Agregátor zdrojů

Oslavy třicátého výročí sametové revoluce v Olomouci vrcholí. Přesně třicet let poté, co na pražské Národní třídě bezpečnostní složky brutálně potlačily studentské shromáždění, obsadili olomouckou filozofickou fakultu tehdejší stávkující studenti. Na Palachově náměstí zase zněly písně Karla Kryla a vzpomínalo se například na prázdné regály v Jednotě.

Studentský stávkový výbor z roku 1989 se rozhodl zopakováním okupační stávky filozofické fakulty přiblížit tehdejší dění. Učebny a další prostory proměnili členové výboru v písárnu, tiskárnu nebo v pracovnu výjezdové sekce, která před třiceti lety šířila informace do měst a továren po celé střední a severní Moravě. Na chodbách, schodištích a vůbec všude, kde to jen šlo, si návštěvníci rekonstruované okupační stávky mohli prohlédnout na 1200 historických fotografií a stovky dobových plakátů a dalších artefaktů. Nechyběli ale ani příslušníci Veřejné bezpečnosti, kteří kontrolovali doklady příchozích.

„Myslím, že na sebe můžeme být pyšní, že jsme tehdy byli hybateli dění. Samozřejmě něco se povedlo, dost se toho nepodařilo. Ale můžu říci, že mě osobně mrzí, když vidím, jak někteří lidé při hodnocení současné doby váhají, jestli se jim dnes líbí více, než se jim líbilo za komunismu,“ řekl hlavní organizátor okupační stávky Martin Štainer před otevřením fakulty. Návštěvníky přivítal také emeritní rektor UP Josef Jařab, který stávku nazval fantastickým flashbackem, a současný rektor Jaroslav Miller.

Zatímco dospělé v prostorách fakulty zajímaly zejména fotografie, mladší návštěvníci malovali plakáty, zkoušeli si tisknout letáky a přepisovali prohlášení studentů na psacích strojích. „Už jsem to to zkoušel dříve, to byl ale stroj bez pásky. Poprvé jsem tak vlastně psal až dnes. Je to těžší než na počítači. Musím psát pomaleji, chyby nejdou vymazat žádným tlačítkem. Udělali jsme jich spousty,“ komentoval žák sedmé třídy Štěpán. Jeho spolužák Mikuláš doplnil, že o 17. listopadu mluvili ve škole i doma s rodiči. „Ve škole jsme měli projektový den, bavili jsme se o Národní třídě, průvodu k výročí smrti Jana Opletala. Doma mi pak mamka říkala, že se její rodiče tenkrát dívali na televizi a byli nadšení. Všichni pak nosili trikolory a chovali se k sobě hezky,“ dodal Mikuláš.

Na dění před třiceti lety na filozofické fakultě zavzpomínala i Eva Vařeková z Olomouce. „Přes víkend jsme doma poslouchali Svobodnou Evropu. Měnila jsem ale tehdy práci, byla jsem tam pár dní mezi lidmi, které jsem neznala. Nevěděla jsem tedy, co se bude dít, ale pak jsme se domluvili a bylo to všechno dobré,“ uvedla Eva Vařeková, podle níž je skvělé, že se bývalí studenti dali opět dohromady a připravili takovou akci.   

Třicátým výročím listopadových událostí v neděli ale nežila pouze filozofická fakulta. Zájemci mohli zavítat také do bývalého obchodního domu v Pavelčákově ulici, jehož podlaží se změnila v galerii s mimo jiné dalšími desítkami fotek ze sametové revoluce. U vchodu si mnozí fotili novou nástěnnou malbu s podobiznou Václava Havla. Jen o kousek dál, na Palachově náměstí, pak probíhal happening, který ve spolupráci s Univerzitou Palackého a dalšími organizacemi připravil olomoucký magistrát.

Na univerzitním stánku si zájemci mohli vyzvednout trikolory a suvenýry s motivem oslav nebo si nechat namalovat vlajku na tvář. Stylové posezení pod portrétem Václava Havla pak nabízelo možnost zahrát si klasické společenské hry a na slepou mapu Československa mohl každý vyznačit, odkud pochází, nebo místo, které je mu blízké. Na dalších stanovištích u Terezské brány pak herci Divadla Tramtarie sehráli několik výjevů ze života před rokem 1989 a po celé odpoledne byla v obležení zejména chlapců stařičká škodovka.  

Happening, během něhož zazněly písně Karla Kryla v podání Jaroslava Nováka a zahrál i Jiří Schmitzer, vyvrcholil po 17. hodině státní hymnou, tematickým videomappingem a vypuštěním balonků s logem oslav. Tím si přítomní připomněli třicet let starou snahu o odlet památníku Lenina a Stalina, který tu stával, do teplých krajin.

Oslavy třicátého výročí sametové revoluce v Olomouci vrcholí. Přesně třicet let poté, co na pražské Národní třídě bezpečnostní složky brutálně potlačily studentské shromáždění, obsadili olomouckou filozofickou fakultu tehdejší stávkující studenti. Na Palachově náměstí zase zněly písně Karla Kryla a vzpomínalo se například na prázdné regály v Jednotě.

Studentský stávkový výbor z roku 1989 se rozhodl zopakováním okupační stávky filozofické fakulty přiblížit tehdejší dění. Učebny a další prostory proměnili členové výboru v písárnu, tiskárnu nebo v pracovnu výjezdové sekce, která před třiceti lety šířila informace do měst a továren po celé střední a severní Moravě. Na chodbách, schodištích a vůbec všude, kde to jen šlo, si návštěvníci rekonstruované okupační stávky mohli prohlédnout na 1200 historických fotografií a stovky dobových plakátů a dalších artefaktů. Nechyběli ale ani příslušníci Veřejné bezpečnosti, kteří kontrolovali doklady příchozích.

„Myslím, že na sebe můžeme být pyšní, že jsme tehdy byli hybateli dění. Samozřejmě něco se povedlo, dost se toho nepodařilo. Ale můžu říci, že mě osobně mrzí, když vidím, jak někteří lidé při hodnocení současné doby váhají, jestli se jim dnes líbí více, než se jim líbilo za komunismu,“ řekl hlavní organizátor okupační stávky Martin Štainer před otevřením fakulty. Návštěvníky přivítal také emeritní rektor UP Josef Jařab, který stávku nazval fantastickým flashbackem, a současný rektor Jaroslav Miller.

Zatímco dospělé v prostorách fakulty zajímaly zejména fotografie, mladší návštěvníci malovali plakáty, zkoušeli si tisknout letáky a přepisovali prohlášení studentů na psacích strojích. „Už jsem to to zkoušel dříve, to byl ale stroj bez pásky. Poprvé jsem tak vlastně psal až dnes. Je to těžší než na počítači. Musím psát pomaleji, chyby nejdou vymazat žádným tlačítkem. Udělali jsme jich spousty,“ komentoval žák sedmé třídy Štěpán. Jeho spolužák Mikuláš doplnil, že o 17. listopadu mluvili ve škole i doma s rodiči. „Ve škole jsme měli projektový den, bavili jsme se o Národní třídě, průvodu k výročí smrti Jana Opletala. Doma mi pak mamka říkala, že se její rodiče tenkrát dívali na televizi a byli nadšení. Všichni pak nosili trikolory a chovali se k sobě hezky,“ dodal Mikuláš.

Na dění před třiceti lety na filozofické fakultě zavzpomínala i Eva Vařeková z Olomouce. „Přes víkend jsme doma poslouchali Svobodnou Evropu. Měnila jsem ale tehdy práci, byla jsem tam pár dní mezi lidmi, které jsem neznala. Nevěděla jsem tedy, co se bude dít, ale pak jsme se domluvili a bylo to všechno dobré,“ uvedla Eva Vařeková, podle níž je skvělé, že se bývalí studenti dali opět dohromady a připravili takovou akci.   

