Agregátor zdrojů

Milan Valenta pokřtil svou novou knihu Cevakrk neboli Krkavec

V Kapli Božího Těla Uměleckého centra UP se uskutečnil křest nového románu profesora Milana Valenty. Spisovatel, dramaterapeut a zároveň člen Ústavu speciálněpedagogických studií pedagogické fakulty obohatil pulty knihkupectví o publikaci Cevakrk neboli Krkavec.  

„Autor románů většinou píše prohlášení, že všechny jeho postavy jsou v daném díle smyšlené a jejich podobnost s jakoukoliv žijící osobou je čistě náhodná. Já to ve svých knihách nepíši, protože většinou vycházím z reálných postav. Nicméně v románu Cevakrk jsou hlavní (anti)hrdina i ostatní postavy skutečně smyšlené. Přesněji řečeno jsou namixované z osob žijících v době tak zvaného reálného socialismu. Výjimku tvoří pouze lektor tehdejšího vědeckého komunismu, absolvent večerní univerzity marxismu-leninismu, kterého na Univerzitu Palackého vyslal učit závodní výbor KSČ a ředitelství továrny jakési olomoucké fabriky. A takové rozhodnutí učinila fabrika proto, aby se vyhnula riskantnímu podniku, že by tento člověk způsobil podniku národohospodářskou škodu,“ řekl Milan Valenta. Doplnil, že děj jeho nového románu se odehrává v Moskvě v době, kdy v čele tehdejšího Svazu sovětských socialistických republik stál Leonid Iljič Brežněv, a také v Olomouci za éry Gustáva Husáka, prezidenta dřívější Československé socialistické republiky.

„Reflektuje dobu mých olomouckých studií v 80. letech minulého století. S nadsázkou řečeno: onu bezbřehou šeď v bezčasí dějin, která však byla báječná, neboť jsme byli mladí,“ dodal při křtu knihy profesor pedagogické fakulty, jenž je zároveň i autorem ilustrací.  

Křtu samého se v Kapli Božího Těla UC UP ujala děkanka fakulty Libuše Ludíková a šéfredaktor nakladatelství Carpe Diem Michal Huvar. Oba knize popřáli hodně čtenářů. Nakladatel přislíbil i její vydání v audiopodobě za doprovodu slova Oldřicha Kaisera.

Slavnostní večer, během něhož autor díla společně s hanáckým básníkem Mirkem Demlem předčítali z prologu i epilogu knihy, moderoval kulturní publicista, scenárista, překladatel a moderátor Ivo Šmoldas. Hudební doprovod obstaral fragment folk-rockového uskupení moravských muzikantů Střemkoš. Součástí programu bylo i vystoupení studentek prvního ročníku dramaterapie, které Milan Valenta vede.  

Milan Valenta pokřtil svou novou knihu Cevakrk neboli Krkavec

Novinky: Univerzita - Aktuality PřF UP - Pá, 12/27/2019 - 08:00

V Kapli Božího Těla Uměleckého centra UP se uskutečnil křest nového románu profesora Milana Valenty. Spisovatel, dramaterapeut a zároveň člen Ústavu speciálněpedagogických studií pedagogické fakulty obohatil pulty knihkupectví o publikaci Cevakrk neboli Krkavec.  

„Autor románů většinou píše prohlášení, že všechny jeho postavy jsou v daném díle smyšlené a jejich podobnost s jakoukoliv žijící osobou je čistě náhodná. Já to ve svých knihách nepíši, protože většinou vycházím z reálných postav. Nicméně v románu Cevakrk jsou hlavní (anti)hrdina i ostatní postavy skutečně smyšlené. Přesněji řečeno jsou namixované z osob žijících v době tak zvaného reálného socialismu. Výjimku tvoří pouze lektor tehdejšího vědeckého komunismu, absolvent večerní univerzity marxismu-leninismu, kterého na Univerzitu Palackého vyslal učit závodní výbor KSČ a ředitelství továrny jakési olomoucké fabriky. A takové rozhodnutí učinila fabrika proto, aby se vyhnula riskantnímu podniku, že by tento člověk způsobil podniku národohospodářskou škodu,“ řekl Milan Valenta. Doplnil, že děj jeho nového románu se odehrává v Moskvě v době, kdy v čele tehdejšího Svazu sovětských socialistických republik stál Leonid Iljič Brežněv, a také v Olomouci za éry Gustáva Husáka, prezidenta dřívější Československé socialistické republiky.

„Reflektuje dobu mých olomouckých studií v 80. letech minulého století. S nadsázkou řečeno: onu bezbřehou šeď v bezčasí dějin, která však byla báječná, neboť jsme byli mladí,“ dodal při křtu knihy profesor pedagogické fakulty, jenž je zároveň i autorem ilustrací.  

Křtu samého se v Kapli Božího Těla UC UP ujala děkanka fakulty Libuše Ludíková a šéfredaktor nakladatelství Carpe Diem Michal Huvar. Oba knize popřáli hodně čtenářů. Nakladatel přislíbil i její vydání v audiopodobě za doprovodu slova Oldřicha Kaisera.

Slavnostní večer, během něhož autor díla společně s hanáckým básníkem Mirkem Demlem předčítali z prologu i epilogu knihy, moderoval kulturní publicista, scenárista, překladatel a moderátor Ivo Šmoldas. Hudební doprovod obstaral fragment folk-rockového uskupení moravských muzikantů Střemkoš. Součástí programu bylo i vystoupení studentek prvního ročníku dramaterapie, které Milan Valenta vede.  

Kategorie: Novinky z UP a PřF

Vánoční zamyšlení 2019: Evangelní vánoční příběh je zvěstí o světle v temnotách

S příchodem zimního období velice rád vybírám nový diář, který mi pak během celého následujícího roku slouží jako věrný průvodce. Denně s ním pracuji, nosím ho stále u sebe a zaznamenávám si tam všechny schůzky a povinnosti, které mám.

Možná že mnozí z vás se mnou sdílíte radost oné chvíle, když můžete v papírnictví nebo třeba v UPpointu vybírat nový kalendář a přemýšlet, jaký rozměr a grafické zpracování by měl pro následující rok mít. Vy ostatní pak asi považujete nový diář za životní nutnost, bez které se neobejdete, a nijak se nad jeho výběrem nevzrušujete. Ať je to jakkoliv, pravidelné pohledy do našich diářů nás sjednocují v čase a prostoru přes rozmanitost obsahů, které si zde zapisujeme. Všechny naše schůzky a pracovní povinnosti, které tu jejich poznamenáním označíme letopočtem, měsícem, týdnem, dnem, hodinou a někdy i minutou, se tímto prostým faktem začínají vztahovat k jedné události na první pohled bezvýznamné. Začínají totiž jakoby rotovat kolem gravitačního středu, jímž se stává událost narození jednoho malého dítěte kdesi na kraji světa, v Betlémě. Proč je tímto středem času a prostoru právě narození nějakého židovského chlapce? Copak se v dějinách neudály důležitější věci a nevystupovali zde silnější hráči, od kterých bychom mohli počítat čas? O tom by jistě mohla být mezi lidmi dlouhá debata. Čas a dějiny jsou však jednoznačné. Všechny naše pracovní úkoly, schůzky s přáteli nebo rodinné dovolené, které si plánujeme, vztahujeme k narození dítěte Ježíše přišlého na svět více než před dvěma tisíci lety v Betlémě.

Proč ale? Proč nebyl tou klíčovou událostí třeba rok 44 př. K., kdy se Gaius Octavius stal císařem a chopil se po smrti Caesara vlády nad ohromným římským impériem, či moment, kdy tomuto vlivnému politikovi udělil římský senát roku 27 př. K. jméno „Augustus“, tj. posvátný, vznešený, velebný? Vždyť samotný císař Augustus usiloval o to, být tvůrcem nové éry. Chtěl být považován za střed světa, za božského člověka a spasitele lidu. A byl to také on, veliký státník, kdo nařídil sčítání lidu ve své říši, aby dokázal lépe vybírat daně. S tím mu měl v Palestině pomáhat jím dosazený král Herodes. Díky tomuto sčítání lidu, jak nám o tom píše Lukášovo evangelium, se musel jistý Josef, řemeslník z Nazareta, se svojí těhotnou ženou Marií odebrat do Betléma, místa svého původu, aby zde provedl volební povinnost. A právě při této cestě dochází k narození Ježíše.

