Agregátor zdrojů

Propojovat vědce i vysoké školy napříč Evropou má za cíl třetí otevřená výzva evropské univerzitní sítě Aurora, která vedle čistě vědeckých projektů nově cílí i na aktivity, které stojí na pomezí výzkumu a vzdělávání. Celkový rozpočet výzvy navíc vzrostl téměř o polovinu na 240 tisíc eur. Ve dvou předchozích kolech získalo podporu sedm projektů s účastí UP, přihlášky do letošního ročníku lze podávat do 17. dubna.

Třetí otevřená výzva Call for Incentive Research & Education Collaboration aliance Aurora, která sdružuje devět výzkumně orientovaných evropských univerzit, reaguje na rostoucí zájem o mezinárodní spolupráci i potřebu intenzivnějšího propojení výzkumu a vzdělávání. Podporuje vznik nových partnerství napříč aliancí a rozvoj aktivit, které mají potenciál dlouhodobého dopadu – ať už ve vědecké oblasti, nebo ve vzdělávání.

Důraz na propojení výzkumu a výuky

Zásadní novinkou letošního kola je otevření prostoru pro tzv. mixed incentive projects, tedy projekty kombinující výzkumnou a vzdělávací složku. Aurora tím reaguje na aktuální trend posilování výuky založené na výzkumu a na snahu vytvářet mezinárodní studijní příležitosti úzce propojené s aktuální vědeckou činností.

Částkou až 20 000 eur mohou být nadále podpořeny jak čistě výzkumné projekty, tak nově i aktivity, které propojí akademické týmy a studenty a povedou k tvorbě budoucích smíšených intenzivních programů (BIP), mikrocertifikátů (micro-credentials) či společných studijních programů (joint programmes). Důležitým kritériem zůstává mezinárodní spolupráce minimálně tří partnerských institucí z aliance Aurora a návaznost na její tematické priority, mezi něž patří například udržitelnost, zdraví, digitální společnost či sociální inovace.

Inspirace z předchozích ročníků

Ve výzvách z předchozích dvou let se celkem sešlo přes 90 kvalitních projektů, podporu získalo šestnáct z nich. V roce 2024 byla UP koordinátorem jednoho projektu a dvou se účastnila jako partner. Loni uspěly čtyři projekty s účastí Univerzity Palackého. UP se navíc podílela na organizaci dvou letních škol a vyslala studentky a studenty na krátkodobé stáže.

Tematické školy, semináře i stáže

Vedle výzkumných a kombinovaných projektů výzva nadále podporuje organizaci tematických letních či zimních škol, na něž lze získat až 20 000 euro. Novinkou jsou intenzivní vícedenní semináře, které mohou díky podpoře ve výši až 10 000 euro sloužit jako platforma pro setkání akademiků a studentů, sdílení know-how a rozvoj nových projektových záměrů. Třetí klíčová aktivita výzvy nadále míří na podporu mobilit pro vědce na začátku kariéry. Studenti magisterského či doktorského studia a postdoci mohou získat podporu na krátkodobou stáž v délce až 3 měsíců na některé z univerzit konsorcia Aurora 2030.

Jak podat přihlášku?

Kompletní informace o výzvě včetně informací o náležitostech projektového návrhu a procesu hodnocení jsou k dispozici na centrálním webu Aurory. Uzávěrka pro podávání návrhů do aktuální výzvy je 17. dubna 2026 do 12:00.

Propojovat vědce i vysoké školy napříč Evropou má za cíl třetí otevřená výzva evropské univerzitní sítě Aurora, která vedle čistě vědeckých projektů nově cílí i na aktivity, které stojí na pomezí výzkumu a vzdělávání. Celkový rozpočet výzvy navíc vzrostl téměř o polovinu na 240 tisíc eur. Ve dvou předchozích kolech získalo podporu sedm projektů s účastí UP, přihlášky do letošního ročníku lze podávat do 17. dubna.

Třetí otevřená výzva Call for Incentive Research & Education Collaboration aliance Aurora, která sdružuje devět výzkumně orientovaných evropských univerzit, reaguje na rostoucí zájem o mezinárodní spolupráci i potřebu intenzivnějšího propojení výzkumu a vzdělávání. Podporuje vznik nových partnerství napříč aliancí a rozvoj aktivit, které mají potenciál dlouhodobého dopadu – ať už ve vědecké oblasti, nebo ve vzdělávání.

Důraz na propojení výzkumu a výuky

Zásadní novinkou letošního kola je otevření prostoru pro tzv. mixed incentive projects, tedy projekty kombinující výzkumnou a vzdělávací složku. Aurora tím reaguje na aktuální trend posilování výuky založené na výzkumu a na snahu vytvářet mezinárodní studijní příležitosti úzce propojené s aktuální vědeckou činností.

Částkou až 20 000 eur mohou být nadále podpořeny jak čistě výzkumné projekty, tak nově i aktivity, které propojí akademické týmy a studenty a povedou k tvorbě budoucích smíšených intenzivních programů (BIP), mikrocertifikátů (micro-credentials) či společných studijních programů (joint programmes). Důležitým kritériem zůstává mezinárodní spolupráce minimálně tří partnerských institucí z aliance Aurora a návaznost na její tematické priority, mezi něž patří například udržitelnost, zdraví, digitální společnost či sociální inovace.

Inspirace z předchozích ročníků

Ve výzvách z předchozích dvou let se celkem sešlo přes 90 kvalitních projektů, podporu získalo šestnáct z nich. V roce 2024 byla UP koordinátorem jednoho projektu a dvou se účastnila jako partner. Loni uspěly čtyři projekty s účastí Univerzity Palackého. UP se navíc podílela na organizaci dvou letních škol a vyslala studentky a studenty na krátkodobé stáže.

Tematické školy, semináře i stáže

Vedle výzkumných a kombinovaných projektů výzva nadále podporuje organizaci tematických letních či zimních škol, na něž lze získat až 20 000 euro. Novinkou jsou intenzivní vícedenní semináře, které mohou díky podpoře ve výši až 10 000 euro sloužit jako platforma pro setkání akademiků a studentů, sdílení know-how a rozvoj nových projektových záměrů. Třetí klíčová aktivita výzvy nadále míří na podporu mobilit pro vědce na začátku kariéry. Studenti magisterského či doktorského studia a postdoci mohou získat podporu na krátkodobou stáž v délce až 3 měsíců na některé z univerzit konsorcia Aurora 2030.

Jak podat přihlášku?

Kompletní informace o výzvě včetně informací o náležitostech projektového návrhu a procesu hodnocení jsou k dispozici na centrálním webu Aurory. Uzávěrka pro podávání návrhů do aktuální výzvy je 17. dubna 2026 do 12:00.

Obávaná varroóza patří dlouhodobě k hlavním příčinám úhynů včelstev, v některých oblastech zlikviduje i celé včelnice. Je tak ohrožena produkce medu i mnohaletá práce včelařů s chovem včel. Situaci má změnit nový čtyřletý projekt podpořený Národní agenturou pro zemědělský výzkum (NAZV) Ministerstva zemědělství. Při jeho řešení vědci předloží nové praktické řešení pro diagnostiku a kontrolu varroózy. Výsledky, které pomohou s monitoringem, prevencí a řešením této nemoci, využijí samotní včelaři i státní správa.

„Náš projekt je nyní v počáteční fázi. Vznikl v reakci na výzvu ministerstva zemědělství, které si vyžádalo odborný návrh, jak zastaralý systém vyšetřování varroózy v chovech včel modernizovat a nahradit. Náš tým navrhl inovativní řešení, které propojuje biologický výzkum, moderní technologie, komunikaci vědy a přímou spolupráci s včelaři,“ uvedl hlavní řešitel Jiří Danihlík z katedry biochemie přírodovědecké fakulty.

Zapojení moderních technologií

Dosavadní povinný monitoring rozšíření varroózy v chovech včel probíhá v zimě, tedy v období, které není z hlediska intenzity množení roztoče Varroa destructor nejvhodnější. Nový koncept navržený olomouckými vědci počítá s pružnějším monitoringem v průběhu celého roku. Chovatelé k tomu budou moci využívat i chytré telefony. Speciálně vyvinutá aplikace včelařům pomůže s diagnostikou přímo v terénu. Odborníci tak získají přesnější data o skutečné míře napadení i nové výzkumné poznatky o vývoji choroby v letech s odlišným průběhem počasí. Pro sledování vývoje budou použita i družicová data, na jejichž zpracování se bude podílet katedra geoinformatiky přírodovědecké fakulty. Vědci v následujících čtyřech letech prověří, jak se jimi navržený postup osvědčí v praxi.

Výzkumná část projektu staví na zapojení Přírodovědecké fakulty UP do mezinárodního monitoringu COLOSS. Od roku 2014 zdejší tým systematicky sbírá data o úhynech včelstev, způsobech léčení, snůškových podmínkách i dalších symptomech pozorovaných ve včelstvech. Díky tomu vznikla rozsáhlá databáze, kterou nyní vědci podrobí detailní statistické analýze. „Podílet se na ní budou kolegové z katedry matematické analýzy a aplikací matematiky. Cílem je přesněji identifikovat faktory, které zdravotní stav včel ovlivňují, a současně určit vhodné strategie pro chov včelstev,“ podotkl Jiří Danihlík.

Projekt propojí výzkum s praxí

Projekt nepočítá jen s laboratorním výzkumem. Součástí jsou také workshopy, konference, vzdělávací videa a praktické návody, které mají včelařům nabídnout jasné a použitelné postupy ochrany včelstev.

„Klíčová bude spolupráce s praxí. Včelaři nám totiž budou poskytovat vzorky i terénní data a zároveň získají přístup k aktuálním vědeckým poznatkům. Máme ambici vytvořit moderní a datově podložený systém monitoringu varroózy, který nahradí desítky let používaný model a bude více odpovídat realitě současné krajiny i měnících se podmínek,“ dodal Jiří Danihlík.

Na projektu nazvaném Inovativní řešení pro diagnostiku a kontrolu varroózy jako alternativa k EpM300 v období nastupující klimatické změny budou spolupracovat Přírodovědecká fakulta UP pod vedením Jiřího Danihlíka, Biofyzikální ústav AV ČR v Brně v čele s Romanem Hobzou a Národní centrum zemědělského a potravinářského výzkumu (CARC) zastoupené Tomášem Erbanem.

Obávaná varroóza patří dlouhodobě k hlavním příčinám úhynů včelstev, v některých oblastech zlikviduje i celé včelnice. Je tak ohrožena produkce medu i mnohaletá práce včelařů s chovem včel. Situaci má změnit nový čtyřletý projekt podpořený Národní agenturou pro zemědělský výzkum (NAZV) Ministerstva zemědělství. Při jeho řešení vědci předloží nové praktické řešení pro diagnostiku a kontrolu varroózy. Výsledky, které pomohou s monitoringem, prevencí a řešením této nemoci, využijí samotní včelaři i státní správa.

„Náš projekt je nyní v počáteční fázi. Vznikl v reakci na výzvu ministerstva zemědělství, které si vyžádalo odborný návrh, jak zastaralý systém vyšetřování varroózy v chovech včel modernizovat a nahradit. Náš tým navrhl inovativní řešení, které propojuje biologický výzkum, moderní technologie, komunikaci vědy a přímou spolupráci s včelaři,“ uvedl hlavní řešitel Jiří Danihlík z katedry biochemie přírodovědecké fakulty.

Zapojení moderních technologií

Dosavadní povinný monitoring rozšíření varroózy v chovech včel probíhá v zimě, tedy v období, které není z hlediska intenzity množení roztoče Varroa destructor nejvhodnější. Nový koncept navržený olomouckými vědci počítá s pružnějším monitoringem v průběhu celého roku. Chovatelé k tomu budou moci využívat i chytré telefony. Speciálně vyvinutá aplikace včelařům pomůže s diagnostikou přímo v terénu. Odborníci tak získají přesnější data o skutečné míře napadení i nové výzkumné poznatky o vývoji choroby v letech s odlišným průběhem počasí. Pro sledování vývoje budou použita i družicová data, na jejichž zpracování se bude podílet katedra geoinformatiky přírodovědecké fakulty. Vědci v následujících čtyřech letech prověří, jak se jimi navržený postup osvědčí v praxi.