Třicátým výročím listopadových událostí v neděli ale nežila pouze filozofická fakulta. Zájemci mohli zavítat také do bývalého obchodního domu v Pavelčákově ulici, jehož podlaží se změnila v galerii s mimo jiné dalšími desítkami fotek ze sametové revoluce. U vchodu si mnozí fotili novou nástěnnou malbu s podobiznou Václava Havla. Jen o kousek dál, na Palachově náměstí, pak probíhal happening, který ve spolupráci s Univerzitou Palackého a dalšími organizacemi připravil olomoucký magistrát.

Na univerzitním stánku si zájemci mohli vyzvednout trikolory a suvenýry s motivem oslav nebo si nechat namalovat vlajku na tvář. Stylové posezení pod portrétem Václava Havla pak nabízelo možnost zahrát si klasické společenské hry a na slepou mapu Československa mohl každý vyznačit, odkud pochází, nebo místo, které je mu blízké. Na dalších stanovištích u Terezské brány pak herci Divadla Tramtarie sehráli několik výjevů ze života před rokem 1989 a po celé odpoledne byla v obležení zejména chlapců stařičká škodovka.  

Happening, během něhož zazněly písně Karla Kryla v podání Jaroslava Nováka a zahrál i Jiří Schmitzer, vyvrcholil po 17. hodině státní hymnou, tematickým videomappingem a vypuštěním balonků s logem oslav. Tím si přítomní připomněli třicet let starou snahu o odlet památníku Lenina a Stalina, který tu stával, do teplých krajin.

Zajímavé přednášky o historii, filmu, médiích či filozofii, letos s odkazem na 30 let svobodného vývoje po pádu totality, připravila v rámci Týdne humanitních věd 2019 Filozofická fakulta UP. I letos se tak připojuje k oslavám Světového dne filozofie UNESCO.

Týden humanitních věd je přehlídkou širokého spektra výzkumných a vzdělávacích aktivit na filozofické fakultě. Letos se akademické i široké veřejnosti nabízí osmatřicet odborných i popularizačních přednášek. Jednu z prvních s názvem Alžbětinské divadlo proslovila i Tatjana Lazorčáková, vedoucí divadelní sekce katedry divadelních a filmových studií. Ve Filmovém sále UC UP hovořila o rozvoji divadla za vlády Alžběty I., o specifiku tehdejšího divadelního prostoru i o postavení herců ve společnosti.

„V období renesance se Anglie v této sféře odklonila od katolického Říma a zůstala ve svých středověkých tradicích. Tehdejší divadlo bylo zrcadlem doby, reflektovalo události a věnovalo se všem společenským vrstvám. Přestože podléhalo státní moci, bylo velmi oblíbené. V roce 1629 bylo v Londýně sedmnáct divadel. V Paříži byl v té době jeden sál, v němž hrála Moliérova společnost,“ uvedla teatroložka z UP. Ve své přednášce o tzv. alžbětinské době vyzdvihla i budování univerzit, které už tehdy byly centry vzdělání.

Mezi prvními přednášel v Uměleckém centru i Michal Sýkora z téže katedry, který hovořil o jednom z nejvýznamnějších autorů amerického modernismu, nositeli Nobelovy ceny za rok 1949 Williamu Faulknerovi.

Během týdne filozofická fakulta nabízí řadu dalších zajímavých setkání, například se studentkami rusistiky, které prostřednictvím fotografií a videí přiblíží letošní expedici Ruského klubu Olomouc při FF UP po Transsibiřské magistrále na Bajkal. Zájemci se přitom dozví, co je to například ´něrpa´, kolikrát je třeba obkroužit buddhistickou stúpu nebo kde jsou k mání nejlepší ´omulové´. Zajímavá bude i přednáška, která představí stavební a umělecký vývoj chrámu sv. Mořice.

Týden humanitních věd nabídne na FF i seminář, během něhož budou analyzovány a interpretovány dokumentární filmy režiséra Evalda Schorma v kontextu jeho hrané tvorby. Za účasti režiséra a producenta Ondřeje Trojana se i bude promítat filmové drama Toman. O vzestupu a pádu na pozadí doby, která dodnes ovlivňuje naše životy, se má i diskutovat na katedře historie Na Hradě 5. Zcela unikátní bude i přednáška s názvem Jak se učila filozofie za komunismu, v níž Ivan Blecha z katedry filozofie přiblíží příchozím, jak se člověk musel střetávat s ideologií a s tlakem totality.

Týden humanitních věd byl původně akcí Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, která se jím tradičně hlásí k oslavám Světového dne filozofie UNESCO. Stalo se již tradicí, že se k akci připojuje FF UP a FF UK. Program je otevřen široké veřejnosti zdarma. Více ZDE.

Zajímavé přednášky o historii, filmu, médiích či filozofii, letos s odkazem na 30 let svobodného vývoje po pádu totality, připravila v rámci Týdne humanitních věd 2019 Filozofická fakulta UP. I letos se tak připojuje k oslavám Světového dne filozofie UNESCO.

Týden humanitních věd je přehlídkou širokého spektra výzkumných a vzdělávacích aktivit na filozofické fakultě. Letos se akademické i široké veřejnosti nabízí osmatřicet odborných i popularizačních přednášek. Jednu z prvních s názvem Alžbětinské divadlo proslovila i Tatjana Lazorčáková, vedoucí divadelní sekce katedry divadelních a filmových studií. Ve Filmovém sále UC UP hovořila o rozvoji divadla za vlády Alžběty I., o specifiku tehdejšího divadelního prostoru i o postavení herců ve společnosti.

„V období renesance se Anglie v této sféře odklonila od katolického Říma a zůstala ve svých středověkých tradicích. Tehdejší divadlo bylo zrcadlem doby, reflektovalo události a věnovalo se všem společenským vrstvám. Přestože podléhalo státní moci, bylo velmi oblíbené. V roce 1629 bylo v Londýně sedmnáct divadel. V Paříži byl v té době jeden sál, v němž hrála Moliérova společnost,“ uvedla teatroložka z UP. Ve své přednášce o tzv. alžbětinské době vyzdvihla i budování univerzit, které už tehdy byly centry vzdělání.

Mezi prvními přednášel v Uměleckém centru i Michal Sýkora z téže katedry, který hovořil o jednom z nejvýznamnějších autorů amerického modernismu, nositeli Nobelovy ceny za rok 1949 Williamu Faulknerovi.

Během týdne filozofická fakulta nabízí řadu dalších zajímavých setkání, například se studentkami rusistiky, které prostřednictvím fotografií a videí přiblíží letošní expedici Ruského klubu Olomouc při FF UP po Transsibiřské magistrále na Bajkal. Zájemci se přitom dozví, co je to například ´něrpa´, kolikrát je třeba obkroužit buddhistickou stúpu nebo kde jsou k mání nejlepší ´omulové´. Zajímavá bude i přednáška, která představí stavební a umělecký vývoj chrámu sv. Mořice.

Týden humanitních věd nabídne na FF i seminář, během něhož budou analyzovány a interpretovány dokumentární filmy režiséra Evalda Schorma v kontextu jeho hrané tvorby. Za účasti režiséra a producenta Ondřeje Trojana se i bude promítat filmové drama Toman. O vzestupu a pádu na pozadí doby, která dodnes ovlivňuje naše životy, se má i diskutovat na katedře historie Na Hradě 5. Zcela unikátní bude i přednáška s názvem Jak se učila filozofie za komunismu, v níž Ivan Blecha z katedry filozofie přiblíží příchozím, jak se člověk musel střetávat s ideologií a s tlakem totality.