Odpověď na otázku, proč tedy počítáme letopočet od narození tohoto bezvýznamného Žida prostého původu, a nikoli od některé z událostí spojených s císařem Augustem, je snad ta, že lidé rozpoznali, že skutečné dějiny a spása člověka se odehrávají spíše ve světě všedních dní, a nikoli v iluzorních bublinách úspěchu, moci a světské slávy několika málo mocných. Viděli, že spásu jim nepřinesl ani císař Augustus, ani syrský místodržitel Kvirinius, ani jeruzalémský král Herodes či další mocní jedinci, ale začali ji objevovat ve zvěsti evangelia.

Evangelní vánoční příběh nehodnotí geopolitickou situaci tehdejší doby, ale je zvěstí o světle v temnotách. V betlémské scéně vystupují manželé Josef a Marie, kteří přinášejí světu to nejcennější, co mu jsou schopni dát – děťátko, nového člověka. Výjev z Betléma pak doplňují prostí pastýři. Právě jim zvěstuje anděl vánoční poselství. Protože bdí u svých stád a nejsou rozptýleni zábavou, ani zaslepeni mamonem jeruzalémských paláců nebo opojeni marnou slávou císařského dvora, jsou schopni zachytit poselství nového začátku, kde je ohlašována sláva Boží a pokoj lidem dobré vůle.

Otvírá se před námi nový rok 2020. Neupírejme v nastávajícím čase zraky k zářivé scéně rádoby velkých hráčů dějin a nesněme o mesiáších, kteří se o nás budou starat, ani o štěstí jeruzalémských paláců. Šlo by jen o fikci. Nechme však v sobě narodit betlémské dítě v prostotě a čistotě našich myslí. Zaměřme se na podstatné věci našich životů, které se rodí většinou ve skrytu. Jde především o vzájemnou pomoc a důvěru, které můžeme pěstovat v našich vztazích. Betlémské dítě představuje nový začátek. Jeho nevinnost a nezatíženost nacházejí odezvu u lidí, kteří touží po pokoji. Není to jen záležitost prostých lidí bez vzdělání. Matoušovo evangelium nemluví pouze o pastýřích, ale zmiňuje i tři krále reprezentující vědecké elity tehdejší doby. Jejich poznání spojené s pokorou jim pomohlo projít adventní tmou a dovedlo je až k betlémské stáji.

To, jaký bude následující rok, je věcí rozhodnutí každého z nás. Štěstí si nekoupíme za drahé peníze, můžeme si ho pouze vzájemně darovat. Buďme proto vůči sobě pozorní! A to nejen v našich vlastních rodinách, ale také v sousedství a na pracovištích.

Přeji vám všem krásné Vánoce a radostí naplněný nový rok!

Jan Koblížek

odborný asistent na CMTF UP

Vánoční zamyšlení 2019: Evangelní vánoční příběh je zvěstí o světle v temnotách

Novinky: Univerzita - Aktuality PřF UP - Út, 12/24/2019 - 08:00

S příchodem zimního období velice rád vybírám nový diář, který mi pak během celého následujícího roku slouží jako věrný průvodce. Denně s ním pracuji, nosím ho stále u sebe a zaznamenávám si tam všechny schůzky a povinnosti, které mám.

Možná že mnozí z vás se mnou sdílíte radost oné chvíle, když můžete v papírnictví nebo třeba v UPpointu vybírat nový kalendář a přemýšlet, jaký rozměr a grafické zpracování by měl pro následující rok mít. Vy ostatní pak asi považujete nový diář za životní nutnost, bez které se neobejdete, a nijak se nad jeho výběrem nevzrušujete. Ať je to jakkoliv, pravidelné pohledy do našich diářů nás sjednocují v čase a prostoru přes rozmanitost obsahů, které si zde zapisujeme. Všechny naše schůzky a pracovní povinnosti, které tu jejich poznamenáním označíme letopočtem, měsícem, týdnem, dnem, hodinou a někdy i minutou, se tímto prostým faktem začínají vztahovat k jedné události na první pohled bezvýznamné. Začínají totiž jakoby rotovat kolem gravitačního středu, jímž se stává událost narození jednoho malého dítěte kdesi na kraji světa, v Betlémě. Proč je tímto středem času a prostoru právě narození nějakého židovského chlapce? Copak se v dějinách neudály důležitější věci a nevystupovali zde silnější hráči, od kterých bychom mohli počítat čas? O tom by jistě mohla být mezi lidmi dlouhá debata. Čas a dějiny jsou však jednoznačné. Všechny naše pracovní úkoly, schůzky s přáteli nebo rodinné dovolené, které si plánujeme, vztahujeme k narození dítěte Ježíše přišlého na svět více než před dvěma tisíci lety v Betlémě.

Proč ale? Proč nebyl tou klíčovou událostí třeba rok 44 př. K., kdy se Gaius Octavius stal císařem a chopil se po smrti Caesara vlády nad ohromným římským impériem, či moment, kdy tomuto vlivnému politikovi udělil římský senát roku 27 př. K. jméno „Augustus“, tj. posvátný, vznešený, velebný? Vždyť samotný císař Augustus usiloval o to, být tvůrcem nové éry. Chtěl být považován za střed světa, za božského člověka a spasitele lidu. A byl to také on, veliký státník, kdo nařídil sčítání lidu ve své říši, aby dokázal lépe vybírat daně. S tím mu měl v Palestině pomáhat jím dosazený král Herodes. Díky tomuto sčítání lidu, jak nám o tom píše Lukášovo evangelium, se musel jistý Josef, řemeslník z Nazareta, se svojí těhotnou ženou Marií odebrat do Betléma, místa svého původu, aby zde provedl volební povinnost. A právě při této cestě dochází k narození Ježíše.

Odpověď na otázku, proč tedy počítáme letopočet od narození tohoto bezvýznamného Žida prostého původu, a nikoli od některé z událostí spojených s císařem Augustem, je snad ta, že lidé rozpoznali, že skutečné dějiny a spása člověka se odehrávají spíše ve světě všedních dní, a nikoli v iluzorních bublinách úspěchu, moci a světské slávy několika málo mocných. Viděli, že spásu jim nepřinesl ani císař Augustus, ani syrský místodržitel Kvirinius, ani jeruzalémský král Herodes či další mocní jedinci, ale začali ji objevovat ve zvěsti evangelia.

Evangelní vánoční příběh nehodnotí geopolitickou situaci tehdejší doby, ale je zvěstí o světle v temnotách. V betlémské scéně vystupují manželé Josef a Marie, kteří přinášejí světu to nejcennější, co mu jsou schopni dát – děťátko, nového člověka. Výjev z Betléma pak doplňují prostí pastýři. Právě jim zvěstuje anděl vánoční poselství. Protože bdí u svých stád a nejsou rozptýleni zábavou, ani zaslepeni mamonem jeruzalémských paláců nebo opojeni marnou slávou císařského dvora, jsou schopni zachytit poselství nového začátku, kde je ohlašována sláva Boží a pokoj lidem dobré vůle.

Otvírá se před námi nový rok 2020. Neupírejme v nastávajícím čase zraky k zářivé scéně rádoby velkých hráčů dějin a nesněme o mesiáších, kteří se o nás budou starat, ani o štěstí jeruzalémských paláců. Šlo by jen o fikci. Nechme však v sobě narodit betlémské dítě v prostotě a čistotě našich myslí. Zaměřme se na podstatné věci našich životů, které se rodí většinou ve skrytu. Jde především o vzájemnou pomoc a důvěru, které můžeme pěstovat v našich vztazích. Betlémské dítě představuje nový začátek. Jeho nevinnost a nezatíženost nacházejí odezvu u lidí, kteří touží po pokoji. Není to jen záležitost prostých lidí bez vzdělání. Matoušovo evangelium nemluví pouze o pastýřích, ale zmiňuje i tři krále reprezentující vědecké elity tehdejší doby. Jejich poznání spojené s pokorou jim pomohlo projít adventní tmou a dovedlo je až k betlémské stáji.

To, jaký bude následující rok, je věcí rozhodnutí každého z nás. Štěstí si nekoupíme za drahé peníze, můžeme si ho pouze vzájemně darovat. Buďme proto vůči sobě pozorní! A to nejen v našich vlastních rodinách, ale také v sousedství a na pracovištích.

