Novinky z PřF a UP

Nezbytná pravidelná údržba a upgrade si v druhém srpnovém týdnu vyžádá výpadky univerzitních sítí a systémů. V týdnu od pondělí 11. do pátku 15. srpna bude každý den od 8 do 18 hodin docházet k výpadkům všech informačních systémů na UP včetně internetového připojení a jednotného přihlášení do informačních systémů.

Nedostupná může být elektronická pošta, e-maily budou odesílány či doručovány se zpožděním. V případě wifi se předpokládají jen krátké odstávky. Očekává se nedostupnost starších webových stránek kateder, projektů a konferencí dle jednotlivých serverů v průběhu celého týdne.

Dlouhodobější výpadky v řádu hodin plánuje Centrum výpočetní techniky UP (CVT) na tyto dny:

V pondělí 11. srpna od 8 do 12 hodin dojde k přerušení internetového připojení na UP (včetně připojení prostřednictvím wifi) z důvodu upgradu software směrovače. Následovat mohou krátké výpadky připojení na jednotlivých budovách UP kvůli práci na jednotlivých směrovačích.

V úterý 12. srpna od 8 do 18 hodin bude nedostupný systém STAG a na něj navázané aplikace. Od 14:30 do 16 hodin dojde k výpadku konektivity v budovách kolejí a menz.

Ve středu 13. srpna od 8 do 18 hodin dojde k výpadku databáze karet, který ovlivní vyhledávání kontaktů i ověřování pomocí zaměstnaneckých karet a ISICů. Také nebude částečně dostupný SAP z důvodu upgradu diskového pole.

V pátek 15. srpna od 14 do 15 hodin bude probíhat test motorgenerátoru.

Případné bližší informace budou zveřejňovány na Portálu UP.

Termín Servisního týdne pro příští rok (10.–14. srpna 2026) je již nyní zveřejněn v Harmonogramu akademického roku 2025/26.

Stavba nové budovy, která bude sloužit k výuce studentů Lékařské fakulty a Fakulty zdravotnických věd UP, spěje k brzkému završení. Nejviditelnější to je na vnějším plášti budovy, kde stavební dělníci na fasádu postupně osazují červené plechové trojúhelníky tvořící stínicí systém. Dokončují se ale i interiéry a střecha a upravují se venkovní zpevněné plochy.

Červených trojúhelníků z perforovaného plechu, které budou pro novou univerzitní dominantu olomoucké Hněvotínské ulice charakteristické, stavbaři nainstalují celkem tři tisíce. V těchto dnech jsou v polovině a uliční průčelí již poutá pozornost kolemjdoucích.

„Do konce léta bude stínicí systém hotov. Zároveň pracujeme na dokončení zelené střechy, během srpna na ni navezeme substrát a později, až to umožní počasí, budeme osazovat samotné rostliny. Finalizují se také interiéry, dokončujeme obklady, podhledy, také koncové prvky jako světla, sprinklery nebo reproduktory, pokládají se podlahy. V aule už začínáme instalovat nábytek a probíhá také kompletace gastro provozu,“ přiblížil stavbyvedoucí Stanislav Chvatík z firmy GEMO, která je generálním dodavatelem stavby. „Stavba probíhá podle plánu a naším cílem je udělat v říjnu funkční zkoušky, aby se budova mohla zkolaudovat,“ dodal.

Novostavba poblíž stávajících Teoretických ústavů LF UP a jejich moderní dostavby v příštím roce začne sloužit studentům a vyučujícím Lékařské fakulty a Fakulty zdravotnických věd UP. Prostory ve čtyřech podlažích budou využity především pro výuku na moderních simulátorech, součástí je ale také kruhová aula, která pojme na 400 posluchačů, a menza, která denně zvládne obsloužit až 2000 strávníků.

Podobu budovy navrhl brněnský Ateliér Velehradský, s výstavbou se začalo na konci léta 2023. Náklady na vybudování včetně úpravy nejbližšího okolí přesáhnou 640 milionů korun. Dvě třetiny z toho pokryje dotace ze státního rozpočtu, zbývající třetinu uhradí Univerzita Palackého z vlastních zdrojů.

Právnická fakulta vyšle do česko-slovenského finále soutěže ve Studentské vědecké a odborné činnosti SVOČ 2025 sedm studentů. O postupujících rozhodlo fakultní kolo soutěže. Mezinárodní finále, které se uskuteční 10.–11. září, bude hostit olomoucká fakulta.

Přihlášené soutěžní práce byly i letos rozděleny do dvou sekcí, a to na sekci bakalářských a magisterských studentů a sekci doktorských studentů. Fakultní soutěž měla dvě kola. V obou sekcích se tak nejdříve uskutečnilo písemné kolo, kdy na každou práci byly vypracovány dva posudky, a následně odborná hodnotící komise vybrala nejlepší práce, které postoupily do ústního kola. Vybraní studenti je pak obhajovali před komisemi.

V sekci magisterských studentů odevzdalo odborný text osm studentů, v doktorské sekci devět. Do ústního kola postoupilo vždy pět nejlepších.

Magisterská sekce:
potenciál pro akademickou kariéru

„Témata prací byla velmi různorodá – od analýzy středověké právní vědy přes dárcovství gamet až po klimatickou změnu. Všichni soutěžící se na ústní kolo pečlivě připravili, takže obhajoba práce plynule přecházela do hluboké odborné diskuze. Vítězka fakultního kola, Klára Zachová, nejen kvalitně zpracovala praktické a relevantní téma privativní novace, ale také zanechala velmi výrazný dojem po prezentační stránce,“ řekl Maxim Tomoszek, proděkan pro studijní záležitosti a jeden z porotců magisterské sekce. Kvalita hodnocených prací i ústního projevu soutěžících podle něj nejen dává záruku, že budou kvalitně reprezentovat „olomouckou“ studentskou vědu v mezinárodním kole SVOČ, ale zároveň vzbuzuje optimistická očekávání do budoucna. „Všichni soutěžící mají velký potenciál pro doktorské studium a navazující akademickou kariéru,“ dodal Maxim Tomoszek.

V kategorii magisterských studentů si nejlépe vedla zmiňovaná Klára Zachová, posluchačka 4. ročníku magisterského programu Právo a právní věda. „Jednalo se o mou první zkušenost v soutěži. Myšlenku přihlásit se mi vnukla doktorka Olga Rosenkranzová, které tímto velmi děkuji,“ řekla vítězka, která vypracovala a obhajovala práci pod názvem Problematické aspekty privativní novace v systému závazkového práva. „Téma práce jsem si zvolila především proto, že pro mě bylo v rámci výuky závazkového práva poměrně obtížně uchopitelné. Až při pohledu do historického kontextu jsem začala chápat, proč určité instituty vznikly a proč u některých přetrvávají interpretační nejasnosti. Práce mi tak umožnila téma lépe pochopit a zasadit do širších souvislostí,“ vysvětlila. Soutěž jí umožnila pracovat s cizojazyčnými odbornými texty, poznat prostředí zahraničních univerzit nebo komunikovat s odborníky v dané oblasti. „Vážím si každé takové zkušenosti, protože mě vedly nejen k hlubšímu porozumění tématu, ale i k větší odpovědnosti vůči vlastní práci a závěrům v ní položených. I proto soutěž vnímám jako přínosnou pro svou další profesní cestu,“ uvedla Klára Zachová s tím, že do česko-slovenského finále půjde s velikou pokorou a vděčností za to, že může být jeho součástí. „Vynasnažím se o co nejlepší obhajobu své práce, třebaže mým hlavním cílem bude především načerpat nové zkušenosti a zážitky,“ dodala.

Doktorská sekce:
kvalitní metodologický přístup

První místo v doktorské sekci obsadil Filip Plašil, který studuje program Právní dějiny a římské právo v kombinované formě a je notářem. Téma své odborné práce – svěřenecké nástupnictví ke zbytku – si vybral z důvodu jeho praktické důležitosti. „V rámci své profese sepisuji pořízení pro případ smrti a v současné době zaznamenávám velkou poptávku po svěřenském nástupnictví obecně. S tím však souvisí důležitá otázka, zda bude moci přední dědic s dědictvím volně nakládat, a pokud ano, jaké to bude mít důsledky pro následného dědice a pro nepominutelné dědice. Oproti běžnému svěřenskému nástupnictví zde navíc není vyloučena možnost postižení dědictví v exekuci, což se málo ví. Vzhledem k velice stručné právní úpravě a malou obeznámeností odborné veřejnosti s tímto právním institutem jsem ve své práci chtěl shromáždit poznatky zahraniční judikatury a literatury ze států, kde svěřenské nástupnictví ke zbytku již delší dobu funguje, a dospět k závěrům použitelným v českém právním prostředí,“ vysvětlil Filip Plašil.

V komisi posuzující práci a výkony doktorandů usedl i Petr Michal, vedoucí katedry mezinárodního a evropského práva. „Hodnocení fakultního kola jsem se zúčastnil podruhé, a opět to byl velmi příjemný zážitek. Příspěvky byly kvalitní a o postupu a pořadí rozhodovaly doslova jednotlivé body. Letos mě příjemně překvapila kvalita metodologického přístupu, s jakou vítězní soutěžící přistupovali ke svému tématu. Naopak rezervy byly u většiny soutěžících v ústní prezentaci, na té bude podle mého názoru třeba před dalším kolem ještě zapracovat,“ konstatoval Petr Michal.

Předseda komise Ondrej Hamuľák, proděkan pro vědu a výzkum PF UP, ocenil zejména odvahu zpracovat komplikované otázky a široké spektrum témat, které doktorandi do soutěže přihlásili. „V doktorské sekci jsme i tento rok obdrželi velmi kvalitní výzkumné práce. Jsem rád, že studenti volí velmi různorodá témata. Máme tak možnost posoudit kvalitu výzkumu v právní teorii, právní historii, výzkumu právních výzev spojených s moderními technologiemi a digitalizací i výzkumu interpretativních problémů v tradičních pozitivně-právních oborech. Osobně jsem velmi rád, že se v soutěži objevují ve vyváženém poměru jak empirické výzkumné práce, tak kvalitní právně-dogmatické texty,“ doplnil Ondrej Hamuľák. 

