Novinky z PřF a UP

Důvody, proč se lidé učí česky, jsou různé. Někteří měli v České republice své předky a chtějí poznat jejich kulturu, jiní mají svůj zájem o češtinu spojený například s profesí či osobní ambicí. Francouz Neal Saunier strávil před několika lety celý semestr na studijním pobytu v Brně. Od té doby se k češtině stále vrací. Na Letní školu slovanských studií FF UP dorazil už popáté.

Každý ročník Letní školy slovanských studií Filozofické fakulty Univerzity Palackého je něčím zajímavý. Ten letošní, sedmatřicátý, mimo jiné tím, že ve stočlenné skupině tvořené lidmi z různých koutů naší planety je člověk, který se do olomouckých univerzitních prostor přijel učit česky už popáté.

Neal Saunier žije v Paříži a živí se jako tlumočník. První živý kontakt s češtinou získal při erasmovském studiu na Masarykově univerzitě v Brně. Během semestrálního pobytu se věnoval především přípravě své diplomové práce, již věnoval francouzskému spisovateli a básníkovi Léo Maletovi.

„Vlastně Léo Malet, jenž se proslavil například detektivními romány s Nestorem Burmou, byl jedním z hlavních impulzů k tomu, abych se začal učit česky. Studoval jsem francouzskou literaturu a první jazyk, do něhož byly Maletovy detektivky přeloženy, byla čeština,“ říká třicetiletý Neal Saunier.

Jazykové znalosti z italštiny, španělštiny a angličtiny se po absolutoriu studijního pobytu na Masarykově univerzitě v Brně rozhodl rozšířit i o jazyk český. S odstupem několika let se díky své píli znalostně vypracoval od úplného začátečníka do dnešní úrovně B2.

„Možná přijedu do Olomouce i příští rok. Čeština je velmi těžká a já bych se v ní chtěl stále zlepšovat. Třeba budu jednou umět česky tak, že budu moci i tlumočit,“ dodává mladý Francouz, jenž si Olomouc zamiloval. Je mu sympatická jak svou velikostí, tak i možnostmi vyžití.

„Mám rád zdejší parky, také restaurace a velmi rád chodím i do olomouckého letního kina. Nejsem sám, komu Letní škola slovanských studií na Filozofické fakultě Univerzity Palackého a také genius loci Olomouce učarovaly. Každý rok se tu potkávám s několika lidmi, které znám již z dřívějších ročníků. Vyhovuje nám organizační tým, zdejší systém i styl výuky češtiny. Jsme nadšeni bohatým doprovodným programem letní školy i letní atmosférou města,“ uzavírá sympatický francouzský tlumočník.

Novou metodu tzv. sponkování peptidů, která nabízí další možnosti jejich využití například v oblasti cílených léčiv či v biologii, vyvinula absolventka doktorského studia na katedře organické chemie Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého Soňa Krajčovičová, v současné době působící na University of Cambridge. Výsledky jejího výzkumu, zaměřeného na sponkování a značkování peptidů, byly publikovány v renomovaném časopise Angewandte Chemie.

Peptidy jsou důležité organické sloučeniny složené z aminokyselin. V živých organismech regulují biochemické procesy v buňkách, tkáních i orgánech a také vytvářejí proteiny. Ve své přirozené formě ale zpravidla nejsou dostatečně stabilní a snadno podléhají nežádoucí enzymatické degradaci. Vědci proto už dříve vyvinuli sponkování peptidů (z angl. peptide stapling), které umožní „uzamknout“ strukturu peptidu do stabilnějšího prostorového uspořádání a výrazně zvyšuje jejich odolnost.

„Objevila jsem nyní nový syntetický způsob, jak využít aminokyselinu tryptofan při sponkování peptidů a jejich funkční modifikaci,“ uvedla Soňa Krajčovičová. Prostřednictvím sponek z tryptofanu, které uzamykají prostorové propojení aminokyselin, lze do peptidů zavádět užitečné látky. Mohou mít podobu léčiva, jako například doxorubicinu, nebo fluorescenčního barviva, což rozšiřuje možnosti jejich využití. „Na spojování peptidů se obyčejně podílejí různé aminokyseliny, nicméně kombinace tryptofanu, multikomponentní reakce a sponkování peptidů nebyla dosud prováděna. Jedná se tedy o první příklad, který toto všechno propojuje,“ podotkla vědkyně.

Díky tomuto novému postupu mohou vědci peptidy také různě funkčně modifikovat v pozdní fázi jejich syntézy. „To nám umožňuje rychle a účinně vytvářet mnoho různých biokonjugátů s biologickým i medicinálním využitím z jednoho společného meziproduktu. Například můžeme jednoduše přidat fluorescenční značky, které nám pomohou sledovat pohyb peptidů v buňkách, nebo můžeme syntetizovat peptidy speciálně zacílené k rakovinovým buňkám. Naše metoda šetří peníze a hlavně čas,“ řekla Soňa Krajčovičová.

Zahraniční stáž na University of Cambridge získala Soňa Krajčovičová díky stipendiu Nadace Experientia a Grantové agentury ČR. Peptidům se mladá vědkyně věnuje už delší dobu. „Nápad využít aminokyselinu tryptofan při sponkování peptidů a jejich funkční modifikaci byl čistě můj. Během celé doby jsem na této části výzkumu pracovala v Cambridgi nezávisle v rámci skupiny profesora Davida Springa, což bylo pro můj další vědecký vývoj nezbytné. Profesor David Spring mi sice od začátku nechával ve všem zcela volnou ruku a nijak do mých nápadů nezasahoval, ale ve finále mi dal velmi cenné rady při finalizaci publikace,“ dodala Soňa Krajčovičová.

Pro znalosti z oblasti lidských práv, kompetence v této právní oblasti, za rozvojem dovedností, zážitky a třeba i za novými přáteli přijela do Olomouce desítka studentů z různých koutů Evropy. Přilákala je Palacký Summer Law School: Human Rights Policy Legal Clinic, kterou od 24. července do 4. srpna pořádá právnická fakulta.

Formát a zaměření letní školy je novinkou. „Letních škol na lidská práva jsme už udělali spoustu. Ale tato je jiná. Snažili jsme se do programu zahrnout hodně praktických prvků. Snahou bylo, aby byla věrným odrazem Lidskoprávní kliniky, předmětu, který na fakultě učíme. Jednosemestrální výuku jsme se pokusili zhustit do dvou týdnů,“ vysvětlil Maxim Tomoszek z katedry ústavního práva, který je autorem konceptu letní školy a současně i jedním z lektorů.

Denní program organizátoři rozdělili do tří bloků. Na dopolední odborné setkání s lektory vždy navazuje odpolední samostatná práce na skupinovém projektu, procvičování a rozvoj kompetencí důležitých pro práci v oblasti lidských práv. Program končí společnou zpětnou vazbou. „Účastníkům předáváme znalosti z lidskoprávní problematiky, a to z pohledu mezinárodního, evropského a srovnávacího práva. Rozvíjíme u nich širokou škálu analytických a tvůrčích dovedností, včetně kritického myšlení, snažíme se zvýšit jejich citlivost vůči otázkám lidských práv obecně. Tak aby uměli řešit lidskoprávní problémy v širším celospolečenském kontextu. Uměli problém najít, analyzovat jej a identifikovat nástroje k systémovému řešení,“ naznačil Maxim Tomoszek.

Na programu se podílí celkem devět lektorů. „Podařilo se nám poskládat pestrý mezinárodní tým. Jsou v něm akademici i kolegové z praxe, se kterými jsem už dříve spolupracoval,“ řekl Maxim Tomoszek. Například blok nazvaný Evolutive Interpretation and Comparative Perspective on Right to Family Life in European Context lektoroval Anton van der Linde, profesor z University of Pretoria. Nebo Maria Tsypiashchuk, ukrajinská advokátka a současně doktorandka PF UP, přinesla téma masových porušení lidských práv.

Po organizační stránce letní školu připravovalo zahraniční oddělení PF UP. Nabízena byla i v rámci evropské univerzitní aliance Aurora. Mezi účastníky převažují tací, kteří do Olomouce přijeli právě pod hlavičkou Aurora mobility.

Přihlásili se ale také studenti mimo alianci, jako například Anna Cevolani z Università di Bologna. „Přijela jsem, protože se zajímám o lidská práva a ráda bych jednou v této oblasti pracovala. Současně jsem byla zvědavá na klinickou, praktickou stránku kurzu. Z mé univerzity jsem zvyklá spíše na teoretický přístup.“ Už po prvních dnech se její očekávání naplnila. „Používané metody výuky se mi velmi líbí. Nutí nás přemýšlet nad problémy a hledat řešení způsoby, které z učebnic nevyčteme,“ zhodnotila Italka a současně ocenila pestrost lektorského týmu. Letní školu navíc považuje za ideální formu, jak poznat kulturu jiné země, nové město a kolegy. Po absolvování dvoutýdenního kurzu získají účastníci 4 mezinárodní kredity ECTS.

Právnická fakulta už teď zvažuje, že na letošní první ročník Palacký Summer Law School: Human Rights Policy Legal Clinic navážou další. „Model máme vymyšlený. Udělat za rok další běh by nemusel být problém. Po skončení školu zhodnotíme, zkusíme vylepšit a posunout zase o kousek dál. Byl by rád, kdyby mezi účastníky byli i čeští studenti. Teď tam naši studenti chybí, což je velká škoda,“ dodal Maxim Tomoszek.

