Novinky z PřF a UP

Češi při posuzování příchozích cizinců zohledňují především jejich pracovní zkušenosti a ekonomický přínos. Osobní kontakt s migranty sice zmírňuje předsudky, vysoce kvalifikovaní cizinci v Česku přesto často naráží na diskriminaci, jazykové bariéry a problémy s uznáváním svých kvalifikací. Vyplývá to z výzkumu, který byl realizován v rámci projektu GA ČR Perspektivy vysoce kvalifikovaných migrantů a postoje veřejnosti vůči nim na katedře rozvojových a environmentálních studií přírodovědecké fakulty.

„Podle aktuálního výzkumu preferují Češi migranty, kteří jsou spíše mladší, ale zároveň mají dlouhou pracovní zkušenost – ideálně více než 11 let. Hlavní roli v rozhodování o tom, komu by mělo být prodlouženo vízum nebo povolen pobyt, hrají ekonomická kritéria – zaměstnanost a schopnost domluvit se česky,“ uvedla hlavní řešitelka projektu Lucie Macková z katedry rozvojových a environmentálních studií. Výsledky ohledně postojů české veřejnosti vycházejí z reprezentativního dotazníkového šetření mezi občany ČR ve věku 18 a více let.

Zajímavým zjištěním je, že osobní kontakt s cizinci sice vede k obecně větší otevřenosti vůči migraci, ale nemá vliv na samotná kritéria, koho do Česka přijmout. Lidé, kteří mají mezi cizinci přátele nebo kolegy, tedy nejsou ve svých nárocích na nově příchozí o nic méně přísní než ti, kteří s migranty osobní zkušenost nemají.

Výzkum rovněž ukazuje, že postoje veřejnosti nejsou neutrální ani k původu migrantů. „Cizinci z Vietnamu a Filipín mají podle zjištění výrazně vyšší šanci na získání víz nebo jejich prodloužení než například Ukrajinci. Na opačném konci žebříčku se nacházejí migranti ze Sýrie a Egypta, jejichž šance jsou citelně nižší,“ doplnila Lucie Macková.

Součástí výzkumu bylo i 73 hloubkových rozhovorů s vysoce kvalifikovanými migranty žijícími v Česku. Všichni měli vysokoškolské vzdělání a pracovali v různých profesních sektorech. Přesto mnozí z nich popisují zkušenosti s diskriminací – na úřadech, při hledání bydlení, v přístupu ke zdravotní péči nebo na veřejnosti. Často čelí stereotypům a předsudkům, které jejich profesní postavení nijak nezohledňují. Detailní výsledky výzkumu budou publikovány v připravované knize s názvem Skilled but Struggling? The Lived Experience of Highly Skilled Migrants in Czechia, která vyjde v nakladatelství Palgrave Macmillan.

„Klíčovým problémem je také to, že kvalifikace ze zahraničí není v Česku automaticky uznávána. Zahraniční tituly vzbuzují nedůvěru a jazykové bariéry dále komplikují profesní integraci – obzvlášť v oborech, jako je zdravotnictví,“ dodala Lucie Macková.

Zvláštní pozornost věnoval výzkum zahraničním vědcům a doktorandům, kteří by mohli být přínosem pro českou akademickou sféru. Mnozí však narážejí na nízké mzdy, nejisté pracovní podmínky a nedostatek financování. Česko se tak pro ně stává spíše odrazovým můstkem než destinací. Někteří si během doktorského studia museli přivydělávat mimo obor – například prací ve fast foodech.

Stáž na prestižní americké klinice, vydání anglického překladu vlastní knihy, speciální výuková videa k lepšímu pochopení chemie nebo nové možnosti diagnostiky závažných onemocnění – to je jen několik příkladů aktivit, jimž se budou v novém akademickém roce věnovat vybraní studenti díky podpoře Nadačního fondu Univerzity Palackého (NF UP). Jedenáct studentů a studentek si mezi sebe na své záměry rozdělí více než jeden milion korun. 

Letos je to deset let od okamžiku, kdy Univerzita Palackého začala prostřednictvím svého Nadačního fondu podporovat nadějné vědecké a umělecké talenty. Fond, který byl v době vzniku v tuzemském vysokém školství unikátní, se držel a stále drží jednoduchých pravidel: důvěra, minimum byrokracie, vzdělávání a rozvoj dovedností a schopností. „Podpora talentovaných a motivovaných studentů je jednou z priorit naší univerzity. Díky Nadačnímu fondu UP mají možnost získat nové zkušenosti na špičkových zahraničních vědeckých pracovištích a univerzitách, osvojit si potřebné know-how, realizovat své projekty v praxi a naučit se, jak popularizovat výsledky vědecké práce. Tyto znalosti pomohou nejen jejich osobnímu rozvoji, ale budou přínosem i pro Univerzitu Palackého,“ řekl rektor UP Michael Kohajda. 

Studenti, jejichž vědecko-výzkumné nebo umělecké projekty vybere Správní rada Nadačního fondu UP, získávají příspěvek na jeden rok. Kromě peněz dostanou i příležitost získat další praktické poznatky, které jim pomohou v jejich kariéře. Univerzita jim totiž v rámci platformy Talentovaný Palacký nabízí řadu workshopů a školení, například na prezentační nebo leaderské dovednosti. Mentorka NF UP Katrin Stark podpořené studující při realizaci jejich projektů ve fondu dlouhodobě provází. Koučink a poradenství jsou zaměřeny nejen na kariérní rozvoj, ale i na popularizaci vědy, odborní lektoři studentům radí, jak nejlépe představit svou práci veřejnosti. Součástí konceptu práce s vybranými studenty jsou i jejich setkání s vedením univerzity či donátory. Tento týden tak měli noví stipendisté možnost se poprvé setkat s rektorem UP Michaelem Kohajdou, s nímž mluvili o svých projektech. Na místě pak, i za účasti zástupců NF UP Jiřího Rudolfa a Katrin Stark, společně podepsali smlouvy o podpoře. 

Za deset let existence NF UP rozdělil sedm milionů korun mezi sedm desítek studentů. Někteří získali podporu opakovaně. „Nic z toho by nebylo možné jak bez podpory univerzity, tak bez našich donátorů, mezi které dlouhodobě patří Komerční banka a.s., SIGMA GROUP s.r.o., Nadace Heleny Morávkové, Veolia Energie ČR a.s a další individuální dárci, kterým moc děkujeme,“ dodal ředitel NF UP Jiří Rudolf. 

Podpoření studenti a studentky

Radana Koudelíková, PřF, Didaktika chemie – 49 000 Kč 

Vojtěch Ivo Pavlas, LF, Všeobecné lékařství – 200 000 Kč 

Marta Sýkorová, CMTF, Sociální a spirituální determinanty zdraví – 100 000 Kč 

Linda Tölgová, PřF, Biochemie – 127 000 Kč 

Anežka Lyková, PřF, Bioorganická chemie a chemická biologie – 75 105 Kč 

Helena Kordinová, PřF, Experimentální biologie – 108 000 Kč 

Kryštof Petr, FF, Psychologie DSP – 40 000 Kč 

David Gronych, LF, Všeobecné lékařství – 64 250 Kč 

Tereza Pařízková, PdF, Čtenářství a mediální výchova ve vzdělávání – 96 500 Kč 

Karolína Tomášková, FTK, Rekreologie – 49 000 Kč 

Michal Kolařík, PřF, Organická a bioorganická chemie – 109 100 Kč 

Putovní výstava Udržitelnost a civilizace, která je třetí částí cyklu autorských výstav egyptologa Miroslava Bárty, bude od 15. srpna k vidění na olomouckém Dolním náměstí. Expozice společnosti Medialogue na velkoformátových panelech ukazuje, že udržitelnost není pouhé slovo, ale záleží na odpovědném přístupu každého z nás a úctě k prostředí, ve kterém žijeme. Na její přípravě se podíleli i vědci z Českého institutu výzkumu a pokročilých technologií (CATRIN) Univerzity Palackého, který její konání v Olomouci zajistil. Partnerem je město Olomouc.

„Věda je mocným nástrojem společnosti, pomáhá nám chápat svět a vyvíjet technologie, které zlepšují život. Jak ale ukazují dějiny, vývoj civilizací přináší i rizika krizí a pádů spojených s vyčerpáním zdrojů. Proto jsme výstavu přivezli do Olomouce. Chceme připomenout, že udržitelnost není volba, ale nutnost, a věda je kompasem, který nám pomůže najít cestu. My v CATRIN na Univerzitě Palackého se tímto směrem ubíráme,“ uvedl ředitel CATRIN Pavel Banáš.

Příběhy na 39 panelech se soustředí na koncepty udržitelnosti, roli přírodních materiálů a získávání čisté energie. Prezentují technologický pokrok v těchto oblastech, ukazují pozitivní příklady s cílem přispět ke změně myšlení a chování veřejnosti. V jednotlivých panelech autoři pracují s pojmy jako oběhová ekonomika či recyklace uměle vyrobených materiálů. Výzkumníci z CATRIN se zasloužili například o vznik panelů s názvy Jak uživit lidstvo, Recyklace plastů, Energie do kapsy nebo Uhlík na scéně.

Partnerem výstavy je statutární město Olomouc. „Původní myšlenka udržitelnosti – tedy žít tak, aby naše činy nepoškozovaly životní prostředí ani možnosti budoucích generací – je důležitější než kdy dřív. Změna klimatu, úbytek přírodních zdrojů, znečištění – to nejsou abstraktní hrozby, ale realita, kterou zažíváme. Udržitelnost není jen cíl, je to cesta. A na tu se musíme znovu vydat – s vědomím, že každý krok se počítá,“ uvedl primátor Miroslav Žbánek.

