Agregátor zdrojů

Během přípravy na blížící se Grand Slam v mongolském Ulánbátaru zamířila nejúspěšnější česká judistka současnosti Renata Zachová i do laboratoře zátěžové fyziologie na Fakultě tělesné kultury UP. Ve zdejší hypoxické komoře, v níž lze nasimulovat různé podmínky a sledovat odezvu organismu na ně při zátěži, si vyzkoušela, jak se jí bude v Mongolsku prát.

Nadmořská výška přes 1300 metrů, k tomu výrazný časový posun. „To jsou dost odlišné podmínky oproti tomu, co známe z Evropy nebo i Japonska. Na dřívějším turnaji v Mongolsku jsem viděl, že koordinace evropských sportovců byla kvůli aklimatizaci podstatně nižší. Takže se nyní snažíme toto nepodcenit a Renči aklimatizaci zkrátit,“ uvedl trenér judistky Jiří Štěpán z Judo klubu Olomouc, jinak též vyučující na katedře sportu FTK UP.

Hypoxická komora je jednoduše řečeno skleník, do kterého díky speciálnímu filtru proudí vzduch ochuzený o kyslík, díky čemuž mohou odborníci z katedry přírodních věd v kinantropologii FTK UP nasimulovat podmínky prostředí až do nadmořské výšky 7000 metrů, a pokud využijí zvlhčovače či topení, tak i podnebí nejrůznějších míst světa.

Renata Zachová se sparing partnerem, judistou Štěpánem Zinkem v komoře absolvovala hypoxický trénink v simulované výšce 2000 metrů nad mořem. „Sledujeme odezvu organismu na zatížení v hypoxických podmínkách. Mimo jiné bezprostředně po skončení zatížení monitorujeme saturaci kyslíkem či puls,“ přiblížil Adam Jarmar, odborný asistent zmíněné katedry. Hypoxickým podmínkám se judistka v rámci přípravy vystavovala i mimo laboratoř.

Nabídku testování laboratoře zátěžové fyziologie FTK UP najdete zde.

„Intermitentní hypoxická expozice spočívá ve střídání intervalů hypoxie a normoxie, během nichž je organismus opakovaně stimulován sníženou dostupností kyslíku. Cílem je podpořit adaptační mechanismy organismu a urychlit aklimatizaci na prostředí s nižším obsahem kyslíku, ve kterém bude sportovec soutěžit,“ vysvětlil vedoucí laboratoře zátěžové fyziologie Michal Botek.

Dodal, že je hrdý na to, že fakulta takto propojuje své vědecké know-how se sportovním tréninkem a že může takovéto služby špičkovým sportovcům nabídnout – v případě Renaty Zachové nejen v rámci dlouhodobé spolupráce jejího domácího Judo klubu Olomouc s FTK UP, ale také jako součást podpory Vysokoškolského sportovního centra Victoria, do nějž je judistka zařazena.

„Jsem velmi ráda, že tady takové možnosti jsou. Opravdu mi to dost před závody pomáhá, jak jsem si už vyzkoušela před několika lety, když jsme do Mongolska jeli poprvé. Očekávám, že tam první dva dny zase budou právě z hlediska aklimatizace náročnější, ale pak už to bude dobré a budu se prát, jak nejlépe umím,“ uzavřela Renata Zachová, studentka FTK UP, která před nedávnem byla vyhlášena Judistkou roku.

Během přípravy na blížící se Grand Slam v mongolském Ulánbátaru zamířila nejúspěšnější česká judistka současnosti Renata Zachová i do laboratoře zátěžové fyziologie na Fakultě tělesné kultury UP. Ve zdejší hypoxické komoře, v níž lze nasimulovat různé podmínky a sledovat odezvu organismu na ně při zátěži, si vyzkoušela, jak se jí bude v Mongolsku prát.

Nadmořská výška přes 1300 metrů, k tomu výrazný časový posun. „To jsou dost odlišné podmínky oproti tomu, co známe z Evropy nebo i Japonska. Na dřívějším turnaji v Mongolsku jsem viděl, že koordinace evropských sportovců byla kvůli aklimatizaci podstatně nižší. Takže se nyní snažíme toto nepodcenit a Renči aklimatizaci zkrátit,“ uvedl trenér judistky Jiří Štěpán z Judo klubu Olomouc, jinak též vyučující na katedře sportu FTK UP.

Hypoxická komora je jednoduše řečeno skleník, do kterého díky speciálnímu filtru proudí vzduch ochuzený o kyslík, díky čemuž mohou odborníci z katedry přírodních věd v kinantropologii FTK UP nasimulovat podmínky prostředí až do nadmořské výšky 7000 metrů, a pokud využijí zvlhčovače či topení, tak i podnebí nejrůznějších míst světa.

Renata Zachová se sparing partnerem, judistou Štěpánem Zinkem v komoře absolvovala hypoxický trénink v simulované výšce 2000 metrů nad mořem. „Sledujeme odezvu organismu na zatížení v hypoxických podmínkách. Mimo jiné bezprostředně po skončení zatížení monitorujeme saturaci kyslíkem či puls,“ přiblížil Adam Jarmar, odborný asistent zmíněné katedry. Hypoxickým podmínkám se judistka v rámci přípravy vystavovala i mimo laboratoř.

Nabídku testování laboratoře zátěžové fyziologie FTK UP najdete zde.

„Intermitentní hypoxická expozice spočívá ve střídání intervalů hypoxie a normoxie, během nichž je organismus opakovaně stimulován sníženou dostupností kyslíku. Cílem je podpořit adaptační mechanismy organismu a urychlit aklimatizaci na prostředí s nižším obsahem kyslíku, ve kterém bude sportovec soutěžit,“ vysvětlil vedoucí laboratoře zátěžové fyziologie Michal Botek.

Dodal, že je hrdý na to, že fakulta takto propojuje své vědecké know-how se sportovním tréninkem a že může takovéto služby špičkovým sportovcům nabídnout – v případě Renaty Zachové nejen v rámci dlouhodobé spolupráce jejího domácího Judo klubu Olomouc s FTK UP, ale také jako součást podpory Vysokoškolského sportovního centra Victoria, do nějž je judistka zařazena.

„Jsem velmi ráda, že tady takové možnosti jsou. Opravdu mi to dost před závody pomáhá, jak jsem si už vyzkoušela před několika lety, když jsme do Mongolska jeli poprvé. Očekávám, že tam první dva dny zase budou právě z hlediska aklimatizace náročnější, ale pak už to bude dobré a budu se prát, jak nejlépe umím,“ uzavřela Renata Zachová, studentka FTK UP, která před nedávnem byla vyhlášena Judistkou roku.

Tváří se jako kamarádi. Své oběti, vesměs mladé lidi, oslovují prostřednictvím sociálních sítí a tvrdí, že jim chtějí pomoci. Na profilech prezentují svůj úspěšný život, peníze a luxus, který podle nich může mít každý. Jenže je to podvod. Praktiky podvodníků působících na sociálních sítích odhaluje nový dokumentární snímek Red Flags, jehož spoluautorem je absolvent Filozofické fakulty Univerzity Palackého. Skautský institut Olomouc film promítne 22. června.

Z průzkumu České bankovní asociace vyplývá, že klienti bank čelili za první tři měsíce letošního roku téměř 24 tisícům útoků. Ve srovnání s loňskem jde o mírný nárůst. Významně však vzrostla celková škoda, která od začátku roku do konce března dosáhla 798 milionů korun. E-šmejdi jsou tedy schopní ukrást výrazně větší částky než v minulých letech. Mezi nejzranitelnější skupiny patří mladí lidé, u nichž finanční gramotnost spíše stagnuje. Právě jim je věnován nový dokumentární snímek Red Flags, který vznikl díky společnosti Nekrachni.

Jak film vznikal? Co je jeho cílem? A proč by si ho studující i široká veřejnost neměli nechat ujít? Nejen o tom hovoří spoluautor filmu Vojtěch Drašner, absolvent Filozofické fakulty Univerzity Palackého. 

Na Filozofické fakultě Univerzity Palackého jste absolvoval bakalářské studium psychologie, magisterské pak na Masarykově univerzitě v Brně. Po absolutoriu vedla vaše cesta do organizace Nekrachni, kde pomáháte mladým lidem zvládat jejich první finanční kroky. Jak jste se dostal k filmu Red Flags a jak vznikal?

Společnost Nekrachni oslovila Česká bankovní asociace. Poukazovala především na to, že její data ukazují, že mladí lidé často přicházejí o peníze kvůli podvodům. Zajímalo nás proto, jaké typy podvodů na ně cílí. Začali jsme si všímat nových technologií, různých falešných platforem, a především psychologické manipulace. Mladé lidi jsme chtěli informovat prostřednictvím reálných záběrů, a tak jsme začali mapovat, co se děje. Až když jsme nashromáždili velké množství materiálu, uvědomili jsme si, že nejlepší cestou bude vytvořit dokument.  

Můžete krátce shrnout čemu se film věnuje?

