Novinky z PřF a UP

Válka na Ukrajině vyvolala v Evropě nevratné změny a společnost na ně bude muset reagovat. Právě toto téma se stane stěžejním pro dvacáté šesté Olomoucké dny rusistů. Mezinárodní konference přivítá na Filozofické fakultě UP odborníky z různých zemí Evropy i mimo ni.

Jednačtyřicet odborníků z České republiky, Slovenska, Ukrajiny, Německa, Polska, Itálie, Izraele, Finska, Anglie, Švýcarska, Rakouska, Taiwanu a Japonska se během dvacátých šestých Olomouckých dnů rusistů bude věnovat budoucnosti evropské rusistiky. V souvislosti s válkou na Ukrajině se zaměří na její budoucnost jako humanitního oboru přímo závislého na východoevropském prostoru. Odborníci budou diskutovat o nynější absenci kontaktů s vědci a vědeckými institucemi, s živým jazykem a celým ruskojazyčným prostředím. Zazní i reakce na odmítavý postoj většinové evropské společnosti k ruské kultuře jako takové.

„Program dvoudenní konference jsme rozdělili do tří sekcí a kulatého stolu. V literární části se budeme věnovat například otázkám emigrace, aktuálním problémům ukrajinské rusistiky, cancle culture, konstruování kolektivních identit středověké Rusi či anticipační roli současné ruské literatury. Příspěvky v lingvistické sekci cílíme především na odraz nové reality v lexiku ruštiny, na jazykové prostředky a řečové techniky manipulace s informacemi v ruských médiích a v politických projevech, na sebeidentifikaci a řečové praktiky ruskojazyčných emigrantů ve válečných podmínkách a podobně. Třetí sekce se bude zabývat především výukou a studiem ruského jazyka, kultury, dějin a literatury v kontextu ruské války,“ uvedla za organizátory konference Martina Pálušová z katedry slavistiky FF UP.

Zdůraznila přitom, že při úvahách nad možnými variantami budoucí existence rusistik vyplývají na povrch i mnohem komplexnější otázky, spjaté s fungováním rusistiky v postkomunistické době a jejího postavení v rámci moderních humanitních oborů. „Otázkou je tedy nejen to, jak koncipovat budoucí studium a bádání o Rusku, ale také to, jakým způsobem je potřebné připravit budoucí absolventy na výzvy současného světa, nejen s ohledem na politické změny,“ dodala. 

S přednáškou o studiu Ruska před válkou, za války a po válce vystoupí hned po zahájení konference univerzitní profesor Tomáš Glanc z Universität Zürich, dalším hlavním řečníkem mezinárodního setkání bude Peter Deutschmann z Paris Lodron Universität Salzburg, který bude před odborníky hovořit o stigmatizaci ruského jazyka a kultury. Program konference nabídne i kulatý stůl o krizovém tlumočení, jehož obsahem by měla být reflexe zkušeností s tlumočením a tlumočnická příprava studentů během přílivu uprchlíků z Ukrajiny.

„V debatě, která bude simultánně tlumočena do češtiny, vystoupí i naše kolegyně a kolegové z pražského ústavu translatologie a brněnské slavistiky, dále pak kolegové ze Slovenska, Polska, Izraele a Itálie. Pozvání přijali také dva psychologové, kteří s tlumočníky spolupracovali v olomouckém Krajském asistenčním centru pomoci Ukrajině,“ doplnila Martina Pálušová.

Olomoucké dny rusistů pořádá katedra slavistiky FF UP, uskuteční se ve dnech 7.–8. září.

Jednatřicet vědců, vědkyň a popularizátorů vědy se prostřednictvím svých videí přihlásilo do druhého ročníku popularizační soutěže Český VŠEVĚD. Do prosincového finále postoupí jen šestice nejlepších, které vybere veřejnost a odborná porota. Hlasování veřejnosti na webu soutěže běží do 15. října. Svoji zástupkyni mezi přihlášenými má i Univerzita Palackého – Ninu Kadášovou z přírodovědecké a lékařské fakulty.

Účastníci soutěže museli splnit několik kritérií: natočit na mobilní telefon popularizační video o délce do 150 vteřin, bez střihu a  na téma Tajemství, které se prolíná také s blížící se Nocí vědců. Videa byla zveřejněna na webu www.nocvedcu.cz/vseved , kde pro jejich autory může veřejnost také hlasovat. Nejvíce zástupců v soutěži má Ostravská univerzita (OU), na kterou vloni putoval i vůbec první titul Český VŠEVĚD, když tamní doktorandka Eva Bílková nadchla svou vášní pro vážky.

Mezi jednatřiceti letošními přihlášenými ovšem nechybějí ani popularizátoři z dalších škol, například Vysoké školy chemicko-technologické, Masarykovy univerzity, Technické univerzity v Liberci a také Univerzity Palackého, kterou reprezentuje Nina Kadášová, která studuje molekulární biofyziku a medicínu a v soutěži chce zaujmout možnostmi využití umělé inteligence ve výzkumu proteinových struktur. O zástupkyni UP a jejím tématu jsme více psali v tomto článku, zhlédnout její soutěžní video a hlasovat pro ni pak můžete zde.

Letošní ročník Českého VŠEVĚDA přitom není jen záležitostí vysokých škol, mezi účastníky je i brněnský gymnazista Simon Klinga. „Přihlásil jsem se, protože rád předávám své nadšení pro vědu dalším lidem. Když jsem na projekt narazil, byl jsem z něj nadšený. Vidím to jako velkou příležitost se něco naučit, seznámit se a třeba navázat budoucí spolupráci. Kromě toho jsem si samotnou práci na videu velice užil,” neskrývá nadšení nejmladší účastník.

O tom, kdo z přihlášených se dostane do finálové šestky, rozhodnou nejen hlasy veřejnosti, ale také odborná porota. Finalisté během podzimu projdou školením dovedností science slamu, které je připraví na finálový večer na půdě Ostravské univerzity. „Inspirovali jsme se pěveckou soutěží Eurovison, kde právě výherce předchozího ročníku soutěže následně pořádá finále ve své domovině. Letos tedy máme tu čest přivítat všechny soutěžící a diváky v nových prostorách fakulty umění,” přibližuje finálový večer Jitřenka Navrátilová, mluvčí OU a zástupkyně národního koordinátora Noci vědců. Závěrečná vědecká show se uskuteční 6. prosince 2023.

Český VŠEVĚD je popularizační soutěž Noci vědců, která se s podporou jednadvaceti univerzit zrodila v roce 2022. Jejím hlavním cílem je představit veřejnosti české vědce a jejich pracoviště, univerzity, vědecké i jiné vzdělávací instituce, bořit mýty o vědcích jako lidech zavřených v laboratořích a ukázat, že dělají práci přínosnou pro společnost, dokážou ji poutavě představit, a dokonce jí i pobavit. Stejný cíl má i samotná Noc vědců, oblíbená popularizační akce, která zkraje podzimu otevírá dveře laboratoří a dalších pracovišť a zve do světa vědy. Letošní ročník, jehož tématem je Tajemství, proběhne 6. října. Program, na který se můžete těšit na Univerzitě Palackého, je již postupně zveřejňován zde.

Možnost prohlídky mnohdy běžně nepřístupných míst, komentované procházky, koncerty, výstavy, knižní trhy nebo street art, to vše nabízejí v tomto týdnu olomoucké Dny evropského dědictví. Jako tradičně se na programu podílí i Univerzita Palackého, která vedle absolventů přijíždějících na sobotní Absolventský den láká do svých prostor i další návštěvníky.

Zájemci budou moci během soboty a neděle zavítat například do ústřední univerzitní knihovny ve Zbrojnici. „Po oba dny od 9:00 do 16:00 hodin si budou moci individuálně projít prostory knihovny, u hlavního výpůjčního pultu si prohlédnout a prolistovat vzácné tisky z 16.–19. století anebo se podívat na nejzajímavější knihy z fondu Knihovny UP. Z našich fondů jsem také vybrali knihy, které napsal František Palacký, jehož jméno nese naše alma mater, která letos slaví 450 let od založení,“ pozvala Zuzana Svobodová z Knihovny UP.

K vidění bude také výstava Právo a my s fotografiemi Jindřicha Štreita, výstava Okamžiky studentky Filozofické fakulty UP Hany Kořánové nebo tzv. site-specific projekt slovenského vizuálního umělce Jara Vargy s názvem Návrat do Nového světa umístěný na oknech knihovny.

Program Absolventského dne UP, který proběhne v sobotu 9. září, je k dispozici zde.

Během soboty budou přístupné i terasy přírodovědecké fakulty s výhledem na Olomouc nebo Teoretické ústavy lékařské fakulty, kde bude mimo jiné možné v době od 10 do 14 hodin navštívit anatomické muzeum nebo si prohlédnout výstavu věnovanou budovám fakulty.

Na neděli pak členové spolku Studium Artium připravili komentované prohlídky budov filozofické fakulty a přilehlých parkánových zahrad v Křížkovského ulici a bývalého jezuitského konviktu v Univerzitní ulici. Začátky prohlídek jsou v 10, 11, 12, 13 a 14 hodin. Více ve facebookových událostech zde a zde.

Po celý víkend láká na vstupné zdarma do expozice Do historie! Pevnost poznání, interaktivní muzeum vědy v areálu Korunní pevnůstky. Návštěvu popularizačního centra by si neměli nechat ujít také fanoušci houbaření, koná se tu akce Houby v Pevnosti s řadou workshopů, přednášek či mykologickou poradnou. Více o akci zde.

Otevřený bude také někdejší univerzitní kostel Panny Marie Sněžné, v němž je k vidění relikviář sv. Pavlíny, patronky města Olomouce, spolu s doprovodnou panelovou výstavou, na níž se podílela Jitka Jonová z cyrilometodějské teologické fakulty. Během víkendových Dnů otevřených památek bude možné zavítat i do většiny kostelů a kaplí v centru města včetně nedávno zrekonstruovaného Červeného kostela, který je součástí Vědecké knihovny Olomouc. Návštěvníky přivítá také radnice, Arcibiskupský palác, Muzeum umění, Institut Paměti národa v krytu civilní obrany v Bezručových sadech, vozovna Dopravního podniku města Olomouce nebo bývalé vojenské pevnosti na okraji města.

Olomoucké Dny evropského dědictví se nicméně neomezují pouze na víkend a otevřené památky, nejrůznější události nabízejí po celý týden. Vrcholem kulturního programu bude páteční open air koncert Moravské filharmonie a Moravského divadla Dialog v melodiích. Uskuteční se také knižní trhy nebo festival Oživ centrum, zájemci mohou také během týdne vyrazit například na komentované prohlídky po vojenských památkách. Součástí programu je i Street Art Festival, pod jehož hlavičkou bude od 7. září v galerii G21 na Dolním náměstí k vidění výstava Palackého všednosti, uskuteční se také komentované procházky po street artu ve městě a především vzniknou nové muralové malby – mimo jiné na koleji J. L. Fischera v univerzitním areálu na Envelopě.

Kompletní program Dnů evropského dědictví s podrobnostmi je k dispozici na ded.olomouc.eu.

Pevnost poznání, science centrum Přírodovědecké fakulty UP, se o víkendu 9. a 10. září promění v houbařský ráj. Návštěvníci se podívají na houby pod mikroskopem, zkusí vyřešit mykologické šifry, prohlédnou si sušené plodnice nebo si vyrobí klíčenku s plísní. Tradiční akce Houby v Pevnosti je zdarma v rámci běžného vstupného do jednotlivých expozic.

Návštěvníci si mohou přinést vlastní vzorky do mykologické porady, která bude otevřena v sobotu od 10 do 17 hodin. S dotazy se mohou obrátit na Petra Pohanku, který je autorem webu zaměřeného na výskyt hub v okolí Moravského Berouna www.houboviny.cz.

