Je pravda, že ve spánku sníme několik pavouků ročně? A můžeme si opravdu vytvořit vzpomínku na něco, co se nikdy nestalo? Pevnost poznání PřF UP se od 28. října do 1. listopadu promění v Pevnost duchů s podtitulem Věřte nevěřte. Návštěvníky už před budovou přivítá obří nafukovací želvuška z Hvězdárny Brno, uvnitř je čeká svět městských legend, vědeckých mýtů a optických klamů. Na ty nejodvážnější pak v pátek a sobotu večer čeká stezka odvahy.
Tradiční halloweenská akce Pevnosti poznání letos propojí tajemnou atmosféru s vědeckým poznáváním. Návštěvníci zjistí, jak snadno nás dokáže oklamat vlastní mozek, proč některým mýtům věříme i navzdory vědeckým důkazům a jak vznikají příběhy, které se předávají z generace na generaci. A především si na vlastní kůži vyzkouší, že ne všechno je takové, jak se na první pohled zdá.
„Chceme návštěvníkům ukázat, že to, co na první pohled vypadá jako pravda, jí ne vždy opravdu je. Právě na tom jsme postavili letošní program. Věříme, že si lidé odnesou nejen zážitky, ale také chuť přemýšlet nad informacemi, se kterými se každý den setkávají,“ přibližuje záměr akce Šárka Kostková, programová manažerka Pevnosti poznání.
Uvěříte vlastním očím?
Jedním z hlavních lákadel bude interaktivní show Může to být pravda?, která se uskuteční v pátek a sobotu v Laudonově sále v 17:00, 19:00 a 21:00 hodin. Návštěvníci se ponoří do světa městských legend, neuvěřitelných příběhů a vědeckých záhad. Co je skutečnost a co jen dobře vymyšlený příběh?
V Galerii Atom je čeká výstava Pravda nebo mýtus?, během které si budou moci tipnout, která tvrzení jsou pravdivá a která jsou jen rozšířenými mýty. Tajemství se nevyhnou ani stálým expozicím. Prostřednictvím aktivity Pevnostní historky návštěvníci odhalí příběhy spojené se samotnou Pevností a program Iluze mysli jim ukáže, že ani vlastním smyslům se nedá vždy věřit.
Troufnete si na stezku odvahy?
Pro všechny, kteří rádi překonávají své hranice a chtějí zjistit, jak funguje strach, bude v pátek 30. a v sobotu 31. října připravena oblíbená Stezka odvahy. Návštěvníci na ní prozkoumají různé podoby strachu a zjistí, jak na něj reaguje náš mozek. Intenzitu zážitku si budou moci sami zvolit. Během obou večerů navíc Pevnost zůstane otevřená až do 22:00 hodin.
Na své si přijdou také rodiny s dětmi. Připraveny budou tematické vědecké dílny, malování na obličej, interaktivní stanoviště a další aktivity, které propojí halloweenskou atmosféru s vědou a objevováním. V programu nebude chybět ani planetárium s programem Co číhá ve tmě?
A protože k tajemné atmosféře neodmyslitelně patří také netopýři, návštěvníci se budou moci setkat hned se šesti druhy těchto fascinujících živočichů. Do Pevnosti zavítají hendikepovaní netopýři, kteří se kvůli svému zdravotnímu stavu nemohou vrátit do volné přírody. Poznejte tyto tajemné noční tvory zblízka a přesvědčte se, že není důvod se jich bát.
Tak oprašte kostýmy, nasaďte masky a vyrazte za námi! Letos v Pevnosti poznání nebudete vědět, čemu věřit.
Akademický senát Pedagogické fakulty Univerzity Palackého schválil na svém říjnovém zasedání rozpočet fakulty na rok 2026. Je oproti předchozímu roku vyšší téměř o šest milionů korun. Senátorky a senátoři se věnovali také probíhající rekonstrukci hlavní budovy fakulty i dalším aktuálním tématům.
Pedagogická fakulta UP podle svého děkana Vojtecha Regece usiluje o co nejefektivnější hospodaření v rámci dostupných finančních možností. Největší zátěž pro ni v současnosti představuje rozsáhlá rekonstrukce hlavní budovy na Žižkově náměstí. Také o ní se hovořilo na říjnovém zasedání akademického senátu, jehož hlavním bodem bylo schvalování rozpočtu fakulty na letošní rok.
Senátoři a senátorky se na svém druhém podzimním zasedání zabývali nejprve Metodikou dělení příspěvku a dotací PdF UP na rok 2026 a následně Návrhem dělení příspěvku a dotací PdF UP, tedy rozpočtem fakulty na letošní rok. Po vypořádání připomínek ekonomické komise oba dokumenty schválili. V roce 2026 tak bude pedagogická fakulta hospodařit v rámci příspěvků A+K a DKRVO s částkou blížící se 259 milionům korun, což je meziročně o šest milionů korun více.
Děkan Vojtech Regec představil také další oblasti podpory. Zmínil mimo jiné nový Program na podporu navýšení kapacit veřejných vysokých škol v učitelských, speciálněpedagogických a psychologických studijních programech na období 2026–2037 (program P). V roce 2026 má fakulta z tohoto programu v jednotlivých ukazatelích získat téměř 35 milionů korun. V podporovaných studijních programech se přitom předpokládá postupné navýšení počtu studijních míst o 10 až 20 procent.
Dalším tématem bylo rozšíření prostorových kapacit fakulty. Děkan informoval, že plánovaná koupě objektu na Kollárově náměstí se patrně neuskuteční. Přestože záměr již schválily akademické senáty fakulty i univerzity a Správní rada UP, podle aktuálně dostupných informací směřuje objekt k jinému zájemci. Fakulta tak bude muset hledat jiné možnosti, jak své prostorové kapacity rozšířit.
Akademický senát PdF UP se věnoval také personálním otázkám. Schválil návrh, aby fakultu ve Sněmu Rady vysokých škol i v dalším funkčním období zastupovala Kateřina Vitásková z Ústavu speciálněpedagogických studií.
O dalších aktuálních záležitostech informovali senátorky a senátory členové vedení fakulty. Proděkan pro akreditace, praxe a další vzdělávání Vít Zouhar přiblížil probíhající reakreditace studijních oborů a programů. Proděkan pro legislativu, organizaci a rozvoj Jan Michalík se věnoval postupu rekonstrukčních prací v hlavní budově na Žižkově náměstí, proděkanka pro studium Radka Dofková pak mimo jiné přípravě kritérií pro příští přijímací řízení.
Studentská část senátu informovala o setkání studentských senátorů se studenty prvních ročníků, účasti na setkání zástupců akademických senátů pedagogických fakult na Univerzitě Karlově v Praze i o debatě nad výsledky studentských evaluací výuky.
Senát se zabýval rovněž univerzitním dokumentem Metodika Univerzitní kultura – standardy chování zaměstnanců. V diskuzi zaznívaly především kritické připomínky, které senát následně shrnul v přijatém usnesení. Více o AS PdF UP zde. Příští zasedání AS PdF UP se uskuteční 2. prosince.
Akademický senát Pedagogické fakulty Univerzity Palackého schválil na svém říjnovém zasedání rozpočet fakulty na rok 2026. Je oproti předchozímu roku vyšší téměř o šest milionů korun. Senátorky a senátoři se věnovali také probíhající rekonstrukci hlavní budovy fakulty i dalším aktuálním tématům.
Pedagogická fakulta UP podle svého děkana Vojtecha Regece usiluje o co nejefektivnější hospodaření v rámci dostupných finančních možností. Největší zátěž pro ni v současnosti představuje rozsáhlá rekonstrukce hlavní budovy na Žižkově náměstí. Také o ní se hovořilo na říjnovém zasedání akademického senátu, jehož hlavním bodem bylo schvalování rozpočtu fakulty na letošní rok.
Senátoři a senátorky se na svém druhém podzimním zasedání zabývali nejprve Metodikou dělení příspěvku a dotací PdF UP na rok 2026 a následně Návrhem dělení příspěvku a dotací PdF UP, tedy rozpočtem fakulty na letošní rok. Po vypořádání připomínek ekonomické komise oba dokumenty schválili. V roce 2026 tak bude pedagogická fakulta hospodařit v rámci příspěvků A+K a DKRVO s částkou blížící se 259 milionům korun, což je meziročně o šest milionů korun více.
