Agregátor zdrojů

Umělá inteligence, proměna pracovních očekávání, mezigenerační rozmanitost i rostoucí důraz na duševní zdraví zaměstnanců. Těmto tématům se věnovala mezinárodní konference ISSWOV 2026, která se letos poprvé uskutečnila v České republice. Univerzita Palackého hostila odborníky z Evropy, Asie a Severní Ameriky, kteří společně hledali odpovědi na otázky, co dnes dává práci smysl a jak vytvářet organizace připravené na budoucnost.

Čtyřdenní konference ISSWOV 2026: The Future of Work Values: Wellbeing, Diversity, and Meaning in the Age of AI and Transformation se konala od 28. června do 1. července v Uměleckém centru Univerzity Palackého. Část programu se uskutečnila také na Fakultě managementu a ekonomiky Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně.

foto_sem_4

ISSWOV (International Society for the Study of Work and Organizational Values) je mezinárodní platforma propojující výzkumníky a odborníky z praxe v oblastech psychologie práce, sociologie, managementu, organizačního chování a pracovních hodnot. Olomoucký ročník se zaměřil na to, jak technologický rozvoj, globální nejistota a proměňující se společenské podmínky ovlivňují každodenní zkušenost zaměstnanců i fungování organizací.

„Budoucnost práce nevzniká pouze v rozhodovacích místnostech organizací. Formuje se v každodenních zkušenostech lidí, v tom, zda vnímají práci jako smysluplnou, zda mají prostor pro svůj rozvoj, důvěru a spolupráci a zda dokážou sladit pracovní a osobní život,“ uvedla za organizátory Slavka Silberg z katedry psychologie Filozofické fakulty UP.

Práce jako prostor pro hodnoty

Jedním z hlavních východisek konference bylo přesvědčení, že pracovní hodnoty nejsou abstraktním tématem. Ovlivňují, jak lidé volí zaměstnavatele, co od něj očekávají, zda chtějí v organizaci zůstat i jak se zapojují do jejího fungování. V době rychlých změn a opakujících se krizí proto nabývají na významu témata, jako jsou důvěra, autonomie, férovost, sounáležitosti či smysluplnost práce.

foto_sem_4

Program nabídl odborné příspěvky a diskuze zaměřené na hybridní a distribuovanou práci, leadership, mentoring, pracovní angažovanost, organizační podporu v době krizí, diverzitu, identitu, nerovnosti ve znalostní práci či hodnoty ve vysokoškolském prostředí. Výraznou pozornost získaly také otázky algoritmického řízení, práce v platformové ekonomice, zavádění umělé inteligence do organizací a důvěry lidí v systémy využívající AI.

Diskuze zároveň ukázaly, že umělou inteligenci nelze chápat pouze jako nástroj automatizace a zvyšování produktivity. Její využívání zasahuje také do toho, jak lidé vnímají vlastní odbornost, autonomii, odpovědnost i smysluplnost své práce. Důležitou otázkou je rovněž to, zda mohou čas ušetřený díky novým technologiím využít pro kreativní činnosti, experimentování, učení a inovace. Vedle technologické připravenosti proto organizace potřebují rozvíjet také kulturu otevřené komunikace, etického rozhodování a dlouhodobě udržitelných pracovních podmínek.

Wellbeing není náklad

Mezi klíčové hosty konference patřil profesor Arnold B. Bakker z Erasmus University Rotterdam, přední světový odborník na pracovní a organizační psychologii a spoluautor modelu Job Demands–Resources. Ve svém výzkumu se dlouhodobě zabývá vztahem mezi pracovními nároky a zdroji, angažovaností, stavem flow a dlouhodobě udržitelným pracovním výkonem.

foto_sem_4

Další z hlavních řečnic, profesorka Malissa Clark z University of Georgia, se věnovala wellbeingu zaměstnanců, workoholismu a rizikům kultury neustálé dostupnosti. Právě stírání hranic mezi pracovním a soukromým životem představuje jednu z významných výzev současného pracovního prostředí, zejména v podmínkách flexibilní a digitálně zprostředkované práce.

Konference zároveň připomněla, že wellbeing není pouhým zaměstnaneckým benefitem ani nákladem, který lze v období nejistoty jednoduše omezit. Je důležitým předpokladem dlouhodobé angažovanosti, inovativnosti i schopnosti organizací obstát v období změn. Vedle fyzického a duševního zdraví zahrnuje také kvalitu vztahů na pracovišti, pocit bezpečí, možnost ovlivňovat vlastní práci a vědomí, že práce má pro člověka smysl.

Výzkum v dialogu s praxí

Mezinárodní akademickou diskuzi doplnily také zkušenosti z českého firemního prostředí. Petr Surovič, předseda představenstva PSG Construction, a personální ředitelka Pavla Houšťová představili pohled Rozvojového HR klastru ve Zlíně na firemní hodnoty a jejich každodenní uplatňování v organizacích.

foto_sem_4

Právě propojení výzkumu s praxí bylo jedním z důležitých rozměrů celého setkání. Teoretické poznatky mohou organizacím pomáhat při rozhodování o podobě práce, rozvoji vedoucích pracovníků, nastavování pracovních podmínek i při zavádění nových technologií. Zkušenosti z praxe naopak výzkumníkům ukazují, na jaké problémy je třeba se zaměřit a jaká řešení mohou být v reálném prostředí organizací skutečně využitelná.

„Témata pracovních hodnot, udržitelnosti, wellbeingu a transformačních změn si žádají nadnárodní a multidisciplinární přístup. Konference ukázala, že kvalitní odpovědi a nasměrování získáváme, když se setkávají různé vědní obory, kultury i zkušenosti akademiků a lidí z praxe,“ doplnil Martin Dolejš z katedry psychologie FF UP.

video_sem

Za katedru psychologie FF UP organizovali konferenci Slavka Silberg a Martin Dolejš. Pořadatelé děkují všem účastníkům, partnerům a spolupracovníkům, kteří přispěli k jejímu úspěšnému průběhu. Záznamy přednášek zvaných řečníků, rozhovory s účastníky a další videa jsou k dispozici zde.

