Agregátor zdrojů

Centrum pro mezinárodní humanitární a operační právo (CIHOL) při Právnické fakultě UP připravilo speciální vzdělávací kurz pro Armádu ČR. Třídenní kurz nazvaný Advanced Course on the Law of Armed Conflict byl vůbec první svého druhu, který centrum zorganizovalo. Určený byl především Pozemním silám Armády ČR. Úspěšně jej absolvovala dvacítka vojenských právníků různých hodností a z různých útvarů.

„Kurz byl společným dílem týmu centra CIHOL, které je založené na spolupráci akademiků a vojenských právníků. Šlo o přirozenou aktivitu, která velmi dobře odráží ‚geny‘ a účel našeho centra,“ řekl Martin Faix, vedoucí CIHOL. S tím, že o podobné kurzy usilovali dlouhodobě. Jedním z klíčových prvků, bez kterých by se kurz nemohl konat, byla iniciativa ze strany Pozemních sil Armády ČR. „Za ni a za vloženou důvěru jsme velmi vděčni,“ poděkoval Martin Faix.

foto_sem_8

Organizace vzdělávacího kurzu je navíc pokračováním práce, kterou CIHOL vykonává v rámci právnického vzdělávání na olomoucké fakultě. Mezi vojenskými právničkami a právníky je dnes již řada absolventů PF UP. „Na to jsem samozřejmě náležitě hrdý. Ještě víc mě však těší, kdy naši absolventi – a nejen oni – projeví zájem o další odborné vzdělávání. Či už v podobě kurzů, nebo například doktorského studia či programů LLM,“ řekl Martin Faix, který je také proděkanem pro zahraniční záležitosti a cizojazyčné studijní programy PF UP.

Na lektorování kurzu Advanced Course on the Law of Armed Conflict se podílela řada expertů z akademie a operační praxe. „Martha M. Bradley z University of Johannesburg, externí expertka CIHOL a odbornice na mezinárodní humanitární právo, přednášela na komplexní téma klasifikace ozbrojených konfliktů. Letecký komodor ve výslužbě a někdejší zástupce ředitele právních služeb RAF, William Boothby, hovořil o pravidlech pro vedení boje v mezinárodním ozbrojeném konfliktu,“ naznačil Petr Stejskal, člen CIHOL a jeden z hlavních organizátorů kurzu. Zahraniční lektory doplnil Otakar Foltýn, někdejší šéf Vojenské policie, zástupce náčelníka Vojenské kanceláře prezidenta republiky a člen CIHOL.

Zástupci centra doufají, že kurz, který se konal na PF UP 24.–26. června, bude začátkem nové tradice. „Věříme, že o podobné kurzy bude zájem i v budoucnu. Jsme připraveni je realizovat,“ dodal Martin Faix.

Centrum CIHOL bylo otevřeno v roce 2019. Jeho hlavním cílem je posilovat aktivní šíření a popularizaci práva ozbrojených konfliktů, propojit akademickou a vojenskou sféru, a to vše v kontextu zhoršující se bezpečnostní situace v Evropě. Jeho odborné zaměření z něj činí středoevropský unikát.

Centrum pro mezinárodní humanitární a operační právo (CIHOL) při Právnické fakultě UP připravilo speciální vzdělávací kurz pro Armádu ČR. Třídenní kurz nazvaný Advanced Course on the Law of Armed Conflict byl vůbec první svého druhu, který centrum zorganizovalo. Určený byl především Pozemním silám Armády ČR. Úspěšně jej absolvovala dvacítka vojenských právníků různých hodností a z různých útvarů.

„Kurz byl společným dílem týmu centra CIHOL, které je založené na spolupráci akademiků a vojenských právníků. Šlo o přirozenou aktivitu, která velmi dobře odráží ‚geny‘ a účel našeho centra,“ řekl Martin Faix, vedoucí CIHOL. S tím, že o podobné kurzy usilovali dlouhodobě. Jedním z klíčových prvků, bez kterých by se kurz nemohl konat, byla iniciativa ze strany Pozemních sil Armády ČR. „Za ni a za vloženou důvěru jsme velmi vděčni,“ poděkoval Martin Faix.

foto_sem_8

Organizace vzdělávacího kurzu je navíc pokračováním práce, kterou CIHOL vykonává v rámci právnického vzdělávání na olomoucké fakultě. Mezi vojenskými právničkami a právníky je dnes již řada absolventů PF UP. „Na to jsem samozřejmě náležitě hrdý. Ještě víc mě však těší, kdy naši absolventi – a nejen oni – projeví zájem o další odborné vzdělávání. Či už v podobě kurzů, nebo například doktorského studia či programů LLM,“ řekl Martin Faix, který je také proděkanem pro zahraniční záležitosti a cizojazyčné studijní programy PF UP.

Na lektorování kurzu Advanced Course on the Law of Armed Conflict se podílela řada expertů z akademie a operační praxe. „Martha M. Bradley z University of Johannesburg, externí expertka CIHOL a odbornice na mezinárodní humanitární právo, přednášela na komplexní téma klasifikace ozbrojených konfliktů. Letecký komodor ve výslužbě a někdejší zástupce ředitele právních služeb RAF, William Boothby, hovořil o pravidlech pro vedení boje v mezinárodním ozbrojeném konfliktu,“ naznačil Petr Stejskal, člen CIHOL a jeden z hlavních organizátorů kurzu. Zahraniční lektory doplnil Otakar Foltýn, někdejší šéf Vojenské policie, zástupce náčelníka Vojenské kanceláře prezidenta republiky a člen CIHOL.

Zástupci centra doufají, že kurz, který se konal na PF UP 24.–26. června, bude začátkem nové tradice. „Věříme, že o podobné kurzy bude zájem i v budoucnu. Jsme připraveni je realizovat,“ dodal Martin Faix.

Centrum CIHOL bylo otevřeno v roce 2019. Jeho hlavním cílem je posilovat aktivní šíření a popularizaci práva ozbrojených konfliktů, propojit akademickou a vojenskou sféru, a to vše v kontextu zhoršující se bezpečnostní situace v Evropě. Jeho odborné zaměření z něj činí středoevropský unikát.

Na přelomu 20. a 21. století došlo k obrovskému rozmachu výzkumu a aplikací nanomateriálů. Nyní odborníci začínají postupně překračovat hranice nanosvěta a velký boom zažívá takzvané atomární inženýrství (Single Atom Engineering – SAE) založené na vývoji materiálů s atomární přesností. Jedním z jeho průkopníků je fyzikální chemik Radek Zbořil z Vysokoškolského ústavu CATRIN Univerzity Palackého.

Kdy jste s touto metodou začali a co stojí za rozvojem tohoto postupu?

Atomárnímu inženýrství se intenzivně věnujeme přibližně šest let. Počátky tohoto mladého a rychle se rozvíjejícího oboru jsou spojeny s chemickou katalýzou a vývojem tzv. atomárních katalyzátorů. Principy atomárního inženýrství ale úspěšně rozvíjíme i v energetice, medicíně, senzorice či technologiích čištění vod. Velmi zjednodušeně řečeno: tato metoda umožňuje přesně řídit uspořádání jednotlivých atomů v materiálech a tím zásadně zvyšovat jejich účinnost, selektivitu i další funkční vlastnosti. Jdeme tedy za hranice nanotechnologií, nicméně právě nanomateriály velmi často využíváme jako dobře definované nosiče jednotlivých atomů kovů a těžíme tak z našich poznatků v oblasti nanosvěta.

Jaké jsou hlavní přínosy a výhody atomárního inženýrství v chemické katalýze a jak si takový atomární katalyzátor lze představit?

Pokud zůstaneme u atomárních katalyzátorů, ty jsou většinou založeny na levných materiálech, například uhlíkových strukturách, polymerech či organických sítích. Na jejich povrch pevně ukotvíme jednotlivé atomy kovů a dosáhneme stavu, kdy každý kovový atom skutečně pracuje v chemické reakci. Výsledkem je dramatické zvýšení účinnosti i při mnohonásobně nižším množství kovu. Atomární katalyzátory navíc často umožňují lépe usměrnit chemickou reakci a provádět reakce při výrazně nižších teplotách a tlacích. To vede ke snížení nákladů i uhlíkové stopy chemické výroby.

Můžete uvést příklady?

Z mnoha příkladů uvedu dvě práce, které jsme společně s kolegy z Německa publikovali v časopise Nature Catalysis a které demonstrují potenciál atomárního inženýrství. Atomární katalyzátory dokáží výrazně vylepšit průmyslové hydrogenační procesy, které tradičně využívají molekulární vodík, probíhají při vysokých teplotách a tlacích, a jsou tedy velmi nákladné a energeticky náročné. S použitím levných atomárních katalyzátorů na bázi železa dokážeme pracovat za výrazně příznivějších podmínek a vyrábět širokou paletu aminosloučenin hydrogenací nitrilů. Podobně se nám v letošním roce podařilo s využitím analogického atomárního systému dosáhnout nízkoteplotní přeměny polystyrenu na cenné chemikálie využitelné ve farmacii či chemii, což je celkem zásadní posun z hlediska možností opětovného využití klíčového plastu, kterého se dnes recyklují pouze dvě až tři procenta.

Prosazuje se atomární inženýrství i v environmentálních technologiích a čištění vod?

Ano a opět uvedu dva příklady za všechny. Náš tým letos například představil novou generaci filtračních membrán vyvinutých pomocí atomárního inženýrství, které současně odstraňují těžké kovy i bakterie s mimořádnou účinností, nevyžadují elektrickou energii, jsou levné na údržbu a mohou najít uplatnění od průmyslového čištění odpadních vod až po krizové situace či zajištění pitné vody v rozvojových zemích. Potvrdili jsme také, že atomární inženýrství může přispět k řízení pohybu světlem ovládaných nanorobotů, které mají schopnost zachytávat a odstraňovat mikroplasty ze znečištěných vod, což otevírá nové možnosti v oblasti ekologických technologií.