Finančním podvodníkům (scammerům) na sociálních sítích, kteří cílí především na mladou generaci. Častými terči jsou studenti a studentky, a to právě proto, že ještě studují a nemají vysoké příjmy, případně jsou teprve na začátku své kariéry. Podvodníci jim slibují rychlé zisky, „zázračné“ investice nebo různé online projekty. Ve skutečnosti se z nich snaží vylákat peníze. Často jde o podvody typu pyramidových schémat, tzv. bílých koní nebo o zneužívání důvěřivosti a slabostí druhých. Hlavním cílem našeho snímku je osvěta. Chceme mladé lidi upozornit na podvodníky působící na sociálních sítích.

Proč by se lidé měli na film přijít podívat?

Mnozí si říkají, že podvodníka snadno poznají. Jenže to není tak jednoduché. Tito lidé se velmi přesvědčivě tváří jako kamarádi. Mají na vás vždy čas a spoustu rad. Dříve či později se však začnou objevovat varovné signály (red flags). Ne každý si jich ale všimne. Jsou nenápadné, někdy dokonce skryté. Nestačí tedy pouze říkat, že podvody existují a jsou nebezpečné. Prostřednictvím našeho dokumentu, do jehož obsahu přispěla svými komentáři i Romana Mazalová z katedry psychologie FF UP, chceme ukázat, jak se jim bránit. To mohou mladí lidé udělat až ve chvíli, kdy pochopí, proč podvodnické techniky fungují. Právě na ně dokument upozorňuje. Budeme rádi, když lidé snímek zhlédnou a stanou se vůči těmto varovným signálům všímavější. Snáze tak ochrání své peníze.   

Red Flags, vytvořila společnost Nekrachni. Snímek mapuje nekalé praktiky na sociálních sítích, jež cílí na mladé lidi. Skautský institut Olomouc, 22. červen, od 17 hodin. V rámci programu se na uvedené téma uskuteční i debata. Více na Redflags.cz.

Tváří se jako kamarádi. Své oběti, vesměs mladé lidi, oslovují prostřednictvím sociálních sítí a tvrdí, že jim chtějí pomoci. Na profilech prezentují svůj úspěšný život, peníze a luxus, který podle nich může mít každý. Jenže je to podvod. Praktiky podvodníků působících na sociálních sítích odhaluje nový dokumentární snímek Red Flags, jehož spoluautorem je absolvent Filozofické fakulty Univerzity Palackého. Skautský institut Olomouc film promítne 22. června.

Z průzkumu České bankovní asociace vyplývá, že klienti bank čelili za první tři měsíce letošního roku téměř 24 tisícům útoků. Ve srovnání s loňskem jde o mírný nárůst. Významně však vzrostla celková škoda, která od začátku roku do konce března dosáhla 798 milionů korun. E-šmejdi jsou tedy schopní ukrást výrazně větší částky než v minulých letech. Mezi nejzranitelnější skupiny patří mladí lidé, u nichž finanční gramotnost spíše stagnuje. Právě jim je věnován nový dokumentární snímek Red Flags, který vznikl díky společnosti Nekrachni.

Jak film vznikal? Co je jeho cílem? A proč by si ho studující i široká veřejnost neměli nechat ujít? Nejen o tom hovoří spoluautor filmu Vojtěch Drašner, absolvent Filozofické fakulty Univerzity Palackého. 

Na Filozofické fakultě Univerzity Palackého jste absolvoval bakalářské studium psychologie, magisterské pak na Masarykově univerzitě v Brně. Po absolutoriu vedla vaše cesta do organizace Nekrachni, kde pomáháte mladým lidem zvládat jejich první finanční kroky. Jak jste se dostal k filmu Red Flags a jak vznikal?

Společnost Nekrachni oslovila Česká bankovní asociace. Poukazovala především na to, že její data ukazují, že mladí lidé často přicházejí o peníze kvůli podvodům. Zajímalo nás proto, jaké typy podvodů na ně cílí. Začali jsme si všímat nových technologií, různých falešných platforem, a především psychologické manipulace. Mladé lidi jsme chtěli informovat prostřednictvím reálných záběrů, a tak jsme začali mapovat, co se děje. Až když jsme nashromáždili velké množství materiálu, uvědomili jsme si, že nejlepší cestou bude vytvořit dokument.  

Můžete krátce shrnout čemu se film věnuje?

Finančním podvodníkům (scammerům) na sociálních sítích, kteří cílí především na mladou generaci. Častými terči jsou studenti a studentky, a to právě proto, že ještě studují a nemají vysoké příjmy, případně jsou teprve na začátku své kariéry. Podvodníci jim slibují rychlé zisky, „zázračné“ investice nebo různé online projekty. Ve skutečnosti se z nich snaží vylákat peníze. Často jde o podvody typu pyramidových schémat, tzv. bílých koní nebo o zneužívání důvěřivosti a slabostí druhých. Hlavním cílem našeho snímku je osvěta. Chceme mladé lidi upozornit na podvodníky působící na sociálních sítích.

Proč by se lidé měli na film přijít podívat?

Mnozí si říkají, že podvodníka snadno poznají. Jenže to není tak jednoduché. Tito lidé se velmi přesvědčivě tváří jako kamarádi. Mají na vás vždy čas a spoustu rad. Dříve či později se však začnou objevovat varovné signály (red flags). Ne každý si jich ale všimne. Jsou nenápadné, někdy dokonce skryté. Nestačí tedy pouze říkat, že podvody existují a jsou nebezpečné. Prostřednictvím našeho dokumentu, do jehož obsahu přispěla svými komentáři i Romana Mazalová z katedry psychologie FF UP, chceme ukázat, jak se jim bránit. To mohou mladí lidé udělat až ve chvíli, kdy pochopí, proč podvodnické techniky fungují. Právě na ně dokument upozorňuje. Budeme rádi, když lidé snímek zhlédnou a stanou se vůči těmto varovným signálům všímavější. Snáze tak ochrání své peníze.   

Red Flags, vytvořila společnost Nekrachni. Snímek mapuje nekalé praktiky na sociálních sítích, jež cílí na mladé lidi. Skautský institut Olomouc, 22. červen, od 17 hodin. V rámci programu se na uvedené téma uskuteční i debata. Více na Redflags.cz.

Výroční konference aliance Aurora 2026 v Duisburgu-Essenu spojila debatu o budoucnosti evropského vysokého školství s připomenutím deseti let spolupráce v rámci univerzitní sítě Aurora Network. Hlavními tématy byly důvěra ve vědu, společné vzdělávání, mikrocertifikáty, výzkumná spolupráce, zapojení studentů a společenská role univerzit. UP na konferenci reprezentovali členové vedení univerzity, centrálního týmu Aurory i studenti a studentky.

Konference přivítala téměř 200 účastníků z 15 univerzit a stala se důležitou platformou pro diskuzi o dosavadním vývoji programu Aurora 2030 i o dalších prioritách evropského vysokého školství. Zároveň připomněla deset let spolupráce v rámci sítě Aurora Network. Během čtyř dnů se akademici, studenti, zaměstnanci i další hosté zapojili do plenárních zasedání, workshopů, strategických jednání a networkingových akcí zaměřených na výzvy, kterým dnes vysoké školství čelí.

Univerzitu Palackého na konferenci zastupovali členové centrálního týmu Aurory na UP i delegace vedení univerzity. Rektor UP Michael Kohajda se setkal s rektory partnerských univerzit a reprezentoval Univerzitu Palackého na jednání Aurora General Council. Dalších jednání se účastnili prorektor pro vědu, tvůrčí činnost a transfer znalostí Jiří Drábek a prorektorka pro mezinárodní vztahy Ivona Barešová, do jejíž gesce Aurora spadá.

„Po deseti letech spolupráce v síti Aurora Network vstupuje Aurora do další fáze svého rozvoje. Na základech vybudovaných v uplynulých letech nyní rozvíjí konkrétní aktivity a iniciativy, které mají přímý dopad na studenty, akademiky a další pracovníky partnerských univerzit,“ uvedla Ivona Barešová.

Budoucnost postavená na důvěře

Jedním z hlavních témat celé konference byla role univerzit jako důvěryhodných institucí. V úvodním panelu vystoupila uznávaná popularizátorka vědy a chemička Mai Thi Nguyen-Kim, která se zaměřila na výzvy spojené s komunikací vědy v době informačního zahlcení a klesající důvěry veřejnosti. Její vystoupení otevřelo diskuzi o tom, jak mohou univerzity účinněji komunikovat se společností, čelit dezinformacím a posilovat důvěru veřejnosti ve výzkum i rozhodování založené na důkazech.

Významné místo v programu zaujaly také výzkum, inovace a podnikání. Jednotlivé sekce se věnovaly tématům, jako jsou otevřená věda, digitální vzdělávání, mezinárodní mobility, občanská angažovanost nebo inovativní podnikání. Jednou z hlavních priorit pro další období má být společné vzdělávání. Aurora se chce zaměřit zejména na podporu rozvoje společných studijních programů, který by studentům umožnil získat titul spojený s více partnerskými univerzitami. Důležitou roli má sehrát také rozvoj kratších flexibilních vzdělávacích formátů zakončených mikrocertifikátem. Této oblasti se proto v programu věnovaly workshopy zaměřené na společné vzdělávací formáty, mikrocertifikáty, uznávání studia, blended intensive programmes i digitální certifikáty.