Týden humanitních věd byl původně akcí Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, která se jím tradičně hlásí k oslavám Světového dne filozofie UNESCO. Stalo se již tradicí, že se k akci připojuje FF UP a FF UK. Program je otevřen široké veřejnosti zdarma. Více ZDE.

Třicet let života ve svobodné zemi jsme si včera připomínali mnoha způsoby. Pohled zvenčí a širší kontext nabídl někdejší nizozemský ministr, diplomat a akademik profesor Laurens Jan Brinkhorst. V Kapli Božího Těla Uměleckého centra UP pronesl přednášku o významu Evropské unie a o našich společných hodnotách v měnícím se světě.

Profesor Brinkhorst připomenul, že 17. listopad je dnem, kdy se vzpomíná nejen na události, které se odehrály v Československu v listopadu 1989, ale také na ty, které jim předcházely v roce 1939, kdy nacisté zakročili proti vysokoškolákům. „Podobný protest proti rasové diskriminaci a za svobodu slova inicioval 26. listopadu 1940 děkan právnické fakulty Univerzity v Leidenu profesor Cleveringa na začátku druhé světové války v Nizozemsku. Byl to den, kdy německá nacistická okupační správa v Nizozemsku odvolala z funkce všechny židovské profesory a zahájila holokaust. Každý rok 26. listopadu oslavují absolventi Univerzity v Leidenu po celém světě tento den jako den proti rasizmu a antisemitizmu,“ uvedl nizozemský akademik, jehož vystoupení bylo připomínkou odvážného protestního projevu Rudolfa Pabuse Cleveringa.

Ve své řeči shrnul dosavadní vývoj evropského společenství. „Evropská unie se nakonec vyvinula z hospodářsky a tržně orientované struktury v politický a demokratický subjekt. Důležitým zdrojem inspirace během tohoto procesu byla Všeobecná deklarace lidských práv OSN a Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod. Během posledních dvaceti let byla postupně zavedena evropská oblast svobody, bezpečnosti a spravedlnosti,“ řekl. Zmínil i to, že EU je stále se vyvíjející celek. „Často je nucena jednat vlivem vnějších událostí. Potvrzuje to preambule Smlouvy o Evropské unii, která říká, že cílem je ´pokračovat v procesu tvorby ještě užšího spojení mezi národy v Evropě.´ Tento cíl má i nadále zásadní význam. Náš hodnotový systém demokracie, právního státu a lidských práv je v Evropě jedinečný a symbolizuje svět jako celek. Evropu lze pochopit pouze v kontextu její historie jako kontinentu neustálého válčení. Mezi lety 1648 a 1919 se v Evropě neválčilo pouze jeden rok!“ zdůraznil nizozemský host UP. Mluvil i o vztahu USA k EU, o tom, jak se mění geopolitická situace a jak posilují své pozice Čína či Indie. Naznačil i cesty, jimiž by se měla EU vydat, aby nejen obstála v současném světě, ale také se stala důležitým hráčem na mezinárodním poli.

„Multilaterální světový řád s obecnými pravidly chování rychle střídá vícepólový svět, kde mocní vládnou slabým. Aby si Evropská unie zachovala svůj jedinečný životní styl založený na blahobytu a prosperitě udržováním a řízením právního státu, měla by zhodnotit svou vlastní geopolitickou budoucnost a přestat se dál vyhýbat otázce moci. Pro tuto chvíli se zdá, že je Evropa posledním býložravcem ve světě masožravců,“ uvedl.

Jak dodal, úkolem nové Evropské komise bude udělat několik zásadních rozhodnutí. Podle nizozemského profesora jsou jen dvě možné cesty dalšího vývoje EU. Buď návrat k národním státům, nebo více společných akcí na evropské úrovni, přičemž první možnost nepovažuje za dobrou. „Jednotlivé evropské státy, ať už malé nebo velké, se nemohou spoléhat na adekvátní reakci hlavních mocností jako USA, Číny nebo Ruska. Rostoucí bezmocnost samostatných evropských států se nedávno projevila při turecké invazi do Sýrie. Po náhlém odchodu USA a zradě prezidenta Trumpa vůči bývalým spojencům, kurdským silám, uzavřely Rusko a Turecko dohodu. Evropské sliby, například sankce vůči Turecku, byly brzy odvolány kvůli strachu z odvety prezidenta Erdogana. Vyhrožoval, že pošle syrské uprchlíky zpátky do Evropy,“ připomenul profesor.

Když mluvil o dalším možném rozvoji EU, zdůraznil, že Evropa se musí stát silnější a více autonomní a všechny státy, včetně menších jako je Nizozemsko či Česká republika, by se na této „renesanci“ starého kontinentu měly aktivně podílet.

„Evropské ideály míru, blahobytu a sjednocení jsou víc než kdy dřív ohroženy kombinací zhoubných vnitřních a vnějších sil. Ultrapravicoví nacionalisté a populisté se snaží rozložit Evropskou unii zevnitř. Za našimi hranicemi existuje řada hrozeb, které ohrožují náš evropský způsob života: nespolehlivá Amerika, ruské snahy o destabilizaci a nátlak Číny. Je na čase přijít se silnou protilátkou proti Sirénám fatalizmu, negativistům a nepřátelům Evropské unie. Jak západní, tak východní části Evropy jsou důležitou součástí silnější a více homogenní Evropské unie budoucnosti. Musíme vybudovat nové koalice ochotné překonat historické rozdíly. Demokracie, právní stát a lidská práva jsou zároveň hlavní evropské hodnoty, o kterých nelze jednat… V sázce je budoucnost naší civilizace!“ uvedl Laurens Jan Brinkhorst.

Třicet let života ve svobodné zemi jsme si včera připomínali mnoha způsoby. Pohled zvenčí a širší kontext nabídl někdejší nizozemský ministr, diplomat a akademik profesor Laurens Jan Brinkhorst. V Kapli Božího Těla Uměleckého centra UP pronesl přednášku o významu Evropské unie a o našich společných hodnotách v měnícím se světě.

Profesor Brinkhorst připomenul, že 17. listopad je dnem, kdy se vzpomíná nejen na události, které se odehrály v Československu v listopadu 1989, ale také na ty, které jim předcházely v roce 1939, kdy nacisté zakročili proti vysokoškolákům. „Podobný protest proti rasové diskriminaci a za svobodu slova inicioval 26. listopadu 1940 děkan právnické fakulty Univerzity v Leidenu profesor Cleveringa na začátku druhé světové války v Nizozemsku. Byl to den, kdy německá nacistická okupační správa v Nizozemsku odvolala z funkce všechny židovské profesory a zahájila holokaust. Každý rok 26. listopadu oslavují absolventi Univerzity v Leidenu po celém světě tento den jako den proti rasizmu a antisemitizmu,“ uvedl nizozemský akademik, jehož vystoupení bylo připomínkou odvážného protestního projevu Rudolfa Pabuse Cleveringa.

Ve své řeči shrnul dosavadní vývoj evropského společenství. „Evropská unie se nakonec vyvinula z hospodářsky a tržně orientované struktury v politický a demokratický subjekt. Důležitým zdrojem inspirace během tohoto procesu byla Všeobecná deklarace lidských práv OSN a Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod. Během posledních dvaceti let byla postupně zavedena evropská oblast svobody, bezpečnosti a spravedlnosti,“ řekl. Zmínil i to, že EU je stále se vyvíjející celek. „Často je nucena jednat vlivem vnějších událostí. Potvrzuje to preambule Smlouvy o Evropské unii, která říká, že cílem je ´pokračovat v procesu tvorby ještě užšího spojení mezi národy v Evropě.´ Tento cíl má i nadále zásadní význam. Náš hodnotový systém demokracie, právního státu a lidských práv je v Evropě jedinečný a symbolizuje svět jako celek. Evropu lze pochopit pouze v kontextu její historie jako kontinentu neustálého válčení. Mezi lety 1648 a 1919 se v Evropě neválčilo pouze jeden rok!“ zdůraznil nizozemský host UP. Mluvil i o vztahu USA k EU, o tom, jak se mění geopolitická situace a jak posilují své pozice Čína či Indie. Naznačil i cesty, jimiž by se měla EU vydat, aby nejen obstála v současném světě, ale také se stala důležitým hráčem na mezinárodním poli.