Přeji vám všem krásné Vánoce a radostí naplněný nový rok!

Jan Koblížek

odborný asistent na CMTF UP

Kategorie: Novinky z UP a PřF

Vědci z FZÚ přispěli k vývoji nového materiálu pro mobilní sítě 5. generace

Novinky: Fyzikální ústav - Út, 12/24/2019 - 06:31

Zatímco dosavadní mobilní sítě využívají frekvencí do 2.5 GHz, budoucí mobilní sítě 5. generace (tzv. 5G) budou pracovat ve frekvenčním oboru 24 až 72 GHz. To umožní přenosovou rychlost dat až 20 gbps (gbps je zkratka miliardy bitů za sekundu). Základem 5G technologie jsou filtry vysokých frekvencí založené na materiálech s vysokou elektrickou laditelností permitivity a nízkými dielektrickými ztrátami.

Výzkumnému týmu Stanislava Kamby z Fyzikálního ústav AV ČR se podařilo ve spolupráci s americkými a německými kolegy vyvinout nový materiál právě s takovými vlastnostmi. Jedná se o materiál, kde se střídají atomové vrstvy SrTiO3, BaTiO3 a SrO (viz obrázek).

Schematické obrázky krystalových struktur (SrTiO3)n-1(BaTiO3)1SrO vrstev a jejich zobrazení ve skenovacím transmisním elektronovém mikroskopu. Nejlepších mikrovlnných a terahertzových vlastností bylo dosaženo ve vzorcích s n = 6. Žluté oktaedry zobrazují TiO6 vrstvy, větší zelené a červené body značí atomy Sr a Ba.

Vrstvy se nanášely pomocí molekulárních svazků na podložku z DyScO3, která indukuje ve vrstvách mechanické pnutí. Výsledkem růstu byly vrstvy se supermřížkovou strukturou a měnitelnou tloušťkou vrstvy SrTiO3. Nejlepších mikrovlnných parametrů bylo dosaženo ve vrstvách (SrTiO3)5(BaTiO3)SrO. Tyto vrstvy mají nejnižší dielektrické ztráty a vysokou laditelnost permitivity, jakých dosud bylo dosaženo. Tyto vlastnosti umožní zásadní snížení energetické náročnosti mobilních sítí a méně časté nabíjení mobilních telefonů.

Český tým se podílel hlavně na charakterizaci materiálů v terahertzové (1012 Hz) frekvenční oblasti a na interpretaci nízkých dielektrických ztrát i vysoké laditelnosti elektrickým polem. Výsledky byly publikované 23. 12. 2019 v časopise Nature Materials.

Podrobnosti je možné získat u:

Stanislava Kamby,

Fyzikální ústav AV ČR,

kambafzu [dot] cz,

tel. 266052957,

ORCID ID: https://orcid.org/0000-0003-4699-869X

Autoři:

N.M. Dawley, E.J.Marksz, A.M. Hagerstrom, G.H. Olsen, M.E. Holtz, V. Goian, C. Kadlec, J. Zhang, X. Lu, J.A. Drisko, R. Uecker, S. Ganschow, C.J. Long, J.C. Booth, S. Kamba, C.J. Fennie, D.A. Muller, N.D. Orloff and D.G. Schlom, Nature Materials, https://doi.org/10.1038/s41563-019-0564-4

Kategorie: Novinky z AV a FZÚ

Lovci šarlatánů vyvracejí mýty v medicíně

Skoncovat se záplavou bludů v oblasti medicíny, které kolují na internetu, si dala před lety za cíl skupina studentů slovenských lékařských a farmaceutických fakult. Začali si říkat Lovci šarlatánov. Letos dostaly jejich komentáře a poznatky knižní podobu, na níž se podílela i trojice odborníků z Lékařské fakulty Univerzity Palackého.

Kniha s názvem Lovci šarlatánov: Príručka zdravého rozumu nabádá k užívání zdravého rozumu a kritického myšlení při rozhodování, kterým informacím věřit a kterým naopak ne. V jednotlivých příspěvcích se hovoří například o homeopatii, krystaloterapii, překyselení organismu nebo o nejrůznějších dietách, autoři se nevyhýbají ani „střelbě“ do vlastních řad. O něco smířlivější jsou k bylinkářství, tradiční čínské medicíně nebo domácím porodům.

Vyvracovaným mýtům předchází úvodní všeobecná část, za níž z velké části stojí Ondřej Holý z Ústavu veřejného zdravotnictví LF UP. „Čtenáři populárně naučnou formou vysvětluje, co je to klinické testování, epidemiologie nebo medicína založená na důkazu. Uvádí mimo jiné, že když se vyléčí jeden pacient po aplikaci konkrétního léku, neznamená to, že se díky stejnému léku vyléčí všichni nebo že by se pacient bez toho léku nevyléčil,“ uvedl další z olomouckých spoluautorů imunolog Michal Křupka.

„Byl jsem osloven, zda bych napsal kapitolu na téma očkování. Dlouhodobě se totiž věnuji sociálním aspektům očkování, konkrétně antivakcinačnímu hnutí, mýtům kolem očkování a tomu, proč veřejnost na očkování reaguje tak, jak reaguje. Největší problém je, že nerozhodnutí lidé najdou na internetu tisíce článků o tom, že očkování způsobuje autismus, ale už ne o tom, jak očkování opravdu funguje,“ dodal Michal Křupka. Imunolog za nejnebezpečnější z medicínských mýtů považuje teorie tvrdící, že za všechny choroby mohou mikroorganismy a paraziti, které lze zlikvidovat, a tedy se vyléčit, sloučeninami zvanými MMS a CDS. Jejich základem jsou přípravky k dezinfekci vody či bělení textilu.

Třetím olomouckým spoluautorem je Marek Vícha, kardiolog z I. interní kliniky LF UP a Fakultní nemocnice Olomouc, který s lovci šarlatánů spolupracuje dlouhodobě a jeho příspěvky lze najít i na webu této lékařské skupiny. V knize se věnuje placentofágii, tedy pojídání placenty, a mýtům spojeným s vitaminem C.

Autorský tým knihy, který vedl Roland Oravský věnující se vedle medicíny a její popularizace i psaní sci-fi detektivek, čítá celkem dvanáct odborníků z různých, nejen lékařských oborů a se zkušenostmi z Německa, USA či Velké Británie. Kniha se na Slovensku setkala s velkým zájmem veřejnosti. Vydání české verze je v jednání.

Lovci šarlatánů vyvracejí mýty v medicíně

Novinky: Univerzita - Aktuality PřF UP - Po, 12/23/2019 - 08:00

Skoncovat se záplavou bludů v oblasti medicíny, které kolují na internetu, si dala před lety za cíl skupina studentů slovenských lékařských a farmaceutických fakult. Začali si říkat Lovci šarlatánov. Letos dostaly jejich komentáře a poznatky knižní podobu, na níž se podílela i trojice odborníků z Lékařské fakulty Univerzity Palackého.

Kniha s názvem Lovci šarlatánov: Príručka zdravého rozumu nabádá k užívání zdravého rozumu a kritického myšlení při rozhodování, kterým informacím věřit a kterým naopak ne. V jednotlivých příspěvcích se hovoří například o homeopatii, krystaloterapii, překyselení organismu nebo o nejrůznějších dietách, autoři se nevyhýbají ani „střelbě“ do vlastních řad. O něco smířlivější jsou k bylinkářství, tradiční čínské medicíně nebo domácím porodům.

Vyvracovaným mýtům předchází úvodní všeobecná část, za níž z velké části stojí Ondřej Holý z Ústavu veřejného zdravotnictví LF UP. „Čtenáři populárně naučnou formou vysvětluje, co je to klinické testování, epidemiologie nebo medicína založená na důkazu. Uvádí mimo jiné, že když se vyléčí jeden pacient po aplikaci konkrétního léku, neznamená to, že se díky stejnému léku vyléčí všichni nebo že by se pacient bez toho léku nevyléčil,“ uvedl další z olomouckých spoluautorů imunolog Michal Křupka.

