Novinky z PřF a UP

Nedostatek pohybové aktivity a nadměrné sezení, sledování nevhodného obsahu, sociální izolace nebo kyberšikana. Nejen na tato rizika spojená s nezdravým používáním digitálních technologií a komplexní rozvoj odolnosti dětí vůči nim se pod hlavičkou projektu ReDiKid: Odolné dítě v digitálním světě zaměří multidisciplinární tým vedený vědci z Fakulty tělesné kultury UP. Výstupy čtyřletého projektu financovaného z Operačního programu Jan Amos Komenský najdou uplatnění v oblasti vzdělávání, legislativy a prevence rizikového chování.

Výzkumné aktivity řešitelů, které mají také posílit fyzickou, psychickou a sociální připravenost dětí na měnící se podmínky současného světa, se zaměří zejména na děti ve věku 9–11 let. „Toto období představuje kritickou fázi vývoje, kdy děti začínají intenzivně využívat digitální technologie, což významně ovlivňuje jejich digitální gramotnost, sociálně interakce i chování online. Navíc v tomto věku začíná docházet k zásadním psychologickým a kognitivním změnám, které formují jejich schopnost reagovat na digitální výzvy a rizika,“ vysvětlila hlavní řešitelka projektu Jana Pelclová, profesorka Institutu aktivního životního stylu FTK UP.

„Naším cílem je nejen teoreticky uchopit fenomén odolnosti dětí, ale také získat nové poznatky zaměřené na vztahy mezi odolností a rizikovým chováním, analýzu vnějších a vnitřních faktorů, jako jsou pohybové chování, digitální gramotnost a školní prostředí. Provedeme také laboratorní šetření psychofyziologických aspektů resilience, tedy schopnosti překonávat nepříznivé situace, a ambulantní sběr dat, který umožní získat jedinečné poznatky o chování jedinců v přirozených podmínkách a vlivu digitálních médií na jejich psychickou odolnost,“ dodala.

Jádro multidisciplinárního řešitelského týmu tvoří vědci z FTK UP, svojí odborností z oblastí duševního i fyzického zdraví nebo právních aspektů využívání digitálních technologií přispějí i kolegové z dalších pracovišť Univerzity Palackého, například pedagogické nebo filozofické fakulty. Do výzkumných aktivit se zapojí také odborníci z Masarykovy univerzity nebo Univerzity Hradec Králové a výzkumníci z prestižních zahraničních pracovišť, jako je Yale University v USA a Victoria University v Austrálii.

Získané poznatky budou využity ke vzniku cílených intervenčních a vzdělávacích programů zaměřených na rozvoj fyzické, psychické i sociální odolnosti dětí a adolescentů, například prostřednictvím podpory pohybové aktivity, zdravých spánkových návyků, digitální gramotnosti nebo sociálních dovedností. Zamýšlené workshopy a školení budou cílené na rodiče, pedagogy i odborníky pracující s dětmi a adolescenty.

Výstupy projektu budou také metodologie, které by měly nastavit nové standardy pro výzkum resilience a pohybového a digitálního chování dětí v českém i mezinárodním prostředí, provedené právní analýzy by měly ovlivnit úpravu právního rámce ČR pro lepší ochranu dětí v digitálním prostředí.

„Mám z tohoto projektu opravdu mimořádnou radost, nejen kvůli tomu, že jde o jediný projekt garantovaný Univerzitou Palackého, který uspěl ve výzvě zaměřené na společenské a humanitní vědy. Moc děkuji profesorce Janě Pelclové a všem, kteří přiložili ruce a hlavu k dílu, za dosud odvedenou práci a těším se na výstupy, které přispějí ke zdravější budoucnosti dětí,“ uvedl děkan FTK UP Michal Šafář.

Čtyřletý projekt ReDiKid: Odolné dítě v digitálním světě (reg. č. CZ.02.01.01/00/23_025/0008686) je financován z Operačního programu Jan Amos Komenský v rámci výzvy Společenské a humanitní vědy: člověk a lidstvo v globálních výzvách současnosti. Náklady na výzkumné aktivity jsou rozpočtovány na bezmála 150 milionů korun.

Nová celouniverzitní soutěž o nejlepšího pedagoga či pedagožku Teaching Awards UP už zná svou desítku finalistů. Rozhodli o nich studující, kteří mohli od května do října nominovat své oblíbené učitele. Kdo nakonec cenu získá, bude jasné již v polovině ledna 2025.

Soutěž Teaching Awards UP vyhlásila univerzita letos poprvé. Cílem Cen za vynikající vzdělávací činnost na Univerzitě Palackého, jak zní celý název, je ocenit vyučující nejen za jejich znalosti a dovednosti, ale také jejich přístup ke studentům, nápaditost výuky i nadšení, s nímž ke své roli učitele či učitelky přistupují. V soutěži mohli studenti nominovat své favority ve dvou kategoriích podle délky jejich praxe, a to buď na cenu Teaching Junior Award, která je určena pedagogům s praxí do pěti let, nebo na cenu Teaching Senior Award pro ty, kteří se učení věnují déle. Hlasovalo se prostřednictvím univerzitního systému na evaluace.

„Do soutěže se zapojilo více než osm set studujících, kteří nominovali na tři stovky vyučujících. Mám z toho radost, protože i když jde o pilotní ročník, je vidět, že studenti a studentky mají zájem vyjádřit svou přízeň a chtějí i touto formou poděkovat pedagogům za jejich práci. Věřím, že se z této soutěže v dalších letech stane nejen renomované ocenění, o které budou usilovat všichni pedagogové, ale že je také jasným akcentem významu vzdělávání na UP. A nepochybuji o tom, že bude motivovat k dalšímu zkvalitňování výuky na UP. To považuji za hlavní smysl Teaching Awards UP,“ řekl Vít Zouhar, prorektor pro studium.

Výsledkem hlasování je pětice nominovaných v každé kategorii, která získala nejvyšší počet hlasů. Tyto osobnosti postupují do dalšího kola, v němž se budou prezentovat před Pedagogickou komisí prostřednictvím zaslaných sebeprezentačních materiálů. „Představit mohou nejen sami sebe, ale také to, jakými způsoby přistupují k výuce, jakou formou se snaží předávat poznatky a jak se jim daří využívat inovativní postupy. Bude tak záležet na jejich invenci, aby dokázali hodnotitele zaslanými materiály zaujmout. Mohou si například natočit krátké video, připravit originální interaktivní prezentaci a podobně,“ uvedla Klára Tesaříková Čermáková, vedoucí oddělení dalšího vzdělávání a inovací ve výuce UP, které je garantem soutěže.

Pedagogická komise bude mít rozhodující slovo, a právě ona vybere v lednu příštího roku jednoho vítěze v každé kategorii. Nejlepší vyučující získají ocenění a finanční odměnu z rukou rektora během Akademického týdne UP. (Podrobně jsme o soutěži psali zde a zde).

Nominovaní v kategorii junior (řazeno abecedně)

Mgr. Barbora Červenková Ph.D., PdF, Ústav speciálněpedagogických studií

Mgr. Šárka Dvořáková, FF, katedra anglistiky a amerikanistiky

M.A. Petra Lee, FF, katedra asijských studií

Mgr. Patrik Paštrnák, M.A., D. Phil., FF, katedra historie

Mgr. et Mgr. Kateřina Valchářová, Ph.D. z PdF, Ústav pedagogiky a sociálních studií

Nominovaní v kategorii senior (řazeno abecedně)

Mgr. Vít Hlinka, Ph.D., CMTF, katedra církevních dějin a křesťanského umění

Prof. Mgr. Kamil Kopecký, Ph.D., PdF, katedra českého jazyka a literatury

Mgr. Lucie Viktorová, Ph.D., FF, katedra psychologie

Doc. Ing. Radim Vrzal Ph.D., PřF, katedra buněčné biologie a genetiky

Doc. Mgr. Richard Změlík, Ph.D., FF, katedra bohemistiky

Finále soutěže Czech Envi Thesis 2024, které se letos uskutečnilo na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, opět ukázalo talent studentů, kteří se zabývají environmentálními tématy. S diplomovou prací Plýtvání jídlem v menze: případová studie Univerzity Palackého v Olomouci zvítězila absolventka PřF UP Eliška Stříbrská.

Celkem 46 přihlášených prací z 11 vysokých škol a 22 různých fakult demonstrovalo široký záběr soutěže i zájem mladé generace o řešení aktuálních ekologických problémů. Vítězná práce se zabývala analýzou množství potravinového odpadu v menzách UP a navrhla konkrétní opatření ke snížení plýtvání, jako jsou úprava objednávkového systému, různé velikosti porcí či zavedení znovupoužitelných obalů. Výsledky ukazují, že strávníci jsou odpovědní za více než polovinu veškerého odpadu a že nejvíce se plýtvá přílohami, zejména bramborami a rýží.

„Ve svém životě jsem vždy dbala na to, abych neplýtvala jídlem. Od středoškolských let jsem brigádně pracovala v restauracích a kavárnách a velmi mě trápilo, kolik jídla se při výrobě a prodeji pokrmů vyhodí. Ve své diplomové práci se chtěla zaměřit tedy na plýtvání potravinami v jídelnách a menzách, o němž se nemluví tak často jako o plýtvání v domácnostech,“ řekla Eliška Stříbrská při finálové prezentaci.

