Medaili Za zásluhy o rozvoj Univerzity Palackého udělil v tomto týdnu rektor Michael Kohajda in memoriam Milanu Hanušovi, jednomu z členů studentského hnutí z roku 1989, který na konci letošního června tragicky zahynul. Ocenění v rektorově pracovně převzala manželka Hana v doprovodu dcer, pana Hanuše staršího a bratra Radka Hanuše, který působil na Fakultě tělesné kultury UP a byl i jejím proděkanem.
Rektor Michael Kohajda si během setkání se zájmem prohlédl dobové revoluční časopisy Přetlak vydávané v průběhu sametové revoluce studenty UP jako zdroj informací nezávislých na tehdejší vládnoucí garnituře. Šéfredaktorem Přetlaku byl právě Milan Hanuš. Archivní vydání studentského časopisu na setkání přinesl Martin Štainer, jeden z tehdejších studentských vůdců, který na svého kamaráda vzpomíná níže.
Mgr. Milan Hanuš, MBA (18. 12. 1963 – 27. 6. 2025)
Milan Hanuš byl mimořádně činorodým člověkem už jako mladý muž. Věděl, že odvaha je stav mysli, odpovědnost závazek muže, odolnost se dá cvičit velmi dobře pobytem v přírodě a empatie je potřebná pro běžný života běh.
Střední školu absolvoval v Šumperku v oboru strojírenská technologie. Začal projevovat svůj talent psát, vyprávět, organizovat. Dělal přijímací řízení na žurnalistiku v Praze, kam se ale jako člověk z politicky nespolehlivé rodiny nemohl dostat. Na Univerzitu Palackého byl přijat až po absolvování dvouleté vojenské služby v roce 1985. Na pedagogické fakultě vystudoval obor fyzika – základy techniky, který později doplnil ještě o obor angličtina.
Přirozeně se zapojil do studentského života. Propadl horolezectví, měl rád kanoistiku. V listopadu 1989 věděl přesně, kde stát. Plně se angažoval ve studentském revolučním hnutí. V prvních revolučních dnech založil s několika dalšími studenty provizorní noviny Přetlak. Bylo to v době, kdy oficiální média neinformovala pravdivě o společenském pnutí, zamlčovala, co se děje zejména v centru dění v Praze, ale i dalších městech federální republiky. Přetlak se na dobu několika týdnů stal v Olomouci a jejím okolí zcela zásadním zdrojem informací. Každý den bylo tištěno a rozšiřováno mezi lidi nové číslo. Přes noc studenti sepisovali příspěvky, editoři rozhodovali o tom, co bude publikováno, tiskaři tiskli a mnozí studenti přes den distribuovali noviny v rámci svých výjezdů. Téměř každý den docházelo i k technologickým zdokonalením, takže po několika týdnech vypadal Přetlak jako klasická oficiální tiskovina. Na tom všem měl Milan zcela zásadní zásluhy. Díky jeho přístupu a desítkám nejbližších spolupracovníků bylo možné ovlivnit myšlení desítek tisíc občanů Olomoucka ve smyslu posílení víry a odhodlání v úspěch revoluce a odstavení komunistů od moci jednou provždy! Tehdy to tak vypadalo…
V roce 1988 vstoupil Milan do Prázdninové školy Lipnice (PŠL) a začal se se zápalem jemu vlastním věnovat oblasti dobrodružné výchovy v přírodě. Organizoval kombinované expediční kurzy spojené s pobytem v přírodě (často v nejextrémnějších přírodních podmínkách), autorské a instruktorské kurzy, léta působil ve Správní radě PŠL, v letech 2011–2015 jako její předseda. V roce 2012 se stal držitelem sedmého Zlatého listu instruktora PŠL, podílel se na činnosti HORA PŠL a Nadačního fondu Dobrodružné výchovy. V létě 2018 vyslyšel nabídku vodních skautů v Hradci Králové a v září téhož roku založil 77. oddíl vodních skautů Lososi. V roce 2023 pak přístav vodních skautů Soutok. Do veškeré této činnosti nevěnoval jen mnoho času, ale i peněz.
V roce 2001 byl spoluzakladatelem společnosti Mikenopa, a. s., v níž uplatnil své přednosti. Sebedůvěru a vytrvalost v jeho mysli. Odvahu přijímat nové výzvy, perfektní angličtinu, ale i obdiv k Baťovi a jeho schopnosti v české kotlině vybudovat něco mezinárodního. Společnost řídil 24 let. Za tu dobu se vypracovala mezi TOP 3 světové firmy poskytující vysokorychlostní internet v mezinárodních hotelových řetězcích (Marriott, Hilton, Hyatt, IHG, Rezidor). Zaměstnává 150 lidí a stará se o 800 špičkových hotelů v regionu Evropy, Středního východu a Afriky.
Energie, další plány doma, se skauty, ve firmě, to vše bylo zastaveno osudovou událostí z rána 27. 6. 2025, kdy Milan Hanuš zahynul tragicky na dálnici vinou opilého řidiče…
Čest jeho památce!
Martin Štainer
Jako vůbec první v Evropské unii zahájili vědci z Univerzity Palackého polní pokus s ječmenem, při jehož vývoji použili metodu editace genomu CRISPR. Jarní ječmen se zkráceným stéblem získali pomocí nových šlechtitelských technik (NGT). Na výzkumu pracovali odborníci z Laboratoře růstových regulátorů (LRR), společného pracoviště Přírodovědecké fakulty UP a Ústavu experimentální botaniky AV ČR. Ministerstvo životního prostředí letos na jaře udělilo olomouckým vědcům povolení, díky němuž mohou nyní ověřovat vlastnosti tohoto ječmene v polních podmínkách.
Odborníci využili moderní nástroj editace genomu CRISPR/Cas9, který umožňuje „editovat“ DNA rostliny na přesně určeném místě. Díky tomu lze cíleně měnit agronomické vlastnosti rostlin, jako je například odolnost vůči chorobám nebo biotickým a abiotickým stresům. Olomoučtí vědci při vývoji ječmene pracovali s mutací genu PIL1, který je zapojen do regulace růstu rostlin v reakci na světelné podmínky. Jeho mutací se předpokládá narušení řízení růstu stébla vedoucí ke zkrácení délky částí rostlinného stonku, takzvaných internodií.
Rostlina byla získána tak, aby v jejím genomu nezůstala žádná cizorodá DNA. Liší se od původní odrůdy pouze jedinou změnou v genu PIL1. „Funkční vzorek jarního ječmene označený TL-GP-PIL1 byl nejprve pěstován ve skleníku pro geneticky modifikované organismy v režimu uzavřeného nakládání. Mutantní, editovanou linii jsme vyvinuli ve spolupráci s profesorem Peterem Heddenem z Rothamsted Research institutu v Anglii,“ uvedla Ludmila Ohnoutková z Laboratoře růstových regulátorů.
V rámci čtyřletého pokusu budou vědci na poli sledovat růstové fáze rostlin ječmene, jejich výnosy a kvalitu zrna. Součástí experimentu je i křížení nové linie s elitními českými odrůdami jarního ječmene. Projekt navazuje na předchozí výzkumy geneticky upraveného ječmene, které na přírodovědecké fakultě probíhaly v minulosti a měly za cíl zvýšit nutriční parametry ječmene.
„Současný pokus na tyto aktivity navazuje. Ukazuje cestu, kudy se může v blízké budoucnosti ubírat vývoj nových odrůd hospodářských plodin. V rámci polního pokusu budeme ve spolupráci s pracovníky katedry chemické biologie sledovat fenologické růstové fáze mutantních linií, výnosové a kvalitativní parametry,“ dodal Tomáš Vlčko, který se také podílí na výzkumu ječmene v Laboratoři růstových regulátorů.
Prohloubit porozumění taiwanské společnosti, kultuře a politice mezi studenty a akademickou obcí. To je hlavní cíl projektu Global Taiwan Chair, jehož zahájení stvrdili na konci července podpisem smlouvy zástupce Taiwanu v České republice Liang-Ruey Ke a rektor Univerzity Palackého Michael Kohajda.
Rektor Univerzity Palackého Michael Kohajda a zástupce Taiwanu v České republice Liang-Ruey Ke uzavřeli 29. července dohodu o spolupráci. Základním cílem této dohody bylo obratem zahájit realizaci projektu Global Taiwan Chair. Olomoucká univerzita tak brzy přivítá taiwanské akademičky a akademiky, projekt podpoří i výzkumné pobyty badatelů a badatelek z České republiky na Taiwanu.
„Součástí iniciativy je i nabídka kurzů a workshopů zaměřených na Taiwan. Jejich cílem je prohloubit porozumění taiwanské společnosti, kultuře a politice mezi studenty a akademickou obcí,“ sdělila hlavní řešitelka uvedeného projektu Kristína Kironská z katedry asijských studií Filozofické fakulty UP. Připomněla v této souvislosti i existenci univerzitního Taiwan Corner, jenž v současné době nabízí přístup ke knihám a digitálním zdrojům z Národní centrální knihovny Taiwanu a pořádá akce přibližující taiwanskou kulturu a společnost.
„Projekt Global Taiwan Chair má za cíl tuto spolupráci dále rozvinout, a to zejména rozšířením akademického zaměření na Taiwan. Měl by zároveň motivovat více studentů k zájmu o taiwanská témata,“ doplnila sociální vědkyně, která se specializuje na politický systém Taiwanu, lidská práva a mezinárodní vztahy, přičemž zvláštní pozornost věnuje rostoucí roli Taiwanu v Indo-pacifickém regionu. Pod jejím vedením si projekt Global Taiwan Chair, jehož realizace začala již v srpnu a potrvá do června 2026, klade za cíl podporovat kritickou akademickou reflexi současného Taiwanu, prohlubovat institucionální spolupráci a vytvářet udržitelné rámce pro výzkum a výměnné programy.