„Byl jsem osloven, zda bych napsal kapitolu na téma očkování. Dlouhodobě se totiž věnuji sociálním aspektům očkování, konkrétně antivakcinačnímu hnutí, mýtům kolem očkování a tomu, proč veřejnost na očkování reaguje tak, jak reaguje. Největší problém je, že nerozhodnutí lidé najdou na internetu tisíce článků o tom, že očkování způsobuje autismus, ale už ne o tom, jak očkování opravdu funguje,“ dodal Michal Křupka. Imunolog za nejnebezpečnější z medicínských mýtů považuje teorie tvrdící, že za všechny choroby mohou mikroorganismy a paraziti, které lze zlikvidovat, a tedy se vyléčit, sloučeninami zvanými MMS a CDS. Jejich základem jsou přípravky k dezinfekci vody či bělení textilu.

Třetím olomouckým spoluautorem je Marek Vícha, kardiolog z I. interní kliniky LF UP a Fakultní nemocnice Olomouc, který s lovci šarlatánů spolupracuje dlouhodobě a jeho příspěvky lze najít i na webu této lékařské skupiny. V knize se věnuje placentofágii, tedy pojídání placenty, a mýtům spojeným s vitaminem C.

Autorský tým knihy, který vedl Roland Oravský věnující se vedle medicíny a její popularizace i psaní sci-fi detektivek, čítá celkem dvanáct odborníků z různých, nejen lékařských oborů a se zkušenostmi z Německa, USA či Velké Británie. Kniha se na Slovensku setkala s velkým zájmem veřejnosti. Vydání české verze je v jednání.

Kategorie: Novinky z UP a PřF

Dar zaměstnanců a studentů práv: 55 500 korun pro nadační fond nesoucí jméno studenta

Tak jak k Vánocům patří slovo pomáhat, tak k vánočnímu večírku právnické fakulty už několik let patří dobročinná dražba zážitků. Zaměstnanci, studenti, absolventi a příznivci fakulty v letošní dražbě a následnými finančními dary vybrali na dobrou věc celkem 55 500 korun. Peníze pošlou na účet Nadačního fondu Petra Zoubka, jenž nese jméno studenta práv, který letos podlehl rakovině.

O účelu dražby rozhodlo vedení fakulty. Vybíralo z tipů, které posílali zaměstnanci a studenti. „Letos byla volba poměrně snadná a smutná zároveň. Petra Zoubka mnozí znali osobně a jeho předčasný odchod zasáhl celou fakultu. Těší mě, že opět bylo co dražit a že byl o aukci zájem,“ řekla Zdenka Papoušková, děkanka právnické fakulty. Sama nabídla do aukce zážitek a po jejím skončení vydraženou částku svým finančním darem „zaokrouhlila“. Koupit se dala například francouzská snídaně, šabatová večeře, výlet do Bruselu či Bratislavy, lyžařský výlet do Jeseníků nebo lístky do divadla či kina. Dražba nakonec vynesla 50 000 korun a následné finanční dary dalších 5 500 korun.

Pomáhat přišla na večírek i skupina doktorandů z PF UP. Část z nich vydražila víkendový pobyt na chalupě proděkana Maxima Tomoszka a jeho ženy Veroniky. „Bylo to naprosto spontánní přihazování a rozhodnutí, že do toho s kolegy půjdeme. Když můžeme pomoci, rádi pomůžeme,“ řekla Monika Kováčová, studentka doktorského programu Teoretické právní vědy. Do Bratislavy se v doprovodu Ondreje Hamuľáka z katedry mezinárodního a evropského práva zase podívá Jiří Stýblo, student magisterského oboru Právo, se svými kamarády. „Petr Zoubek byl jeden z první z právnické fakulty, s kým jsem se setkal. Na seznamováku mi dělal průvodce,“ vzpomněl Jiří Stýblo.

Ještě na večírku předala děkanka šek na 50 000 korun zástupcům nadačního fondu – rodičům zesnulého studenta a Kristýně Beníčkové, přítelkyni Petra Zoubka a současné studentce práv. „Kdyby tu dnes Peťa mohl být s námi, zřejmě by se tu bavil jako čerstvý absolvent. Ale bohužel… Cením si toho, že jste si vybrali právě náš fond. Velký dík patří všem, kteří věnovali zážitky, a vám všem, kteří jste přihazovali. Peníze použijeme na nákup přístroje, který usnadní léčbu pacientům kliniky hematoonkologie Fakultní nemocnice Ostrava, kde byl Peťa hospitalizován,“ řekla Renáta Zoubková, matka zesnulého studenta.

Nadační fond Petra Zoubka má za cíl podporovat právě hematoonkologické oddělení Fakultní nemocnice v Ostravě a také výjimečné studenty PF UP. Založen byl posluchači práv – Kristýnou Beníčkovou a Luďkem Plachkým – v roce 2019 krátce potom, co Petr Zoubek podlehl rakovině.

Dar zaměstnanců a studentů práv: 55 500 korun pro nadační fond nesoucí jméno studenta

Novinky: Univerzita - Aktuality PřF UP - Ne, 12/22/2019 - 08:00

Tak jak k Vánocům patří slovo pomáhat, tak k vánočnímu večírku právnické fakulty už několik let patří dobročinná dražba zážitků. Zaměstnanci, studenti, absolventi a příznivci fakulty v letošní dražbě a následnými finančními dary vybrali na dobrou věc celkem 55 500 korun. Peníze pošlou na účet Nadačního fondu Petra Zoubka, jenž nese jméno studenta práv, který letos podlehl rakovině.

O účelu dražby rozhodlo vedení fakulty. Vybíralo z tipů, které posílali zaměstnanci a studenti. „Letos byla volba poměrně snadná a smutná zároveň. Petra Zoubka mnozí znali osobně a jeho předčasný odchod zasáhl celou fakultu. Těší mě, že opět bylo co dražit a že byl o aukci zájem,“ řekla Zdenka Papoušková, děkanka právnické fakulty. Sama nabídla do aukce zážitek a po jejím skončení vydraženou částku svým finančním darem „zaokrouhlila“. Koupit se dala například francouzská snídaně, šabatová večeře, výlet do Bruselu či Bratislavy, lyžařský výlet do Jeseníků nebo lístky do divadla či kina. Dražba nakonec vynesla 50 000 korun a následné finanční dary dalších 5 500 korun.

Pomáhat přišla na večírek i skupina doktorandů z PF UP. Část z nich vydražila víkendový pobyt na chalupě proděkana Maxima Tomoszka a jeho ženy Veroniky. „Bylo to naprosto spontánní přihazování a rozhodnutí, že do toho s kolegy půjdeme. Když můžeme pomoci, rádi pomůžeme,“ řekla Monika Kováčová, studentka doktorského programu Teoretické právní vědy. Do Bratislavy se v doprovodu Ondreje Hamuľáka z katedry mezinárodního a evropského práva zase podívá Jiří Stýblo, student magisterského oboru Právo, se svými kamarády. „Petr Zoubek byl jeden z první z právnické fakulty, s kým jsem se setkal. Na seznamováku mi dělal průvodce,“ vzpomněl Jiří Stýblo.

Ještě na večírku předala děkanka šek na 50 000 korun zástupcům nadačního fondu – rodičům zesnulého studenta a Kristýně Beníčkové, přítelkyni Petra Zoubka a současné studentce práv. „Kdyby tu dnes Peťa mohl být s námi, zřejmě by se tu bavil jako čerstvý absolvent. Ale bohužel… Cením si toho, že jste si vybrali právě náš fond. Velký dík patří všem, kteří věnovali zážitky, a vám všem, kteří jste přihazovali. Peníze použijeme na nákup přístroje, který usnadní léčbu pacientům kliniky hematoonkologie Fakultní nemocnice Ostrava, kde byl Peťa hospitalizován,“ řekla Renáta Zoubková, matka zesnulého studenta.

Nadační fond Petra Zoubka má za cíl podporovat právě hematoonkologické oddělení Fakultní nemocnice v Ostravě a také výjimečné studenty PF UP. Založen byl posluchači práv – Kristýnou Beníčkovou a Luďkem Plachkým – v roce 2019 krátce potom, co Petr Zoubek podlehl rakovině.

Kategorie: Novinky z UP a PřF

FF nově nabízí francouzštinu se specializací na aplikovanou ekonomii a hospodářskou praxi

Katedra romanistiky Filozofické fakulty UP nabízí nově akreditované bakalářské studium Francouzské filologie se specializací na aplikovanou ekonomii a navazující magisterské studium Francouzské filologie se specializací na hospodářskou praxi. Výuka ekonomicky orientovaných jazykových oborů má na olomoucké romanistice více než dvacetiletou tradici a je koncipována tak, aby co nejvíce odpovídala požadavkům současného trhu práce.