Na druhém místě skončil David Chytil z Univerzity Karlovy, jehož diplomová práce zkoumala odpovědnost korporací za emise skleníkových plynů z hlediska lidských práv. Třetí příčku obsadila Bernadeta Baroková, rovněž z Univerzity Karlovy, která se zabývala environmentálním populismem na Slovensku.

Letošní ročník přinesl novinku v podobě stáží pro finalisty u partnerů soutěže. Absolutním vrcholem je možnost stínování ministra životního prostředí, což finalistům umožní získat unikátní vhled do procesu tvorby environmentální politiky. Kromě finanční odměny je součástí soutěže i zapojení finalistů do podcastu Czech Envi Thesis, který je dostupný na Spotify a přináší rozhovory o aktuálních environmentálních tématech.

Organizátoři zároveň vyzývají všechny studenty, kteří plánují v příštím roce psát závěrečnou práci na environmentální téma, aby se do soutěže přihlásili. „Czech Envi Thesis je jedinečnou příležitostí, jak ukázat své výsledky veřejnosti, navázat kontakty s odborníky a získat podporu pro další rozvoj své práce. Pokud máte ambice a chuť něco změnit, neváhejte se přihlásit,“ vzkazuje Jan Macháč za tým organizátorů.

Soutěž je organizovaná pod záštitou ministra životního prostředí

Další informace najdete na www.czechenvithesis.cz.

Dubaj, Marrakéš nebo Olomouc. V těchto městech se v příštím roce uskuteční závody prestižní paraatletické série World Para Athletics Grand Prix. V Olomouci půjde ve dnech 30. června až 5. července o historicky první mítink věnovaný pouze ženám. Podporu Atletickému klubu Olomouc, který byl hostitelstvím soutěže pověřen, přislíbilo jak město Olomouc a Olomoucký kraj, tak i Univerzita Palackého.

World Para Athletics Grand Prix je série nejprestižnějších závodů pro handicapované sportovce mimo paralympijské hry a mistrovství světa. Atletický klub Olomouc pro uspořádání letního mítinku paraatletek získal důvěru jako zkušený pořadatel paraatletických akcí, který má na svém kontě osmnáct ročníků mezinárodního para mítinku Czech Open a dvakrát hostil i mistrovství světa juniorů v paraatletice.

Zázemí olomouckého stadionu a také krásy města ocenil při své návštěvě prezident Světové paraatletiky (World Para Athletics – WPA) Paul Fitzgerald. „S potěšením mohu konstatovat, že Olomouc je připravena hostit atletky všech věkových kategorií na prvním mítinku Grand Prix určenému exkluzivně ženám,“ uvedl s tím, že tato exkluzivita je potvrzením snahy WPA o navýšení počtu žen v parasportu.

Organizátoři věří, že se jim podaří uspořádat kvalitní závody, které pomohou k pozitivnímu obrazu České republiky jako země podporující sportovce s handicapem. Ke zdaru mítinku, jenž bude jedinečnou příležitostí vidět ty nejlepší paraatletky z celého světa, přispějí také Český paralympijský výbor, Národní sportovní agentura, statutární měst Olomouc, Olomoucký kraj a Univerzita Palackého.

„Je nám ctí být partnerem takové sportovní události světového významu. Současně je to pro nás příležitost zapojit do její podpory a organizace studenty fakulty tělesné kultury v programech zaměřených na problematiku parasportu a integrace v rolích asistentů sportovců, rozhodčích nebo delegátů,“ řekl děkan Fakulty tělesné kultury UP Michal Šafář, který v zastoupení rektora UP podepsal memorandum o spolupráci a podpoře akce na olomoucké radnici.

Další informace budou průběžně zveřejňovány zde.

Právnická fakulta je plná studentů… Střih – najednou se budovou ozývá střelba, nikdo netuší odkud a proč, vypuká chaos a doslova boj o záchranu životů. Všichni se snaží ukrýt, zabarikádovat v učebnách, zamknout v pracovnách. Někteří volají na linku 158. Cvičení policistů, jehož námětem byl útok dvou ozbrojených mužů na vysoké škole, se odehrálo v sobotu dopoledne na PF UP.

Aby cvičení splnilo svůj význam, bylo pečlivě připravováno několik týdnů a jeho uskutečnění bylo utajováno. Fakulta na něm úzce spolupracovala s Policií ČR a s kolegy z Fakulty zdravotnických věd UP. „Cvičení jsme připravili v rámci série školení Bezpečnost na VŠ, kterou uskutečňujeme na fakultě pro naše studenty a zaměstnance. Mnoho z nás si nedovedlo představit, jak bychom reagovali v takové situaci, kdy máme navíc odpovědnost i za naše studenty. Proto jsme se dohodli s Krajským ředitelstvím policie Olomouckého kraje na praktickém cvičení, kde bychom vše zažili ‚na vlastní kůži‘. Naším cílem bylo zároveň získat poznatky o tom, jak máme nastavené jednotlivé procesy v krizových situacích, kterými může být nejen útok, ale i požár,“ řekla Blanka Vítová, proděkanka pro organizaci a rozvoj PF UP. Skvěle podle ní pro tyto účely posloužila budova A právnické fakulty, která je vyklizená a čeká ji kompletní rekonstrukce.

Účelem cvičení bylo především otestovat akceschopnost policistů Územního odboru Olomouc o víkendu. „Také jsme si chtěli ověřit správnost postupů a taktiku policejních hlídek na místě mimořádné události. Policisté si procvičili i soubor postupů a úkonů při poskytování první pomoci zraněným,“ uvedl Jan Grmolenský z odboru služby pořádkové policie krajského ředitelství. Na fakultě zasahovala dvacítka policistů, kterým se podařilo eliminovat oba střelce.

Do cvičení se dále aktivně zapojilo na šest desítek studentů a zaměstnanců PF UP a také studenti bakalářského programu Zdravotnické záchranářství na FZV UP. Část z nich v rolích těžce zraněných či mrtvých studentů, část v roli záchranářů, kteří na místě poskytovali první pomoc. Všichni účastníci cvičení museli používat ochranné pomůcky jako brýle, špunty do uší nebo sluchátka.

Byl mezi nimi i Daniel Skrbek, student posledního ročníku magisterského programu Právo a právní věda. „Cvičení překonalo moje očekávání. Příjemně mě překvapila ‚pohodová‘ atmosféra, kterou se dařilo udržet po celou dobu takto náročného cvičení. Major Miroslav Mokoš, který vedl praktickou část výcviku policie, nás před cvičením o všem dostatečně poučil, znali jsme podrobný scénář,“ popsal student. Spolu s jedním z akademiků se ukryl a zamkl v jedné z místností v 1. patře budovy. „Na našem patře došlo k dopadení jednoho z útočníků. Sice jsme měli jen zvukový vjem, ale i tak to byl silný zážitek. Stejně jako okamžik, kdy policisté páčili dveře naší místnosti a přišli nás zachránit,“ doplnil Daniel Skrbek. Z akce si odnesl hned několik poznatků. Například že ranění se zachraňují až po „vyčištění“ budovy, že lze na linku 158 psát i SMS nebo být v nepřetržitém spojení s operačním střediskem policie. „Všichni policisté mají můj velký respekt,“ dodal student práv.

Praktická část cvičení trvala zhruba devadesát minut. Poté následovalo v aule první zhodnocení ze strany policie a došlo i na dotazy účastníků. „Chtěl bych pochválit všechny zasahující policisty, například na místo přijeli v excelentním čase. Výborně také zafungovalo operační středisko. Zásah samozřejmě budeme ještě podrobně vyhodnocovat,“ řekl Jan Grmolenský a poděkoval fakultnímu týmu za přípravu a za možnost cvičit v budově univerzity. Akci ocenil také Václav Stehlík, děkan PF UP, který byl aktivním účastníkem. „Moc díky za dnešní dopoledne, děkuji všem i studentům a přípravnému týmu.“

Listopadovým praktickým cvičením série školení Bezpečnost na VŠ nekončí. „Už teď máme v plánu další akce jak pro zaměstnance, tak pro studenty. Nejbližší se uskuteční ještě v prosinci. Zároveň jednáme s ředitelem Územního odboru Olomouc Policie ČR Richardem Jílkem o možnostech další spolupráce,“ dodala proděkanka Blanka Vítová.

Zástupci Nadace Experientia a Univerzity Palackého podepsali smlouvu o start-up grantu, který se zaměří na vývoj chemických nástrojů pro studium biomolekul v živých systémech i cílené ovlivňování biologických procesů. Start-up grant získal absolvent přírodovědecké fakulty Athanasios Markos, jenž svou vlastní výzkumnou skupinu povede od ledna 2025 na katedře organické chemie.

„Vyvíjíme chemické nástroje pro studium biochemických procesů. Usilujeme o hlubší pochopení, jak tyto procesy fungují v živých organismech, a získané poznatky chceme využít k vývoji nových léčiv a diagnostických nástrojů,“ uvedl ke svému výzkumu Athanasios Markos.