Umělá inteligence, proměna pracovních očekávání, mezigenerační rozmanitost i rostoucí důraz na duševní zdraví zaměstnanců. Těmto tématům se věnovala mezinárodní konference ISSWOV 2026, která se letos poprvé uskutečnila v České republice. Univerzita Palackého hostila odborníky z Evropy, Asie a Severní Ameriky, kteří společně hledali odpovědi na otázky, co dnes dává práci smysl a jak vytvářet organizace připravené na budoucnost.

Čtyřdenní konference ISSWOV 2026: The Future of Work Values: Wellbeing, Diversity, and Meaning in the Age of AI and Transformation se konala od 28. června do 1. července v Uměleckém centru Univerzity Palackého. Část programu se uskutečnila také na Fakultě managementu a ekonomiky Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně.

foto_sem_4

ISSWOV (International Society for the Study of Work and Organizational Values) je mezinárodní platforma propojující výzkumníky a odborníky z praxe v oblastech psychologie práce, sociologie, managementu, organizačního chování a pracovních hodnot. Olomoucký ročník se zaměřil na to, jak technologický rozvoj, globální nejistota a proměňující se společenské podmínky ovlivňují každodenní zkušenost zaměstnanců i fungování organizací.

„Budoucnost práce nevzniká pouze v rozhodovacích místnostech organizací. Formuje se v každodenních zkušenostech lidí, v tom, zda vnímají práci jako smysluplnou, zda mají prostor pro svůj rozvoj, důvěru a spolupráci a zda dokážou sladit pracovní a osobní život,“ uvedla za organizátory Slavka Silberg z katedry psychologie Filozofické fakulty UP.

Práce jako prostor pro hodnoty

Jedním z hlavních východisek konference bylo přesvědčení, že pracovní hodnoty nejsou abstraktním tématem. Ovlivňují, jak lidé volí zaměstnavatele, co od něj očekávají, zda chtějí v organizaci zůstat i jak se zapojují do jejího fungování. V době rychlých změn a opakujících se krizí proto nabývají na významu témata, jako jsou důvěra, autonomie, férovost, sounáležitosti či smysluplnost práce.

foto_sem_4

Program nabídl odborné příspěvky a diskuze zaměřené na hybridní a distribuovanou práci, leadership, mentoring, pracovní angažovanost, organizační podporu v době krizí, diverzitu, identitu, nerovnosti ve znalostní práci či hodnoty ve vysokoškolském prostředí. Výraznou pozornost získaly také otázky algoritmického řízení, práce v platformové ekonomice, zavádění umělé inteligence do organizací a důvěry lidí v systémy využívající AI.

Diskuze zároveň ukázaly, že umělou inteligenci nelze chápat pouze jako nástroj automatizace a zvyšování produktivity. Její využívání zasahuje také do toho, jak lidé vnímají vlastní odbornost, autonomii, odpovědnost i smysluplnost své práce. Důležitou otázkou je rovněž to, zda mohou čas ušetřený díky novým technologiím využít pro kreativní činnosti, experimentování, učení a inovace. Vedle technologické připravenosti proto organizace potřebují rozvíjet také kulturu otevřené komunikace, etického rozhodování a dlouhodobě udržitelných pracovních podmínek.

Wellbeing není náklad

Mezi klíčové hosty konference patřil profesor Arnold B. Bakker z Erasmus University Rotterdam, přední světový odborník na pracovní a organizační psychologii a spoluautor modelu Job Demands–Resources. Ve svém výzkumu se dlouhodobě zabývá vztahem mezi pracovními nároky a zdroji, angažovaností, stavem flow a dlouhodobě udržitelným pracovním výkonem.

foto_sem_4

Další z hlavních řečnic, profesorka Malissa Clark z University of Georgia, se věnovala wellbeingu zaměstnanců, workoholismu a rizikům kultury neustálé dostupnosti. Právě stírání hranic mezi pracovním a soukromým životem představuje jednu z významných výzev současného pracovního prostředí, zejména v podmínkách flexibilní a digitálně zprostředkované práce.

Konference zároveň připomněla, že wellbeing není pouhým zaměstnaneckým benefitem ani nákladem, který lze v období nejistoty jednoduše omezit. Je důležitým předpokladem dlouhodobé angažovanosti, inovativnosti i schopnosti organizací obstát v období změn. Vedle fyzického a duševního zdraví zahrnuje také kvalitu vztahů na pracovišti, pocit bezpečí, možnost ovlivňovat vlastní práci a vědomí, že práce má pro člověka smysl.

Výzkum v dialogu s praxí

Mezinárodní akademickou diskuzi doplnily také zkušenosti z českého firemního prostředí. Petr Surovič, předseda představenstva PSG Construction, a personální ředitelka Pavla Houšťová představili pohled Rozvojového HR klastru ve Zlíně na firemní hodnoty a jejich každodenní uplatňování v organizacích.

foto_sem_4

Právě propojení výzkumu s praxí bylo jedním z důležitých rozměrů celého setkání. Teoretické poznatky mohou organizacím pomáhat při rozhodování o podobě práce, rozvoji vedoucích pracovníků, nastavování pracovních podmínek i při zavádění nových technologií. Zkušenosti z praxe naopak výzkumníkům ukazují, na jaké problémy je třeba se zaměřit a jaká řešení mohou být v reálném prostředí organizací skutečně využitelná.

„Témata pracovních hodnot, udržitelnosti, wellbeingu a transformačních změn si žádají nadnárodní a multidisciplinární přístup. Konference ukázala, že kvalitní odpovědi a nasměrování získáváme, když se setkávají různé vědní obory, kultury i zkušenosti akademiků a lidí z praxe,“ doplnil Martin Dolejš z katedry psychologie FF UP.

video_sem

Za katedru psychologie FF UP organizovali konferenci Slavka Silberg a Martin Dolejš. Pořadatelé děkují všem účastníkům, partnerům a spolupracovníkům, kteří přispěli k jejímu úspěšnému průběhu. Záznamy přednášek zvaných řečníků, rozhovory s účastníky a další videa jsou k dispozici zde.