Studovat v angličtině a mít spolužáky z celého světa. Strávit jeden semestr studia v Olomouci, druhý například ve španělském Bilbau. To a mnohem víc nabízí na FF UP unikátní studijní obor Euroculture. „Studenti tohoto oboru se zajímají o svět, chtějí poznávat a spolupracovat, jsou schopni analýzy i syntézy,“ říká absolventka Zdenka Lammelová.

Magisterský navazující program Euroculture, zařazený jako joint degree studium do prestižní skupiny studijních programů Evropské unie Erasmus Mundus, je unikátním studiem s evropskou akreditací. Kombinuje teoretické znalosti s praktickými dovednostmi, přičemž jedním z jeho základů je mezinárodní prostředí vytvořené studenty z celého světa. Integrální součástí studia je i intenzivní týden, během něhož studenti z různých zemí navazují kontakty, sbírají další postřehy, reakce a recenze na své práce, a to jak od spolužáků, tak od pedagogů. Právě tento intenzivní program se uskutečnil v Olomouci a při příležitosti 25. výročí založení oboru se do něj zapojili i zástupci absolventů jednotlivých ročníků. O svých zkušenostech tak před studenty hovořila například Zdenka Lammelová, která Žurnálu Online poskytla krátký rozhovor.

Jak jste vnímala nabídku vrátit se na místo svého studia a možnost debatovat s posluchači?

Byla to skvělá příležitost, ráda na studia vzpomínám. Věřím, že to ve výsledku bylo užitečné pro všechny. Jsem i přesvědčena, že by se tato setkání mohla opakovat častěji. Bezprostředně poté jsem si řekla, že dnešním studentům můžu jen tiše závidět...

Jak se stalo, že jste obor Euroculture začala studovat?

Jsem z Olomouce, ale bakalářské studium jsem absolvovala na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze. Pro to, abych splnila potřebné požadavky, vztahující se ke znalosti angličtiny, jsem během studia odjela na půl roku do Austrálie. Když jsem pak bakalářské studium v Praze ukončila, přemýšlela jsem, co budu dělat dál. Záhy jsem dostala tip od kamarádky, která zaznamenala, že se v Olomouci začal nabízet zajímavý obor Euroculture. Mě poté oslovil nejen obsah tohoto studia, ale i jeho mezinárodní složení. Byla jsem nadšená i tím, že je jeho součástí studium v zahraničí.

Se skupinou na studijní cestě o energetice a komunitách v Kodani.

Zmínila jste, že současným studentům můžete jen závidět. Jak to myslíte?

Mám stále v živé paměti, jak jsem během svého bakalářského studia pročítala na fakultě nástěnky a hledala možnosti studia v zahraničí. Bylo to ještě před vstupem naší země do Evropské unie, tedy v době, kdy se mobility prostřednictvím Erasmu nenabízely, příležitosti byly velmi omezené. Za určitých podmínek bylo tehdy možné vycestovat pouze do USA a Kanady. Pamatuji si, jaký hlad byl mezi studenty po poznávání, po tom dozvědět se a vidět, vyjet do zahraničí. Studium oboru Euroculture mi vyjmenované najednou nabídlo. Velmi blízký mi byl i obsah celého studia. Jestliže jsem se v Praze věnovala humanitním vědám, portfolio oboru Euroculture obsahovalo témata, jakými jsou politika, historie, Evropa či kultura. Zlákala mě tehdy i interdisciplinarita oboru, jde o studium v angličtině, o studium v mezinárodním prostředí, náš patnáctičlenný kolektiv tehdy tvořili studenti z celého světa. O tom, jaké možnosti však mají dnešní studenti, se mi v době mých studií ani nezdálo.

První semestr jste absolvovala na Univerzitě Palackého, druhý ve Španělsku na dnešní Universidad de Deusto Bilbao…

Ano, třetí ročník jsem pak strávila na praxi v tiskovém oddělení Českých center v Praze. Věnují se propagaci české kultury v zahraničí. Diplomovou práci jsem v závěru svého studia věnovala menšinovému, romskému umění. Zabývala jsem se v ní tím, jak se romská menšina v České republice vnímá skrz vizuální umění a jak tuto menšinu vyobrazuje většinová společnost.

Během praxe jsem pracovala také v Divadelním ústavu Institutu umění, kde jsem po absolutoriu působila v jeho tiskovém oddělení. Strávila jsem tam po škole první dva roky.

Jak se na svou dobu studií díváte dnes, s odstupem času?

I dnes vnímám obsah učiva oboru Euroculture jako velmi zajímavý. Skvělé bylo ale hlavně to mezinárodní prostředí, studenti z celého světa, to množství příběhů, vzájemných výměn zkušeností, společných zážitků... To bylo snad ještě přínosnější než samotný obsah studia. Dodnes jsem s některými v kontaktu, zůstali jsme přáteli. Utkvěl mi v hlavě přístup ke studentům, styl výuky, neustále jsme byli do něčeho zapojováni, měli jsme také možnost osvojit si řadu praktických kompetencí…

Prezentace publikace Restless Cities: Lessons from Central Europe v Bratislavě.

Můžete to trochu rozvést?

Hodně jsme pracovali ve skupinách a čím víc nás ve skupině bylo, tím víc byla práce náročnější. Poté jsme práci prezentovali. I to nebylo úplně jednoduché. Pamatuji si, jak nás na jedné práci mělo spolupracovat pět, a dva moc nepracovali. Když jsme s tímto přišli za svou vedoucí, řekla nám, ať si problém vyřešíme. I tyto nepříjemné věci jsme si museli vyřešit sami mezi sebou. Člověk se musel naučit spolupracovat i v situaci, v níž něco nefunguje.

Euroculture

Přihlášku lze podat od 1. 10. 2023 do 15. 1. 2024.

Více zde.

Kromě studia jsme i my měli intenzivní týdenní program, který jsem vlastně nyní po letech navštívila. Je to týden, v němž se na jednom místě setkají všichni studenti zapojených univerzit v programu Euroculture. Já jsem tehdy intenzivní týden prožila ve Štrasburku. Pamatuji si, jak velký zážitek pro mě byl, když jsem vůbec poprvé navštívila evropské instituce, Evropský parlament a Radu Evropy. Stejně tak silné zážitky ve mně zůstaly z návštěvy muzea druhé světové války a koncentračního tábora. Všechny měly velký vliv na mé životní hodnoty. Začínala jsem chápat, o čem Evropa vlastně je, o čem je spolupráce, co jsou evropské hodnoty. I když mě pak formovala další práce, tyto studijní návštěvy byly pro mě velkým impulzem k pochopení.

Tak jako nynější studenti, i my jsme část z intenzivního týdne věnovali prezentaci svých semestrálních prací. Měli jsme v nich kus svého výzkumu, jenž měl být součástí naší diplomové práce. Prezentovali jsme svůj výzkum a ostatní studenti i vyučující nám byli oponenty. Pro mnohé z nás to bylo takové první seznámení se s formátem akademické konference, v níž představujete svou dosavadní práci.

Pohybujete se totiž v kruhu lidí, kteří do tohoto studia přicházejí z různých oborů. V mém kruhu byli bakaláři, kteří studovali média, komunikaci, právo, byli tam i učitelé, našel by se ekonom. I to vnímám v dnešní době jako velký benefit. Naše společnost totiž na jednu stranu vyžaduje profesionály v daném oboru, na stranu druhou však potřebuje i lidi, kteří jsou schopni syntézy. Jednoduše už proto, že svět je stále víc propojený a komplexní stejně jako současné problémy, které jako společnost musíme řešit. Troufám si říct, že studenti oboru Euroculture jsou specifičtí a zvláštní v tom, že jsou schopni obsáhnout souvislosti. Jsou to lidé, kteří dokážou téma obsáhnout z více úhlů pohledu. Vzhledem k tomu, jak je svět stále složitější, myslím si, že právě takto vzdělaní lidé jsou velmi potřební.

Projekt o udržitelném rozvoji měst, studijní návštěva v Hamburku.

Vzpomenete si ještě na některého z pedagogů?

Určitě. Například na Antonína Kalouse, který obor Euroculture na FF UP od jeho vzniku vede. Je to člověk, který do této činnosti dává kus svého srdce. A bez toho by to snad ani nešlo. Jde totiž o obor, v němž se studenti učí hledat souvislosti a učí se je propojovat. Antonín Kalous, ač je historik, dalece tento obor přesahuje. 

Na závěr pár slov o vašich plánech... 

V rámci své dosavadní práce jsem vedla celou řadu projektů zaměřených na genderová témata, diskuze kolem současných problémů a dalšího směřování Evropy, zajímá mě politické vzdělávání, ženský leadership, sociální inovace, udržitelný rozvoj měst. Pracovala jsem jako koordinátorka programu Demokracie v pražské kanceláři Heinrich-Böll-Stiftung. Baví mě pracovat s lidmi napříč obory, v mezinárodním kontextu, propojovat je, vytvářet prostředí pro vzájemnou výměnu, inspiraci a učení. Momentálně jsem na rodičovské dovolené se svými dětmi, pak bych se ráda vrátila k těm tématům, která mě zajímají. Ale myslím, že život přinese ještě další výzvy.

