Agregátor zdrojů

Mediátorka Lenka Holá: Každý případ je pro mě prvovýstup

Psal se rok 1988, byla čerstvě po vysoké škole a dostala se do kriminálu. Na šest let. Na šest pracovních let. Protože do vězení nastoupila dobrovolně. Jako pedagog do svého prvního zaměstnání. A i když občas došlo i na slzy, zkušeností s prací v pardubické věznici mediátorka Lenka Holá nelituje. Rozhovor o mediaci s docentkou Právnické fakulty UP přinesl magazín Žurnál UP.

Ve věznici to byl křest ohněm – zvládnout komunikaci, řešit vyhrocené situace, naučit se spolupracovat s důležitými institucemi. A nepřijít o iluze a víru v lidi. Byla to tvrdá, ale užitečná lekce do jejího dalšího profesního života – „usmiřovatelky“. Protože s nadsázkou řečeno, přesně to je Lenka Holá. Je mediátorka, dáma, která nám pomáhá řešit naše konflikty a která nás tím učí spolu znovu mluvit.

Mediace bývá definována jako řešení konfliktů pomocí třetí osoby, mediátora. Vy jste v jedné knize napsala, že začátek 21. století nabízí díky mediaci nové možnosti, jak se dobrat spravedlnosti. Proč si to myslíte?

Já v mediaci věřím, je to moje životní cesta, po níž jdu už víc než dvacet let a nadšení pro ni mě zatím neopustilo. Není to jen slepá víra, jsou to i praktické zkušenosti z těch mnoha kauz, které jsem pomáhala lidem řešit. Víte, mediace je úžasná v tom, že téměř okamžitě můžete vidět výsledky. Jen si to představte: Do místnosti přijdou dva lidé, kteří jsou v konfliktu, někdy velmi vyhroceném. Často na sebe křičí, nadávají si, pláčou nebo se na sebe ani nepodívají. Vy je jako nestranná osoba provázíte v jejich komunikaci o problému a hledání řešení.

Pak můžete dobře sledovat změny. Emoce se zklidňují, řeč je volnější, pomalejší, ne tak útočná. To bývají první známky toho, že se situace začíná pomalu lepšit. Podstatné je, aby mediátor působil vyváženě vůči všem stranám a pomáhal jim hledat pro ně přijatelné řešení, s nímž by mohly být spokojeny. Není právě to konsolidační a sociálně spravedlivé?

Mediace je možnost, jak se i vyhnout soudu, a využívá se v různých typech sporů od rodinných přes pracovní až po spotřebitelské. Je to vždy problém nejméně dvou lidí. Jak to funguje? Málokdy jsou přece oba dva stejně nadšeni pro to, jít za někým třetím a vyprávět mu o svých trablech…

Není neobvyklé, že jedna strana je pro mediaci motivovaná, dozvěděla se o ní, chce ji využít, a druhá ne. Je nedůvěřivá, obává se, co by za tím mohlo být, nebo nevnímá svůj problém až tak zásadně, necítí potřebu jej řešit. Nebo má pocit, že pro zvládnutí situace už udělala, co mohla, třeba i za pomoci rodiny, přátel, kolegů nebo i jiných odborníků. Všechno „k ničemu“. Pak může být skeptická i vůči mediaci. Jenže vy potřebujete obě strany, jednání jen s jedním není mediací.

Jak přesvědčíte i nemotivovaného?

To se musím usmívat. Často totiž slýchám přání, abych někoho k něčemu přesvědčila. Chápu to. Když člověk řeší pro něj nějakou zásadní věc, dlouho se mu to nedaří, tak pak se chytá jakéhokoliv stébla. Mediátora může vnímat jako pomoc, ale také jako svého spojence.

Mediace má spoustu cílů, kdy jedním je znovuobnovení důvěry mezi stranami sporu. Alespoň do té míry, aby spolu mohli koexistovat. Jenže obnovení důvěry není automatické, nepřijde z ničeho nic. Jako mediátor ji musíte na něčem začít budovat, a tak stavíte na důvěře klientů k vám. Oni by vám měli věřit, že se jim snažíte pomoci, že vám na nich záleží, že chcete zjistit, co potřebují, a v souladu s jejich zájmy že také jednáte.

Co když někdo před vámi předstírá, že se chce dohodnout, ale jen co za sebou zavře dveře, je všechno jinak?

Já věřím tomu, že lidé přicházejí do media­ce s nejlepšími úmysly a že je to tak, jak říkají: „Chceme najít řešení, chceme se dohodnout, jenom se nám to zatím nepodařilo nebo jsme nevěděli jak.“ Na rozdíl od soudu nezjišťuju, jestli to, co říkají, je pravda. Jak by mi mohli důvěřovat, když bych nevěřila já jim? Faktem ale je, že někdy máte takový zvláštní pocit, něco vám nesedí. Co pak s tím, když máte vést mediaci co nejotevřeněji? Mediátor má několik možností. Jednou z nich je jednat se stranami sporu odděleně. Mohou vám tu říct důležitou věc, kterou jste na společných jednáních vytušila, ale oni měli nějaké důvody, proč to před druhým neřekli.

Jak dlouhá by měla být mediace?

To nemůžete nikdy přesně na začátku říct, i když to klienty samozřejmě zajímá. Chtějí vědět, kolikrát se potkáme, než dojdeme k nějakému výsledku. Obecně platí, že mediace je spíše krátkodobější intervence a dobrý mediátor by ji neměl protahovat. Měly by být poměrně rychle vidět pozitivní posuny.

Taky se ptají i proto, že za služby mediátora platí, a třeba se bojí, že na to nebudou mít…

To chápu. Jenže na délku mediace má vliv celá řada faktorů. Například jak jsou ti lidé motivovaní pro mediaci, zda chtějí svůj problém opravdu vyřešit, o jakou oblast konfliktu jde. Neměla bych to asi říkat, aby nevznikl dojem, že mediátor mávne kouzelným proutkem, ale někdy se opravdu stane zázrak – přijdou klienti v mnohaletém sporu, který mají možnost v pro ně bezpečném prostředí řešit, a na konci sezení dojdeme k přijatelné dohodě. To pak říkají, že konečně… konečně mohli říct, konečně se dozvěděli, konečně opravdu řešili.

Záleží na povaze konfliktu. V osobnějších záležitostech bývá mediační sezení zpravidla tři hodiny, protože chvilku trvá, než se i vnitřně usadíme a lidé nabydou odvahu mluvit o citlivých věcech. Z úvodní premisy, kdo komu udělal co špatného, se mediá­tor pomalu dostává až k podstatě vzniku konfliktu. Nemyslím ve smyslu terapeutickém, to ne. Ale za každým sporem je nějaký důvod, proč vznikl. Co mi vlastně scházelo? Na čem mi záleží? Jaký můj zájem ten druhý ohrozil? Při mediaci se potřebujeme dostat na tuto hlubší úroveň rozhovoru, aby řešení, k němuž dojdeme, vycházelo z opravdových potřeb a zájmů stran. Tím dostane pevný základ a výsledná dohoda má šanci být trvalejší.

Pracujete hodně s důvěrou. Může se stát, že ji ztratíte? Že na tento konflikt vaše schopnosti nebo ochota nestačí?

Ano, zažila jsem to, i když těch případů nebylo mnoho. Jako mediátor zodpovídáte za průběh mediace, a tak si vyhodnocujete její užitečnost. Třeba i tak, že se na ni ptáte stran. Když vidíte, že se to i přes veškerou snahu nelepší, musíte si umět reálně vyhodnotit šance. Mám zkušenost, že pokud toto stranám dobře vysvětlíte, jejich důvěru nemusíte ztratit.

To ale předpokládá vedle zkušenosti i odvahu přiznat – na to nemám, nevím, jak dál…

Jistě. Buď nemám dost schopností, nebo je problém jinde. Proto je tak důležité využívat mediaci účelně. Někdy opravdu nemusí stačit. Třeba když se jedná o velmi komplikovaný spor, dlouhodobý, nepřehledný, o mnoha aktérech, s nevyjasněnými kompetencemi. Nebo jde o konflikt, který je opravdu velmi vyhrocený. Dosáhl fáze destrukce a lidé, i když říkají, my se chceme dohodnout, pro silnou averzi nejsou jakékoliv spolupráce schopni. V těchto případech jsou možnosti mediace malé. Ale to nemusí nutně znamenat, že to nezkusíte. Vstupní zájem stran o mediaci je pro mě určující.

Žijeme v době, kdy máme osobní kouče, máme terapeuty, mediátory. Nestačilo by vrátit se na začátek a prostě spolu normálně mluvit?

To by bylo úžasné, kdyby to tak bylo.

Nechci vás připravit o práci, ale opravdu spolu v dnešní době komunikujeme už tak špatně, že potřebujeme prostředníka?

Když se ohlédnu za svou více než dvacetiletou mediační praxí, tak nemám pocit, že by docházelo k nějakým zásadním změnám, že by se něco měnilo k horšímu. Vždycky byli lidé, kteří uměli komunikovat, a byli ti, kteří toho z nějakého důvodu nebyli schopni. Bylo by samozřejmě skvělé, kdybychom se neschovávali za sociální sítě, telefony, e-maily a raději se setkali tváří v tvář. Kdybychom dokázali nejen mluvit o sobě, ale také se zajímat o druhého. Protože me­diátor dělá právě to, co lidem v komunikaci schází – dává jim prostor, vede je k tomu, aby dokázali říct, na čem jim záleží. Zároveň se snaží, aby si naslouchali a došli k vzájemnému pochopení.

A není to paradox? Jsme téměř ukomunikovaní, jsme online, na sociální sítě dáváme téměř vše, od fotek z výletu až po snímek guláše na oběd. Ale z očí do očí nám to moc nejde. Jaké děláme chyby?

Myslím, že schází odvaha mluvit nejen o tom, co děláme, ale i o tom, co prožíváme, co je pro nás důležité. Vlastně je to pořád o tomtéž. Ať už v řešení konfliktů mediací nebo v běžných, každodenních vztazích a komunikaci. To, co zmiňujete vy, je jen nesmírně povrchní komunikace o událostech. Tak třeba ta fotka s gulášem na talíři. Co vypovídá? Že mám ráda nějaké jídlo. Ale co víc? Kde je nějaké hlubší sdělení o mně samé? Není. To je jedna věc, která nám chybí. Další je ochota naslouchat druhému, zajímat se o něj. Většina z nás dokáže mluvit o sobě, dělá nám dobře, když cítíme zájem, ale udělat totéž pro jiného, to už je horší.

Jak se mediátor chrání, aby nevyhořel, což bývá riziko pomáhajících profesí? A aby se na vás klienti nezdravě neupnuli?