Dalším z partnerů je i mezinárodní vědecký projekt San4Fuel, který se věnuje vývoji nových materiálů pro získávání „zelené“ energie nebo snižování emisí oxidu uhličitého v ovzduší. Cílem je hledat řešení pro ukončení závislosti na fosilních palivech. „Udržitelnost není módní slovo, ale způsob, jak přemýšlet o odpovědnosti vůči světu. Růst bez rovnováhy je krátkozraký a věda, která nebere v úvahu své důsledky, je slepá. Fascinuje mě Slunce – tiché, trvalé a mocné. Pokud se naučíme jeho energii účinně zachytit a přeměnit, máme v rukou klíč k budoucnosti, která nebude založena na kompromisu, ale na rovnováze. I touto výzvou se spolu s kolegy v CATRIN zabýváme,“ řekl hlavní řešitel projektu Štěpán Kment z CATRIN.

Výstava bude volně přístupná do 4. září a díky nasvícení panelů na solární energii bude k vidění i ve večerních hodinách.

Nezbytná pravidelná údržba a upgrade si v druhém srpnovém týdnu vyžádá výpadky univerzitních sítí a systémů. V týdnu od pondělí 11. do pátku 15. srpna bude každý den od 8 do 18 hodin docházet k výpadkům všech informačních systémů na UP včetně internetového připojení a jednotného přihlášení do informačních systémů.

Nedostupná může být elektronická pošta, e-maily budou odesílány či doručovány se zpožděním. V případě wifi se předpokládají jen krátké odstávky. Očekává se nedostupnost starších webových stránek kateder, projektů a konferencí dle jednotlivých serverů v průběhu celého týdne.

Dlouhodobější výpadky v řádu hodin plánuje Centrum výpočetní techniky UP (CVT) na tyto dny:

V pondělí 11. srpna od 8 do 12 hodin dojde k přerušení internetového připojení na UP (včetně připojení prostřednictvím wifi) z důvodu upgradu software směrovače. Následovat mohou krátké výpadky připojení na jednotlivých budovách UP kvůli práci na jednotlivých směrovačích.

V úterý 12. srpna od 8 do 18 hodin bude nedostupný systém STAG a na něj navázané aplikace. Od 14:30 do 16 hodin dojde k výpadku konektivity v budovách kolejí a menz.

Ve středu 13. srpna od 8 do 18 hodin dojde k výpadku databáze karet, který ovlivní vyhledávání kontaktů i ověřování pomocí zaměstnaneckých karet a ISICů. Také nebude částečně dostupný SAP z důvodu upgradu diskového pole.

V pátek 15. srpna od 14 do 15 hodin bude probíhat test motorgenerátoru.

Případné bližší informace budou zveřejňovány na Portálu UP.

Termín Servisního týdne pro příští rok (10.–14. srpna 2026) je již nyní zveřejněn v Harmonogramu akademického roku 2025/26.

Stavba nové budovy, která bude sloužit k výuce studentů Lékařské fakulty a Fakulty zdravotnických věd UP, spěje k brzkému završení. Nejviditelnější to je na vnějším plášti budovy, kde stavební dělníci na fasádu postupně osazují červené plechové trojúhelníky tvořící stínicí systém. Dokončují se ale i interiéry a střecha a upravují se venkovní zpevněné plochy.

Červených trojúhelníků z perforovaného plechu, které budou pro novou univerzitní dominantu olomoucké Hněvotínské ulice charakteristické, stavbaři nainstalují celkem tři tisíce. V těchto dnech jsou v polovině a uliční průčelí již poutá pozornost kolemjdoucích.

„Do konce léta bude stínicí systém hotov. Zároveň pracujeme na dokončení zelené střechy, během srpna na ni navezeme substrát a později, až to umožní počasí, budeme osazovat samotné rostliny. Finalizují se také interiéry, dokončujeme obklady, podhledy, také koncové prvky jako světla, sprinklery nebo reproduktory, pokládají se podlahy. V aule už začínáme instalovat nábytek a probíhá také kompletace gastro provozu,“ přiblížil stavbyvedoucí Stanislav Chvatík z firmy GEMO, která je generálním dodavatelem stavby. „Stavba probíhá podle plánu a naším cílem je udělat v říjnu funkční zkoušky, aby se budova mohla zkolaudovat,“ dodal.

Novostavba poblíž stávajících Teoretických ústavů LF UP a jejich moderní dostavby v příštím roce začne sloužit studentům a vyučujícím Lékařské fakulty a Fakulty zdravotnických věd UP. Prostory ve čtyřech podlažích budou využity především pro výuku na moderních simulátorech, součástí je ale také kruhová aula, která pojme na 400 posluchačů, a menza, která denně zvládne obsloužit až 2000 strávníků.

Podobu budovy navrhl brněnský Ateliér Velehradský, s výstavbou se začalo na konci léta 2023. Náklady na vybudování včetně úpravy nejbližšího okolí přesáhnou 640 milionů korun. Dvě třetiny z toho pokryje dotace ze státního rozpočtu, zbývající třetinu uhradí Univerzita Palackého z vlastních zdrojů.

Právnická fakulta vyšle do česko-slovenského finále soutěže ve Studentské vědecké a odborné činnosti SVOČ 2025 sedm studentů. O postupujících rozhodlo fakultní kolo soutěže. Mezinárodní finále, které se uskuteční 10.–11. září, bude hostit olomoucká fakulta.

Přihlášené soutěžní práce byly i letos rozděleny do dvou sekcí, a to na sekci bakalářských a magisterských studentů a sekci doktorských studentů. Fakultní soutěž měla dvě kola. V obou sekcích se tak nejdříve uskutečnilo písemné kolo, kdy na každou práci byly vypracovány dva posudky, a následně odborná hodnotící komise vybrala nejlepší práce, které postoupily do ústního kola. Vybraní studenti je pak obhajovali před komisemi.

V sekci magisterských studentů odevzdalo odborný text osm studentů, v doktorské sekci devět. Do ústního kola postoupilo vždy pět nejlepších.

Magisterská sekce:
potenciál pro akademickou kariéru

„Témata prací byla velmi různorodá – od analýzy středověké právní vědy přes dárcovství gamet až po klimatickou změnu. Všichni soutěžící se na ústní kolo pečlivě připravili, takže obhajoba práce plynule přecházela do hluboké odborné diskuze. Vítězka fakultního kola, Klára Zachová, nejen kvalitně zpracovala praktické a relevantní téma privativní novace, ale také zanechala velmi výrazný dojem po prezentační stránce,“ řekl Maxim Tomoszek, proděkan pro studijní záležitosti a jeden z porotců magisterské sekce. Kvalita hodnocených prací i ústního projevu soutěžících podle něj nejen dává záruku, že budou kvalitně reprezentovat „olomouckou“ studentskou vědu v mezinárodním kole SVOČ, ale zároveň vzbuzuje optimistická očekávání do budoucna. „Všichni soutěžící mají velký potenciál pro doktorské studium a navazující akademickou kariéru,“ dodal Maxim Tomoszek.

V kategorii magisterských studentů si nejlépe vedla zmiňovaná Klára Zachová, posluchačka 4. ročníku magisterského programu Právo a právní věda. „Jednalo se o mou první zkušenost v soutěži. Myšlenku přihlásit se mi vnukla doktorka Olga Rosenkranzová, které tímto velmi děkuji,“ řekla vítězka, která vypracovala a obhajovala práci pod názvem Problematické aspekty privativní novace v systému závazkového práva. „Téma práce jsem si zvolila především proto, že pro mě bylo v rámci výuky závazkového práva poměrně obtížně uchopitelné. Až při pohledu do historického kontextu jsem začala chápat, proč určité instituty vznikly a proč u některých přetrvávají interpretační nejasnosti. Práce mi tak umožnila téma lépe pochopit a zasadit do širších souvislostí,“ vysvětlila. Soutěž jí umožnila pracovat s cizojazyčnými odbornými texty, poznat prostředí zahraničních univerzit nebo komunikovat s odborníky v dané oblasti. „Vážím si každé takové zkušenosti, protože mě vedly nejen k hlubšímu porozumění tématu, ale i k větší odpovědnosti vůči vlastní práci a závěrům v ní položených. I proto soutěž vnímám jako přínosnou pro svou další profesní cestu,“ uvedla Klára Zachová s tím, že do česko-slovenského finále půjde s velikou pokorou a vděčností za to, že může být jeho součástí. „Vynasnažím se o co nejlepší obhajobu své práce, třebaže mým hlavním cílem bude především načerpat nové zkušenosti a zážitky,“ dodala.

Doktorská sekce:
kvalitní metodologický přístup

První místo v doktorské sekci obsadil Filip Plašil, který studuje program Právní dějiny a římské právo v kombinované formě a je notářem. Téma své odborné práce – svěřenecké nástupnictví ke zbytku – si vybral z důvodu jeho praktické důležitosti. „V rámci své profese sepisuji pořízení pro případ smrti a v současné době zaznamenávám velkou poptávku po svěřenském nástupnictví obecně. S tím však souvisí důležitá otázka, zda bude moci přední dědic s dědictvím volně nakládat, a pokud ano, jaké to bude mít důsledky pro následného dědice a pro nepominutelné dědice. Oproti běžnému svěřenskému nástupnictví zde navíc není vyloučena možnost postižení dědictví v exekuci, což se málo ví. Vzhledem k velice stručné právní úpravě a malou obeznámeností odborné veřejnosti s tímto právním institutem jsem ve své práci chtěl shromáždit poznatky zahraniční judikatury a literatury ze států, kde svěřenské nástupnictví ke zbytku již delší dobu funguje, a dospět k závěrům použitelným v českém právním prostředí,“ vysvětlil Filip Plašil.

V komisi posuzující práci a výkony doktorandů usedl i Petr Michal, vedoucí katedry mezinárodního a evropského práva. „Hodnocení fakultního kola jsem se zúčastnil podruhé, a opět to byl velmi příjemný zážitek. Příspěvky byly kvalitní a o postupu a pořadí rozhodovaly doslova jednotlivé body. Letos mě příjemně překvapila kvalita metodologického přístupu, s jakou vítězní soutěžící přistupovali ke svému tématu. Naopak rezervy byly u většiny soutěžících v ústní prezentaci, na té bude podle mého názoru třeba před dalším kolem ještě zapracovat,“ konstatoval Petr Michal.

