Agregátor zdrojů

Akademie věd ČR dnes udělila celkem pětadvaceti vědcům a vědkyním Prémie Otto Wichterleho. Ceny pro rok 2025 předal čtyřem laureátům z našeho ústavu předseda Akademie věd ČR Radomír Pánek.

Bezmála dvě stovky lékařů, sester a zdravotníků různých medicínských oborů se sešly v olomouckém NH hotelu na druhém ročníku Olomouckých neurochirurgických dnů. Vzdělávací konference pořádaná Neurochirurgickou klinikou Fakultní nemocnice Olomouc a Lékařské fakulty UP opět potvrdila své ambice stát se významnou odbornou platformou propojující lékaře, sestry i specialisty z příbuzných zdravotnických oborů.

Za účasti ředitele Fakultní nemocnice Olomouc Romana Havlíka, děkana LF UP Milana Koláře a náměstka pro léčebnou péči FNOL Zdeňka Kojeckého byla prvním bodem letošního programu premiéra krátkého dokumentu o Komplexním olomouckém neuroonkologickém týmu (KONOT). Film vytvořený týmem Audiovizuální produkce UP představuje unikátní mezioborovou spolupráci odborníků fakultní nemocnice v péči o pacienty s nádory centrálního nervového systému.

Zhruba patnáctiminutový snímek, který můžete zhlédnout zde, přibližuje nejen odborné zázemí a klinické možnosti týmu, ale i hodnoty, které KONOT spojují – lidský přístup, důraz na kvalitu života pacientů a úzkou spolupráci napříč specializacemi. „Tento tým je příkladem toho, jak může vypadat skutečně komplexní onkologická péče – od diagnostiky přes operaci a onkologickou léčbu až po následnou rehabilitaci. Chtěli jsme veřejnosti i odborníkům ukázat, jak náš model funguje,“ uvedl přednosta Neurochirurgické kliniky FNOL a LF UP Lumír Hrabálek.

Témata rezonující napříč obory

Program letošního ročníku nabídl čtyři tematicky zaměřené bloky lékařské sekce a dva bloky pro nelékařské zdravotnické pracovníky. Přednášky se věnovaly aktuálním otázkám neuroonkologie, spinální a dětské neurochirurgie, neuromodulace nebo novým možnostem perioperační monitorace. Výrazný prostor dostala i moderní zobrazovací a diagnostická technika včetně využití umělé inteligence a hlubokého učení.

Příspěvky zazněly nejen od specialistů z FNOL, ale i z dalších předních pracovišť, například Masarykova onkologického ústavu nebo Fakultní nemocnice Ostrava. Mezi příspěvky vyčnívaly například témata neoadjuvantní radioterapie mozkových metastáz, chirurgické léčby funkčních adenomů hypofýzy či využití peroperační Ramanovy spektroskopie.

Význam mezioborové spolupráce

V duchu hlavní myšlenky celé konference – sdílení znalostí a podpora mezioborové spolupráce – zazněla řada mezioborových přednášek, na nichž se podíleli lékaři, fyzioterapeuti, patologové i technici. Samostatná sesterská sekce nabídla pohled na specifická témata ošetřovatelské péče a klinické praxe, často prezentovaná formou kazuistik nebo osobních zkušeností.

„Olomoucké neurochirurgické dny nejsou jen konferencí o neurochirurgii. Jsou prostorem, kde se potkávají obory, sdílejí se nové poznatky i lidské příběhy. Věříme, že právě toto mezioborové propojení přispívá ke zvyšování kvality péče o pacienty,“ shrnul profesor Hrabálek.

Tradiční formát, rostoucí prestiž

Konference proběhla jako jednodenní vzdělávací akce akreditovaná Českou lékařskou komorou a přinesla účastníkům šest kreditů. Loňský úspěšný start, kdy byla představena první učebnice neurochirurgie vytvořená kolektivem lékařů olomoucké kliniky, letos vystřídal první autorský film. Tím se potvrdilo, že Olomoucké neurochirurgické dny nezůstávají pouze u odborných přednášek, ale snaží se aktivně utvářet edukační a kulturní prostor oboru.

Bezmála dvě stovky lékařů, sester a zdravotníků různých medicínských oborů se sešly v olomouckém NH hotelu na druhém ročníku Olomouckých neurochirurgických dnů. Vzdělávací konference pořádaná Neurochirurgickou klinikou Fakultní nemocnice Olomouc a Lékařské fakulty UP opět potvrdila své ambice stát se významnou odbornou platformou propojující lékaře, sestry i specialisty z příbuzných zdravotnických oborů.

Za účasti ředitele Fakultní nemocnice Olomouc Romana Havlíka, děkana LF UP Milana Koláře a náměstka pro léčebnou péči FNOL Zdeňka Kojeckého byla prvním bodem letošního programu premiéra krátkého dokumentu o Komplexním olomouckém neuroonkologickém týmu (KONOT). Film vytvořený týmem Audiovizuální produkce UP představuje unikátní mezioborovou spolupráci odborníků fakultní nemocnice v péči o pacienty s nádory centrálního nervového systému.