Euroculture – navazující magisterské jednooborové studium. Jako joint degree studium bylo zařazeno do prestižní skupiny studijních programů EU Erasmus Mundus. Na UP má již pětadvacetiletou historii, v rámci katedry historie už funguje osmnáct let. Většinou se do něj hlásí studenti různých humanitních oborů, jejichž přihlášky se od 1. října do 15. ledna shromažďují na sekretariátě konsorcia v nizozemském Groningenu. Tam se i rozhoduje, kdo z uchazečů bude ke studiu přijat. Studium probíhá v angličtině, je zpoplatněné, mnozí posluchači během něj však dosahují na různé druhy stipendií. S ukončením studia získává absolvent dva vysokoškolské diplomy. Uplatnění absolventů je velmi široké, působí v různých národních agenturách, v neziskových organizacích či na ministerstvech.

Partnerskou síť konsorcia tvoří: Université de Strasbourg (Francie), Universita degli studi di Udine (Itálie), Georg-August Universität Göttingen (Německo), Rijksuniversiteit Groningen (Nizozemsko), Uniwersytet Jagielloński Kraków (Polsko), Universidad de Deusto Bilbao (Španělsko), Uppsala Universiteit (Švédsko). Partnerskými univerzitami konsorcia Euroculture v zámoří jsou University of Ósaka (Japonsko), University of Pune (Indie), National Autonomous University of México (Mexico). Více o oboru zde.

O intenzivním týdenním programu studia mezinárodního oboru Euroculture na FF UP jsme psali zde.

V těsné blízkosti Teoretických ústavů LF UP začala stavba moderní čtyřpodlažní budovy, kterou pro teoretickou a praktickou výuku svých studentů budou využívat Lékařská fakulta a Fakulta zdravotnických věd UP. Budova, která se stane nepřehlédnutelnou součástí olomoucké Hněvotínské ulice, by měla být do užívání předána v roce 2026.

„Jsem velmi rád, že se podařilo tento záměr uskutečnit. Hlavním záměrem je vybudování posluchárny s dostatečnou kapacitou bezmála 400 míst pro potřeby naší fakulty, kompletní menzy a adekvátního prostoru pro moderní výuku na simulátorech. Jedno patro budovy bude patřit fakultě zdravotnických věd, která je naší nejbližší spolupracující fakultou,“ přiblížil děkan LF UP Milan Kolář s tím, že s novou budovou budou prostorové požadavky lékařské fakulty zajištěny na dalších dvacet až třicet let.

„Jde o třetí velký milník v historii naší fakulty. Tím prvním byla v 60. letech výstavba Teoretických ústavů, druhým před deseti lety jejich moderní dostavba. Společně s tím, jak se proměňuje Fakultní nemocnice Olomouc, věřím, že tento areál bude excelentním centrem výuky, vědy a zdravotnické péče nejen v rámci Olomouckého kraje, ale celé České republiky,“ dodal. 

Novostavba, za jejíž podobou stojí Ateliér Velehradský, je dispozičně řešena jako pětitrakt s učebnami po obvodu a hygienickými a komunikačními jádry ve středové části budovy. Celkový obestavěný prostor činí 38 572 m3, celková užitková plocha pak 7288 m2. Náklady stavby včetně veškeré infrastruktury a interiérového vybavení přesáhnou částku 640 milionů korun, přičemž přibližně dvě třetiny pokryje dotace ze státního rozpočtu, univerzita z vlastních zdrojů uhradí zbývající třetinu.

V areálu, kde moderní novostavba vyroste, aktuálně probíhá demolice stávajících objektů někdejšího vojenského prostoru. Slavnostně bude výstavba nové budovy zahájena na začátku září. Stavebně by mělo být hotovo na počátku roku 2026, po dovybavení interiérů by LF a FZV mohly nové prostory začít využívat v květnu téhož roku.

Už skoro 20 let jsme součástí Evropské unie, ale ruku na srdce – co všechno o její historii a fungování víme? Využijte volné letní chvíle a dopřejte si tzv. „evropské minimum“. Pomůže vám unikátní průvodce po historii i současnosti Evropské unie s názvem Evropa spolu, který před nedávnem vyšel ve Vydavatelství UP a nyní jej připomínáme v rámci letního seriálu Žurnálu.

Přehledný exkurz do problematiky Evropské unie z pera brněnského politologa Petra Strejčka a olomouckých politologů-doktorandů Davida Broula a Jakuba Janegy je koncipován především jako vizuálně pestrá učebnice pro středoškoláky a bakalářské studenty. Díky svému pojetí nicméně Evropa spolu osloví čtenáře libovolného věku a zaměření, kteří si chtějí utužit či rozšířit povědomí o spletité podstatě evropské integrace, a pochopit tak souvislosti, kontexty a procesy uvnitř i vně EU.

Proč Evropská unie vznikla? Jak funguje? O čem rozhoduje? Co může a co nemůže? Co díky ní máme a co naopak ztrácíme? A jak ji ovlivnily turbulentní události posledních let jako třeba Brexit, počátek války na Ukrajině nebo diskuze o Green Dealu? To vše a mnohem více se dozvíte v celkem sedmi informačně nabitých kapitolách plných faktoboxů, infografik, ilustrací či funkčních opakovacích testů.

Doplňte si své „evropské minimum“ a netápejte, až příště budete přemýšlet, jaký je rozdíl mezi Evropskou radou, Evropskou komisí a Evropským parlamentem. Evropu spolu si můžete pořídit na e-shopu VUP. 

Knihy z Vydavatelství UP můžete kupovat na e-shopu nebo v prodejně na Zbrojnici. Zaměstnanci a studenti mohou na internetu i v kamenné prodejně celoročně využít 10% slevu (zaměstnanci najdou pokyny na webu, studenti v UPlikaci). V prodejně pak lze platit také FlexiPass poukázkami a kartami (v tomto případě však bez 10% slevy).

Všechny knižní tipy seriálu Letní čtení s Vydavatelstvím UP najdete zde.

Na optimalizaci výuky geoinformatiky a možnosti jejího přechodu do digitálního a online prostředí se během dvou let zaměřili odborníci z katedry geoinformatiky Přírodovědecké fakulty UP, z Norwegian University of Science and Technology, Technische Universität Wien, University of Turku a Ruhr-Universität Bochum. Kromě zefektivnění samotného přechodu a nalezení nejlepších praktik či nástrojů pro implementaci metod do online/digitální vysokoškolské výuky se projektový tým zaměřil i na studentské vnímání změn ve výukovém procesu.

„Pandemie covidu-19 urychlila přijímání nových technologií a způsobů, které můžeme využít nejen ve výuce geoinformatiky, ale i geověd obecně. Klasická výuka, zejména její praktická část, je ale velmi obtížně nahraditelná. Během pandemie zaznamenali všichni partneři projektu úbytek zájmu či pozornosti studentů během online výuky. Do virtuálních výměnných pobytů a letní školy jsme proto zakomponovali metody, techniky i digitální nástroje tak, aby byl student stále vtažen do tématu. Jednalo se o krátká sériová edukační videa, tzv. nuggets (malé bloky výukových aktivit), gamifikaci nebo virtuální realitu,“ uvedl hlavní řešitel projektu Vít Pászto.

V rámci projektu byli studenti začleněni do tvorby lecture designs. „Na dvou letních školách pracovali v mezinárodním týmu na optimalizaci toho, jak by ideálně měla vypadat výuka geoinformatiky s využitím nových metod a nástrojů. Aktivity byly zaměřeny na tři oblasti výuky, které byly nejvíce postiženy pandemií covidu-19. Na praktickou výuku v laboratoři, demonstraci funkcionality fyzických přístrojů, jako jsou 3D tiskárna nebo dron, a terénní exkurze a praktika. Výsledkem bylo zjištění, že kompletní přechod na distanční výuku není vhodný pro vyučující ani studenty. Geovědy totiž například ve srovnání s mnoha humanitními obory stojí na kontaktní výuce. I tak by se ale nové možnosti pro zefektivnění distanční výuky měly využívat, zejména pokud se jedná o teoretické části kurzu,“ doplnil Vít Pászto.

Do projektu DigiGeo se zapojilo přes čtyřicet studentů z celé Evropy. „Neocenitelnou a u nás často nedoceněnou stránkou tohoto typu Erasmus+ projektů je konfrontace s realitou v jiných zemích a sdílení zkušeností napříč evropskými univerzitami. A v oblasti geověd si na Univerzitě Palackého vedeme velmi dobře. Je ale klíčové dívat se do zahraničí a být aktivní v internacionalizaci na vysokých školách,“ dodává Vít Pászto.

Veškeré výsledky a výstupy projektu budou dostupné na webových stránkách projektu nebo v platformě výsledků programu Erasmus+. Projekt DigiGeo byl podpořen z grantu programu Erasmus+ č. 2020-1-CZ01-KA226-HE-094425.

Poznat se osobně, vyměnit si vzájemně zkušenosti a podělit se o příklad dobré praxe, to bylo smyslem olomouckého setkání partnerů mezinárodního projektu Unicomm, který vede Dobrovolnické centrum Varšavské univerzity a do něhož je zapojena i Univerzita Palackého.