S postupující změnou klimatu a rostoucí urbanizací nabývá městská zeleň stále většího významu. Jednou z možností, jak tradiční městskou zeleň obohatit, jsou květnaté louky. Vedle podpory biodiverzity mohou přispívat i k estetické kvalitě veřejných prostranství a psychické pohodě obyvatel. Zároveň se nabízí otázka, zda a do jaké míry mohou přispívat také k adaptaci města na horko a sucho. Právě na tuto otázku se zaměřila pilotní studie pracovníků katedry geografie Přírodovědecké fakulty UP, která vznikla ve spolupráci s Udržitelnou univerzitou a porovnávala květnatou louku se sousedním pravidelně sečeným trávníkem v univerzitním kampusu Envelopa. Výsledky publikoval odborný časopis Urban Ecosystems.

Výzkum proběhl během tří horkých letních dnů: v červnu 2024 před rozkvětem louky, v červenci 2024 během hlavní fáze rozkvětu a v srpnu 2025 po rozkvětu, kdy byla vegetace zároveň nejvyšší. Měřicí dny byly vybrány tak, aby maximální teplota dosahovala alespoň 30 °C a převládalo slunečné počasí s nízkými rychlostmi větru. Na lokalitě byly rozmístěny čtyři mobilní meteorologické stanice –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ dvě v květnaté louce a dvě v sousedním trávníku, které zaznamenávaly teplotu a vlhkost vzduchu, rychlost větru a teplotu kulového teploměru, která pomáhá zachytit radiační složku tepelné zátěže. Z těchto údajů byla následně vypočítána střední radiační teplota a Universal Thermal Climate Index (UTCI), který zjednodušeně ukazuje tepelnou zátěž člověka – nezohledňuje pouze teplotu vzduchu, ale také vlhkost vzduchu, vítr a záření. Vedle podmínek nad vegetací byla každé dvě hodiny měřena teplota a vlhkost půdy v hloubce deseti centimetrů.

Proměnlivý vliv na tepelnou zátěž

Výsledky ukázaly, že vliv květnaté louky na tepelné podmínky nad povrchem se během vegetační sezóny měnil. Při prvním měření, kdy byla louka před rozkvětem a vegetace dosahovala výšky 8 až 12 centimetrů, byly hodnoty UTCI na loukou překvapivě vyšší než nad sečeným trávníkem. Rozdíly v samotné teplotě vzduchu přitom byly velmi malé. Výsledek tak souvisel především s kombinací rozdílných radiačních podmínek, vlhkosti a proudění vzduchu. Určitou roli mohla hrát dále rozdílná odrazivost povrchu, která však nebyla v rámci studie přímo měřena. Během červencového rozkvětu, kdy měla vegetace přibližně 40 až 50 centimetrů, byly rozdíly v UTCI mezi loukou a trávníkem malé.

Ilustrace stavu vegetace v průběhu měření na květnaté louce (stanice M1; M2) a sousedním trávníku (stanice L1; L2) v průběhu fáze před rozkvětem, v průběhu a po rozkvětu

Nejvýraznější změna nastala při srpnovém měření po rozkvětu. Vegetace tehdy dosahovala výšky přibližně 1,0 až 1,3 metru. Nad loukou byly naměřeny nižší hodnoty střední radiační teploty i UTCI než nad trávníkem, přestože samotná teplota vzduchu byla naopak nad loukou přibližně o 0,7 až 0,8 °C vyšší. Vysoká vegetace totiž změnila proudění vzduchu i výměnu záření nad povrchem a zároveň posunula aktivní povrch blíže k čidlům, což vedlo k mírně vyšším hodnotám teploty vzduchu. Výsledky tak ukazují, že květnatá louka není univerzálně chladnějším povrchem. Její působení na tepelnou zátěž člověka závisí na výšce a struktuře vegetace, fázi jejího vývoje, dostupnosti vody i aktuálních meteorologických podmínkách.

Chladnější půda a podpora zadržování vody

Mnohem jednoznačnější výsledky přinesla měření půdy. V průběhu všech tří měření byla půda pod květnatou loukou chladnější než pod sečeným trávníkem. Před rozkvětem činil rozdíl průměrně 1,3 °C, během hlavní fáze rozkvětu 5,3 °C a po rozkvětu 4,1 °C. Vegetace zachytila část dopadajícího záření a omezila přímé zahřívání půdního povrchu. Pod loukou byla zároveň při všech měřeních zaznamenána vyšší půdní vlhkost, přičemž rozdíl oproti trávníku se pohyboval od 1,9 do 2,2 %.

Květnatá louka tedy během sledovaných dnů konzistentně udržovala příznivější půdní podmínky. Chladnější a vlhčí půda může omezovat ztráty vody výparem, podporovat fungování půdních organismů a zvyšovat odolnost městské zeleně během horkých a suchých období.

Květnaté louky jako součást klimaticky odolného města

Květnaté louky zpravidla nejsou určeny k pohybu lidí ve stejné míře jako běžné trávníky. Často jsou však zakládány podél chodníků, komunikací, v okolí budov nebo na jiných místech, kde mohou ovlivňovat podmínky v bezprostředním okolí. Hodnocení jejich vlivu na tepelnou zátěž člověka proto zůstává relevantní. Jejich význam navíc nelze posuzovat pouze podle toho, zda v určitém okamžiku snižují teplotu vzduchu nebo UTCI. Ve městech mohou plnit řadu dalších funkcí: podporovat rostlinnou a živočišnou rozmanitost, poskytovat zdroje potravy opylovačům, zachycovat část prachových částic ve vzduchu, přispívat k estetické kvalitě veřejného prostoru a celkové pohodě obyvatelstva. Lze je také založit v místech, kde není možné vysazovat stromy, například v úzkých zelených pásech, na dopravních ostrůvcích nebo kruhových objezdech. Květnaté louky tak mohou doplňovat ostatní prvky městské zeleně, nikoli je pouze nahrazovat.

Přehled zjištěných výsledků mezi loukou (meadow) a trávníkem (lawn) v průběhu fáze před rozkvětem (June 19, 2024), v průběhu rozkvětu (July 22, 2024) a po rozkvětu (August 13, 2025). Zelené šipky nahoru ukazují vyšší hodnotu oproti druhému zkoumanému prvku zeleně, červené šipky dolů ukazují opak, rovnítko pak srovnatelné hodnoty.
Vysvětlivky –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Ta (teplota vzduchu), RH (relativní vlhkost), MRT (střední radiační teplota), UTCI (Universal Thermal Climate Index), Tsoil (teplota půdy) a Hsoil (vlhkost půdy).