Předseda komise Ondrej Hamuľák, proděkan pro vědu a výzkum PF UP, ocenil zejména odvahu zpracovat komplikované otázky a široké spektrum témat, které doktorandi do soutěže přihlásili. „V doktorské sekci jsme i tento rok obdrželi velmi kvalitní výzkumné práce. Jsem rád, že studenti volí velmi různorodá témata. Máme tak možnost posoudit kvalitu výzkumu v právní teorii, právní historii, výzkumu právních výzev spojených s moderními technologiemi a digitalizací i výzkumu interpretativních problémů v tradičních pozitivně-právních oborech. Osobně jsem velmi rád, že se v soutěži objevují ve vyváženém poměru jak empirické výzkumné práce, tak kvalitní právně-dogmatické texty,“ doplnil Ondrej Hamuľák. 

Soutěž ve SVOČ pořádá právnická fakulta od roku 2007, původně pod názvem Monseho studentská vědecká soutěž.

Výsledky fakultního kola soutěže SVOČ

Magisterská sekce
1. místo – Klára ZACHOVÁ (4. ročník, Právo a právní věda): Problematické aspekty privativní novace v systému závazkového práva
konzultant: JUDr. Miroslav Ondrúš, LL.M. Ph.D.
2. místo – Kateřina MLČOCHOVÁ (3. ročník, Právo a právní věda): Emfyteuze v díle Balda de Ubaldis
3. místo – Bc. Natálie POLZEROVÁ (4. ročník, Právo a právní věda): Stopy v genech, anonymita dárcovství gamet

Doktorská sekce
1. místo – JUDr. Filip PLAŠIL (2. ročník, Právní dějiny a římské právo): Svěřenecké nástupnictví ke zbytku
konzultant: doc. JUDr. et Mgr. Ondřej Horák, Ph.D.
2. místo – Kryštof JURAČKA (4. ročník, Právo a právní věda), JUDr. Vojtěch JIRÁSKO (5. ročník, Teoretické právní vědy, soukromé právo): Speciální úprava běhu promlčecí lhůty v § 2407 občanského zákoníku jako systémové pravidlo nebo exces zákonodárce?
3. místo: Mgr. Debora CHLEBKOVÁ (3. ročník, Teoretické právní vědy, ústavní právo): Výjimka ve veřejném zájmu a kritérium autora v kontrastu svobody projevu a rovnosti na sociálních sítích (s podtitulem: v zajetí pravidel sociálních sítí):
Čestné uznání: Mgr. Martin MACH (5. ročník, Teoretické právní vědy, evropské a mezinárodní právo): Umělá inteligence – nové výzvy z pohledu osobních údajů

V horkých dnech může být ve městě rozdíl mezi teplotou vzduchu u chodníku a ve výšce dvou metrů až pět stupňů Celsia. Děti tak dýchají výrazně teplejší vzduch než dospělí lidé. Vyplývá to z prvních výsledků mezinárodního projektu EnCLOD, v jehož rámci byly na deseti místech v Olomouci nainstalovány speciální meteostanice. Projekt realizuje Přírodovědecká fakulta Univerzity Palackého ve spolupráci s firmami CityOne, CITIQ a městem Olomouc.

Instalované meteostanice měří teplotu vzduchu ve výškách 200 cm a 80 cm, přímo na povrchu i pod ním. Vědci díky tomu podrobně sledují městské mikroklima a získávají přesná data pro analýzu tepelných ostrovů.

„V horkých letních dnech mohou být teplotní rozdíly skutečně výrazné. Například během tropického dne, kdy teplota přesahuje 30 °C, může být rozdíl mezi tím, co dýchá dospělý a dítě, až čtyři až pět stupňů. Zatímco dospělý to obvykle zvládne bez větších obtíží, pro dítě je situace náročnější,“ uvedl hlavní řešitel projektu Jaroslav Burian z katedry geoinformatiky.

Na vybraných místech jsou instalována čidla, která měří teplotu povrchu i pod povrchem – konkrétně v hloubkách 6 a 30 cm. „Snažíme se sledovat výskyt městských tepelných ostrovů, které vznikají tak, že se povrch během dne silně zahřívá a v noci vyzařuje zbytkové teplo,“ vysvětluje. Proto měříme teploty ve více úrovních. Systém zahrnuje také senzory pro sledování rychlosti a směru větru a relativní vlhkosti vzduchu. V nejbližší době bude navíc na střeše přírodovědecké fakulty instalována pokročilejší meteorologická stanice, která umožní měřit i srážky a intenzitu slunečního záření,“ doplnil Jaroslav Burian.

Senzory byly umístěny v různorodých lokalitách – od městských parků (např. Smetanovy sady) a náměstí Republiky, přes uzavřené parkovací plochy, přednádražní prostor až po vybraná sídliště. Díky tomu lze porovnávat, jak se teplota vyvíjí v zeleni, v husté zástavbě nebo na betonových plochách.

Součástí sítě jsou rovněž dopravní čidla, která sledují obsazenost parkovacích ploch. Právě parkoviště bývají typickými příklady městských tepelných ostrovů. „Měření obsazenosti parkovišť nám poskytuje cenné informace o vztahu mezi dopravní infrastrukturou a lokálními klimatickými podmínkami,“ doplnil Jaroslav Burian.

První výstupy jsou veřejně dostupné na webu projektu, především v oblasti dopravního monitoringu. Vědecký tým pracuje také na spuštění veřejného online dashboardu, který nabídne aktuální teplotní informace pro obyvatele města, včetně údajů o tropických dnech a hodinách. Tento nástroj by měl být spuštěn ještě během léta 2025.

V budoucnu plánují partneři projektu také zveřejnění otevřených datových sad, které budou volně dostupné pro další výzkum, analýzy i praktické využití ve veřejné správě a městském plánování. První využití datových sad proběhne již na podzim v rámci Hackathonu, který pořádá katedra geoinformatiky ve spolupráci s Olomouckým krajem a Městem Olomouc.

Vědeckotechnický park Univerzity Palackého (VTP UP) prochází změnami. Po odchodu dlouholetého ředitele Petra Kubečky přebral od 1. srpna vedení organizace nový ředitel Petr Suchomel.

Jak vnímá svou roli, kam chce park dále posouvat a co ho přivedlo od fyzikální chemie k transferu znalostí a technologií? Nejen o tom mluví v rozhovoru pro Žurnál Online.

Nastoupil jste jako nový ředitel VTP UP, univerzitní prostředí vám ale není cizí, že?

To rozhodně není. Univerzita je prakticky mým domovem už od roku 2005, kdy jsem nastoupil ke studiu učitelské chemie a matematiky na PřF UP. Za těch dvacet let jsem pak prošel poměrně zajímavým vývojem od učitelského dvouoboru přes doktorát z fyzikální chemie až po neakademické angažmá ve VTP UP. Mimo studium jsem pak byl třeba studentským senátorem nebo jsem se účastnil Gaudeamů, organizace Dětské univerzity apod. Díky tomu mám velmi slušnou představu o univerzitním prostředí ze studentského, akademického i neakademického úhlu pohledu. A ve výsledku jsem po více jak 10 letech ve VTP UP proniknul i do tajů transferu a podpory podnikání a díky tomu dokáži všechny ty zdánlivě nesourodé světy mezi sebou úspěšně propojovat.

Co vás vedlo k přesunu z oblasti fyzikální chemie směrem k transferu technologií? Přece jen se jedná o jiné zaměření.
Těch důvodů bylo víc. Vždycky mě bavila práce s lidmi a různé formy osobní komunikace. To byl ostatně i jeden z důvodů, proč jsem o sobě přemýšlel jako o učiteli. Na druhou stranu mě také fascinovala věda a tato fascinace se během studia na UP výrazně prohloubila. Jakmile jsem si reálně sáhnul na to, jak věda funguje, začala mě přitahovat ještě víc, a možná i proto jsem po ukončení magisterského studia pokračoval na doktorát. Je dobré říct, že co se týká vědy, vždy mě to táhlo spíše k té aplikované než základní a od toho se odvíjel i můj výzkum, který byl vždy orientovaný na nějaké konkrétní využití.

Během doktorského studia se mi pak díky zprostředkování kontaktu mého školitele Libora Kvítka na vedoucího transferu Petra Kubečku naskytla šance věnovat se nejen samotnému výzkumu, ale i jeho přenosu do praxe. Samotný transfer a všechno, co k němu patří, mi pak nakonec tak učaroval, že jsem se rozhodl věnovat se právě této disciplíně. Na jednu stranu jsem byl vždy v kontaktu s aktuálními vědeckými poznatky, na druhou stranu jsem mohl aktivně komunikovat s lidmi z různých oblastí, ať už vědeckých, nebo průmyslových a aplikačních, což mi přináší obrovskou radost a pocit smysluplné práce. Na svých přednáškách se zálibou říkám, jak jsem se do VTP UP vlastně dostal, když můj školitel přišel za mým budoucím šéfem se slovy „na vědu moc není, ale ukecanej je dost, ten se ti bude hodit“. Je tam samozřejmě patřičná míra nadsázky, ale ve výsledku to dost odráží realitu, která mě přivedla až sem.

Jak si v současné době stojí VTP UP?
Stále roste a rozvíjí se ve všech oblastech svého zájmu a díky tomu je v nejlepší kondici za celou dobu své existence. Za těch 25 let od vzniku jsme s týmem ušli obrovský kus cesty od malé organizační jednotky o pár lidech až k velmi kvalitnímu a stabilnímu týmu, který obhospodařuje čtyři budovy a komplexně se stará o naše akademiky, vědce a studenty v podpoře podnikání, ochraně duševního vlastnictví a transferu technologií. Rozvíjíme partnerství s důležitými hráči na regionální, národní i mezinárodní úrovni a spolupracujeme s řadou firem ve všech oblastech.

