Agregátor zdrojů

Dvě stě let čekala na své první samostatné knižní vydání. Krásověda Františka Palackého, jedno z prvních původních českých filozofických děl věnovaných estetice, nyní i díky Univerzitě Palackého vůbec poprvé vyjde jako samostatná publikace. Nové vydání propojí svět 19. století se současností nejen převodem dobové češtiny do dnešního jazyka, ale také neobvyklým designovým prvkem. Publikaci edičně připravil Erik Gilk, vedoucí katedry bohemistiky Filozofické fakulty Univerzity Palackého.

Krásovědu čili o kráse a umění napsal František Palacký v roce 1820, když mu bylo dvaadvacet let. Samostatně však nikdy nevyšla. Poprvé byla publikována na pokračování v časopise Krok, naposledy pak v roce 1872 jako součást sborníku Radhost. První samostatné vydání vychází u příležitosti 150. výročí Palackého úmrtí.

Jde o jednu z prvních původních českých filozofických prací věnovaných estetice. Palacký se v ní pokusil vytvořit českou odbornou terminologii pro filozofii a estetiku a zároveň ukázat, že čeština je schopna vyjádřit i ty nejsložitější myšlenky.

„S nápadem vydat Krásovědu samostatně u příležitosti výročí Palackého úmrtí přišla Lenka Šíchová, která spolu s Palackého prapravnukem Václavem Macháčkem-Riegrem pečuje o jeho odkaz. S vydáváním literárních památek a vědeckých textů z 19. století jsem doposud neměl zkušenosti, ediční přípravy jsem se však po vzájemné dohodě ujal. Elektronickou podobu zajistila naše studentka Barbora Lahučká, já jsem provedl kolaci a následně se pustil do převodu Palackého textu do současné češtiny. To se však ukázalo jako natolik náročné, že přepis nakonec zajistil náš přední filozof a žák Jana Patočky Ivan Chvatík,“ shrnul Erik Gilk, bohemista z Univerzity Palackého.

„Když se člověk do textu začte, nevychází z údivu, jakou erudovaností tehdy dvaadvacetiletý Palacký oplýval. Jeho znalosti soudobých německých, ale i anglických a francouzských filozofů a teoretiků umění jsou vskutku obdivuhodné.“ Erik Gilk

Na knize pracoval asi půl roku. „Při přepisu nestačilo mít po ruce Jungmannův česko-německý slovník, protože spoustu pojmů Palacký sám zavedl. A i když k novému názvosloví později přidal pětistránkové vysvětlivky, pořád to bylo pro jednoznačné pochopení některých výrazů nedostatečné. Něco se dalo vyčíst z kontextu, u něčeho jsem si lámal hlavu hodně dlouho a leckdy neúspěšně. Upřímně nevím, jaký by byl výsledek bez spolupráce s Ivanem Chvatíkem,“ dodal Erik Gilk.

V době, kdy František Palacký Krásovědu psal, byla čeština považována především za jazyk prostých lidí, služek, podkoních a dalších nižších vrstev společnosti. Vzdělaní lidé tehdy běžně mluvili a psali německy. Palacký chtěl dokázat, že čeština je dostatečně bohatým jazykem, který dokáže vyjádřit i ty nejjemnější úvahy o kráse. Nebylo to však snadné. Pro řadu pojmů česká slova neexistovala, a tak je vytvářel sám. Přitom se radil s Josefem Jungmannem i Pavlem Šafaříkem. Právě díky této práci se do češtiny dostaly například výrazy umělec nebo vkus.

Než začal formulovat vlastní estetickou teorii, studoval pojetí krásy přibližně ve dvanácti jazycích. Ve svém díle hledal odpovědi na otázky, co je krása, odkud pramení, v čem spočívá její ideál nebo proč některá umělecká díla přetrvávají staletí. Původně zamýšlel napsat pět knih, nakonec však dokončil pouze dvě a část třetí. Poté se naplno věnoval historii.

„Když se člověk do textu začte, nevychází z údivu, jakou erudovaností tehdy dvaadvacetiletý Palacký oplýval. Jeho znalosti soudobých německých, ale i anglických a francouzských filozofů a teoretiků umění jsou vskutku obdivuhodné,“ doplnil bohemista z UP.

Kniha bude vytištěna na řemeslném papíru, stejně jako originál. Jejím výrazným designovým prvkem je křišťálová kulička zasazená do obálky, která symbolizuje Palackého hlubší pohled na krásu a zároveň slouží jako lupa. Publikace vyjde v září v nakladatelství Oikoymenh. V limitovaném nákladu je dostupná v předprodej již nyní. 

Pokud chcete být originální a mít některé z Palackého slov na sobě, využijte mimořádnou šanci a zajděte do univerziního obchodu UPoint na Horním náměstí. Najdete tam limitovanou kolekci triček Zapomenutá slova Františka Palackého. Právě teď si je můžete koupit za zvýhodněnou cenu.  

Dvě stě let čekala na své první samostatné knižní vydání. Krásověda Františka Palackého, jedno z prvních původních českých filozofických děl věnovaných estetice, nyní i díky Univerzitě Palackého vůbec poprvé vyjde jako samostatná publikace. Nové vydání propojí svět 19. století se současností nejen převodem dobové češtiny do dnešního jazyka, ale také neobvyklým designovým prvkem. Publikaci edičně připravil Erik Gilk, vedoucí katedry bohemistiky Filozofické fakulty Univerzity Palackého.

Krásovědu čili o kráse a umění napsal František Palacký v roce 1820, když mu bylo dvaadvacet let. Samostatně však nikdy nevyšla. Poprvé byla publikována na pokračování v časopise Krok, naposledy pak v roce 1872 jako součást sborníku Radhost. První samostatné vydání vychází u příležitosti 150. výročí Palackého úmrtí.

Jde o jednu z prvních původních českých filozofických prací věnovaných estetice. Palacký se v ní pokusil vytvořit českou odbornou terminologii pro filozofii a estetiku a zároveň ukázat, že čeština je schopna vyjádřit i ty nejsložitější myšlenky.

„S nápadem vydat Krásovědu samostatně u příležitosti výročí Palackého úmrtí přišla Lenka Šíchová, která spolu s Palackého prapravnukem Václavem Macháčkem-Riegrem pečuje o jeho odkaz. S vydáváním literárních památek a vědeckých textů z 19. století jsem doposud neměl zkušenosti, ediční přípravy jsem se však po vzájemné dohodě ujal. Elektronickou podobu zajistila naše studentka Barbora Lahučká, já jsem provedl kolaci a následně se pustil do převodu Palackého textu do současné češtiny. To se však ukázalo jako natolik náročné, že přepis nakonec zajistil náš přední filozof a žák Jana Patočky Ivan Chvatík,“ shrnul Erik Gilk, bohemista z Univerzity Palackého.

„Když se člověk do textu začte, nevychází z údivu, jakou erudovaností tehdy dvaadvacetiletý Palacký oplýval. Jeho znalosti soudobých německých, ale i anglických a francouzských filozofů a teoretiků umění jsou vskutku obdivuhodné.“ Erik Gilk

Na knize pracoval asi půl roku. „Při přepisu nestačilo mít po ruce Jungmannův česko-německý slovník, protože spoustu pojmů Palacký sám zavedl. A i když k novému názvosloví později přidal pětistránkové vysvětlivky, pořád to bylo pro jednoznačné pochopení některých výrazů nedostatečné. Něco se dalo vyčíst z kontextu, u něčeho jsem si lámal hlavu hodně dlouho a leckdy neúspěšně. Upřímně nevím, jaký by byl výsledek bez spolupráce s Ivanem Chvatíkem,“ dodal Erik Gilk.

V době, kdy František Palacký Krásovědu psal, byla čeština považována především za jazyk prostých lidí, služek, podkoních a dalších nižších vrstev společnosti. Vzdělaní lidé tehdy běžně mluvili a psali německy. Palacký chtěl dokázat, že čeština je dostatečně bohatým jazykem, který dokáže vyjádřit i ty nejjemnější úvahy o kráse. Nebylo to však snadné. Pro řadu pojmů česká slova neexistovala, a tak je vytvářel sám. Přitom se radil s Josefem Jungmannem i Pavlem Šafaříkem. Právě díky této práci se do češtiny dostaly například výrazy umělec nebo vkus.

Než začal formulovat vlastní estetickou teorii, studoval pojetí krásy přibližně ve dvanácti jazycích. Ve svém díle hledal odpovědi na otázky, co je krása, odkud pramení, v čem spočívá její ideál nebo proč některá umělecká díla přetrvávají staletí. Původně zamýšlel napsat pět knih, nakonec však dokončil pouze dvě a část třetí. Poté se naplno věnoval historii.

