Feed aggregator

Universitas přináší rozhovor s jedním z autorů Inovační strategie ČR

Nedávno dokončený dokument Inovační strategie České republiky 2019–2030 má určit podobu českého výzkumu v příštích jedenácti letech. Stát chce mimo jiné motivovat firmy, aby financovaly výzkum ze svých peněz, podporovat start-upy a univerzitní spin-offy. Stoupat má ale i přímá podpora výzkumu z veřejných peněz, což je podle jednoho ze spoluautorů dokumentu, 1. místopředsedy Rady pro výzkum, vývoj a inovace a prorektora Masarykovy univerzity Petra Dvořáka velmi důležité. Rozhovor s ním zveřejnil magazín vysokých škol Universitas, na jehož přípravě se podílí i Univerzita Palackého.  

„Tato strategie navíc není jen akademické cvičení, soupis známých faktů a všeobjímajících cílů, ale poctivá snaha vytipovat mezery v systému a domyslet k nim řešení. Navíc je tam přímá personální odpovědnost konkrétních lidí a týmů za konkrétní oblasti. To v žádné předchozí strategii nebylo. Dříve strategie většinou napsalo pár velmi schopných a aktivních lidí, ale chyběla osobní odpovědnost vše někam posouvat. Myslím, že naše strategie by mohla přežít politické změny,“ domnívá se mimo jiné Dvořák. Celý rozhovor najdete zde.

Inovační strategie se zabývá problematikou financování a hodnocení výzkumu a vývoje, polytechnického vzdělávání, národního start-up a spin-off prostředí, digitálního státu, inovačních a vědeckých center, chytrých investic či například ochranou duševního vlastnictví.

Categories: Novinky z UP a PřF

Universitas přináší rozhovor s jedním z autorů Inovační strategie ČR

Novinky: Univerzita - Aktuality UP - 15. July 2019 - 9:00

Nedávno dokončený dokument Inovační strategie České republiky 2019–2030 má určit podobu českého výzkumu v příštích jedenácti letech. Stát chce mimo jiné motivovat firmy, aby financovaly výzkum ze svých peněz, podporovat start-upy a univerzitní spin-offy. Stoupat má ale i přímá podpora výzkumu z veřejných peněz, což je podle jednoho ze spoluautorů dokumentu, 1. místopředsedy Rady pro výzkum, vývoj a inovace a prorektora Masarykovy univerzity Petra Dvořáka velmi důležité. Rozhovor s ním zveřejnil magazín vysokých škol Universitas, na jehož přípravě se podílí i Univerzita Palackého.  

„Tato strategie navíc není jen akademické cvičení, soupis známých faktů a všeobjímajících cílů, ale poctivá snaha vytipovat mezery v systému a domyslet k nim řešení. Navíc je tam přímá personální odpovědnost konkrétních lidí a týmů za konkrétní oblasti. To v žádné předchozí strategii nebylo. Dříve strategie většinou napsalo pár velmi schopných a aktivních lidí, ale chyběla osobní odpovědnost vše někam posouvat. Myslím, že naše strategie by mohla přežít politické změny,“ domnívá se mimo jiné Dvořák. Celý rozhovor najdete zde.

Inovační strategie se zabývá problematikou financování a hodnocení výzkumu a vývoje, polytechnického vzdělávání, národního start-up a spin-off prostředí, digitálního státu, inovačních a vědeckých center, chytrých investic či například ochranou duševního vlastnictví.

Hosté na UP: Fotografické ohlédnutí za akademickým rokem

Akademický rok je za námi. Během dvou semestrů se na univerzitě představila i řada zajímavých osobností jak z České republiky, tak ze světa. Připomeňte si vystoupení či návštěvy některých hostů objektivem fotoaparátu redaktorek a redaktorů Žurnálu.

Fotografické ohlédnutí, které jsme připravili, představuje jen malý zlomek z výčtu zajímavých osobností, které se v právě skončeném akademickém roce na UP objevily.

Září

Herec. Petr Kubes se stal hlasem profesora Josefa Jařaba. Nejprve na setkání absolventů UP četl ukázky z Jařabových memoárů, které se křtily, aby o pár měsíců později knihu načetl i do zvukové podoby. UP tak získala svou první audioknížku.

Návrat. Někdejší studenti pedagogické fakulty se vrátili na svou alma mater, aby se zúčastnili Dnů pro absolventy. Přísahou na insignii fakulty a obnovením akademického slibu se mnozí z nich stali zlatými či stříbrnými absolventy. Za všechny poděkoval proslulý fotograf Jindřich Štreit.

Říjen

Začátek. Rektoři vysokých škol České republiky slavnostně zahájili akademický rok 2018/2019 na naší univerzitě. Nechyběl ministr školství Robert Plaga.

Google. Jak se připravit na džoby budoucnosti, to radila zaplněné aule pedagogické fakulty ředitelka české, slovenské a maďarské pobočky firmy Google Taťána le Moigne.

Institut. Velvyslanec Korejské republiky Seoung-Hyun Moon zahájil na univerzitě činnost Institutu krále Sedžonga.

Listopad

Mozek. Na vývoj a fungování lidského mozku, jeho rozvoj v prenatálním období, studium lidského jednání a rozhodování i na novinky v neurovědeckém výzkumu byla zaměřena výroční přednáška k poctě J. L. Fischera, kterou pronesl neuropatolog, spisovatel a publicista František Koukolík.

Fotbal. Na besedě s bývalým fotbalovým reprezentantem a hráčem několika známých evropských týmů Davidem Rozehnalem, uspořádané pod hlavičkou projektu Univerzita pro sport, bylo na FTK narváno. Dorazili studenti, mladí fotbalisté i fanoušci.

Prosinec

Polsko. Krzysztofa Skotnického, honorárního konzula České republiky v Polsku a vedoucího katedry ústavního práva na Fakultě práva a veřejné správy Univerzity v Łódźi, hostila právnická fakulta, kde se polský profesor také zapsal do fakultní kroniky.

Nadílka. Přišel, viděl a… nadělil. Mikuláš a jeho tým na lékařské fakultě.

Leden

Požehnání. Kašpar, Melichar a Baltazar přišli na UP zvěstovat šťastnou novinu o narození Ježíše Krista.

Internet. Dita Charanzová, poslankyně Evropského parlamentu, navštívila pedagogickou fakultu. V Centru prevence rizikové virtuální komunikace získala informace o tom, jak bezpečný nebo nebezpečný je život dětí v kyberprostoru.

Únor

Víra. Je třeba opustit klasický dualismus věřící – nevěřící a znovu se zamyslet, co to vlastně je víra. To jsou slova kněze a teologa Tomáše Halíka, který v zaplněné aule filozofické fakulty hovořil o proměnách náboženství v současném světě.

Věda. Přednášky, prohlídka laboratoří a především inspirativní rozhovory o vědě a možnostech další spolupráce byly hlavními body návštěvy vědců z Univerzity Johanna Keplera v Linci v RCPTM. Ústřední postavou setkání byl renomovaný fyzikální chemik Niyazi Serdar Sariciftci.

Ples. Tahákem letošního plesu UP byl hlavní hudební host – Ondřej Havelka.

Izrael. Velvyslanec Státu Izrael v Česku, vystudovaný právník Daniel Meron, přednášel na právnické fakultě. Pro studenty a zájemce o téma si připravil přednášku Israel-Czech: past, present and future.

Porod. Dvacítku účastnic z Česka, Belgie a Estonska přivítala zimní škola porodní asistence, jejíž první ročník připravila FZV. Lektorkou byla i uznávaná německá porodní asistentka Barbara Kosfeld.

Březen

Nizozemí. Univerzitu navštívil velvyslanec Nizozemského království Kees Jan René Klompenhouwer (na snímku uprostřed). S rektorem Jaroslavem Millerem i vedoucím katedry nederlandistiky Wilkenem Engelbrechtem hovořil mimo jiné o přednáškách na počest Rudolpha Cleveringa, profesora práva na univerzitě v Leidenu, který otevřeně protestoval proti Hitlerovi v době, kdy Nizozemsko bylo obsazeno.

 

Duben

Vesmír. Svůj „Příběh astronauta“ představil olomouckému publiku americký vědec a astronaut Andrew Feustel. Spolu s manželkou Indirou přijeli do ČR na pozvání Akademie věd ČR jako oficiální vyslanci NASA, v Olomouci je hostila UP.

AFO. Jako vždy bylo zahraničních a i tuzemských hostů na festivalu víc než dost. Nechyběl mezi nimi ani egyptolog Zahi Hawass.

Právo. Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský přednášel na Olomouckých právnických dnech. Mluvil o transformaci právního řádu po listopadu 1989.

Fotograf. Haiti, zemi, kde je polovina populace negramotná, kde bují korupce a kterou postihlo v poslední době několik přírodních katastrof, představila výstava fotografií absolventa CMTF a CARITAS – VOŠs Olomouc Jiřího Pasze nazvaná Všechny barvy naděje aneb Jak Haiti (ne)přichází o školáky.

Květen

Politika. Tomáš Petříček, ministr zahraničních věcí, debatoval na UP o české roli v mezinárodních společenstvích.

Psyché. Kdyby se lidé drželi desatera, bylo by jim podstatně lépe. Tímto zamyšlením zakončil svou přednášku psychiatr Radkin Honzák, který přijal pozvání cyrilometodějské teologické fakulty a hovořil o emocích a o tom, jak s nimi pracovat.

Chemie. V rámci Rudolf Zahradník Lecture Series přednášel na PřF odborník na chemickou katalýzu a organickou či organokovovou chemii Matthias Beller z Leibnizova institutu pro katalýzu v Rostocku.

Pohyb. Odborníci z FTK představili za účasti ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha Národní zprávu projektu Active Healthy Kids. Součástí prezentace byl i aktivní přesun z areálu FTK na Fakultní základní školu Tererovo náměstí. Ministr jel na kole v modré přilbě.

Červen

Biotechnologie. K nejvýraznějším osobnostem konference Plant Biotechnology: Green for Good V, kterou pořádalo na přírodovědecké fakultě Centrum regionu Haná pro biotechnologický a zemědělský výzkum ve spolupráci s Evropskou biotechnologickou federací, patřil Miltos Tsiantis, jeden z ředitelů Ústavu Maxe Plancka pro výzkum šlechtění rostlin v Kolíně nad Rýnem.

Promoce. Něco končí, něco začíná. Všem studentům, kterým se podařilo úspěšně završit několikaleté úsilí, gratulujeme a věříme, že se za pár let někteří jako výrazné osobnosti svých oborů na univerzitu vrátí a podělí se o zkušenosti.

 

 

Categories: Novinky z UP a PřF

Hosté na UP: Fotografické ohlédnutí za akademickým rokem

Novinky: Univerzita - Aktuality UP - 13. July 2019 - 7:00

Akademický rok je za námi. Během dvou semestrů se na univerzitě představila i řada zajímavých osobností jak z České republiky, tak ze světa. Připomeňte si vystoupení či návštěvy některých hostů objektivem fotoaparátu redaktorek a redaktorů Žurnálu.

Fotografické ohlédnutí, které jsme připravili, představuje jen malý zlomek z výčtu zajímavých osobností, které se v právě skončeném akademickém roce na UP objevily.

Září

Herec. Petr Kubes se stal hlasem profesora Josefa Jařaba. Nejprve na setkání absolventů UP četl ukázky z Jařabových memoárů, které se křtily, aby o pár měsíců později knihu načetl i do zvukové podoby. UP tak získala svou první audioknížku.

Návrat. Někdejší studenti pedagogické fakulty se vrátili na svou alma mater, aby se zúčastnili Dnů pro absolventy. Přísahou na insignii fakulty a obnovením akademického slibu se mnozí z nich stali zlatými či stříbrnými absolventy. Za všechny poděkoval proslulý fotograf Jindřich Štreit.

Říjen

Začátek. Rektoři vysokých škol České republiky slavnostně zahájili akademický rok 2018/2019 na naší univerzitě. Nechyběl ministr školství Robert Plaga.

Google. Jak se připravit na džoby budoucnosti, to radila zaplněné aule pedagogické fakulty ředitelka české, slovenské a maďarské pobočky firmy Google Taťána le Moigne.

Institut. Velvyslanec Korejské republiky Seoung-Hyun Moon zahájil na univerzitě činnost Institutu krále Sedžonga.

Listopad

Mozek. Na vývoj a fungování lidského mozku, jeho rozvoj v prenatálním období, studium lidského jednání a rozhodování i na novinky v neurovědeckém výzkumu byla zaměřena výroční přednáška k poctě J. L. Fischera, kterou pronesl neuropatolog, spisovatel a publicista František Koukolík.