Do Olomouce přijeli jak hosté z Polska, tak z Rakouska, protože mezi partnery patří i University of Applied Sciences Upper Austria, a akce se zúčastnili i zástupci Evropské studentské unie v Belgii.

Myšlenka projektu vychází z přesvědčení, že vysoká škola představuje více než jen předměty, obory a výzkumy a že by mělo záležet na všech lidech, kteří ji navštěvují nebo na ní pracují. Ti by se měli cítit motivováni k zapojení se do iniciativ, které jsou pro ně důležité. Projekt je i reakcí na nedávnou dobu covidové pandemie, kdy velká část výuky přešla do online režimu. Řešitelé projektu se proto snaží obnovit pocit sounáležitosti s vysokoškolskou komunitou u studentů, kteří část svého studia strávili v online režimu a nejsou si jisti, jakou bude mít další vzdělávání podobu.

„Hlavním cílem tohoto projektu je identifikovat jednotlivé faktory a vzorce, které podporují začlenění studentů a které zvyšují jejich kompetence tak, aby se mohli plně zapojit do inkluzivní komunity vysokoškolských institucí, a vytvořit směrnice a doporučení týkající se organizačních struktur evropských vysokých škol v kontextu nejistých dob a náhlých změn,“ vysvětlila Lucie Flekačová, vedoucí Centra podpory studentů se specifickými potřebami UP a současně hlavní řešitelka olomoucké části projektu Unicomm.

„Iniciátorem projektu jsou dobrovolnická centra Varšavské a olomoucké univerzity. První den pracovní návštěvy byl proto věnován dobrovolnictví a sdílení zkušeností s jeho prosazováním v univerzitních aktivitách i studiu. Představili jsme kolegům a kolegyním naše aktivity. Byli jsme rádi za pozitivní zpětnou vazbu, které se nám od našich hostů dostalo. Zároveň pro nás bylo důležité si potvrdit, že řešíme obdobné výzvy a problémy jako mnohem větší varšavské centrum, a že tedy jdeme správnou cestou. Dobrovolnictví na univerzitu prostě patří,“ doplnila Vladimíra Sedláčková, vedoucí oddělení studentských záležitostí.

Protože se projekt zaměřuje i na větší podporu aktivit zahraničních studentů, představili olomoučtí hostitelé návštěvníkům práci univerzitní Welcome Office. Seznámit se mohli s tím, jak se univerzita stará o přijíždějící studenty ze zahraničí, s několika z nich se i setkat a zeptat se jich na zkušenosti a dojmy ze života v univerzitním městě. Na programu byla i návštěva lékařské fakulty. „Fakulta má dlouhou a úspěšnou tradici v anglických studijních programech. Byli jsme proto rádi, že si její zástupci v čele s panem proděkanem Milanem Raškou a také studenti našli čas a seznámili naše hosty s organizací a podmínkami studia i dalšími aktivitami včetně prezentování práce studentských organizací a spolků. Přijali jsme také pozvání od vedení LF na promoci zahraničních studentů zubního lékařství, která proběhla následující den v prostorách Klášterního Hradiska. Členové konsorcia ocenili tento bod programu jako výjimečný zážitek,“ dodala Sedláčková.

O zkušenosti se podělili i odborníci z Centra podpory studentů se specifickými potřebami. Jeho náplň prezentovala hostům Lucie Flekačová. Stejně jako na všech předchozích místech i zde bylo součástí programu setkání se studenty. Ti mluvili o svých zkušenostech z pohledu klienta a zároveň nabídli i pohled druhý – to, když se zapojili do práce centra jako asistenti.

V průběhu celé návštěvy oceňovali zástupci partnerských univerzit a studentů dobrou spolupráci uvnitř univerzity. „Ráda bych vyzdvihla, že v průběhu těchto tří dnů na různých místech a v různých částech programu rezonovala slova – být mostem. Všichni, s nimiž jsme se setkali, vyjádřili snahu spolupracovat s dalšími kolegy napříč univerzitou. Evidentní byla vzájemná propojenost a podpora,“ uvedla Lucie Flekačová. Připravený program ocenila i Katarzyna Kucharska z Varšavské univerzity. „Právě vzájemná spolupráce a ochota je klíčová. Spolupráce jednotlivých úseků je daná vůlí spolupráce jednotlivých vedoucích a představitelů fakult i celé univerzity. To, co jsme viděli v Olomouci, je příklad dobré praxe, která slouží ve prospěch studentů,“ uvedla vedoucí projektu Unicomm.

Výsledky projektu budou shrnuty a prezentovány ve formě videonávodů, jak vytvářet a vést iniciativy pro studenty, a příručky s pokyny a doporučeními, jak rozvíjet a posilovat univerzitní komunitu v kontextu nejisté doby a rychlých změn.

Připravit postup výroby „grafenového“ inkoustu pro tisk stabilních, citlivých a selektivních elektrod nejrůznějších biosenzorů a ověřit jej v laboratorních podmínkách je hlavním úkolem prestižního grantu Evropské výzkumné rady (ERC) v kategorii Proof of Concept (PoC), který v těchto dnech obdržel Michal Otyepka z CATRIN Univerzity Palackého. Fyzikální chemik uspěl v grantové soutěži ERC již počtvrté, z toho tři granty byly určeny právě na podporu zavedení výsledků výzkumu do praxe. ERC ve druhém letošním kole soutěže udělila celkem 66 grantů PoC, do ČR míří jediný.

„Zisk grantu mi udělal opravdu velkou radost. Jako držitel ERC grantu Consolidator jsem mohl požádat až o tři granty v kategorii Proof of Concept. Tyto možnosti jsem využil a i díky podpoře svého skvělého týmu jsem uspěl ve všech třech. Získaný grant otevírá novou cestu, jak přiblížit naše výsledky z oblasti dvoudimenzionálních grafenových derivátů k praxi,“ uvedl Otyepka.

Podle něj například pandemie covidu-19 ukázala, jak důležité je mít k dispozici metody rychlé detekce. Ty jsou potřebné nejen v medicíně, ale například i pro screening potravin, pitné vody, ovzduší a podobně. „Elektrochemické biosenzory jsou pro tyto účely skvělou platformou, kterou lze využít například pro detekci mikrobů, antibiotik, pesticidů, markerů některých onemocnění či znečisťujících látek ve vodě. Klíčovou součástí biosenzorů jsou elektrody, pro jejichž výrobu jsou vhodné materiály na bázi grafenu, a to díky velkému povrchu a jedinečným elektrochemickým vlastnostem. V získaném projektu GRADERINK využijeme pro tisk elektrod inkoust s naším grafenovým derivátem. V současné době na trhu žádný inkoust s grafenem či podobným uhlíkovým materiálem, který by byl dostatečně citlivý a vhodný pro elektrochemickou detekci různých látek a zároveň kompatibilní s dostupnými technologiemi inkoustového tisku, není,“ objasnil inovační potenciál výzkumu Otyepka.

Technologii lze snadno připravit pro různé typy látek

Úkolem jeho týmu bude pomocí grafenového inkoustu vytisknout senzor s navázanou biomolekulou, jež na sebe hledanou látku naváže. Vědci z CATRIN si již v minulosti ověřili, že pomocí takzvané klikací chemie je možné biomolekuly jednoduše připojit ke grafenovému skeletu. „Můžeme tak cíleně připravit grafenové deriváty, citlivé na různé typy analytů, a z nich vyrobíme inkoust. Výměnou inkoustu můžeme rovnou připravit elektrochemické senzory pro různé typy analytů. Právě tuto všestrannost považuji za jeden z největších přínosů projektu. Druhým důležitým faktem je to, že inkoust bude vhodný i pro využití ve stávajících zařízeních materiálového tisku. Inkoustový tisk zkrátí samotnou přípravu biosenzoru a zvýší jeho reprodukovatelnost,“ doplnil vědec.

V příštích 18 měsících bude úkolem vědců ověřit technologii v laboratorním měřítku. „Předpokládáme, že budeme připravovat řádově stovky mililitrů inkoustu. Dalším krokem pak bude přenos do praxe. Už nyní jednáme s několika partnery, kteří mají o komercializaci technologie velký zájem,“ uzavřel Otyepka.

Cílem výzvy Proof of Concept je podpořit úspěšné řešitele grantů ERC v nejranější fázi komercializace výstupů jejich výzkumných aktivit. Program je otevřen pouze výzkumným pracovníkům, kteří jsou nebo byli v minulosti Evropskou výzkumnou radou financováni. Olomoucký vědec získal v roce 2020 pro Českou republiku vůbec první ERC PoC, jehož cílem bylo připravit a otestovat jeden z grafenových derivátů pro ukládání energie v superkondenzátorech. Díky druhému PoC grantu z roku 2022 se výzkumníci CATRIN věnují využití sírou dopovaného grafenu v lithium-sirných bateriích. Projekt GRADERINK s dotací 150 000 eur je třetím v pořadí a stejně jako předchozí granty staví na znalostech týmu v oblasti takzvané 2D chemie. Právě toto téma, tedy pochopení chemických pravidel dvojrozměrného světa ultratenkých uhlíkových nanomateriálů, bylo předmětem prvního ERC grantu Michala Otyepky, který v kategorii Consolidator získal v roce 2016.

