Agregátor zdrojů

Velvyslanec ČR ve Slovinsku Jiří Kuděla přijal na české ambasádě v Lublani dva významné geografy, Miroslava Vysoudila z katedry geografie Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a Darka Ogrina z katedry geografie Filozofické fakulty Univerzity v Lublani. Při této příležitosti ocenil jejich třicetiletou spolupráci ve vědecké činnosti a vzdělávání v oblasti geografie s důrazem na klimatologii.

„Za tři desetiletí úzké a intenzivní spolupráce vznikla řada vědeckých a odborných publikací. Průkopnické bylo zejména využití metody pozemního termálního monitoringu při studiu lokálního klimatu na území Slovinska již kolem roku 2010, stejně jako zavedení pokročilých přístupů v oblasti topoklimatického mapování. Nedílnou součástí spolupráce byly i četné vzdělávací aktivity, především terénní kurzy, které se mohly uskutečnit díky dlouhodobé podpoře programu Erasmus,“ uvedl Miroslav Vysoudil z katedry geografie.

Tento program má na obou pracovištích pevné zázemí již od konce 90. let 20. století, kdy byla navázána první institucionální spolupráce mezi katedrou geografie a její partnerskou katedrou na Univerzitě v Lublani a poté také s Univerzitou v Mariboru.

„Pan velvyslanec podotkl, že naše spolupráce napomáhá k obecnému prohlubování česko-slovinských vztahů a významně zlepšuje obraz České republiky nejen ve slovinské vědecké obci, ale šířeji v celé slovinské společnosti,“ doplnil Miroslav Vysoudil.

Velvyslanec ČR ve Slovinsku Jiří Kuděla přijal na české ambasádě v Lublani dva významné geografy, Miroslava Vysoudila z katedry geografie Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a Darka Ogrina z katedry geografie Filozofické fakulty Univerzity v Lublani. Při této příležitosti ocenil jejich třicetiletou spolupráci ve vědecké činnosti a vzdělávání v oblasti geografie s důrazem na klimatologii.

„Za tři desetiletí úzké a intenzivní spolupráce vznikla řada vědeckých a odborných publikací. Průkopnické bylo zejména využití metody pozemního termálního monitoringu při studiu lokálního klimatu na území Slovinska již kolem roku 2010, stejně jako zavedení pokročilých přístupů v oblasti topoklimatického mapování. Nedílnou součástí spolupráce byly i četné vzdělávací aktivity, především terénní kurzy, které se mohly uskutečnit díky dlouhodobé podpoře programu Erasmus,“ uvedl Miroslav Vysoudil z katedry geografie.

Tento program má na obou pracovištích pevné zázemí již od konce 90. let 20. století, kdy byla navázána první institucionální spolupráce mezi katedrou geografie a její partnerskou katedrou na Univerzitě v Lublani a poté také s Univerzitou v Mariboru.

„Pan velvyslanec podotkl, že naše spolupráce napomáhá k obecnému prohlubování česko-slovinských vztahů a významně zlepšuje obraz České republiky nejen ve slovinské vědecké obci, ale šířeji v celé slovinské společnosti,“ doplnil Miroslav Vysoudil.

Jak může být právo nástrojem udržitelného rozvoje a zároveň efektivní ochranou spotřebitele? Právě na tuto otázku se snažila odpovědět mezinárodní letní škola Sustainability and Consumer Protection, kterou od 30. června do 4. července pořádala právnická fakulta.

Intenzivní pětidenní program, jehož se zúčastnilo 22 studentů z Nizozemska, Ukrajiny, Maďarska, Řecka a České republiky, nabídl nejen odborné přednášky akademiků z pěti zemí, ale také týmovou práci, simulované soudní jednání či terénní exkurzi do Litovelského Pomoraví. „Tato letní škola je výjimečná tím, že propojuje mladé lidi z různých zemí, kteří se společně zamýšlejí nad jedním z největších problémů současnosti – jak sladit ekonomické, právní a ekologické zájmy v oblasti ochrany spotřebitele,“ uvedla při zahájení školy Blanka Vítová, proděkanka pro organizaci a rozvoj PF UP a jedna z organizátorek akce. „Udržitelnost už není okrajové téma. Právo se snaží v oblasti udržitelnosti nastavovat pravidla hry, a právě o tom je tento týden.“

Letní škola přivítala přednášející z partnerských univerzit v Nizozemsku, Polsku či Maďarsku. Na problematiku udržitelnosti a její právní dimenze se účastníci podívali optikou evropského soukromého práva, mezinárodního práva soukromého i specifických institutů, jako je právo na opravu nebo klamavá obchodní tvrzení, tzv. greenwashing.

„Rozhodla jsem se zúčastnit této školy, protože mě vždy zajímala udržitelnost, která přímo ovlivňuje naše životy a budoucnost. Také jsem byla velmi zvědavá, zda se dozvím více o právech spotřebitelů. Podle mého názoru je to něco, co je užitečné v každodenním životě a co by měl každý znát,“ uvedla jedna z účastnit Nadiia Hlushchenko z Národní univerzity Tarase Ševčenka v Kyjevě. „Tato škola předčila má očekávání – přednášky jsou opravdu poutavé, je v nich spousta nových a užitečných informací a také máme možnost získané znalosti uplatnit v praktických skupinových úkolech, což mi umožnilo poznat zajímavé lidi a vyměnit si své poznatky.“

Součástí programu byla také exkurze do chráněné krajinné oblasti Litovelské Pomoraví. Studenti se vydali na raftech po řece Moravě, kde se v průběhu plavby dozvěděli více o biodiverzitě oblasti a ekologickém významu přírodních toků. Nechyběl ani kulturní prvek – filmová projekce satirického dokumentu, který s nadhledem kritizuje současnou kulturu impulzivního nakupování a nadspotřeby.

Týdenní program vyvrcholil simulovaným soudním řízením – tzv. mini moot court – v němž si studenti rozdělili role soudců, firemních právníků a zástupců nevládních organizací a argumentovali v modelovém sporu týkajícím se právní odpovědnosti v rámci environmentálního marketingu. Museli zhodnotit přiměřenost a doložitelnost ekologických tvrzení a analyzovat, zda mohlo dojít k nekalé soutěži nebo klamání spotřebitelů. „Bylo zajímavé sledovat, s jakým zápalem studenti obhajovali své pozice. Tento typ simulace ukazuje, že udržitelnost dnes není jen technickou otázkou, ale zásadním právním tématem s dopadem na podnikání i důvěru veřejnosti,“ zhodnotila výstup Rita Simon, jedna z organizátorek školy.

Letní školu zakončila slavnostní večeře v historickém centru Olomouce. Vedle intenzivního odborného programu si tak účastníci odvážejí i hlubší kulturní a osobní zážitky a nové mezinárodní kontakty. „Šlo o první ročník této letní školy, ale věřím, že se nám podařilo nastartovat tradici, která bude pokračovat i v dalších letech,“ dodala proděkanka Blanka Vítová.

Jak může být právo nástrojem udržitelného rozvoje a zároveň efektivní ochranou spotřebitele? Právě na tuto otázku se snažila odpovědět mezinárodní letní škola Sustainability and Consumer Protection, kterou od 30. června do 4. července pořádala právnická fakulta.

Intenzivní pětidenní program, jehož se zúčastnilo 22 studentů z Nizozemska, Ukrajiny, Maďarska, Řecka a České republiky, nabídl nejen odborné přednášky akademiků z pěti zemí, ale také týmovou práci, simulované soudní jednání či terénní exkurzi do Litovelského Pomoraví. „Tato letní škola je výjimečná tím, že propojuje mladé lidi z různých zemí, kteří se společně zamýšlejí nad jedním z největších problémů současnosti – jak sladit ekonomické, právní a ekologické zájmy v oblasti ochrany spotřebitele,“ uvedla při zahájení školy Blanka Vítová, proděkanka pro organizaci a rozvoj PF UP a jedna z organizátorek akce. „Udržitelnost už není okrajové téma. Právo se snaží v oblasti udržitelnosti nastavovat pravidla hry, a právě o tom je tento týden.“

Letní škola přivítala přednášející z partnerských univerzit v Nizozemsku, Polsku či Maďarsku. Na problematiku udržitelnosti a její právní dimenze se účastníci podívali optikou evropského soukromého práva, mezinárodního práva soukromého i specifických institutů, jako je právo na opravu nebo klamavá obchodní tvrzení, tzv. greenwashing.

„Rozhodla jsem se zúčastnit této školy, protože mě vždy zajímala udržitelnost, která přímo ovlivňuje naše životy a budoucnost. Také jsem byla velmi zvědavá, zda se dozvím více o právech spotřebitelů. Podle mého názoru je to něco, co je užitečné v každodenním životě a co by měl každý znát,“ uvedla jedna z účastnit Nadiia Hlushchenko z Národní univerzity Tarase Ševčenka v Kyjevě. „Tato škola předčila má očekávání – přednášky jsou opravdu poutavé, je v nich spousta nových a užitečných informací a také máme možnost získané znalosti uplatnit v praktických skupinových úkolech, což mi umožnilo poznat zajímavé lidi a vyměnit si své poznatky.“

Součástí programu byla také exkurze do chráněné krajinné oblasti Litovelské Pomoraví. Studenti se vydali na raftech po řece Moravě, kde se v průběhu plavby dozvěděli více o biodiverzitě oblasti a ekologickém významu přírodních toků. Nechyběl ani kulturní prvek – filmová projekce satirického dokumentu, který s nadhledem kritizuje současnou kulturu impulzivního nakupování a nadspotřeby.