Díky atomárnímu inženýrství jste také přispěli k vývoji atomárních antibiotik. Jsou i jiné možné aplikace v medicíně?

Z atomárních antibiotik máme velkou radost. Díky novému mechanismu jsme docílili vysoké účinnosti vůči širokému spektru problematických bakterií, a navíc jsme při opakovaném použití nezaznamenali vznik rezistence. To považuji v době, kdy počet úmrtí spojených s antibiotickou rezistencí dramaticky narůstá, za velký přínos. Potenciál našich atomárních antibiotik nyní vidíme zejména v oblasti hojení ran, kde jsme již vyvinuli velmi účinné hydrogely, jejichž účinnost máme prověřenou i na zvířecích modelech. Při drobné modifikaci atomárního systému navíc pozorujeme i výrazné antifungální vlastnosti. Podobné principy atomárního inženýrství se snažíme uplatnit také v selektivní protinádorové terapii, kdy pracujeme na zcela novém mechanismu spuštění selektivního kolapsu nádorových buněk. Spolupracujeme v této oblasti s kolegy ve Švédsku a věřím, že už letos bychom mohli v této oblasti přinést zajímavé výsledky.

Na jakou další oblast bychom neměli zapomenout?

Určitě na oblast konverze a ukládání energie. Vyvíjíme například plazmonické systémy schopné efektivně přeměňovat sluneční energii na teplo, které vykazují rekordní účinnosti pro světlem indukovanou konverzi amoniaku. Ten je považován za velmi perspektivní nosič vodíku v budoucích energetických aplikacích. Představili jsme také atomární fotokatalyzátor inspirovaný enzymy v lidském těle, který vyrábí peroxid vodíku s rekordní účinností. Současně využíváme atomární inženýrství v kombinaci s novými uhlíkovými materiály pro superkondenzátory, které oproti běžným lithiovým bateriím umožňují rychlejší nabíjení, vykazují delší životnost a vyšší bezpečnost.

Posunulo tedy atomární inženýrství limity ve vědě?

To, co jsem zde uvedl, jsou jen střípky, které jasně potvrzují obrovský potenciál atomárního inženýrství. Do chemie tato technologie přinesla úplně nový rozměr s výraznými ekonomickými, environmentálními i medicínskými přínosy. Cítím, že například v oblasti antimikrobiální i protinádorové terapie může přinést atomární inženýrství zásadní průlom a bylo by fajn být u toho.

Jak si česká věda v souvislosti s atomárním inženýrstvím stojí v mezinárodním srovnání?

V České republice je několik týmů věnujících se oblasti atomárního inženýrství zejména v chemii a chemické katalýze a určitě jsou tyto týmy konkurenceschopné v evropském měřítku. V jiných oblastech, zejména v medicíně, jsme tento silný trend zaznamenali trošku se zpožděním, ale pořád je tu ohromný prostor pro průlomové objevy.

Stál jste u rozmachu vývoje nanomateriálů a nyní jste průkopníkem atomárního inženýrství. Jaké překvapení může vědce čekat za deset dvacet let?

Je pravda, že poměrně nedávno by se nám o atomárním inženýrství ani nesnilo. Mimo jiné nám výrazně pomohl obrovský posun zobrazovacích mikroskopických metod. Špičková infrastruktura, která nám umožňuje pracovat na atomární úrovni s materiály a analyzovat jejich strukturu a vlastnosti s nevídanou přesností, je pro nás klíčová. Dalším pilířem je mezinárodní spolupráce, protože jde skutečně o multidisciplinární výzkum. Člověk ale musí mít především odvahu dívat se na problémy z úplně jiného úhlu a neustále se učit novým věcem. Pak přichází překvapení každý den. Opakovaně mi to připomíná, jak pestrá a krásná může být práce vědce.

Na přelomu 20. a 21. století došlo k obrovskému rozmachu výzkumu a aplikací nanomateriálů. Nyní odborníci začínají postupně překračovat hranice nanosvěta a velký boom zažívá takzvané atomární inženýrství (Single Atom Engineering – SAE) založené na vývoji materiálů s atomární přesností. Jedním z jeho průkopníků je fyzikální chemik Radek Zbořil z Vysokoškolského ústavu CATRIN Univerzity Palackého.

Kdy jste s touto metodou začali a co stojí za rozvojem tohoto postupu?

Atomárnímu inženýrství se intenzivně věnujeme přibližně šest let. Počátky tohoto mladého a rychle se rozvíjejícího oboru jsou spojeny s chemickou katalýzou a vývojem tzv. atomárních katalyzátorů. Principy atomárního inženýrství ale úspěšně rozvíjíme i v energetice, medicíně, senzorice či technologiích čištění vod. Velmi zjednodušeně řečeno: tato metoda umožňuje přesně řídit uspořádání jednotlivých atomů v materiálech a tím zásadně zvyšovat jejich účinnost, selektivitu i další funkční vlastnosti. Jdeme tedy za hranice nanotechnologií, nicméně právě nanomateriály velmi často využíváme jako dobře definované nosiče jednotlivých atomů kovů a těžíme tak z našich poznatků v oblasti nanosvěta.

Jaké jsou hlavní přínosy a výhody atomárního inženýrství v chemické katalýze a jak si takový atomární katalyzátor lze představit?

Pokud zůstaneme u atomárních katalyzátorů, ty jsou většinou založeny na levných materiálech, například uhlíkových strukturách, polymerech či organických sítích. Na jejich povrch pevně ukotvíme jednotlivé atomy kovů a dosáhneme stavu, kdy každý kovový atom skutečně pracuje v chemické reakci. Výsledkem je dramatické zvýšení účinnosti i při mnohonásobně nižším množství kovu. Atomární katalyzátory navíc často umožňují lépe usměrnit chemickou reakci a provádět reakce při výrazně nižších teplotách a tlacích. To vede ke snížení nákladů i uhlíkové stopy chemické výroby.

Můžete uvést příklady?

Z mnoha příkladů uvedu dvě práce, které jsme společně s kolegy z Německa publikovali v časopise Nature Catalysis a které demonstrují potenciál atomárního inženýrství. Atomární katalyzátory dokáží výrazně vylepšit průmyslové hydrogenační procesy, které tradičně využívají molekulární vodík, probíhají při vysokých teplotách a tlacích, a jsou tedy velmi nákladné a energeticky náročné. S použitím levných atomárních katalyzátorů na bázi železa dokážeme pracovat za výrazně příznivějších podmínek a vyrábět širokou paletu aminosloučenin hydrogenací nitrilů. Podobně se nám v letošním roce podařilo s využitím analogického atomárního systému dosáhnout nízkoteplotní přeměny polystyrenu na cenné chemikálie využitelné ve farmacii či chemii, což je celkem zásadní posun z hlediska možností opětovného využití klíčového plastu, kterého se dnes recyklují pouze dvě až tři procenta.

Prosazuje se atomární inženýrství i v environmentálních technologiích a čištění vod?

Ano a opět uvedu dva příklady za všechny. Náš tým letos například představil novou generaci filtračních membrán vyvinutých pomocí atomárního inženýrství, které současně odstraňují těžké kovy i bakterie s mimořádnou účinností, nevyžadují elektrickou energii, jsou levné na údržbu a mohou najít uplatnění od průmyslového čištění odpadních vod až po krizové situace či zajištění pitné vody v rozvojových zemích. Potvrdili jsme také, že atomární inženýrství může přispět k řízení pohybu světlem ovládaných nanorobotů, které mají schopnost zachytávat a odstraňovat mikroplasty ze znečištěných vod, což otevírá nové možnosti v oblasti ekologických technologií.

Díky atomárnímu inženýrství jste také přispěli k vývoji atomárních antibiotik. Jsou i jiné možné aplikace v medicíně?

Z atomárních antibiotik máme velkou radost. Díky novému mechanismu jsme docílili vysoké účinnosti vůči širokému spektru problematických bakterií, a navíc jsme při opakovaném použití nezaznamenali vznik rezistence. To považuji v době, kdy počet úmrtí spojených s antibiotickou rezistencí dramaticky narůstá, za velký přínos. Potenciál našich atomárních antibiotik nyní vidíme zejména v oblasti hojení ran, kde jsme již vyvinuli velmi účinné hydrogely, jejichž účinnost máme prověřenou i na zvířecích modelech. Při drobné modifikaci atomárního systému navíc pozorujeme i výrazné antifungální vlastnosti. Podobné principy atomárního inženýrství se snažíme uplatnit také v selektivní protinádorové terapii, kdy pracujeme na zcela novém mechanismu spuštění selektivního kolapsu nádorových buněk. Spolupracujeme v této oblasti s kolegy ve Švédsku a věřím, že už letos bychom mohli v této oblasti přinést zajímavé výsledky.

Na jakou další oblast bychom neměli zapomenout?

Určitě na oblast konverze a ukládání energie. Vyvíjíme například plazmonické systémy schopné efektivně přeměňovat sluneční energii na teplo, které vykazují rekordní účinnosti pro světlem indukovanou konverzi amoniaku. Ten je považován za velmi perspektivní nosič vodíku v budoucích energetických aplikacích. Představili jsme také atomární fotokatalyzátor inspirovaný enzymy v lidském těle, který vyrábí peroxid vodíku s rekordní účinností. Současně využíváme atomární inženýrství v kombinaci s novými uhlíkovými materiály pro superkondenzátory, které oproti běžným lithiovým bateriím umožňují rychlejší nabíjení, vykazují delší životnost a vyšší bezpečnost.

Posunulo tedy atomární inženýrství limity ve vědě?