Fotbal. Na besedě s bývalým fotbalovým reprezentantem a hráčem několika známých evropských týmů Davidem Rozehnalem, uspořádané pod hlavičkou projektu Univerzita pro sport, bylo na FTK narváno. Dorazili studenti, mladí fotbalisté i fanoušci.

Prosinec

Polsko. Krzysztofa Skotnického, honorárního konzula České republiky v Polsku a vedoucího katedry ústavního práva na Fakultě práva a veřejné správy Univerzity v Łódźi, hostila právnická fakulta, kde se polský profesor také zapsal do fakultní kroniky.

Nadílka. Přišel, viděl a… nadělil. Mikuláš a jeho tým na lékařské fakultě.

Leden

Požehnání. Kašpar, Melichar a Baltazar přišli na UP zvěstovat šťastnou novinu o narození Ježíše Krista.

Internet. Dita Charanzová, poslankyně Evropského parlamentu, navštívila pedagogickou fakultu. V Centru prevence rizikové virtuální komunikace získala informace o tom, jak bezpečný nebo nebezpečný je život dětí v kyberprostoru.

Únor

Víra. Je třeba opustit klasický dualismus věřící – nevěřící a znovu se zamyslet, co to vlastně je víra. To jsou slova kněze a teologa Tomáše Halíka, který v zaplněné aule filozofické fakulty hovořil o proměnách náboženství v současném světě.

Věda. Přednášky, prohlídka laboratoří a především inspirativní rozhovory o vědě a možnostech další spolupráce byly hlavními body návštěvy vědců z Univerzity Johanna Keplera v Linci v RCPTM. Ústřední postavou setkání byl renomovaný fyzikální chemik Niyazi Serdar Sariciftci.

Ples. Tahákem letošního plesu UP byl hlavní hudební host – Ondřej Havelka.

Izrael. Velvyslanec Státu Izrael v Česku, vystudovaný právník Daniel Meron, přednášel na právnické fakultě. Pro studenty a zájemce o téma si připravil přednášku Israel-Czech: past, present and future.

Porod. Dvacítku účastnic z Česka, Belgie a Estonska přivítala zimní škola porodní asistence, jejíž první ročník připravila FZV. Lektorkou byla i uznávaná německá porodní asistentka Barbara Kosfeld.

Březen

Nizozemí. Univerzitu navštívil velvyslanec Nizozemského království Kees Jan René Klompenhouwer (na snímku uprostřed). S rektorem Jaroslavem Millerem i vedoucím katedry nederlandistiky Wilkenem Engelbrechtem hovořil mimo jiné o přednáškách na počest Rudolpha Cleveringa, profesora práva na univerzitě v Leidenu, který otevřeně protestoval proti Hitlerovi v době, kdy Nizozemsko bylo obsazeno.

 

Duben

Vesmír. Svůj „Příběh astronauta“ představil olomouckému publiku americký vědec a astronaut Andrew Feustel. Spolu s manželkou Indirou přijeli do ČR na pozvání Akademie věd ČR jako oficiální vyslanci NASA, v Olomouci je hostila UP.

AFO. Jako vždy bylo zahraničních a i tuzemských hostů na festivalu víc než dost. Nechyběl mezi nimi ani egyptolog Zahi Hawass.

Právo. Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský přednášel na Olomouckých právnických dnech. Mluvil o transformaci právního řádu po listopadu 1989.

Fotograf. Haiti, zemi, kde je polovina populace negramotná, kde bují korupce a kterou postihlo v poslední době několik přírodních katastrof, představila výstava fotografií absolventa CMTF a CARITAS – VOŠs Olomouc Jiřího Pasze nazvaná Všechny barvy naděje aneb Jak Haiti (ne)přichází o školáky.

Květen

Politika. Tomáš Petříček, ministr zahraničních věcí, debatoval na UP o české roli v mezinárodních společenstvích.

Psyché. Kdyby se lidé drželi desatera, bylo by jim podstatně lépe. Tímto zamyšlením zakončil svou přednášku psychiatr Radkin Honzák, který přijal pozvání cyrilometodějské teologické fakulty a hovořil o emocích a o tom, jak s nimi pracovat.

Chemie. V rámci Rudolf Zahradník Lecture Series přednášel na PřF odborník na chemickou katalýzu a organickou či organokovovou chemii Matthias Beller z Leibnizova institutu pro katalýzu v Rostocku.

Pohyb. Odborníci z FTK představili za účasti ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha Národní zprávu projektu Active Healthy Kids. Součástí prezentace byl i aktivní přesun z areálu FTK na Fakultní základní školu Tererovo náměstí. Ministr jel na kole v modré přilbě.

Červen

Biotechnologie. K nejvýraznějším osobnostem konference Plant Biotechnology: Green for Good V, kterou pořádalo na přírodovědecké fakultě Centrum regionu Haná pro biotechnologický a zemědělský výzkum ve spolupráci s Evropskou biotechnologickou federací, patřil Miltos Tsiantis, jeden z ředitelů Ústavu Maxe Plancka pro výzkum šlechtění rostlin v Kolíně nad Rýnem.

Promoce. Něco končí, něco začíná. Všem studentům, kterým se podařilo úspěšně završit několikaleté úsilí, gratulujeme a věříme, že se za pár let někteří jako výrazné osobnosti svých oborů na univerzitu vrátí a podělí se o zkušenosti.

 

 

Kvalitní publikace i mezinárodní spolupráce stojí za úspěchem v dalším rankingu

Významné postavení Univerzity Palackého  v excelentních publikacích i mezinárodní spolupráci potvrdilo nové vydání mezinárodního žebříčku CWTS Leiden Ranking, jenž hodnotí téměř tisíc vysokých škol. Díky kvalitním vědeckým článkům, které patřily mezi pět procent nejcitovanějších prací, předstihlo olomoucké vysoké učení i Univerzitu Karlovu a Masarykovu univerzitu a v národním srovnání se ocitlo na prvním místě. Ve srovnání, které sleduje publikace vzniklé na základě mezinárodního partnerství, figuruje UP na 99. pozici v Evropě a 126. ve světě, lepší v tomto ohledu bylo z tuzemských vysokých škol jen ČVUT.

„Výsledky rankingu jsou potěšující, neboť stejně jako v předchozích letech si univerzita udržela v některých oborech republikové prvenství v nejcitovanějších publikacích, což mezi jiným prokazuje náš důraz na výzkumné zaměření univerzity. Uznání si zaslouží zejména pokrok ve výsledcích v mezinárodní spolupráci, kde jsme se v případě humanitních a sociálních oborů posunuli ve světě meziročně o 50 pozic nahoru. Ukazuje se, že i humanitní a sociální vědy významně rostou ve svém tvůrčím výkonu. To je pozitivní signál zejména s ohledem na budoucí nastavování strategie vědy a výzkumu na UP pro období po roce 2021, na kterém v současné době pracujeme,“ uvedl rektor Jaroslav Miller. 

Práce olomouckých vědců mají dopad

Kromě celkového umístění UP mezi pěti procenty nejcitovanějších prací ve všech oborech se velmi dobře vedlo i vědcům v konkrétních vědních disciplínách. V umístění podle PP TOP 1% bez minima publikací uspěla UP mezi tuzemskými univerzitami nejlépe v oboru Fyzikální vědy a inženýrství, kde skončila na 139. místě v Evropě a 317. ve světě. Stejně dobře si vedla i v oboru Vědy o živé přírodě a Zemi, kde obsadila 171. pozici v Evropě a 402. pozici ve světě.

Univerzita těží z bohatých mezinárodních kontaktů

Své ovoce přináší i bohatá zahraniční spolupráce vědeckých týmů, a to i ve společenskovědních disciplínách. Zabodoval především obor Společenské a humanitní vědy, který poskočil v umístění podle publikací vzešlých z mezinárodních kolaborací na 32. příčku v Evropě a 68. ve světě, v národním srovnání bylo v tomto oboru o něco lepší Vysoké učení technické.  V celosvětovém srovnání si však UP v tomto oboru meziročně polepšila o 50 pozic. V tuzemském porovnání patří Univerzitě Palackého prvenství v oboru Fyzikální vědy a inženýrství (59. místo v Evropě a 75. ve světě) a také v oboru Vědy o živé přírodě a Zemi (119. místo v Evropě a 143. ve světě).

Zdroj: CWTS Leiden Ranking 2019

„Za významný výsledek lze také považovat naše druhé místo mezi českými vysokými školami v oblasti mezinárodní spolupráce, kde jsme se umístili za ČVUT, což dokazuje, že i vysoká škola mimo hlavní město je schopna významně spolupracovat se zahraničím a že je o ni zájem ze strany zahraničních partnerů. Důraz na internacionalizaci je jedním z pilířů našeho dlouhodobého záměru, objevuje se hned ve dvou hlavních strategických cílech a postupné systematické kroky v nastavování kvalitních podmínek pro vzdělávání a výuku zahraničních studentů a pracovníků dokazují, že v této oblasti jdeme správným směrem,“ doplnila prorektorka pro strategické plánování a kvalitu Hana Marešová. 

V žebříčku bylo hodnoceno celkem téměř 1000 univerzit, z toho sedm českých. Žebříček vychází z bibliografických dat pro období let 2014-2017 z databáze Web of Science. Na rozdíl od jiných rankingů tedy nesleduje například reputaci institucí či kvalitu výuky. Ranking provádí hodnocení ve čtyřech oblastech, vedle tradičně sledovaného vědeckého dopadu a mezinárodní spolupráce letos nově přibyly publikace s otevřeným přístupem a genderová rozmanitost. I v novém indikátoru podíl publikací s otevřeným výstupem se UP daří, připsala si republikové prvenství a ve světě se pohybuje na 277. pozici.

Podrobné informace jsou zde.  

Categories: Novinky z UP a PřF

Kvalitní publikace i mezinárodní spolupráce stojí za úspěchem v dalším rankingu

Novinky: Univerzita - Aktuality UP - 12. July 2019 - 8:00

Významné postavení Univerzity Palackého  v excelentních publikacích i mezinárodní spolupráci potvrdilo nové vydání mezinárodního žebříčku CWTS Leiden Ranking, jenž hodnotí téměř tisíc vysokých škol. Díky kvalitním vědeckým článkům, které patřily mezi pět procent nejcitovanějších prací, předstihlo olomoucké vysoké učení i Univerzitu Karlovu a Masarykovu univerzitu a v národním srovnání se ocitlo na prvním místě. Ve srovnání, které sleduje publikace vzniklé na základě mezinárodního partnerství, figuruje UP na 99. pozici v Evropě a 126. ve světě, lepší v tomto ohledu bylo z tuzemských vysokých škol jen ČVUT.

„Výsledky rankingu jsou potěšující, neboť stejně jako v předchozích letech si univerzita udržela v některých oborech republikové prvenství v nejcitovanějších publikacích, což mezi jiným prokazuje náš důraz na výzkumné zaměření univerzity. Uznání si zaslouží zejména pokrok ve výsledcích v mezinárodní spolupráci, kde jsme se v případě humanitních a sociálních oborů posunuli ve světě meziročně o 50 pozic nahoru. Ukazuje se, že i humanitní a sociální vědy významně rostou ve svém tvůrčím výkonu. To je pozitivní signál zejména s ohledem na budoucí nastavování strategie vědy a výzkumu na UP pro období po roce 2021, na kterém v současné době pracujeme,“ uvedl rektor Jaroslav Miller. 

Práce olomouckých vědců mají dopad

Kromě celkového umístění UP mezi pěti procenty nejcitovanějších prací ve všech oborech se velmi dobře vedlo i vědcům v konkrétních vědních disciplínách. V umístění podle PP TOP 1% bez minima publikací uspěla UP mezi tuzemskými univerzitami nejlépe v oboru Fyzikální vědy a inženýrství, kde skončila na 139. místě v Evropě a 317. ve světě. Stejně dobře si vedla i v oboru Vědy o živé přírodě a Zemi, kde obsadila 171. pozici v Evropě a 402. pozici ve světě.

Univerzita těží z bohatých mezinárodních kontaktů

Své ovoce přináší i bohatá zahraniční spolupráce vědeckých týmů, a to i ve společenskovědních disciplínách. Zabodoval především obor Společenské a humanitní vědy, který poskočil v umístění podle publikací vzešlých z mezinárodních kolaborací na 32. příčku v Evropě a 68. ve světě, v národním srovnání bylo v tomto oboru o něco lepší Vysoké učení technické.  V celosvětovém srovnání si však UP v tomto oboru meziročně polepšila o 50 pozic. V tuzemském porovnání patří Univerzitě Palackého prvenství v oboru Fyzikální vědy a inženýrství (59. místo v Evropě a 75. ve světě) a také v oboru Vědy o živé přírodě a Zemi (119. místo v Evropě a 143. ve světě).

