Agregátor zdrojů

Mezinárodní twinningový projekt San4Fuel je u konce a skládá závěrečné účty. Před třemi lety se díky němu propojili vědci z CATRIN Univerzity Palackého, VŠB-TUO, Univerzity Friedricha Alexandera v německém Erlangenu a Univerzity v Terstu v Itálii. O tom, co se povedlo a k jakým výsledkům vědci dospěli, hovořil hlavní řešitel Štěpán Kment z CATRIN.

Jak byste shrnul hlavní poslání projektu SAN4Fuel?

Hlavním cílem projektu bylo vybudovat na Univerzitě Palackého a na VŠB-TUO silné zázemí pro výzkum solárních paliv a propojit naše týmy s předními evropskými pracovišti na univerzitách v italském Terstu a německém Erlangenu. Usilovali jsme o hlubší porozumění tomu, jak lze přímo ze sluneční energie vyrábět vodík a syntetická paliva, jak efektivně využít odpadní oxid uhličitý a přeměnit jej na cenné uhlovodíky s vysokou přidanou hodnotou či další energetické nosiče pomocí pokročilých fotokatalytických materiálů. Projekt nám umožnil nejen dosáhnout vynikajících vědeckých výsledků, ale také posílit infrastrukturu, rozvíjet talent mladých výzkumníků a získat know-how, které posunulo český výzkum výrazně blíže evropské špičce.

Proč je SAN4Fuel pro výzkum udržitelných paliv tak důležitý?

Výzkum udržitelných paliv je dnes naprosto zásadní a představuje jednu z největších celospolečenských výzev. Neustále rostoucí světová populace i nedávný, až explozivní nástup technologií umělé inteligence jsou jen dva příklady faktorů, které dramaticky zvyšují globální spotřebu energie. S tím úzce souvisí také nárůst emisí oxidu uhličitého a jejich negativní klimatické dopady. Ani současná geopolitická situace nepřispívá ke stabilitě. To vše nás nutí hledat nové energetické zdroje a vyvíjet materiály a technologie, které dokážou snížit celkovou energetickou zátěž a současně umožní alespoň částečnou energetickou nezávislost. Udržitelná paliva jako zelený vodík, syntetické uhlovodíky či chemikálie s vysokou přidanou hodnotou, například peroxid vodíku nebo amoniak, budou hrát klíčovou roli v dekarbonizaci průmyslu i dopravy. SAN4Fuel přinesl nové materiály a technologické postupy, které mohou tyto procesy výrazně zefektivnit, a zároveň přispěl k výchově odborníků, již budou tuto oblast posouvat dlouhodobě dopředu.

video_sem

Co bylo klíčem k úspěšné mezinárodní spolupráci a co jste se díky ní naučili?

Klíčem k úspěchu byla otevřenost, vzájemná důvěra a ochota sdílet znalosti bez jakýchkoli bariér. Partnerské týmy z Německa a Itálie mají dlouholetou zkušenost se špičkovým materiálovým výzkumem a jejich podpora pro nás byla obrovským přínosem. Twinningový projekt nás naučil pracovat ve skutečně mezinárodním prostředí, řídit velké vědecké multidisciplinární subprojekty, využívat pokročilé experimentální metody a přemýšlet o vědě strategicky a s dlouhodobou vizí. Získali jsme také zkušenosti s organizací vědeckých konferencí a workshopů i s přípravou nových EU grantových návrhů ve spolupráci s mezinárodními administrativními týmy.

Které výsledky považujete za nejvýznamnější a proč?

Za nejpřevratnější považuji vývoj fotokatalyzátorů se stabilními kokatalyzátory ukotvenými ve formě jednotlivých atomů, následný pokrok v oblasti plazmonických a fototermálních technologií a také nové poznatky získané pomocí operando spektroskopie. Tyto výsledky nám umožňují detailně sledovat reakční mechanismy v reálném čase a otevírají cestu k mnohem efektivnějšímu využití sluneční energie při výrobě paliv či chemikálií. Mají skutečný potenciál ovlivnit budoucnost celého oboru. Význam vědeckých dopadů dokládá řada publikací, které jsme uveřejnili v nejprestižnějších vědeckých časopisech – mimo jiné dva články v Science, dále v Chemical Reviews, JACS, Advanced Materials a dalších špičkových titulech.

Jak hodnotíte rozhodnutí vsadit na atomární inženýrství?

Z dnešního pohledu to byla mimořádně správná volba. Atomární inženýrství nám umožnilo navrhovat katalyzátory s přesností na jednotlivé atomy, což vedlo k výraznému zvýšení účinnosti i selektivity a zároveň k dramatickému snížení spotřeby drahých kovů. Tato strategie nás posunula na samotnou hranici současného výzkumu a otevřela nové směry, které dnes přebírá mnoho světových laboratoří.

Součástí projektu byl důraz na mobilitu a stáže (nejen) výzkumníků. Jak to přispělo k růstu kompetencí?

Stáže a výměnné pobyty představovaly jeden z největších přínosů projektu a tvořily dominantní část jeho celkových nákladů. Mladí vědci získali možnost pracovat přímo v laboratořích evropské špičky, osvojit si moderní experimentální metody a přístupy a navázat dlouhodobé profesionální kontakty. Zkušení výzkumníci zase posílili mezinárodní spolupráci a přivezli know-how, které u nás dříve chybělo. Díky tomu mají dnes olomoucké a ostravské týmy výrazně vyšší úroveň odbornosti, profesionality i technických dovedností.

Součástí projektu byla také organizace několika úspěšných mezinárodních konferencí, letních i zimních vědeckých škol a specializovaných workshopů. Tyto akce byly zaměřeny na prohloubení znalostí studentů a mladých vědců v oblasti materiálového inženýrství na úrovni jednotlivých atomů a na porozumění mechanistickým aspektům fotokatalýzy a plazmoniky. Neméně důležitá byla i část aktivit zaměřená na posílení kompetencí administrativních pracovníků – jak v oblasti přípravy mezinárodních vědeckých projektů, tak i v jejich následné administraci a řízení. Díky tomu se výrazně zvýšila schopnost českých institucí zapojovat se do velkých evropských iniciativ.

Jaké jsou plány konsorcia po skončení SAN4Fuel?

S koncem projektu partnerství v rámci konsorcia rozhodně nekončí. Nejde už ani o začátek, v tuto chvíli jde o plně rozběhnutý a dynamický vědecký ekosystém, ve kterém stále pracujeme na několika vědeckých tématech. SAN4Fuel nikdy nebyl vnímán jako jednorázový projekt, ale jako start dlouhodobého výzkumného spojenectví. Takto ostatně přistupujeme ke všem našim projektům a tato strategie se nám dlouhodobě vyplácí. Plánujeme společné projekty Horizon Europe, pokračování studentských stáží, společné doktorské programy i další rozvoj středoevropského centra pro výzkum solárních paliv. Spolupráce s našimi partnery je velmi silná a bude bezpochyby pokračovat i v dalších letech.