Děkan Vojtech Regec představil také další oblasti podpory. Zmínil mimo jiné nový Program na podporu navýšení kapacit veřejných vysokých škol v učitelských, speciálněpedagogických a psychologických studijních programech na období 2026–2037 (program P). V roce 2026 má fakulta z tohoto programu v jednotlivých ukazatelích získat téměř 35 milionů korun. V podporovaných studijních programech se přitom předpokládá postupné navýšení počtu studijních míst o 10 až 20 procent.
Dalším tématem bylo rozšíření prostorových kapacit fakulty. Děkan informoval, že plánovaná koupě objektu na Kollárově náměstí se patrně neuskuteční. Přestože záměr již schválily akademické senáty fakulty i univerzity a Správní rada UP, podle aktuálně dostupných informací směřuje objekt k jinému zájemci. Fakulta tak bude muset hledat jiné možnosti, jak své prostorové kapacity rozšířit.
Akademický senát PdF UP se věnoval také personálním otázkám. Schválil návrh, aby fakultu ve Sněmu Rady vysokých škol i v dalším funkčním období zastupovala Kateřina Vitásková z Ústavu speciálněpedagogických studií.
O dalších aktuálních záležitostech informovali senátorky a senátory členové vedení fakulty. Proděkan pro akreditace, praxe a další vzdělávání Vít Zouhar přiblížil probíhající reakreditace studijních oborů a programů. Proděkan pro legislativu, organizaci a rozvoj Jan Michalík se věnoval postupu rekonstrukčních prací v hlavní budově na Žižkově náměstí, proděkanka pro studium Radka Dofková pak mimo jiné přípravě kritérií pro příští přijímací řízení.
Studentská část senátu informovala o setkání studentských senátorů se studenty prvních ročníků, účasti na setkání zástupců akademických senátů pedagogických fakult na Univerzitě Karlově v Praze i o debatě nad výsledky studentských evaluací výuky.
Senát se zabýval rovněž univerzitním dokumentem Metodika Univerzitní kultura – standardy chování zaměstnanců. V diskuzi zaznívaly především kritické připomínky, které senát následně shrnul v přijatém usnesení. Více o AS PdF UP zde. Příští zasedání AS PdF UP se uskuteční 2. prosince.
Do svého druhého funkčního období symbolicky vykročil děkan Cyrilometodějské teologické fakulty UP Vít Hušek. Inaugurační slib složil a z rukou rektora UP Michaela Kohajdy a předsedkyně Akademického senátu CMTF UP Jany Plátové převzal děkanskou insignii během slavnostního aktu v olomouckém Arcibiskupském paláci.
Rektor Michael Kohajda v úvodu ceremoniálu děkanovi Vítu Huškovi, jehož první funkční období se završilo 13. září, poděkoval za jeho práci v uplynulých čtyřech letech a připojil i přání do let následujících. „Do vašeho druhého funkčního období vám přeji dostatek energie, dobré spolupracovníky a odvahu při rozhodování. Přeji vám také, aby se vám dařilo vytvářet prostředí založené na otevřené komunikaci, vzájemném respektu a spolupráci,“ uvedl rektor.
Když pak průvodce slavností prorektor Matěj Dostálek děkana krátce představil a předsedkyně AS CMTF UP Jana Plátová informovala o průběhu jarní volby kandidáta na děkana, s jejímž výsledkem souhlasilo i vatikánské Dikasterium pro kulturu a vzdělávání, mohlo se přejít k samotnému dekorování děkanským řetězem a složení inauguračního slibu.
Nečekané situace a otevřená komunikace
Svůj proslov Vít Hušek využil především k poděkování kolegyním a kolegům na fakultě, bez nichž by řady úspěchů v minulých letech bylo jen stěží dosaženo. Připomněl i svá slova z dřívější inaugurace, že děkan by měl nejen prosazovat předem stanovené cíle, ale také naslouchat, hledat řešení a porozumění a nést odpovědnost v situacích, které nikdo nemohl předvídat. „Jsem připraven takto postupovat i nyní,“ slíbil.
Hovořil zároveň o důležitosti otevřené komunikace na fakultě, jejíž rozvoj je jednou z jeho priorit. „Chci, aby na fakultě byl prostor pro otevřené otázky, nesouhlas, diskuzi. A stejně důležité je, abychom tento prostor skutečně využívali, dokázali spolu mluvit přímo, abychom se nebáli vést obtížné rozhovory. Taková kultura nevzniká rozhodnutím vedení, ale je to něco, k čemu může přispět každý z nás,“ uvedl.
Vzpomněl také nedávno zemřelou Gabrielu Ivanu Vlkovou, která se před dvaceti lety stala první děkankou teologické fakulty v ČR a která usilovala o to, aby fakulta byla nejen místem, kde se dobře učí, ale byla i prostorem pro hledání Boha, byla místem hledání a nalézání. S připomínkou doby, kdy ve vedení čtyř fakult UP byly ženy, pak podotkl, že považuje za důležité přemýšlet o tom, jaké podmínky univerzita vytváří pro uplatnění lidí s různými zkušenostmi a perspektivami.
V závěru svého proslovu Vít Hušek představil svůj proděkanský tým. Oproti předchozímu funkčnímu období je v něm nejzásadnější změna na pozici proděkanky pro organizaci, rozvoj a vnější vztahy, kde Martu Cincialovou vystřídala Alice Košárková.
Výzva pro školství
Krátce k přítomným promluvil také Mons. Josef Nuzík, olomoucký arcibiskup a velký kancléř CMTF UP, který je garantem fakulty z církevního hlediska. Ve svém zamyšlení hovořil o výzvě nejen pro teologickou fakultu, ale vysoké školství obecně – pomoci lidem „ohnutým“ současným děním u nás i ve světě.
Inauguraci hudebně na klavír doprovodil Dalimil Ševčík, člen mezinárodní výzkumné skupiny Triertium, která na CMTF UP působí. Přímo pro slavnostní akt mimo jiné připravil skladbu inspirovanou Improvizací na hymnus Veni, creator Spiritus Petra Ebena a chorálem Svatý Václave.
Vít Hušek (* 1971) stojí v čele CMTF UP od roku 2022, předtím byl proděkanem pro vědu a výzkum. Je absolventem CMTF UP a Filozofické fakulty UP, v roce 2017 byl jmenován docentem teologie. Zabývá se raně křesťanskou literaturou a dějinami křesťanského myšlení, působí na katedře filozofie a patrologie a vede Centrum pro práci s patristickými, středověkými a renesančními texty. Je mimo jiné členem Vědeckých rad Katolické teologické fakulty a Evangelické teologické fakulty Univerzity Karlovy či jedné z oborových rad na Husitské teologické fakultě UK a v roce 2023 se stal prvním předsedou Asociace děkanů teologických fakult. V druhém funkčním období fakultu povede do 13. září 2030.
Do svého druhého funkčního období symbolicky vykročil děkan Cyrilometodějské teologické fakulty UP Vít Hušek. Inaugurační slib složil a z rukou rektora UP Michaela Kohajdy a předsedkyně Akademického senátu CMTF UP Jany Plátové převzal děkanskou insignii během slavnostního aktu v olomouckém Arcibiskupském paláci.
Rektor Michael Kohajda v úvodu ceremoniálu děkanovi Vítu Huškovi, jehož první funkční období se završilo 13. září, poděkoval za jeho práci v uplynulých čtyřech letech a připojil i přání do let následujících. „Do vašeho druhého funkčního období vám přeji dostatek energie, dobré spolupracovníky a odvahu při rozhodování. Přeji vám také, aby se vám dařilo vytvářet prostředí založené na otevřené komunikaci, vzájemném respektu a spolupráci,“ uvedl rektor.
Když pak průvodce slavností prorektor Matěj Dostálek děkana krátce představil a předsedkyně AS CMTF UP Jana Plátová informovala o průběhu jarní volby kandidáta na děkana, s jejímž výsledkem souhlasilo i vatikánské Dikasterium pro kulturu a vzdělávání, mohlo se přejít k samotnému dekorování děkanským řetězem a složení inauguračního slibu.
Nečekané situace a otevřená komunikace
Svůj proslov Vít Hušek využil především k poděkování kolegyním a kolegům na fakultě, bez nichž by řady úspěchů v minulých letech bylo jen stěží dosaženo. Připomněl i svá slova z dřívější inaugurace, že děkan by měl nejen prosazovat předem stanovené cíle, ale také naslouchat, hledat řešení a porozumění a nést odpovědnost v situacích, které nikdo nemohl předvídat. „Jsem připraven takto postupovat i nyní,“ slíbil.