„Když se člověk do textu začte, nevychází z údivu, jakou erudovaností tehdy dvaadvacetiletý Palacký oplýval. Jeho znalosti soudobých německých, ale i anglických a francouzských filozofů a teoretiků umění jsou vskutku obdivuhodné,“ doplnil bohemista z UP.

Kniha bude vytištěna na řemeslném papíru, stejně jako originál. Jejím výrazným designovým prvkem je křišťálová kulička zasazená do obálky, která symbolizuje Palackého hlubší pohled na krásu a zároveň slouží jako lupa. Publikace vyjde v září v nakladatelství Oikoymenh. V limitovaném nákladu je dostupná v předprodej již nyní. 

Pokud chcete být originální a mít některé z Palackého slov na sobě, využijte mimořádnou šanci a zajděte do univerziního obchodu UPoint na Horním náměstí. Najdete tam limitovanou kolekci triček Zapomenutá slova Františka Palackého. Právě teď si je můžete koupit za zvýhodněnou cenu.  

A biostimulant that promotes the growth and vitality of cereal crops, developed by researchers at Palacký University Olomouc and protected by a European patent, is set to reach farmers across Europe. INTRACROP, a UK-based company operating through a network of local distributors, has secured the exclusive licence to commercialise the technology. The licensing agreement is expected to generate revenues for the University in the millions of Czech crowns.

The agreement is the result of many years of research and close collaboration between the University’s scientists and the British company. Until now, INTRACROP has focused primarily on foliar biostimulants applied as sprays. However, the company has successfully tested the Olomouc-developed compound as a seed treatment.

“Applying the compound as a seed treatment significantly reduces the amount required while offering farmers a much simpler method of application. Our biostimulant helps plants make more efficient use of available nutrients, particularly nitrogen. This can reduce fertiliser consumption, providing economic benefits for farmers while also making another significant contribution to more sustainable agriculture,” said Jaroslav Nisler, the principal inventor of the technology from the Czech Advanced Technology and Research Institute (CATRIN) at Palacký University Olomouc.

“The licensing agreement represents a major achievement in technology transfer and the commercialisation of research results at Palacký University. It demonstrates that innovations developed at Czech universities can successfully find their way onto international markets,” said Lukáš Spíchal, co-inventor of the technology from CATRIN.

INTRACROP plans to incorporate the technology, known as TFU, into its product portfolio designed to enhance plant growth and vitality. To date, the company has conducted more than 80 field trials across Europe, primarily on cereal crops, achieving an average yield increase of 0.32 tonnes per hectare. It is also exploring further applications for the technology.

“This year, we will be conducting trials focused on improving phosphorus use efficiency. Phosphorus plays a crucial role in the development and growth of root systems, making it particularly important for farmers. This year, trials are also taking place outside Europe, including in Australia and Canada. Although the patent is currently valid only in Europe, we expect to market the technology beyond European markets as well,” said Mark Palmer of INTRACROP.

Biostimulants help improve a wide range of key crop characteristics. They increase productivity, help mitigate the effects of adverse environmental conditions, and support more sustainable farming practices. They can also contribute to addressing broader challenges, including improving soil quality and promoting biodiversity.

Biostimulant pro podporu růstu a vitality obilovin, který vyvinuli vědci z Univerzity Palackého a je chráněn evropským patentem, míří do zemědělské praxe. Výhradní licenci na jeho využití získala britská společnost INTRACROP, která působí napříč Evropou prostřednictvím sítě lokáních distributorů. Univerzita od licenční smlouvy očekává příjmy v řádu milionů korun.

Uzavření licenční smlouvy je výsledkem dlouholetého výzkumu i spolupráce akademiků s britskou firmou. Ta se dosud specializovala zejména na biostimulanty aplikované na list ve formě postřiku. Látku vyvinutou v Olomouci ale společnost úspěšně otestovala pro ošetření osiva.

„Uzavřená licenční smlouva představuje významný úspěch v oblasti transferu technologií a komercializace výsledků výzkumu Univerzity Palackého. Ukazuje, že inovace vznikající na českých univerzitách mohou úspěšně nacházet uplatnění na mezinárodních trzích.“ Lukáš Spíchal

„Aplikace této látky jako mořidla osiva výrazně snižuje potřebné množství přípravku a zároveň nabízí zemědělcům mnohem jednodušší způsob použití. Náš biostimulant pomáhá rostlinám efektivněji využívat dostupné živiny, zejména dusík. Díky tomu lze snížit spotřebu hnojiv, což přináší zemědělcům ekonomické výhody a zároveň představuje další významný příspěvek k udržitelnějšímu zemědělství,“ uvedl Jaroslav Nisler, hlavní vynálezce technologie z Českého institutu výzkumu a pokročilých technologií (CATRIN) Univerzity Palackého.

„Uzavřená licenční smlouva představuje významný úspěch v oblasti transferu technologií a komercializace výsledků výzkumu Univerzity Palackého. Ukazuje, že inovace vznikající na českých univerzitách mohou úspěšně nacházet uplatnění na mezinárodních trzích,“ řekl spoluvynálezce Lukáš Spíchal z CATRIN.

Společnost INTRACROP plánuje technologii označovanou jako TFU využívat ve svých produktech zaměřených na podporu růstu a vitality rostlin. INTRACROP dosud provedl po celé Evropě více než 80 polních pokusů, především na obilninách, přičemž průměrný nárůst výnosu činil 0,32 tuny na hektar. Navíc hledá i další možnosti využití. „Letos budeme provádět pokusy zaměřené na efektivitu využití fosforu. Tento chemický prvek podporuje tvorbu a růst kořenového systému, což je pro zemědělce důležité. V letošním roce probíhají také pokusy mimo Evropu, například v Austrálii a Kanadě. Přestože je patent v současnosti platný pouze v Evropě, s prodejem počítáme i na mimoevropských trzích,“ sdělil Mark Palmer ze společnosti INTRACROP.

Biostimulanty přispívají ke zlepšení celé řady klíčových vlastností plodin. Pomáhají zvyšovat jejich produktivitu, zmírňovat dopady nepříznivých podmínek prostředí a podporovat udržitelnější zemědělské postupy. Současně mohou přispět i k řešení širších výzev, jako je zlepšování kvality půdy nebo podpora biologické rozmanitosti.

Biostimulant pro podporu růstu a vitality obilovin, který vyvinuli vědci z Univerzity Palackého a je chráněn evropským patentem, míří do zemědělské praxe. Výhradní licenci na jeho využití získala britská společnost INTRACROP, která působí napříč Evropou prostřednictvím sítě lokáních distributorů. Univerzita od licenční smlouvy očekává příjmy v řádu milionů korun.

Uzavření licenční smlouvy je výsledkem dlouholetého výzkumu i spolupráce akademiků s britskou firmou. Ta se dosud specializovala zejména na biostimulanty aplikované na list ve formě postřiku. Látku vyvinutou v Olomouci ale společnost úspěšně otestovala pro ošetření osiva.

„Uzavřená licenční smlouva představuje významný úspěch v oblasti transferu technologií a komercializace výsledků výzkumu Univerzity Palackého. Ukazuje, že inovace vznikající na českých univerzitách mohou úspěšně nacházet uplatnění na mezinárodních trzích.“ Lukáš Spíchal

„Aplikace této látky jako mořidla osiva výrazně snižuje potřebné množství přípravku a zároveň nabízí zemědělcům mnohem jednodušší způsob použití. Náš biostimulant pomáhá rostlinám efektivněji využívat dostupné živiny, zejména dusík. Díky tomu lze snížit spotřebu hnojiv, což přináší zemědělcům ekonomické výhody a zároveň představuje další významný příspěvek k udržitelnějšímu zemědělství,“ uvedl Jaroslav Nisler, hlavní vynálezce technologie z Českého institutu výzkumu a pokročilých technologií (CATRIN) Univerzity Palackého.

„Uzavřená licenční smlouva představuje významný úspěch v oblasti transferu technologií a komercializace výsledků výzkumu Univerzity Palackého. Ukazuje, že inovace vznikající na českých univerzitách mohou úspěšně nacházet uplatnění na mezinárodních trzích,“ řekl spoluvynálezce Lukáš Spíchal z CATRIN.

Společnost INTRACROP plánuje technologii označovanou jako TFU využívat ve svých produktech zaměřených na podporu růstu a vitality rostlin. INTRACROP dosud provedl po celé Evropě více než 80 polních pokusů, především na obilninách, přičemž průměrný nárůst výnosu činil 0,32 tuny na hektar. Navíc hledá i další možnosti využití. „Letos budeme provádět pokusy zaměřené na efektivitu využití fosforu. Tento chemický prvek podporuje tvorbu a růst kořenového systému, což je pro zemědělce důležité. V letošním roce probíhají také pokusy mimo Evropu, například v Austrálii a Kanadě. Přestože je patent v současnosti platný pouze v Evropě, s prodejem počítáme i na mimoevropských trzích,“ sdělil Mark Palmer ze společnosti INTRACROP.