V posledních letech se nám daří podporovat komerční spolupráce a přinášet na UP zajímavé finanční prostředky. Ať už se bavíme o projektech, jako jsou například Proof of Concept z programu TA ČR Sigma určené univerzitě, nebo dotační nástroje pro spolupráci firem s univerzitou, které aktuálně reprezentuje velký projekt OP TAK, tak i o čistě komerčních příjmech třeba ze zakázkových měření. Navíc se v současné době snažíme více podporovat i služby z humanitních a kreativních oborů, které obecně historicky nebyly v hledáčku transferových center.

V oblasti podpory podnikání se nám podařilo vybudovat silné partnerství především s Inovačním centrem Olomouckého kraje (ICOK) a společně udáváme směr celého regionální inovačního ekosystému. Pořádáme společně řadu akcí, konzultujeme a podporujeme nejrůznější podnikatelské záměry a hledáme další cesty, jak regionu v tomto směru přinést co nejvíce benefitů.

Budou to už dva roky, co má VTP UP novou moderní budovu v centru Olomouce.
Ano, dva roky, které představují náš posun směrem do centra dění a ještě větší integraci do univerzity. Ten posun z periferie do centra je opravdu symbolický a já osobně jej vnímám jako velmi důležitý. Díky Envelopa Hub (název budovy, pozn. redakce) jsme získali množství dalších příležitostí a možností, jak podpořit naše aktivity, a to především v oblasti podnikání. Jak už jsem zmínil, jedním z našich velmi důležitých partnerů je ICOK, a nám se podařilo něco, co je v rámci ČR zcela unikátní. Sdílíme spolu nejen region nebo město, ale dokonce máme pracovny a kanceláře na jedné chodbě, takže jsme v kontaktu opravdu na denní bázi. Mimo to jsme na Envelopě vybudovali digitální inovační hub DIGI2Health zaměřený na digitalizaci a inovace ve zdravotnictví, což je pro nás velmi důležitý nástroj pro spolupráci s Fakultní nemocnicí Olomouc a stejně jako s ICOK i s FNOL tvoříme budoucnost pod jednou střechou. V moderních prostorách Element Coworkingu, které jsou taktéž součástí Envelopa Hub, pak pořádáme množství akcí pro mladé podnikavce i pro firmy, jako jsou např. debaty Element Talks, konzultační hodiny Business Spot, které vedeme společně s ICOK a regionálními kancelářemi Czech Invest a Czech Trade, nebo různé další matchmakingové a networkingové akce.

Jaké jsou vaše představy o fungování VTP UP v budoucnu? Chystáte už v tuto chvíli nějaké změny?

V současné době neplánuji žádné významné změny, i když mám v hlavě některé drobné úpravy, a to především v naší aktivnější roli na fakultách a směrem k podpoře podnikání. VTP UP jsem po Petru Kubečkovi převzal s vyrovnaným rozpočtem a plně fungující infrastrukturou, za což mu patří velký dík a díky čemuž se nyní mohu soustředit na další rozvoj a růst. Byl bych rád, aby byl VTP UP i nadále napříč univerzitou vnímán jako kvalitní partner s vysokou mírou odbornosti a aby se na nás, mě a celý můj tým, obracelo stále více lidí ze všech oborů, kterým se na UP věnujeme. Zároveň je pro mě velmi důležité, abychom byli volbou číslo jedna pro všechny firmy a další organizace, které chtějí s univerzitou spolupracovat na komerční bázi a rozvíjet a adaptovat inovace, kterými je UP nabitá. Jsem přesvědčen, že spoustu výše zmíněného jsme už dokázali a ve zbytku jsme na nejlepší cestě toho dosáhnout.

Léto, prázdniny a dovolené jsou ideálním časem, kdy můžeme zpomalit, nadechnout se a zamyslet se i nad věcmi, které během roku snadno přehlížíme. Třeba nad tím, jakým způsobem žijeme – co jíme, jak cestujeme, kde a jak nakupujeme, kolik odpadu za sebou zanecháváme.

Udržitelnost a odpovědné chování jsou aktuálním tématem v celé společnosti a ani naše univerzita nestojí stranou. Možná si ale kladete otázku: co s tím můžu udělat já? Právě o tom bude náš letní seriál. V osmi krátkých článcích vám nabídneme konkrétní a snadno použitelné tipy, jak žít udržitelněji – doma, na cestách i v práci.

Díl pátý: Podporujeme život ve svém okolí

Pamatujete si, kdy jste naposledy museli po delší cestě čistit čelní sklo auta od sraženého hmyzu? Pravděpodobně to už nějaký rok bude – dostupná čísla z různých koutů světa ukazují výrazný úbytek hmyzu během posledních let, a to nejen na úrovni druhů. Pokles zaznamenává především počet hmyzích jedinců – např. často citovaná studie z německých rezervací ukazuje úbytek biomasy létajícího hmyzu o 75 % za posledních 27 let (Hallmann a kol. 2017).

To samozřejmě neznamená problém jen pro hmyz samotný, ale i pro další na něj navázané skupiny – rostliny, ptáky, plazy, netopýry, drobné savce a postupně celé potravní řetězce. Příčin je mnoho, ale jednou z nich je bezesporu ztráta míst k životu – jak v zemědělské krajině, tak ve městech a stále výrazněji i na vesnicích. Nakrátko sečené trávníky neposkytují živočichům téměř žádný úkryt ani potravu, veřejná prostranství jsou vyčištěná od polodivoké zeleně a na záhonech rostou cizokrajné květiny, které však náš hmyz často nedokáže využít.

Dobrou zprávou je, že kousek místa k životu může připravit každý z nás. A začít můžeme klidně u sebe doma na okně nebo na balkóně, na zahradě, v městském vnitrobloku, u školy nebo na kolejích. Inspirujte se tím, jaké kroky na podporu biodiverzity činí Udržitelná univerzita.

Vysejte si vlastní květnatou louku

Travinobylinné porosty poskytují životní prostor i potravu nejen hmyzu a dalším drobným bezobratlým. Ocení je také například ještěrky a slepýši nebo hmyzožraví i semenožraví ptáci – například ochmýřená semena bodláku obecného a pcháče osetu, zdánlivě otravných a nevzhledných plevelů, s oblibou vyzobávají stehlíci. Na univerzitních loukách se teď střídají bílá květenství mrkve obecné, žlutě kvetoucí rmen barvířský a vratič obecný, chrpy nebo různé druhy řebříčků.

Podobný kousek přírody si můžete vytvořit i na malé zahrádce nebo před domem. Právě nyní je nejlepší čas o tom začít přemýšlet, všechno si rozvrhnout a na podzim louku vysít. Návod najdete například na webu Udržitelné univerzity. A když nemáte půdu? Zkuste oslovit SVJ, domluvit se se sousedy nebo s technickými službami, případně můžete vytvořit aspoň „hmyzí truhlík“ s luční směsí na balkoně nebo parapetu. Ten si můžete osázet klidně ještě dnes.

Vytvořte živočichům prostor pro úkryt a hnízdění

Hmyzí hotely jsou většinou dřevěné stavbičky z přírodních materiálů, které poskytují úkryt samotářským včelám, broukům i larvám motýlů. Důležité je volit skutečně funkční (ne dekorativní) řešení – se správnou hloubkou otvorů, přirozenými dutinami a pletivem proti predátorům – inspirujte se například tímto návodem na výrobu. Doplnit jej můžete také pítkem.

Moderní domy často postrádají škvíry, římsy nebo střešní dutiny, kde by mohli hnízdit rorýsi, vlaštovky nebo netopýři. Proto UP spolupracuje s odborníky a instaluje speciální budky na vybrané budovy – třeba na Envelopa Hub nebo Archiv UP. Takovou budku můžete nainstalovat i na svůj dům, stodolu nebo třeba školu. Stačí jen vybrat vhodné místo, podle potřeby se domluvit s dalšími vlastníky objektu a případně kontaktovat odborníky. Podívejte se na stránky České společnosti ornitologické (ČSO) – na projekty Sídla bezpečná pro ptáky a Pomoc rorýsům – nebo na web České společnosti na ochranu netopýrů a portál Můj soused netopýr.

Vhodné hmyzí domky, budky pro ptáky a netopýry nebo samolepky proti nárazům ptáků do skel můžete zakoupit na dobročinném e-shopu České společnosti ornitologické Zelená domácnost.
 

Další díly seriálu Udržitelné léto s UP:
1. Jedeme na dovolenou
2. Sdílená doprava – po Olomouci i Kanárských ostrovech
3. Udržitelné nakupování v Olomouci
4. Udržitelná móda – autorská i z druhé ruky

Byť se může na první pohled zdát, že u současných dětí nemá klasický Kašpárek v konkurenci moderních hrdinů příliš velkou šanci, opak je pravdou. Olomoucké loutkové divadlo Kašpárkova říše nezájmem malých diváků netrpí. Své o tom může vyprávět jeho principál Aleš Pop, kterého na Univerzitě Palackého známe jako „pána od počítačů“ – správce sítě, aktuálně na cyrilometodějské teologické fakultě.

„Kašpárek je stále fenomén a děti ho vyžadují. Milují ho. Pokud v uváděné hře přímo nevystupuje, tak je alespoň přivítá na představení,“ říká šéf amatérské scény, která v Olomouci působí již 105 let. „Děti stále chodí, pořád to funguje. Co se změnilo, je věkový průměr. Zatímco dříve chodili i čtrnáctiletí, dnes rodiče či prarodiče přijdou i s dvouletými, ty nejstarší děti chodí do první třídy. Tomu se přizpůsobují i inscenace. Současní diváci by Fausta, kterého jsme dříve hráli, neskousli. V divadle se nicméně pozná, kterým dětem rodiče doma čtou,“ dodává.