Hovořil zároveň o důležitosti otevřené komunikace na fakultě, jejíž rozvoj je jednou z jeho priorit. „Chci, aby na fakultě byl prostor pro otevřené otázky, nesouhlas, diskuzi. A stejně důležité je, abychom tento prostor skutečně využívali, dokázali spolu mluvit přímo, abychom se nebáli vést obtížné rozhovory. Taková kultura nevzniká rozhodnutím vedení, ale je to něco, k čemu může přispět každý z nás,“ uvedl.
Vzpomněl také nedávno zemřelou Gabrielu Ivanu Vlkovou, která se před dvaceti lety stala první děkankou teologické fakulty v ČR a která usilovala o to, aby fakulta byla nejen místem, kde se dobře učí, ale byla i prostorem pro hledání Boha, byla místem hledání a nalézání. S připomínkou doby, kdy ve vedení čtyř fakult UP byly ženy, pak podotkl, že považuje za důležité přemýšlet o tom, jaké podmínky univerzita vytváří pro uplatnění lidí s různými zkušenostmi a perspektivami.
V závěru svého proslovu Vít Hušek představil svůj proděkanský tým. Oproti předchozímu funkčnímu období je v něm nejzásadnější změna na pozici proděkanky pro organizaci, rozvoj a vnější vztahy, kde Martu Cincialovou vystřídala Alice Košárková.
Výzva pro školství
Krátce k přítomným promluvil také Mons. Josef Nuzík, olomoucký arcibiskup a velký kancléř CMTF UP, který je garantem fakulty z církevního hlediska. Ve svém zamyšlení hovořil o výzvě nejen pro teologickou fakultu, ale vysoké školství obecně – pomoci lidem „ohnutým“ současným děním u nás i ve světě.
Inauguraci hudebně na klavír doprovodil Dalimil Ševčík, člen mezinárodní výzkumné skupiny Triertium, která na CMTF UP působí. Přímo pro slavnostní akt mimo jiné připravil skladbu inspirovanou Improvizací na hymnus Veni, creator Spiritus Petra Ebena a chorálem Svatý Václave.
Vít Hušek (* 1971) stojí v čele CMTF UP od roku 2022, předtím byl proděkanem pro vědu a výzkum. Je absolventem CMTF UP a Filozofické fakulty UP, v roce 2017 byl jmenován docentem teologie. Zabývá se raně křesťanskou literaturou a dějinami křesťanského myšlení, působí na katedře filozofie a patrologie a vede Centrum pro práci s patristickými, středověkými a renesančními texty. Je mimo jiné členem Vědeckých rad Katolické teologické fakulty a Evangelické teologické fakulty Univerzity Karlovy či jedné z oborových rad na Husitské teologické fakultě UK a v roce 2023 se stal prvním předsedou Asociace děkanů teologických fakult. V druhém funkčním období fakultu povede do 13. září 2030.
Rektor Univerzity Palackého Michael Kohajda se v souvislosti s projednáváním návrhu na změnu financování České televize a Českého rozhlasu obrací na zákonodárce. Ve videu vyjadřuje podporu nezávislým veřejnoprávním médiím, upozorňuje na možné dopady navrhovaných změn a vyzývá k důkladné debatě i zajištění stabilního financování a účinné ochrany před politickým tlakem. Připomíná přitom společné poslání univerzit a médií veřejné služby i význam jejich svobody pro demokratickou společnost.
Rektor Univerzity Palackého Michael Kohajda se v souvislosti s projednáváním návrhu na změnu financování České televize a Českého rozhlasu obrací na zákonodárce. Ve videu vyjadřuje podporu nezávislým veřejnoprávním médiím, upozorňuje na možné dopady navrhovaných změn a vyzývá k důkladné debatě i zajištění stabilního financování a účinné ochrany před politickým tlakem. Připomíná přitom společné poslání univerzit a médií veřejné služby i význam jejich svobody pro demokratickou společnost.
Aula přírodovědecké fakulty se opět stala místem výjimečného setkání. Na šedesát absolventů, kteří svá vysokoškolská studia završili před padesáti a šedesáti lety, se zde sešlo při příležitosti zlatých a diamantových promocí. Slavnostní ceremoniál připomněl nejen významné jubileum, ale také dlouholetá přátelství a pevné vazby k alma mater.
Na slavnostní promoce dorazilo přibližně třicet zlatých a třicet diamantových absolventů. Pro mnohé z nich představovalo setkání příležitost znovu se potkat s bývalými spolužáky, zavzpomínat na společné zážitky a podělit se o životní zkušenosti, které za uplynulá desetiletí nasbírali.
„Promoce se mi moc líbila. Byla připravená vtipně, a přitom slavnostně. Bylo to opravdu moc pěkné,“ pochvalovala si Kateřina Valentová, absolventka oboru Tělesná výchova – anglický jazyk, která celý svůj profesní život zasvětila učitelství na Střední odborné škole obchodu a služeb ve Štursově ulici v Olomouci. Se svými někdejšími spolužáky navíc udržuje pravidelný kontakt. „Máme takové zdravé jádro, se kterým se scházíme každý rok,“ dodala.
foto_sem_4
Slavnostního ceremoniálu se zúčastnili prorektor Univerzity Palackého Matěj Dostálek a děkan přírodovědecké fakulty Jan Říha. Role promotorky se ujala proděkanka Jitka Machalová, slavnostním programem provázel proděkan Jan Hlaváč. K důstojnému průběhu akademického obřadu přispěli také pedelové Josef Horák a Petr Šimáček.
Přírodovědecká fakulta stála u zrodu tradice zlatých promocí na Univerzitě Palackého. Slavnostní setkání absolventů po padesáti a šedesáti letech tak patří k významným událostem fakultního života a připomíná, že pouto k alma mater přetrvává i dlouho po ukončení studia.
Aula přírodovědecké fakulty se opět stala místem výjimečného setkání. Na šedesát absolventů, kteří svá vysokoškolská studia završili před padesáti a šedesáti lety, se zde sešlo při příležitosti zlatých a diamantových promocí. Slavnostní ceremoniál připomněl nejen významné jubileum, ale také dlouholetá přátelství a pevné vazby k alma mater.
Na slavnostní promoce dorazilo přibližně třicet zlatých a třicet diamantových absolventů. Pro mnohé z nich představovalo setkání příležitost znovu se potkat s bývalými spolužáky, zavzpomínat na společné zážitky a podělit se o životní zkušenosti, které za uplynulá desetiletí nasbírali.
„Promoce se mi moc líbila. Byla připravená vtipně, a přitom slavnostně. Bylo to opravdu moc pěkné,“ pochvalovala si Kateřina Valentová, absolventka oboru Tělesná výchova – anglický jazyk, která celý svůj profesní život zasvětila učitelství na Střední odborné škole obchodu a služeb ve Štursově ulici v Olomouci. Se svými někdejšími spolužáky navíc udržuje pravidelný kontakt. „Máme takové zdravé jádro, se kterým se scházíme každý rok,“ dodala.
foto_sem_4
Slavnostního ceremoniálu se zúčastnili prorektor Univerzity Palackého Matěj Dostálek a děkan přírodovědecké fakulty Jan Říha. Role promotorky se ujala proděkanka Jitka Machalová, slavnostním programem provázel proděkan Jan Hlaváč. K důstojnému průběhu akademického obřadu přispěli také pedelové Josef Horák a Petr Šimáček.
Přírodovědecká fakulta stála u zrodu tradice zlatých promocí na Univerzitě Palackého. Slavnostní setkání absolventů po padesáti a šedesáti letech tak patří k významným událostem fakultního života a připomíná, že pouto k alma mater přetrvává i dlouho po ukončení studia.
Od studentské Brány slunce až po novou orchestrální skladbu Agios. Hudební skladatel, muzikolog a pedagog Pedagogické fakulty Univerzity Palackého Vít Zouhar letos slaví šedesáté narozeniny. Jubileum připomene také koncert Moravské filharmonie Olomouc, na němž zazní díla z různých období jeho tvorby. Jak se za několik desetiletí proměnil jeho pohled na hudbu? Co jej inspiruje při komponování a proč je pro něj skladatelská zkušenost důležitá i při pedagogické práci?
Vít Zouhar pochází z Brna, z rodiny, v níž byla hudba přirozenou součástí každodenního života. Jak sám říká, první hudební vzdělání získal doma od rodičů. Později studoval na Janáčkově akademii múzických umění, v rakouském Grazu i italské Sieně. V Brně absolvoval také muzikologii. Od devadesátých let působí na Univerzitě Palackého, kde se vedle vlastní tvorby věnuje výzkumné a editorské práci zaměřené na dílo Bohuslava Martinů, pedagogické práci a rozvoji hudebního vzdělávání.