Soutěž ve SVOČ pořádá právnická fakulta od roku 2007, původně pod názvem Monseho studentská vědecká soutěž.

Výsledky fakultního kola soutěže SVOČ

Magisterská sekce
1. místo – Klára ZACHOVÁ (4. ročník, Právo a právní věda): Problematické aspekty privativní novace v systému závazkového práva
konzultant: JUDr. Miroslav Ondrúš, LL.M. Ph.D.
2. místo – Kateřina MLČOCHOVÁ (3. ročník, Právo a právní věda): Emfyteuze v díle Balda de Ubaldis
3. místo – Bc. Natálie POLZEROVÁ (4. ročník, Právo a právní věda): Stopy v genech, anonymita dárcovství gamet

Doktorská sekce
1. místo – JUDr. Filip PLAŠIL (2. ročník, Právní dějiny a římské právo): Svěřenecké nástupnictví ke zbytku
konzultant: doc. JUDr. et Mgr. Ondřej Horák, Ph.D.
2. místo – Kryštof JURAČKA (4. ročník, Právo a právní věda), JUDr. Vojtěch JIRÁSKO (5. ročník, Teoretické právní vědy, soukromé právo): Speciální úprava běhu promlčecí lhůty v § 2407 občanského zákoníku jako systémové pravidlo nebo exces zákonodárce?
3. místo: Mgr. Debora CHLEBKOVÁ (3. ročník, Teoretické právní vědy, ústavní právo): Výjimka ve veřejném zájmu a kritérium autora v kontrastu svobody projevu a rovnosti na sociálních sítích (s podtitulem: v zajetí pravidel sociálních sítí):
Čestné uznání: Mgr. Martin MACH (5. ročník, Teoretické právní vědy, evropské a mezinárodní právo): Umělá inteligence – nové výzvy z pohledu osobních údajů

V horkých dnech může být ve městě rozdíl mezi teplotou vzduchu u chodníku a ve výšce dvou metrů až pět stupňů Celsia. Děti tak dýchají výrazně teplejší vzduch než dospělí lidé. Vyplývá to z prvních výsledků mezinárodního projektu EnCLOD, v jehož rámci byly na deseti místech v Olomouci nainstalovány speciální meteostanice. Projekt realizuje Přírodovědecká fakulta Univerzity Palackého ve spolupráci s firmami CityOne, CITIQ a městem Olomouc.

Instalované meteostanice měří teplotu vzduchu ve výškách 200 cm a 80 cm, přímo na povrchu i pod ním. Vědci díky tomu podrobně sledují městské mikroklima a získávají přesná data pro analýzu tepelných ostrovů.

„V horkých letních dnech mohou být teplotní rozdíly skutečně výrazné. Například během tropického dne, kdy teplota přesahuje 30 °C, může být rozdíl mezi tím, co dýchá dospělý a dítě, až čtyři až pět stupňů. Zatímco dospělý to obvykle zvládne bez větších obtíží, pro dítě je situace náročnější,“ uvedl hlavní řešitel projektu Jaroslav Burian z katedry geoinformatiky.

Na vybraných místech jsou instalována čidla, která měří teplotu povrchu i pod povrchem – konkrétně v hloubkách 6 a 30 cm. „Snažíme se sledovat výskyt městských tepelných ostrovů, které vznikají tak, že se povrch během dne silně zahřívá a v noci vyzařuje zbytkové teplo,“ vysvětluje. Proto měříme teploty ve více úrovních. Systém zahrnuje také senzory pro sledování rychlosti a směru větru a relativní vlhkosti vzduchu. V nejbližší době bude navíc na střeše přírodovědecké fakulty instalována pokročilejší meteorologická stanice, která umožní měřit i srážky a intenzitu slunečního záření,“ doplnil Jaroslav Burian.

Senzory byly umístěny v různorodých lokalitách – od městských parků (např. Smetanovy sady) a náměstí Republiky, přes uzavřené parkovací plochy, přednádražní prostor až po vybraná sídliště. Díky tomu lze porovnávat, jak se teplota vyvíjí v zeleni, v husté zástavbě nebo na betonových plochách.

Součástí sítě jsou rovněž dopravní čidla, která sledují obsazenost parkovacích ploch. Právě parkoviště bývají typickými příklady městských tepelných ostrovů. „Měření obsazenosti parkovišť nám poskytuje cenné informace o vztahu mezi dopravní infrastrukturou a lokálními klimatickými podmínkami,“ doplnil Jaroslav Burian.

První výstupy jsou veřejně dostupné na webu projektu, především v oblasti dopravního monitoringu. Vědecký tým pracuje také na spuštění veřejného online dashboardu, který nabídne aktuální teplotní informace pro obyvatele města, včetně údajů o tropických dnech a hodinách. Tento nástroj by měl být spuštěn ještě během léta 2025.

V budoucnu plánují partneři projektu také zveřejnění otevřených datových sad, které budou volně dostupné pro další výzkum, analýzy i praktické využití ve veřejné správě a městském plánování. První využití datových sad proběhne již na podzim v rámci Hackathonu, který pořádá katedra geoinformatiky ve spolupráci s Olomouckým krajem a Městem Olomouc.

Vědeckotechnický park Univerzity Palackého (VTP UP) prochází změnami. Po odchodu dlouholetého ředitele Petra Kubečky přebral od 1. srpna vedení organizace nový ředitel Petr Suchomel.

Jak vnímá svou roli, kam chce park dále posouvat a co ho přivedlo od fyzikální chemie k transferu znalostí a technologií? Nejen o tom mluví v rozhovoru pro Žurnál Online.

Nastoupil jste jako nový ředitel VTP UP, univerzitní prostředí vám ale není cizí, že?

To rozhodně není. Univerzita je prakticky mým domovem už od roku 2005, kdy jsem nastoupil ke studiu učitelské chemie a matematiky na PřF UP. Za těch dvacet let jsem pak prošel poměrně zajímavým vývojem od učitelského dvouoboru přes doktorát z fyzikální chemie až po neakademické angažmá ve VTP UP. Mimo studium jsem pak byl třeba studentským senátorem nebo jsem se účastnil Gaudeamů, organizace Dětské univerzity apod. Díky tomu mám velmi slušnou představu o univerzitním prostředí ze studentského, akademického i neakademického úhlu pohledu. A ve výsledku jsem po více jak 10 letech ve VTP UP proniknul i do tajů transferu a podpory podnikání a díky tomu dokáži všechny ty zdánlivě nesourodé světy mezi sebou úspěšně propojovat.

Co vás vedlo k přesunu z oblasti fyzikální chemie směrem k transferu technologií? Přece jen se jedná o jiné zaměření.
Těch důvodů bylo víc. Vždycky mě bavila práce s lidmi a různé formy osobní komunikace. To byl ostatně i jeden z důvodů, proč jsem o sobě přemýšlel jako o učiteli. Na druhou stranu mě také fascinovala věda a tato fascinace se během studia na UP výrazně prohloubila. Jakmile jsem si reálně sáhnul na to, jak věda funguje, začala mě přitahovat ještě víc, a možná i proto jsem po ukončení magisterského studia pokračoval na doktorát. Je dobré říct, že co se týká vědy, vždy mě to táhlo spíše k té aplikované než základní a od toho se odvíjel i můj výzkum, který byl vždy orientovaný na nějaké konkrétní využití.

Během doktorského studia se mi pak díky zprostředkování kontaktu mého školitele Libora Kvítka na vedoucího transferu Petra Kubečku naskytla šance věnovat se nejen samotnému výzkumu, ale i jeho přenosu do praxe. Samotný transfer a všechno, co k němu patří, mi pak nakonec tak učaroval, že jsem se rozhodl věnovat se právě této disciplíně. Na jednu stranu jsem byl vždy v kontaktu s aktuálními vědeckými poznatky, na druhou stranu jsem mohl aktivně komunikovat s lidmi z různých oblastí, ať už vědeckých, nebo průmyslových a aplikačních, což mi přináší obrovskou radost a pocit smysluplné práce. Na svých přednáškách se zálibou říkám, jak jsem se do VTP UP vlastně dostal, když můj školitel přišel za mým budoucím šéfem se slovy „na vědu moc není, ale ukecanej je dost, ten se ti bude hodit“. Je tam samozřejmě patřičná míra nadsázky, ale ve výsledku to dost odráží realitu, která mě přivedla až sem.

Jak si v současné době stojí VTP UP?
Stále roste a rozvíjí se ve všech oblastech svého zájmu a díky tomu je v nejlepší kondici za celou dobu své existence. Za těch 25 let od vzniku jsme s týmem ušli obrovský kus cesty od malé organizační jednotky o pár lidech až k velmi kvalitnímu a stabilnímu týmu, který obhospodařuje čtyři budovy a komplexně se stará o naše akademiky, vědce a studenty v podpoře podnikání, ochraně duševního vlastnictví a transferu technologií. Rozvíjíme partnerství s důležitými hráči na regionální, národní i mezinárodní úrovni a spolupracujeme s řadou firem ve všech oblastech.

V posledních letech se nám daří podporovat komerční spolupráce a přinášet na UP zajímavé finanční prostředky. Ať už se bavíme o projektech, jako jsou například Proof of Concept z programu TA ČR Sigma určené univerzitě, nebo dotační nástroje pro spolupráci firem s univerzitou, které aktuálně reprezentuje velký projekt OP TAK, tak i o čistě komerčních příjmech třeba ze zakázkových měření. Navíc se v současné době snažíme více podporovat i služby z humanitních a kreativních oborů, které obecně historicky nebyly v hledáčku transferových center.

V oblasti podpory podnikání se nám podařilo vybudovat silné partnerství především s Inovačním centrem Olomouckého kraje (ICOK) a společně udáváme směr celého regionální inovačního ekosystému. Pořádáme společně řadu akcí, konzultujeme a podporujeme nejrůznější podnikatelské záměry a hledáme další cesty, jak regionu v tomto směru přinést co nejvíce benefitů.