 „Absolventi těchto studijních programů jsou na trhu práce velmi žádaní a nemají žádný problém ihned po dokončení studia najít adekvátní zaměstnání. Nejčastěji se uplatní ve francouzských společnostech působících v České republice, ve veřejné správě, ve významných auditorských společnostech, v diplomacii či v obchodních odděleních firem. Mnozí absolventi se věnují překladatelské a tlumočnické činnosti nebo působí jako vyučující na středních školách po celé České republice,“ uvedl Stanislav Pisklák z katedry romanistiky.

V rámci bakalářského studia se studenti seznámí s nejdůležitějšími pojmy a vztahy v hlavních ekonomických disciplínách, prohloubí si své znalosti v oblasti francouzské lingvistiky, kultury a literatury. Budou moci i vycestovat na půlroční či roční studijní pobyt v rámci programu Erasmus+ na některou ze dvanácti zahraničních univerzit či absolvovat praktickou stáž jak v tuzemsku, tak v zahraničí.

„Výuku předmětů ve francouzském jazyce zajišťují lektoři a vyučující katedry romanistiky. Velkou devízu spatřuji v tom, že se na ekonomických předmětech ve francouzském jazyce budou podílet i hostující profesoři z Université Clermont Auvergne (UCA) ve Francii,“ dodal doktorand Stanislav Pisklák. Ekonomicky orientované kurzy v českém, popřípadě v anglickém jazyce povedou podle něj jak vyučující katedry aplikované ekonomie, tak významní hostující odborníci z České republiky i ze zahraničí.

Bakalářské studium je v nabídce jako prezenční jednooborové. „Jeho absolventi mohou pokračovat v magisterském studiu Francouzské filologie se specializací na hospodářskou oblast. V tomto studiu si posluchači prohloubí znalosti v oblasti veřejné správy, daňové soustavy či manažerského rozhodování. Během studia navštíví specializované semináře na tlumočení a překlad, didaktiku francouzštiny či jazykovou situaci ve francouzsky hovořících zemích,“ doplnil Stanislav Pisklák s tím, že i magisterské studium je filozofickou fakultou nabízeno jako prezenční jednooborové a jeho posluchači mají možnost vycestovat do zahraničí v rámci programu Erasmus+ či se zúčastnit praktických stáží jak v České republice, tak v zahraničí.

Ke studiu většiny bakalářských i magisterských programů na Univerzitě Palackého se uchazeči mohou hlásit do poloviny března.

FF nově nabízí francouzštinu se specializací na aplikovanou ekonomii a hospodářskou praxi

Novinky: Univerzita - Aktuality PřF UP - So, 12/21/2019 - 07:30

Katedra romanistiky Filozofické fakulty UP nabízí nově akreditované bakalářské studium Francouzské filologie se specializací na aplikovanou ekonomii a navazující magisterské studium Francouzské filologie se specializací na hospodářskou praxi. Výuka ekonomicky orientovaných jazykových oborů má na olomoucké romanistice více než dvacetiletou tradici a je koncipována tak, aby co nejvíce odpovídala požadavkům současného trhu práce.

 „Absolventi těchto studijních programů jsou na trhu práce velmi žádaní a nemají žádný problém ihned po dokončení studia najít adekvátní zaměstnání. Nejčastěji se uplatní ve francouzských společnostech působících v České republice, ve veřejné správě, ve významných auditorských společnostech, v diplomacii či v obchodních odděleních firem. Mnozí absolventi se věnují překladatelské a tlumočnické činnosti nebo působí jako vyučující na středních školách po celé České republice,“ uvedl Stanislav Pisklák z katedry romanistiky.

V rámci bakalářského studia se studenti seznámí s nejdůležitějšími pojmy a vztahy v hlavních ekonomických disciplínách, prohloubí si své znalosti v oblasti francouzské lingvistiky, kultury a literatury. Budou moci i vycestovat na půlroční či roční studijní pobyt v rámci programu Erasmus+ na některou ze dvanácti zahraničních univerzit či absolvovat praktickou stáž jak v tuzemsku, tak v zahraničí.

„Výuku předmětů ve francouzském jazyce zajišťují lektoři a vyučující katedry romanistiky. Velkou devízu spatřuji v tom, že se na ekonomických předmětech ve francouzském jazyce budou podílet i hostující profesoři z Université Clermont Auvergne (UCA) ve Francii,“ dodal doktorand Stanislav Pisklák. Ekonomicky orientované kurzy v českém, popřípadě v anglickém jazyce povedou podle něj jak vyučující katedry aplikované ekonomie, tak významní hostující odborníci z České republiky i ze zahraničí.

Bakalářské studium je v nabídce jako prezenční jednooborové. „Jeho absolventi mohou pokračovat v magisterském studiu Francouzské filologie se specializací na hospodářskou oblast. V tomto studiu si posluchači prohloubí znalosti v oblasti veřejné správy, daňové soustavy či manažerského rozhodování. Během studia navštíví specializované semináře na tlumočení a překlad, didaktiku francouzštiny či jazykovou situaci ve francouzsky hovořících zemích,“ doplnil Stanislav Pisklák s tím, že i magisterské studium je filozofickou fakultou nabízeno jako prezenční jednooborové a jeho posluchači mají možnost vycestovat do zahraničí v rámci programu Erasmus+ či se zúčastnit praktických stáží jak v České republice, tak v zahraničí.

Ke studiu většiny bakalářských i magisterských programů na Univerzitě Palackého se uchazeči mohou hlásit do poloviny března.

Kategorie: Novinky z UP a PřF

Karel Jungwirth: věda se řídit nedá, ale musí

Novinky: Fyzikální ústav - Pá, 12/20/2019 - 12:46

Doktor Karel Jungwirth se stal v pořadí osmým emeritním vědeckým pracovníkem Fyzikálního ústav Akademie věd. Jmenovací dekret převzal 19. prosince z rukou ředitele ústavu Michaela Prouzy. Při této příležitosti jsme se s bývalým ředitelem Fyzikálního ústavu bavili o slastech a strastech vědeckého života.

Váš život je spojen s působením na Fyzikálním ústavu. Ovlivnil jste jeho chod více jako ředitel nebo vědec?

Asi nejsem správný adresát, kdo by měl odpovídat na tuto otázku. V obou případech jsem se snažil a záleželo mi na tom, aby výsledkem byla kvalitní věda. Původně jsem vlastně odchovanec Ústavu fyziky plazmatu, kde na stěně laboratoře silnoproudých elektronových svazků bylo dlouho k přečtení moje krédo: Věda se řídit nedá, ale musí. To po mně chtěli moji kolegové, abych tam napsal a podepsal ve zlomových dnech prosince 1989. Pod pojmem řízení vědy jsem měl tehdy na mysli a mám dosud péči o takové tvůrčí vědecké prostředí, v němž by lidé, kteří umí a chtějí dělat vědu měli k tomu vytvořeny vhodné podmínky. O to jsem se snažil již během svého působení ve vedení naší Akademie věd i poté, co jsem byl „draftován“ do funkce ředitele Fyzikálního ústavu svým předchůdcem Dr. Vladimírem Dvořákem. Měl jsem to štěstí, že mi předával Ústav v dobrém stavu a jediné, co jsem musel po svém jmenování akutně řešit, byla personální situace v sekci optiky. Tam jsem jmenoval nového vedoucího sekce profesora Jana Řídkého, který mě následně vystřídal ve vedení celého Ústavu.

Jako ředitel jsem aktivně podporoval mezinárodní spolupráci na všech úrovních, včetně naší účasti v mezinárodních experimentech typu CERN, Elletra Sincrotrone Triestre, nebo Pierre Auger Observatory v Argentině a vždy jsem se snažil, abychom k těmto aktivitám nepřistupovali jako chudí příbuzní. Nejen kvalita naší práce, ale i takový férový přístup nám udělaly dobré jméno u zahraničních kolegů. Myslím, že to bylo právě v Terstu, kde jsme z původně dohodnutého trojlístku Poláci, Maďaři a my nakonec zůstali sami, kdo splnil své finanční závazky, protože Poláci a Maďaři od původně dohodnuté trojstranné účasti odstoupili. Vstřícně jsme zareagovali i na volání o pomoc od Pierre Auger Observatory v době argentinské finanční krize. Časy se mění a na rozdíl od urychlovačů částic nyní poskytujeme zahraničním kolegům přístup (access) i my, konkrétně k výkonovým laserům.