Na listopadovém koncertě zazní jak Brána slunce, jedna z vašich raných skladeb, tak úplně nová kompozice pro Moravskou filharmonii Olomouc. Co si tito dva skladatelé – Vít Zouhar tehdy a Vít Zouhar dnes – navzájem říkají?
Bude to generační setkání. Ale v jednom se ti dva Zouharové stále podobají. Pořád jim jde o podobnou pozitivní energii, která všechno pozvedá.
Bránu slunce jste složil ještě jako student JAMU. Je v ní něco, co zůstává pro vaši tvorbu charakteristické dodnes?
Ano, pokud si dobře vzpomínám, byla to první skladba, v níž mi šlo o intenzivní komunikaci s posluchačem a v níž jsem k tomu využíval různorodé prostředky. Zní to trochu technicky, ale nejde o nic jiného než o sadu koření, které míchám podle oblíbené receptury.
Vít Zouhar, Planina. Foto: Gabriela Coufalová
Název skladby odkazuje k monumentální stavbě v bolivijském Tiwanaku. Co vás na ní tehdy fascinovalo natolik, že jste její název přenesl do hudby?
Některé skladby vidím nejprve vizuálně. Základem této byl obraz čtyř extatických bubeníků. Při komponování jsem pro sebe objevil Bránu slunce. Tehdy jsem měl k dispozici jen malou, nekvalitní fotografii, ale i ta mi stačila, abych na ní postavil příběh skladby. Později se pro mě stala východiskem k dalšímu studiu kultury Tiwanaku. V té době jsem se intenzivně zajímal o různorodou etnickou hudbu a odlišné způsoby jejího vnímání.
Skladatel Vít Zouhar čerpá energii v přírodě. Foto: archiv VZ
Brána slunce je neodmyslitelně spojena také se souborem bicích nástrojů DAMA DAMA a Danem Dlouhým. Jak důležitá jsou pro skladatele dlouhodobá setkání s konkrétními interprety? Mohou ovlivnit i samotný způsob komponování?
Pro mě byla vždy naprosto zásadní. V posledních třiceti letech píšu skladby jen pro konkrétní interprety a soubory. Inspiruje mě především energie, s níž hudbu provádějí. Přestože jsem Bránu slunce napsal ještě před vznikem souboru DAMA DAMA, stala se impulsem pro naši mnohaletou spolupráci. Dan Dlouhý ji zařadil do repertoáru souboru, provedl ji s řadou orchestrů i sólově a vydal na několika CD. Režisér Vladimír Michálek ji použil také ve filmu Amerika. Pro Dana Dlouhého a DAMA DAMA jsem pak napsal několik dalších skladeb.
Vedle Brány slunce zazní v Olomouci ve světové premiéře vaše nová skladba Agios, kterou si objednala Moravská filharmonie Olomouc. Co vás při jejím vzniku inspirovalo?
Inspirací bylo několik. Skladbu jsem nazval Agios jako symbolickou poctu drsné krajině, kterou objevujeme s manželkou a dětmi na jihu Kréty. Dnes se jako návrat ke kořenům označuje takřka všechno, a to s takovou vehemencí, že se vytrácí podstata návratu i samotných kořenů. V hlubokých kaňonech, jeskyních a vysokých skalních útesech mezi Vathi, Martsalou a Agiofaraggem ale stále máme pocit, že zde návraty mají svůj původní význam. Duchovní rozměr těchto míst se stal silnou součástí našich kořenů. Proto také Agios, tedy ‚svatý‘.
Další rovinu tvoří inspirace na druhou. Ve skladbě se záměrně vracím k několika scénám ze své opery Pinocchio a zasazuji je do zcela jiných kontextů. Také jejich původní inspirací byla Kréta.
Jste skladatel, muzikolog i pedagog. Která z těchto rolí dnes nejvíc ovlivňuje ty ostatní? A dokážete je vůbec oddělit?
Přestože bych si přál trávit psaním hudby více času, než je možné, stále jsem především skladatel. Byla to moje první volba a zůstává pro mě určující. Muzikologický výzkum vyplynul z mého skladatelského zájmu a totéž platí i pro pedagogickou práci.
Ostatně právě proto jsem si před čtvrtstoletím položil otázku, proč by děti nemohly v hudební výchově komponovat, stejně jako kreslí nebo modelují ve výtvarné výchově. Na tomto základě vznikl program Slyšet jinak.
Skladatelská zkušenost ovlivňuje i mé další role. Když jsem před lety navrhoval systémy kvality na naší univerzitě, jeden kolega se podivoval, jak za ně může být odpovědný skladatel. Odpověděl jsem mu, že sledování kvality jsem zdědil po Janáčkovi a Dvořákovi, jen přes několik generací. Skladatel totiž každý den řeší a vyhodnocuje kvalitu své práce. A jsem přesvědčen, že tento jiný pohled může být užitečný nejen při zajišťování kvality.
Vít Zouhar, Slyšet jinak. Foto: Gabriela Coufalová
Na Univerzitě Palackého působíte už více než třicet let. Co vám Olomouc dala jako skladateli a co jako pedagogovi? Proměnil se za tu dobu váš vztah k univerzitě?
Dovolím si tu otázku otočit a zmíním to, co bych možná nedělal, kdybych nebyl propojen s Univerzitou Palackého a její pedagogickou fakultou. Možná bych nepsal žádné opery, protože bych se patrně nepotkal s jedním ze svých prvních studentů na katedře hudební výchovy, s Tomášem Hanzlíkem a jeho Ensemble Damian. O tu první, Coronide, mě požádal právě on a po ní následovala série dalších, včetně těch našich společných. A možná bych tolik neprodukoval elektroniku, ani nehrál hudební hry na laptop, ani by neexistoval Different Hearing Laptop Ensemble, protože bych patrně nepotkal Gabrielu Coufalovou ani Jaromíra Synka, s nimiž hrajeme přes deset let. A patrně bych nepsal skladby pro inspirativní prostor Kaple Božího Těla ani Atria Uměleckého centra, neboť bych je tak dobře neznal. A patrně bych neuvažoval o komponování v hudební výchově ani nenastartoval program Slyšet jinak, protože bych nepotkal skvělé kolegy a studenty na katedře hudební výchovy. A nebýt tohoto propojení, možná by naopak korespondence Bohuslava Martinů vycházela někde jinde než na Univerzitě Palackého. Můj vztah k univerzitě se během těch mnoha let proměňoval s tím, jak se měnily mé role. A zesílil zdánlivou maličkostí. V roce 2017 jsme pořádali ve Washingtonu Open House a tehdy mi Dalibor Mikuláš, tehdejší vedoucí zahraničního odboru, připnul univerzitní pin. Od té doby ho stále hrdě nosím. Barva se po téměř deseti letech mírně proměnila, ale lidé na něj všude stále pozitivně reagují. Zdánlivá drobnost, která však silně rezonuje.
Sara´smile. Z premiéry v roce 2022. Na snímku zleva Vít Zouhar, Sára Medková a Ivo Medek.
Šedesátiny přirozeně svádějí k bilancování. Je vám takové ohlížení blízké, nebo vás víc zajímá to, co přijde?
Občas mám velmi jasné vize. Jako v případě Brány slunce, nebo v polovině osmdesátých let, kdy jsem dostal první počítač a představoval si, že za pár let budou hudebníci hrát z monitoru. Bylo to v době, kdy se místo monitoru používala televize a počítač toho uměl jen o něco víc než kalkulačka. S notami si příliš nerozuměl a na práci se zvukem si musel ještě deset let počkat. Tehdy jsem netušil, že jednou budu sám hrát z laptopu nebo tabletu.
Jako hudební historik jsem však stále jednou nohou v jiné epoše, v jiném století. A platí to i pro skladatele ve mně. Takže také bilancuji, porovnávám, posuzuji a vyhodnocuji. A raduji se z toho, co je.
A co byste si přál, aby si posluchači odnesli z listopadového koncertu v Redutě? Tedy kromě vědomí, že Vít Zouhar oslavil šedesátiny?
Radost. A také chuť na další hudební zážitky.
Koncert k šedesátinám Víta Zouhara se uskuteční 5. listopadu od 19 hodin v olomoucké Redutě.