V ČR je zatím pět projektů PoC

Ve druhém kole soutěže v roce 2023 ERC vybrala ze 183 hodnocených návrhů PoC, uspělo jich 66 ze 14 zemí. Největší počet grantů bude hostit Španělsko (12), následované Německem (9), Velkou Británií (8), Itálií (7), Francií (6), Belgií a Nizozemskem (po 5). Po třech projektech obdrželi žadatelé z Irska, Izraele a Dánska, dva putují do Švédska a jeden grant byl udělen výzkumníkům sídlícím v ČR, Rakousku a Portugalsku. Dosavadní bilance všech PoC grantů v ČR je pět grantů, z toho tři získal Michal Otyepka.

ERC byla založena Evropskou unií v roce 2007, jedná se o přední evropskou organizaci pro financování špičkového výzkumu.

 

Lukáš Novák, student doktorského programu Sociální a spirituální determinanty zdraví na Cyrilometodějské teologické fakultě UP, převzal v Buquoyském paláci vědeckou cenu, kterou uděluje Velvyslanectví Francie v ČR. Slavnostnímu setkání předsedal Jean-Marie Lehn, nositel Nobelovy ceny za chemii, a francouzský velvyslanec Alexis Dutertre. Cena Jacquese Derridy je jedním z ocenění, kterými velvyslanectví podporuje nejlepší mladé vědce z českých univerzit a výzkumných institucí.

Práci Lukáše Nováka s názvem Social emotions and social cognition: brain and behavioral correlates vyhodnotili pořadalé Ceny Jacquese Derridy za společenské a humanitní vědy jako třetí nejlepší. „Do soutěže jsem se přihlásil s projektem, jehož cílem bylo identifikovat oblasti mozku, které souvisejí s prožíváním soucitu vůči druhému. Přesněji řečeno, s kolegy nás zajímalo, co se lidem odehrává v mozku ve chvíli, kdy cítí soucit vůči druhému. Též nás zajímalo, jaký vliv má úraz určitých částí mozku na prožívání této emoce, jež nás motivuje obětovat čas, úsilí a někdy i rozsáhlé množství zdrojů k tomu, abychom pomohli druhému člověku v nesnázích,“ přiblížil téma své práce Lukáš Novák, který na výzkumu pracoval 12 měsíců. 

Vědecká soutěž nese jméno po francouzském filozofovi, jehož texty budily značný ohlas v Evropě i zahraničí. „Ačkoli mě velmi těší, že jsem laureátem ceny, která je pojmenovaná po takto významné filozofické figuře, tato skutečnost ve mě současně vyvolává rozpaky. Ačkoliv Jacques Derrida byl vlivný filozof, jehož díla se nesmazatelně zapsala do dějin filozofie, jeho odborné texty byly pro mě i celou řadu dalších badatelů velmi složité, mnohoznačné a obtížně srozumitelné. Jeho postava je pro mě tak ideálem odhodlaného a kreativního myslitele, ale současně i ztělesněním způsobu odborné tvorby, který bych ve své badatelské praxi nechtěl uplatňovat,“ prozradil Lukáš Novák.

Ocenění francouzského velvyslanectví získal letos jako jediný student z Univerzity Palackého v Olomouci. „Úspěch v této soutěži pro mě není pouze satisfakcí za čas a úsilí, které jsem do svých vědeckých projektů vložil, ale především povzbuzením k práci na badatelských aktivitách, které mohou přinášet užitek. Začínám tíhnout k tomu druhu výzkumu, jehož cílem není přinášet teoretické poznatky, ale především hmatatelné, praktické důsledky, které mohou lidem zlepšit kvalitu života ulevit od jejich duševního strádání. Získání ceny Jacquese Derridy ve mě tuto tendenci ještě posílilo. Chtěl bych současně poznamenat, že můj úspěch v této soutěži by byl obtížný bez odborné podpory mých kolegů, kteří mi s výzkumem pomáhali. Za tuto podporu bych jim všem chtěl touto formou vyjádřit velké díky,“ dodal Lukáš Novák.

Soutěže se zúčastnilo celkem 68 uchazečů, které nominovaly vysoké školy nebo výzkumné ústavy na základě kvality jejich vědeckých prací v rámci doktorského studia. O výsledcích rozhodovalo sedm komisí složených ze 43 českých a francouzských profesorů a vědců. Ocenění získalo 24 uchazečů v následujících kategoriích:

Chemie – Cena Jean-Marie Lehna – Nadační fond IOCB Tech a Česká společnost chemická

Medicína – Cena Alberta Schweitzera – Servier

Farmacie – Cena Sanofi – Sanofi

Jaderné vědy výzkum – Cena Henriho Becquerela – EDF

Počítačové vědy a informatika – Cena Josepha Fouriera – Atos a IT4Innovations

Výzkum životního prostředí a klimatu – Cena „Make Our Planet Great Again” – BNP Paribas

Společenské a humanitní vědy – Cena Jacquese Derridy – Michal Martinko a CEFRES

Více k oceněním udělovaným Velvyslanectvím Francie v ČR zde. 

Tým Ondřeje Filipce z katedry politologie a společenských věd právnické fakulty spolupracuje na mezinárodním projektu Agora NextGen. Odborníci z pěti evropských zemí připravují výstupy, mimo jiné digitální knihovnu nebo počítačovou hru, které budou podporovat demokratickou participaci mladých lidí a aktivní občanství. Projekt kategorie Erasmus+ KA2 uspěl u Rakouské národní agentury.

Projekt Agora NextGen řídí rakouská nezisková organizace NGO Kommunity!. Dalšími řešiteli jsou spolu s PF UP tři neziskové organizace – slovenský Európský Dialóg, slovinské Mladinski Center Celje a bulharské Sdruzhenie Badeshteto Sega. „Do projektu jsme se dostali díky mému dřívějšímu působení na Fakultě sociálních věd Univerzity svatého Cyrila a Metoděje v Trnavě. Partnerskou organizaci Európský Dialóg založila má vynikající studentka a pozdější kolegyně Denisa Karabová. Zapojené neziskovky již dříve spolupracovaly. My jsme novým partnerem, očekává se od nás vnesení akademického prvku,“ vysvětlil Ondřej Filipec. S ním se na projektu budou podílet kolegyně z katedry – Petra Měšťánková, Lucie Tungul, doktorand Martin Mach a studentka Katka Vavřinová.

Cílem dvouletého projektu je rozvíjet kompetence mladých lidí ve věku 16 až 30 let v oblasti demokratické participace. „Aby byli aktivnějšími občany, zajímali se, byli činní v rámci politických stran, neziskovek, stávali se lídry, řešili problémy kolem sebe. Druhou cílovou skupinou jsou pracovníci s mládeží. Zaměření projektu je velmi rozmanité,“ uvedl Ondřej Filipec.

Tomu odpovídají i plánované výstupy. Většina bude v angličtině, některé budou překládány do partnerských jazyků. Výsledkem práce řešitelského týmu bude rozsáhlá digitální knihovna s originálními audiovizuálními materiály, plná videí, podcastů a praktických přednášek. „Točit, stříhat, sbírat materiál budou všechny zapojené organizace, tak aby se knihovna postupně plnila,“ dodal Ondřej Filipec. Připravuje se také počítačová hra simulující volební proces a politickou volební kampaň. Hráč se ve strategické hře stane politikem a bude usilovat o zvolení do parlamentu. Od olomouckých odborníků se očekává vnesení politologického vhledu do programování algoritmů.

V plánu je také tréninkový kurz pro pracovníky s mládeží. Pětidenní akce, která bude mít formát letní školy, se uskuteční na podzim 2024 v Olomouci. „Chceme ji zaměřit hodně prakticky. Plánujeme pozvat například tiskové mluvčí, odborníky na politický marketing, možná mladé lídry, politiky, aktivisty, youtubery, aby předali účastníkům své zkušenosti,“ naznačil Ondřej Filipec. Právě tréninkový kurz je výstup, který má na starost olomoucký tým. „Odpovídáme také za učebnici demokratické participace. Měla by mít zhruba sto stran a určena bude hlavně pracovníkům s mládeží,“ dodal.

Dvouletý projekt Agora NextGen odstartoval letos na jaře a zakončí jej konference v Rakousku. O jeho kvalitě vypovídá skutečnost, že uspěl v silné konkurenci projektů, které usilovaly o podporu u Rakouské národní agentury. Mezinárodní řešitelský tým získal na uskutečnění svých výstupů finanční podporu ve výši 250 000 eur. Další informace a aktuality na facebooku projektu zde.

Zajímavou studijní nabídku připravila na zimní semestr Univerzita Innsbruck. Škola, která je stejně jako UP součástí evropské univerzitní sítě Aurora, nabízí účast i studentům z partnerských univerzit. Registrace do online kurzů zaměřených například na kritické myšlení, právní, etické i ekonomické problémy digitalizace či udržitelnost je možná od 16. srpna.

Na výuce studijních předmětů, které mezi sebou univerzity sdružené v alianci Aurora sdílejí, se podílejí odborníci ze zapojených evropských škol, včetně Univerzity Palackého. Studenti z různých zemí tak mají příležitost se v pohodlí domova online „potkat“ s vědeckými kapacitami mnoha oborů.

V zimním semestru se mohou v rámci aktuální nabídky pod hlavičkou innsbrucké univerzity seznámit i s docentem Miroslavem Syrovátkou z PřF UP.