Pilotní studie z Univerzity Palackého v Olomouci proto podporuje využívání květnatých luk jako multifunkčního, avšak kontextově závislého adaptačního opatření. Jejich nejstabilnější přínos se projevil v ochraně půdy před přehříváním a v lepším udržení půdní vlhkosti. Vliv na tepelnou zátěž nad vegetací byl proměnlivější a závisel na fázi vývoje rozkvětu louky. Pro komplexní posouzení klimatických charakteristik bude zapotřebí delší měření v průběhu více sezon, za odlišných meteorologických situací a na větším počtu lokalit. Již současné výsledky však ukazují, že květnaté louky mohou být důležitou součástí klimaticky odolnějšího, biologicky rozmanitějšího a příjemnějšího městského prostředí. 

Autoři textu působí na katedře geografie Přírodovědecké fakulty UP a jsou spoluautory původního článku:
Novotný, D., Lehnert, M., Jurek, M., Květoňová, V. Urban flower meadows as a climate change adaptation measure: a pilot study from Olomouc, Czechia. Urban Ecosyst 29, 206 (2026).

S postupující změnou klimatu a rostoucí urbanizací nabývá městská zeleň stále většího významu. Jednou z možností, jak tradiční městskou zeleň obohatit, jsou květnaté louky. Vedle podpory biodiverzity mohou přispívat i k estetické kvalitě veřejných prostranství a psychické pohodě obyvatel. Zároveň se nabízí otázka, zda a do jaké míry mohou přispívat také k adaptaci města na horko a sucho. Právě na tuto otázku se zaměřila pilotní studie pracovníků katedry geografie Přírodovědecké fakulty UP, která vznikla ve spolupráci s Udržitelnou univerzitou a porovnávala květnatou louku se sousedním pravidelně sečeným trávníkem v univerzitním kampusu Envelopa. Výsledky publikoval odborný časopis Urban Ecosystems.

Výzkum proběhl během tří horkých letních dnů: v červnu 2024 před rozkvětem louky, v červenci 2024 během hlavní fáze rozkvětu a v srpnu 2025 po rozkvětu, kdy byla vegetace zároveň nejvyšší. Měřicí dny byly vybrány tak, aby maximální teplota dosahovala alespoň 30 °C a převládalo slunečné počasí s nízkými rychlostmi větru. Na lokalitě byly rozmístěny čtyři mobilní meteorologické stanice –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ dvě v květnaté louce a dvě v sousedním trávníku, které zaznamenávaly teplotu a vlhkost vzduchu, rychlost větru a teplotu kulového teploměru, která pomáhá zachytit radiační složku tepelné zátěže. Z těchto údajů byla následně vypočítána střední radiační teplota a Universal Thermal Climate Index (UTCI), který zjednodušeně ukazuje tepelnou zátěž člověka – nezohledňuje pouze teplotu vzduchu, ale také vlhkost vzduchu, vítr a záření. Vedle podmínek nad vegetací byla každé dvě hodiny měřena teplota a vlhkost půdy v hloubce deseti centimetrů.

Proměnlivý vliv na tepelnou zátěž

Výsledky ukázaly, že vliv květnaté louky na tepelné podmínky nad povrchem se během vegetační sezóny měnil. Při prvním měření, kdy byla louka před rozkvětem a vegetace dosahovala výšky 8 až 12 centimetrů, byly hodnoty UTCI na loukou překvapivě vyšší než nad sečeným trávníkem. Rozdíly v samotné teplotě vzduchu přitom byly velmi malé. Výsledek tak souvisel především s kombinací rozdílných radiačních podmínek, vlhkosti a proudění vzduchu. Určitou roli mohla hrát dále rozdílná odrazivost povrchu, která však nebyla v rámci studie přímo měřena. Během červencového rozkvětu, kdy měla vegetace přibližně 40 až 50 centimetrů, byly rozdíly v UTCI mezi loukou a trávníkem malé.

Ilustrace stavu vegetace v průběhu měření na květnaté louce (stanice M1; M2) a sousedním trávníku (stanice L1; L2) v průběhu fáze před rozkvětem, v průběhu a po rozkvětu

Nejvýraznější změna nastala při srpnovém měření po rozkvětu. Vegetace tehdy dosahovala výšky přibližně 1,0 až 1,3 metru. Nad loukou byly naměřeny nižší hodnoty střední radiační teploty i UTCI než nad trávníkem, přestože samotná teplota vzduchu byla naopak nad loukou přibližně o 0,7 až 0,8 °C vyšší. Vysoká vegetace totiž změnila proudění vzduchu i výměnu záření nad povrchem a zároveň posunula aktivní povrch blíže k čidlům, což vedlo k mírně vyšším hodnotám teploty vzduchu. Výsledky tak ukazují, že květnatá louka není univerzálně chladnějším povrchem. Její působení na tepelnou zátěž člověka závisí na výšce a struktuře vegetace, fázi jejího vývoje, dostupnosti vody i aktuálních meteorologických podmínkách.

Chladnější půda a podpora zadržování vody

Mnohem jednoznačnější výsledky přinesla měření půdy. V průběhu všech tří měření byla půda pod květnatou loukou chladnější než pod sečeným trávníkem. Před rozkvětem činil rozdíl průměrně 1,3 °C, během hlavní fáze rozkvětu 5,3 °C a po rozkvětu 4,1 °C. Vegetace zachytila část dopadajícího záření a omezila přímé zahřívání půdního povrchu. Pod loukou byla zároveň při všech měřeních zaznamenána vyšší půdní vlhkost, přičemž rozdíl oproti trávníku se pohyboval od 1,9 do 2,2 %.

Květnatá louka tedy během sledovaných dnů konzistentně udržovala příznivější půdní podmínky. Chladnější a vlhčí půda může omezovat ztráty vody výparem, podporovat fungování půdních organismů a zvyšovat odolnost městské zeleně během horkých a suchých období.