Zdroj: CWTS Leiden Ranking 2019

„Za významný výsledek lze také považovat naše druhé místo mezi českými vysokými školami v oblasti mezinárodní spolupráce, kde jsme se umístili za ČVUT, což dokazuje, že i vysoká škola mimo hlavní město je schopna významně spolupracovat se zahraničím a že je o ni zájem ze strany zahraničních partnerů. Důraz na internacionalizaci je jedním z pilířů našeho dlouhodobého záměru, objevuje se hned ve dvou hlavních strategických cílech a postupné systematické kroky v nastavování kvalitních podmínek pro vzdělávání a výuku zahraničních studentů a pracovníků dokazují, že v této oblasti jdeme správným směrem,“ doplnila prorektorka pro strategické plánování a kvalitu Hana Marešová. 

V žebříčku bylo hodnoceno celkem téměř 1000 univerzit, z toho sedm českých. Žebříček vychází z bibliografických dat pro období let 2014-2017 z databáze Web of Science. Na rozdíl od jiných rankingů tedy nesleduje například reputaci institucí či kvalitu výuky. Ranking provádí hodnocení ve čtyřech oblastech, vedle tradičně sledovaného vědeckého dopadu a mezinárodní spolupráce letos nově přibyly publikace s otevřeným přístupem a genderová rozmanitost. I v novém indikátoru podíl publikací s otevřeným výstupem se UP daří, připsala si republikové prvenství a ve světě se pohybuje na 277. pozici.

Podrobné informace jsou zde.  

Pět držitelů Nobelovy ceny za fyziku přijíždí na pozvání Akademie věd do Prahy

Novinky: Fyzikální ústav - 11. July 2019 - 13:57

Přední světoví fyzici budou od 15. do 20. července diskutovat v hotelu Pyramida na konferenci Frontiers of Quantum and Mesoscopic Thermodynamics (Hranice kvantové a mezoskopické termodynamiky) pořádané Fyzikálním ústavem AV ČR. Mezi účastníky bude i pět nositelů Nobelovy ceny – Theodor Hänsch, Gerard 't Hooft, Wolfgang Ketterle, William Phillips a Rainer Weiss. Tři z nich kromě odborných příspěvků přednesou popularizační, veřejnosti přístupné přednášky. Sympozia se zúčastní i legendární průkopník kvantové optiky a fyziky laserů Marlan Scully, jemuž je konference věnována.

Mezinárodní konference, kde vystoupí více než 160 špičkových odborníků, se bude zabývat nejnovějšími poznatky souvisejícími s chováním velmi malých systémů o velikosti desítek až stovek nanometrů. Systémy této velikosti jsou mimořádně zajímavé nejenom z hlediska základů kvantové fyziky, ale i z hlediska nanotechnologií a vývoje nových generací počítačů včetně tzv. kvantových počítačů. Studium těchto systémů je podstatné i pro další vývoj chemie a zejména biologie a medicíny, neboť hrají naprosto zásadní roli při chování biologických systémů na molekulární úrovni.


Přednášky, kterým porozumí veřejnost

Mezinárodní konference známá pod zkratkou FQMT se tradičně koná v české metropoli, letos již posedmé. Součástí konference budou i tři, pro širší veřejnost určené přednášky nositelů Nobelovy ceny, proslovené v angličtině. Po přednáškách budou následovat koncerty klasické hudby.

„Tradice pro veřejnost srozumitelných a atraktivních přednášek světově uznávaných odborníků je zejména v západním světě velmi silná. Akademie věd se k ní hlásí,“ říká předsedkyně Akademie věd Eva Zažímalová, která spolu s prezidentem České republiky, předsedou Senátu Parlamentu České republiky, pražským primátorem a arcibiskupem pražským nad konferencí převzala záštitu.


Čestná ocenění předsedy Senátu a předsedkyně Akademie věd

Součástí konference bude i slavnostní udělení čestných ocenění. Předseda Senátu Parlamentu ČR Jaroslav Kubera předá stříbrné pamětní medaile Wolfgangu Ketterlemu, Williamu Phillipsovi a Raineru Weissovi. Předsedkyně Akademie věd ČR Eva Zažímalová ocení čestnou medailí „De scientia et humanitate optime meritis“ Marlana Scullyho a čestnou oborovou medaili Ernsta Macha za zásluhy ve fyzikálních vědách Theodora Hänsche.


Veřejné přednášky a koncerty konference:
  • 16. července 2019, hotel Pyramida, 19:00 – veřejná přednáška „Time, Einstein and the coolest stuff in the universe“ nositele Nobelovy ceny za fyziku profesora Williama Phillipse. Následuje koncert klasické hudby, na kterém vystoupí sdružení Prague Brass Soloists, Luboš Hucek, Josef Kšica a Jan Thuri.
  • 17. července 2019, Národní dům na Vinohradech, 17:00 – veřejné přednášky nositelů Nobelovy ceny za fyziku: přednáška profesora Rainera Weisse „The beginnings of gravitational wave astronomy“, přednáška profesora Wolfganga Ketterleho „Cooling close to absolute zero temperature: A recipe for discoveries“. Následuje koncert klasické hudby, na kterém vystoupí komorní orchestr Praga Camerata, Luboš Hucek, Miroslav Kejmar, Josef Kšica, Jan Thuri a Tomáš Víšek.
  • 18. července 2019, katedrála sv. Víta, 20:00 – koncert klasické hudby: vystoupí Miroslav Kejmar, Josef Kšica a Přemysl Kšica.
  • 19. července 2019, bazilika Nanebevzetí P. Marie ve Strahovském klášteře, 21:00 – koncert klasické hudby: vystoupí Tomáš Jindra, Miroslav Kejmar, Josef Kšica, Marek Stříteský a Jan Thuri.

Vstup na veřejné akce je zdarma, nutná předchozí registrace zde.


Podrobný program
Více o konferenci FQMT´19

Categories: Novinky z AV a FZÚ

Studenti na expedici propojili světy zdravých a handicapovaných

Za poznáním živlů v přírodě i těch v sobě a za ujištěním, že „nemůžu“ je jen slovo, se vydali studenti fakulty tělesné kultury a jejich hosté s postižením s červnovou Expedicí přes bar. Během osmi dní sbírali zkušenosti a zážitky při outdoorových aktivitách na rozpálené pláži, ve skalách i na sněhu.

Výprava, jejíž jádro tvořila osmička účastníků se zdravotním postižením, mezi nimi i čtyři vozíčkáři, postupně zamířila do Slovinska, Chorvatska a Rakouska. Itinerář čítal zejména pěší túry, cyklistické výlety, sjíždění divoké řeky Mrežnice nebo zdolávání ferrat. Ne vždy realita vyšla plánu zcela vstříc, jako například hned v úvodu v horských výšinách nad slovinským Bovcem, kde účastníky překvapil sníh a lyžařský ruch – ale i o tom taková expedice je. O překonávání překážek, také o různých „poprvé“. Někteří z účastníků v chorvatské Rijece se například poprvé podívali k moři.

„Pokud bych měl vybrat tři nejlepší momenty, tak jedním by určitě byl sjezd divoké řeky. Nic takového jsem nikdy předtím nezažil a nevěřil jsem, že budu moci něco podobného na lodi sjet a zažít. Další nezapomenutelný zážitek bylo lezení na skalách v Rakousku. Bylo to náročné, ale super. A jako třetí bych zmínil jeden z prvních momentů, kterým byl výjezd lanovkou do výšky kolem 2200 metrů nad mořem, kde se ještě stále lyžovalo,“ vyjmenoval Jan Mikeska, který před lety skončil na vozíku poté, co si při skoku do vody zlomil krční páteř a poranil míchu.

„Celkově jsem z expedice nadšený. Dostal jsem se na místa, kde jsem ještě nikdy nebyl a kam bych se sám zřejmě nikdy nedostal. Někdy jsem sice měl pocit, že komunikace mezi studenty nebyla úplně stoprocentní a že ne vždy věděli maximum o možnostech, které se v daných místech nabízely, ale perfektní improvizací, která byla občas potřeba, se vše v pohodě zvládlo,“ dodal. 

Spojení světů

Pozitivně expedici hodnotí i další z účastníků na vozíku Petr Stiller. „Je to vynikající akce. Na konci u hodnotícího kolečka si člověk uvědomí, jaký má obrovský smysl. Na začátku fungujete jako student a host, ke konci už jste kamarádi. S mým asistentem Kubou jsme si od začátku sedli, stali se z nás bráchové. Expedice přes bar spojuje světy zdravých a handicapovaných, to má pro mě nesmírnou váhu. Dávám palec nahoru,“ komentoval s tím, že nejvíce se mu zarylo pod kůži koupání v řece Soča a ve vodopádu. „To bylo poprvé a ještě teď z toho mám husinu,“ dodal Petr Stiller, který je na vozíku od svých 14 let kvůli postižení periferních nervů.

Program expedice absolvovala také třeba zrakově postižená Zuzana Chamulová nebo Lukáš Polčák, který se narodil bez části pravé ruky a nohy. O komfort hostů, ale i program a celkově zabezpečení expedice se starali studenti katedry aplikovaných pohybových aktivit, výprava zahrnovala i nezbytný pedagogický dozor a přidalo se také několik lidí z pražské fakulty tělesné výchovy a sportu.

„Starala jsem se o hosty s dětskou mozkovou obrnou a tělesným postižením, oba byli s asistenty. Zvládli všechny aktivity, které jsme pro ně připravili. Celou expedici si užili a byli velice spokojení. Já bych si také dala ještě pár dní navíc, protože to byl super týden se super lidmi. A naučila jsem se mnoho nových věcí, nejen co se týče práce s klienty. Největším zážitkem pro mě byly ferraty, ty jsem nikdy předtím nezkoušela a také jsem nevěděla, co se mnou výška udělá. Především ale bylo krásné sledovat naše hosty, jak si vedli a krůček po krůčku stoupali výš a výš,“ prozradila jedna z organizátorek Andrea Žabčíková.

Vodopád na vlastní ruku

„S hosty jsme si skvěle sedli, což se projevovalo i při zpětné vazbě, kdy nám děkovali za umožnění nových zážitků. Chtěli, aby takových akcí pro osoby s postižením bylo více. Na druhou stranu nám také vysvětlovali věci, které nám občas nedocházely, například že pro vozíčkáře je vozík jeho součástí a tak je k němu třeba přistupovat a zacházet s ním,“ uvedla další z organizátorů Kristýna Navrátilová.

„Nejsilnější okamžik pro mě asi byl, když instruktor ukazoval nevidomému Lukášovi vodopád. Vzduchem mu vedl ruku, kde začíná a končí, popisoval mu, jaké má barvy, ať se nadechne té vůně. To jsem si uvědomila, že já to všechno vidím, ale ten člověk si to musí představit a já nevím, jestli ta jeho představa je stejná jako moje, jestli si to stejně užívá. Silná byla i zmíněná zpětná vazba, kdy jsem se přesvědčila, že lidé v dnešní době ještě dokážou být k sobě upřímní, dokážou mluvit o věcech, které se jim líbí i nelíbí, s respektem vůči těm, kteří tam sedí a poslouchají. Také že dokážou ocenit druhého člověka. To mě nesmírně obohatilo a nabilo,“ dodala studentka.

Realizace expedice vyšla zhruba na 150 tisíc korun. Nemalou částkou vedle fakulty tělesné kultury studenty podpořil magistrát města Olomouce, část prostředků vybrali organizátoři také prostřednictvím crowdfundingové kampaně na portálu Startovač, partnery cesty byly i firmy jako Nutrend či Meyra.    

Expedice přes bar je vzdělávací projekt katedry aplikovaných pohybových aktivit fakulty tělesné kultury, jehož prostřednictvím studenti navazujícího magisterského studia pomáhají osobám s postižením překonávat bariéry a posouvat své vlastní hranice. Zároveň tak získávají praktické zkušenosti pro realizaci akcí pro osoby se zdravotním postižením pro výkon svého budoucího povolání. V minulosti již studenti uspořádali expedice ve Skandinávii nebo v Dolomitech, zavítali také do Švýcarska nebo Lichtenštejnska.