Zhruba patnáctiminutový snímek, který můžete zhlédnout zde, přibližuje nejen odborné zázemí a klinické možnosti týmu, ale i hodnoty, které KONOT spojují – lidský přístup, důraz na kvalitu života pacientů a úzkou spolupráci napříč specializacemi. „Tento tým je příkladem toho, jak může vypadat skutečně komplexní onkologická péče – od diagnostiky přes operaci a onkologickou léčbu až po následnou rehabilitaci. Chtěli jsme veřejnosti i odborníkům ukázat, jak náš model funguje,“ uvedl přednosta Neurochirurgické kliniky FNOL a LF UP Lumír Hrabálek.

Témata rezonující napříč obory

Program letošního ročníku nabídl čtyři tematicky zaměřené bloky lékařské sekce a dva bloky pro nelékařské zdravotnické pracovníky. Přednášky se věnovaly aktuálním otázkám neuroonkologie, spinální a dětské neurochirurgie, neuromodulace nebo novým možnostem perioperační monitorace. Výrazný prostor dostala i moderní zobrazovací a diagnostická technika včetně využití umělé inteligence a hlubokého učení.

Příspěvky zazněly nejen od specialistů z FNOL, ale i z dalších předních pracovišť, například Masarykova onkologického ústavu nebo Fakultní nemocnice Ostrava. Mezi příspěvky vyčnívaly například témata neoadjuvantní radioterapie mozkových metastáz, chirurgické léčby funkčních adenomů hypofýzy či využití peroperační Ramanovy spektroskopie.

Význam mezioborové spolupráce

V duchu hlavní myšlenky celé konference – sdílení znalostí a podpora mezioborové spolupráce – zazněla řada mezioborových přednášek, na nichž se podíleli lékaři, fyzioterapeuti, patologové i technici. Samostatná sesterská sekce nabídla pohled na specifická témata ošetřovatelské péče a klinické praxe, často prezentovaná formou kazuistik nebo osobních zkušeností.

„Olomoucké neurochirurgické dny nejsou jen konferencí o neurochirurgii. Jsou prostorem, kde se potkávají obory, sdílejí se nové poznatky i lidské příběhy. Věříme, že právě toto mezioborové propojení přispívá ke zvyšování kvality péče o pacienty,“ shrnul profesor Hrabálek.

Tradiční formát, rostoucí prestiž

Konference proběhla jako jednodenní vzdělávací akce akreditovaná Českou lékařskou komorou a přinesla účastníkům šest kreditů. Loňský úspěšný start, kdy byla představena první učebnice neurochirurgie vytvořená kolektivem lékařů olomoucké kliniky, letos vystřídal první autorský film. Tím se potvrdilo, že Olomoucké neurochirurgické dny nezůstávají pouze u odborných přednášek, ale snaží se aktivně utvářet edukační a kulturní prostor oboru.

Tisíce běžců a běžkyň a jejich fanoušků zaplní v sobotu 14. června olomoucké ulice při největším moravském běžeckém svátku na Moravě. Patnáctý ročník Mattoni Running Festivalu Olomouc, jehož je Univerzita Palackého dlouholetým hlavním partnerem, nabídne nejen náročný půlmaraton, ale také štafetové závody, rodinnou míli a dětský běh nebo pětikilometrový závod. Právě v něm mohou zaměstnanci a studující univerzity získat Pohár rektora UP.

S olomouckým půlmaratonem je od počátku spojena také Univerzita Palackého a nejinak tomu bude i letos. Vůbec poprvé bude součástí pětikilometrového závodu od 15 hodin Běh o pohár rektora UP, ve kterém poměří síly studenti a zaměstnanci univerzity v mužské a ženské kategorii.

„Běh o pohár rektora byl do loňského roku součástí nejnáročnější půlmaratonské trati. Po dohodě s organizátory jsme letos zvolili trať pětikilometrovou, protože věříme, že tam přiláká daleko větší množství závodníků v barvách univerzity,“ doplnil Ondřej Martínek z oddělení marketingu UP. Poháry nejrychlejší běžkyni a běžci předá rektor UP Michael Kohajda hned po závodě na Horním náměstí.

Právníci poběží pro dobrou věc

Netradičním způsobem se k Běhu o pohár rektora postavila právnická fakulta. Nejen studenty práva se rozhodli motivovat Klára Hamuľáková, předsedkyně fakultního senátu, a proděkani Petr Podrazil a Pavel Petr.

„Pokud některý z našich tří akademiků doběhne do cíle pětikilometrového běhu o Pohár rektora a současně do startu závodu přibude na transparentním účtu Nadačního fondu Petra Zoubka, pojmenovaném po výjimečném posluchači PF UP, který těsně před dokončením studia v roce 2019 podlehl agresivnímu nádorovému onemocnění, 10 000 Kč, tak si proděkan Podrazil nechá narůst vousy, a naopak proděkan Pavel Petr se oholí,“ popsala sázku na dobrou věc Eva Hrudníková, fakultní vedoucí pro oblast komunikace a marketingu. Přispět lze pod odkazem zde.

Registrovat se na 5km Běh o Pohár rektora UP můžete zde.