To, co jsem zde uvedl, jsou jen střípky, které jasně potvrzují obrovský potenciál atomárního inženýrství. Do chemie tato technologie přinesla úplně nový rozměr s výraznými ekonomickými, environmentálními i medicínskými přínosy. Cítím, že například v oblasti antimikrobiální i protinádorové terapie může přinést atomární inženýrství zásadní průlom a bylo by fajn být u toho.

Jak si česká věda v souvislosti s atomárním inženýrstvím stojí v mezinárodním srovnání?

V České republice je několik týmů věnujících se oblasti atomárního inženýrství zejména v chemii a chemické katalýze a určitě jsou tyto týmy konkurenceschopné v evropském měřítku. V jiných oblastech, zejména v medicíně, jsme tento silný trend zaznamenali trošku se zpožděním, ale pořád je tu ohromný prostor pro průlomové objevy.

Stál jste u rozmachu vývoje nanomateriálů a nyní jste průkopníkem atomárního inženýrství. Jaké překvapení může vědce čekat za deset dvacet let?

Je pravda, že poměrně nedávno by se nám o atomárním inženýrství ani nesnilo. Mimo jiné nám výrazně pomohl obrovský posun zobrazovacích mikroskopických metod. Špičková infrastruktura, která nám umožňuje pracovat na atomární úrovni s materiály a analyzovat jejich strukturu a vlastnosti s nevídanou přesností, je pro nás klíčová. Dalším pilířem je mezinárodní spolupráce, protože jde skutečně o multidisciplinární výzkum. Člověk ale musí mít především odvahu dívat se na problémy z úplně jiného úhlu a neustále se učit novým věcem. Pak přichází překvapení každý den. Opakovaně mi to připomíná, jak pestrá a krásná může být práce vědce.

Naše univerzita není jen místem studia, vědy a výzkumu, ale také líhní výrazných literárních talentů, kteří pravidelně sbírají prestižní ocenění a definují podobu současné české beletrie. K letnímu čtení jsme pro vás vybrali čtyři tituly, pod nimiž jsou podepsáni naši absolventi a které splňují nejpřísnější literární kritéria. Od mrazivé detektivky přes psychologickou postmodernu a imaginativní historický komiks až po hravé vyprávění pro děti. Inspirujte se a poznejte, jak hluboká a pestrá je naše univerzitní stopa v tuzemské literatuře.

Olomoucká detektivní škola s puncem Magnesie Litery

Když se řekne olomoucká detektivka, většině nepochybně vytane na mysli Michal Sýkora z katedry divadelních a filmových studií. Jeho populární detektivky, v mnoha případech úspěšně zfilmované, mezi čtenáři výrazně rezonují. Členem silné olomoucké detektivní školy je však třeba také František Šmehlík, absolvent olomoucké bohemistiky a autor úspěšného románu Šelma, který v roce 2023 dokonce získal Magnesii Literu. Svou atmosférou až seversky laděná detektivka se odehrává „za humny“ a na pozadí vraždy novináře se postupně proplétá do sítě politického thrilleru. Výrazný spad a tempo vyprávění nenabízí mnoho čtenářského oddechu a příběh navíc servíruje hned několik překvapivých dějových zvratů.

Cesta vlakem do nitra vlastní duše

K létu patří jízda vlakem. A pokud jsou pro vás detektivky příliš přímočaré a rádi byste si přes prázdniny přečetli něco spletitějšího, jazykově a stylisticky postmodernějšího, pak sáhněte po „železničním románu“ Smrtholka z pera naší absolventky Lucie Faulerové. Experimentálně pojatý, a přitom vpravdě čtivý příběh rámovaný rytmem jedoucího vlaku, přináší introspektivní proud vědomí hlavní postavy Marie, v němž se prolíná sled vzpomínek a motivů smrti, viny a rodinné tragédie. Osobitý vypravěčský styl plný ironie a černého humoru zaujal i odborné porotce, kteří Smrtholce přisoudil mj. Cenu Evropské unie za literaturu.

Temná historie vetkaná do imaginativního komiksu

Na ještě temnější čtenářskou strunu hraje kniha Temné obilí z dílny Vydavatelství UP. Spisovatel Martin Šinkovský a kreslíř Ticho762 (Petr Novák) – jak jinak než absolventi UP – společně vytvořili sugestivní a skličující komiks, který mapuje tragické události tzv. masakru na Švédských šancích u Přerova. Do jednoho z nejzrůdnějších okamžiků naší poválečné historie umně zakomponovali imaginativní časovou linku a v rámci provokativní autorské invence přidali také trochu konspiračního podhoubí. Tíživou atmosféru komiksu podtrhuje černobílé zpracování doplněné temně rudou barvou. Netradiční historický komiks doplňuje studie historika Pavla Kreisingera.

Nespoutané pohádky ze sousedovic zahrádky

Hledáte-li raději letní čtení, kterým byste si během prázdnin mohli listovat spolu se svými dětmi, pak doporučujeme Pohádky pana Zahrádky a paní Pivoňkové, za nimiž stojí rovněž dva absolventi naší univerzity – básník Radek Malý a spisovatelka Markéta Pilátová. Moderní a poutavě ilustrovaná pohádková knížka vytištěná na ekologickém papíře s příměsí trávy rozehrává šarmantní sousedskou partii dvou svébytných zahrádkářů. Kniha nabízí osvěžující koktejl inteligentního humoru, mluvících rostlin a mikrosvětů, které máme pod nohama, aniž bychom si jich všimli. Pro děti napínavá výprava do světa přírody, pro dospělé zase vtipná sonda do reality sousedských vztahů. Pozoruhodný příběh a netradiční receptář k tomu!

Text vyšel v aktuálním vydání magazínu Žurnál UP, který si můžete přečíst zde.

Naše univerzita není jen místem studia, vědy a výzkumu, ale také líhní výrazných literárních talentů, kteří pravidelně sbírají prestižní ocenění a definují podobu současné české beletrie. K letnímu čtení jsme pro vás vybrali čtyři tituly, pod nimiž jsou podepsáni naši absolventi a které splňují nejpřísnější literární kritéria. Od mrazivé detektivky přes psychologickou postmodernu a imaginativní historický komiks až po hravé vyprávění pro děti. Inspirujte se a poznejte, jak hluboká a pestrá je naše univerzitní stopa v tuzemské literatuře.

Olomoucká detektivní škola s puncem Magnesie Litery

Když se řekne olomoucká detektivka, většině nepochybně vytane na mysli Michal Sýkora z katedry divadelních a filmových studií. Jeho populární detektivky, v mnoha případech úspěšně zfilmované, mezi čtenáři výrazně rezonují. Členem silné olomoucké detektivní školy je však třeba také František Šmehlík, absolvent olomoucké bohemistiky a autor úspěšného románu Šelma, který v roce 2023 dokonce získal Magnesii Literu. Svou atmosférou až seversky laděná detektivka se odehrává „za humny“ a na pozadí vraždy novináře se postupně proplétá do sítě politického thrilleru. Výrazný spad a tempo vyprávění nenabízí mnoho čtenářského oddechu a příběh navíc servíruje hned několik překvapivých dějových zvratů.

Cesta vlakem do nitra vlastní duše

K létu patří jízda vlakem. A pokud jsou pro vás detektivky příliš přímočaré a rádi byste si přes prázdniny přečetli něco spletitějšího, jazykově a stylisticky postmodernějšího, pak sáhněte po „železničním románu“ Smrtholka z pera naší absolventky Lucie Faulerové. Experimentálně pojatý, a přitom vpravdě čtivý příběh rámovaný rytmem jedoucího vlaku, přináší introspektivní proud vědomí hlavní postavy Marie, v němž se prolíná sled vzpomínek a motivů smrti, viny a rodinné tragédie. Osobitý vypravěčský styl plný ironie a černého humoru zaujal i odborné porotce, kteří Smrtholce přisoudil mj. Cenu Evropské unie za literaturu.

Temná historie vetkaná do imaginativního komiksu

Na ještě temnější čtenářskou strunu hraje kniha Temné obilí z dílny Vydavatelství UP. Spisovatel Martin Šinkovský a kreslíř Ticho762 (Petr Novák) – jak jinak než absolventi UP – společně vytvořili sugestivní a skličující komiks, který mapuje tragické události tzv. masakru na Švédských šancích u Přerova. Do jednoho z nejzrůdnějších okamžiků naší poválečné historie umně zakomponovali imaginativní časovou linku a v rámci provokativní autorské invence přidali také trochu konspiračního podhoubí. Tíživou atmosféru komiksu podtrhuje černobílé zpracování doplněné temně rudou barvou. Netradiční historický komiks doplňuje studie historika Pavla Kreisingera.

Nespoutané pohádky ze sousedovic zahrádky

Hledáte-li raději letní čtení, kterým byste si během prázdnin mohli listovat spolu se svými dětmi, pak doporučujeme Pohádky pana Zahrádky a paní Pivoňkové, za nimiž stojí rovněž dva absolventi naší univerzity – básník Radek Malý a spisovatelka Markéta Pilátová. Moderní a poutavě ilustrovaná pohádková knížka vytištěná na ekologickém papíře s příměsí trávy rozehrává šarmantní sousedskou partii dvou svébytných zahrádkářů. Kniha nabízí osvěžující koktejl inteligentního humoru, mluvících rostlin a mikrosvětů, které máme pod nohama, aniž bychom si jich všimli. Pro děti napínavá výprava do světa přírody, pro dospělé zase vtipná sonda do reality sousedských vztahů. Pozoruhodný příběh a netradiční receptář k tomu!

Text vyšel v aktuálním vydání magazínu Žurnál UP, který si můžete přečíst zde.

Studenti a studentky z Evropy, Asie, Afriky, Ameriky i Austrálie se v následujících týdnech sjedou do Olomouce, aby se učili češtinu. Už tuto neděli zahájí Univerzita Palackého 39. ročník Letní školy slovanských studií. Letos přivítá sto jedenáct účastnic a účastníků z desítek zemí světa. Kromě intenzivní jazykové výuky je čeká bohatý kulturní program představující českou historii, literaturu i tradice.