„Společné vzdělávání a sdílení odbornosti jsou klíčem k tomu, aby evropské univerzitní aliance přinášely dlouhodobý dopad. Jedním z hlavních úkolů pro nadcházející období proto bude odstraňování legislativních a administrativních překážek, které hlubší spolupráci evropských univerzit stále komplikují,“ řekla Ivona Barešová.

Nedílnou součástí Aurory jsou také studenti. Na konferenci se proto setkali během jednání Studentské rady Aurory (Aurora Student Council), byla jim věnována samostatná plenární diskuze a zároveň se účastnili i dalších panelů. Za Univerzitu Palackého vystoupila studentka filozofické fakulty Eliška Karasová, místopředsedkyně Aurora Student Council, během plenární sekce Aurora 2030 Midway: Achievements, Challenges, and the Road Ahead i panelu Window into Student Representation.

Významné milníky a úspěchy

Důležitým okamžikem setkání bylo předání předsednictví Aurory Margrethe Jonkman, předsedkyni výkonné rady Vrije Universiteit Amsterdam. Ve svém prvním projevu v roli prezidentky zdůraznila význam úzké spolupráce mezi univerzitami Aurora v rychle se měnícím mezinárodním prostředí. Vyzdvihla také společný závazek v oblasti vzdělávání, sdílení znalostí, výzkumné spolupráce a přínosu univerzit pro společnost.

Ačkoli se konference soustředila především na budoucí ambice, nabídla také příležitost ohlédnout se za dosavadními výsledky Aurory od jejího vzniku v roce 2016. Během uplynulého desetiletí se Aurora rozvinula v globální síť univerzit, které propojují akademickou excelenci se společenskou odpovědností, a to prostřednictvím mezinárodní spolupráce, výzkumu, vzdělávání a aktivního zapojení komunit.

foto_sem_4

Setkání bylo zároveň příležitostí ocenit práci Aurora Communities of Practice, tedy tematických odborných komunit působících napříč aliancí. Ceny Aurora CoP Awards mají upozornit na inspirativní práci týmů, které rozvíjejí spolupráci, udržitelnost a společenský dopad v rámci Aurory. Během závěrečného ceremoniálu získala ocenění také komunita Peace in Practice Across Universities, kterou UP vede společně s VU Amsterdam. Komunita propojuje partnery v oblasti výzkumu, výuky a občanských aktivit zaměřených na mír a globální občanství.

Výroční konference Aurory potvrdila, že úspěchy, kterých se podařilo dosáhnout během prvního desetiletí, tvoří pevný základ pro další etapu rozvoje. V následujícím období se Aurora zaměří nejen na dokončení současné fáze programu Aurora 2030, ale také na přípravu dalšího dvouletého prodloužení spolupráce v rámci Iniciativy Evropských univerzit.

Další informace o činnosti Aurory naleznete na webu Aurory na UP a na společném centrálním webu.

Výroční konference aliance Aurora 2026 v Duisburgu-Essenu spojila debatu o budoucnosti evropského vysokého školství s připomenutím deseti let spolupráce v rámci univerzitní sítě Aurora Network. Hlavními tématy byly důvěra ve vědu, společné vzdělávání, mikrocertifikáty, výzkumná spolupráce, zapojení studentů a společenská role univerzit. UP na konferenci reprezentovali členové vedení univerzity, centrálního týmu Aurory i studenti a studentky.

Konference přivítala téměř 200 účastníků z 15 univerzit a stala se důležitou platformou pro diskuzi o dosavadním vývoji programu Aurora 2030 i o dalších prioritách evropského vysokého školství. Zároveň připomněla deset let spolupráce v rámci sítě Aurora Network. Během čtyř dnů se akademici, studenti, zaměstnanci i další hosté zapojili do plenárních zasedání, workshopů, strategických jednání a networkingových akcí zaměřených na výzvy, kterým dnes vysoké školství čelí.

Univerzitu Palackého na konferenci zastupovali členové centrálního týmu Aurory na UP i delegace vedení univerzity. Rektor UP Michael Kohajda se setkal s rektory partnerských univerzit a reprezentoval Univerzitu Palackého na jednání Aurora General Council. Dalších jednání se účastnili prorektor pro vědu, tvůrčí činnost a transfer znalostí Jiří Drábek a prorektorka pro mezinárodní vztahy Ivona Barešová, do jejíž gesce Aurora spadá.

„Po deseti letech spolupráce v síti Aurora Network vstupuje Aurora do další fáze svého rozvoje. Na základech vybudovaných v uplynulých letech nyní rozvíjí konkrétní aktivity a iniciativy, které mají přímý dopad na studenty, akademiky a další pracovníky partnerských univerzit,“ uvedla Ivona Barešová.

Budoucnost postavená na důvěře

Jedním z hlavních témat celé konference byla role univerzit jako důvěryhodných institucí. V úvodním panelu vystoupila uznávaná popularizátorka vědy a chemička Mai Thi Nguyen-Kim, která se zaměřila na výzvy spojené s komunikací vědy v době informačního zahlcení a klesající důvěry veřejnosti. Její vystoupení otevřelo diskuzi o tom, jak mohou univerzity účinněji komunikovat se společností, čelit dezinformacím a posilovat důvěru veřejnosti ve výzkum i rozhodování založené na důkazech.

Významné místo v programu zaujaly také výzkum, inovace a podnikání. Jednotlivé sekce se věnovaly tématům, jako jsou otevřená věda, digitální vzdělávání, mezinárodní mobility, občanská angažovanost nebo inovativní podnikání. Jednou z hlavních priorit pro další období má být společné vzdělávání. Aurora se chce zaměřit zejména na podporu rozvoje společných studijních programů, který by studentům umožnil získat titul spojený s více partnerskými univerzitami. Důležitou roli má sehrát také rozvoj kratších flexibilních vzdělávacích formátů zakončených mikrocertifikátem. Této oblasti se proto v programu věnovaly workshopy zaměřené na společné vzdělávací formáty, mikrocertifikáty, uznávání studia, blended intensive programmes i digitální certifikáty.

„Společné vzdělávání a sdílení odbornosti jsou klíčem k tomu, aby evropské univerzitní aliance přinášely dlouhodobý dopad. Jedním z hlavních úkolů pro nadcházející období proto bude odstraňování legislativních a administrativních překážek, které hlubší spolupráci evropských univerzit stále komplikují,“ řekla Ivona Barešová.

Nedílnou součástí Aurory jsou také studenti. Na konferenci se proto setkali během jednání Studentské rady Aurory (Aurora Student Council), byla jim věnována samostatná plenární diskuze a zároveň se účastnili i dalších panelů. Za Univerzitu Palackého vystoupila studentka filozofické fakulty Eliška Karasová, místopředsedkyně Aurora Student Council, během plenární sekce Aurora 2030 Midway: Achievements, Challenges, and the Road Ahead i panelu Window into Student Representation.

Významné milníky a úspěchy

Důležitým okamžikem setkání bylo předání předsednictví Aurory Margrethe Jonkman, předsedkyni výkonné rady Vrije Universiteit Amsterdam. Ve svém prvním projevu v roli prezidentky zdůraznila význam úzké spolupráce mezi univerzitami Aurora v rychle se měnícím mezinárodním prostředí. Vyzdvihla také společný závazek v oblasti vzdělávání, sdílení znalostí, výzkumné spolupráce a přínosu univerzit pro společnost.

Ačkoli se konference soustředila především na budoucí ambice, nabídla také příležitost ohlédnout se za dosavadními výsledky Aurory od jejího vzniku v roce 2016. Během uplynulého desetiletí se Aurora rozvinula v globální síť univerzit, které propojují akademickou excelenci se společenskou odpovědností, a to prostřednictvím mezinárodní spolupráce, výzkumu, vzdělávání a aktivního zapojení komunit.

foto_sem_4

Setkání bylo zároveň příležitostí ocenit práci Aurora Communities of Practice, tedy tematických odborných komunit působících napříč aliancí. Ceny Aurora CoP Awards mají upozornit na inspirativní práci týmů, které rozvíjejí spolupráci, udržitelnost a společenský dopad v rámci Aurory. Během závěrečného ceremoniálu získala ocenění také komunita Peace in Practice Across Universities, kterou UP vede společně s VU Amsterdam. Komunita propojuje partnery v oblasti výzkumu, výuky a občanských aktivit zaměřených na mír a globální občanství.

Výroční konference Aurory potvrdila, že úspěchy, kterých se podařilo dosáhnout během prvního desetiletí, tvoří pevný základ pro další etapu rozvoje. V následujícím období se Aurora zaměří nejen na dokončení současné fáze programu Aurora 2030, ale také na přípravu dalšího dvouletého prodloužení spolupráce v rámci Iniciativy Evropských univerzit.

Další informace o činnosti Aurory naleznete na webu Aurory na UP a na společném centrálním webu.

Olomoucké anglistice skončila celá jedna éra. Zemřel náš emeritní profesor Jaroslav Macháček, ikona české lingvistiky (žák Ivana Poldaufa), legenda a nejslušnější člověk, jakého jsem kdy potkal.

Ta éra ale vlastně neskončila až jeho smrtí, skončila už koncem srpna 2011, kdy odešel z funkce vedoucího katedry, kterou zastával od roku 1990. Tehdy byl znovu přijat na filozofickou fakultu, ze které musel pro své názory nuceně odejít v roce 1970, na samém počátku období, kterému komunisté eufemisticky říkali „normalizace“ a které bylo vším možným, jen ne normálním.