Být součástí největší běžecké události na Moravě můžete, i když běhu neholdujete. Organizátoři totiž na sobotní odpoledne a večer hledají dobrovolníky, vedoucí úseků a fyzioterapeuty. Zájemci, na které čeká za odměnu originální tričko, kšiltovka a ledvinka a o které bude postaráno i po stránce občerstvení, se mohou přihlašovat do čtvrtečního poledne prostřednictvím tohoto formuláře.

Tisíce běžců a běžkyň a jejich fanoušků zaplní v sobotu 14. června olomoucké ulice při největším moravském běžeckém svátku na Moravě. Patnáctý ročník Mattoni Running Festivalu Olomouc, jehož je Univerzita Palackého dlouholetým hlavním partnerem, nabídne nejen náročný půlmaraton, ale také štafetové závody, rodinnou míli a dětský běh nebo pětikilometrový závod. Právě v něm mohou zaměstnanci a studující univerzity získat Pohár rektora UP.

S olomouckým půlmaratonem je od počátku spojena také Univerzita Palackého a nejinak tomu bude i letos. Vůbec poprvé bude součástí pětikilometrového závodu od 15 hodin Běh o pohár rektora UP, ve kterém poměří síly studenti a zaměstnanci univerzity v mužské a ženské kategorii.

„Běh o pohár rektora byl do loňského roku součástí nejnáročnější půlmaratonské trati. Po dohodě s organizátory jsme letos zvolili trať pětikilometrovou, protože věříme, že tam přiláká daleko větší množství závodníků v barvách univerzity,“ doplnil Ondřej Martínek z oddělení marketingu UP. Poháry nejrychlejší běžkyni a běžci předá rektor UP Michael Kohajda hned po závodě na Horním náměstí.

Právníci poběží pro dobrou věc

Netradičním způsobem se k Běhu o pohár rektora postavila právnická fakulta. Nejen studenty práva se rozhodli motivovat Klára Hamuľáková, předsedkyně fakultního senátu, a proděkani Petr Podrazil a Pavel Petr.

„Pokud některý z našich tří akademiků doběhne do cíle pětikilometrového běhu o Pohár rektora a současně do startu závodu přibude na transparentním účtu Nadačního fondu Petra Zoubka, pojmenovaném po výjimečném posluchači PF UP, který těsně před dokončením studia v roce 2019 podlehl agresivnímu nádorovému onemocnění, 10 000 Kč, tak si proděkan Podrazil nechá narůst vousy, a naopak proděkan Pavel Petr se oholí,“ popsala sázku na dobrou věc Eva Hrudníková, fakultní vedoucí pro oblast komunikace a marketingu. Přispět lze pod odkazem zde.

Registrovat se na 5km Běh o Pohár rektora UP můžete zde.

Být součástí největší běžecké události na Moravě můžete, i když běhu neholdujete. Organizátoři totiž na sobotní odpoledne a večer hledají dobrovolníky, vedoucí úseků a fyzioterapeuty. Zájemci, na které čeká za odměnu originální tričko, kšiltovka a ledvinka a o které bude postaráno i po stránce občerstvení, se mohou přihlašovat do čtvrtečního poledne prostřednictvím tohoto formuláře.

Galerie sociální fotografie Filozofické fakulty Univerzity Palackého nabízí zajímavou výstavu na téma paliativa. Soubor snímků s názvem Paliativní péče ve fotografii vystavuje v tamních prostorách Dagmar Ultzenová, zdravotní sestra pražské Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského.

Paliativa, téma náročné, vážné, k životu patřící. Do prostor katedry sociologie, andragogiky a kulturní antropologie FF UP jej v cyklu černobílých snímků přivezla Dagmar Ultzenová. Zdravotní sestra s osmiletou praxí v oddělení paliativní péče Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského se fotografiemi na uvedené téma začala zabývat postupně.

Paliativní péče ve fotografii, Galerie sociální fotografie, katedra sociologie, andragogiky a kulturní antropologie FF UP (třída Svobody 26). Výstava potrvá do 27. června.

„Vystoupit z role zdravotní sestry do role fotografa, za něhož se vůbec nepovažuji, bylo těžké. První fotky vznikaly jako jakési pokusy přiblížit se ve vší důstojnosti k pacientovi. Nejdříve jsem tedy fotila pěkné výhledy z oken, poté výhledy s předměty, které patří do oblasti zdravotnictví. Pak i pacienty. S potřebou ukázat, v jakém stavu jsou a jak se jim daří, aniž by byli na snímcích rozpoznatelní. Nemůžete se ptát pacienta, který má třeba týden, měsíc do smrti, jestli ho můžete fotit. To nejde. Souhlas s focením jsem tak měla pouze od jednoho z nich, který na tom byl zdravotně líp. Fotila jsem tedy především detaily, rukou, fotila jsem ucho, nohy,“ uvedla Dagmar Ultzenová. Z jejího vyprávění se návštěvník při vernisáži dozvěděl mnohé nejen o tom, jak snímky vznikaly, za jakých okolností, s jakým příběhem, ale i tom, co vlastně paliativa je a jaké služby, zázemí a terapie paliativní oddělení uvedené církevní nemocnice, v níž působí, nabízí.