Na Univerzitě Palackého začne v neděli 39. ročník Letní školy slovanských studií (LŠSS). Do Olomouce přijedou zájemci o český jazyk z celé Evropy, ale také z Egypta, Spojených států amerických, Japonska, Mexika či Austrálie. Zastoupení budou mít rovněž Korea, Indonésie nebo Singapur. Celkem se letošní školy zúčastní sto jedenáct studentů a studentek.

Ještě před slavnostním zahájením na nádvoří Filozofické fakulty Univerzity Palackého absolvují účastníci rozřazovací pohovory a písemné testy. Výuka bude probíhat v deseti skupinách, od úplných začátečníků až po velmi pokročilé studenty na úrovni C1.

„Česky se k nám přijede učit dvaasedmdesátiletá Birgitte z Dánska i o rok starší Ches z Velké Británie, kteří se na naši školu vracejí už poněkolikáté. Nejmladší studentkou bude osmnáctiletá Daria z Ukrajiny. Máme také účastníky, kteří jsou našimi pravidelnými posluchači. Například Neal z Francie letos přijede už pošesté,“ uvedla ředitelka Letní školy slovanských studií Pavla Poláchová.

Nejpočetněji budou letos zastoupeni studenti z Německa a Tchaj-wanu, odkud dorazí shodně patnáct účastníků. Čtrnáctičlennou skupinu vyšle Polsko a deset studentů přijede ze Spojených států amerických. Také letos jsou mezi přihlášenými cizinci dlouhodobě žijící v České republice. Zaměstnanci Univerzity Palackého z řad zahraničních pracovníků mohou navíc využít zvýhodněné účastnické podmínky.

Výuku zajistí především pedagogové Filozofické fakulty UP i externí lektoři.

„I letos budou vyučovat pedagogové Filozofické fakulty Univerzity Palackého. Jejich řady doplní naši absolventi i externisté s bohatou zkušeností s výukou češtiny pro cizince. Patří mezi ně například lektoři, kteří během akademického roku působí na zahraničních lektorátech v Rumunsku nebo Polsku,“ doplnila Pavla Poláchová.

Vedle intenzivní jazykové výuky nabídne škola i rozsáhlý doprovodný program. Studující se mohou těšit na workshopy zaměřené na výslovnost, gramatiku či konverzaci, přednášky o českém filmu, literatuře a historii i nové tematické bloky věnované legendám českého sportu nebo fenoménu českého trampingu. Novinkou budou také workshopy zaměřené na český surrealismus a společné čtení poezie.

„První letošní programovou novinku nabídneme už po prvním výukovém dni. Večer se potkáme při akci Speed dating aneb Rychle poznejte ostatní studenty,“ řekla Pavla Poláchová.

Součástí programu letní školy budou tradičně i tři celodenní výlety. Účastníci letos navštíví Litomyšl, Luhačovice, Archeoskanzen Modrá a také hrad Šternberk s pivovarem Litovel. Připraveny jsou rovněž exkurze, například do Arcidiecézního muzea Olomouc, tematické historické procházky městem, letní promítání filmů pod širým nebem na nádvoří filozofické fakulty nebo ranní lekce jógy pořádané ve spolupráci s Akademik sport centrem UP. Chybět nebudou ani tradiční workshopy lidových tanců a písní, folklorní večer s cimbálovou muzikou, workshop hlaholice či oblíbený mezinárodní piknik, při němž studující představují speciality svých domovských zemí.

Studenti a studentky z Evropy, Asie, Afriky, Ameriky i Austrálie se v následujících týdnech sjedou do Olomouce, aby se učili češtinu. Už tuto neděli zahájí Univerzita Palackého 39. ročník Letní školy slovanských studií. Letos přivítá sto jedenáct účastnic a účastníků z desítek zemí světa. Kromě intenzivní jazykové výuky je čeká bohatý kulturní program představující českou historii, literaturu i tradice.

Na Univerzitě Palackého začne v neděli 39. ročník Letní školy slovanských studií (LŠSS). Do Olomouce přijedou zájemci o český jazyk z celé Evropy, ale také z Egypta, Spojených států amerických, Japonska, Mexika či Austrálie. Zastoupení budou mít rovněž Korea, Indonésie nebo Singapur. Celkem se letošní školy zúčastní sto jedenáct studentů a studentek.

Ještě před slavnostním zahájením na nádvoří Filozofické fakulty Univerzity Palackého absolvují účastníci rozřazovací pohovory a písemné testy. Výuka bude probíhat v deseti skupinách, od úplných začátečníků až po velmi pokročilé studenty na úrovni C1.

„Česky se k nám přijede učit dvaasedmdesátiletá Birgitte z Dánska i o rok starší Ches z Velké Británie, kteří se na naši školu vracejí už poněkolikáté. Nejmladší studentkou bude osmnáctiletá Daria z Ukrajiny. Máme také účastníky, kteří jsou našimi pravidelnými posluchači. Například Neal z Francie letos přijede už pošesté,“ uvedla ředitelka Letní školy slovanských studií Pavla Poláchová.

Nejpočetněji budou letos zastoupeni studenti z Německa a Tchaj-wanu, odkud dorazí shodně patnáct účastníků. Čtrnáctičlennou skupinu vyšle Polsko a deset studentů přijede ze Spojených států amerických. Také letos jsou mezi přihlášenými cizinci dlouhodobě žijící v České republice. Zaměstnanci Univerzity Palackého z řad zahraničních pracovníků mohou navíc využít zvýhodněné účastnické podmínky.

Výuku zajistí především pedagogové Filozofické fakulty UP i externí lektoři.

„I letos budou vyučovat pedagogové Filozofické fakulty Univerzity Palackého. Jejich řady doplní naši absolventi i externisté s bohatou zkušeností s výukou češtiny pro cizince. Patří mezi ně například lektoři, kteří během akademického roku působí na zahraničních lektorátech v Rumunsku nebo Polsku,“ doplnila Pavla Poláchová.

Vedle intenzivní jazykové výuky nabídne škola i rozsáhlý doprovodný program. Studující se mohou těšit na workshopy zaměřené na výslovnost, gramatiku či konverzaci, přednášky o českém filmu, literatuře a historii i nové tematické bloky věnované legendám českého sportu nebo fenoménu českého trampingu. Novinkou budou také workshopy zaměřené na český surrealismus a společné čtení poezie.

„První letošní programovou novinku nabídneme už po prvním výukovém dni. Večer se potkáme při akci Speed dating aneb Rychle poznejte ostatní studenty,“ řekla Pavla Poláchová.

Součástí programu letní školy budou tradičně i tři celodenní výlety. Účastníci letos navštíví Litomyšl, Luhačovice, Archeoskanzen Modrá a také hrad Šternberk s pivovarem Litovel. Připraveny jsou rovněž exkurze, například do Arcidiecézního muzea Olomouc, tematické historické procházky městem, letní promítání filmů pod širým nebem na nádvoří filozofické fakulty nebo ranní lekce jógy pořádané ve spolupráci s Akademik sport centrem UP. Chybět nebudou ani tradiční workshopy lidových tanců a písní, folklorní večer s cimbálovou muzikou, workshop hlaholice či oblíbený mezinárodní piknik, při němž studující představují speciality svých domovských zemí.

Dvě třetí místa získali mladí vědci z Univerzity Palackého v prestižní soutěži pořádané francouzským velvyslanectvím v ČR. V Ceně Jeana-Marie Lehna za chemii uspěl Jan Chasák s disertační prací zaměřenou na návrh a syntézu nových heterocyklických sloučenin s potenciálním antimikrobiálním účinkem. V Ceně Alberta Schweitzera za lékařství obsadil třetí příčku Pavel Stejskal, který se věnoval detekci cirkulujících nádorových buněk u solidních nádorů. Slavnostní předání se uskutečnilo v reprezentativních prostorách Buquoyského paláce za účasti francouzského velvyslance a profesora Jeana-Marie Lehna, nositele Nobelovy ceny za chemii.

„Moc si tohoto ocenění vážím. Je pro mě velkou ctí a zároveň krásným zakončením mého doktorského studia. Zároveň si uvědomuji, že podobný úspěch není nikdy výsledkem práce jediného člověka. Velké poděkování patří především vedoucí mé disertační práce Lucii Brulíkové, se kterou spolupracuji už téměř devět let. Její důvěra, podpora, trpělivost a odborné vedení mě po celou dobu posouvaly dál a výrazně ovlivnily můj vědecký i profesní růst. Poděkovat bych chtěl také všem kolegům z katedry organické chemie. Jsem rád, že jsem mohl být součástí skvělého kolektivu, který pro mě bude navždy spojený s mnoha krásnými vzpomínkami,“ uvedl Jan Chasák z katedry organické chemie.

Součástí jeho výzkumu byl nejen samotný vývoj nových sloučenin, ale také hledání reakčních strategií vedoucích k cílovým molekulám. V rámci projektu se výzkumnému týmu podařilo ověřit mechanismus účinku připravených látek a přesně určit jejich vazebné místo v bakteriálním patogenu. Vedle hlavního tématu Jan Chasák v soutěži představil také další projekty, na kterých pracoval ve výzkumné skupině Lucie Brulíkové. Ty se zaměřují na vývoj nových sloučenin s antiparazitickým účinkem, zejména proti trypanosomám, původcům spavé nemoci nebo Chagasovy choroby.

Pavel Stejskal: tekutá biopsie v onkologické diagnostice

Třetí místo v kategorii Cena Alberta Schweitzera za lékařství získal Pavel Stejskal z Ústavu molekulární a translační medicíny Lékařské fakulty Univerzity Palackého. „Převzetí ceny na francouzské ambasádě v Praze za přítomnosti francouzského velvyslance a významných světových vědců pro mě bylo velkou ctí. Velmi si vážím také možnosti osobně se setkat a diskutovat například s nositelem Nobelovy ceny Jeanem-Mariem Lehnem nebo s Pascalem Mayerem, jehož práce položila základy sekvenačních technologií využívaných dnes společností Illumina,“ řekl Pavel Stejskal.