Je důležité – a to asi v každém oboru – neklást na sebe více zodpovědnosti, než je potřeba. Pro mě je podstatné, aby klienti objevili sami v sobě potenciál k řešení problémů vlastního života. Je potřebné říct: „Já, jako profesionál, jsem tu pro tebe, abych udělala všechno, co je v mých možnostech. Současně je tady tvůj prostor, abys ty převzal zodpovědnost za svůj život do svých vlastních rukou a objevil v sobě to dobré, čeho jsi schopen, a našel sílu k řešení.“

Když ke mně lidé přijdou a chtějí, já jim můžu pomoct, ale nemůžu žít jejich životy. Mnozí často ani netuší, že jsou schopni vlastními silami problém vyřešit. Přitom výsledek mediace nestojí jen na mediátorovi. Je to velká zásluha klientů. Protože oni tu práci odvedli, oni to dokázali. Výsledkem může být dohoda na řešení, nebo když řeknou: „Ano, někam jsme se posunuli, na spoustu věcí jsme si vyjasnili názory, můžeme o tom přemýšlet a začít, když budeme chtít, něco měnit.“ Lidé by měli mít díky mediaci možnost se emancipovat ve svých vlastních životech.

Každý z nás musí nakonec tu pomyslnou horu, ten náš největší problém na světě, zdolat sám.

Přesně tak. Pro mě je každý případ unikátní. Můžete být v praxi mnoho let, ale přicházejí dva různí lidé, kteří možná typově řeší podobný problém jako ti předchozí. Ale je to jejich případ a díky nim je jedinečný. A vy jste zase na začátku, sice s léty zkušeností, ale na začátku. Takže ano, řečeno vaším příměrem, každá mediace je prvovýstup.

Lenka Holá (* 1964)

Docentka katedry politologie a společenských věd Právnické fakulty UP, absolventka PdF UP. Vysokoškolská učitelka, mediátorka, lektorka a supervizorka, autorka odborných knih, organizátorka profesních setkávání a vědeckých konferencí, výzkumná pracovnice. Je zakládající členkou Asociace mediátorů ČR, zapsanou mediátorkou, zkušební komisařkou zkoušek mediátora a zkoušek z rodinné mediace, členkou Pracovní skupiny k mediaci Ministerstva spravedlnosti ČR. V roce 2019 byla uvedena za svou práci pro rozvoj mediace v ČR v rámci setkání Mediátor roku do Síně slávy. Lenka Holá je vdaná, má dvě dospělé děti a ve volném čase ráda sportuje.

 

 

Mediátorka Lenka Holá: Každý případ je pro mě prvovýstup

Novinky: Univerzita - Aktuality PřF UP - So, 05/09/2020 - 08:00

Psal se rok 1988, byla čerstvě po vysoké škole a dostala se do kriminálu. Na šest let. Na šest pracovních let. Protože do vězení nastoupila dobrovolně. Jako pedagog do svého prvního zaměstnání. A i když občas došlo i na slzy, zkušeností s prací v pardubické věznici mediátorka Lenka Holá nelituje. Rozhovor o mediaci s docentkou Právnické fakulty UP přinesl magazín Žurnál UP.

Ve věznici to byl křest ohněm – zvládnout komunikaci, řešit vyhrocené situace, naučit se spolupracovat s důležitými institucemi. A nepřijít o iluze a víru v lidi. Byla to tvrdá, ale užitečná lekce do jejího dalšího profesního života – „usmiřovatelky“. Protože s nadsázkou řečeno, přesně to je Lenka Holá. Je mediátorka, dáma, která nám pomáhá řešit naše konflikty a která nás tím učí spolu znovu mluvit.

Mediace bývá definována jako řešení konfliktů pomocí třetí osoby, mediátora. Vy jste v jedné knize napsala, že začátek 21. století nabízí díky mediaci nové možnosti, jak se dobrat spravedlnosti. Proč si to myslíte?

Já v mediaci věřím, je to moje životní cesta, po níž jdu už víc než dvacet let a nadšení pro ni mě zatím neopustilo. Není to jen slepá víra, jsou to i praktické zkušenosti z těch mnoha kauz, které jsem pomáhala lidem řešit. Víte, mediace je úžasná v tom, že téměř okamžitě můžete vidět výsledky. Jen si to představte: Do místnosti přijdou dva lidé, kteří jsou v konfliktu, někdy velmi vyhroceném. Často na sebe křičí, nadávají si, pláčou nebo se na sebe ani nepodívají. Vy je jako nestranná osoba provázíte v jejich komunikaci o problému a hledání řešení.

Pak můžete dobře sledovat změny. Emoce se zklidňují, řeč je volnější, pomalejší, ne tak útočná. To bývají první známky toho, že se situace začíná pomalu lepšit. Podstatné je, aby mediátor působil vyváženě vůči všem stranám a pomáhal jim hledat pro ně přijatelné řešení, s nímž by mohly být spokojeny. Není právě to konsolidační a sociálně spravedlivé?

Mediace je možnost, jak se i vyhnout soudu, a využívá se v různých typech sporů od rodinných přes pracovní až po spotřebitelské. Je to vždy problém nejméně dvou lidí. Jak to funguje? Málokdy jsou přece oba dva stejně nadšeni pro to, jít za někým třetím a vyprávět mu o svých trablech…

Není neobvyklé, že jedna strana je pro mediaci motivovaná, dozvěděla se o ní, chce ji využít, a druhá ne. Je nedůvěřivá, obává se, co by za tím mohlo být, nebo nevnímá svůj problém až tak zásadně, necítí potřebu jej řešit. Nebo má pocit, že pro zvládnutí situace už udělala, co mohla, třeba i za pomoci rodiny, přátel, kolegů nebo i jiných odborníků. Všechno „k ničemu“. Pak může být skeptická i vůči mediaci. Jenže vy potřebujete obě strany, jednání jen s jedním není mediací.

Jak přesvědčíte i nemotivovaného?

To se musím usmívat. Často totiž slýchám přání, abych někoho k něčemu přesvědčila. Chápu to. Když člověk řeší pro něj nějakou zásadní věc, dlouho se mu to nedaří, tak pak se chytá jakéhokoliv stébla. Mediátora může vnímat jako pomoc, ale také jako svého spojence.

Mediace má spoustu cílů, kdy jedním je znovuobnovení důvěry mezi stranami sporu. Alespoň do té míry, aby spolu mohli koexistovat. Jenže obnovení důvěry není automatické, nepřijde z ničeho nic. Jako mediátor ji musíte na něčem začít budovat, a tak stavíte na důvěře klientů k vám. Oni by vám měli věřit, že se jim snažíte pomoci, že vám na nich záleží, že chcete zjistit, co potřebují, a v souladu s jejich zájmy že také jednáte.

Co když někdo před vámi předstírá, že se chce dohodnout, ale jen co za sebou zavře dveře, je všechno jinak?

Já věřím tomu, že lidé přicházejí do media­ce s nejlepšími úmysly a že je to tak, jak říkají: „Chceme najít řešení, chceme se dohodnout, jenom se nám to zatím nepodařilo nebo jsme nevěděli jak.“ Na rozdíl od soudu nezjišťuju, jestli to, co říkají, je pravda. Jak by mi mohli důvěřovat, když bych nevěřila já jim? Faktem ale je, že někdy máte takový zvláštní pocit, něco vám nesedí. Co pak s tím, když máte vést mediaci co nejotevřeněji? Mediátor má několik možností. Jednou z nich je jednat se stranami sporu odděleně. Mohou vám tu říct důležitou věc, kterou jste na společných jednáních vytušila, ale oni měli nějaké důvody, proč to před druhým neřekli.

Jak dlouhá by měla být mediace?

To nemůžete nikdy přesně na začátku říct, i když to klienty samozřejmě zajímá. Chtějí vědět, kolikrát se potkáme, než dojdeme k nějakému výsledku. Obecně platí, že mediace je spíše krátkodobější intervence a dobrý mediátor by ji neměl protahovat. Měly by být poměrně rychle vidět pozitivní posuny.

Taky se ptají i proto, že za služby mediátora platí, a třeba se bojí, že na to nebudou mít…

To chápu. Jenže na délku mediace má vliv celá řada faktorů. Například jak jsou ti lidé motivovaní pro mediaci, zda chtějí svůj problém opravdu vyřešit, o jakou oblast konfliktu jde. Neměla bych to asi říkat, aby nevznikl dojem, že mediátor mávne kouzelným proutkem, ale někdy se opravdu stane zázrak – přijdou klienti v mnohaletém sporu, který mají možnost v pro ně bezpečném prostředí řešit, a na konci sezení dojdeme k přijatelné dohodě. To pak říkají, že konečně… konečně mohli říct, konečně se dozvěděli, konečně opravdu řešili.

Záleží na povaze konfliktu. V osobnějších záležitostech bývá mediační sezení zpravidla tři hodiny, protože chvilku trvá, než se i vnitřně usadíme a lidé nabydou odvahu mluvit o citlivých věcech. Z úvodní premisy, kdo komu udělal co špatného, se mediá­tor pomalu dostává až k podstatě vzniku konfliktu. Nemyslím ve smyslu terapeutickém, to ne. Ale za každým sporem je nějaký důvod, proč vznikl. Co mi vlastně scházelo? Na čem mi záleží? Jaký můj zájem ten druhý ohrozil? Při mediaci se potřebujeme dostat na tuto hlubší úroveň rozhovoru, aby řešení, k němuž dojdeme, vycházelo z opravdových potřeb a zájmů stran. Tím dostane pevný základ a výsledná dohoda má šanci být trvalejší.

Pracujete hodně s důvěrou. Může se stát, že ji ztratíte? Že na tento konflikt vaše schopnosti nebo ochota nestačí?

Ano, zažila jsem to, i když těch případů nebylo mnoho. Jako mediátor zodpovídáte za průběh mediace, a tak si vyhodnocujete její užitečnost. Třeba i tak, že se na ni ptáte stran. Když vidíte, že se to i přes veškerou snahu nelepší, musíte si umět reálně vyhodnotit šance. Mám zkušenost, že pokud toto stranám dobře vysvětlíte, jejich důvěru nemusíte ztratit.

To ale předpokládá vedle zkušenosti i odvahu přiznat – na to nemám, nevím, jak dál…

Jistě. Buď nemám dost schopností, nebo je problém jinde. Proto je tak důležité využívat mediaci účelně. Někdy opravdu nemusí stačit. Třeba když se jedná o velmi komplikovaný spor, dlouhodobý, nepřehledný, o mnoha aktérech, s nevyjasněnými kompetencemi. Nebo jde o konflikt, který je opravdu velmi vyhrocený. Dosáhl fáze destrukce a lidé, i když říkají, my se chceme dohodnout, pro silnou averzi nejsou jakékoliv spolupráce schopni. V těchto případech jsou možnosti mediace malé. Ale to nemusí nutně znamenat, že to nezkusíte. Vstupní zájem stran o mediaci je pro mě určující.

Žijeme v době, kdy máme osobní kouče, máme terapeuty, mediátory. Nestačilo by vrátit se na začátek a prostě spolu normálně mluvit?

To by bylo úžasné, kdyby to tak bylo.

Nechci vás připravit o práci, ale opravdu spolu v dnešní době komunikujeme už tak špatně, že potřebujeme prostředníka?