Výzkumná část projektu staví na zapojení Přírodovědecké fakulty UP do mezinárodního monitoringu COLOSS. Od roku 2014 zdejší tým systematicky sbírá data o úhynech včelstev, způsobech léčení, snůškových podmínkách i dalších symptomech pozorovaných ve včelstvech. Díky tomu vznikla rozsáhlá databáze, kterou nyní vědci podrobí detailní statistické analýze. „Podílet se na ní budou kolegové z katedry matematické analýzy a aplikací matematiky. Cílem je přesněji identifikovat faktory, které zdravotní stav včel ovlivňují, a současně určit vhodné strategie pro chov včelstev,“ podotkl Jiří Danihlík.

Projekt propojí výzkum s praxí

Projekt nepočítá jen s laboratorním výzkumem. Součástí jsou také workshopy, konference, vzdělávací videa a praktické návody, které mají včelařům nabídnout jasné a použitelné postupy ochrany včelstev.

„Klíčová bude spolupráce s praxí. Včelaři nám totiž budou poskytovat vzorky i terénní data a zároveň získají přístup k aktuálním vědeckým poznatkům. Máme ambici vytvořit moderní a datově podložený systém monitoringu varroózy, který nahradí desítky let používaný model a bude více odpovídat realitě současné krajiny i měnících se podmínek,“ dodal Jiří Danihlík.

Na projektu nazvaném Inovativní řešení pro diagnostiku a kontrolu varroózy jako alternativa k EpM300 v období nastupující klimatické změny budou spolupracovat Přírodovědecká fakulta UP pod vedením Jiřího Danihlíka, Biofyzikální ústav AV ČR v Brně v čele s Romanem Hobzou a Národní centrum zemědělského a potravinářského výzkumu (CARC) zastoupené Tomášem Erbanem.

Prohlídky soudních budov, představení právnických profesí, vycházka za hříchy a neřestmi města Olomouce nebo speciální filmová projekce. I tohle se vešlo do letošního programu Noci práva v Olomouci. Sedmý ročník akce, kterou v Olomouci koordinuje Právnická fakulta UP, se uskuteční ve středu 18. března. Program je určen široké veřejnosti a je zdarma.

Na programu se letos spolu s fakultou podílejí Okresní soud v Olomouci, Vězeňská služba ČR, Krajský soud v Ostravě – pobočka Olomouc, Vrchní soud v Olomouci, Ústav soudního lékařství a medicínského práva Lékařské fakulty UP a Fakultní nemocnice Olomouc a nově také Církevní soud. „Mám radost, že rok od roku přibývá partnerů a že se nám daří program rozšiřovat. Byť je v názvu akce slovo ‚noc‘, program poběží celý den. Dopolední část je vyhrazena středním školám,“ řekl Pavel Petr, proděkan pro vnější vztahy a investice PF UP. Přímo na fakultě se uskuteční závěrečný bod programu. Aula se ve večerních hodinách promění v kinosál, kdy na český film Ex offo naváže debata o důležitosti obhajoby po každého obviněného.

V odpoledních hodinách bude mít veřejnost možnost nahlédnout do všech tří soudních budov v Olomouci. Připraveny jsou komentované prohlídky, které zavedou zájemce i na běžně nepřístupní místa. Prezentována bude práce soudců, a to formou popularizačních přednášek, a také Vězeňské služby ČR. K prohlídce bude přistaven autobus pro transport vězňů. Ten, kdo zavítá do Arcibiskupského paláce, se například dozví, zda je v katolické církvi možný nový sňatek po rozvodu.

Vedle zapojení Církevního soudu je letos nově v programu i speciální vycházka. Olomoucký průvodce Tomáš Kryl slibuje účastníkům výpravu do světa, do nějž se slušný člověk neodvažuje běžně vstoupit. Představí Olomouc jako město hříchu, zločinu a neřesti.

Posledním zapojeným pracovištěm bude Ústav soudního lékařství a medicínského práva LF UP a Fakultní nemocnice Olomouc, kde je na programu pitva.

Na všechny olomoucké akce je nutná online rezervace předem. Noc práva má svou webovou stránku nocprava.cz, kde je zveřejněn kompletní program a odkazy na přihlašování.

Noc práva se letos uskuteční v Olomouci, Brně, Ostravě, Frýdku-Místku, Plzni, Zlíně, Jičíně, Českých Budějovicích a v Novém Jičíně. Každoročně se koná v březnu jako připomenutí významného dne v právních dějinách. Dne 6. března 1920 byla vyhlášena a nabyla účinnosti Ústavní listina Československa. Když nepočítáme prozatímní ústavu z roku 1918, jedná se o první ústavněprávní dokument naší československé státnosti.

Prohlídky soudních budov, představení právnických profesí, vycházka za hříchy a neřestmi města Olomouce nebo speciální filmová projekce. I tohle se vešlo do letošního programu Noci práva v Olomouci. Sedmý ročník akce, kterou v Olomouci koordinuje Právnická fakulta UP, se uskuteční ve středu 18. března. Program je určen široké veřejnosti a je zdarma.

Na programu se letos spolu s fakultou podílejí Okresní soud v Olomouci, Vězeňská služba ČR, Krajský soud v Ostravě – pobočka Olomouc, Vrchní soud v Olomouci, Ústav soudního lékařství a medicínského práva Lékařské fakulty UP a Fakultní nemocnice Olomouc a nově také Církevní soud. „Mám radost, že rok od roku přibývá partnerů a že se nám daří program rozšiřovat. Byť je v názvu akce slovo ‚noc‘, program poběží celý den. Dopolední část je vyhrazena středním školám,“ řekl Pavel Petr, proděkan pro vnější vztahy a investice PF UP. Přímo na fakultě se uskuteční závěrečný bod programu. Aula se ve večerních hodinách promění v kinosál, kdy na český film Ex offo naváže debata o důležitosti obhajoby po každého obviněného.

V odpoledních hodinách bude mít veřejnost možnost nahlédnout do všech tří soudních budov v Olomouci. Připraveny jsou komentované prohlídky, které zavedou zájemce i na běžně nepřístupní místa. Prezentována bude práce soudců, a to formou popularizačních přednášek, a také Vězeňské služby ČR. K prohlídce bude přistaven autobus pro transport vězňů. Ten, kdo zavítá do Arcibiskupského paláce, se například dozví, zda je v katolické církvi možný nový sňatek po rozvodu.

Vedle zapojení Církevního soudu je letos nově v programu i speciální vycházka. Olomoucký průvodce Tomáš Kryl slibuje účastníkům výpravu do světa, do nějž se slušný člověk neodvažuje běžně vstoupit. Představí Olomouc jako město hříchu, zločinu a neřesti.

Posledním zapojeným pracovištěm bude Ústav soudního lékařství a medicínského práva LF UP a Fakultní nemocnice Olomouc, kde je na programu pitva.

Na všechny olomoucké akce je nutná online rezervace předem. Noc práva má svou webovou stránku nocprava.cz, kde je zveřejněn kompletní program a odkazy na přihlašování.

Noc práva se letos uskuteční v Olomouci, Brně, Ostravě, Frýdku-Místku, Plzni, Zlíně, Jičíně, Českých Budějovicích a v Novém Jičíně. Každoročně se koná v březnu jako připomenutí významného dne v právních dějinách. Dne 6. března 1920 byla vyhlášena a nabyla účinnosti Ústavní listina Československa. Když nepočítáme prozatímní ústavu z roku 1918, jedná se o první ústavněprávní dokument naší československé státnosti.

Probíhajícím i chystaným investičním akcím se věnovalo první letošní zasedání Akademického senátu Cyrilometodějské teologické fakulty UP. Diskuzi vyvolal zejména záměr koupit z vlastních prostředků fakulty dům na adrese Kateřinská 13, kterému nakonec senátorky a senátoři dali zelenou.

Zvažovaný objekt stojí ob dům od fakultního badatelského centra Kateřinská 17, kde mimo jiné sídlí Institut sociálního zdraví OUSHI, přičemž budovy sdílí uzavřený dvůr. V domě číslo 13 v současnosti fungují lékařské ordinace a restaurace, část prostor již CMTF využívá.

„Koupi budovy Kateřinská 13 zvažujeme jako příležitost, která může fakultě dlouhodobě přinést stabilní zázemí pro její činnost, stabilní finanční příjem a zároveň umožňuje smysluplně využít vlastní finanční prostředky. Budova je v současnosti využívána a částečně pronajímána, což otevírá možnost průběžného výnosu i postupného rozvoje využití podle potřeb fakulty a jejích pracovišť,“ zdůvodnil uvažované pořízení nemovitosti děkan Vít Hušek, který záměr členům senátu představil společně s proděkanem pro projektové řízení Peterem Tavelem a tajemníkem Ivanem Drábkem.

Mezi možnostmi budoucího využití zmínili především pokračování komerčních nájmů, vybrané prostory by po případné rekonstrukci mohly sloužit fakultě pro potřeby výuky, další variantou je například zřízení ubytovací kapacity pro hosty fakulty. Pořízení nemovitosti za 60 milionů korun chce fakulta uhradit z vlastních financí ve fondu provozních prostředků.

Senátorky a senátoři AS CMTF UP věnovali představenému záměru obsáhlou diskuzi, po níž přijali usnesení, jímž s případnou koupí nové budovy souhlasí. Zároveň však vedení vyzvali k předložení dalších podkladů a transparentní diskuzi s akademickou obcí fakulty.

„Zelená“ od fakultního senátu je pouze první krok v celém procesu. Ke koupi budovy do univerzitního majetku se musí vyjádřit Akademický senát UP a musí ji schválit Správní rada UP.

Kromě investičních záměrů, mezi kterými je například i oprava střechy a dokončení rekonstrukce vrátnice na Univerzitní 22, členové AS CMTF UP také vyslechli stručnou informaci k blížící se volbě děkana. Osmi návrhy byl nominován jediný kandidát, a to současný děkan Vít Hušek. Své teze kandidát představí na setkání akademické obce 8. dubna, o týden později, 15. dubna, se pak uskuteční samotné hlasování. Další informace k volbě jsou k dispozici zde.

Probíhajícím i chystaným investičním akcím se věnovalo první letošní zasedání Akademického senátu Cyrilometodějské teologické fakulty UP. Diskuzi vyvolal zejména záměr koupit z vlastních prostředků fakulty dům na adrese Kateřinská 13, kterému nakonec senátorky a senátoři dali zelenou.

Zvažovaný objekt stojí ob dům od fakultního badatelského centra Kateřinská 17, kde mimo jiné sídlí Institut sociálního zdraví OUSHI, přičemž budovy sdílí uzavřený dvůr. V domě číslo 13 v současnosti fungují lékařské ordinace a restaurace, část prostor již CMTF využívá.

„Koupi budovy Kateřinská 13 zvažujeme jako příležitost, která může fakultě dlouhodobě přinést stabilní zázemí pro její činnost, stabilní finanční příjem a zároveň umožňuje smysluplně využít vlastní finanční prostředky. Budova je v současnosti využívána a částečně pronajímána, což otevírá možnost průběžného výnosu i postupného rozvoje využití podle potřeb fakulty a jejích pracovišť,“ zdůvodnil uvažované pořízení nemovitosti děkan Vít Hušek, který záměr členům senátu představil společně s proděkanem pro projektové řízení Peterem Tavelem a tajemníkem Ivanem Drábkem.