Budou to už dva roky, co má VTP UP novou moderní budovu v centru Olomouce.
Ano, dva roky, které představují náš posun směrem do centra dění a ještě větší integraci do univerzity. Ten posun z periferie do centra je opravdu symbolický a já osobně jej vnímám jako velmi důležitý. Díky Envelopa Hub (název budovy, pozn. redakce) jsme získali množství dalších příležitostí a možností, jak podpořit naše aktivity, a to především v oblasti podnikání. Jak už jsem zmínil, jedním z našich velmi důležitých partnerů je ICOK, a nám se podařilo něco, co je v rámci ČR zcela unikátní. Sdílíme spolu nejen region nebo město, ale dokonce máme pracovny a kanceláře na jedné chodbě, takže jsme v kontaktu opravdu na denní bázi. Mimo to jsme na Envelopě vybudovali digitální inovační hub DIGI2Health zaměřený na digitalizaci a inovace ve zdravotnictví, což je pro nás velmi důležitý nástroj pro spolupráci s Fakultní nemocnicí Olomouc a stejně jako s ICOK i s FNOL tvoříme budoucnost pod jednou střechou. V moderních prostorách Element Coworkingu, které jsou taktéž součástí Envelopa Hub, pak pořádáme množství akcí pro mladé podnikavce i pro firmy, jako jsou např. debaty Element Talks, konzultační hodiny Business Spot, které vedeme společně s ICOK a regionálními kancelářemi Czech Invest a Czech Trade, nebo různé další matchmakingové a networkingové akce.

Jaké jsou vaše představy o fungování VTP UP v budoucnu? Chystáte už v tuto chvíli nějaké změny?

V současné době neplánuji žádné významné změny, i když mám v hlavě některé drobné úpravy, a to především v naší aktivnější roli na fakultách a směrem k podpoře podnikání. VTP UP jsem po Petru Kubečkovi převzal s vyrovnaným rozpočtem a plně fungující infrastrukturou, za což mu patří velký dík a díky čemuž se nyní mohu soustředit na další rozvoj a růst. Byl bych rád, aby byl VTP UP i nadále napříč univerzitou vnímán jako kvalitní partner s vysokou mírou odbornosti a aby se na nás, mě a celý můj tým, obracelo stále více lidí ze všech oborů, kterým se na UP věnujeme. Zároveň je pro mě velmi důležité, abychom byli volbou číslo jedna pro všechny firmy a další organizace, které chtějí s univerzitou spolupracovat na komerční bázi a rozvíjet a adaptovat inovace, kterými je UP nabitá. Jsem přesvědčen, že spoustu výše zmíněného jsme už dokázali a ve zbytku jsme na nejlepší cestě toho dosáhnout.

Léto, prázdniny a dovolené jsou ideálním časem, kdy můžeme zpomalit, nadechnout se a zamyslet se i nad věcmi, které během roku snadno přehlížíme. Třeba nad tím, jakým způsobem žijeme – co jíme, jak cestujeme, kde a jak nakupujeme, kolik odpadu za sebou zanecháváme.

Udržitelnost a odpovědné chování jsou aktuálním tématem v celé společnosti a ani naše univerzita nestojí stranou. Možná si ale kladete otázku: co s tím můžu udělat já? Právě o tom bude náš letní seriál. V osmi krátkých článcích vám nabídneme konkrétní a snadno použitelné tipy, jak žít udržitelněji – doma, na cestách i v práci.

Díl pátý: Podporujeme život ve svém okolí

Pamatujete si, kdy jste naposledy museli po delší cestě čistit čelní sklo auta od sraženého hmyzu? Pravděpodobně to už nějaký rok bude – dostupná čísla z různých koutů světa ukazují výrazný úbytek hmyzu během posledních let, a to nejen na úrovni druhů. Pokles zaznamenává především počet hmyzích jedinců – např. často citovaná studie z německých rezervací ukazuje úbytek biomasy létajícího hmyzu o 75 % za posledních 27 let (Hallmann a kol. 2017).

To samozřejmě neznamená problém jen pro hmyz samotný, ale i pro další na něj navázané skupiny – rostliny, ptáky, plazy, netopýry, drobné savce a postupně celé potravní řetězce. Příčin je mnoho, ale jednou z nich je bezesporu ztráta míst k životu – jak v zemědělské krajině, tak ve městech a stále výrazněji i na vesnicích. Nakrátko sečené trávníky neposkytují živočichům téměř žádný úkryt ani potravu, veřejná prostranství jsou vyčištěná od polodivoké zeleně a na záhonech rostou cizokrajné květiny, které však náš hmyz často nedokáže využít.

Dobrou zprávou je, že kousek místa k životu může připravit každý z nás. A začít můžeme klidně u sebe doma na okně nebo na balkóně, na zahradě, v městském vnitrobloku, u školy nebo na kolejích. Inspirujte se tím, jaké kroky na podporu biodiverzity činí Udržitelná univerzita.

Vysejte si vlastní květnatou louku

Travinobylinné porosty poskytují životní prostor i potravu nejen hmyzu a dalším drobným bezobratlým. Ocení je také například ještěrky a slepýši nebo hmyzožraví i semenožraví ptáci – například ochmýřená semena bodláku obecného a pcháče osetu, zdánlivě otravných a nevzhledných plevelů, s oblibou vyzobávají stehlíci. Na univerzitních loukách se teď střídají bílá květenství mrkve obecné, žlutě kvetoucí rmen barvířský a vratič obecný, chrpy nebo různé druhy řebříčků.

Podobný kousek přírody si můžete vytvořit i na malé zahrádce nebo před domem. Právě nyní je nejlepší čas o tom začít přemýšlet, všechno si rozvrhnout a na podzim louku vysít. Návod najdete například na webu Udržitelné univerzity. A když nemáte půdu? Zkuste oslovit SVJ, domluvit se se sousedy nebo s technickými službami, případně můžete vytvořit aspoň „hmyzí truhlík“ s luční směsí na balkoně nebo parapetu. Ten si můžete osázet klidně ještě dnes.

Vytvořte živočichům prostor pro úkryt a hnízdění

Hmyzí hotely jsou většinou dřevěné stavbičky z přírodních materiálů, které poskytují úkryt samotářským včelám, broukům i larvám motýlů. Důležité je volit skutečně funkční (ne dekorativní) řešení – se správnou hloubkou otvorů, přirozenými dutinami a pletivem proti predátorům – inspirujte se například tímto návodem na výrobu. Doplnit jej můžete také pítkem.

Moderní domy často postrádají škvíry, římsy nebo střešní dutiny, kde by mohli hnízdit rorýsi, vlaštovky nebo netopýři. Proto UP spolupracuje s odborníky a instaluje speciální budky na vybrané budovy – třeba na Envelopa Hub nebo Archiv UP. Takovou budku můžete nainstalovat i na svůj dům, stodolu nebo třeba školu. Stačí jen vybrat vhodné místo, podle potřeby se domluvit s dalšími vlastníky objektu a případně kontaktovat odborníky. Podívejte se na stránky České společnosti ornitologické (ČSO) – na projekty Sídla bezpečná pro ptáky a Pomoc rorýsům – nebo na web České společnosti na ochranu netopýrů a portál Můj soused netopýr.

Vhodné hmyzí domky, budky pro ptáky a netopýry nebo samolepky proti nárazům ptáků do skel můžete zakoupit na dobročinném e-shopu České společnosti ornitologické Zelená domácnost.
 

Další díly seriálu Udržitelné léto s UP:
1. Jedeme na dovolenou
2. Sdílená doprava – po Olomouci i Kanárských ostrovech
3. Udržitelné nakupování v Olomouci
4. Udržitelná móda – autorská i z druhé ruky

Byť se může na první pohled zdát, že u současných dětí nemá klasický Kašpárek v konkurenci moderních hrdinů příliš velkou šanci, opak je pravdou. Olomoucké loutkové divadlo Kašpárkova říše nezájmem malých diváků netrpí. Své o tom může vyprávět jeho principál Aleš Pop, kterého na Univerzitě Palackého známe jako „pána od počítačů“ – správce sítě, aktuálně na cyrilometodějské teologické fakultě.

„Kašpárek je stále fenomén a děti ho vyžadují. Milují ho. Pokud v uváděné hře přímo nevystupuje, tak je alespoň přivítá na představení,“ říká šéf amatérské scény, která v Olomouci působí již 105 let. „Děti stále chodí, pořád to funguje. Co se změnilo, je věkový průměr. Zatímco dříve chodili i čtrnáctiletí, dnes rodiče či prarodiče přijdou i s dvouletými, ty nejstarší děti chodí do první třídy. Tomu se přizpůsobují i inscenace. Současní diváci by Fausta, kterého jsme dříve hráli, neskousli. V divadle se nicméně pozná, kterým dětem rodiče doma čtou,“ dodává.

Aleš Pop se ve světě loutkového divadla pohybuje od mala – jeho otec Zdarek Pop byl velkým nadšencem do tohoto druhu umění a v čele Kašpárkovy říše stál od 60. let, i maminka v divadle pomáhala, loutky oblékala. „Když jsem mohl, snažil jsem se také přidat ruku k dílu, například jsem maloval loutky. Kvůli obrně jsem ale jako malý strávil spoustu času v nemocnicích a lázních. Když jsem pak byl na elektroprůmyslovce, začal jsem v divadle pomáhat s technikou,“ vzpomíná.

Vedení scény se ujal po otcově úmrtí v roce 2008. Nebylo to snadné rozhodnutí – věděl totiž, že to znamená konec volného času, že se divadlu musí všechno podřídit. V právě skončené sezoně měl jen dva volné víkendy. Jak říká, je to řehole, bez které by ale už nemohl existovat.

Co funkce principála obnáší? „Starám se o technické zajištění, opravy loutek, jednám se zřizovatelem, tisknu i vstupenky, občas během představení mluvím za nějakou postavu. K nejvyšším reflektorům už ale ze zdravotních důvodů nelezu a nedělám třeba webovky. To já nerad, ač jsem ajťák,“ směje se tomu paradoxu v kanceláři plné kabelů a různorodé techniky na teologické fakultě. Předtím pečoval o počítačovou síť na lékařské fakultě.