„Práce v tomto oddělení mě naplňuje. Paliativní péče není o smrti, ale o životě. Je to velká pravda. Lidem, kteří u nás leží, neurychlíme smrt, děláme jim život, než nastane jejich čas, kdy mají zemřít, snesitelný. V mnohém to je smutné. Chci ale říct, že v životě paliativního oddělení je spousta momentů, kdy si řeknu: ano, tato práce mi dává velký smysl. Například, když se vážně nemocný muž, který u nás ležel, v prostředí paliativního oddělení i oženil. Je i podstatné říct, že jsou tady také lidé, jejichž zdravotní stav se zlepší a vrátí se, alespoň na přechodnou dobu, domů,“ doplnila autorka výstavy.

Fotografii se věnuje delší dobu. Sama o sobě říká, že fotit začala s objevem mobilu s dobrým foťákem. Fotografuje přírodu, podle vlastních slov pak nehezká místa, opuštěné domy či továrny, také kláštery. „V nehezkém nacházím krásu. Fotky neopravuji, neretušuji, fotím autenticitu, reálnost.“

Paliativní péče je útěšná či úlevná péče, je komplexní, aktivní a na kvalitu života orientovaná péče, kdy pacient trpí nevyléčitelnou nemocí v pokročilém či terminálním stádiu. Cílem paliativní péče je zmírnit jeho bolest a další tělesná a duševní strádání, zachovat pacientovi důstojnost a poskytnout podporu jeho blízkým. Jejím cílem tedy není zlepšení stavu pacienta, ale pokojný a důstojný odchod bez bolesti. 

Galerie sociální fotografie katedry sociologie, andragogiky a kulturní antropologie FF UP pořádá výstavy fotografií tématicky orientovaných podle zaměření pracoviště. Fotografie témat ze sociologické, andragogické a kulturně antropologické oblasti spoluutvářejí obraz sociálních věd pěstovaných na katedře.

Galerie sociální fotografie Filozofické fakulty Univerzity Palackého nabízí zajímavou výstavu na téma paliativa. Soubor snímků s názvem Paliativní péče ve fotografii vystavuje v tamních prostorách Dagmar Ultzenová, zdravotní sestra pražské Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského.

Paliativa, téma náročné, vážné, k životu patřící. Do prostor katedry sociologie, andragogiky a kulturní antropologie FF UP jej v cyklu černobílých snímků přivezla Dagmar Ultzenová. Zdravotní sestra s osmiletou praxí v oddělení paliativní péče Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského se fotografiemi na uvedené téma začala zabývat postupně.

Paliativní péče ve fotografii, Galerie sociální fotografie, katedra sociologie, andragogiky a kulturní antropologie FF UP (třída Svobody 26). Výstava potrvá do 27. června.

„Vystoupit z role zdravotní sestry do role fotografa, za něhož se vůbec nepovažuji, bylo těžké. První fotky vznikaly jako jakési pokusy přiblížit se ve vší důstojnosti k pacientovi. Nejdříve jsem tedy fotila pěkné výhledy z oken, poté výhledy s předměty, které patří do oblasti zdravotnictví. Pak i pacienty. S potřebou ukázat, v jakém stavu jsou a jak se jim daří, aniž by byli na snímcích rozpoznatelní. Nemůžete se ptát pacienta, který má třeba týden, měsíc do smrti, jestli ho můžete fotit. To nejde. Souhlas s focením jsem tak měla pouze od jednoho z nich, který na tom byl zdravotně líp. Fotila jsem tedy především detaily, rukou, fotila jsem ucho, nohy,“ uvedla Dagmar Ultzenová. Z jejího vyprávění se návštěvník při vernisáži dozvěděl mnohé nejen o tom, jak snímky vznikaly, za jakých okolností, s jakým příběhem, ale i tom, co vlastně paliativa je a jaké služby, zázemí a terapie paliativní oddělení uvedené církevní nemocnice, v níž působí, nabízí.

„Práce v tomto oddělení mě naplňuje. Paliativní péče není o smrti, ale o životě. Je to velká pravda. Lidem, kteří u nás leží, neurychlíme smrt, děláme jim život, než nastane jejich čas, kdy mají zemřít, snesitelný. V mnohém to je smutné. Chci ale říct, že v životě paliativního oddělení je spousta momentů, kdy si řeknu: ano, tato práce mi dává velký smysl. Například, když se vážně nemocný muž, který u nás ležel, v prostředí paliativního oddělení i oženil. Je i podstatné říct, že jsou tady také lidé, jejichž zdravotní stav se zlepší a vrátí se, alespoň na přechodnou dobu, domů,“ doplnila autorka výstavy.