Mezi možnostmi budoucího využití zmínili především pokračování komerčních nájmů, vybrané prostory by po případné rekonstrukci mohly sloužit fakultě pro potřeby výuky, další variantou je například zřízení ubytovací kapacity pro hosty fakulty. Pořízení nemovitosti za 60 milionů korun chce fakulta uhradit z vlastních financí ve fondu provozních prostředků.

Senátorky a senátoři AS CMTF UP věnovali představenému záměru obsáhlou diskuzi, po níž přijali usnesení, jímž s případnou koupí nové budovy souhlasí. Zároveň však vedení vyzvali k předložení dalších podkladů a transparentní diskuzi s akademickou obcí fakulty.

„Zelená“ od fakultního senátu je pouze první krok v celém procesu. Ke koupi budovy do univerzitního majetku se musí vyjádřit Akademický senát UP a musí ji schválit Správní rada UP.

Kromě investičních záměrů, mezi kterými je například i oprava střechy a dokončení rekonstrukce vrátnice na Univerzitní 22, členové AS CMTF UP také vyslechli stručnou informaci k blížící se volbě děkana. Osmi návrhy byl nominován jediný kandidát, a to současný děkan Vít Hušek. Své teze kandidát představí na setkání akademické obce 8. dubna, o týden později, 15. dubna, se pak uskuteční samotné hlasování. Další informace k volbě jsou k dispozici zde.

Prestižní podporu výzkumu evropského umění a architektury pro doktorandy, Baderovo stipendium, obdržela pro rok 2026/2027 Karolína Smýkalová z Filozofické fakulty Univerzity Palackého. Získala jej za práci s názvem Lombardská architektura v kontextu frankismu: rekonstrukce a interpretace středověké architektury za vlády Francisca Franka (1939–1975).

Stipendium z Fondu Isabely a Alfreda Baderových, určené na podporu doktorského výzkumu v oblasti dějin a teorie umění a architektury, umožňuje každým rokem třem talentovaným badatelům realizovat jejich projekty doma i v zahraničí. Historička umění a architektury Karolína Smýkalová, zároveň doktorandka katedry dějin umění Filozofické fakulty Univerzity Palackého, jej využije především na zahraniční výzkumné pobyty ve Španělsku a Itálii.

„Moje práce se zabývá rekonstrukcemi středověkých památek na území Španělska a tím, jak s nimi pracovala diktatura Francisca Franka v letech 1939–1975. Využívání historie a kultury ve prospěch ideologie autoritářských režimů není ničím novým a věnuje se mu celá řada současných badatelů. Ve španělském kontextu po občanské válce se však jedná o silnou evokaci středověku a tzv. zlatého věku ‚Velkého Španělska‘. V rámci výzkumu se zaměřím na architekturu, která byla v době frankismu označována jako tzv. lombardská. Jedná se především o kostely z 11. století, charakteristické silnými kamennými zdmi, lizénami a obloučkovými, tzv. lombardskými, vlysy, rozšířené zejména v oblasti dnešní Aragonie a Katalánska. Právě tyto stavby byly ve 20. století často prezentovány jako ‚čistý‘ a původní doklad křesťanských kořenů Španělska, a staly se tak ideálním materiálem pro ideologickou interpretaci,“ přiblížila obsah své práce laureátka ocenění, která pracuje pod odborným vedením školitele Martina Horáčka z katedry dějin umění.

„Baderovo stipendium pro mě znamená intenzivní akademický rok naplněný výjezdy, studiem pramenů a systematickým zpracováním získaných materiálů.“  Karolína Smýkalová

Podle Karolíny Smýkalové však zásahy do těchto památek, často zapsaných na seznam národních kulturních statků, nebyly neutrální.

„Každá rekonstrukce je už ze své podstaty zároveň interpretací. Můj výzkum se proto zaměřuje na to, jak se v těchto stavebních zásazích materializovaly představy frankismu a jak se promítly do nejhmatatelnější podoby, do samotných budov. Ty byly a dodnes jsou veřejnosti prezentovány jako ‚autentické‘ středověké památky. Sehrály důležitou roli při upevnění a legitimizaci režimu a v dlouhodobém horizontu formují naše vnímání minulosti. I z tohoto důvodu je otázka, co je skutečně původní a co je výsledkem vize frankismu, velmi aktuální,“ dodala Karolína Smýkalová.

Exteriér archivu v Alcalá de Henares.

Stipendium využije především na zahraniční výzkumné pobyty. V první fázi ji projekt zavede do archivů ve španělské Zaragoze, Huesce, Madridu a Alcalá de Henares, kde jsou uchovány restaurátorské projekty, plánová dokumentace, dobové fotografie i osobní korespondence architektů a státních institucí zapojených do přestaveb. Tamní materiály jsou pro pochopení konkrétních zásahů i rozhodovacích procesů zcela klíčové. V druhé fázi pak bude cestovat po menších španělských kostelích a stavbách na úpatí Pyrenejí, kde bude nutné zmapovat jejich současný stav, provést stavebněhistorický průzkum a případně získat další materiály z lokálních archivů. V rámci projektu také pojede do největší evropské knihovny pro obor Dějiny umění, kterou je Bibliotheca Hertziana v Římě. Právě zde by ráda zasadila své poznatky do širšího evropského rámce a konzultovala výsledky s odborníky, aby bylo možné španělskou zkušenost porovnat s dalšími příklady práce s památkami ve 20. století.

Interiér archivu v Alcalá de Henares.

„Ze získání Baderova stipendia mám velkou radost. Představuje pro mě potvrzení důležitosti tohoto tématu v širším kontextu evropské památkové péče a historiografie. Vnímám jej však i jako velké profesní ocenění, kterého si nesmírně vážím a které je pro mě i osobním závazkem. Znamená pro mě intenzivní akademický rok naplněný výjezdy, studiem pramenů a systematickým zpracováním získaných materiálů. Je to klíčový krok k realizaci výzkumu v plném rozsahu i k získání zásadních podkladů pro disertační práci. Udělení stipendia tomuto projektu utvrzuje důležitost a význam tématu přepisování minulosti v době autoritářských režimů a připomíná, jak úzce je kulturní dědictví propojeno s politickou situací. Činnosti spojené s kulturním dědictvím mohou na první pohled působit jako tiché a nenápadné aktivity v pozadí, ve skutečnosti jsou však silným pojítkem mezi námi, historií a současností, a právě proto by tak měly být také vnímány i dnes.“

Interiér univerzity v Zaragoze.

Baderovo stipendium bylo založeno v roce 1990 významným kanadským chemikem, podnikatelem, sběratelem umění a filantropem Alfredem Baderem, narozeným v roce 1924 ve Vídni a donedávna žijícím v americkém Milwaukee. Otec Alfreda Badera pocházel z české židovské rodiny. Podpora, která se původně týkala výzkumu malířství 17. století, byla určena studentům a studentkám dějin umění v České republice. Ve filantropické práci Alfreda Badera dnes pokračuje nově zřízená nadace Bader Philanthropies, která uděluje stipendia českým historikům umění a chemikům. V obou oborech se jedná o vůbec nejprestižnější stipendium privátního subjektu. Stipendium je udělováno jedenkrát ročně a primárně je určeno na hrazení nákladů dlouhodobých studijních pobytů a vědeckých stáží řešitele. Každoročně umožňuje realizovat výzkumné projekty třem špičkovým doktorandům a doktorandkám.

Prestižní podporu výzkumu evropského umění a architektury pro doktorandy, Baderovo stipendium, obdržela pro rok 2026/2027 Karolína Smýkalová z Filozofické fakulty Univerzity Palackého. Získala jej za práci s názvem Lombardská architektura v kontextu frankismu: rekonstrukce a interpretace středověké architektury za vlády Francisca Franka (1939–1975).

Stipendium z Fondu Isabely a Alfreda Baderových, určené na podporu doktorského výzkumu v oblasti dějin a teorie umění a architektury, umožňuje každým rokem třem talentovaným badatelům realizovat jejich projekty doma i v zahraničí. Historička umění a architektury Karolína Smýkalová, zároveň doktorandka katedry dějin umění Filozofické fakulty Univerzity Palackého, jej využije především na zahraniční výzkumné pobyty ve Španělsku a Itálii.

„Moje práce se zabývá rekonstrukcemi středověkých památek na území Španělska a tím, jak s nimi pracovala diktatura Francisca Franka v letech 1939–1975. Využívání historie a kultury ve prospěch ideologie autoritářských režimů není ničím novým a věnuje se mu celá řada současných badatelů. Ve španělském kontextu po občanské válce se však jedná o silnou evokaci středověku a tzv. zlatého věku ‚Velkého Španělska‘. V rámci výzkumu se zaměřím na architekturu, která byla v době frankismu označována jako tzv. lombardská. Jedná se především o kostely z 11. století, charakteristické silnými kamennými zdmi, lizénami a obloučkovými, tzv. lombardskými, vlysy, rozšířené zejména v oblasti dnešní Aragonie a Katalánska. Právě tyto stavby byly ve 20. století často prezentovány jako ‚čistý‘ a původní doklad křesťanských kořenů Španělska, a staly se tak ideálním materiálem pro ideologickou interpretaci,“ přiblížila obsah své práce laureátka ocenění, která pracuje pod odborným vedením školitele Martina Horáčka z katedry dějin umění.

„Baderovo stipendium pro mě znamená intenzivní akademický rok naplněný výjezdy, studiem pramenů a systematickým zpracováním získaných materiálů.“  Karolína Smýkalová

Podle Karolíny Smýkalové však zásahy do těchto památek, často zapsaných na seznam národních kulturních statků, nebyly neutrální.

„Každá rekonstrukce je už ze své podstaty zároveň interpretací. Můj výzkum se proto zaměřuje na to, jak se v těchto stavebních zásazích materializovaly představy frankismu a jak se promítly do nejhmatatelnější podoby, do samotných budov. Ty byly a dodnes jsou veřejnosti prezentovány jako ‚autentické‘ středověké památky. Sehrály důležitou roli při upevnění a legitimizaci režimu a v dlouhodobém horizontu formují naše vnímání minulosti. I z tohoto důvodu je otázka, co je skutečně původní a co je výsledkem vize frankismu, velmi aktuální,“ dodala Karolína Smýkalová.

Exteriér archivu v Alcalá de Henares.

Stipendium využije především na zahraniční výzkumné pobyty. V první fázi ji projekt zavede do archivů ve španělské Zaragoze, Huesce, Madridu a Alcalá de Henares, kde jsou uchovány restaurátorské projekty, plánová dokumentace, dobové fotografie i osobní korespondence architektů a státních institucí zapojených do přestaveb. Tamní materiály jsou pro pochopení konkrétních zásahů i rozhodovacích procesů zcela klíčové. V druhé fázi pak bude cestovat po menších španělských kostelích a stavbách na úpatí Pyrenejí, kde bude nutné zmapovat jejich současný stav, provést stavebněhistorický průzkum a případně získat další materiály z lokálních archivů. V rámci projektu také pojede do největší evropské knihovny pro obor Dějiny umění, kterou je Bibliotheca Hertziana v Římě. Právě zde by ráda zasadila své poznatky do širšího evropského rámce a konzultovala výsledky s odborníky, aby bylo možné španělskou zkušenost porovnat s dalšími příklady práce s památkami ve 20. století.

Interiér archivu v Alcalá de Henares.

„Ze získání Baderova stipendia mám velkou radost. Představuje pro mě potvrzení důležitosti tohoto tématu v širším kontextu evropské památkové péče a historiografie. Vnímám jej však i jako velké profesní ocenění, kterého si nesmírně vážím a které je pro mě i osobním závazkem. Znamená pro mě intenzivní akademický rok naplněný výjezdy, studiem pramenů a systematickým zpracováním získaných materiálů. Je to klíčový krok k realizaci výzkumu v plném rozsahu i k získání zásadních podkladů pro disertační práci. Udělení stipendia tomuto projektu utvrzuje důležitost a význam tématu přepisování minulosti v době autoritářských režimů a připomíná, jak úzce je kulturní dědictví propojeno s politickou situací. Činnosti spojené s kulturním dědictvím mohou na první pohled působit jako tiché a nenápadné aktivity v pozadí, ve skutečnosti jsou však silným pojítkem mezi námi, historií a současností, a právě proto by tak měly být také vnímány i dnes.“

Interiér univerzity v Zaragoze.