Mezinárodní twinningový projekt San4Fuel je u konce a skládá závěrečné účty. Před třemi lety se díky němu propojili vědci z CATRIN Univerzity Palackého, VŠB-TUO, Univerzity Friedricha Alexandera v německém Erlangenu a Univerzity v Terstu v Itálii. O tom, co se povedlo a k jakým výsledkům vědci dospěli, hovořil hlavní řešitel Štěpán Kment z CATRIN.

Jak byste shrnul hlavní poslání projektu SAN4Fuel?

Hlavním cílem projektu bylo vybudovat na Univerzitě Palackého a na VŠB-TUO silné zázemí pro výzkum solárních paliv a propojit naše týmy s předními evropskými pracovišti na univerzitách v italském Terstu a německém Erlangenu. Usilovali jsme o hlubší porozumění tomu, jak lze přímo ze sluneční energie vyrábět vodík a syntetická paliva, jak efektivně využít odpadní oxid uhličitý a přeměnit jej na cenné uhlovodíky s vysokou přidanou hodnotou či další energetické nosiče pomocí pokročilých fotokatalytických materiálů. Projekt nám umožnil nejen dosáhnout vynikajících vědeckých výsledků, ale také posílit infrastrukturu, rozvíjet talent mladých výzkumníků a získat know-how, které posunulo český výzkum výrazně blíže evropské špičce.

Proč je SAN4Fuel pro výzkum udržitelných paliv tak důležitý?

Výzkum udržitelných paliv je dnes naprosto zásadní a představuje jednu z největších celospolečenských výzev. Neustále rostoucí světová populace i nedávný, až explozivní nástup technologií umělé inteligence jsou jen dva příklady faktorů, které dramaticky zvyšují globální spotřebu energie. S tím úzce souvisí také nárůst emisí oxidu uhličitého a jejich negativní klimatické dopady. Ani současná geopolitická situace nepřispívá ke stabilitě. To vše nás nutí hledat nové energetické zdroje a vyvíjet materiály a technologie, které dokážou snížit celkovou energetickou zátěž a současně umožní alespoň částečnou energetickou nezávislost. Udržitelná paliva jako zelený vodík, syntetické uhlovodíky či chemikálie s vysokou přidanou hodnotou, například peroxid vodíku nebo amoniak, budou hrát klíčovou roli v dekarbonizaci průmyslu i dopravy. SAN4Fuel přinesl nové materiály a technologické postupy, které mohou tyto procesy výrazně zefektivnit, a zároveň přispěl k výchově odborníků, již budou tuto oblast posouvat dlouhodobě dopředu.

video_sem

Co bylo klíčem k úspěšné mezinárodní spolupráci a co jste se díky ní naučili?

Klíčem k úspěchu byla otevřenost, vzájemná důvěra a ochota sdílet znalosti bez jakýchkoli bariér. Partnerské týmy z Německa a Itálie mají dlouholetou zkušenost se špičkovým materiálovým výzkumem a jejich podpora pro nás byla obrovským přínosem. Twinningový projekt nás naučil pracovat ve skutečně mezinárodním prostředí, řídit velké vědecké multidisciplinární subprojekty, využívat pokročilé experimentální metody a přemýšlet o vědě strategicky a s dlouhodobou vizí. Získali jsme také zkušenosti s organizací vědeckých konferencí a workshopů i s přípravou nových EU grantových návrhů ve spolupráci s mezinárodními administrativními týmy.

Které výsledky považujete za nejvýznamnější a proč?

Za nejpřevratnější považuji vývoj fotokatalyzátorů se stabilními kokatalyzátory ukotvenými ve formě jednotlivých atomů, následný pokrok v oblasti plazmonických a fototermálních technologií a také nové poznatky získané pomocí operando spektroskopie. Tyto výsledky nám umožňují detailně sledovat reakční mechanismy v reálném čase a otevírají cestu k mnohem efektivnějšímu využití sluneční energie při výrobě paliv či chemikálií. Mají skutečný potenciál ovlivnit budoucnost celého oboru. Význam vědeckých dopadů dokládá řada publikací, které jsme uveřejnili v nejprestižnějších vědeckých časopisech – mimo jiné dva články v Science, dále v Chemical Reviews, JACS, Advanced Materials a dalších špičkových titulech.

Jak hodnotíte rozhodnutí vsadit na atomární inženýrství?

Z dnešního pohledu to byla mimořádně správná volba. Atomární inženýrství nám umožnilo navrhovat katalyzátory s přesností na jednotlivé atomy, což vedlo k výraznému zvýšení účinnosti i selektivity a zároveň k dramatickému snížení spotřeby drahých kovů. Tato strategie nás posunula na samotnou hranici současného výzkumu a otevřela nové směry, které dnes přebírá mnoho světových laboratoří.

Součástí projektu byl důraz na mobilitu a stáže (nejen) výzkumníků. Jak to přispělo k růstu kompetencí?

Stáže a výměnné pobyty představovaly jeden z největších přínosů projektu a tvořily dominantní část jeho celkových nákladů. Mladí vědci získali možnost pracovat přímo v laboratořích evropské špičky, osvojit si moderní experimentální metody a přístupy a navázat dlouhodobé profesionální kontakty. Zkušení výzkumníci zase posílili mezinárodní spolupráci a přivezli know-how, které u nás dříve chybělo. Díky tomu mají dnes olomoucké a ostravské týmy výrazně vyšší úroveň odbornosti, profesionality i technických dovedností.

Součástí projektu byla také organizace několika úspěšných mezinárodních konferencí, letních i zimních vědeckých škol a specializovaných workshopů. Tyto akce byly zaměřeny na prohloubení znalostí studentů a mladých vědců v oblasti materiálového inženýrství na úrovni jednotlivých atomů a na porozumění mechanistickým aspektům fotokatalýzy a plazmoniky. Neméně důležitá byla i část aktivit zaměřená na posílení kompetencí administrativních pracovníků – jak v oblasti přípravy mezinárodních vědeckých projektů, tak i v jejich následné administraci a řízení. Díky tomu se výrazně zvýšila schopnost českých institucí zapojovat se do velkých evropských iniciativ.

Jaké jsou plány konsorcia po skončení SAN4Fuel?