Smlouvu o start-up grantu podepsala ředitelka nadace Anna Slaninová spolu s rektorem Univerzity Palackého Martinem Procházkou a Athanasiosem Markosem z katedry organické chemie. Na setkání byli přítomni i manželé Dvořákovi, kteří Nadaci Experientia založili. „Dělá nám radost, že už dva vědci z Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého získali náš prestižní start-up grant. Jsou to mladí ambiciózní chemici se zkušenostmi ze špičkových zahraničních laboratoří. A co je pro nás ještě důležitější, chtějí z Olomouce udělat významné místo na mapě světové chemie a centrum excelence,“ uvedli manželé Dvořákovi.

Nápad, jak vytvářet molekuly užitečné pro biologický výzkum za fyziologických podmínek, tedy přímo v živých systémech, vznikl v Praze. Díky tomuto postupu se vědci budou moci vyhnout zkresleným informacím nebo nežádoucím účinkům. „Bylo to v době, kdy jsem přijel ze stáže v Zürichu navštívit manželku. Chceme, aby naše metody bylo možné využívat v rostlinách, živočiších i bakteriích – prakticky v jakémkoliv živém systému. Pevně věřím, že se nám i s podporou start-up grantu od Nadace Experientia, podaří vyvinout metody, které budou pro vědeckou komunitu užitečné,“ doplnil mladý vědec.

Absolvent oboru Organická chemie na přírodovědecké fakultě díky Nadaci Experientia působil na Spolkové vysoké technické škole (ETH) ve švýcarském Zürichu, což je jedna z nejprestižnějších univerzit na světě. „Je skvělé, že se naší katedře podařilo v posledních dvou letech s podporou Nadace Experientia založit již druhou juniorskou skupinu. Potěšující je i fakt, že se jedná o naše úspěšné absolventy, kteří přinášejí zkušenosti z prestižních zahraničních univerzit. Jak Athanasios Markos, tak Ondřej Kováč jsou pro katedru velkým příslibem pro budoucí rozvoj nejen ve vědecké, ale i pedagogické rovině,“ dodal vedoucí katedry organické chemie Miroslav Soural.

O zajímavých studentských projektech, ale také o popularizačních soutěžích nebo strastích při vydávání knihy se hovořilo na tradičním adventním setkání Nadačního fondu UP. Během něj přiblížili představitelům a podporovatelům fondu svoji práci letošní stipendistky a stipendisti i úspěšné žadatelky z loňska a bilancoval se nejen končící rok.

Přítomné ve velké zasedací místnosti rektorátu přivítal rektor Martin Procházka, který je zároveň předsedou Správní rady NF UP, a ředitel NF UP Jiří Rudolf. Oba studujícím, kteří byli letos vybráni jako stipendisté fondu, poděkovali za jejich aktivitu a nadšení do témat, která mohou být přínosná pro společnost. Poděkovali také partnerům, dárcům a příznivcům fondu za jejich podporu. „Věřím, že si z tohoto setkání každý odneseme obohacení v tom, že děláme dobrou věc a podporujeme něco, co má do budoucna smysl,“ uvedl Jiří Rudolf, než dostali slovo sami stipendisté.

„Studuji endometriózu, což je závažné ženské onemocnění, na které zatím neexistuje lék a u kterého je velmi náročná diagnostika. Velmi děkuji za podporu fondu, která mi umožnila odjet na tři měsíce na zahraniční stáž do laboratoře metabolomiky v Oslu. Ta byla velmi přínosná pro můj výzkum,“ seznámila krátce se svou prací Sára Filipová z přírodovědecké fakulty, která jako jediná z letošních podpořených ještě nestuduje v doktorském programu.

Čím se zabývá a co se jim už povedlo zrealizovat, přiblížilo i dalších šest studujících. Mluvilo se o vytváření interaktivního modelu lidského srdce, který má obohatit expozici Pevnosti poznání, hledání léku na tuberkulózu nebo o ergonomické kompenzační pomůcce pro klarinetisty, která vzniká i díky spolupráci s Vědeckotechnickým parkem UP. Nadační fond UP letos vybral 11 studentů, mezi které vedle další podpory rozdělil přes 1,1 milionu korun (psali jsme zde). „Všechny představené práce jsou výborné a už teď se těším, jaké projekty budeme moci podpořit v příštím roce,“ zhodnotil rektor Martin Procházka.

Vedle letošních stipendistů na setkání vystoupily i tři úspěšné loňské žadatelky. Nejprve Marta Sýkorová z cyrilometodějské teologické fakulty představila jednu ze svých Velmi špatných pohádek, jejichž knižní podoba právě vychází a bude pokřtěna v úterý 3. prosince na Olodvorku (viz pozvánka).

Poté se slova ujaly Marie Pražáková a Eliška Zgarbová a předvedly své prezentace, kterými zaujaly na soutěžích Falling Walls Lab a FameLab (psali jsme zde, resp. zde). Zatímco Marie Pražáková, jejíž práci podporuje Nadační fond UP i letos, své vystoupení o nových koordinačních sloučeninách s manganem a jejich využití v medicíně vystřihla v angličtině a s „klasickým“ slidem v zádech, Eliška Zgarbová, která je již úspěšnou absolventkou přírodovědecké fakulty a před nedávnem obdržela cenu MŠMT (viz tento článek), přirovnala svůj výzkum zaměřený na střevní záněty k zahradničení a z truhlíku s plyšovou zeleninou „sklidila“ plyšové střevo.

„Byl jsem nadšený, že někoho takového mám. Všechny úspěchy, kterých Eliška dosáhla, jsou její zásluha, já jsem jen ten, kdo přidal trochu kyslíku do ohně,“ uvedl na adresu Elišky Zgarbové její školitel Radim Vrzal z katedry buněčné biologie a genetiky poté, co zasedací místnost na závěr formálnější části adventního setkání poučila i pobavila.

„Moc se těším, že podobné příběhy budeme psát i s novými stipendisty,“ dodala koordinátorka Nadačního fondu UP a Kariérního centra UP Katrin Stark s tím, že v únoru příštího roku fond vypíše jubilejní 10. výzvu, v níž se budou moci studující ucházet o podporu svých projektů. Více o fondu zde.

Být dobrovolníkem znamená myslet nejen na sebe, ale dělat i něco pro druhé. Univerzita Palackého dobrovolnictví svých studentů i zaměstnanců velmi podporuje. Některé z dobrovolníků vám představujeme v Žurnálu Online. Navracení původních odrůd ovocných stromů do krajiny se výzkumník Zdeněk Špíšek z Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého věnuje už dlouhé roky.

Zasazení stromu ovšem není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Také proto se bývalý cestovatel snaží k péči přivést i ostatní. „V krajině mi chodí už desítky potulných sadařů, kteří mi pomáhají se o stromky starat,“ raduje se.

Jak jste se k dobrovolnictví dostal?

Část rodiny pochází z Valašska, kde se kvůli pálence samozřejmě vždycky pěstovaly švestky. Aby můj děda uživil své tři děti, pustil se na malém pozemku do zahradničení. Byl dokonce průkopníkem některých metod roubování. Zkoušel roubovat i ořechy, které jsou velmi komplikované. Často jsem mu nosil nějaký materiál, aby mi ho rozmnožil. Tudíž jsem tu metodu znal, ale až dědovo úmrtí mě vedlo k tomu, že jsem začal roubovat ve větších objemech sám.

Začínal jsem v krajině a dosud si to držím. Prostě si vezmu brašnu, roubovací nůž, pásku, jdu do přírody, a když někde začátkem března vidím pučící třešeň, naroubuji na ni nějakou zajímavou odrůdu. Zaznamenám si to do mapy, a když se pak na nějaké vycházce dostanu na stejné místo, stromek uvolním a nechám ho tam růst. Souřadnice potom třeba pošlu kamarádům a udělám jim takový malý geocaching, když potřebují nějaký stromek na zahrádku.

Vím, že jste před několika lety prodělal těžký úraz. Byl to jeden z impulzů k zintenzivnění vašich sázecích aktivit?

Ano, v roce 2017 jsem se v Bosně zřítil z turistického chodníku. Letěl jsem asi devět metrů a rozdrtil si pánev. Úplně mi to překopalo život. Během studií jsem pracoval jako horský průvodce a potom, co jsem byl přes rok na vozíku, jsem se k tomu už nevrátil. Více jsem se zaměřil na naši zemi. Mám tady v Olomouci vystudovanou ekologii a s kolegy se nyní většinou zabýváme chytrými hnojivy a šlechtěním. Člověk také sleduje trendy v zemědělství a jak se ta naše krajina hodně změnila. Jsou tady obrovské polní lány, což má sice své výhody, ale místa pro přírodu trošku ubývá.

Jedním z řešení je právě výsadba různých stromořadí, která do přírody vrací původní ovocné druhy. Máme obrovské štěstí, že nám tady naši předkové zachovali poměrně bohaté druhy, ať už jabloní nebo hrušní. V posledních sedmi letech je proto naší snahou navracet tyto stromy do krajiny. Pracujeme hodně s dobrovolníky a obcemi, se kterými navážeme spolupráci.

Jak taková spolupráce funguje?