Categories: Novinky z UP a PřF

Studenti na expedici propojili světy zdravých a handicapovaných

Novinky: Univerzita - Aktuality UP - 11. July 2019 - 8:00

Za poznáním živlů v přírodě i těch v sobě a za ujištěním, že „nemůžu“ je jen slovo, se vydali studenti fakulty tělesné kultury a jejich hosté s postižením s červnovou Expedicí přes bar. Během osmi dní sbírali zkušenosti a zážitky při outdoorových aktivitách na rozpálené pláži, ve skalách i na sněhu.

Výprava, jejíž jádro tvořila osmička účastníků se zdravotním postižením, mezi nimi i čtyři vozíčkáři, postupně zamířila do Slovinska, Chorvatska a Rakouska. Itinerář čítal zejména pěší túry, cyklistické výlety, sjíždění divoké řeky Mrežnice nebo zdolávání ferrat. Ne vždy realita vyšla plánu zcela vstříc, jako například hned v úvodu v horských výšinách nad slovinským Bovcem, kde účastníky překvapil sníh a lyžařský ruch – ale i o tom taková expedice je. O překonávání překážek, také o různých „poprvé“. Někteří z účastníků v chorvatské Rijece se například poprvé podívali k moři.

„Pokud bych měl vybrat tři nejlepší momenty, tak jedním by určitě byl sjezd divoké řeky. Nic takového jsem nikdy předtím nezažil a nevěřil jsem, že budu moci něco podobného na lodi sjet a zažít. Další nezapomenutelný zážitek bylo lezení na skalách v Rakousku. Bylo to náročné, ale super. A jako třetí bych zmínil jeden z prvních momentů, kterým byl výjezd lanovkou do výšky kolem 2200 metrů nad mořem, kde se ještě stále lyžovalo,“ vyjmenoval Jan Mikeska, který před lety skončil na vozíku poté, co si při skoku do vody zlomil krční páteř a poranil míchu.

„Celkově jsem z expedice nadšený. Dostal jsem se na místa, kde jsem ještě nikdy nebyl a kam bych se sám zřejmě nikdy nedostal. Někdy jsem sice měl pocit, že komunikace mezi studenty nebyla úplně stoprocentní a že ne vždy věděli maximum o možnostech, které se v daných místech nabízely, ale perfektní improvizací, která byla občas potřeba, se vše v pohodě zvládlo,“ dodal. 

Spojení světů

Pozitivně expedici hodnotí i další z účastníků na vozíku Petr Stiller. „Je to vynikající akce. Na konci u hodnotícího kolečka si člověk uvědomí, jaký má obrovský smysl. Na začátku fungujete jako student a host, ke konci už jste kamarádi. S mým asistentem Kubou jsme si od začátku sedli, stali se z nás bráchové. Expedice přes bar spojuje světy zdravých a handicapovaných, to má pro mě nesmírnou váhu. Dávám palec nahoru,“ komentoval s tím, že nejvíce se mu zarylo pod kůži koupání v řece Soča a ve vodopádu. „To bylo poprvé a ještě teď z toho mám husinu,“ dodal Petr Stiller, který je na vozíku od svých 14 let kvůli postižení periferních nervů.

Program expedice absolvovala také třeba zrakově postižená Zuzana Chamulová nebo Lukáš Polčák, který se narodil bez části pravé ruky a nohy. O komfort hostů, ale i program a celkově zabezpečení expedice se starali studenti katedry aplikovaných pohybových aktivit, výprava zahrnovala i nezbytný pedagogický dozor a přidalo se také několik lidí z pražské fakulty tělesné výchovy a sportu.

„Starala jsem se o hosty s dětskou mozkovou obrnou a tělesným postižením, oba byli s asistenty. Zvládli všechny aktivity, které jsme pro ně připravili. Celou expedici si užili a byli velice spokojení. Já bych si také dala ještě pár dní navíc, protože to byl super týden se super lidmi. A naučila jsem se mnoho nových věcí, nejen co se týče práce s klienty. Největším zážitkem pro mě byly ferraty, ty jsem nikdy předtím nezkoušela a také jsem nevěděla, co se mnou výška udělá. Především ale bylo krásné sledovat naše hosty, jak si vedli a krůček po krůčku stoupali výš a výš,“ prozradila jedna z organizátorek Andrea Žabčíková.

Vodopád na vlastní ruku

„S hosty jsme si skvěle sedli, což se projevovalo i při zpětné vazbě, kdy nám děkovali za umožnění nových zážitků. Chtěli, aby takových akcí pro osoby s postižením bylo více. Na druhou stranu nám také vysvětlovali věci, které nám občas nedocházely, například že pro vozíčkáře je vozík jeho součástí a tak je k němu třeba přistupovat a zacházet s ním,“ uvedla další z organizátorů Kristýna Navrátilová.

„Nejsilnější okamžik pro mě asi byl, když instruktor ukazoval nevidomému Lukášovi vodopád. Vzduchem mu vedl ruku, kde začíná a končí, popisoval mu, jaké má barvy, ať se nadechne té vůně. To jsem si uvědomila, že já to všechno vidím, ale ten člověk si to musí představit a já nevím, jestli ta jeho představa je stejná jako moje, jestli si to stejně užívá. Silná byla i zmíněná zpětná vazba, kdy jsem se přesvědčila, že lidé v dnešní době ještě dokážou být k sobě upřímní, dokážou mluvit o věcech, které se jim líbí i nelíbí, s respektem vůči těm, kteří tam sedí a poslouchají. Také že dokážou ocenit druhého člověka. To mě nesmírně obohatilo a nabilo,“ dodala studentka.

Realizace expedice vyšla zhruba na 150 tisíc korun. Nemalou částkou vedle fakulty tělesné kultury studenty podpořil magistrát města Olomouce, část prostředků vybrali organizátoři také prostřednictvím crowdfundingové kampaně na portálu Startovač, partnery cesty byly i firmy jako Nutrend či Meyra.    

Expedice přes bar je vzdělávací projekt katedry aplikovaných pohybových aktivit fakulty tělesné kultury, jehož prostřednictvím studenti navazujícího magisterského studia pomáhají osobám s postižením překonávat bariéry a posouvat své vlastní hranice. Zároveň tak získávají praktické zkušenosti pro realizaci akcí pro osoby se zdravotním postižením pro výkon svého budoucího povolání. V minulosti již studenti uspořádali expedice ve Skandinávii nebo v Dolomitech, zavítali také do Švýcarska nebo Lichtenštejnska.

Romanistika UP spolupracuje s pařížskou Sorbonnou na digitalizaci archivních fondů

Inventarizace, detailní deskripce a důsledná katalogizace archivních fondů, která povede k jejich digitalizaci. To je jedna z hlavních os mezinárodního projektu NUMERISLAV – digitalizovaná paměť slavistických studií, jehož cílem je zpřístupnit historické prameny badatelům z celého světa. Podílí se na něm i katedra romanistiky Filozofické fakulty UP.

Propojení humanitních studií s výpočetní technikou, tak zvané digital humanities, zažívá v dnešní době mohutný rozmach. Právě do této tendence se vřazuje mezinárodní projekt NUMERISLAV – digitalizovaná paměť slavistických studií, jehož hlavními řešiteli jsou pracovníci dvou badatelských subjektů spadajících pod pařížskou Sorbonnu: Ústavu slavistických studií a katedry Eur´Orbem, zaměřující se na společenskovědní bádání v oblasti střední a východní Evropy a Balkánu.

Informacím důležitým pro pochopení československé emigrace po únoru 1948 se v minulých týdnech věnoval v pařížském Ústavu slavistických studií Jan Zatloukal z katedry romanistiky FF. „Během své krátkodobé mise jsem se zaměřil na to, co se mi jevilo jako nejzajímavější, tedy na osobní korespondenci Vladimíra Pešky, jejíž podrobný soupis se mi podařilo provést za období 1948 -1969. Jsou to cenné prameny nejen pro poznání života a díla Pešky, ale vůbec pro pochopení československé emigrace po únoru 1948. Díky těmto dokumentům totiž můžeme nahlédnout nejen do fungování důležitých kulturních struktur, v nichž byli českoslovenští emigranti začlenění, jako například Rádio Svobodná Evropa, exilové časopisy Skutečnost, Sklizeň, Svědectví, ale později s uvolňováním komunistického režimu sledujeme i reflexi soudobého politického dění v Československu i ve Francii. Míním tím Pražské jaro, sovětskou okupaci a další,“ vysvětluje. Svou činnost někdy vnímá jako detektivku, neboť dešifrovat obtížně čitelný rukopis pisatele a rekonstruovat poškozené dokumenty, uspořádat dopisy v chronologickém sledu a v neposlední řadě také identifikovat mnoho neznámých pisatelů, je poměrně složité.

„Ústav slavistických studií nashromáždil za dobu své existence mimořádně cenné, často rukopisné, historické dokumenty a materiály. Jde zejména o dokumenty ruské, polské, bulharské a české provenience. Nezřídka se jedná o osobní pozůstalosti profesorů a vědců, kteří v ústavu přímo působili, nebo o pozůstalosti osobností žijících v emigraci, jejichž archiválie delegovali ústavu potomci po jejich smrti. Zcela čerstvě například obdržel ústav pro českou oblast významnou pozůstalost Huberta a Noémi Ripkových. Mezi nejvýznamnější fondy patří například pozůstalost profesorů Michaela Aucouturiera, André Mazona, Yvese Milleta, Vladimíra Vodolffa a Vladimíra Pešky,“ dodává romanista z UP. Právě prací s pozůstalostí Vladimíra Pešky strávil necelé tři týdny.

Důvod velkého objemu pozůstalosti bývalého knihovníka a profesora na Inalco (Institut national des langues et civilisations orientales) Vladimíra Pešky tkví mimo jiné v tom, že jsou v ní zahrnuty i pozůstalosti dalších českých osobností, které Peška po jejich smrti zachránil před likvidací. „Najdeme tam například několik boxů věnujících se spisovateli Janu Čepovi a Ivanu Krausovi, malíři Ivu Holému, vydavateli exilové revue Rencontres Jaroslavu Trnkovi a dalších,“ uvádí Jan Zatloukal, pro něhož spolupráce s Ústavem slavistických studií není novinkou. Již dříve se totiž zapojil do tvorby encyklopedického slovníku myslitelů střední Evropy po roce 1945, pro který zpracoval heslo „Jan Čep“.

„Pro zahraniční spolupracovníky poskytuje Sorbonna stipendium, které sice zcela nepokryje nákladný život v Paříži, ale v kombinaci s dalšími zdroji lze nalézt finanční krytí pro důstojný badatelský pobyt,“ uvádí ke svému několikatýdennímu pobytu. Doplňuje, že v jeho případě mu finančně pomohla francouzská strana, která uhradila letenky a ubytování. „Zbylé náklady jsem uhradil dílem z grantu FPVČ, dílem z katederních zdrojů díky podpoře jejího vedoucího Daniela Nemravy.“

Ústav slavistických studií v Paříži letos slaví 100. narozeniny. Jeho zřízení inicioval francouzský historik Ernest Denis, vznikl díky spolupráci francouzské a československé vlády. Od prvopočátku bylo jedním z jeho hlavních cílů šíření vědeckého poznání v oblasti slavistických studií. Ústav zastřešuje bohatou knihovnu i cenné archivní fondy. Je důležitým interdisciplinárním výzkumným centrem nejen pro badatele všech slovanských filologií, ale také historie, politických věd, mezinárodních vztahů, etnologie a dalších. Projekt NUMERISLAV vyvrcholí v roce 2023 na 17. slavistickém kongresu, který se poprvé v historii bude konat mimo území slovanské země. Uskuteční se v Paříži, právě v Ústavu slavistických studií. V jeho rámci budou i představeny výsledky projektu NUMERISLAV. 

Categories: Novinky z UP a PřF

Romanistika UP spolupracuje s pařížskou Sorbonnou na digitalizaci archivních fondů

Novinky: Univerzita - Aktuality UP - 10. July 2019 - 7:52

Inventarizace, detailní deskripce a důsledná katalogizace archivních fondů, která povede k jejich digitalizaci. To je jedna z hlavních os mezinárodního projektu NUMERISLAV – digitalizovaná paměť slavistických studií, jehož cílem je zpřístupnit historické prameny badatelům z celého světa. Podílí se na něm i katedra romanistiky Filozofické fakulty UP.