„Multilaterální světový řád s obecnými pravidly chování rychle střídá vícepólový svět, kde mocní vládnou slabým. Aby si Evropská unie zachovala svůj jedinečný životní styl založený na blahobytu a prosperitě udržováním a řízením právního státu, měla by zhodnotit svou vlastní geopolitickou budoucnost a přestat se dál vyhýbat otázce moci. Pro tuto chvíli se zdá, že je Evropa posledním býložravcem ve světě masožravců,“ uvedl.

Jak dodal, úkolem nové Evropské komise bude udělat několik zásadních rozhodnutí. Podle nizozemského profesora jsou jen dvě možné cesty dalšího vývoje EU. Buď návrat k národním státům, nebo více společných akcí na evropské úrovni, přičemž první možnost nepovažuje za dobrou. „Jednotlivé evropské státy, ať už malé nebo velké, se nemohou spoléhat na adekvátní reakci hlavních mocností jako USA, Číny nebo Ruska. Rostoucí bezmocnost samostatných evropských států se nedávno projevila při turecké invazi do Sýrie. Po náhlém odchodu USA a zradě prezidenta Trumpa vůči bývalým spojencům, kurdským silám, uzavřely Rusko a Turecko dohodu. Evropské sliby, například sankce vůči Turecku, byly brzy odvolány kvůli strachu z odvety prezidenta Erdogana. Vyhrožoval, že pošle syrské uprchlíky zpátky do Evropy,“ připomenul profesor.

Když mluvil o dalším možném rozvoji EU, zdůraznil, že Evropa se musí stát silnější a více autonomní a všechny státy, včetně menších jako je Nizozemsko či Česká republika, by se na této „renesanci“ starého kontinentu měly aktivně podílet.

„Evropské ideály míru, blahobytu a sjednocení jsou víc než kdy dřív ohroženy kombinací zhoubných vnitřních a vnějších sil. Ultrapravicoví nacionalisté a populisté se snaží rozložit Evropskou unii zevnitř. Za našimi hranicemi existuje řada hrozeb, které ohrožují náš evropský způsob života: nespolehlivá Amerika, ruské snahy o destabilizaci a nátlak Číny. Je na čase přijít se silnou protilátkou proti Sirénám fatalizmu, negativistům a nepřátelům Evropské unie. Jak západní, tak východní části Evropy jsou důležitou součástí silnější a více homogenní Evropské unie budoucnosti. Musíme vybudovat nové koalice ochotné překonat historické rozdíly. Demokracie, právní stát a lidská práva jsou zároveň hlavní evropské hodnoty, o kterých nelze jednat… V sázce je budoucnost naší civilizace!“ uvedl Laurens Jan Brinkhorst.

Rozvoj olomouckého studia medicíny po roce 1989 shrnuje nová publikace, která dostala název 30 let svobodné Lékařské fakulty univerzity Palackého v Olomouci. Na 172 stranách se čtenáři mohou začíst do vzpomínek či vizí všech porevolučních děkanů, také třeba emeritního rektora Josefa Jařaba.

Do sborníku přispěli i další funkcionáři a osobnosti fakulty a nechybějí ani zmínky o rozvoji anglických studijních programů General Medicine a Dentistry, o vybudování Ústavu molekulární a translační medicíny, o založení fakulty zdravotnických věd nebo o vzniku některých fakultních tradic, jako je například absolventská akce Radicés/Kořeny.

„Když jsme byli z Vydavatelství UP osloveni, zda nechceme přispět k edici univerzitních pamětí, dlouho jsme přemýšleli, jak tuto příležitost uchopit. Nakonec jsme se rozhodli zmapovat vývoj fakulty od roku 1989, mimo jiné i proto, že ubývá těch, kteří si pamatují, jak se co tehdy stalo nebo kdo byl u které myšlenky. Obeslali jsme všechny dřívější i současné funkcionáře a osoby, které mají co říci. Myslím, že se nám tu myšlenku podařilo pěkně naplnit,“ uvedla Eliška Sovová, dřívější proděkanka pro vnější vztahy, která koncept knihy iniciovala a společně s tehdejším děkanem Milanem Kolářem a Veronikou Glogarovou z děkanátu realizovala.

„Mě nejvíce dojímá začátek publikace, kde vzpomínají na dění v letech 1989 a 1990 osobnosti jako Josef Jařab, Milan Hejtmánek a Jaroslav Jezdinský nebo členové tehdejšího stávkového výboru. Málokdo z nás si uvědomuje, jací tito lidé byli hrdinové. Vrhli se do dění v době, kdy vůbec nevěděli, jak všechno dopadne. Zajímavá je také část o práci rehabilitační komise, kde je mimo jiné zveřejněna její závěrečná zpráva, kterou tak lidsky, osobně a morálně napsal profesor Jiří Lenfeld,“ dodala Eliška Sovová.

Publikaci představil a pokřtil emeritní děkan Milan Kolář během přednáškového večera zlatých absolventů, kteří si následující den po padesáti letech zopakovali svoji promoci. Sborník je k dostání na děkanátu lékařské fakulty a ve Vydavatelství UP.

Rozvoj olomouckého studia medicíny po roce 1989 shrnuje nová publikace, která dostala název 30 let svobodné Lékařské fakulty univerzity Palackého v Olomouci. Na 172 stranách se čtenáři mohou začíst do vzpomínek či vizí všech porevolučních děkanů, také třeba emeritního rektora Josefa Jařaba.

Do sborníku přispěli i další funkcionáři a osobnosti fakulty a nechybějí ani zmínky o rozvoji anglických studijních programů General Medicine a Dentistry, o vybudování Ústavu molekulární a translační medicíny, o založení fakulty zdravotnických věd nebo o vzniku některých fakultních tradic, jako je například absolventská akce Radicés/Kořeny.

„Když jsme byli z Vydavatelství UP osloveni, zda nechceme přispět k edici univerzitních pamětí, dlouho jsme přemýšleli, jak tuto příležitost uchopit. Nakonec jsme se rozhodli zmapovat vývoj fakulty od roku 1989, mimo jiné i proto, že ubývá těch, kteří si pamatují, jak se co tehdy stalo nebo kdo byl u které myšlenky. Obeslali jsme všechny dřívější i současné funkcionáře a osoby, které mají co říci. Myslím, že se nám tu myšlenku podařilo pěkně naplnit,“ uvedla Eliška Sovová, dřívější proděkanka pro vnější vztahy, která koncept knihy iniciovala a společně s tehdejším děkanem Milanem Kolářem a Veronikou Glogarovou z děkanátu realizovala.

„Mě nejvíce dojímá začátek publikace, kde vzpomínají na dění v letech 1989 a 1990 osobnosti jako Josef Jařab, Milan Hejtmánek a Jaroslav Jezdinský nebo členové tehdejšího stávkového výboru. Málokdo z nás si uvědomuje, jací tito lidé byli hrdinové. Vrhli se do dění v době, kdy vůbec nevěděli, jak všechno dopadne. Zajímavá je také část o práci rehabilitační komise, kde je mimo jiné zveřejněna její závěrečná zpráva, kterou tak lidsky, osobně a morálně napsal profesor Jiří Lenfeld,“ dodala Eliška Sovová.