Nově se letos v programu objeví také workshopy (pouze v sobotu), ve kterých mohou zájemci sdílet vlastní zkušenosti a postřehy. „Budeme se např. věnovat tématu houboví dvojníci a bavit se o nejčastěji zaměňovaných houbách a o tom, jak je spolehlivě rozlišit. Také upozorníme na nejrůznější aplikace a jejich důvěryhodnost při poznávání jednotlivých druhů a pobavíme se o zajímavých místech, na kterých mohou houby růst,“ prozradila organizátorka akce Monika Hodulíková.

Pevnost poznání představí houby nejen očima biologů, ale také fyziků, chemiků i výtvarníků. Zájemci se podívají do rozmanitého světa plísní a dozvědí se zajímavosti o jejich využití ve farmaceutickém, chemickém a potravinářském průmyslu. Návštěvníci si také vyrobí vlastní originální klíčenku s plísní. 

Výstavu obřích hub pak připravil umělec Jiří Dosoudil, absolvent Pedagogické fakulty UP a člen umělecké skupiny Chaos Company, který vystupuje pod jménem Dosy Doss a nejvíce se věnuje malbě sprejem a akrylem, zabývá se však i dalšími výtvarnými disciplínami, jako grafika či prostorová tvorba. Deset různých druhů živých organismů, které lze v těchto měsících nalézt v českých lesích, si zájemci prohlédnou nejen v prostorách galerie Atom, ale také před vchodem do Pevnosti poznání.

Ochránit evropskou produkci brambor před některými chorobami, zejména hmyzem přenášenou nemocí „zebra chip“, která již devastuje úrodu zejména v Jižní Americe, je hlavním cílem evropského projektu PATAFEST z programu Horizon Europe RIA. Od června letošního roku na něm spolupracuje 18 partnerů z akademické i komerční sféry. Jediným tuzemským zástupcem v konsorciu je CATRIN Univerzity Palackého. Evropská unie podpoří čtyřletý výzkum zhruba 10 miliony eur.

„Cílem projektu je připravit Evropu na možný výskyt karanténní choroby nazývané ‚zebra chip‘, která zejména na americkém kontinentu významně omezuje produkci brambor a negativně ovlivňuje vizuální kvalitu hlíz, čímž zamezuje jejich prodeji. Naším společným úkolem je vytvořit strategii, díky níž budeme umět monitorovat výskyt a projevy nejen této nemoci, ale i v Evropě známých posklizňových chorob, a také vyvinout technologie, jež by mohly brambory před nákazami ochránit,“ uvedla vedoucí olomouckého výzkumného týmu Nuria De Diego.

Podle ní si konsorcium vytyčilo několik úkolů. K těm hlavním patří popsat na molekulární úrovni cestu šíření škůdců a identifikovat odrůdy brambor odolné vůči vybraným patogenům. Dále je cílem zajistit účinné předsklizňové ošetření rostlin a půdy proti hmyzímu přenašeči a půdním patogenům a vyvinout posklizňové technologie, které umožní kontrolu výskytu půdních patogenů a udržení kvality skladovaných bramborových hlíz.

U brambor postižených „zebra chip“ se uvnitř hlíz objevují tmavé nevzhledné proužky. Tato vizuální vada činí plodiny neprodejnými. Choroba ale postihuje i samotné rostliny a jejich vývoj a výrazně snižuje jejich produkci. Za nákazou stojí patogen přenášený drobným hmyzem rodu mera. Projekt se zaměří ale i na další vytipované patogeny a jako modelový hmyz budou výzkumníkům sloužit mšice. Proto se v CATRIN projektu účastní nejen experti na fenotypizaci rostlin, tedy sledování jejich vlastností s ohledem na změny prostředí pomocí automatických neinvazivních metod, ale také odborníci na výzkum hmyzu.

„V oblasti monitoringu ‚zebra chip‘ se v Olomouci zaměříme na molekulárněbiologický přístup, kdy budeme pomocí molekulárních markerů monitorovat výskyt původce choroby v hmyzích přenašečích a rostlinách z Ekvádoru. Budeme se také podílet na vývoji technologií monitoringu posklizňové kvality hlíz,“ objasnil vedoucí výzkumné skupiny Fenotypizace v CATRIN Lukáš Spíchal. Spolu s kolegy budou rovněž testovat přípravky, které vyvíjejí kolegové například v Izraeli, s cílem vytvořit na listech mechanickou bariéru, již hmyz nedokáže překonat. Úkolem bude ověřit jak jejich účinnost na hmyz, tak nezávadnost pro plodinu.

Jedním z výstupů projektu má být i aplikace pro chytré telefony, která umožní rozpoznat symptomy „zebra chip“ na rostlinách v polních podmínkách i další choroby na hlízách uskladněných po sklizni. „Pomocí neinvazivní fenotypizace získáme velké soubory dat – fotografií z průběhu vývoje chorob za různých podmínek, které se ve skladu mohou vyskytnout. Tato data naši partneři využijí pro trénování neuronových sítí. Budeme sledovat, jaké symptomy se na hlízách objevují a jakou mají dynamiku v různých podmínkách, ať už jde například o teplotu, či vlhkost. To může přispět k predikci výskytu chorob za daných podmínek a k nalezení optimálních podmínek pro skladování, které rozvoj choroby výrazně zpomalí,“ objasnila De Diego.

Na projektu PATAFEST (Potato crop effective management strategies to tackle future pest threats) spolupracují partneři ze Španělska, Itálie, Izraele, Belgie, Německa, Francie, Velké Británie či Ekvádoru, hlavním koordinátorem je španělská výzkumná společnost FUNDITEC. Vedle univerzit a výzkumných institucí se jedná také o soukromé společnosti včetně pěstitelů brambor a obchodních firem.

„Je to pro nás první zkušenost svého druhu a obrovská škola. Nejenže prohloubíme spolupráci v rámci skupin CATRIN, ale získáme zkušenosti z komunikace s dalšími zahraničními partnery. Věříme, že tyto znalosti pak budeme moci zúročit v dalších evropských projektech, třeba už v roli jejich koordinátorů,“ uzavřel Spíchal.

Na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého vznikl nový tematický web, jehož cílem je představit současným i budoucím pedagogům jednoduchou a srozumitelnou formou, co je umělá inteligence, jak funguje a jak ji lze využít nejen ve vzdělávání.

S aplikacemi, které využívají umělou inteligenci, pracujeme již desítky let. Umělá inteligence se využívá například v lékařství, v zemědělství, v bankovním sektoru, využívají ji i nejrůznější jazykové překladače. S prvky umělé inteligence pracují také internetové vyhledávače, sociální sítě, je využívána i v oblasti bezpečnosti. Chcete se o ní dozvědět více a nevíte, kde začít? Hledáte inspiraci? Navštivte nový tematický web, který studentům a pedagogům nedávno nabídla Pedagogická fakulta UP.

„Web vznikl především proto, aby současné i budoucí pedagogy seznámil s možnostmi, které jim nástroje využívající umělou inteligenci nabízejí. Již nyní umělá inteligence ovlivňuje celou řadu profesí. S vysokou pravděpodobností ovlivní i oblast vzdělávání a české školství jako celek, proto je nutné se na tyto změny připravit,“ řekl Kamil Kopecký, vedoucí projektu E-bezpečí a zároveň autor webu.

V současnosti jsou podle něj velmi populární především generativní modely umělé inteligence postavené na velkých jazykových modelech (LLM), k nimž patří takové nástroje jako Chat GPT, Bing Chat či Google Bard. A právě možnosti Chat GPT si uživatelé mohou vyzkoušet přímo na webu. Mohou si otestovat, jak na jejich dotazy bude umělá inteligence reagovat.

„Chat GPT (starší model GPT ve verzi 3.5-turbo) jsme pro demonstraci integrovali přímo do webu. Pro jeho vyzkoušení si tedy návštěvníci nemusejí zakládat žádné účty, vše si mohou vyzkoušet v anonymitě,“ upřesnil Kamil Kopecký. Podle něj již nyní mnoho uživatelů zkouší překonat etické mantinely, které jsou do této technologie integrovány, zkouší si i vygenerovat přípravu do vyučovací hodiny či recept na houbovou omáčku.

Nový tematický web, jenž má být dále aktualizován a rozšiřován, už dnes nabízí řadu zajímavých video přednášek, odborných i dalších popularizačních textů. Kromě pozitiv se věnuje i rizikům, jež se s umělou inteligencí spojují.

„Již nyní jsou nástroje využívající AI zneužívány například k podvádění. Pomocí AI si žáci dokážou během chvilky vygenerovat referáty, eseje, úvahy, dokážou si přeložit text, umělá inteligence jim umí i vypracovat slovní úlohu z matematiky. To vše je s pomocí AI snadné a velmi rychlé,“ doplnil autor nového webu. Zdůraznil přitom, že české školství a čeští učitelé se s těmito situacemi musejí vyrovnat, už mimo jiné proto, že umělá inteligence – přestože se neustále zdokonaluje a je čím dál víc přesnější – nemusí vždy sdělovat pravdivé a aktuální informace, občas si vymýšlí a takzvaně halucinuje.

Web najdete zde. 

Být dobrovolníkem znamená myslet nejen na sebe, ale dělat i něco pro druhé. Univerzita Palackého dobrovolnictví svých studentů i zaměstnanců velmi podporuje. Některé z dobrovolníků vám představíme v Žurnálu Online. Bezdomovcům, prvákům i prvňáčkům. Lenka Nosková, doktorandka na katedře českého jazyka a literatury Pedagogické fakulty Univerzity Palackého, už v životě pomohla kdekomu.

V průběhu covidové pandemie organizovala Lenka fungování náhradní třídy pro děti zdravotníků a také na své katedře založila spolek, který podporuje předávání zkušeností mezi studenty jednotlivých ročníků. Vše ale začalo na počátku jejího vlastního vysokoškolského studia, když se připojila ke komunitě Sant'Egidio, jež se stará o lidi bez domova.

Co vás přivedlo k dobrovolnictví?

Vždy jsem ráda přiložila ruku k dílu u věcí, které mi dávaly smysl. Většinou je to pomáhání lidem, jež to potřebují nebo alespoň nějakým způsobem ocení. Přímo ke komunitě Sant'Egidio jsem se dostala už před sedmi lety díky sestře, která k nim chodila v Praze. Protože mě zná a ví, jak jsem naladěná, pobídla mě, ať to zkusím.

Mohla byste přiblížit, jak komunita funguje?

Sant'Egidio je katolická komunita, která začala v Itálii a nyní funguje velmi podobně téměř po celém světě. My dobrovolníci jsme začínali vždy modlitbou v kostele. Většinou jsme chodili do svatého Michala na krátký půlhodinový program s nějakým proslovem k zamyšlení a modlitbou za chudé na ulici. Potom se šlo do kláštera kapucínů, kde jsme chystali obložené chleby, kávu a čaj. Když bylo venku teplo, kupovala se lahvová voda. Poté jsme jídlo ve dvojicích roznášeli po různých trasách po Olomouci, určených podle toho, kde bývá nejvíce chudých. Takhle to funguje vždy v pondělí večer okolo sedmé hodiny, takže chudí už jsou zvyklí a na daná místa se stahují.

Kam jste chodila vy?

Moje nejčastější trasa začínala na náměstí Republiky a pokračovala přes Biskupské náměstí až na hlavní nádraží. Druhou trasu jsme startovali na Dolním náměstí, ze kterého jsme šli směrem k Šantovce, kde lidé přebývali ve stanech blízko sokolovny na takovém zapomenutém plácku u řeky.

Co je cílem komunity?