Baderovo stipendium bylo založeno v roce 1990 významným kanadským chemikem, podnikatelem, sběratelem umění a filantropem Alfredem Baderem, narozeným v roce 1924 ve Vídni a donedávna žijícím v americkém Milwaukee. Otec Alfreda Badera pocházel z české židovské rodiny. Podpora, která se původně týkala výzkumu malířství 17. století, byla určena studentům a studentkám dějin umění v České republice. Ve filantropické práci Alfreda Badera dnes pokračuje nově zřízená nadace Bader Philanthropies, která uděluje stipendia českým historikům umění a chemikům. V obou oborech se jedná o vůbec nejprestižnější stipendium privátního subjektu. Stipendium je udělováno jedenkrát ročně a primárně je určeno na hrazení nákladů dlouhodobých studijních pobytů a vědeckých stáží řešitele. Každoročně umožňuje realizovat výzkumné projekty třem špičkovým doktorandům a doktorandkám.

Nedává univerzální rady pro život. Pomáhá hledat cestu a uvědomit si, co máme, co chceme a co za to (za)platíme. Michal Šafář je sportovní psycholog. Pohybuje se stejně dobře mezi nadějnými malými sportovci, vysokoškolskými studenty i mezi hvězdami – například vítězka tenisového Wimbledonu Petra Kvitová, s níž spolupracoval, hvězdou bezesporu je. Proto také velmi dobře ví, co za takovým úspěchem stojí. Možná právě proto „úspěch“ nepřeceňuje a říká, že záleží na tom, jaký cíl si každý z nás stanoví. Prostě: „Každý z nás může vyhrát svůj malý soukromý Wimbledon.“

Jak a proč, o tom všem v rozhovoru s psychologem, pedagogem a také děkanem (od února už emeritním), který osm let řídil Fakultu tělesné kultury Univerzity Palackého.

Mám pocit, že žijeme v náročných časech. Snažíme se obstát v práci, v rodině a tlak se stále zvyšuje. Vnímáte to taky tak?

Nechci rozporovat vaše přesvědčení o dnešních náročných časech, ale myslím si, že doba byla a je náročná vždy. Kdybychom se zeptali generací před námi, určitě by řekly, že zažily těžkou dobu. Ta náročnost může být z hlediska intenzity podobná, ale mění se její typ. Jinak to měly těžké naše babičky, s jinými obtížemi se potýká moje generace a jinak složité to mají dnešní studenti na univerzitě nebo děti, které vychováváme jako rodiče.

Je pravda, že žijeme na dobrém kon­tinentě, kde není hlad ani válka (byť ta je nedaleko). Proč nejsme spokojeni?

To je právě ten paradox. Když se nacházíte v relativně dobrých podmínkách, potýkáte se v každodenním životě s množstvím nejrůznějších úkolů. Jenže ne všechny dokážete splnit podle svých představ nebo podle nároků okolí. V ten okamžik se přidá pocit trapnosti, frustrace z vlastní nedostatečnosti. Protože přece „v Africe děti umírají hlady, tak na co si já tady stěžuju…“. Znamená to, že v šedé zóně každodenních problémů je život v mnoha ohledech velmi náročný, byť jinak než v situacích extrémního utrpení. Existuje řada psychologických studií, které dokazují, že když se dostaneme do opravdu velké krize, mobilizujeme veškeré kapacity na její zvládnutí a na další potíže zapomeneme. Jakmile ale akutní krize odezní, problémy se vracejí a s nimi i pocit nepohody.

 
Michal Šafář (* 1971)
Sportovní psycholog, absolvent oboru Tělesná výchova – pedagogika na Fakultě tělesné kultury a oboru Psychologie na Filozofické fakultě UP. Doktorské studium se zaměřením na psychologii sportu absolvoval na fakultě tělesné kultury, kde působí jako pedagog a jejímž byl od roku 2018 až do února 2026 děkanem. Jako sportovní psycholog spolupracuje s řadou sportovců a sportovkyň, k jeho svěřenkyním patřila např. wimbledonská vítězka, tenistka Petra Kvitová. Je členem Asociace psychologů sportu ČR, kterou v minulosti vedl, a členem Komise rovných příležitostí ve sportu Českého olympijského výboru.

Platí teze doktora Vlacha ze Saturnina, že když prožíváme delší dobu idylu, měl by nám osud prokázat službu a vyhodit nás na mráz? Přestaneme řešit, že kamna kouřila, ale vzpomínáme, že hřála. Zveličujeme naše trable?

Ano, někdy zveličujeme a saturninovská teze může platit, ale rozhodně ne stoprocentně. Například naši studenti rekreologie často v rámci studia vystupují ze své komfortní zóny a vystavují se nepříjemným podmínkám. Nejsem si ale jistý, že potápění do ledové vody, pobyt v mrazu v minimálním oblečení nebo intenzivní cvičení automaticky zvyšují odolnost v každodenním životě. Někdy ano, někdy ne. Zvládání každodenních sociálních interakcí nesouvisí přímo s tím, že vlezete do studené vody. Běžný život je nesmírně složitý svojí proměnlivostí a rozmanitostí, kterou umocňuje velkým tlakem na sociální srovnávání. Ten není daný jen tím, že se srovnáváte s Kamilou nebo Anežkou třeba z vedlejší třídy nebo kanceláře, ale zesilují ho sociální sítě. Nabízejí idealizovaný obraz světa a vy ve své nedokonalosti jste konfrontována s tím nejlepším, co existuje. To není jednoduché ustát.

Jak z toho ven? Vrátit se k analogovému světu?

Myslím, že generačně apokalyptický pohled typu „za nás to bylo lepší“ nefunguje. Doba se posunula. Jsem relativně optimistický. Věřím, že se dokážeme adaptovat i na nové podmínky. Možná to potrvá, možná to nezvládneme všichni, ale část z nás najde rovnováhu mezi tím, co digitální svět dává a co bere. Dokážeme využít jeho přínosy a omezit negativní dopady. Ale bude to bolet.

Celý život hledáme balanc?

Ano. Všichni. Po celý život.

Setkáváte se jako sportovní psycholog s přemotivovanými rodiči, kteří mají své vize o úspěšných dětech a vytvářejí na ně obrovský tlak?

Doba přináší mnoho paradoxů. Na jednu stranu se o spoustě věcí mluví otevřeněji než dřív, témata, která byla v mé generaci tabu, se dnes běžně pojmenovávají. Rodiče s dětmi možná komunikují víc, to vnímám jako pozitivum. Na druhé straně je tu sociál­ní tlak digitálního světa. Problém ale není jen v tom, že děti nezvládají sociální sítě. Potíž je v tom, že je často nezvládáme my, rodiče, a promítá se to do našeho chování, nároků a očekávání. Pokud to nezvládáme my, pak jsou děti pod dvojnásobným tlakem.

Co s tím?

Nevím. Jen se domnívám, že fungují ty nejzákladnější lidské principy. Jde o schopnost odstoupit od sebe, svých představ a očekávání, naladit se na druhého člověka, vnímat jeho potřeby a pomáhat mu je naplňovat. Zároveň ale nic neplatí absolutně. Neznamená to vytvářet ideální svět, kde je všechno v pořádku a za všechno se chválí a oceňuje. Mluvím o budování pevného vztahu důvěry s dítětem. Pokud se vám to podaří, můžete mu umožnit zažívat diskomfort, vystavovat ho situacím, které nejsou příjemné, a dovolit mu dělat chyby a zažívat selhání.

Proč je to důležité?

Protože děti přesně nevědí, co je úspěch, chyba nebo selhání. Velmi záleží na tom, jak jim tyto pojmy interpretujeme my – rodiče, učitelé, trenéři. Pokud dítě zažije, že se nic zásadního neděje, když něco nevyjde, pochopí, že neúspěch a chyba jsou přirozenou součástí života. Učí se, že k úspěchu patří i selhání, které často znamená snahu dostat se na hranici vlastních sil a schopností. Děti nepotřebují, abyste je za to chválila, ale abyste to akceptovala. Potřebují vidět, že je máte stejně ráda i tehdy, když se jim něco nepovede. Tak získají základní adaptační mechanismus, který jim pomůže zvládat složité situa­ce i bez přítomnosti dospělého.

Proč musíme být všichni úspěšní? Nestačí být třeba „jen“ průměrní, ale spokojení?

To je otázka redefinice úspěchu. Co je úspěch? Ve sportu ho interpretuju jako posouvání se v rámci vlastních schopností a dovedností. Nemusíte se dívat doleva ani doprava, jak jsou na tom ostatní. Jde o to, abyste se vy sama ze svého výchozího bodu posunula o kousek dál. Znovu a znovu. Každý malý posun je krokem k úspěchu. Pokud se dítě přirozeně vyvíjí a vy ho dobře učíte nebo trénujete, zlepšuje se téměř automaticky a může zažívat zkušenost úspěchu.

Základní rovnice, která v naší době trochu vymizela, je, že člověk, aby něco dosáhl, musí vynaložit úsilí, které je do určité míry nepříjemné, někdy i bolí, ale přichází za ním satisfakce – že se něco naučil, že je o kousek lepší, než byl. Jednou z mála oblastí, kde to dítě může zažívat přirozeně, zůstává sport. Pokud se to naučí s podporou rodičů a odborníků v rámci pohybových aktivit, získá základní model fungování, který se dá přenést do jakékoli jiné oblasti, včetně vztahů. Uvědomění, že diskomfort, bolest a úsilí jsou součástí cesty.

Můžeme si to přenést i do dospělosti? Pracujeme v konkurenčním prostředí, srovnáváme se a máme pocit, že nestíháme a selháváme.

Velmi by pomohlo, kdybychom tento princip získali už v dětství, kdy je naše psychika nejplastičtější. Pokud to neumíte nebo vám to nefunguje, čím později se to učíte, tím je to náročnější a bolestivější. Vzpomeňte si, když jste se v dospělosti učila nový sport. Bylo vám trapně, nešlo vám to, bolelo to. Přesto je princip stejný: zaměřit pozornost na vlastní posun. I ve vrcholovém sportu se ukazuje, že když se soustředíte na proces a na vlastní zlepšování, paradoxně se zlepšujete rychleji než tehdy, když se neustále porovnáváte s ostatními. Lehce se o tom mluví, ale je to velmi těžké, protože jako sociální bytosti máme srovnávání hluboce zakořeněné.

Pomáhá si říct: Na něco nestačím, ale něco jiného zvládnu? Nerezignovat?

To je klíčové. Abyste se mohla změnit a posunout, zbavit se něčeho, co na sobě nemáte ráda, musíte nejprve přijmout, jaká jste teď. Spousta lidí tuto elementární fázi přeskočí. Ale pokud sebepřijetí nevěnujete dostatečný čas a prostor, tak to nefunguje. Další kroky totiž vedou k tomu, abyste se posunula aspoň o kousek. To je klíč k vaší změně. Racionálně to lidé často přijmou, ale vnitřně s tím mají problém. Přijde frustrace, ztráta motivace. Je to velmi těžká práce na sobě.

Jsme pod tlakem nejen ve sportu, ale v každé profesi. Sportovci mají mentální tréninky – co my ostatní?

Při každé náročnější práci je dobré znát základní principy mentální hygieny. Rozdíl mezi mentálním tréninkem a mentální hygie­nou není zásadní. V obou případech jde o to dostat tělo i mysl do takového stavu a podmínek, které umožňují optimální fungování.

A umíme to? Nepřetahujeme se?