Publikaci představil a pokřtil emeritní děkan Milan Kolář během přednáškového večera zlatých absolventů, kteří si následující den po padesáti letech zopakovali svoji promoci. Sborník je k dostání na děkanátu lékařské fakulty a ve Vydavatelství UP.

Dnes slavíme Den boje za svobodu a demokracii. Olomoučané i návštěvníci města se mohou zúčastnit řady akcí, které připomínají jak události z roku 1939, tak především z listopadu 1989. Univerzita Palackého spolu s městem a dalšími organizátory a institucemi připravila už v během uplynulého týdne bohatý program, který vyvrcholí dnes.

Na Filozofickou fakultu UP mohou od 10 hodin například přijít ti, kteří si chtějí připomenout okamžiky studentské okupační stávky, kterou zorganizovali studenti z roku 1989. „Nebude to nudná vzpomínková akce. Zveme i ty nejmladší, aby se podívali a prakticky si vyzkoušeli, co všechno bylo potřeba dělat: malování plakátů, tištění na cyklostylech, datlování na psacích strojích, vydávání časopisu Přetlak – a k tomu zde budou dobové relikvie, jako jsou staré škodovky a žigulíky, fotky a filmy, ale i sametový guláš,“ zve veřejnost hlavní organizátor akce Martin Štainer, který byl před třiceti lety členem stávkového výboru studentů. Podrobný program najdete ZDE.

V 11 hodin se pak uskuteční na Žižkově náměstí před budovou pedagogické fakulty za účasti zástupců UP pietní akt k 30. výročí sametové revoluce a 80. výročí úmrtí studenta Jana Opletala. Student pražské medicíny byl postřelen při protinacistické demonstraci 28. října 1939 a i přes okamžitou pomoc 11. listopadu v nemocnici zemřel. Jeho pohřeb přerostl v demonstraci proti německým okupantům, po níž nechali nacisté zavřít vysoké školy. Jan Opletal pocházel ze Lhoty nad Moravou nedaleko Olomouce, pohřben je na hřbitově v Nákle.

Happening 30 let svobody a demokracie se v Olomouci odehraje na Palachově náměstí od 13 hodin. Program nabízí jak hudební vystoupení, tak například vzpomínky aktérů z podzimu 1989, promítání dobových dokumentů a podobně. V rámci hlavních oslav se Olomoučanům představí i Univerzita Palackého, která návštěvníky netradičním způsobem seznámí se svou bohatou historií a rolí v revolučním dění. Součástí expozice bude i odpočinková zóna a další doprovodný program připravovaný ve spolupráci se Street Art Festivalem a Sametovou klubovou nocí. Podrobněji ZDE.

Program, který připomíná třicet let svobody, ale nedělí nekončí. Od pondělí se před budovou Právnické fakulty UP na Envelopě uskuteční happening Sametová rekonstrukce. Stejně jako před třiceti lety tam budou moct lidé postavit zeď z krabic s nápisy. V listopadu 1989 totiž byla budova sídlem okresního výboru KSČ a Olomoučané kolem ní tehdy vystavěli papírovou bariéru. Podrobněji ZDE.

Dneškem ale nekončí ani besedy se zajímavými osobnosti, které jsou spojeny s událostmi roku 1989. Setkání s Václavem Malým, prvním mluvčím Občanského fóra, který v listopadových dnech moderoval největší protistátní demonstrace na Václavském náměstí a na Letné, připravila teologická fakulta. Biskup Václav Malý bude hostem fakulty 26. listopadu. Beseda se uskuteční v aule CMTF od 15 hodin a je pro širokou veřejnost.

Dnes slavíme Den boje za svobodu a demokracii. Olomoučané i návštěvníci města se mohou zúčastnit řady akcí, které připomínají jak události z roku 1939, tak především z listopadu 1989. Univerzita Palackého spolu s městem a dalšími organizátory a institucemi připravila už v během uplynulého týdne bohatý program, který vyvrcholí dnes.

Na Filozofickou fakultu UP mohou od 10 hodin například přijít ti, kteří si chtějí připomenout okamžiky studentské okupační stávky, kterou zorganizovali studenti z roku 1989. „Nebude to nudná vzpomínková akce. Zveme i ty nejmladší, aby se podívali a prakticky si vyzkoušeli, co všechno bylo potřeba dělat: malování plakátů, tištění na cyklostylech, datlování na psacích strojích, vydávání časopisu Přetlak – a k tomu zde budou dobové relikvie, jako jsou staré škodovky a žigulíky, fotky a filmy, ale i sametový guláš,“ zve veřejnost hlavní organizátor akce Martin Štainer, který byl před třiceti lety členem stávkového výboru studentů. Podrobný program najdete ZDE.

V 11 hodin se pak uskuteční na Žižkově náměstí před budovou pedagogické fakulty za účasti zástupců UP pietní akt k 30. výročí sametové revoluce a 80. výročí úmrtí studenta Jana Opletala. Student pražské medicíny byl postřelen při protinacistické demonstraci 28. října 1939 a i přes okamžitou pomoc 11. listopadu v nemocnici zemřel. Jeho pohřeb přerostl v demonstraci proti německým okupantům, po níž nechali nacisté zavřít vysoké školy. Jan Opletal pocházel ze Lhoty nad Moravou nedaleko Olomouce, pohřben je na hřbitově v Nákle.

Happening 30 let svobody a demokracie se v Olomouci odehraje na Palachově náměstí od 13 hodin. Program nabízí jak hudební vystoupení, tak například vzpomínky aktérů z podzimu 1989, promítání dobových dokumentů a podobně. V rámci hlavních oslav se Olomoučanům představí i Univerzita Palackého, která návštěvníky netradičním způsobem seznámí se svou bohatou historií a rolí v revolučním dění. Součástí expozice bude i odpočinková zóna a další doprovodný program připravovaný ve spolupráci se Street Art Festivalem a Sametovou klubovou nocí. Podrobněji ZDE.

Program, který připomíná třicet let svobody, ale nedělí nekončí. Od pondělí se před budovou Právnické fakulty UP na Envelopě uskuteční happening Sametová rekonstrukce. Stejně jako před třiceti lety tam budou moct lidé postavit zeď z krabic s nápisy. V listopadu 1989 totiž byla budova sídlem okresního výboru KSČ a Olomoučané kolem ní tehdy vystavěli papírovou bariéru. Podrobněji ZDE.

Čtyři vyprávění o vystoupení z komfortní zóny plná neopakovatelných zážitků nabídla Beseda bez komfortu na fakultě tělesné kultury. Padesátku návštěvníků přenesli prezentující studenti a absolventi do patagonských národních parků nebo za severní polární kruh.

„Nesnáším zimu, jsem teplomilný člověk. Když jsme s přítelkyní plánovali, že vyjedeme do světa, chtěl jsem někam za teplem do exotiky. Pak jsme si ale vzpomněli na fotku jednoho hotelu v Laponsku, kde můžete z tepla pokoje prosklenou střechou sledovat polární záři. Pobyt tam je dost drahý, tak jsme si řekli, co si tam zkusit najít práci. A pak jsem narazil na nabídku,“ přiblížil absolvent tělovýchovy Martin Vlk, jak se z něj ze dne na den stal arktický průvodce.