Cílem komunity není hladové nakrmit, protože jeden chleba za týden je samozřejmě nevytrhne. Jídlo bereme spíše jako prostředek a záminku k tomu, abychom se s lidmi bez domova mohli bavit. Cílem je navazovat vztahy, aby tito lidé měli i nějaké kontakty mimo svou bublinu, neboť jejich prostředí pro ně může být dost toxické. Lidé z komunity se s nimi snaží spřátelit a zjistit, jestli nemají nějaký problém. Můžou pak kontaktovat charitu nebo je alespoň v řešení problému povzbudit. Bezdomovci často vědí, co by měli dělat, ale mohou mít například hluboké deprese, které jim v tom brání. Kontakt s někým, kdo vidí možné cesty a třeba je i na charitu doprovodí, jim může pomoct. Pár lidí se dokonce podařilo dostat z ulice. Byli už určitým způsobem nalomení a lidé z komunity se ve správný moment nabídli, že s nimi půjdou vyřídit doklady, sociální dávky a podobně.

Vzpomenete si na nějaký silný zážitek z ulice?

Těch bylo strašně moc. Momentálně se mi vybavuje vzpomínka právě na ty stany kousek od Šantovky, kde panovaly hrozné podmínky. Byl tam člověk, který měl dredy a spoustu tetování, takový punkáč, nejspíš trochu zhulený. Doteď nevím, jestli nelhal, ale říkal nám, že má magisterský diplom z chemie. Ptali jsme se ho, proč je teda na ulici.

Odpověděl, že touží po svobodě, že nechce být uvězněný v zažitém systému. U bezdomovců, kteří by byli schopní pracovat, se toto téma opakovalo často. Rozhovory byly na dřeň a otevíraly zajímavé filozofické otázky. Otevřeli se a vyprávěli nám své životní příběhy, třeba o tom, jak spadli do drog a kradli rodičům peníze, ti je pak vydědili a oni nakonec skončili na dlažbě. Teď by se sice chtěli vrátit, jenže už nemůžou. Velmi silné příběhy.

Často jsme jim nabízeli i určité povzbuzení, ať si odpustí, co udělali. Nebo ať poprosí o odpuštění jejich rodinu a zkusí zpřetrhané vztahy obnovit. Tyhle momenty pro mě byly asi nejsilnější a stále se mi drží v paměti.

Podobné zkušenosti u vás musely vyvolat i zamyšlení nad vlastními vztahy.

Rozhodně. Často mě vedly k velké vděčnosti za rodinu a další vztahy, které mám. Taky mi tato práce ukázala, s jakým málem se dá žít. Spousta bezdomovců byla na ulici velice spokojených. Mají dávky, které jim stačí na jídlo, občas na nějaké víno, a jsou šťastní. V zimě chodí na charitu a prostě si nějak žijí. Byla to určitá konfrontace s tím, co vlastně ve svém životě potřebuji. Uvědomění, že se někdy ženu za věcmi, které nejsou vůbec podstatné.

Také jsem se naučila sílu odpuštění. I když člověk udělá velké chyby, zavřít se dané situaci a nepožádat o odpuštění je prostě velká škoda. Nemusí to sice vždycky vyjít, ale proč to nezkusit.

Přineslo vám tohle dobrovolnictví ještě něco dalšího?

Dříve jsem se na bezdomovce dívala jako na jednolitou masu a nerozlišovala jsem, kolik možných důvodů je na ulici dovedlo, i když mi jich bylo vždycky líto. Když jsem poté v průběhu dobrovolnictví poslouchala jednotlivé příběhy, objevil se ve mně ještě větší soucit a hlavně pochopení. Předtím bylo jednoduché někoho odsoudit, obzvlášť když byl třeba opilý. Pak se ale dozvíte, jakými životními peripetiemi si daný člověk prošel, a už se vůbec nedivíte, že pije a nevidí v životě smysl.

Dobrovolnictví mi pomohlo vnímat komplexitu jejich problému. To, že je někdo na ulici, nutně neznamená, že je neschopný nebo líný. Často šlo o lidi, kteří udělali v mládí nějakou kravinu a rodina s kamarády se k nim otočili zády. Skončili na ulici a už se z toho nevyhrabali.

Pamatujete si nějaký konkrétní příběh?

Jednomu pánovi jsme říkali Pan Kytarista, protože často hrával před nádražím. Jeho žena chtěla spoustu věcí, jezdit na mnoho dovolených a podobně. Snažil se jí vyhovět, takže si pořád půjčoval a půjčoval, až skončil v dluzích. Rozvedli se a najednou se ocitl sám na ulici. Bylo na něm vidět, že je to nesmírně hodný člověk, právě možná až příliš.

Nedávno jsem ho potkala a chvíli jsme si spolu povídali. Vyprávěl mi, co zažil za těch sedm let, co jsme se neviděli. Byl to zvláštní zážitek. Když občas nějakého bezdomovce potkám a zrovna mám nějaké jídlo, nabídnu mu jej a zeptám se, jak se má. Jsou z toho vždy zajímavé rozhovory a oba pak odcházíme vnitřně povzbuzení.

Pomocí lidem bez domova ovšem vaše dobrovolnictví neskončilo, na své katedře jste také založila Češtinářský spolek. Co vás k tomu vedlo?

Na katedře češtiny jsem studovala pět let, a protože jsem velmi komunitně laděný člověk, vždycky se ke mně díky mým kontaktům dostala pomoc, když jsem měla nějaké otázky o studiu. Spousta lidí ale říkalo, že se nemají koho zeptat.

Přemýšlela jsem, jestli by tedy nešla vytvořit nějaká struktura, aby každý věděl, kde pomoc hledat. Každý prvák řeší stejné problémy. Sem tam mají kamaráda ve druháku nebo ve třeťáku, takže se k informacím dostanou, ale když je někdo stydlivý a introvert, nezeptá se. V průběhu covidu jsem proto oslovila druháky, jestli by se nechtěli zapojit. Našlo se hodně lidí.

Jak spolek funguje?

Studenti si předávali informace hlavně přes Facebook. Nebo jsem občas založila online schůzku, kde se sešlo zhruba třicet prváků. Poslouchali, jak se dělají seminárky nebo jak funguje zapisování na zkoušky. Prváci byli v té době úplně zmatení, takže to ocenili.

Po covidu se ze spolku stala spíše komunita, která vytváří akce pro druhé. Čtvrťáci třeba nabídnou, že povyprávějí o tom, jak to chodí u státnic. Organizujeme taky pasování prváků nebo opékání špekáčků a různé literární akce. Jde nám o seznamování a propojování lidí v ročníku i mezi nimi. Kdo má zájem, přijde. Je to taková studentská kamarádská výměna informací, ale trochu organizovaná.

Už druhý rok také před Vánocemi sbíráme dětské knihy. Prosíme dárce, aby do nich napsali nějaký vzkaz a pak je zaneseme do dětských domovů. Zase je to nějaké spojení češtiny a dobrovolnictví.

Stejné spojení se objevilo i u vaší třetí aktivity, podílela jste se na fungování náhradní třídy pro děti zdravotníků za covidové pandemie.

Během covidu byla spousta možností, jak pomáhat. Jsem z pedagogické fakulty, takže jsem se logicky podílela na výuce dětí. Při lockdownu na konci roku 2021 byly školy zavřené a na Univerzitu Palackého se obrátili zdravotníci, jestli by se nenašlo nějaké místo, kam by přes den dali své děti, aby mohli jít do práce. Mnohdy totiž pracovali ve zdravotnictví oba rodiče. Nejblíže nemocnici byla základní škola v ulici Stupkova a univerzita tam otevřela náhradní třídu, kam asi tři měsíce chodilo okolo dvaceti dětí.

Jaká byla vaše role?

Má práce spočívala v organizaci. Sháněla jsem dobrovolnice z řad studentek učitelství na prvním stupni a dávala jsem dohromady rozvrh, aby tam každý den někdo byl a výuka mohla fungovat.

Společně se studentkami jsme vytvořily nějaký systém a zařídily jsme výuku jako v malotřídce. V první řadě lavic seděli prvňáčci, druháci a třeťáci, kterým se věnovala jedna ze studentek. Vzadu byli další dobrovolníci, jež pracovali se čtvrťáky a páťáky. Odpoledne byl ještě na řadě družinový program.

Jak si práci s dětmi studentky užily?

Holky se hezky vyřádily. Chválily si, že měly dobrou praxi, protože mohly s dětmi pracovat napřímo, aniž by je někdo kontroloval. Pan ředitel byl vstřícný a otevřel nám opravdovou třídu, takže jsme nemuseli pobývat v prostorách univerzity, ale mohli jsme používat tabuli nebo hračky z družiny. Čtvrťáci a páťáci se pak připojovali i na online hodiny, takže jsme trochu fungovali i jako techničtí asistenti.

Co vám osobně přinesla tato činnost?

Poprvé jsem si vyzkoušela koordinaci něčeho většího. Obohatilo mě to z hlediska plánování, organizace rozvrhu a v komunikaci s rodiči a panem ředitelem.

Také jsem zase byla součástí skupiny, kde lidé pracují dobrovolně, z čistého srdce a baví je to. V takovém prostředí vzniká speciální atmosféra, které je velmi krásná. To mě na dobrovolnictví nejvíc baví. Být vedle lidí, kteří mají stejný pohled a motivují je podobné věci. Je to zvláštní pocit jednoty, kterou podle mě nejde zažít někde, kde je to placené.

Akademickými dožínkami oslaví 8. září letošní sklizeň úrody z vlastních experimentálních polí katedra chemické biologie přírodovědecké fakulty. Symbolické poděkování za úrodu se už potřetí uskuteční v areálu v Olomouci-Holici. Na oslavách nebude chybět předání dožínkového věnce, vysazení pamětního stromu k 450. výročí Univerzity Palackého a k 70. výročí založení přírodovědecké fakulty i představení výsledků vědců z katedry chemické biologie v oblasti šlechtění a ochrany zemědělských plodin.

„Dožínky patřily v historii mezi jedny z nejvýznamnějších slavností v roce, jelikož oslavovaly úrodu a bohatství v podobě zralých plodů a sklizně obilnin. Touto událostí chceme akademické obci ukázat vývoj, kterým pěstování plodin pro udržitelnější společnost v rámci zapojení vědy a výzkumu na katedře chemické biologie prochází. Výrazně jsme rozšířili portfolio pěstovaných plodin a jejich ošetření, což vede k lepší odolnosti plodin ve stresových podmínkách a k vyšším výnosům,“ uvedla prorektorka Univerzity Palackého a vedoucí katedry chemické biologie Lucie Plíhalová.

Odborníci z katedry chemické biologie na experimentálních parcelách v Olomouci-Holici pěstují řepku, pšenici, jarní ječmen, žito, špaldu a mák. „Letošní úroda byla i přes nestabilní počasí sklizena včas, u ozimé pšenice a máku dokonce s rekordním výnosem. Většinu odrůd nám již mnoho let poskytuje česká šlechtitelská společnost Selgen a.s. Kladli jsme velký důraz na minimální použití pesticidů při jejich pěstování. Ze sklizených surovin budou také připraveny různé pochutiny, které mohou návštěvníci dožínek ochutnat,“ doplnil Radoslav Koprna z katedry chemické biologie.

Součástí programu dožínek bude předání dožínkového věnce, odborné přednášky, vysazení pamětního stromu k 450. výročí Univerzity Palackého a k 70. výročí založení přírodovědecké fakulty, prohlídka zemědělské techniky a hudební doprovod v podání Cimbálové muziky Primáš z Přerova. „Vysazení stromu se letos ujme rektor Univerzity Palackého Martin Procházka a děkan přírodovědecké fakulty Martin Kubala,“ upozornila Lucie Plíhalová.

Katedra chemické biologie, která akademické dožínky pořádá, se v letošním roce zapojila do projektu BIOCIRKL. Projekt potrvá šest let a získal podporu ve výši 27 milionů korun od Technologické agentury České republiky. „Pěstování plodin nové generace odolných vůči klimatické změně bude provázet naši katedru také v rámci budoucího zapojení do špičkového výzkumného projektu ÚEB AV ČR TANGENC. Myslíme si proto, že bychom měli o činnosti naší katedry v této oblasti informovat širší akademickou obec a dožínky jsou pro to ideální příležitostí,“ dodala Lucie Plíhalová.