Týdenní program vyvrcholil simulovaným soudním řízením – tzv. mini moot court – v němž si studenti rozdělili role soudců, firemních právníků a zástupců nevládních organizací a argumentovali v modelovém sporu týkajícím se právní odpovědnosti v rámci environmentálního marketingu. Museli zhodnotit přiměřenost a doložitelnost ekologických tvrzení a analyzovat, zda mohlo dojít k nekalé soutěži nebo klamání spotřebitelů. „Bylo zajímavé sledovat, s jakým zápalem studenti obhajovali své pozice. Tento typ simulace ukazuje, že udržitelnost dnes není jen technickou otázkou, ale zásadním právním tématem s dopadem na podnikání i důvěru veřejnosti,“ zhodnotila výstup Rita Simon, jedna z organizátorek školy.

Letní školu zakončila slavnostní večeře v historickém centru Olomouce. Vedle intenzivního odborného programu si tak účastníci odvážejí i hlubší kulturní a osobní zážitky a nové mezinárodní kontakty. „Šlo o první ročník této letní školy, ale věřím, že se nám podařilo nastartovat tradici, která bude pokračovat i v dalších letech,“ dodala proděkanka Blanka Vítová.

Hmyzem roku byly zvoleny světlušky, oblíbený svítící hmyz, jehož dospělí jedinci se právě začínají líhnout a můžeme se tak s nimi potkávat během začínajících prázdnin. Bohužel ale méně než dřív. Tyto svatojánské mušky, jak se jim někdy přezdívá, jsou totiž v ohrožení – také kvůli všudypřítomnému veřejnému osvětlení. Jejich studiu se na ústavu CATRIN UP věnuje Dominik Kusý.

Dominik Kusý působí ve výzkumné skupině Biodiverzita a molekulární evoluce. Zabývá se studiem neotenie a bioluminiscence, zaměřuje se na analýzu jedů světlušek, ale i jiných druhů brouků. Za sebou má řadu úspěchů včetně obdivuhodných zhruba 30 publikací v prestižních časopisech i několik ocenění. Věnuje se také popularizaci vědy. Žije v Olomouci, kde s manželkou právě očekávají narození prvního potomka.

Česká entomologická společnost letos vyhlásila hmyzem roku světlušky, proč zrovna je?

Myslím, že kolegové, kteří se dlouhodobě věnují mapování světlušek v rámci projektu Česko hledá světlušky, který navázal na úspěšnou iniciativu Praha hledá světlušky, chtěli upozornit na fakt, že je to druh hmyzu ohrožený nočním světelným znečištěním a tím i ztrátou habitatu, tedy přirozeného stanoviště. Je škoda, že kvůli potřebě za každou cenu osvětlit všechna místa ve městech i jejich okolí jsou ovlivněny přirozené habitaty světlušek, jako jsou například křoviny v lesoparcích, kde se ještě stále vyskytují.

Jsou světlušky bez funkčního použití bioluminiscence, tedy pro ně tak specifického světélkování, bezradné?

Světlušky používají bioluminiscenci ke komunikaci mezi sexuálními partnery. Veřejné osvětlení jim tak klade překážky, aby se mohly najít. Komunikační strategie se však liší podle druhu světlušek – zatímco některé spoléhají téměř výhradně na světelné signály se specifickými vzory blikání, jiné kombinují světlo s chemickými signály ve formě feromonů, pro přesnější rozpoznání partnera. Ne vždy jsou navíc pro světélkování ideální podmínky, například když je chladný večer, tak svítí méně intenzivně. Ideální je pro ně bezvětří a teplo, pak svítí.

 
Bezkřídlá samice naší nejběžnější světlušky menší (Lamprohiza splendidula) s několika světelnými orgány. Jedinečná forma světelných orgánů v rámci světluškovitých.

Svítí tedy světlušky výhradně kvůli páření?

To je právě zajímavé. Většinou totiž svítí vajíčka, larvy či kukly. U dospělých jedinců se bioluminiscence vyskytuje až sekundárně, avšak ne všichni dospělci svítí.

Jedinci, které u nás v letních nocích pozorujeme svítit, jsou samci jednoho ze tří druhů tuzemských světlušek – světlušky menší. Dále u nás máme ještě světlušku větší, jejíž samec létá, ale nesvítí. Respektive svítí pouze, když jej zmáčknete nebo vyrušíte, ale ne za letu jako signál pro samičku. Třetím naším druhem je světluška krátkokřídlá, která je denní, a svítit ji tudíž nevidíme. Ta se spoléhá především na feromonovou komunikaci.

Všechny tyto tři druhy mají neokřídlené samice. Ty žijí většinou skrytě – v hrabance, pod kameny nebo mezi vegetací u povrchu půdy. U našich dvou běžných nočních druhů okřídlení samci aktivně vyhledávají samice kombinací feromonů a světla, samice naopak zaujímají vábící pozici – vylezou ze svého úkrytu a vystrčí svítící zadeček jako signál pro samce. Samice navíc svítí specifickým vábícím signálem jenom do té doby, než se spáří. Když později v létě najdete svítit samice, tak to bude většinou pod lampami veřejného osvětlení. Což si vysvětlujeme tak, že je samci nemohli kvůli oslnění světlem z lampy najít.

To je u světlušek běžné, že samičky nelétají?

Vůbec ne, světlušek je na světě více než 2400 druhů a většina má létavá obě pohlaví. Jen zrovna u nás žijí druhy s neokřídlenou, tzv. neotenickou samičkou. Neotenie je stav, kdy si dospělec zachovává znaky přechozích vývojových stádií. A právě existence neotenie u světlušek a jejich příbuzných je jedna z otázek, kterou zkoumáme u nás v laboratoři.

 
Samec a bezkřídlá samice naší světlušky větší (Lampyris noctiluca).

Jakou evoluční výhodu mají neokřídlené samičky, že se u těchto druhů vyskytují?

Díky tomu, že nelétají, mohou mít tyto samice větší tělo a zdá se, že mají i větší vajíčka a larvy, což je evolučně výhodné. Například samičky světlušky větší jsou pro samce tím přitažlivější, čím mají větší lucerničku, jak se nazývá jejich svítící orgán. Tím symbolizují, že mají hodně velkých vajíček. Největší neokřídlené samice světlušek z rodu Lamprigera dosahují dokonce okolo 7 cm a jejich vajíčka se velikostně blíží bonbonům Tic Tac.

Chápu, že světélkování je důležité pro hledání partnera, ale proč svítí larvy a kukly?

To je věc, kterou přesně nevíme. Protože ony se tím logicky vystavují riziku, že je sežere predátor. Zdá se, že jej svícením chtějí vyděsit. Něco jako výstražné nápadné zbarvení u jiných organismů. Některé světlušky mají ve své hemolymfě – tělní tekutině podobné naší krvi – obranné látky, tzv. lucibufaginy, které jsou pro predátory toxické. Tyto hořké alkaloidy, strukturně podobné toxinům ropuch, způsobí, že predátor světlušku okamžitě vyplivne. Světélkování tedy funguje jako varovný signál: „Jsem jedovatá, nesněz mě!“

Ale například larvy některých skupin kovaříků, kteří jsou příbuzní světluškám a u nichž se nezávisle také vyvinula bioluminiscence, žijí v termitištích a používají lucernu na hlavě jako návnadu – přilákají okřídlené termity a ty potom sežerou.

Když jste zmínil kovaříky, kolik druhů hmyzu, vedle světlušek, vlastně svítí?

Přesný počet vám neřeknu, nejedná se o rozšířený fenomén, ale ukazuje se, že je běžnější, než jsme si mysleli. Bioluminiscenci využívají například některé larvy much. Ale nesvítí jen hmyz. Známá je u chvostoskoků, ryb, hub, existují dokonce svítící žížaly, které žijí i u nás, suchozemští šneci, symbiotické bakterie a další překvapivé druhy.

U všech těchto nepříbuzných organismů vznikla bioluminiscence v evoluci nezávisle, přičemž například u brouků se vyvinula nezávisle ze stejné genové rodiny tzv. Acyl-CoA synthetáz. Liší se i barva světla. Některé druhy mají třeba světlo s takovou vlnovou délkou, že jsou lépe vidět při setmění, jiné v noci.

Lucerničky mohou být na různých částech těla, a dokonce jich může mít jeden jedinec víc a využívat je k různým příležitostem. Třeba právě někteří dospělci kovaříků mají dvě lucerničky na štítu na hlavě, jež vydávají zelené světlo jako varovný signál predátorovi, a jednu na břiše, která vydává oranžové světlo a je viditelná ze země pro samičky.

 
Zástupce kovařikovitých (Elateridae) Pyrophorus – dospělý jedinec s viditelným rozdílem v barvě vyzařovaného světla z abdominálních a thorakálních luceren. Tento druh má duplikovaný gen pro luciferázu, což umožňuje produkci světla různých barev v různých částech těla.

Čím se vlastně živí světlušky?

Larvy jsou dravé a jejich klasická potrava jsou šneci, u nás třeba páskovka keřová. Jiné druhy ale žerou i žížaly nebo malý hmyz. K usmrcení a trávení kořisti používají larvy jed, který vstřikují do oběti pomocí dutých kusadel. Podle předběžného výzkumu má složení tohoto jedu podobné charakteristiky jako u jiných organismů praktikujících mimotělní trávení kořisti – například u pavouků. Zajímavé je, že některé paralyzující toxiny vykazují nápadnou podobnost s toxiny obsaženými v hadím jedu.