Aleš Pop se ve světě loutkového divadla pohybuje od mala – jeho otec Zdarek Pop byl velkým nadšencem do tohoto druhu umění a v čele Kašpárkovy říše stál od 60. let, i maminka v divadle pomáhala, loutky oblékala. „Když jsem mohl, snažil jsem se také přidat ruku k dílu, například jsem maloval loutky. Kvůli obrně jsem ale jako malý strávil spoustu času v nemocnicích a lázních. Když jsem pak byl na elektroprůmyslovce, začal jsem v divadle pomáhat s technikou,“ vzpomíná.

Vedení scény se ujal po otcově úmrtí v roce 2008. Nebylo to snadné rozhodnutí – věděl totiž, že to znamená konec volného času, že se divadlu musí všechno podřídit. V právě skončené sezoně měl jen dva volné víkendy. Jak říká, je to řehole, bez které by ale už nemohl existovat.

Co funkce principála obnáší? „Starám se o technické zajištění, opravy loutek, jednám se zřizovatelem, tisknu i vstupenky, občas během představení mluvím za nějakou postavu. K nejvyšším reflektorům už ale ze zdravotních důvodů nelezu a nedělám třeba webovky. To já nerad, ač jsem ajťák,“ směje se tomu paradoxu v kanceláři plné kabelů a různorodé techniky na teologické fakultě. Předtím pečoval o počítačovou síť na lékařské fakultě.

„Elektronika byla a stále je můj velký koníček. Pořád jsem něco bastlil, měl svůj pracovní stůl plný bince. Už na škole jsem opravoval televize. V 90. letech jsem se seznámil více s počítači, když jsem dělal počítačovou sazbu. Začalo se však ozývat zdraví, rozbolela mě záda a také jsem si uvědomil, že už prací trávím většinu dne, tak jsem řekl, že končím. No a zrovna v té době odcházel z lékařské fakulty tehdejší správce sítě,“ přibližuje. Na univerzitě brzy završí třetí desetiletku, před několika lety už pomýšlel na penzi. Ještě ale přijal nabídku na výpomoc na CMTF.

Jako správce sítě je prý také tak trochu holkou pro všechno. Co umí, to udělá, zjistí, co nefunguje, nainstaluje, pokud ví, poradí, pokud ne, poradí, na koho z kolegů z Centra výpočetní techniky se obrátit. „Občas je to stres, když vyučující volají, že mají za pár minut výuku a nemohou něco zapnout. A občas si lámu hlavu s tím, co s dotyčnými přístroji někdo udělal, i když jsou u nich jednoduché instrukce. Ovšem chodím sem rád,“ přiznává.

Budeme-li také kapku přízemní, každá koruna se hodí. Zvlášť pokud ve volném čase úspěšně vedete jako dobrovolník a amatér loutkové divadlo a troufnete si s ním jednou za dva roky i na uspořádání festivalu Čechova Olomouc, jehož jméno odkazuje na zakladatele scény Františka Čecha. „Padnout divadlo nenechám,“ uzavírá Aleš Pop.

Aleš Pop (* 1957)

Jako středoškolák se věnoval sdělovací a zabezpečovací technice, pracoval v přerovských strojírnách, také u Československých drah, později se živil počítačovou sazbou. Od roku 1996 je zaměstnancem Centra výpočetní techniky UP, dvě desetiletí působil jako správce sítě na lékařské, nyní na cyrilometodějské teologické fakultě. Zároveň je principálem olomouckého loutkového divadla Kašpárkova říše, vedení převzal po smrti svého otce. Je také předsedou Skupiny amatérských loutkářů při Svazu českých divadelních ochotníků.

Text vyšel v aktuálním vydání magazínu Žurnál UP.

Vedení rektorátního úseku pro legislativu a organizaci se od 1. srpna ujímá Klára Hamuľáková z Právnické fakulty Univerzity Palackého. Doplní tak tým rektora Michaela Kohajdy, který do čela univerzity nastoupil letos v květnu. Nová prorektorka bude mít na starosti činnost právního oddělení, oddělení řízení lidských zdrojů, projektový servis a také jednání a komunikaci s odbory.

„Nabídku stát se prorektorkou jsem přijala s pokorou a vděčností k univerzitě, která je mým profesním domovem už dvacet let. Novou pozici vnímám jako výzvu i příležitost vrátit univerzitě alespoň část z toho, co mi dala. Udělám vše pro to, abych svěřený resort vedla odpovědně a s nasazením,“ říká nová prorektorka pro legislativu a organizaci, která je třetí ženou v aktuálně šestičlenném prorektorském týmu UP. „Paní doktorku Hamuľákovou a výsledky její práce znám již řadu let. Nepochybuji, že zejména v současném období, kdy před naší univerzitou stojí výzva k rychlé adaptaci vnitřních předpisů na proběhlou změnu zákona o vysokých školách, na kterou se jiné univerzity chystaly s dostatečným předstihem, budou velmi užitečné její odborné znalosti, zkušenosti z právní praxe, výborná orientace ve vnitřním prostředí univerzity a zkušenosti získané v univerzitních akademických orgánech,“ přibližuje důvody svého výběru rektor Michael Kohajda.

Klára Hamuľáková je absolventkou Právnické fakulty UP, kde složila i rigorózní zkoušku z občanského práva, doktorské studium absolvovala na Fakultě právnické Západočeské univerzity v Plzni. Jako akademička působí na katedře soukromého práva a civilního procesu PF UP, kde v současné době zastává funkci zástupkyně vedoucího a tajemnice katedry. Ve své odborné a vědecké práci se zaměřuje na problematiku kolektivní ochrany práv, byla řešitelkou řady grantů včetně projektů GA ČR a VGS. Řadu let získává zkušenosti z praxe rovněž jako asistentka soudce Ústavního soudu ČR. Je aktivní také v univerzitní samosprávě jako předsedkyně Akademického senátu PF UP a členka AS UP. Mandát v obou těchto orgánech jí zanikne s nástupem na prorektorské místo.

Mimo akademickou činnost se Klára Hamuľáková věnuje i dobrovolnictví v oblasti ochrany zvířat. Pomáhá záchraně toulavých koček na Olomoucku, aktivně podporuje kastrace a další preventivní projekty. V roce 2023 ji za její dobrovolnickou činnost ocenil rektor UP.

Rozdělení příspěvků a dotací mezi součásti univerzity, představení nové prorektorky i nového studentského senátora a také udělení souhlasu se jmenováním členů nové Vědecké rady UP – tím vším se během svého červencového zasedání zabývali senátoři a senátorky Akademického senátu UP.

Stěžejními body programu bylo projednání Metodiky dělení příspěvků a dotací na UP, která je součástí Metodického pokynu rektora k zajištění účelného využívání příspěvků a dotací na UP pro rozpočtové období kalendářního roku 2025, a také návrhu dělení příspěvků a dotací na součásti UP. Připomínky k materiálu představila Ekonomická komise AS UP, rektor Michael Kohajda jako předkladatel také reagoval na podněty, které vzešly z poměrně podrobné diskuze.

Tu senát završil přijetím usnesení, podle kterého senátoři a senátorky metodiku projednali, a následně též schválili návrh rozdělení příspěvků a dotací na UP pro letošní rok v předloženém znění. O schválení návrhu nyní budou informovány fakulty a vysokoškolský ústav, aby mohly připravit své rozpočty. Poté AS UP projedná rozpočet univerzity.

V dalším jednání senátoři souhlasili s návrhem, aby se členem Rady pro vnitřní hodnocení UP stal prorektor Miroslav Dopita. AS UP také schválil novou Vědeckou radu UP. Ta má celkem 53 členů, s tím, že v jejím čele stojí ze zákona rektor. AS tak rozhodoval celkem o 52 nominacích, u dvou navržených předchozí souhlas se jmenováním neudělil.

Rektor Michael Kohajda představil novou členku svého prorektorského týmu. Od 1. srpna se jí stane Klára Hamuľáková z právnické fakulty, která tak k 31. červenci ukončila svůj mandát senátorky AS UP. Bude mít na starosti legislativu a organizaci. Senátoři vzali rektorův záměr na vědomí.

Akademického senátu se poprvé zúčastnil nový studentský senátor za lékařskou fakultu Matúš Maximilián Jedinák z LF, kterého v senátu přivítala a předala mu osvědčení předsedkyně AS UP Irena Smolová.

Všechna usnesení AS UP najdete zde.

Ocenit a podpořit studenty a studentky, kteří se zapojují do společenského dění, jsou aktivní při budování občanské společnosti, angažují se v dobrovolnictví nebo jiných veřejně prospěšných aktivitách – to je smyslem Cen Jana Opletala. Nejvyšší tuzemské studentské ocenění, které v minulých ročnících získali i zástupci UP, se bude udělovat v listopadu, ale nominovat osobnosti z řad studentů je možné už nyní.

Ceny Jana Opletala uděluje Studentská komora Rady vysokých škol od roku 2004. „Dříve byly udělovány jednou za dva roky, ale díky velkému množství angažovaných mladých lidí, kteří si zaslouží být oceněni, a také spolupráci se spolkem Díky, že můžem se formát udělování změnil. Od roku 2023 je každoročně oceňován jeden laureát v každé ze tří kategorií. Oceňujeme žákyni nebo žáka střední školy, studentku nebo studenta vysoké školy a osobnost do 30 let,“ vysvětlila Tereza Marková, která reprezentuje v Radě vysokých škol studenty UP.

Jan Opletal, jehož jméno ocenění nese, byl studentem Lékařské fakulty Univerzity Karlovy, který se 28. října 1939 zúčastnil protinacistické demonstrace k výročí vzniku Československa. Během ní byl smrtelně postřelen a jeho oběť se tak stala symbolem boje za svobodu a demokracii. Ceny se proto udílejí vždy 11. listopadu, v den výročí jeho úmrtí. Jde o nejvyšší studentské ocenění, které může studující v České republice získat.