„Elektronika byla a stále je můj velký koníček. Pořád jsem něco bastlil, měl svůj pracovní stůl plný bince. Už na škole jsem opravoval televize. V 90. letech jsem se seznámil více s počítači, když jsem dělal počítačovou sazbu. Začalo se však ozývat zdraví, rozbolela mě záda a také jsem si uvědomil, že už prací trávím většinu dne, tak jsem řekl, že končím. No a zrovna v té době odcházel z lékařské fakulty tehdejší správce sítě,“ přibližuje. Na univerzitě brzy završí třetí desetiletku, před několika lety už pomýšlel na penzi. Ještě ale přijal nabídku na výpomoc na CMTF.

Jako správce sítě je prý také tak trochu holkou pro všechno. Co umí, to udělá, zjistí, co nefunguje, nainstaluje, pokud ví, poradí, pokud ne, poradí, na koho z kolegů z Centra výpočetní techniky se obrátit. „Občas je to stres, když vyučující volají, že mají za pár minut výuku a nemohou něco zapnout. A občas si lámu hlavu s tím, co s dotyčnými přístroji někdo udělal, i když jsou u nich jednoduché instrukce. Ovšem chodím sem rád,“ přiznává.

Budeme-li také kapku přízemní, každá koruna se hodí. Zvlášť pokud ve volném čase úspěšně vedete jako dobrovolník a amatér loutkové divadlo a troufnete si s ním jednou za dva roky i na uspořádání festivalu Čechova Olomouc, jehož jméno odkazuje na zakladatele scény Františka Čecha. „Padnout divadlo nenechám,“ uzavírá Aleš Pop.

Aleš Pop (* 1957)

Jako středoškolák se věnoval sdělovací a zabezpečovací technice, pracoval v přerovských strojírnách, také u Československých drah, později se živil počítačovou sazbou. Od roku 1996 je zaměstnancem Centra výpočetní techniky UP, dvě desetiletí působil jako správce sítě na lékařské, nyní na cyrilometodějské teologické fakultě. Zároveň je principálem olomouckého loutkového divadla Kašpárkova říše, vedení převzal po smrti svého otce. Je také předsedou Skupiny amatérských loutkářů při Svazu českých divadelních ochotníků.

Text vyšel v aktuálním vydání magazínu Žurnál UP.

Vedení rektorátního úseku pro legislativu a organizaci se od 1. srpna ujímá Klára Hamuľáková z Právnické fakulty Univerzity Palackého. Doplní tak tým rektora Michaela Kohajdy, který do čela univerzity nastoupil letos v květnu. Nová prorektorka bude mít na starosti činnost právního oddělení, oddělení řízení lidských zdrojů, projektový servis a také jednání a komunikaci s odbory.

„Nabídku stát se prorektorkou jsem přijala s pokorou a vděčností k univerzitě, která je mým profesním domovem už dvacet let. Novou pozici vnímám jako výzvu i příležitost vrátit univerzitě alespoň část z toho, co mi dala. Udělám vše pro to, abych svěřený resort vedla odpovědně a s nasazením,“ říká nová prorektorka pro legislativu a organizaci, která je třetí ženou v aktuálně šestičlenném prorektorském týmu UP. „Paní doktorku Hamuľákovou a výsledky její práce znám již řadu let. Nepochybuji, že zejména v současném období, kdy před naší univerzitou stojí výzva k rychlé adaptaci vnitřních předpisů na proběhlou změnu zákona o vysokých školách, na kterou se jiné univerzity chystaly s dostatečným předstihem, budou velmi užitečné její odborné znalosti, zkušenosti z právní praxe, výborná orientace ve vnitřním prostředí univerzity a zkušenosti získané v univerzitních akademických orgánech,“ přibližuje důvody svého výběru rektor Michael Kohajda.

Klára Hamuľáková je absolventkou Právnické fakulty UP, kde složila i rigorózní zkoušku z občanského práva, doktorské studium absolvovala na Fakultě právnické Západočeské univerzity v Plzni. Jako akademička působí na katedře soukromého práva a civilního procesu PF UP, kde v současné době zastává funkci zástupkyně vedoucího a tajemnice katedry. Ve své odborné a vědecké práci se zaměřuje na problematiku kolektivní ochrany práv, byla řešitelkou řady grantů včetně projektů GA ČR a VGS. Řadu let získává zkušenosti z praxe rovněž jako asistentka soudce Ústavního soudu ČR. Je aktivní také v univerzitní samosprávě jako předsedkyně Akademického senátu PF UP a členka AS UP. Mandát v obou těchto orgánech jí zanikne s nástupem na prorektorské místo.

Mimo akademickou činnost se Klára Hamuľáková věnuje i dobrovolnictví v oblasti ochrany zvířat. Pomáhá záchraně toulavých koček na Olomoucku, aktivně podporuje kastrace a další preventivní projekty. V roce 2023 ji za její dobrovolnickou činnost ocenil rektor UP.

Rozdělení příspěvků a dotací mezi součásti univerzity, představení nové prorektorky i nového studentského senátora a také udělení souhlasu se jmenováním členů nové Vědecké rady UP – tím vším se během svého červencového zasedání zabývali senátoři a senátorky Akademického senátu UP.

Stěžejními body programu bylo projednání Metodiky dělení příspěvků a dotací na UP, která je součástí Metodického pokynu rektora k zajištění účelného využívání příspěvků a dotací na UP pro rozpočtové období kalendářního roku 2025, a také návrhu dělení příspěvků a dotací na součásti UP. Připomínky k materiálu představila Ekonomická komise AS UP, rektor Michael Kohajda jako předkladatel také reagoval na podněty, které vzešly z poměrně podrobné diskuze.

Tu senát završil přijetím usnesení, podle kterého senátoři a senátorky metodiku projednali, a následně též schválili návrh rozdělení příspěvků a dotací na UP pro letošní rok v předloženém znění. O schválení návrhu nyní budou informovány fakulty a vysokoškolský ústav, aby mohly připravit své rozpočty. Poté AS UP projedná rozpočet univerzity.

V dalším jednání senátoři souhlasili s návrhem, aby se členem Rady pro vnitřní hodnocení UP stal prorektor Miroslav Dopita. AS UP také schválil novou Vědeckou radu UP. Ta má celkem 53 členů, s tím, že v jejím čele stojí ze zákona rektor. AS tak rozhodoval celkem o 52 nominacích, u dvou navržených předchozí souhlas se jmenováním neudělil.

Rektor Michael Kohajda představil novou členku svého prorektorského týmu. Od 1. srpna se jí stane Klára Hamuľáková z právnické fakulty, která tak k 31. červenci ukončila svůj mandát senátorky AS UP. Bude mít na starosti legislativu a organizaci. Senátoři vzali rektorův záměr na vědomí.

Akademického senátu se poprvé zúčastnil nový studentský senátor za lékařskou fakultu Matúš Maximilián Jedinák z LF, kterého v senátu přivítala a předala mu osvědčení předsedkyně AS UP Irena Smolová.

Všechna usnesení AS UP najdete zde.

Ocenit a podpořit studenty a studentky, kteří se zapojují do společenského dění, jsou aktivní při budování občanské společnosti, angažují se v dobrovolnictví nebo jiných veřejně prospěšných aktivitách – to je smyslem Cen Jana Opletala. Nejvyšší tuzemské studentské ocenění, které v minulých ročnících získali i zástupci UP, se bude udělovat v listopadu, ale nominovat osobnosti z řad studentů je možné už nyní.

Ceny Jana Opletala uděluje Studentská komora Rady vysokých škol od roku 2004. „Dříve byly udělovány jednou za dva roky, ale díky velkému množství angažovaných mladých lidí, kteří si zaslouží být oceněni, a také spolupráci se spolkem Díky, že můžem se formát udělování změnil. Od roku 2023 je každoročně oceňován jeden laureát v každé ze tří kategorií. Oceňujeme žákyni nebo žáka střední školy, studentku nebo studenta vysoké školy a osobnost do 30 let,“ vysvětlila Tereza Marková, která reprezentuje v Radě vysokých škol studenty UP.

Jan Opletal, jehož jméno ocenění nese, byl studentem Lékařské fakulty Univerzity Karlovy, který se 28. října 1939 zúčastnil protinacistické demonstrace k výročí vzniku Československa. Během ní byl smrtelně postřelen a jeho oběť se tak stala symbolem boje za svobodu a demokracii. Ceny se proto udílejí vždy 11. listopadu, v den výročí jeho úmrtí. Jde o nejvyšší studentské ocenění, které může studující v České republice získat.

Univerzita Palackého má již dva laureáty. V roce 2021 obdržel tuto cenu Michal Nguyen z filozofické fakulty za svou akademickou angažovanost v rámci hájení akademických svobod, posilování studentských práv i nasazení při realizaci aktivit podporujících rovné zacházení (psali jsme zde). V loňském ročníku si originální sošku odnesl Vasyl Kapustej, nyní již absolvent právnické fakulty. Nominovala ho ještě jako studenta fakulta za pomoc jeho rodné Ukrajině, kdy se mu od začátku válečného konfliktu podařilo vybrat od dárců přes 10 milionů korun, které směřovaly na materiální podporu ukrajinských vojáků i civilistů (psali jsme zde).

„Univerzita Palackého v minulých ročnících nominovala několik studujících. Věřím proto, že i letos se najdou vhodní kandidáti a kandidátky k navržení. Od loňského ročníku může osobnosti nominovat každý, tak neváhejte a oceňte šikovné mladé lidi ve svém okolí nominací – a možná příběh nominovaného zaujme Výbor Cen Jana Opletala natolik, že obdrží i cenu. Nominace je snadná – přes formulář na webu až do 24. října 2025,“ doplnila Tereza Marková.

Kdo ceny nakonec získá, rozhodne v závěru října Výbor Cen Jana Opletala složený z osobností vybraných Studentskou komorou Rady vysokých škol a spolkem Díky, že můžem. Laureáti převezmou originální pamětní sošky sochařky Sáry Skoczkové během slavnostního večera v úterý 11. listopadu v pražském divadle Studio Hrdinů.