Fotografii se věnuje delší dobu. Sama o sobě říká, že fotit začala s objevem mobilu s dobrým foťákem. Fotografuje přírodu, podle vlastních slov pak nehezká místa, opuštěné domy či továrny, také kláštery. „V nehezkém nacházím krásu. Fotky neopravuji, neretušuji, fotím autenticitu, reálnost.“

Paliativní péče je útěšná či úlevná péče, je komplexní, aktivní a na kvalitu života orientovaná péče, kdy pacient trpí nevyléčitelnou nemocí v pokročilém či terminálním stádiu. Cílem paliativní péče je zmírnit jeho bolest a další tělesná a duševní strádání, zachovat pacientovi důstojnost a poskytnout podporu jeho blízkým. Jejím cílem tedy není zlepšení stavu pacienta, ale pokojný a důstojný odchod bez bolesti. 

Galerie sociální fotografie katedry sociologie, andragogiky a kulturní antropologie FF UP pořádá výstavy fotografií tématicky orientovaných podle zaměření pracoviště. Fotografie témat ze sociologické, andragogické a kulturně antropologické oblasti spoluutvářejí obraz sociálních věd pěstovaných na katedře.

Zvláštní ocenění za dlouhodobé vedení kvalitních studentských prací v oblasti kartografie získala katedra geoinformatiky přírodovědecké fakulty na 27. ročníku prestižní soutěže Mapa roku, kterou pořádá Česká kartografická společnost.

„Zvláštní ocenění odborné komise pro soutěž Mapa roku je nejvyšším odborným uznáním, které může pracoviště v oboru kartografie v České republice obdržet. Jak je přímo ve znění ocenění uvedeno, jedná se o výsledek dlouhodobé činnosti. Speciálně v kategorii studentských kartografických produktů se kvalifikační práce našich studentů objevují v nominacích na ocenění Mapa roku pravidelně, od roku 2001 jich naši studenti získali více než deset. V uplynulých letech se dostalo tohoto ocenění i přímo našemu pracovišti, a to například za dlouholetou a kvalitní kartografickou produkci v edici M.A.P.S., kvalitní vizualizaci problematiky nářečí českého jazyka nebo za inovativní přístup v české tyflokartografii. Ve všech případech se jedná o ocenění za výsledky společného úsilí našich pracovníků i studentů udržet nejvyšší možnou míru kvality tzv. olomoucké kartografické školy,“ uvedl vedoucí katedry geoinformatiky Vilém Pechanec.

V kategorii Atlasy, soubory a edice map zvítězil Soubor školních sešitových atlasů, který vydala společnost Kartografie Praha. Toto české nakladatelství si odneslo první cenu i v kategorii Samostatná kartografická díla za Cestovatelskou mapu Česka.

Jako nejlepší digitální kartografický produkt a aplikaci na internetu byla vybrána TimeMap.org – Interaktivní mapa historie, vytvořená společností MapTiler, s. r. o. V kategorii Kartografická díla pro školy a vzdělávání zvítězil časopis Dnešní svět, který vydávají organizace TERRA-KLUB, o. p. s., a TERRA, s. r. o.

V kategorii Studentské kartografické práce byla oceněna Vizualizace a prezentace historických prostorových jevů od Petry Justové z Českého vysokého učení technického v Praze.

Další zvláštní ceny byly uděleny Českému úřadu zeměměřickému a katastrálnímu za vysokou úroveň integrace a prezentace dat Digitální technické mapy krajů a také autorskému kolektivu Jiří Šmída, Daniel Vrbík a Ondřej Horáček za dlouhodobé kvalitní zpracování festivalových map Anifilm Liberec.

Zvláštní ocenění za dlouhodobé vedení kvalitních studentských prací v oblasti kartografie získala katedra geoinformatiky přírodovědecké fakulty na 27. ročníku prestižní soutěže Mapa roku, kterou pořádá Česká kartografická společnost.

„Zvláštní ocenění odborné komise pro soutěž Mapa roku je nejvyšším odborným uznáním, které může pracoviště v oboru kartografie v České republice obdržet. Jak je přímo ve znění ocenění uvedeno, jedná se o výsledek dlouhodobé činnosti. Speciálně v kategorii studentských kartografických produktů se kvalifikační práce našich studentů objevují v nominacích na ocenění Mapa roku pravidelně, od roku 2001 jich naši studenti získali více než deset. V uplynulých letech se dostalo tohoto ocenění i přímo našemu pracovišti, a to například za dlouholetou a kvalitní kartografickou produkci v edici M.A.P.S., kvalitní vizualizaci problematiky nářečí českého jazyka nebo za inovativní přístup v české tyflokartografii. Ve všech případech se jedná o ocenění za výsledky společného úsilí našich pracovníků i studentů udržet nejvyšší možnou míru kvality tzv. olomoucké kartografické školy,“ uvedl vedoucí katedry geoinformatiky Vilém Pechanec.

V kategorii Atlasy, soubory a edice map zvítězil Soubor školních sešitových atlasů, který vydala společnost Kartografie Praha. Toto české nakladatelství si odneslo první cenu i v kategorii Samostatná kartografická díla za Cestovatelskou mapu Česka.

Jako nejlepší digitální kartografický produkt a aplikaci na internetu byla vybrána TimeMap.org – Interaktivní mapa historie, vytvořená společností MapTiler, s. r. o. V kategorii Kartografická díla pro školy a vzdělávání zvítězil časopis Dnešní svět, který vydávají organizace TERRA-KLUB, o. p. s., a TERRA, s. r. o.