Mým cílem je u dané vesnice vytvořit třeba sad nebo nějaké stromořadí u cesty, které si vysadí sami místní. Když například rodič s dítětem vysadí strom a poté na procházce uvidí, že ta švestka nese první plody, mají z toho větší radost. Ovoce pak také chutná lépe. A když se s tím stromem něco stane, často ho sami ošetří.

Dokážu si představit, že po sedmi letech aktivního sázení už vám to samotnému musí doslova přerůstat přes hlavu.

Přesně tak. Výsadba, kterou jsem dělal prvních pět let, se pomalu překlápí do následné péče. Děláme proto workshopy o řezu ovocných stromů a další péče, na které se hlásí jak zaměstnanci obcí, tak i řada obyčejných lidí.

Jinak je nás parta asi šesti nebo sedmi, kteří s lidmi pracujeme pravidelně, a poslední roky se tato naše činnost přehoupla do celoroční práce. Například když na konci srpna udeřily čtrnáctidenní sucha, řešil jsem každý den závlahy. Právě ta koordinace mezi námi, obcemi a hasiči, kteří mají často za úkol zalévat, je základ toho, že nám přežije okolo 90 až 95 procent všech stromů.

Věděl byste, kolik stromů už jste zasadili?

Troufám si říct, že v krajině už je za těch sedm let zhruba osm až devět tisíc našich stromů. Snažíme se každý rok všechny obejít, spravíme úvazy, aby se ten stromek neškrtil, a zkontrolujeme správně nastavenou korunu.

Se stromkem je to jako s dítětem. Pokud prvních pět, šest let nedostane správnou výchovu, naroste pokřivený a už se to velmi těžko vrací zpět. Výchova v prvních letech je skutečně stěžejní, protože sadař tím určí, jak bude ten stromek vysoký. Větvička má při výsadbě třeba jen centimetr, ale když ji nechám směřovat do silnice, která je tři metry daleko, musím počítat s tím, že za deset let doroste na hranu té silnice a kamiony ji budou ulamovat.

Čím začíná výsadba stromků?

Prvně začneme spolupracovat s nějakou obcí nebo jedincem, který mě osloví, a řešíme danou lokalitu. Musíme získat souhlas majitele pozemku, což je u silnic složitější, protože se k tomu kromě Správy a údržby silnic vyjadřuje i policie. Řešíme nájezdové oblouky a bezpečnost, aby poté strom nezpůsobil nějakou tragédii a zároveň nebyl poškozován provozem.

Na základě našich zkušeností následně zvolíme vhodnou ovocnou dřevinu. Hodně sadíme v Moravském krase, který má sice hodně vody, ale všechna proteče ve stometrové hloubce. Proto si tam třeba nemůžeme dovolit v takové míře sadit jabloně nebo hrušně, ale dáváme přednost třešním nebo švestkám, které to drsné klima snesou. Potom se snažíme různými metodami získat peníze na materiál. Společně s obcemi píšeme žádosti o granty, reagující na výzvy různých organizací, Agentury ochrany přírody a krajiny, Státního fondu životního prostředí, Nadace Tipsport nebo Nadace Partnerství. Následně oslovím ovocné školkaře a sháním rostlinný materiál.

Předpokládám, že původní odrůdy není úplně snadné získat?

Když jsem začínal, školkařům jsem ten materiál i dodával. Například Rudickou bílou třešeň jsme zachránili z vesnice Rudice, kde byl ten strom na konci životnosti. Naši předkové začali tuto třešeň pěstovat z důvodu, že po ní nešli ptáci. Špaček letěl kolem, viděl, že plody jsou pořád zelené, a tak ten strom prostě minul a letěl jinam. Podobně se nám podařilo zachránit i jiné druhy. Ale není to práce jen moje, angažuje se v tom řada lidí, rozhodně bych jmenoval školkaře Radima Peška, Standu Bočka nebo Dominika Grohmanna.

Zakládáme si na používání velmi kvalitního materiálu od převážně moravských školkařů. Zahraniční sadaři a velkopěstitelé se snaží interval od semínka ke stromu zkrátit, protože tím vydělají více peněz. Jenže když to dřevo rychle naroste… Je to, jako když se nějakou dobu pohybujete ve vysoké nadmořské výšce. Tělo si navykne na těžší podmínky a po návratu do normálního prostředí máte více červených krvinek, fungujete lépe. Stejně je to i se stromem. Když roste v drsných podmínkách a pak ho přesadíte do lepších, paradoxně se mu daří více.

Stromy z drsných školek mnohdy nevypadají tak vzhledně, nemají tři metry, ale prošly si vývojem čtyř, pěti let. Dřevo je pak vyzrálé a velmi rychle předhoní ty narychlo vypěstované dvouleté, tříleté výpěstky.

Jaký průběh má jejich samotné zasazení?

Na výsadbu je ideální konec října. Musíme počkat na okamžik, kdy těm stromům už fyziologicky opadávají listy a jsou připravené na zimu.

Na výsadbě fungujeme jako v továrně u Forda. Prvně bagrem nebo ručně připravíme díru, do které dva chlapi s bucharem následně zatlučou kůl. Za nimi jde další parta, která uloží do jámy stromek. Je důležité nedat ho moc hluboko ani příliš mělko, aby kořeny nelezly nahoru nebo naopak nebyly moc utopené.

Poté chodí většinou starší lidé nebo děti, které stromek uvážou ke kůlu. Používáme přírodní vlnu, která smrdí lanolínem, takže v prvních letech odpuzuje býložravce a zároveň brání, aby se stromek o kůl odřel.

Na konci natloukáme pletivo, hlavně kvůli zvěři, která může svými parůžky sazenici poškodit. Poté ještě samozřejmě jedou hasiči nebo nějaká cisterna, která zalévá každý strom minimálně třiceti až padesáti litry vody. Je to docela důmyslný systém, kterým je taková parta schopná za den zasadit celou alej.

Jak funguje následná péče?

Záleží na stromu, u jádrovin ořezáváme v zimě, u peckovin až někdy v květnu. Řeším to většinou formou workshopu, kdy si v dané obci promítneme, jak by to mělo vypadat, a pak jdeme do aleje a řežeme.

Každému dávám do ruky zbraň, tedy nůžky, protože podobných kurzů existuje velké množství, ale často jen v rovině teorie. Když ti lidé poté reálně dojdou na zahradu, neví, co s tím. Na pár stromcích jim to vysvětlím a potom s nimi chodím a ukazujeme si chyby. Tímto způsobem se za dopoledne naučí, jak precizně provést řez, a odnesou si domů know-how. Právě tohle vnímám jako svůj asi největší úspěch.

Důležité jsou také zálivky a hnojení. Když je zmrzlá půda, vytváříme v okolí stromků závlahové mísy. Rozmístíme hnůj do kruhu, na který dáme ještě vrstvu štěpky. Hnůj dodá první živiny, zároveň zlepšuje kvalitu půdy a zadržuje vodu. Když se strom takto zamulčuje, zlehčí nám to péči i v teplých letních dnech, kdy je potřeba stromek znovu zalít. A rozbíhá se zase další podzim.

Minulý rok jste se zúčastnil také Zaměstnaneckého dobrovolnického dne, kdy jste spolu s kolegy sadili u Mírova. Jaké stromy jste zvolili tam?

Tentokrát jsme řešili výsadbu lesních dřevin. Sázeli jsme primárně jedle a buky. Jedle totiž z lesů postupně ubývá. Jehličnany to obecně mají v dnešních suchých, extrémních podmínkách náročnější. Ale to už je na další samostatné téma. V současnosti prochází lesní hospodářství obrovskými změnami. Je to z důvodu kůrovce, změny na trhu a změnám klimatu, které už jsou v dnešní době neoddiskutovatelné.

Co vám osobně dobrovolnictví přineslo?

Dobrý pocit, že do krajiny něco vracím a mohu se setkávat se zajímavými lidmi. Také uvědomění, že člověk jako jednotlivec dokáže něco změnit. Krajina si prošla velkými změnami a řada lidí mi říká, že některé věci už nejdou vrátit. Ale ono to jde. Stačí jen chtít a počkat.

A když pak člověk jede v létě kolem výsadby, zastaví a utrhne si švestku ze stromu, který tam před rokem zasadil… To je to nejchutnější ovoce. Ještě lepší než z vlastní zahrádky, protože jste si vědomi toho přesahu pro krajinu. Nebo když obnovujete třešňovou alej a přijde za vámi starý pán, který si pamatuje, jak ji před pětačtyřiceti lety vysadili, opravdu zažíváte pěkné okamžiky.

Pomáhají vám vaše aktivity i v profesní kariéře?

Ano, určitě. Při doktorátu jsem se zabýval genetickou variabilitou jeřábu oskeruše a svými výsadbami pomáhám udržovat jeho genofond. Tahle docela ohrožená dřevina z krajiny mizí, mně se však podařilo udržet zhruba sto genotypů, takže za padesát, sedmdesát let bude mít někdo další k dispozici knihovnu, do které bude moct šáhnout.