Dospělci se většinou neživí vůbec, žijí jen krátce. Larvy se u nás ve volné přírodě většinou vyvíjejí dva až tři roky, doba vývoje je u nich vázaná pravděpodobně na dostupnost potravy. V laboratoři to trvá tak čtyři pět měsíců díky konstantní teplotě a přísunu potravy. My je tak můžeme používat k experimentům, které trvají relativně rozumnou dobu.

Jak složité je chovat světlušky v laboratoři?

Ne všechny druhy jdou v laboratoři chovat, někdy je obtížné zjistit, co jim vyhovuje. My chováme naše světlušky větší a potom jeden druh ze stejného rodu ze Sardinie. Celkově stovky jedinců. Vedle chovu světlušek máme paralelně takovou malou šnečí farmu. Jako potravu pro naše světlušky chováme oblovky.

Jaké experimenty na nich v laboratoři provádíte?

Dokončili jsme sekvenování kompletního genomu sardinského druhu Lampyris sardiniae, který nám slouží jako základ pro funkční studie. Současně provádíme rozsáhlou analýzu RNA zahrnující obě pohlaví, různé části těla a různá vývojová stádia pro objasnění evoluce neotenie. Já osobně se také zajímám o evoluci jedu u jejich dravých larev, který využívají k usmrcení nebo paralyzování kořisti a následně k jejímu trávení.

Vy ale nestudujete světlušky jen v laboratoři, poměrně často se svými kolegy vyrážíte do terénu, kde všude jste byl světlušky studovat?

Obecně nestudujeme pouze světlušky, ale širší skupinu brouků z infrařádu Elateriformia, kam světlušky patří. Já osobně jsem byl například na Papui Nové Guineji a v Ekvádoru. V Jižní Americe je asi největší diverzita světlušek. Ale najdeme je, snad s výjimkou arktických oblastí, všude na světě. Například u světlušek za polárním kruhem se zkoumá, jak se vyrovnávají s polárním dnem a jaký vliv má téměř konstantní světlo na jejich bioluminiscenci.

Jaké jsou nejbizarnější vlastnosti světlušek, se kterými jste se ve světě setkal?

Jsou některé světlušky, jejichž larvy žijí ve vodě a dokážou lovit vodní šneky. Na stolových horách na hranicích mezi Venezuelou a Guyanou vědci pozorovali larvy, které dokážou zabít i malé žáby.

V Asii, Jižní a Severní Americe, kde žije spousta druhů světlušek na jednom místě, se mezi sebou jednotlivé druhy poznají podle světelných signálů. Každý druh „bliká“ jinak. Je to velmi podobné morseovce. Existují i druhy, kde se partneři dokážou sladit a blikat ve stejném rytmu. Tento způsob vzájemného sladění je také předmětem zkoumání.  

Známe i světlušky, které kradou toxické obranné látky, zmíněné lucibufaginy. Samičky rodu Photuris dokážou napodobit světelný signál a nalákat samce jiných druhů, kteří mají ve své hemolymfě tyto toxické látky. Samce sežerou a do své vlastní hemolymfy získají toxiny, které předají do vajíček a tím ochrání své potomky.

Hmyzem roku byly zvoleny světlušky, oblíbený svítící hmyz, jehož dospělí jedinci se právě začínají líhnout a můžeme se tak s nimi potkávat během začínajících prázdnin. Bohužel ale méně než dřív. Tyto svatojánské mušky, jak se jim někdy přezdívá, jsou totiž v ohrožení – také kvůli všudypřítomnému veřejnému osvětlení. Jejich studiu se na ústavu CATRIN UP věnuje Dominik Kusý.

Dominik Kusý působí ve výzkumné skupině Biodiverzita a molekulární evoluce. Zabývá se studiem neotenie a bioluminiscence, zaměřuje se na analýzu jedů světlušek, ale i jiných druhů brouků. Za sebou má řadu úspěchů včetně obdivuhodných zhruba 30 publikací v prestižních časopisech i několik ocenění. Věnuje se také popularizaci vědy. Žije v Olomouci, kde s manželkou právě očekávají narození prvního potomka.

Česká entomologická společnost letos vyhlásila hmyzem roku světlušky, proč zrovna je?

Myslím, že kolegové, kteří se dlouhodobě věnují mapování světlušek v rámci projektu Česko hledá světlušky, který navázal na úspěšnou iniciativu Praha hledá světlušky, chtěli upozornit na fakt, že je to druh hmyzu ohrožený nočním světelným znečištěním a tím i ztrátou habitatu, tedy přirozeného stanoviště. Je škoda, že kvůli potřebě za každou cenu osvětlit všechna místa ve městech i jejich okolí jsou ovlivněny přirozené habitaty světlušek, jako jsou například křoviny v lesoparcích, kde se ještě stále vyskytují.

Jsou světlušky bez funkčního použití bioluminiscence, tedy pro ně tak specifického světélkování, bezradné?

Světlušky používají bioluminiscenci ke komunikaci mezi sexuálními partnery. Veřejné osvětlení jim tak klade překážky, aby se mohly najít. Komunikační strategie se však liší podle druhu světlušek – zatímco některé spoléhají téměř výhradně na světelné signály se specifickými vzory blikání, jiné kombinují světlo s chemickými signály ve formě feromonů, pro přesnější rozpoznání partnera. Ne vždy jsou navíc pro světélkování ideální podmínky, například když je chladný večer, tak svítí méně intenzivně. Ideální je pro ně bezvětří a teplo, pak svítí.

 
Bezkřídlá samice naší nejběžnější světlušky menší (Lamprohiza splendidula) s několika světelnými orgány. Jedinečná forma světelných orgánů v rámci světluškovitých.

Svítí tedy světlušky výhradně kvůli páření?

To je právě zajímavé. Většinou totiž svítí vajíčka, larvy či kukly. U dospělých jedinců se bioluminiscence vyskytuje až sekundárně, avšak ne všichni dospělci svítí.

Jedinci, které u nás v letních nocích pozorujeme svítit, jsou samci jednoho ze tří druhů tuzemských světlušek – světlušky menší. Dále u nás máme ještě světlušku větší, jejíž samec létá, ale nesvítí. Respektive svítí pouze, když jej zmáčknete nebo vyrušíte, ale ne za letu jako signál pro samičku. Třetím naším druhem je světluška krátkokřídlá, která je denní, a svítit ji tudíž nevidíme. Ta se spoléhá především na feromonovou komunikaci.

Všechny tyto tři druhy mají neokřídlené samice. Ty žijí většinou skrytě – v hrabance, pod kameny nebo mezi vegetací u povrchu půdy. U našich dvou běžných nočních druhů okřídlení samci aktivně vyhledávají samice kombinací feromonů a světla, samice naopak zaujímají vábící pozici – vylezou ze svého úkrytu a vystrčí svítící zadeček jako signál pro samce. Samice navíc svítí specifickým vábícím signálem jenom do té doby, než se spáří. Když později v létě najdete svítit samice, tak to bude většinou pod lampami veřejného osvětlení. Což si vysvětlujeme tak, že je samci nemohli kvůli oslnění světlem z lampy najít.

To je u světlušek běžné, že samičky nelétají?

Vůbec ne, světlušek je na světě více než 2400 druhů a většina má létavá obě pohlaví. Jen zrovna u nás žijí druhy s neokřídlenou, tzv. neotenickou samičkou. Neotenie je stav, kdy si dospělec zachovává znaky přechozích vývojových stádií. A právě existence neotenie u světlušek a jejich příbuzných je jedna z otázek, kterou zkoumáme u nás v laboratoři.

 
Samec a bezkřídlá samice naší světlušky větší (Lampyris noctiluca).

Jakou evoluční výhodu mají neokřídlené samičky, že se u těchto druhů vyskytují?

Díky tomu, že nelétají, mohou mít tyto samice větší tělo a zdá se, že mají i větší vajíčka a larvy, což je evolučně výhodné. Například samičky světlušky větší jsou pro samce tím přitažlivější, čím mají větší lucerničku, jak se nazývá jejich svítící orgán. Tím symbolizují, že mají hodně velkých vajíček. Největší neokřídlené samice světlušek z rodu Lamprigera dosahují dokonce okolo 7 cm a jejich vajíčka se velikostně blíží bonbonům Tic Tac.

Chápu, že světélkování je důležité pro hledání partnera, ale proč svítí larvy a kukly?

To je věc, kterou přesně nevíme. Protože ony se tím logicky vystavují riziku, že je sežere predátor. Zdá se, že jej svícením chtějí vyděsit. Něco jako výstražné nápadné zbarvení u jiných organismů. Některé světlušky mají ve své hemolymfě – tělní tekutině podobné naší krvi – obranné látky, tzv. lucibufaginy, které jsou pro predátory toxické. Tyto hořké alkaloidy, strukturně podobné toxinům ropuch, způsobí, že predátor světlušku okamžitě vyplivne. Světélkování tedy funguje jako varovný signál: „Jsem jedovatá, nesněz mě!“

Ale například larvy některých skupin kovaříků, kteří jsou příbuzní světluškám a u nichž se nezávisle také vyvinula bioluminiscence, žijí v termitištích a používají lucernu na hlavě jako návnadu – přilákají okřídlené termity a ty potom sežerou.

Když jste zmínil kovaříky, kolik druhů hmyzu, vedle světlušek, vlastně svítí?