Univerzita Palackého má již dva laureáty. V roce 2021 obdržel tuto cenu Michal Nguyen z filozofické fakulty za svou akademickou angažovanost v rámci hájení akademických svobod, posilování studentských práv i nasazení při realizaci aktivit podporujících rovné zacházení (psali jsme zde). V loňském ročníku si originální sošku odnesl Vasyl Kapustej, nyní již absolvent právnické fakulty. Nominovala ho ještě jako studenta fakulta za pomoc jeho rodné Ukrajině, kdy se mu od začátku válečného konfliktu podařilo vybrat od dárců přes 10 milionů korun, které směřovaly na materiální podporu ukrajinských vojáků i civilistů (psali jsme zde).

„Univerzita Palackého v minulých ročnících nominovala několik studujících. Věřím proto, že i letos se najdou vhodní kandidáti a kandidátky k navržení. Od loňského ročníku může osobnosti nominovat každý, tak neváhejte a oceňte šikovné mladé lidi ve svém okolí nominací – a možná příběh nominovaného zaujme Výbor Cen Jana Opletala natolik, že obdrží i cenu. Nominace je snadná – přes formulář na webu až do 24. října 2025,“ doplnila Tereza Marková.

Kdo ceny nakonec získá, rozhodne v závěru října Výbor Cen Jana Opletala složený z osobností vybraných Studentskou komorou Rady vysokých škol a spolkem Díky, že můžem. Laureáti převezmou originální pamětní sošky sochařky Sáry Skoczkové během slavnostního večera v úterý 11. listopadu v pražském divadle Studio Hrdinů.

Studentská komora Rady vysokých škol je jako součást Rady vysokých škol vysokoškolským zákonem stanovená reprezentace, která zastupuje studentky a studenty vysokých škol, hájí jejich práva a postavení, prosazuje jejich zájmy na národní a mezinárodní úrovni. Usiluje o spolupráci mezi studujícími a vyučujícími, dialog s vládou České republiky a orgány veřejné správy a o rozvoj akademické samosprávy. Umožňuje propojení studujících napříč Českou republikou, sdílení dobré praxe a podporu členkám a členům v rámci jejich snahy rozvíjet prostředí své vysoké školy.

Na možný nežádoucí účinek potenciálního léčiva na cukrovku nebo vysoký krevní tlak upozornila Kateřina Koubová z Ústavu histologie a embryologie Lékařské fakulty UP. Zjistila, že použití inhibitoru jednoho z enzymů, který hraje významnou roli v procesu diferenciace střevních buněk, tyto buňky poškozuje, což může vést ke vzniku rakoviny.

Problematice diferenciace střevních buněk a konkrétně pak roli solubilní epoxid hydrolázy (sEH) během tohoto procesu se Kateřina Koubová věnovala už jako studentka molekulární a buněčné, resp. experimentální biologie na Přírodovědecké fakultě UP, kdy navázala na výzkum své tehdejší školitelky a nyní kolegyně z ústavu Kateřiny Čížkové. Tímto odborným směrem pokračovala i během nedávno úspěšně dokončeného doktorského studia na LF UP pod vedením přednosty ústavu Zdeňka Taubera. Své poznatky shrnula v disertační práci s názvem Metabolismus kyseliny arachidonové v diferenciaci a karcinogenezi střevních buněk.

„Využití kyseliny arachidonové, kterou získáváme převážně z potravy, je v těle velice variabilní. Je mimo jiné zdrojem pro tvorbu epoxyeikosatrienových kyselin, které jsou dále metabolizovány solubilní epoxid hydrolázou, na kterou jsme se zaměřili. O jejích inhibitorech, deaktivátorech tohoto enzymu, se uvažuje jako o možných léčivech na civilizační nemoci, jako je vysoký krevní tlak nebo cukrovka. My jsme ale zjistili, že použití inhibitoru sEH má na střevní buňky negativní vliv, narušuje jejich vývin a v delším časovém horizontu by mohlo vést ke vzniku zánětu nebo rakoviny ve střevě,“ přiblížila bioložka.

„Nejprve jsme zkoumali in vitro buněčné linie. Když jsme tento inhibitor dali na již diferencované, vyvinuté buňky, měly poškozené mikroklky, které jsou na povrchu a jsou důležité pro vstřebávání živin. Také měly jinak exprimované proteiny než buňky, u kterých inhibitor použit nebyl. Tedy došlo k různému narušení funkčnosti buněk. Následně jsme tyto výsledky porovnávali na lidských tkáních. K dispozici jsme měli i tkáně nádorové, kolorektálního karcinomu, ty mohou být také různě diferencované. U méně diferencovaných nádorů přitom docházelo ke snížení sEH, případně dalších proteinů, podobně jako když jsme použili inhibitor sEH. Tedy ten stav po inhibici se podobal prostředí v nádorové tkáni,“ dodala Kateřina Koubová.

Tomuto tématu by se mladá vědkyně, která se ale před lety původně hlásila ke studiu všeobecného lékařství, ráda věnovala i dále. Zvažuje testování dalších inhibitorů, jejich účinky by pak chtěla zkoumat i na jiných orgánech, mimo jiné na slinivce, kterou zkoumala během loňské zahraniční stáže. Ke svým experimentům chce také využívat 3D modely, které vidí jako udržitelnou budoucnost testování.

Za svou dosavadní odbornou práci, která zahrnuje i dva prvoautorské články v impaktovaných časopisech, Kateřina Koubová již obdržela dvě Ceny děkana LF UP za nejlepší studentské práce a také Výroční cenu České společnosti histo- a cytochemické za nejlepší původní vědeckou publikaci v oboru. Letos je nominována na Cenu pro mladé vědce International Federation of Societies for Histochemistry and Cytochemistry a svůj výzkum představí na kongresu, který se koná na konci srpna v italském Rimini. O měsíc později se pak pokusí co nejlépe zaujmout porotu letošního ročníku soutěže v popularizaci vědy FameLab Czech Republic, mezi jejíž finalisty byla vybrána.

Kateřina Koubová se ovšem nepohybuje jen v mikrosvětě střevních buněk. Její velkou zálibou je tanec, již deset let se skupinou Hany Dezortové tančí flamenco. „Pomáhá mi to se vybít, baví mě ty kostýmy, líčení, barvy, různé pomůcky jako šátky, vějíře, kastaněty. Je to super.“

Vědeckotechnický park UP, který propojuje univerzitní výzkum s praxí a podporuje podnikavost v regionu, čeká od srpna personální změna. Po odchodu dosavadního ředitele Petra Kubečky byl na základě výběrového řízení jmenován novým ředitelem Petr Suchomel. Funkce se ujme 1. srpna 2025.

Petr Suchomel je s univerzitním prostředím spojen téměř dvacet let, a to jako student, doktorand, akademický pracovník i člen týmu Vědeckotechnického parku UP. Právě ve VTP UP působí více než deset let a z pozice vedoucího oddělení transferu znalostí a technologií se intenzivně věnoval převádění výsledků výzkumu a nových poznatků do praxe, ochraně duševního vlastnictví i podpoře podnikání. „Rád bych, aby byl Vědeckotechnický park UP i nadále napříč univerzitou vnímán jako kvalitní partner s vysokou mírou odbornosti. Zároveň je pro mě důležité, abychom byli volbou číslo jedna pro firmy a další organizace, které chtějí s univerzitou spolupracovat a rozvíjet inovace vznikající na UP,“ uvedl Petr Suchomel.

Vědeckotechnický park UP je důležitým mostem mezi výzkumem na UP a praxí. Pomáhá výzkumníkům z univerzity přenášet výsledky jejich práce do komerční sféry, podporuje vznik startupů i podnikatelské aktivity studentů a navazuje partnerství s firmami nejen v olomouckém regionu, ale také na národní a mezinárodní úrovni.

VTP UP provozuje inkubátor pro začínající podnikatele a je taktéž centrem pro transfer znalostí a technologií, které pomáhá uvádět vědecké objevy do praxe. V moderním objektu Envelopa Hub v centru Olomouce provozuje mimo jiné digitální inovační hub DIGI2Health a coworkingové prostory Element Coworking. V rámci svých aktivit usiluje o podporu podnikavosti mezi studenty a zaměstnanci UP, a to prostřednictvím podnikatelské soutěže Podnikavá hlava, byznysové konference UP Business Camp a dalších networkingových aktivit pro začínající podnikatele.

Slovo „demokracie“ slýcháváme z médií každý den. Doplněné bývá často o dovětek, že je demokracie v krizi, že jí ubývá nebo že se drolí. Je to ale realita? A pokud ano, co s tím můžeme dělat? Na tyto i další otázky hledá odpovědi kniha Eroze demokracie?, kterou napsali politologové z Filozofické fakulty UP Pavel Šaradín a Eva Lebedová se spolupracovníky.

Aktuální titul vydalo v politologické řadě nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury. V jednotlivých kapitolách autoři vymezují základní teoretická východiska tématu, objasňují mimo jiné koncept nazvaný democratic backsliding (oslabování demokracie), na základě dat několikaletých výzkumů ukazují, jaká rizika pro demokracii identifikuje sama česká společnost, zda lidé rozumí a důvěřují institucím, které ji garantují, či cítí potřebu jejího posílení.

„Jak čeští občané vnímají erozi demokracie u nás, tedy možný úpadek demokracie, se čtenář podrobně dozví v pěti analytických kapitolách. Každá se na toto téma dívá jinou optikou. Například z pohledu vzdělávání a demokracie, regionálních rozdílů nebo politické efektivity. Ale až když si knihu skutečně čtenář otevře, dozví se do hloubky, jaké odpovědi na tuto otázku přináší náš výzkum. Uvedu jen, že polovina respondentů si vůbec nepřipouští možnost zániku demokracie, protože máme vytvořeny dostatečně silné systémové pojistky. Občané se také shodují v tom, že konec ústavního soudu a svobodných voleb by představoval také konec demokracie,“ říká politoložka Eva Lebedová z FF UP a dodává, že autorskému týmu šlo kromě představení důležitých dat o vnímání demokracie českými občany i o zvýšení povědomí o jejím fungování. Knihou se snaží podpořit občanské vzdělávání a informovat politiky o důvodech narůstající nespokojenosti s demokracií i hlavními zdroji nedůvěry v ni.