V době mého studia (1979–1984) se o docentu Macháčkovi (profesorem byl jmenován až v roce 1991) mluvilo jen šeptem, málokdo z nás ho viděl osobně, nebo jsme si to alespoň mysleli, protože jsme netušili, jak vypadá. Když jsme se ovšem připravovali na zkoušku z anglické historické mluvnice, jeho skripta Stručný přehled historického vývoje angličtiny (dodnes si pamatuji, že šlo o dotisk z roku 1964) jsme si půjčovali jako nesmírně cenný kontraband. Záhy jsme také vypátrali, že jakmile zkoušející zjistil, že se daný student připravoval právě z Macháčkových skript, téměř automaticky zapisoval do indexu jedničku. Věděli jsme, že autor pracuje někde v kotelně a občas učí učitele lékařské fakulty anglicky, a zaslechli jsme také, že většina anglických verzí odborných článků či referátů na konferencích, jejichž autory byli pracovníci téže instituce, je jeho překladatelským dílem. Představoval jsem si, jak se docent či profesor lékařské fakulty plíží potají do kotelny, aby panu docentu Macháčkovi předal nějaký odborný text, a přitom se ohlíží, zda ho nepronásleduje nějaký udavač z vlastních řad, či dokonce příslušník Státní bezpečnosti v civilu.

Poprvé jsem pana docenta Macháčka viděl ve druhé polovině 80. let. Přišel se podívat na divadelní představení brněnských studentů anglistiky, jaké se vždy jednou do roka odehrávalo v legendárním Divadle hudby. Už si nepamatuji, kdo mi ho vlastně ukázal, ale dobře si vzpomínám, že ho tehdejší členové katedry, ale i lidé, které jsem neznal, uctivě zdravili, ale pak se co nejrychleji vzdalovali, aby snad neměli v budoucnu potíže.

Když se v roce 1990 vrátil, vypadalo to, jako by nikdy neodešel. Nikomu nic nevyčítal, nikomu se nemstil, nezahořkl a vůbec nemluvil o těch dvaceti ztracených letech, kdy nesměl pracovat ve svém oboru ani publikovat. A spolu s ním přišla pravá akademická atmosféra. S každým členem katedry si našel čas neformálně popovídat a zažertovat, věděl přesně, kdo se o co zajímá a čím se zabývá, v těžkých časech dokázal povzbudit. Neměl rád zbytečné papírování a schůzování, zastával názor, že všichni mají dělat to, co umějí nejlíp, a to takovým způsobem, jaký jim nejlépe vyhovuje. A jeho podřízení mu tuto důvěru vraceli. Katedra nikdy neměla tolik velkých grantů a výzkumných záměrů ani lepší výsledky v publikační činnosti než mezi lety 1994 a 2011. Schůze katedry byla významná společenská událost, a dokonce i na opravování přijímacích testů se členové katedry těšili. Když jsem se někdy při psaní nějakého článku zasekl, zašel jsem za ním na katedru jen tak, na kus řeči, a poté, co jsem si vyslechl nějakou uštěpačnou, ale zároveň laskavou poznámku třeba o mé neznalosti nějakého latinského rčení, dobrá nálada mi vydržela několik dní a tam, kde je dobrá nálada, jde práce od ruky sama. Jeho suchý anglický humor byl proslulý a žádná slavnostní událost, žádné jubileum se neobešly bez jeho originálního proslovu, o kterém se pak ještě dlouho obdivně mluvilo. Měli ho rádi všichni studenti; i pro ně byl přirozenou autoritou.

Přestože byl dva roky proděkanem pro zahraniční záležitosti a pět let (1992–1997) prorektorem Univerzity Palackého, pro nás na katedře tu byl vždycky. Vždy se s ním dalo domluvit, vždy našel řešení. Za jeho působení se k sobě všichni chovali s úctou a respektem, protože se tak choval ke každému i on. Tehdy nikdo nešel kolegům po krku, nevrážel jim kudlu do zad; stud by to nikomu nedovolil. Svou schopnost stmelovat a kultivovat používal i jako člen fakultního a později univerzitního senátu, ale například i jako člen předsednictva Rady vysokých škol.

To, že byl myšlením stále mladý, ale zároveň moudrý a zkušený, k němu dozajista přitáhlo i jeho manželku Michaelu, výbornou lingvistku a čerstvou docentku. A když se dostal do věku, kdy i on potřeboval oporu, poskytla mu ji v míře vrchovaté.

V roce 1984 jsem psal pod vedením Josefa Jařaba, který si pana profesora Macháčka též velmi vážil, diplomovou práci, v níž jsem mimo jiné rozebíral román Walkera Percyho Poslední džentlmen. Když tak přemýšlím a rozhlížím se kolem sebe, zdá se mi, že toto označení sedí nejlépe právě na pana profesora Macháčka.

Olomoucké anglistice skončila celá jedna éra. Zemřel náš emeritní profesor Jaroslav Macháček, ikona české lingvistiky (žák Ivana Poldaufa), legenda a nejslušnější člověk, jakého jsem kdy potkal.

Ta éra ale vlastně neskončila až jeho smrtí, skončila už koncem srpna 2011, kdy odešel z funkce vedoucího katedry, kterou zastával od roku 1990. Tehdy byl znovu přijat na filozofickou fakultu, ze které musel pro své názory nuceně odejít v roce 1970, na samém počátku období, kterému komunisté eufemisticky říkali „normalizace“ a které bylo vším možným, jen ne normálním.

V době mého studia (1979–1984) se o docentu Macháčkovi (profesorem byl jmenován až v roce 1991) mluvilo jen šeptem, málokdo z nás ho viděl osobně, nebo jsme si to alespoň mysleli, protože jsme netušili, jak vypadá. Když jsme se ovšem připravovali na zkoušku z anglické historické mluvnice, jeho skripta Stručný přehled historického vývoje angličtiny (dodnes si pamatuji, že šlo o dotisk z roku 1964) jsme si půjčovali jako nesmírně cenný kontraband. Záhy jsme také vypátrali, že jakmile zkoušející zjistil, že se daný student připravoval právě z Macháčkových skript, téměř automaticky zapisoval do indexu jedničku. Věděli jsme, že autor pracuje někde v kotelně a občas učí učitele lékařské fakulty anglicky, a zaslechli jsme také, že většina anglických verzí odborných článků či referátů na konferencích, jejichž autory byli pracovníci téže instituce, je jeho překladatelským dílem. Představoval jsem si, jak se docent či profesor lékařské fakulty plíží potají do kotelny, aby panu docentu Macháčkovi předal nějaký odborný text, a přitom se ohlíží, zda ho nepronásleduje nějaký udavač z vlastních řad, či dokonce příslušník Státní bezpečnosti v civilu.

Poprvé jsem pana docenta Macháčka viděl ve druhé polovině 80. let. Přišel se podívat na divadelní představení brněnských studentů anglistiky, jaké se vždy jednou do roka odehrávalo v legendárním Divadle hudby. Už si nepamatuji, kdo mi ho vlastně ukázal, ale dobře si vzpomínám, že ho tehdejší členové katedry, ale i lidé, které jsem neznal, uctivě zdravili, ale pak se co nejrychleji vzdalovali, aby snad neměli v budoucnu potíže.

Když se v roce 1990 vrátil, vypadalo to, jako by nikdy neodešel. Nikomu nic nevyčítal, nikomu se nemstil, nezahořkl a vůbec nemluvil o těch dvaceti ztracených letech, kdy nesměl pracovat ve svém oboru ani publikovat. A spolu s ním přišla pravá akademická atmosféra. S každým členem katedry si našel čas neformálně popovídat a zažertovat, věděl přesně, kdo se o co zajímá a čím se zabývá, v těžkých časech dokázal povzbudit. Neměl rád zbytečné papírování a schůzování, zastával názor, že všichni mají dělat to, co umějí nejlíp, a to takovým způsobem, jaký jim nejlépe vyhovuje. A jeho podřízení mu tuto důvěru vraceli. Katedra nikdy neměla tolik velkých grantů a výzkumných záměrů ani lepší výsledky v publikační činnosti než mezi lety 1994 a 2011. Schůze katedry byla významná společenská událost, a dokonce i na opravování přijímacích testů se členové katedry těšili. Když jsem se někdy při psaní nějakého článku zasekl, zašel jsem za ním na katedru jen tak, na kus řeči, a poté, co jsem si vyslechl nějakou uštěpačnou, ale zároveň laskavou poznámku třeba o mé neznalosti nějakého latinského rčení, dobrá nálada mi vydržela několik dní a tam, kde je dobrá nálada, jde práce od ruky sama. Jeho suchý anglický humor byl proslulý a žádná slavnostní událost, žádné jubileum se neobešly bez jeho originálního proslovu, o kterém se pak ještě dlouho obdivně mluvilo. Měli ho rádi všichni studenti; i pro ně byl přirozenou autoritou.