Ing. Mgr. Kristína Kironská, Ph.D., katedra asijských studíí FF UP. Od roku 2023 je členkou správní rady Evropské asociace pro taiwanská studia (EATS), v roce 2025 byla organizátorkou každoroční konference EATS, která se letos konala právě v Olomouci. Kromě své akademické činnosti vede také projekt EU–Taiwan Tracker při Central European Institute of Asian Studies (CEIAS), partnerský think-tank zaměřený na Asii. Je rovněž autorkou nové publikace Contemporary Taiwan: More than a Flashpoint (Routledge, 2025), která reflektuje její dlouhodobé úsilí o zvýšení povědomí o mezinárodním postavení Taiwanu.
Řádek textu o délce 8,8 milionu kilometrů by vytvořila genetická data, která se podařilo přečíst ve středisku Centrální sekvenace za rok od jeho vzniku při Ústavu imunologie Lékařské fakulty UP a Fakultní nemocnice Olomouc. Středisko sloužící všem pracovištím, která analytickou metodu sekvenování využívají, olomoucká nemocnice zřídila jako vůbec první zdravotnické zařízení v ČR.
Laboratorní technika sekvenování umožňuje přečíst jednotlivé stavební kameny (nukleotidy) lidské nukleové kyseliny (DNA, RNA) a za uplynulých dvacet let se stala nezbytným pomocníkem v diagnostice dědičných onemocněních, určení vhodného dárce pro transplantace ledvin či kostní dřeně nebo například ve výběru vhodné cílené protinádorové léčby.
„Když se v roce 2003 podařilo kompletně přečíst lidský genom, otevřela se cesta k využití znalostí o genetické výbavě lidských buněk a techniky nazývané sekvenování v medicíně. Současná medicína se již bez těchto velmi složitých analýz neobejde. S jejím klinickým využitím se setkáváme téměř ve všech lékařských oborech, kde se stávají nezbytnou součástí přesné diagnostiky a prognózy pacienta, ale slouží také pro návrh vhodné léčby, průkazu genetické rezistence na konkrétní moderní léky, monitorování léčebné odpovědi a určení rizikových pacientů, které musíme intenzivně monitorovat, neboť mají vyšší riziko komplikací nebo selhání léčby,“ vysvětlil Milan Raška, přednosta Ústavu imunologie, který je zároveň proděkanem LF UP pro zahraniční vztahy a studium General Medicine.
Jak dodal, současné znalosti a rychlý pokrok na poli precizní medicíny ukázaly, že genetické informace mohou zpřesnit diagnostiku, volbu léčby a sledování léčebné odpovědi i v dalších klinických oborech, spektrum pacientů indikovaných ke genetické analýze se tak stále rozšiřuje. Zároveň hraje významnou roli i prudký rozvoj technologie sekvenování nové generace, který tuto metodu zrychlil a zlevnil. I proto se vedení Fakultní nemocnice Olomouc vloni rozhodlo zřídit středisko Centrální sekvenace pro svá pracoviště při Ústavu imunologie pod odborným vedením Evy Kriegové a jejího týmu. Efektivní využití centrálního sekvenátoru je umožněno slučováním jednotlivých požadavků z různých pracovišť pomocí vlastní vyvinuté moderní webové aplikace CoreSEQ.
„V současné době se sekvenování DNA/RNA, která je získávána z krevních buněk pacientů s dědičnými genetickými nemocemi, z nádorových buněk nebo tkání a dalších materiálů ze všech pracovišť nemocnice, spouští minimálně dvakrát týdně. Výhodou je, že sekvenátor umožňuje efektivní ‚čtení‘ velkého množství genetických sekvencí, tedy úseků DNA, od mnoha pacientů současně v jednom běhu, a to u širokého spektra genů a s minimem vstupního materiálu. Obrovské množství generovaných výstupních dat se následně zpracovává pomocí bioinformatických přístupů a poté předává z Centrální sekvenace jednotlivým pracovištím. Pracovníci Ústavu lékařské genetiky, Hemato-onkologické kliniky, Ústavu imunologie a Ústavu klinické a molekulární patologie data dostávají k dalšímu odbornému vyhodnocení a klinické interpretaci získaných dat,“ přiblížila Eva Kriegová.
„Za rok působení střediska máme přečteno více než pět tera párů bází genetických dat, což představuje pětkrát 1012 párů bází DNA a v písmu Times New Roman velikosti 12 by text vytvořil řádek o délce 8,8 milionu kilometrů. Tato vzdálenost odpovídá třiadvacetkrát cestě na Měsíc, 219krát cestě kolem Země, nebo jedné sedmnáctině vzdálenosti ke Slunci,“ doplnila Kriegové zástupkyně Anna Petráčková.
V zařazení centrálního sekvenování do spektra rutinní laboratorní diagnostiky ve Fakultní nemocnici Olomouc hrála podle náměstka léčebné péče nemocnice Zdeňka Kojeckého intenzivní spolupráce jednotlivých vyšetřujících laboratoří. „Bez jejich odborného zázemí, sdílení praktických zkušeností a ochoty ke koordinované spolupráci by nebylo možné zajistit hladké zahájení rutinního provozu a jeho funkční začlenění do klinické praxe. Prudký rozvoj využití genetických analýz a znalost genetického profilu pacienta patří mezi nejpokročilejší řešení současné precizní diagnostiky. Jsme rádi, že naši pacienti mohou z těchto pokročilých analýz významně profitovat. Včasná a přesná identifikace ‚špatných‘ genetických variant pomáhá mimo jiné také snižovat celkové náklady na zdravotní péči,“ uvedl.
„Přiletí asteroid a Zemi hrozí zánik. Vybírá se ale deset lidí, kteří by lidstvo mohli zachránit. Zkuste vymyslet profesi, s níž byste se do vybrané skupiny dostali.“ Takové zadání dostala Veronika Růžičková, odborná asistentka Ústavu speciálněpedagogických studií Pedagogické fakulty Univerzity Palackého, v rámci jednoho z dřívějších vzdělávání. Jak odpověděla? „Nevymýšlela jsem nic a vyučujícímu jsem řekla: Jsem speciální pedagožka, a když se tak na vás všechny dívám, poletí-li nás do hlubokého vesmíru deset, brzy se budeme velmi potřebovat. Do vybrané skupiny jsem se tehdy dostala. Speciální pedagogika je neuvěřitelně pestrá, je to práce se společností.“
Speciální pedagožka, tyflopedka, také zraková terapeutka a instruktorka prostorové orientace. Mimo jiné laureátka ceny Magister optimus za pedagogickou práci na PdF UP i Ceny rektora UP za práci odbornou. O speciální pedagogice snila odjakživa a znakový jazyk se učila již s kamarádkou z gymnázia. Coby gymnazistka si Veronika Růžičková myslela, že zamíří k lidem se sluchovým postižením, tedy k surdopedii. Při výběru vysokoškolského studia se však pomyslné kormidlo v rámci speciální pedagogiky mírně pootočilo a začala se věnovat tyflopedii, práci s lidmi se zrakovým postižením. Po absolutoriu začala pracovat na fakultě, později i se studenty se zrakovým postižením v tehdejším univerzitním Centru podpory handicapovaných.
Odborné směřování k profesi zrakové terapeutky si vyžádalo další studium, tentokrát na Fakultě humanitních studií UK v Praze, kde se otevřel kurz prostorové orientace. Z deseti účastníků jej společně s Veronikou Růžičkovou dokončili pouze dva. V té době už chybělo jen několik let k nabídce působit jako zraková terapeutka v jedné z olomouckých očních ordinací.
„Zrakový terapeut se řadí k nezdravotnickému personálu ve zdravotnictví. V České republice je nás zhruba čtyřicet, tedy velmi málo. Jde o speciálního pedagoga se státnicemi z tyflopedie nebo oftalmopedie, jenž je dovzdělán v postgraduálním atestačním kurzu zrakového terapeuta. Je to tedy člověk, který směřuje do zdravotnictví. Zatím. Myslím si totiž, že by měl mít možnost pracovat i v sociální oblasti, stejně tak ve školství,“ doplňuje Veronika Růžičková, jež je i předsedkyní Asociace zrakových terapeutů.
V České republice je podle ní oblast působnosti zrakové terapie hodně obsáhlá. „Zabývá se na jedné straně funkčním vyšetřením zraku, vyšetřujeme dítě či dospělého, který je obtížně vyšetřitelný klasickými metodami. Na straně druhé učíme člověka používat zachovalé zrakové funkce v té míře, ve které to jde. V rozsahu celé práce je samozřejmě nejlepší, když ji můžete vykonávat v týmu, tedy ve složení oční lékař, zrakový terapeut, ortooptista a optometrista s celou škálou pomůcek. Praktikují se různé přístupy, postupy, podstatná je časová intervence. Musím zdůraznit, že ne vše jde samozřejmě rozcvičit. V některých případech je potřeba se zaměřit na prostorovou orientaci, tedy naučit člověka žít s bílou holí a Braillovým písmem.“
Její den jako by měl víc než čtyřiadvacet hodin. Není věc, na kterou by nedosáhla, není snad nic, co by pro ni bylo neuskutečnitelné. Na své domovské fakultě byla před časem oceněna za pedagogickou činnost cenou Magister optimus, nedávno společně s Alenou Vondrákovou z katedry geoinformatiky PřF UP a kolektivem autorů získala i Cenu rektora UP za publikaci, jejímž tématem jsou mj. tyflopomůcky. Konkrétně jde o 3D modely s auditivními prvky, jež jsou v rámci zrakové terapie součástí širšího zásahu. Slouží k rozvoji představivosti osob s těžkým zrakovým postižením.