Biostimulanty přispívají ke zlepšení celé řady klíčových vlastností plodin. Pomáhají zvyšovat jejich produktivitu, zmírňovat dopady nepříznivých podmínek prostředí a podporovat udržitelnější zemědělské postupy. Současně mohou přispět i k řešení širších výzev, jako je zlepšování kvality půdy nebo podpora biologické rozmanitosti.

In the last week of July, scientists from around the world converged on Prague. At the 11th Frontiers of Quantum and Mesoscopic Thermodynamics conference (FQMT'26), they explored what quantum mechanics tells us about the world today and how to turn it into the technologies of tomorrow.

Do Prahy se poslední červencový týden sjeli vědci a vědkyně z celého světa. Na 11. ročníku konference Frontiers of Quantum and Mesoscopic Thermodynamics (FQMT'26) řešili, co kvantová mechanika vypovídá o dnešním světě i jak ji proměnit v technologie budoucnosti.

An international collaboration supported by the Physics for Future (P4F) project has delivered a new diagnostic method for more precise control of plasma deposition processes. A Czech and Swedish research team combined two original approaches to plasma diagnostics to create an experimental system that helps refine the preparation of thin vanadium dioxide (VO₂) films. The method could improve the manufacture of thermochromic coatings for smart windows, as well as semiconductor and optical thin films used, for example, in optical sensors, detectors and photonic devices.

Mezinárodní spolupráce podpořená projektem Physics for Future (P4F) přinesla novou diagnostickou metodu pro přesnější řízení plazmatických depozičních procesů. Českému a švédskému vědeckému týmu se podařilo propojit dva originální přístupy k diagnostice plazmatu a vytvořit experimentální systém, který pomáhá zpřesnit přípravu tenkých vrstev oxidu vanadičitého (VO₂). Metoda má potenciál zpřesnit například výrobu termochromních vrstev pro inteligentní okna i polovodivých a optických tenkých vrstev využívaných například v optických senzorech, detektorech nebo fotonických zařízeních. 

Když region zasáhnou povodně, přírodní katastrofa nebo jiná mimořádná událost, bývá ochota pomáhat obrovská. Aby se ale dobrá vůle proměnila ve skutečně účinnou pomoc, je potřeba také kvalitní koordinace. Právě na to se v posledních letech zaměřuje univerzita prostřednictvím svého Dobrovolnického centra.

Dobrovolnické centrum UP (DC UP) vzniklo v roce 2016 s cílem podporovat dobrovolnictví a propojovat studenty i zaměstnance univerzity s organizacemi, které pomoc potřebují. Postupně se však ukázalo, že významnou roli může sehrát také během krizových situací. Dobrovolníci z univerzity pomáhali během pandemie covidu-19, po ničivém tornádu na jižní Moravě, při zvládání uprchlické vlny po vypuknutí války na Ukrajině i během povodní na Jesenicku. Právě zkušenosti z těchto událostí potvrdily, že vedle ochotných dobrovolníků je potřeba mít také lidi, kteří dokážou pomoc efektivně organizovat.

„Při každé větší krizové situaci vidíme, jak silná je solidarita lidí z univerzitního prostředí. Nestačí ale jen ochota pomáhat. Potřebujeme také lidi, kteří dokážou dobrovolníky vést, komunikovat s partnery v terénu a zajistit, aby pomoc byla bezpečná a skutečně užitečná. Proto jsme se rozhodli budovat napříč univerzitou komunitu koordinátorů, kteří budou na podobné situace připraveni ještě dřív, než nastanou,“ vysvětlila manažerka DC UP Vladimíra Sedláčková.

Na základě zkušeností z předchozích krizí vznikl v roce 2024 i speciální manuál Krizové dobrovolnictví v univerzitním prostředí. Jeho postupy si univerzita ověřila při koordinaci pomoci po povodních na Jesenicku. Dalším krokem se stalo systematické vzdělávání budoucích koordinátorů dobrovolníků.

foto_sem_3

V loňském roce proto DC UP uspořádalo čtyřdenní vzdělávací cyklus pro zaměstnance univerzity. „Do programu se zapojilo osmnáct účastníků z různých součástí UP, kteří byli vybráni nejen s ohledem na své pracovní zařazení, ale především podle motivace a předpokladů pro práci v náročných situacích,“ uvedla Sedláčková

Účastníci se učili komunikovat s dobrovolníky i s lidmi zasaženými krizí, pracovat s evidenčními systémy koordinované pomoci, vyhodnocovat rizikové situace nebo pečovat o psychickou pohodu vlastní i ostatních pomáhajících. O zkušenosti se s nimi podělili odborníci z oblasti dobrovolnictví, humanitární pomoci, psychologie i krizové intervence.

„Naším cílem není vytvořit záchrannou složku. Chceme ale mít na univerzitě síť lidí, kteří budou schopni rychle aktivizovat dobrovolníky, propojit je s potřebami v terénu a stát se spolehlivou oporou pro organizace, které krizovou situaci řeší. Univerzita má v tomto směru obrovský potenciál a byla by škoda ho nevyužít. Jde nám také o to, abychom naše dobrovolníky, kteří obvykle nedisponují velkými zkušenostmi, vysílali do těchto náročných situací s doprovodem, který zajistí jejich bezpečí a vytvoří jim podmínky pro dobrovolnickou činnost, která bude mít maximální dopad a užitek,“ dodala manažerka DC UP Vladimíra Sedláčková.

Dobrovolnické centrum postupně rozšiřuje komunitu koordinátorů a připravuje pro ně další vzdělávání zaměřené například na psychologickou první pomoc po telefonu, asertivní komunikaci v mimořádných situacích nebo práci týmů pod zátěží. Součástí přípravy bylo například také květnové zážitkové hasičské cvičení, které spojilo praktický nácvik s teambuildingem.

Univerzita zároveň aktualizuje svůj manuál krizového dobrovolnictví a připravuje užší spolupráci mezi Dobrovolnickým centrem UP a Krizovým štábem UP. Cílem je, aby univerzita byla schopna v případě potřeby rychle a efektivně zapojit své studenty i zaměstnance do pomoci tam, kde bude nejvíce potřeba.

Komunita koordinátorů dobrovolníků je tvořena zaměstnanci ze všech pracovišť Univerzity Palackého v Olomouci. Pokud byste se chtěli připojit i vy a společně s kolegy se připravovat na zapojení do dobrovolnictví při mimořádných událostech, můžete DC UP kontaktovat na e-mailu dobrovolnictvi@upol.cz.

Když region zasáhnou povodně, přírodní katastrofa nebo jiná mimořádná událost, bývá ochota pomáhat obrovská. Aby se ale dobrá vůle proměnila ve skutečně účinnou pomoc, je potřeba také kvalitní koordinace. Právě na to se v posledních letech zaměřuje univerzita prostřednictvím svého Dobrovolnického centra.

Dobrovolnické centrum UP (DC UP) vzniklo v roce 2016 s cílem podporovat dobrovolnictví a propojovat studenty i zaměstnance univerzity s organizacemi, které pomoc potřebují. Postupně se však ukázalo, že významnou roli může sehrát také během krizových situací. Dobrovolníci z univerzity pomáhali během pandemie covidu-19, po ničivém tornádu na jižní Moravě, při zvládání uprchlické vlny po vypuknutí války na Ukrajině i během povodní na Jesenicku. Právě zkušenosti z těchto událostí potvrdily, že vedle ochotných dobrovolníků je potřeba mít také lidi, kteří dokážou pomoc efektivně organizovat.

„Při každé větší krizové situaci vidíme, jak silná je solidarita lidí z univerzitního prostředí. Nestačí ale jen ochota pomáhat. Potřebujeme také lidi, kteří dokážou dobrovolníky vést, komunikovat s partnery v terénu a zajistit, aby pomoc byla bezpečná a skutečně užitečná. Proto jsme se rozhodli budovat napříč univerzitou komunitu koordinátorů, kteří budou na podobné situace připraveni ještě dřív, než nastanou,“ vysvětlila manažerka DC UP Vladimíra Sedláčková.

Na základě zkušeností z předchozích krizí vznikl v roce 2024 i speciální manuál Krizové dobrovolnictví v univerzitním prostředí. Jeho postupy si univerzita ověřila při koordinaci pomoci po povodních na Jesenicku. Dalším krokem se stalo systematické vzdělávání budoucích koordinátorů dobrovolníků.

foto_sem_3

V loňském roce proto DC UP uspořádalo čtyřdenní vzdělávací cyklus pro zaměstnance univerzity. „Do programu se zapojilo osmnáct účastníků z různých součástí UP, kteří byli vybráni nejen s ohledem na své pracovní zařazení, ale především podle motivace a předpokladů pro práci v náročných situacích,“ uvedla Sedláčková

Účastníci se učili komunikovat s dobrovolníky i s lidmi zasaženými krizí, pracovat s evidenčními systémy koordinované pomoci, vyhodnocovat rizikové situace nebo pečovat o psychickou pohodu vlastní i ostatních pomáhajících. O zkušenosti se s nimi podělili odborníci z oblasti dobrovolnictví, humanitární pomoci, psychologie i krizové intervence.