Přestože byl dva roky proděkanem pro zahraniční záležitosti a pět let (1992–1997) prorektorem Univerzity Palackého, pro nás na katedře tu byl vždycky. Vždy se s ním dalo domluvit, vždy našel řešení. Za jeho působení se k sobě všichni chovali s úctou a respektem, protože se tak choval ke každému i on. Tehdy nikdo nešel kolegům po krku, nevrážel jim kudlu do zad; stud by to nikomu nedovolil. Svou schopnost stmelovat a kultivovat používal i jako člen fakultního a později univerzitního senátu, ale například i jako člen předsednictva Rady vysokých škol.

To, že byl myšlením stále mladý, ale zároveň moudrý a zkušený, k němu dozajista přitáhlo i jeho manželku Michaelu, výbornou lingvistku a čerstvou docentku. A když se dostal do věku, kdy i on potřeboval oporu, poskytla mu ji v míře vrchovaté.

V roce 1984 jsem psal pod vedením Josefa Jařaba, který si pana profesora Macháčka též velmi vážil, diplomovou práci, v níž jsem mimo jiné rozebíral román Walkera Percyho Poslední džentlmen. Když tak přemýšlím a rozhlížím se kolem sebe, zdá se mi, že toto označení sedí nejlépe právě na pana profesora Macháčka.

Přišla smutná zpráva – opustil nás člověk po dekády považovaný za jednoho z „dobrých duchů“ naší filozofické fakulty. Profesor Jaroslav Macháček z katedry anglistiky a amerikanistiky. Bylo mu 96 let.

Jako chlapec zažil Olomouc ještě v časech, kdy byla jeho rodná čtvrť Pavlovičky dvojjazyčným česko-německým sousedstvím – a právě jazyky se staly jeho vášní a osudem. Krátce po 2. světové válce nastoupil na čerstvě obnovenou Filozofickou fakultu Univerzity Palackého. Jako čerstvý absolvent zde začal v roce 1952 vyučovat. Mezi jeho první studenty patřil i budoucí rektor Josef Jařab.

Do šedesátých let se zařadil mezi elitu československé anglistiky. Tehdejší politické uvolnění mu umožnilo akademické působení i v zahraničí – přednášel mimo jiné na univerzitě v britském Sheffieldu. Za „pražského jara“ se stal vedoucím katedry.

Jeho profesní život osudově poznamenala sovětská invaze v srpnu 1968. Pro neskrývaný nesouhlas s nově nastolovanými pořádky byl postupně zbaven akademických funkcí, a nakonec vyhozen z fakulty.

Na dlouhých 16 let byl odkázán na práci topiče v kotelně ve Fakultní nemocnici Olomouc. Ani za léta strávená v kotelně neztratil akademický rozhled a odbornost. Lékaři ve fakultní nemocnici svého topiče s docenturou a znalostí osmi jazyků dlouho neoficiálně vyhledávali jako překladatele a učitele.

Po pádu komunismu byl povolán k návratu na „rodnou“ filozofickou fakultu, kterou následně pomáhal rozvíjet z pozice proděkana a profesora katedry anglistiky a amerikanistiky. Tu aktivně vedl až do svých 82 let. Ještě jako emeritní profesor zde přednášel.

Svou prací ovlivnil několik generací akademiků a studentů, kteří si jej hluboce vážili pro jeho erudici a životní moudrost, humor, optimismus, laskavost a až starosvětské gentlemanství. Zůstane navždy zapsán v paměti naší alma mater.

Poslední rozloučení s panem profesorem se uskuteční ve čtvrtek 18. června od 12:40 v obřadní síni olomouckého krematoria.

Přišla smutná zpráva – opustil nás člověk po dekády považovaný za jednoho z „dobrých duchů“ naší filozofické fakulty. Profesor Jaroslav Macháček z katedry anglistiky a amerikanistiky. Bylo mu 96 let.

Jako chlapec zažil Olomouc ještě v časech, kdy byla jeho rodná čtvrť Pavlovičky dvojjazyčným česko-německým sousedstvím – a právě jazyky se staly jeho vášní a osudem. Krátce po 2. světové válce nastoupil na čerstvě obnovenou Filozofickou fakultu Univerzity Palackého. Jako čerstvý absolvent zde začal v roce 1952 vyučovat. Mezi jeho první studenty patřil i budoucí rektor Josef Jařab.

Do šedesátých let se zařadil mezi elitu československé anglistiky. Tehdejší politické uvolnění mu umožnilo akademické působení i v zahraničí – přednášel mimo jiné na univerzitě v britském Sheffieldu. Za „pražského jara“ se stal vedoucím katedry.

Jeho profesní život osudově poznamenala sovětská invaze v srpnu 1968. Pro neskrývaný nesouhlas s nově nastolovanými pořádky byl postupně zbaven akademických funkcí, a nakonec vyhozen z fakulty.

Na dlouhých 16 let byl odkázán na práci topiče v kotelně ve Fakultní nemocnici Olomouc. Ani za léta strávená v kotelně neztratil akademický rozhled a odbornost. Lékaři ve fakultní nemocnici svého topiče s docenturou a znalostí osmi jazyků dlouho neoficiálně vyhledávali jako překladatele a učitele.

Po pádu komunismu byl povolán k návratu na „rodnou“ filozofickou fakultu, kterou následně pomáhal rozvíjet z pozice proděkana a profesora katedry anglistiky a amerikanistiky. Tu aktivně vedl až do svých 82 let. Ještě jako emeritní profesor zde přednášel.

Svou prací ovlivnil několik generací akademiků a studentů, kteří si jej hluboce vážili pro jeho erudici a životní moudrost, humor, optimismus, laskavost a až starosvětské gentlemanství. Zůstane navždy zapsán v paměti naší alma mater.

Poslední rozloučení s panem profesorem se uskuteční ve čtvrtek 18. června od 12:40 v obřadní síni olomouckého krematoria.

U příležitosti 200. výročí ustanovení šlechtické výlučnosti u olomoucké metropolitní kapituly připravila Cyrilometodějská teologická fakulta UP, Muzeum umění Olomouc a Římskokatolická farnost sv. Václava Olomouc výstavu nazvanou Šlechtictví & kněžství. Její vernisáž se uskuteční ve čtvrtek 18. června v 16 hodin.

Výstava v kryptě katedrály sv. Václava připomíná vybrané osobnosti z řad olomouckých kanovníků 19. a první poloviny 20. století, a to prostřednictvím uměleckořemeslných děl liturgické povahy z fondu katedrály.

„Návštěvníci se mohou seznámit s uměleckými díly, která kanovníci opatřili, aby zvýšili lesk katedrální bohoslužby, a s předměty spojenými s fungováním kapituly. Na výstavě uvidí preciosa (kalichy a další zlatnické práce) a paramenta. Vystavena jsou také signa olomouckých kanovníků a almuce (kožešinová pláštěnka), která se v zimních měsících nosila do chóru,“ upozornila spoluautorka výstavy Jitka Jonová, vedoucí katedry církevních dějin a dějin křesťanského umění CMTF UP.

Od raného středověku vznikaly při katedrálních chrámech sbory kleriků – kanovníků, jejichž úkolem bylo zajišťovat modlitby v chóru katedrál, pečovat o slavnostní podobu bohoslužeb a podporovat biskupa při správě diecéze. Tuto roli zastávala také olomoucká kapitula, která patří k nejstarším církevním institucím na Moravě. Od konce 17. století byli olomouckými kanovníky téměř výhradně příslušníci šlechty. V Olomouci byla šlechtická výlučnost zakotvena v kapitulních stanovách potvrzených olomouckým arcibiskupem, arcivévodou a kardinálem Rudolfem Janem v roce 1826. Tuto podmínku se podařilo uvolnit až po roce 1880 a definitivně zrušit po roce 1918.

„Ať už byli olomoučtí kanovníci šlechtici rodem, nebo se jejich šlechtictví projevovalo v duchovních aktivitách, představovali důležitou součást fungování diecéze i katedrály. Patřili často k nejštědřejším donátorům, ale také k významným hybatelům kulturního, společenského i národního života,“ dodala docentka Jonová.

Výstava bude zahájena vernisáží ve čtvrtek 18. června v 16 hodin a v katedrální kryptě ji bude možné navštívit až do 13. září. Do konce června a v září bude přístupná o víkendech, v červenci a srpnu pak i ve všední dny viz přiložený plakát výše. Mimo uvedené časy lze výstavu zhlédnout v rámci předem objednané komentované prohlídky jako součást prohlídkového okruhu. Další informace k výstavě zde.

U příležitosti 200. výročí ustanovení šlechtické výlučnosti u olomoucké metropolitní kapituly připravila Cyrilometodějská teologická fakulta UP, Muzeum umění Olomouc a Římskokatolická farnost sv. Václava Olomouc výstavu nazvanou Šlechtictví & kněžství. Její vernisáž se uskuteční ve čtvrtek 18. června v 16 hodin.

Výstava v kryptě katedrály sv. Václava připomíná vybrané osobnosti z řad olomouckých kanovníků 19. a první poloviny 20. století, a to prostřednictvím uměleckořemeslných děl liturgické povahy z fondu katedrály.

„Návštěvníci se mohou seznámit s uměleckými díly, která kanovníci opatřili, aby zvýšili lesk katedrální bohoslužby, a s předměty spojenými s fungováním kapituly. Na výstavě uvidí preciosa (kalichy a další zlatnické práce) a paramenta. Vystavena jsou také signa olomouckých kanovníků a almuce (kožešinová pláštěnka), která se v zimních měsících nosila do chóru,“ upozornila spoluautorka výstavy Jitka Jonová, vedoucí katedry církevních dějin a dějin křesťanského umění CMTF UP.