Spousta velmi výkonných lidí má limitovanou schopnost vnímat signály vlastního těla. Jsou zvyklí, že tělo trpí. Platí to nejen ve vrcholovém sportu, ale i v běžném životě. Třeba vy: máte uzávěrku, musíte dopsat články, takže zapomenete na jídlo, hodiny sedíte za stolem. Pak vám, stejně jako například vrcholovým sportovcům, může chybět schopnost rozpoznat, že se dostáváte za hranici, kdy je utrpení nebo bolest ještě funkční a kdy už je dysfunkční.

Vidím dnes dva extrémy – přehnané koučování všeho, a naopak bagatelizaci problémů ve smyslu: Moc se pozoruješ.

Je důležité, aby v okamžiku, kdy se dítě, student nebo i dospělý dostane do nepohody, měl prostor a pokusil se zvládnout ten diskomfort sám. Aby ho hned někdo nelapl a nezačal mu poskytovat podporu a odbornou terapii. Protože pokud lidem tuto možnost nedáme, připravujeme je o možnost mobilizovat vnitřní mechanismy a pokusit se situaci vyřešit. Zároveň jsme na tenkém ledě, protože někdo si o pomoc řekne pozdě, někdo vůbec. Univerzální recept ne­existuje. Pomáhá mít dobré vztahy a lidi kolem sebe, kteří dokážou rozpoznat, kdy už je pomoc opravdu potřeba.

Bavíme se o odolnosti, křehkosti, úspěších. Možná ale zapomínáme, že ani ti úspěšní asi nejsou permanentně šťastni.

Rozhodně ne. Znám spoustu velmi úspěšných sportovců, kteří jsou velmi mentálně odolní, ale i oni procházejí velmi těžkými obdobími nejistoty, nespokojenosti, hlubokých pochybností. Adaptace spočívá v tom, že dokážete najít cestu, jak si v sobě věci srovnat, sama nebo s něčí podporou, a dostat se zpátky na tu úroveň, kde jste byla. Případně někam ještě výš.

Jak si o pomoc říká psycholog?

Podívá se do zrcadla… Ale vážně – mám kolem sebe lidi, kterým důvěřuju, s nimiž mohu věci sdílet. Mým receptem je nepřetěžovat se, a když je to třeba, i včas zastavit. Hodně mi pomáhá, když jsem sám a můžu si věci srovnat.

Takže máme mít odvahu vystoupit z jedoucího vlaku a počkat na další?

U hodně lidí včetně sportovců zvítězí představa, že když to nejde silou, tak to půjde ještě větší silou. Jenže ve spoustě situací naopak potřebujete zabrzdit, udělat dva kroky zpátky a ty dveře se vám otevřou. Nebo zjistíte, že můžete jít jinou cestou. Pro sportovce je těžké zpomalit a zastavit, mají pocit, že selhávají. Jenže často se stane, že když se nezastavíte sama, zastaví vás tělo. A to bývá horší.

Takže nemusíme být odsouzeni k úspěchu? Můžeme být šťastní i bez zlatých medailí?

Samozřejmě. To není život bez úspěchu, ale jeho předefinování. Když se rozhodnete, že cílem vašeho života je dělat něco na zahrádce, a naplňuje vás to, tak je to v pořádku. Našla jste to „svoje“ a jste s tím ztotožněná. To je váš úspěch. Váš Wimbledon.

Rozhovor vyšel v aktuálním vydání magazínu Žurnál UP. 

 

 

Nedává univerzální rady pro život. Pomáhá hledat cestu a uvědomit si, co máme, co chceme a co za to (za)platíme. Michal Šafář je sportovní psycholog. Pohybuje se stejně dobře mezi nadějnými malými sportovci, vysokoškolskými studenty i mezi hvězdami – například vítězka tenisového Wimbledonu Petra Kvitová, s níž spolupracoval, hvězdou bezesporu je. Proto také velmi dobře ví, co za takovým úspěchem stojí. Možná právě proto „úspěch“ nepřeceňuje a říká, že záleží na tom, jaký cíl si každý z nás stanoví. Prostě: „Každý z nás může vyhrát svůj malý soukromý Wimbledon.“

Jak a proč, o tom všem v rozhovoru s psychologem, pedagogem a také děkanem (od února už emeritním), který osm let řídil Fakultu tělesné kultury Univerzity Palackého.

Mám pocit, že žijeme v náročných časech. Snažíme se obstát v práci, v rodině a tlak se stále zvyšuje. Vnímáte to taky tak?

Nechci rozporovat vaše přesvědčení o dnešních náročných časech, ale myslím si, že doba byla a je náročná vždy. Kdybychom se zeptali generací před námi, určitě by řekly, že zažily těžkou dobu. Ta náročnost může být z hlediska intenzity podobná, ale mění se její typ. Jinak to měly těžké naše babičky, s jinými obtížemi se potýká moje generace a jinak složité to mají dnešní studenti na univerzitě nebo děti, které vychováváme jako rodiče.

Je pravda, že žijeme na dobrém kon­tinentě, kde není hlad ani válka (byť ta je nedaleko). Proč nejsme spokojeni?

To je právě ten paradox. Když se nacházíte v relativně dobrých podmínkách, potýkáte se v každodenním životě s množstvím nejrůznějších úkolů. Jenže ne všechny dokážete splnit podle svých představ nebo podle nároků okolí. V ten okamžik se přidá pocit trapnosti, frustrace z vlastní nedostatečnosti. Protože přece „v Africe děti umírají hlady, tak na co si já tady stěžuju…“. Znamená to, že v šedé zóně každodenních problémů je život v mnoha ohledech velmi náročný, byť jinak než v situacích extrémního utrpení. Existuje řada psychologických studií, které dokazují, že když se dostaneme do opravdu velké krize, mobilizujeme veškeré kapacity na její zvládnutí a na další potíže zapomeneme. Jakmile ale akutní krize odezní, problémy se vracejí a s nimi i pocit nepohody.

 
Michal Šafář (* 1971)
Sportovní psycholog, absolvent oboru Tělesná výchova – pedagogika na Fakultě tělesné kultury a oboru Psychologie na Filozofické fakultě UP. Doktorské studium se zaměřením na psychologii sportu absolvoval na fakultě tělesné kultury, kde působí jako pedagog a jejímž byl od roku 2018 až do února 2026 děkanem. Jako sportovní psycholog spolupracuje s řadou sportovců a sportovkyň, k jeho svěřenkyním patřila např. wimbledonská vítězka, tenistka Petra Kvitová. Je členem Asociace psychologů sportu ČR, kterou v minulosti vedl, a členem Komise rovných příležitostí ve sportu Českého olympijského výboru.

Platí teze doktora Vlacha ze Saturnina, že když prožíváme delší dobu idylu, měl by nám osud prokázat službu a vyhodit nás na mráz? Přestaneme řešit, že kamna kouřila, ale vzpomínáme, že hřála. Zveličujeme naše trable?

Ano, někdy zveličujeme a saturninovská teze může platit, ale rozhodně ne stoprocentně. Například naši studenti rekreologie často v rámci studia vystupují ze své komfortní zóny a vystavují se nepříjemným podmínkám. Nejsem si ale jistý, že potápění do ledové vody, pobyt v mrazu v minimálním oblečení nebo intenzivní cvičení automaticky zvyšují odolnost v každodenním životě. Někdy ano, někdy ne. Zvládání každodenních sociálních interakcí nesouvisí přímo s tím, že vlezete do studené vody. Běžný život je nesmírně složitý svojí proměnlivostí a rozmanitostí, kterou umocňuje velkým tlakem na sociální srovnávání. Ten není daný jen tím, že se srovnáváte s Kamilou nebo Anežkou třeba z vedlejší třídy nebo kanceláře, ale zesilují ho sociální sítě. Nabízejí idealizovaný obraz světa a vy ve své nedokonalosti jste konfrontována s tím nejlepším, co existuje. To není jednoduché ustát.

Jak z toho ven? Vrátit se k analogovému světu?

Myslím, že generačně apokalyptický pohled typu „za nás to bylo lepší“ nefunguje. Doba se posunula. Jsem relativně optimistický. Věřím, že se dokážeme adaptovat i na nové podmínky. Možná to potrvá, možná to nezvládneme všichni, ale část z nás najde rovnováhu mezi tím, co digitální svět dává a co bere. Dokážeme využít jeho přínosy a omezit negativní dopady. Ale bude to bolet.

Celý život hledáme balanc?

Ano. Všichni. Po celý život.

Setkáváte se jako sportovní psycholog s přemotivovanými rodiči, kteří mají své vize o úspěšných dětech a vytvářejí na ně obrovský tlak?

Doba přináší mnoho paradoxů. Na jednu stranu se o spoustě věcí mluví otevřeněji než dřív, témata, která byla v mé generaci tabu, se dnes běžně pojmenovávají. Rodiče s dětmi možná komunikují víc, to vnímám jako pozitivum. Na druhé straně je tu sociál­ní tlak digitálního světa. Problém ale není jen v tom, že děti nezvládají sociální sítě. Potíž je v tom, že je často nezvládáme my, rodiče, a promítá se to do našeho chování, nároků a očekávání. Pokud to nezvládáme my, pak jsou děti pod dvojnásobným tlakem.

Co s tím?

Nevím. Jen se domnívám, že fungují ty nejzákladnější lidské principy. Jde o schopnost odstoupit od sebe, svých představ a očekávání, naladit se na druhého člověka, vnímat jeho potřeby a pomáhat mu je naplňovat. Zároveň ale nic neplatí absolutně. Neznamená to vytvářet ideální svět, kde je všechno v pořádku a za všechno se chválí a oceňuje. Mluvím o budování pevného vztahu důvěry s dítětem. Pokud se vám to podaří, můžete mu umožnit zažívat diskomfort, vystavovat ho situacím, které nejsou příjemné, a dovolit mu dělat chyby a zažívat selhání.

Proč je to důležité?

Protože děti přesně nevědí, co je úspěch, chyba nebo selhání. Velmi záleží na tom, jak jim tyto pojmy interpretujeme my – rodiče, učitelé, trenéři. Pokud dítě zažije, že se nic zásadního neděje, když něco nevyjde, pochopí, že neúspěch a chyba jsou přirozenou součástí života. Učí se, že k úspěchu patří i selhání, které často znamená snahu dostat se na hranici vlastních sil a schopností. Děti nepotřebují, abyste je za to chválila, ale abyste to akceptovala. Potřebují vidět, že je máte stejně ráda i tehdy, když se jim něco nepovede. Tak získají základní adaptační mechanismus, který jim pomůže zvládat složité situa­ce i bez přítomnosti dospělého.

Proč musíme být všichni úspěšní? Nestačí být třeba „jen“ průměrní, ale spokojení?

To je otázka redefinice úspěchu. Co je úspěch? Ve sportu ho interpretuju jako posouvání se v rámci vlastních schopností a dovedností. Nemusíte se dívat doleva ani doprava, jak jsou na tom ostatní. Jde o to, abyste se vy sama ze svého výchozího bodu posunula o kousek dál. Znovu a znovu. Každý malý posun je krokem k úspěchu. Pokud se dítě přirozeně vyvíjí a vy ho dobře učíte nebo trénujete, zlepšuje se téměř automaticky a může zažívat zkušenost úspěchu.

Základní rovnice, která v naší době trochu vymizela, je, že člověk, aby něco dosáhl, musí vynaložit úsilí, které je do určité míry nepříjemné, někdy i bolí, ale přichází za ním satisfakce – že se něco naučil, že je o kousek lepší, než byl. Jednou z mála oblastí, kde to dítě může zažívat přirozeně, zůstává sport. Pokud se to naučí s podporou rodičů a odborníků v rámci pohybových aktivit, získá základní model fungování, který se dá přenést do jakékoli jiné oblasti, včetně vztahů. Uvědomění, že diskomfort, bolest a úsilí jsou součástí cesty.