„Představy dokážeme vytvářet různými způsoby. Vždy ale záleží na tom, jak se s člověkem s těžkým zrakovým postižením či nevidomostí pracuje a jak pak dotyčný pracuje sám na sobě. I člověk nevidomý si může mnohé nastudovat. Než se například vydá na hrad Buchlov, může si o něm mnohé přečíst a zjistit si tak, co se v jeho prostoru nachází. Poté, kdy se mu do rukou dostane 3D model dané památky, už ví, co má kde hledat. Až si prostřednictvím rukou model detailně projde a spojí se mu nastudovaná představa s tím, co mu nabídla hmatová pomůcka, získá představu v jednom celku. Objekt ‚vidí‘ v prostoru. Lidé s vážným zrakovým postižením mají často rozvinutější paměť, pracují jinak s fantazií i představivostí, pokud mají dobrý základ a zkušenosti, dokážou pak objekt popsat velmi podrobně.“
Hrad Buchlov zmínila Veronika Růžičková záměrně. Patří totiž k těm vzorným památkám, kde jsou na návštěvníky se zrakovým postižením výborně připraveni. „Tamní prohlídka umožňuje lidem s těžkým zrakovým postižením prostor prozkoumat, sáhnout si na vybrané předměty, například na meče či zbroj. Lze si tam prohlédnout historické šaty. V Olomouci bych k takové prohlídce doporučila Arcidiecézní muzeum a Arcibiskupský palác, jenž má přímo vyhrazené věci, na něž si nevidomý člověk může sáhnout. Jmenované objekty disponují i průvodci, často jsou to studenti a studentky speciální pedagogiky se zaměřením na tyflopedii, kteří ví, jak nevidomé návštěvníky provést. I když se nabídka pro slabozraké a nevidoucí v ČR rozšiřuje, stále se máme co učit. Například od Itálie, kde se v městečku Bari nabízí při prohlídce 3D modelů i různé zvukové kulisy. Prohlídka, při níž jsem se mohla zaposlouchat do ruchu tržiště, byla zajímavá i pro mě, člověka bez zrakového postižení. Mnohé je o vůli a chuti pomoci než o financích.“
Zdálo by se, že se do časoprostoru Veroniky Růžičkové už nic dalšího nevejde. Není to pravda. Vedle volného času, který tráví se svými dětmi, knihou či někde na cestách, se další výzvy už rýsují. Chtěla by dosáhnout na docenturu a ráda by byla u toho, až se jednou bude řešit změna ve vzdělávání zrakových terapeutů.
„Vždycky jsem měla štěstí, a to jak na kolegy, tak i na pedagogy. Mám i to štěstí, že dělám práci, která mě naplňuje. Výuka se výborně doplňuje s praxí. Působení na Pedagogické fakultě UP, kooperace s kolegy, studenty a studentkami je pro mě zdrojem energie a uspokojením z odvedené práce. Je i místem setkání, jichž si velmi vážím, místem, kde se i já sama neustále učím.“
Veronika Růžičková (* 1980)
Narodila se v Uherském Hradišti, dlouhá léta žila v Havířově. Vystudovala učitelství a speciální pedagogiku na PdF UP, následně právo ve veřejné správě na PF UP. Absolvovala kurzy instruktora prostorové orientace (FHS UK) a zrakového terapeuta (IPVZ). Od promoce působí v Ústavu speciálněpedagogických studií PdF UP, kde se věnuje vzdělávání speciálních pedagogů – tyflopedů. Současně pracuje jako speciální pedagog – tyfloped v SPC Olomouc a jako zrakový terapeut v oftalmologické ambulanci. Je řešitelkou dvou projektů TAČR, autorkou a spoluautorkou desítek odborných publikací. Ve volném čase se nejraději věnuje rodině, cestování, sportu, literatuře a spánku.
Text vyšel v aktuálním vydání magazínu Žurnál UP.
Stovky polodrahokamů nevyčíslitelné hodnoty skrývá Arcibiskupský zámek v Kroměříži. Unikátní objev učinila vědkyně Jana Zapletalová z Univerzity Palackého při zkoumání štukové výzdoby zámku. Ametysty tvoří výzdobu takzvaných grott neboli umělých jeskyní.
Arcibiskupský zámek v Kroměříži nechal na konci 17. století vystavět a vyzdobit olomoucký biskup Karel z Lichtensteinu-Castelcorna. Zámek patří díky svému významu a uměleckým kvalitám k památkám zapsaným na seznamu světového dědictví UNESCO. Dosud však nikdo netušil, že ukrývá poklad ve formě stovek ametystů a dalších minerálů, kterými jsou vyzdobeny obě grotty – umělé jeskyně vybudované na konci 17. století v suterénu zámku.
Během vědecké práce na bohaté štukové výzdobě sal terren zámku si historička umění Jana Zapletalová všimla, že se jeskyně na některých místech neobvykle třpytí. „Byl začátek ledna a kolegové několik hodin odebírali vzorky štuků k laboratorním analýzám. Na lešení mohli pracovat jen dva, a tak jsem začala s baterkou podrobně prozkoumávat sousední potemnělé grotty. Když jsem vylezla za sochu Apollóna, která je dominantou jedné ze dvou jeskyní, všimla jsem si třpytivých odlesků. V tu chvíli mi došlo, že ametysty pod vrstvami depozitů jsou téměř všude,“ přiblížila moment objevu docentka Jana Zapletalová, vedoucí katedry dějin umění Filozofické fakulty UP.
Umělé jeskyně, které měly napodobovat přírodu, se těšily v baroku mezi evropskou aristokracií velké popularitě. Díky vodním hříčkám a chladu sloužily k letnímu osvěžení a zábavě a zpravidla v nápadité umělecké výzdobě ukrývaly nějaké jinotajné poselství. Dekorace drahými kameny v obou kroměřížských grottách v tak velkém rozsahu je podle Jany Zapletalové světově jedinečná. Ametysty jsou společně s dalšími minerály a lasturami nejen součástí stěn a kleneb, ale v Důlní grottě jsou zabudované i v podlaze. Unikátní výzdobu nechal vytvořit olomoucký biskup Karel z Lichtensteinu-Castelcorna, který byl stavebníkem kroměřížského zámku a zahrad. Sám si však grotty v plné slávě neužil, jelikož zemřel těsně po jejich dokončení v roce 1695.
Ametysty byla nejvíce zdobená část Apollonovy grotty bezprostředně kolem sochy boha slunce, který alegoricky zosobňoval samotného biskupa Karla. „Na různých grafikách byl biskup spojován se zářícím kamenem či sluncem, kdy paprsky své víry a poznání přinášel duchovní i hospodářskou obnovu Moravy. Odkaz na světelnou symboliku vycházel z biskupova rodového přídomku Lichtenstein, tedy světlý či zářící kámen, který měl i v rodovém znaku. Proto ta oslnivá záře ametystů kolem sochy boha slunce, který házel šíp, tedy paprsek světla a víry do temné části grotty s drakem, plné faunů, divokých zvířat a dubových stromů,“ doplnila Zapletalová.
Ametysty objevené v kroměřížském zámku jsou tuzemského původu. Podle geologa Radka Hanuse, který se v Česku odborně věnuje výzkumu drahých kamenů a který provedl mineralogickou analýzu, pocházejí z kopce Květnice u Tišnova. V historických pramenech lze navíc dohledat, že byly na stavbu převáženy v pivních sudech.
Větší část ametystů se v minulosti ze zámku ztratila, především pak ametystová stěna za sochou Apollóna. „Zda to byl důvod, proč byl zbytek kamenů zakryt vrstvou malty, a tedy skryt očím veřejnosti, ale i odborníků, není dosud jasné, stejně jako to, v jaké době k zamaskování došlo. V padesátých letech navíc stěny překryly barevnými vrstvami žáci Střední uměleckoprůmyslové školy v Uherském Hradišti,“ dodala docentka Zapletalová.
„Nyní je hlavním cílem Arcibiskupství olomouckého zajistit restaurování památky, abychom tyto výjimečné prostory, aktuálně v havarijním stavu, uchovali do budoucna. Od momentu samotného objevu se nám v součinnosti s řadou specialistů podařilo realizovat mineralogickou analýzu, archivní a uměleckohistorický výzkum, radiografický průzkum štukových dekorací, posouzení statiky grott, předběžné restaurátorské průzkumy, monitoring klimatu, odvlhčování prostor a 3D sken ve vysokém rozlišení, který zajistila firma G4D,“ uvedla Alena Tobolková, vedoucí památkového oddělení Arcibiskupství olomouckého, která všechny práce a průzkumy řídí a koordinuje.
„Nyní budou probíhat další průzkumy a restaurátorské práce, které potrvají řadu let. Bude nutné do nich zapojit zahraniční odborníky a sehnat finance na takto náročný postup,“ dodala Alena Tobolková. Grotty však i během studia a restaurátorských prací zůstávají pro návštěvníky částečně přístupné díky krycím podlahám a grottovým vyhlídkám, které v bezpečnostním režimu budou veřejnosti umožňovat alespoň dílčí prohlídky.