S koncem projektu partnerství v rámci konsorcia rozhodně nekončí. Nejde už ani o začátek, v tuto chvíli jde o plně rozběhnutý a dynamický vědecký ekosystém, ve kterém stále pracujeme na několika vědeckých tématech. SAN4Fuel nikdy nebyl vnímán jako jednorázový projekt, ale jako start dlouhodobého výzkumného spojenectví. Takto ostatně přistupujeme ke všem našim projektům a tato strategie se nám dlouhodobě vyplácí. Plánujeme společné projekty Horizon Europe, pokračování studentských stáží, společné doktorské programy i další rozvoj středoevropského centra pro výzkum solárních paliv. Spolupráce s našimi partnery je velmi silná a bude bezpochyby pokračovat i v dalších letech.

Při uprchlické krizi v roce 2015 vyjel s Charitou Olomouc pomáhat na hraniční přechody. Asi nikdy nezapomene na cestu dodávkou, spaní ve spacáku, jen tak pod širákem. Coby student politologie na Filozofické fakultě Univerzity Palackého Ondřej Němčák tehdy asi poprvé okusil, co to znamená být dobrovolník. A už tehdy vnitřně cítil, že jej pomoc druhým přitahuje.

„Dobrovolnictví člověka donutí vystoupit ze své pomyslné bubliny,“ říká. Je projektový manažer Projektového servisu UP, a přestože je jeho profese se službou ostatním spojená, má velkou potřebu být všude tam, kde je důležité pomoct i fyzicky. Vstupovat do nestandardních situací je podle něj totiž velmi zdravé. „Takové chvíle vás vždycky něco naučí. Práce dobrovolníka zdaleka není o tom, že jen pomáháte, dáváte. Je především o tom, že hodně získáte, třeba zkušenost, prožitek, jiný pohled na věc.“

Ondřej Němčák reprezentoval DC UP na Adventním setkání s prezidentem Petrem Pavlem na Pražském hradě, kde mluvili dobrovolníci s hlavou státu mj. o svých zkušenostech z krizových situací. Foto: archiv ON

Vždycky měl zájem o dění kolem. Nikdy nechtěl stát stranou. Proto když na olomoucké univerzitě vzniklo dobrovolnické centrum, byl mezi prvními pomáhajícími. Dobrovolnické centrum Univerzity Palackého vnímá jako garanta pomoci a od prvopočátku jeho fungování aktivně re­aguje téměř na všechny univerzitní výzvy. Zúčastnil se většiny organizovaných dobrovolnických aktivit, od zaměstnaneckých dobrovolnických dnů až po pomoc povodní zasaženému Jesenicku. Za pomoc druhým získal i ocenění rektora UP.

„Dobrovolnictví člověka donutí vystoupit ze své pomyslné bubliny,“ říká Ondřej Němčák. Foto: DC UP

„Dodnes vnímám situaci na Jesenicku velmi citlivě. Když jsme se tam v červnu vraceli, bylo zajímavé pozorovat, kolik se toho už opravilo, co všechno už zase funguje. Na náměstí v Jeseníku už skoro nikdo nepozná, že tam byla povodeň. Stačí ale, aby člověk navštívil místní obyvatele, zašel k nim domů a zjistí, že mnohé tak pozitivní není. I s odstupem více než roku se řada lidí do svých domovů ještě nevrátila, buď ty domy stále opravují nebo čekají na verdikt statika. Takový je aktuální líc a rub Jesenicka a záleží na tom, co chce člověk vidět,“ popisuje mladý muž, jehož část rodiny pochází z Troubek. Místa, které se před pár lety, v roce 1997, stalo synonymem zkázy.

Pomoc Jesenicku mu hodně dala. „Víte, kdyby se mě někdo zeptal, co dělám rád, řeknu, že jsem vášnivý zahrádkář a že jsem se donedávna věnoval i osázenému záhonu komunitní zahrady v prostorách olomouckého letního kina. Při pomoci na Jesenicku jsem ale poznal jiný okruh lidí, než se kterými se setkávám v Olomouci nebo na Univerzitě Palackého. Změna prostředí, jiné pohledy na věc, zažít si tyto chvíle považuji za velmi důležité. Do mého života totiž přinášejí potřebné hodnoty.“

Text vyšel v posledním čísle magazínu Žurnál UP.

Při uprchlické krizi v roce 2015 vyjel s Charitou Olomouc pomáhat na hraniční přechody. Asi nikdy nezapomene na cestu dodávkou, spaní ve spacáku, jen tak pod širákem. Coby student politologie na Filozofické fakultě Univerzity Palackého Ondřej Němčák tehdy asi poprvé okusil, co to znamená být dobrovolník. A už tehdy vnitřně cítil, že jej pomoc druhým přitahuje.

„Dobrovolnictví člověka donutí vystoupit ze své pomyslné bubliny,“ říká. Je projektový manažer Projektového servisu UP, a přestože je jeho profese se službou ostatním spojená, má velkou potřebu být všude tam, kde je důležité pomoct i fyzicky. Vstupovat do nestandardních situací je podle něj totiž velmi zdravé. „Takové chvíle vás vždycky něco naučí. Práce dobrovolníka zdaleka není o tom, že jen pomáháte, dáváte. Je především o tom, že hodně získáte, třeba zkušenost, prožitek, jiný pohled na věc.“

Ondřej Němčák reprezentoval DC UP na Adventním setkání s prezidentem Petrem Pavlem na Pražském hradě, kde mluvili dobrovolníci s hlavou státu mj. o svých zkušenostech z krizových situací. Foto: archiv ON

Vždycky měl zájem o dění kolem. Nikdy nechtěl stát stranou. Proto když na olomoucké univerzitě vzniklo dobrovolnické centrum, byl mezi prvními pomáhajícími. Dobrovolnické centrum Univerzity Palackého vnímá jako garanta pomoci a od prvopočátku jeho fungování aktivně re­aguje téměř na všechny univerzitní výzvy. Zúčastnil se většiny organizovaných dobrovolnických aktivit, od zaměstnaneckých dobrovolnických dnů až po pomoc povodní zasaženému Jesenicku. Za pomoc druhým získal i ocenění rektora UP.

„Dobrovolnictví člověka donutí vystoupit ze své pomyslné bubliny,“ říká Ondřej Němčák. Foto: DC UP

„Dodnes vnímám situaci na Jesenicku velmi citlivě. Když jsme se tam v červnu vraceli, bylo zajímavé pozorovat, kolik se toho už opravilo, co všechno už zase funguje. Na náměstí v Jeseníku už skoro nikdo nepozná, že tam byla povodeň. Stačí ale, aby člověk navštívil místní obyvatele, zašel k nim domů a zjistí, že mnohé tak pozitivní není. I s odstupem více než roku se řada lidí do svých domovů ještě nevrátila, buď ty domy stále opravují nebo čekají na verdikt statika. Takový je aktuální líc a rub Jesenicka a záleží na tom, co chce člověk vidět,“ popisuje mladý muž, jehož část rodiny pochází z Troubek. Místa, které se před pár lety, v roce 1997, stalo synonymem zkázy.