V kategorii Studentské kartografické práce byla oceněna Vizualizace a prezentace historických prostorových jevů od Petry Justové z Českého vysokého učení technického v Praze.

Další zvláštní ceny byly uděleny Českému úřadu zeměměřickému a katastrálnímu za vysokou úroveň integrace a prezentace dat Digitální technické mapy krajů a také autorskému kolektivu Jiří Šmída, Daniel Vrbík a Ondřej Horáček za dlouhodobé kvalitní zpracování festivalových map Anifilm Liberec.

Another session of the popular Radius Centre workshop - Journal Club, where scientists discuss interesting scientific articles.

Kéž lavičko, kéž bys promluvila je název chystané výstavy Jana Zemánka, sochaře, řezbáře, pedagoga a zároveň absolventa Univerzity Palackého. U jeho laviček se návštěvníci Botanické zahrady PřF UP budou moci zastavit už 24. června.

Jan Zemánek, absolvent Univerzity Palackého, připravuje pro Botanickou zahradu PřF UP vizuálně atraktivní a myšlenkově podnětnou výstavu. Rozehrává v ní výtvarný dialog s tím, co známe z veřejného prostoru, ale málokdy si toho všimneme jinak než prakticky. V jeho expozici nebudou lavičky jen místem odpočinku, ale i výchozím bodem pro úvahy o mezilidských vztazích, paměti i samotném výtvarném vyjadřování. Návštěvníky tak zve ke sdílenému zastavení – doslova i obrazně.  

Kéž lavičko, kéž bys promluvila. 

Botanická zahrada PřF UP, vernisáž 24. června od 18 hodin.

Výstavu bude možné navštívit do 31. srpna.

„Věřím, že pamětníkům nemusím napovídat, odkud pochází název této výstavy, nicméně pro ty mladší raději přidám vysvětlení. Jde o první slova sladkobolné písně Lavička v jasmínu, v níž se zpěvačka Yvetta Simonová přiznává k subtilnímu vandalismu spočívajícímu v rytí srdíčka s monogramy do lavičky v parku,“ vysvětlil název výstavy Ondřej Michálek z katedry výtvarné výchovy PdF UP.

Jan Zemánek podle něj pracuje se záměrnou výtvarnou redukcí. Jeho figury, často antropomorfní lavičky, jsou zjednodušené až k tvarové podstatě, neztrácejí však schopnost vyprávět.

„Radikální zjednodušení figur, až na jakési trojrozměrné piktogramy, pokoušení hranice, kde se zbavujeme všeho nepodstatného, ale přitom neztrácíme to, co je schopno vypovídat, je poloha dosti riskantní,“ doplnil grafik Ondřej Michálek. Tato výtvarná strategie podle něj není jen formální volbou. Souvisí s autorovým vědomým rozhodnutím omezit svůj prostor a tím jej zpřesnit. V době, kdy umění často hledá sílu v otevřenosti a mnohosti, tak Jan Zemánek nabízí naopak přesný a soustředěný přístup.

Výstava s názvem Kéž lavičko, kéž bys promluvila zve diváka k interpretaci, nabízí prostor pro osobní asociace, umožňuje i tiché rozhovory s objekty, které mají co říct – pokud jsme ochotní naslouchat.

„Prosím, i když si na lavičky Jana Zemánka lze sednout, srdíčka s monogramy do nich neryjte,“ uzavřel Ondřej Michálek. Více o výstavě zde.

Jan Zemánek, sochař, řezbář a pedagog. Jeho tvorba sahá od komorních děl až po rozměrné památníky a veřejné plastiky doma i v zahraničí. Vedle volného umění je také autorem heraldických symbolů, medailí a insignií. Absolvoval katedru teorie a výtvarné výchovy Univerzity Palackého, kde jej v šedesátých letech výrazně ovlivnily osobnosti jako Václav Zykmund či Aljo Beran. Už jako student navrhl vítězný plakát pro Majáles 1968. Jako pedagog Základní umělecké školy v Novém Jičíně vychoval a na profesionální uměleckou dráhu připravil víc než stovku žáků. Jeho charakteristickým rukopisem je spojení sochařství s humorem, výrazovou zkratkou a designem – například v sérii „antropomorfních laviček“, které dnes najdeme nejen v České republice, ale i v Rakousku či Francii.

Kéž lavičko, kéž bys promluvila je název chystané výstavy Jana Zemánka, sochaře, řezbáře, pedagoga a zároveň absolventa Univerzity Palackého. U jeho laviček se návštěvníci Botanické zahrady PřF UP budou moci zastavit už 24. června.

Jan Zemánek, absolvent Univerzity Palackého, připravuje pro Botanickou zahradu PřF UP vizuálně atraktivní a myšlenkově podnětnou výstavu. Rozehrává v ní výtvarný dialog s tím, co známe z veřejného prostoru, ale málokdy si toho všimneme jinak než prakticky. V jeho expozici nebudou lavičky jen místem odpočinku, ale i výchozím bodem pro úvahy o mezilidských vztazích, paměti i samotném výtvarném vyjadřování. Návštěvníky tak zve ke sdílenému zastavení – doslova i obrazně.  