Špičková věda se dá dělat i s obyčejným bramborovým škrobem. K takovému zjištění dospěli fyzikové z Vysokého učení technického v Brně a Univerzity Palackého v Olomouci, kteří zkoumali optické vlastnosti zrn bramborového škrobu. Zjistili, že škrobové zrno díky své unikátní struktuře funguje jako mikročočka, která dokáže optický svazek současně zaostřit, změnit jeho polarizaci a roztočit ho do světelného víru. Z fyzikálního hlediska tak škrob provádí spin-orbitální konverzi světla, dosud možnou jen s pokročilými nanotechnologiemi. Objevený mechanismus rozšiřuje možnosti pro ovládání světla a je využitelný pro senzory nové generace, přenos informace nebo kvantové počítače.
„Náš zájem o škrob vzbudily běžně dostupné snímky z polarizačního mikroskopu, ve kterých obrazy jednotlivých zrn připomínají svým tvarem Maltézský kříž. Už dlouho se ví, že tyto obrazce vznikají
v důsledku zvláštního vnitřního uspořádání škrobových zrn. My jsme se ale zaměřili na plnou optickou odezvu těchto zrn a tušili jsme, že může souviset s originálním způsobem změny polarizační rotace elektrického pole na vířivý pohyb elektromagnetické energie. V optické terminologii tato interakce představuje změnu spinu světla na jeho orbitální moment hybnosti a je v současnosti široce studována a využívána v klasické i kvantové fyzice,“ vzpomíná fyzik z VUT Petr Bouchal, který výzkum inicioval.
„Cesta k potvrzení našich představ nebyla jednoduchá. Pro plné pochopení efektů bylo nutné provést optický popis vnitřní struktury škrobového zrna. Tu tvoří přibližně kulovité slupky, jako má například cibule, které ale obsahují pravidelně uspořádané a radiálně orientované lamely. Zrno ovlivňuje světlo zvláštním způsobem. Mění optickou dráhu světla podobně jako běžná čočka, navíc ho ale tvaruje díky efektům souvisejícím se změnou polarizačního stavu světla způsobenou lamelami mířícími do středu zrna. Experimentálně prokázat souhru obou současně probíhajících efektů bylo mimořádně náročné,“ dodává Bouchal, který spolu s Radimem Chmelíkem stojí za návrhy speciálních, dříve patentovaných mikroskopů užitých v měřeních.
„Dobré porozumění interakci světla se škrobovými zrny a její věrohodný popis prokázaly možnost určit polarizační stav světla dopadajícího na zrno přímo z fokální stopy, kterou zachytí běžný detektor. Tento jednoduchý, přitom spolehlivý způsob polarizačního měření jsme experimentálně ověřili, a dokonce se pokusili o konstrukci originálního senzoru, který současně měří tvar vlnoplochy i polarizační stav světla, proměnný v jednotlivých místech vlnoplochy. Přestože tvarová nesourodost přírodních škrobových zrn znemožnila provedení experimentů v původně zamýšleném rozsahu, funkční princip senzoru se podařilo jednoznačně prokázat,“ doplňuje fyzik Petr Viewegh, který se na těchto experimentech podílel s kolegou Petrem Liškou.
„Současné snímání vlnoplochy i prostorově proměnné polarizace světla je aplikačně významné a je výzvou pro další výzkum. Rutinní měření by vyžadovalo vytvořit rozsáhlou matici ze zrn téměř identických parametrů, což s přírodním škrobem není možné. Schůdnou cestou je ale vytvoření umělé struktury, která dokonalejším způsobem napodobí optickou odezvu škrobových zrn,“ věří Viewegh, který se přípravě takových materiálů věnuje.
K výzkumu vědců z Fakulty strojního inženýrství a CEITECu VUT Petru Bouchalovi, Petru Vieweghovi, Petru Liškovi a Radimu Chmelíkovi se připojil Zdeněk Bouchal z Univerzity Palackého v Olomouci, který vytvořil teoretický rámec experimentů a provedl potřebné výpočty. Výsledkem spolupráce je článek v prestižním časopise Advanced Optical Materials s názvem Spin-Orbit Photonics with Potato Starch Lenses.
Výzkum přírodních škrobových zrn ukazuje, jak dokonalé nástroje a struktury má příroda k dispozici. „Důmyslné optické efekty, které náš výzkum odhalil, se neomezují jen na zkoumaný škrob, ale jsou vlastní široké škále struktur známých jako sferulity. Spin-orbitální efekty, které jsme teoreticky prozkoumali a experimentálně krok za krokem ověřili, jsou příslibem pro návrh nových optických součástek, senzorů a fotonických čipů a otevírají cestu k uplatnění v diagnostice materiálů nebo optických komunikacích,“ uzavírá Bouchal.
Po letní přestávce pokračuje od září projekt Občanské univerzity UP neboli UniON. Dobrovolníci z řad pedagogů a studentů Univerzity Palackého přednášejí zdarma posluchačům po celém regionu. Pestrá nabídka čítá na více než třicet témat z oblastí vědy, zdraví, práva či médií.
V první polovině letošního roku se projekt UniON představil v Olomouci, Přerově, Prostějově a Lipníku nad Bečvou. „Zájem o přednášky je každým rokem vyšší, letos jich naši dobrovolníci stihli uspořádat čtrnáct v rozmezí pouhých tří měsíců. Jsme rádi, že se projekt UniON nadále setkává s pozitivním přijetím ze strany posluchačů, ať už jde o studenty gymnázií a středních odborných škol, nebo o klienty domova seniorů,“ uvedla Adéla Talandová, koordinátorka UniONu z oddělení marketingu a univerzitních akcí UP.
Mezi oblíbená témata patří ta, zaměřená na kariéru a rozvoj vlastního potenciálu, u posluchačů rezonují i přednášky dotýkající se české společnosti a politiky. „S rozmachem umělé inteligence a sílící rolí sociálních sítí se také zvýšila poptávka po přednáškách zaměřených na kritické čtení médií,“ upozornila Adéla Talandová.
Projekt UniON vznikl před sedmi lety s cílem vytvořit platformu založenou na partnerském přístupu a vzájemném dialogu s veřejností. Za tu dobu bylo realizováno více než 100 výjezdů. Na webových stránkách Občanské univerzity je vždy aktuální seznam témat přednášek, z nich si mohou zájemci vybrat. „Pak už stačí jen zvolit žádané téma a vyplnit kontaktní formulář. Přivítáme také návrhy dalších přednášek či témat, které by naši stávající nabídku rozšířily,“ sdělila Adéla Talandová. Potenciální lektoři mohou zasílat své návrhy přednášek na e-mailovou adresu: union@upol.cz Více na union.upol.cz
Už na konci srpna začne další cyklus prožitkových workshopů s názvem Pečuji o sebe! Kurzy, primárně určené pedagogům a různým pomáhajícím profesím, stejně tak studentům a studentkám učitelství a zároveň i dalším zájemcům, se zaměřují na duševní zdraví a wellbeing. Pedagogická fakulta UP je nabízí zdarma.
Už ve čtvrtek 28. srpna zahájí nově připravený cyklus workshop s názvem Kids´Skills. Leoš Zatloukal, kouč, terapeut a lektor, jenž působí na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze, v něm představí metodu, která se zaměřuje na rozvoj dovedností u dětí. Uvedená metoda jim nabízí cesty, které vedou k překonání různých problémů, a to jak osobních, tak těch, které vznikají v kolektivech. V rámci workshopu se účastníci s metodou i jejími základními principy a konkrétními technikami seznámí zážitkovou formou.
Hned zkraje nového školního roku, 5. září, se pak uskuteční workshop Emoční první pomoc. Ten se zaměří na základní principy fungování nervového systému a seberegulace. Psycholožka, terapeutka a lektorka Eva Směšná v něm zájemce seznámí s protokolem pěti kroků metody EmotionAid®, díky nimž se naučí regulovat svůj nervový systém a posílí vlastní emoční stabilitu. Tyto kroky lze využít v náročných situacích nejen v osobním, ale i v profesním životě.
Připravený cyklus celkem sedmi workshopů uzavře 19. září kurz s názvem Poznej svou osobnost! V něm se jeho frekventanti seznámí s originálním didaktickým prostředkem, jenž je určený žákům druhého stupně základních a středních škol.
Většina z nabízených workshopů cyklu Pečuji o sebe! se uskuteční v Uměleckém centru Univerzity Palackého. Na každý z nich je nutné se předem přihlásit, a to vyplněním registračního formuláře. Více o nabízeném cyklu a jeho jednotlivých workshopech zde.
Léto, prázdniny a dovolené jsou ideálním časem, kdy můžeme zpomalit, nadechnout se a zamyslet se i nad věcmi, které během roku snadno přehlížíme. Třeba nad tím, jakým způsobem žijeme – co jíme, jak cestujeme, kde a jak nakupujeme, kolik odpadu za sebou zanecháváme.
Udržitelnost a odpovědné chování jsou aktuálním tématem v celé společnosti a ani naše univerzita nestojí stranou. Možná si ale kladete otázku: co s tím můžu udělat já? Právě o tom bude náš letní seriál. V osmi krátkých článcích vám nabídneme konkrétní a snadno použitelné tipy, jak žít udržitelněji – doma, na cestách i v práci.
Díl sedmý: Kam jede odpad?
V předchozích dílech seriálu jsme se už věnovali tomu, jak se dá jet z Olomouce třeba na dovolenou tak, aby naše cesta neměla přílišný na životní prostředí. Taky jsme se dozvěděli, kde nakoupit lokální a kvalitní výrobky nebo věci z druhé ruky, a tak předejít zbytečnému vzniku odpadu. Co se ale děje s odpadem, který přece jen v Olomouci vyhodíme do koše? Víte, jaká je jeho další cesta?