„Není to pouze moje ocenění, ale především celé naší univerzity,“ říká někdejší rektor UP a nynější náměstek ministra školství Jaroslav Miller o čestném doktorátu, který mu udělila kyjevská Národní pedagogická univerzita M. P. Drahomanova. Co znamená pomoc našich univerzit pro Ukrajinu? A jak vidí budoucnost vzájemné spolupráce?

O tom všem je řeč v rozhovoru s profesorem Jaroslavem Millerem.

Jak zásadní je pro vás právě tento čestný doktorát z kyjevské Drahomanovy univerzity?

Obecně jsem k podobným poctám spíše zdrženlivý. Jednak jsem si slávy užil ve svém životě již dosyta, ale především se domnívám, že pomáhat – pokud můžu – by mělo být automatickou a standardní součástí našich životů bez nároků na jakékoliv pocty. I z tohoto důvodu jsem v minulosti odmítl univerzitní medaili. Přesto má toto konkrétní ocenění pro mne značnou hodnotu, a to hned ze dvou důvodů. Ukrajina v posledních letech prožívá svou historicky těžkou hodinu, během níž podáváme této zemi a této konkrétní ukrajinské univerzitě pomocnou ruku. Jde sice o drobný střípek v mozaice celé české a evropské pomoci, ale něco pozitivního to říká o Univerzitě Palackého. Druhý důvod, proč si osobně velmi cením právě tohoto čestného doktorátu, se týká mé rodinné historie. Tři generace mých předků ze strany mého otce sloužily mezi lety 1870 a 1946 dnešní Ukrajině na historickém teritoriu Volyně. Takže mohu říci, že historickou afiliaci k této zemi má moje rodina ve své DNA. I z tohoto důvodu jsem u mne doma ubytoval ukrajinskou rodinu.

My sice hovoříme o minulosti, protože vy jste ten doktorát měl dostat už v roce 2020, kdy jste stál v čele UP. Tehdy z vaší iniciativy univerzita podpořila ukrajinské a také běloruské studenty, kteří uprchli ze své země. Předání ocenění ale zabránila pandemie covidu-19 a potom Rusko napadlo Ukrajinu. Podívejme se ale do přítomnosti. Válka stále pokračuje. Jak jsou z vašeho pohledu z ministerstva aktivní české univerzity v pomoci Ukrajině?

To, co dělá celé české školství, a netýká se to jen univerzit, ale i základních a středních škol, dalece přesahuje moje osobní očekávání i nejodvážnější představy ministerstva. Nemám na mysli pouze to, že například ministerstvo školství vypisovalo projekty na podporu integrace ukrajinských dětí, studentů a akademiků. Mluvím i o pomoci, která byla a je často spontánní. Řada českých univerzit navzdory nynější tíživé finanční situaci sama investovala do pomoci vlastní peníze a energii. Velice si toho vážím a vím, že děláme dobrou věc. Protože v současné době vystupuji také za MŠMT, rád sděluji, že i ministerstvo školství vysoce oceňuje pomoc celého sektoru.

Vy jste vysokoškolský pedagog a vědec. Jak tu situaci vnímáte i z pohledu této profese. Potkáváte se s kolegy či studenty, kteří odešli z Ukrajiny a dostali možnost pracovat nebo studovat u nás?

Pravidelně se potkávám jak s ukrajinskými studenty, tak i s běloruskými studenty a akademiky, kteří utekli ze své země. Útěk do cizí země a proces integrace jsou vždy zkouškou odolnosti. České univerzity i akademie věd samozřejmě nemají neomezené možnosti, přesto přijaly ke studiu či zaměstnaly stovky ukrajinských studentů a vědců. Před touto skutečností je třeba pokorně smeknout. Měl jsem tu čest, že jsem mohl být několikrát za poslední rok a půl na Ukrajině a vedl jsem řadu jednání s ukrajinským ministrem školství a také s několika rektory tamních univerzit. Všichni bez výjimky oceňují naši podporu a zároveň na ni spoléhají i po konci války.

Jaké jste z těchto setkání měl dojmy? Jak vnímají naši pomoc?

Příjemně mě překvapila a skoro až šokovala skutečnost, že ukrajinské univerzity vesměs jedou v režimu business as usual, tedy že studenti dál studují a univerzity se snaží, pokud je to možné, nijak nevybočovat z normálního provozu. Je to pochopitelně někdy velmi těžké. Ukrajinské školy a nemluvím jen o univerzitách, jsou velmi vděčné za to, co pro ně Česká republika dělá. Ukrajina děkuje nejen za materiální či finanční pomoc, kterou ji poskytujeme, ale také za to, že vzděláváme jejich děti. České školství – od regionálního až po vysoké školy – se snaží integrovat ukrajinské děti a studenty do vzdělávacího systému. Není to i s ohledem na kulturní i jazykové rozdíly úplně snadné, ale daří se to.

Jak ještě můžeme na Ukrajině podpořit akademický svět?

Myslím, že další „hvězdná hodina“ našeho vzdělávacího systému přijde v okamžiku, kdy skončí válka. V tu chvíli by Česká republika, naše univerzity měly partnerským institucím na Ukrajině nabídnout veškerou možnou pomoc. Bude potřeba pomoci s obnovou infrastruktury a řadou dalších věcí. Důležité ale také bude nabídnout tamním univerzitám pomocnou ruku při jejich integraci do evropského vzdělávacího procesu, což je mimochodem jeden z důvodů, proč mi byl udělen čestný doktorát. Je potřeba vtáhnout je více do Evropy a do různých evropských projektů, prostě udělat z nich partnery. Musíme jim tak ukázat, že k nám patří. A tady vidím velkou příležitost pro univerzity z regionu střední Evropy, které mají kulturně, jazykově i mentálně blíž k Ukrajině než třeba francouzské nebo skandinávské školy. Otevírá se například obrovský prostor pro jasnou profilaci a posílení pozice naší univerzity v rámci aliance Aurora, protože jsme to my, kdo má – zcela logicky – na starosti východní partnerství.

Válka už ale trvá dlouho. Nehrozí, že se naše pomoc vyčerpá?

Pomoc může mít řadu různých forem. Kromě té finanční existují i jiné možnosti. Někdy je důležité i psychické povzbuzení. Proto mají velký význam cesty českých politiků a dalších zástupců různých institucí na Ukrajinu. Pro naše partnery je nesmírně důležité vědět, že na ně nezapomínáme, že jsme stále s nimi. Osobně jsem při svých návštěvách byl svědkem, jak zásadní je pro ně vědomí, že nejsou sami. Dodává jim to sílu, aby se dokázali se všemi problémy, které jim válka přináší, lépe vypořádat.

Ten příběh bohužel zatím nekončí, válka pokračuje.

Ano, avšak ten příběh, může mít vlastně dvojí vyznění. Jednak to negativní, které jste zmínila – válka stále pokračuje. Ale můžeme vnímat i možný pozitivní konec. Příběh nekončí, protože spolupráce, kterou jsme navázali, je mnohem hlubší, než kdy byla v minulosti a bude určitě dál pokračovat. Naše znalosti o zemi, o níž jsme se donedávna zajímali pouze okrajově, jsou dnes mnohem kvalitnější a hlubší. Navíc díky přílivu uprchlíků se ukrajinská kultura stává součástí té české, což nás může jenom obohatit. V tomto smyslu tedy začínáme psát novou, byť možná dlouhou, kapitolu příběhu, v níž se ukrajinský vzdělávací systém stane součástí systému Evropské unie a Ukrajina sama se ve střednědobém horizontu stane členem našeho společenství. Moc bych to přál Ukrajině a moc bych to přál i nám.

Největší událost tuzemského univerzitního sportu se po dvou letech vrací do Olomouce. Univerzita Palackého během 21. ročníku Českých akademických her ve dnech 3.–7. září přivítá na sportovištích nejen ve městě kolem 1300 studentů českých vysokých a vyšších odborných škol, kteří poměří síly v sedmnácti sportech.

Středobodem her bude Sportovní hala Univerzity Palackého na Lazcích společně se sousední kolejí Evžena Rošického, kde budou sportovci ubytováni. V hale se odehraje turnaj ve volejbalu a ke svým zápasům tu nastoupí také šermíři, v loděnici za halou pak kanoisté. Bojovat o medaile se ale bude také třeba v bazénu Aplikačního centra BALUO v areálu pořádající Fakulty tělesné kultury UP, na atletickém stadionu TJ Lokomotiva, fotbalovém stadionu v Řepčíně, Čajkaréně nebo v tělocvičně Fakultní základní školy Olomouc, Tererovo náměstí. Mimo město se podívají orientační běžci, pro které je připravena krátká trať v okolí Velkého Újezdu.

„Věříme, že na sportovištích nebude nouze o zajímavé výkony, mezi přihlášenými sportovci je řada těch, kteří mají zkušenosti z evropských či světových mistrovství, také z olympijských her nebo nedávné univerziády v Chengdu, kde česká výprava získala 12 medailí,“ uvedl Pavel Háp, předseda organizačního výboru her a proděkan FTK UP pro rozvoj a vnější vztahy. Mezi přihlášenými je mimo jiné sprinterka Lada Vondrová, studující na Univerzitě Hradec Králové, která před několika dny splnila limit pro účast na olympijských hrách v Paříži.

Svá želízka v ohni má samozřejmě i Univerzita Palackého, jejíž reprezentanti budou obhajovat loňské celkové třetí místo v žebříčku škol. Tradičně silné zastoupení má UP v plaveckých disciplínách, mezi závodníky nechybí Gabriela Chudárková, která byla nejúspěšnější olomouckou reprezentantkou na loňských hrách, nebo Filip Látal, který vybojoval stříbrnou medaili na letošním mistrovství Evropy v plavání s ploutvemi a vloni bral páté místo na Světových hrách. Barvy UP bude hájit také například šermíř Jakub Jurka, účastník olympijských her v Tokiu, kanoistka Barbora Dimovová nebo lukostřelec Adam Li. Bez šance na úspěch UP není ani v kolektivních disciplínách.

Sportovní zápolení letošních Českých akademických her propukne již v neděli 3. září, kdy své soutěže odehrají judisté nebo stolní tenisté, poslední medaile a tituly Akademický mistr ČR / Akademická mistryně ČR pak budou uděleny ve čtvrtek 7. září večer.

Jedinou plánovanou nesportovní součástí programu her je jejich slavnostní zahájení, které se uskuteční v pondělí 4. září od 18 hodin v Uměleckém centru UP. Zástupci Univerzity Palackého a zúčastněných škol, České asociace univerzitního sportu (ČAUS) a další hosté se setkají v kapli Božího těla, kde budou nejen zahájeny hry letošní, ale zároveň i oznámen pořadatel jejich příštího ročníku. Následný raut mimo jiné zpestří vystoupením studentka FTK UP Barbora Matýsková, která se se svým tanečním partnerem věnuje latinskoamerickým tancům.

Program a další informace o hrách jsou k dispozici na webu www.ceskeakademickehry.cz, průběh lze sledovat i na Facebooku či Instagramu.

České akademické hry jsou největší pravidelnou událostí tuzemského univerzitního sportu, od roku 2002 je pořádá ČAUS společně s hostitelskými školami. Univerzita Palackého přivítá sportovce z vysokých a vyšších odborných škol již počtvrté, hry se v Olomouci konaly v letech 2005, 2015 a 2021.