„Aliance univerzit Aurora nabízí několik online předmětů, do kterých se mohou přihlásit i studenti UP. Jedním z nich je předmět Sustainability & Climate Change, který pokrývá různé aspekty konceptu udržitelnosti a změny klimatu. První část předmětu je založena na přednáškách zaměřených například na udržitelný životní styl, gender a klimatickou spravedlnost, udržitelnou městskou mobilitu či na moje téma měření udržitelného rozvoje. Druhá část semestru probíhá prostřednictvím workshopů, kde se předpokládá aktivnější účast studentů. Online výuka sice plně nenahradí fyzický kontakt, ale její výhoda je, že umožňuje studentům poměrně snadno participovat na předmětech, kde potkají vyučující a studenty z různých zemí a univerzit v rámci sítě Aurora. Předmět probíhá v pátek dopoledne, proto bude zřejmě méně kolidovat s výukou jiných předmětů na naší univerzitě,“ uvedl docent Syrovátka.

Registrace do kurzů se spouští 16. srpna a končí 10. září. Více podrobností najdete zde.

Několik let zkoumali odborníci z Univerzity Palackého v Olomouci, Archeologického ústavu AV ČR v Brně a Karlovy univerzity v Praze předměty, které byly nalezeny v okolí obce Bánov na jihovýchodní Moravě. Nyní přicházejí s překvapivým zjištěním: Bánovský poklad lze označit jako soubor předmětů, které byly společně uloženy do země v době železné, a to v průběhu určitého rituálu. Unikátní zjištění vědci publikovali v časopise Journal of Archaeological Science: Reports.

Bánovský poklad objevil již v roce 2017 spolupracující hledač s detektorem kovů, který na místo přivolal archeology Slováckého muzea v Uherském Hradišti. Ti nález zdokumentovali a převezli do laboratoře ke konzervaci. Poté depot zkoumal tým odborníků z Univerzity Palackého v Olomouci, Archeologického ústavu AV ČR v Brně a Karlovy univerzity v Praze.

„Na základě rozboru terénní situace a řady typologických a přírodovědných analýz se podařilo zjistit, že Bánovský poklad lze označit jako soubor předmětů, které byly společně uloženy do země v průběhu určitého rituálu v době železné. Kromě železné sekery a keramické nádoby, ve které byla část předmětů uložena, se depot skládá zejména ze součástí bohatého ženského kroje v podobě bronzových šperků a dvou železných opaskových kruhů,“ uvedl vedoucí autorského týmu Martin Golec z katedry historie Filozofické fakulty UP. Soubor šperků podle vědců obsahuje spony, náramky i nápažníky, vlasové ozdoby, náušnice, jehlice, prsten, také několik desítek skleněných a téměř dva tisíce jantarových korálků, které byly patrně součástí náhrdelníku. Část z nich mohla zdobit i honosný kožený opasek.

„Jedná se o dosud nejpočetnější soubor pravěkého jantaru z území České republiky, což činí z Bánovského pokladu zcela unikátní nález,“ dodal Martin Golec.

Vědci se domnívají, že díky své bohatosti patřil ženský kroj vysoce postavené ženě, velmožce. Jeho dataci kladou do starší doby železné, mezi roky 575 a 550 př. n. l.

„Díky přírodovědným analýzám, které provedl Lukáš Kučera z katedry analytické chemie Přírodovědecké fakulty UP, víme, že jantar pochází z oblasti Pobaltí,“ doplnil k původu jednotlivých předmětů Jaroslav Bartík z Archeologického ústavu AV ČR Brno a zdůraznil, že jde o největší jednotlivý soubor jantaru v dějinách České republiky vůbec.

Také některé z bronzových šperků nemají svůj původ na Moravě, tedy do míst k dnešní obci Bánov byly přineseny z jiných oblastí. Například šestice unikátních dračích spon pochází podle odborníků z území dnešního Slovinska. Odtud pravděpodobně pochází i technologie výroby skleněných korálků, které však mohly být vyráběny již poprvé na území ČR.

Všechny uvedené indicie dovolily odborníkům zasadit Bánovský poklad do průběhu trasy Jantarové stezky, která ve starší době železné spojovala Pobaltí se Středomořím. Část luxusních bronzových šperků tak byla vyměněna právě za jantar, jenž se stal hlavní komoditou jantarové stezky, kterou ovládaly místní elity. Právě k této elitě, tedy nejvyšší společenské vrstvě tehdejší společnosti, patřila podle vědců i žena z Bánova.

Celý soubor předmětů je dnes již zkonzervován. Je přístupný široké veřejnosti, a to v expozici Pravěk Uherskohradišťska, která byla nově otevřena v minulém roce. Kromě depotu samého je v tamní expozici k vidění i rekonstrukce možného rozmístění šperků na postavě ženy. Studie archeologů se kromě popisu jednotlivých nálezů a stanovení jejich stáří zabývá i řadou celoevropsky významných otázek, které se věnují sociální struktuře, elitám, dálkovému obchodu, Jantarové stezce ve starší době železné a v neposlední řadě i motivům rituálního ukládání pokladů do země.

Jednatřicet studentek a studentů či vědkyň a vědců z českých vysokých škol se uchází o titul nejlepšího popularizátora vědy v soutěži Český Vševěd, kterou již podruhé připravili organizátoři oblíbené Noci vědců. Svoji zástupkyni má i Univerzita Palackého – Ninu Kadášovou, která studuje na přírodovědecké a lékařské fakultě a její popularizační příspěvky můžete najít na webu Vědátor.org. V hlasování veřejnosti ji můžete podpořit až do poloviny října.

Nina Kadášová studuje molekulární biofyziku a medicínu, na přírodovědecké fakultě se také seznámila se členy spolku UP Crowd, kteří založili zmíněný popularizační web. Ve volném čase se tak věnuje zprostředkovávání vědeckých témat srozumitelným způsobem široké veřejnosti, a to nejen na internetu, ale i při návštěvách škol. V roce 2021 se stala s prezentací své práce jedním z deseti nejlepších účastníků českého finále mezinárodní soutěže FameLab – Talking Science.

V letošní soutěži Český Vševěd se snaží zaujmout možnostmi využití umělé inteligence ve výzkumu proteinových struktur, které pomáhá nejen při vývoji nových léčiv. „Je mi ctí, že můžu reprezentovat Univerzitu Palackého mezi dalšími desítkami soutěžících z různých vysokých škol v Česku. Myslím, že jsem se přihlásila s tématem, které není dosud příliš známé, ale je zajímavé a může oslovit řadu lidí,“ říká.

„Tuto problematiku jsem si vybrala kvůli obrovskému pokroku v oblasti umělé inteligence v posledních letech a jejího potenciálního využití. Díky umělé inteligenci jsem se dostala ke strukturám dosud neznámých proteinů, na kterých jsem založila svoji práci. Vždy mě potěší, když dojdu k nějakému novému, dosud nepopsanému zjištění, žene mě to vpřed. Stejně tak je to i s neúspěchy, které jsou s vědeckou prací spojené, protože za každým nepovedeným experimentem stojí otázka: Proč to tak je? Toto téma má navíc přesah do dalších oblastí, jako je biologie, chemie nebo medicína, kterým se můžu dále věnovat. Je tu neustále prostor pro rozvoj a zdokonalování,“ vysvětluje Nina Kadášová.

Za základ komunikace vědy považuje především důraz na srozumitelnost a jednoduchost sdělení pro příjemce, aniž by se však vytratila podstata prezentovaného tématu. Druhým pilířem je schopnost upoutat a udržet divákovu pozornost. Obojí dle svých slov studentka UP stále piluje. „Mojí silnou stránkou jsou asi zvědavost a nadšení pro téma. Ty bych svým soutěžním videem chtěla přenést na diváky. Pro popularizátora totiž není nic lepšího, než když vidí, že se mu podařilo pro jeho téma nadchnout další lidi,“ dodává.

Soutěžní video Niny Kadášové, pod kterým pro ni můžete i hlasovat, najdete zde, všechny účastníky soutěže pak zde. Hlasování veřejnosti poběží do 15. října, o šestici finalistů nicméně rozhodne i odborná porota. Jména popularizátorů postupujících do finále budou známa na začátku listopadu, finálový večer se pak uskuteční 6. prosince v komorním sále City Campusu Ostravské univerzity.

Soutěž Český Vševěd je pořádána pod hlavičkou již tradiční podzimní popularizační akce Noc vědců, která otevře veřejnosti dveře univerzitních a dalších vědecko-výzkumných pracovišť 6. října. Zastřešujícím tématem letošního ročníku je Tajemství.

K létu neodmyslitelně patří umění a návštěvy galerií. V nejnovějším tipu na letní čtení z produkce Vydavatelství UP si jednu takovou malou galerii můžete pořídit domů v papírové podobě. Ponořte se do obrazově bohaté monografie o Františku Viktoru Mokrém – významné, avšak trochu pozapomenuté postavě českého výtvarného umění, která se zapsala také do novodobých dějin Univerzity Palackého.