„Naším cílem není vytvořit záchrannou složku. Chceme ale mít na univerzitě síť lidí, kteří budou schopni rychle aktivizovat dobrovolníky, propojit je s potřebami v terénu a stát se spolehlivou oporou pro organizace, které krizovou situaci řeší. Univerzita má v tomto směru obrovský potenciál a byla by škoda ho nevyužít. Jde nám také o to, abychom naše dobrovolníky, kteří obvykle nedisponují velkými zkušenostmi, vysílali do těchto náročných situací s doprovodem, který zajistí jejich bezpečí a vytvoří jim podmínky pro dobrovolnickou činnost, která bude mít maximální dopad a užitek,“ dodala manažerka DC UP Vladimíra Sedláčková.

Dobrovolnické centrum postupně rozšiřuje komunitu koordinátorů a připravuje pro ně další vzdělávání zaměřené například na psychologickou první pomoc po telefonu, asertivní komunikaci v mimořádných situacích nebo práci týmů pod zátěží. Součástí přípravy bylo například také květnové zážitkové hasičské cvičení, které spojilo praktický nácvik s teambuildingem.

Univerzita zároveň aktualizuje svůj manuál krizového dobrovolnictví a připravuje užší spolupráci mezi Dobrovolnickým centrem UP a Krizovým štábem UP. Cílem je, aby univerzita byla schopna v případě potřeby rychle a efektivně zapojit své studenty i zaměstnance do pomoci tam, kde bude nejvíce potřeba.

Komunita koordinátorů dobrovolníků je tvořena zaměstnanci ze všech pracovišť Univerzity Palackého v Olomouci. Pokud byste se chtěli připojit i vy a společně s kolegy se připravovat na zapojení do dobrovolnictví při mimořádných událostech, můžete DC UP kontaktovat na e-mailu dobrovolnictvi@upol.cz.

International research has significantly expanded our understanding of how brassinosteroids – one of the most important groups of plant hormones – function. The scientists have described how plants recognise these hormones. The results of the study were published in the prestigious scientific journal Nature Plants. The research involved scientists from the University of Geneva and the Laboratory of Growth Regulators, a joint facility of the Faculty of Science at Palacký University in Olomouc and the Institute of Experimental Botany of the Czech Academy of Sciences.

Brassinosteroids regulate a number of essential processes in plant life. They influence cell growth, the development of vascular tissues, reproduction, and plants' ability to respond to adverse conditions, such as drought and high or low temperatures. An international team led by researchers from the University of Geneva has now described in detail how individual brassinosteroids are recognised by cellular receptors and what determines their biological activity.

Plants recognise more hormones than previously thought

Using the model plant Arabidopsis thaliana, the researchers analysed the interactions between fifteen brassinosteroids and four receptors. It turned out that a greater number of these hormones bind effectively to the receptors than had previously been assumed. Previous research had focused primarily on brassinolide, which was considered the main biologically active member of this group.

The Olomouc team carried out the entire chemical and analytical part of the research. They prepared all the necessary synthetic and some natural brassinosteroid derivatives, whilst also analysing their natural concentrations in plants.

The chemical part of the research was carried out by scientists from Olomouc

“Without the preparation of a whole series of brassinosteroid derivatives, it would not have been possible to carry out this research on such a scale. At the same time, we found that, for example, castasterone or 28-homocastasterone occur in plants at significantly higher concentrations than brassinolide. Taken together with the results of the binding studies, this suggests that more brassinosteroids play a physiologically significant role than previously assumed,” said Miroslav Kvasnica from the Laboratory of Growth Regulators.

“We have clarified the chemical principles that determine the recognition of brassinosteroids by receptors. Although some compounds bind very strongly, they are unable to form a functional receptor complex and therefore do not trigger a biological response.” Jana Oklešťková

The study also showed that the biological activity of these hormones does not depend solely on how strongly they bind to the receptor. The correct orientation of the molecule within the receptor and its ability to form a functional complex with another protein, known as a co-receptor, are also crucial.

“We have elucidated the chemical principles that govern the recognition of brassinosteroids by receptors. Although some compounds bind very strongly, they cannot form a functional receptor complex and therefore do not elicit a biological response. ‘These findings may be important for further basic research into plant signalling,’ added Jana Oklešťková.

The results pave the way for further research

The new findings may facilitate the design of synthetic brassinosteroid analogues that are simpler and cheaper to produce than the currently known active compounds. However, the significance of the results lies primarily in expanding our fundamental understanding of how plant hormones function and in opening up new avenues for research into the regulation of plant growth and development. The authors point out that any potential practical application in agriculture will require further research.

In addition to the University of Geneva, the study involved scientists from the Laboratory of Growth Regulators, a joint research unit of the Institute of Experimental Botany of the Czech Academy of Sciences and the Faculty of Science at Palacký University in Olomouc. The Czech team consisted of Miroslav Kvasnica, Jana Oklešťková, Karoll Ferrer and Miroslav Strnad.

Mezinárodní výzkum výrazně rozšířil poznatky o fungování brassinosteroidů, jedné z nejdůležitějších skupin rostlinných hormonů. Vědci totiž popsali, jakým způsobem rostliny tyto hormony rozpoznávají. Výsledky studie zveřejnil prestižní vědecký časopis Nature Plants. Na výzkumu se podíleli vědci z Univerzity v Ženevě a z Laboratoře růstových regulátorů, společného pracoviště Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a Ústavu experimentální botaniky Akademie věd ČR.

Brassinosteroidy řídí řadu zásadních procesů v životě rostlin. Ovlivňují růst buněk, vývoj vodivých pletiv, rozmnožování i schopnost rostlin reagovat na nepříznivé podmínky, jako jsou sucho, vysoké či nízké teploty. Mezinárodní tým vedený vědci z Univerzity v Ženevě nyní podrobně popsal, jak jednotlivé brassinosteroidy rozpoznávají buněčné receptory a co rozhoduje o jejich biologické aktivitě.

Rostliny rozpoznávají více hormonů, než se předpokládalo

Výzkumníci analyzovali u modelové rostliny huseníčku rolního (Arabidopsis thaliana) interakce mezi patnácti brassinosteroidy a čtyřmi receptory. Ukázalo se, že na receptory se účinně váže větší počet těchto hormonů, než se dosud předpokládalo. Dosavadní výzkum se přitom soustředil především na brassinolid, který byl považován za hlavního biologicky aktivního zástupce této skupiny.

Olomoucký tým zajistil kompletní chemickou a analytickou část výzkumu. Připravil všechny potřebné syntetické i některé přírodní deriváty brassinosteroidů a současně analyzoval jejich přirozené koncentrace v rostlinách.

Chemickou část výzkumu zajistili olomoučtí vědci

„Bez přípravy celé série brassinosteroidních derivátů by tento výzkum nebylo možné v takovém rozsahu uskutečnit. Zároveň jsme zjistili, že v rostlinách se ve výrazně vyšších koncentracích než brassinolid vyskytují například castasteron nebo 28-homocastasteron. Ve spojení s výsledky vazebných studií to naznačuje, že fyziologicky významnou roli hraje více brassinosteroidů, než se dosud předpokládalo,“ uvedl Miroslav Kvasnica z Laboratoře růstových regulátorů.

„Objasnili jsme chemické principy, které určují rozpoznávání brassinosteroidů receptory. Některé látky se sice vážou velmi silně, ale nedokážou vytvořit funkční receptorový komplex, a proto biologickou odpověď nespustí.“ Jana Oklešťková

Studie zároveň ukázala, že biologická aktivita těchto hormonů nezávisí pouze na tom, jak silně se navážou na receptor. Rozhodující je také správná orientace molekuly v receptoru a schopnost vytvořit funkční komplex s dalším proteinem, takzvaným koreceptorem.

„Objasnili jsme chemické principy, které určují rozpoznávání brassinosteroidů receptory. Některé látky se sice vážou velmi silně, ale nedokážou vytvořit funkční receptorový komplex, a proto biologickou odpověď nespustí. Tyto poznatky mohou být důležité pro další základní výzkum rostlinné signalizace,“ doplnila Jana Oklešťková.

Výsledky otevírají cestu k dalšímu výzkumu

Nové poznatky mohou usnadnit návrh nových syntetických analogů brassinosteroidů, jejichž příprava by byla jednodušší a levnější než u dnes známých účinných látek. Význam výsledků však spočívá především v rozšíření základních znalostí o fungování rostlinných hormonů a v otevření nových možností pro výzkum regulace růstu a vývoje rostlin. Autoři upozorňují, že případné praktické využití v zemědělství bude vyžadovat další výzkum.