Jeho výzkum se zaměřuje na detekci cirkulujících nádorových buněk u solidních nádorů, tedy na problematiku, která má významný potenciál pro moderní onkologickou diagnostiku a sledování průběhu nádorových onemocnění. „Ocenění vnímám především jako uznání dlouhodobé kolektivní práce na výzkumu tekuté biopsie a motivaci pokračovat v hledání cest, jak tento koncept co nejefektivněji převést do klinické praxe ve prospěch onkologických pacientů. Ocenění pro mě zároveň představuje příjemné ohlédnutí za lety práce na různorodých projektech, experimentech i domácích a zahraničních spolupracích. Zároveň bych chtěl upřímně poděkovat kolegům z Ústavu molekulární a translační medicíny, s nimiž mám možnost na tomto výzkumu pracovat, obzvláště Josefu Srovnalovi a Marianu Hajdúchovi za všestrannou podporu a odborné vedení během mého doktorského studia,“ doplnil Pavel Stejskal.

Ceny francouzského velvyslanectví v ČR každoročně oceňují mladé vědecké talenty za kvalitu jejich výzkumných prací realizovaných v rámci magisterského či doktorského studia. Soutěž je členěna do několika odborných kategorií, mezi něž patří například Cena Jeana-Marie Lehna za chemii, Cena Alberta Schweitzera za lékařství, Cena Sanofi za farmacii, Cena Josepha Fouriera za počítačové vědy, Cena Jacquese Derridy za společenské a humanitní vědy nebo Cena Becquerel v jaderném oboru. Ocenění zohledňují nejen vědeckou kvalitu práce, ale také schopnost výsledky srozumitelně prezentovat a obhájit před odbornou porotou.

Dvě třetí místa získali mladí vědci z Univerzity Palackého v prestižní soutěži pořádané francouzským velvyslanectvím v ČR. V Ceně Jeana-Marie Lehna za chemii uspěl Jan Chasák s disertační prací zaměřenou na návrh a syntézu nových heterocyklických sloučenin s potenciálním antimikrobiálním účinkem. V Ceně Alberta Schweitzera za lékařství obsadil třetí příčku Pavel Stejskal, který se věnoval detekci cirkulujících nádorových buněk u solidních nádorů. Slavnostní předání se uskutečnilo v reprezentativních prostorách Buquoyského paláce za účasti francouzského velvyslance a profesora Jeana-Marie Lehna, nositele Nobelovy ceny za chemii.

„Moc si tohoto ocenění vážím. Je pro mě velkou ctí a zároveň krásným zakončením mého doktorského studia. Zároveň si uvědomuji, že podobný úspěch není nikdy výsledkem práce jediného člověka. Velké poděkování patří především vedoucí mé disertační práce Lucii Brulíkové, se kterou spolupracuji už téměř devět let. Její důvěra, podpora, trpělivost a odborné vedení mě po celou dobu posouvaly dál a výrazně ovlivnily můj vědecký i profesní růst. Poděkovat bych chtěl také všem kolegům z katedry organické chemie. Jsem rád, že jsem mohl být součástí skvělého kolektivu, který pro mě bude navždy spojený s mnoha krásnými vzpomínkami,“ uvedl Jan Chasák z katedry organické chemie.

Součástí jeho výzkumu byl nejen samotný vývoj nových sloučenin, ale také hledání reakčních strategií vedoucích k cílovým molekulám. V rámci projektu se výzkumnému týmu podařilo ověřit mechanismus účinku připravených látek a přesně určit jejich vazebné místo v bakteriálním patogenu. Vedle hlavního tématu Jan Chasák v soutěži představil také další projekty, na kterých pracoval ve výzkumné skupině Lucie Brulíkové. Ty se zaměřují na vývoj nových sloučenin s antiparazitickým účinkem, zejména proti trypanosomám, původcům spavé nemoci nebo Chagasovy choroby.

Pavel Stejskal: tekutá biopsie v onkologické diagnostice

Třetí místo v kategorii Cena Alberta Schweitzera za lékařství získal Pavel Stejskal z Ústavu molekulární a translační medicíny Lékařské fakulty Univerzity Palackého. „Převzetí ceny na francouzské ambasádě v Praze za přítomnosti francouzského velvyslance a významných světových vědců pro mě bylo velkou ctí. Velmi si vážím také možnosti osobně se setkat a diskutovat například s nositelem Nobelovy ceny Jeanem-Mariem Lehnem nebo s Pascalem Mayerem, jehož práce položila základy sekvenačních technologií využívaných dnes společností Illumina,“ řekl Pavel Stejskal.

Jeho výzkum se zaměřuje na detekci cirkulujících nádorových buněk u solidních nádorů, tedy na problematiku, která má významný potenciál pro moderní onkologickou diagnostiku a sledování průběhu nádorových onemocnění. „Ocenění vnímám především jako uznání dlouhodobé kolektivní práce na výzkumu tekuté biopsie a motivaci pokračovat v hledání cest, jak tento koncept co nejefektivněji převést do klinické praxe ve prospěch onkologických pacientů. Ocenění pro mě zároveň představuje příjemné ohlédnutí za lety práce na různorodých projektech, experimentech i domácích a zahraničních spolupracích. Zároveň bych chtěl upřímně poděkovat kolegům z Ústavu molekulární a translační medicíny, s nimiž mám možnost na tomto výzkumu pracovat, obzvláště Josefu Srovnalovi a Marianu Hajdúchovi za všestrannou podporu a odborné vedení během mého doktorského studia,“ doplnil Pavel Stejskal.

Ceny francouzského velvyslanectví v ČR každoročně oceňují mladé vědecké talenty za kvalitu jejich výzkumných prací realizovaných v rámci magisterského či doktorského studia. Soutěž je členěna do několika odborných kategorií, mezi něž patří například Cena Jeana-Marie Lehna za chemii, Cena Alberta Schweitzera za lékařství, Cena Sanofi za farmacii, Cena Josepha Fouriera za počítačové vědy, Cena Jacquese Derridy za společenské a humanitní vědy nebo Cena Becquerel v jaderném oboru. Ocenění zohledňují nejen vědeckou kvalitu práce, ale také schopnost výsledky srozumitelně prezentovat a obhájit před odbornou porotou.

Debata o románu Až uvidíš moře se mohla odehrávat jako každá jiná čtenářská debata. Místo toho se proměnila ve výjimečné setkání s pamětnicí, která vyprávěla osud své rodiny. Její osobní zkušenost, v mnohém podobná příběhům z knihy, dodala večeru nečekaně silný rozměr a ukázala, že literatura nemusí zůstávat jen na stránkách knih. Právě podobné okamžiky jsou důvodem, proč vznikl Čtenářský klub Knihovny Univerzity Palackého.

Čtenářské kluby dnes představují významný nástroj podpory čtenářství, rozvoje čtenářské gramotnosti i budování komunitního života. Vedle sdílení čtenářských zážitků vytvářejí prostor pro mezigenerační dialog, výměnu zkušeností i rozvoj kritického myšlení. S tímto cílem založila Knihovna UP vlastní čtenářský klub, který propojuje studenty i další milovníky literatury prostřednictvím pravidelných tematických setkání.

Ještě před zahájením projektu uspořádali organizátoři anketu mapující zájem potenciálních účastníků, jejich čtenářské preference i očekávání od budoucích setkání. Její součástí byl také literární kvíz, který pomohl s propagací připravovaného projektu.

foto_sem_4

„Velký ohlas ankety, do níž se zapojily desítky zájemců, potvrdil, že projekt má své publikum. Nic nebránilo tomu, aby klub svou činnost zahájil už v letním semestru. Jednotlivá setkání byla koncipována tak, aby odrážela široké spektrum čtenářských zájmů a pokaždé nabídla jiný zážitek,“ uvedla Lenka Hanáková z Knihovny UP.

První večer se nesl v seznamovacím duchu. Nad šálkem čaje, dortem a oblíbenými knihami účastníci sdíleli své čtenářské příběhy a doporučení. Druhé setkání přineslo silnou debatu o románu Až uvidíš moře, kterou obohatilo svědectví pamětnice. Třetí večer patřil dětské literatuře, vzpomínkám na oblíbené knihy i diskuzi o tom, jak se mění současná tvorba pro děti. Letní semestr pak uzavřela debata nad knihou Matthewa Walkera Proč spíme, během níž lékařky z Fakultní nemocnice Olomouc přiblížily účastníkům význam kvalitního spánku i činnost Spánkového centra FN Olomouc.

Právě pestrost témat je jedním z důvodů, proč si klub získal stálou skupinu návštěvníků. Společným jmenovatelem všech večerů zůstává neformální atmosféra, otevřená diskuze a tematicky laděné občerstvení. Kapacita je záměrně omezena na patnáct účastníků, aby měl každý prostor zapojit se do rozhovoru. Součástí projektu je také čtenářský deník, do něhož účastníci zapisují své dojmy, doporučení na další četbu i fotografie dokumentující vznikající komunitu.

„Pro pravidelné návštěvníky jsme založili také skupinu na WhatsAppu, kde sdílíme informace, čtenářské tipy i dojmy z našich setkání. Během letních prázdnin jsme zde navíc vyhlásili soutěž o nejlepší fotografii zachycující knihkupectví, knihovnu, knihobudku nebo jiné místo spojené s knihami a čtením,“ doplnila univerzitní knihovnice.  