Studentská komora Rady vysokých škol je jako součást Rady vysokých škol vysokoškolským zákonem stanovená reprezentace, která zastupuje studentky a studenty vysokých škol, hájí jejich práva a postavení, prosazuje jejich zájmy na národní a mezinárodní úrovni. Usiluje o spolupráci mezi studujícími a vyučujícími, dialog s vládou České republiky a orgány veřejné správy a o rozvoj akademické samosprávy. Umožňuje propojení studujících napříč Českou republikou, sdílení dobré praxe a podporu členkám a členům v rámci jejich snahy rozvíjet prostředí své vysoké školy.

Na možný nežádoucí účinek potenciálního léčiva na cukrovku nebo vysoký krevní tlak upozornila Kateřina Koubová z Ústavu histologie a embryologie Lékařské fakulty UP. Zjistila, že použití inhibitoru jednoho z enzymů, který hraje významnou roli v procesu diferenciace střevních buněk, tyto buňky poškozuje, což může vést ke vzniku rakoviny.

Problematice diferenciace střevních buněk a konkrétně pak roli solubilní epoxid hydrolázy (sEH) během tohoto procesu se Kateřina Koubová věnovala už jako studentka molekulární a buněčné, resp. experimentální biologie na Přírodovědecké fakultě UP, kdy navázala na výzkum své tehdejší školitelky a nyní kolegyně z ústavu Kateřiny Čížkové. Tímto odborným směrem pokračovala i během nedávno úspěšně dokončeného doktorského studia na LF UP pod vedením přednosty ústavu Zdeňka Taubera. Své poznatky shrnula v disertační práci s názvem Metabolismus kyseliny arachidonové v diferenciaci a karcinogenezi střevních buněk.

„Využití kyseliny arachidonové, kterou získáváme převážně z potravy, je v těle velice variabilní. Je mimo jiné zdrojem pro tvorbu epoxyeikosatrienových kyselin, které jsou dále metabolizovány solubilní epoxid hydrolázou, na kterou jsme se zaměřili. O jejích inhibitorech, deaktivátorech tohoto enzymu, se uvažuje jako o možných léčivech na civilizační nemoci, jako je vysoký krevní tlak nebo cukrovka. My jsme ale zjistili, že použití inhibitoru sEH má na střevní buňky negativní vliv, narušuje jejich vývin a v delším časovém horizontu by mohlo vést ke vzniku zánětu nebo rakoviny ve střevě,“ přiblížila bioložka.

„Nejprve jsme zkoumali in vitro buněčné linie. Když jsme tento inhibitor dali na již diferencované, vyvinuté buňky, měly poškozené mikroklky, které jsou na povrchu a jsou důležité pro vstřebávání živin. Také měly jinak exprimované proteiny než buňky, u kterých inhibitor použit nebyl. Tedy došlo k různému narušení funkčnosti buněk. Následně jsme tyto výsledky porovnávali na lidských tkáních. K dispozici jsme měli i tkáně nádorové, kolorektálního karcinomu, ty mohou být také různě diferencované. U méně diferencovaných nádorů přitom docházelo ke snížení sEH, případně dalších proteinů, podobně jako když jsme použili inhibitor sEH. Tedy ten stav po inhibici se podobal prostředí v nádorové tkáni,“ dodala Kateřina Koubová.

Tomuto tématu by se mladá vědkyně, která se ale před lety původně hlásila ke studiu všeobecného lékařství, ráda věnovala i dále. Zvažuje testování dalších inhibitorů, jejich účinky by pak chtěla zkoumat i na jiných orgánech, mimo jiné na slinivce, kterou zkoumala během loňské zahraniční stáže. Ke svým experimentům chce také využívat 3D modely, které vidí jako udržitelnou budoucnost testování.

Za svou dosavadní odbornou práci, která zahrnuje i dva prvoautorské články v impaktovaných časopisech, Kateřina Koubová již obdržela dvě Ceny děkana LF UP za nejlepší studentské práce a také Výroční cenu České společnosti histo- a cytochemické za nejlepší původní vědeckou publikaci v oboru. Letos je nominována na Cenu pro mladé vědce International Federation of Societies for Histochemistry and Cytochemistry a svůj výzkum představí na kongresu, který se koná na konci srpna v italském Rimini. O měsíc později se pak pokusí co nejlépe zaujmout porotu letošního ročníku soutěže v popularizaci vědy FameLab Czech Republic, mezi jejíž finalisty byla vybrána.

Kateřina Koubová se ovšem nepohybuje jen v mikrosvětě střevních buněk. Její velkou zálibou je tanec, již deset let se skupinou Hany Dezortové tančí flamenco. „Pomáhá mi to se vybít, baví mě ty kostýmy, líčení, barvy, různé pomůcky jako šátky, vějíře, kastaněty. Je to super.“

Vědeckotechnický park UP, který propojuje univerzitní výzkum s praxí a podporuje podnikavost v regionu, čeká od srpna personální změna. Po odchodu dosavadního ředitele Petra Kubečky byl na základě výběrového řízení jmenován novým ředitelem Petr Suchomel. Funkce se ujme 1. srpna 2025.

Petr Suchomel je s univerzitním prostředím spojen téměř dvacet let, a to jako student, doktorand, akademický pracovník i člen týmu Vědeckotechnického parku UP. Právě ve VTP UP působí více než deset let a z pozice vedoucího oddělení transferu znalostí a technologií se intenzivně věnoval převádění výsledků výzkumu a nových poznatků do praxe, ochraně duševního vlastnictví i podpoře podnikání. „Rád bych, aby byl Vědeckotechnický park UP i nadále napříč univerzitou vnímán jako kvalitní partner s vysokou mírou odbornosti. Zároveň je pro mě důležité, abychom byli volbou číslo jedna pro firmy a další organizace, které chtějí s univerzitou spolupracovat a rozvíjet inovace vznikající na UP,“ uvedl Petr Suchomel.

Vědeckotechnický park UP je důležitým mostem mezi výzkumem na UP a praxí. Pomáhá výzkumníkům z univerzity přenášet výsledky jejich práce do komerční sféry, podporuje vznik startupů i podnikatelské aktivity studentů a navazuje partnerství s firmami nejen v olomouckém regionu, ale také na národní a mezinárodní úrovni.

VTP UP provozuje inkubátor pro začínající podnikatele a je taktéž centrem pro transfer znalostí a technologií, které pomáhá uvádět vědecké objevy do praxe. V moderním objektu Envelopa Hub v centru Olomouce provozuje mimo jiné digitální inovační hub DIGI2Health a coworkingové prostory Element Coworking. V rámci svých aktivit usiluje o podporu podnikavosti mezi studenty a zaměstnanci UP, a to prostřednictvím podnikatelské soutěže Podnikavá hlava, byznysové konference UP Business Camp a dalších networkingových aktivit pro začínající podnikatele.

Slovo „demokracie“ slýcháváme z médií každý den. Doplněné bývá často o dovětek, že je demokracie v krizi, že jí ubývá nebo že se drolí. Je to ale realita? A pokud ano, co s tím můžeme dělat? Na tyto i další otázky hledá odpovědi kniha Eroze demokracie?, kterou napsali politologové z Filozofické fakulty UP Pavel Šaradín a Eva Lebedová se spolupracovníky.

Aktuální titul vydalo v politologické řadě nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury. V jednotlivých kapitolách autoři vymezují základní teoretická východiska tématu, objasňují mimo jiné koncept nazvaný democratic backsliding (oslabování demokracie), na základě dat několikaletých výzkumů ukazují, jaká rizika pro demokracii identifikuje sama česká společnost, zda lidé rozumí a důvěřují institucím, které ji garantují, či cítí potřebu jejího posílení.

„Jak čeští občané vnímají erozi demokracie u nás, tedy možný úpadek demokracie, se čtenář podrobně dozví v pěti analytických kapitolách. Každá se na toto téma dívá jinou optikou. Například z pohledu vzdělávání a demokracie, regionálních rozdílů nebo politické efektivity. Ale až když si knihu skutečně čtenář otevře, dozví se do hloubky, jaké odpovědi na tuto otázku přináší náš výzkum. Uvedu jen, že polovina respondentů si vůbec nepřipouští možnost zániku demokracie, protože máme vytvořeny dostatečně silné systémové pojistky. Občané se také shodují v tom, že konec ústavního soudu a svobodných voleb by představoval také konec demokracie,“ říká politoložka Eva Lebedová z FF UP a dodává, že autorskému týmu šlo kromě představení důležitých dat o vnímání demokracie českými občany i o zvýšení povědomí o jejím fungování. Knihou se snaží podpořit občanské vzdělávání a informovat politiky o důvodech narůstající nespokojenosti s demokracií i hlavními zdroji nedůvěry v ni.

I proto je zajímavé, že se autoři zaměřili i na regionální specifika, která ovlivňují vztah občanů k demokracii. Na příkladu Bruntálska prezentují, jak lidé přestanou důvěřovat státu, když nefungují základní služby a infrastruktura, tedy když mají oprávněný pocit, že jsou na okraji zájmů politiků a prokazatelně se jim žije hůř než jinde. Závěrečná kapitola publikace pak shrnuje i stav občanského vzdělávání, které odborníci vidí jako efektivní cestu výchovy k demokracii. Docházejí k závěru, že ani třicet let od přechodu k demokratickému systému česká společnost nedokázala vytvořit jeho ucelený a funkční systém.