Kéž lavičko, kéž bys promluvila. 

Botanická zahrada PřF UP, vernisáž 24. června od 18 hodin.

Výstavu bude možné navštívit do 31. srpna.

„Věřím, že pamětníkům nemusím napovídat, odkud pochází název této výstavy, nicméně pro ty mladší raději přidám vysvětlení. Jde o první slova sladkobolné písně Lavička v jasmínu, v níž se zpěvačka Yvetta Simonová přiznává k subtilnímu vandalismu spočívajícímu v rytí srdíčka s monogramy do lavičky v parku,“ vysvětlil název výstavy Ondřej Michálek z katedry výtvarné výchovy PdF UP.

Jan Zemánek podle něj pracuje se záměrnou výtvarnou redukcí. Jeho figury, často antropomorfní lavičky, jsou zjednodušené až k tvarové podstatě, neztrácejí však schopnost vyprávět.

„Radikální zjednodušení figur, až na jakési trojrozměrné piktogramy, pokoušení hranice, kde se zbavujeme všeho nepodstatného, ale přitom neztrácíme to, co je schopno vypovídat, je poloha dosti riskantní,“ doplnil grafik Ondřej Michálek. Tato výtvarná strategie podle něj není jen formální volbou. Souvisí s autorovým vědomým rozhodnutím omezit svůj prostor a tím jej zpřesnit. V době, kdy umění často hledá sílu v otevřenosti a mnohosti, tak Jan Zemánek nabízí naopak přesný a soustředěný přístup.

Výstava s názvem Kéž lavičko, kéž bys promluvila zve diváka k interpretaci, nabízí prostor pro osobní asociace, umožňuje i tiché rozhovory s objekty, které mají co říct – pokud jsme ochotní naslouchat.

„Prosím, i když si na lavičky Jana Zemánka lze sednout, srdíčka s monogramy do nich neryjte,“ uzavřel Ondřej Michálek. Více o výstavě zde.

Jan Zemánek, sochař, řezbář a pedagog. Jeho tvorba sahá od komorních děl až po rozměrné památníky a veřejné plastiky doma i v zahraničí. Vedle volného umění je také autorem heraldických symbolů, medailí a insignií. Absolvoval katedru teorie a výtvarné výchovy Univerzity Palackého, kde jej v šedesátých letech výrazně ovlivnily osobnosti jako Václav Zykmund či Aljo Beran. Už jako student navrhl vítězný plakát pro Majáles 1968. Jako pedagog Základní umělecké školy v Novém Jičíně vychoval a na profesionální uměleckou dráhu připravil víc než stovku žáků. Jeho charakteristickým rukopisem je spojení sochařství s humorem, výrazovou zkratkou a designem – například v sérii „antropomorfních laviček“, které dnes najdeme nejen v České republice, ale i v Rakousku či Francii.

For the ninth time, we met science enthusiasts from schools and the general public at the Czech Academy of Sciences' Science Fair, the largest popular science event in the Czech Republic. At the FZU exhibition, people could play sunrays in the photovoltaic tent, see the spectrum of visible light with their own eyes, build molecules from Lego, read new physics-themed comics and short stories, and also see a real magnetic sputtering machine, observe the martensitic transformation of alloys under a microscope, and other important physical instruments and phenomena.

Další pokračování oblíbeného workshopu Centra Radius - Journal Club, kde vědkyně a vědci diskutují nad zajímavými vědeckými články. 

Už po deváté jsme se na Veletrhu vědy, největší populárně-vědecké akci v ČR, setkali s nadšenci a nadšenkyněmi pro vědu z řad škol i nejširší veřejnosti. Ti si v expozici FZU mohli zahrát na paprsky Slunce ve fotovoltaickém stanu, vidět na vlastní oči spektrum viditelného světla, postavit molekuly z Lega a přečíst nový komiks a povídky, ale také si prohlédnout skutečnou magnetickou naprašovačku, spatřit martenzitickou transformaci slitin pod mikroskopem a další důležité fyzikální přístroje a jevy.

Centrum Olomouce o uplynulém víkendu ožilo Svátky města. Třídenní program, který nabídl hudební vystoupení, komentované prohlídky, aktivity pro děti nebo třeba taneční večer, zahájil slavnostní průvod ke cti patronky města sv. Pavlíny. Nechyběli v něm ani zástupci Univerzity Palackého a jejích fakult.

Svatá Pavlína se patronkou Olomouce stala poté, co sem byly v době morové epidemie přeneseny její ostatky. Když prošly v průvodu městem, nemoc podle dobových záznamů ustoupila. Slavnostní procesí ke cti světice je nedílnou součástí novodobých Svátků města a každoročně slibuje zajímavou podívanou, když v něm za doprovodu hudby kráčí či jedou v historických kočárech představitelé města, církve, univerzity, vojska a dalších místních významných institucí a organizací.