Portál Olomouc třídí odpad
Na městském portálu najdete informace o způsobech třídění komunálního odpadu, harmonogramy svozu i možnost objednat sběrné nádoby nebo biopopelnici. Portál rovněž nabízí mapy, jež ukazují polohu kontejnerových stanovišť a sběrných dvorů, stejně jako formuláře pro hlášení závad (např. černé skládky).
Kromě toho ale na stránce najdete také cesty jednotlivých druhů odpadů z Olomouce. Víte, že významnou část PET lahví z Olomouce zpracovává Silon, a.s., Planá nad Lužnicí, kde se z nich vyrábí silonová vlákna pro netkané textilie a další výrobky? Sklo z Olomouce zase dotřiďují ve firmě Remat glass v Klečanech u Kyjova a zpracovávají ve sklárnách v Kyjově. Podívejte se na mapy u dalších druhů odpadu.
Gastroodpad z menz se mění na energii
Není pochyb o tom, že jídlo je nejlepší sníst. I přesto se v menzách UP podle údajů z roku 2023 každoročně vyhodí na 50 tun potravin, na což upozorňovala i kampaň Udržitelné univerzity a spolku Udržitelný Palacký. Jde o nevyužitelné zbytky při přípravě, nevyzvednuté či neprodané pokrmy nebo nedojedené zbytky, které necháme na talíři.
Od roku 2023 je proto UP zapojena do projektu tridimgastro.cz, který se zaměřuje na separaci, svoz a energetické zpracování kuchyňského odpadu. Gastroodpad z menz putuje do bioplynové stanice společnosti Energy financial group (EFG) Rapotín u Šumperka, kde je ekologicky využit k výrobě nízkoemisního tepla, elektřiny, hnojiva a biometanu. Díky této spolupráci se namísto skládkování smysluplně využije jako obnovitelný zdroj.
Další díly seriálu Udržitelné léto s UP:
1. Jedeme na dovolenou
2. Sdílená doprava – po Olomouci i Kanárských ostrovech
3. Udržitelné nakupování v Olomouci
4. Udržitelná móda – autorská i z druhé ruky
5. Podporujeme život ve svém okolí
6. Aktivní dovolená na místech pro přírodu
Chcete vědět, co obnáší práce v psím útulku, jak se uklízí hrad nebo jak se správně pečuje o vinohrad? To všechno můžete zjistit, pokud se 16. září zapojíte do Zaměstnaneckého dobrovolnického dne Univerzity Palackého. Právě byly spuštěny registrace, a tak si můžete vybrat, kam svou aktivitu namíříte.
Speciální dobrovolnický den, během něhož mohou zaměstnanci organizovaně pomáhat, pořádá univerzita již třetím rokem. Stejně jako v minulých ročnících spojí síly lidé ze tří důležitých institucí – univerzity, Olomouckého kraje a Magistrátu města Olomouce. „Letos jsme Zaměstnanecký dobrovolnický den naplánovali už na září, ještě před zahájením semestru. Věříme, že se díky tomu budou moci zapojit ve větší míře i kolegové z fakult a že jsme zvýšili šance na krásné počasí,“ říká Vladimíra Sedláčková, manažerka Dobrovolnického centra UP.
Loňský ročník se nesl ve znamení pomoci po povodni, velká část aktivit směřovala na Jesenicko poničené velkou vodou. „Loni jsme si proto nemohli vyzkoušet některé novinky mezi dobrovolnickými příležitostmi, například Státní hrad Šternberk. Ten jsme letos zařadili, takže kdo bude chtít pomoct s úpravou zeleně v hradním parku nebo přímo v interiéru této památky, má šanci. Novinek je ale víc. Vyrazíme například uklízet i do psího útulku v Olomouci – Neředíně,“ vybírá z možností pro více než dvě stovky zájemců manažerka Dobrovolnického centra UP.
Nabídka příležitostí je pestrá. Kromě hradu a útulku potřebuje ochotné pomocníky také Hospic na Svatém Kopečku, Výstaviště Flora, Zoo, Sluňákov, Arcibiskupské lesy a statky nebo hřbitov v Neředíně. „Jsem také moc ráda, že část našich dobrovolníků vyjede pomoci do Akademického sadu ve Slatinkách, který je krásným dobrovolnickým projektem, na jehož vzniku se podíleli naši studenti a kolegové z přírodovědecké fakulty,“ připomíná Vladimíra Sedláčková.
Dobrovolníci budou na všech místech povětšinou upravovat zeleň nebo uklízet vnitřní prostory či areály. Na místě vždy dostanou potřebné vybavení, v případě aktivit mimo Olomouc bude zajištěn společný odvoz. Každé místo bude mít svého koordinátora. Zaměstnanci, kteří se zúčastní dobrovolnického dne, budou mít rektorské volno.
Třetí ročník Zaměstnaneckého dobrovolnického dne Univerzity Palackého
Akci pořádá Dobrovolnické centrum UP ve spolupráci s Krajským úřadem Olomouckého kraje a Statutárním městem Olomouc.
Jak se semena dokážou probudit k životu, i když mají k dispozici málo vody? Právě to se snaží zjistit nový výzkumný projekt katedry botaniky přírodovědecké fakulty. Pod vedením Petra Smýkala na něm spolupracují odborníci z kateder botaniky, biochemie, biofyziky a geoinformatiky. Jako modelový druh si vybrali hrách. Projekt potrvá 25 měsíců a Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ho podpořilo částkou 3,4 milionu korun. Výsledky jejich vědecké práce pomohou při šlechtění odrůd zemědělských plodin odolných vůči suchu.
Načasování a úspěšnost klíčení semen je zásadním krokem v životním cyklu každé rostliny. Nízká klíčivost, slabé vzcházení a špatné zakládání porostů patří mezi hlavní překážky v zemědělské produkci a s postupující změnou klimatu budou tato rizika narůstat. Elitní moderní odrůdy plodin často nedokážou těmto výzvám čelit, zatímco plané druhy a tradiční krajové odrůdy se během svého vývoje přirozeně přizpůsobily místním podmínkám, včetně období sucha.
„Fáze klíčení je pro rostliny velmi citlivým obdobím, nedostatek vody v tomto čase může rozhodnout o úspěchu nebo neúspěchu celé sklizně,“ vysvětlil profesor Petr Smýkal z katedry botaniky. V laboratoři proto budou odborníci simulovat podmínky osmotického stresu a sledovat, jak různé genotypy hrachu reagují. Data z fyziologických, biochemických a biofyzikálních měření propojí s analýzou prostředí pomocí geoinformačních nástrojů a modelování.
Vědci se zaměří na biologickou a genetickou rozmanitost hrachu, včetně tzv. krajových odrůd, které si uchovaly cenné adaptační vlastnosti díky dlouhodobému vývoji v různých podmínkách. Vybrané genotypy budou navíc zařazeny do probíhajících sekvenačních projektů na partnerských zahraničních pracovištích. Výsledky výzkumu by mohly pomoci vyšlechtit nové, odolnější odrůdy a nabídnout strategie, jak minimalizovat dopady klimatických změn na zemědělství. Úspěšné klíčení v náročných podmínkách je totiž prvním krokem k posílení potravinové bezpečnosti pro budoucí generace.
Jedním z hlavních úkolů současného zemědělství je zajistit dostatek kvalitní potravy pro stále rostoucí populaci, a to i v době klimatických změn a ubývajících přírodních zdrojů. Zemědělství proto musí být nejen produktivní, ale také odolné vůči extrémnímu počasí. Projekt navazuje na evropskou výzkumnou iniciativu COST akce DIVERSICROP, která usiluje o vyšší odolnost plodin vůči suchu a vysokým teplotám.
Mezioborová věda. Na bádání Sagara Sanjaye Aryae sedí tato charakteristika jako poklička na hrnec. V CATRIN Univerzity Palackého díky podpoře MSCA Postdoctoral Fellowships propojuje biologii a materiálové vědy s cílem přispět k řešení globálních výzev, jako jsou například dopady klimatických změn na zemědělské plodiny.
„Můj výzkum se zaměřuje na bioinženýrství, nanomateriály, biosenzory a interakce rostlin s prostředím. V CATRIN se chci dále zaměřit na pochopení toho, jak rostliny reagují na klimatické a nutriční změny prostřednictvím elektrických signálů. Chci také vyvíjet nové, přírodou inspirované senzory pro environmentální monitoring – a to jak na Zemi, tak v mimozemských podmínkách,“ uvedl výzkumník původem z Indie, který působil také v Austrálii či Spojených arabských emirátech a má zkušenosti nejen z akademického, ale i komerčního prostředí.
Na Univerzitě Palackého pracuje od konce loňského roku. „CATRIN jsem si vybral kvůli její pověsti v oblasti špičkového výzkumu v bioinženýrství, nanotechnologiích a fenotypizaci rostlin. Velkým lákadlem byla i možnost spolupráce s vědci, jako jsou Lukáš Spíchal a Radek Zbořil, jejichž práci v oblasti fenotypizace rostlin a katalýzy na bázi nanomateriálů dlouhodobě obdivuji. CATRIN je velmi podpůrné a spolupracující prostředí s interdisciplinárním zázemím a špičkovým vybavením, což se skvěle potkává s mými plány a ambicemi,“ doplnil. Rád by navázal na předchozí práce a propojil laboratorní výsledky s globálními potřebami. Ať už jde o využití biohybridních nanomateriálů v boji proti bakteriálním infekcím, vývoj platforem pro testování antimikrobiální aktivity, nebo rozvoj nanomateriálů, které dokáží spouštět obranné mechanismy rostlin pro udržitelné zemědělství ve větším měřítku.