Vědci z Univerzity Palackého, Ústavu organické chemie a biochemie (ÚOCHB) a Fyzikálního ústavu AV ČR znovu úspěšně odkryli tajemství světa molekul a atomů. Experimentem potvrdili správnost dekády staré teorie, která předpokládala nerovnoměrné rozložení elektronové hustoty v aromatických molekulách. Tento jev významně ovlivňuje fyzikálně-chemické vlastnosti molekul i jejich interakce. Zmíněný výzkum rozšiřuje možnosti designu nových nanomateriálů. Článek o něm zveřejnil vědecký časopis Nature Communications.

V předchozí přelomové studii popsal stejný autorský tým v časopise Science nerovnoměrné rozložení elektronů v atomu, tzv. σ-díru. Nyní výzkumníci potvrdili existenci tzv. π-díry. V aromatických uhlovodících najdeme aromatické elektrony v oblacích nad a pod uhlíkovým skeletem. Nahradíme-li periferní vodíky elektronegativnějšími atomy či skupinami atomů, které odtahují elektrony, změní se původně záporně nabité oblaky na kladně nabité elektronové díry.

Vědci využili pokročilou metodu rastrovací mikroskopie a dál posunuli její možnosti. Zmíněná metoda pracuje v subatomárním rozlišení, a dokáže proto zobrazit nejen atomy v molekulách, ale i strukturu elektronového obalu atomu. Jak připomíná Bruno de la Torre, vedoucí vědecké skupiny z Českého institutu výzkumu a pokročilých technologií UP (CATRIN), za úspěchem popsaného experimentu stojí zejména skvělé vybavení jeho domovského pracoviště a účast vynikajících doktorandů. 

„Díky našim předchozím zkušenostem s technikou silové mikroskopie s Kelvinovou sondou s funkcionalizovanými hroty (KPFM) jsme byli schopni naše měření zpřesnit a získat velmi kompletní soubory dat, které nám pomohly prohloubit naše znalosti nejen o tom, jak je v molekulách rozložen náboj, ale také o tom, jaké pozorovatelné údaje se touto technikou získávají,“ uvedl Bruno de la Torre.

Moderní silová mikroskopie je doménou výzkumníků z Fyzikálního ústavu a CATRIN dlouhodobě. Nebývalé prostorové rozlišení naplno využili nejen v případě molekulárních struktur. Před časem potvrdili existenci nerovnoměrného rozložení elektronové hustoty kolem atomů halogenů, tzv. σ-děr. Tento úspěch zaznamenal v roce 2021 jeden z nejuznávanějších světových vědeckých časopisů – Science. Na tehdejším i současném výzkumu se významně podílel i jeden z nejcitovanějších českých vědců současnosti Pavel Hobza z ÚOCHB.

„Potvrzení existence π-díry stejně jako před tím σ-díry plně dokládá, jak kvalitní jsou teoretické předpovědi kvantové chemie, které s oběma jevy počítají už celá desetiletí. Ukazuje se, že se na ně lze spolehnout i v případě, kdy chybí dostupný experiment,“ řekl Pavel Hobza.

Výsledky výzkumu českých vědců na subatomární a submolekulární úrovni je možné přirovnat k objevu vesmírných černých děr. I s nimi totiž desítky let počítala teorie, než jejich existenci potvrdil experiment. Vědeckému světu pomůže lepší znalost rozložení elektronového náboje v první řadě pochopit řadu chemických i biologických procesů. V praktické rovině se promítne do schopnosti stavět nové supramolekuly a následně ve vývoji moderních nanomateriálů s vylepšenými vlastnostmi.

Kdyby Ondřej Horák z katedry teorie práva a právních dějin nevyrůstal v Pozořicích na Brněnsku, možná by nikdy nevzniklo spojení tohoto právníka a historika s Lichtenštejny. Spojení, které již přineslo nejeden důležitý odborný příspěvek k dějinám právního myšlení a k poznání česko-lichtenštejnských vztahů. Na tom dosud největším pracuje nyní s týmem právníků a historiků.

Příspěvek bude mít podobu dvoudílné a dvojjazyčné publikace, která bude mapovat vývoj právních vztahů mezi rodem Lichtenštejnů, Lichtenštejnským knížectvím a Československem v 1. polovině 20. století. Odborné dílo vzniká díky prestižnímu grantu. Projekt The Liechtensteins in Czechoslovakia and Central European Legal Science je financovaný z Fondu pro bilaterální vztahy v rámci EHP a Norských fondů 2014–2021. Řešitelé na něm začali pracovat vloni v září, hotovo musí mít v červenci 2024. Partnerem projektu je Česko-lichtenštejnská komise historiků.

Pane docente, jak vzniklo spojení vy a Lichtenštejnové? Zajímal jste se o tento knížecí rod, který patří k nejstarším šlechtickým rodinám ve střední Evropě, již dříve?

Vědomé spojení vzniklo před pětadvaceti lety, ale nepřímé spojení téměř před pětačtyřiceti lety – bylo navázáno v podstatě přestřižením pupeční šnůry. Pocházím totiž z Pozořic, které byly od konce 16. století až do roku 1945 provázány s Lichtenštejny. Když jsme měli na brněnské právnické fakultě v prvním ročníku v semináři z právních dějin zpracovat nějaké regionální téma, narazil jsem v pozořické kronice na fenomén meziválečné pozemkové reformy. Když jsem se o pět let později hlásil do doktorského studia, chtěl jsem v tématu pokračovat a zabývat se zásahy do majetku Lichtenštejnů v Československu po obou světových válkách. Moji učitelé a pozdější kolegové z brněnské právnické fakulty mi tehdy říkali ‚není to trochu málo?‘, kolegové z filozofické fakulty zase ‚není to trochu moc?‘. Možná to působí aforisticky, ale dobře to ukazuje odlišnost historického a právněhistorického přístupu. Snažil jsem se však o jejich propojení a výsledkem byla disertační práce nazvaná Liechtensteinové mezi konfiskací a vyvlastněním. Příspěvek k poválečným zásahům do pozemkového vlastnictví v Československu v první polovině 20. století. V upravené verzi vyšla i knižně. A jak je vidět, to spojení stále trvá.

Trvá i díky projektu The Liechtensteins in Czechoslovakia and Central European Legal Science. Co bude jeho výstupem?

Měly by to být dva svazky dvojjazyčné (česko-německé) edice posudků k právnímu postavení Lichtenštejnů v Československu, které budou zahrnovat úvodní studie, editované právní posudky a medailonky jejich autorů, profesorů právnických a filozofických fakult, zvláště Gustava Friedricha, Antonína Hobzy, Jana Kaprase, Jana Krčmáře, Erwina Loewenfelda, Josefa Pekaře, Jaromíra Sedláčka, Lea Strisowera či Františka Weyra. První svazek bude zaměřený na období po roce 1918, druhý na období po roce 1945. Úvodní studie se budou týkat meziválečné pozemkové reformy, vyvlastnění bez náhrady a odčiňování Bílé hory; suverenity, neutrality a exteritoriality; konfiskací po roce 1945 a problematiky národnosti a státní příslušnosti. Pohybujeme se na pomezí mezinárodní, ústavního, správního i soukromého práva.

Jak si představit práci vědce, který se zabývá právními dějinami? Jsou to hodiny strávené v knihovnách, v archivech?

V knihovnách, archivech, ale také stále více na internetu, který nám díky digitalizaci velmi usnadňuje práci. Největší dobrodružství však stále zažíváte, když vám donesou materiály, které neměl nikdo desítky let v rukou, a objevíte to, co jste hledali, nebo něco, o čem jste ani netušili, že existuje. A další den už pročítáte články a komentáře kolegů z platného práva, protože skutečná právní historie má propojovat minulost, současnost a budoucnost.  

Kdo s vámi na projektu spolupracuje?

Partnerem projektu je Česko-lichtenštejnská komise historiků, která byla v roce 2010 zřízená ministerstvy zahraničních věcí ČR a Lichtenštejnska. Komise má celkem osm členů s paritním zastoupením, já jsem se stal jejím členem v roce 2012. Hlavními řešiteli aktuálního projektu jsme spolu s Ferdinandem Trauttmansdorffem, který byl dlouhá léta rakouským velvyslancem v České republice a věnuje se mezinárodnímu právu. Spolupracovníků máme několik, jak ze členů komise – zejména spolupředsedu české části Tomáše Knoze, tak českých právních historiků – Marka Starého, i kolegů ze zahraničí – Stefana Freye nebo Petera Geigera, někdejšího spolupředsedu lichtenštejnské části.

Podařilo se vám zapojit i někoho z olomoucké fakulty?

Velkou radost mám ze zapojení našich studentů Barbory Švejnohové, Davida Marholda a Jana Marčíka, kteří současně zastávají na katedře teorie práva a právních dějin pozice pomocných vědeckých sil. S překlady nám pomáhá kolega Lukáš Ryšavý z katedry mezinárodního a evropského práva.

Jak spolupráce celého týmu vypadá?

Jsme generačně hodně široce rozkročení, paleta komunikace je proto poměrně pestrá – od MS Teams přes telefony až po osobní setkání. Představa postupu prací byla sice od počátku poměrně jasná, ale až v průběhu jsme narazili na dosud neznámé materiály, takže jsem rád, že byl začátek srpna tolik deštivý.

Z času, který máte na projekt vymezený, uplynul necelý rok. Kam jste se ve své práci dostali?

Aktuálně jsme dokončili 1. svazek, který by měl vyjít do konce roku v nakladatelství Wolters Kluwer, paralelně se však pracuje již na 2. svazku, jehož vydání je plánované na příští rok. Asi největší těžkosti přináší složitá administrativa. Samozřejmě situaci neulehčuje, že paralelně finalizujeme několikaletou týmovou práci, která nabrala zpoždění – jak na komentáři k dědickému právu (s řadou inovativních řešení opřených o zahraniční literaturu; poslední paragrafy jsme odevzdali před pár dny), tak na biografických svazcích Encyklopedie českých právních dějin (s více než dvěma tisíci životopisů významných právníků; aktuálně jsme uzavřeli poslední 3. svazek).

V čem vidíte hlavní přínos vašeho téměř dvouletého bádání?

Problematika je významná nejen pro poznání česko-lichtenštejnských vztahů po roce 1918, které jsou již tradičně zatížené řadou nedorozumění, ale půjde také o důležitý příspěvek k dějinám právního myšlení, protože posudky připravovali přední právní vědci středoevropského regionu.   

Co pro vás osobně znamená získání prestižního grantu v rámci Norských fondů a samotná práce na projektu?

Složité vyvažování rodinného a pracovního života, stres, málo spánku, ale také radost, že splácíme dluh, který narůstal delší dobu – jak vůči vlastnímu tématu, tak kolegům, kteří se česko-lichtenštejnským vztahům a šířeji meziválečné právní vědě věnují. 

The Liechtensteins in Czechoslovakia and Central European Legal Science
(č. iniciativy: EHP-BFNU-PDINKM-3-083-2022)
Financováno z Fondu pro bilaterální vztahy v rámci Fondů EHP a Norska 2014–2021.

Zábavné a poučné workshopy pro všechny aktivní seniory nabízí od konce září Pevnost poznání Univerzity Palackého v Olomouci. Lektoři kurzu Blízká setkání třetího věku se zaměří na celé tělo nejen z hlediska fyziologie a zdravého pohybu, ale i na trénování mozku, paměti a zájmové aktivity a koníčky. 

Senioři ve věku 55+ si zacvičí jógu, vyzkouší nejrůznější hudební nástroje, zapojí svoji kreativitu v tvůrčích dílnách a také se dozví, jaká nebezpečí na ně číhají na internetu. Všechny lekce zajišťují profesionální lektoři. 

„Naším cílem je srozumitelnou a zážitkovou formou rozvíjet poznávací a pohybové schopnosti účastníků a rozšiřovat oblasti jejich volnočasových aktivit. Chceme jim ukázat, jak se dá efektivně zpomalit proces stárnutí a předejít neduhům staršího věku,“ říká Ivana Fellnerová, vysokoškolská pedagožka a předsedkyně Spolku pro poznání. 