Vzpomenete si na největší úspěch a prohru své profesionální dráhy?

Vyskytovala se období, kdy česká věda bojovala o život. V této souvislosti považuji za úspěch, že se mi podařilo udržet kvalitní týmy i úroveň práce Ústavu. Domnívám se, že kromě jiného k tomu přispěla i skutečnost, že jako ředitel Ústavu jsem dbal na to, aby kvalitní práce byla po zásluze oceněna. Ke konci roku jsem na příklad posílal badatelům, kteří měli vynikající vědecké výsledky osobní děkovný dopis doprovázený samozřejmě i ředitelskou prémií. Myslím si však, že si více cenili toho, že jsem si všiml jejich práce a že si jí vážím, než té mimořádné prémie.

Snad jsem to nedělal tak špatně, když jsem byl dvakrát za sebou vybrán ředitelem. Byl jsem jím i v roce 2007, kdy se přecházelo na novou legislativu v. v. i. To byly těžké chvíle. Ředitel zastával veškeré funkce veřejné výzkumné instituce, nebyly rady a bylo nutné celou novou strukturu administrativy uvést do života. Nemyslím si, že ten zákon o v. v. i. byl úplně šťastný. Ustanovily se na příklad rady ústavu, které fungují spíše jako dozorčí a správní rady u podniků, které se řídí obchodním zákoníkem. A to jsme se už v roce 1968 prali za právo badatelů volit si vědecké rady ústavů. Nakonec jediná vědecká rada, která nám zůstala, je ta celé Akademie věd. Jsem přesvědčen, že by se ústav měl řídit občanským zákoníkem a ne obchodním. Umožnilo by to formovat radu jako vědeckou nikoli správní. Ostatně i společnost Maxe Plancka je dnes zapsaná společnost (e. V.), původně GmbH (s.r.o.). Je možná pozoruhodné, že jsme právní změny u nás dělali v protifázi s vývojem v Německu. Ředitel, pokud má mít možnost a chce pozitivně ovlivňovat vědecké směřování a budoucnost ústavu, by měl být obklopen vědeckou radou, jako odborníky především na vědu, aby slyšel názory lidí, kteří tomu rozumí a nedělal zbytečné chyby.

Jako outsider z Ústavu fyziky plazmatu jsem měl ve funkci ředitele ústavu to štěstí, že se mne staré mezilidské spory a vášně netýkaly a nechtěl jsem se do ničeho podobného nechat zatáhnout. Přesto za jistou formu prohry mohu považovat, že i za mého ředitelování přežívaly jisté třenice, ačkoli jsem se snažil, aby ze světa zmizely staré averze, které vznikly v souvislosti se spojením původně dvou nezávislých pracovišť Cukrovarnické a Slovanky v jeden ústav, a možná jsem nebyl v tomto snažení dostatečně důsledný. Třeba tak jako, když jsem dlouho a vytrvale usiloval o to získat podporu pro důstojnou oslavu 50. výročí založení ústavu. Nakonec se slavilo v Novoměstské radnici, kde jsme s Dr. Glogarovou, CSc. u vchodu všechny kolegy osobně vítali, aby získali oprávněný pocit, že si někdo jejich práce váží.

Může být Fyzikální ústav, jako největší ústav Akademie věd, pro ostatní vzorem vývoje?

Je pravda, že Fyzikální ústav je zdaleka největší ústav Akademie věd, ale netroufal bych si tvrdit, že je nutně svým vývojem vždy vzorem pro ostatní ústavy. Je sice pravda, že v některých směrech jsme postoupili výrazně dopředu - staví se nová budova SOLIDu 21, v Dolních Břežanech se už dostavělo, to je výborné, ale svět nespí. Mně chybí dvě věci, možná by tu mělo být více zahraničních badatelů, což úzce souvisí s tou druhou věcí, která mi chybí, a to je nastavení lepších pravidel financování. Přál bych si, aby ústav byl víc mezinárodním pracovištěm. Proto jsem inicioval a podporuji třeba uživatelský přístup na PALSu, nebo na projekt ELI, kam zahraniční badatelé přinášejí své znalosti a schopnosti jako vklad výměnou za přístup k našim experimentálním zařízením.

Kdysi jsem byl u zrodu Grantové agentury Akademie věd, což byl jistě správný krok, ale mám obavy, že současná praxe podpory účelového financování jde příliš na úkor institucionálního financování. Věda resp. její instituce potřebuje mít dostatečnou jistotu, že bude moci pokračovat v nějakém perspektivním směru, který se nastartuje. V Německu ve Společnosti Maxe Plancka mají zajištěno financování od spolkových zemí a vlád i od spolkové vlády na podstatně delší dobu než my a je to dobré. Naopak tady jsme různých zbytečných útoků na holou existenci vědy a bojů o její přežití zažili nemálo. To, že politici v předvolebních kláních často uvádějí vzdělání a vědu jako prioritu nemění nic na skutečnosti, že když dojde na lámání chleba, tak to nezřídka vypadá jinak.

Fyzika v poslední době prožívá rozkvět nových oborů. Vybral byste si jiné zaměření, pokud byste znovu volil?

Fakticky jsem změnil zaměření svého odborného zájmu během profesionální kariéry hned několikrát. A vždy to mělo vnitřní logiku a souvislost. Šel jsem od teorie stability magnetoaktivního plazmatu k nelineárním jevům, od výkonových svazků nabitých částic k výkonovým laserovým systémům a k laserovému plazmatu. Už jako student jsem měl pocit, že řízená termojaderná syntéza je vize, které stojí za to věnovat celý lidský život. Myslím si to i dnes, přestože pokroky směrem k dosažení tohoto cíle nejsou zdaleka takové, jak se tenkrát na počátku let šedesátých očekávalo. Rozhodně v oblasti fyziky pevných látek jsou s využitelností nových poznatků daleko dále a také lasery změnily náš každodenní život.

Poměrně brzy jsem byl přesvědčen, že teoretická fyzika je to, co mě láká i proto, že mi matematika byla velice blízká. Navíc jsme měli na střední škole skvělého učitele fyziky, jistého pana Dohnala. Ten s námi dělal klasické experimenty z doby zrodu současné fyziky a tenkrát se mi fyzika zalíbila, ale teprve ve třetím ročníku na jaderné fakultě jsem pochopil, co jsem si vybral za obor. Bylo to něco stěží uvěřitelného, ta fantastická cesta do světa kvantové fyziky a do mikrosvěta. Byl jsem tím tak očarován, že jsem se to pokoušel vysvětlit i své budoucí partnerce, která tehdy studovala na elektrotechnické fakultě ČVUT. My jsme vůbec taková bláznivá přírodovědně zaměřená rodina.

Ale teprve v pozdějším věku jsem si uvědomil, že bych býval mohl dělat také něco úplně jiného, třeba medicínu nebo psychologii, možná proto, že moje paní byla dlouhodobě nemocná, a když můžete pomoci potřebnému člověku, je praktický výsledek je vidět dříve než, když něco spočítáte. Ale v dobách mého mládí měla neživá příroda vůči společenským a humanitním vědám tu výhodu, že v ní i u nás platily stejné zákony jako na západ od našich hranic a mohlo se tady svobodně přemýšlet. Tohle byla oblast, kde kdejaký krajský tajemník hrdě říkal: “Já jsem byl vždy blbej na matiku.”, a tak se do ní tolik nepletl.

Ing. Karel Jungwirth, DrSc., absolvoval v roce 1963 s vyznamenáním FTJF ČVUT a ve stejném roce nastoupil do Ústavu fyziky plazmatu tehdejší ČSAV. Byl vícekrát zvolen do vědecké rady a později zastával post vedoucího oddělení laserového plazmatu. V letech 1990–1991 přednášel na University of Texas v Austinu a v Institute for Fusion Studies v USA.

Od roku 1991 vedl do roku 2001 oblast věd o neživé přírodě ČSAV (od roku 1993 AV ČR) a od roku 1993 byl po dvě funkční období členem předsednictva Akademické rady AV ČR. Ve druhém funkčním období, tedy od roku 1997 do roku 2001 byl místopředsedou AV ČR.