Propojení biologie a materiálové vědy ho fascinuje. „Je úžasné, že můžeme využívat biokompatibilní materiály, nanotechnologie a 3D tisk k interakci se složitými biologickými systémy, a to s neuvěřitelnou přesností. Nanomateriály dokážou proniknout do buněk, doručovat léčiva nebo monitorovat molekulární děje – a tím nám umožňují lépe porozumět buněčným procesům. Díky pokročilým zobrazovacím technologiím vidíme biologické struktury až na atomární úrovni. Je úžasné, jak hluboko můžeme proniknout do samotné podstaty života,“ líčí mladý výzkumník přínosy současné vědy.
Za své dosavadní největší úspěchy považuje například loňský zisk Young Academic Award od Evropské membránové společnosti, ale těší ho i skutečnost, že výsledky jeho práce využívají zemědělci ve Španělsku ke zvýšení výnosu vinné révy. „Nicméně za svůj největší úspěch považuji inspirativní lidi kolem sebe. Byli mi oporou v těžkých chvílích a dodnes mě motivují – zejména moji mentoři z PhD a postdoktorandských stáží, rodina a přátelé. Mám obrovské štěstí, že je mám.“
Text vyšel v aktuálním vydání magazínu Žurnál UP.
Zájemci mohou v olomouckém dómu a v Arcibiskupském paláci během léta navštívit tři výstavy přibližující střípky z historie i běžnou současnost církve. K vidění jsou liturgické textilie, porcelán z biskupských sbírek a také fotografie zachycující nedávné významné církevní události.
Dvě z výstav jsou k vidění v katedrále sv. Václava. V chrámové lodi, která je pro veřejnost otevřena každý den (viz web), návštěvníci mohou díky velkoformátových fotografií nahlédnout do současného života církve. Záběry od fotografů ze společenství Člověk a víra představují průřez významnými církevními událostmi minulého roku.
V kryptě katedrály je pak umístěna výstava Ke cti a slávě Boha nejlepšího a největšího, kterou připravila Cyrilometodějská teologická fakulta UP s Muzeem umění Olomouc a Římskokatolickou farností sv. Václava a která prostřednictvím výběru liturgických textilií a dalších předmětů přibližuje mimořádnou osobnost barokní Olomouce, kanovníka Jiřího Jindřicha rytíře z Mayerswaldu. „Své kněžské poslání propojoval s intelektuální erudicí i diplomatickou obratností. Vynikal výjimečným kulturním rozhledem a vkusem, byl vášnivým sběratelem, a především štědrým mecenášem. Na podporu umění a liturgie neváhal věnovat nemalé finanční prostředky a s jeho jménem byl spojen ambiciózní projekt barokizace interiéru katedrály, který ji proměnil v prostor plný barev, zlata a drahocenných materiálů,“ uvedla autorka výstavy Helena Zápalková.
Výstavu, která je součástí projektu CMTF UP Sakrální objekty: prezentace, péče a zhodnocení (o projektu více zde), je v kryptě možné navštívit do 14. září, a sice do konce srpna vždy od středy do soboty v čase 10–13 a 14–17 hod. a v neděli mezi 14. a 17. hod. V ostatní dny pak po předchozí domluvě na tel. 731 402 036.
Křehká krása: Porcelán a slonovina ze sbírek olomouckých arcibiskupů – tak se jmenuje třetí z aktuálních výstav, za kterou mohou zájemci až do konce října vyrazit do Arcibiskupského paláce. Představuje zajímavosti ze světa porcelánu a slonoviny, přičemž návštěvníci se mimo jiné dozví, jak poznat prý míšeňský porcelán nebo jak se liší majolika a fajáns. K vidění jsou i předměty z tzv. Prečanova pokladu, který byl v době totality zazděn v přízemí paláce. Výstavu je možné zhlédnout v rámci komentované prohlídky reprezentačních sálů anebo samostatně po předchozí domluvě. Více na webu Arcibiskupského paláce.
Projekt Olomoucké aglomerace a Univerzity Palackého zaměřený na posílení inovačního prostředí a propojení vědy, výzkumu a podnikání byl zařazen mezi šest nejlepších českých projektů realizovaných v rámci Integrovaných územních investic (ITI) v programovém období 2014–2020. Kromě Olomouce se na prestižní seznam dostaly také projekty z Brna, Pardubic, Ostravy a Prahy.
Vybrané projekty se staly součástí celoevropské databáze Urban Practices a byly prezentovány na stánku European Urban Initiative (EUI) během prestižního Cities Forum 2025 v polském Krakově.
Z diskotéky živým srdcem inovacíCentrum inovací a transferu technologií Univerzity Palackého, veřejnosti spíše známé jako Envelopa Hub, je ukázkovým příkladem úspěšné proměny. Z kdysi chátrající budovy bývalé diskotéky a nočního klubu Envelopa vzniklo moderní, udržitelné a zelení obklopené centrum plné života. Dnes slouží jako coworkingový prostor, vědeckotechnický park a inovační zázemí pro oblast zdravotnictví a informačních technologií. Envelopa Hub s výzkumnými pracovišti, laboratořemi a kancelářemi se nachází v těsné blízkosti univerzitního kampusu a je dynamickým centrem pro propojování výzkumu, vzdělávání a podnikání. „Cílem projektu bylo zintenzivnit spolupráci mezi Univerzitou Palackého a místními firmami, podpořit vznik startupů a rozvíjet obory s vysokým inovačním potenciálem jako je optika, zdravotnictví, informační technologie nebo nové materiály. Díky tomu mají dnes studenti i akademici možnost přímo spolupracovat s podniky a proměňovat výsledky výzkumu v konkrétní řešení,“ uvedl tematický koordinátor ITI Olomoucké aglomerace Ondřej Lakomý.
Tři pilíře Envelopa Hubu
Cesta k inovaci nikdy nebyla dostupnější
Právě v této unikátní infrastruktuře vznikl projekt, který firmám nabízí to nejcennější: čas, peníze a přístup k moderním technologiím. „Malé a střední podniky, startupy i spin-offy mají možnost využít špičkové služby s až 75% finanční podporou, od technologických konzultací, přes testování prototypů, poradenství k digitální transformaci, až po napojení na evropské inovační sítě,“ doplnil Lakomý.
Envelopa Hub není pouze regionálním úspěchem. Představuje model, který lze snadno přenést i do dalších, zejména univerzitních měst, kde často chátrají obdobně nevyužité objekty. Projekt se od počátku opíral o využití existujícího objektu, jehož radikální proměna přinesla moderní řešení s respektem k místnímu kontextu. Zvolený přístup umožnil ekologičtější, rychlejší a ekonomicky výhodnější řešení, které dnes významně přispívá ke kultivaci inovačního prostředí v Olomoucké aglomeraci.
Projekt byl realizován od října 2020 do září 2023 v celkem 5 etapách. Investici do centra ve výši více než 200 mil. Kč přinesly do regionu Integrované územní investice (ITI) Olomoucké aglomerace, z čehož dotace EU z programu Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost činila přes 150 mil. Kč.
Jako domácí sládek se Lukáš Kučera naučil vařit své vlastní pivo. Ale to mu nestačilo. Napadlo ho, že by bylo dobré se o své znalosti podělit. A protože je především chemik působící na katedře analytické chemie Přírodovědecké fakulty UP, přemýšlel, jak své zkušenosti využít pro studenty.
„Pivní fenomén lze totiž zkoumat z mnoha úhlů pohledu. Ať už jde o historii vaření piva, vývoj receptur a pivní kultury v čase, geografické odlišnosti v postupu vaření piva, používání moderních technologií v současném pivovarnictví či o zdravotní hledisko pití piva. Jako domácí sládek jsem vařil pivo od roku 2017. Tehdy mě napadlo, proč bych se se studenty nepodělil o své zkušenosti,“ vzpomíná chemik.
Svůj nápad dotáhl do konce. V roce 2022 Přírodovědecká fakulta UP otevřela experimentální pivovar EUREKA a připojila se tak k řadě dalších vysokých škol, které mají své vlastní pivovary.
Na rozdíl od jiných univerzitních pivovarů, které jsou často úzce spojeny s oborem Pivovarnictví a sladařství, chtěl Lukáš Kučera pivovar zpřístupnit studentům všech oborů a seznámit je s celým procesem vaření piva.
Aby bylo možné pivovar správně provozovat, je třeba mít odpovídající odborné vzdělání. Lukáš Kučera proto během zakládání univerzitního pivovaru absolvoval rekvalifikační kurz na sládka. „Největší problém ale byl v administrativě, zejména v získání povolení, aby pivovar mohl fungovat na přírodovědecké fakultě. Nejsme ale komerční pivovar, takže nemusíme řešit živnostenské oprávnění nebo hygienu.“
Studenti v rámci předmětu Cvičení z chemie piva, který se na katedře analytické chemie vyučuje, navrhují recepty, které jsou pak realizovány se spolupracujícími minipivovary.
Při slavnostním křtu pivovaru a u příležitosti 70. výročí založení přírodovědecké fakulty byl například ve spolupráci s pivovarem Chomout vyroben pivní speciál RE450N UP. Studenti se také zúčastnili degustační soutěže nazvané Studentská pivní liga, která je součástí Moravské vernisáže piva. Studentky pak vyrobily speciální růžové pivo BrewHer v rámci mezinárodní iniciativy Pink Boots Collaboration Brew Day, která podporuje vzdělávání žen v pivovarnictví. Pivo ve stylu West Coast IPA bylo možné ochutnat u příležitosti 10. výročí otevření UPointu, informačního centra a obchodu Univerzity Palackého.