Snažím se vracet odrůdy, často i krajové, které jsou třeba jen z dané vesnice, a zachovat tak práci našich předků. Když jdete do marketu, všude prodávají jen ta, jak já říkám, polystyrénová jablka, Gloster delicious, která nemají žádnou chuť. Staré odrůdy mají naopak širokou paletu chutí, některé jsou ohromně sladké, jiné zase šťavnaté, krásně voní. Naši předkové je selektovali a šlechtili, aby se jablko dalo použít na křížaly nebo aby se dobře moštovalo. Jsou to opravdu století selekce zajímavých jabloní nebo i švestek, hrušek, které podle mě stojí za to zachovat.

Kde budu studovat? Jak vypadají učebny? Kde budu bydlet a kde jíst? A za kolik? Na ty a na spoustu dalších otázek, které se týkají života na univerzitě a v univerzitním městě, hledali dnes v Olomouci odpovědi budoucí vysokoškoláci. Univerzita Palackého připravila pro zájemce o studium tradiční den otevřených dveří.

Ani nevlídné počasí, studený vítr a kapky deště měnící se ve zlomku vteřiny ve sněhové vločky, neodradilo maturanty ze všech koutů země od návštěvy Olomouce. Fakulty se pro ně otevřely hned v osm hodin ráno. Program zahrnoval tradiční prezentace jednotlivých oborů na fakultách, nechyběly velmi důležité informační bloky, návštěva odborných učeben, možnost simulované výuky nebo komentované prohlídky. Kdo chtěl, mohl vyzkoušet, jak chutná oběd v menze či káva ve Fresh UPu, nebo se podívat, jak vypadá ubytování na kolejích.

Že je kde i z čeho studovat, zjistili ti, kteří dorazili do Knihovny UP ve Zbrojnici, na jejímž nádvoří se navíc mohli ohřát punčem, který přišel rozhodně vhod. K dispozici byla i autobusová linka, jezdila po speciální „univerzitní“ trase a spojovala jednotlivé fakulty. Již tradičně mívají zájemci o studium všechny potřebné informace zpřístupněné předem elektronicky na webu Univerzitní město, aby si čas prožitý ve městě mohli dobře naplánovat. Na den otevřených dveří míří do Olomouce vždy tisícovky mladých lidí od nás i ze Slovenska. Vědí totiž, že tento den je ideální příležitostí setkat se tváří v tvář se studenty či pedagogy. Protože co je lepší než předaná osobní zkušenost?

Takže pokud to někdo nestihl dnes, rychle by si měl poznamenat datum 25. ledna 2025. Protože v tuto sobotu opět Univerzita Palackého otevře své dveře.

Fotogalerii ze dne otevřených dveří si můžete prohlédnout níže, další záběry se brzy objeví na univerzitním Faceboooku. 

Studenti a studentky UP si mohou díky členství UP v síti Aurora vybrat z nabídky několika kurzů, které se zaměřují na globální výzvy, udržitelnost, zdraví, design nebo zásobování měst potravinami. Otevírá se jim tak příležitost poznat studenty z dalších vysokých škol a získat neocenitelné mezinárodní zkušenosti.

Kurz Spark Social, který připravuje Islandská univerzita, nabízí studentům možnost ponořit se do světa sociálního podnikání a inovací. Budou pracovat na řešení aktuálních problémů pod vedením odborníků a rozvíjet své dovednosti v oblasti inovativního myšlení. V kurzu Healthy and Sustainable Food Systems or Mental Resilience se studenti na VU Amsterdam zaměří na řešení aktuálních problémů v oblasti potravinářství, udržitelnosti a duševního zdraví. Neapolská univerzita se bude věnovat problematice udržitelnosti, městskému prostředí a zásobování potravinami v kurzu Governing Urban Metabolism.

Kurzy probíhají formou BIP (Blended Intensive Programme), to znamená, že probíhají částečně online a částečně fyzicky na zahraničních univerzitách. Nabízejí studentům jedinečnou příležitost pracovat na aktuálních problémech, rozvíjet své dovednosti a spolupracovat s odborníky z různých oblastí. Důraz je kladen na interdisciplinární přístup a praktickou aplikaci znalostí. Kurzy jsou spojeny s mezinárodními projekty a nabízejí studentům možnost pracovat v mezinárodním prostředí.

Podrobné informace a možnosti, jak se na kurzy přihlásit, jsou na webu Aurory na UP.

Univerzitní síť Aurora sdružuje 9 evropských univerzit včetně UP, které dohromady mají přes 260 000 studentů. Společně chtějí posunout evropské vysoké školství dál a fungovat jako jeden velký kampus, v němž je jednoduše možné studovat předměty na různých univerzitách, sdílet výzkumné a výukové materiály, jezdit na výměnné pobyty nebo využívat nabídku hybridních a online kurzů. Kladou velký důraz na současné globální výzvy a problémy, jakými jsou udržitelný rozvoj, kulturní diverzita nebo digitalizace.

Lhůta pro vyjádření Univerzity Palackého, zda má zájem o dorovnání ceny 90 milionů korun, kterou za odkup Hanáckých kasáren nabídl soukromý developer, byla na žádost univerzity ze strany Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM) pozastavena. Úřad na konci října požádal univerzitu o vyjádření, zda má stále o odkup objektu zájem a zda tedy dorovná aktuální nejvyšší kupní cenu. Nejzazším termínem pro doručení stanoviska UP byl poslední listopadový den. Univerzita však postup ÚZSVM rozporovala a požádala Ministerstvo financí ČR jako dozorující orgán o posouzení jeho správnosti.

„Univerzita stále má zájem o koupi Hanáckých kasáren, to ale není nyní hlavní otázka. Na základě naší stížnosti jsme mimo jiné požádali ministerstvo financí jako dozorující orgán o stanovisko, zda je zvolený postup ÚZSVM při prodeji objektu standardní a transparentní. To je teď pro naše další rozhodování stěžejní,“ říká k celé věci rektor Martin Procházka.

Univerzita podle jeho slov rovněž žádala, aby do rozhodnutí ministerstva nebyla UP negativně ovlivněna případným uplynutím dotčených lhůt. „Myslím si, že je to legitimní požadavek, a jsme rádi, že došlo k pozastavení lhůty. Nemůžeme se rozhodovat pod tlakem. Chtěli bychom mít černé na bílém, jaký bude další postup v této věci a zda se veřejná vysoká škola o tento objekt může ucházet způsobem, který jí dává skutečnou – a ne pouze teoretickou – možnost Hanácká kasárna získat,“ vysvětluje rektor.

Jako veřejná instituce musí UP v případě zájmu o odkup Hanáckých kasáren žádat o stanovisko Akademický senát či Správní radu UP. „Na začátku října jsme senátory a členy správní rady žádali o rychlé projednání našeho záměru. Byli nesmírně vstřícní a patří jim za to velké poděkování. Neradi bychom je tedy oslovovali dříve, než bude jasné, jaké má univerzita možnosti v rámci dalšího postupu,“ dodává Martin Procházka.

Už dříve jsme psali o překvapivém vývoji situace kolem prodeje jedné z největších budov v centru Olomouce tady. Podrobněji se k celé kauze odkupu Hanáckých kasáren prorektor Michal Malacka vyjadřuje rovněž v rozhovoru pro Český rozhlas Olomouc v pořadu O čem se mluví.

Novým výzkumným pracovištěm Cyrilometodějské teologické fakulty UP bude Institut Maxe Josefa Metzgera pro dialog a smíření. S jeho zřízením při katedře systematické teologie souhlasil na svém listopadovém jednání Akademický senát CMTF UP.

Posláním institutu bude přispět k hlubšímu poznání osobnosti, díla a odkazu Maxe Josefa Metzgera, německého kněze, který byl za své myšlenky a vize za druhé světové války popraven. Výzkum se zaměří také na Metzgerovu komunitu Societas Christi Regis, která působila na Moravě, či na osobnost a dílo teologa Johannese Oesterreichera, teologa a průkopníka židovsko-křesťanského dialogu, který je spojen i s Olomoucí a s Metzgerovou komunitou spolupracoval. Významná část výzkumu se zaměří na témata dialogu a smíření vycházející nejen z Metzgerových ekumenických, pacifistických a proevropských myšlenek.

Záměr zřízení nového institutu členkám a členům AS CMTF UP, se kterým vyjádřil souhlas i velký kancléř fakulty arcibiskup Josef Nuzík, přiblížil děkan Vít Hušek společně s Lubomírem Žákem z katedry systematické teologie, který se dílem M. J. Metzgera již řadu let zabývá. Nyní fakulta získala do správy a pro badatelské účely jeho archivní materiály, které spravoval Institut Krista krále v německém Meitingenu (psali jsme zde).

„Není nás mnoho, kdo se dílu a odkazu M. J. Metzgera věnuje, ale i v souvislosti s právě dokončeným procesem jeho beatifikace, tento počet roste. Byl bych rád, kdyby se kolem institutu podařilo vytvořit mezinárodní tým, který bude přicházet se zajímavými projekty. Je tu potenciál pro spolupráci s kolegy z mnoha různých oblastí, mimo jiné historie, psychologie, sociologie a dalších,“ uvedl profesor Žák, který se stane ředitelem institutu, a jak dodal, udělá vše pro jeho zviditelnění a navázání vědeckých spoluprací. 