Moravská filharmonie Olomouc pod taktovkou Roberta Kružíka uvede ve světové premiéře skladbu Agios, kterou si u skladatele objednala. V programu zazní také Brána slunce v interpretaci souboru DAMA DAMA. Program doplní Symfonie č. 40, KV 550 Wolfganga Amadea Mozarta a Sinfonietta La Jolla Bohuslava Martinů. Od 18 hodin se uskuteční v Mozartově sále beseda s umělci, vstup na ni je v ceně vstupenky i abonentky.
Koncert se koná ve spolupráci s festivalem Opera Schrattenbach 2026. V přímém přenosu ho bude vysílat Český rozhlas D-dur a Český rozhlas Olomouc.
Od studentské Brány slunce až po novou orchestrální skladbu Agios. Hudební skladatel, muzikolog a pedagog Pedagogické fakulty Univerzity Palackého Vít Zouhar letos slaví šedesáté narozeniny. Jubileum připomene také koncert Moravské filharmonie Olomouc, na němž zazní díla z různých období jeho tvorby. Jak se za několik desetiletí proměnil jeho pohled na hudbu? Co jej inspiruje při komponování a proč je pro něj skladatelská zkušenost důležitá i při pedagogické práci?
Vít Zouhar pochází z Brna, z rodiny, v níž byla hudba přirozenou součástí každodenního života. Jak sám říká, první hudební vzdělání získal doma od rodičů. Později studoval na Janáčkově akademii múzických umění, v rakouském Grazu i italské Sieně. V Brně absolvoval také muzikologii. Od devadesátých let působí na Univerzitě Palackého, kde se vedle vlastní tvorby věnuje výzkumné a editorské práci zaměřené na dílo Bohuslava Martinů, pedagogické práci a rozvoji hudebního vzdělávání.
Na listopadovém koncertě zazní jak Brána slunce, jedna z vašich raných skladeb, tak úplně nová kompozice pro Moravskou filharmonii Olomouc. Co si tito dva skladatelé – Vít Zouhar tehdy a Vít Zouhar dnes – navzájem říkají?
Bude to generační setkání. Ale v jednom se ti dva Zouharové stále podobají. Pořád jim jde o podobnou pozitivní energii, která všechno pozvedá.
Bránu slunce jste složil ještě jako student JAMU. Je v ní něco, co zůstává pro vaši tvorbu charakteristické dodnes?
Ano, pokud si dobře vzpomínám, byla to první skladba, v níž mi šlo o intenzivní komunikaci s posluchačem a v níž jsem k tomu využíval různorodé prostředky. Zní to trochu technicky, ale nejde o nic jiného než o sadu koření, které míchám podle oblíbené receptury.
Vít Zouhar, Planina. Foto: Gabriela Coufalová
Název skladby odkazuje k monumentální stavbě v bolivijském Tiwanaku. Co vás na ní tehdy fascinovalo natolik, že jste její název přenesl do hudby?
Některé skladby vidím nejprve vizuálně. Základem této byl obraz čtyř extatických bubeníků. Při komponování jsem pro sebe objevil Bránu slunce. Tehdy jsem měl k dispozici jen malou, nekvalitní fotografii, ale i ta mi stačila, abych na ní postavil příběh skladby. Později se pro mě stala východiskem k dalšímu studiu kultury Tiwanaku. V té době jsem se intenzivně zajímal o různorodou etnickou hudbu a odlišné způsoby jejího vnímání.
Skladatel Vít Zouhar čerpá energii v přírodě. Foto: archiv VZ
Brána slunce je neodmyslitelně spojena také se souborem bicích nástrojů DAMA DAMA a Danem Dlouhým. Jak důležitá jsou pro skladatele dlouhodobá setkání s konkrétními interprety? Mohou ovlivnit i samotný způsob komponování?
Pro mě byla vždy naprosto zásadní. V posledních třiceti letech píšu skladby jen pro konkrétní interprety a soubory. Inspiruje mě především energie, s níž hudbu provádějí. Přestože jsem Bránu slunce napsal ještě před vznikem souboru DAMA DAMA, stala se impulsem pro naši mnohaletou spolupráci. Dan Dlouhý ji zařadil do repertoáru souboru, provedl ji s řadou orchestrů i sólově a vydal na několika CD. Režisér Vladimír Michálek ji použil také ve filmu Amerika. Pro Dana Dlouhého a DAMA DAMA jsem pak napsal několik dalších skladeb.
Vedle Brány slunce zazní v Olomouci ve světové premiéře vaše nová skladba Agios, kterou si objednala Moravská filharmonie Olomouc. Co vás při jejím vzniku inspirovalo?
Inspirací bylo několik. Skladbu jsem nazval Agios jako symbolickou poctu drsné krajině, kterou objevujeme s manželkou a dětmi na jihu Kréty. Dnes se jako návrat ke kořenům označuje takřka všechno, a to s takovou vehemencí, že se vytrácí podstata návratu i samotných kořenů. V hlubokých kaňonech, jeskyních a vysokých skalních útesech mezi Vathi, Martsalou a Agiofaraggem ale stále máme pocit, že zde návraty mají svůj původní význam. Duchovní rozměr těchto míst se stal silnou součástí našich kořenů. Proto také Agios, tedy ‚svatý‘.
Další rovinu tvoří inspirace na druhou. Ve skladbě se záměrně vracím k několika scénám ze své opery Pinocchio a zasazuji je do zcela jiných kontextů. Také jejich původní inspirací byla Kréta.
Jste skladatel, muzikolog i pedagog. Která z těchto rolí dnes nejvíc ovlivňuje ty ostatní? A dokážete je vůbec oddělit?
Přestože bych si přál trávit psaním hudby více času, než je možné, stále jsem především skladatel. Byla to moje první volba a zůstává pro mě určující. Muzikologický výzkum vyplynul z mého skladatelského zájmu a totéž platí i pro pedagogickou práci.
Ostatně právě proto jsem si před čtvrtstoletím položil otázku, proč by děti nemohly v hudební výchově komponovat, stejně jako kreslí nebo modelují ve výtvarné výchově. Na tomto základě vznikl program Slyšet jinak.
Skladatelská zkušenost ovlivňuje i mé další role. Když jsem před lety navrhoval systémy kvality na naší univerzitě, jeden kolega se podivoval, jak za ně může být odpovědný skladatel. Odpověděl jsem mu, že sledování kvality jsem zdědil po Janáčkovi a Dvořákovi, jen přes několik generací. Skladatel totiž každý den řeší a vyhodnocuje kvalitu své práce. A jsem přesvědčen, že tento jiný pohled může být užitečný nejen při zajišťování kvality.
Vít Zouhar, Slyšet jinak. Foto: Gabriela Coufalová
Na Univerzitě Palackého působíte už více než třicet let. Co vám Olomouc dala jako skladateli a co jako pedagogovi? Proměnil se za tu dobu váš vztah k univerzitě?
Dovolím si tu otázku otočit a zmíním to, co bych možná nedělal, kdybych nebyl propojen s Univerzitou Palackého a její pedagogickou fakultou. Možná bych nepsal žádné opery, protože bych se patrně nepotkal s jedním ze svých prvních studentů na katedře hudební výchovy, s Tomášem Hanzlíkem a jeho Ensemble Damian. O tu první, Coronide, mě požádal právě on a po ní následovala série dalších, včetně těch našich společných. A možná bych tolik neprodukoval elektroniku, ani nehrál hudební hry na laptop, ani by neexistoval Different Hearing Laptop Ensemble, protože bych patrně nepotkal Gabrielu Coufalovou ani Jaromíra Synka, s nimiž hrajeme přes deset let. A patrně bych nepsal skladby pro inspirativní prostor Kaple Božího Těla ani Atria Uměleckého centra, neboť bych je tak dobře neznal. A patrně bych neuvažoval o komponování v hudební výchově ani nenastartoval program Slyšet jinak, protože bych nepotkal skvělé kolegy a studenty na katedře hudební výchovy. A nebýt tohoto propojení, možná by naopak korespondence Bohuslava Martinů vycházela někde jinde než na Univerzitě Palackého. Můj vztah k univerzitě se během těch mnoha let proměňoval s tím, jak se měnily mé role. A zesílil zdánlivou maličkostí. V roce 2017 jsme pořádali ve Washingtonu Open House a tehdy mi Dalibor Mikuláš, tehdejší vedoucí zahraničního odboru, připnul univerzitní pin. Od té doby ho stále hrdě nosím. Barva se po téměř deseti letech mírně proměnila, ale lidé na něj všude stále pozitivně reagují. Zdánlivá drobnost, která však silně rezonuje.