Od raného středověku vznikaly při katedrálních chrámech sbory kleriků – kanovníků, jejichž úkolem bylo zajišťovat modlitby v chóru katedrál, pečovat o slavnostní podobu bohoslužeb a podporovat biskupa při správě diecéze. Tuto roli zastávala také olomoucká kapitula, která patří k nejstarším církevním institucím na Moravě. Od konce 17. století byli olomouckými kanovníky téměř výhradně příslušníci šlechty. V Olomouci byla šlechtická výlučnost zakotvena v kapitulních stanovách potvrzených olomouckým arcibiskupem, arcivévodou a kardinálem Rudolfem Janem v roce 1826. Tuto podmínku se podařilo uvolnit až po roce 1880 a definitivně zrušit po roce 1918.

„Ať už byli olomoučtí kanovníci šlechtici rodem, nebo se jejich šlechtictví projevovalo v duchovních aktivitách, představovali důležitou součást fungování diecéze i katedrály. Patřili často k nejštědřejším donátorům, ale také k významným hybatelům kulturního, společenského i národního života,“ dodala docentka Jonová.

Výstava bude zahájena vernisáží ve čtvrtek 18. června v 16 hodin a v katedrální kryptě ji bude možné navštívit až do 13. září. Do konce června a v září bude přístupná o víkendech, v červenci a srpnu pak i ve všední dny viz přiložený plakát výše. Mimo uvedené časy lze výstavu zhlédnout v rámci předem objednané komentované prohlídky jako součást prohlídkového okruhu. Další informace k výstavě zde.

Webová aplikace Pokusnice.cz, kterou vytvořili odborníci z Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci ve spolupráci s Vědeckotechnickým parkem UP, se rozrostla o nové funkce pro správu chemikálií, laboratorního vybavení a organizaci laboratorního provozu. Z původní databáze návodů na chemické pokusy se tak postupně stává komplexní nástroj, který učitelům chemie pomáhá nejen s přípravou praktické výuky, ale také s každodenním fungováním školních laboratoří.

Největší novinkou Pokusnice.cz je sekce Laboratoř, která propojuje jednotlivé části aplikace do jednoho pracovního prostředí. Učitelé a laboranti mohou pomocí aplikace spravovat zásoby chemikálií a vybavení, sledovat jejich množství, dostupnost či expiraci, vytvářet vlastní záznamy a organizovat experimenty podle potřeb své školy.

Rozšíření databáze chemikálií

Rozšíření se dočkala také databáze chemikálií. Nový modul umožňuje vyhledávat látky podle názvu i vlastností a poskytuje základní fyzikálně-chemické údaje, bezpečnostní informace, GHS symboly, H-věty, P-věty i odkazy na bezpečnostní listy. Podobně funguje modul Laboratorní vybavení, který nabízí přehled laboratorního skla, ochranných pomůcek a dalších nástrojů využívaných při výuce chemie.

„Původní poslání aplikace však zůstává stejné. Pokusnice.cz má učitelům chemie na základních a středních školách usnadnit přípravu experimentů a podpořit zařazování praktické výuky do hodin,“ uvedl Václav Bazgier z katedry fyzikální chemie.

Přehledné návody pro školní experimenty

Databáze pokusů je přehledně členěna podle jednotlivých oblastí chemie, laboratorních technik i typu experimentů. Uživatelé mohou vybírat mezi demonstračními pokusy, školními žákovskými experimenty nebo domácími pokusy určenými pro bezpečné ověření chemických principů mimo školní laboratoř.

Výrazně propracovanější jsou také samotné návody na experimenty. Kromě seznamu potřebných chemikálií a vybavení obsahují vysvětlení vědeckých principů, vzdělávací souvislosti, podrobný pracovní postup, doporučené množství materiálu, metodické poznámky pro učitele i návrhy alternativního provedení. Součástí mohou být fotografie, videa, pracovní listy nebo popisy očekávaných výsledků experimentu.

Interaktivní průvodce přímo při výuce

„Novinkou přímo při realizaci pokusů je interaktivní průvodce experimentem, který uživatele provádí jednotlivými kroky a pomáhá minimalizovat chyby při práci. Učitelé tak získávají praktického pomocníka využitelného přímo během výuky,“ doplnil Václav Bazgier.

Aplikace zároveň podporuje zájem o chemii i mimo školní prostředí. Vedle školních experimentů nabízí také jednoduché domácí pokusy, které mohou žáci bezpečně realizovat společně s rodiči. Přispívá tak k propojení školní výuky s každodenním životem a ukazuje, že chemie může být srozumitelná, bezpečná a atraktivní i mimo školní lavice.

Pokusnice je dostupná na webu www.pokusnice.cz. Vývojový tým počítá s dalším rozšiřováním databáze experimentů, pracovních listů a multimediálních materiálů i s rozvojem funkcí podporujících sdílení zkušeností a spolupráci mezi učiteli.

Webová aplikace Pokusnice.cz, kterou vytvořili odborníci z Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci ve spolupráci s Vědeckotechnickým parkem UP, se rozrostla o nové funkce pro správu chemikálií, laboratorního vybavení a organizaci laboratorního provozu. Z původní databáze návodů na chemické pokusy se tak postupně stává komplexní nástroj, který učitelům chemie pomáhá nejen s přípravou praktické výuky, ale také s každodenním fungováním školních laboratoří.

Největší novinkou Pokusnice.cz je sekce Laboratoř, která propojuje jednotlivé části aplikace do jednoho pracovního prostředí. Učitelé a laboranti mohou pomocí aplikace spravovat zásoby chemikálií a vybavení, sledovat jejich množství, dostupnost či expiraci, vytvářet vlastní záznamy a organizovat experimenty podle potřeb své školy.

Rozšíření databáze chemikálií

Rozšíření se dočkala také databáze chemikálií. Nový modul umožňuje vyhledávat látky podle názvu i vlastností a poskytuje základní fyzikálně-chemické údaje, bezpečnostní informace, GHS symboly, H-věty, P-věty i odkazy na bezpečnostní listy. Podobně funguje modul Laboratorní vybavení, který nabízí přehled laboratorního skla, ochranných pomůcek a dalších nástrojů využívaných při výuce chemie.

„Původní poslání aplikace však zůstává stejné. Pokusnice.cz má učitelům chemie na základních a středních školách usnadnit přípravu experimentů a podpořit zařazování praktické výuky do hodin,“ uvedl Václav Bazgier z katedry fyzikální chemie.

Přehledné návody pro školní experimenty

Databáze pokusů je přehledně členěna podle jednotlivých oblastí chemie, laboratorních technik i typu experimentů. Uživatelé mohou vybírat mezi demonstračními pokusy, školními žákovskými experimenty nebo domácími pokusy určenými pro bezpečné ověření chemických principů mimo školní laboratoř.

Výrazně propracovanější jsou také samotné návody na experimenty. Kromě seznamu potřebných chemikálií a vybavení obsahují vysvětlení vědeckých principů, vzdělávací souvislosti, podrobný pracovní postup, doporučené množství materiálu, metodické poznámky pro učitele i návrhy alternativního provedení. Součástí mohou být fotografie, videa, pracovní listy nebo popisy očekávaných výsledků experimentu.

Interaktivní průvodce přímo při výuce

„Novinkou přímo při realizaci pokusů je interaktivní průvodce experimentem, který uživatele provádí jednotlivými kroky a pomáhá minimalizovat chyby při práci. Učitelé tak získávají praktického pomocníka využitelného přímo během výuky,“ doplnil Václav Bazgier.

Aplikace zároveň podporuje zájem o chemii i mimo školní prostředí. Vedle školních experimentů nabízí také jednoduché domácí pokusy, které mohou žáci bezpečně realizovat společně s rodiči. Přispívá tak k propojení školní výuky s každodenním životem a ukazuje, že chemie může být srozumitelná, bezpečná a atraktivní i mimo školní lavice.

Pokusnice je dostupná na webu www.pokusnice.cz. Vývojový tým počítá s dalším rozšiřováním databáze experimentů, pracovních listů a multimediálních materiálů i s rozvojem funkcí podporujících sdílení zkušeností a spolupráci mezi učiteli.

V češtině je k dispozici jen velmi málo zdrojů, které by pomohly porozumět perskému súfismu. Tuto mezeru v literatuře se pokusil zaplnit Ali Yansori, český filozof a muzikolog působící na katedře filozofie Filozofické fakulty Univerzity Palackého. V nakladatelství Malvern vydal knihu Cesta svobodného ducha: Súfismus a chuť bytí.

Tato pozoruhodná publikace v rozsahu téměř dvě stě padesát stran se věnuje perskému súfismu. Cesta svobodného ducha: Súfismus a chuť bytí není běžnou odbornou studií, ale spíše filozoficko-mystickou meditací o vnitřním osvobození člověka.