Příjemným překvapením se podle ní stala iniciativa jednoho z účastníků, který odjel na studijní pobyt Erasmus a obrátil se na Knihovnu UP s prosbou o podporu při zakládání čtenářského klubu v zahraničí. „Jeho nápad jsme s radostí podpořily. Držíme palce, aby se projekt podařilo úspěšně rozběhnout a aby tak náš klub získal svou první pomyslnou franšízu.“

Čtenářský klub se tak neomezuje pouze na diskuze o literatuře. Stává se místem setkávání, sdílení životních příběhů a vzájemné inspirace – prostorem, kde se světy knih přirozeně propojují s reálnými zkušenostmi jejich čtenářů.

Debata o románu Až uvidíš moře se mohla odehrávat jako každá jiná čtenářská debata. Místo toho se proměnila ve výjimečné setkání s pamětnicí, která vyprávěla osud své rodiny. Její osobní zkušenost, v mnohém podobná příběhům z knihy, dodala večeru nečekaně silný rozměr a ukázala, že literatura nemusí zůstávat jen na stránkách knih. Právě podobné okamžiky jsou důvodem, proč vznikl Čtenářský klub Knihovny Univerzity Palackého.

Čtenářské kluby dnes představují významný nástroj podpory čtenářství, rozvoje čtenářské gramotnosti i budování komunitního života. Vedle sdílení čtenářských zážitků vytvářejí prostor pro mezigenerační dialog, výměnu zkušeností i rozvoj kritického myšlení. S tímto cílem založila Knihovna UP vlastní čtenářský klub, který propojuje studenty i další milovníky literatury prostřednictvím pravidelných tematických setkání.

Ještě před zahájením projektu uspořádali organizátoři anketu mapující zájem potenciálních účastníků, jejich čtenářské preference i očekávání od budoucích setkání. Její součástí byl také literární kvíz, který pomohl s propagací připravovaného projektu.

foto_sem_4

„Velký ohlas ankety, do níž se zapojily desítky zájemců, potvrdil, že projekt má své publikum. Nic nebránilo tomu, aby klub svou činnost zahájil už v letním semestru. Jednotlivá setkání byla koncipována tak, aby odrážela široké spektrum čtenářských zájmů a pokaždé nabídla jiný zážitek,“ uvedla Lenka Hanáková z Knihovny UP.

První večer se nesl v seznamovacím duchu. Nad šálkem čaje, dortem a oblíbenými knihami účastníci sdíleli své čtenářské příběhy a doporučení. Druhé setkání přineslo silnou debatu o románu Až uvidíš moře, kterou obohatilo svědectví pamětnice. Třetí večer patřil dětské literatuře, vzpomínkám na oblíbené knihy i diskuzi o tom, jak se mění současná tvorba pro děti. Letní semestr pak uzavřela debata nad knihou Matthewa Walkera Proč spíme, během níž lékařky z Fakultní nemocnice Olomouc přiblížily účastníkům význam kvalitního spánku i činnost Spánkového centra FN Olomouc.

Právě pestrost témat je jedním z důvodů, proč si klub získal stálou skupinu návštěvníků. Společným jmenovatelem všech večerů zůstává neformální atmosféra, otevřená diskuze a tematicky laděné občerstvení. Kapacita je záměrně omezena na patnáct účastníků, aby měl každý prostor zapojit se do rozhovoru. Součástí projektu je také čtenářský deník, do něhož účastníci zapisují své dojmy, doporučení na další četbu i fotografie dokumentující vznikající komunitu.

„Pro pravidelné návštěvníky jsme založili také skupinu na WhatsAppu, kde sdílíme informace, čtenářské tipy i dojmy z našich setkání. Během letních prázdnin jsme zde navíc vyhlásili soutěž o nejlepší fotografii zachycující knihkupectví, knihovnu, knihobudku nebo jiné místo spojené s knihami a čtením,“ doplnila univerzitní knihovnice.  

Příjemným překvapením se podle ní stala iniciativa jednoho z účastníků, který odjel na studijní pobyt Erasmus a obrátil se na Knihovnu UP s prosbou o podporu při zakládání čtenářského klubu v zahraničí. „Jeho nápad jsme s radostí podpořily. Držíme palce, aby se projekt podařilo úspěšně rozběhnout a aby tak náš klub získal svou první pomyslnou franšízu.“

Čtenářský klub se tak neomezuje pouze na diskuze o literatuře. Stává se místem setkávání, sdílení životních příběhů a vzájemné inspirace – prostorem, kde se světy knih přirozeně propojují s reálnými zkušenostmi jejich čtenářů.

Veronika Riabinina, studentka Filozofické fakulty Univerzity Palackého, získala Ocenění dětí a mladistvých s mezinárodní a dočasnou ochranou 2026, které v České republice uděluje Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR). Ocenění převzala za svou dlouhodobou dobrovolnickou činnost v organizaci Ščedryk – Společenství Ukrajinců Olomouckého kraje.  

Smyslem ocenění je vyzdvihnout osobní úspěchy a úsilí dětí a mladých lidí s mezinárodní nebo dočasnou ochranou, kteří navzdory často velmi náročným životním okolnostem dokázali uspět. UNHCR oceňuje ty, kteří se úspěšně začlenili do života v České republice a zároveň jsou inspirací pro své okolí. Ocenění se uděluje například za mimořádné studijní výsledky, úspěchy ve sportu či umění, aktivní zapojení do života školy nebo místní komunity, odvahu, vytrvalost, úspěšnou integraci do české společnosti i pomoc druhým. Veronika Riabinina, která na Univerzitě Palackého studuje obor Sociálněvědní analytik, jej získala za dobrovolnickou činnost v organizaci Ščedryk, Společenství Ukrajinců Olomouckého kraje.

„Moje činnost byla vždy zaměřena na pomoc krajanům. Ukrajina se stále nachází ve velmi těžké situaci a podpora ukrajinských uprchlíků v zahraničí je mým způsobem, jak přispět k rozvoji spolupráce mezi Českem a Ukrajinou. Ocenění, které uděluje Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR), pro mě znamená závazek pokračovat v této práci – pomáhat uprchlíkům, podporovat Ukrajince v této těžké válečné době a hovořit o jejich situaci také s politiky,“ uvedla laureátka ocenění.

V organizaci Ščedryk působí Veronika Riabinina jako asistentka a pomáhám dětem adaptovat se a cítit se bezpečně v novém prostředí.

„Jsem velmi vděčná všem, kteří mě na této cestě podporují. Velkou oporou a inspirací jsou mi zejména Oksana Sovinska, zástupkyně ředitelky Ščedryku, a Gabriella Cápec, vedoucí psychologické podpory. Vděčná jsem také Univerzitě Palackého a skvělým vyučujícím z katedry politologie a evropských studií, díky nimž získávám mnoho cenných poznatků. Chtěla bych dokončit bakalářské studium a pokračovat v navazujícím magisterském programu. Zároveň se chci i nadále věnovat dobrovolnické činnosti. Ráda bych také lépe poznala možnosti práce v evropských institucích, protože věřím, že právě můj studijní obor mi poskytuje dobrý základ pro budoucí profesní směřování,“ dodala.

Hlavním cílem organizace Ščedryk je prostřednictvím kultury budovat harmonické vztahy mezi českou a ukrajinskou komunitou. Organizace provozuje sobotní školu pro ukrajinské děti, kde se mohou učit rodný jazyk, historii i kulturu. Ve spolupráci s českými organizacemi zároveň pořádá akce zaměřené na integraci při zachování vlastní identity.

Veronika Riabinina je studentka oboru Sociálněvědní analytik na katedře politologie a evropských studií FF UP. Pochází z ukrajinského Ternopilu. Studovala bohemistiku a anglický jazyk na Kyjevské národní univerzitě Tarase Ševčenka. Do Olomouce se přestěhovala v březnu 2022 v souvislosti s válkou. Díky spolupráci mezi Univerzitou Palackého a Kyjevskou univerzitou získala možnost absolvovat stáž v rámci programu Erasmus+. První tři měsíce pracovala na festivalu AFO, poté absolvovala stáž na zahraničním oddělení FF UP.

Veronika Riabinina, studentka Filozofické fakulty Univerzity Palackého, získala Ocenění dětí a mladistvých s mezinárodní a dočasnou ochranou 2026, které v České republice uděluje Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR). Ocenění převzala za svou dlouhodobou dobrovolnickou činnost v organizaci Ščedryk – Společenství Ukrajinců Olomouckého kraje.  

Smyslem ocenění je vyzdvihnout osobní úspěchy a úsilí dětí a mladých lidí s mezinárodní nebo dočasnou ochranou, kteří navzdory často velmi náročným životním okolnostem dokázali uspět. UNHCR oceňuje ty, kteří se úspěšně začlenili do života v České republice a zároveň jsou inspirací pro své okolí. Ocenění se uděluje například za mimořádné studijní výsledky, úspěchy ve sportu či umění, aktivní zapojení do života školy nebo místní komunity, odvahu, vytrvalost, úspěšnou integraci do české společnosti i pomoc druhým. Veronika Riabinina, která na Univerzitě Palackého studuje obor Sociálněvědní analytik, jej získala za dobrovolnickou činnost v organizaci Ščedryk, Společenství Ukrajinců Olomouckého kraje.

„Moje činnost byla vždy zaměřena na pomoc krajanům. Ukrajina se stále nachází ve velmi těžké situaci a podpora ukrajinských uprchlíků v zahraničí je mým způsobem, jak přispět k rozvoji spolupráce mezi Českem a Ukrajinou. Ocenění, které uděluje Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR), pro mě znamená závazek pokračovat v této práci – pomáhat uprchlíkům, podporovat Ukrajince v této těžké válečné době a hovořit o jejich situaci také s politiky,“ uvedla laureátka ocenění.

V organizaci Ščedryk působí Veronika Riabinina jako asistentka a pomáhám dětem adaptovat se a cítit se bezpečně v novém prostředí.