Můžeme si to přenést i do dospělosti? Pracujeme v konkurenčním prostředí, srovnáváme se a máme pocit, že nestíháme a selháváme.

Velmi by pomohlo, kdybychom tento princip získali už v dětství, kdy je naše psychika nejplastičtější. Pokud to neumíte nebo vám to nefunguje, čím později se to učíte, tím je to náročnější a bolestivější. Vzpomeňte si, když jste se v dospělosti učila nový sport. Bylo vám trapně, nešlo vám to, bolelo to. Přesto je princip stejný: zaměřit pozornost na vlastní posun. I ve vrcholovém sportu se ukazuje, že když se soustředíte na proces a na vlastní zlepšování, paradoxně se zlepšujete rychleji než tehdy, když se neustále porovnáváte s ostatními. Lehce se o tom mluví, ale je to velmi těžké, protože jako sociální bytosti máme srovnávání hluboce zakořeněné.

Pomáhá si říct: Na něco nestačím, ale něco jiného zvládnu? Nerezignovat?

To je klíčové. Abyste se mohla změnit a posunout, zbavit se něčeho, co na sobě nemáte ráda, musíte nejprve přijmout, jaká jste teď. Spousta lidí tuto elementární fázi přeskočí. Ale pokud sebepřijetí nevěnujete dostatečný čas a prostor, tak to nefunguje. Další kroky totiž vedou k tomu, abyste se posunula aspoň o kousek. To je klíč k vaší změně. Racionálně to lidé často přijmou, ale vnitřně s tím mají problém. Přijde frustrace, ztráta motivace. Je to velmi těžká práce na sobě.

Jsme pod tlakem nejen ve sportu, ale v každé profesi. Sportovci mají mentální tréninky – co my ostatní?

Při každé náročnější práci je dobré znát základní principy mentální hygieny. Rozdíl mezi mentálním tréninkem a mentální hygie­nou není zásadní. V obou případech jde o to dostat tělo i mysl do takového stavu a podmínek, které umožňují optimální fungování.

A umíme to? Nepřetahujeme se?

Spousta velmi výkonných lidí má limitovanou schopnost vnímat signály vlastního těla. Jsou zvyklí, že tělo trpí. Platí to nejen ve vrcholovém sportu, ale i v běžném životě. Třeba vy: máte uzávěrku, musíte dopsat články, takže zapomenete na jídlo, hodiny sedíte za stolem. Pak vám, stejně jako například vrcholovým sportovcům, může chybět schopnost rozpoznat, že se dostáváte za hranici, kdy je utrpení nebo bolest ještě funkční a kdy už je dysfunkční.

Vidím dnes dva extrémy – přehnané koučování všeho, a naopak bagatelizaci problémů ve smyslu: Moc se pozoruješ.

Je důležité, aby v okamžiku, kdy se dítě, student nebo i dospělý dostane do nepohody, měl prostor a pokusil se zvládnout ten diskomfort sám. Aby ho hned někdo nelapl a nezačal mu poskytovat podporu a odbornou terapii. Protože pokud lidem tuto možnost nedáme, připravujeme je o možnost mobilizovat vnitřní mechanismy a pokusit se situaci vyřešit. Zároveň jsme na tenkém ledě, protože někdo si o pomoc řekne pozdě, někdo vůbec. Univerzální recept ne­existuje. Pomáhá mít dobré vztahy a lidi kolem sebe, kteří dokážou rozpoznat, kdy už je pomoc opravdu potřeba.

Bavíme se o odolnosti, křehkosti, úspěších. Možná ale zapomínáme, že ani ti úspěšní asi nejsou permanentně šťastni.

Rozhodně ne. Znám spoustu velmi úspěšných sportovců, kteří jsou velmi mentálně odolní, ale i oni procházejí velmi těžkými obdobími nejistoty, nespokojenosti, hlubokých pochybností. Adaptace spočívá v tom, že dokážete najít cestu, jak si v sobě věci srovnat, sama nebo s něčí podporou, a dostat se zpátky na tu úroveň, kde jste byla. Případně někam ještě výš.

Jak si o pomoc říká psycholog?

Podívá se do zrcadla… Ale vážně – mám kolem sebe lidi, kterým důvěřuju, s nimiž mohu věci sdílet. Mým receptem je nepřetěžovat se, a když je to třeba, i včas zastavit. Hodně mi pomáhá, když jsem sám a můžu si věci srovnat.

Takže máme mít odvahu vystoupit z jedoucího vlaku a počkat na další?

U hodně lidí včetně sportovců zvítězí představa, že když to nejde silou, tak to půjde ještě větší silou. Jenže ve spoustě situací naopak potřebujete zabrzdit, udělat dva kroky zpátky a ty dveře se vám otevřou. Nebo zjistíte, že můžete jít jinou cestou. Pro sportovce je těžké zpomalit a zastavit, mají pocit, že selhávají. Jenže často se stane, že když se nezastavíte sama, zastaví vás tělo. A to bývá horší.

Takže nemusíme být odsouzeni k úspěchu? Můžeme být šťastní i bez zlatých medailí?

Samozřejmě. To není život bez úspěchu, ale jeho předefinování. Když se rozhodnete, že cílem vašeho života je dělat něco na zahrádce, a naplňuje vás to, tak je to v pořádku. Našla jste to „svoje“ a jste s tím ztotožněná. To je váš úspěch. Váš Wimbledon.

Rozhovor vyšel v aktuálním vydání magazínu Žurnál UP. 

 

 

Lékařská fakulta bude mít dvě nová centra. Jedno se zaměří na výzkum onemocnění nadledvin, druhé pak na základní výkony ve zdravotnictví. Se zřízením pracovišť, která budou společná s Fakultní nemocnicí Olomouc, souhlasil na svém únorovém jednání Akademický senát LF UP.

Záměr nových pracovišť senátorkám a senátorům představil děkan Milan Kolář.

„Centrum pro onemocnění nadledvin vzniká v návaznosti na projekt Rozumem a srdcem k excelentní vědě, v jehož rámci se podařilo vytvořit vědeckou skupinu pod vedením mezinárodně uznávaného odborníka na endokrinní nádory nadledvin profesora Karla Pacáka,“ uvedl děkan. Karel Pacák, který je čestným doktorem UP a magazín Forbes ho zařadil do výběru top českých lékařů, se po letech působení v USA vrátil do ČR, jeho domovským pracovištěm je AKESO poliklinika v Praze. 

Tým centra, v němž budou spolupracovat nejen odborníci různých specializací z LF UP a FNOL, ale také z dalších českých a zahraničních zdravotnických pracovišť, se bude podílet na výzkumných úkolech v rámci národních a mezinárodních projektů a poskytovat komplexní léčbu onemocnění nadledvin dle nejnovějších vědeckých a klinických poznatků.

Oproti tomu Centrum pro základní výkony ve zdravotnictví se zaměří na studenty medicíny a prohloubí spolupráci s nelékařskými zdravotnickými odborníky řady pracovišť FNOL, kteří se ještě intenzivněji zapojí do praktické výuky mediků. Vedení fakulty ke zřízení samostatného pracoviště přistupuje s ohledem na to, že studenti Všeobecného lékařství získávají po absolvování osmi semestrů a složení zkoušky z ošetřovatelství odbornou způsobilost k výkonu povolání praktické sestry.

Se vznikem obou pracovišť AS LF UP po diskuzi souhlasil, zároveň v rámci schválení organizačního řádu fakulty dochází i ke změně názvu Neurochirurgické kliniky na Kliniku neurochirurgie a spondylochirurgie.

Kromě toho senátorky a senátoři schválili také změny v některých studijních programech, Disciplinární řád LF UP a Plán realizace Strategického záměru LF UP pro rok 2026. Ten mimo jiné počítá s dokončením metodiky dělení financí v RVO s cílem zvýšení podílu publikací v nejlepších odborných časopisech, postupem v přípravě studijního programu Umělá inteligence ve zdravotnictví nebo zřízením fondu na podporu nadaných studentů v tíživé sociální situaci. V plánu jsou také opravy fasád a vstupů fakultních budov či zahájení opravy parkoviště.

Významným okamžikem letošního roku pak bude zahájení provozu nepřehlédnutelné nové budovy v Hněvotínské ulici. Ta je již stavebně dokončená a dodavatelem stavby předaná a probíhá kolaudační řízení, také výběrová řízení na vybavení jejích prostor. Výuka by v nich měla začít s novým akademickým rokem.

Senátoři vyslechli také další informace děkana z jednání vedení či v rámci Asociace děkanů lékařských fakult ČR a mimo jiné otevřeli diskuzi o omlouvání a nahrazování zmeškané výuky. 

K příštímu jednání se AS LF UP sejde 7. dubna. Další informace zde.

Lékařská fakulta bude mít dvě nová centra. Jedno se zaměří na výzkum onemocnění nadledvin, druhé pak na základní výkony ve zdravotnictví. Se zřízením pracovišť, která budou společná s Fakultní nemocnicí Olomouc, souhlasil na svém únorovém jednání Akademický senát LF UP.

Záměr nových pracovišť senátorkám a senátorům představil děkan Milan Kolář.

„Centrum pro onemocnění nadledvin vzniká v návaznosti na projekt Rozumem a srdcem k excelentní vědě, v jehož rámci se podařilo vytvořit vědeckou skupinu pod vedením mezinárodně uznávaného odborníka na endokrinní nádory nadledvin profesora Karla Pacáka,“ uvedl děkan. Karel Pacák, který je čestným doktorem UP a magazín Forbes ho zařadil do výběru top českých lékařů, se po letech působení v USA vrátil do ČR, jeho domovským pracovištěm je AKESO poliklinika v Praze. 

Tým centra, v němž budou spolupracovat nejen odborníci různých specializací z LF UP a FNOL, ale také z dalších českých a zahraničních zdravotnických pracovišť, se bude podílet na výzkumných úkolech v rámci národních a mezinárodních projektů a poskytovat komplexní léčbu onemocnění nadledvin dle nejnovějších vědeckých a klinických poznatků.

Oproti tomu Centrum pro základní výkony ve zdravotnictví se zaměří na studenty medicíny a prohloubí spolupráci s nelékařskými zdravotnickými odborníky řady pracovišť FNOL, kteří se ještě intenzivněji zapojí do praktické výuky mediků. Vedení fakulty ke zřízení samostatného pracoviště přistupuje s ohledem na to, že studenti Všeobecného lékařství získávají po absolvování osmi semestrů a složení zkoušky z ošetřovatelství odbornou způsobilost k výkonu povolání praktické sestry.

Se vznikem obou pracovišť AS LF UP po diskuzi souhlasil, zároveň v rámci schválení organizačního řádu fakulty dochází i ke změně názvu Neurochirurgické kliniky na Kliniku neurochirurgie a spondylochirurgie.

Kromě toho senátorky a senátoři schválili také změny v některých studijních programech, Disciplinární řád LF UP a Plán realizace Strategického záměru LF UP pro rok 2026. Ten mimo jiné počítá s dokončením metodiky dělení financí v RVO s cílem zvýšení podílu publikací v nejlepších odborných časopisech, postupem v přípravě studijního programu Umělá inteligence ve zdravotnictví nebo zřízením fondu na podporu nadaných studentů v tíživé sociální situaci. V plánu jsou také opravy fasád a vstupů fakultních budov či zahájení opravy parkoviště.

Významným okamžikem letošního roku pak bude zahájení provozu nepřehlédnutelné nové budovy v Hněvotínské ulici. Ta je již stavebně dokončená a dodavatelem stavby předaná a probíhá kolaudační řízení, také výběrová řízení na vybavení jejích prostor. Výuka by v nich měla začít s novým akademickým rokem.

Senátoři vyslechli také další informace děkana z jednání vedení či v rámci Asociace děkanů lékařských fakult ČR a mimo jiné otevřeli diskuzi o omlouvání a nahrazování zmeškané výuky. 