Přesný počet vám neřeknu, nejedná se o rozšířený fenomén, ale ukazuje se, že je běžnější, než jsme si mysleli. Bioluminiscenci využívají například některé larvy much. Ale nesvítí jen hmyz. Známá je u chvostoskoků, ryb, hub, existují dokonce svítící žížaly, které žijí i u nás, suchozemští šneci, symbiotické bakterie a další překvapivé druhy.

U všech těchto nepříbuzných organismů vznikla bioluminiscence v evoluci nezávisle, přičemž například u brouků se vyvinula nezávisle ze stejné genové rodiny tzv. Acyl-CoA synthetáz. Liší se i barva světla. Některé druhy mají třeba světlo s takovou vlnovou délkou, že jsou lépe vidět při setmění, jiné v noci.

Lucerničky mohou být na různých částech těla, a dokonce jich může mít jeden jedinec víc a využívat je k různým příležitostem. Třeba právě někteří dospělci kovaříků mají dvě lucerničky na štítu na hlavě, jež vydávají zelené světlo jako varovný signál predátorovi, a jednu na břiše, která vydává oranžové světlo a je viditelná ze země pro samičky.

 
Zástupce kovařikovitých (Elateridae) Pyrophorus – dospělý jedinec s viditelným rozdílem v barvě vyzařovaného světla z abdominálních a thorakálních luceren. Tento druh má duplikovaný gen pro luciferázu, což umožňuje produkci světla různých barev v různých částech těla.

Čím se vlastně živí světlušky?

Larvy jsou dravé a jejich klasická potrava jsou šneci, u nás třeba páskovka keřová. Jiné druhy ale žerou i žížaly nebo malý hmyz. K usmrcení a trávení kořisti používají larvy jed, který vstřikují do oběti pomocí dutých kusadel. Podle předběžného výzkumu má složení tohoto jedu podobné charakteristiky jako u jiných organismů praktikujících mimotělní trávení kořisti – například u pavouků. Zajímavé je, že některé paralyzující toxiny vykazují nápadnou podobnost s toxiny obsaženými v hadím jedu.

Dospělci se většinou neživí vůbec, žijí jen krátce. Larvy se u nás ve volné přírodě většinou vyvíjejí dva až tři roky, doba vývoje je u nich vázaná pravděpodobně na dostupnost potravy. V laboratoři to trvá tak čtyři pět měsíců díky konstantní teplotě a přísunu potravy. My je tak můžeme používat k experimentům, které trvají relativně rozumnou dobu.

Jak složité je chovat světlušky v laboratoři?

Ne všechny druhy jdou v laboratoři chovat, někdy je obtížné zjistit, co jim vyhovuje. My chováme naše světlušky větší a potom jeden druh ze stejného rodu ze Sardinie. Celkově stovky jedinců. Vedle chovu světlušek máme paralelně takovou malou šnečí farmu. Jako potravu pro naše světlušky chováme oblovky.

Jaké experimenty na nich v laboratoři provádíte?

Dokončili jsme sekvenování kompletního genomu sardinského druhu Lampyris sardiniae, který nám slouží jako základ pro funkční studie. Současně provádíme rozsáhlou analýzu RNA zahrnující obě pohlaví, různé části těla a různá vývojová stádia pro objasnění evoluce neotenie. Já osobně se také zajímám o evoluci jedu u jejich dravých larev, který využívají k usmrcení nebo paralyzování kořisti a následně k jejímu trávení.

Vy ale nestudujete světlušky jen v laboratoři, poměrně často se svými kolegy vyrážíte do terénu, kde všude jste byl světlušky studovat?

Obecně nestudujeme pouze světlušky, ale širší skupinu brouků z infrařádu Elateriformia, kam světlušky patří. Já osobně jsem byl například na Papui Nové Guineji a v Ekvádoru. V Jižní Americe je asi největší diverzita světlušek. Ale najdeme je, snad s výjimkou arktických oblastí, všude na světě. Například u světlušek za polárním kruhem se zkoumá, jak se vyrovnávají s polárním dnem a jaký vliv má téměř konstantní světlo na jejich bioluminiscenci.

Jaké jsou nejbizarnější vlastnosti světlušek, se kterými jste se ve světě setkal?

Jsou některé světlušky, jejichž larvy žijí ve vodě a dokážou lovit vodní šneky. Na stolových horách na hranicích mezi Venezuelou a Guyanou vědci pozorovali larvy, které dokážou zabít i malé žáby.

V Asii, Jižní a Severní Americe, kde žije spousta druhů světlušek na jednom místě, se mezi sebou jednotlivé druhy poznají podle světelných signálů. Každý druh „bliká“ jinak. Je to velmi podobné morseovce. Existují i druhy, kde se partneři dokážou sladit a blikat ve stejném rytmu. Tento způsob vzájemného sladění je také předmětem zkoumání.  

Známe i světlušky, které kradou toxické obranné látky, zmíněné lucibufaginy. Samičky rodu Photuris dokážou napodobit světelný signál a nalákat samce jiných druhů, kteří mají ve své hemolymfě tyto toxické látky. Samce sežerou a do své vlastní hemolymfy získají toxiny, které předají do vajíček a tím ochrání své potomky.

Léto, prázdniny a dovolené jsou ideálním časem, kdy můžeme zpomalit, nadechnout se a zamyslet se i nad věcmi, které během roku snadno přehlížíme. Třeba nad tím, jakým způsobem žijeme – co jíme, jak cestujeme, kde a jak nakupujeme, kolik odpadu za sebou zanecháváme.

Udržitelnost a odpovědné chování jsou aktuálním tématem v celé společnosti a ani naše univerzita nestojí stranou. Možná si ale kladete otázku: co s tím můžu udělat já? Právě o tom bude náš letní seriál. V osmi krátkých článcích vám nabídneme konkrétní a snadno použitelné tipy, jak žít udržitelněji – doma, na cestách i v práci.

Díl první: Jedeme na dovolenou

Cestování je neodmyslitelnou součástí léta. Někdy ale možná trochu zapomínáme na to, co je podstatou toho slova – cesta. Snažíme se ji odbýt co nejrychleji, stresuje nás řízení na přeplněných silnicích nebo hodiny čekání a kontroly na letištích. Zkuste letos pojmout i samotnou cestu jako jeden z cílů a nový zážitek, který jste ještě nevyzkoušeli, a třeba si prohlédnout i zajímavá místa na trase.

V posledních letech se úspěšně rozšiřuje síť pohodlných dálkových vlaků. Ze všech běžně dostupných dopravních prostředků je právě vlak jedním z nejšetrnějších k životnímu prostředí. Na jednoho cestujícího připadá jen zlomek emisí CO₂ oproti autům nebo letadlům.

Dovolená může začít už ve chvíli, kdy si sednete do kupé nebo tichého vozu. Vlaky dnes nabízí pohodlí včetně Wi-Fi, klimatizace nebo občerstvení. Děti ocení herní zóny, dospělí si odpočinou nebo doženou čtení. Mnohé linky navíc nabízejí možnost vzít s sebou kolo, takže můžete spojit železnici s cyklovýletem. Z Prahy do Popradu a Košic si s sebou dokonce můžete vzít i auto.

Možná vás překvapí, kam můžete z Olomouce dojet (skoro) přes noc:

Trasa

odjezd – příjezd

příklad spojení v IDOSu

Olomouc – Řím

16:05 – 10:58

detail

Olomouc – Amsterdam

15:16 – 6:26

detail

Olomouc – Brusel

15:16 – 9:27

detail

Olomouc – Paříž

15:50 – 9:35

detail

Olomouc – Curych

15:50 – 9:18

detail

Olomouc – Stockholm

11:50 – 9:55

detail

Olomouc – Kodaň

11:50 – 6:38

detail

Olomouc – Rijeka

19:17 – 10:03

detail

Olomouc – Gdaňsk

18:31 – 4:51

detail

Olomouc – Bukurešť

13:05 – 11:35

detail

Léto, prázdniny a dovolené jsou ideálním časem, kdy můžeme zpomalit, nadechnout se a zamyslet se i nad věcmi, které během roku snadno přehlížíme. Třeba nad tím, jakým způsobem žijeme – co jíme, jak cestujeme, kde a jak nakupujeme, kolik odpadu za sebou zanecháváme.

Udržitelnost a odpovědné chování jsou aktuálním tématem v celé společnosti a ani naše univerzita nestojí stranou. Možná si ale kladete otázku: co s tím můžu udělat já? Právě o tom bude náš letní seriál. V osmi krátkých článcích vám nabídneme konkrétní a snadno použitelné tipy, jak žít udržitelněji – doma, na cestách i v práci.

Díl první: Jedeme na dovolenou

Cestování je neodmyslitelnou součástí léta. Někdy ale možná trochu zapomínáme na to, co je podstatou toho slova – cesta. Snažíme se ji odbýt co nejrychleji, stresuje nás řízení na přeplněných silnicích nebo hodiny čekání a kontroly na letištích. Zkuste letos pojmout i samotnou cestu jako jeden z cílů a nový zážitek, který jste ještě nevyzkoušeli, a třeba si prohlédnout i zajímavá místa na trase.

V posledních letech se úspěšně rozšiřuje síť pohodlných dálkových vlaků. Ze všech běžně dostupných dopravních prostředků je právě vlak jedním z nejšetrnějších k životnímu prostředí. Na jednoho cestujícího připadá jen zlomek emisí CO₂ oproti autům nebo letadlům.