Pomoc Jesenicku mu hodně dala. „Víte, kdyby se mě někdo zeptal, co dělám rád, řeknu, že jsem vášnivý zahrádkář a že jsem se donedávna věnoval i osázenému záhonu komunitní zahrady v prostorách olomouckého letního kina. Při pomoci na Jesenicku jsem ale poznal jiný okruh lidí, než se kterými se setkávám v Olomouci nebo na Univerzitě Palackého. Změna prostředí, jiné pohledy na věc, zažít si tyto chvíle považuji za velmi důležité. Do mého života totiž přinášejí potřebné hodnoty.“

Text vyšel v posledním čísle magazínu Žurnál UP.

Jak správně v zimě přikrmovat ptáky, co dělat, když najdu v přírodě zraněného opeřence, a jaké jsou charakteristické hlasy jednotlivých druhů, které žijí kolem nás? Science centrum Pevnost poznání se letos opět zapojí do celorepublikové akce Ptačí hodinka České společnosti ornitologické (ČSO) a během ledna nabídne tematické workshopy, výstavy, přednášky nebo komentované prohlídky. 

Pozorování a sčítání ptáků se uskuteční během víkendu 10. a 11. ledna od 10 do 15 hodin u budovy Pevnosti poznání. U krmítka bude zoolog Evžen Tošenovský, který lidem zapůjčí dalekohledy firmy Meopta, a ti se na ptáky budou moci podívat velmi zblízka a také se zeptat na to, co je zajímá. Akce se může zúčastnit úplně každý i bez předchozích zkušeností. 

Pozorování a sčítání ptáků se uskuteční během víkendu 10. a 11. ledna od 10 do 15 hodin u budovy Pevnosti poznání.

„V minulosti jsme u pevnostního krmítka viděli kromě běžných druhů také vzácnějšího strakapouda prostředního i jednoho zimujícího samečka rehka domácího,“ zve na akci Evžen Tošenovský, který bude mít v průběhu víkendu v Pevnosti poznání také povídání zaměřené na to, jak postupovat, když v přírodě najdeme zvíře, které potřebuje pomoc. Kromě toho bude v přízemí budovy výstava krmítek firmy Plastia a v pokladně si návštěvníci budou moci zakoupit ptačí krmivo.

Data, která pomáhají vědě

Tým popularizačního centra se k Ptačí hodince připojuje již pošesté. Odborníci v tomto dlouhodobém projektu zjišťují, kteří ptáci u nás v zimě ubývají, či naopak přibývají. „Díky zapojení veřejnosti získáváme každoročně množství důležitých dat o tom, kteří ptáci zimují v Česku v blízkosti lidí a jak se v průběhu let mění jejich početnost a chování,“ říká Filip Tuháček, koordinátor Ptačí hodinky z ČSO.

Jedním z cílů je také získat informace o výskytu ptáků, kteří dříve odlétali zimovat do Středomoří, avšak kvůli stále teplejším zimám zůstávají v Česku. „Jedná se například o holuba hřivnáče, špačka obecného nebo pěnici černohlavou,“ vysvětluje Tuháček. 

Ptačí zima v Pevnosti poznání: program po celý leden

Ve vědeckých dílnách Pevnosti poznání si děti i dospělí vyrobí jednoduché závěsné krmítko ze dřeva, osvojí si základy práce s nářadím a dozvědí se, jak se o krmítko v zimě správně starat.

Expozice věnovaná fyzice nabídne komentované prohlídky v planetáriu zaměřené na vesmírné objekty spojené s ptačí tematikou – zájemci zjistí, kde je na obloze souhvězdí Labuť, jak vypadá Soví mlhovina nebo jak ptáci poznají, kde je sever. 

„V laboratoři si lidé pomocí chromatografie obarví ptačí pera, pokusem nasimulují let sokola při jeho rychlém lovu a z vaječných skořápek vyextrahují látku, která svítí pod UV zářením. Chybět nebude ani výstava v galerii Atom zaměřená na vybrané ptačí druhy a doplněná o jejich charakteristické hlasy,“ doplňuje program Ptačí zimy koordinátorka aktivit Šárka Kostková z Pevnosti poznání.

Pevnost poznání je science centrum Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého, které se věnuje popularizaci přírodních a humanitních věd a dlouhodobě propojuje vzdělávání s aktuálními environmentálními tématy. Pravidelně se zapojuje také do celostátních projektů, mezi něž patří i Ptačí hodinka organizovaná Českou společností ornitologickou. Posledního ročníku se zúčastnilo přibližně 36 tisíc dobrovolníků, kteří během jednoho víkendu pozorovali více než 779 tisíc ptáků; nejčastěji zaznamenaným druhem byla již posedmé sýkora koňadra s více než 143 tisíci pozorováními. Více informací na webu Pevnost poznání a ČSO.

Jak správně v zimě přikrmovat ptáky, co dělat, když najdu v přírodě zraněného opeřence, a jaké jsou charakteristické hlasy jednotlivých druhů, které žijí kolem nás? Science centrum Pevnost poznání se letos opět zapojí do celorepublikové akce Ptačí hodinka České společnosti ornitologické (ČSO) a během ledna nabídne tematické workshopy, výstavy, přednášky nebo komentované prohlídky. 

Pozorování a sčítání ptáků se uskuteční během víkendu 10. a 11. ledna od 10 do 15 hodin u budovy Pevnosti poznání. U krmítka bude zoolog Evžen Tošenovský, který lidem zapůjčí dalekohledy firmy Meopta, a ti se na ptáky budou moci podívat velmi zblízka a také se zeptat na to, co je zajímá. Akce se může zúčastnit úplně každý i bez předchozích zkušeností. 

Pozorování a sčítání ptáků se uskuteční během víkendu 10. a 11. ledna od 10 do 15 hodin u budovy Pevnosti poznání.

„V minulosti jsme u pevnostního krmítka viděli kromě běžných druhů také vzácnějšího strakapouda prostředního i jednoho zimujícího samečka rehka domácího,“ zve na akci Evžen Tošenovský, který bude mít v průběhu víkendu v Pevnosti poznání také povídání zaměřené na to, jak postupovat, když v přírodě najdeme zvíře, které potřebuje pomoc. Kromě toho bude v přízemí budovy výstava krmítek firmy Plastia a v pokladně si návštěvníci budou moci zakoupit ptačí krmivo.