Propojení humanitních studií s výpočetní technikou, tak zvané digital humanities, zažívá v dnešní době mohutný rozmach. Právě do této tendence se vřazuje mezinárodní projekt NUMERISLAV – digitalizovaná paměť slavistických studií, jehož hlavními řešiteli jsou pracovníci dvou badatelských subjektů spadajících pod pařížskou Sorbonnu: Ústavu slavistických studií a katedry Eur´Orbem, zaměřující se na společenskovědní bádání v oblasti střední a východní Evropy a Balkánu.

Informacím důležitým pro pochopení československé emigrace po únoru 1948 se v minulých týdnech věnoval v pařížském Ústavu slavistických studií Jan Zatloukal z katedry romanistiky FF. „Během své krátkodobé mise jsem se zaměřil na to, co se mi jevilo jako nejzajímavější, tedy na osobní korespondenci Vladimíra Pešky, jejíž podrobný soupis se mi podařilo provést za období 1948 -1969. Jsou to cenné prameny nejen pro poznání života a díla Pešky, ale vůbec pro pochopení československé emigrace po únoru 1948. Díky těmto dokumentům totiž můžeme nahlédnout nejen do fungování důležitých kulturních struktur, v nichž byli českoslovenští emigranti začlenění, jako například Rádio Svobodná Evropa, exilové časopisy Skutečnost, Sklizeň, Svědectví, ale později s uvolňováním komunistického režimu sledujeme i reflexi soudobého politického dění v Československu i ve Francii. Míním tím Pražské jaro, sovětskou okupaci a další,“ vysvětluje. Svou činnost někdy vnímá jako detektivku, neboť dešifrovat obtížně čitelný rukopis pisatele a rekonstruovat poškozené dokumenty, uspořádat dopisy v chronologickém sledu a v neposlední řadě také identifikovat mnoho neznámých pisatelů, je poměrně složité.

„Ústav slavistických studií nashromáždil za dobu své existence mimořádně cenné, často rukopisné, historické dokumenty a materiály. Jde zejména o dokumenty ruské, polské, bulharské a české provenience. Nezřídka se jedná o osobní pozůstalosti profesorů a vědců, kteří v ústavu přímo působili, nebo o pozůstalosti osobností žijících v emigraci, jejichž archiválie delegovali ústavu potomci po jejich smrti. Zcela čerstvě například obdržel ústav pro českou oblast významnou pozůstalost Huberta a Noémi Ripkových. Mezi nejvýznamnější fondy patří například pozůstalost profesorů Michaela Aucouturiera, André Mazona, Yvese Milleta, Vladimíra Vodolffa a Vladimíra Pešky,“ dodává romanista z UP. Právě prací s pozůstalostí Vladimíra Pešky strávil necelé tři týdny.

Důvod velkého objemu pozůstalosti bývalého knihovníka a profesora na Inalco (Institut national des langues et civilisations orientales) Vladimíra Pešky tkví mimo jiné v tom, že jsou v ní zahrnuty i pozůstalosti dalších českých osobností, které Peška po jejich smrti zachránil před likvidací. „Najdeme tam například několik boxů věnujících se spisovateli Janu Čepovi a Ivanu Krausovi, malíři Ivu Holému, vydavateli exilové revue Rencontres Jaroslavu Trnkovi a dalších,“ uvádí Jan Zatloukal, pro něhož spolupráce s Ústavem slavistických studií není novinkou. Již dříve se totiž zapojil do tvorby encyklopedického slovníku myslitelů střední Evropy po roce 1945, pro který zpracoval heslo „Jan Čep“.

„Pro zahraniční spolupracovníky poskytuje Sorbonna stipendium, které sice zcela nepokryje nákladný život v Paříži, ale v kombinaci s dalšími zdroji lze nalézt finanční krytí pro důstojný badatelský pobyt,“ uvádí ke svému několikatýdennímu pobytu. Doplňuje, že v jeho případě mu finančně pomohla francouzská strana, která uhradila letenky a ubytování. „Zbylé náklady jsem uhradil dílem z grantu FPVČ, dílem z katederních zdrojů díky podpoře jejího vedoucího Daniela Nemravy.“

Ústav slavistických studií v Paříži letos slaví 100. narozeniny. Jeho zřízení inicioval francouzský historik Ernest Denis, vznikl díky spolupráci francouzské a československé vlády. Od prvopočátku bylo jedním z jeho hlavních cílů šíření vědeckého poznání v oblasti slavistických studií. Ústav zastřešuje bohatou knihovnu i cenné archivní fondy. Je důležitým interdisciplinárním výzkumným centrem nejen pro badatele všech slovanských filologií, ale také historie, politických věd, mezinárodních vztahů, etnologie a dalších. Projekt NUMERISLAV vyvrcholí v roce 2023 na 17. slavistickém kongresu, který se poprvé v historii bude konat mimo území slovanské země. Uskuteční se v Paříži, právě v Ústavu slavistických studií. V jeho rámci budou i představeny výsledky projektu NUMERISLAV. 

S podporou Nadačního fondu UP za lepší právní gramotnost dětí

Student Luděk Plachký v roce 2017. To byla doposud jediná stopa právnické fakulty v Nadačním fondu UP. To však již neplatí. K Luďku Plachkému se letos připojila Kateřina Augustinová. Svou žádostí přesvědčila správní radu fondu a díky finanční podpoře i ona může pracovat na svém vědecko-výzkumném projektu. V něm se zaměřuje na právní gramotnost dětí a mládeže.

„K získané podpoře přistupuji s ohromným respektem, zároveň se hrozně těším. Vím, že mě čeká spousta práce, bude to hodně náročný rok. Kéž by to všechno pěkně vyšlo,“ řekla Kateřina Augustinová, studentka 5. ročníku oboru Právo a absolventka bakalářského oboru Právo ve veřejné správě na PF UP.

Právní gramotnost pro ni rozhodně není nové téma. Dlouhodobě se mu věnuje nad rámec svých studijních povinností a řešit jej bude i ve své diplomové práci. „Jsem manažerkou projektu Erudium v rámci právnického spolku Nugis Finem. Přednášíme na základních i středních školách. Se studenty a žáky jsem v kontaktu a vidím, že úroveň jejich právních základů je často velmi nízká.“ Právě nespokojenost se současným stavem právního vzdělávání a snaha něco s tím udělat byly hlavní motivací Kateřiny Augustinové obrátit se na NF UP. S žádostí a koncepcí projektu jí pomohly Veronika Tomoszková a Lucia Madleňáková z katedry správního práva a finančního práva.

Na splnění svých cílů má pětadvacetiletá studentka rok. Nejprve bude zjišťovat hlavní důvody, proč lidé vyhledávají právní pomoc. K tomu jí pomůže statistka a zkušenosti ze Studentské právní poradny při PF UP. „Podle těchto podkladů vytvořím dotazník, který rozešlu na základní a střední školy. Na metodologii spolupracuji i se sociologem.“ Zjištěná fakta poté hodlá konzultovat s učiteli základů společenských věd a řediteli škol. Cenný pro ni bude právě jejich pohled z praxe. Na základě všech svých zjištění pak navrhne možná řešení. V poslední fázi svého projektu, na začátku roku 2020, navíc plánuje workshop pro učitele, který by jim měl pomoci učit právo efektivněji.

„Myslím, že můj projekt má ambici něco změnit. I kdyby má práce byla jen prvotním hybatelem pro další projekt, bude to super. Skvělým úspěchem by pro mě bylo například i to, kdybych pozměnila přístup aspoň několika učitelů,“ dodala Kateřina Augustinová.

V jejím projektu je toho ale ještě víc. Zavázala se k publikování odborných článků nebo k účasti na vědeckých sympóziích. Za sebou již má konferenci ENCLE (European Network for Clinical Legal Education), která se konala počátkem července v Bratislavě. „Mým cílem bylo potkat se na konferenci s profesorkou Elaine Hall z univerzity v Newcastlu a domluvit si  s ní spolupráci. Měla jsem možnost sledovat její práci již v rámci svého Erasmu pobytu. Je světovou špičkou v rámci klinického právního vzdělávání. Díky manželům Tomoszkovým z naší fakulty se mi podařilo domluvit měsíční pobyt. Celý říjen budu pracovat jako její asistentka,“ prozradila novinku Kateřina Augustinová. V prosinci potom ještě vyrazí do Indonésie, kde bude na celosvětové konferenci k právnímu vzdělávání prezentovat výsledky svého projektu.

Do vybrané společnosti studentů, kterým Nadační fond UP již pátým rokem vytváří příznivé podmínky pro podporu jejich projektů, se letos dostalo osm studentů ze čtyř fakult. Fond mezi ně rozdělil 745 020 korun, z toho Kateřina Augustinová získala 128 860 korun.

Categories: Novinky z UP a PřF

S podporou Nadačního fondu UP za lepší právní gramotnost dětí

Novinky: Univerzita - Aktuality UP - 9. July 2019 - 8:15

Student Luděk Plachký v roce 2017. To byla doposud jediná stopa právnické fakulty v Nadačním fondu UP. To však již neplatí. K Luďku Plachkému se letos připojila Kateřina Augustinová. Svou žádostí přesvědčila správní radu fondu a díky finanční podpoře i ona může pracovat na svém vědecko-výzkumném projektu. V něm se zaměřuje na právní gramotnost dětí a mládeže.

„K získané podpoře přistupuji s ohromným respektem, zároveň se hrozně těším. Vím, že mě čeká spousta práce, bude to hodně náročný rok. Kéž by to všechno pěkně vyšlo,“ řekla Kateřina Augustinová, studentka 5. ročníku oboru Právo a absolventka bakalářského oboru Právo ve veřejné správě na PF UP.

Právní gramotnost pro ni rozhodně není nové téma. Dlouhodobě se mu věnuje nad rámec svých studijních povinností a řešit jej bude i ve své diplomové práci. „Jsem manažerkou projektu Erudium v rámci právnického spolku Nugis Finem. Přednášíme na základních i středních školách. Se studenty a žáky jsem v kontaktu a vidím, že úroveň jejich právních základů je často velmi nízká.“ Právě nespokojenost se současným stavem právního vzdělávání a snaha něco s tím udělat byly hlavní motivací Kateřiny Augustinové obrátit se na NF UP. S žádostí a koncepcí projektu jí pomohly Veronika Tomoszková a Lucia Madleňáková z katedry správního práva a finančního práva.

Na splnění svých cílů má pětadvacetiletá studentka rok. Nejprve bude zjišťovat hlavní důvody, proč lidé vyhledávají právní pomoc. K tomu jí pomůže statistka a zkušenosti ze Studentské právní poradny při PF UP. „Podle těchto podkladů vytvořím dotazník, který rozešlu na základní a střední školy. Na metodologii spolupracuji i se sociologem.“ Zjištěná fakta poté hodlá konzultovat s učiteli základů společenských věd a řediteli škol. Cenný pro ni bude právě jejich pohled z praxe. Na základě všech svých zjištění pak navrhne možná řešení. V poslední fázi svého projektu, na začátku roku 2020, navíc plánuje workshop pro učitele, který by jim měl pomoci učit právo efektivněji.

„Myslím, že můj projekt má ambici něco změnit. I kdyby má práce byla jen prvotním hybatelem pro další projekt, bude to super. Skvělým úspěchem by pro mě bylo například i to, kdybych pozměnila přístup aspoň několika učitelů,“ dodala Kateřina Augustinová.

V jejím projektu je toho ale ještě víc. Zavázala se k publikování odborných článků nebo k účasti na vědeckých sympóziích. Za sebou již má konferenci ENCLE (European Network for Clinical Legal Education), která se konala počátkem července v Bratislavě. „Mým cílem bylo potkat se na konferenci s profesorkou Elaine Hall z univerzity v Newcastlu a domluvit si  s ní spolupráci. Měla jsem možnost sledovat její práci již v rámci svého Erasmu pobytu. Je světovou špičkou v rámci klinického právního vzdělávání. Díky manželům Tomoszkovým z naší fakulty se mi podařilo domluvit měsíční pobyt. Celý říjen budu pracovat jako její asistentka,“ prozradila novinku Kateřina Augustinová. V prosinci potom ještě vyrazí do Indonésie, kde bude na celosvětové konferenci k právnímu vzdělávání prezentovat výsledky svého projektu.

Do vybrané společnosti studentů, kterým Nadační fond UP již pátým rokem vytváří příznivé podmínky pro podporu jejich projektů, se letos dostalo osm studentů ze čtyř fakult. Fond mezi ně rozdělil 745 020 korun, z toho Kateřina Augustinová získala 128 860 korun.