Na studii se vedle Univerzity v Ženevě podíleli vědci z Laboratoře růstových regulátorů, společného pracoviště Ústavu experimentální botaniky AV ČR a Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Český tým tvořili Miroslav Kvasnica, Jana Oklešťková, Karoll Ferrer a Miroslav Strnad.

Mezinárodní výzkum výrazně rozšířil poznatky o fungování brassinosteroidů, jedné z nejdůležitějších skupin rostlinných hormonů. Vědci totiž popsali, jakým způsobem rostliny tyto hormony rozpoznávají. Výsledky studie zveřejnil prestižní vědecký časopis Nature Plants. Na výzkumu se podíleli vědci z Univerzity v Ženevě a z Laboratoře růstových regulátorů, společného pracoviště Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a Ústavu experimentální botaniky Akademie věd ČR.

Brassinosteroidy řídí řadu zásadních procesů v životě rostlin. Ovlivňují růst buněk, vývoj vodivých pletiv, rozmnožování i schopnost rostlin reagovat na nepříznivé podmínky, jako jsou sucho, vysoké či nízké teploty. Mezinárodní tým vedený vědci z Univerzity v Ženevě nyní podrobně popsal, jak jednotlivé brassinosteroidy rozpoznávají buněčné receptory a co rozhoduje o jejich biologické aktivitě.

Rostliny rozpoznávají více hormonů, než se předpokládalo

Výzkumníci analyzovali u modelové rostliny huseníčku rolního (Arabidopsis thaliana) interakce mezi patnácti brassinosteroidy a čtyřmi receptory. Ukázalo se, že na receptory se účinně váže větší počet těchto hormonů, než se dosud předpokládalo. Dosavadní výzkum se přitom soustředil především na brassinolid, který byl považován za hlavního biologicky aktivního zástupce této skupiny.

Olomoucký tým zajistil kompletní chemickou a analytickou část výzkumu. Připravil všechny potřebné syntetické i některé přírodní deriváty brassinosteroidů a současně analyzoval jejich přirozené koncentrace v rostlinách.

Chemickou část výzkumu zajistili olomoučtí vědci

„Bez přípravy celé série brassinosteroidních derivátů by tento výzkum nebylo možné v takovém rozsahu uskutečnit. Zároveň jsme zjistili, že v rostlinách se ve výrazně vyšších koncentracích než brassinolid vyskytují například castasteron nebo 28-homocastasteron. Ve spojení s výsledky vazebných studií to naznačuje, že fyziologicky významnou roli hraje více brassinosteroidů, než se dosud předpokládalo,“ uvedl Miroslav Kvasnica z Laboratoře růstových regulátorů.

„Objasnili jsme chemické principy, které určují rozpoznávání brassinosteroidů receptory. Některé látky se sice vážou velmi silně, ale nedokážou vytvořit funkční receptorový komplex, a proto biologickou odpověď nespustí.“ Jana Oklešťková

Studie zároveň ukázala, že biologická aktivita těchto hormonů nezávisí pouze na tom, jak silně se navážou na receptor. Rozhodující je také správná orientace molekuly v receptoru a schopnost vytvořit funkční komplex s dalším proteinem, takzvaným koreceptorem.

„Objasnili jsme chemické principy, které určují rozpoznávání brassinosteroidů receptory. Některé látky se sice vážou velmi silně, ale nedokážou vytvořit funkční receptorový komplex, a proto biologickou odpověď nespustí. Tyto poznatky mohou být důležité pro další základní výzkum rostlinné signalizace,“ doplnila Jana Oklešťková.

Výsledky otevírají cestu k dalšímu výzkumu

Nové poznatky mohou usnadnit návrh nových syntetických analogů brassinosteroidů, jejichž příprava by byla jednodušší a levnější než u dnes známých účinných látek. Význam výsledků však spočívá především v rozšíření základních znalostí o fungování rostlinných hormonů a v otevření nových možností pro výzkum regulace růstu a vývoje rostlin. Autoři upozorňují, že případné praktické využití v zemědělství bude vyžadovat další výzkum.

Na studii se vedle Univerzity v Ženevě podíleli vědci z Laboratoře růstových regulátorů, společného pracoviště Ústavu experimentální botaniky AV ČR a Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Český tým tvořili Miroslav Kvasnica, Jana Oklešťková, Karoll Ferrer a Miroslav Strnad.

Je to černé, kovové a v náhodných intervalech to mňouká. To není začátek nepodařeného vtipu, ale letní popularizační kampaň. Za hlavní budovou Přírodovědecké fakulty UP se totiž můžete potkat se Schrödingerovskou krabicí a zapojit se do soutěže o ceny v UPointu.

Pojmy jako kvantové technologie, kvantová fyzika nebo kvantový počítač se ve veřejném prostoru objevují čím dál častěji. Skoro by se zdálo, že co není kvantové, jako by ani nebylo. Málokdo ale přesně ví, co se za těmito pojmy skrývá – a hlavně, že na Univerzitě Palackého se výzkumu na poli kvantových technologií věnují dlouho a na světové úrovni hned tři pracoviště.

Vnést do složitých termínů světlo a upozornit laickou veřejnost na špičkový olomoucký výzkum si klade za cíl nová univerzitní popularizační kampaň. Protože Olomouc je město kvantových technologií!

Více o kvantových technologiích se dozvíte také v našem podcastu s profesorem Jaromírem Fiuráškem, vedoucím katedry optiky.

video_sem

Tři pracoviště, jedna kvantová Olomouc

Kvantové technologie úzce souvisí se světlem. Na katedře optiky PřF UP například umí stlačit světlo tak, že díky němu „vidí dál“, což umožňuje třeba prozkoumávat dosud nedostupné zákruty vesmíru. Vědci a vědkyně na katedře optiky také díky kvantovým technologiím zkoumají i velmi malé objekty, ať už to jsou jednotlivé fotony – částice světla, nebo molekuly při různých chemických reakcích a procesech, například uvnitř buněk.

Ve Společné laboratoři optiky – společném pracovišti PřF UP a Fyzikálního ústavu AV ČR zase testují hranice světla a jeho schopnosti přenosu informace. Zkoumají nejen kvantovou komunikaci, ale také zjišťují, jak přenášet informace bezpečně pomocí kvantové kryptografie. A dokonce se jim už povedla tzv. kontrolovaná teleportace s jednotlivými fotony. Ta může sloužit jako budoucí stavební prvek větších kvantově komunikačních sítí.

Na katedře experimentální fyziky PřF UP se mj. zabývají environmentálními aplikacemi jako je čištění vody pomocí kvantových částic kovů. Vědci a vědkyně zde také zjišťují, jak kvantové technologie využít v diagnostice závažných onemocnění či k preciznímu dopravování léčiv.

Zkrátka, na poli kvantových technologií se opravdu máme čím pochlubit. Více o jednotlivých pracovištích a výzkumu se dozvíte na nových stránkách kvantovaolomouc.upol.cz.

Vem kvantum na výlet

Letní částí kampaně na zviditelnění Olomouce na světové mapě kvantových technologií nejen mezi odbornou, ale i laickou veřejností je tzv. Schrödingerovská krabice. Tento myšlenkový experiment rakouského teoretického fyzika Erwina Schrödingera se stal popkulturním fenoménem a ukazuje paradox kvantového světa vztažený na náš „běžný“ svět – v krabici je zavřená kočka a ta je současně živá i mrtvá, dokud krabici neotevřeme. 

ig_sem_https://www.instagram.com/univerzita.palackeho/reel/DXH5jL_DMVj/

I krabice, která je umístěná za Přírodovědeckou fakultou UP, mňouká. Žádná kočka v ní však samozřejmě není. Co v ní ale je, jsou hravé hopíky představující olomoucká kvanta, která v náhodně vygenerovaných intervalech čtyřikrát denně padají z naší krabice. A pokud si své kvantum odchytnete a vyfotíte ho na sociální sítě s označením #vemkvantumnavylet, můžete vyhrát skvělé ceny z UPointu. Slosování proběhne 21. září – symbolicky s koncem astronomického léta.

video_sem

Je to černé, kovové a v náhodných intervalech to mňouká. To není začátek nepodařeného vtipu, ale letní popularizační kampaň. Za hlavní budovou Přírodovědecké fakulty UP se totiž můžete potkat se Schrödingerovskou krabicí a zapojit se do soutěže o ceny v UPointu.

Pojmy jako kvantové technologie, kvantová fyzika nebo kvantový počítač se ve veřejném prostoru objevují čím dál častěji. Skoro by se zdálo, že co není kvantové, jako by ani nebylo. Málokdo ale přesně ví, co se za těmito pojmy skrývá – a hlavně, že na Univerzitě Palackého se výzkumu na poli kvantových technologií věnují dlouho a na světové úrovni hned tři pracoviště.