Spolek tyto kurzy organizuje s podporou Olomouckého kraje od roku 2016 a každoročně jimi projde několik desítek účastníků. Často si na lekcích najdou přátele mezi svými vrstevníky. „Dlouho jsem váhala, zda se do takového kurzu přihlásit. Již řadu let mě trápí špatný zrak a měla jsem strach, že nebudu lekce zvládat. Obavy byly zbytečné a já si lekce plnohodnotně užila. Například cvičení mi pomohlo zmírnit některé bolesti a jiných se úplně zbavit,“ popsala zkušenost z kurzu Blízká setkání třetího věku Miroslava Nebuchlová. 

Účastníci se budou scházet každé pondělí od 18. září do 11. prosince 2023 od 13:00 do 15:30 v Pevnosti poznání. Registrace bude spuštěna v pondělí 28. srpna ve 13 hodin na webu nebo přímo v pokladně centra v areálu Korunní pevnůstky v Olomouci. 

Centrum popularizace Pevnost poznání Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci sídlí v unikátně zrekonstruované, památkově chráněné budově velkého dělostřeleckého skladu z roku 1857. Prostřednictvím expozic, dílen, laboratoře a digitálního planetária zde zaměstnanci a studenti univerzity zábavnou a hravou formou přibližují dětem i dospělým vědecké poznatky i historická fakta. Podrobnější informace o centru jsou k dispozici zde.

Stromy. Jsou všude kolem nás a vnímáme je často jaksi podvědomě a jako samozřejmost. Přesto jsou mnohokrát nedílnou součástí přírodního, kulturního i historického dědictví naší země. Ty nejvýznamnější bývají spojeny s důležitou kulturní nebo historickou událostí. Nesou poselství určité historické skutečnosti nebo místa. Stávají se symbolem národní identity. A právě těmto stromům se věnuje kniha Významné stromy České republiky, kterou nabízíme jako poslední tip na letošní letní čtení z produkce Vydavatelství UP. Můžete si ji stáhnout zdarma v elektronické podobě.

Lípa. Dub. Vrba. Jasan. Jabloň. Stromy, bez nichž si naši krajinu dnes nedovedeme představit. Kde se však vzala tradice výsadby stromů a tzv. „stromkové slavnosti“? Jaký byl postoj ke stromům v minulosti? Jaká je role stromů v naší lidové kultuře? Jak můžeme významné stromy kategorizovat? A jaký je obecně význam zeleně v našich sídlech? Na to vše odpovídá v krásně zpracované knize dvojice autorů z Přírodovědecké fakulty UP Ivo Machar a Aleš Rudl.

Vedle obecných a teoretických konceptů najdete na stránkách knihy také mnoho konkrétních příkladů významných stromů, včetně bohatého fotografického doprovodu. Začtěte se, pochopte stromy z jiné, hlubší perspektivy a nechejte se třeba i inspirovat k výletům během pozdního léta a začátku podzimu.

Některé knihy vznikají v rámci různých grantů, jejichž podmínkou je, že se bohužel nesmějí prodávat. To je i příklad Významných stromů České republiky, jejichž tištěná verze se připravila pouze pro účely autorského kolektivu. Naštěstí je však možnost si knihu zcela zdarma stáhnout v elektronické verzi na VUP shopu. Věříme, že vám udělá radost. A pokud byste chtěli, můžete pestrý inventář bezplatných e-knih Vydavatelství UP prozkoumat více.

Knihy z Vydavatelství UP můžete kupovat na e-shopu nebo v prodejně na Zbrojnici. Zaměstnanci a studenti mohou na internetu i v kamenné prodejně celoročně využít 10% slevu (zaměstnanci najdou pokyny na webu, studenti v UPlikaci). V prodejně pak lze platit také FlexiPass poukázkami a kartami (v tomto případě však bez 10% slevy). Všechny díly letního seriálu najdete přehledně zde. 

Na začátku byla touha pomáhat a na konci je přátelství Češky a Ukrajinky, které se blíží vztahu dvou sester. Mezi tím osm měsíců zodpovědnosti, strachu, starostí, ale i smíchu, radosti a příjemných zážitků. Rodina Jany Bellové, která pracuje na katedře politologie a společenských věd právnické fakulty, ubytovala rodinu Liudmyly Peresypkiny. Tři ženy, Liudmyla, její matka a dcera, utekly z Charkova před válkou.

Příběh Jany a Myly, jinak jí Jana neřekne, začal nenápadně na jaře loňského roku. „Do výuky mi přišel student z Mariupolu, kterému fakulta umožnila u nás studovat. Právě od něj jsem se dozvěděla o třech ženách, které našly dočasný azyl v ubytovně v Kunčicích u Starého Města a hledají v Česku ubytování,“ vzpomíná Jana Bellová. O možnosti ubytovat u sebe doma v Prostějově uprchlíky z Ukrajiny uvažovali s manželem, který také učí na olomoucké právnické fakultě, už od začátku války. „Byla jsem nejvíc aktivní, manžel přemýšlel o něco déle. Synové byli z počátku proti. Měli obavu, že přijdou o soukromí, že se budou muset uskromnit.“

Samotnému červnovému nastěhování předcházela jednodenní návštěva, kdy se obě rodiny měly možnost poznat, a také úpravy domu. „Schůzka nás utvrdila v tom, že děláme dobře. Pro Mylinu rodinu jsme vyhradili jedno podlaží našeho domu. Já s manželem jsme skončili v přízemí, které jsme sdíleli s naší zvířecí smečkou – dvěma psy, šesti kočkami a králíkem,“ říká s úsměvem Jana Bellová. S příchodem tří žen se rozrostla i jejich zvířecí tlupa. „Přišla s nimi i úžasná čivava.“

Pomohla i fakulta

Bellovi Ukrajinkám neposkytli pouze bydlení. Pomáhali s jednáním na úřadech, hledáním lékařů nebo práce. První zaměstnání našla Myla a její dcera, obě jsou zdravotními sestrami, v prostějovské nemocnici. Uklízely tam. „Pracovní podmínky bohužel nebyly ideální, snažila jsem se jim najít něco lepšího. A povedlo se. Jednoho dne mi zavolal vedoucí správy budov naší fakulty, že se uvolnilo místo uklízečky. Hned jsme na to kývli. Myla byla na fakultě spokojená a podle mých informací i fakulta s ní. Vstávala ve čtyři ráno, do práce přijížděla o hodinu dřív. Pracovala přesčas a nikdo jí to nemohl vymluvit.“

Přestože rodiny spolu netrávily 24 hodin denně, stále o sobě věděly, o svém každodenním programu. „Když vařily nějakou ukrajinskou specialitu, přišly za námi a daly nám ochutnat. Brali jsme je na výlety i na jednu rodinnou oslavu. Ráda vzpomínám třeba na chvíle v Čechách pod Kosířem. Napřed jsme se s Mylou prošly po zámeckém parku a pak poseděly v kavárně. Hodně jsme se sblížily. Jo a taky mi dělávala doma pedikúru,“ popisuje Jana Bellová.

Liudmyla, její matka a dcera po osmi měsících strávených u Bellových odjely domů na Ukrajinu. Pokud by se totiž nevrátily do poloviny letošního února, Myla a její dcera by přišly o práci v charkovské nemocnici. „Vracely se kvůli práci, ale současně jsem pochopila, že milují svoji zemi, svoje město. Nikde jinde žít nechtěly. Chtěly domů co nejdřív. Myla byla hrdou Ukrajinkou.“

Až bude po všem

Už více než půl roku přízemí v domě Bellových patří zase hlavně zvířatům, manželé i synové se vrátili do svých pokojů. „S Mylou se snažíme, aby naše přátelství nevyprchalo. Myslím, že to cítí stejně jako já. Píšeme si, posíláme si osobní videa, radujeme se z maličkostí. Dokonce jsme plánovaly, že až bude po všem, tak pojedeme za nimi a ony by zase přijely k nám,“ naznačuje Jana Bellová.

Okolí jejich pomoc uprchlíkům vnímalo převážně kladně. Našli se ale i tací, u kterých narazili. Nešlo prý o nic osobního, spíše o obecný negativní postoj k Ukrajincům. „Velkou radost mi udělala reakce mojí devadesátileté babičky, která nám před lety přispěla na úpravy našeho domu. Zavolala jsem jí. Babi, představ si, že jsi pomohla Ukrajincům. Díky tobě jsme měli uprchlíky kde ubytovat. Zpráva ji obrovsky potěšila,“ vzpomíná Jana Bellová, hlas jí přeskakuje a z tváře si utírá slzy.

Během vyprávění se jí hlas zachvěl několikrát. „Jsem strašně vděčná, že jsem měla tu příležitost pomáhat, za všechny zkušenosti. Bylo to pro mě ale velmi náročné a intenzivní období, hlavně psychicky. Pořád jsem za ně cítila zodpovědnost. Občas toho na mě bylo příliš, tolik se rozdávat. Musela jsem se naučit dát si sama sobě hranice. I manžel mě musel brzdit,“ hodnotí uplynulé období a přiznává, že už by to celé znovu asi absolvovat nechtěla.

Už by si nechtěla pustit nikoho k sobě tak blízko. Ale jednu výjimku by udělala. „Pokud by šlo o rodinu Myly, šla bych do toho zase,“ dodává Jana Bellová a oči se jí zase lesknou.

Původně se chtěl stát právníkem. Zájem o fyziku a matematiku v něm ale probudil učitel během přípravných kurzů na zkoušky na právnickou fakultu. Obor Aplikovaná fyzika vystudoval na Národní univerzitě letectva v Kyjevě, titul magistra obdržel v Moskevském fyzikálně-technickém institutu. Následně absolvoval doktorské studium na přírodovědecké fakultě. Ievgen Arkhipov se zabývá teorií otevřených kvantových systémů a jejich unikátními spektrálními vlastnostmi. V letošním roce publikoval výsledky své vědecké práce v prestižním časopise Nature Communications.

Ievgen Arkhipov přiznává, že na základní a střední škole neměl fyziku rád. „Pochopil jsem, že hodně záleží na učiteli, zda vás pro ten předmět dokáže nadchnout. Vůbec jsem tedy nepočítal, že se jednou v profesním životě budu fyzikou živit,“ říká.

Během doktorátu dostal Ievgen Arkhipov nabídku od Společné laboratoře optiky, společného pracoviště Univerzity Palackého a Fyzikálního ústavu Akademie věd ČR. „Moc dlouho jsem se nerozmýšlel, protože v té době neměl v Kyjevě nikdo velké experimentální zkušenosti s kvantovou provázaností světla. Čeho si nejvíce vážím, je svoboda v práci. Mohu se věnovat tomu, co mě baví a zajímá. Český jazyk jsem pochytil poslechem televize, čtením článků i na rychlokurzu, který mě naučil orientovat se trošku v české gramatice.“

Mladý vědec se začal zabývat kvantovou provázaností fotonových systémů. Veškerá jeho teoretická práce byla zaměřena na teoretický výzkum vlastností různých efektů v těchto systémech. „V nedávné studii publikované v Nature Communications jsme ve spolupráci s kolegy z Polska, Švýcarska, USA a Japonska poprvé teoreticky prokázali, že současným využitím vlastností spektrálních singularit v kvantových otevřených systémech lze realizovat univerzální programovatelný fotonický multimódový přepínač. Prezentované výsledky tak otevírají nové perspektivy pro manipulaci se světlem v multimódových systémech, které lze využít pro vývoj nových fotonických výpočetních a komunikačních protokolů v klasické i kvantové oblasti,“ vysvětluje Ievgen Arkhipov.