Když se ohlédnu za svou více než dvacetiletou mediační praxí, tak nemám pocit, že by docházelo k nějakým zásadním změnám, že by se něco měnilo k horšímu. Vždycky byli lidé, kteří uměli komunikovat, a byli ti, kteří toho z nějakého důvodu nebyli schopni. Bylo by samozřejmě skvělé, kdybychom se neschovávali za sociální sítě, telefony, e-maily a raději se setkali tváří v tvář. Kdybychom dokázali nejen mluvit o sobě, ale také se zajímat o druhého. Protože me­diátor dělá právě to, co lidem v komunikaci schází – dává jim prostor, vede je k tomu, aby dokázali říct, na čem jim záleží. Zároveň se snaží, aby si naslouchali a došli k vzájemnému pochopení.

A není to paradox? Jsme téměř ukomunikovaní, jsme online, na sociální sítě dáváme téměř vše, od fotek z výletu až po snímek guláše na oběd. Ale z očí do očí nám to moc nejde. Jaké děláme chyby?

Myslím, že schází odvaha mluvit nejen o tom, co děláme, ale i o tom, co prožíváme, co je pro nás důležité. Vlastně je to pořád o tomtéž. Ať už v řešení konfliktů mediací nebo v běžných, každodenních vztazích a komunikaci. To, co zmiňujete vy, je jen nesmírně povrchní komunikace o událostech. Tak třeba ta fotka s gulášem na talíři. Co vypovídá? Že mám ráda nějaké jídlo. Ale co víc? Kde je nějaké hlubší sdělení o mně samé? Není. To je jedna věc, která nám chybí. Další je ochota naslouchat druhému, zajímat se o něj. Většina z nás dokáže mluvit o sobě, dělá nám dobře, když cítíme zájem, ale udělat totéž pro jiného, to už je horší.

Jak se mediátor chrání, aby nevyhořel, což bývá riziko pomáhajících profesí? A aby se na vás klienti nezdravě neupnuli?

Je důležité – a to asi v každém oboru – neklást na sebe více zodpovědnosti, než je potřeba. Pro mě je podstatné, aby klienti objevili sami v sobě potenciál k řešení problémů vlastního života. Je potřebné říct: „Já, jako profesionál, jsem tu pro tebe, abych udělala všechno, co je v mých možnostech. Současně je tady tvůj prostor, abys ty převzal zodpovědnost za svůj život do svých vlastních rukou a objevil v sobě to dobré, čeho jsi schopen, a našel sílu k řešení.“

Když ke mně lidé přijdou a chtějí, já jim můžu pomoct, ale nemůžu žít jejich životy. Mnozí často ani netuší, že jsou schopni vlastními silami problém vyřešit. Přitom výsledek mediace nestojí jen na mediátorovi. Je to velká zásluha klientů. Protože oni tu práci odvedli, oni to dokázali. Výsledkem může být dohoda na řešení, nebo když řeknou: „Ano, někam jsme se posunuli, na spoustu věcí jsme si vyjasnili názory, můžeme o tom přemýšlet a začít, když budeme chtít, něco měnit.“ Lidé by měli mít díky mediaci možnost se emancipovat ve svých vlastních životech.

Každý z nás musí nakonec tu pomyslnou horu, ten náš největší problém na světě, zdolat sám.

Přesně tak. Pro mě je každý případ unikátní. Můžete být v praxi mnoho let, ale přicházejí dva různí lidé, kteří možná typově řeší podobný problém jako ti předchozí. Ale je to jejich případ a díky nim je jedinečný. A vy jste zase na začátku, sice s léty zkušeností, ale na začátku. Takže ano, řečeno vaším příměrem, každá mediace je prvovýstup.

Lenka Holá (* 1964)

Docentka katedry politologie a společenských věd Právnické fakulty UP, absolventka PdF UP. Vysokoškolská učitelka, mediátorka, lektorka a supervizorka, autorka odborných knih, organizátorka profesních setkávání a vědeckých konferencí, výzkumná pracovnice. Je zakládající členkou Asociace mediátorů ČR, zapsanou mediátorkou, zkušební komisařkou zkoušek mediátora a zkoušek z rodinné mediace, členkou Pracovní skupiny k mediaci Ministerstva spravedlnosti ČR. V roce 2019 byla uvedena za svou práci pro rozvoj mediace v ČR v rámci setkání Mediátor roku do Síně slávy. Lenka Holá je vdaná, má dvě dospělé děti a ve volném čase ráda sportuje.

 

 

Kategorie: Novinky z UP a PřF

Zapojte se do studie zkoumající dopad pandemie na psychoterapii

Vliv pandemie koronaviru na práci psychoterapeutů je předmětem zkoumání studie rakouské Donau Universität Krems, do níž se zapojilo již více než 1500 terapeutů. Pro české prostředí přizpůsobil podobu dotazníku a data od českých psychoterapeutů sbírá tým Institutu sociálního zdraví Cyrilometodějské teologické fakulty Univerzity Palackého. 

„Výzkum se zabývá otázkami, jak psychoterapeuti prožívají změny ve své činnosti v době pandemie koronaviru, jaké mají zkušenosti s psychoterapií prostřednictvím telefonu nebo internetu nebo jakou úroveň stresu a jaké obavy z práce aktuálně prožívají,“ přiblížil studii vedoucí institutu a děkan CMTF Peter Tavel s tím, že se snažili co nejméně odchýlit od původního znění výzkumu, a proto mohou některé otázky působit v českých podmínkách zvláštně.

Zájemci působící v oblasti psychoterapie v České republice mohou dotazník vyplnit ZDE, a to až do 17. května. Vyplnění zabere zhruba třicet minut.

O výsledcích studie bude Institut sociálního zdraví informovat na svých webových stránkách.

Zapojte se do studie zkoumající dopad pandemie na psychoterapii

Novinky: Univerzita - Aktuality PřF UP - Pá, 05/08/2020 - 12:00

Vliv pandemie koronaviru na práci psychoterapeutů je předmětem zkoumání studie rakouské Donau Universität Krems, do níž se zapojilo již více než 1500 terapeutů. Pro české prostředí přizpůsobil podobu dotazníku a data od českých psychoterapeutů sbírá tým Institutu sociálního zdraví Cyrilometodějské teologické fakulty Univerzity Palackého. 

„Výzkum se zabývá otázkami, jak psychoterapeuti prožívají změny ve své činnosti v době pandemie koronaviru, jaké mají zkušenosti s psychoterapií prostřednictvím telefonu nebo internetu nebo jakou úroveň stresu a jaké obavy z práce aktuálně prožívají,“ přiblížil studii vedoucí institutu a děkan CMTF Peter Tavel s tím, že se snažili co nejméně odchýlit od původního znění výzkumu, a proto mohou některé otázky působit v českých podmínkách zvláštně.

Zájemci působící v oblasti psychoterapie v České republice mohou dotazník vyplnit ZDE, a to až do 17. května. Vyplnění zabere zhruba třicet minut.

O výsledcích studie bude Institut sociálního zdraví informovat na svých webových stránkách.

Kategorie: Novinky z UP a PřF

Volby nanečisto. Seznamte se se systémem pro elektronické volby do Akademického senátu UP

Poprvé v historii Univerzity Palackého se volby do Akademického senátu UP uskuteční výhradně elektronicky. Nové senátory z řad všech fakult na funkční období 2020–2023 si bude akademická obec volit online ve dnech 19.–25. května. Zároveň se stejným způsobem budou konat také volby do fakultních senátů na FTK, PřF a PdF. Protože se pro většinu členů akademické obce jedná o novinku, hlavní volební komise pro volby do AS UP se ve spolupráci s Centrem výpočetní techniky UP rozhodla uspořádat od 8. do 11. května „volby nanečisto“, ve kterých si budou moci voliči vyzkoušet volební aplikaci.

Pozitivní zkušenost s online volbami do fakultních senátů už mají na FF a CMTF. Elektronické volby do tzv. „velkého senátu“ souběžně s volbami do tří fakultních senátů jsou však svým objemem a rozsahem v tomto ohledu unikátní a Centrum výpočetní techniky UP, které elektronické volby technicky zajišťuje, se rozhodlo volební aplikaci otestovat za plného provozu s účastí voličů. Především proto, aby se voliči s podobou a funkcemi volební aplikace mohli seznámit a při volbách samotných se pak v systému snadno orientovat.

Zapojit se mohou všichni, kdo mají právo volit ve volbách do AS UP a pro něž je elektronické hlasování novinkou. Kdo je připraven, není překvapen. Volby nanečisto proběhnou na stránkách nasevolby.upol.cz ve dnech 8.–11. 5. Přihlašování do nich probíhá pomocí stejných přihlašovacích údajů jako do Portálu UP.

Práce ve volební aplikaci je intuitivní a nevyžaduje žádné speciální znalosti. V případě potřeby je navíc možné využít návodu na UP Wiki.

Případné připomínky technického rázu lze adresovat Tomáši Babůrkovi z CVT (tomas.baburek@upol.cz), připomínky organizační pak k rukám předsedy Hlavní volební komise Janu Strojilovi (jan.strojil@upol.cz).

Osm otázek a odpovědí k online volbám do AS UP

Jakou techniku potřebuju k elektronickým volbám?

Stačí vám libovolný stolní počítač nebo notebook s připojením k internetu a s aktuálním internetovým prohlížečem. Doporučujeme použít např. prohlížeč Chrome nebo Firefox.

Můžu volit z mobilu?

Ano, volební aplikace je upravena i pro mobilní zařízení se systémem Android i iOS.

Potřebuju nějaký speciální program. Musím něco instalovat?

Žádný speciální program není potřeba. Stačí si otevřít webové stránky nasevolby.upol.cz a pustit se do hlasování.

Jak bude ověřena má identita?

Vaši identitu ověříme jednoduše, a sice standardním způsobem pomocí zadání přihlašovacích údajů, které používáte také pro vstup do Portálu UP, STAGu, Moodlu, OBD aj. Pokud si své přihlašovací údaje nepamatujete, obraťte se prosím co nejdříve na správce počítačové sítě.

Jak zabráníte tomu, abych nehlasoval(a) dvakrát?

Elektronický systém je nastaven tak, že vás ke dvojímu hlasování nepřipustí. Eviduje, který volič hlasoval a v jakou dobu, a poté mu přístup k dalšímu hlasování znemožní. Je to obdobné, jako když si při listinných volbách vaše jméno odškrtne volební komise v seznamu.

Můžu volit pomocí UPlikace?

Ne, UPlikace slouží pro přístup ke studijní agendě a s volbami nijak nesouvisí.

Kdy bude možné začít volit?

Virtuální volební místnosti pro hlasování do „velkého“ Akademického senátu UP se v aplikaci otevřou v úterý 19. 5. 2020 přesně v 0:00. Volby do jednotlivých fakultních senátů jsou nebo teprve budou stanoveny jednotlivými fakultami, jejich start by ale měl být současně s volbami do „velkého“ senátu.