Květnaté louky jako součást klimaticky odolného města

Květnaté louky zpravidla nejsou určeny k pohybu lidí ve stejné míře jako běžné trávníky. Často jsou však zakládány podél chodníků, komunikací, v okolí budov nebo na jiných místech, kde mohou ovlivňovat podmínky v bezprostředním okolí. Hodnocení jejich vlivu na tepelnou zátěž člověka proto zůstává relevantní. Jejich význam navíc nelze posuzovat pouze podle toho, zda v určitém okamžiku snižují teplotu vzduchu nebo UTCI. Ve městech mohou plnit řadu dalších funkcí: podporovat rostlinnou a živočišnou rozmanitost, poskytovat zdroje potravy opylovačům, zachycovat část prachových částic ve vzduchu, přispívat k estetické kvalitě veřejného prostoru a celkové pohodě obyvatelstva. Lze je také založit v místech, kde není možné vysazovat stromy, například v úzkých zelených pásech, na dopravních ostrůvcích nebo kruhových objezdech. Květnaté louky tak mohou doplňovat ostatní prvky městské zeleně, nikoli je pouze nahrazovat.

Přehled zjištěných výsledků mezi loukou (meadow) a trávníkem (lawn) v průběhu fáze před rozkvětem (June 19, 2024), v průběhu rozkvětu (July 22, 2024) a po rozkvětu (August 13, 2025). Zelené šipky nahoru ukazují vyšší hodnotu oproti druhému zkoumanému prvku zeleně, červené šipky dolů ukazují opak, rovnítko pak srovnatelné hodnoty.
Vysvětlivky –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Ta (teplota vzduchu), RH (relativní vlhkost), MRT (střední radiační teplota), UTCI (Universal Thermal Climate Index), Tsoil (teplota půdy) a Hsoil (vlhkost půdy).

Pilotní studie z Univerzity Palackého v Olomouci proto podporuje využívání květnatých luk jako multifunkčního, avšak kontextově závislého adaptačního opatření. Jejich nejstabilnější přínos se projevil v ochraně půdy před přehříváním a v lepším udržení půdní vlhkosti. Vliv na tepelnou zátěž nad vegetací byl proměnlivější a závisel na fázi vývoje rozkvětu louky. Pro komplexní posouzení klimatických charakteristik bude zapotřebí delší měření v průběhu více sezon, za odlišných meteorologických situací a na větším počtu lokalit. Již současné výsledky však ukazují, že květnaté louky mohou být důležitou součástí klimaticky odolnějšího, biologicky rozmanitějšího a příjemnějšího městského prostředí. 

Autoři textu působí na katedře geografie Přírodovědecké fakulty UP a jsou spoluautory původního článku:
Novotný, D., Lehnert, M., Jurek, M., Květoňová, V. Urban flower meadows as a climate change adaptation measure: a pilot study from Olomouc, Czechia. Urban Ecosyst 29, 206 (2026).

Set off on a journey! You don’t need to pack your bags or buy a plane ticket. Simply open the new issue of Žurnál UP magazine, which invites readers to explore the theme ‘Paths Around Us and Within Us’. And this time, there’s truly a great deal to discover. The new issue is published in an expanded format – it has 52 pages and thus offers even more stories, interviews, discoveries, inspiration and visual experiences.

The artistic cover catches the eye at first glance. The front cover is adorned with a reproduction of Monika Tomanová’s painting Journeys Around Us and Within Us, which has become the visual symbol of the entire issue. Moreover, the art isn’t limited to the cover alone – the magazine also features several pages dedicated to visual art, artists associated with the university, and how art helps us understand the world around us. You can look forward to interviews, profiles, photographs and inspiring encounters with creators who demonstrate that, just as the university is a home for education and science, it is also a space for creativity and art.

You can now read the latest issue of Žurnál (pdf).

Většina menších vodních toků a přítoků řeky Moravy v Olomouckém kraji už vyschla nebo se dostala do kritického stavu. Bez vydatnějšího deště mohou během několika dnů začít vysychat další. Výrazně klesl také průtok Moravy, který nyní pod Olomoucí činí zhruba tři metry krychlové za sekundu proti dlouhodobému průtoku kolem 26 metrů krychlových. Relativně vysoký průtok si zatím udržuje Oskava. Současnou nepříznivou situaci ve vodních tocích mohou podle odborníků výrazněji zlepšit až vydatnější a déletrvající srážky. Vyplývá to z průběžného monitoringu vodních toků, který provádějí odborníci z katedry ekologie a životního prostředí přírodovědecké fakulty. 

Kritická situace je podle odborníků například na Trusovickém potoce a Sitce pod Šternberkem, jejichž koryta jsou už bez vody. Prudce klesá také průtok Bystřice, která pramení v Nízkém Jeseníku a přes Domašov nad Bystřicí, Hrubou Vodu a Velkou Bystřici teče do Olomouce, kde se vlévá do Moravy. „Bez dešťových srážek může být Bystřice brzy bez vody,“ upozornil Martin Rulík z katedry ekologie a životního prostředí přírodovědecké fakulty.

Bez vydatného deště hrozí vyschnutí dalších toků

Pokud nezačne intenzivněji pršet, lze očekávat vyschnutí většiny menších vodních toků na velké části území Olomouckého kraje i České republiky. „S klesajícím průtokem se zmenšuje plocha koryta pokrytá vodou a souvislý proud se postupně rozpadá na izolované tůně. Jestliže sucho pokračuje, vyschnou nakonec i ty a nastává nulový průtok,“ uvedl Rulík.

Na nízkém stavu vodních toků v Olomouckém kraji se kromě suchého počasí podepsal také nepříznivý vývoj zásob podzemní vody. V nivě Moravy letos i loni její hladina klesala velmi rychle, většina tamních tůní vyschla už v polovině dubna, některé ještě dříve. Příčinou byly nízké jarní průtoky Moravy související s malým množstvím sněhu na horách. Následný pokles hladiny podzemní vody přispěl k vysychání nejprve drobných a později i větších toků. Situaci zhoršilo malé množství srážek na jaře a v létě.