V období 2001–2006 působil jako ředitel Fyzikálního ústavu AV ČR a do května 2007 byl pověřen jeho řízením. V letech 2003-2008 byl delegátem za ČR v ESFRI při Evropské komisi.

Stál u zrodu Badatelského centra PALS (Prague Asterix Laser System) a byl jeho vedoucím v letech 1998 – 2001, a pak od roku 2008 do roku 2019.

V roce 2008 se stal členem řídicích orgánů přípravné fáze ELI a HiPER - projektů ESFRI Roadmap podporovaných 7. RP.

Karel Jungwirth je autorem nebo spoluautorem více než 120 prací publikovaných v mezinárodních recenzovaných časopisech, které získaly přibližně 1500 citací. Hirschův index Karla Jungwirtha podle WoS činí 21.

Autor: Petra Köppl, 21.12.2019

Kategorie: Novinky z AV a FZÚ

Profesor Jiří Gallo a jeho tým získali cenu ministra zdravotnictví za výzkum a vývoj

Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch udělil ceny za mimořádné výsledky ve zdravotnickém výzkumu. Oceněn byl i projekt Antibakteriální úprava povrchu ortopedických implantátů na bázi nanotrubic a nanostříbra, za nímž stojí tým složený z odborníků několika vysokoškolských pracovišť vedený Jiřím Gallem z Lékařské fakulty UP.

Cílem projektu podpořeného v rámci Programu na podporu zdravotnického aplikovaného výzkumu na léta 2015–2022 bylo vyvinout a ověřit nový postup k předcházení infekcím kloubních náhrad. „Infekce kloubní náhrady je jednou z nejobávanějších komplikací v ortopedii a traumatologii pohybového aparátu. Dlouhou dobu sním o tom, že budeme moci našim pacientům nabídnout implantát, který by ‚nechutnal‘ bakteriím. Přes obrovský pokrok v medicíně i materiálových vědách se však stále na rozdílové řešení čeká. Nám se podařilo navrhnout a ověřit antibakteriální vlastnosti kovových povrchů opatřených nanotexturou v kombinaci s nanočásticemi stříbra,“ uvedl hlavní řešitel projektu a přednosta Ortopedické kliniky LF UP a Fakultní nemocnice Olomouc Jiří Gallo.

Inovativní řešení, které bylo v rámci projektu testováno, spočívá v optimálním propojení antibakteriálních vlastností kontinuální vrstvy nanotrubic oxidu titaničitého a nanočástic stříbra. Řešitelé postupně ověřili pět fyzikálně-chemických metod nanášení nanostříbra na předem upravené kovové povrchy s nanotexturou a ty testovali vůči širokému spektru bakterií. Výstupem projektu jsou dva užitné vzory a řada publikací v recenzovaných časopisech včetně prestižního Nature Nanotechnology.

„Věříme, že nás výsledky projektu přiblížily k výrobě endoprotéz s antibakteriálními povrchy, což by mělo v konečném důsledku vést ke snížení výskytu infekcí kloubních náhrad, resp. morbidity a nákladů spojených s touto komplikací. K vlastnímu ocenění ministra zdravotnictví musím zdůraznit, že patří všem kolegům, kteří se na realizaci projektu podíleli, a to jak na Lékařské fakultě UP, tak na Přírodovědecké fakultě UP a také na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze a na Českém vysokém učení technickém v Praze,“ dodal Gallo.

Z lékařské fakulty se na řešení projektu podílely pracovní skupiny vedené Gallem a Evou Kriegovou z Ústavu imunologie, z přírodovědecké fakulty to byl tým Aleše Panáčka z katedry fyzikální chemie. Vysoká škola chemicko-technologická byla zastoupena skupinou Luďka Josky z Ústavu kovových materiálů a korozního inženýrství, České vysoké učení technické pak Ladislavem Cvrčkem z Ústavu materiálového inženýrství.

V rámci navazujícího projektu Technologické agentury ČR Epsilon se nyní společně s českým výrobcem implantátů pokračuje v převádění výsledků výzkumu do praxe.

Cena ministra zdravotnictví za zdravotnický výzkum a vývoj se uděluje pěti vědeckým týmům z České republiky za mimořádné výsledky dosažené na základě účelové podpory poskytnuté ministerstvem zdravotnictví na řešení projektu výzkumu, vývoje a inovací. Dalších pět výzkumných skupin získává čestné uznání ministra zdravotnictví. O udělení cen rozhoduje ministr zdravotnictví na návrh Agentury pro zdravotnický výzkum ČR. Ceny se předávají každoročně při výročí narození jednoho z nejvýznamnějších českých vědců Jana Evangelisty Purkyně.

Profesor Jiří Gallo a jeho tým získali cenu ministra zdravotnictví za výzkum a vývoj

Novinky: Univerzita - Aktuality PřF UP - Pá, 12/20/2019 - 12:33

Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch udělil ceny za mimořádné výsledky ve zdravotnickém výzkumu. Oceněn byl i projekt Antibakteriální úprava povrchu ortopedických implantátů na bázi nanotrubic a nanostříbra, za nímž stojí tým složený z odborníků několika vysokoškolských pracovišť vedený Jiřím Gallem z Lékařské fakulty UP.

Cílem projektu podpořeného v rámci Programu na podporu zdravotnického aplikovaného výzkumu na léta 2015–2022 bylo vyvinout a ověřit nový postup k předcházení infekcím kloubních náhrad. „Infekce kloubní náhrady je jednou z nejobávanějších komplikací v ortopedii a traumatologii pohybového aparátu. Dlouhou dobu sním o tom, že budeme moci našim pacientům nabídnout implantát, který by ‚nechutnal‘ bakteriím. Přes obrovský pokrok v medicíně i materiálových vědách se však stále na rozdílové řešení čeká. Nám se podařilo navrhnout a ověřit antibakteriální vlastnosti kovových povrchů opatřených nanotexturou v kombinaci s nanočásticemi stříbra,“ uvedl hlavní řešitel projektu a přednosta Ortopedické kliniky LF UP a Fakultní nemocnice Olomouc Jiří Gallo.

Inovativní řešení, které bylo v rámci projektu testováno, spočívá v optimálním propojení antibakteriálních vlastností kontinuální vrstvy nanotrubic oxidu titaničitého a nanočástic stříbra. Řešitelé postupně ověřili pět fyzikálně-chemických metod nanášení nanostříbra na předem upravené kovové povrchy s nanotexturou a ty testovali vůči širokému spektru bakterií. Výstupem projektu jsou dva užitné vzory a řada publikací v recenzovaných časopisech včetně prestižního Nature Nanotechnology.

„Věříme, že nás výsledky projektu přiblížily k výrobě endoprotéz s antibakteriálními povrchy, což by mělo v konečném důsledku vést ke snížení výskytu infekcí kloubních náhrad, resp. morbidity a nákladů spojených s touto komplikací. K vlastnímu ocenění ministra zdravotnictví musím zdůraznit, že patří všem kolegům, kteří se na realizaci projektu podíleli, a to jak na Lékařské fakultě UP, tak na Přírodovědecké fakultě UP a také na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze a na Českém vysokém učení technickém v Praze,“ dodal Gallo.

Z lékařské fakulty se na řešení projektu podílely pracovní skupiny vedené Gallem a Evou Kriegovou z Ústavu imunologie, z přírodovědecké fakulty to byl tým Aleše Panáčka z katedry fyzikální chemie. Vysoká škola chemicko-technologická byla zastoupena skupinou Luďka Josky z Ústavu kovových materiálů a korozního inženýrství, České vysoké učení technické pak Ladislavem Cvrčkem z Ústavu materiálového inženýrství.

V rámci navazujícího projektu Technologické agentury ČR Epsilon se nyní společně s českým výrobcem implantátů pokračuje v převádění výsledků výzkumu do praxe.

Cena ministra zdravotnictví za zdravotnický výzkum a vývoj se uděluje pěti vědeckým týmům z České republiky za mimořádné výsledky dosažené na základě účelové podpory poskytnuté ministerstvem zdravotnictví na řešení projektu výzkumu, vývoje a inovací. Dalších pět výzkumných skupin získává čestné uznání ministra zdravotnictví. O udělení cen rozhoduje ministr zdravotnictví na návrh Agentury pro zdravotnický výzkum ČR. Ceny se předávají každoročně při výročí narození jednoho z nejvýznamnějších českých vědců Jana Evangelisty Purkyně.