Jak je zajištěna bezpečnost voleb?

V oblasti bezpečnosti se CVT soustředilo zejména na dva aspekty: na zabránění manipulace s výsledky voleb a na zajištění tajnosti volby. Manipulace s výsledky voleb je znemožněna maximální možnou provázaností dat pomocí kontrolních součtů. Jakákoli manipulace s daty (např. s volebními lístky nebo seznamy voličů) by znamenala porušení této integrity a byla by ihned zřejmá. Zajištění utajení hlasování je pak řešeno nasazením pokročilých silných kryptografických technik. Klíč k přečtení hlasů, a tím možnosti vyhodnocení voleb bude mít „v ruce“ pouze volební komise. Na rozdíl od jiných systémů tak ani správci IT nebudou moci zjistit žádné informace – v databázi najdou jen nečitelná zaheslovaná data. Kromě těchto zcela mimořádných opatření pochopitelně aplikujeme všechny další standardní nástroje pro zajištění bezpečnosti informačních systémů.

 

Volby nanečisto. Seznamte se se systémem pro elektronické volby do Akademického senátu UP

Novinky: Univerzita - Aktuality PřF UP - Čt, 05/07/2020 - 16:32

Poprvé v historii Univerzity Palackého se volby do Akademického senátu UP uskuteční výhradně elektronicky. Nové senátory z řad všech fakult na funkční období 2020–2023 si bude akademická obec volit online ve dnech 19.–25. května. Zároveň se stejným způsobem budou konat také volby do fakultních senátů na FTK, PřF a PdF. Protože se pro většinu členů akademické obce jedná o novinku, hlavní volební komise pro volby do AS UP se ve spolupráci s Centrem výpočetní techniky UP rozhodla uspořádat od 8. do 11. května „volby nanečisto“, ve kterých si budou moci voliči vyzkoušet volební aplikaci.

Pozitivní zkušenost s online volbami do fakultních senátů už mají na FF a CMTF. Elektronické volby do tzv. „velkého senátu“ souběžně s volbami do tří fakultních senátů jsou však svým objemem a rozsahem v tomto ohledu unikátní a Centrum výpočetní techniky UP, které elektronické volby technicky zajišťuje, se rozhodlo volební aplikaci otestovat za plného provozu s účastí voličů. Především proto, aby se voliči s podobou a funkcemi volební aplikace mohli seznámit a při volbách samotných se pak v systému snadno orientovat.

Zapojit se mohou všichni, kdo mají právo volit ve volbách do AS UP a pro něž je elektronické hlasování novinkou. Kdo je připraven, není překvapen. Volby nanečisto proběhnou na stránkách nasevolby.upol.cz ve dnech 8.–11. 5. Přihlašování do nich probíhá pomocí stejných přihlašovacích údajů jako do Portálu UP.

Práce ve volební aplikaci je intuitivní a nevyžaduje žádné speciální znalosti. V případě potřeby je navíc možné využít návodu na UP Wiki.

Případné připomínky technického rázu lze adresovat Tomáši Babůrkovi z CVT (tomas.baburek@upol.cz), připomínky organizační pak k rukám předsedy Hlavní volební komise Janu Strojilovi (jan.strojil@upol.cz).

Osm otázek a odpovědí k online volbám do AS UP

Jakou techniku potřebuju k elektronickým volbám?

Stačí vám libovolný stolní počítač nebo notebook s připojením k internetu a s aktuálním internetovým prohlížečem. Doporučujeme použít např. prohlížeč Chrome nebo Firefox.

Můžu volit z mobilu?

Ano, volební aplikace je upravena i pro mobilní zařízení se systémem Android i iOS.

Potřebuju nějaký speciální program. Musím něco instalovat?

Žádný speciální program není potřeba. Stačí si otevřít webové stránky nasevolby.upol.cz a pustit se do hlasování.

Jak bude ověřena má identita?

Vaši identitu ověříme jednoduše, a sice standardním způsobem pomocí zadání přihlašovacích údajů, které používáte také pro vstup do Portálu UP, STAGu, Moodlu, OBD aj. Pokud si své přihlašovací údaje nepamatujete, obraťte se prosím co nejdříve na správce počítačové sítě.

Jak zabráníte tomu, abych nehlasoval(a) dvakrát?

Elektronický systém je nastaven tak, že vás ke dvojímu hlasování nepřipustí. Eviduje, který volič hlasoval a v jakou dobu, a poté mu přístup k dalšímu hlasování znemožní. Je to obdobné, jako když si při listinných volbách vaše jméno odškrtne volební komise v seznamu.

Můžu volit pomocí UPlikace?

Ne, UPlikace slouží pro přístup ke studijní agendě a s volbami nijak nesouvisí.

Kdy bude možné začít volit?

Virtuální volební místnosti pro hlasování do „velkého“ Akademického senátu UP se v aplikaci otevřou v úterý 19. 5. 2020 přesně v 0:00. Volby do jednotlivých fakultních senátů jsou nebo teprve budou stanoveny jednotlivými fakultami, jejich start by ale měl být současně s volbami do „velkého“ senátu.

Jak je zajištěna bezpečnost voleb?

V oblasti bezpečnosti se CVT soustředilo zejména na dva aspekty: na zabránění manipulace s výsledky voleb a na zajištění tajnosti volby. Manipulace s výsledky voleb je znemožněna maximální možnou provázaností dat pomocí kontrolních součtů. Jakákoli manipulace s daty (např. s volebními lístky nebo seznamy voličů) by znamenala porušení této integrity a byla by ihned zřejmá. Zajištění utajení hlasování je pak řešeno nasazením pokročilých silných kryptografických technik. Klíč k přečtení hlasů, a tím možnosti vyhodnocení voleb bude mít „v ruce“ pouze volební komise. Na rozdíl od jiných systémů tak ani správci IT nebudou moci zjistit žádné informace – v databázi najdou jen nečitelná zaheslovaná data. Kromě těchto zcela mimořádných opatření pochopitelně aplikujeme všechny další standardní nástroje pro zajištění bezpečnosti informačních systémů.

 

Kategorie: Novinky z UP a PřF

Bubliny na implantátu okouzlily porotu. Fotografie vyhrála titulní stranu prestižního časopisu

Novinky: Fyzikální ústav - Čt, 05/07/2020 - 08:00

V soutěži o obálku prestižního časopisu Materials Today vydavatelství Elsevier uspěl se snímkem z elektronového mikroskopu doktorand Karel Tesař. Ve Fyzikálním ústavu AV ČR (FZÚ) a na Katedře materiálů FJFI ČVUT v Praze vyvíjí nový materiál pro implantáty, které se v těle rozpustí. Jeho vítězná fotografie zachycuje růst korozních produktů na bublině vodíku v simulovaném tělním roztoku.

Vaše fotografie zaujala editory prestižního časopisu a byla zařazena na jeho obálku. Také Vám v aktuálním čísle časopisu vyšel krátký článek, objasňující vědecké souvislosti snímku1. Co si myslíte, že hodnotitele na snímku zaujalo a mohl byste nám v krátkosti říct, jaký příběh se v něm skrývá?

Především je nutné říci, že je to práce celého týmu, nikoli jedné osoby. Jedná se o snímek související s mým výzkumem, kterému se věnuji v rámci svého doktorského studia, téma mé disertační práce je Tenké hořčíkové dráty pro biodegradabilní implantáty. Domnívám se, že hodnotitele, kromě estetických kvalit snímku, zaujalo především to, že upozorňuje na problémy, které je při vývoji biodegradabilních implantátů nutné řešit. Hořčík se v těle rozpouští za vzniku vodíku a hydroxidu hořečnatého. Pokud je vodíku malé množství, tělo si s ním poradí a je odveden pryč. Pokud ho je ovšem nadbytek, vznikají na implantátu bubliny. Na rozhraní plynu s prostředím těla se vytváří také hydroxid hořečnatý a následně z něj hořčíkem substituovaný hydroxylapatit a jiné fosfáty vápníku. Právě tyto korozní produkty jsou důvodem, proč je hořčík pro podporu hojení kostí tak perspektivní. Jsou totiž chemicky velice podobné anorganické složce lidské kosti. Ta může při svém hojení a růstu tyto uložené minerály využívat. Z vědeckého hlediska je tedy velice užitečné zkoumat, jak se liší korozní produkty na rozhraní hořčík-tělní médium a hořčík-vodík.

Vítězná fotografie

Snímek vznikl v rámci spolupráce s Ústavem struktury a mechaniky hornin AV ČR, kde s docentem Ing. K. Balíkem a jeho spolupracovníky provádíme testy drátků v simulovaných tělních roztocích a popisujeme korozní produkty, které se tam vytvářejí. Spolu s Lenkou Boreckou jsme pomocí elektronového mikroskopu vytvářeli přehled korozních produktů po různé době degradace. Vítězný snímek zachycuje růst korozních produktů na bublině, která se neustále zvětšuje. Jelikož koroze probíhá od povrchu drátu, bublina má možnost růst jen tam, kde ještě nukleace fosfátů vápníku neproběhla. Tak vzniká polouzavřená trubice, která zaujala hodnotitele. Je nutné zmínit, že na většině míst, kde probíhá lokální koroze, nevzniká vodík tak rychle. To má za následek kulové, plně uzavřené bubliny. Při hojení kosti se do takto uzavřeného prostoru nedostanou buňky a vniká dutina, která může v těle způsobovat řadu problémů. V současné době problém vytváření vodíku řešíme přidáním malého množství zinku do hořčíkové slitiny a potahováním drátů biodegradabilními polymery.

Hořčíkový drát se díky speciální přípravě při opakovaném ohýbání nepřetrhne. Mohl byste nám objasnit mechanismy, které toto neobvyklé chování způsobují?

Na Fyzikálním ústavu AV ČR vyrábíme hořčíkové dráty metodou přímé extruze. Její princip je velice jednoduchý. Přes ocelovou formu protlačíme tyč o průměru 6 mm, kdy výstupní otvor má pouze 0,25 mm. Dostáváme tak finální drát v jediném kroku. Je ovšem velice komplikované uzpůsobit tvářecí formu velmi náročným podmínkám, které musí pro tuto výrobní operaci vydržet. Oproti běžnému hořčíkovému drátu, připravovanému tažením, má náš drát výhodu především při deformaci ohybem. V roce 2016 jsme publikovali studii, ve které jsme vysvětlili tento fakt díky reverzibilnímu dvojčatění2. Z důvodu přednostní orientace krystalků v drátu, způsobené naší metodou výroby, se drát deformuje při ohybu převážně tzv. dvojčatěním. Části krystalů se přesunou tak, že vznikají oblasti krystalové mřížky, které jsou spjaty s původními rovinami souměrnosti (roviny dvojčatění). Při narovnání drátu je pro tyto oblasti krystalu výhodné vrátit se do původního stavu. Vzniká tak menší poškození opakovaným ohybem než u drátu, který se přednostně deformuje skluzem.

class="obal_popisek">Hořčíkový drát s průměrem 250 µm. Modře jsou oblasti s krystaly v původní orientaci. Červeně krystaly kde proběhlo dvojčatění. Zleva: Rovný drát, ohyb kolem tyče s průměrem 3 mm, narovnání drátu, ohyb na opačnou stranu. Po narovnání drátu většina dvojčat vymizí. (Difrakce ve zpětně odražených elektronech, skenovací elektronový mikroskop)" title="Hořčíkový drát s průměrem 250 µm. Modře jsou oblasti s krystaly v původní orientaci. Červeně krystaly kde proběhlo dvojčatění. Zleva: Rovný drát, ohyb kolem tyče s průměrem 3 mm, narovnání drátu, ohyb na opačnou stranu. Po narovnání drátu většina dvojčat vymizí. (Difrakce ve zpětně odražených elektronech, skenovací elektronový mikroskop)"

Bez biodegradabilních materiálů se současné zdravotnictví již při léčbě neobejde. Podařilo se Vám najít v přeplněném trhu skulinu pro užití kovového drátu, který by se po nějaké době v těle rozpustil?