K příštímu jednání se AS LF UP sejde 7. dubna. Další informace zde.

Především studující katedry nederlandistiky debatovali v prostorách Filozofické fakulty UP s belgickým velvyslancem Jürgenem van Meirvennem. Před neformální besedou jim nabídl i krátkou přednášku. Setkání se zúčastnil také děkan FF UP Jan Stejskal, s pozdravem se krátce zdržel také rektor UP Michael Kohajda.  

Jürgen van Meirvenne, velvyslanec Belgického království v České republice, se ve své funkci aktivně věnuje rozvoji česko-belgických vztahů a podporuje obchodní, kulturní, akademickou i vědeckou spolupráci. Studoval v belgickém Gentu a ve skotském Edinburghu. Poté strávil určitý čas na diplomatických misích na Filipínách, v Tanzanii a Izraeli. Od roku 2011 byl prvním tajemníkem belgického velvyslanectví v Kostarice, poté v Panamě. Jako velvyslanec působil také v Albánii a Mali. Velvyslancem v České republice je od srpna 2023.

„Ve své zhruba půlhodinové přednášce se věnoval významu slovesa to lie - lhát a ležet/nacházet se na místě. Poté se studenty a studentkami debatoval například o tom, jaké je to být velvyslancem a jaké je pak být velvyslancem v České republice. Odpovídal nejen na dotazy vztahující se ke komplexní jazykové situaci v Belgii, ale i například na ty, které se týkají piva. Pan velvyslanec je totiž členem belgického Orde van de Roerstok der Brouwers, což je Řád pivovarských míchadel,“ uvedl za účastníky besedy proděkan FF UP Wilken Engelbrecht z katedry nederlandistiky.  Na Univerzitu Palackého zavítal zkušený diplomat Jürgen van Meirvenne na pozvání děkana FF UP Jana Stejskala, a to v návaznosti na vyznamenání Belgického království, Řád koruny, které na podzim 2025 obdržel právě profesor Wilken Engelbrecht (psali jsme zde). 

„Pan velvyslanec upřednostňuje neformální debaty. V té na Univerzitě Palackého prozradil, že Prahu vnímá jako magické místo, přesto ze všeho nejraději má její parky a klidnější místa u řeky. V debatě vzpomněl i na své setkání s prezidentem ČR Petrem Pavlem a prozradil též, že jeho oblíbeným spisovatelem je Terry Pratchett,“ doplnil Wilken Engelbrecht, jenž jeho excelenci provázel společně s děkanem FF UP i ve zbytku dne.

Především studující katedry nederlandistiky debatovali v prostorách Filozofické fakulty UP s belgickým velvyslancem Jürgenem van Meirvennem. Před neformální besedou jim nabídl i krátkou přednášku. Setkání se zúčastnil také děkan FF UP Jan Stejskal, s pozdravem se krátce zdržel také rektor UP Michael Kohajda.  

Jürgen van Meirvenne, velvyslanec Belgického království v České republice, se ve své funkci aktivně věnuje rozvoji česko-belgických vztahů a podporuje obchodní, kulturní, akademickou i vědeckou spolupráci. Studoval v belgickém Gentu a ve skotském Edinburghu. Poté strávil určitý čas na diplomatických misích na Filipínách, v Tanzanii a Izraeli. Od roku 2011 byl prvním tajemníkem belgického velvyslanectví v Kostarice, poté v Panamě. Jako velvyslanec působil také v Albánii a Mali. Velvyslancem v České republice je od srpna 2023.

„Ve své zhruba půlhodinové přednášce se věnoval významu slovesa to lie - lhát a ležet/nacházet se na místě. Poté se studenty a studentkami debatoval například o tom, jaké je to být velvyslancem a jaké je pak být velvyslancem v České republice. Odpovídal nejen na dotazy vztahující se ke komplexní jazykové situaci v Belgii, ale i například na ty, které se týkají piva. Pan velvyslanec je totiž členem belgického Orde van de Roerstok der Brouwers, což je Řád pivovarských míchadel,“ uvedl za účastníky besedy proděkan FF UP Wilken Engelbrecht z katedry nederlandistiky.  Na Univerzitu Palackého zavítal zkušený diplomat Jürgen van Meirvenne na pozvání děkana FF UP Jana Stejskala, a to v návaznosti na vyznamenání Belgického království, Řád koruny, které na podzim 2025 obdržel právě profesor Wilken Engelbrecht (psali jsme zde). 

„Pan velvyslanec upřednostňuje neformální debaty. V té na Univerzitě Palackého prozradil, že Prahu vnímá jako magické místo, přesto ze všeho nejraději má její parky a klidnější místa u řeky. V debatě vzpomněl i na své setkání s prezidentem ČR Petrem Pavlem a prozradil též, že jeho oblíbeným spisovatelem je Terry Pratchett,“ doplnil Wilken Engelbrecht, jenž jeho excelenci provázel společně s děkanem FF UP i ve zbytku dne.

Na Stipendium Petra Zoubka, které podporuje mimořádně nadané studenty Právnické fakulty UP, letos dosáhly tři studentky. Ocenění získaly Kateřina Havránková, Daniela Uramová a Kateřina Zöldová, které studují magisterský program Právo a právní věda. Stipendium uděluje fakulta společně s Nadačním fondem Petra Zoubka jednou ročně. 

Stipendium je pojmenované po výjimečném posluchači právnické fakulty, který těsně před dokončením studia v březnu 2019 podlehl agresivnímu nádorovému onemocnění. Rodina a přátelé Petra Zoubka krátce nato založili nadační fond a spojili síly s fakultou. „Prostřednictvím fondu se snažíme šířit Peťův odkaz, jeho vize a přístup k životu. Máme několik cílů, jedním z nich je právě podpora studentů olomouckých práv, kteří se svou aktivitou a přístupem k okolí našemu synovi nejvíce podobají,“ uvedla Renáta Zoubková, matka Petra Zoubka a členka správní rady nadačního fondu, s tím, že největší sílu stipendia vidí v podpoře lidství, ochotě pomáhat a snaze být aktivní a společensky prospěšný.

Za fakultu ocenění předávali děkan Václav Stehlík a proděkan pro studijní záležitosti Maxim Tomoszek. „Mám radost, že se nám daří každoročně najít mezi studenty takové, kteří si stipendium zaslouží. Letos byla situace výjimečná tím, že všechny tři nominované studentky nejen že splňovaly všechna kritéria, ale mají velkou osobnostní kvalitu. Komise nebyla schopná mezi nimi rozlišit. Rozhodli jsme se tentokrát ocenit všechny tři nominované,“ vysvětlil Maxim Tomoszek.

Laureátkami Stipendia Pera Zoubka pro akademický rok 2025/2026 se staly Kateřina Havránková, Daniela Uramová a Kateřina Zöldová. S oceněním je spojená i finanční podpora, každá studentka získala 20000 korun. „Rozhodně to není ocenění materiální, ale hlavně symbolické. Chceme společně s Nadačním fondem Petra Zoubka povzbuzovat studenty ve studiu a zapojení do společenského života. Právě díky takovým studentům jako jsou laureáti tohoto stipendia může naše společnost růst,“ řekl Maxim Tomoszek.

Pravidla pro přiznání Stipendia Petra Zoubka upravuje fakultní vnitřní norma. Žadatelé musí splňovat přísná kritéria.

Fond a fakulta poprvé udělovaly Stipendium Petra Zoubka v roce 2021. Vloni ho získali studenti Jakub Kořínek a Matyáš Zeman, před nimi David Krejčí, Filip Zátopek, Veronika Vysoudilová a Kateřina Dračková.

Na slavnostní udělování stipendia navázalo odborné setkání. V rámci něj vystoupili tři řečníci. Pavel Petr z PF UP v příspěvku Proč nesušit kočku v mikrovlnné troubě hovořil o vnímání náhrady škody v zahraničí, Maxim Tomoszek z PF UP si připravil příspěvek Triáž mezi lidskými právy a bioetikou – co znamená rozhodnutí Spolkového ústavního soudu pro situaci v ČR?, a Martin Šamaj z FZV UP svou prezentaci nazval Překvapující obhajoba.

Laureátky Stipendia Petra Zoubka

KATEŘINA HAVRÁNKOVÁ

O mně
Již třetím rokem studuji na olomoucké právnické fakultě a právě již třetím rokem mi fakulta pomáhá v mém seberozvoji. Už na samém začátku, v prvním ročníku, mi fakulta umožnila podílet se na Street Law a docházet vzdělávat veřejnost o právu. Pravidelně jsem také v rámci dobrovolnictví navštěvovala seniory v Domově pro seniory U Kostelíčka v Pardubicích. Nyní dávám přednost dílčím dobrovolnickým příležitostem a nezůstávám pouze u jednoho způsobu, jak pomáhat ostatním. Svůj volný čas mimo jiné trávím na lekcích indoor cyclingu. Cenné znalosti a zkušenosti jinak už rok získávám jako praktikantka v Advokátní kanceláři KVB v Pardubicích.

Co pro mě získání stipendia znamená?
Stipendia si nesmírně vážím a je pro mě velkou ctí, že jsem byla vybrána. Věřím, že mimo finanční stránku stipendia mi udělení pomůže pokračovat v odkazu Petra Zoubka, a to jako připomenutí, že výsledky své práce dokážu ocenit nejen já, ale i mé okolí.

Jak využiji získanou finanční podporu?
Ještě nejsem rozhodnutá, jak přesně naložím s celou výší stipendia. Předběžně však vím, že část prostředků investuji do vzdělávání a lekcí indoor cyclingu, které jsou již nedílnou součástí mého života. Část peněz bych ráda věnovala Bílé pastelce, kde jsem působila jako dobrovolnice.

 

DANIELA URAMOVÁ

O mně
Studuji ve 4. ročníku na Právnické fakultě UP. Přestože byl výběr tohoto oboru zpočátku spíše náhodný, ukázalo se, že to byla správná volba, neboť mě studium naplňuje. Absolvovala jsem Mediační kliniky a jeden semestr jsem byla také ve Studentské právní poradně. Vedle školy již nějakou dobu působím v advokátní kanceláři Maršálek, Žíla & Partneři. Na naší fakultě jsem se zapojila rovněž do několika mimoškolních aktivit, například do projektu Mediace do škol, jehož cílem bylo naučit žáky základní školy lépe zvládat konfliktní situace. Opakovaně jsem se věnovala i dalším dobrovolnickým činnostem – ať už formou doučování dětí, nebo setkáváním se s dětmi s mentálním postižením s cílem podpořit jejich začlenění do běžného života. Ve volném čase ráda čtu, hraji na klavír, pobývám v přírodě, zacvičím si nebo si zahraji florbal.

Co pro mě získání stipendia znamená
Zisku stipendia si velice vážím. Je to bezpochyby ocenění mé dosavadní práce a aktivit, přesto ho vnímám primárně jako závazek dále naplňovat hodnoty, které Petr Zoubek ve svém životě měl.

Jak využiji získanou finanční podporu
Jak finanční podporu konkrétně využiji zatím upřímně nevím. Určitě bych byla ráda, aby to bylo něco smysluplného, ale chci si nechat nějaký čas na rozmyšlenou. Minimálně nějakou část použiji nejspíš na výdaje spojené se studiem.

 

KATEŘINA ZÖLDOVÁ

O mně
Jsem studentkou 5. ročníku Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Ve volném čase ráda sportuji a dlouhodobě se věnuji podpoře těch, kteří to potřebují. Řadu let působím jako táborová vedoucí a zdravotnice na pobytech pro sociálně znevýhodněné děti a jako dobrovolnice se také zapojuji do programu inkluzivního lyžování. Během studia jsem se podílela na organizaci simulovaných soudních řízení pro studenty středních škol a praktické zkušenosti jsem získávala v rámci odborné praxe. 