Lukáš Kučera se ke studiu analytické chemie dostal náhodou. Když ho nepřijali na studium zubního lékařství, rozhodl se odjet pracovat do Itálie. Jeho maminka se ale nechtěla smířit s tím, že její syn nebude mít vysokoškolský diplom, a přihlásila ho na obor, kde ho bez přijímaček vzali.
„Studoval jsem, abych mámě udělal radost. Když jsem končil studia oboru Chemie, geologie a ochrana životního prostředí, zbyl jsem v ročníku jediný. Během bakalářského studia jsem zjistil, že se nechci zabývat geologií, ale chemií. Baví mě, jak je pestrá. Analytická chemie se dá totiž využít k jakékoliv analýze. V současné době se věnuji rozboru hmotného kulturního dědictví, zkoumám vzorky z archeologických výzkumů, výzdoby na kovových a skleněných předmětech či výplně keramických nádobí, což znamená zbytky jídla a pití,“ dodává Lukáš Kučera.
O pivovaru EUREKA
Heuréka (nebo také Euréka) je zvolání při nečekaném, náhlém objevu či vydařeném experimentu. Tento výrok poprvé zvolal Archimédés ze Syrakus, který měl tak obrovskou radost z pochopení souhry chování těles a kapaliny, do které se těleso ponořuje (Archimédův zákon), že běhal nahý po ulici a vykřikoval tento výraz (jednoduše zrovna vyběhl z vany).
Když v roce 2022 vznikla myšlenka vytvoření univerzitního pivovaru, který by sloužil jako platforma pro mezioborovou a mezifakultní spolupráci v rámci univerzity, název Eureka se přímo nabízel.
Text vyšel v aktuálním vydání magazínu Žurnál UP.
Léto, prázdniny a dovolené jsou ideálním časem, kdy můžeme zpomalit, nadechnout se a zamyslet se i nad věcmi, které během roku snadno přehlížíme. Třeba nad tím, jakým způsobem žijeme – co jíme, jak cestujeme, kde a jak nakupujeme, kolik odpadu za sebou zanecháváme.
Udržitelnost a odpovědné chování jsou aktuálním tématem v celé společnosti a ani naše univerzita nestojí stranou. Možná si ale kladete otázku: co s tím můžu udělat já? Právě o tom bude náš letní seriál. V osmi krátkých článcích vám nabídneme konkrétní a snadno použitelné tipy, jak žít udržitelněji – doma, na cestách i v práci.
Díl šestý: Aktivní dovolená na místech pro přírodu
V minulém díle našeho letního udržitelného seriálu jsme si ukázali, jak můžeme udělat kousek místa pro život na okně a balkóně, na zahrádce nebo i na fasádě paneláku. Dnešní díl je tu pro ty, kteří chtějí jít ještě o krok dál, vyhrnout si rukávy a zažít opravdu aktivní dovolenou, jakou možná ještě nezažili.
Podle Ústředního seznamu ochrany přírody bylo v Česku k červenci 2025 celkem 2713 zvláště chráněných území, z toho 31 velkoplošných a 2682 maloplošných. K tomu můžeme připočíst sedm ptačích parků České společnosti ornitologické a přes 500 soukromých rezervací.
Péče o ně by se neobešla bez práce dobrovolníků. Těmi se můžete stát i vy – během celého roku máte na celém území republiky šanci zažít den, víkend nebo týden naplněný smysluplnou činností pro přírodu, kterou během svých výletů všichni rádi objevujeme.
Co na vás čeká?
Většinou kosení a hrabání, výřezy náletových dřevin, péče o ovocné stromy, strhávání drnu, výřezy křovin a podobně. Bez této činnosti by řada přírodně cenných lokalit zarostla a degradovala a vzácné druhy rostlin a bezobratlých by z místa zmizely.
Udělat se ale musí i spousta dalších věcí, které byste možná nečekali: po zimě je například potřeba posbírat z cenných lokalit ovčí bobky a zabránit tak překyselení a přehnojení půdy, na podzim se zase v některých rezervacích prohánějí tanky a další těžká technika, které pomáhají vytvářet tůně a místa s obnaženou půdou.
Kdo takové akce pořádá a kde je hledat?
Další díly seriálu Udržitelné léto s UP:
1. Jedeme na dovolenou
2. Sdílená doprava – po Olomouci i Kanárských ostrovech
3. Udržitelné nakupování v Olomouci
4. Udržitelná móda – autorská i z druhé ruky
5. Podporujeme život ve svém okolí
Posílit mezinárodní spolupráci českých vysokých škol s partnery v Asii bylo cílem akademické mise, kterou nedávno organizoval Dům zahraniční spolupráce (DZS) v rámci národní iniciativy Study in Czechia. Šlo o zatím největší vysokoškolskou misi do Asie, které se účastnili zástupci 18 českých vysokých škol včetně Univerzity Palackého (UP). Spolu s rektorem Michaelem Kohajdou odjela na pracovní cestu na Taiwan a do Japonska také prorektorka pro mezinárodní spolupráci Ivona Barešová, která zároveň působí na katedře asijských studií Filozofické fakulty UP a odborně se zaměřuje na japonský jazyk a současnou japonskou společnost.
O zkušenosti z jednání s japonskými a taiwanskými univerzitami se podělila v rozhovoru.
Paní prorektorko, jaký byl o spolupráci s naší univerzitou ze strany japonských partnerů zájem?
Myslím, že poměrně velký. Pomyslné dveře ke spolupráci nám otvírala katedra asijských studií FF UP. Zástupci japonských univerzit byli informováni o tom, že máme studenty, kteří mohou studovat nejen v angličtině, ale také japonštině. To je pro ně zajímavé, protože nabídka kurzů v angličtině je na bakalářské úrovni na mnoha japonských univerzitách stále velmi omezená. Zatímco my jsme schopni nabídnout jejich studentům výuku v angličtině prakticky na všech fakultách, jejich nabídka pro zahraniční studenty často zahrnuje pouze kurzy japonského jazyka a několik vybraných předmětů zaměřených na japonskou kulturu a společnost.
Jaké nabídky spolupráce jste s panem rektorem přivezli a které fakulty se mohou případně do projektů s Taiwanem a Japonskem zapojit?
Jednali jsme celkem s osmi taiwanskými a osmi japonskými univerzitami. Zájem byl především o výměnné pobyty na bakalářské úrovni, v menší míře také na úrovni magisterské. Pro některé školy byla výměna studentů hlavním – a někdy jediným – cílem, jiné projevily hlubší zájem o naše výzkumné aktivity a chápou navázání studentské výměny jako první krok k širší a dlouhodobější spolupráci – jako takové vzájemné „oťukání se“.
Z Taiwanu vezeme návrhy a nabídky spolupráce nejen pro filozofickou fakultu, ale také pro pedagogickou fakultu, lékařskou fakultu, fakultu zdravotnických věd a fakultu tělesné kultury. Z Japonska především další možnosti pro studenty katedry asijských studií FF UP, ale také nabídky spolupráce pro pedagogickou a přírodovědeckou fakultu.
Hned po návratu jsme si již s několika institucemi potvrdili diskutované záměry a nyní se chystám postupně oslovit kolegy a kolegyně na jednotlivých fakultách, abych zjistila jejich zájem. Nechceme uzavírat memoranda, která by nakonec nevedla ke skutečné spolupráci.
Navštívili jste rovněž světovou výstavu EXPO v Ósace, kde jste se setkali také se zástupci tamní univerzity. Rýsuje se do budoucna spolupráce s touto institucí?
Ósackou univerzitu jsme vzhledem k omezeným časovým možnostem nestihli přímo navštívit, ale podařilo se nám domluvit podepsání memoranda a dohody o studentské výměně na networkingové recepci, která se konala v českém pavilonu na EXPO. S touto univerzitou jsme již v minulosti memorandum uzavřené měli, to však vypršelo před dvěma lety. Uzavření nového memoranda dojednali při nedávné návštěvě Ósaky zástupci naší filozofické fakulty v čele s panem děkanem Janem Stejskalem a nyní bylo oficiálně podepsáno panem rektorem. Spolupráce se týká Filozofické fakulty UP a jejich Graduate School of Humanities a School of Letters.
Co zajímavého mohou našim studentům a akademikům nabídnout japonské a taiwanské univerzity?
Studentské i akademické výměny, které byly nejčastějším tématem našich jednání, mají rozhodně velký přínos. Přispívají k větší diverzitě a k budování skutečně mezinárodního prostředí na naší univerzitě a našim studentům zároveň umožňují studijní zkušenost mimo Evropu. Ta je v dnešní době, kdy má prakticky každý student možnost vycestovat na Erasmus v rámci Evropy, cennou příležitostí, která nabízí odlišnou perspektivu a může představovat výhodu i z hlediska budoucí pracovní kariéry.
Měli partneři v Japonsku zájem o konkrétní studijní programy u nás a dají se v brzké době očekávat výměny studentů?
Ano, několik univerzit v Japonsku i na Taiwanu nás již oslovilo s cílem uzavřít memorandum o porozumění (MOU) a zahájit konkrétní spolupráci formou studentských výměn. Poměrně velký zájem je o krátkodobé pobyty v délce jednoho až tří týdnů například formou letních či jarních škol, krátkodobých stáží v nemocnicích nebo studijních programů šitých na míru. Tyto formáty jsou často vnímány jako první krok k širší spolupráci.