„Kniha slouží jako obecný úvod do světa perského súfismu. Vypráví jeho příběh skrze zásadní aspekt této tradice, který bývá v akademické literatuře často opomíjen: svobodomyslnost. Vzhledem k současné válce, do níž je Írán zapojen, a jejím potenciálním globálním důsledkům, například možnosti energetické krize, se zájem o perskou, tedy íránskou, kulturu výrazně zvýšil. Snad moje kniha osvětlí aspekty perské kultury, které by jinak mohly zůstat západním čtenářům skryty,“ uvedl její autor Ali Yansori, odborný asistent katedry filozofie FF UP.

Podle něj není súfismus jakožto cesta svobodného ducha pro většinu znám, protože se studiu súfismu věnují především islámští badatelé, kteří bývají spíše konzervativní. Tito badatelé mají silnou motivaci prezentovat takovou podobu súfismu, která je v souladu s náboženským právem.

„Charakteristickým rysem perského súfismu je, že jde o filozofii bez dogmat a doktrín, podobně jako u duchovních tradic bližších západním čtenářům, například taoismu či zenového budhismu. Súfismus se zaměřuje především na umění bytí a životní zkušenost. Ti, kteří neovládají klasickou perštinu, nemají přímý přístup k súfijským textům. Nezbývá jim proto než přijímat interpretace badatelů jako bernou minci. Cílem mé knihy je tak odhalit to, čemu se odborná literatura doposud nevěnovala. Do češtiny jsou poprvé přeloženy některé z nejskandálnějších súfijských výroků. Čtenářům představuji pulzující srdce súfismu a nabízím portrét svobodného súfijského ducha v jeho nejryzejší podobě,“ shrnul Ali Yansori, který interpretuje súfismus jako cestu vnitřní svobody, sebepoznání a překročení ega.

Yansori uvádí, že je člověk po většinu života ovládán různými ‚pány‘, například společností, ideologiemi, náboženstvím, autoritami, vlastním egem, strachem či ambicemi. Tvrdí, že lidé často zaměňují ‚zdání skutečnosti‘ za skutečnost samotnou.

„Má kniha je v tomto smyslu o tlukoucím srdci perské poezie a filozofie. Kultura totiž závisí na nekonformních jedincích, kteří se vzpírají konzervatismu a ortodoxii většinové společnosti. Jinými slovy, kulturní rozvoj závisí na kontrakultuře vycházející ze svobodného ducha. Jinak hrozí, že kultura ztuhne v konzervativním formalismu,“ dodal autor. Podle něj je historie perské kultury od historie súfismu neoddělitelná, protože právě súfismus vždy poskytoval prostor nezbytný pro vyjádření svobodného ducha.

Cesta svobodného ducha: Súfismus a chuť bytí není učebnicí. Její styl je spíše esejistický a filozoficko-poetický. Oslovit by mohla především čtenáře se zájmem o duchovní filozofii, hledání identity, mystiku nebo kritickou reflexi moderní společnosti.

V češtině je k dispozici jen velmi málo zdrojů, které by pomohly porozumět perskému súfismu. Tuto mezeru v literatuře se pokusil zaplnit Ali Yansori, český filozof a muzikolog působící na katedře filozofie Filozofické fakulty Univerzity Palackého. V nakladatelství Malvern vydal knihu Cesta svobodného ducha: Súfismus a chuť bytí.

Tato pozoruhodná publikace v rozsahu téměř dvě stě padesát stran se věnuje perskému súfismu. Cesta svobodného ducha: Súfismus a chuť bytí není běžnou odbornou studií, ale spíše filozoficko-mystickou meditací o vnitřním osvobození člověka.

„Kniha slouží jako obecný úvod do světa perského súfismu. Vypráví jeho příběh skrze zásadní aspekt této tradice, který bývá v akademické literatuře často opomíjen: svobodomyslnost. Vzhledem k současné válce, do níž je Írán zapojen, a jejím potenciálním globálním důsledkům, například možnosti energetické krize, se zájem o perskou, tedy íránskou, kulturu výrazně zvýšil. Snad moje kniha osvětlí aspekty perské kultury, které by jinak mohly zůstat západním čtenářům skryty,“ uvedl její autor Ali Yansori, odborný asistent katedry filozofie FF UP.

Podle něj není súfismus jakožto cesta svobodného ducha pro většinu znám, protože se studiu súfismu věnují především islámští badatelé, kteří bývají spíše konzervativní. Tito badatelé mají silnou motivaci prezentovat takovou podobu súfismu, která je v souladu s náboženským právem.

„Charakteristickým rysem perského súfismu je, že jde o filozofii bez dogmat a doktrín, podobně jako u duchovních tradic bližších západním čtenářům, například taoismu či zenového budhismu. Súfismus se zaměřuje především na umění bytí a životní zkušenost. Ti, kteří neovládají klasickou perštinu, nemají přímý přístup k súfijským textům. Nezbývá jim proto než přijímat interpretace badatelů jako bernou minci. Cílem mé knihy je tak odhalit to, čemu se odborná literatura doposud nevěnovala. Do češtiny jsou poprvé přeloženy některé z nejskandálnějších súfijských výroků. Čtenářům představuji pulzující srdce súfismu a nabízím portrét svobodného súfijského ducha v jeho nejryzejší podobě,“ shrnul Ali Yansori, který interpretuje súfismus jako cestu vnitřní svobody, sebepoznání a překročení ega.

Yansori uvádí, že je člověk po většinu života ovládán různými ‚pány‘, například společností, ideologiemi, náboženstvím, autoritami, vlastním egem, strachem či ambicemi. Tvrdí, že lidé často zaměňují ‚zdání skutečnosti‘ za skutečnost samotnou.

„Má kniha je v tomto smyslu o tlukoucím srdci perské poezie a filozofie. Kultura totiž závisí na nekonformních jedincích, kteří se vzpírají konzervatismu a ortodoxii většinové společnosti. Jinými slovy, kulturní rozvoj závisí na kontrakultuře vycházející ze svobodného ducha. Jinak hrozí, že kultura ztuhne v konzervativním formalismu,“ dodal autor. Podle něj je historie perské kultury od historie súfismu neoddělitelná, protože právě súfismus vždy poskytoval prostor nezbytný pro vyjádření svobodného ducha.

Cesta svobodného ducha: Súfismus a chuť bytí není učebnicí. Její styl je spíše esejistický a filozoficko-poetický. Oslovit by mohla především čtenáře se zájmem o duchovní filozofii, hledání identity, mystiku nebo kritickou reflexi moderní společnosti.

Více než tři stovky nejúspěšnějších středoškolských badatelů z celé České republiky míří do Olomouce. Od pátku do neděle se budou účastnit 48. ročníku celostátní přehlídky Středoškolské odborné činnosti (SOČ). Na organizaci prestižní soutěže se podílejí Univerzita Palackého a Gymnázium Olomouc-Hejčín. Setkání se koná za finanční podpory Olomouckého kraje.

Celostátní přehlídka SOČ patří k nejvýznamnějším studentským soutěžím v zemi. Mladí badatelé v ní každoročně prezentují projekty z oblasti přírodních, technických, humanitních i společenských věd a řada z nich následně pokračuje ve vědecké kariéře na vysokých školách či ve výzkumných institucích.

„Pro Univerzitu Palackého je podpora talentovaných středoškoláků mimořádně důležitá. Právě mezi účastníky SOČ jsou budoucí studenti našich fakult, kteří mohou už během studia rozvíjet svůj vědecký potenciál a později se stát součástí výzkumných týmů. Chceme mladým lidem ukazovat, že věda je otevřená, inspirativní a že i oni mohou být její součástí,“ uvedl za organizační tým Matěj Dostálek, prorektor pro komunikaci a společenskou odpovědnost UP.

Slavnostní zahájení přehlídky proběhne v pátek 12. června v kině Metropol. Účastníky zde jménem Univerzity Palackého přivítá prorektor pro doktorské studium a juniorní vědu Miroslav Dopita. Součástí programu bude také ocenění Lucie Ovčačíkové, jejíž vědecká cesta je příkladem toho, jak může účast v SOČ otevřít dveře k mezinárodním úspěchům. Díky svým výsledkům v loňském celostátním kole SOČ totiž před několika týdny reprezentovala jako jediná Českou republiku na prestižní světové soutěži Regeneron International Science and Engineering Fair (ISEF) v americkém Phoenixu v Arizoně, kde v silné mezinárodní konkurenci získala třetí místo v oboru chemie. Na jejím úspěchu se podíleli odborníci z Přírodovědecké fakulty UP, kteří ji vedli v programu Badatel zaměřeném právě na podporu talentovaných středoškolských studentů.

„Ocenění Lucie Ovčačíkové během slavnostního zahájení má být inspirací pro letošní účastníky soutěže. Její cesta ukazuje, kam až může vést zájem o vědu podpořený dobrým vedením a především vlastní pílí a odhodláním. Zároveň podtrhuje význam spolupráce mezi středními školami, univerzitami a vědeckými pracovišti při rozvoji mladých talentů. Lucie jako čerstvá maturantka získala díky své úspěšné prezentaci v USA plné stipendium ke studiu na Westlake University, jedné z nejrychleji se rozvíjejících výzkumných univerzit v Číně,“ doplnil Matěj Dostálek.

Univerzita Palackého poskytla k organizaci celostátní soutěže své prostory. Zajistila pro všechny účastníky SOČ, kterých je i s porotci a doprovodem na čtyři sta, ubytování na vysokoškolských kolejích i stravování v univerzitní menze. Vedle samotných obhajob soutěžních prací nabídne letošní celostátní přehlídka doprovodný program, který proběhne také v režii univerzity. Realizace Celostátní přehlídky 48. ročníku SOČ byla podpořena Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR a Olomouckým krajem.