Informace, které přináší nová publikace, mohou být zajímavé pro politology, studenty i politiky. „Každé z uvedených skupin přinese přečtení knihy důležitou perspektivu ohledně vývoje a stavu české demokracie. Pro politology, ale i politiky budou asi nejzajímavější data získaná z rozhovorů mezi lidmi a z kvantitativních šetření. Tato data ukazují vnímání demokracie českými občany a rezervy v podpoře demokracie. V postojích k demokracii lze českou veřejnost v zásadě rozdělit na dvě skupiny. Na lidi spokojené s polistopadovým vývojem (převážně sympatizanti vládních stran) a ty nespokojené (převážně stoupenci opozice). Tyto dvě skupiny také vnímají odlišně faktory, které ohrožují demokracii. Jedni se obávají populismu ze strany politiků i nárůstu extremismu jako takového, druzí jako zásadní limity vnímají nedostatečnou odpovědnost politiků a zohlednění potřeb občanů,“ vysvětluje politoložka FF UP. Studentům pak doporučuje kapitoly představující stav výzkumu demokratické teorie, konceptu úpadku demokracie. „Určitě si důležité a zajímavé informace v této knize najdou nejen tyto tři skupiny, ale velmi ji doporučuji i lidem, které baví sledovat politiku, novinářům, komentátorům politiky a veřejného dění, pedagogům,“ dodává Eva Lebedová. 

Aktivní senioři se mohou přihlásit do nových kurzů v Pevnosti poznání Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého. Program startuje 15. září a je otevřen každému bez ohledu na předchozí vzdělání a neklade překážky ani těm, kteří mají menší zdravotní omezení. Cílem je srozumitelnou zážitkovou formou posilovat poznávací a pohybové schopnosti, rozšiřovat obzory a pomáhat s orientací ve stále rychlejším a často komplikovaném světě. 

Podle lektorky a vedoucí projektu Ivany Fellnerové kurzy reagují nejen na rostoucí výskyt civilizačních onemocnění, jako jsou deprese, demence, autoimunitní a psychosomatické potíže nebo problémy s pohybovým aparátem, ale také na častý pocit osamocení, ztráty sebedůvěry a společenské izolace seniorů.

Účastníky čekají interaktivní workshopy zaměřené na fyziologii lidského těla, pohyb a fyzioterapii, trénink paměti a koncentrace, jógu se zaměřením i na zdravé trávení, muzikoterapii, arteterapii i praktické dovednosti pro bezpečné fungování v online prostředí. Kurzy vedou zkušení lektoři, každý účastník navíc obdrží bohaté barevné materiály s informacemi k tématům i s představením jednotlivých lektorů.

„Snažíme se učit seniory, jak se zorientovat ve změti často protichůdných tvrzení, jak si informace ověřovat a nenechat se zahlcovat. V tom velmi pomáhají lekce psychologie a IT bezpečnosti. Ostatní lektoři pak na těchto teoretických základech staví a dále je rozvíjejí v praktických činnostech. Senioři si mohou sami vyzkoušet, jestli je pro jejich mozek náročnější řešit hlavolamy nebo zvládnout pohybové variace například při lekcích žonglování nebo tance,“ popisuje Ivana Fellnerová.

Program organizuje od roku 2016 spolek Pro poznání za podpory Olomouckého kraje. Přihlásit se je možné jednoduše na webových stránkách Pevnosti poznání (zde), kde je také podrobný program a fotogalerie z předchozích ročníků. Pokud někdo dává přednost osobnímu kontaktu, stačí přijít do pokladny Pevnosti poznání (každý den kromě pondělí od 9:00 do 17:00 hodin). Na kurz je možné zakoupit také dárkový poukaz. 

Rakouskou odyseou nazvali studenti Fakulty tělesné kultury UP letošní ročník Expedice PřesBar, během níž vyrazili se čtrnáctkou lidí s postižením nejen za sportovními zážitky do Alp. Navzdory fyzickým či psychickým omezením se horskými údolími pohybovali v sedlech kol a handbiků, také po vodní hladině, zdolávali skály a na závěr vystoupali až do výšky přes 2000 metrů.

Ačkoliv se studenti při plánování cesty, která má mimo jiné prověřit jejich připravenost pro práci s lidmi s postižením a zároveň ukázat, že téměř jakoukoliv překážku je možné překonat, inspirovali slavným Homérovým eposem, do rodné Ithaky, tedy Olomouce, se vrátili podstatně dříve než Odysseus. V rakouských a částečně i německých Alpách strávila nevídaná výprava týden.

Vedle studentů navazujících programů Aplikované pohybové aktivity – poradenství ve speciální pedagogice, Učitelství tělesné výchovy pro 2. stupeň ZŠ a SŠ se zaměřením na speciální pedagogiku a Kondiční trénink a psychomotorická rehabilitace bylo jejími členy také čtrnáct hostů – lidí s tělesným, smyslovým či mentálním postižením, z toho osm využívajících k pohybu vozík. Studentům se přitom podařilo od partnerů zapůjčit některé pomůcky, například motory k vozíkům či speciální „vozítka“, takže putování v horském terénu v takové sestavě bylo malinko snazší.

„Lokality, do kterých jsme zavítali, jsem vybíral podle map a Google Earth, případně podle videí na YouTube, pokud o nich již někdo něco točil, a konzultoval jsem je se spolužačkou. Dopředu jsem je reálně neznal a přímo na místě jsem ostatním připomínal, že nás může leccos potkat. Až na jeden den, kdy jedné skupině bouřka překazila sjíždění řeky, jsme nicméně všechno zvládli podle plánu a bez nehod. Dokonce jsme s vozíky a dalším vybavením otestovali i místní hromadnou dopravu, když jsme zjistili, že se do jednoho místa náš autobus nedostane,“ přiznal hlavní organizátor cesty Alexandr Hořín.

Výprava nejprve zamířila k jezeru Mondsee nedaleko Salzburgu, kde účastníci dva dny křižovali okolí na kolech i na lodích. Poté překročili německou hranici a užili si zdejších ferrat a tras soutěskami u Berchtesgadenu. Na závěr expedice se se stany a veškerým vybavením přesunuli do tyrolského Mayerhofenu, kde zdolali horu Filzenkogel vysokou 2227 metrů.

Na jejím vrcholu nechyběla ani Kristýna Odložilová, která se narodila s artrogrypózou. Jde o vzácné onemocnění, které se projevuje ztuhlostí některých svalů a kloubů. Zároveň má těžkou osteoporózu a skoliózu. „Nechodím, nestojím, bez ortézy nesedím, jsem plně odkázána na invalidní vozík a pomoc druhých. Přesto jsem se osamostatnila a už asi sedm let bydlím sama v malém bytě, kam za mnou dochází asistence,“ prozradila o sobě jedna z handicapovaných členek výpravy, která z domu zpracovává administrativu pro firmu a mimo jiné ráda cestuje.

O své účasti na expedici, o které se dozvěděla od kamaráda, dřívějšího účastníka, se prý nerozhodovala dlouho. „Šla jsem do toho po hlavě, a jak se ukázalo, bylo to jedno z nejlepších rozhodnutí v mém životě! Oproti jiným handicapovaným jsem hodně speciální případ a bez pomoci nezvládnu téměř nic. Nebyla jsem si úplně jistá, jestli zvládnu celý týden, ale zjistila jsem, že jsem opravdu mnohdy překonávala sama sebe a posouvala své limity. Za to jsem na sebe opravdu pyšná,“ uvedla.

Expediční dny v Alpách ji prý velmi dobíjely. „Nejkrásnějším zážitkem pro mě byla asi túra přes přírodní rezervaci z městečka Hirschbichl a pak celý poslední den, kdy jsme lanovkou vyjeli na Ahorn a odtud vyrazili na Filzenkogel. Myslím si, že nic krásnějšího už v životě neuvidím. Díky studentům jsem zažila něco, na co budu do smrti vzpomínat. Troufám si říct, že tak specifického hosta ještě na expedici neměli. Zhostili se toho ale naprosto skvěle, fungovali jako skvělý tým. Chci moc poděkovat všem, kteří se na organizaci Expedice PřesBar podíleli, bylo to nezapomenutelné. Ta akce je přitom krásná i tím, že jsme třeba i kolemjdoucím na horách mohli ukázat, že nic není nemožné. Díky a třeba zase někdy!“ dodala Kristýna Odložilová.

Z takové zpětné vazby mají organizátoři radost. „Když jsme se vrátili do Olomouce a hosté nám děkovali a měli slzy v očích, docházelo nám, že jsme to zvládli a že to bylo super, že to pro mnohé byl největší zážitek, který dosud v životě měli. Když pak budu mluvit za sebe, tak organizace takovéto pobytové akce v zahraničí je pro mě neocenitelnou zkušeností. Stál ten půlrok za to, i když to nebyla taková sranda, jak to třeba může vypadat,“ uzavřel Alexandr Hořín. Jen by se prý rád do některých míst vrátil a užil si je znovu, soukromě.

Expedice PřesBar (přes bariéry) je vzdělávací projekt katedry APA FTK UP, jehož realizací studenti navazujícího magisterského studia zaměřeného na pohybové aktivit osob se zdravotním postižením či znevýhodněním získávají cenné zkušenosti a kompetence pro své budoucí povolání. Zároveň tak i veřejnosti ukazují, že handicap nemusí být ve sportovním vyžití žádnou překážkou. Letošní expedice byla již třináctou, kterou studenti FTK UP připravili. V minulosti navštívili mimo jiné Norsko, Německo, Slovinsko nebo Korsiku, také Česko a Slovensko. Více o expedici na Facebooku.

Léto, prázdniny a dovolené jsou ideálním časem, kdy můžeme zpomalit, nadechnout se a zamyslet se i nad věcmi, které během roku snadno přehlížíme. Třeba nad tím, jakým způsobem žijeme – co jíme, jak cestujeme, kde a jak nakupujeme, kolik odpadu za sebou zanecháváme.

Udržitelnost a odpovědné chování jsou aktuálním tématem v celé společnosti a ani naše univerzita nestojí stranou. Možná si ale kladete otázku: co s tím můžu udělat já? Právě o tom bude náš letní seriál. V osmi krátkých článcích vám nabídneme konkrétní a snadno použitelné tipy, jak žít udržitelněji – doma, na cestách i v práci.

Díl čtvrtý: Udržitelná móda – autorská i z druhé ruky

Udržitelnost se v módním průmyslu skloňuje stále častěji – značky lákají na trička z biobavlny, recyklovaný polyester nebo „férové“ podmínky ve výrobě. Skutečnost však bývá jiná. Většinu dnes vyráběného oblečení můžeme označit jako fast fashion – rychlou módu, která klade důraz na nízkou cenu a rychlost výroby, nikoli na kvalitu nebo dopad na životní prostředí a společnost.