Data, která pomáhají vědě

Tým popularizačního centra se k Ptačí hodince připojuje již pošesté. Odborníci v tomto dlouhodobém projektu zjišťují, kteří ptáci u nás v zimě ubývají, či naopak přibývají. „Díky zapojení veřejnosti získáváme každoročně množství důležitých dat o tom, kteří ptáci zimují v Česku v blízkosti lidí a jak se v průběhu let mění jejich početnost a chování,“ říká Filip Tuháček, koordinátor Ptačí hodinky z ČSO.

Jedním z cílů je také získat informace o výskytu ptáků, kteří dříve odlétali zimovat do Středomoří, avšak kvůli stále teplejším zimám zůstávají v Česku. „Jedná se například o holuba hřivnáče, špačka obecného nebo pěnici černohlavou,“ vysvětluje Tuháček. 

Ptačí zima v Pevnosti poznání: program po celý leden

Ve vědeckých dílnách Pevnosti poznání si děti i dospělí vyrobí jednoduché závěsné krmítko ze dřeva, osvojí si základy práce s nářadím a dozvědí se, jak se o krmítko v zimě správně starat.

Expozice věnovaná fyzice nabídne komentované prohlídky v planetáriu zaměřené na vesmírné objekty spojené s ptačí tematikou – zájemci zjistí, kde je na obloze souhvězdí Labuť, jak vypadá Soví mlhovina nebo jak ptáci poznají, kde je sever. 

„V laboratoři si lidé pomocí chromatografie obarví ptačí pera, pokusem nasimulují let sokola při jeho rychlém lovu a z vaječných skořápek vyextrahují látku, která svítí pod UV zářením. Chybět nebude ani výstava v galerii Atom zaměřená na vybrané ptačí druhy a doplněná o jejich charakteristické hlasy,“ doplňuje program Ptačí zimy koordinátorka aktivit Šárka Kostková z Pevnosti poznání.

Pevnost poznání je science centrum Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého, které se věnuje popularizaci přírodních a humanitních věd a dlouhodobě propojuje vzdělávání s aktuálními environmentálními tématy. Pravidelně se zapojuje také do celostátních projektů, mezi něž patří i Ptačí hodinka organizovaná Českou společností ornitologickou. Posledního ročníku se zúčastnilo přibližně 36 tisíc dobrovolníků, kteří během jednoho víkendu pozorovali více než 779 tisíc ptáků; nejčastěji zaznamenaným druhem byla již posedmé sýkora koňadra s více než 143 tisíci pozorováními. Více informací na webu Pevnost poznání a ČSO.

Jan Ebr, Jakub Vícha, and Jiří Blažek from the Department of Astroparticle Physics at the Institute of Physics of the Czech Academy of Sciences contributed to an article published recently in Nature Reviews Physics. The article deals with the topic of tuning event generators, which are computer programs that simulate particle collisions according to a theoretical model and generate hypothetical data that would correspond to real experiments on accelerators.

Jan Ebr, Jakub Vícha a Jiří Blažek z Oddělení astročásticové fyziky Fyzikálního ústavu Akademie věd ČR se podíleli na článku, který v uplynulých dnech vyšel v časopise Nature Reviews Physics. Článek se věnuje tématu ladění generátorů událostí, což jsou počítačové programy, které simulují srážky částic podle teoretického modelu a generují hypotetická data, jež by odpovídala reálným experimentům na urychlovačích.

Řadu uznávaných osobností současné teologie a filozofie přivítala Cyrilometodějská teologická fakulta UP na konferenci Triertium: Trinitární syntéza moudrosti, během níž se hovořilo o významu ústředního principu křesťanské víry, tajemství Nejsvětější Trojice, pro dnešní myšlení, vědu, politiku či umění. Třídenní program, jehož části zaznamenaly i filmové kamery, připravila mezinárodní výzkumná skupina Triertium, která vznikla při katedře filozofie a patrologie CMTF UP.

Spojení s tradičními hodnotami, ale také soubor nadpřirozených pravd, které do moderního světa vědeckého poznání nepatří. Tak bývá křesťanství ve veřejném prostoru často chápáno. Konference ovšem podle pořadatelů ukázala odlišný pohled.

„Příspěvkům bylo společné, že propojovaly současné myšlení, vědu, politiku i kulturu přímo s vlastním středem křesťanských tajemství, jímž je dynamická skutečnost trinitární vztahovosti Otce, Syna a Ducha svatého. Díky této odvaze bylo možné ukázat, že problémy, jako jsou fragmentarizace a abstraktnost poznání, oddělení humanitních a přírodních věd nebo politická a kulturní polarizace ve společnosti, se týkají defektního pojetí reality vztahů v nás, mezi námi i kolem nás,“ uvedl koordinátor badatelské skupiny Eduard Fiedler.

Programu, jehož součástí byl i slavnostní večer v olomouckém Arcibiskupském paláci, kde hosty uvítal arcibiskup Josef Nuzík společně s děkanem fakulty Vítem Huškem, nebo varhanní koncert v dómu sv. Václava, se zúčastnilo přes 130 teologů, filozofů a dalších badatelů mimo jiné z USA, Jižní Koreje, Mexika, Gruzie, Velké Británie, Francie, Německa nebo Norska.

Hned dvě veřejné přednášky proslovil Piero Coda, jeden z nejvýznamnějších katolických teologů současnosti a generální sekretář Mezinárodní teologické komise, vystoupili také například britský teolog John Milbank, bývalý italský ministr kultury a významný politický filozof Rocco Buttiglione, polský filozof Paweł Rojek nebo domácí teolog Ľubomír Žák.

„Od řady účastníků jsme slyšeli, že se jednalo o jednu z nejlépe zorganizovaných konferencí, kterých se zúčastnili. Taková pochvala udělá o to větší radost, když ji s vámi sdílí děkan jedné z teologických fakult v Římě,“ prozradil Eduard Fiedler s tím, že práce kolem konference nekončí a mimo jiné na základě přednesených příspěvků vyjde hned několik odborných publikací. „Nejpodstatnějším výstupem ale je formální navázání spolupráce s badatelskými centry v Římě, Toulouse, Baltimoru a Austinu,“ dodal.

Záběry z konference budou také součástí chystaného dokumentárně-uměleckého filmu s trinitární tematikou, který točí tým režiséra Václava Kadrnky. „Spolupracujeme již několik let na celovečerním hraném historickém snímku Panna Sofia, který zobrazuje setkání J. A. Komenského a dívky Kristiny Poniatowské (psali jsme zde). Navazující dokumentární umělecký film se předběžně nazývá Triunity (Trojjedinost) a bude se jednat o audiovizuálně velmi propracované dílo spojující citlivost vůči zranitelnosti a utrpení dnešního člověka s vizí nového vztahového propojení a usmíření velkých protikladů moderní doby. Řada hostů se do natáčení během konference zapojila,“ přiblížil Eduard Fiedler.