Vnést do složitých termínů světlo a upozornit laickou veřejnost na špičkový olomoucký výzkum si klade za cíl nová univerzitní popularizační kampaň. Protože Olomouc je město kvantových technologií!

Více o kvantových technologiích se dozvíte také v našem podcastu s profesorem Jaromírem Fiuráškem, vedoucím katedry optiky.

video_sem

Tři pracoviště, jedna kvantová Olomouc

Kvantové technologie úzce souvisí se světlem. Na katedře optiky PřF UP například umí stlačit světlo tak, že díky němu „vidí dál“, což umožňuje třeba prozkoumávat dosud nedostupné zákruty vesmíru. Vědci a vědkyně na katedře optiky také díky kvantovým technologiím zkoumají i velmi malé objekty, ať už to jsou jednotlivé fotony – částice světla, nebo molekuly při různých chemických reakcích a procesech, například uvnitř buněk.

Ve Společné laboratoři optiky – společném pracovišti PřF UP a Fyzikálního ústavu AV ČR zase testují hranice světla a jeho schopnosti přenosu informace. Zkoumají nejen kvantovou komunikaci, ale také zjišťují, jak přenášet informace bezpečně pomocí kvantové kryptografie. A dokonce se jim už povedla tzv. kontrolovaná teleportace s jednotlivými fotony. Ta může sloužit jako budoucí stavební prvek větších kvantově komunikačních sítí.

Na katedře experimentální fyziky PřF UP se mj. zabývají environmentálními aplikacemi jako je čištění vody pomocí kvantových částic kovů. Vědci a vědkyně zde také zjišťují, jak kvantové technologie využít v diagnostice závažných onemocnění či k preciznímu dopravování léčiv.

Zkrátka, na poli kvantových technologií se opravdu máme čím pochlubit. Více o jednotlivých pracovištích a výzkumu se dozvíte na nových stránkách kvantovaolomouc.upol.cz.

Vem kvantum na výlet

Letní částí kampaně na zviditelnění Olomouce na světové mapě kvantových technologií nejen mezi odbornou, ale i laickou veřejností je tzv. Schrödingerovská krabice. Tento myšlenkový experiment rakouského teoretického fyzika Erwina Schrödingera se stal popkulturním fenoménem a ukazuje paradox kvantového světa vztažený na náš „běžný“ svět – v krabici je zavřená kočka a ta je současně živá i mrtvá, dokud krabici neotevřeme. 

ig_sem_https://www.instagram.com/univerzita.palackeho/reel/DXH5jL_DMVj/

I krabice, která je umístěná za Přírodovědeckou fakultou UP, mňouká. Žádná kočka v ní však samozřejmě není. Co v ní ale je, jsou hravé hopíky představující olomoucká kvanta, která v náhodně vygenerovaných intervalech čtyřikrát denně padají z naší krabice. A pokud si své kvantum odchytnete a vyfotíte ho na sociální sítě s označením #vemkvantumnavylet, můžete vyhrát skvělé ceny z UPointu. Slosování proběhne 21. září – symbolicky s koncem astronomického léta.

video_sem

Fotograf, absolvent Pedagogické fakulty Univerzity Palackého a dlouholetý pedagog Jindřich Štreit oslaví na začátku září 80. narozeniny. S předstihem připravilo mezinárodně uznávanému autorovi fotografickou poctu Muzeum umění Olomouc. Výstava Z města ven! představuje dosud nepublikované snímky z 80. let minulého století a současně připomíná Štreitovu dlouholetou kurátorskou činnost na Sovinci.

Výstavu koncipovali její kurátoři Štěpánka Bieleszová a Arkadiusz Gola jinak, než bývá u Štreitových expozic obvyklé. Vedle jeho fotografické tvorby se zaměřili také na jeho působení jako kulturního organizátora na Sovinci, s nímž je Jindřich Štreit neodmyslitelně spjat. V bývalé škole tam od roku 1974 vybudoval jedinečné místo setkávání fotografů, výtvarníků a dalších umělců mimo hlavní kulturní centra.

Výstava v Muzeu moderního umění. Foto: Zdeněk Sodoma, MUO.

„První část výstavy přináší dosud nepublikované fotografie z 80. let, které vznikaly v prostředí bývalých Sudet. Autor je tehdy pořídil, ale nikdy je nevystavil. Ožívají po dlouhých desetiletích až nyní. Nejde jen o dokument venkova před rokem 1989. Štreit zachycuje mezilidské vztahy, tradice, radosti i těžkosti každodenního života. Vesnice se v jeho obrazech stává zmenšeným modelem celé společnosti. Vidíme zde soudržnost i osamění, únavu i naději. Podstatné je, že jeho fotografie nejsou senzací ani kritikou z odstupu. Vznikaly z osobního vztahu, z důvěry a dlouhodobého kontaktu s místními lidmi. Štreit nikdy nestál stranou. Byl součástí prostředí, které fotografoval. Právě tato lidskost dává jeho snímkům sílu i po desítkách let,“ vysvětluje kurátorka výstavy Štěpánka Bieleszová z Muzea umění Olomouc.

Foto: Jindřich Štreit, bez názvu, 1982–1983.

Druhá část expozice připomíná Štreitovu kurátorskou činnost spojenou se Sovincem. „Pod jeho vedením se bývalá škola stala významným místem setkávání fotografů, výtvarníků i široké veřejnosti. Během let zde vznikla jedinečná platforma pro prezentaci českých i zahraničních autorů a dialog o fotografii i současném umění,“ doplňuje Štěpánka Bieleszová.

Jindřich Štreit sám považuje olomouckou výstavu za velmi důležitou. „Završuje moji mnohaletou aktivitu,“ uvedl s tím, že tuzemské publikum zatím tyto fotografie nevidělo. „Vybral jsem fotografie, které nikdy nebyly nazvětšované a nikdy nebyly na žádných výstavách,“ řekl a dodal, že se tématu vesnice a života v ní věnuje dlouhodobě a často sleduje i několik let osudy konkrétních lidí, od dětství až po smrt. „Jsou to pro mě velké příběhy, které se snažím na vesnici zachytit na pozadí běžného obyčejného života, který je také odrazem politické situace v České republice,“ řekl fotograf a připomenul, že fotografie dokáže zastavit čas.

Jindřich Štreit na vernisáži výstavy. Foto: Tereza Hrubá, MUO. 

Výstava ale není pouhou retrospektivou. Představuje osobnost, která se stále aktivně zajímá o svět kolem sebe, reflektuje společenské dění a je jeho přirozenou součástí. Štreit nepřestává fotografovat ani předávat zkušenosti. Nemá a nikdy neměl problém se podělit o znalosti i o své vidění světa. Jako pedagog je spojen s řadou škol, mj. s Institutem tvůrčí fotografie Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě a v posledních letech také se studenty a studentkami katedry komunikace Cyrilometodějské teologické fakulty UP. Štreit přitom své aktivity nikdy nedělil na „velké“ a „malé“. I když jsou v jeho profesním životopise desítky mezinárodních projektů a bezpočet navštívených metropolí, našel si například čas na to, aby zahájil na své alma mater fotografickou výstavu studentů Univerzity třetího věku nebo přišel na korunovaci krále Olomouckého majálesu UP, jimž také před pár lety byl. A právě tuto aktivitu oceňuje i kurátorka Muzea umění.

Jindřich Štreit na vernisáži výstavy. Foto: Tereza Hrubá, MUO.

„Život Jindřicha Štreita ukazuje, že aktivita není otázkou věku, ale postoje. Po celý život se zajímá o sociální témata, o lidi na okraji společnosti, o ty, kteří nejsou příliš vidět. Fotografoval seniory, zdravotně znevýhodněné, lidi v těžkých životních situacích. Vždy s respektem a empatií. Jeho příběh může být inspirací: každý z nás může být aktivní v rámci svých možností. Někdo pomáhá fotografií, jiný dobrovolnictvím, péčí o blízké nebo zájmem o sousedy. Důležité je nezůstat lhostejný. Naše výstava tak vypovídá o tom, že i v osmdesáti lze být plný energie, zájmu a chuti tvořit. A že aktivní život, otevřenost vůči druhým a ochota pomáhat dávají lidskému stáří hloubku i smysl,“ dodává Štěpánka Bieleszová.

Výstava Z města ven! Fotografická a kurátorská činnost Jindřicha Štreita je v Muzeu moderního umění v Olomouci k vidění do 6. září 2026.

Fotograf, absolvent Pedagogické fakulty Univerzity Palackého a dlouholetý pedagog Jindřich Štreit oslaví na začátku září 80. narozeniny. S předstihem připravilo mezinárodně uznávanému autorovi fotografickou poctu Muzeum umění Olomouc. Výstava Z města ven! představuje dosud nepublikované snímky z 80. let minulého století a současně připomíná Štreitovu dlouholetou kurátorskou činnost na Sovinci.