„Jsem velmi vděčná všem, kteří mě na této cestě podporují. Velkou oporou a inspirací jsou mi zejména Oksana Sovinska, zástupkyně ředitelky Ščedryku, a Gabriella Cápec, vedoucí psychologické podpory. Vděčná jsem také Univerzitě Palackého a skvělým vyučujícím z katedry politologie a evropských studií, díky nimž získávám mnoho cenných poznatků. Chtěla bych dokončit bakalářské studium a pokračovat v navazujícím magisterském programu. Zároveň se chci i nadále věnovat dobrovolnické činnosti. Ráda bych také lépe poznala možnosti práce v evropských institucích, protože věřím, že právě můj studijní obor mi poskytuje dobrý základ pro budoucí profesní směřování,“ dodala.

Hlavním cílem organizace Ščedryk je prostřednictvím kultury budovat harmonické vztahy mezi českou a ukrajinskou komunitou. Organizace provozuje sobotní školu pro ukrajinské děti, kde se mohou učit rodný jazyk, historii i kulturu. Ve spolupráci s českými organizacemi zároveň pořádá akce zaměřené na integraci při zachování vlastní identity.

Veronika Riabinina je studentka oboru Sociálněvědní analytik na katedře politologie a evropských studií FF UP. Pochází z ukrajinského Ternopilu. Studovala bohemistiku a anglický jazyk na Kyjevské národní univerzitě Tarase Ševčenka. Do Olomouce se přestěhovala v březnu 2022 v souvislosti s válkou. Díky spolupráci mezi Univerzitou Palackého a Kyjevskou univerzitou získala možnost absolvovat stáž v rámci programu Erasmus+. První tři měsíce pracovala na festivalu AFO, poté absolvovala stáž na zahraničním oddělení FF UP.

Liberdova letní škola právních dějin a římského práva má za sebou úspěšnou premiéru. Na olomouckou právnickou fakultu přilákala přes třicet zájemců, pro které organizátoři z katedry teorie práva a právních dějin připravili nabitý třídenní program.

Letní škola nese jméno mimořádné osobnosti – prvního děkana obnovené Právnické fakulty UP. „Věříme, že i díky této letní škole jméno Miroslava Liberdy nezapadne. Slavný se nestal pro to, co napsal, ale proto, co udělal. Pomáhal všem do posledního dechu,“ řekla mimo jiné při zahájení akce Kamila Bubelová, vedoucí pořádající katedry a absolventka olomoucké fakulty, kterou děkan Miroslav Liberda učil. Účastníkům představila důležité a zajímavé milníky v jeho životě. „Byli bychom rádi, pokud by se našel student, který by v rámci své diplomové práce zpracoval životopis našeho prvního děkana, který stál v čele fakulty v letech 1991 až 1998. Je v něm řada míst k bádání,“ vyzvala Kamila Bubelová.

První ročník Liberdovy letní školy právních dějin a římského práva měl podtitul Národ, tradice, identita. „Letní školu zaměřenou na právní dějiny před lety pořádala brněnská právnická fakulta. Dlouho už se ale nekonala. A protože brněnští kolegové nebyli proti, pustili jsme se do organizace my,“ vysvětlila Alexandra Letková, hlavní pořadatelka z katedry teorie práva a právních dějin. S tím, že projekt byl pro ni výzvou. „Díky podpoře a pomoci kolegů – Petra Dostalíka a Ondřeje Horáka, kteří mi v roli garantů pomohli zajistit vystupující, a hlavně díky vedoucí katedry vše vyšlo.“

foto_sem_4

Pořadatelům se povedlo do tří dnů vměstnat 19 odborných příspěvků. „Komunita právních historiků je velmi semknutá a přátelská. I proto nebyl problém přednášející získat, dokonce i bez honoráře. Všichni si uvědomujeme význam, ale i křehkost našeho oboru. Když je zájem studentů, neexistuje důvod, proč bychom jim nevytvořili akci s příjemnou atmosférou. Navíc je velmi osvěžující hovořit k lidem, kteří vás chtějí poslouchat,“ řekla Alexandra Letková.

Kapacita letní školy byla velmi brzy naplněná. Mezi třicítkou účastníků byli studenti ze všech českých právnických fakult a také slovenští studenti z Trnavy a Košic, a to z různých ročníků magisterského i doktorského studia. „S prvním ročníkem akce jsem nad míru spokojená, zpětná vazba od kolegů a studentů se shoduje s mou,“ zhodnotila Alexandra Letková. Účastníci v anonymních evaluacích vyzdvihovali především kvalitu přednášejících, unikátnost témat a příjemnou atmosféru celé akce. „Odborný program byl dobře zvolený a velmi přínosný. Navíc se tu vytvořila úžasná komunita. Klidně by škola mohla trvat více dní,“ vzkázal organizátorům jeden z účastníků.

Pořádající katedra by ráda z letní školy vytvořila tradici a dál ji rozšiřovala. „Už nyní intenzivně uvažujeme nad zaměřením druhého ročníku. Z evaluací vyplynulo, že by účastníci uvítali například více žen mezi lektory, více Slováků a líbila by se jim témata spojená s totalitou a ženami,“ naznačila Alexandra Letková.

Premiérový ročník Liberdovy letní školy právních dějin a římského práva se uskutečnil na PF UP 24.–26. června v rámci Liberdova roku, kdy si fakulta připomíná 35. výročí obnovení a sto let od narození svého prvního děkana.

Liberdova letní škola právních dějin a římského práva má za sebou úspěšnou premiéru. Na olomouckou právnickou fakultu přilákala přes třicet zájemců, pro které organizátoři z katedry teorie práva a právních dějin připravili nabitý třídenní program.

Letní škola nese jméno mimořádné osobnosti – prvního děkana obnovené Právnické fakulty UP. „Věříme, že i díky této letní škole jméno Miroslava Liberdy nezapadne. Slavný se nestal pro to, co napsal, ale proto, co udělal. Pomáhal všem do posledního dechu,“ řekla mimo jiné při zahájení akce Kamila Bubelová, vedoucí pořádající katedry a absolventka olomoucké fakulty, kterou děkan Miroslav Liberda učil. Účastníkům představila důležité a zajímavé milníky v jeho životě. „Byli bychom rádi, pokud by se našel student, který by v rámci své diplomové práce zpracoval životopis našeho prvního děkana, který stál v čele fakulty v letech 1991 až 1998. Je v něm řada míst k bádání,“ vyzvala Kamila Bubelová.

První ročník Liberdovy letní školy právních dějin a římského práva měl podtitul Národ, tradice, identita. „Letní školu zaměřenou na právní dějiny před lety pořádala brněnská právnická fakulta. Dlouho už se ale nekonala. A protože brněnští kolegové nebyli proti, pustili jsme se do organizace my,“ vysvětlila Alexandra Letková, hlavní pořadatelka z katedry teorie práva a právních dějin. S tím, že projekt byl pro ni výzvou. „Díky podpoře a pomoci kolegů – Petra Dostalíka a Ondřeje Horáka, kteří mi v roli garantů pomohli zajistit vystupující, a hlavně díky vedoucí katedry vše vyšlo.“

foto_sem_4

Pořadatelům se povedlo do tří dnů vměstnat 19 odborných příspěvků. „Komunita právních historiků je velmi semknutá a přátelská. I proto nebyl problém přednášející získat, dokonce i bez honoráře. Všichni si uvědomujeme význam, ale i křehkost našeho oboru. Když je zájem studentů, neexistuje důvod, proč bychom jim nevytvořili akci s příjemnou atmosférou. Navíc je velmi osvěžující hovořit k lidem, kteří vás chtějí poslouchat,“ řekla Alexandra Letková.

Kapacita letní školy byla velmi brzy naplněná. Mezi třicítkou účastníků byli studenti ze všech českých právnických fakult a také slovenští studenti z Trnavy a Košic, a to z různých ročníků magisterského i doktorského studia. „S prvním ročníkem akce jsem nad míru spokojená, zpětná vazba od kolegů a studentů se shoduje s mou,“ zhodnotila Alexandra Letková. Účastníci v anonymních evaluacích vyzdvihovali především kvalitu přednášejících, unikátnost témat a příjemnou atmosféru celé akce. „Odborný program byl dobře zvolený a velmi přínosný. Navíc se tu vytvořila úžasná komunita. Klidně by škola mohla trvat více dní,“ vzkázal organizátorům jeden z účastníků.

Pořádající katedra by ráda z letní školy vytvořila tradici a dál ji rozšiřovala. „Už nyní intenzivně uvažujeme nad zaměřením druhého ročníku. Z evaluací vyplynulo, že by účastníci uvítali například více žen mezi lektory, více Slováků a líbila by se jim témata spojená s totalitou a ženami,“ naznačila Alexandra Letková.

Premiérový ročník Liberdovy letní školy právních dějin a římského práva se uskutečnil na PF UP 24.–26. června v rámci Liberdova roku, kdy si fakulta připomíná 35. výročí obnovení a sto let od narození svého prvního děkana.

V Olomouci se sešli přední čeští i zahraniční odborníci zabývající se problematikou karcinomu pankreatu. Na XXIV. Pankreatologický den, který přivítal na 350 účastníků, navázal mezinárodní workshop projektu TRANSPAN. Ten propojil zkušené lékaře a vědce s mladými výzkumníky na počátku kariéry a netradiční formou přiblížil, jak zásadní roli hraje mezioborová spolupráce při vývoji moderní personalizované léčby rakoviny slinivky břišní.

Ústředním motivem workshopu byl skutečný příběh pacientky s metastatickým karcinomem pankreatu, která je po čtyřech letech léčby v kompletní remisi bez známek onemocnění.