Existuje poměrně velké množství případů, kde by se kovový biodegradabilní drát hodil. Kov poskytuje oproti běžně využívaným biodegradabilním polymerům vyšší tvarovou stálost při zatížení. My chceme využít toho, že korozní produkty hořčíku mohou podporovat hojení kostí. Velice častým zákrokem, který vyžaduje použití drátů, je takzvaná střední sternotomie. Aby se kardiochirurg dostal k srdci je nutné podélně rozříznout hrudní kost (sternum), provést operaci a zase oddělené poloviny sterna fixovat k sobě. Pro to se používají převážně ocelové dráty. Pokud tyto dráty nejsou pro pacienta přítěží, tak se z těla nevyjímají. Existují ovšem případy, kdy je přítomnost drátů problém. Zejména u malých dětí, kdy fixační drát může při jejich růstu zarůstat do hrudní kosti. Někteří lidé si také mohou na přítomnost iontů kovů v okolí ocelového drátu vyvinout nesnášenlivost. Biodegradabilní drát, který bude dostatečně dlouho držet obě poloviny sterna u sebe, a pak se rozpustí, by tedy byl velkým přínosem. A to je jedna z možných aplikací našeho drátu. Prozkoumali jsme mechanické vlastnosti drátu3 a prozatím si jsme jisti, že vydrží zatížení u dětí, kde by byl i nejvyšším přínosem. Pro využití u dospělých by bylo nutné slitinu drátu dále vylepšit. A i to je předmětem našeho dalšího výzkumu.

Probíhají in vivo testy hořčíkového drátu na potkanech. Jak se kovový drát osvědčil a je již na základě výsledků možné odhadnout, kdy přejdete do dalšího stupně testování?

Pilotní testy na několika potkanech nám potvrdily nutnost potahovat drátky biodegradabilním polymerem. V současné době, ještě ve spolupráci s 1. lékařskou fakultou Univerzity Karlovy, vyhodnocujeme odebrané vzorky. Díky nim budeme schopni přistoupit k dalším testům, již velmi blízkým finálnímu uplatnění. Koncem tohoto roku se plánují začít experimenty se svazováním hrudní kosti selat ve spolupráci s Ústavem živočišné fyziologie a genetiky AV ČR.

K. Tesař, P. Köppl, foto: K. Tesař

Literatura

[1] K. Tesař, K. Balík: Nucleation of corrosion products on H2 bubbles: A problem for biodegradable magnesium implants? Materials Today, In press., DOI: 10.1016/j.mattod.2020.04.001

[2] A. Jäger, S. Habr, K. Tesař: Twinning-detwinning assisted reversible plasticity in thin magnesium wires prepared by one-step direct extrusion, Materials & Design 110, (2016), 895-902., DOI: 10.1016/j.matdes.2016.08.016

[3] K. Tesař, K. Balík, Z. Sucharda, A. Jäger: Direct extrusion of thin Mg wires for biomedical applications, T. Nonferr. Metal. Soc. 30 (2020), 373-381.,DOI: 10.1016/S1003-6326(20)65219-0

Kategorie: Novinky z AV a FZÚ

Zkus soutěž, která ti může otevřít cestu k práci v zahraničí

Chceš získat cenné zkušenosti? Připsat si zajímavou položku do životopisu? Procvičit se v angličtině? Tak se přihlas do mezinárodní soutěže – Economic, Legal, and Social Innovation in V4 Countries, Essay and Multimedia Competition. Určena je vysokoškolákům ze zemí Visegrádské čtyřky bez ohledu na studovaný obor. Národním spoluorganizátorem soutěže v České republice je olomoucká právnická fakulta.

A co je úkolem soutěžících? „V tuto chvíli stačí nápad na inovativní a životaschopný projekt zaměřený na jakýkoli společenský, právní, ekonomický nebo environmentální problém. Zadání je oborově velmi široké,“ řekl Maxim Tomoszek, proděkan PF UP. Podle pravidel je pak potřeba nápad zpracovat do formy videoprezentace, nebo krátké eseje a zaslat na competition@pilnet.org nejpozději do konce května. Soutěžit mohou jednotlivci nebo dvoučlenné týmy.

„Důležitý bude samotný nápad, přijít s něčím zajímavým a originálním, co hodnotitele zaujme. Výhodou je, že není potřeba připravovat nějaký rozsáhlý projekt s rozpočtem a podobně,“ naznačil Maxim Tomoszek. Podle něj by si soutěž měli zkusit především studenti, kteří by se chtěli profesně prosadit v zahraničí. „Je to ideální cesta, jak se nabídnout potenciálním zaměstnavatelům.“ Autoři nejlepších projektů totiž budou mít možnost představit svou práci v říjnu v Dublinu na globálním fóru hlavního vyhlašovatele soutěže, organizace PILnet, The Global Network for Public Interest Law.

Skutečnost, že se právě olomoucká právnická fakulta stala národním partnerem soutěže, není náhoda. Její jednotliví zaměstnanci a především právní kliniky se společností PILnet spolupracují již několik let. „Máme dlouhodobě dobré osobní vztahy. Spolupracovali jsme například při pořádání konferencí, workshopů. S jejich asistencí, přesněji předchůdcem PILnetu, se zakládala první právní klinika zaměřená na public interest law na naší fakultě,“ vzpomněl Maxim Tomoszek.

PILnet je celosvětová organizace zabývající se veřejným zájmem, která vytváří příležitosti k sociální změně skrze právní systém. Soustředí se například na pro bono právní aktivity nebo podporu právního vzdělávání ve smyslu sociální odpovědnosti. Založena byla v roce 1997 pod zkratkou PILI na Columbia University.

Zájemci najdou veškeré informace o soutěži zde.

Zkus soutěž, která ti může otevřít cestu k práci v zahraničí

Novinky: Univerzita - Aktuality PřF UP - Čt, 05/07/2020 - 08:00

Chceš získat cenné zkušenosti? Připsat si zajímavou položku do životopisu? Procvičit se v angličtině? Tak se přihlas do mezinárodní soutěže – Economic, Legal, and Social Innovation in V4 Countries, Essay and Multimedia Competition. Určena je vysokoškolákům ze zemí Visegrádské čtyřky bez ohledu na studovaný obor. Národním spoluorganizátorem soutěže v České republice je olomoucká právnická fakulta.

A co je úkolem soutěžících? „V tuto chvíli stačí nápad na inovativní a životaschopný projekt zaměřený na jakýkoli společenský, právní, ekonomický nebo environmentální problém. Zadání je oborově velmi široké,“ řekl Maxim Tomoszek, proděkan PF UP. Podle pravidel je pak potřeba nápad zpracovat do formy videoprezentace, nebo krátké eseje a zaslat na competition@pilnet.org nejpozději do konce května. Soutěžit mohou jednotlivci nebo dvoučlenné týmy.

„Důležitý bude samotný nápad, přijít s něčím zajímavým a originálním, co hodnotitele zaujme. Výhodou je, že není potřeba připravovat nějaký rozsáhlý projekt s rozpočtem a podobně,“ naznačil Maxim Tomoszek. Podle něj by si soutěž měli zkusit především studenti, kteří by se chtěli profesně prosadit v zahraničí. „Je to ideální cesta, jak se nabídnout potenciálním zaměstnavatelům.“ Autoři nejlepších projektů totiž budou mít možnost představit svou práci v říjnu v Dublinu na globálním fóru hlavního vyhlašovatele soutěže, organizace PILnet, The Global Network for Public Interest Law.

Skutečnost, že se právě olomoucká právnická fakulta stala národním partnerem soutěže, není náhoda. Její jednotliví zaměstnanci a především právní kliniky se společností PILnet spolupracují již několik let. „Máme dlouhodobě dobré osobní vztahy. Spolupracovali jsme například při pořádání konferencí, workshopů. S jejich asistencí, přesněji předchůdcem PILnetu, se zakládala první právní klinika zaměřená na public interest law na naší fakultě,“ vzpomněl Maxim Tomoszek.

PILnet je celosvětová organizace zabývající se veřejným zájmem, která vytváří příležitosti k sociální změně skrze právní systém. Soustředí se například na pro bono právní aktivity nebo podporu právního vzdělávání ve smyslu sociální odpovědnosti. Založena byla v roce 1997 pod zkratkou PILI na Columbia University.

Zájemci najdou veškeré informace o soutěži zde.

Kategorie: Novinky z UP a PřF

Volby do AS UP se uskuteční elektronicky

Ve dnech 19.–25. května proběhnou volby do Akademického senátu Univerzity Palackého. Termín platí pro všechny fakulty. V historii UP se tyto volby uskuteční vůbec poprvé elektronickou formou.

Akademický senát UP vyhlásil volby na další období v souladu s tradicí a vlastním volebním řádem ještě před koncem roku 2019. Proces se bezproblémově odvíjel podle schváleného harmonogramu do 13. března, kdy byly zveřejněny definitivní seznamy kandidátů na elektronických úředních deskách jednotlivých fakult i na centrální volební stránce AS UP. Od uvedeného data probíhá volební kampaň, která se však společně s dalšími částmi harmonogramu voleb musela přesunout do online prostředí.

„V týdnu před 24. březnem, kdy mělo začít hlasování, vydala Vláda ČR mimořádná opatření související se stavem nouze v zemi. S těmito opatřeními nastalo riziko, že bude znemožněna účast voličů z řad studentů, neúměrnému riziku by byli vystaveni i členové volebních komisí. Proto AS UP na svém zasedání, které se konalo formou videokonference a bylo i živě streamováno, poprvé upravil harmonogram zbylých fází voleb a termín pro hlasování ve volbách posunul na druhou polovinu května,“ řekl k nedávné historii rozhodovacích kroků AS UP jeho předseda Jiří Langer.