Více než tři stovky nejúspěšnějších středoškolských badatelů z celé České republiky míří do Olomouce. Od pátku do neděle se budou účastnit 48. ročníku celostátní přehlídky Středoškolské odborné činnosti (SOČ). Na organizaci prestižní soutěže se podílejí Univerzita Palackého a Gymnázium Olomouc-Hejčín. Setkání se koná za finanční podpory Olomouckého kraje.

Celostátní přehlídka SOČ patří k nejvýznamnějším studentským soutěžím v zemi. Mladí badatelé v ní každoročně prezentují projekty z oblasti přírodních, technických, humanitních i společenských věd a řada z nich následně pokračuje ve vědecké kariéře na vysokých školách či ve výzkumných institucích.

„Pro Univerzitu Palackého je podpora talentovaných středoškoláků mimořádně důležitá. Právě mezi účastníky SOČ jsou budoucí studenti našich fakult, kteří mohou už během studia rozvíjet svůj vědecký potenciál a později se stát součástí výzkumných týmů. Chceme mladým lidem ukazovat, že věda je otevřená, inspirativní a že i oni mohou být její součástí,“ uvedl za organizační tým Matěj Dostálek, prorektor pro komunikaci a společenskou odpovědnost UP.

Slavnostní zahájení přehlídky proběhne v pátek 12. června v kině Metropol. Účastníky zde jménem Univerzity Palackého přivítá prorektor pro doktorské studium a juniorní vědu Miroslav Dopita. Součástí programu bude také ocenění Lucie Ovčačíkové, jejíž vědecká cesta je příkladem toho, jak může účast v SOČ otevřít dveře k mezinárodním úspěchům. Díky svým výsledkům v loňském celostátním kole SOČ totiž před několika týdny reprezentovala jako jediná Českou republiku na prestižní světové soutěži Regeneron International Science and Engineering Fair (ISEF) v americkém Phoenixu v Arizoně, kde v silné mezinárodní konkurenci získala třetí místo v oboru chemie. Na jejím úspěchu se podíleli odborníci z Přírodovědecké fakulty UP, kteří ji vedli v programu Badatel zaměřeném právě na podporu talentovaných středoškolských studentů.

„Ocenění Lucie Ovčačíkové během slavnostního zahájení má být inspirací pro letošní účastníky soutěže. Její cesta ukazuje, kam až může vést zájem o vědu podpořený dobrým vedením a především vlastní pílí a odhodláním. Zároveň podtrhuje význam spolupráce mezi středními školami, univerzitami a vědeckými pracovišti při rozvoji mladých talentů. Lucie jako čerstvá maturantka získala díky své úspěšné prezentaci v USA plné stipendium ke studiu na Westlake University, jedné z nejrychleji se rozvíjejících výzkumných univerzit v Číně,“ doplnil Matěj Dostálek.

Univerzita Palackého poskytla k organizaci celostátní soutěže své prostory. Zajistila pro všechny účastníky SOČ, kterých je i s porotci a doprovodem na čtyři sta, ubytování na vysokoškolských kolejích i stravování v univerzitní menze. Vedle samotných obhajob soutěžních prací nabídne letošní celostátní přehlídka doprovodný program, který proběhne také v režii univerzity. Realizace Celostátní přehlídky 48. ročníku SOČ byla podpořena Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR a Olomouckým krajem.

Jak efektivně využívat digitální nástroje ve výuce? Jak podporovat pedagogické kompetence vysokoškolských vyučujících? I na tyto otázky hledala odpovědi v letním semestru Učící se komunita Univerzity Palackého, která propojuje vyučující napříč fakultami a vytváří prostor pro sdílení zkušeností a inspiraci v oblasti moderního vzdělávání.

Komunita sdružuje zástupce všech fakult, kteří se na svých pracovištích aktivně věnují tématu kvality výuky. Nabízí prostor zkušeným pedagogům i těm, kteří s učitelskou praxí teprve začínají. Do společných debat přinášejí jak své podněty, tak i názory a postřehy kolegů a kolegyň z fakult, které reprezentují. „Právě pravidelná setkání napříč univerzitou jsou důležitým předpokladem pro rozvoj kvalitní výuky. Umožňují vyměňovat si zkušenosti, vzájemně se inspirovat a společně hledat cesty, jak reagovat na proměňující se potřeby studentů i současného vysokoškolského vzdělávání. Velmi si vážím toho, že se na UP daří vytvářet prostředí, ve kterém vyučující aktivně přemýšlejí o své pedagogické práci a chtějí ji dále rozvíjet,“ uvedla Jitka Petrová, prorektorka pro studium a celoživotní vzdělávání.

Během letního semestru proběhla dvě tematická setkání. Březnové se zabývalo využitím online nástrojů ve výuce. Účastníci sdíleli zkušenosti s využíváním digitálních technologií pro aktivní zapojení studentů, poskytování zpětné vazby i efektivnější organizaci výuky. Součástí programu bylo také představení COOC kurzů dostupných zaměstnancům a doktorandům prostřednictvím Portálu celoživotního vzdělávání.

Druhá akce se v dubnu zaměřila na podporu kvality výuky a Kompetenční rámec vysokoškolského učitele na UP. Během workshopu účastníci sdíleli své zkušenosti, silné stránky ve výuce i oblasti, které chtějí dále rozvíjet. Diskutovali také o možnostech podpory pedagogických kompetencí na jednotlivých fakultách.

„Obě letošní setkání potvrdila smysl Učící se komunity, jejíž vznik jsme iniciovali v loňském roce. Možnost seznámit se s kolegy z jiných oborů přispívá k rozvoji kultury kvalitního vysokoškolského vzdělávání. Klíčovou roli v tomto procesu sehrávají také členové komunity jako ambasadoři kvality výuky, kteří podporují rozvoj pedagogických kompetencí na svých pracovištích,“ uvedla Klára Tesaříková Čermáková, vedoucí oddělení dalšího vzdělávání a inovací ve výuce UP.

Setkání Učící se komunity jsou realizována v rámci projektu IQ UP: Moderně a inovativně ke kvalitnímu vzdělání na Univerzitě Palackého v Olomouci, reg. č. CZ.02.02.XX/00/23_022/0008873.

Jak efektivně využívat digitální nástroje ve výuce? Jak podporovat pedagogické kompetence vysokoškolských vyučujících? I na tyto otázky hledala odpovědi v letním semestru Učící se komunita Univerzity Palackého, která propojuje vyučující napříč fakultami a vytváří prostor pro sdílení zkušeností a inspiraci v oblasti moderního vzdělávání.

Komunita sdružuje zástupce všech fakult, kteří se na svých pracovištích aktivně věnují tématu kvality výuky. Nabízí prostor zkušeným pedagogům i těm, kteří s učitelskou praxí teprve začínají. Do společných debat přinášejí jak své podněty, tak i názory a postřehy kolegů a kolegyň z fakult, které reprezentují. „Právě pravidelná setkání napříč univerzitou jsou důležitým předpokladem pro rozvoj kvalitní výuky. Umožňují vyměňovat si zkušenosti, vzájemně se inspirovat a společně hledat cesty, jak reagovat na proměňující se potřeby studentů i současného vysokoškolského vzdělávání. Velmi si vážím toho, že se na UP daří vytvářet prostředí, ve kterém vyučující aktivně přemýšlejí o své pedagogické práci a chtějí ji dále rozvíjet,“ uvedla Jitka Petrová, prorektorka pro studium a celoživotní vzdělávání.

Během letního semestru proběhla dvě tematická setkání. Březnové se zabývalo využitím online nástrojů ve výuce. Účastníci sdíleli zkušenosti s využíváním digitálních technologií pro aktivní zapojení studentů, poskytování zpětné vazby i efektivnější organizaci výuky. Součástí programu bylo také představení COOC kurzů dostupných zaměstnancům a doktorandům prostřednictvím Portálu celoživotního vzdělávání.

Druhá akce se v dubnu zaměřila na podporu kvality výuky a Kompetenční rámec vysokoškolského učitele na UP. Během workshopu účastníci sdíleli své zkušenosti, silné stránky ve výuce i oblasti, které chtějí dále rozvíjet. Diskutovali také o možnostech podpory pedagogických kompetencí na jednotlivých fakultách.

„Obě letošní setkání potvrdila smysl Učící se komunity, jejíž vznik jsme iniciovali v loňském roce. Možnost seznámit se s kolegy z jiných oborů přispívá k rozvoji kultury kvalitního vysokoškolského vzdělávání. Klíčovou roli v tomto procesu sehrávají také členové komunity jako ambasadoři kvality výuky, kteří podporují rozvoj pedagogických kompetencí na svých pracovištích,“ uvedla Klára Tesaříková Čermáková, vedoucí oddělení dalšího vzdělávání a inovací ve výuce UP.

Setkání Učící se komunity jsou realizována v rámci projektu IQ UP: Moderně a inovativně ke kvalitnímu vzdělání na Univerzitě Palackého v Olomouci, reg. č. CZ.02.02.XX/00/23_022/0008873.