V Uměleckém centru začaly barokní slavnosti

Krásné chvíle nabízí milovníkům barokní hudby sedmý ročník Olomouckých barokních slavností. Letos poprvé se festival propojil s novou akcí Barok Olomouc a zájemci se tak vedle barokní hudby mohou vydat i za pouličním divadlem či filmovým promítáním. Atmosféru barokních večerů podtrhne květinová výzdoba i barevné nasvícení památek.  

Včera se Atrium univerzitního Uměleckého centra opět rozezvučelo barokní hudbou. Ze čtyřiadvaceti večerů festivalu ten první patřil novodobé premiéře serenaty Il tribunale di Giove. Složil ji Karl Ditters von Dittersdorf a vůbec poprvé zazněla v roce 1775 na oslavách pruského krále Fridricha II. Velikého. Jednoaktovou serenatu, v níž bohové Apolón, Minerva, Mars a Štěstěna s podporou svých sborů přednášejí odlišné koncepty řízení Evropské unie, nabídne festival ještě dnes.

„Je to velké vzrušení studovat hudbu, kterou dvě stě padesát let nikdo neslyšel. A ještě větší vzrušení je pak tento zážitek sdílet s hudebníky a posluchači. Vždy, když sáhnete do archivu po neznámé věci, tak zároveň riskujete. Bude to posluchače bavit? Jovův tribunál je podle mě reprezentativní skvost. Přijďte si ho poslechnout,“ uvedl skladatel Tomáš Hanzlík z katedry hudební výchovy pedagogické fakulty.

Zítřek už bude patřit operám, věnovaným Wolfgangu Hanibalovi ze Schrattenbachu. Zachovalo se z nich pouze libreto, které nově zkomponoval skladatel Tomáš Hanzlík. Piramo e Tisbe (1712) je první doloženou operou provozovanou na Moravě. Jejími autory byli salcburští umělci Francesco Maria Raffaelini a Mathias Sigismund Biechteler. Autorem ztracené hudby i libreta opery Endymio (1727), která je podobenstvím o nestárnoucí kráse umění, byl řeholní skladatel piarista P. David Kopecký a S. Joanne.

Jedno představení na více místech

Jednou z novinek letošního festivalu je umístění představení do několika prostor Uměleckého centra, do Atria, chodby i Kaple Božího Těla. Jde o jedinečné Míčovo oratorium Zpívané rozjímání, které skladatel zkomponoval v roce 1727 pro jaroměřického hraběte Jana Adama z Questenbergu. Oratorium bude uvedeno dobovým kázáním Pavla Josefa Axlara ze sbírky Nábožný horlivý vůdce do města svatého Jeruzaléma z roku 1720. V první části večera zazní i novodobá premiéra Koncertu pro cembalo Josefa Antonína Štěpána.

Barok Olomouc 2019

Letos poprvé se Olomoucké barokní slavnosti propojily s akcí Barok Olomouc. „Barokní stopa je v Olomouci výrazná, co se týká architektury, umění či církevního a univerzitního působení. Letos poprvé bude v rámci barokních slavností na Horním náměstí doprovodný program. Chceme tím vytvořit pomyslnou předehru k příštímu roku, kdy máme zájem oživovat centrum města po celý červenec. Navíc si v průběhu příštího roku budeme připomínat dvacáté výročí zapsání barokního Čestného sloupu Nejsvětější Trojice na seznam památek UNESCO,“ uvedla náměstkyně primátora Markéta Záleská. Město v rámci akce Barok Olomouc pořádá tři letní večery. První se uskuteční 12. července, další budou následovat o víkendu 26. a 27. července. Všechny tyto dny nabídnou hudbou, tanec, filmová promítání a pouliční umění. Na své si přijdou i děti, které se mohou těšit na loutkové divadlo a tvořivé dílny. Atmosféru večerů podtrhne květinová výzdoba a barevné nasvícení památek. Více ZDE.

Categories: Novinky z UP a PřF

V Uměleckém centru začaly barokní slavnosti

Novinky: Univerzita - Aktuality UP - 8. July 2019 - 8:03

Krásné chvíle nabízí milovníkům barokní hudby sedmý ročník Olomouckých barokních slavností. Letos poprvé se festival propojil s novou akcí Barok Olomouc a zájemci se tak vedle barokní hudby mohou vydat i za pouličním divadlem či filmovým promítáním. Atmosféru barokních večerů podtrhne květinová výzdoba i barevné nasvícení památek.  

Včera se Atrium univerzitního Uměleckého centra opět rozezvučelo barokní hudbou. Ze čtyřiadvaceti večerů festivalu ten první patřil novodobé premiéře serenaty Il tribunale di Giove. Složil ji Karl Ditters von Dittersdorf a vůbec poprvé zazněla v roce 1775 na oslavách pruského krále Fridricha II. Velikého. Jednoaktovou serenatu, v níž bohové Apolón, Minerva, Mars a Štěstěna s podporou svých sborů přednášejí odlišné koncepty řízení Evropské unie, nabídne festival ještě dnes.

„Je to velké vzrušení studovat hudbu, kterou dvě stě padesát let nikdo neslyšel. A ještě větší vzrušení je pak tento zážitek sdílet s hudebníky a posluchači. Vždy, když sáhnete do archivu po neznámé věci, tak zároveň riskujete. Bude to posluchače bavit? Jovův tribunál je podle mě reprezentativní skvost. Přijďte si ho poslechnout,“ uvedl skladatel Tomáš Hanzlík z katedry hudební výchovy pedagogické fakulty.

Zítřek už bude patřit operám, věnovaným Wolfgangu Hanibalovi ze Schrattenbachu. Zachovalo se z nich pouze libreto, které nově zkomponoval skladatel Tomáš Hanzlík. Piramo e Tisbe (1712) je první doloženou operou provozovanou na Moravě. Jejími autory byli salcburští umělci Francesco Maria Raffaelini a Mathias Sigismund Biechteler. Autorem ztracené hudby i libreta opery Endymio (1727), která je podobenstvím o nestárnoucí kráse umění, byl řeholní skladatel piarista P. David Kopecký a S. Joanne.

Jedno představení na více místech

Jednou z novinek letošního festivalu je umístění představení do několika prostor Uměleckého centra, do Atria, chodby i Kaple Božího Těla. Jde o jedinečné Míčovo oratorium Zpívané rozjímání, které skladatel zkomponoval v roce 1727 pro jaroměřického hraběte Jana Adama z Questenbergu. Oratorium bude uvedeno dobovým kázáním Pavla Josefa Axlara ze sbírky Nábožný horlivý vůdce do města svatého Jeruzaléma z roku 1720. V první části večera zazní i novodobá premiéra Koncertu pro cembalo Josefa Antonína Štěpána.

Barok Olomouc 2019

Letos poprvé se Olomoucké barokní slavnosti propojily s akcí Barok Olomouc. „Barokní stopa je v Olomouci výrazná, co se týká architektury, umění či církevního a univerzitního působení. Letos poprvé bude v rámci barokních slavností na Horním náměstí doprovodný program. Chceme tím vytvořit pomyslnou předehru k příštímu roku, kdy máme zájem oživovat centrum města po celý červenec. Navíc si v průběhu příštího roku budeme připomínat dvacáté výročí zapsání barokního Čestného sloupu Nejsvětější Trojice na seznam památek UNESCO,“ uvedla náměstkyně primátora Markéta Záleská. Město v rámci akce Barok Olomouc pořádá tři letní večery. První se uskuteční 12. července, další budou následovat o víkendu 26. a 27. července. Všechny tyto dny nabídnou hudbou, tanec, filmová promítání a pouliční umění. Na své si přijdou i děti, které se mohou těšit na loutkové divadlo a tvořivé dílny. Atmosféru večerů podtrhne květinová výzdoba a barevné nasvícení památek. Více ZDE.

Olomoucká vědkyně přibližuje zapomenuté osudy namibijských dětí

Je to příběh zčásti dojemný, zčásti smutný a zčásti znepokojivý. Je to příběh 56 afrických dětských válečných polosirotků, které přijal tehdejší československý režim v rámci socialistické spolupráce, aby se tady učili a zapomněli na válku. Téměř neznámé osudy tzv. namibijských Čechů mapuje ve svém výzkumu Kateřina Mildnerová z FF UP. Text přinesl červnový magazín Žurnál UP.

Je to vyprávění o „černých Češích s bílou duší“, kteří se po letech museli vrátit do Namibie – země, kterou neznali, jejímž jazykem nemluvili a v níž nechtěli žít. Ale hlavně je to svědectví o tom, jak si režimy a politici hráli s dětmi jako s figurkami v Člověče nezlob se.

Afrikanistka z katedry sociologie, andragogiky a kulturní antropologie filozofické fakulty se o Namibijcích, kteří se považují za Čechy, poprvé dozvěděla v roce 2000 při svých studiích na univerzitě v Plzni. Tam poznala dvě studentky z Namibie, které mluvily česky a ke svému „češství“ se hrdě hlásily. „Zaujalo mě téma obyčejného člověka na pozadí velkých dějin. Člověka, který je ve vleku událostí, a protože je dítě, tak nemůže sám vůbec nic ovlivnit. Je jak rostlinka, kterou vytrhneme a snažíme se ji přesadit do jiného prostředí, kde ona už ale nezakoření a není schopna dalšího plnohodnotného života,“ vysvětluje počátky svého výzkumu.

Československá idyla

Kateřina Mildnerová mluví o 56 dětech, které se dostaly v polovině osmdesátých let do tehdejšího socialistického Československa. V Namibii, která byla jednou z posledních afrických kolonií, totiž probíhaly dlouholeté boje za nezávislost. Guerillovou válku vedlo tamní SWAPO, národně osvobozenecké hnutí, jehož aktivity podporovaly země tehdejšího východního bloku. I proto dostali jeho vojenští představitelé nabídku poslat téměř šedesátku kluků a holčiček ve věku pěti až sedmi let na vychování a vzdělání do spřátelené socialistické země.

Děti byly od roku 1985 umístěné v internátní škole v Bartošovicích, v roce 1988 je převezli do nově zrekonstruované základní internátní školy do Prachatic. Učily se česky, sportovaly, chodily do školy. Některé si „adoptovaly“ české rodiny a braly je na víkendy, na prázdniny. Také je využíval k propagaci režim – rozesmátí černoušci – SWAPO pionýři zpívali a defilovali v prvomájových průvodech. „Jejich pobyt byl pro ně idylický, bylo o ně velmi dobře postaráno, měli čerstvé exotické ovoce a dobré vybavení,“ popisuje Mildnerová.

Konec snu a africká realita

Idyla skončila pro nic netušící děti na počátku devadesátých let, kdy Namibie vyhlásila nezávislost. Nově ustavená republika požádala o vydání svých občanů. Po složitých diplomatických jednáních se děti opravdu na podzim 1991 vrátily.  Nebyl to šťastný návrat. Přijely do země, kterou neznaly a jejímž jazykem nemluvily. Navíc několik let byla skupina zvyklá být stále spolu. I to skončilo.

V roce 2017 se Kateřina Mildnerová poprvé vydala na terénní výzkum do Namibie. Se situací už byla obeznámena, protože tématem se před ní zabýval její manžel – antropolog. Práci ale nedokončil a ona ji převzala. „Příjezd byl neuvěřitelný, přijali mě s otevřenou náručí. Byla jsem symbolem všeho, co milují. Ta důvěra, která se s respondentem navazuje při výzkumu dlouhé týdny i měsíce, byla okamžitá,“ popisuje vědkyně.

Podařilo se jí zkontaktovat a zmapovat osudy 38 dnešních čtyřicátníků. Ve většině případů ale nešlo o příběhy s happy endem. „Bylo to různé. Někteří rodiče, tedy matky, protože otcové, buď padli v boji, nebo byli neznámí, byli vysokými hodnostáři ve vládnoucí straně a ty děti pak měly cestičku vyšlapanou. Těch ale bylo minimum. Většina žila v těžkých životních podmínkách, ve slumech, v plechových boudách bez pitné vody na hranici chudoby,“ vypráví a vzpomíná například na mladou ženu žijící ve stanu, která ale do dneška schovává pomačkané vysvědčení se samými jedničkami z Prachatic. Návrat do Namibie byl totiž pro prachatické děti velmi těžký – byly rozmístěny ke svým či adoptivním rodinám po celé zemi, mnozí z nich se ocitli na zaostalém venkově bez elektřiny. Některé rodiny tehdy třináctileté dívky, které se staly s evropským vzděláním dobrým artiklem, ihned „provdaly“.

„Mnozí měli velké psychické potíže, neznali místní jazyk, ani angličtinu, takže měli problém se vůbec začlenit do tamního vzdělávacího systému, z části z nich se stali bezdomovci, dostali se na samé dno, někteří propadli alkoholu nebo drogám. Všichni prožívali těžké stavy kulturního vykořenění a samoty a bezmoci,“ vysvětluje Kateřina Mildnerová.