Ještě než se letošní průvod dal do pohybu, pozdravil přítomné na Horním náměstí primátor Miroslav Žbánek, biskup Antonín Basler a také prorektor UP pro komunikaci a společenskou odpovědnost Matěj Dostálek. „Synergie města, církve a univerzity je základem jedinečného charakteru našeho města. Už více než 450 let spolu vytváříme prostor, kde má své místo víra, rozum i služba veřejnost. Ať je Olomouc i nadále městem, které spojuje minulost, přítomnost i budoucnost, jejímž živoucím symbolem je více než 20 tisíc studentů naší univerzity,“ popřál prorektor městu.

Kromě Matěje Dostálka se průvodu zúčastnila také prorektorka pro studium a celoživotní vzdělávání Jitka Petrová, předsedkyně Akademického senátu UP Irena Smolová a taláry oblékli i zástupci téměř všech fakult.

Slavnostní procesí se vydalo z Horního náměstí k Mariánskému sloupu na Dolním náměstí, kde probošt František Hanáček pronesl krátkou modlitbu, a poté do kostela sv. Mořice, kde proběhla bohoslužba.

Níže si můžete prohlédnout fotografie z průvodu od Jakuba Čermáka.

Univerzita se podílela i na dalším programu Svátků města. Během soboty se tak například zájemci mohli leccos zajímavého dozvědět a pobavit se u stánku Pevnosti poznání nebo si odpočinout v univerzitní chill out zóně.

Centrum Olomouce o uplynulém víkendu ožilo Svátky města. Třídenní program, který nabídl hudební vystoupení, komentované prohlídky, aktivity pro děti nebo třeba taneční večer, zahájil slavnostní průvod ke cti patronky města sv. Pavlíny. Nechyběli v něm ani zástupci Univerzity Palackého a jejích fakult.

Svatá Pavlína se patronkou Olomouce stala poté, co sem byly v době morové epidemie přeneseny její ostatky. Když prošly v průvodu městem, nemoc podle dobových záznamů ustoupila. Slavnostní procesí ke cti světice je nedílnou součástí novodobých Svátků města a každoročně slibuje zajímavou podívanou, když v něm za doprovodu hudby kráčí či jedou v historických kočárech představitelé města, církve, univerzity, vojska a dalších místních významných institucí a organizací.

Ještě než se letošní průvod dal do pohybu, pozdravil přítomné na Horním náměstí primátor Miroslav Žbánek, biskup Antonín Basler a také prorektor UP pro komunikaci a společenskou odpovědnost Matěj Dostálek. „Synergie města, církve a univerzity je základem jedinečného charakteru našeho města. Už více než 450 let spolu vytváříme prostor, kde má své místo víra, rozum i služba veřejnost. Ať je Olomouc i nadále městem, které spojuje minulost, přítomnost i budoucnost, jejímž živoucím symbolem je více než 20 tisíc studentů naší univerzity,“ popřál prorektor městu.

Kromě Matěje Dostálka se průvodu zúčastnila také prorektorka pro studium a celoživotní vzdělávání Jitka Petrová, předsedkyně Akademického senátu UP Irena Smolová a taláry oblékli i zástupci téměř všech fakult.

Slavnostní procesí se vydalo z Horního náměstí k Mariánskému sloupu na Dolním náměstí, kde probošt František Hanáček pronesl krátkou modlitbu, a poté do kostela sv. Mořice, kde proběhla bohoslužba.

Níže si můžete prohlédnout fotografie z průvodu od Jakuba Čermáka.

Univerzita se podílela i na dalším programu Svátků města. Během soboty se tak například zájemci mohli leccos zajímavého dozvědět a pobavit se u stánku Pevnosti poznání nebo si odpočinout v univerzitní chill out zóně.

Abstract:This lecture will present EuPRAXIA (European Plasma Research Accelerator with eXcellence In Applications), a pioneering concept for a European research infrastructure based on advanced plasma acceleration techniques. EuPRAXIA aims to deliver ultra-compact, cost-effective accelerator facilities serving scientific, medical, and industrial applications. The presentation will explore the project's scientific objectives, technological breakthroughs, facility layout, and the strategic involvement of international — including Czech — stakeholders in its development. It will also discuss EuPRAXIA's role within the broader European research infrastructure ecosystem and its potential synergies with CERN and national research priorities. 

Abstract:This lecture will present EuPRAXIA (European Plasma Research Accelerator with eXcellence In Applications), a pioneering concept for a European research infrastructure based on advanced plasma acceleration techniques. EuPRAXIA aims to deliver ultra-compact, cost-effective accelerator facilities serving scientific, medical, and industrial applications. The presentation will explore the project's scientific objectives, technological breakthroughs, facility layout, and the strategic involvement of international — including Czech — stakeholders in its development. It will also discuss EuPRAXIA's role within the broader European research infrastructure ecosystem and its potential synergies with CERN and national research priorities. 

Jak bude vypadat fyzika zítřka? Futuristické vize nových technologií a objevů i nečekaná využití technologií, které nám slouží už dnes, Zemi příštích desetiletí i cizí planety v daleké budoucnosti představují science fiction povídky a navazující populárně-vědecké články v nové antologii Fyzika budoucnosti: Extrapolanti a nalezenci.