Osobnost malíře a pedagoga Františka Viktora Mokrého je pozoruhodná nejen v kontextu tuzemské, ale i v kontextu evropské avantgardy 20. století. I proto se Alena Kavčáková z katedry dějin umění FF UP rozhodla jako první komplexně přiblížit Mokrého osudy i jeho působení v rámci meziválečné výtvarně-pedagogické avantgardy, pro kterou se stal příkladem výukový koncept Bauhausu.

Monografie představuje Mokrého jako osobnost širokého rozhledu, odvážného bojovníka za reformní koncepty výtvarného vzdělávání, agilního člena uměleckých a na výtvarnou pedagogiku zaměřených spolků i třeba neúnavného organizátora spolkových a jiných kulturně výchovných aktivit.

Tím pro olomoucké patrioty nejvýznamnějším počinem budiž jeho role krátce po druhé světové válce. Po znovuobnovení Univerzity Palackého v roce 1946 totiž spoluzaložil a posléze – než se znelíbil tehdejšímu režimu – krátce vedl Ústav výtvarné výchovy, kde postupně působily mj. takové osobnosti českého umění, jakými byli Josef Vydra, Josef Vinecký, Jan Zrzavý či Lubomír Šlapeta.

Publikaci František Viktor Mokrý. 1892–1975 si můžete objednat na e-shopu VUP. Nezapomeňte, že zaměstnanci a studenti mohou přes internet i na prodejně využít 10% slevu. Podrobnosti najdete v boxu níže.

Knihy z Vydavatelství UP můžete kupovat na e-shopu nebo v prodejně na Zbrojnici. Zaměstnanci a studenti mohou na internetu i v kamenné prodejně celoročně využít 10% slevu (zaměstnanci najdou pokyny na webu, studenti v UPlikaci). V prodejně pak lze platit také FlexiPass poukázkami a kartami (v tomto případě však bez 10% slevy).

Všechny knižní tipy seriálu Letní čtení s Vydavatelstvím UP najdete zde.

Olomoucké zoologické zahradě se podařilo úspěšně odchovat mládě hrabáče kapského. Jistý podíl na tom mají i lékaři a vyučující z Fakultní nemocnice Olomouc a Lékařské fakulty UP Lumír Kantor a Milan Kolář.

Mládě hrabáče se narodilo již 8. dubna, jak ovšem připomněla zooložka Eliška Veselá, měli z odchovu obavy. „U hrabáčů platí, že porodit ještě neznamená odchovat. Dnes však můžeme říct, že se hrabáče odchovat podařilo. Jeho přibývání na váze je úctyhodné.“ Mládě při porodu vážilo 1,5 kg, nyní již má téměř 19 kg.

Svůj podíl na úspěšném odchovu savce, který je pro svoji podobu označován za hříčku přírody, mají i dlouholetý a nyní již bývalý primář Novorozeneckého oddělení FNOL Lumír Kantor a mikrobiolog a děkan LF UP Milan Kolář.

„Odchov hrabáče kapského je velkým úspěchem Zoo Olomouc. Dvakrát už o mládě přišla pro infekci kolem porodu. Byl jsem jako neonatolog požádán o konzultaci a spolu s mým kamarádem Milanem Kolářem jsme doporučili antibiotické schéma. Povedlo se! V dubnu se tento zvláštní mravencožrout narodil a má se k světu!“ uvedl Lumír Kantor na svém Facebooku.

„Vzhledem k velmi pravděpodobné bakteriální infekci u samice–matky jsem navrhl antibiotickou léčbu, což bylo relativně složité, přece jen se více vyznám v antibiotické léčbě lidí. Tato byla úspěšná, což mne velmi těší. V zoo jsem bohužel ještě nebyl, ale jistě se na své „pacienty“ přijdu podívat,“ dodal Milan Kolář, pro kterého to nicméně nebyla první zkušenost s léčbou zvířete. „Mám zkušenosti ještě z roční vojenské prezenční služby, kde jsem jako četař-absolvent a lékař úspěšně vyléčil jedno prasátko a vlčáka. Dokonce jsem za to dostal tzv. opušťák, tedy v případě prasete, které bylo určeno na následnou zabíjačku. Kdyby uhynulo, nekonala by se a navíc by to bylo bráno jako finanční škoda.“

Hrabáče kapské, kteří patří k vzácně chovaným druhům, olomoucká zoologická zahrada chová od roku 2017, přičemž k úspěšnému odchovu mláděte došlo už v roce 2020. Zoologové to označují za malý zázrak, protože mládě nemusí být životaschopné, nesaje od matky, ta ho také může zavrhnout. V Evropě se odchov hrabáče zatím podařil jen sedmi zoologickým zahradám.

Zavalitý, téměř lysý savec s protáhlým prasečím rypáčkem, zaječíma ušima, dlouhými ostrými drápy či klokaním ocasem je v přírodě doma v Africe na jih od Sahary. Hrabáči se dožívají přibližně 20 let, dospělý jedinec váží kolem 60 kg. Oproti lidem má obrácený biorytmus: přes den spí a po setmění v krajině vyhledává termity. V zajetí jeho jídelníček tvoří kaše z vařeného masa, granulí, žloutků, mrkve, banánů, rýže a mouční červi.   

V Chengdu, šestém největším čínském městě, již brzy propuknou Letní světové univerzitní hry, na nichž poměří síly v osmnácti sportech vysokoškoláci z celého světa. Nebudou chybět ani studenti z České republiky. Mezi více než stovkou nominovaných jsou i sportovci z Univerzity Palackého – plavkyně Barbora Janíčková z fakulty tělesné kultury, veslař Tomáš Zobal studující na cyrilometodějské teologické fakultě a pětice volejbalistek.

Hry se konají od 28. července do 8. srpna. Na programu je mimo jiné atletika, moderní a sportovní gymnastika, judo, lukostřelba, plavání, šerm nebo veslování. Česká asociace univerzitního sportu (ČAUS) do Číny vysílá výpravu se 102 sportovkyněmi a sportovci, mezi kterými je například šermíř Martin Rubeš, který bude obhajovat zlato z poslední univerziády, nebo medailisté z Evropských her střelci Jiří Přívratský, Matěj Rampula a František Smetana či taekwondistky Petra Štolbová a Dominika Hronová.

„Díky předchozím výsledkům na světových univerzitních akcích máme laťku nastavenou opravdu vysoko. Například letos jsme v Lake Placid získali celkem dvanáct medailí (viz tento článek – pozn. redakce). Před čtyřmi lety jsme z Neapole přivezli sedm cenných kovů. Věřím a pevně doufám, že budeme alespoň tak úspěšní i letos,“ uvedla předsedkyně ČAUS Ivana Ertlová.

Mezi českými reprezentanty nechybějí ani studenti Univerzity Palackého. V plaveckých závodech se představí Barbora Janíčková, která studuje tělesnou výchovu a biologii a která se zúčastnila olympijských her v Tokiu (ohlédnutí si můžete přečíst zde).

„Na univerziádu se moc těším. Trochu mě mrzí, že se letos plavecké soutěže konají hodně natěsno, ihned po návratu z univerziády odlétám na mistrovství Evropy do 23 let. Věřím ale, že to zvládnu a vše půjde hladce,“ řekla plavkyně SK UP Olomouc. „V Číně bych se ráda přiblížila osobnímu rekordu v závodu na 100 metrů kraul, to by mi mohlo zajistit semifinále. Celkově ale vůbec netuším, jaká bude na místě konkurence, vzhledem k tomu, že před univerziádou je ještě mistroství světa v Japonsku. Bude to celé tak trochu překvapení,“ dodala Barbora Janíčková.

Dalším reprezentantem z Univerzity Palackého je Tomáš Zobal, který se již přes deset let věnuje veslování a před nedávnem se stal studentem programu Etika a kultura v mediální komunikaci na cyrilometodějské teologické fakultě. „Když jsem šel studovat do Olomouce, univerziáda pro mě byla jedním z hlavních cílů. Mám radost, že jsme si v nominačním závodě účast vyjeli. Jsem nepárový veslař, což znamená, že vesluji jen s jedním veslem a potřebuji k sobě minimálně jednoho dalšího veslaře. Letos jsem trénoval v Praze s parťákem Janem Chlebovským z ČVUT. Podařilo se nám vyhrát kontrolní závody reprezentace v kategorii do 23 let a nominovali jsme se v osmě do 23 let na mistrovství Evropy a světa. Máme tak teď před sebou tři velké závody,“ uvedl.

„Cíl je určitě dobře si zazávodit a přivézt co nejlepší výsledek. Na závody se moc těším. Máme kolem veslování dobrou partu, takže se všechny posádky budeme vzájemně podporovat a věřím, že atmosféra v tomhle ohledu bude možná i taková uvolněnější než na jiných závodech. Navíc teď řešíme, že pokud se to bude časově stíhat, postavili bychom i mixovanou posádku. Jsem zvědavý i na bydlení ve vesnici s ostatními sportovci po vzoru olympijských her. Nic takového jsem ještě nezažil,“ doplnil třináctinásobný mistr republiky a juniorský mistr Evropy z roku 2019, člen VK Slavia Praha.