Dovolená může začít už ve chvíli, kdy si sednete do kupé nebo tichého vozu. Vlaky dnes nabízí pohodlí včetně Wi-Fi, klimatizace nebo občerstvení. Děti ocení herní zóny, dospělí si odpočinou nebo doženou čtení. Mnohé linky navíc nabízejí možnost vzít s sebou kolo, takže můžete spojit železnici s cyklovýletem. Z Prahy do Popradu a Košic si s sebou dokonce můžete vzít i auto.

Možná vás překvapí, kam můžete z Olomouce dojet (skoro) přes noc:

Trasa

odjezd – příjezd

příklad spojení v IDOSu

Olomouc – Řím

16:05 – 10:58

detail

Olomouc – Amsterdam

15:16 – 6:26

detail

Olomouc – Brusel

15:16 – 9:27

detail

Olomouc – Paříž

15:50 – 9:35

detail

Olomouc – Curych

15:50 – 9:18

detail

Olomouc – Stockholm

11:50 – 9:55

detail

Olomouc – Kodaň

11:50 – 6:38

detail

Olomouc – Rijeka

19:17 – 10:03

detail

Olomouc – Gdaňsk

18:31 – 4:51

detail

Olomouc – Bukurešť

13:05 – 11:35

detail

Mimořádnou osobnost barokní Olomouce, kanovníka Jiřího Jindřicha rytíře z Mayerswaldu, přibližuje prostřednictvím výběru liturgických textilií a dalších předmětů výstava Ke cti a slávě Boha nejlepšího a největšího, kterou připravila Cyrilometodějská teologická fakulta UP s Muzeem umění Olomouc a Římskokatolickou farností sv. Václava. V kryptě olomoucké katedrály ji můžete během letních prázdnin navštívit vždy od středy do neděle.

Kanovník a později děkan olomoucké metropolitní kapituly Jiří Jindřich rytíř z Mayerswaldu byl významnou osobností duchovního a společenského života barokní Olomouce. Vynikal vzděláním a výjimečným kulturním rozhledem a vkusem, byl vášnivým sběratelem a také štědrým mecenášem, který na podporu umění a liturgie neváhal věnovat nemalé finanční prostředky. Inicioval rozsáhlou barokní proměnu interiéru olomoucké katedrály, na které se podíleli přední doboví umělci a které se přes pozdější novogotickou přestavbu dochovala ve dvou kaplích. Prostřednictvím své poslední vůle pak katedrále daroval podstatnou část svého jmění, součástí byl i mimořádný soubor liturgických textilií a dalších předmětů, obrazů či osobních šperků.

Výstava v kryptě představuje výběr z tohoto odkazu: návštěvníci uvidí například zlacené kalichy, kovanou vazbu Mayerswaldova misálu, bohatě zdobené kasule ze vzácných látek nebo také dvojici relikviářů sv. Jana Nepomuckého a sv. Kristýna z donace Mayerswaldova přítele, biskupa Jakuba Arnošta z Lichtensteinu-Castelcorna. K výstavě vyšel také bohatě ilustrovaný katalog, který seznamuje i s Mayerswaldovým životem, církevní kariérou, mecenátem a sběratelstvím.

„Jiří Jindřich rytíř z Mayerswaldu byl muž, který dokázal propojovat své kněžství s uměním, kulturou a také štědrostí. Moc bych si přál, aby zde vystavená krása nám přinesla radost a byla výzvou k propojování toho, co je krásné a dobré v našich životech,“ uvedl při vernisáži olomoucký arcibiskup Josef Nuzík, který výstavě v dómské kryptě udělil záštitu.

Přítomné, mezi kterými byl i pražský arcibiskup Jan Graubner, přivítaly také řešitelky projektu, jehož je výstava součástí, Jitka Jonová z katedry církevních dějin a dějin církevního umění CMTF UP a Helena Zápalková z Muzea umění Olomouc, která jako kurátorka zájemce výstavou provedla. Pozdrav připojil i dómský farář Michal Pořízek a proděkan CMTF UP Tomáš Parma, který výstavu a katalog k ní vyzdvihl jako příspěvek k poznání dlouhých dějin olomoucké metropolitní kapituly.

V kryptě olomouckého katedrály sv. Václava je výstavu možné navštívit do 14. září, a sice během prázdninových měsíců vždy od středy do soboty v čase 10–13 hod. a 14–17 hod. a v neděli v čase 14–17 hod. V ostatní dny je možné si návštěvu předem domluvit na tel. 731 402 036. Vstup na výstavu je zdarma. Katalog k výstavě je možné zakoupit přímo v kryptě nebo na e-shopu Vydavatelství UP zde.

Výstava Ke cti a slávě Boha nejlepšího a největšího. Jiří Jindřich z Mayerswaldu (1676–1747) – kanovník a mecenáš olomoucké katedrály vznikla jako součást projektu CMTF UP Sakrální objekty: prezentace, péče a zhodnocení, který je podpořen Ministerstvem kultury ČR v rámci programu NAKI III na podporu aplikovaného výzkumu a experimentálního vývoje v oblasti národní a kulturní identity na léta 2023–2030. O projektu jsme psali v tomto článku.

Mimořádnou osobnost barokní Olomouce, kanovníka Jiřího Jindřicha rytíře z Mayerswaldu, přibližuje prostřednictvím výběru liturgických textilií a dalších předmětů výstava Ke cti a slávě Boha nejlepšího a největšího, kterou připravila Cyrilometodějská teologická fakulta UP s Muzeem umění Olomouc a Římskokatolickou farností sv. Václava. V kryptě olomoucké katedrály ji můžete během letních prázdnin navštívit vždy od středy do neděle.

Kanovník a později děkan olomoucké metropolitní kapituly Jiří Jindřich rytíř z Mayerswaldu byl významnou osobností duchovního a společenského života barokní Olomouce. Vynikal vzděláním a výjimečným kulturním rozhledem a vkusem, byl vášnivým sběratelem a také štědrým mecenášem, který na podporu umění a liturgie neváhal věnovat nemalé finanční prostředky. Inicioval rozsáhlou barokní proměnu interiéru olomoucké katedrály, na které se podíleli přední doboví umělci a které se přes pozdější novogotickou přestavbu dochovala ve dvou kaplích. Prostřednictvím své poslední vůle pak katedrále daroval podstatnou část svého jmění, součástí byl i mimořádný soubor liturgických textilií a dalších předmětů, obrazů či osobních šperků.

Výstava v kryptě představuje výběr z tohoto odkazu: návštěvníci uvidí například zlacené kalichy, kovanou vazbu Mayerswaldova misálu, bohatě zdobené kasule ze vzácných látek nebo také dvojici relikviářů sv. Jana Nepomuckého a sv. Kristýna z donace Mayerswaldova přítele, biskupa Jakuba Arnošta z Lichtensteinu-Castelcorna. K výstavě vyšel také bohatě ilustrovaný katalog, který seznamuje i s Mayerswaldovým životem, církevní kariérou, mecenátem a sběratelstvím.

„Jiří Jindřich rytíř z Mayerswaldu byl muž, který dokázal propojovat své kněžství s uměním, kulturou a také štědrostí. Moc bych si přál, aby zde vystavená krása nám přinesla radost a byla výzvou k propojování toho, co je krásné a dobré v našich životech,“ uvedl při vernisáži olomoucký arcibiskup Josef Nuzík, který výstavě v dómské kryptě udělil záštitu.

Přítomné, mezi kterými byl i pražský arcibiskup Jan Graubner, přivítaly také řešitelky projektu, jehož je výstava součástí, Jitka Jonová z katedry církevních dějin a dějin církevního umění CMTF UP a Helena Zápalková z Muzea umění Olomouc, která jako kurátorka zájemce výstavou provedla. Pozdrav připojil i dómský farář Michal Pořízek a proděkan CMTF UP Tomáš Parma, který výstavu a katalog k ní vyzdvihl jako příspěvek k poznání dlouhých dějin olomoucké metropolitní kapituly.

V kryptě olomouckého katedrály sv. Václava je výstavu možné navštívit do 14. září, a sice během prázdninových měsíců vždy od středy do soboty v čase 10–13 hod. a 14–17 hod. a v neděli v čase 14–17 hod. V ostatní dny je možné si návštěvu předem domluvit na tel. 731 402 036. Vstup na výstavu je zdarma. Katalog k výstavě je možné zakoupit přímo v kryptě nebo na e-shopu Vydavatelství UP zde.

Výstava Ke cti a slávě Boha nejlepšího a největšího. Jiří Jindřich z Mayerswaldu (1676–1747) – kanovník a mecenáš olomoucké katedrály vznikla jako součást projektu CMTF UP Sakrální objekty: prezentace, péče a zhodnocení, který je podpořen Ministerstvem kultury ČR v rámci programu NAKI III na podporu aplikovaného výzkumu a experimentálního vývoje v oblasti národní a kulturní identity na léta 2023–2030. O projektu jsme psali v tomto článku.

Univerzita Palackého v Olomouci se letos již podesáté zařadila mezi nejlepší vysoké školy světa v prestižním žebříčku QS World University Rankings (QS WUR). Ten je spolu se žebříčkem Times Higher Education (THE) a Šanghajským žebříčkem považován za nejprestižnější mezinárodní hodnocení. Mezi 3 % nejlepších škol se pak UP umístila v novém vydání The Center for World University Rankings (CWUR).