Krátkodobé srážky situaci nezlepší

Velmi nízké průtoky mají v druhé polovině léta také velké řeky včetně Moravy. „Situace se při pokračujícím suchu může zhoršovat rychle. Krátká a intenzivní bouřka krajině a vodním tokům příliš nepomůže. Situaci zlepší až několikadenní déšť,“ upozornil Rulík. Dřívější výzkumy ukázaly, že rizikem vysychání drobných toků může být v budoucnu ohrožena více než polovina rozlohy Česka.

Sucho výrazně zhoršuje životní podmínky vodních organismů. Největší problémy mají ve vysychajících tocích ryby, kterým škodí teplejší voda a nedostatek kyslíku. Kritická je situace tam, kde tok vyschne v celé délce a nezůstanou v něm hlubší tůně sloužící jako útočiště.

S poklesem hladiny se snižuje druhová rozmanitost. Ryby se zpravidla přesouvají po proudu a hromadí se ve zbytkových tůních. Kombinace vysoké teploty, velkého množství ryb na malém prostoru a úbytku kyslíku může vést až k jejich hromadnému úhynu.

Nedostatek kyslíku ohrožuje zejména ryby

„Za kritickou se u ryb obecně považuje koncentrace rozpuštěného kyslíku kolem tří až čtyř miligramů na litr, záleží však na jednotlivých druzích. Nejnáročnější jsou lososovité ryby, například pstruh potoční a duhový, které potřebují přibližně šest miligramů kyslíku na litr. U vodních bezobratlých se za spodní hranici považují přibližně dva miligramy na litr,“ podotkl Martin Rulík.

Dlouhodobé vyschnutí toku může mít pro jeho ekosystém fatální následky. Hydrobiologické výzkumy ukazují, že zhruba čtyři týdny sucha mohou vést ke stoprocentní úmrtnosti vodních organismů. „Po opětovném zaplavení pak může obnova života v toku trvat jeden a půl až dva měsíce. Čím déle zůstává koryto suché, tím déle jeho obnova trvá,“ upozornil Rulík.

Sucho v kombinaci s dlouhodobým vedrem výrazně zvýšilo teplotu vodních toků a ploch. V okolí Olomouce odborníci naměřili ve zbytkových tůních Trusovického potoka teplotu 17,1 až 17,3 stupně Celsia, v Bystřici se pohybovala mezi 22 a 23 stupni.  Teplota vody v přírodním koupališti Poděbrady u Olomouce už atakuje teplotu kolem 29 stupňů Celsia, zatímco běžně dosahuje maximálně 24 stupňů. V Bystřici se teplota vody v létě zpravidla pohybuje mezi 19 až 20 stupni Celsia.

Většina menších vodních toků a přítoků řeky Moravy v Olomouckém kraji už vyschla nebo se dostala do kritického stavu. Bez vydatnějšího deště mohou během několika dnů začít vysychat další. Výrazně klesl také průtok Moravy, který nyní pod Olomoucí činí zhruba tři metry krychlové za sekundu proti dlouhodobému průtoku kolem 26 metrů krychlových. Relativně vysoký průtok si zatím udržuje Oskava. Současnou nepříznivou situaci ve vodních tocích mohou podle odborníků výrazněji zlepšit až vydatnější a déletrvající srážky. Vyplývá to z průběžného monitoringu vodních toků, který provádějí odborníci z katedry ekologie a životního prostředí přírodovědecké fakulty. 

Kritická situace je podle odborníků například na Trusovickém potoce a Sitce pod Šternberkem, jejichž koryta jsou už bez vody. Prudce klesá také průtok Bystřice, která pramení v Nízkém Jeseníku a přes Domašov nad Bystřicí, Hrubou Vodu a Velkou Bystřici teče do Olomouce, kde se vlévá do Moravy. „Bez dešťových srážek může být Bystřice brzy bez vody,“ upozornil Martin Rulík z katedry ekologie a životního prostředí přírodovědecké fakulty.

Bez vydatného deště hrozí vyschnutí dalších toků

Pokud nezačne intenzivněji pršet, lze očekávat vyschnutí většiny menších vodních toků na velké části území Olomouckého kraje i České republiky. „S klesajícím průtokem se zmenšuje plocha koryta pokrytá vodou a souvislý proud se postupně rozpadá na izolované tůně. Jestliže sucho pokračuje, vyschnou nakonec i ty a nastává nulový průtok,“ uvedl Rulík.

Na nízkém stavu vodních toků v Olomouckém kraji se kromě suchého počasí podepsal také nepříznivý vývoj zásob podzemní vody. V nivě Moravy letos i loni její hladina klesala velmi rychle, většina tamních tůní vyschla už v polovině dubna, některé ještě dříve. Příčinou byly nízké jarní průtoky Moravy související s malým množstvím sněhu na horách. Následný pokles hladiny podzemní vody přispěl k vysychání nejprve drobných a později i větších toků. Situaci zhoršilo malé množství srážek na jaře a v létě.

Krátkodobé srážky situaci nezlepší

Velmi nízké průtoky mají v druhé polovině léta také velké řeky včetně Moravy. „Situace se při pokračujícím suchu může zhoršovat rychle. Krátká a intenzivní bouřka krajině a vodním tokům příliš nepomůže. Situaci zlepší až několikadenní déšť,“ upozornil Rulík. Dřívější výzkumy ukázaly, že rizikem vysychání drobných toků může být v budoucnu ohrožena více než polovina rozlohy Česka.

Sucho výrazně zhoršuje životní podmínky vodních organismů. Největší problémy mají ve vysychajících tocích ryby, kterým škodí teplejší voda a nedostatek kyslíku. Kritická je situace tam, kde tok vyschne v celé délce a nezůstanou v něm hlubší tůně sloužící jako útočiště.

S poklesem hladiny se snižuje druhová rozmanitost. Ryby se zpravidla přesouvají po proudu a hromadí se ve zbytkových tůních. Kombinace vysoké teploty, velkého množství ryb na malém prostoru a úbytku kyslíku může vést až k jejich hromadnému úhynu.