Mezinárodní výzkumná skupina Triertium, která konferenci na CMTF UP uspořádala, se zaměřuje na transdisciplinární přístup k velkým otázkám současnosti a usiluje o relační syntézu křesťanské moudrosti a umění v 21. století. Tvoří ji teologové, filozofové a umělci z ČR, Slovenska, Itálie, Francie a USA. Kromě samotné vědecké činnosti skupina mj. na olomoucké fakultě pravidelně organizuje badatelské semináře a veřejné přednášky. Aktuálně byla také přizvána ke spolupráci na organizaci mezinárodní konference Nature lost, Nature regained v červnu 2026 v Římě a na rok 2027 je plánována druhá konference Triertium na CMTF UP. Aktivity skupiny jsou podpořeny tříletým juniorským grantem Trinitarian Ontologies: A New Philosophical Investigation into Trinitarian Relationality. Více na www.triertium.cz.

Řadu uznávaných osobností současné teologie a filozofie přivítala Cyrilometodějská teologická fakulta UP na konferenci Triertium: Trinitární syntéza moudrosti, během níž se hovořilo o významu ústředního principu křesťanské víry, tajemství Nejsvětější Trojice, pro dnešní myšlení, vědu, politiku či umění. Třídenní program, jehož části zaznamenaly i filmové kamery, připravila mezinárodní výzkumná skupina Triertium, která vznikla při katedře filozofie a patrologie CMTF UP.

Spojení s tradičními hodnotami, ale také soubor nadpřirozených pravd, které do moderního světa vědeckého poznání nepatří. Tak bývá křesťanství ve veřejném prostoru často chápáno. Konference ovšem podle pořadatelů ukázala odlišný pohled.

„Příspěvkům bylo společné, že propojovaly současné myšlení, vědu, politiku i kulturu přímo s vlastním středem křesťanských tajemství, jímž je dynamická skutečnost trinitární vztahovosti Otce, Syna a Ducha svatého. Díky této odvaze bylo možné ukázat, že problémy, jako jsou fragmentarizace a abstraktnost poznání, oddělení humanitních a přírodních věd nebo politická a kulturní polarizace ve společnosti, se týkají defektního pojetí reality vztahů v nás, mezi námi i kolem nás,“ uvedl koordinátor badatelské skupiny Eduard Fiedler.

Programu, jehož součástí byl i slavnostní večer v olomouckém Arcibiskupském paláci, kde hosty uvítal arcibiskup Josef Nuzík společně s děkanem fakulty Vítem Huškem, nebo varhanní koncert v dómu sv. Václava, se zúčastnilo přes 130 teologů, filozofů a dalších badatelů mimo jiné z USA, Jižní Koreje, Mexika, Gruzie, Velké Británie, Francie, Německa nebo Norska.

Hned dvě veřejné přednášky proslovil Piero Coda, jeden z nejvýznamnějších katolických teologů současnosti a generální sekretář Mezinárodní teologické komise, vystoupili také například britský teolog John Milbank, bývalý italský ministr kultury a významný politický filozof Rocco Buttiglione, polský filozof Paweł Rojek nebo domácí teolog Ľubomír Žák.

„Od řady účastníků jsme slyšeli, že se jednalo o jednu z nejlépe zorganizovaných konferencí, kterých se zúčastnili. Taková pochvala udělá o to větší radost, když ji s vámi sdílí děkan jedné z teologických fakult v Římě,“ prozradil Eduard Fiedler s tím, že práce kolem konference nekončí a mimo jiné na základě přednesených příspěvků vyjde hned několik odborných publikací. „Nejpodstatnějším výstupem ale je formální navázání spolupráce s badatelskými centry v Římě, Toulouse, Baltimoru a Austinu,“ dodal.

Záběry z konference budou také součástí chystaného dokumentárně-uměleckého filmu s trinitární tematikou, který točí tým režiséra Václava Kadrnky. „Spolupracujeme již několik let na celovečerním hraném historickém snímku Panna Sofia, který zobrazuje setkání J. A. Komenského a dívky Kristiny Poniatowské (psali jsme zde). Navazující dokumentární umělecký film se předběžně nazývá Triunity (Trojjedinost) a bude se jednat o audiovizuálně velmi propracované dílo spojující citlivost vůči zranitelnosti a utrpení dnešního člověka s vizí nového vztahového propojení a usmíření velkých protikladů moderní doby. Řada hostů se do natáčení během konference zapojila,“ přiblížil Eduard Fiedler.

Mezinárodní výzkumná skupina Triertium, která konferenci na CMTF UP uspořádala, se zaměřuje na transdisciplinární přístup k velkým otázkám současnosti a usiluje o relační syntézu křesťanské moudrosti a umění v 21. století. Tvoří ji teologové, filozofové a umělci z ČR, Slovenska, Itálie, Francie a USA. Kromě samotné vědecké činnosti skupina mj. na olomoucké fakultě pravidelně organizuje badatelské semináře a veřejné přednášky. Aktuálně byla také přizvána ke spolupráci na organizaci mezinárodní konference Nature lost, Nature regained v červnu 2026 v Římě a na rok 2027 je plánována druhá konference Triertium na CMTF UP. Aktivity skupiny jsou podpořeny tříletým juniorským grantem Trinitarian Ontologies: A New Philosophical Investigation into Trinitarian Relationality. Více na www.triertium.cz.

Ve věku 82 let zemřela lékařka, psycholožka a vysokoškolská pedagožka Jana Mačáková, emeritní rektorka Univerzity Palackého a děkanka Lékařské fakulty UP.

Jana Mačáková se narodila 8. června 1943 v Uherském Hradišti. Po promoci na LF UP v roce 1966 začala pracovat jako odborná asistentka ve zdejším Ústavu patologické fyziologie. V oboru patologická fyziologie byla později jmenována docentkou a v roce 1998 profesorkou. Vedle medicíny se věnovala také psychologii, kterou vystudovala na Filozofické fakultě UP.

Po roce 1989 se stala předsedkyní Akademického senátu LF UP a také Akademického senátu UP, později prorektorkou pro studijní záležitosti. V roce 1994 byla zvolena děkankou Lékařské fakulty UP. „Nebyla to snadná doba. Museli jsme řešit celou řadu ‚všedních‘ provozních záležitostí, vyrovnat se s problémy nedostatku financí, najít způsob rozdělení finančních prostředků mezi jednotlivá pracoviště. Toto vše a mnoho dalšího mohlo úspěšně proběhnout především díky společnému úsilí celého vedení fakulty, akademického senátu, vědecké rady, akademických pracovníků, studentů a zaměstnanců fakulty. Bez jejich podpory by nebylo možné fakultu dál rozvíjet,“ vzpomněla před časem v publikaci o polistopadové historii LF UP.