Výrazné zastoupení bude mít olomoucká univerzita v univerziádním volejbalovém výběru žen, do sestavy se dostalo hned pět studentek. Nahrávačka Květa Grabovská působí v německém klubu Ladies in Black Aachen, blokařka Ema Kneiflová zase v týmu Charleroi Volley v Belgii, obě studují na fakultě tělesné kultury. Stejně tak jsou s olomouckou tělovýchovou spojeny libero Barbora Chaloupková a smečařka Aneta Weidenthalerová, které budou v nové extraligové sezoně oblékat dres VK UP Olomouc. Poslední volejbalistkou z UP, která se zúčastní turnaje v Chengdu, je Nicole Šmídová, hráčka PVK Olymp Praha, která studuje biochemii na přírodovědecké fakultě. 

Letní světové univerzitní hry v čínském Chengdu se měly uskutečnit již v roce 2021, kvůli epidemii covidu-19 však byly postupně přeloženy až na letošek. Oficiální web her najdete na 2021chengdu.com, informace o výkonech českých studentek a studentů můžete sledovat na webu či sociálních sítích ČAUS. Sportovní přenosy z univerziády pak bude možné sledovat na Eurosportu, pravidelné zpravodajství nabídne Česká televize a Český rozhlas Radiožurnál a Radiožurnál Sport. 

Fyzici z přírodovědecké fakulty se zabývají problematikou kvantového provázání, které je v současnosti předmětem intenzivního výzkumu a úspěchy v něm byly loni oceněny Nobelovou cenou za fyziku. Mezinárodní tým vedený vědci z katedry optiky Přírodovědecké fakulty UP vyvinul umělé neuronové sítě pro přesnou a rychlou analýzu kvantového provázání. Tento zajímavý přírodní jev bylo dosud obtížné měřit a dekódovat, přitom na něj spoléhají nové kvantové technologie. Výsledky výzkumu publikoval prestižní časopis Science Advances.

Kvantové provázání je jedním z charakteristických rysů mikrosvěta, který nemá obdobu v klasické fyzice. Kvantové provázání popisuje propojení části fyzikálních systémů bez ohledu na jejich vzdálenost – to, co se stane s jednou z částic v provázaném páru, určuje, co se stane s druhou částicí, i když jsou od sebe jakkoliv vzdálené. Tento jev sice odporuje lidské intuici, je však klíčový pro revoluční kvantové aplikace. Umožňuje bezpečnou komunikaci (neodposlechnutelný přenos informace), kvantovou teleportaci, sestrojení kvantových počítačů i přesné snímání, což výrazně posouvá vědecké hranice a formuje budoucí technologie. Kvantifikace kvantové provázanosti ale byla pro vědce dlouho obtížnou výzvou – vyžadovala předchozí znalosti o systému a náročné experimentální postupy s omezenou použitelností.

Mezinárodní tým vědců z Olomouce, Stockholmu, Würzburgu, Oldenburgu a Princetonu vyvinul nový postup, který díky zapojení umělých neuronových sítí umožňuje přímé vyčíslení provázání z neúplných měření a zároveň dosahuje o řád vyšší přesnosti než dosud používané metody. Tým představil i přístup nezávislý na měřicím zařízení, který může snadno zahrnout data z různých měřicích postupů. „Dopady našeho výzkumu jsou značné. Spolehlivé určení provázanosti v kvantových systémech umožní jejich hlubší studium a otevírá cestu k efektivnímu vývoji kvantových sítí a senzorů,“ říká doktorand Dominik Koutný.

„Výsledek výzkumu, který zcela mění pohled na charakterizaci složitých kvantových systémů, je vyústěním několikaleté práce, na jejímž financování se podílela Grantová agentura ČR (projekt 21-18545S), Interní grantová agentura UP a katedra optiky PřF UP. Důležitou roli ve formování zahraniční vědecké spolupráce hrál také projekt HYPER-U-P-S v rámci H2020 výzvy QuantERA, na jehož financování se podílela Evropská Unie a Ministerstvo školství ČR,“ dodal Miroslav Ježek z katedry optiky.

Článek publikovaný v časopise Science Advances.
Laboratoř kvantové optiky katedry optiky PřF UP.

Do kostela Panny Marie Sněžné, který byl součástí staré jezuitské olomoucké univerzity, se u příležitosti letošního 400. výročí patronátu sv. Pavlíny nad Olomoucí vrátil relikviář této světice. Společně s panelovou výstavou, na které s Muzeem umění Olomouc spolupracovala Jitka Jonová z Cyrilometodějské teologické fakulty UP, si jej zde mohou zájemci prohlédnout až do 24. září.

Ostatky sv. Pavlíny, mučednice a jedné z obětí pronásledování křesťanů za císaře Diokleciána, přivezli olomoučtí jezuité z Říma v roce 1623, v době, kdy Olomouc sužovala morová epidemie. V naději, že světice vyprosí u Boha ochranu, začali se ke sv. Pavlíně obyvatelé modlit a městská rada ji prohlásila za patronku města. Její relikvie byly vystaveny veřejné úctě v tehdejším jezuitském kostele v místech dnešního vojenského archivu. Epidemie brzy polevila.   

Pro lebku sv. Pavlíny nechal v letech 1639–1640 vídeňský biskup Filip Bedřich, hrabě Breuner, působící předtím i v Olomouci, zhotovit nákladný relikviář, z ebenového dřeva, prosklený, zdobený stříbrem.

„Schránka a její stříbrná výzdoba však prošla v průběhu staletí hned několika úpravami. Ta první a nejzásadnější se uskutečnila velmi záhy. V době švédské okupace města v letech 1642–1650 byl relikviář v obavě před drancováním v jezuitské koleji zakopán do země. Dřevěné i stříbrné části prý tehdy tak utrpěly, že v roce 1652 musela být zhotovena nová schránka. Nešlo však o zcela nový relikviář, ale rekonstrukci původního. Zatímco dřevěný korpus byl zcela nahrazen novým, část stříbrné výzdoby byla opětovně použita a doplněna,“ přiblížila Helena Zápalková z Muzea umění.

Relikviář pak prošel ještě řadou dalších větších či menších úpravou, současná podoba pochází z doby po roce 1786, kdy byly ostatky sv. Pavlíny přeneseny do olomoucké katedrály – po zrušení jezuitského řádu byl zrušen i univerzitní kostel Panny Marie Sněžné, kde byly ostatky uloženy, a předán vojsku. Už v roce 1726 relikviář doplnily dvě menší ostatkové truhlice a později vznikla i bohatě zdobená vitrína.

Vitrínu s relikviářem i truhlicemi mohou nyní návštěvníci kostela Panny Marie Sněžné obdivovat až do 24. září. Kostel spravovaný Akademickou farností Olomouc je otevřen vždy hodinu před bohoslužbou, od 5. července do 14. září pak také ve středu až pátek v době 10–12 a 13–17 hodin.

Muzeum umění pro zájemce připravilo také komentované prohlídky relikviáře. Konají se v úterý 25. července a 15. srpna od 16:30. Vstup na ně je volný. Více zde, respektive zde.

Sv. Pavlíně je do září věnována i část stálé expozice Ke slávě a chvále v Arcidiecézním muzeu Olomouc. K vidění jsou vzácné exponáty vztahující se k úctě k této světici v době baroka.

Už během magisterského studia Lence Dzurové učarovaly proteiny. Když na sklonku doktorátu náhodou objevila inzerát, že výzkumné centrum v Olomouci hledá posilu pro tento obor, byla to jasná volba. Absolventka Univerzity Pavla Jozefa Šafárika v Košicích v lednu 2013 ukončila doktorské studium biofyziky a o měsíc později působila v Centru regionu Haná pro biotechnologický a zemědělský výzkum, jedné z nynějších součástí CATRIN Univerzity Palackého.

„Byla to pozice na mé vysněné téma, takže jsem neváhala. Nejprve jsem se věnovala přípravě a charakterizaci rekombinantních proteinů a po návratu z rodičovské dovolené jsem se posunula k produkci antimikrobiálního peptidu katelicidinu v transgenním ječmeni. Snažíme se vypracovat efektivní způsob extrakce tohoto proteinu z ječmene a zabýváme se také tím, jak využít ječmen jako bioreaktor i pro jiné proteiny,“ uvedla Dzurová, která zkušenosti sbírala i na univerzitách v Německu, Francii či Itálii.

Ještě během rodičovské dovolené zvládla připravit žádost o minigrant Aurora, jehož je hlavní řešitelkou. Cílem je navázat partnerství s dalšími výzkumnými institucemi, zvýšit šance minikonsorcia v dalších grantových výzvách a posílit evropskou univerzitní alianci. Pro spolupráci si vybrala zahraniční instituce, které se stejně jako její mateřské pracoviště zabývají problematikou proteinového inženýrství. Vedle Univerzity Pavla Jozefa Šafárika se jedná rovněž o University of East Anglia ve Velké Británii a University Duisburg-Essen v Německu.

Těší ji i výuka studentů a zalíbení našla rovněž v popularizaci vědy. „Věda je nikdy nekončící práce, musíte ji milovat. Mám moc ráda práci v laboratoři a experimenty, hlavně pokud se daří. Nekladu si velké cíle a neženu se za úspěchy, ale postupuji krok za krokem. Když se ohlédnu zpět, snad mohu říct, že něco už jsem dokázala. Současně vím, že se musím ještě spoustu věcí naučit. Za svůj  ejvětší úspěch považuji hlavně to, že jsem dokázala skloubit vědu a rodinný život, protože to je někdy dost komplikované,“ uzavřela dvojnásobná maminka.