Přestože již tehdy AS UP avizoval, že je v případě potřeby připraven opětovně harmonogram upravit, eventuálně i přistoupit ke změně formy hlasování, optimisticky spíš předpokládal, že mimořádná opatření brzy skončí a život se na UP vrátí do standardních kolejí. Do stejné situace se v té době dostaly i fakultní senáty FTK, PřF a PdF, které rovněž nemohly volby konat podle původního plánu.

„Na konci března už ale bylo zřejmé, že se naše optimistické předpoklady neuskuteční a odložení voleb na druhou polovinu května nebude stačit. AS UP i tři dotčené fakulty proto přistoupily k rychlé přípravě novel svých volebních řádů, které umožní konat hlasování ve volbách v elektronické formě. AS UP novelu svého volebního řádu schválil díky vysokému nasazení řady lidí hned na dalším videokonferenčním zasedání 15. dubna. Účinnou se stala díky vstřícnosti MŠMT již v pátek 24. dubna,“ dodal Jiří Langer a doplnil, že tři analogické novely volebních řádů fakult schválil AS UP na svém dalším zasedání 29. dubna.

„Na tomto zasedání, opět konaném formou streamované videokonference, AS UP podruhé zasáhl do probíhajících voleb, a to jak opětovnou změnou harmonogramu, tak i rozhodnutím, že se hlasování ve volbách uskuteční výhradně elektronickou formou. Termín pro hlasování jsme stanovili na sedm kalendářních dnů v rozmezí mezi 19. až 25. květnem s tím, že je jednotný pro všechny fakulty,“ řekl.

Elektronické volby do senátů zatím používají pouze filozofická a cyrilometodějská teologická fakulta. V Akademickém senátu UP proces elektronických voleb urychlily mimořádné okolnosti. Je platný však jen pro tyto konkrétní volby. Příslušná novela Volebního řádu AS UP umožňující elektronické hlasování je napsána jako jednorázová, a pokud by chtěl AS UP uskutečnit elektronické volby i v budoucnu, bude se tímto tématem muset opět zabývat.

„Věřím, že s elektronickou volbou bude akademická obec spokojena tak, jak je spokojena na dvou zmiňovaných fakultách,“ řekl Jiří Langer. Připustil, že půjde o velkou změnu, a proto i požádal Centrum výpočetní techniky UP o zpracování souhrnného analytického materiálu.

„V předloženém materiálu jsou popsány organizační aspekty zajištění hlasování a chronologický popis celého procesu. Dokument obsahuje také informace o bezpečnostních opatřeních, kontrole identity voličů, unikátnosti volby, informace o zajištění anonymity volby, zabránění manipulace s hlasy či zabránění podvržení hlasů. Senátoři se s ním podrobně seznámili ještě před rozhodováním o elektronické volbě,“ zdůraznil předseda AS UP. Na uvedené jednání pozval i ředitele Centra výpočetní techniky UP Davida Skoupila, který senátory o připravenosti k realizaci elektronického hlasování ujistil.

„I přesto, že CVT na zakázce přípravy elektronického hlasování do AS UP i senátů tří fakult intenzivně pracuje zhruba od začátku dubna, je zřejmé, že se jedná o velmi sofistikovanou aplikaci, jejíž dokonalá příprava a otestování zabere určitý čas. Chtěl jsem mimo jiné, aby bylo možné i přímo reagovat na případné dotazy. Vzhledem k tomu, že se jedná o historicky první elektronické volby do AS UP, je jistá opatrnost ze strany AS UP pochopitelná. Nicméně vzhledem k tomu, že navržené usnesení o změně formy hlasování na elektronickou i dohodnutý termín pro hlasování AS UP schválil jednomyslně, je zjevné, že záruky a odpovědi pana ředitele CVT byly pro senát zcela dostačující. Ještě je nějaký čas, aby voliči o kandidátech přemýšleli. Ti se stále mohou v rámci volební kampaně prezentovat, i když v tuto chvíli zejména v online prostředí. Věřím, že ukážeme, že jsme hodni toho být akademickou a vzdělávací institucí, že i ve virtuálním prostředí budou ctěna pravidla slušné a férové volební kampaně a že se volby uskuteční bez problémů,“ dodal předseda AS UP. Webová stránka k volbám do AS UP ZDE. 

Proč preferoval AS UP termín voleb od 19. do 25. května?

* Volbou v pozdějších týdnech v květnu a případně v červnu by byla znemožněna účast stovek až tisíců voličů z řad studentů, kteří by mezitím ukončili svá studia splněním státních závěrečných zkoušek. 

* Důležitá byla realizace hlasování ještě před skončením původního funkčního období AS UP. Nakonec se to ale ukázalo jako nepodstatné, protože zákon č. 188 Sb., o zvláštních pravidlech pro vzdělávání a rozhodování na vysokých školách v roce 2020 a o posuzování doby studia pro účely dalších zákonů ze dne 24. dubna 2020 prodloužil funkční období AS UP (i senátů FTK, PřF a PdF) o 120 dní od skončení nouzového stavu, tedy do cca poloviny září 2020. I přes toto prodloužení funkčního období přistoupil AS UP k výběru květnového termínu, a to právě s ohledem na studenty, kteří svá studia ukončují.

Volby do AS UP se uskuteční elektronicky

Novinky: Univerzita - Aktuality PřF UP - St, 05/06/2020 - 15:00

Ve dnech 19.–25. května proběhnou volby do Akademického senátu Univerzity Palackého. Termín platí pro všechny fakulty. V historii UP se tyto volby uskuteční vůbec poprvé elektronickou formou.

Akademický senát UP vyhlásil volby na další období v souladu s tradicí a vlastním volebním řádem ještě před koncem roku 2019. Proces se bezproblémově odvíjel podle schváleného harmonogramu do 13. března, kdy byly zveřejněny definitivní seznamy kandidátů na elektronických úředních deskách jednotlivých fakult i na centrální volební stránce AS UP. Od uvedeného data probíhá volební kampaň, která se však společně s dalšími částmi harmonogramu voleb musela přesunout do online prostředí.

„V týdnu před 24. březnem, kdy mělo začít hlasování, vydala Vláda ČR mimořádná opatření související se stavem nouze v zemi. S těmito opatřeními nastalo riziko, že bude znemožněna účast voličů z řad studentů, neúměrnému riziku by byli vystaveni i členové volebních komisí. Proto AS UP na svém zasedání, které se konalo formou videokonference a bylo i živě streamováno, poprvé upravil harmonogram zbylých fází voleb a termín pro hlasování ve volbách posunul na druhou polovinu května,“ řekl k nedávné historii rozhodovacích kroků AS UP jeho předseda Jiří Langer.

Přestože již tehdy AS UP avizoval, že je v případě potřeby připraven opětovně harmonogram upravit, eventuálně i přistoupit ke změně formy hlasování, optimisticky spíš předpokládal, že mimořádná opatření brzy skončí a život se na UP vrátí do standardních kolejí. Do stejné situace se v té době dostaly i fakultní senáty FTK, PřF a PdF, které rovněž nemohly volby konat podle původního plánu.

„Na konci března už ale bylo zřejmé, že se naše optimistické předpoklady neuskuteční a odložení voleb na druhou polovinu května nebude stačit. AS UP i tři dotčené fakulty proto přistoupily k rychlé přípravě novel svých volebních řádů, které umožní konat hlasování ve volbách v elektronické formě. AS UP novelu svého volebního řádu schválil díky vysokému nasazení řady lidí hned na dalším videokonferenčním zasedání 15. dubna. Účinnou se stala díky vstřícnosti MŠMT již v pátek 24. dubna,“ dodal Jiří Langer a doplnil, že tři analogické novely volebních řádů fakult schválil AS UP na svém dalším zasedání 29. dubna.

„Na tomto zasedání, opět konaném formou streamované videokonference, AS UP podruhé zasáhl do probíhajících voleb, a to jak opětovnou změnou harmonogramu, tak i rozhodnutím, že se hlasování ve volbách uskuteční výhradně elektronickou formou. Termín pro hlasování jsme stanovili na sedm kalendářních dnů v rozmezí mezi 19. až 25. květnem s tím, že je jednotný pro všechny fakulty,“ řekl.

Elektronické volby do senátů zatím používají pouze filozofická a cyrilometodějská teologická fakulta. V Akademickém senátu UP proces elektronických voleb urychlily mimořádné okolnosti. Je platný však jen pro tyto konkrétní volby. Příslušná novela Volebního řádu AS UP umožňující elektronické hlasování je napsána jako jednorázová, a pokud by chtěl AS UP uskutečnit elektronické volby i v budoucnu, bude se tímto tématem muset opět zabývat.

„Věřím, že s elektronickou volbou bude akademická obec spokojena tak, jak je spokojena na dvou zmiňovaných fakultách,“ řekl Jiří Langer. Připustil, že půjde o velkou změnu, a proto i požádal Centrum výpočetní techniky UP o zpracování souhrnného analytického materiálu.

„V předloženém materiálu jsou popsány organizační aspekty zajištění hlasování a chronologický popis celého procesu. Dokument obsahuje také informace o bezpečnostních opatřeních, kontrole identity voličů, unikátnosti volby, informace o zajištění anonymity volby, zabránění manipulace s hlasy či zabránění podvržení hlasů. Senátoři se s ním podrobně seznámili ještě před rozhodováním o elektronické volbě,“ zdůraznil předseda AS UP. Na uvedené jednání pozval i ředitele Centra výpočetní techniky UP Davida Skoupila, který senátory o připravenosti k realizaci elektronického hlasování ujistil.

„I přesto, že CVT na zakázce přípravy elektronického hlasování do AS UP i senátů tří fakult intenzivně pracuje zhruba od začátku dubna, je zřejmé, že se jedná o velmi sofistikovanou aplikaci, jejíž dokonalá příprava a otestování zabere určitý čas. Chtěl jsem mimo jiné, aby bylo možné i přímo reagovat na případné dotazy. Vzhledem k tomu, že se jedná o historicky první elektronické volby do AS UP, je jistá opatrnost ze strany AS UP pochopitelná. Nicméně vzhledem k tomu, že navržené usnesení o změně formy hlasování na elektronickou i dohodnutý termín pro hlasování AS UP schválil jednomyslně, je zjevné, že záruky a odpovědi pana ředitele CVT byly pro senát zcela dostačující. Ještě je nějaký čas, aby voliči o kandidátech přemýšleli. Ti se stále mohou v rámci volební kampaně prezentovat, i když v tuto chvíli zejména v online prostředí. Věřím, že ukážeme, že jsme hodni toho být akademickou a vzdělávací institucí, že i ve virtuálním prostředí budou ctěna pravidla slušné a férové volební kampaně a že se volby uskuteční bez problémů,“ dodal předseda AS UP. Webová stránka k volbám do AS UP ZDE. 

Proč preferoval AS UP termín voleb od 19. do 25. května?

* Volbou v pozdějších týdnech v květnu a případně v červnu by byla znemožněna účast stovek až tisíců voličů z řad studentů, kteří by mezitím ukončili svá studia splněním státních závěrečných zkoušek. 