Nikdy předtím v této skandinávské oblasti nebyl. Tento nedostatek ale zmírnil týdenní výcvik, kdy si prošel trasy pro turisty, naučil se rozdělat oheň na sněhu nebo řídit sněžný skútr. Řadu aktivit si vyzkoušel vůbec poprvé. „Moje chvilka slávy přišla krátce po výcviku, když jsem měl turistům ukázat, jak se tu rybaří pod ledem. Při vrtání se mi zasekl vrták, nešel nahoru ani dolů. Lomcoval jsem s ním, turisté mezitím odešli do blízké restaurace. Když jsem za nimi přišel, sklidil jsem ohromný potlesk,“ vyprávěl Martin Vlk. S přítelkyní se během pobytu za polárním kruhem nakonec dostal i do onoho hotelu a zadarmo, respektive za příslib článku o tomto zážitku. 

Na opačnou stranu zeměkoule návštěvníky besedy vzala studentka rekreologie Karolína Nováková s přítelem Tomášem Křikalem. Společně absolvovali přes čtyři tisíce kilometrů v Patagonii na jihu Jižní Ameriky, zažili mimo jiné období silných dešťů a povodní i krásný barevný podzim. „Než jsme odjeli, chodila jsem v šatičkách a botách na podpatku. Že bych měla urazit takovou vzdálenost, mi přišlo absolutně nepředstavitelné. Také jsem si s sebou sbalila milion věcí, o kterých jsem byla přesvědčená, že budu potřebovat. Třeba příbor. Jenže k čemu je příbor, když vás deště uvězní několik dní v jednom místě a nemáte co jíst?“ zmínila Karolína Nováková.

„Nejhloupější nápad byl, že část cesty absolvujeme na kole. Ale neuvědomili jsme si, jak tam fouká vítr, takže jsme spíše stáli na místě, než jeli. Kdybychom šli pěšky, zvládli bychom tehdy větší vzdálenost. Nejlepší den tak byl, když jsme kola prodali,“ přidal další zážitek její přítel. Prezentaci své výpravy Patagonií zakončili výzvou k přítomným – žijte svůj sen, ať je to cestování nebo cokoliv jiného.

O své cestovatelské zážitky a zkušenosti se podělila také rekreoložka Alžběta Halušková se svým přítelem Adamem Svobodou, kteří povyprávěli o autokempování a surfování ve Španělsku. A došlo i na Expedici přes bar, na níž studenti katedry aplikovaných pohybových aktivit zprostředkovávají lidem s postižením sportovní a cestovatelské zážitky, které by dost možná jinak vůbec nezažili. Expedici představila Kristýna Navrátilová společně s vozíčkářem Petrem Stillerem. Více si o tomto projektu můžete přečíst v článku zde.

Beseda bez komfortu byla předzvěstí olomoucké zastávky Mezinárodního festivalu outdoorových filmů, na kterou dojde ve dnech 19. až 21. listopadu. Každý den se mohou diváci těšit na dva filmové bloky, a sice od 17 a od 19 hodin, na programu jsou mimo jiné snímky o lezci Adamu Ondrovi, cyklotrasách v Lužických horách nebo o krásách Myanmaru. Promítat se bude v tělocvičně FTK v Hynaisově ulici. Více na stránkách festivalu.

Čtyři vyprávění o vystoupení z komfortní zóny plná neopakovatelných zážitků nabídla Beseda bez komfortu na fakultě tělesné kultury. Padesátku návštěvníků přenesli prezentující studenti a absolventi do patagonských národních parků nebo za severní polární kruh.

„Nesnáším zimu, jsem teplomilný člověk. Když jsme s přítelkyní plánovali, že vyjedeme do světa, chtěl jsem někam za teplem do exotiky. Pak jsme si ale vzpomněli na fotku jednoho hotelu v Laponsku, kde můžete z tepla pokoje prosklenou střechou sledovat polární záři. Pobyt tam je dost drahý, tak jsme si řekli, co si tam zkusit najít práci. A pak jsem narazil na nabídku,“ přiblížil absolvent tělovýchovy Martin Vlk, jak se z něj ze dne na den stal arktický průvodce.

Nikdy předtím v této skandinávské oblasti nebyl. Tento nedostatek ale zmírnil týdenní výcvik, kdy si prošel trasy pro turisty, naučil se rozdělat oheň na sněhu nebo řídit sněžný skútr. Řadu aktivit si vyzkoušel vůbec poprvé. „Moje chvilka slávy přišla krátce po výcviku, když jsem měl turistům ukázat, jak se tu rybaří pod ledem. Při vrtání se mi zasekl vrták, nešel nahoru ani dolů. Lomcoval jsem s ním, turisté mezitím odešli do blízké restaurace. Když jsem za nimi přišel, sklidil jsem ohromný potlesk,“ vyprávěl Martin Vlk. S přítelkyní se během pobytu za polárním kruhem nakonec dostal i do onoho hotelu a zadarmo, respektive za příslib článku o tomto zážitku. 

Na opačnou stranu zeměkoule návštěvníky besedy vzala studentka rekreologie Karolína Nováková s přítelem Tomášem Křikalem. Společně absolvovali přes čtyři tisíce kilometrů v Patagonii na jihu Jižní Ameriky, zažili mimo jiné období silných dešťů a povodní i krásný barevný podzim. „Než jsme odjeli, chodila jsem v šatičkách a botách na podpatku. Že bych měla urazit takovou vzdálenost, mi přišlo absolutně nepředstavitelné. Také jsem si s sebou sbalila milion věcí, o kterých jsem byla přesvědčená, že budu potřebovat. Třeba příbor. Jenže k čemu je příbor, když vás deště uvězní několik dní v jednom místě a nemáte co jíst?“ zmínila Karolína Nováková.

„Nejhloupější nápad byl, že část cesty absolvujeme na kole. Ale neuvědomili jsme si, jak tam fouká vítr, takže jsme spíše stáli na místě, než jeli. Kdybychom šli pěšky, zvládli bychom tehdy větší vzdálenost. Nejlepší den tak byl, když jsme kola prodali,“ přidal další zážitek její přítel. Prezentaci své výpravy Patagonií zakončili výzvou k přítomným – žijte svůj sen, ať je to cestování nebo cokoliv jiného.

O své cestovatelské zážitky a zkušenosti se podělila také rekreoložka Alžběta Halušková se svým přítelem Adamem Svobodou, kteří povyprávěli o autokempování a surfování ve Španělsku. A došlo i na Expedici přes bar, na níž studenti katedry aplikovaných pohybových aktivit zprostředkovávají lidem s postižením sportovní a cestovatelské zážitky, které by dost možná jinak vůbec nezažili. Expedici představila Kristýna Navrátilová společně s vozíčkářem Petrem Stillerem. Více si o tomto projektu můžete přečíst v článku zde.

Beseda bez komfortu byla předzvěstí olomoucké zastávky Mezinárodního festivalu outdoorových filmů, na kterou dojde ve dnech 19. až 21. listopadu. Každý den se mohou diváci těšit na dva filmové bloky, a sice od 17 a od 19 hodin, na programu jsou mimo jiné snímky o lezci Adamu Ondrovi, cyklotrasách v Lužických horách nebo o krásách Myanmaru. Promítat se bude v tělocvičně FTK v Hynaisově ulici. Více na stránkách festivalu.

O mapách, atlasech, předávání znalostí a zkušeností studentům, splněných snech, ale také o respektu a důvěře k technologiím hovořil vedoucí katedry geoinformatiky přírodovědecké fakulty Vít Voženílek v rozhovoru, který poskytl magazínu vysokých škol Universitas.