Rodák z Ukrajiny neprožíval lehké chvíle během začátku invaze Ruska na Ukrajinu, kterou sledoval z České republiky. „Do poslední chvíle jsem věřil, že k invazi nedojde. Při prvním bombardování Kyjeva jsem okamžitě zavolal mamince a sestře, která byla ve vysokém stupni těhotenství, aby neváhaly a přijely. Obávali jsme se předčasného porodu, ale všechno dobře dopadlo. Měli jsme štěstí, že manželčin kolega, který v té době odjížděl do Německa, nám dal svůj byt k dispozici. Opravdu jsem byl moc vděčný. I všem kolegům ze Společné laboratoře optiky. Chtěl bych proto poděkovat lidem z České republiky za morální i materiální pomoc, kterou v těžký moment v historii naší země poskytli Ukrajině.“

V nabídce univerzitního obchodu a informačního centra UPoint je nově k mání speciální verze univerzitního diáře na rok 2023/2024. Každodenníček pomůže nejen s organizací blížícího se akademického roku, ale i s plněním životních met. Diář doplňují výroční historické bloky a psací potřeby ve fakultních barvách.

Před začátkem akademického roku bývá v univerzitním obchodě UPoint největší poptávka po akademických diářích. Letos univerzita připravila limitovanou edici Každodenníčku, diáře inspirovaného deníkem Františka Palackého, novodobého patrona UP. „Výročí 450 let olomoucké univerzity vybízelo k originální verzi našeho tradičního diáře. Propojení s osobním deníkem Františka Palackého považujeme za vydařený počin, který studentům přiblíží jejich univerzitního patrona a provede je následujícími semestry,“ uvedla prorektorka pro komunikaci a studentské záležitosti Andrea Hanáčková.

Každý týden se v diáři postupně odhalují myšlenky, nápady a zvyky Palackého za sedm let jeho života, a to převážně z dob jeho studií. Nechá tak své majitele nahlédnout do hloubi duše mladého Otce národa a seznámí je mimo jiné s tím, jak si on sám organizoval den a s kým významným se za tu dobu potkal. Každodenníček vznikl za významného tvůrčího přispění Lenky Šíchové z Hodslavic, kde se nachází Palackého rodný dům. Hodslavice jsou také představeny v úvodu diáře, což vlastníky Každodenníčku může nalákat k návštěvě této malebné vísky.

Akademický diář je v nabídce UPointu stálicí. „Jde o velmi úspěšný produkt, který univerzita připravuje už šestým rokem. Věříme, že i letošní verze v podobě Každodenníčku zaujme studenty i zaměstnance UP,“ dodává Ondřej Martínek, vedoucí oddělení marketingu, pod které UPoint spadá. Každodenníček, stejně jako předchozí diáře z dílny UPointu, mají pomoci studujícím se systematickým plánováním času a organizací akademického roku, ale i s motivovací ke studiu a nalezením rovnováhy mezi studijními povinnosti a osobním volným časem. S touto myšlenkou je spjata i tradiční struktura diáře, který každý týden vybízí majitele k zaznamenání toho, co se mupovedlo, upozorňuje na důležitá data akademického roku a zahrnuje rovněž Studijní a zkušební řád UP. I letos diář obsahuje oblíbené vychytávky z předchozích let, jako je zavírací gumička, záložka a praktické archy se samolepkami v univerzitní modré barvě. Nálepky ve fakultních barvách je možné dokoupit v UPointu.

Majitele Každodenníčku pak možná bude František Palacký inspirovat natolik, že se po jeho vzoru odhodlají i k rozsáhlejším textům. Vhodným materiálem pro poznámky by v tomto případě mohla být další novinka na pultech UPointu: série historických bloků se šitou vazbou připomínající 450. výročí olomoucké univerzity. Na výběr je z pěti motivů obálek odkazující právě na dějiny UP: nejstarší českou mapu Měsíce, hvězdný glóbus, slavnostní vjezd kardinála Troyera do Olomouce, znázornění lomu světla či rektorské žezlo z poloviny 20. století. Bloky, které doplňuje i nová řada psacích potřeb v barvách fakult, vznikly ve spolupráci s Vydavatelstvím UP.  

Každodenníček i historické bloky zakoupíte v prodejně UPoint na Horním náměstí nebo na e-shopu. Studenti, zaměstnanci a absolventi UP mají při nákupu v kamenné prodejně 10% slevu.

Být dobrovolníkem znamená myslet nejen na sebe, ale dělat i něco pro druhé. Univerzita Palackého dobrovolnictví svých studentů i zaměstnanců velmi podporuje. Některé z dobrovolníků vám představíme v Žurnálu Online. Už více než rok pomáhá Szergej Cápec svým krajanům zvládat stres z negativních zážitků spojených s válkou na Ukrajině, kde se narodil a do roku 2015 také pracoval na Užhorodské národní univerzitě, než se přesunul do Olomouce.

Odborný asistent Ústavu patologické fyziologie na Lékařské fakultě Univerzity Palackého nyní pro Žurnál popisuje, jaké pocity ho k dobrovolné pomoci vedly a proč mu změnila pohled na svět.

Co vás k dobrovolnictví přivedlo?

Bylo to z vlastní iniciativy poté, co v únoru 2022 začala válka na Ukrajině. Byl to pro mě šok. Kvůli předchozímu napětí jsem si sice byl téměř jistý, že válka začne, ale nikdo nemohl tušit, jaké budou její rozměry. Hned druhý den jsem napsal do Krajského asistenčního centra pomoci Ukrajině s tím, že bych mohl přispět k adaptaci a integraci uprchlíků. K dobrovolnictví mě přivedl soucit s lidmi, kteří přicházeli úplně zhroucení. Jeden z nich říkal, že ještě ve čtyři hodiny pracoval jako technik na dráze a v pět už s rodinou a taškou věcí odjížděl prvním možným vlakem pryč z Ukrajiny. Do Olomouce přijeli bez ničeho, jen s tou taškou. Ve zprávách jsem viděl ohromné množství lidí, kteří byli válkou postiženi, kolony tanků a další techniky, co se valila na Ukrajinu. Proto jsem se rozhodl nabídnout svou pomoc.

Co děláte jako dobrovolník?

V asistenčním centru jsem ze začátku pomáhal i s překladem, ale vzhledem k mému výcviku v krizové psychologické intervenci jsem se přicházející Ukrajince snažil především stabilizovat, aby se ze stavu „zaseknutí“ a vystrašenosti postupně začali soustředit na to, co potřebují udělat pro prvních pár týdnů v Česku. Aby tady nějak přežili.

Silný stres zažívají především ti, kteří prošli válkou, mají příbuzné u hranic konfliktu nebo dokonce byli vojáci. Takovým lidem momentálně v týmu krizové intervence pod vedením psychologa Hasičského záchranného sboru Olomouckého kraje Davida Dohnala pomáháme nejčastěji.

Jak dokážete míru stresu snížit?

Naučil jsem se speciální techniku jménem Assyst, která uklidňuje nervový systém a snižuje nadměrné napětí. Velmi účinně pomáhá lidem, kteří prošli těžkým obdobím a krizovou situací. Jedno sezení trvá okolo 45 minut a už po prvním setkání jsou lidé často vyrovnanější a lépe spí. Méně rozrušený člověk se pak lépe adaptuje do dalšího neznámého prostředí.

Ale každý samozřejmě potřebuje trochu něco jiného. Třeba někteří Ukrajinci pomýšlející na sebevraždu. Kromě nás většinou nemají nikoho jiného, s kým by si mohli promluvit, a sami už své pocity a myšlenky nezvládají.

Pomáháte i dětem?

Ano, pracujeme i s ukrajinskými dětmi. Pomáháme jim s adaptací a integrací do českého školství. Některé tady jsou už přes rok, takže víceméně zvládají češtinu a je to pro ně jednodušší. Ale děti, které přišly před dvěma, třemi měsíci, prožily často těžké příběhy. Zažily útoky, bomby a špatně se jim spí, mají flashbacky, trpí posttraumatickou stresovou poruchu. Proto potřebují větší pomoc.

Co vám dobrovolnictví přineslo?

Přínosem je určitě komunikace a seznámení s lidmi, kteří mají podobné hodnoty a myšlení. V tom mi dobrovolnictví změnilo pohled na svět. Zjistil jsem totiž, že existuje velké množství lidí, kteří rádi pomáhají, a rozšířil se mi přehled o tom, co se ve světě děje. Naučil jsem se také jiným způsobům psychologické intervence, když jsem se dostal do různých výcviků, nabízených právě dobrovolníkům, kteří pracují s uprchlíky.

Ale hlavně mi dobrovolnictví dalo pocit, že dělám něco důležitého a jsem zapojený do nějakého většího procesu. Pomáhám lidem, kteří svou situaci těžko zvládají a díky naší podpoře je to pro ně o něco snazší. Osobně mě pomoc tolik nezatěžuje, ale pro uprchlíky znamená hodně. Když vám člověk řekne, že se chtěl včera zabít, a po měsíci konzultací je v pořádku a vaši pomoc už nepotřebuje, je to velmi dobrý pocit.

Univerzita nejsou jen působivé historické budovy a moderní laboratoře. Univerzita, to jsou především lidé. Ti, kteří na ní (a pro ni) pracují, bádají a studují. V anketě, která původně vznikla pro speciální číslo magazínu Žurnál ke 450. výročí vzniku naší univerzity, jsme se zeptali akademických pracovníků a vědců i studentů napříč fakultami a ústavem na to, co pro ně Univerzita Palackého znamená. 

Speciální číslo magazínu Žurnál ke 450 letům olomouckého vysokého učení si můžete v elektronické podobě stáhnout zde. 

 

Lodička, na které je radost plout, protože se jedná o:
Úžasný Prostor, kde se setkávají různé generace a zajímaví lidé a mohou se vzájemně obohacovat.
Úctyhodnou Podporu v osobním i pracovním rozvoji.
Úchvatnou Příležitost rozvíjet tvůrčí i výzkumné činnosti.
UP je bezesporu instituce, která má dobré jméno nejen v České republice, ale i v zahraničí. Jsem hrdá, když slyším, že naši absolventi jsou v praxi vítáni a jsou přínosem.

 

Univerzitu Palackého vnímám jako příležitost, která mě posune dál v mé životní etapě. Není to pouze vysoká škola, ale živý organismus a komunita lidí, kteří chtějí něčeho dosáhnout. Jak by řekl Martin Luther King: inteligence plus charakter – to je cíl skutečného vzdělání.

 

UP je pro mne především místem, kde jsem získal svoje vzdělání v oboru lékařských věd. Je pro mne místem, kde svoje znalosti a zkušenosti mohu předávat našim studentům, a konečně je pro mne jedinečným prostorem pro vzájemnou výměnu informací a zkušeností mezi studenty, učiteli a vědci s možností dalšího rozvoje nejen osobního, ale především celého společenství naší univerzity.

 

Symbol trvalé kondice při přebíhání mezi patry na klinice dopoledne, snaha udržet se v bdělosti bez sirek v očích na přednášce odpoledne a nezakopnutí o obří zeměkouli na náměstí po bujarém popíjení lahodných moků večer. UP je pro mě spojení několika světů, které se krásně doplňují, když v nich člověk umí přežívat.

 

Vážím si toho, že můžu učit na univerzitě italštinu a italskou kulturu. Znamená to pro mě možnost se posunovat v oboru, spolupracovat se skvělými kolegy, navazovat nové kontakty, ale především realizovat se jako pedagožka. Předávat znalosti a vědomosti je pro mě velkou radostí, a když mé snažení dopadne na úrodnou půdu, cítím se prostě skvěle.

 

Univerzita Palackého pro mě představuje místo realizace, poznávání a setkání. Realizace mých někdy až zdánlivě nerealizovatelných nápadů v podobě různých projektů, diskuzí či kurzů. Poznávání okolního světa, ale rovněž sebe sama, svých možností a limitů. A setkání – zcela obyčejných s lidmi, které mám rád, a neobyčejných, která mi umožňují realizaci a poznání.