* Důležitá byla realizace hlasování ještě před skončením původního funkčního období AS UP. Nakonec se to ale ukázalo jako nepodstatné, protože zákon č. 188 Sb., o zvláštních pravidlech pro vzdělávání a rozhodování na vysokých školách v roce 2020 a o posuzování doby studia pro účely dalších zákonů ze dne 24. dubna 2020 prodloužil funkční období AS UP (i senátů FTK, PřF a PdF) o 120 dní od skončení nouzového stavu, tedy do cca poloviny září 2020. I přes toto prodloužení funkčního období přistoupil AS UP k výběru květnového termínu, a to právě s ohledem na studenty, kteří svá studia ukončují.

Kategorie: Novinky z UP a PřF

Kolektivní imunita na Covid-19 je nízká i v nejvíce postižených oblastech

S novým typem koronaviru se v tuzemsku setkala jen velmi malá část populace. Ani v nejvíce zatížených místech, kam patří i oblasti Olomouckého kraje, míra imunizace nedosáhla čtyř až pěti procent. Vyplývá to z prvních výsledků studie kolektivní imunity na Covid-19, které dnes byly představeny na tiskové konferenci v Praze. Celkem se studie zúčastnilo 26 549 osob. Pozitivní test na protilátky jich mělo 107.

„Studie  kolektivní imunity ukázala, že stupeň imunizace populace je velmi nízký. Pohybuje se v řádech jednotek promile a ani v nejvíce zatížených lokalitách nedosahuje pět procent. Znamená to, že Česká republika učinila opatření proti šíření viru velmi rychle a díky tomu infekce prošla populací velmi mírně,“ řekl ministr zdravotnictví Adam Vojtěch.

V Olomouckém kraji se studie zúčastnilo přes 9000 osob, zdravotníci jim krev odebírali v Olomouci, Litovli a Uničově. Na testování se podílela vedle Fakultní nemocnice Olomouc i Univerzita Palackého, především lékařská fakulta a fakulta zdravotnických věd. K významným partnerům patřila i Armáda ČR, olomoucká krajská hygienická stanice nebo samosprávy dotčených měst a obcí.

Jeden z garantů studie a ředitel Ústavu molekulární a translační medicíny Lékařské fakulty UP Marián Hajdúch znovu poděkoval všem dobrovolníkům. V oblasti Litovelska, Uničovska a Červenky, která patřila k nejvíce zatíženým a kvůli šíření choroby se ocitla v dvoutýdenní izolaci, se studie zúčastnilo až 16 procent všech tamních obyvatel. „Studie na tomto případě také ukázala efektivitu lokálních preventivních opatření. Bylo vidět, že pokud se zatáhne za brzdu rychle a správně, funguje to,“ uvedl Hajdúch. Opakovaně vyzdvihl i spolupráci všech zúčastněných, a to nejen z oblasti zdravotnictví. „Česká věda je to, co nám může pomoct řešit  další problémy a výzvy, kterým budeme v budoucnu nepochybně čelit,“ doplnil.

Olomoucké vědce v příštích týdnech čekají podrobné analýzy odebraných vzorků žilní krve. „Je to výrazný vědecký aspekt studie, který si kolegové v Olomouci ještě krutě odpracují v příštích týdnech,“ potvrdil ředitel Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR Ladislav Dušek.

Prezentace zveřejněné na tiskové konferenci jsou dostupné na webu ministerstva zdravotnictví zde.

 

 

 

Kolektivní imunita na Covid-19 je nízká i v nejvíce postižených oblastech

Novinky: Univerzita - Aktuality PřF UP - St, 05/06/2020 - 13:00

S novým typem koronaviru se v tuzemsku setkala jen velmi malá část populace. Ani v nejvíce zatížených místech, kam patří i oblasti Olomouckého kraje, míra imunizace nedosáhla čtyř až pěti procent. Vyplývá to z prvních výsledků studie kolektivní imunity na Covid-19, které dnes byly představeny na tiskové konferenci v Praze. Celkem se studie zúčastnilo 26 549 osob. Pozitivní test na protilátky jich mělo 107.

„Studie  kolektivní imunity ukázala, že stupeň imunizace populace je velmi nízký. Pohybuje se v řádech jednotek promile a ani v nejvíce zatížených lokalitách nedosahuje pět procent. Znamená to, že Česká republika učinila opatření proti šíření viru velmi rychle a díky tomu infekce prošla populací velmi mírně,“ řekl ministr zdravotnictví Adam Vojtěch.

V Olomouckém kraji se studie zúčastnilo přes 9000 osob, zdravotníci jim krev odebírali v Olomouci, Litovli a Uničově. Na testování se podílela vedle Fakultní nemocnice Olomouc i Univerzita Palackého, především lékařská fakulta a fakulta zdravotnických věd. K významným partnerům patřila i Armáda ČR, olomoucká krajská hygienická stanice nebo samosprávy dotčených měst a obcí.

Jeden z garantů studie a ředitel Ústavu molekulární a translační medicíny Lékařské fakulty UP Marián Hajdúch znovu poděkoval všem dobrovolníkům. V oblasti Litovelska, Uničovska a Červenky, která patřila k nejvíce zatíženým a kvůli šíření choroby se ocitla v dvoutýdenní izolaci, se studie zúčastnilo až 16 procent všech tamních obyvatel. „Studie na tomto případě také ukázala efektivitu lokálních preventivních opatření. Bylo vidět, že pokud se zatáhne za brzdu rychle a správně, funguje to,“ uvedl Hajdúch. Opakovaně vyzdvihl i spolupráci všech zúčastněných, a to nejen z oblasti zdravotnictví. „Česká věda je to, co nám může pomoct řešit  další problémy a výzvy, kterým budeme v budoucnu nepochybně čelit,“ doplnil.

Olomoucké vědce v příštích týdnech čekají podrobné analýzy odebraných vzorků žilní krve. „Je to výrazný vědecký aspekt studie, který si kolegové v Olomouci ještě krutě odpracují v příštích týdnech,“ potvrdil ředitel Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR Ladislav Dušek.

Prezentace zveřejněné na tiskové konferenci jsou dostupné na webu ministerstva zdravotnictví zde.

 

 

 

Kategorie: Novinky z UP a PřF

Na pedagogické fakultě vznikl online videokurz E-Bezpečí pro rodiče

Z důvodů nouzového stavu a uzavření škol pozastavil projekt E-Bezpečí Pedagogické fakulty Univerzity Palackého velkou část svých vzdělávacích aktivit. Karanténní opatření však zásadním způsobem podnítila kreativitu projektového týmu a během necelých dvou týdnů vznikl unikátní online videokurz zaměřený především na rodiče, ale i pedagogy a další zájemce, kteří si chtějí tuto formu vzdělávání vyzkoušet. Kurz již nyní využívá 150 rodičů z celé ČR a jejich počet každým dnem narůstá.

„Již v minulosti jsme pro studenty naší fakulty natáčeli videopřednášky orientované na nejrůznější témata, včetně těch, které jsou spojené s online bezpečností. Nyní tedy stačilo vymyslet, jak náš obsah přetavit v něco, co bude zajímavé, atraktivní a bude to online – tím pádem dostupné kdykoli a odkudkoli,“ řekl Kamil Kopecký z Centra PRVoK PdF UP, garant a tvůrce kurzu. Dodal, že už na počátku tým E-Bezpečí odmítl zastaralý přístup e-learningového vzdělávání postavený na takzvaném distančním textu či distančních oporách. „Naším cílem bylo vytvořit takový program, který může sledovat či poslouchat maminka při vaření, tatínek při umývání nádobí nebo si přednášky může spustit třeba i student ve vlaku či v autobusu,“ doplnil.  

Kurz vznikl v karanténních podmínkách domácího natáčení. „Vzniklo šest vzájemně propojených videopřednášek, které na sebe logicky navazují. Lze je však sledovat i nezávisle. V tuto chvíli přednášky tvoří téměř čtyři hodiny zajímavého obsahu, který se věnuje tomu, co české děti na internetu dělají, bezpečnostním aplikacím pro rodiče, rizikovým výzvám v online prostředí, kybernetické šikaně, kybergroomingu a online predátorům či sextingu – rizikovému sdílení intimních materiálů. Postupně budeme témata rozšiřovat,“ uvedl Kamil Kopecký.

Vzdělávací kurz je kromě toho doplněný o nejčastější otázky a odpovědi (FAQ). Rodiče se například ptají na to, jak dítěti zabezpečit mobilní telefon či počítač nebo například kolik času by jejich dítě mělo trávit před obrazovkou displeje či jak mají reagovat, když se na ně dítě obrátí s prosbou o pomoc. Současně je propojen s online poradnou projektu E-Bezpečí, jež funguje nepřetržitě i v době nouzového stavu a na kterou se rodiče často v rizikových situacích obracejí.

„Během března a dubna zachytila Poradna E-Bezpečí 82 případů, ve kterých se terčem kybernetického útoku v online světě stalo dítě či dospělý,“ uvedl René Szotkowski z Ústavu pedagogiky a sociálních studií PdF UP, jeden z poradců E-Bezpečí.  Podle něj v řadě případů kontaktují Poradnu E-Bezpečí přímo rodiče, kteří například zachytili podezřelou komunikaci jejich dítěte, jež přerostla ve vzájemnou výměnu intimních materiálů. „Pravidelně nám také rodiče hlásí, že je jejich dítě terčem různých forem kyberšikany, či přímo online vydírání. Společně s policisty, psychology a dalšími experty pak hledáme cesty, jak oběti pomoci,“ dodal.

Online videokurz využívá v tuto chvíli více než 150 rodičů z celé ČR, aktivně se zapojují jak jednotlivé školy, tak i místní akční plány (MAPy) a také soukromé firmy. Tým E-Bezpečí ve spolupráci s Policií ČR bude na tento kurz navazovat tematicky orientovanými streamy v prostředí YouTube. 

Projekt E-Bezpečí Pedagogické fakulty Univerzity Palackého se zaměřuje na výzkum, intervenci a především pak na vzdělávání v oblasti kybernetické bezpečnosti a prevence rizikového chování v online prostředí.

Podrobnosti a ukázky naleznete ZDE.

Na pedagogické fakultě vznikl online videokurz E-Bezpečí pro rodiče

Novinky: Univerzita - Aktuality PřF UP - St, 05/06/2020 - 08:00

Z důvodů nouzového stavu a uzavření škol pozastavil projekt E-Bezpečí Pedagogické fakulty Univerzity Palackého velkou část svých vzdělávacích aktivit. Karanténní opatření však zásadním způsobem podnítila kreativitu projektového týmu a během necelých dvou týdnů vznikl unikátní online videokurz zaměřený především na rodiče, ale i pedagogy a další zájemce, kteří si chtějí tuto formu vzdělávání vyzkoušet. Kurz již nyní využívá 150 rodičů z celé ČR a jejich počet každým dnem narůstá.