Například Aichi Shukutoku University a Nagano University, s nimiž již spolupracujeme, a nově také University of Teacher Education Fukuoka projevily zájem o krátkodobé, dvou až tří týdenní pobyty pro budoucí učitele. Tyto programy mohou být pro naše fakulty finančně zajímavé a studenti, kteří se jich zúčastní, se k nám mohou v budoucnu vrátit na delší studijní pobyty.
Dále například Shizuoka University, která má zájem o celouniverzitní spolupráci, projevila mimo jiné zájem o výzkumné aktivity Přírodovědecké fakulty UP – zejména v oblasti kvantových technologií, nanotechnologií a dalších přírodovědných oborů – a rádi by jednali o možnostech výměn pro magisterské a doktorské studenty. Na bakalářské úrovni by rádi přivítali studenty japonštiny, neboť výuka v těchto programech probíhá převážně v japonštině. Zájem o výměnné programy pro magisterské studenty, zejména v oblastech optiky a zemědělství, projevila také Kanazawa University.
Zda lze výměny studentů očekávat v dohledné době, bude záležet především na zájmu jednotlivých fakult. Ty musí samy posoudit, zda pro ně tyto nabídky představují přínos. Pokud se některá z fakult rozhodne spolupráci navázat – a já věřím, že ano – s kolegyněmi ze zahraničního oddělení jim budeme při realizaci maximálně nápomocné.
Měli jste možnost se v rámci EXPO setkat i se studenty UP, kteří jsou aktuálně na výměnných studijních pobytech na univerzitách v Japonsku?
Se studenty UP jsme se setkali, ale bohužel jsme neměli mnoho prostoru si na EXPO popovídat. Všechny ale osobně znám a moc se těším, až se po návratu podělí o své zkušenosti a zážitky. Velkou radost mi také udělalo setkání s naší absolventkou Akiko Sagae, která dnes působí jako ředitelka českého pavilonu. Bylo to velmi emotivní shledání po letech.
Marie Pražáková získala v červnu Speciální cenu České společnosti chemické udělovanou v rámci Ceny Jean-Marie Lehna v prestižní soutěži francouzského velvyslanectví. Absolventka oboru Anorganická chemie je trojnásobnou stipendistkou Nadačního fondu Univerzity Palackého a ve svém výzkumu se zaměřuje na přípravu nových koordinačních sloučenin s manganem, které mají potenciál posunout moderní medicínu o krok dál – zejména v oblasti zobrazovacích metod, jako je magnetická rezonance nebo pozitronová emisní tomografie. V poslední době se věnuje i theranostice – slibnému propojení diagnostiky a terapie.
Marie Pražáková se zároveň aktivně podílí na popularizaci vědy. Kromě letošního úspěchu v Ceně Jean-Marie Lehna a Studentské vědecké soutěži O Cenu děkana přírodovědecké fakulty, obdržela v soutěži Falling Walls Lab 2024 Cenu publika a 3. místo. V roce 2023 se probojovala mezi deset nejlepších finalistů soutěže Ma thèse en 180 secondes. Stejný úspěch zaznamenala také v soutěži FameLab v roce 2021.
Jak těžké je popularizovat vědu vzhledem k časovým limitům, které jsou u některých soutěží dané?
Srovnávat Cenu děkana a Falling Walls úplně nejde. U Ceny děkana je delší časový limit, mohla jsem používat odbornou terminologii. V popularizačních soutěžích to ale nefunguje, tam je nutné prezentaci zjednodušit a přiblížit širokému publiku. Pro mě byly nejtěžší začátky. V roce 2020, kdy jsem se připravovala na soutěž FameLab, jsem byla zvyklá na akademický styl prezentace. Pro mě byl jednoduchý, ale publikum mu nerozumělo. Musela jsem se naučit úplně jinému způsobu vyjadřování, předělat celou prezentaci, tak aby obsahovala jen to nezbytně nutné a zajímavé a především se naučit pracovat s časem tak, abych se vešla do tří minut.
Míváš trému?
Strašnou. Pokaždé mám tendenci projít si místnost, porozhlédnout se a hledat únikové východy – samozřejmě jen pro případ...
Utekla bys?
Už mě to několikrát napadlo, ale samozřejmě jsem to neudělala. Musím se k tomu nějak postavit. Před Falling Walls i před Cenou děkana jsem sáhla po dechových cvičeních, protože jsem byla hrozně nervózní. Před Cenou Jean-Marie Lehna vlastně taky. S trémou pořád bojuji, i když to prý na mě nejde poznat. Snad se to i trošku lepší.
Prozradila jsi, že před soutěží FameLab jsi musela přepracovat celou prezentaci, aby jí laici rozuměli. Jakým způsobem tedy je třeba zjednodušit prezentaci vědeckých poznatků, aby ji lidé pochopili?
My jsme se společně s Katrin Stark z Nadačního fondu UP rozhodly jít strategií metafor a analogií. Pro Falling Walls jsme zvolily téma superhrdinů. Rakovina byla v tomto případě padouch a kontrastní látka, přes kterou rakovinu vidíš, byla za hrdinu. Je skvělé, že Univerzita Palackého má stipendijní fond, který nepodporuje studenty jen finančně, ale zároveň jim poskytuje zázemí pro osobní i profesní růst. Všichni, kdo získali podporu, si toho opravdu váží. Mně osobně to dodalo sebedůvěru a víru, že mé projekty mají smysl – že nejsou hloupé, jen je potřeba je dobře uchopit a vyšperkovat, pokračovat dál, i když se to zdá „nedavatelné“ a těžké.
Pochybují mladí vědci o tom, co dělají?
Přiznám se, že ze začátku jsem pochybovala hodně. Nemyslím si, že bych v rámci bakalářského studia byla nějaká excelentní nebo výrazná studentka. Brala jsem to tak, že když nevyšla medicína, udělám si bakalářské studium na anorganické chemii s prací na téma, které je aspoň trochu „medicínské a biologické“. Nesnažila jsem se jít do hloubky, to až na magisterském studiu. I tak jsem si ještě na doktorském studiu nebyla jistá, zda je moje disertační práce dobrá, jestli má nějaký přesah, a to hlavně ze startu. Když vám ale někdo poskytne zázemí a peníze, tak to už trošku mění situaci. Dostanete důvěru a uvědomíte si, že ve vás možná skutečně něco je a že za něco stojíte. A tak pracujete dál, věříte si víc a z malého projektu může být i něco zajímavého. Nakonec pak člověk může být i za práci třeba oceněn, přednášet na konferencích, navázat nové kontakty během celé té cesty a uvidět, že to celé mělo i nějaký smysl.
Celý rozhovor s Marií Pražákovou si můžete poslechnout v podcastu Věda očima ženy na YouTube kanálu Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého nebo na Spotify.
Letní škola The Use of Force in International Law, kterou pořádala právnická fakulta v druhé polovině července, má za sebou premiérový ročník. A podle ohlasů účastníků velmi úspěšný. Čtrnáctidenní program přilákal do Olomouce přes třicet účastníků ze tří kontinentů.
Garanty letní školy byli Martin Faix a Marko Svicevic z katedry mezinárodního a evropského práva a současně také členové Centra pro mezinárodní humanitární a operační právo při PF UP. Téma letní školy zvolili velmi aktuální – užití síly v mezinárodním právu. „Lektoři s účastníky rozebírali mimo jiné právo státu na sebeobranu, systém kolektivní bezpečnosti podle Charty OSN nebo roli Rady bezpečnosti OSN při udržování mezinárodního míru a bezpečnosti,“ řekl Martin Faix a připomněl pestrost lektorského týmu, kdy hned pět vyučujících bylo ze zahraničí. Studentům přednášeli kromě členů CIHOLu například Niels Blokker z Grotiova Centra Univerzity v Leidenu nebo někdejší ministr obrany Portugalska José Alberto Azeredo Lopés z Katolické univerzity v Portu.
Akademický program doplňovaly odborné exkurze. Studenti navštívili Úřadovnu OSN ve Vídni, jedno ze čtyř hlavních sídel této mezinárodní organizace, a také strávili den u 91. skupiny informačního boje Armády ČR. V rámci doprovodného společenského programu poznali Olomouc, zahráli si laser game i bowling, a stihli i speciální hospodský kvíz.
Za letní školou přijeli na olomouckou právnickou fakultu studenti z Francie, Španělska, Portugalska, Polska, Velké Británie, Ukrajiny, Bangladéše, Ugandy i Taiwanu.
Účastnící se shodli, že se organizátorům podařilo skvěle nakombinovat teorii a praxi a že Olomouc, právnickou fakultu a její letní školu rozhodně doporučí svým přátelům. „Lektoři byli skvělí. Líbila se mi možnost nahlížet na vybraná témata z různých úhlů pohledu, diskuze nad praktickými případy nebo skupinová práce. Exkurze pak vše korunovaly,“ zhodnotil Daniel Zapilaj, student mezinárodního práva z Varšavské univerzity. Společně s kolegy si navíc vylepšili řečnické a argumentační dovednosti.
Už nyní je jasné, že se letní škola The Use of Force in International Law uskuteční za rok znovu. „Rozhodně to nebyl poslední ročník. Naopak. Ohlasy letošních absolventů a zájem ze zahraničí nás motivuje k uspořádání dalších ročníků,“ naznačil Martin Faix.
Pro právnickou fakultu to byla letos již třetí mezinárodní letní škola, kterou připravilo její zahraniční oddělení. V květnu se uskutečnila letní škola pro americké studenty zaměřená na lidská práva, na začátku prázdnin pak letní škola zaměřená na problematiku udržitelnosti a ochrany spotřebitele. Na září je ještě naplánovaná francouzsko-česká letní škola na téma práv dětí.