V aktuálním vydání si Univerzita Palackého výrazně polepšila ve většině hodnocených oblastí. Kvůli rekordnímu nárůstu počtu hodnocených institucí se však toto zlepšení neprojevilo ve výsledném pořadí, kde univerzita zaznamenala mírný pokles z loňské pozice 651.–660. na 668. místo.

Analýze QS WUR 2026 bylo podrobeno celkem 8467 vysokých škol, což je o 2804 více institucí než v předchozím roce. Do finálního žebříčku bylo zařazeno 1501 institucí, z toho 112 nově hodnocených. Společnost Quacquarelli Symonds v něm hodnotí univerzity na základě 9 parametrů, přičemž právě polovinu výsledného skóre tvoří dohromady ukazatele akademická reputace a citace akademických a vědeckých pracovníků. Reputace ze strany zaměstnavatelů je ohodnocena 15 % a poměr studentů ku akademickým a vědeckým pracovníkům 10 %. Zbývající díl celkového skóre je tvořen po pěti procentech indikátory zaměstnatelnost, podíl zahraničních akademických a vědeckých pracovníků, mezinárodní výzkumná síť, podíl zahraničních studentů a udržitelnost.

Stabilní pozice mezi českými univerzitami

Univerzita Palackého vylepšila své skóre v osmi z devíti sledovaných indikátorů. Nejlépe si vedla v oblasti mezinárodní výzkumné sítě, kde obsadila 239. místo, a v indikátoru udržitelnost, kde se umístila na 358. příčce.

Mezi šestnácti českými vysokými školami, které se v letošním žebříčku umístily, zůstává Univerzita Palackého třetím rokem na šesté příčce. V rámci tuzemského srovnání dosahuje nadprůměrných výsledků zejména v podílu zahraničních akademických a vědeckých pracovníků a v mezinárodní výzkumné síti, kde jí náleží druhé místo v rámci ČR. Naopak v ukazateli podíl zahraničních studentů je až na jedenácté pozici.

QS WUR v globálním kontextu

Světovému žebříčku opět dominuje Massachusetts Institute of Technology (MIT), druhé místo obsadila Imperial College London a třetí je letos Stanford University. University of Oxford se posunula oproti loňsku na čtvrté místo.

Nejlépe hodnocenou českou univerzitou zůstává Univerzita Karlova v Praze, která se udržela v TOP 300. Následují České vysoké učení technické v Praze a Masarykova univerzita, které si oproti loňskému roku vyměnily pozice a nadále obě patří do TOP 400. Kompletní výsledky QS World University Rankings jsou k dispozici na QS World University Rankings.

Umístění v žebříčku CWUR

Dalším nedávno vydaným žebříčkem je The Center for World University Rankings (CWUR), který v rámci hodnocení více než 21 000 vysokých škol zařadil Univerzitu Palackého mezi 3 % nejlepších institucí, konkrétně na 596. místo.

Žebříček CWUR porovnává data ze čtyř oblastí. Po čtvrtinovém podílu na analýze institucí mají indikátory kvalita vzdělávání a zaměstnanost absolventů. Ukazatel výzkumný výkon je hodnocen 40 % a žebříček v rámci něj sleduje celkový počet výzkumných prací, vysoce kvalitní publikace, vliv/dopad a citovanost. Deseti procenty má na hodnocení institucí vliv kvalita zaměstnanců.  

Univerzita Palackého opět mezi nejlépe hodnocenými vysokými školami

V rámci hodnocení CWUR získala univerzita skóre, které je zcela totožné s tím loňským. Avšak důsledkem navýšení počtu hodnocených institucí v žebříčku o téměř 500 nových účastníků je snížení její pozice o osm míst, tedy z 587. na 596. příčku.

Co se týče srovnání v rámci Česka, v žebříčku se letos umístilo stejných jedenáct univerzit jako loni a Univerzita Palackého se nachází na třetí pozici. Celkově se do TOP 1000 dostaly pouze čtyři české univerzity – Univerzita Karlova v Praze, Univerzita Palackého v Olomouci, Masarykova univerzita, České vysoké učení technické v Praze.

Skvělého výsledku dosáhla Univerzita Palackého v oblasti výzkumného výkonu, kde si v rámci ČR drží 3. místo.

„Umístění v CWUR je pro naši univerzitu objektivnější vizitkou výsledků její práce zejména z toho důvodu, že v tomto žebříčku se pracuje pouze s dostupnými daty vysokých škol a není zde hodnocena tzv. reputace, při níž záleží zejména na tom, kolik z oslovených hodnotitelů naši univerzitu zmíní. Z kapitol reputace těží zejména všeobecně známé univerzity, jako je Harvard nebo Oxford, nicméně proslulost nemusí vždy nutně znamenat kvalitu v dané oblasti. Proto je potěšující, že jsme od roku 2014, kdy UP poprvé pronikla do tohoto žebříčku a umístila se na 804. pozici, z tohoto místa už nikdy neklesli a naopak se postupně posouváme směrem ke stále lepšímu umístění,“ uvedla k výsledkům v CWUR Hana Marešová, vedoucí oddělení strategie a kvality UP.

První tři světová místa zůstávají stejná jako loni a patří Harvard University, MIT a Stanford University. Celkové výsledky CWUR jsou k nahlédnutí zde.

Univerzita Palackého v Olomouci se letos již podesáté zařadila mezi nejlepší vysoké školy světa v prestižním žebříčku QS World University Rankings (QS WUR). Ten je spolu se žebříčkem Times Higher Education (THE) a Šanghajským žebříčkem považován za nejprestižnější mezinárodní hodnocení. Mezi 3 % nejlepších škol se pak UP umístila v novém vydání The Center for World University Rankings (CWUR).

V aktuálním vydání si Univerzita Palackého výrazně polepšila ve většině hodnocených oblastí. Kvůli rekordnímu nárůstu počtu hodnocených institucí se však toto zlepšení neprojevilo ve výsledném pořadí, kde univerzita zaznamenala mírný pokles z loňské pozice 651.–660. na 668. místo.

Analýze QS WUR 2026 bylo podrobeno celkem 8467 vysokých škol, což je o 2804 více institucí než v předchozím roce. Do finálního žebříčku bylo zařazeno 1501 institucí, z toho 112 nově hodnocených. Společnost Quacquarelli Symonds v něm hodnotí univerzity na základě 9 parametrů, přičemž právě polovinu výsledného skóre tvoří dohromady ukazatele akademická reputace a citace akademických a vědeckých pracovníků. Reputace ze strany zaměstnavatelů je ohodnocena 15 % a poměr studentů ku akademickým a vědeckým pracovníkům 10 %. Zbývající díl celkového skóre je tvořen po pěti procentech indikátory zaměstnatelnost, podíl zahraničních akademických a vědeckých pracovníků, mezinárodní výzkumná síť, podíl zahraničních studentů a udržitelnost.

Stabilní pozice mezi českými univerzitami

Univerzita Palackého vylepšila své skóre v osmi z devíti sledovaných indikátorů. Nejlépe si vedla v oblasti mezinárodní výzkumné sítě, kde obsadila 239. místo, a v indikátoru udržitelnost, kde se umístila na 358. příčce.

Mezi šestnácti českými vysokými školami, které se v letošním žebříčku umístily, zůstává Univerzita Palackého třetím rokem na šesté příčce. V rámci tuzemského srovnání dosahuje nadprůměrných výsledků zejména v podílu zahraničních akademických a vědeckých pracovníků a v mezinárodní výzkumné síti, kde jí náleží druhé místo v rámci ČR. Naopak v ukazateli podíl zahraničních studentů je až na jedenácté pozici.

QS WUR v globálním kontextu

Světovému žebříčku opět dominuje Massachusetts Institute of Technology (MIT), druhé místo obsadila Imperial College London a třetí je letos Stanford University. University of Oxford se posunula oproti loňsku na čtvrté místo.

Nejlépe hodnocenou českou univerzitou zůstává Univerzita Karlova v Praze, která se udržela v TOP 300. Následují České vysoké učení technické v Praze a Masarykova univerzita, které si oproti loňskému roku vyměnily pozice a nadále obě patří do TOP 400. Kompletní výsledky QS World University Rankings jsou k dispozici na QS World University Rankings.

Umístění v žebříčku CWUR

Dalším nedávno vydaným žebříčkem je The Center for World University Rankings (CWUR), který v rámci hodnocení více než 21 000 vysokých škol zařadil Univerzitu Palackého mezi 3 % nejlepších institucí, konkrétně na 596. místo.

Žebříček CWUR porovnává data ze čtyř oblastí. Po čtvrtinovém podílu na analýze institucí mají indikátory kvalita vzdělávání a zaměstnanost absolventů. Ukazatel výzkumný výkon je hodnocen 40 % a žebříček v rámci něj sleduje celkový počet výzkumných prací, vysoce kvalitní publikace, vliv/dopad a citovanost. Deseti procenty má na hodnocení institucí vliv kvalita zaměstnanců.  

Univerzita Palackého opět mezi nejlépe hodnocenými vysokými školami

V rámci hodnocení CWUR získala univerzita skóre, které je zcela totožné s tím loňským. Avšak důsledkem navýšení počtu hodnocených institucí v žebříčku o téměř 500 nových účastníků je snížení její pozice o osm míst, tedy z 587. na 596. příčku.

Co se týče srovnání v rámci Česka, v žebříčku se letos umístilo stejných jedenáct univerzit jako loni a Univerzita Palackého se nachází na třetí pozici. Celkově se do TOP 1000 dostaly pouze čtyři české univerzity – Univerzita Karlova v Praze, Univerzita Palackého v Olomouci, Masarykova univerzita, České vysoké učení technické v Praze.