V letech 2000–2006 byla Jana Mačáková rektorkou Univerzity Palackého, druhou ženou v této funkci. Za svoji práci pro fakultu, univerzitu a české vysoké školství obdržela mimo jiné medaili MŠMT nebo insignii Rytíře Řádu akademických palem, kterou převzala v roce 2004 za přínos k rozvoji česko-francouzské spolupráce v oblasti vědy, šíření francouzského jazyka a kultury. Později působila na Ostravské univerzitě. Byla také aktivní v regionální politice.

„Profesorka Jana Mačáková byla významnou osobností lékařské fakulty, kterou jako děkanka úspěšně vedla po dvě funkční období. Její práce pro naši alma mater i pro medicínu si nesmírně vážím. Odchod paní profesorky považuji za velkou ztrátu nejen pro akademickou obec, ale pro všechny, kteří ji znali,“ uvedl děkan LF UP Milan Kolář.

„S paní profesorkou Janou Mačákovou jsem se setkával poměrně často v době, kdy byla rektorkou a já jsem byl studentským zástupcem právnické fakulty v AS UP. Vždy byla velmi příjemná, a i v poslední době bylo zřejmé, že stále sleduje dění na UP. Olomouc v ní ztrácí jednu z nejvýraznějších osobností polistopadové éry naší univerzity a také jedinou ženu, která v novodobé historii UP stála v jejím čele,” dodal rektor UP Michael Kohajda.

Profesorka Jana Mačáková zemřela 2. ledna 2026. Poslední rozloučení s ní se koná v pátek 9. ledna ve 14:40 hodin v obřadní síni olomouckého krematoria.

Ve věku 82 let zemřela lékařka, psycholožka a vysokoškolská pedagožka Jana Mačáková, emeritní rektorka Univerzity Palackého a děkanka Lékařské fakulty UP.

Jana Mačáková se narodila 8. června 1943 v Uherském Hradišti. Po promoci na LF UP v roce 1966 začala pracovat jako odborná asistentka ve zdejším Ústavu patologické fyziologie. V oboru patologická fyziologie byla později jmenována docentkou a v roce 1998 profesorkou. Vedle medicíny se věnovala také psychologii, kterou vystudovala na Filozofické fakultě UP.

Po roce 1989 se stala předsedkyní Akademického senátu LF UP a také Akademického senátu UP, později prorektorkou pro studijní záležitosti. V roce 1994 byla zvolena děkankou Lékařské fakulty UP. „Nebyla to snadná doba. Museli jsme řešit celou řadu ‚všedních‘ provozních záležitostí, vyrovnat se s problémy nedostatku financí, najít způsob rozdělení finančních prostředků mezi jednotlivá pracoviště. Toto vše a mnoho dalšího mohlo úspěšně proběhnout především díky společnému úsilí celého vedení fakulty, akademického senátu, vědecké rady, akademických pracovníků, studentů a zaměstnanců fakulty. Bez jejich podpory by nebylo možné fakultu dál rozvíjet,“ vzpomněla před časem v publikaci o polistopadové historii LF UP.

V letech 2000–2006 byla Jana Mačáková rektorkou Univerzity Palackého, druhou ženou v této funkci. Za svoji práci pro fakultu, univerzitu a české vysoké školství obdržela mimo jiné medaili MŠMT nebo insignii Rytíře Řádu akademických palem, kterou převzala v roce 2004 za přínos k rozvoji česko-francouzské spolupráce v oblasti vědy, šíření francouzského jazyka a kultury. Později působila na Ostravské univerzitě. Byla také aktivní v regionální politice.

„Profesorka Jana Mačáková byla významnou osobností lékařské fakulty, kterou jako děkanka úspěšně vedla po dvě funkční období. Její práce pro naši alma mater i pro medicínu si nesmírně vážím. Odchod paní profesorky považuji za velkou ztrátu nejen pro akademickou obec, ale pro všechny, kteří ji znali,“ uvedl děkan LF UP Milan Kolář.

„S paní profesorkou Janou Mačákovou jsem se setkával poměrně často v době, kdy byla rektorkou a já jsem byl studentským zástupcem právnické fakulty v AS UP. Vždy byla velmi příjemná, a i v poslední době bylo zřejmé, že stále sleduje dění na UP. Olomouc v ní ztrácí jednu z nejvýraznějších osobností polistopadové éry naší univerzity a také jedinou ženu, která v novodobé historii UP stála v jejím čele,” dodal rektor UP Michael Kohajda.

Profesorka Jana Mačáková zemřela 2. ledna 2026. Poslední rozloučení s ní se koná v pátek 9. ledna ve 14:40 hodin v obřadní síni olomouckého krematoria.

Dovolte mi, abych vám jménem svým i jménem celého Akademického senátu Univerzity Palackého v Olomouci popřála do nového roku 2026 pevné zdraví, spokojenost a radost ze všeho, co budete konat.

Přeji vám, aby byl nový rok naplněn inspirací, radostí z akademické práce a pocitem smysluplnosti ve všem, čemu se na naší univerzitě věnujete. Vážím si vašeho nasazení, odpovědnosti i každodenní práce pro univerzitu i celou společnost.

Do nového roku vám všem přeji také vzájemný respekt a spolupráci, které jsou základem silné a soudržné univerzity. Ať je naše univerzita i nadále místem svobodného myšlení, porozumění a sounáležitosti, kde se každý může cítit vyslyšen a oceněn. Těším se na další společnou práci a přeji vám, aby byl nový rok pro vás všechny úspěšný nejen profesně, ale i lidsky.

Irena Smolová

předsedkyně Akademického senátu UP v Olomouci

Dovolte mi, abych vám jménem svým i jménem celého Akademického senátu Univerzity Palackého v Olomouci popřála do nového roku 2026 pevné zdraví, spokojenost a radost ze všeho, co budete konat.

Přeji vám, aby byl nový rok naplněn inspirací, radostí z akademické práce a pocitem smysluplnosti ve všem, čemu se na naší univerzitě věnujete. Vážím si vašeho nasazení, odpovědnosti i každodenní práce pro univerzitu i celou společnost.

Do nového roku vám všem přeji také vzájemný respekt a spolupráci, které jsou základem silné a soudržné univerzity. Ať je naše univerzita i nadále místem svobodného myšlení, porozumění a sounáležitosti, kde se každý může cítit vyslyšen a oceněn. Těším se na další společnou práci a přeji vám, aby byl nový rok pro vás všechny úspěšný nejen profesně, ale i lidsky.