Výstavu koncipovali její kurátoři Štěpánka Bieleszová a Arkadiusz Gola jinak, než bývá u Štreitových expozic obvyklé. Vedle jeho fotografické tvorby se zaměřili také na jeho působení jako kulturního organizátora na Sovinci, s nímž je Jindřich Štreit neodmyslitelně spjat. V bývalé škole tam od roku 1974 vybudoval jedinečné místo setkávání fotografů, výtvarníků a dalších umělců mimo hlavní kulturní centra.

Výstava v Muzeu moderního umění. Foto: Zdeněk Sodoma, MUO.

„První část výstavy přináší dosud nepublikované fotografie z 80. let, které vznikaly v prostředí bývalých Sudet. Autor je tehdy pořídil, ale nikdy je nevystavil. Ožívají po dlouhých desetiletích až nyní. Nejde jen o dokument venkova před rokem 1989. Štreit zachycuje mezilidské vztahy, tradice, radosti i těžkosti každodenního života. Vesnice se v jeho obrazech stává zmenšeným modelem celé společnosti. Vidíme zde soudržnost i osamění, únavu i naději. Podstatné je, že jeho fotografie nejsou senzací ani kritikou z odstupu. Vznikaly z osobního vztahu, z důvěry a dlouhodobého kontaktu s místními lidmi. Štreit nikdy nestál stranou. Byl součástí prostředí, které fotografoval. Právě tato lidskost dává jeho snímkům sílu i po desítkách let,“ vysvětluje kurátorka výstavy Štěpánka Bieleszová z Muzea umění Olomouc.

Foto: Jindřich Štreit, bez názvu, 1982–1983.

Druhá část expozice připomíná Štreitovu kurátorskou činnost spojenou se Sovincem. „Pod jeho vedením se bývalá škola stala významným místem setkávání fotografů, výtvarníků i široké veřejnosti. Během let zde vznikla jedinečná platforma pro prezentaci českých i zahraničních autorů a dialog o fotografii i současném umění,“ doplňuje Štěpánka Bieleszová.

Jindřich Štreit sám považuje olomouckou výstavu za velmi důležitou. „Završuje moji mnohaletou aktivitu,“ uvedl s tím, že tuzemské publikum zatím tyto fotografie nevidělo. „Vybral jsem fotografie, které nikdy nebyly nazvětšované a nikdy nebyly na žádných výstavách,“ řekl a dodal, že se tématu vesnice a života v ní věnuje dlouhodobě a často sleduje i několik let osudy konkrétních lidí, od dětství až po smrt. „Jsou to pro mě velké příběhy, které se snažím na vesnici zachytit na pozadí běžného obyčejného života, který je také odrazem politické situace v České republice,“ řekl fotograf a připomenul, že fotografie dokáže zastavit čas.

Jindřich Štreit na vernisáži výstavy. Foto: Tereza Hrubá, MUO. 

Výstava ale není pouhou retrospektivou. Představuje osobnost, která se stále aktivně zajímá o svět kolem sebe, reflektuje společenské dění a je jeho přirozenou součástí. Štreit nepřestává fotografovat ani předávat zkušenosti. Nemá a nikdy neměl problém se podělit o znalosti i o své vidění světa. Jako pedagog je spojen s řadou škol, mj. s Institutem tvůrčí fotografie Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě a v posledních letech také se studenty a studentkami katedry komunikace Cyrilometodějské teologické fakulty UP. Štreit přitom své aktivity nikdy nedělil na „velké“ a „malé“. I když jsou v jeho profesním životopise desítky mezinárodních projektů a bezpočet navštívených metropolí, našel si například čas na to, aby zahájil na své alma mater fotografickou výstavu studentů Univerzity třetího věku nebo přišel na korunovaci krále Olomouckého majálesu UP, jimž také před pár lety byl. A právě tuto aktivitu oceňuje i kurátorka Muzea umění.

Jindřich Štreit na vernisáži výstavy. Foto: Tereza Hrubá, MUO.

„Život Jindřicha Štreita ukazuje, že aktivita není otázkou věku, ale postoje. Po celý život se zajímá o sociální témata, o lidi na okraji společnosti, o ty, kteří nejsou příliš vidět. Fotografoval seniory, zdravotně znevýhodněné, lidi v těžkých životních situacích. Vždy s respektem a empatií. Jeho příběh může být inspirací: každý z nás může být aktivní v rámci svých možností. Někdo pomáhá fotografií, jiný dobrovolnictvím, péčí o blízké nebo zájmem o sousedy. Důležité je nezůstat lhostejný. Naše výstava tak vypovídá o tom, že i v osmdesáti lze být plný energie, zájmu a chuti tvořit. A že aktivní život, otevřenost vůči druhým a ochota pomáhat dávají lidskému stáří hloubku i smysl,“ dodává Štěpánka Bieleszová.

Výstava Z města ven! Fotografická a kurátorská činnost Jindřicha Štreita je v Muzeu moderního umění v Olomouci k vidění do 6. září 2026.

Patří k aktuální tuzemské atletické špičce, v národních závodech ve sprintu přes překážky rozhodují jen zlomky sekund o tom, jakou medaili vezme jeden a jakou druhý. Jejich snem je účast na olympijských hrách. Vedle tréninkového drilu se ale vydali ještě na další náročnou cestu – studium medicíny. Jonáš Kolomazník brzy začne svůj pátý rok na Lékařské fakultě UP, Štěpán Štefko pak čtvrtý. Jak se jim daří sportovní kariéru skloubit s nelehkým studiem?

Jonáš Kolomazník, který závodí za SK Přerov 1908, i Štěpán Štefko oblékající barvy TJ Sokol Hradec Králové jsou členy české atletické reprezentace, jejich disciplínou je běh na 110 metrů překážek. Oba za sebou mají několik medailových úspěchů na tuzemských i zahraničních mítincích, Štěpán si před několika dny vyběhl titul mistra ČR. V mezinárodním měřítku na sebe upozornili účastí na letošním halovém mistrovství světa v Polsku. Nyní je čeká vrchol sezony, dráhové mistrovství Evropy v anglickém Birminghamu. Držet palce jim můžete v úterý 11. srpna (informace k ME jsou k dispozici zde).

Atletice se oba běžci věnují od dětství a oba se i přes náročnost sportovní kariéry před časem přihlásili ke studiu Všeobecného lékařství na olomoucké lékařské fakultě. „V době kolem maturity jsem nebyl moc perspektivní sportovec a medicína mě vždy fascinovala. Řada lidí mi ale tvrdila, že s vrcholovým sportem nepůjde skloubit, tak jsem si řekl, že je přesvědčím o opaku,“ přiznává Jonáš. Že to bude muset prostě zvládnout, si řekl i Štěpán, u kterého nějakou dobu bylo ve hře i lékařství zubní – jeho babička je totiž ortodontistka.

„Bylo a je to náročné. Hodně. Ale v tom tkví ta krása. Je to boj s větrnými mlýny, přičemž vítr neustále fouká. Každý ročník má nové výzvy a úskalí a žádné klidné období jsem zatím při studiu nezažil. Časová náročnost obou světů s každým rokem stoupá,“ přibližuje Jonáš.

„Musel jsem přeorganizovat rutiny, na které jsem byl zvyklý, řešil jsem bydlení na kolejích i nové tréninkové prostředí a celkově mi nějakou chvíli trvalo, než celý ten pomyslný kolotoč zase mohl nabrat plných otáček. Na druhou stranu mám štěstí na neuvěřitelně silné rodinné zázemí, hlavně rodiče mě plně podporují ve všem, co dělám. Bez nich by to ani teď nebylo tak bezproblémově zvladatelné,“ dodává Štěpán s tím, že uplynulé zkouškové období na konci třeťáku bylo snad nejnáročnější. Kvůli učení vynechával i tréninky.

„Jinak mám už přes semestr poměrně stabilně vystavěnou rutinu, která se vždy trochu liší podle aktuálního rozvrhu a fáze tréninkového cyklu. Zjednodušeně se skládá z dopoledního tréninku před školou, následného plnění školní docházky a pak většinou tréninku po škole. Večer pak záleží, jak daleko jsou zkoušky,“ popisuje.

Medicínu chtějí oba atleti úspěšně vystudovat, o své lékařské budoucnosti zatím ještě jasno zcela nemají. Zatímco Štěpán, který teprve více nahlédne pod pokličku klinických oborů, přemýšlí o neurologii a psychiatrii, případně sportovní medicíně, Jonáš připouští, že zdravotnictví nemusí být jediná cesta.

„Nejvíce mě láká dráha praktického lékaře, nicméně nechávám si otevřené dveře i v jiných oblastech a uvidím, kam mě osud zavede. Můj sen je zúčastnit se dvou olympiád, splnit si své sportovní cíle a naplnit potenciál, který ve mně je. Kariéra sprintera je časově velmi omezena, tak chci co nejvíc využít svých produktivních sportovních let, dokud mám tu možnost,“ říká.