Textilní výroba zanechává obrovskou ekologickou stopu – podílí se na 10 % globálních emisí CO₂ a je zodpovědná za přibližně 20 % celosvětového znečištění vody. Při praní syntetických materiálů se každoročně do oceánu uvolňuje odhadem 0,5 milionu tun mikrovlákna.

Co s tím? V současnosti roste zájem o pomalejší, etičtější alternativy – tzv. slow fashion, lokální značky nebo second handy. Zapomeňme na chvilku na Vinted – největší online tržiště s použitými oděvy a doplňky – a pojďme se projít po Olomouci.

Začít nemůžeme nikde jinde než v UPointu – právě zde se totiž v roce 2015 zrodila kolekce UniWearCity, která je první českou univerzitní značkou oblečení. Za návrhy stojí absolventka UP Alex Monhart a všechny modely jsou vyrobené v České republice. UPoint dále nabízí spoustu dalších oděvů i doplňků od dětských body přes čepice a šály až po laboratorní pláště.

Nedaleko od UPointu je možné nakoupit autorskou módu například ve Flop shopu nebo olomoucké pobočce Place store. Kousky z druhé ruky pak nabízí nespočet second handů. Jedním z nich je Moment – dobročinný sekáč, který ze svého zisku podporuje české neziskovky. Díky spolupráci s Udržitelnou univerzitou v něm mohou studenti a vyučující UP (s kartou ISIC/ITIC/IYTC) využít 20 % slevu.

Několikrát do roka se otevírají další příležitosti k nákupu originálního a lokálního oblečení i doplňků – jsou jimi pravidelné trhy. Jednou ročně Dizajntrh (letos 22.–23. listopadu) či Mint Market (20. září), víckrát pak Flerjarmark (nejbližší 12.–13. září) a Vintage Market (nejbližší 17. srpna, kde na vás čeká i bleší trh nejen s oblečením, ale i věcmi do domácnosti, knihami či rostlinami.

Dvakrát za rok pořádá bleší trh s výměnou oblečení i Udržitelná univerzita – v květnu jako součást Olomouckého majálesu UP a v září během Meet UPu. Na nejbližší se tak můžete těšit už 23. září.
 

Další díly seriálu Udržitelné léto s UP:
1. Jedeme na dovolenou
2. Sdílená doprava – po Olomouci i Kanárských ostrovech
3. Udržitelné nakupování v Olomouci

Beskydy. Stačí jen pojmenování jejích rodných hor vyslovit a už jí naskakuje husí kůže. Jsou jejím domovem, zdrojem energie, inspirací pro hudební tvorbu. A bez muziky si neumí představit život. Když na pódiu pohodí vlnitou hřívou, rozehraje akordeon a do mikrofonu spustí svým altem, je to strhující zážitek. Také ale výkon, který byste nečekali od absolventky Fakulty tělesné kultury UP. Jenže Kateřina Kouláková alias Kaczi není její typickou absolventkou.

Na olomouckou rekreologii přivedla rodačku z Beskyd vášeň pro pohyb, po roce prezenčního studia ji ale láska k hudbě a zpěvu přetáhla do Prahy, kde se dostala na Konzervatoř Jaroslava Ježka. Na Neředín dále jezdila jako „dálkařka“.

„Byla to zábava, velmi ráda na rekreologii vzpomínám. Naučila jsem se plavat a spoustu dalších sportů, také řadu praktických věcí, které využívám dosud. Měla jsem možnost zapojit se do různých, i mezinárodních projektů a především jsem se seznámila se skvělými lidmi. To vůbec nejcennější, co mi rekre dala, jsou Lucka Borová a Terezka Scharda, dvě velmi dobré kamarádky. S Terezkou jsme se paradoxně seznámily na zážitkovém kurzu na Lipnici, přestože je ze sousední vesnice,“ říká Kaczi.

V muzikantském prostředí se pohybuje od mala, a tak není divu, že zkušenosti z výchovných koncertů rodinné kapely zužitkovala ve své bakalářské práci. „S využitím písní a příběhů osobností jako Janis Joplin nebo Jim Morisson jsme upozorňovali na to, že užívání alkoholu a drog vede ke špatnému konci, věnovali jsme se i AIDS nebo třeba šikaně. Snad to těm žákům, kteří na koncerty chodili, něco dalo. Moje bakalářka nicméně prošla,“ vzpomíná muzikantka, která ovládá kytaru, ukulele nebo zmíněný akordeon, na který se naučila kvůli svému dědovi.

První vlastní písně byly ovlivněné rockem a s anglickými texty, komentuje je jako krásné a naivní mládí, kdy si myslela, že zboří svět. Výrazněji se jí ale podařilo dát o sobě vědět až o pár let později s česky zpívanými singly Nahá a Konec kariéry, ve kterých se snoubí písničkářství s moderními trendy i něčím z pověstné rázovitosti severní Moravy.

„To byla doba takového mého přechodu, očisty. Uvědomila jsem si, že nedávám hudbě, co bych jí dávat chtěla, a dělám spoustu jiných aktivit. Jako součást očisty jsem se vydala na pouť do Santiaga de Compostela, a když jsem se vrátila, začala jsem se hudbě věnovat naplno, tělem, duší i financemi. Rozhodla jsem se být muzikantkou na plný úvazek, což byla určitě těžší cesta, ale dávalo mi to smysl a vyplatilo se to,“ přibližuje Kaczi, která má nyní na svém kontě již řadu singlů, dvě plnohodnotná alba, připravuje další a zároveň koncertuje nejen napříč Českem.

Její specialitou jsou vystoupení na horách, se kterými začala, jak jinak, v rodných Beskydech, na Lysé hoře. „Reagovala jsem tak na lockdown během covidu, prostě jsem chtěla hrát. Tak jsem vzala nástroje a šla nahoru. Troufnu si říct, že z koncertů na Lysé se už stal fenomén, co vím, jezdí na ně lidé z různých koutů republiky jako na dovolenou. A mě to spojení hor a hudby také velmi baví, takže v tomto konceptu, kdy necestuješ jen za hudbou, ale za širším zážitkem, chci určitě pokračovat. Stále se dívám po dalších netradičních a atraktivních lokalitách.“

Zatímco pro její koncerty jsou dobrá mainstreamová místa, jako je třeba právě Lysá hora nebo Pustevny, když do hor vyráží bez hudebních nástrojů, vyhledává spíše klidné kouty s minimem lidí. „Dala jsem si takový úkol – chci Beskydy projít do poslední cestičky. Je tu spousta bezejmenných kopců a kouzelných míst, kam nevedou ani turistické značky a která jsou velmi nabíjející. Zrovna nedávno jsem jeden takový krásný kopec našla,“ dodává Kaczi.

Připouští přitom, že by si snad i dokázala představit žít někde jinde než v Beskydech. Ale život bez hudby, to ne. „Občas mě napadne, co když mě přestane bavit. Ale pak vezmu do ruky kytaru nebo harmoniku, začnu zpívat nebo tancovat a je jasno. Muzika je zarytou součástí mého života a bez ní to prostě nejde.“

Kateřina Kouláková alias Kaczi (* 1991)

Absolventka rekreologie na Fakultě tělesné kultury UP a Konzervatoře a VOŠ Jaroslava Ježka v Praze, zpěvačka, hudebnice, skladatelka, milovnice a propagátorka rodných Beskyd. Na svém kontě má dvě alba Kněhyně (2024) a Nahá (2021) a EP Polonahá (2019), její specialitou jsou koncerty na horách. Už v roce 2012 zvítězila v soutěži CzechTalent Zlín, později byla za svou tvorbu nominována na ceny Jantar a Anděl. Má zkušenosti i jako lektorka zpěvu a moderátorka. Kromě hudby, bez které nemůže být, je jejím velkým koníčkem pohyb, ať už jde o procházky, běh nebo třeba tanec.

Text vyšel v aktuálním vydání magazínu Žurnál UP.

Rozmanitá a mnohovrstevnatá. Taková je určitě Univerzita Palackého. Jaký je ale zaměstnavatel? Je spravedlivá? Je flexibilní a dokáže reagovat na měnící se potřeby zaměstnanců? To jsou některé z otázek, na které by měl odpovědět projekt Zavádění flexibilní a diverzitní kultury na UP.

Svět se v posledních letech dramaticky proměnil. Je rychlejší, nabízí mnohem více příležitostí. Zároveň se ale zvyšují nároky, objevují se nové a nové technologie a abychom v práci obstáli, je třeba se stále učit. K tomu se musíme vypořádat s každodenní realitou kolem nás, zvládnout ekonomické dopady světových konfliktů a pandemií. A když se přidají zcela běžné starosti o naše blízké, sem tam nějaký zdravotní problém, není toho úplně málo, co musíme při práci zvládnout. Proto je logické, že změnit přístup i podmínky pro pracující musí i zaměstnavatelé – včetně univerzit. Jak konkrétně tomu může pomoct projekt ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) s poněkud úřednickým názvem a jaká specifika má právě akademické prostředí, ví Markéta Šupplerová, vedoucí oddělení řízení lidských zdrojů UP.

Univerzita není úplně klasický zaměstnavatel jako firma nebo státní úřad. Máme více typů profesí – od akademiků přes vědce až po tzv. THP. Projekt MPSV je určen různým typům zaměstnavatelů, ale zadání je stejné pro všechny. Čím je zajímavý pro nás?

Právě tím, že naše akademické prostředí je specifické, a musíme tak být schopni v té pestrosti, kterou univerzita má, nabídnout i řád a pravidla. A také informace o tom, co je možné, na co má kdo nárok a podobně. Víme, že máme nedostatky. Ukázalo nám to už dotazníkové šetření, které jsme museli provést, abychom mohli být vůbec zařazeni do tohoto projektu. Mimochodem, už to byla docela výzva, protože podmínkou bylo získat odpovědi nejméně od 30 procent všech zaměstnanců. Trošku jsme se toho obávali, protože víme, že naši zaměstnanci jsou přehlceni různými dotazníky, průzkumy, anketami a podobně. Povedlo se nám to a do dotazníkového šetření se zapojilo více než tisíc zaměstnanců napříč celým univerzitním pracovním spektrem.