Kategorie: Novinky z UP a PřF

Medaile pro emeritního profesora Jaroslava Macháčka

Jaroslav Macháček, emeritní profesor katedry anglistiky a amerikanistiky FF, obdržel stříbrnou medaili Univerzity Palackého za dlouholetý odborný a lidský přínos. Převzal ji při příležitosti životního jubilea z rukou děkana filozofické fakulty Zdeňka Pechala.

„Jménem filozofické fakulty vyjadřuji hlubokou úctu k tomu, co jste pro ni vykonal. Velmi si vážíme vašeho vždy příkladného a etického přístupu, a to i v dobách, kdy univerzitě nebylo dobře. Ceníme si i toho, co jste udělal pro ozdravení a následné uchování duchovního klimatu na FF. Byly generace, které vás sice nezažily, ale hodně o vás slyšely. Kromě zdraví, štěstí a pohody vám přeji, aby vás nepřecházel typicky anglický humor, na nějž jsme zvyklí,“ řekl Zdeněk Pechal, děkan FF.

Jazykovědec a anglista Jaroslav Macháček je absolvent oboru Angličtina a španělština na Filozofické fakultě UP z roku 1953. Habilitoval se v roce 1967 a v období let 1968-1970 vedl katedru germánské a anglické filologie. Období normalizace na UP přineslo s sebou zákaz pedagogické i vědecké činnosti, a tak se v letech 1975-1990 živil jako topič ve Fakultní nemocnici Olomouc.  Od roku 1970 nesměl publikovat, odborný přehled si udržoval výukou lékařů a překlady textů, po kterých byla poptávka.

Na filozofickou fakultu se vrátil v roce 1989, když ho vyzval tehdejší rektor UP a zároveň jeho dřívější student Josef Jařab. Po zahraničních stážích a intenzivní přípravě nastoupil zpět na místo vedoucího katedry anglistiky a amerikanistiky, kde dodnes už jako emeritní profesor předává znalosti a zkušenosti dalším generacím. V užším oborovém zaměření se věnuje anglické morfologii a syntaxi, fonetice a fonologii i vývoji angličtiny.

Medaile pro emeritního profesora Jaroslava Macháčka

Novinky: Univerzita - Aktuality PřF UP - Pá, 12/20/2019 - 10:22

Jaroslav Macháček, emeritní profesor katedry anglistiky a amerikanistiky FF, obdržel stříbrnou medaili Univerzity Palackého za dlouholetý odborný a lidský přínos. Převzal ji při příležitosti životního jubilea z rukou děkana filozofické fakulty Zdeňka Pechala.

„Jménem filozofické fakulty vyjadřuji hlubokou úctu k tomu, co jste pro ni vykonal. Velmi si vážíme vašeho vždy příkladného a etického přístupu, a to i v dobách, kdy univerzitě nebylo dobře. Ceníme si i toho, co jste udělal pro ozdravení a následné uchování duchovního klimatu na FF. Byly generace, které vás sice nezažily, ale hodně o vás slyšely. Kromě zdraví, štěstí a pohody vám přeji, aby vás nepřecházel typicky anglický humor, na nějž jsme zvyklí,“ řekl Zdeněk Pechal, děkan FF.

Jazykovědec a anglista Jaroslav Macháček je absolvent oboru Angličtina a španělština na Filozofické fakultě UP z roku 1953. Habilitoval se v roce 1967 a v období let 1968-1970 vedl katedru germánské a anglické filologie. Období normalizace na UP přineslo s sebou zákaz pedagogické i vědecké činnosti, a tak se v letech 1975-1990 živil jako topič ve Fakultní nemocnici Olomouc.  Od roku 1970 nesměl publikovat, odborný přehled si udržoval výukou lékařů a překlady textů, po kterých byla poptávka.

Na filozofickou fakultu se vrátil v roce 1989, když ho vyzval tehdejší rektor UP a zároveň jeho dřívější student Josef Jařab. Po zahraničních stážích a intenzivní přípravě nastoupil zpět na místo vedoucího katedry anglistiky a amerikanistiky, kde dodnes už jako emeritní profesor předává znalosti a zkušenosti dalším generacím. V užším oborovém zaměření se věnuje anglické morfologii a syntaxi, fonetice a fonologii i vývoji angličtiny.

Kategorie: Novinky z UP a PřF

Jiří Pánek z přírodovědecké fakulty získal cenu od kartografického časopisu

Cenu Best Map Award letos za článek pojednávající o tvorbě pocitové mapy Olomouce obdržel Jiří Pánek z katedry rozvojových a environmentálních studií společně s kartografem Bohumilem Ptáčkem. Cenu každoročně uděluje prestižní kartografický časopis Journal of Maps z vydavatelství Taylor and Francis.

Porota ocenila článek nazvaný Mapping citizens’ emotions: participatory planning support system in Olomouc, Czech Republic, který popisuje crowdsourcingový sběr dat pro tvorbu pocitové mapy Olomouce. „Cena je jednak oceněním výborné kartografické práce kolegy Bohumila Ptáčka, ale zároveň jsem rád, že se téma pocitových map, kterým se věnuji přes pět let, pomalu dostává do širšího povědomí geografické a kartografické komunity. Tato cena sice není spojena s žádným finančním bonusem, ale pro nás je motivací pro další výzkum v oblasti participativního mapování,“ uvedl Jiří Pánek.

Kartograf se participativnímu mapování věnuje již řadu let. Aplikace, která nabízí možnost aktivně zapojit občany do sběru informací a názorů na lokality, v nichž bydlí, byla použita nejen ve více než stovce českých a slovenských měst, ale i v zahraničí. Výsledky byly mimo jiné využity při přípravě Strategického plánu města Olomouce.

„Je zajímavé, že stejnou cenu získali v roce 2015 také Vít Pászto s kolektivem z katedry geoinformatiky. Univerzita Palackého je tak jedinou institucí, která dokázala toto prestižní ocenění získat dvakrát,“ dodal Jiří Pánek. Cena Best Map Award se uděluje od roku 2008, je výrazem uznání akademické obce a zvyšuje viditelnost publikačních výstupů.

 

Jiří Pánek z přírodovědecké fakulty získal cenu od kartografického časopisu

Novinky: Univerzita - Aktuality PřF UP - Pá, 12/20/2019 - 08:00

Cenu Best Map Award letos za článek pojednávající o tvorbě pocitové mapy Olomouce obdržel Jiří Pánek z katedry rozvojových a environmentálních studií společně s kartografem Bohumilem Ptáčkem. Cenu každoročně uděluje prestižní kartografický časopis Journal of Maps z vydavatelství Taylor and Francis.

Porota ocenila článek nazvaný Mapping citizens’ emotions: participatory planning support system in Olomouc, Czech Republic, který popisuje crowdsourcingový sběr dat pro tvorbu pocitové mapy Olomouce. „Cena je jednak oceněním výborné kartografické práce kolegy Bohumila Ptáčka, ale zároveň jsem rád, že se téma pocitových map, kterým se věnuji přes pět let, pomalu dostává do širšího povědomí geografické a kartografické komunity. Tato cena sice není spojena s žádným finančním bonusem, ale pro nás je motivací pro další výzkum v oblasti participativního mapování,“ uvedl Jiří Pánek.

Kartograf se participativnímu mapování věnuje již řadu let. Aplikace, která nabízí možnost aktivně zapojit občany do sběru informací a názorů na lokality, v nichž bydlí, byla použita nejen ve více než stovce českých a slovenských měst, ale i v zahraničí. Výsledky byly mimo jiné využity při přípravě Strategického plánu města Olomouce.

„Je zajímavé, že stejnou cenu získali v roce 2015 také Vít Pászto s kolektivem z katedry geoinformatiky. Univerzita Palackého je tak jedinou institucí, která dokázala toto prestižní ocenění získat dvakrát,“ dodal Jiří Pánek. Cena Best Map Award se uděluje od roku 2008, je výrazem uznání akademické obce a zvyšuje viditelnost publikačních výstupů.

 

Kategorie: Novinky z UP a PřF

Stránky