„Již v minulosti jsme pro studenty naší fakulty natáčeli videopřednášky orientované na nejrůznější témata, včetně těch, které jsou spojené s online bezpečností. Nyní tedy stačilo vymyslet, jak náš obsah přetavit v něco, co bude zajímavé, atraktivní a bude to online – tím pádem dostupné kdykoli a odkudkoli,“ řekl Kamil Kopecký z Centra PRVoK PdF UP, garant a tvůrce kurzu. Dodal, že už na počátku tým E-Bezpečí odmítl zastaralý přístup e-learningového vzdělávání postavený na takzvaném distančním textu či distančních oporách. „Naším cílem bylo vytvořit takový program, který může sledovat či poslouchat maminka při vaření, tatínek při umývání nádobí nebo si přednášky může spustit třeba i student ve vlaku či v autobusu,“ doplnil.  

Kurz vznikl v karanténních podmínkách domácího natáčení. „Vzniklo šest vzájemně propojených videopřednášek, které na sebe logicky navazují. Lze je však sledovat i nezávisle. V tuto chvíli přednášky tvoří téměř čtyři hodiny zajímavého obsahu, který se věnuje tomu, co české děti na internetu dělají, bezpečnostním aplikacím pro rodiče, rizikovým výzvám v online prostředí, kybernetické šikaně, kybergroomingu a online predátorům či sextingu – rizikovému sdílení intimních materiálů. Postupně budeme témata rozšiřovat,“ uvedl Kamil Kopecký.

Vzdělávací kurz je kromě toho doplněný o nejčastější otázky a odpovědi (FAQ). Rodiče se například ptají na to, jak dítěti zabezpečit mobilní telefon či počítač nebo například kolik času by jejich dítě mělo trávit před obrazovkou displeje či jak mají reagovat, když se na ně dítě obrátí s prosbou o pomoc. Současně je propojen s online poradnou projektu E-Bezpečí, jež funguje nepřetržitě i v době nouzového stavu a na kterou se rodiče často v rizikových situacích obracejí.

„Během března a dubna zachytila Poradna E-Bezpečí 82 případů, ve kterých se terčem kybernetického útoku v online světě stalo dítě či dospělý,“ uvedl René Szotkowski z Ústavu pedagogiky a sociálních studií PdF UP, jeden z poradců E-Bezpečí.  Podle něj v řadě případů kontaktují Poradnu E-Bezpečí přímo rodiče, kteří například zachytili podezřelou komunikaci jejich dítěte, jež přerostla ve vzájemnou výměnu intimních materiálů. „Pravidelně nám také rodiče hlásí, že je jejich dítě terčem různých forem kyberšikany, či přímo online vydírání. Společně s policisty, psychology a dalšími experty pak hledáme cesty, jak oběti pomoci,“ dodal.

Online videokurz využívá v tuto chvíli více než 150 rodičů z celé ČR, aktivně se zapojují jak jednotlivé školy, tak i místní akční plány (MAPy) a také soukromé firmy. Tým E-Bezpečí ve spolupráci s Policií ČR bude na tento kurz navazovat tematicky orientovanými streamy v prostředí YouTube. 

Projekt E-Bezpečí Pedagogické fakulty Univerzity Palackého se zaměřuje na výzkum, intervenci a především pak na vzdělávání v oblasti kybernetické bezpečnosti a prevence rizikového chování v online prostředí.

Podrobnosti a ukázky naleznete ZDE.

Kategorie: Novinky z UP a PřF

Dveře UPointu se znovu otevírají. Zatím v omezeném režimu

Informační centrum a prodejna Univerzity Palackého UPoint na Horním náměstí v Olomouci se opět otevírá návštěvníkům. V době nouzového stavu fungoval obchod pouze prostřednictvím e-shopu, od pondělí 4. května je možné opět přijít na nákup osobně, a to v pracovní dny od 10 do 14 hodin.

„Zároveň se znovuotevřením kamenné prodejny a pro urychlení a komfort nákupu zavádíme možnost osobního odběru zboží při objednávce z našeho e-shopu,“ říká vedoucí UPointu Anna Jánská. Jak připomíná, nákup je možný za podmínky dodržování základních pravidel. „Příchozí musí mít zakryté dýchací cesty, tedy nos a ústa, při vstupu použít dezinfekční přípravek, který je umístěný u vchodu. V prodejně může být najednou maximálně pět zákazníků, kteří musí dodržovat doporučené rozestupy. Zákazníci by také měli na minimum omezit kontakt s vystaveným zbožím, k dispozici jim bude personál, který je obslouží,“ popsala pravidla chování v UPointu Anna Jánská.

Vzhledem k prostorovým možnostem obchodu a zákazu zkoušení oblečení je prodejní plocha dočasně omezena pouze na vstupní místnost. „V ní ale najdou zájemci veškerý nabízený sortiment kromě zmiňovaného oblečení. V případě zákazníkova zájmu o konkrétní model oblečení mu ho rádi ukážeme a případně prodáme,“ uvedla vedoucí univerzitního UPointu. „Pro zvýšení bezpečí a komfortu nakupování prosíme přednostně o využití možnosti osobního odběru zboží objednaného na našem e-shopu. Od příštího týdne by mělo být podle aktuálního vládního usnesení možné zkoušet při nákupu oblečení. Od pondělí 11. května tak plánujeme zrušit omezení prodejní plochy a podle zájmu zákazníků také pravděpodobně prodloužíme otevírací dobu prodejny,“ dodala Jánská.

Sledujte aktuální informace o dění v UPointu, najdete je zde.

Výhody nakupování přes e-shop UPointu:

Zboží si vyberete v klidu a bezpečí svého domova.

Po odeslání objednávky vám nákup připravíme a zašleme zprávu, že už na vás čeká.

Připravený nákup si budete moci vyzvednout po dobu pěti pracovních dní.

Po příchodu na prodejnu se pouze nahlásíte jménem a číslem objednávky, nákup zaplatíte platební kartou a je hotovo.

Dveře UPointu se znovu otevírají. Zatím v omezeném režimu

Novinky: Univerzita - Aktuality PřF UP - Út, 05/05/2020 - 07:01

Informační centrum a prodejna Univerzity Palackého UPoint na Horním náměstí v Olomouci se opět otevírá návštěvníkům. V době nouzového stavu fungoval obchod pouze prostřednictvím e-shopu, od pondělí 4. května je možné opět přijít na nákup osobně, a to v pracovní dny od 10 do 14 hodin.

„Zároveň se znovuotevřením kamenné prodejny a pro urychlení a komfort nákupu zavádíme možnost osobního odběru zboží při objednávce z našeho e-shopu,“ říká vedoucí UPointu Anna Jánská. Jak připomíná, nákup je možný za podmínky dodržování základních pravidel. „Příchozí musí mít zakryté dýchací cesty, tedy nos a ústa, při vstupu použít dezinfekční přípravek, který je umístěný u vchodu. V prodejně může být najednou maximálně pět zákazníků, kteří musí dodržovat doporučené rozestupy. Zákazníci by také měli na minimum omezit kontakt s vystaveným zbožím, k dispozici jim bude personál, který je obslouží,“ popsala pravidla chování v UPointu Anna Jánská.

Vzhledem k prostorovým možnostem obchodu a zákazu zkoušení oblečení je prodejní plocha dočasně omezena pouze na vstupní místnost. „V ní ale najdou zájemci veškerý nabízený sortiment kromě zmiňovaného oblečení. V případě zákazníkova zájmu o konkrétní model oblečení mu ho rádi ukážeme a případně prodáme,“ uvedla vedoucí univerzitního UPointu. „Pro zvýšení bezpečí a komfortu nakupování prosíme přednostně o využití možnosti osobního odběru zboží objednaného na našem e-shopu. Od příštího týdne by mělo být podle aktuálního vládního usnesení možné zkoušet při nákupu oblečení. Od pondělí 11. května tak plánujeme zrušit omezení prodejní plochy a podle zájmu zákazníků také pravděpodobně prodloužíme otevírací dobu prodejny,“ dodala Jánská.

Sledujte aktuální informace o dění v UPointu, najdete je zde.

Výhody nakupování přes e-shop UPointu:

Zboží si vyberete v klidu a bezpečí svého domova.

Po odeslání objednávky vám nákup připravíme a zašleme zprávu, že už na vás čeká.

Připravený nákup si budete moci vyzvednout po dobu pěti pracovních dní.

Po příchodu na prodejnu se pouze nahlásíte jménem a číslem objednávky, nákup zaplatíte platební kartou a je hotovo.

Kategorie: Novinky z UP a PřF

Katedra geoinformatiky nabídne livestream z Nového Zélandu

Jak se žije na Novém Zélandu, co tato nádherná země nabízí a jak se její obyvatelé vyrovnávají se současnou pandemií Covid-19? Odpovědi uslyšíte v další přednášce v rámci KGItalk: Z Hané na konec světa a zpět, kterou připravila katedra geoinformatiky na úterý 5. května 2020 od 9:00.

„S kamarádem a kolegou Lukášem Markem jsme se domluvili, že prostřednictvím YouTube kanálu katedry geoinformatiky zprostředkujeme livestream z Nového Zélandu, kde Lukáš v současné době žije. Povídat si budeme o tom, jak se díky svému studiu, práci a cestování dostal až do jihozápadní části Tichého oceánu,“ uvedl moderátor přednášky Vít Pászto z katedry geoinformatiky.

Lukáš Marek je absolventem olomoucké geoinformatiky na přírodovědecké fakultě. Od roku 2015 působí na University of Cantenbury na Novém Zélandu. Zabývá se prostorovými analýzami epidemiologických, zdravotnických a environmentálních dat, která se bezprostředně dotýkají zdraví obyvatel.

Událost naleznete také na https://www.facebook.com/events/1072600336472969/.

Katedra geoinformatiky nabídne livestream z Nového Zélandu

Novinky: Univerzita - Aktuality PřF UP - Po, 05/04/2020 - 15:00

Jak se žije na Novém Zélandu, co tato nádherná země nabízí a jak se její obyvatelé vyrovnávají se současnou pandemií Covid-19? Odpovědi uslyšíte v další přednášce v rámci KGItalk: Z Hané na konec světa a zpět, kterou připravila katedra geoinformatiky na úterý 5. května 2020 od 9:00.

„S kamarádem a kolegou Lukášem Markem jsme se domluvili, že prostřednictvím YouTube kanálu katedry geoinformatiky zprostředkujeme livestream z Nového Zélandu, kde Lukáš v současné době žije. Povídat si budeme o tom, jak se díky svému studiu, práci a cestování dostal až do jihozápadní části Tichého oceánu,“ uvedl moderátor přednášky Vít Pászto z katedry geoinformatiky.

Lukáš Marek je absolventem olomoucké geoinformatiky na přírodovědecké fakultě. Od roku 2015 působí na University of Cantenbury na Novém Zélandu. Zabývá se prostorovými analýzami epidemiologických, zdravotnických a environmentálních dat, která se bezprostředně dotýkají zdraví obyvatel.

Událost naleznete také na https://www.facebook.com/events/1072600336472969/.

Kategorie: Novinky z UP a PřF

Stránky