Geograf, kartograf a profesor geoinformatiky v něm mimo jiné prozrazuje, jaké profesní sny si již splnil a které před ním teprve stojí. „Jako student jsem měl velký sen – dělat mapy, které k něčemu budou. Když se mi to podařilo, vzniklo nové přání – udělat aspoň jeden atlas. Udělal jsem jich několik, takže to mám také splněno. Pořád mám ale ještě jeden sen, který souvisí s mou sbírkou školních atlasů z různých zemí. Velmi mě láká udělat školní atlas pro nějaký stát, který ho ještě nemá. Pokud jde o Českou republiku, vidím zde celou řadu témat, která by stála za zmapování. Snažím se přimět například kolegu z hydrometeorologického ústavu udělat atlas dopadů klimatické změny na život. Ale nechci říkat, že bych měl jedno téma, které hodlám do konce své profesní kariéry zvládnout. Například by mě velmi bavilo sestavit nový moderní jazykový atlas – jak se kde mluví nebo jak se udržují nářečí. S Ústavem pro jazyk český AV ČR máme předložený projekt pro geoinformatizaci této problematiky. Moc bych si přál, aby nám vyšel,“ řekl mimo jiné.

Profesor Voženílek se věnuje především tematické a atlasové kartografii.Na svém kontě má osm tematických atlasů a nápady na další nosí v hlavě. Za nejdůležitější však považuje vychovávat nové odborníky a sledovat profesní růst svých studentů. Celý rozhovor je dostupný zde.

O mapách, atlasech, předávání znalostí a zkušeností studentům, splněných snech, ale také o respektu a důvěře k technologiím hovořil vedoucí katedry geoinformatiky přírodovědecké fakulty Vít Voženílek v rozhovoru, který poskytl magazínu vysokých škol Universitas.

Geograf, kartograf a profesor geoinformatiky v něm mimo jiné prozrazuje, jaké profesní sny si již splnil a které před ním teprve stojí. „Jako student jsem měl velký sen – dělat mapy, které k něčemu budou. Když se mi to podařilo, vzniklo nové přání – udělat aspoň jeden atlas. Udělal jsem jich několik, takže to mám také splněno. Pořád mám ale ještě jeden sen, který souvisí s mou sbírkou školních atlasů z různých zemí. Velmi mě láká udělat školní atlas pro nějaký stát, který ho ještě nemá. Pokud jde o Českou republiku, vidím zde celou řadu témat, která by stála za zmapování. Snažím se přimět například kolegu z hydrometeorologického ústavu udělat atlas dopadů klimatické změny na život. Ale nechci říkat, že bych měl jedno téma, které hodlám do konce své profesní kariéry zvládnout. Například by mě velmi bavilo sestavit nový moderní jazykový atlas – jak se kde mluví nebo jak se udržují nářečí. S Ústavem pro jazyk český AV ČR máme předložený projekt pro geoinformatizaci této problematiky. Moc bych si přál, aby nám vyšel,“ řekl mimo jiné.

Profesor Voženílek se věnuje především tematické a atlasové kartografii.Na svém kontě má osm tematických atlasů a nápady na další nosí v hlavě. Za nejdůležitější však považuje vychovávat nové odborníky a sledovat profesní růst svých studentů. Celý rozhovor je dostupný zde.

Rektor Jaroslav Miller ocenil 12. listopadu v rámci probíhajících oslav 30. výročí sametové revoluce 14 osobností za jejich zásluhy o rozvoj demokracie. Za všechny vyznamenané přednesli v rámci ceremoniálu své bilanční proslovy Magdaléna Vášáryová a Michael Žantovský.

Se svolením řečníků vám jejich projevy přinášíme k přečtení. Pro úplnost přidáváme také úvodní slovo rektora UP Jaroslava Millera.  

Magdaléna Vášáryová

Michael Žantovský

Jaroslav Miller 

O předávání medailí jsme psali v Žurnálu Online ZDE.

Rektor Jaroslav Miller ocenil 12. listopadu v rámci probíhajících oslav 30. výročí sametové revoluce 14 osobností za jejich zásluhy o rozvoj demokracie. Za všechny vyznamenané přednesli v rámci ceremoniálu své bilanční proslovy Magdaléna Vášáryová a Michael Žantovský.

Se svolením řečníků vám jejich projevy přinášíme k přečtení. Pro úplnost přidáváme také úvodní slovo rektora UP Jaroslava Millera.  

Magdaléna Vášáryová

Michael Žantovský

Jaroslav Miller 

O předávání medailí jsme psali v Žurnálu Online ZDE.

O významu právního státu bude v Kapli Božího Těla Uměleckého centra UP hovořit někdejší nizozemský ministr, diplomat a akademik profesor Laurens Jan Brinkhorst.  Se svou přednáškou Evropská unie: Společné hodnoty v měnícím se světě vystoupí v rámci Cleveringa Lecture.

„Laurens Jan Brinkhorst je významnou osobností. Byl zástupce ministra zahraničních záležitostí, ministerstev hospodářství, předseda levicové liberární strany D´66, diplomat i například člen Evropského parlamentu. Jeho dcera Laurentien je manželka prince Constantijna, mladšího bratra krále. Rád si jeho přednášku poslechnu,“ uvedl vedoucí katedry nederlandistiky FF Wilken Engelbrecht.

Laurens Jan Brinkhorst se poslancem Evropského parlamentu stal v roce 1994.  Z aktivní politiky odešel po 33 letech a od roku 2002 začal působit v soukromém a veřejném sektoru. Od listopadu 2011 působil také jako profesor vládních studií, mezinárodních vztahů, mezinárodního práva a evropského práva na Leidenské univerzitě, byl také i hostující profesor mezinárodních vztahů a ekologie.

Přednáška Laurense Jana Brinkhorsta bude součástí Cleveringa Lecture. Bude připomínkou odvážného protestního projevu profesora Rudolfa Pabuse Cleveringa, jenž 26. listopadu 1940 vystoupil na univerzitě v Leidenu proti rezignaci židovských profesorů, vynucenou nacistickými okupačními úřady. Více ZDE. 

O významu právního státu bude v Kapli Božího Těla Uměleckého centra UP hovořit někdejší nizozemský ministr, diplomat a akademik profesor Laurens Jan Brinkhorst.  Se svou přednáškou Evropská unie: Společné hodnoty v měnícím se světě vystoupí v rámci Cleveringa Lecture.

„Laurens Jan Brinkhorst je významnou osobností. Byl zástupce ministra zahraničních záležitostí, ministerstev hospodářství, předseda levicové liberární strany D´66, diplomat i například člen Evropského parlamentu. Jeho dcera Laurentien je manželka prince Constantijna, mladšího bratra krále. Rád si jeho přednášku poslechnu,“ uvedl vedoucí katedry nederlandistiky FF Wilken Engelbrecht.

Laurens Jan Brinkhorst se poslancem Evropského parlamentu stal v roce 1994.  Z aktivní politiky odešel po 33 letech a od roku 2002 začal působit v soukromém a veřejném sektoru. Od listopadu 2011 působil také jako profesor vládních studií, mezinárodních vztahů, mezinárodního práva a evropského práva na Leidenské univerzitě, byl také i hostující profesor mezinárodních vztahů a ekologie.

Přednáška Laurense Jana Brinkhorsta bude součástí Cleveringa Lecture. Bude připomínkou odvážného protestního projevu profesora Rudolfa Pabuse Cleveringa, jenž 26. listopadu 1940 vystoupil na univerzitě v Leidenu proti rezignaci židovských profesorů, vynucenou nacistickými okupačními úřady. Více ZDE. 

Třicet let od sametové revoluce nově připomíná publikace s názvem Olomoucké okamžiky 1989. Vznikla ve spolupráci Univerzity Palackého a Muzea umění Olomouc a slavnostního uvedení se dočkala při příležitosti otevření expozice ´1989 ´. Ta je nejnovějším výstavním projektem Muzea umění Olomouc.  