Skvělého výsledku dosáhla Univerzita Palackého v oblasti výzkumného výkonu, kde si v rámci ČR drží 3. místo.

„Umístění v CWUR je pro naši univerzitu objektivnější vizitkou výsledků její práce zejména z toho důvodu, že v tomto žebříčku se pracuje pouze s dostupnými daty vysokých škol a není zde hodnocena tzv. reputace, při níž záleží zejména na tom, kolik z oslovených hodnotitelů naši univerzitu zmíní. Z kapitol reputace těží zejména všeobecně známé univerzity, jako je Harvard nebo Oxford, nicméně proslulost nemusí vždy nutně znamenat kvalitu v dané oblasti. Proto je potěšující, že jsme od roku 2014, kdy UP poprvé pronikla do tohoto žebříčku a umístila se na 804. pozici, z tohoto místa už nikdy neklesli a naopak se postupně posouváme směrem ke stále lepšímu umístění,“ uvedla k výsledkům v CWUR Hana Marešová, vedoucí oddělení strategie a kvality UP.

První tři světová místa zůstávají stejná jako loni a patří Harvard University, MIT a Stanford University. Celkové výsledky CWUR jsou k nahlédnutí zde.

Více než 600 vědců se sešlo na Otevřeném sympoziu v italských Benátkách, aby diskutovalo o budoucím směřování evropské částicové fyziky v globálním kontextu. Při posuzování vědeckých priorit se hovořilo zejména o možném nástupci Velkého hadronového urychlovače v CERN, jemuž v roce 2041 skončí provozní životnost. Otevřené sympozium bylo součástí procesu aktualizace Evropské strategie pro částicovou fyziku (ESPP).

Třiadvacátý ročník největší česko-slovenské soutěže hodnotící komunikační projekty a firemní média Zlatý středník zná své finalisty. Hned dvě želízka má přitom v tzv. shortlistu Univerzita Palackého. V kategorii Interní tištěný časopis a noviny může ocenění získat Žurnál Univerzity Palackého, v sekci Mobilní aplikace a inovace pak univerzitní UPlikace.

Zlatý středník je profesní soutěž hodnotící nejlepší komunikační projekty a firemní média vznikající jak v České republice, tak na Slovensku. Odborná porota posuzuje přihlášené práce i napříč oborovými sektory a porovnává nejzajímavější osobnosti a PR agentury.

V kategorii Interní tištěný časopis a noviny byl mezi finálovou šestici vybrán magazín Žurnál UP, který v tištěné podobě pravidelně přináší rozhovory s významnými osobnostmi, portréty a příběhy studentů, pedagogů, vědců i dalších pracovníků a zajímavosti z dění na Univerzitě Palackého. 

„Mám radost, že se náš univerzitní časopis dokázal prosadit v silné konkurenci a našimi ‚soupeři‘ ve finále je pětice tištěných interních magazínů a novin velkých tuzemských firem. Rozhodnutí odborné poroty je oceněním naší snahy představovat Univerzitu Palackého prostřednictvím příběhů zajímavých a úspěšných osobností, které na naši alma mater studují a pracují. Ukazujeme, jak barevný a mnohovrstevnatý je náš univerzitní svět,“ uvedla šéfredaktorka Ivana Pustějovská.

Po nedávném třetím místě v soutěži Česká cena PR Lemur si může další úspěch přičíst i univerzitní UPlikace nominovaná na Zlatý středník v kategorii Mobilní aplikace a inovace.

„UPlikace je v kontextu českých vysokých škol stále unikátním nástrojem, který se v posledních několika letech posunul od nástroje na správu denní agendy studujících k aplikaci, již využívají také zájemci o studium nebo neakademičtí zaměstnanci univerzity. V příštím roce navíc UPlikace získá i modul pro absolventy,“ doplnil vedoucí oddělení marketingu Ondřej Martínek.

Soutěž Zlatý středník pravidelně vyhlašuje Asociace strategické komunikace a vztahů s veřejností (ASCOPA). Z letošního celkového množství 642 přihlášek postoupilo do finále v 20 hlavních a 9 oborových kategoriích postoupilo 174 prací. Slavnostní vyhlášení vítězů se uskuteční 11. září v Empire Hall v Praze. Více o soutěži zde.

Třiadvacátý ročník největší česko-slovenské soutěže hodnotící komunikační projekty a firemní média Zlatý středník zná své finalisty. Hned dvě želízka má přitom v tzv. shortlistu Univerzita Palackého. V kategorii Interní tištěný časopis a noviny může ocenění získat Žurnál Univerzity Palackého, v sekci Mobilní aplikace a inovace pak univerzitní UPlikace.

Zlatý středník je profesní soutěž hodnotící nejlepší komunikační projekty a firemní média vznikající jak v České republice, tak na Slovensku. Odborná porota posuzuje přihlášené práce i napříč oborovými sektory a porovnává nejzajímavější osobnosti a PR agentury.

V kategorii Interní tištěný časopis a noviny byl mezi finálovou šestici vybrán magazín Žurnál UP, který v tištěné podobě pravidelně přináší rozhovory s významnými osobnostmi, portréty a příběhy studentů, pedagogů, vědců i dalších pracovníků a zajímavosti z dění na Univerzitě Palackého. 

„Mám radost, že se náš univerzitní časopis dokázal prosadit v silné konkurenci a našimi ‚soupeři‘ ve finále je pětice tištěných interních magazínů a novin velkých tuzemských firem. Rozhodnutí odborné poroty je oceněním naší snahy představovat Univerzitu Palackého prostřednictvím příběhů zajímavých a úspěšných osobností, které na naši alma mater studují a pracují. Ukazujeme, jak barevný a mnohovrstevnatý je náš univerzitní svět,“ uvedla šéfredaktorka Ivana Pustějovská.

Po nedávném třetím místě v soutěži Česká cena PR Lemur si může další úspěch přičíst i univerzitní UPlikace nominovaná na Zlatý středník v kategorii Mobilní aplikace a inovace.

„UPlikace je v kontextu českých vysokých škol stále unikátním nástrojem, který se v posledních několika letech posunul od nástroje na správu denní agendy studujících k aplikaci, již využívají také zájemci o studium nebo neakademičtí zaměstnanci univerzity. V příštím roce navíc UPlikace získá i modul pro absolventy,“ doplnil vedoucí oddělení marketingu Ondřej Martínek.

Soutěž Zlatý středník pravidelně vyhlašuje Asociace strategické komunikace a vztahů s veřejností (ASCOPA). Z letošního celkového množství 642 přihlášek postoupilo do finále v 20 hlavních a 9 oborových kategoriích postoupilo 174 prací. Slavnostní vyhlášení vítězů se uskuteční 11. září v Empire Hall v Praze. Více o soutěži zde.

Se začátkem nového akademického roku se na Fakultě tělesné kultury UP rozhodne o tom, kdo ve funkci děkana nahradí Michala Šafáře, kterému brzy skončí druhé funkční období. Senátoři a senátorky budou vybírat ze čtyř kandidátů: o jejich hlasy se ucházejí Jan Bělka, Pavel Háp, František Chmelík a David Másilka.

„Volební komise Akademického senátu FTK UP pro volbu děkana FTK UP přijala a ověřila pět návrhů na kandidáta na funkci děkana fakulty pro funkční období 9. února 2026 – 8. února 2030. Z původních pěti navrhovaných jeden kandidát odstoupil,“ uvedl předseda komise Jiří buben.

Ve čtveřici navržených kandidátů jsou dva členové aktuálního vedení fakulty. Pavel Háp je proděkanem pro rozvoj a vnější vztahy, František Chmelík má jako proděkan na starost oblast vědy a výzkumu.

Jan Bělka, který na děkanskou pozici také kandiduje, je docentem katedry sportu, v současnosti zastupuje FTK UP v Akademickém senátu UP a je také členem fakultního senátu. Čtvrtý kandidující David Másilka vyučuje na katedře rekreologie.

Svoje priority a představy o směřování fakulty kandidáti představí akademické obci během veřejné prezentace a diskuze v pondělí 22. září. Tři dny nato, tedy ve čtvrtek 25. září, se uskuteční volební zasedání Akademického senátu FTK UP, během nějž budou mít možnost diskutovat s kandidáty členky a členové senátu a následně se uskuteční první, případně druhé a třetí kolo volby nového děkana. Kompletní harmonogram s dalšími informacemi je k dispozici zde.

Současný děkan Michal Šafář stojí v čele fakulty od roku 2018, kdy vystřídal ve funkci Zbyňka Svozila. Šafářovo druhé funkční období skončí 8. února 2026.

Se začátkem nového akademického roku se na Fakultě tělesné kultury UP rozhodne o tom, kdo ve funkci děkana nahradí Michala Šafáře, kterému brzy skončí druhé funkční období. Senátoři a senátorky budou vybírat ze čtyř kandidátů: o jejich hlasy se ucházejí Jan Bělka, Pavel Háp, František Chmelík a David Másilka.

„Volební komise Akademického senátu FTK UP pro volbu děkana FTK UP přijala a ověřila pět návrhů na kandidáta na funkci děkana fakulty pro funkční období 9. února 2026 – 8. února 2030. Z původních pěti navrhovaných jeden kandidát odstoupil,“ uvedl předseda komise Jiří buben.