Se zřízením institutu jako výzkumného pracoviště katedry systematické teologie akademický senát fakulty souhlasil.

Na listopadovém jednání se pak zabýval také úpravou podmínek přijímacího řízení pro akademický rok 2025/2026 a schválil nové složení fakultní disciplinární komise. Řeč byla i o aktuální situaci týkající se zamýšlených i realizovaných investic fakulty. Během zasedání se také představil jeden z akademiků, který zvažuje kandidaturu v aktuálně vyhlášené volbě rektora/rektorky UP (informace k volbě zde).

Další informace o AS CMTF UP a jeho zasedáních jsou k dispozici na této stránce.

Vědci z Univerzity Palackého popsali mechanismus, pomocí kterého si bakterie vytváří odolnost k nanočásticím stříbra, jež mohou vrátit antibiotikům jejich ztracenou sílu. Odborníci zjistili, že bakterie vystavené nanočásticím stříbra nadměrně produkují látky, pomocí kterých přinutí nanočástice stříbra ke shlukování – ty poté ztratí svoji antibakteriální účinnost. Zároveň našli způsob, jak bakteriím zabránit, aby si vůči nanočásticím stříbra vybudovaly rezistenci. Tyto nové poznatky mohou výrazně pomoci v boji s rostoucí odolností mikroorganismů vůči antibiotikům, která značně komplikuje léčbu bakteriálních infekcí. Výsledky práce olomouckých vědců zveřejnil časopis Communications Biology.

Dlouhodobé nadužívání antibiotik, které bylo typické zejména pro konec minulého století, mělo za následek stoupající odolnost bakterií vůči antibiotikům. Chemici, mikrobiologové i lékaři se proto v posledních letech stále více zajímají o antibakteriální účinky nanočástic stříbra, které se postupně staly součástí celé řady komerčních produktů s antibakteriálním efektem. Vědci z katedry fyzikální chemie Přírodovědecké fakulty UP a Ústavu mikrobiologie Lékařské fakulty UP jako jedni z prvních prokázali nejen vysoký antimikrobiální efekt samotných nanočástic stříbra, ale i jejich schopnost obnovit účinnost neaktivních konvenčních antibiotik vůči rezistentním bakteriím. 

Bakterie versus nanostříbro

Bakteriální rezistence ale nemusí být problémem pouze pro antibiotika, ale také pro samotné nanočástice stříbra. Touto otázkou se vědci z přírodovědecké a lékařské fakulty zabývají v posledních deseti letech. V roce 2018 jako první na světě popsali způsob tvorby a mechanismus rezistence Gram-negativní bakterie E. coli vůči nanočásticím stříbra. Při opakovaném podání nanostříbra dokáže tato bakterie produkovat protein flagelin v takové míře, která způsobí shlukování nanočástic a následně ztrátu jejich antibakteriálních vlastností.

Protein flagelin totiž vykazuje adhezivní vlastnosti a zjednodušeně řečeno působí jako lepidlo, které pevně poutá částice stříbra. Vytváří se tak rozměrné shluky nanočástic, které pak nevykazují antibakteriální aktivitu. Tento převratný objev olomoučtí vědci publikovali v roce 2018 v časopise Nature Nanotechnology. Jejich práce se díky takřka 700 citací těší obrovskému vědeckému ohlasu.

Výzkum však tímto neskončil – následně se vědci z Přírodovědecké fakulty UP ve spolupráci s kolegy z Lékařské fakulty UP a Českého institutu výzkumu a pokročilých technologií (CATRIN) UP zaměřili na studium mechanismu odolnosti Gram-pozitivní bakterie S. aureus k nanočásticím stříbra, který rovněž spočíval ve shlukování nanočástic.

„V tomto případě nemohlo být shlukování nanočástic stříbra způsobeno proteinem flagelin, jelikož bakterie S. aureus jim nedisponuje. Po rozsáhlém a náročném bádání jsme odhalili a popsali mechanismus, jakým se i tato bakterie brání účinkům nanostříbra. Tentokrát spočíval v nadměrné produkci bakteriálního biofilmu, který působí vůči nanočásticím stříbra podobně jako flagelin,“ uvedla Lucie Hochvaldová z katedry fyzikální chemie přírodovědecké fakulty.

Síla granátového jablka

Výzkumný tým z UP v Olomouci se zaměřil i na hledání způsobu, jak tuto odolnost bakterií překonat. Jelikož vědci podrobně popsali mechanismus rezistence, tak poté dokázali nalézt způsob, jak shlukování nanočástic v okolí bakterií zabránit. „Docílili jsme toho přidáním takových látek k nanostříbru, které současně blokují jak produkci flagelinu u E. coli, tak i bakteriálního biofilmu v případě S. aureus. Takovou schopnost mají látky obsažené např. v extraktu z kůry granátového jablka,“ řekl Aleš Panáček z katedry fyzikální chemie přírodovědecké fakulty.

V okamžiku aplikace tohoto extraktu společně s nanočásticemi stříbra bakterie netvoří flagelin ani biofilm v dostatečné míře, čímž ztratí schopnost shlukovat nanostříbro a vybudovat si tak odolnost vůči jejich účinkům. Navíc mají vědci v záloze další způsob, jak překonat rezistenci bakterií k nanočásticím stříbra, a to zvýšením jejich stability navázáním na grafen. Pevná vazba poutající částice stříbra na povrch grafenu je natolik stabilizuje, že bakteriemi produkovaný flagelin či biofilm nedokáže částice shlukovat a ty si tak zachovávají svou vysokou antibakteriální aktivitu.

„Náš výzkum zcela určitě přispěje k pochopení mechanismů rezistence bakterií vůči nanostrukturním materiálům, které se liší od mechanismů rezistence vůči běžným antibiotikům. Rovněž poskytuje možnost, jak bojovat proti bakteriím vyvolávající závažná infekční onemocnění, čelit stoupající bakteriální rezistenci komplikující léčbu a vyvíjet účinnější antimikrobiální léčebné postupy. Věříme, že tato práce podnítí řadu dalších podrobných experimentálních výzkumů zahrnujících jak studium tvorby bakteriální rezistence vůči antibakteriálním nanostrukturním materiálům, tak hledání způsobů, jak jí čelit,“ dodal Milan Kolář z Ústavu mikrobiologie Lékařské fakulty UP.

Propojit a podpořit doktorandy a postdoktorandy napříč obory a pomoci jim s některými výzvami, kterým musí v počátcích své vědecké kariéry čelit. To si dala za úkol nově se formující komunita mladých vědců a vědkyň na Lékařské fakultě UP. Mimo jiné již připravila workshopy zaměřené na témata, která s vědeckou prací souvisejí.

Vznik komunity iniciovala Jarmila Stanková, která se na Ústavu molekulární a translační medicíny LF UP v současnosti věnuje především proteomickým metodám pro analýzu vzorků krevní plazmy a která před nedávnem úspěšně ukončila doktorské studium s disertační prací nazvanou Lokalizace a identifikace molekulárních cílů biologicky aktivních látek. K Ph.D. studiu na LF UP se přihlásila jako absolventka experimentální biologie na Přírodovědecké fakultě UP.

„Během Ph.D. studia jsem si uvědomila, že mi chybí nějaké pojítko s dalšími juniorními vědci a vědkyněmi na fakultě, že se vlastně neznáme, nemáme společnou historii, na kterou můžeme navazovat. Starší spolu často studovali medicínu a dlouhodobě spolupracovali. Pro nás je to v tomto ohledu složitější, přicházejí často lidé z jiných fakult i z jiných měst. To byl jeden z těch důvodů, proč komunita vznikla, a zároveň jeden z jejích cílů – propojit mladé vědce a vědkyně napříč lékařskou fakultou v raných fázích jejich kariéry, aby mohly vznikat profesní kontakty, spolupráce, budoucí granty,“ přiblížila.

K aktivitě jí pomohl i absolvovaný výcvikový program Leadership Matters!, který UP pro své studující před rokem poprvé otevřela (více o něm tady). „Kurz mi dodal sebevědomí  a obrovskou energii. Oslovila jsem pak několik kolegyň a kolegů z ústavu a dali jsme dohromady draft komunity, který jsme představili vedení fakulty,“ doplnila.

Vedení LF UP aktivitu studentů uvítalo. „Uvědomujeme si nutnost podpory vědy a výzkumu zaměřené cíleně na doktorandy a zejména na postdoktorandy. Vnímáme potřebu mentoringu, transferu znalostí i nutnosti prohloubení mezioborové spolupráce. Jsme přesvědčeni, že významným motorem růstu inovací a excelence v medicíně mohou být právě motivovaní a zanícení mladí vědci a vědkyně. Proto rádi tuto komunitu podpoříme vytvořením prostoru pro semináře, prezentace a inzerce aktivity na webových stránkách LF UP a v blízké době snad i ekonomicky při zajišťování přednášejících,“ uvedl proděkan pro vědecko-výzkumnou činnost Martin Doležel.  