„Pacientka dnes pracuje, sportuje a žije plnohodnotný život. Její příběh je mimořádným příkladem toho, čeho lze dosáhnout díky úzké spolupráci klinických lékařů, patologů, molekulárních biologů, bioinformatiků i experimentálních výzkumníků. Chtěli jsme mladým vědcům ukázat, že precizní medicína propojující klinickou péči s moderním biomarkerovým výzkumem skutečně mění osudy pacientů. Současně jsme chtěli připomenout, že za každou zkumavkou, vzorkem nebo bioinformatickým datasetem stojí konkrétní lidský příběh,“ uvedla organizátorka Beatrice Mohelníková Duchoňová, zástupkyně přednosty Onkologické kliniky Lékařské fakulty UP a Fakultní nemocnice Olomouc pro výuku, vědu a výzkum.

Jednotlivé přednášky kopírovaly klíčové milníky pacientčiny léčby – od stanovení diagnózy přes chirurgickou a patologickou diagnostiku až po molekulární profilování nádoru, bioinformatickou analýzu a personalizovanou léčbu. O úvodní přednášky se postarala Daniela Kurfürstová z Ústavu klinické a molekulární patologie LF UP a FNOL a chirurg Václav Liška z plzeňské lékařské fakulty. Na ně navázali s příspěvky věnovanými molekulární onkologii David Hughes z University College Dublin, Pavel Souček ze Státního zdravotního ústavu a Pinar Uysal-Onganer z University of Westminster, která mimo jiné mluvila o důležitosti sledování heterogenity v rámci nádoru. Problematiku zpracování dat a jejich interpretace pak přiblížil Riccardo Farinella z University of Pisa.

„Silným závěrem workshopu byl rozhovor se samotnou pacientkou, která otevřeně popsala svou cestu léčbou a vyjádřila obdiv všem, kdo se o problematiku karcinomu pankreatu zajímají a dávají tak naději ostatním. Její slova byla pro všechny účastníky mimořádně silná. Připomněla nám, že naším společným cílem není jen publikovat výsledky nebo analyzovat data, ale především pomáhat konkrétním lidem,“ doplnila profesorka Mohelníková Duchoňová.

Workshop nabídl také rozsáhlou odbornou diskuzi o aktuálních výzvách molekulárního profilování karcinomu pankreatu, kvalitě biologických vzorků, nádorové heterogenitě či implementaci nových biomarkerů do klinické praxe. Nejzajímavější závěry budou zpracovány do společné odborné publikace.

Workshop s názvem Early Career Investigators’ Workshop: Bridging Basic and Clinical Research in Pancreatic Cancer Biomarkers, který propojil osmnáctku mladých evropských vědců se zkušenějšími kolegy a kolegyněmi, se uskutečnil pod hlavičkou projektu COST Action 20116 – Identification of biological markers for prevention and translational medicine in pancreatic cancer (TRANSPAN). Cílem letos vrcholícího projektu je propojit výzkumné týmy z různých oborů a posílit tak evropský výzkum věnující se problematice karcinomu pankreatu.

Profesorka Mohelníková Duchoňová vede jednu z jeho čtyř pracovních skupin, která se zaměřuje na oblast molekulárního profilování tohoto karcinomu. „Ve spolupráci s kolegy ze zahraničních pracovišť jsme vydali několik přehledových i původních článků věnujících se této problematice,“ doplnila. Více o projektu najdete zde.

Workshop navázal na tradiční, již XXIV. Pankreatologický den, kterého se zúčastnilo na 350 odborníků z celé ČR i zahraničí. Jeho program zahájil prezident Českého pankreatologického klubu a primář Chirurgické kliniky LF UP a FNOL Martin Loveček blokem věnovaným miniinvazivní chirurgii pankreatu., V dalších sekcích se diskutovalo o novinkách v léčbě karcinomu pankreatu, možnostech personalizované medicíny i o tom, zda se díky současnému výzkumu daří měnit nepříznivou prognózu tohoto onemocnění. Mezi zahraničními přednášejícími vystoupili například Livia Archibugi ze San Raffaele Hospital v Miláně nebo Giuseppe Vanella z Catholic University of Rome.

Pankreatologický den byl propojen s kongresem Olomouc Live Endoscopy, jehož součástí byly živé přenosy pokročilých endoskopických výkonů. Letos bylo vůbec poprvé v rámci ČR demonstrováno využití umělé inteligence v diagnostice karcinomu pankreatu a také dva nové výkony terapeutické digestivní endoskopie. Obě odborné akce se uskutečnily pod záštitou děkana LF UP Milana Koláře a ředitele Fakultní nemocnice Olomouc Romana Havlíka. Uspořádání workshopu podpořili také přednosta Onkologické kliniky Bohumil Melichar a jeho zástupce a proděkan pro vědecko-výzkumnou činnost Martin Doležel. 

V Olomouci se sešli přední čeští i zahraniční odborníci zabývající se problematikou karcinomu pankreatu. Na XXIV. Pankreatologický den, který přivítal na 350 účastníků, navázal mezinárodní workshop projektu TRANSPAN. Ten propojil zkušené lékaře a vědce s mladými výzkumníky na počátku kariéry a netradiční formou přiblížil, jak zásadní roli hraje mezioborová spolupráce při vývoji moderní personalizované léčby rakoviny slinivky břišní.

Ústředním motivem workshopu byl skutečný příběh pacientky s metastatickým karcinomem pankreatu, která je po čtyřech letech léčby v kompletní remisi bez známek onemocnění.

„Pacientka dnes pracuje, sportuje a žije plnohodnotný život. Její příběh je mimořádným příkladem toho, čeho lze dosáhnout díky úzké spolupráci klinických lékařů, patologů, molekulárních biologů, bioinformatiků i experimentálních výzkumníků. Chtěli jsme mladým vědcům ukázat, že precizní medicína propojující klinickou péči s moderním biomarkerovým výzkumem skutečně mění osudy pacientů. Současně jsme chtěli připomenout, že za každou zkumavkou, vzorkem nebo bioinformatickým datasetem stojí konkrétní lidský příběh,“ uvedla organizátorka Beatrice Mohelníková Duchoňová, zástupkyně přednosty Onkologické kliniky Lékařské fakulty UP a Fakultní nemocnice Olomouc pro výuku, vědu a výzkum.

Jednotlivé přednášky kopírovaly klíčové milníky pacientčiny léčby – od stanovení diagnózy přes chirurgickou a patologickou diagnostiku až po molekulární profilování nádoru, bioinformatickou analýzu a personalizovanou léčbu. O úvodní přednášky se postarala Daniela Kurfürstová z Ústavu klinické a molekulární patologie LF UP a FNOL a chirurg Václav Liška z plzeňské lékařské fakulty. Na ně navázali s příspěvky věnovanými molekulární onkologii David Hughes z University College Dublin, Pavel Souček ze Státního zdravotního ústavu a Pinar Uysal-Onganer z University of Westminster, která mimo jiné mluvila o důležitosti sledování heterogenity v rámci nádoru. Problematiku zpracování dat a jejich interpretace pak přiblížil Riccardo Farinella z University of Pisa.

„Silným závěrem workshopu byl rozhovor se samotnou pacientkou, která otevřeně popsala svou cestu léčbou a vyjádřila obdiv všem, kdo se o problematiku karcinomu pankreatu zajímají a dávají tak naději ostatním. Její slova byla pro všechny účastníky mimořádně silná. Připomněla nám, že naším společným cílem není jen publikovat výsledky nebo analyzovat data, ale především pomáhat konkrétním lidem,“ doplnila profesorka Mohelníková Duchoňová.

Workshop nabídl také rozsáhlou odbornou diskuzi o aktuálních výzvách molekulárního profilování karcinomu pankreatu, kvalitě biologických vzorků, nádorové heterogenitě či implementaci nových biomarkerů do klinické praxe. Nejzajímavější závěry budou zpracovány do společné odborné publikace.

Workshop s názvem Early Career Investigators’ Workshop: Bridging Basic and Clinical Research in Pancreatic Cancer Biomarkers, který propojil osmnáctku mladých evropských vědců se zkušenějšími kolegy a kolegyněmi, se uskutečnil pod hlavičkou projektu COST Action 20116 – Identification of biological markers for prevention and translational medicine in pancreatic cancer (TRANSPAN). Cílem letos vrcholícího projektu je propojit výzkumné týmy z různých oborů a posílit tak evropský výzkum věnující se problematice karcinomu pankreatu.

Profesorka Mohelníková Duchoňová vede jednu z jeho čtyř pracovních skupin, která se zaměřuje na oblast molekulárního profilování tohoto karcinomu. „Ve spolupráci s kolegy ze zahraničních pracovišť jsme vydali několik přehledových i původních článků věnujících se této problematice,“ doplnila. Více o projektu najdete zde.

Workshop navázal na tradiční, již XXIV. Pankreatologický den, kterého se zúčastnilo na 350 odborníků z celé ČR i zahraničí. Jeho program zahájil prezident Českého pankreatologického klubu a primář Chirurgické kliniky LF UP a FNOL Martin Loveček blokem věnovaným miniinvazivní chirurgii pankreatu., V dalších sekcích se diskutovalo o novinkách v léčbě karcinomu pankreatu, možnostech personalizované medicíny i o tom, zda se díky současnému výzkumu daří měnit nepříznivou prognózu tohoto onemocnění. Mezi zahraničními přednášejícími vystoupili například Livia Archibugi ze San Raffaele Hospital v Miláně nebo Giuseppe Vanella z Catholic University of Rome.

Pankreatologický den byl propojen s kongresem Olomouc Live Endoscopy, jehož součástí byly živé přenosy pokročilých endoskopických výkonů. Letos bylo vůbec poprvé v rámci ČR demonstrováno využití umělé inteligence v diagnostice karcinomu pankreatu a také dva nové výkony terapeutické digestivní endoskopie. Obě odborné akce se uskutečnily pod záštitou děkana LF UP Milana Koláře a ředitele Fakultní nemocnice Olomouc Romana Havlíka. Uspořádání workshopu podpořili také přednosta Onkologické kliniky Bohumil Melichar a jeho zástupce a proděkan pro vědecko-výzkumnou činnost Martin Doležel.