Sara´smile. Z premiéry v roce 2022. Na snímku zleva Vít Zouhar, Sára Medková a Ivo Medek.
Šedesátiny přirozeně svádějí k bilancování. Je vám takové ohlížení blízké, nebo vás víc zajímá to, co přijde?
Občas mám velmi jasné vize. Jako v případě Brány slunce, nebo v polovině osmdesátých let, kdy jsem dostal první počítač a představoval si, že za pár let budou hudebníci hrát z monitoru. Bylo to v době, kdy se místo monitoru používala televize a počítač toho uměl jen o něco víc než kalkulačka. S notami si příliš nerozuměl a na práci se zvukem si musel ještě deset let počkat. Tehdy jsem netušil, že jednou budu sám hrát z laptopu nebo tabletu.
Jako hudební historik jsem však stále jednou nohou v jiné epoše, v jiném století. A platí to i pro skladatele ve mně. Takže také bilancuji, porovnávám, posuzuji a vyhodnocuji. A raduji se z toho, co je.
A co byste si přál, aby si posluchači odnesli z listopadového koncertu v Redutě? Tedy kromě vědomí, že Vít Zouhar oslavil šedesátiny?
Radost. A také chuť na další hudební zážitky.
Koncert k šedesátinám Víta Zouhara se uskuteční 5. listopadu od 19 hodin v olomoucké Redutě.
Moravská filharmonie Olomouc pod taktovkou Roberta Kružíka uvede ve světové premiéře skladbu Agios, kterou si u skladatele objednala. V programu zazní také Brána slunce v interpretaci souboru DAMA DAMA. Program doplní Symfonie č. 40, KV 550 Wolfganga Amadea Mozarta a Sinfonietta La Jolla Bohuslava Martinů. Od 18 hodin se uskuteční v Mozartově sále beseda s umělci, vstup na ni je v ceně vstupenky i abonentky.
Koncert se koná ve spolupráci s festivalem Opera Schrattenbach 2026. V přímém přenosu ho bude vysílat Český rozhlas D-dur a Český rozhlas Olomouc.
Filmový festival Prague Science Film Fest zná vítěze letošního ročníku. Hlavní cenu za nejlepší mezinárodní vědecký dokument získal snímek Derek vs Derek, který s humorem sleduje spor dvou sousedů o budoucnost venkova. Studentská porota ocenila Mykokosmos, který měl na festivalu světovou premiéru. Zvláštní uznání putovalo americkému dokumentu André je idiot (André Is an Idiot). O posledním ocenění rozhodli samotní diváci.
Čtyři dny, během nichž se kampus České zemědělské univerzity v Praze (ČZU) proměnil v místo setkávání filmařů, vědců a publika, vyvrcholily slavnostním vyhlášením festivalových cen. O hlavní cenu spojenou s finanční odměnou 50 tisíc korun se ucházelo patnáct vědeckých dokumentů z celého světa. Do kampusu zavítalo přes dva tisíce diváků a divaček.
„Letošní ročník měl ukázat, že vědecký dokument nemusí přinášet jen odpovědi, ale především otevírat nové otázky. Diváci mohli nahlédnout do světů, o kterých možná dosud neměli tušení, a po projekcích o nich diskutovat přímo s filmaři a vědci. Chceme, aby Prague Science Film Fest nebyl jen přehlídkou nových a zajímavých filmů, ale místem, odkud lidé odcházejí s rozšířeným přehledem, nově nabytým nadhledem a hlavně chutí dozvědět se víc. Mám radost, že i návštěvníci to oceňují, a je to vidět jak ve zpětných vazbách po projekcích, tak i v číslech. Letos jsme zaujali o čtvrtinu více lidí než minulý rok,“ řekl vedoucí festivalu Zdeněk Rychtera.
Dva sousedé, dvě představy o přírodě
Dva muži, stejné jméno a naprosto odlišné představy o tom, jak by měl vypadat britský venkov. Bývalý chovatel ovcí Derek Gow se rozhodne vrátit svým pozemkům divokou přírodu. Jeho soused, farmář Derek Banbury, naopak věří tradičnímu zemědělství a počínání svého jmenovce sleduje se značným zděšením. Přes živý plot se tak rozhoří spor, v němž nechybějí divočáci, hnůj ani pořádná dávka britského humoru. Dokument Derek vs Derek režiséra Jamese Dawsona ale není jen zábavnou podívanou na dva tvrdohlavé sousedy. Otevírá otázky, které se týkají budoucnosti zemědělství, ochrany přírody i toho, zda spolu dokážou mluvit lidé s naprosto odlišnými názory.
„Vítězný film otevírá téma společenských konfliktů spojených se zodpovědným přístupem k venkovskému životnímu prostředí, které známe i u nás v ČR a víme, jak těžké je o něm vyprávět srozumitelně a přístupně. Film to zvládl bravurně, využívá humor i svéráz hlavních postav a jejich konflikt pohání příběh a udržuje napětí. Charaktery působí tak autenticky, že se tomu chvílemi nechce ani věřit,“ odůvodnila rozhodnutí porota.
Mykokosmos přesvědčil studentskou porotu
Pod nohama máme svět, bez kterého by příroda nemohla fungovat, přesto o něm většinou skoro nic nevíme. Dokument Mykokosmos zavádí diváky do fascinující říše hub, od lesního podhoubí až po vědecké laboratoře. Ukazuje, jak důležitou roli houby hrají v přírodních ekosystémech, a zároveň otevírá otázku, jak obtížně se vědecké poznání prosazuje ve světě téměř nedobytných politických pozic. Film Judity Hunákové měl na Prague Science Film Festu světovou premiéru. Jeho součástí je také originální hudební doprovod skupiny Please the Trees. Studentská porota se shodla na tom, že o tomto tématu se stále mluví málo, přitom je základním stavebním prvkem života na Zemi a svým potenciálem prorůstá do mnoha vědeckých oborů. „Film ale není jen o vědě a výzkumu komplexních organismů. Je to příběh vědců jako lidí, kteří mají rodiny, pochybnosti i různé názory, a přesto táhnou za jeden provaz.“
Zvláštní uznání pro film André je idiot
Může být dokument o vážné nemoci zároveň vtipný, drzý a plný absurdních situací? Americký režisér Tony Benna ukazuje, že ano. Jeho snímek André je idiot (André Is An Idiot) vypráví příběh reklamního kreativce Andrého Ricciardiho, který se po vážné diagnóze rozhodne natočit film o vlastní zkušenosti.
André si nic nepřikrášluje, nešetří černým humorem a odmítá se chovat tak, jak by od něj okolí možná očekávalo. Dokument kombinuje osobní výpověď, absurdní anekdoty a nápaditou animaci. Vzniká tak neobvyklý portrét člověka, který si i v nejtěžší životní situaci dokáže uchovat nadhled a smysl pro humor. Snímek už dříve získal dvě ocenění na festivalu Sundance.
Porota vyzdvihla humorné pojetí závažného a tragického tématu, které divákovi nechává naději až do konce. „Tuto dokumentární černou komedii oceňujeme za připomínku, že zdraví, a především prevenci nesmíme podceňovat.”
Cenu publika získal dokument Phenomena: Když prvky tančí
O tomto ocenění rozhodovali přímo festivaloví návštěvníci, kteří hlasovali o svém favoritovi. Chemické reakce, fyzikální síly, světlo lámající se hmotou — vše skutečné, zachycené kamerami a poctivou filmařskou prací. Phenomena je psychedelická cesta do struktury vesmíru, vedená zvědavostí filmaře Josefa Gattiho za doprovodu elektronické hudby Nilse Frahma a Rival Consoles.
Věda, která mění náš pohled na svět
Letošní Prague Science Film Fest spojovalo téma pohledu. Filmy ukazovaly, jak odlišně můžeme vnímat přírodu, svět kolem sebe i vlastní zkušenosti. Vedle českých a světových premiér nabídl festival diskuse s tvůrci a vědci, venkovní kino, filmový workshop nebo Nudnou konferenci, která dokázala, že i zdánlivě banální témata mohou být zdrojem zábavy.
„Pro Českou zemědělskou univerzitu je Prague Science Film Fest šancí otevřít kampus lidem a ukázat, že věda se neodehrává jen za zavřenými dveřmi laboratoří. Čtyři dny tu spolu mluvili filmaři, vědci i diváci, a právě taková setkání jsou nejlepší cestou, jak vědu komunikovat zajímavě a srozumitelně. Jsem rád, že o festival byl takový zájem,“ shrnuje koordinátor za ČZU Jakub Kotalík.