Komunitu aktuálně táhnou čtyři mladí vědci a vědkyně, kteří již pro své kolegy a kolegyně zvládli připravit workshopy na témata, jako je transfer vědeckých výsledků do praxe a granty pro juniorní vědce. „Na 12. prosince chystáme ještě workshop zaměřený na komunikaci vědy s Pavlou Hubálkovou, která je za mě jedním z nejpovolanějších lidí na toto téma u nás. Představí se také Vendula Lužná jako popularizátorka vědy na UP,“ uvedla Jarmila Stanková s tím, že v plánu jsou i další workshopy, v prezenční i online formě, a také prezentace cílů a aktivit komunity doktorandům a studujícím Lékařské fakulty UP.

Aktuální informace mohou zájemci sledovat zde.

Unikátní nástroj pro komunikaci se studujícími a pracujícími v případě krizových situací nabídne od zítřka oficiální mobilní aplikace Univerzity Palackého – UPlikace. V případě nebezpečí či závažné provozní události v některé z univerzitních budov umožní zaslání zprávy obsahující základní informace a pokyn, jak se zachovat.

Vybudovat masivní krizovou komunikační síť umožnila univerzitě její UPlikace, kterou dlouhodobě využívá přes 90 % studujících a řada akademiků a akademiček. Nově bude včetně krizového modulu přístupná i neakademickým pracujícím.

„Nejen události posledních měsíců nás, stejně jako ostatní univerzity, donutily se zaměřit na monitorování a posilování bezpečí na univerzitě včetně operativní komunikace s našimi studujícími a zaměstnanými. Všem, kteří ještě UPlikaci nevyužívají, nyní doporučujeme její instalaci do mobilního zařízení,“ řekl vedoucí pracovní skupiny k zajištění bezpečnosti na UP kancléř Martin Tomášek.

S nastavením pomůže uživatelům průvodce

Krizový modul bude v UPlikaci zprovozněn 28. listopadu 2024. Všem jejím uživatelům se automaticky zobrazí průvodce, v němž upřesní místa a budovy, ve kterých se v průběhu semestru nachází. Studující a akademici mají budovy, ve kterých se podle svého rozvrhu v daném semestru vyskytují, rovnou přednastaveny podle STAGu. Doporučeno je však projít si v UPlikaci veškerá nabízená místa a doplnit výběr o další, ve kterých se v průběhu semestru pohybují – například knihovnu, menzu či koleje.

„Krizové zprávy budou cíleny podle lokality, kde mimořádné události došlo. Pokud má uživatel v aplikaci budovu aktivovanou, protože v ní má výuku, pracovní povinnosti nebo se na místě v průběhu semestru vyskytuje, oznámení obdrží. Pokud se někde na UP vyskytne jednorázově a budovu aktivovánu nemá, zpráva mu nepřijde. Ambicí krizového modulu v UPlikaci však není, a není to ani technicky možné, stoprocentní pokrytí osob vyskytujících se na místě mimořádné události. Nicméně čím víc uživatelů zprávu obdrží, tím vyšší je pravděpodobnost, že informaci rozšíří i k ostatním ve svém okolí,“ vysvětluje Martin Tomášek s tím, že automatickou identifikaci polohy dle mobilu mohou k zasílání krizových zpráv využívat pouze složky integrovaného záchranného systému (IZS). S novým semestrem se studujícím a vyučujícím seznam označených budov automaticky rozšíří o další podle nadcházejícího rozvrhu.

Carlos Manuel Folhadela de Macedo Oliveira, nový portugalský velvyslanec v České republice, navštívil Univerzitu Palackého. Setkal se se studenty a studentkami portugalštiny, vyučujícími na katedře romanistiky i děkanem FF UP Janem Stejskalem. Ve své pracovně jej přivítal také rektor UP Martin Procházka společně s prorektorem pro internacionalizaci Jiřím Stavovčíkem. 

Carlos Oliveira působí v České republice od letošního srpna. Po inauguraci postupně navštěvuje všechna česká pracoviště, kde se portugalský jazyk vyučuje. Univerzitu Palackého společně s ním navštívila i nová ředitelka Portugalského centra Institutu Camões v Praze Inês Maria Lopes Silva.

„Jsme velmi potěšeni, že má pan velvyslanec, stejně jako jeho předchůdci, velký zájem seznámit se s vyučujícími a studenty portugalské filologie na Univerzitě Palackého i s chodem Centra portugalského jazyka a lusofonní kultury na katedře romanistiky,“ uvedla Zuzana Burianová z katedry romanistiky FF UP. Carlos Oliveira dříve působil jako velvyslanec v Alžírsku a jako konzul v Paříži, Versailles, Montrealu a Ženevě.

Hned po příjezdu na Univerzitu Palackého se setkal s vedoucím katedry romanistiky Danielem Nemravou a s vyučujícími portugalské filologie. Poté jej v prostorách rektorátu UP přivítali rektor univerzity Martin Procházka a prorektor pro internacionalizaci UP Jiří Stavovčík. Carlos Oliveira, nadšený historickým rázem univerzitních budov, se zajímal o minulost i současnost Univerzity Palackého, přičemž Olomouc přirovnal k portugalskému univerzitnímu městu Coimbra. Tématem hovoru, během něhož bylo vzpomenuto přátelství bývalého portugalského prezidenta Mária Soarese a Václava Havla, byla zejména podpora kulturních aktivit na UP šířících povědomí o portugalsky mluvících zemích. Nový portugalský velvyslanec zmínil i důležitost vzájemné výměny studentů a vyučujících mezi Portugalskem a Českou republikou a vyjádřil potěšení, že studenti olomoucké portugalistiky pravidelně vyjíždějí v rámci programu Erasmus na přední portugalské univerzity.

Oba hosté zavítali i do výuky. Pohovořili se studenty portugalštiny o jejich studijních zkušenostech, výjezdech na portugalské univerzity a účasti na plánovaných kulturních akcích. Poté se velvyslanec Carlos Oliveira setkal s děkanem filozofické fakulty Janem Stejskalem, s nímž debatoval o problémech filozofických fakult v ČR, výuce filologických oborů na českých i portugalských univerzitách a o důležitosti výuky portugalštiny a internacionalizace v akademickém prostředí. Vyjádřil zájem portugalského velvyslanectví a pražského centra portugalského jazyka nadále pokračovat v dosavadní spolupráci s olomouckou portugalistikou, ať už ve formě organizace kulturních aktivit, podpory hostujících vyučujících nebo zapojení studentů do nejrůznějších projektů.

Během společného oběda s vedoucím katedry romanistiky a vyučujícími portugalštiny byly detailněji probrány konkrétní body spolupráce v nadcházejícím semestru, k nimž patří zejména lektorát evropské portugalštiny na FF UP, účast obou hostů na mezinárodním portugalistickém kolokviu pořádaném na katedře romanistiky FF UP nebo zapojení olomouckých studentů a vyučujících do organizace mezinárodního knižního veletrhu Svět knihy Praha 2025, jehož čestným hostem bude Portugalsko.

V odpoledních hodinách navštívil portugalský velvyslanec také Magistrát města Olomouce, kde jej přivítal náměstek primátora Viktor Tichák. Společně probrali možnost prohloubení spolupráce portugalského centra s městem Olomouc. Dalším tématem jednání byla možnost spolupráce v rámci evropského projektu propojení univerzitních měst – Olomouc se již dříve pokusila navázat kontakt s portugalským městem Aveiro. Návštěva Olomouce byla zakončena krátkou prohlídkou historického centra města.

Udržitelnost v podnikání jako cesta k dlouhodobému úspěchu rezonovala na letošní konferenci UP Business Camp 2024. Akce pořádaná Vědeckotechnickým parkem Univerzity Palackého (VTP UP) přilákala do olomoucké Pevnosti poznání podnikatele, studenty Univerzity Palackého i nadšence, kteří hledají inspiraci, praktické rady a příležitosti k networkingu.

„Letošní UP Business Camp opět potvrdil, že téma udržitelnosti v podnikání je nejen aktuální, ale také klíčové pro budoucí rozvoj firem. Bylo skvělé sledovat, jak inspirativní řečníci, praktické workshopy a dynamická Startup Show přinesli účastníkům nejen novou inspiraci, ale i konkrétní nástroje k využití. Díky úžasné atmosféře a nadšení všech zúčastněných mohu s jistotou říci, že letošní ročník byl jedním z nejúspěšnějších,“ zhodnotil akci Petr Kubečka, ředitel VTP UP.

Konferenci zahájil svou přednáškou Richard Laně, majitel olomoucké sítě holičství Doe’s Barber Shop, který sdílel své zkušenosti se zákaznickým servisem a budováním vztahů se svými zaměstnanci. Následoval Martin Novák z firmy Sonnentor, který odvyprávěl, co vše stojí za úspěšným a udržitelným podnikáním. Dopolední blok uzavřel Vojtěch Pilnáček z českého startupu Green Future, jenž přiblížil potenciál termochemické recyklace plastů.

Po dopoledním bloku se účastníci přesunuli k workshopům. Velmi pozitivní ohlas získal workshop o dovednostech v debatování a přesvědčování. Jakub Kobela z Akadémie kritického myslenia nabídl praktické tipy využitelné v podnikání i běžném životě. Paralelně mohli účastníci navštívit workshop o ekodrogerii s Natašou Foltánovou, který se zaměřil na ekologický životní styl a netoxickou domácnost, přičemž získali konkrétní rady pro zavedení udržitelného přístupů v domácím prostředí.