I proto je zajímavé, že se autoři zaměřili i na regionální specifika, která ovlivňují vztah občanů k demokracii. Na příkladu Bruntálska prezentují, jak lidé přestanou důvěřovat státu, když nefungují základní služby a infrastruktura, tedy když mají oprávněný pocit, že jsou na okraji zájmů politiků a prokazatelně se jim žije hůř než jinde. Závěrečná kapitola publikace pak shrnuje i stav občanského vzdělávání, které odborníci vidí jako efektivní cestu výchovy k demokracii. Docházejí k závěru, že ani třicet let od přechodu k demokratickému systému česká společnost nedokázala vytvořit jeho ucelený a funkční systém.

Informace, které přináší nová publikace, mohou být zajímavé pro politology, studenty i politiky. „Každé z uvedených skupin přinese přečtení knihy důležitou perspektivu ohledně vývoje a stavu české demokracie. Pro politology, ale i politiky budou asi nejzajímavější data získaná z rozhovorů mezi lidmi a z kvantitativních šetření. Tato data ukazují vnímání demokracie českými občany a rezervy v podpoře demokracie. V postojích k demokracii lze českou veřejnost v zásadě rozdělit na dvě skupiny. Na lidi spokojené s polistopadovým vývojem (převážně sympatizanti vládních stran) a ty nespokojené (převážně stoupenci opozice). Tyto dvě skupiny také vnímají odlišně faktory, které ohrožují demokracii. Jedni se obávají populismu ze strany politiků i nárůstu extremismu jako takového, druzí jako zásadní limity vnímají nedostatečnou odpovědnost politiků a zohlednění potřeb občanů,“ vysvětluje politoložka FF UP. Studentům pak doporučuje kapitoly představující stav výzkumu demokratické teorie, konceptu úpadku demokracie. „Určitě si důležité a zajímavé informace v této knize najdou nejen tyto tři skupiny, ale velmi ji doporučuji i lidem, které baví sledovat politiku, novinářům, komentátorům politiky a veřejného dění, pedagogům,“ dodává Eva Lebedová. 

Aktivní senioři se mohou přihlásit do nových kurzů v Pevnosti poznání Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého. Program startuje 15. září a je otevřen každému bez ohledu na předchozí vzdělání a neklade překážky ani těm, kteří mají menší zdravotní omezení. Cílem je srozumitelnou zážitkovou formou posilovat poznávací a pohybové schopnosti, rozšiřovat obzory a pomáhat s orientací ve stále rychlejším a často komplikovaném světě. 

Podle lektorky a vedoucí projektu Ivany Fellnerové kurzy reagují nejen na rostoucí výskyt civilizačních onemocnění, jako jsou deprese, demence, autoimunitní a psychosomatické potíže nebo problémy s pohybovým aparátem, ale také na častý pocit osamocení, ztráty sebedůvěry a společenské izolace seniorů.

Účastníky čekají interaktivní workshopy zaměřené na fyziologii lidského těla, pohyb a fyzioterapii, trénink paměti a koncentrace, jógu se zaměřením i na zdravé trávení, muzikoterapii, arteterapii i praktické dovednosti pro bezpečné fungování v online prostředí. Kurzy vedou zkušení lektoři, každý účastník navíc obdrží bohaté barevné materiály s informacemi k tématům i s představením jednotlivých lektorů.

„Snažíme se učit seniory, jak se zorientovat ve změti často protichůdných tvrzení, jak si informace ověřovat a nenechat se zahlcovat. V tom velmi pomáhají lekce psychologie a IT bezpečnosti. Ostatní lektoři pak na těchto teoretických základech staví a dále je rozvíjejí v praktických činnostech. Senioři si mohou sami vyzkoušet, jestli je pro jejich mozek náročnější řešit hlavolamy nebo zvládnout pohybové variace například při lekcích žonglování nebo tance,“ popisuje Ivana Fellnerová.

Program organizuje od roku 2016 spolek Pro poznání za podpory Olomouckého kraje. Přihlásit se je možné jednoduše na webových stránkách Pevnosti poznání (zde), kde je také podrobný program a fotogalerie z předchozích ročníků. Pokud někdo dává přednost osobnímu kontaktu, stačí přijít do pokladny Pevnosti poznání (každý den kromě pondělí od 9:00 do 17:00 hodin). Na kurz je možné zakoupit také dárkový poukaz. 

Rakouskou odyseou nazvali studenti Fakulty tělesné kultury UP letošní ročník Expedice PřesBar, během níž vyrazili se čtrnáctkou lidí s postižením nejen za sportovními zážitky do Alp. Navzdory fyzickým či psychickým omezením se horskými údolími pohybovali v sedlech kol a handbiků, také po vodní hladině, zdolávali skály a na závěr vystoupali až do výšky přes 2000 metrů.

Ačkoliv se studenti při plánování cesty, která má mimo jiné prověřit jejich připravenost pro práci s lidmi s postižením a zároveň ukázat, že téměř jakoukoliv překážku je možné překonat, inspirovali slavným Homérovým eposem, do rodné Ithaky, tedy Olomouce, se vrátili podstatně dříve než Odysseus. V rakouských a částečně i německých Alpách strávila nevídaná výprava týden.

Vedle studentů navazujících programů Aplikované pohybové aktivity – poradenství ve speciální pedagogice, Učitelství tělesné výchovy pro 2. stupeň ZŠ a SŠ se zaměřením na speciální pedagogiku a Kondiční trénink a psychomotorická rehabilitace bylo jejími členy také čtrnáct hostů – lidí s tělesným, smyslovým či mentálním postižením, z toho osm využívajících k pohybu vozík. Studentům se přitom podařilo od partnerů zapůjčit některé pomůcky, například motory k vozíkům či speciální „vozítka“, takže putování v horském terénu v takové sestavě bylo malinko snazší.

„Lokality, do kterých jsme zavítali, jsem vybíral podle map a Google Earth, případně podle videí na YouTube, pokud o nich již někdo něco točil, a konzultoval jsem je se spolužačkou. Dopředu jsem je reálně neznal a přímo na místě jsem ostatním připomínal, že nás může leccos potkat. Až na jeden den, kdy jedné skupině bouřka překazila sjíždění řeky, jsme nicméně všechno zvládli podle plánu a bez nehod. Dokonce jsme s vozíky a dalším vybavením otestovali i místní hromadnou dopravu, když jsme zjistili, že se do jednoho místa náš autobus nedostane,“ přiznal hlavní organizátor cesty Alexandr Hořín.

Výprava nejprve zamířila k jezeru Mondsee nedaleko Salzburgu, kde účastníci dva dny křižovali okolí na kolech i na lodích. Poté překročili německou hranici a užili si zdejších ferrat a tras soutěskami u Berchtesgadenu. Na závěr expedice se se stany a veškerým vybavením přesunuli do tyrolského Mayerhofenu, kde zdolali horu Filzenkogel vysokou 2227 metrů.

Na jejím vrcholu nechyběla ani Kristýna Odložilová, která se narodila s artrogrypózou. Jde o vzácné onemocnění, které se projevuje ztuhlostí některých svalů a kloubů. Zároveň má těžkou osteoporózu a skoliózu. „Nechodím, nestojím, bez ortézy nesedím, jsem plně odkázána na invalidní vozík a pomoc druhých. Přesto jsem se osamostatnila a už asi sedm let bydlím sama v malém bytě, kam za mnou dochází asistence,“ prozradila o sobě jedna z handicapovaných členek výpravy, která z domu zpracovává administrativu pro firmu a mimo jiné ráda cestuje.

O své účasti na expedici, o které se dozvěděla od kamaráda, dřívějšího účastníka, se prý nerozhodovala dlouho. „Šla jsem do toho po hlavě, a jak se ukázalo, bylo to jedno z nejlepších rozhodnutí v mém životě! Oproti jiným handicapovaným jsem hodně speciální případ a bez pomoci nezvládnu téměř nic. Nebyla jsem si úplně jistá, jestli zvládnu celý týden, ale zjistila jsem, že jsem opravdu mnohdy překonávala sama sebe a posouvala své limity. Za to jsem na sebe opravdu pyšná,“ uvedla.

Expediční dny v Alpách ji prý velmi dobíjely. „Nejkrásnějším zážitkem pro mě byla asi túra přes přírodní rezervaci z městečka Hirschbichl a pak celý poslední den, kdy jsme lanovkou vyjeli na Ahorn a odtud vyrazili na Filzenkogel. Myslím si, že nic krásnějšího už v životě neuvidím. Díky studentům jsem zažila něco, na co budu do smrti vzpomínat. Troufám si říct, že tak specifického hosta ještě na expedici neměli. Zhostili se toho ale naprosto skvěle, fungovali jako skvělý tým. Chci moc poděkovat všem, kteří se na organizaci Expedice PřesBar podíleli, bylo to nezapomenutelné. Ta akce je přitom krásná i tím, že jsme třeba i kolemjdoucím na horách mohli ukázat, že nic není nemožné. Díky a třeba zase někdy!“ dodala Kristýna Odložilová.

Z takové zpětné vazby mají organizátoři radost. „Když jsme se vrátili do Olomouce a hosté nám děkovali a měli slzy v očích, docházelo nám, že jsme to zvládli a že to bylo super, že to pro mnohé byl největší zážitek, který dosud v životě měli. Když pak budu mluvit za sebe, tak organizace takovéto pobytové akce v zahraničí je pro mě neocenitelnou zkušeností. Stál ten půlrok za to, i když to nebyla taková sranda, jak to třeba může vypadat,“ uzavřel Alexandr Hořín. Jen by se prý rád do některých míst vrátil a užil si je znovu, soukromě.