Irena Smolová

předsedkyně Akademického senátu UP v Olomouci

Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážené studentky, vážení studenti,

stojíme na sklonku roku 2025, který bezpochyby přinesl množství jedinečných a krásných událostí. Zároveň odkryl i výzvy, jež nám na Univerzitě Palackého, studentům i všem, kdo na ní pracují, otevírají prostor pro další rozvoj, akademický posun a naplnění našich „prozatím“ nevyřčených snů.

Hlavním pilířem naší univerzity není místo ani její historie, ale právě lidé. Každý jeden z nás svou činností v rozmanitých agendách a oblastech zaměření přispívá k jejímu chodu. I přes náročná období jsme to právě my, kdo je tvůrcem univerzity, a univerzita, která formuje nás.

Za studentskou kurii Akademického senátu UP si vám dovolujeme popřát, aby každý váš sen našel v budoucnosti své místo a aby měl každý váš cíl jasnou cestu k dosažení. Přáli bychom si, abyste nadcházející rok prožili ve zdraví, obklopeni lidmi, kteří vás činí šťastnými, a v prostředí, které je vám inspirací a připomínkou, že nic není nemožné.

Přejeme vám vše nejlepší do nového roku 2026.

Ať v něm najdete vše, v co doufáte.

za studentskou kurii AS UP Pavel Flekač

Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážené studentky, vážení studenti,

stojíme na sklonku roku 2025, který bezpochyby přinesl množství jedinečných a krásných událostí. Zároveň odkryl i výzvy, jež nám na Univerzitě Palackého, studentům i všem, kdo na ní pracují, otevírají prostor pro další rozvoj, akademický posun a naplnění našich „prozatím“ nevyřčených snů.

Hlavním pilířem naší univerzity není místo ani její historie, ale právě lidé. Každý jeden z nás svou činností v rozmanitých agendách a oblastech zaměření přispívá k jejímu chodu. I přes náročná období jsme to právě my, kdo je tvůrcem univerzity, a univerzita, která formuje nás.

Za studentskou kurii Akademického senátu UP si vám dovolujeme popřát, aby každý váš sen našel v budoucnosti své místo a aby měl každý váš cíl jasnou cestu k dosažení. Přáli bychom si, abyste nadcházející rok prožili ve zdraví, obklopeni lidmi, kteří vás činí šťastnými, a v prostředí, které je vám inspirací a připomínkou, že nic není nemožné.

Přejeme vám vše nejlepší do nového roku 2026.

Ať v něm najdete vše, v co doufáte.

za studentskou kurii AS UP Pavel Flekač

Jeden rok končí, druhý už klepe na dveře. Jaký bude v Olomouci a jaký na univerzitě? Nechte se inspirovat fotografiemi Vojtěcha Kmenty z originálních kalendářů nazvaných příznačně Rok v univerzitním městě – Olomouc 2026.

Vojtěch Kmenta, fotograf oddělení marketingu rektorátu UP, připravil spolu s kolegy pro nastávající rok dva typy kalendářů: stolní a nástěnný. Oba můžete zakoupit v univerzitním informačním centru a obchodě UPoint. Nahlédněte nyní do kolekce dvanácti snímků, které Vojtěch Kmenta vybral do nástěnného kalendáře, a vydejte se s ním na pomyslnou procházku univerzitním městem.

Leden: Panorama centra Olomouce z oken Lékařské fakulty UP.

Únor: Katovská branka s kupolemi kostela svatého Michala.

Březen: Východ slunce v den jarní rovnodennosti pohledem z radniční věže.

Duben: Katedrála svatého Václava s univerzitními budovami v pozadí.

Květen: Hlavní budova Filozofické fakulty UP s katedrálou svatého Václava v pozadí.

Červen: Večer letního slunovratu nad kolejním kampusem na Envelopě.

Červenec: Kašna v parkánové zahradě rektorátu v Křížkovského ulici.

Srpen: Bazilika Navštívení Panny Marie na Svatém Kopečku.

Září: Historická zástavba na starých městských hradbách s univerzitními budovami po pravé straně.

Říjen: Věže historického centra pohledem přes Čechovy sady.

Listopad: Podzimní kolorit na nádvoří Zbrojnice.

Prosinec: Okamžik rozsvícení vánočního stromku před radnicí na Horním náměstí.

Jeden rok končí, druhý už klepe na dveře. Jaký bude v Olomouci a jaký na univerzitě? Nechte se inspirovat fotografiemi Vojtěcha Kmenty z originálních kalendářů nazvaných příznačně Rok v univerzitním městě – Olomouc 2026.

Vojtěch Kmenta, fotograf oddělení marketingu rektorátu UP, připravil spolu s kolegy pro nastávající rok dva typy kalendářů: stolní a nástěnný. Oba můžete zakoupit v univerzitním informačním centru a obchodě UPoint. Nahlédněte nyní do kolekce dvanácti snímků, které Vojtěch Kmenta vybral do nástěnného kalendáře, a vydejte se s ním na pomyslnou procházku univerzitním městem.

Leden: Panorama centra Olomouce z oken Lékařské fakulty UP.

Únor: Katovská branka s kupolemi kostela svatého Michala.

Březen: Východ slunce v den jarní rovnodennosti pohledem z radniční věže.

Duben: Katedrála svatého Václava s univerzitními budovami v pozadí.

Květen: Hlavní budova Filozofické fakulty UP s katedrálou svatého Václava v pozadí.

Červen: Večer letního slunovratu nad kolejním kampusem na Envelopě.

Červenec: Kašna v parkánové zahradě rektorátu v Křížkovského ulici.

Srpen: Bazilika Navštívení Panny Marie na Svatém Kopečku.

Září: Historická zástavba na starých městských hradbách s univerzitními budovami po pravé straně.

Říjen: Věže historického centra pohledem přes Čechovy sady.

Listopad: Podzimní kolorit na nádvoří Zbrojnice.

Prosinec: Okamžik rozsvícení vánočního stromku před radnicí na Horním náměstí.

As the end of the year approaches, we at FZU have once again continued our tradition and decided to make the Christmas holidays more enjoyable for those who find themselves in difficult life situations. This year's Christmas donation had a broader scope – our help was directed not only to children, but this time also to seniors.

S blížícím se koncem roku jsme na FZU opět navázali na naši tradici a rozhodli se zpříjemnit vánoční svátky těm, kteří se ocitli v nelehké životní situaci. Letošní adventní sbírka měla širší záběr – naše pomoc směřovala nejen k dětem, ale tentokrát i k seniorům.