Vydavatelství Univerzity Palackého se před časem připojilo k projektu Okamžiky sametové revoluce České tiskové kanceláře, která začala od veřejnosti sbírat při příležitosti výročí dobové fotografie. Právě v této souvislosti vznikla publikace Olomoucké okamžiky 1989. Je dokumentem doby, koncipována jako kronika či deník událostí jednoho roku a zaměřuje se na dění v Olomouci a blízkém okolí. Nabízí snímky z rodinných archivů, zachycující běžné události i všední život v tzv. reálném socialismu. Fotografie zároveň připomínají revoluční dění v tehdejším Divadle Oldřicha Stibora, okupační stávku studentů Univerzity Palackého, recesistická představení a happeningy, vystoupení osobností kulturního a společenského života či generální stávku 27. listopadu. Kniha inklinuje k méně ´oficióznímu´ pojetí oslav 30. výročí sametové revoluce. Je zaměřena především na mladší generaci, pro niž jsou mnohé události roku 1989 již dávno zapomenutou minulostí.

„Kromě České tiskové kanceláře byl iniciátorem této publikace i fotograf Petr Zatloukal, vedoucí ateliéru fotografie z katedry výtvarné výchovy PdF, jehož fotografiemi z revolučního roku 1989 disponuje Archiv UP. V úsilí, aby kniha vznikla, byl právě on velmi aktivní, a proto přebal knihy ilustruje jeho snímek,“ uvedl Aleš Prstek, ředitel Vydavatelství UP. Štěpánka Bieleszová, spoluautorka knihy a kurátorka MUO doplnila, že velká část publikovaných snímků je výsledkem dlouhodobého terénního sběru a průzkumu soukromých archivů, který prováděla s týmem pracovníků Státního okresního archivu v Olomouci a Prostějově, Moravského divadla a Univerzity Palackého. Autoři věnovali knihu letos zesnulému Adolfu Jankovskému, jenž dlouhá léta působil a fotografoval na Univerzitě Palackého a jehož obsáhlý archiv fotografií zpracovává Archiv UP. Už nyní si knihu mohou zájemci pořídit v UPointu Univerzity Palackého, ve Skriptárně ve Zbrojnici nebo například Muzeu umění Olomouc.

Spolu s uvedením publikace byla otevřena v Muzeu umění i expozice s názvem ´1989´. „Řada fotografů v té době pořídila cenné, z dnešního pohledu již historické záběry. Mnoho jich bylo pozapomenuto v soukromých archivech, některé se dostaly do veřejných sbírek. To je i případ malé kolekce dokumentárních fotografií, uchovávaných ve sbírce Muzea umění Olomouc,“ uvedla kurátorka Štěpánka Bieleszová. Přestože je sbírka MUO zaměřena především na fotografie experimentální a konceptuální, podařilo se podle Bieleszové vytvořit malou, ale reprezentativní kolekci dokumentárních a reportážních snímků, včetně těch vztahujících se k událostem roku 1989. „Týká se to fotografií Vladislava Galgonka, Petra Zatloukala, Mileny Valuškové, Jindřicha Štreita, Zdeňka Sodomy, Michala Štosela či Luďka Peřiny, kteří svými fotoaparáty zachytili nejen průběh sametové revoluce v Olomouci, ale i dalších událostí. Například útěky občanů NDR do západní Evropy nebo bourání Berlínské zdi,“ dodala autorka výstavy.

Kromě fotografií výstava obsahuje i dobové dokumenty. Součástí je i projekce snímků z privátních fotoalb, které muzeum získalo nejen díky spolupráci s Univerzitou Palackého, ale i díky výzvě na Facebooku a Instagramu. V této souvislosti je Muzeum umění připraveno přijmout a zařadit další snímky do videoprojekce i v průběhu expozice. Výstava je k vidění do 16. února 2020.

Třicet let od sametové revoluce nově připomíná publikace s názvem Olomoucké okamžiky 1989. Vznikla ve spolupráci Univerzity Palackého a Muzea umění Olomouc a slavnostního uvedení se dočkala při příležitosti otevření expozice ´1989 ´. Ta je nejnovějším výstavním projektem Muzea umění Olomouc.  

Vydavatelství Univerzity Palackého se před časem připojilo k projektu Okamžiky sametové revoluce České tiskové kanceláře, která začala od veřejnosti sbírat při příležitosti výročí dobové fotografie. Právě v této souvislosti vznikla publikace Olomoucké okamžiky 1989. Je dokumentem doby, koncipována jako kronika či deník událostí jednoho roku a zaměřuje se na dění v Olomouci a blízkém okolí. Nabízí snímky z rodinných archivů, zachycující běžné události i všední život v tzv. reálném socialismu. Fotografie zároveň připomínají revoluční dění v tehdejším Divadle Oldřicha Stibora, okupační stávku studentů Univerzity Palackého, recesistická představení a happeningy, vystoupení osobností kulturního a společenského života či generální stávku 27. listopadu. Kniha inklinuje k méně ´oficióznímu´ pojetí oslav 30. výročí sametové revoluce. Je zaměřena především na mladší generaci, pro niž jsou mnohé události roku 1989 již dávno zapomenutou minulostí.

„Kromě České tiskové kanceláře byl iniciátorem této publikace i fotograf Petr Zatloukal, vedoucí ateliéru fotografie z katedry výtvarné výchovy PdF, jehož fotografiemi z revolučního roku 1989 disponuje Archiv UP. V úsilí, aby kniha vznikla, byl právě on velmi aktivní, a proto přebal knihy ilustruje jeho snímek,“ uvedl Aleš Prstek, ředitel Vydavatelství UP. Štěpánka Bieleszová, spoluautorka knihy a kurátorka MUO doplnila, že velká část publikovaných snímků je výsledkem dlouhodobého terénního sběru a průzkumu soukromých archivů, který prováděla s týmem pracovníků Státního okresního archivu v Olomouci a Prostějově, Moravského divadla a Univerzity Palackého. Autoři věnovali knihu letos zesnulému Adolfu Jankovskému, jenž dlouhá léta působil a fotografoval na Univerzitě Palackého a jehož obsáhlý archiv fotografií zpracovává Archiv UP. Už nyní si knihu mohou zájemci pořídit v UPointu Univerzity Palackého, ve Skriptárně ve Zbrojnici nebo například Muzeu umění Olomouc.

Spolu s uvedením publikace byla otevřena v Muzeu umění i expozice s názvem ´1989´. „Řada fotografů v té době pořídila cenné, z dnešního pohledu již historické záběry. Mnoho jich bylo pozapomenuto v soukromých archivech, některé se dostaly do veřejných sbírek. To je i případ malé kolekce dokumentárních fotografií, uchovávaných ve sbírce Muzea umění Olomouc,“ uvedla kurátorka Štěpánka Bieleszová. Přestože je sbírka MUO zaměřena především na fotografie experimentální a konceptuální, podařilo se podle Bieleszové vytvořit malou, ale reprezentativní kolekci dokumentárních a reportážních snímků, včetně těch vztahujících se k událostem roku 1989. „Týká se to fotografií Vladislava Galgonka, Petra Zatloukala, Mileny Valuškové, Jindřicha Štreita, Zdeňka Sodomy, Michala Štosela či Luďka Peřiny, kteří svými fotoaparáty zachytili nejen průběh sametové revoluce v Olomouci, ale i dalších událostí. Například útěky občanů NDR do západní Evropy nebo bourání Berlínské zdi,“ dodala autorka výstavy.

Kromě fotografií výstava obsahuje i dobové dokumenty. Součástí je i projekce snímků z privátních fotoalb, které muzeum získalo nejen díky spolupráci s Univerzitou Palackého, ale i díky výzvě na Facebooku a Instagramu. V této souvislosti je Muzeum umění připraveno přijmout a zařadit další snímky do videoprojekce i v průběhu expozice. Výstava je k vidění do 16. února 2020.