Nedostatek kyslíku ohrožuje zejména ryby

„Za kritickou se u ryb obecně považuje koncentrace rozpuštěného kyslíku kolem tří až čtyř miligramů na litr, záleží však na jednotlivých druzích. Nejnáročnější jsou lososovité ryby, například pstruh potoční a duhový, které potřebují přibližně šest miligramů kyslíku na litr. U vodních bezobratlých se za spodní hranici považují přibližně dva miligramy na litr,“ podotkl Martin Rulík.

Dlouhodobé vyschnutí toku může mít pro jeho ekosystém fatální následky. Hydrobiologické výzkumy ukazují, že zhruba čtyři týdny sucha mohou vést ke stoprocentní úmrtnosti vodních organismů. „Po opětovném zaplavení pak může obnova života v toku trvat jeden a půl až dva měsíce. Čím déle zůstává koryto suché, tím déle jeho obnova trvá,“ upozornil Rulík.

Sucho v kombinaci s dlouhodobým vedrem výrazně zvýšilo teplotu vodních toků a ploch. V okolí Olomouce odborníci naměřili ve zbytkových tůních Trusovického potoka teplotu 17,1 až 17,3 stupně Celsia, v Bystřici se pohybovala mezi 22 a 23 stupni.  Teplota vody v přírodním koupališti Poděbrady u Olomouce už atakuje teplotu kolem 29 stupňů Celsia, zatímco běžně dosahuje maximálně 24 stupňů. V Bystřici se teplota vody v létě zpravidla pohybuje mezi 19 až 20 stupni Celsia.

Jako překvapivý prostředek k porozumění historie používá Elizabeth Allyn Woock komiks. Dokáže jím zachytit i to, co se slovy vysvětluje jen obtížně.

Obrazy totiž podle této absolventky středověké historie, která působí na katedře anglistiky a amerikanistiky FF UP, můžeme nejen „vidět“, ale také „číst“.

Proč právě komiks? Jak jste se k němu dostala?

Vystudovala jsem středověkou historii a intenzivně jsem se věnovala také umění a náboženským aspektům středověku. Je to období plné hlubokých vizuálních kódů, které se objevují v obrazech, literatuře i v samotném prostoru. Jakmile jsem se naučila tyto významy číst, v ikonografii, klášterní architektuře nebo třeba v poetickém prostoru písňových textů, začala jsem je vnímat i v současném světě. Komiksy pro mě představují přirozené pokračování tohoto mnohovrstevnatého vizuálního jazyka, kde jsou symbolika i prostorové uspořádání nositeli významu. K jejich studiu jsem se dostala jako badatelka ve chvíli, kdy mě začalo zajímat, jakým způsobem současnost pracuje se středověkem jako s tématem či kulisou vyprávění. Vedle toho ráda tvořím i vlastní komiksy. Tento formát je pro mě přirozeným rozšířením akademického psaní.

Elizabeth Allyn Woock (* 1985)
Narodila se a vyrůstala v USA. Studovala na konzervatoři se zaměřením na hudební a výtvarné umění a následně absolvovala bakalářské studium historie se specializací na středověk. V roce 2008 se přestěhovala do České republiky, chtěla být středověké kultuře co nejblíž. Naučila se česky a pokračovala ve studiu na Univerzitě Palackého, kde dokončila magisterský i doktorský program. Její odborné zaměření se postupně posunulo od středověkých dějin ke kulturním a literárním studiím, přičemž komiks dnes tvoří jednu z klíčových oblastí jejího výzkumu.

Čemu se v něm věnujete?

Obrazy většina z nás „vidí“, ale často zapomínáme, že je lze také „číst“. Komiksový příběh nevzniká jen sledováním textu, ale také interpretací obrazů, kompozicí, barev, linií a vrstev významů, které nesou. Ačkoli komiksy často přirovnáváme k filmu nebo jazyku, ve skutečnosti jde o svébytné médium. Zaměřuji se na to, co možná není na první pohled atraktivní, na základní analytické nástroje a pojmy, které umožňují hlubší porozumění. S nadsázkou říkám, že jsem instalatér komiksové teorie: pokládám potrubí, aby ostatní badatelé měli infrastrukturu pro své interpretace.

Ženy ve vědě
Věda nezná hranice. Významnou úlohu žen a dívek ve vědeckém světě si pravidelně 11. února, při příležitosti Mezinárodního dne žen a dívek ve vědě, připomíná i Univerzita Palackého. Připravila i web, který nabízí příběhy českých i zahraničních vědkyň, které zastupují jednotlivé univerzitní součásti. Letos navíc Elizabeth A. Woock připravila tuto edici vystřihovacích karet se zahraničními vědkyněmi z UP.

Mluvila jste také o důležitosti vzorů, například na panelové debatě k Mezinárodnímu dni žen a dívek ve vědě. Kdo je vaším vzorem?

Mám jich mnoho. V oblasti tvorby a vedení projektů mě inspirují filmař John Waters a komiksová kreslířka Lynda Barry. Obdivuji jejich odvahu experimentovat a dotahovat i neobvyklé nápady. Inspiraci ale nacházím i jinde: v šíři myšlení Umberta Eca, v práci Mieke Bal, v hudbě Antonína Dvořáka nebo ve filantropii Dolly Parton. Vzory přitom nemusí být jen slavné osobnosti. Může to být i bezstarostnost mých domácích králíčků, laskavost sousedky nebo trpělivost pokladní, kterou pravidelně potkávám v obchodě. Když máme štěstí, máme inspiraci nablízku. A pokud ne, stojí za to ji hledat. Vzory nám pomáhají představit si život, jaký bychom jinak možná ani neviděli.

Text vyšel v aktuálním vydání magazínu Žurnál UP, který si můžete přečíst zde.

 

 

Jako překvapivý prostředek k porozumění historie používá Elizabeth Allyn Woock komiks. Dokáže jím zachytit i to, co se slovy vysvětluje jen obtížně.

Obrazy totiž podle této absolventky středověké historie, která působí na katedře anglistiky a amerikanistiky FF UP, můžeme nejen „vidět“, ale také „číst“.

Proč právě komiks? Jak jste se k němu dostala?