Odpolední program zahájila expertka v oblasti strategického HR Martina Větrovcová z Penta Hospitals. Osvětlila význam ESG kritérií a přínos lidského rozměru v podnikání. Psycholožka Olga Vlachynská pak inspirovala publikum svou přednáškou o tom, jak pečovat o duševní zdraví, když podnikáte. Blok přednášek uzavřel Jan Holešínský ze společnosti Talent Kompas a vysvětlil, proč by se šéfové firem měli obklopovat lidmi, kteří je dokáží přerůst.

Prostor mezi přednáškami účastníci využili k marketingovým konzultacím s agenturou Arrow Marketing nebo s vývojářským studiem Beecode. Konzultace i networking se ukázaly jako populární část konference přispívající k vytváření nových projektů a podnikatelských spojení.

Za vrchol konference lze považovat přehlídku Startup Show pořádanou Inovačním centrem Olomouckého kraje (ICOK). Vítězkou se stala studentka Fakulty tělesné kultury UP Karolína Tomášková s projektem ADHD Superpower, který šíří osvětu o ADHD u dospělých osob a nahlíží na tuto neurodivergenci jako potenciál a konkurenční výhodu.

UP Business Camp 2024 dokázal zarámovat všechny prvky udržitelnosti v podnikání do jednoho dne a přinesl nejen inspiraci, ale i praktické rady pro udržitelný byznys.
Záštitu nad akcí převzal rektor UP Martin Procházka, primátor statutárního města Olomouce Miroslav Žbánek a Olomoucký kraj. Hlavními partnery konference byla Agentura CzechInvest, ICOK a Arrow Marketing, který zajišťoval marketingovou propagaci akce.

Konference je realizována v rámci projektu č. 2422000002, Podpora podnikavosti, který je součástí Národního plánu obnovy, komponenty 1.4. Digitální ekonomika a společnost, inovativní startupy a nové technologie, financovaného z EU Nástroje pro oživení a odolnost. Některé aktivity byly finančně podpořeny z projektu NPO Podpora zelených dovedností a udržitelnosti na UP 22+ edUP (r. č. projektu NPO_UPOL_MSMT-2118/2024-4). Akci také finančně podpořilo statutární město Olomouc a Olomoucký kraj.

 

Cenu Henryho Johnse za rok 2023, kterou každoročně uděluje Britská kartografická společnost ve spolupráci s organizací Lovell Johns za nejvýznamnější článek publikovaný v časopise The Cartographic Journal, získal autorský kolektiv pod vedením Markéty Beitlové z katedry geoinformatiky. Oceněný článek se zaměřuje na ověření kartografických komunikačních modelů prostřednictvím monitoringu strategií čtení map, který je založen na sledování pohybu očí (eye-trackingu).

„Toto ocenění je pro nás nejen uznáním naší práce, ale také motivací pokračovat v dalším výzkumu, který posouvá hranice našeho oboru,“ říká Markéta Beitlová z katedry geoinformatiky.

Na vítězném článku Verification of Cartographic Communication Models Using Detection of Map Reading Strategies Based on Eye Movement Recording se kromě Markéty Beitlové podíleli také Stanislav Popelka a Karel Macků z katedry geoinformatiky. 

 „Mapy zobrazují prostorová data, ukazují geografické rozložení objektů a pomáhají pochopit vztahy mezi místy. Oceněný článek využívá eye-tracking k analýze strategií čtení map a porovnává přístupy autorů, kartografů a laiků. Studie ukazuje, že podobnost strategie čtení mezi autorem a uživatelem zlepšuje porozumění mapám. Získané poznatky přispívají k lepšímu designu map, což má praktický význam v oblastech, jako je územní plánování, krizové řízení či vzdělávání. Eye-tracking technologie tak posiluje kartografický výzkum i mezioborovou spolupráci na Univerzitě Palackého,“ doplnila Markéta Beitlová.

Finanční odměnu, která je s cenou spojená, se odborníci z přírodovědecké fakulty rozhodli věnovat na sbírku SOS Povodně Česká republika.

S podporou Nadačního fondu Univerzity Palackého vycházejí Velmi špatné pohádky. Kniha na pomezí odborné a umělecké tvorby, která je určená nejen vysoce citlivým lidem, ale i všem, kdo se potýkají s problémy v mezilidských vztazích či při nastavování osobních hranic. Autorka Marta Sýkorová, doktorandka Cyrilometodějské teologické fakulty UP, ji představí 3. prosince na Olodvorku, kde knihu také čeká olomoucký křest.

Publikace přináší osm příběhů o sebedestruktivním chování, jakým jsou například potlačování vlastních potřeb, neustálé uspokojování druhých a neschopnost stanovovat (si) hranice. Každý příběh je originálním, hravým experimentem s archetypální silou příběhů, a autorka se nebojí své pohádky citlivě aktualizovat pro dnešní dospělé publikum. Text je doprovázen minimalistickými ilustracemi. Pohádky mohou být využity v psychoterapii a ve školní psychologii.

„Velmi špatné pohádky vznikly nejprve jako odstrašující příklad. Pro mě samotnou. Když se nebudu brát vážně a nenaučím se respektovat vlastní potřeby, respektu se nedočkám ani od druhých. Pokud si ale uvědomím, že to chci jinak a že změna je možná, pak už je napůl vyhráno. K podobné postupné proměně chci vést i čtenáře. Nejen skrze pohádky, ale také prostřednictvím koučovacích otázek za pohádkami, které čtenáři pomohou přehodnotit vlastní škodlivé návyky. Kniha má ještě jednu rovinu, za každou pohádkou jsou doporučené tipy k práci s vlastním tělem, tzv. embodiment techniky,“ popisuje autorka, která je současně embodiment koučkou.

Vydání knihy podpořil Nadační fond UP, který podporuje výzkumné a umělecké projekty studentů již od roku 2015. Přispívá tak k rozvoji jejich talentů, když získávají příležitost vést smysluplné projekty, rozvoji juniorské zahraniční spolupráce a v dlouhodobém horizontu pak k řešení civilizačních, technologických, zdravotních, sociálních či environmentálních problémů.

„Kniha vznikla díky podpoře mnoha dalších lidí a institucí. Zvláštní poděkování patří Nadačnímu fondu a Kariérnímu centru UP, Jiřímu Rudolfovi, Katrin Stark a mentorce Michaele Váchové za závěrečnou editaci. Odborníci z Institutu sociálního zdraví (OUSHI) UP Klára Maliňáková, Peter Tavel a Michal Kryl poskytli cenné rady k terapeutickým přesahům pohádek. A v neposlední řadě je to nakladatelství Malvern, vedené Jakubem Hlaváčkem, které poskytlo knize péči a podporu až do finální podoby,“ dodala Marta Sýkorová.

Velmi špatné pohádky budou slavnostně pokřtěny 3. prosince 2024 v 18:00 na Olodvorku na Dolním náměstí. Součástí křtu bude mimo jiné vystoupení kapel Dobrá otázka a Ester Gerson s Jakubem Brabencem a slam poetry Barbory Kvapilové.

Další informace o knize jsou k dispozici na Facebooku Velmi špatné pohádky. O pohádkách a jejich autorce jsme také psali zde.

Pomáhá lidem, kterým život změnila válečná zranění. Tomáš Kempný je absolventem Lékařské fakulty Univerzity Palackého, specializuje se na mikrochirurgii a ve svém volnu vyjíždí na humanitární mise. Proč to dělá? Jak se operuje ve složitých podmínkách? O tom všem bude řeč v dalším díle debatního cyklu Procházka s..., jehož hostitelem je rektor UP Martin Procházka. Uskuteční se 3. prosince v 16:00 v budově Teoretických ústavů LF UP.

Tomáš Kempný operuje v podmínkách, které si v srdci Evropy dokážeme jen stěží představit. Třeba když se na operačním sále objeví mouchy či švábi. Nebo když během náročné operace opakovaně vypadne proud. No a když mu v ambulanci sedí pacienti vyzbrojení kalašnikovy, raději zapomene na čas a ordinuje, dokud není čekárna prázdná. Do nebezpečných končin světa se přesto vydává znovu a znovu. Stres nebo strach si nepřipouští.

„Jsem chirurg a co nemohu ovlivnit, tím se netrápím. Jezdí se mnou i další podobní nadšenci a blázni. Ve svém volnu a za své peníze trávíme v těchto složitých podmínkách deset i více hodin denně na sále. Odměnou je pocit, že pomáháme. Snažíme se zlepšit život pacientům a zároveň učíme místní lékaře, aby tyto operace zvládali sami i bez nás,” říká lékař, který byl už na patnácti misích v Etiopii, Barmě, Keni, ale i na Ukrajině.

Lékařského kolegu a také spolužáka ze studií medicíny představí ve svém diskuzním pořadu rektor UP. Procházka s... Tomášem Kempným se koná 3. prosince v 16:00 v budově Teoretických ústavů LF UP. Vstup je zdarma, z kapacitních důvodů je však třeba se registrovat zde.