Nesnadné návraty

Jak dodává, ani po 28 letech života v Namibii se mnozí z nich nevzdali snu o návratu domů – do Česka. „Jedním z téměř neuvěřitelných zjištění mého výzkumu je, že oni se i po tolika letech cítí být Čechy, stále mluví česky, používají svá česká jména, která jim daly vychovatelky tady, jsou spolu stále v kontaktu. Mimochodem, i své děti pojmenovávají po českých pohádkových postavách – Růženka, Zlatovláska, Popelka,“ vyjmenovává vědkyně z Univerzity Palackého.

Případný návrat dnes již dospělých lidí do proměněné země ale nebude snadný. Někteří už tu zkušenost mají. V devadesátých let mohli znovu přijet a studovat vysokou školu. „Přijelo jich 15, ale většina nedostudovala. Dostudovali čtyři nebo pět, zbylí to vnímali jako návrat do bezstarostného dětství a nebyli schopni na školách fungovat. Nakonec byli deportováni. Ale i ti, co dostudovali, měli po návratu do Namibie těžkou pozici. Jejich diplomy nechtěli uznat, a tak je nikdo nechtěl zaměstnat. Nakonec se to ale podařilo a v současné době ti, kteří mají českou vysokou školu, pracují v poměrně slušných pozicích.“

Sociální experimenty nekončí dobře

Kateřina Mildnerová je vědkyně, vedle terénního výzkumu pracuje v archivech a výsledkem její práce by měla být na podzim kniha o namibijských Češích. „Knížka není jediným výsledkem mé práce. V současné době připravujeme ve spolupráci s Audiovizuální produkcí Univerzity Palackého i dokumentární film. A také se mi podařilo díky výzkumu spojit přes sociální sítě české rodiny s tehdejšími dětmi, kterým se tady věnovaly. Bylo to hodně emotivní.“

Na počátku léta se část hrdinů tohoto příběhu vrátila do Česka, měli by tady pracovat. „Jejich vize je taková, že budou pracovat a až něco vydělají, tak sem chtějí dostat své děti, aby s nimi tady mohly žít,“ popisuje plány Kateřina Mildnerová a jen na okraj dodává, že nikdo z těchto Namibijců neplánuje přivést si do Česka manžela či manželku. „Žádné z těch manželství totiž nedopadlo dobře, ty kulturní rozdíly byly tak velké, že to nešlo. Jediné spokojené manželství mají ti, kteří mají českého partnera. To jsou například dívky, které u nás studovaly vysokou školu, našly si českého muže a on s nimi žije v Namibii. Tam to funguje.“

Každý příběh by měl přinést i nějaké poučení. Kateřina Mildnerová ho formuluje docela přesně, byť ne zrovna optimisticky. „Osud namibijských dětí je důkazem, že jakákoli politická manipulace s dětmi je nebezpečná a může natrvalo poškodit dětskou psychiku. Kvůli tomuto sociálnímu experimentu mají tyto děti šrámy na duši do konce života.“

Kateřina Mildnerová (* 1978)

Afrikanistka a sociální a kulturní antropoložka, která působí na Katedře sociologie, andragogiky a kulturní antropologie FF UP. Předsedkyně České asociace pro africká studia. Odborně se zabývá religiozitou subsaharské Afriky a problematikou identity a pojetí domova u migrantů, absolvovala několik výzkumných pobytů v Zambii, Beninu a Namibii. Je autorkou tří monografií: Můj soused čaroděj (2008) a Pití fetišů – Náboženství a umění vodun v Beninu (2012), From where does the bad wind blow. Spiritual healing and witchcraft in Zambia, Lusaka (2015). V současné době připravuje monografii o identitě a pojetí domova u namibijských Čechů.

 

 

Categories: Novinky z UP a PřF

Olomoucká vědkyně přibližuje zapomenuté osudy namibijských dětí

Novinky: Univerzita - Aktuality UP - 5. July 2019 - 8:00

Je to příběh zčásti dojemný, zčásti smutný a zčásti znepokojivý. Je to příběh 56 afrických dětských válečných polosirotků, které přijal tehdejší československý režim v rámci socialistické spolupráce, aby se tady učili a zapomněli na válku. Téměř neznámé osudy tzv. namibijských Čechů mapuje ve svém výzkumu Kateřina Mildnerová z FF UP. Text přinesl červnový magazín Žurnál UP.

Je to vyprávění o „černých Češích s bílou duší“, kteří se po letech museli vrátit do Namibie – země, kterou neznali, jejímž jazykem nemluvili a v níž nechtěli žít. Ale hlavně je to svědectví o tom, jak si režimy a politici hráli s dětmi jako s figurkami v Člověče nezlob se.

Afrikanistka z katedry sociologie, andragogiky a kulturní antropologie filozofické fakulty se o Namibijcích, kteří se považují za Čechy, poprvé dozvěděla v roce 2000 při svých studiích na univerzitě v Plzni. Tam poznala dvě studentky z Namibie, které mluvily česky a ke svému „češství“ se hrdě hlásily. „Zaujalo mě téma obyčejného člověka na pozadí velkých dějin. Člověka, který je ve vleku událostí, a protože je dítě, tak nemůže sám vůbec nic ovlivnit. Je jak rostlinka, kterou vytrhneme a snažíme se ji přesadit do jiného prostředí, kde ona už ale nezakoření a není schopna dalšího plnohodnotného života,“ vysvětluje počátky svého výzkumu.

Československá idyla

Kateřina Mildnerová mluví o 56 dětech, které se dostaly v polovině osmdesátých let do tehdejšího socialistického Československa. V Namibii, která byla jednou z posledních afrických kolonií, totiž probíhaly dlouholeté boje za nezávislost. Guerillovou válku vedlo tamní SWAPO, národně osvobozenecké hnutí, jehož aktivity podporovaly země tehdejšího východního bloku. I proto dostali jeho vojenští představitelé nabídku poslat téměř šedesátku kluků a holčiček ve věku pěti až sedmi let na vychování a vzdělání do spřátelené socialistické země.

Děti byly od roku 1985 umístěné v internátní škole v Bartošovicích, v roce 1988 je převezli do nově zrekonstruované základní internátní školy do Prachatic. Učily se česky, sportovaly, chodily do školy. Některé si „adoptovaly“ české rodiny a braly je na víkendy, na prázdniny. Také je využíval k propagaci režim – rozesmátí černoušci – SWAPO pionýři zpívali a defilovali v prvomájových průvodech. „Jejich pobyt byl pro ně idylický, bylo o ně velmi dobře postaráno, měli čerstvé exotické ovoce a dobré vybavení,“ popisuje Mildnerová.

Konec snu a africká realita

Idyla skončila pro nic netušící děti na počátku devadesátých let, kdy Namibie vyhlásila nezávislost. Nově ustavená republika požádala o vydání svých občanů. Po složitých diplomatických jednáních se děti opravdu na podzim 1991 vrátily.  Nebyl to šťastný návrat. Přijely do země, kterou neznaly a jejímž jazykem nemluvily. Navíc několik let byla skupina zvyklá být stále spolu. I to skončilo.

V roce 2017 se Kateřina Mildnerová poprvé vydala na terénní výzkum do Namibie. Se situací už byla obeznámena, protože tématem se před ní zabýval její manžel – antropolog. Práci ale nedokončil a ona ji převzala. „Příjezd byl neuvěřitelný, přijali mě s otevřenou náručí. Byla jsem symbolem všeho, co milují. Ta důvěra, která se s respondentem navazuje při výzkumu dlouhé týdny i měsíce, byla okamžitá,“ popisuje vědkyně.

Podařilo se jí zkontaktovat a zmapovat osudy 38 dnešních čtyřicátníků. Ve většině případů ale nešlo o příběhy s happy endem. „Bylo to různé. Někteří rodiče, tedy matky, protože otcové, buď padli v boji, nebo byli neznámí, byli vysokými hodnostáři ve vládnoucí straně a ty děti pak měly cestičku vyšlapanou. Těch ale bylo minimum. Většina žila v těžkých životních podmínkách, ve slumech, v plechových boudách bez pitné vody na hranici chudoby,“ vypráví a vzpomíná například na mladou ženu žijící ve stanu, která ale do dneška schovává pomačkané vysvědčení se samými jedničkami z Prachatic. Návrat do Namibie byl totiž pro prachatické děti velmi těžký – byly rozmístěny ke svým či adoptivním rodinám po celé zemi, mnozí z nich se ocitli na zaostalém venkově bez elektřiny. Některé rodiny tehdy třináctileté dívky, které se staly s evropským vzděláním dobrým artiklem, ihned „provdaly“.

„Mnozí měli velké psychické potíže, neznali místní jazyk, ani angličtinu, takže měli problém se vůbec začlenit do tamního vzdělávacího systému, z části z nich se stali bezdomovci, dostali se na samé dno, někteří propadli alkoholu nebo drogám. Všichni prožívali těžké stavy kulturního vykořenění a samoty a bezmoci,“ vysvětluje Kateřina Mildnerová.

Nesnadné návraty

Jak dodává, ani po 28 letech života v Namibii se mnozí z nich nevzdali snu o návratu domů – do Česka. „Jedním z téměř neuvěřitelných zjištění mého výzkumu je, že oni se i po tolika letech cítí být Čechy, stále mluví česky, používají svá česká jména, která jim daly vychovatelky tady, jsou spolu stále v kontaktu. Mimochodem, i své děti pojmenovávají po českých pohádkových postavách – Růženka, Zlatovláska, Popelka,“ vyjmenovává vědkyně z Univerzity Palackého.

Případný návrat dnes již dospělých lidí do proměněné země ale nebude snadný. Někteří už tu zkušenost mají. V devadesátých let mohli znovu přijet a studovat vysokou školu. „Přijelo jich 15, ale většina nedostudovala. Dostudovali čtyři nebo pět, zbylí to vnímali jako návrat do bezstarostného dětství a nebyli schopni na školách fungovat. Nakonec byli deportováni. Ale i ti, co dostudovali, měli po návratu do Namibie těžkou pozici. Jejich diplomy nechtěli uznat, a tak je nikdo nechtěl zaměstnat. Nakonec se to ale podařilo a v současné době ti, kteří mají českou vysokou školu, pracují v poměrně slušných pozicích.“

Sociální experimenty nekončí dobře

Kateřina Mildnerová je vědkyně, vedle terénního výzkumu pracuje v archivech a výsledkem její práce by měla být na podzim kniha o namibijských Češích. „Knížka není jediným výsledkem mé práce. V současné době připravujeme ve spolupráci s Audiovizuální produkcí Univerzity Palackého i dokumentární film. A také se mi podařilo díky výzkumu spojit přes sociální sítě české rodiny s tehdejšími dětmi, kterým se tady věnovaly. Bylo to hodně emotivní.“

Na počátku léta se část hrdinů tohoto příběhu vrátila do Česka, měli by tady pracovat. „Jejich vize je taková, že budou pracovat a až něco vydělají, tak sem chtějí dostat své děti, aby s nimi tady mohly žít,“ popisuje plány Kateřina Mildnerová a jen na okraj dodává, že nikdo z těchto Namibijců neplánuje přivést si do Česka manžela či manželku. „Žádné z těch manželství totiž nedopadlo dobře, ty kulturní rozdíly byly tak velké, že to nešlo. Jediné spokojené manželství mají ti, kteří mají českého partnera. To jsou například dívky, které u nás studovaly vysokou školu, našly si českého muže a on s nimi žije v Namibii. Tam to funguje.“

Každý příběh by měl přinést i nějaké poučení. Kateřina Mildnerová ho formuluje docela přesně, byť ne zrovna optimisticky. „Osud namibijských dětí je důkazem, že jakákoli politická manipulace s dětmi je nebezpečná a může natrvalo poškodit dětskou psychiku. Kvůli tomuto sociálnímu experimentu mají tyto děti šrámy na duši do konce života.“

Kateřina Mildnerová (* 1978)

Afrikanistka a sociální a kulturní antropoložka, která působí na Katedře sociologie, andragogiky a kulturní antropologie FF UP. Předsedkyně České asociace pro africká studia. Odborně se zabývá religiozitou subsaharské Afriky a problematikou identity a pojetí domova u migrantů, absolvovala několik výzkumných pobytů v Zambii, Beninu a Namibii. Je autorkou tří monografií: Můj soused čaroděj (2008) a Pití fetišů – Náboženství a umění vodun v Beninu (2012), From where does the bad wind blow. Spiritual healing and witchcraft in Zambia, Lusaka (2015). V současné době připravuje monografii o identitě a pojetí domova u namibijských Čechů.