Prague Science Film Fest společně pořádají Česká zemědělská univerzita v Praze a Univerzita Palackého v Olomouci s týmem festivalu Academia Film Olomouc (AFO). Všechny projekce a doprovodný program byly přístupné zdarma, letos poprvé také bez nutnosti festivalové registrace.
Filmový festival Prague Science Film Fest zná vítěze letošního ročníku. Hlavní cenu za nejlepší mezinárodní vědecký dokument získal snímek Derek vs Derek, který s humorem sleduje spor dvou sousedů o budoucnost venkova. Studentská porota ocenila Mykokosmos, který měl na festivalu světovou premiéru. Zvláštní uznání putovalo americkému dokumentu André je idiot (André Is an Idiot). O posledním ocenění rozhodli samotní diváci.
Čtyři dny, během nichž se kampus České zemědělské univerzity v Praze (ČZU) proměnil v místo setkávání filmařů, vědců a publika, vyvrcholily slavnostním vyhlášením festivalových cen. O hlavní cenu spojenou s finanční odměnou 50 tisíc korun se ucházelo patnáct vědeckých dokumentů z celého světa. Do kampusu zavítalo přes dva tisíce diváků a divaček.
„Letošní ročník měl ukázat, že vědecký dokument nemusí přinášet jen odpovědi, ale především otevírat nové otázky. Diváci mohli nahlédnout do světů, o kterých možná dosud neměli tušení, a po projekcích o nich diskutovat přímo s filmaři a vědci. Chceme, aby Prague Science Film Fest nebyl jen přehlídkou nových a zajímavých filmů, ale místem, odkud lidé odcházejí s rozšířeným přehledem, nově nabytým nadhledem a hlavně chutí dozvědět se víc. Mám radost, že i návštěvníci to oceňují, a je to vidět jak ve zpětných vazbách po projekcích, tak i v číslech. Letos jsme zaujali o čtvrtinu více lidí než minulý rok,“ řekl vedoucí festivalu Zdeněk Rychtera.
Dva sousedé, dvě představy o přírodě
Dva muži, stejné jméno a naprosto odlišné představy o tom, jak by měl vypadat britský venkov. Bývalý chovatel ovcí Derek Gow se rozhodne vrátit svým pozemkům divokou přírodu. Jeho soused, farmář Derek Banbury, naopak věří tradičnímu zemědělství a počínání svého jmenovce sleduje se značným zděšením. Přes živý plot se tak rozhoří spor, v němž nechybějí divočáci, hnůj ani pořádná dávka britského humoru. Dokument Derek vs Derek režiséra Jamese Dawsona ale není jen zábavnou podívanou na dva tvrdohlavé sousedy. Otevírá otázky, které se týkají budoucnosti zemědělství, ochrany přírody i toho, zda spolu dokážou mluvit lidé s naprosto odlišnými názory.
„Vítězný film otevírá téma společenských konfliktů spojených se zodpovědným přístupem k venkovskému životnímu prostředí, které známe i u nás v ČR a víme, jak těžké je o něm vyprávět srozumitelně a přístupně. Film to zvládl bravurně, využívá humor i svéráz hlavních postav a jejich konflikt pohání příběh a udržuje napětí. Charaktery působí tak autenticky, že se tomu chvílemi nechce ani věřit,“ odůvodnila rozhodnutí porota.
Mykokosmos přesvědčil studentskou porotu
Pod nohama máme svět, bez kterého by příroda nemohla fungovat, přesto o něm většinou skoro nic nevíme. Dokument Mykokosmos zavádí diváky do fascinující říše hub, od lesního podhoubí až po vědecké laboratoře. Ukazuje, jak důležitou roli houby hrají v přírodních ekosystémech, a zároveň otevírá otázku, jak obtížně se vědecké poznání prosazuje ve světě téměř nedobytných politických pozic. Film Judity Hunákové měl na Prague Science Film Festu světovou premiéru. Jeho součástí je také originální hudební doprovod skupiny Please the Trees. Studentská porota se shodla na tom, že o tomto tématu se stále mluví málo, přitom je základním stavebním prvkem života na Zemi a svým potenciálem prorůstá do mnoha vědeckých oborů. „Film ale není jen o vědě a výzkumu komplexních organismů. Je to příběh vědců jako lidí, kteří mají rodiny, pochybnosti i různé názory, a přesto táhnou za jeden provaz.“
Zvláštní uznání pro film André je idiot
Může být dokument o vážné nemoci zároveň vtipný, drzý a plný absurdních situací? Americký režisér Tony Benna ukazuje, že ano. Jeho snímek André je idiot (André Is An Idiot) vypráví příběh reklamního kreativce Andrého Ricciardiho, který se po vážné diagnóze rozhodne natočit film o vlastní zkušenosti.
André si nic nepřikrášluje, nešetří černým humorem a odmítá se chovat tak, jak by od něj okolí možná očekávalo. Dokument kombinuje osobní výpověď, absurdní anekdoty a nápaditou animaci. Vzniká tak neobvyklý portrét člověka, který si i v nejtěžší životní situaci dokáže uchovat nadhled a smysl pro humor. Snímek už dříve získal dvě ocenění na festivalu Sundance.
Porota vyzdvihla humorné pojetí závažného a tragického tématu, které divákovi nechává naději až do konce. „Tuto dokumentární černou komedii oceňujeme za připomínku, že zdraví, a především prevenci nesmíme podceňovat.”
Cenu publika získal dokument Phenomena: Když prvky tančí
O tomto ocenění rozhodovali přímo festivaloví návštěvníci, kteří hlasovali o svém favoritovi. Chemické reakce, fyzikální síly, světlo lámající se hmotou — vše skutečné, zachycené kamerami a poctivou filmařskou prací. Phenomena je psychedelická cesta do struktury vesmíru, vedená zvědavostí filmaře Josefa Gattiho za doprovodu elektronické hudby Nilse Frahma a Rival Consoles.
Věda, která mění náš pohled na svět
Letošní Prague Science Film Fest spojovalo téma pohledu. Filmy ukazovaly, jak odlišně můžeme vnímat přírodu, svět kolem sebe i vlastní zkušenosti. Vedle českých a světových premiér nabídl festival diskuse s tvůrci a vědci, venkovní kino, filmový workshop nebo Nudnou konferenci, která dokázala, že i zdánlivě banální témata mohou být zdrojem zábavy.
„Pro Českou zemědělskou univerzitu je Prague Science Film Fest šancí otevřít kampus lidem a ukázat, že věda se neodehrává jen za zavřenými dveřmi laboratoří. Čtyři dny tu spolu mluvili filmaři, vědci i diváci, a právě taková setkání jsou nejlepší cestou, jak vědu komunikovat zajímavě a srozumitelně. Jsem rád, že o festival byl takový zájem,“ shrnuje koordinátor za ČZU Jakub Kotalík.
Prague Science Film Fest společně pořádají Česká zemědělská univerzita v Praze a Univerzita Palackého v Olomouci s týmem festivalu Academia Film Olomouc (AFO). Všechny projekce a doprovodný program byly přístupné zdarma, letos poprvé také bez nutnosti festivalové registrace.
Prestižní Cenu Alfreda Badera, kterou uděluje Česká společnost chemická mladým vědcům za vynikající výsledky v oblasti organické, bioorganické a bioanorganické chemie, letos získal Athanasios Markos z katedry organické chemie Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého. Odbornou porotu zaujal prací s názvem Transformace 1,2,3-triazolů a bioorthogonální chemie azomethin iminů.
„Toto ocenění vnímám jako uznání mé dosavadní vědecké práce, kterou jsem rozvíjel během doktorského studia a postdoktorandského působení mimo Univerzitu Palackého, a zároveň jako motivaci a povzbuzení do dalšího výzkumu a rozvoje vlastní výzkumné skupiny,“ říká Athanasios Markos.
Z Olomouce až na prestižní univerzitu v Curychu
Mladý vědec vystudoval organickou chemii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého. Doktorské studium absolvoval na Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd ČR. V roce 2021 získal stipendium Nadace Experientia, díky němuž odjel na postdoktorandskou stáž na prestižní Spolkovou vysokou technickou školu v Curychu (ETH Zürich). Ve výzkumné skupině profesorky Helmy Wennemers se věnoval vývoji nových chemických reakcí pro studium biomolekul v živých organismech. Současně vede výzkumnou skupinu na katedře organické chemie na Přírodovědecké fakultě UP.