 

Univerzita Palackého je pro mě místo, kde je možné uplatnit svůj potenciál v rámci nejrůznějšího výzkumu. Velkou výhodou je možnost spolupráce odborníků z různých fakult a rozvíjení interdisciplinárního přístupu.

 

Když jsem se dostala na Univerzitu Palackého, považovala jsem to za splněný sen. Na přírodovědecké fakultě studuji třetím rokem a mám k ní silné pouto. Poznala jsem zde spoustu skvělých spolužáků a pedagogů. Díky letním školám, které katedry na fakultě pořádají, jsem vycestovala do Rakouska, Německa a na Maltu. Beru to jako velkou životní zkušenost.

 

Vnímám ji jako staletou instituci, jež násobně a ve všech směrech přesahuje čas vymezený jednotlivci. Jako vzdělávací dům plnící sny mladým lidem. Jako zaměstnaneckou organizaci, poskytující tisíce příležitostí. Univerzita Palackého je pro mě alma mater, kterou v souladu s tradičním slibem ‚v mysli vděčně uchovávám‘.

 

Univerzita Palackého pro mě znamená soulad protikladů, který mi zasáhl do života, kterému jsem velmi vděčná za nespočet radostí, příležitostí, možností i lidí, kteří jej utváří; na který jsem hrdá, na který vím, že nikdy nezapomenu, a kterému bych moc přála, aby pokračoval na cestě za ještě lepším renomé.

 

Univerzita Palackého pro mě znamená dlouhou historii vzdělávání, poznání, excelentní vědy a zlepšujícího se zázemí pro studenty, pedagogy i vědecké pracovníky. Univerzita mi umožňuje předávat mladým lidem nejnovější poznatky a informace z oblasti moderních technologií propojujících přírodní vědy s bezpečností a ochranou obyvatelstva. Univerzita pro mě znamená místo pro setkávání se s osobnostmi vědy a výzkumu napříč všemi obory, ve kterých realizuje vzdělávání a vědeckou činnost, a prostor pro sebevzdělávání.

 

Univerzita Palackého pro mě znamená čas strávený s inspirujícími lidmi a místo profesního i osobního rozvoje.

 

Miluju UP, zlobím se na ni, raduju se z jejích úspěchů, nadávám na šlendriány. Prostě jako doma. Bude to znít divně a nadneseně, ale UP je pro mě totéž co rodina. S olomouckou univerzitou jsem spojena od svých sedmnácti let, strávila jsem tu už dvě třetiny svého života. Přirovnání UP k rodině je u mě na místě. Rodinu máš také na celý život.

 

Univerzita Palackého je pro mě nejen místem, kde získávám vzdělání, ale také místem, kde jsem poznal spoustu skvělých lidí a zažil nezapomenutelné okamžiky. Je pro mě symbolem tradice, kvality a otevřenosti. Je to univerzita s bohatou historií, která se neustále rozvíjí a přizpůsobuje současným výzvám. Nabídla mi možnost rozšířit si obzory a zapojit se do spousty aktivit a projektů. Pomohla mi najít si svou cestu v životě a profesní kariéře.

 

Jde o hodnotu, kterou nelze vyčíslit, ale která se historicky propsala do mého života. Pro mě to vždy bylo setkávání s osobnostmi, které mě motivovaly a zapalovaly moji touhu po vědění. Časová linie ukazuje, že se v jejím průběhu mění obsah i důraz na některé znalosti, ale základní hodnoty, které by měl absolvent Univerzity Palackého získávat, by měly zůstat i do budoucna stejné: poctivost, demokratické prvky komunikace, vzájemná úcta, etiketa oblékání a chování jeden k druhému. To je pro mě Univerzita Palackého v Olomouci.

 

Když se teď v závěru magisterského studia ohlédnu zpět, tak musím říct, že UP je pro mě hlavně velkým překvapením. Od studia na vysoké škole jsem nečekala mnoho, jen že s trochou štěstí získám vzdělání ve vysněném oboru, bakalářský titul, a když to půjde dobře, tak i magisterský. Můj plán byl nějakým způsobem vystudovat, správně jsem si myslela, že to nebude zrovna nenáročné, prožít těch několik let v anonymitě, protože jsem se domnívala, že akademičtí pracovníci se o studenty vůbec nebudou zajímat, že lidé v ročníku budou spíš známí než přátelé… Místo toho jsem měla štěstí na mnoho akademiků, kteří kromě předávání svých zkušeností a schopností formovali i mou osobnost. Podařilo se mi navázat přátelství nejen se studenty z mého oboru a fakulty, za což jsem neskutečně vděčná. Na UP jsem mimo kvalitní vzdělání, které je podstatným předpokladem pro to, abych byla jednoho dne dobrou fyzioterapeutkou, získala spoustu zkušeností. Byly to zkušenosti hezké a pozitivní, ale i velmi negativní až bolestivé. UP považuji za místo, které mě utvářelo, utváří a ještě nějaký čas utvářet bude. Jak dlouhý ten čas bude, přesně nevím, ale jsem si jistá, že na vliv UP na můj život určitě nezapomenu.

 

Univerzita mi už 17 let dává možnost neustále objevovat nové věci, učit se a dát průchod tvůrčí fantazii. Setkal jsem se za tu dobu s řadou mimořádných lidí a můj pracovní kolektiv je vlastně taková druhá rodina. I přes obtíže posledních let neztrácím pro práci nadšení a těším se na další dobrodružství.

Sedm pracovišť Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého se zapojí do čtyř projektů financovaných z operačního programu Jan Amos Komenský, v jehož výzvě Špičkový výzkum univerzita uspěla. Vědci se v rámci těchto projektů zaměří například na výzkum vývoje a hmoty vesmíru, šlechtění odolných zemědělských plodin, propojení objektů mikrosvěta pomocí světla a mikrovln i na vývoj nových stavebních materiálů.

Do dvou projektů se zapojí Společná laboratoř optiky, společné pracoviště Univerzity Palackého a Fyzikálního ústavu Akademie věd ČR. Projekt Výzkum základních stavebních kamenů hmoty s využitím špičkových technologií (FORTE), jehož hlavním žadatelem byl Fyzikální ústav AV ČR, skončil mezi projekty z oblasti přírodních věd s nejvyšším bodovým výsledkem. Zaměřen bude na otázky povahy a vývoje vesmíru, jako jsou temná hmota a energie nebo dominance hmoty nad antihmotou.

„Pokrok v těchto otázkách vyžaduje koherentní mezioborový přístup napříč obory částicové a astročásticové fyziky, kosmologie a teoretické fyziky. Společná laboratoř optiky se soustředí na experimentální i teoretickou astročásticovou fyziku a pokryje širokou škálu vědeckých témat z oblastí vysokoenergetického kosmického záření a vysokoenergetických gama fotonů. K řešení nejnaléhavějších otázek astročásticové fyziky přispěje sběrem a analýzou dat z jedinečné kombinace observatoří, do kterých je pracoviště zapojeno, přičemž stejná pozornost bude věnována aplikačnímu potenciálu použitých detekčních metod a zařízení,“ řekl Dušan Mandát ze Společné laboratoře optiky. Na projektu se kromě Fyzikálního ústavu AV ČR a Univerzity Palackého podílí také Univerzita Karlova, České vysoké učení technické a Ústav jaderné fyziky AV ČR.

Udržitelný rozvoj ve stavebnictví a energetice

Dalším úspěšným projektem s podílem Společné laboratoře optiky a FZÚ AV ČR je projekt Materiály a technologie pro udržitelný rozvoj (MATUR), jehož hlavním žadatelem je VŠB-TU Ostrava. Projekt se zaměří na vývoj nových materiálů a technologií, jejichž budoucí aplikace významně přispějí ke snižování zátěže životního prostředí. V oblasti stavebních hmot budou vyvíjeny silikáty pro technologie 3D tisku a hybridní betonové směsi s využitím recyklovaných materiálů. V oboru vysokoteplotní energetiky se uplatní materiály s vysokým potenciálem akumulace tepelné energie a materiály pro akumulaci, transport a uvolňování vodíku.

Projekt MATUR se bude mimo jiné věnovat solárním palivovým článkům i vývoji nových polymerních a keramických kompozitních materiálů a oxidických vrstev s příznivými mechanickými a antikorozními vlastnostmi. „Tým ze Společné laboratoře optiky se bude podílet na výzkumu zejména v oblasti studia kovových slitin pro ukládání a uvolňování vodíku. Nové materiály přinesou vyšší kapacitu akumulace vodíku s využitím v široké škále aplikací v energetice, dopravě nebo elektrotechnice,“ objasnil Libor Nožka ze Společné laboratoře optiky.

Poznatky pro plodiny nové generace

V oblasti Zemědělské a veterinární vědy se na prvním místě umístil projekt nazvaný Nové poznatky pro plodiny nové generace, jehož hlavním řešitelem je Ústav experimentální botaniky AV ČR a zapojí se do něj i katedry chemické biologie, experimentální biologie, biochemie, biofyziky a botaniky přírodovědecké fakulty. 

„Odborníci z PřF UP se budou podílet na řešení problémů týkajících se zajištění rostoucí světové potřeby potravin tváří v tvář klimatické změně. Předmětem několikaletého projektu je vývoj a šlechtění nových odrůd plodin, jako jsou například ječmen, řepka nebo hrách. Znalost molekulárních mechanismů zapojených do adaptace rostlin na abiotický stres v kritických fázích růstu a vývoje, optimalizace biotechnologických procesů k aplikaci nových znalostí do šlechtitelské praxe a zlepšení veřejného mínění o nových technikách šlechtění jsou hlavními cíli tohoto projektu. Odborníci ze šesti kateder se zapojí do čtyř z celkově šesti pracovních balíčků, které budou řešit proces ovlivnění klíčení a vývoje mladých rostlin, vývoj a ovlivnění kořenového systému, reprodukci rostlin a moderní biotechnologické procesy vedoucí k přípravě nových odrůd plodin,“ doplnila prorektorka pro vědu a výzkum UP Lucie Plíhalová.

Kvantové inženýrství a nanotechnologie

Mezinárodní tým profesora Radima Filipa na katedře optiky PřF UP pak bude klíčovým partnerem nového projektu v rámci programu Jan Amos Komenský koordinovaného Ústavem přístrojové techniky AV ČR v Brně pod vedením profesora Pavla Zemánka. „Cílem projektu nazvaného Kvantové inženýrství a nanotechnologie je inženýrský a experimentální rozvoj kontroly a propojení individuálních objektů mikrosvěta od atomů přes molekuly až po nanočástice, a to na rozdílných škálách velikostí, hmotností a jejich složitosti pomocí světla či mikrovln. Olomoucký tým do tohoto projektu vloží klíčové a široké teoretické znalosti v kvantové fyzice světla a látky plně využitelné v návrzích řady moderních kvantových experimentů na různých platformách. Současně poskytneme i exklusivní experimentální znalosti a dovednosti v oblasti atomové fyziky a související kvantové technologie, které byly za posledních deset let nashromážděny v laboratoři kolem týmu Lukáše Slodičky,“ uvedl Radim Filip z katedry optiky.

V prvním ze dvou stěžejních pracovních balíčků, který profesor Filip vede a který je zaměřený na hlavní výzkum, se tato atomová laboratoř v Olomouci propojí do trojúhelníku s experimenty na Ústavu přístrojové techniky AV ČR v oblasti optické manipulace nanoobjektů vedenými doktorem Oto Brzobohatým a experimentálním týmem v oblasti kvantového chování molekul na Ústavu Jaroslava Heyrovského AV ČR kolem doktora Juraje Fedora. Nový juniorský tým vytvořený v projektu kolem doktora Ondřeje Černotíka pak doplní dlouhodobý výhled do využití supravodivých obvodů v této oblasti.