celému expedičnímu týmu za tento splněný sen,“ uvedla usměvavá žena na vozíku.

„Každá aktivita měla svoje kouzlo. Co se ale týká nejintenzivnějšího zážitku, tím bylo lezení na skále. Myslela jsem si, že to pro lidi na vozíku ani není možné. Pro mě jako milovníka adrenalinu a dobrodružství to byla ta nejlepší aktivita, kterou jsem na expedici absolvovala. Lézt po skále bych mohla opravdu pořád. Byl to fantastický zážitek a opět děkuji všem, kteří mi to umožnili. Dokonce jsem po tom měla i hlad, co se u mě stává málokdy,“ dodala Petra Dadáková s tím, že organizátoři si za svou práci zaslouží jedničku s hvězdičkou a několikrát podtrženou. 

To Alena Krejčí jako organizátorka je drobet přísnější, studentský tým by ohodnotila známkou B. Mimo jiné i proto, že se podařilo uskutečnit vše podle plánu, nedošlo mezi členy výpravy k nějakým větším konfliktům a krizím, počasí i přes nějaké přeháňky vyšlo a program byl připravený tak důsledně, až někteří občas nabyli dojmu jisté pohodlnosti.

„Expedice mě určitě obohatila po stránce vedení lidí, zkušenost s takovou velkou a specifickou skupinou je opravdu neocenitelná, co se týče například empatie, poznávání vztahů mezi členy skupiny nebo i trpělivosti. Společně s Bárou Plačkovou, se kterou jsme především tvořily program, se nám, myslím, podařilo, že se všichni cítili dobře a panovala přátelská atmosféra a nálada. Samozřejmě nějaké drobné třenice byly, ale to nestojí za řeč, naopak to k takové akci patří,“ uzavřela organizátorka expedice Alena Krejčí s tím, že jejich cestu brzy ještě připomene krátký videodokument.

Expedice PřesBar (přes bariéry) je vzdělávací projekt katedry APA FTK UP, prostřednictvím něhož získávají cenné zkušenosti pro své budoucí povolání studenti navazujícího magisterského studia zaměřeného na pohybové aktivity osob se zdravotním postižením či znevýhodněním. Realizací expedice zároveň ukazují, že handicap nemusí být ve sportovním vyžití těchto osob žádnou překážkou. Letošní expedice byla již jedenáctá, kterou studenti katedry APA připravili. V minulosti mimo jiné navštívili Norsko, německy mluvící země, Slovensko nebo Korsiku, v době epidemie covidu-19 se jedna z expedic uskutečnila doma v České republice.

Vývoj prvního přenosného Mössbauerova spektrometru ne většího než plechovka od Coca-Coly, který umožní rychlou a přesnou analýzu materiálů s obsahem železa přímo v průmyslovém provozu, je cílem spin-off společnosti Univerzity Palackého Iron Analytics ve spolupráci s Českým institutem výzkumu a pokročilých technologií CATRIN UP. Vznik zařízení, které zatím nemá ve světě obdoby, podpořila částkou 6,5 milionu korun Technologická agentura ČR ve výzvě Trend Nováčci, téměř polovinu získá univerzitní pracoviště. Výsledkem tříletého projektu bude prototyp přístroje i vytvoření znalostní databáze týkající se analýz materiálů s obsahem železa.

„Snaha dostat Mössbauerovy spektrometry do průmyslové praxe není nic nového, snaží se o to řada týmů ve světě, ale doposud bez většího úspěchu. Dle našich zkušeností je to dáno tím, že k tomu využívají stávající laboratorní přístroje určené do výzkumných institucí či na univerzity a vzorky pro měření musí putovat právě na tato specializovaná pracoviště. My jsme se rozhodli jít odlišnou cestou a vytvořit zcela nový přístroj, který splní specifické potřeby průmyslu. Naší představou je miniaturizovaný přístroj s jednoduchým fungováním a snadnou obsluhou, který bude možné napájet z běžné powerbanky a ovládat z každého chytrého mobilního telefonu nebo tabletu,“ uvedl hlavní řešitel projektu a jednatel společnosti Iron Analytics Jakub Navařík.