Expedice PřesBar (přes bariéry) je vzdělávací projekt katedry APA FTK UP, jehož realizací studenti navazujícího magisterského studia zaměřeného na pohybové aktivit osob se zdravotním postižením či znevýhodněním získávají cenné zkušenosti a kompetence pro své budoucí povolání. Zároveň tak i veřejnosti ukazují, že handicap nemusí být ve sportovním vyžití žádnou překážkou. Letošní expedice byla již třináctou, kterou studenti FTK UP připravili. V minulosti navštívili mimo jiné Norsko, Německo, Slovinsko nebo Korsiku, také Česko a Slovensko. Více o expedici na Facebooku.

Léto, prázdniny a dovolené jsou ideálním časem, kdy můžeme zpomalit, nadechnout se a zamyslet se i nad věcmi, které během roku snadno přehlížíme. Třeba nad tím, jakým způsobem žijeme – co jíme, jak cestujeme, kde a jak nakupujeme, kolik odpadu za sebou zanecháváme.

Udržitelnost a odpovědné chování jsou aktuálním tématem v celé společnosti a ani naše univerzita nestojí stranou. Možná si ale kladete otázku: co s tím můžu udělat já? Právě o tom bude náš letní seriál. V osmi krátkých článcích vám nabídneme konkrétní a snadno použitelné tipy, jak žít udržitelněji – doma, na cestách i v práci.

Díl čtvrtý: Udržitelná móda – autorská i z druhé ruky

Udržitelnost se v módním průmyslu skloňuje stále častěji – značky lákají na trička z biobavlny, recyklovaný polyester nebo „férové“ podmínky ve výrobě. Skutečnost však bývá jiná. Většinu dnes vyráběného oblečení můžeme označit jako fast fashion – rychlou módu, která klade důraz na nízkou cenu a rychlost výroby, nikoli na kvalitu nebo dopad na životní prostředí a společnost.

Textilní výroba zanechává obrovskou ekologickou stopu – podílí se na 10 % globálních emisí CO₂ a je zodpovědná za přibližně 20 % celosvětového znečištění vody. Při praní syntetických materiálů se každoročně do oceánu uvolňuje odhadem 0,5 milionu tun mikrovlákna.

Co s tím? V současnosti roste zájem o pomalejší, etičtější alternativy – tzv. slow fashion, lokální značky nebo second handy. Zapomeňme na chvilku na Vinted – největší online tržiště s použitými oděvy a doplňky – a pojďme se projít po Olomouci.

Začít nemůžeme nikde jinde než v UPointu – právě zde se totiž v roce 2015 zrodila kolekce UniWearCity, která je první českou univerzitní značkou oblečení. Za návrhy stojí absolventka UP Alex Monhart a všechny modely jsou vyrobené v České republice. UPoint dále nabízí spoustu dalších oděvů i doplňků od dětských body přes čepice a šály až po laboratorní pláště.

Nedaleko od UPointu je možné nakoupit autorskou módu například ve Flop shopu nebo olomoucké pobočce Place store. Kousky z druhé ruky pak nabízí nespočet second handů. Jedním z nich je Moment – dobročinný sekáč, který ze svého zisku podporuje české neziskovky. Díky spolupráci s Udržitelnou univerzitou v něm mohou studenti a vyučující UP (s kartou ISIC/ITIC/IYTC) využít 20 % slevu.

Několikrát do roka se otevírají další příležitosti k nákupu originálního a lokálního oblečení i doplňků – jsou jimi pravidelné trhy. Jednou ročně Dizajntrh (letos 22.–23. listopadu) či Mint Market (20. září), víckrát pak Flerjarmark (nejbližší 12.–13. září) a Vintage Market (nejbližší 17. srpna, kde na vás čeká i bleší trh nejen s oblečením, ale i věcmi do domácnosti, knihami či rostlinami.

Dvakrát za rok pořádá bleší trh s výměnou oblečení i Udržitelná univerzita – v květnu jako součást Olomouckého majálesu UP a v září během Meet UPu. Na nejbližší se tak můžete těšit už 23. září.
 

Další díly seriálu Udržitelné léto s UP:
1. Jedeme na dovolenou
2. Sdílená doprava – po Olomouci i Kanárských ostrovech
3. Udržitelné nakupování v Olomouci

Beskydy. Stačí jen pojmenování jejích rodných hor vyslovit a už jí naskakuje husí kůže. Jsou jejím domovem, zdrojem energie, inspirací pro hudební tvorbu. A bez muziky si neumí představit život. Když na pódiu pohodí vlnitou hřívou, rozehraje akordeon a do mikrofonu spustí svým altem, je to strhující zážitek. Také ale výkon, který byste nečekali od absolventky Fakulty tělesné kultury UP. Jenže Kateřina Kouláková alias Kaczi není její typickou absolventkou.

Na olomouckou rekreologii přivedla rodačku z Beskyd vášeň pro pohyb, po roce prezenčního studia ji ale láska k hudbě a zpěvu přetáhla do Prahy, kde se dostala na Konzervatoř Jaroslava Ježka. Na Neředín dále jezdila jako „dálkařka“.

„Byla to zábava, velmi ráda na rekreologii vzpomínám. Naučila jsem se plavat a spoustu dalších sportů, také řadu praktických věcí, které využívám dosud. Měla jsem možnost zapojit se do různých, i mezinárodních projektů a především jsem se seznámila se skvělými lidmi. To vůbec nejcennější, co mi rekre dala, jsou Lucka Borová a Terezka Scharda, dvě velmi dobré kamarádky. S Terezkou jsme se paradoxně seznámily na zážitkovém kurzu na Lipnici, přestože je ze sousední vesnice,“ říká Kaczi.

V muzikantském prostředí se pohybuje od mala, a tak není divu, že zkušenosti z výchovných koncertů rodinné kapely zužitkovala ve své bakalářské práci. „S využitím písní a příběhů osobností jako Janis Joplin nebo Jim Morisson jsme upozorňovali na to, že užívání alkoholu a drog vede ke špatnému konci, věnovali jsme se i AIDS nebo třeba šikaně. Snad to těm žákům, kteří na koncerty chodili, něco dalo. Moje bakalářka nicméně prošla,“ vzpomíná muzikantka, která ovládá kytaru, ukulele nebo zmíněný akordeon, na který se naučila kvůli svému dědovi.

První vlastní písně byly ovlivněné rockem a s anglickými texty, komentuje je jako krásné a naivní mládí, kdy si myslela, že zboří svět. Výrazněji se jí ale podařilo dát o sobě vědět až o pár let později s česky zpívanými singly Nahá a Konec kariéry, ve kterých se snoubí písničkářství s moderními trendy i něčím z pověstné rázovitosti severní Moravy.

„To byla doba takového mého přechodu, očisty. Uvědomila jsem si, že nedávám hudbě, co bych jí dávat chtěla, a dělám spoustu jiných aktivit. Jako součást očisty jsem se vydala na pouť do Santiaga de Compostela, a když jsem se vrátila, začala jsem se hudbě věnovat naplno, tělem, duší i financemi. Rozhodla jsem se být muzikantkou na plný úvazek, což byla určitě těžší cesta, ale dávalo mi to smysl a vyplatilo se to,“ přibližuje Kaczi, která má nyní na svém kontě již řadu singlů, dvě plnohodnotná alba, připravuje další a zároveň koncertuje nejen napříč Českem.

Její specialitou jsou vystoupení na horách, se kterými začala, jak jinak, v rodných Beskydech, na Lysé hoře. „Reagovala jsem tak na lockdown během covidu, prostě jsem chtěla hrát. Tak jsem vzala nástroje a šla nahoru. Troufnu si říct, že z koncertů na Lysé se už stal fenomén, co vím, jezdí na ně lidé z různých koutů republiky jako na dovolenou. A mě to spojení hor a hudby také velmi baví, takže v tomto konceptu, kdy necestuješ jen za hudbou, ale za širším zážitkem, chci určitě pokračovat. Stále se dívám po dalších netradičních a atraktivních lokalitách.“

Zatímco pro její koncerty jsou dobrá mainstreamová místa, jako je třeba právě Lysá hora nebo Pustevny, když do hor vyráží bez hudebních nástrojů, vyhledává spíše klidné kouty s minimem lidí. „Dala jsem si takový úkol – chci Beskydy projít do poslední cestičky. Je tu spousta bezejmenných kopců a kouzelných míst, kam nevedou ani turistické značky a která jsou velmi nabíjející. Zrovna nedávno jsem jeden takový krásný kopec našla,“ dodává Kaczi.

Připouští přitom, že by si snad i dokázala představit žít někde jinde než v Beskydech. Ale život bez hudby, to ne. „Občas mě napadne, co když mě přestane bavit. Ale pak vezmu do ruky kytaru nebo harmoniku, začnu zpívat nebo tancovat a je jasno. Muzika je zarytou součástí mého života a bez ní to prostě nejde.“

Kateřina Kouláková alias Kaczi (* 1991)

Absolventka rekreologie na Fakultě tělesné kultury UP a Konzervatoře a VOŠ Jaroslava Ježka v Praze, zpěvačka, hudebnice, skladatelka, milovnice a propagátorka rodných Beskyd. Na svém kontě má dvě alba Kněhyně (2024) a Nahá (2021) a EP Polonahá (2019), její specialitou jsou koncerty na horách. Už v roce 2012 zvítězila v soutěži CzechTalent Zlín, později byla za svou tvorbu nominována na ceny Jantar a Anděl. Má zkušenosti i jako lektorka zpěvu a moderátorka. Kromě hudby, bez které nemůže být, je jejím velkým koníčkem pohyb, ať už jde o procházky, běh nebo třeba tanec.

Text vyšel v aktuálním vydání magazínu Žurnál UP.