Vystudovala jsem středověkou historii a intenzivně jsem se věnovala také umění a náboženským aspektům středověku. Je to období plné hlubokých vizuálních kódů, které se objevují v obrazech, literatuře i v samotném prostoru. Jakmile jsem se naučila tyto významy číst, v ikonografii, klášterní architektuře nebo třeba v poetickém prostoru písňových textů, začala jsem je vnímat i v současném světě. Komiksy pro mě představují přirozené pokračování tohoto mnohovrstevnatého vizuálního jazyka, kde jsou symbolika i prostorové uspořádání nositeli významu. K jejich studiu jsem se dostala jako badatelka ve chvíli, kdy mě začalo zajímat, jakým způsobem současnost pracuje se středověkem jako s tématem či kulisou vyprávění. Vedle toho ráda tvořím i vlastní komiksy. Tento formát je pro mě přirozeným rozšířením akademického psaní.

Elizabeth Allyn Woock (* 1985)
Narodila se a vyrůstala v USA. Studovala na konzervatoři se zaměřením na hudební a výtvarné umění a následně absolvovala bakalářské studium historie se specializací na středověk. V roce 2008 se přestěhovala do České republiky, chtěla být středověké kultuře co nejblíž. Naučila se česky a pokračovala ve studiu na Univerzitě Palackého, kde dokončila magisterský i doktorský program. Její odborné zaměření se postupně posunulo od středověkých dějin ke kulturním a literárním studiím, přičemž komiks dnes tvoří jednu z klíčových oblastí jejího výzkumu.

Čemu se v něm věnujete?

Obrazy většina z nás „vidí“, ale často zapomínáme, že je lze také „číst“. Komiksový příběh nevzniká jen sledováním textu, ale také interpretací obrazů, kompozicí, barev, linií a vrstev významů, které nesou. Ačkoli komiksy často přirovnáváme k filmu nebo jazyku, ve skutečnosti jde o svébytné médium. Zaměřuji se na to, co možná není na první pohled atraktivní, na základní analytické nástroje a pojmy, které umožňují hlubší porozumění. S nadsázkou říkám, že jsem instalatér komiksové teorie: pokládám potrubí, aby ostatní badatelé měli infrastrukturu pro své interpretace.

Ženy ve vědě
Věda nezná hranice. Významnou úlohu žen a dívek ve vědeckém světě si pravidelně 11. února, při příležitosti Mezinárodního dne žen a dívek ve vědě, připomíná i Univerzita Palackého. Připravila i web, který nabízí příběhy českých i zahraničních vědkyň, které zastupují jednotlivé univerzitní součásti. Letos navíc Elizabeth A. Woock připravila tuto edici vystřihovacích karet se zahraničními vědkyněmi z UP.

Mluvila jste také o důležitosti vzorů, například na panelové debatě k Mezinárodnímu dni žen a dívek ve vědě. Kdo je vaším vzorem?

Mám jich mnoho. V oblasti tvorby a vedení projektů mě inspirují filmař John Waters a komiksová kreslířka Lynda Barry. Obdivuji jejich odvahu experimentovat a dotahovat i neobvyklé nápady. Inspiraci ale nacházím i jinde: v šíři myšlení Umberta Eca, v práci Mieke Bal, v hudbě Antonína Dvořáka nebo ve filantropii Dolly Parton. Vzory přitom nemusí být jen slavné osobnosti. Může to být i bezstarostnost mých domácích králíčků, laskavost sousedky nebo trpělivost pokladní, kterou pravidelně potkávám v obchodě. Když máme štěstí, máme inspiraci nablízku. A pokud ne, stojí za to ji hledat. Vzory nám pomáhají představit si život, jaký bychom jinak možná ani neviděli.

Text vyšel v aktuálním vydání magazínu Žurnál UP, který si můžete přečíst zde.

 

 

Ve středu 12. srpna zemřel profesor Pavel Štěpánek, dlouholetý člen katedry dějin umění Filozofické fakulty Univerzity Palackého, významný český historik umění, odborník na dějiny umění a architektury hispánského světa, publicista a překladatel, od roku 2016 emeritní profesor Univerzity Palackého.

Profesor Štěpánek patřil k významným osobnostem dějin umění a svým odborným zájmem i četnými aktivitami výrazně přispíval k jejich zprostředkování v zahraničí. Svůj život zasvětil výtvarné kultuře španělsky a portugalsky mluvících zemí, přičemž jeho odborný zájem zahrnoval šiorké spektrum témat od staršího až po moderní umění. Jeho neúnavná kurátorská, publikační a zejména pedagogická činnost měla mezinárodní rozměr a byla spojena také s osobitou formou kulturní diplomacie.

Vedle působení v domácím akademickém prostředí byl spjat s řadou prestižních zahraničních institucí. Byl například členem královských akademií v Madridu, Barceloně, Valencii či Seville a dalších odborných společností v Portugalsku a USA. Za své zásluhy obdržel řadu významných ocenění, mimo jiné komturství Řádu Isabelly Katolické či nejvyšší mexické vyznamenání udělované cizincům, Řád aztéckého orla. Více zde a zde. 

 

Ve středu 12. srpna zemřel profesor Pavel Štěpánek, dlouholetý člen katedry dějin umění Filozofické fakulty Univerzity Palackého, významný český historik umění, odborník na dějiny umění a architektury hispánského světa, publicista a překladatel, od roku 2016 emeritní profesor Univerzity Palackého.

Profesor Štěpánek patřil k významným osobnostem dějin umění a svým odborným zájmem i četnými aktivitami výrazně přispíval k jejich zprostředkování v zahraničí. Svůj život zasvětil výtvarné kultuře španělsky a portugalsky mluvících zemí, přičemž jeho odborný zájem zahrnoval šiorké spektrum témat od staršího až po moderní umění. Jeho neúnavná kurátorská, publikační a zejména pedagogická činnost měla mezinárodní rozměr a byla spojena také s osobitou formou kulturní diplomacie.

Vedle působení v domácím akademickém prostředí byl spjat s řadou prestižních zahraničních institucí. Byl například členem královských akademií v Madridu, Barceloně, Valencii či Seville a dalších odborných společností v Portugalsku a USA. Za své zásluhy obdržel řadu významných ocenění, mimo jiné komturství Řádu Isabelly Katolické či nejvyšší mexické vyznamenání udělované cizincům, Řád aztéckého orla. Více zde a zde.