Přestože v minulosti vyvinul čtvrtou generaci laboratorního Mössbauerova spektrometru, který spin-off společnost na základě licenční smlouvy o užívání know-how s Univerzitou Palackého již dva roky vyrábí a prodává, v případě přenosného průmyslového zařízení začne práce takřka od nuly.

„Od začátku budeme spektrometr stavět s tím, že bude směřovat do průmyslu. Tomu musí odpovídat rozměry, jednoduché fungování i snadná obsluha, musí odpovídat průmyslovým standardům a požadavkům například na prachotěsnost a dalším specifikům. Dosud funguje propojení s průmyslem tak, že firmy posílají své vzorky do laboratoří a nechají si je tam měřit. Takto například již dlouhodobě a úspěšně fungují Mössbauerovské laboratoře v CATRIN i na Přírodovědecké fakultě UP. My teď naopak chceme docílit toho, aby si naším spektrometrem mohly firmy měření provést samy, tam, kde potřebují, snadno a rychle. Systém bude navíc modulární, aby se mohl případně snadno přizpůsobit potřebám klienta,“ objasnil Navařík.

Zatímco laboratorní Mössbauerovy spektrometry měří na délku asi 70 centimetrů a mají hmotnost kolem 15 kilogramů, přenosné průmyslové zařízení by nemělo být větší než běžná plechovka od nápoje. Kvůli tomu budou pracovníci spin-off společnosti muset vyladit mechanické uspořádání, vyvinout novou elektroniku a naprogramovat uživatelské rozhraní. Spoluřešitelé z CATRIN, která získá z dotace téměř polovinu částky, se mezitím zaměří na vytvoření znalostní databáze. Z ní by měly vyplynout výhody měření pomocí Mössbauerových spektrometrů v porovnání s jinými technikami, které se v průmyslu dosud standardně používají.

„Získání společného grantu společně se spin-off společností UP představuje důležitý milník, který potvrzuje jak úspěšnost, tak i prospěšnost jejího vzniku. Tato spin-off společnost, kterou CATRIN v roce 2021 pomohla založit, je skvělým příkladem osvědčené praxe v přenosu know-how. Právě podpora takovýchto příkladů byla i hlavním cílem výzvy TA ČR. Úspěch tohoto projektu jasně ukazuje, že podpora vzniku spin-off společností má nejen pozitivní vliv na přenos technologií vyvinutých na univerzitě do průmyslu, ale také otevírá nové příležitosti a ekonomické výhody pro samotnou univerzitu,“ řekl ředitel CATRIN Pavel Banáš.

Nové zařízení by mělo najít uplatnění zejména v ocelářském a automobilovém průmyslu, ale i v dalších odvětvích při výrobě železných výrobků, úpravách povrchu nebo kontrole kvality produktů.

První Mössbauerův spektrometr byl na Univerzitě Palackého vyvinut v roce 1993 pro potřeby zdejších výzkumníků. Pro komerční účely byla nabídnuta další generace přístroje o několik let později. Zhruba před deseti lety vyvinul Jakub Navařík třetí generaci v rámci své dizertační práce a spolu s kolegy se více zaměřil na komercializaci přístroje. Vylepšenou čtvrtou generaci pak vytvořil v roce 2021. Protože však možnosti komercializace již narážely na limity univerzitních, zejména administrativních možností, byla ve stejném roce založena spin-off společnost, která od univerzity zakoupila licenci na výrobu a prodej Mössbauerových spektrometrů a již v roce následujícím překonala dosavadní komerční úspěchy. Univerzita mimo jiné získává podíl z každého prodaného přístroje, jehož průměrná cena činí zhruba půl milionu korun.