Ve čtveřici navržených kandidátů jsou dva členové aktuálního vedení fakulty. Pavel Háp je proděkanem pro rozvoj a vnější vztahy, František Chmelík má jako proděkan na starost oblast vědy a výzkumu.

Jan Bělka, který na děkanskou pozici také kandiduje, je docentem katedry sportu, v současnosti zastupuje FTK UP v Akademickém senátu UP a je také členem fakultního senátu. Čtvrtý kandidující David Másilka vyučuje na katedře rekreologie.

Svoje priority a představy o směřování fakulty kandidáti představí akademické obci během veřejné prezentace a diskuze v pondělí 22. září. Tři dny nato, tedy ve čtvrtek 25. září, se uskuteční volební zasedání Akademického senátu FTK UP, během nějž budou mít možnost diskutovat s kandidáty členky a členové senátu a následně se uskuteční první, případně druhé a třetí kolo volby nového děkana. Kompletní harmonogram s dalšími informacemi je k dispozici zde.

Současný děkan Michal Šafář stojí v čele fakulty od roku 2018, kdy vystřídal ve funkci Zbyňka Svozila. Šafářovo druhé funkční období skončí 8. února 2026.

Sedm účastníků 11. ročníku Letní školy optiky, kterou pořádala Společná laboratoř optiky, společné pracoviště Univerzity Palackého a Fyzikálního ústavu Akademie věd ČR, si pod vedením odborníků rozšířilo nejen své teoretické znalosti, ale především si vyzkoušelo celou řadu praktických experimentů. Od měření indexu lomu a polarizaci při fotografování až po detekci částic a práci s pulzními lasery.

„Na Fyzikálním kaleidoskopu nám nabídli, že se můžete zúčastnit Letní školy optiky, tak jsme si řekli, že to zkusíme. Nejvíce mě baví jaderná fyzika a gama záření,“ uvedl Pavel Bárta z Matičního gymnázia v Ostravě. Ve skupině pracoval se svým spolužákem Markem Číhalem a Adrianou Vaterovou z mělnického gymnázia. „Hodně mě baví fyzika, matematika a chemie. Přihlásila jsem se proto, že si mohu i mimo školu rozšířit informace v daných oborech,“ uvedla studentka.

Během týdenního programu si účastníci ověřili základní fyzikální zákony optiky, například zákon odrazu a lomu. Prozkoumali také jejich méně známé důsledky, jako je vliv na šíření světla v optických vláknech. Zajímavou zkušeností byla i stavba zrcadlového optického zařízení, kterou vedli Josef Kadlec a Martin Zeman. Pomocí velkého zrcadla mohli účastníci sledovat změny indexu lomu vzduchu v závislosti na teplotních podmínkách a proudění vzduchu.

Pod vedením Jana Tomáštíka a Lukáše Václavka si účastníci vyzkoušeli konstrukci jednoduchého mikroskopu a hvězdářského teleskopu. Karel Lemr studentům mimo jiné vysvětlil, jak je možné objektivně měřit barvy, a Petr Šmíd s Pavlem Horváthem studenty seznámil s optickými difrakčními jevy a jejich projevy na překážkách různých tvarů.

Jedním z vrcholů programu byla konstrukce vlastního interferometru, kterou vedl Pavel Pavlíček. Studenti mohli pozorovat interferenční proužky a pochopit, jak přesně lze pomocí tohoto jevu měřit i extrémně malé rozdíly v délce. Jan Soubusta seznámil účastníky s polarizací světla, jejími příčinami a využitím například při fotografování nebo v různých oblastech moderní technologie, kde polarizační filtry hrají zásadní roli.

Velkou pozornost si získaly i úlohy z oblasti částicové fyziky. Pod vedením Jiřího Kvity a Radka Přívary se studenti naučili používat částicovou kameru a zkoumali jednotlivé druhy záření z různých školních zdrojů. Závěr týdne patřil laserům. Radek Machulka přiblížil fungování pulzních laserů a vysvětlil, jak lze měřit délku světelných pulzů v řádu femtosekund.

„Domnívám se, že naše letní škola představuje výborný způsob, jak se prezentovat středoškolským studentům. Jedná se o akci s pevně zakořeněnou tradicí. Kromě teoretických poznatků si studenti odnášejí i mnoho praktických dovedností,“ uvedl organizátor Letní školy optiky Jan Soubusta.

Sedm účastníků 11. ročníku Letní školy optiky, kterou pořádala Společná laboratoř optiky, společné pracoviště Univerzity Palackého a Fyzikálního ústavu Akademie věd ČR, si pod vedením odborníků rozšířilo nejen své teoretické znalosti, ale především si vyzkoušelo celou řadu praktických experimentů. Od měření indexu lomu a polarizaci při fotografování až po detekci částic a práci s pulzními lasery.

„Na Fyzikálním kaleidoskopu nám nabídli, že se můžete zúčastnit Letní školy optiky, tak jsme si řekli, že to zkusíme. Nejvíce mě baví jaderná fyzika a gama záření,“ uvedl Pavel Bárta z Matičního gymnázia v Ostravě. Ve skupině pracoval se svým spolužákem Markem Číhalem a Adrianou Vaterovou z mělnického gymnázia. „Hodně mě baví fyzika, matematika a chemie. Přihlásila jsem se proto, že si mohu i mimo školu rozšířit informace v daných oborech,“ uvedla studentka.

Během týdenního programu si účastníci ověřili základní fyzikální zákony optiky, například zákon odrazu a lomu. Prozkoumali také jejich méně známé důsledky, jako je vliv na šíření světla v optických vláknech. Zajímavou zkušeností byla i stavba zrcadlového optického zařízení, kterou vedli Josef Kadlec a Martin Zeman. Pomocí velkého zrcadla mohli účastníci sledovat změny indexu lomu vzduchu v závislosti na teplotních podmínkách a proudění vzduchu.

Pod vedením Jana Tomáštíka a Lukáše Václavka si účastníci vyzkoušeli konstrukci jednoduchého mikroskopu a hvězdářského teleskopu. Karel Lemr studentům mimo jiné vysvětlil, jak je možné objektivně měřit barvy, a Petr Šmíd s Pavlem Horváthem studenty seznámil s optickými difrakčními jevy a jejich projevy na překážkách různých tvarů.

Jedním z vrcholů programu byla konstrukce vlastního interferometru, kterou vedl Pavel Pavlíček. Studenti mohli pozorovat interferenční proužky a pochopit, jak přesně lze pomocí tohoto jevu měřit i extrémně malé rozdíly v délce. Jan Soubusta seznámil účastníky s polarizací světla, jejími příčinami a využitím například při fotografování nebo v různých oblastech moderní technologie, kde polarizační filtry hrají zásadní roli.

Velkou pozornost si získaly i úlohy z oblasti částicové fyziky. Pod vedením Jiřího Kvity a Radka Přívary se studenti naučili používat částicovou kameru a zkoumali jednotlivé druhy záření z různých školních zdrojů. Závěr týdne patřil laserům. Radek Machulka přiblížil fungování pulzních laserů a vysvětlil, jak lze měřit délku světelných pulzů v řádu femtosekund.

„Domnívám se, že naše letní škola představuje výborný způsob, jak se prezentovat středoškolským studentům. Jedná se o akci s pevně zakořeněnou tradicí. Kromě teoretických poznatků si studenti odnášejí i mnoho praktických dovedností,“ uvedl organizátor Letní školy optiky Jan Soubusta.

Univerzita Palackého bude v první polovině července patřit nizozemštině a Nizozemí. Do Olomouce se totiž na Letní kurz nizozemského jazyka a kultury Comenius, který pořádá katedra nederlandistiky Filozofické fakulty UP, sjedou studenti z dvanácti zemí střední a východní Evropy. Od 7. do 18. července absolvují intenzivní výuku nizozemštiny, prohloubí si znalosti z kultury a historie a naváží nové kontakty.

Kurz Comenius se každoročně koná na jiné evropské univerzitě, kde se vyučuje nizozemská filologie. Letos je jejím hostitelem Univerzita Palackého. „Bylo vybráno čtyřicet studentů bakalářských programů z celé Evropy, včetně účastníků z Ukrajiny a Gruzie. Jsme velmi rádi, že se nám opět podařilo sestavit mezinárodní tým zkušených lektorů z Nizozemska a Belgie. Výuku povedou Kitty Sterkendries, Tom De Moor, Sonja Schwab a Ria van Rijn. Navíc letos přivítáme i hostující odborníky, mezi nimiž jsou Benjamin Bossaert, Marten van der Meulen, Kim Sa Tran a Gert Loosen,“ uvedla Karolína Bergerová z katedry nederlandistiky, která kurz organizuje společně s Basem Hamersem.

Stěžejním tématem dvoutýdenního kurzu je „Protest!“ „Budeme se mu věnovat z mnoha různých pohledů – od jazykových projevů nesouhlasu, přes literární a umělecké reflexe, až po dějinné i současné formy protestu v nizozemské společnosti,“ přiblížila Karolína Bergerová.

Během dvou týdnů studenti absolvují nejen intenzivní výuku nizozemštiny, v programu mají i řadu kulturních a poznávacích aktivit. Vydají se společně mimo jiné na hrad Helfštýn, navštíví Pevnost poznání a další místa. „Cílem našeho kurzu je nejen zlepšení jazykových dovedností, ale také příležitost poznat nové kolegy a navázat zajímavé kontakty s mladými lidmi, které spojuje zájem o nizozemskou kulturu,“ dodala Karolína Bergerová.