 

 

Letní škola medicínského práva láká na alternativní řešení sporů

Právnická fakulta již popáté připravuje letní školu medicínského práva. Letošní ročník, který bude zaměřený na alternativní řešení sporů ve zdravotnictví, startuje v neděli 7. července. Pro nové poznatky a zkušenosti a také za poznáním Česka a nových přátel přijede do Olomouce na pětadvacet zahraničních studentů.

Pátý ročník Summer Law School Olomouc on Medical Law potrvá čtrnáct dnů. „Tentokrát jsme zvolili téma alternativní řešení sporů, o kterém jsme přesvědčeni, že má v každodenní zdravotnickoprávní praxi velkou budoucnost. Není totiž používáno jen ve sporech o náhradu újmy způsobené při poskytování zdravotní péče, ale také pro řešení sporů mezi poskytovateli zdravotních služeb, pojišťovnami a pacienty. Alternativní řešení sporů, které zahrnuje negociaci, mediaci, rozhodčí řízení a další metody mimo tradiční soudní řízení, je často chváleno pro svoji nákladovou a časovou efektivitu, flexibilitu, důvěrnost a zohledňování okolností konkrétních případů,“ vysvětlil za organizační tým Martin Faix, proděkan pro zahraniční záležitosti.

Letní škola medicínského práva cílí tradičně hlavně na zahraniční studenty. Mezi přihlášenými jsou letos vysokoškoláci z Itálie, Velké Británie, Ruska, Íránu nebo například Peru. Přihlásit se ale mohli i posluchači pořádající fakulty, pro které bylo vypsáno speciální stipendium na úhradu účastnického poplatku.

Odborný program nabídne během dvou týdnů řadu přednášek, workshopů, ale například i praktické cvičení pro dekontaminaci zraněných osob nebo návštěvu pitevny. „Mezi přednášejícími budou odborníci z naší a z pražské právnické fakulty, z olomoucké lékařské fakulty a fakulty zdravotnických věd nebo expertka z Fakultní nemocnice Olomouc. Nepodceňujeme ani doprovodný program. Účastníkům chceme ukázat kromě Olomouce Prahu, Bouzov, plánujeme výlet do Litovle, návštěvu zoo nebo laser arény,“ vyjmenoval Daniel Pospíšil, který se výrazně podílí na organizaci.

Účastníci Summer Law School Olomouc on Medical Law po jejím úspěšném absolvování získají pět mezinárodně uznávaných ECTS kreditů. Akce má i přehlednou webovou stránku s kompletními informacemi.

Categories: Novinky z UP a PřF

Letní škola medicínského práva láká na alternativní řešení sporů

Novinky: Univerzita - Aktuality UP - 4. July 2019 - 14:50

Právnická fakulta již popáté připravuje letní školu medicínského práva. Letošní ročník, který bude zaměřený na alternativní řešení sporů ve zdravotnictví, startuje v neděli 7. července. Pro nové poznatky a zkušenosti a také za poznáním Česka a nových přátel přijede do Olomouce na pětadvacet zahraničních studentů.

Pátý ročník Summer Law School Olomouc on Medical Law potrvá čtrnáct dnů. „Tentokrát jsme zvolili téma alternativní řešení sporů, o kterém jsme přesvědčeni, že má v každodenní zdravotnickoprávní praxi velkou budoucnost. Není totiž používáno jen ve sporech o náhradu újmy způsobené při poskytování zdravotní péče, ale také pro řešení sporů mezi poskytovateli zdravotních služeb, pojišťovnami a pacienty. Alternativní řešení sporů, které zahrnuje negociaci, mediaci, rozhodčí řízení a další metody mimo tradiční soudní řízení, je často chváleno pro svoji nákladovou a časovou efektivitu, flexibilitu, důvěrnost a zohledňování okolností konkrétních případů,“ vysvětlil za organizační tým Martin Faix, proděkan pro zahraniční záležitosti.

Letní škola medicínského práva cílí tradičně hlavně na zahraniční studenty. Mezi přihlášenými jsou letos vysokoškoláci z Itálie, Velké Británie, Ruska, Íránu nebo například Peru. Přihlásit se ale mohli i posluchači pořádající fakulty, pro které bylo vypsáno speciální stipendium na úhradu účastnického poplatku.

Odborný program nabídne během dvou týdnů řadu přednášek, workshopů, ale například i praktické cvičení pro dekontaminaci zraněných osob nebo návštěvu pitevny. „Mezi přednášejícími budou odborníci z naší a z pražské právnické fakulty, z olomoucké lékařské fakulty a fakulty zdravotnických věd nebo expertka z Fakultní nemocnice Olomouc. Nepodceňujeme ani doprovodný program. Účastníkům chceme ukázat kromě Olomouce Prahu, Bouzov, plánujeme výlet do Litovle, návštěvu zoo nebo laser arény,“ vyjmenoval Daniel Pospíšil, který se výrazně podílí na organizaci.

Účastníci Summer Law School Olomouc on Medical Law po jejím úspěšném absolvování získají pět mezinárodně uznávaných ECTS kreditů. Akce má i přehlednou webovou stránku s kompletními informacemi.

UP má další čtyři Fulbrightovy stipendisty

Česko-americký vládní stipendijní program spravovaný Komisí J. Williama Fulbrighta umožní v příštím akademickém roce vycestovat čtyřem lidem z UP na prestižní univerzity ve Spojených státech amerických.  

Lenka Krůzová z Laboratoře cytogenetiky a molekulární cytogenetiky Hemato-onkologické kliniky FNOl a LF UP, Jan Tomáštík ze Společné laboratoře optiky PřF UP a Fyzikálního ústavu AV ČR, Petr Vaněk z II. interní kliniky FNOl a LF UP a Jan Buráň, student druhého ročníku FF UP, získali prestižní stipendium J. W. Fulbrighta.

„Je to pro mne obrovský úspěch, skvělá příležitost, ale i velká zodpovědnost. Dostala jsem možnost, která mi může pomoci posunout se ve vzdělání, kariéře i v životě,“ řekla Lenka Krůzová z Laboratoře cytogenetiky a molekulární cytogenetiky FNOl a LF UP. Několik let se věnuje chronické lymfocytární leukémii (CLL) a Moores Cancer Center na University of California si vybrala především kvůli profesorovi Thomasi Kippsovi, který tamní centrum vede a který je nejen předním světovým odborníkem na chronickou lymfocytární leukémii, ale i odborník na její terapii.

„V poslední době jsem pracovala hlavně na komplexních karyotypech. V USA bych chtěla studovat korelace mezi cytogenetickými aberacemi a somatickými mutacemi, které vedou k nestabilitě genomu. Mám v plánu pokračovat i ve studiu signální dráhy ROR1, což je receptor, který ovlivňuje buněčnou migraci, proliferaci a přežívání. Protilátky tohoto receptoru v kombinaci s dalšími terapeutiky by tak mohly být dalším léčebným přístupem pro pacienty s CLL,“ vysvětlila Lenka Krůzová. Thomase Kippse by ráda pozvala do Olomouce na tradiční Olomoucké hematologické dny.

„Začátky za oceánem jistě nebudou úplně jednoduché, nicméně situace tak zvaně mimo komfortní zónu vás posouvají dál. Proto bych chtěla poděkovat Fulbrightově komisi, která mě vybrala a dala mi tuto příležitost. Děkuji také všem, kteří mi psali doporučení a během příprav mě podporovali a podporují. Samozřejmě velmi děkuji za vstřícný přístup i vedení kliniky,“ dodala.  

Za oceán vycestuje i lékař Petr Vaněk z II. interní kliniky FNOl a LF UP. „Je to velká výzva, profesní zlom, zároveň odměna. Katedra medicíny University of Minnesota je jedním z nejlepších výzkumných pracovišť v zemi. Tamní gastroenterologická klinika je mezinárodním centrem excelence v rámci digestivní endoskopie a pankreatických onemocnění. Jsou průkopníky autotransplantace slinivky břišní, provádí nejvíce výkonů ERCP v USA ročně a jako jedna ze čtyř institucí obdrželi grant SPORE pro výzkum karcinomu pankreatu,“ uvedl. Petr Vaněk se připojí k tamnímu týmu, který se zabývá nekrotizující pankreatitidou, konkrétně jejími komplikacemi. „Mou výzkumnou oblastí je endoskopická léčba tekutinových kolekcí pankreatu a doposud málo probádaný syndrom odpojené kaudy pankreatu. Věřím, že tímto pobytem položím základy pokračující spolupráce mezi klinikami v Olomouci a Minneapolis a že bude rozhodujícím obdobím mého profesního rozvoje,“ dodal. 

Do USA pojede také Jan Tomáštík, který pracuje ve Společné laboratoři optiky. Loni ukončil doktorát, v němž se zaměřoval na charakterizaci tenkých SiCN vrstev. Díky Fulbrightovu stipendiu se deset měsíců bude věnovat výzkumu a rozšiřovat si znalosti na Virginia Tech University v týmu profesorky Kathy Lu, expertky na porézní keramické vrstvy.

„Prakticky všechny objekty integrují s okolním světem prostřednictvím svého povrchu, ať už se jedná o list pily, nůžky, ložisko v autě, brýle nebo vnitřní povrch komory reaktoru. Proto jsou povrchové vrstvy neboli filmy zajímavé. Pro vylepšení vlastností mnoha objektů či části strojů je nemusíme vyrábět z lepších a dražších materiálů, ale stačí upravit povrch - například pevnou a odolnou keramickou vrstvou. Vrstvy musejí v praxi dobře držet a dlouho vydržet funkční. To je ve zkratce jádro mé specializace,“ uvedl Jan Tomáštík.

Porézní keramické vrstvy, kterým se bude v USA věnovat, jsou hybridním materiálem kombinující pevnost keramiky s velkým aktivním povrchem dosahujícím stovek čtverečních metrů na gram materiálu. Ten se získá díky propojené struktuře maličkých pórů a nano-pórů, což přináší skvělou využitelnost pro chemickou katalýzu, ale například i jako obložení vnitřku fúzních reaktorů, jejichž první generace se poslední desítky let vyvíjí nebo jako materiál pro vodíkové energetické články.

Fulbrightovo stipendium získal i Petr Vaněk, odborný asistent II. interní kliniky LF UP a FNOl, který vycestuje na University of Minnesota a také Jan Buráň, student FF UP, který koncem srpna odjíždí na čtyři měsíce na Princeton University. S profesorem Philipem Pettitem bude konzultovat svůj aktuální projekt – kritiku potenciálně totalitárních tendencí v myšlení Carla Schmitta a jeho dnešních pokračovatelů. „Očekávám, že se výrazně posunu ve svých znalostech a schopnostech. Velmi děkuju všem, kteří mě podpořili. Děkuji i Fulbrightově komisi, bez ní bych prostředky na pobyt na Princeton University sháněl jen velmi těžko,“ řekl.  

V rámci Fulbrightova stipendijního programu financovaného českou a americkou vládou vyjede v akademickém roce 2019/2020 do USA jedenatřicet českých vědců, studentů a pracovníků neziskového sektoru. Podle Hany Ripkové, ředitelky Fulbrightovy komise, je letošní vybraná skupina stipendistů velmi pestrá, a to jak s ohledem na domovské české instituce, tak i obory. Tradiční dominanci akademiků z Karlovy univerzity a Akademie věd letos úspěšně narušila velká skupina stipendistů z mnoha dalších českých univerzit. Na rozdíl od předchozích let, kdy dominovaly přírodovědné a technické obory, letos mírně převažuje zastoupení společenskovědních oborů.

Počet českých stipendistů, kteří od založení Fulbrigtovy komise před 28 lety získali Fulbrightovo stipendium, se blíží jedné tisícovce. Díky štědré podpoře ministerstva školství i americké strany patří česko-americký program mezi ty větší v Evropě, lídrem je hlavně v počtu vysílaných vědců a přednášejících.

Posláním Komise J. Williama Fulbrighta je podpora vzájemného porozumění mezi občany České republiky a USA prostřednictvím vzdělávacích, vědeckých a kulturních výměn. Komise za tím účelem spravuje česko-americký program vládních stipendií a poskytuje informační a poradenské služby pro zájemce o studium v USA. Bližší informace o Fulbrightově komisi ZDE.

Categories: Novinky z UP a PřF

Pages

Subscribe to Joint Laboratory of Optics aggregator