Účast na nejbližších olympijských hrách, tedy v roce 2028 v Los Angeles, je hnacím motorem i pro Štěpána. „Na hrách v Paříži byli mezi posledními kvalifikovanými na 110 metrů překážek sportovci s podobnými osobními rekordy, jako již nyní mám já i Jonáš. Je sice pravda, že do LA budou potřeba časy ještě o něco kvalitnější, ale do her máme stále dva roky práce. Navíc kvalifikacemi na halové mistrovství světa a nyní na mistrovství Evropy v Birminghamu, myslím si, potvrzujeme, že jsme součástí evropské a postupně snad i světové špičky v naší disciplíně – dalším logickým krokem je tedy kvalifikovat se na olympiádu.“

Ke zmíněnému mistrovství světa oba atleti odkazují, když se jich zeptáte, kterého svého dosavadního úspěchu si nejvíce cení. „13. místo na halovém mistrovství světa ve čtvrťáku na medicíně, na tuhle kombinaci jsem hrdý,“ neváhá Jonáš. Štěpán, který na šampionátu skončil 26., ještě dodává dřívější mistrovství republiky, kde se na „svěťák“ kvalifikoval – tehdejší výkon měl prý nejblíže k perfektně provedenému závodu v jeho kariéře. „Do konce života nezapomenu ani na můj loňský start na ostravské Zlaté tretře, kam jsem jezdil již jako malý kluk obdivovat atlety, jako byl například Usain Bolt, Justin Gatlin a další. A nyní jsem měl tu možnost sám stát na startu…“

A jak to vlastně Jonáš a Štěpán mají mezi sebou mimo závodní dráhu, na které jsou největšími rivaly a nic si nedarují? „Jsme kamarádi, navzájem se posouváme a pomáháme si být lepšími atlety,“ shodují se, aniž by dopředu znali odpověď toho druhého. „Jonáš je jeden z nejpracovitějších a nejodhodlanějších lidí, které znám. Řekl bych, že mě to občas až lehce irituje, jelikož vím, že nikdy nebudu tak důsledný jako on. Ale je to skvělé zrcadlo a motivace. Zároveň, jelikož jsem o ročník níž, je skvělé, že mám na koho se obrátit s problémy, se kterými se naši ostatní spolužáci jen těžko setkají. Vlastně mi ve škole trochu dláždí cestu,“ uzavírá Štěpán Štefko.

Patří k aktuální tuzemské atletické špičce, v národních závodech ve sprintu přes překážky rozhodují jen zlomky sekund o tom, jakou medaili vezme jeden a jakou druhý. Jejich snem je účast na olympijských hrách. Vedle tréninkového drilu se ale vydali ještě na další náročnou cestu – studium medicíny. Jonáš Kolomazník brzy začne svůj pátý rok na Lékařské fakultě UP, Štěpán Štefko pak čtvrtý. Jak se jim daří sportovní kariéru skloubit s nelehkým studiem?

Jonáš Kolomazník, který závodí za SK Přerov 1908, i Štěpán Štefko oblékající barvy TJ Sokol Hradec Králové jsou členy české atletické reprezentace, jejich disciplínou je běh na 110 metrů překážek. Oba za sebou mají několik medailových úspěchů na tuzemských i zahraničních mítincích, Štěpán si před několika dny vyběhl titul mistra ČR. V mezinárodním měřítku na sebe upozornili účastí na letošním halovém mistrovství světa v Polsku. Nyní je čeká vrchol sezony, dráhové mistrovství Evropy v anglickém Birminghamu. Držet palce jim můžete v úterý 11. srpna (informace k ME jsou k dispozici zde).

Atletice se oba běžci věnují od dětství a oba se i přes náročnost sportovní kariéry před časem přihlásili ke studiu Všeobecného lékařství na olomoucké lékařské fakultě. „V době kolem maturity jsem nebyl moc perspektivní sportovec a medicína mě vždy fascinovala. Řada lidí mi ale tvrdila, že s vrcholovým sportem nepůjde skloubit, tak jsem si řekl, že je přesvědčím o opaku,“ přiznává Jonáš. Že to bude muset prostě zvládnout, si řekl i Štěpán, u kterého nějakou dobu bylo ve hře i lékařství zubní – jeho babička je totiž ortodontistka.

„Bylo a je to náročné. Hodně. Ale v tom tkví ta krása. Je to boj s větrnými mlýny, přičemž vítr neustále fouká. Každý ročník má nové výzvy a úskalí a žádné klidné období jsem zatím při studiu nezažil. Časová náročnost obou světů s každým rokem stoupá,“ přibližuje Jonáš.

„Musel jsem přeorganizovat rutiny, na které jsem byl zvyklý, řešil jsem bydlení na kolejích i nové tréninkové prostředí a celkově mi nějakou chvíli trvalo, než celý ten pomyslný kolotoč zase mohl nabrat plných otáček. Na druhou stranu mám štěstí na neuvěřitelně silné rodinné zázemí, hlavně rodiče mě plně podporují ve všem, co dělám. Bez nich by to ani teď nebylo tak bezproblémově zvladatelné,“ dodává Štěpán s tím, že uplynulé zkouškové období na konci třeťáku bylo snad nejnáročnější. Kvůli učení vynechával i tréninky.

„Jinak mám už přes semestr poměrně stabilně vystavěnou rutinu, která se vždy trochu liší podle aktuálního rozvrhu a fáze tréninkového cyklu. Zjednodušeně se skládá z dopoledního tréninku před školou, následného plnění školní docházky a pak většinou tréninku po škole. Večer pak záleží, jak daleko jsou zkoušky,“ popisuje.

Medicínu chtějí oba atleti úspěšně vystudovat, o své lékařské budoucnosti zatím ještě jasno zcela nemají. Zatímco Štěpán, který teprve více nahlédne pod pokličku klinických oborů, přemýšlí o neurologii a psychiatrii, případně sportovní medicíně, Jonáš připouští, že zdravotnictví nemusí být jediná cesta.

„Nejvíce mě láká dráha praktického lékaře, nicméně nechávám si otevřené dveře i v jiných oblastech a uvidím, kam mě osud zavede. Můj sen je zúčastnit se dvou olympiád, splnit si své sportovní cíle a naplnit potenciál, který ve mně je. Kariéra sprintera je časově velmi omezena, tak chci co nejvíc využít svých produktivních sportovních let, dokud mám tu možnost,“ říká.

Účast na nejbližších olympijských hrách, tedy v roce 2028 v Los Angeles, je hnacím motorem i pro Štěpána. „Na hrách v Paříži byli mezi posledními kvalifikovanými na 110 metrů překážek sportovci s podobnými osobními rekordy, jako již nyní mám já i Jonáš. Je sice pravda, že do LA budou potřeba časy ještě o něco kvalitnější, ale do her máme stále dva roky práce. Navíc kvalifikacemi na halové mistrovství světa a nyní na mistrovství Evropy v Birminghamu, myslím si, potvrzujeme, že jsme součástí evropské a postupně snad i světové špičky v naší disciplíně – dalším logickým krokem je tedy kvalifikovat se na olympiádu.“

Ke zmíněnému mistrovství světa oba atleti odkazují, když se jich zeptáte, kterého svého dosavadního úspěchu si nejvíce cení. „13. místo na halovém mistrovství světa ve čtvrťáku na medicíně, na tuhle kombinaci jsem hrdý,“ neváhá Jonáš. Štěpán, který na šampionátu skončil 26., ještě dodává dřívější mistrovství republiky, kde se na „svěťák“ kvalifikoval – tehdejší výkon měl prý nejblíže k perfektně provedenému závodu v jeho kariéře. „Do konce života nezapomenu ani na můj loňský start na ostravské Zlaté tretře, kam jsem jezdil již jako malý kluk obdivovat atlety, jako byl například Usain Bolt, Justin Gatlin a další. A nyní jsem měl tu možnost sám stát na startu…“

A jak to vlastně Jonáš a Štěpán mají mezi sebou mimo závodní dráhu, na které jsou největšími rivaly a nic si nedarují? „Jsme kamarádi, navzájem se posouváme a pomáháme si být lepšími atlety,“ shodují se, aniž by dopředu znali odpověď toho druhého. „Jonáš je jeden z nejpracovitějších a nejodhodlanějších lidí, které znám. Řekl bych, že mě to občas až lehce irituje, jelikož vím, že nikdy nebudu tak důsledný jako on. Ale je to skvělé zrcadlo a motivace. Zároveň, jelikož jsem o ročník níž, je skvělé, že mám na koho se obrátit s problémy, se kterými se naši ostatní spolužáci jen těžko setkají. Vlastně mi ve škole trochu dláždí cestu,“ uzavírá Štěpán Štefko.