Jaké byly první výstupy?

Hodně zajímavé a posloužily jako základ při formulování cílů projektu. Ukázaly nedostatky, kterým se musíme věnovat a které souvisejí především se slaďováním pracovního a rodinného života. To je oblast, v níž je korporátní nebo komerční sféra už před námi. To naše „zpoždění“ má své historické důvody. Pracovní rytmus na univerzitě se řídí jinými pravidly než v běžné firmě. Zjednodušeně řečeno nemáme píchačky, náš rok se dělí na semestry, akademici nemají běžně evidovanou pracovní dobu. Ten režim je zkrátka jiný, volnější a je pravda, že jsme jako personalisté dosud věnovali sladění práce a soukromí jen malou pozornost.

Z šetření nám ale vyšlo, že neexistence pravidel vede k nerovnému přístupu, kdy různá pracoviště i vedoucí mají odlišný postoj k naplňování požadavků zaměstnanců. Někdo souhlasí s pružnou pracovní dobou, jiný ne, stejně tak v případě práce z domova, zkráceného úvazku, úpravy pracovní doby či možnosti sladit práci s péčí o malé děti nebo blízké osoby a podobně.

Znamená to tedy, že budete mapovat fungování univerzity a snažit se pravidla sjednotit?

Jedním z našich cílů je nastavit obecná pravidla sladění pracovní a soukromé sféry života. Na jaře jsme s bývalým panem rektorem uzavřeli tzv. Deklaraci o slaďování pracovního a rodinného života.

To je ale jen deklarativní vyjádření…

To ano, ale je to i první oficiální vyjádření toho, že univerzita bude v maximálně možné míře umožňovat svým zaměstnancům slaďovat ty dvě oblasti života, o nichž mluvím. Samozřejmě za podmínky, že tím není ohroženo fungování školy jako takové.

Pravidla se vyvíjejí, mění se zákoník práce, a když nejsem odborník, ani nevím, na co mám nárok.

Proto jsme začali pořádat i pravidelná školení pro vedoucí zaměstnance – oddělení, kateder atd. Ministerstvo například chce, aby zaměstnavatelé nabízeli a umožňovali, pokud to lze, flexibilní formy práce. To ale můžete dělat jen tehdy, když víte, že tato forma existuje a co vlastně obnáší. Proto se nevěnujeme jen vzniku metodiky, s níž se bude moct každý seznámit, ale i workshopům pro vedoucí pracovníky, které by se postupem času, doufám, mohly stát součástí povinného vzdělávání. Měli by se tak dozvědět, co zaměstnavatel musí ze zákona poskytnout, co může, jaké jsou limity jednotlivých forem práce, pro koho jsou vhodné a podobně. Oni jsou totiž v první linii personální práce a jejich chování a znalosti určují, jak to bude na univerzitě fungovat a jak se bude se zaměstnanci pracovat. Jako zaměstnavatel je univerzita v řešení této problematiky teprve na začátku.

Chcete tedy nastavit základní pravidla, která by byla společná pro všechny?

Přesně. Základ pravidel nebo principů, které by platily stejně napříč univerzitou. Pokud má všechno, o čem jsme mluvily, fungovat, musí být postupy a pravidla transparentní a rovnoprávné.

Jaký je podle vás, jako vedoucí oddělení lidských zdrojů, ideální stav vztahu mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem na univerzitě?

Ideálně by univerzita měla mít ve všech dokumentech, včetně strategických, jasně zdůrazněnou péči o zaměstnance. Prioritami univerzity jsou samozřejmě vzdělávání a bádání, ale nic z toho nelze dělat bez lidí – a to na všech pozicích. Od dělnických profesí přes THP, akademiky po vědce. Ke všemu jsou potřeba lidé, zaměstnanci, a ti by měli být v centru zájmu instituce. Myslím, že to nám občas uniká. A to se snažíme změnit.

Projekt „Zavádění flexibilní a diverzitní kultury na UP“, reg. č. CZ.03.01.02/00/22_012/0003817, je realizován v rámci Operačního programu Zaměstnanost plus, spolufinancován Evropskou unií.

V hlavním taiwanském městě Tchaj-pej proběhlo v tomto týdnu první taiwansko-české fórum o vysokém školství, jehož cílem je rozšířit spolupráci a výměny v oblasti vzdělávání mezi oběma zeměmi. Setkání se účastnili zástupci českých univerzit a dalších vysokých škol, Univerzitu Palackého reprezentovali rektor Michael Kohajda a prorektorka pro mezinárodní vztahy Ivona Barešová. Akci uspořádal Dům zahraniční spolupráce – národní agentura pro mezinárodní vzdělávání a výzkum (DZS), Česká hospodářská a kulturní kancelář v Tchaj-peji a Nadace pro mezinárodní spolupráci ve vysokém školství Taiwanu (FICHET).

Fóra se účastnilo více než 130 zástupců z pěti desítek taiwanských institucí terciárního vzdělávání a sedmnácti českých vysokých škol včetně sedmi rektorů českých univerzit. Účastníci diskutovali o současném stavu vysokoškolského vzdělávání v obou zemích, o nových možnostech rozvoje spolupráce mezi průmyslem a akademickou obcí a také o výchově mladých talentů. Součástí byly také bilaterální schůzky, při nichž mohly instituce z obou stran dále diskutovat o potenciálních partnerstvích či konkrétních projektech.

„Probírali jsme možnosti nové nebo rozšíření současné spolupráce. V první řadě bychom rádi posílili výměnu studentů oběma směry, dále hledáme možnosti výzkumné spolupráce. Potěšilo mě zejména jednání s National Taiwan University, která aktuálně v žebříčku QS World University Rankings zaujímá skvělé 63. místo. Od ní se má naše UP ještě hodně co učit. Se zástupci National Chengchi University jsme diskutovali o programu spolupráce mezi Taiwanem a ČR v oblasti polovodičů, zejména čipů, přičemž taiwanská strana podporuje jejich výrobu v Evropě,“ uvedl k jednáním rektor Michael Kohajda.

Loni v lednu podepsalo 14 českých univerzit a akademická aliance univerzit tvořená 12 taiwanskými vysokými školami memorandum o porozumění, které podtrhuje závazek obou stran prohlubovat spolupráci v oblasti vzdělávání a výzkumu. Navzdory jazykovým bariérám studuje v současné době v České republice více než 340 taiwanských studentek a studentů, naproti tomu 240 českých studentek a studentů se vzdělává na Taiwanu. Podle údajů DZS se v loňském roce Taiwan zařadil mezi deset zemí, které do Česka vysílají nejvíce studentů na výměnné pobyty.

Přírodovědecká fakulta UP se na týden proměnila v útočiště pro mladé vědce. Třicet šest nadaných středoškoláků z celé České republiky a Slovenska se sjelo na sedmý ročník Letní školy Badatele, akce, která si klade za cíl probudit zájem mladých lidí o přírodní vědy a ukázat jim, že věda může být nejen zajímavá, ale i zábavná. Nechyběly laboratorní experimenty, přednášky i týmové aktivity.

„Od malička mě baví přírodní vědy. Letní škola je pro mě skvělá příležitost, abych se ve svých vědomostech posunula dál a zjistila, jak funguje vědecký výzkum. Pomáhá mi to ujasnit si, čemu se chci věnovat v budoucnu. Zatím se mi nejvíce líbila přednáška Petra Dvořáka nazvaná Rekonstrukce evoluce života pomocí sekvencí DNA,“ uvedla Eliška Strebnická ze Střední odborné školy Šumperk. „Jsem ráda, že je tady od všeho něco, že si můžeme vybrat, co nás baví,“ dodala její spolužačka Ema Skřepská.

Přednášející z různých kateder přírodovědecké fakulty a dalších institucí představili studentům své obory a seznámili je s nejnovějšími poznatky a trendy. Studenti tak měli možnost získat komplexní přehled o různých aspektech přírodních věd a inspirovat se pro další studium a výzkum.

„Během dopoledního programu se studenti aktivně zapojili do experimentálních cvičení, například na katedrách anorganické a organické chemie. Katedra zoologie jim nabídla možnost účastnit se odchytu ptáků a jejich kroužkování, zatímco katedra experimentální fyziky je zasvětila do tajů mikrosvěta prostřednictvím workshopu elektronové mikroskopie,“ uvedla organizátorka letní školy Lucie Brulíková z katedry organické chemie.

Studenti si také vyzkoušeli práci s částicovou kamerou a v laboratoři katedry biofyziky si na rostlinách ověřili platnost fyzikálních zákonů. „Katedra geologie představila klimatické změny v průběhu čtvrtohor a jejich možné důsledky a katedra biochemie poukázala na stresové situace u rostlin. Kromě toho studenti získali informace o umělé inteligenci a naučili se správně pracovat s daty,“ dodala Lucie Brulíková.

Dopolední program byl doplněn čtyřmi večerními přednáškami od dalších odborníků z různých oblastí. Studenti tak měli možnost vyslechnout si například příběh o vývoji atomové bomby či přednášky zaměřené na klíčové objevy v biochemii nebo aktuální témata, jako je cílená léčba nádorů v hematologii pomocí T-lymfocytů.

„Kromě odborného programu byla nedílnou součástí Letní školy Badatele také řada doplňkových aktivit, které umožnily studentům navzájem se lépe poznat a navázat nová přátelství. Mezi tyto aktivity patřila například akce Zašifrováno, návštěva zoologické zahrady nebo grilování. Závěrečný den byl věnován prezentaci výsledků týmové výzvy a vyhodnocení projektů. Studenti prokázali své schopnosti a kreativitu při řešení zadaných úkolů, a přestože soutěž byla náročná, provázela ji přátelská atmosféra. Těšíme se na další ročník a doufáme, že se opět setkáme s nadšenými a talentovanými studenty,“ uzavřela Lucie Brulíková.