Ve svém výzkumu Athanasios Markos propojuje organickou chemii s biologií. Se svým týmem vyvíjí nové chemické reakce a metody, které umožňují připravovat a zkoumat molekuly přímo v živých buňkách a organismech, aniž by narušovaly jejich přirozené fungování. Tyto nástroje mohou pomoci lépe porozumět biologickým procesům v rostlinách, živočiších i bakteriích a v budoucnu přispět také k vývoji nových léčiv či diagnostických metod.
Cena Alfreda Badera podporuje mladé chemické talenty
Cena Alfreda Badera je určena vědcům do 35 let s českým občanstvím, kteří dosáhli mimořádných výsledků v chemickém výzkumu. Cenu založil v roce 1993 chemik a podnikatel Alfred Bader, kterou v současné době finančně podporuje nadace Bader Philanthropies. Od letošního roku se původně dvě samostatné soutěže v oblasti organické a bioorganické či bioanorganické chemie spojily do jedné. Odborná komise může každoročně ocenit až dva laureáty, z nichž každý získá diplom a finanční odměnu ve výši 5400 amerických dolarů. Ocenění vědci představují výsledky svého výzkumu na konferenci Advances in Organic, Bioorganic and Pharmaceutical Chemistry.
Prestižní Cenu Alfreda Badera, kterou uděluje Česká společnost chemická mladým vědcům za vynikající výsledky v oblasti organické, bioorganické a bioanorganické chemie, letos získal Athanasios Markos z katedry organické chemie Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého. Odbornou porotu zaujal prací s názvem Transformace 1,2,3-triazolů a bioorthogonální chemie azomethin iminů.
„Toto ocenění vnímám jako uznání mé dosavadní vědecké práce, kterou jsem rozvíjel během doktorského studia a postdoktorandského působení mimo Univerzitu Palackého, a zároveň jako motivaci a povzbuzení do dalšího výzkumu a rozvoje vlastní výzkumné skupiny,“ říká Athanasios Markos.
Z Olomouce až na prestižní univerzitu v Curychu
Mladý vědec vystudoval organickou chemii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého. Doktorské studium absolvoval na Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd ČR. V roce 2021 získal stipendium Nadace Experientia, díky němuž odjel na postdoktorandskou stáž na prestižní Spolkovou vysokou technickou školu v Curychu (ETH Zürich). Ve výzkumné skupině profesorky Helmy Wennemers se věnoval vývoji nových chemických reakcí pro studium biomolekul v živých organismech. Současně vede výzkumnou skupinu na katedře organické chemie na Přírodovědecké fakultě UP.
Ve svém výzkumu Athanasios Markos propojuje organickou chemii s biologií. Se svým týmem vyvíjí nové chemické reakce a metody, které umožňují připravovat a zkoumat molekuly přímo v živých buňkách a organismech, aniž by narušovaly jejich přirozené fungování. Tyto nástroje mohou pomoci lépe porozumět biologickým procesům v rostlinách, živočiších i bakteriích a v budoucnu přispět také k vývoji nových léčiv či diagnostických metod.
Cena Alfreda Badera podporuje mladé chemické talenty
Cena Alfreda Badera je určena vědcům do 35 let s českým občanstvím, kteří dosáhli mimořádných výsledků v chemickém výzkumu. Cenu založil v roce 1993 chemik a podnikatel Alfred Bader, kterou v současné době finančně podporuje nadace Bader Philanthropies. Od letošního roku se původně dvě samostatné soutěže v oblasti organické a bioorganické či bioanorganické chemie spojily do jedné. Odborná komise může každoročně ocenit až dva laureáty, z nichž každý získá diplom a finanční odměnu ve výši 5400 amerických dolarů. Ocenění vědci představují výsledky svého výzkumu na konferenci Advances in Organic, Bioorganic and Pharmaceutical Chemistry.
Osmačtyřicátý ročník Přeboru Univerzity Palackého v přespolním běhu zná své vítěze. V ženské kategorii trať v Bezručových sadech nejrychleji zdolala Kateřina Pospíšilová z pořádající fakulty tělesné kultury, mezi muži si vítězství vyběhl Vít Guldán z filozofické fakulty.
Kateřina Pospíšilová se ujala vedení hned při úvodním kolečku na atletickém stadionu a nepustila jej až do cíle, i když po celou dobu měla loňskou vítězku Marcelu Hlouškovou z lékařské fakulty těsně za patami. Tříkilometrovou trať zaběhla za 16 minut a 39 sekund, druhá Hloušková byla přeběhal cílovou čáru o 13 sekund později.
„Do Olomouce jsem zrovna jela kvůli měření k bakalářské práci, a když jsem se dozvěděla, že se ten samý den běží i přespolák, přihlásila jsem se. S tím, že vyhraju, jsem nepočítala, ale samozřejmě jsem se od prvního okamžiku snažila trať zaběhnout co nejlépe,“ uvedla studentka kombinovaného studia Tělesné výchovy a sportu pro vzdělávání se specializacemi.
Jak dodala, občas si na nějaký závod zajde. Letos absolvovala například maraton v Praze, a když se v červnu postavila na trať Šantovka běhu na 5 km v rámci olomouckého půlmaratonu, bylo z toho vítězství v univerzitním Poháru rektora (psali jsme zde).
foto_sem_4
V mužské kategorii za sebou všechny ostatní nechal Vít Guldán, student žurnalistiky na filozofické fakultě a závodník TJ Sokol Hradec Králové. „V neděli jsem měl zrovna závod, tak jsem byl začátkem týdne ještě takový unavený, ale tady už to šlo docela hezky, nohy už byly odpočinuté,“ chválil si úspěšné absolvování univerzitního přespoláku. Pětikilometrová trať pro něj byla také spíše z těch kratších, většinou běhá desítky a půlmaratony. „Ale byla to pro mě jedna z prvních akcí krosové sezony, která mě teď čeká. Během ní zamířím i do Německa, tam bude velká konkurence, tam asi první nebudu,“ doplnil.
Přespolní běh absolvoval s asistencí trasérky i nevidomý Marek Kročil z FTK. Jak v cíli prozradil, nejtěžší na trati bylo nepřestat, i když ho zhruba v půlce začaly chytat křeče. Jak je překonal? „No prostě jsem běžel,“ smál se při vydýchávání.
foto_sem_4
Do závodu se přihlásilo 183 žen a 164 mužů z celé univerzity, byť ne všichni se nakonec na start opravdu dostavili. Nejrychlejším běžkyním a běžcům k úspěchu pogratulovala vedoucí pořádající katedry sportu Soňa Formánková a předala jim ceny, mezi kterými byly pozornosti od partnerů závodu a především Cena děkana FTK v podobě mimořádného sportovního stipendia.
„Obával jsem se dvou věcí. Jednak že nás zradí počasí, které ale vyšlo nádherně, a jednak jak organizačně zvládneme takové množství startujících. Navrhoval jsem rozdělit starty na mastery a ostatní běžce. Nakonec jsme ale starty pustili najednou a na úvod závodu zařadili kolečko po stadionu, kde se běžci rozptýlili, a nedošlo tak k žádným problémům,“ přiblížil ředitel závodu Vítězslav Prukner z katedry sportu FTK UP.
foto_sem_4
Zdůraznil také, že před samotnými univerzitními běhy se uskutečnila také soutěž pro děti a že se pro nejrychlejší běžce a běžkyně podařilo z prostředků fakulty a sponzorsky zajistit vedle obvyklých medailí a diplomů pěkné ceny, například ve spolupráci s SK UP trika pro desítku nejlepších v každé kategorii.
Pětice nejrychlejších žen a mužů zároveň dostala nabídku reprezentovat UP na akademickém mistrovství ČR v přespolním běhu, které se koná 14. listopadu v pražské oboře Hvězda. Propozice k závodu jsou k dispozici zde.
Nejrychlejší běžkyně a běžci Přeboru UP v přespolním běhu 2026
ženy:
1. Kateřina Pospíšilová, FTK – 16:39,2
2. Marcela Hloušková, LF – 16:52,1
3. Sára Červinková, FTK – 18:04,5
Kompletní výsledky kategorie zde.
muži:
1. Vít Guldán, FF – 17:19,1
2. Jakub Koníček, PřF – 18:00,4
3. Jan Gregor, FTK – 18:01,5
Kompletní výsledky kategorie zde.