Co pro mě získání stipendia znamená?
Získání stipendia je pro mě důkazem toho, že pomáhat druhým se člověku v dobrém vrátí. Své mimoškolní aktivity dělám proto, že mě baví a dávají mi smysl, aniž bych za to kdy čekala nějakou odměnu. O to víc mě těší, že se Právnická fakulta Univerzity Palackého spolu s Nadačním fondem Petra Zoubka rozhodla mou snahu takto podpořit. Je to pro mě skvělá motivace v tom pokračovat i dál.

Jak využiji získanou finanční podporu?
Získané prostředky plánuji využít především k úspěšnému dostudování a částečnému pokrytí nákladů spojených se závěrem mého vysokoškolského studia. Zároveň bych ale ráda využila tuto podporu k tomu, abych si své poslední měsíce na fakultě mohla s čistou hlavou co nejvíce užít. Chci si vytvořit krásné vzpomínky na spolužáky i město a rozloučit se se studentským životem tak, abych na léta strávená v Olomouci už nikdy nezapomněla.

Na Stipendium Petra Zoubka, které podporuje mimořádně nadané studenty Právnické fakulty UP, letos dosáhly tři studentky. Ocenění získaly Kateřina Havránková, Daniela Uramová a Kateřina Zöldová, které studují magisterský program Právo a právní věda. Stipendium uděluje fakulta společně s Nadačním fondem Petra Zoubka jednou ročně. 

Stipendium je pojmenované po výjimečném posluchači právnické fakulty, který těsně před dokončením studia v březnu 2019 podlehl agresivnímu nádorovému onemocnění. Rodina a přátelé Petra Zoubka krátce nato založili nadační fond a spojili síly s fakultou. „Prostřednictvím fondu se snažíme šířit Peťův odkaz, jeho vize a přístup k životu. Máme několik cílů, jedním z nich je právě podpora studentů olomouckých práv, kteří se svou aktivitou a přístupem k okolí našemu synovi nejvíce podobají,“ uvedla Renáta Zoubková, matka Petra Zoubka a členka správní rady nadačního fondu, s tím, že největší sílu stipendia vidí v podpoře lidství, ochotě pomáhat a snaze být aktivní a společensky prospěšný.

Za fakultu ocenění předávali děkan Václav Stehlík a proděkan pro studijní záležitosti Maxim Tomoszek. „Mám radost, že se nám daří každoročně najít mezi studenty takové, kteří si stipendium zaslouží. Letos byla situace výjimečná tím, že všechny tři nominované studentky nejen že splňovaly všechna kritéria, ale mají velkou osobnostní kvalitu. Komise nebyla schopná mezi nimi rozlišit. Rozhodli jsme se tentokrát ocenit všechny tři nominované,“ vysvětlil Maxim Tomoszek.

Laureátkami Stipendia Pera Zoubka pro akademický rok 2025/2026 se staly Kateřina Havránková, Daniela Uramová a Kateřina Zöldová. S oceněním je spojená i finanční podpora, každá studentka získala 20000 korun. „Rozhodně to není ocenění materiální, ale hlavně symbolické. Chceme společně s Nadačním fondem Petra Zoubka povzbuzovat studenty ve studiu a zapojení do společenského života. Právě díky takovým studentům jako jsou laureáti tohoto stipendia může naše společnost růst,“ řekl Maxim Tomoszek.

Pravidla pro přiznání Stipendia Petra Zoubka upravuje fakultní vnitřní norma. Žadatelé musí splňovat přísná kritéria.

Fond a fakulta poprvé udělovaly Stipendium Petra Zoubka v roce 2021. Vloni ho získali studenti Jakub Kořínek a Matyáš Zeman, před nimi David Krejčí, Filip Zátopek, Veronika Vysoudilová a Kateřina Dračková.

Na slavnostní udělování stipendia navázalo odborné setkání. V rámci něj vystoupili tři řečníci. Pavel Petr z PF UP v příspěvku Proč nesušit kočku v mikrovlnné troubě hovořil o vnímání náhrady škody v zahraničí, Maxim Tomoszek z PF UP si připravil příspěvek Triáž mezi lidskými právy a bioetikou – co znamená rozhodnutí Spolkového ústavního soudu pro situaci v ČR?, a Martin Šamaj z FZV UP svou prezentaci nazval Překvapující obhajoba.

Laureátky Stipendia Petra Zoubka

KATEŘINA HAVRÁNKOVÁ

O mně
Již třetím rokem studuji na olomoucké právnické fakultě a právě již třetím rokem mi fakulta pomáhá v mém seberozvoji. Už na samém začátku, v prvním ročníku, mi fakulta umožnila podílet se na Street Law a docházet vzdělávat veřejnost o právu. Pravidelně jsem také v rámci dobrovolnictví navštěvovala seniory v Domově pro seniory U Kostelíčka v Pardubicích. Nyní dávám přednost dílčím dobrovolnickým příležitostem a nezůstávám pouze u jednoho způsobu, jak pomáhat ostatním. Svůj volný čas mimo jiné trávím na lekcích indoor cyclingu. Cenné znalosti a zkušenosti jinak už rok získávám jako praktikantka v Advokátní kanceláři KVB v Pardubicích.

Co pro mě získání stipendia znamená?
Stipendia si nesmírně vážím a je pro mě velkou ctí, že jsem byla vybrána. Věřím, že mimo finanční stránku stipendia mi udělení pomůže pokračovat v odkazu Petra Zoubka, a to jako připomenutí, že výsledky své práce dokážu ocenit nejen já, ale i mé okolí.

Jak využiji získanou finanční podporu?
Ještě nejsem rozhodnutá, jak přesně naložím s celou výší stipendia. Předběžně však vím, že část prostředků investuji do vzdělávání a lekcí indoor cyclingu, které jsou již nedílnou součástí mého života. Část peněz bych ráda věnovala Bílé pastelce, kde jsem působila jako dobrovolnice.

 

DANIELA URAMOVÁ

O mně
Studuji ve 4. ročníku na Právnické fakultě UP. Přestože byl výběr tohoto oboru zpočátku spíše náhodný, ukázalo se, že to byla správná volba, neboť mě studium naplňuje. Absolvovala jsem Mediační kliniky a jeden semestr jsem byla také ve Studentské právní poradně. Vedle školy již nějakou dobu působím v advokátní kanceláři Maršálek, Žíla & Partneři. Na naší fakultě jsem se zapojila rovněž do několika mimoškolních aktivit, například do projektu Mediace do škol, jehož cílem bylo naučit žáky základní školy lépe zvládat konfliktní situace. Opakovaně jsem se věnovala i dalším dobrovolnickým činnostem – ať už formou doučování dětí, nebo setkáváním se s dětmi s mentálním postižením s cílem podpořit jejich začlenění do běžného života. Ve volném čase ráda čtu, hraji na klavír, pobývám v přírodě, zacvičím si nebo si zahraji florbal.

Co pro mě získání stipendia znamená
Zisku stipendia si velice vážím. Je to bezpochyby ocenění mé dosavadní práce a aktivit, přesto ho vnímám primárně jako závazek dále naplňovat hodnoty, které Petr Zoubek ve svém životě měl.

Jak využiji získanou finanční podporu
Jak finanční podporu konkrétně využiji zatím upřímně nevím. Určitě bych byla ráda, aby to bylo něco smysluplného, ale chci si nechat nějaký čas na rozmyšlenou. Minimálně nějakou část použiji nejspíš na výdaje spojené se studiem.

 

KATEŘINA ZÖLDOVÁ

O mně
Jsem studentkou 5. ročníku Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Ve volném čase ráda sportuji a dlouhodobě se věnuji podpoře těch, kteří to potřebují. Řadu let působím jako táborová vedoucí a zdravotnice na pobytech pro sociálně znevýhodněné děti a jako dobrovolnice se také zapojuji do programu inkluzivního lyžování. Během studia jsem se podílela na organizaci simulovaných soudních řízení pro studenty středních škol a praktické zkušenosti jsem získávala v rámci odborné praxe. 

Co pro mě získání stipendia znamená?
Získání stipendia je pro mě důkazem toho, že pomáhat druhým se člověku v dobrém vrátí. Své mimoškolní aktivity dělám proto, že mě baví a dávají mi smysl, aniž bych za to kdy čekala nějakou odměnu. O to víc mě těší, že se Právnická fakulta Univerzity Palackého spolu s Nadačním fondem Petra Zoubka rozhodla mou snahu takto podpořit. Je to pro mě skvělá motivace v tom pokračovat i dál.

Jak využiji získanou finanční podporu?
Získané prostředky plánuji využít především k úspěšnému dostudování a částečnému pokrytí nákladů spojených se závěrem mého vysokoškolského studia. Zároveň bych ale ráda využila tuto podporu k tomu, abych si své poslední měsíce na fakultě mohla s čistou hlavou co nejvíce užít. Chci si vytvořit krásné vzpomínky na spolužáky i město a rozloučit se se studentským životem tak, abych na léta strávená v Olomouci už nikdy nezapomněla.

Akademický senát Univerzity Palackého schválil nové složení univerzitní vědecké rady, přijal několik důležitých vnitřních předpisů univerzity, seznámil se s ombudsmanem UP i novým ředitelem Správy kolejí a menz UP. Zároveň si vyslechl informace pracovní skupiny věnující se bezpečnosti na UP a přijal i doporučení k univerzitnímu evaluačnímu procesu. 

Akademický senát Univerzity Palackého usnesením vyslovil předchozí souhlas se jmenováním nových členů univerzitní vědecké rady. Souhlasil, aby se členem v tomto vrcholném grémiu univerzity stal nový děkan PřF UP Jan Říha (oblast vzdělávání Fyzika) a dále i děkan FTK UP Pavel Háp (oblast vzdělávání Kinantropologie). Předchozí děkani těchto fakult Martin Kubala a Michal Šafář na členství ve Vědecké radě UP rezignovali.

Před senátory a senátorkami UP se představil ombudsman Univerzity Palackého Jaroslav Šotola. V nově ustaveném úřadu nabízí pomoc a podporu všem, kdo na UP studují nebo pracují. Ve své řeči zdůraznil, že podstatou nově zřízeného institutu je především podpořit a posílit stávající struktury. Svou činnost vnímá jako závazek vůči univerzitě a cílem jeho snažení je takový institut, který se stane integrální součástí univerzity. V nejbližší době se potká jak s děkany jednotlivých fakult, tak fakultními ombudsosobami (více jsme psali zde).

Univerzitnímu senátu se představil také nový ředitel Správy kolejí a menz UP Jan Liška. V úvodu své krátké řeči vzpomněl zhruba patnáctiletou zkušenost v oblasti gastronomie. Řekl, že svou funkci vnímá jako službu a že udělá maximum pro to, aby SKM UP byla spolehlivým partnerem jak zaměstnancům, tak studentům univerzity. Zdůraznil, že je v jeho zájmu SKM moderní a udržitelná svou strukturou. Za důležitou povazuje též komunikaci, a to jak s personálem, tak s veřejností.

Únorové jednání Akademického senátu UP se z velké části věnovalo legislativní oblasti. Všemi přítomnými hlasy se senátoři a senátorky souhlasně vyjádřili k návrhu novely číslo 2 Vnitřního předpisu Lékařské fakulty UP k provedení Studijního a zkušebního řádu UP. Novela specifikuje předměty, které si studující mohou při svém studiu na této fakultě zapsat pouze jedenkrát.

V souvislosti s novelou vysokoškolského zákona se AS UP zabýval i několika dalšími předpisy. Po projednání v legislativní komisi senátu se souhlasně ve znění komplexního pozměňovacího návrhu rektora AS UP vyjádřil k předložené novele Řádu celoživotního vzdělávání na UP, dále k návrhu novely Řádu přezkumné komise UP a také k návrhu s názvem Garant a uskutečňování studijního programu na UP. Senátorky a senátoři schválili všemi přítomnými hlasy i návrh vnitřního předpisu Pravidla zajišťování podpůrných opatření na UP.

Součástí únorového jednání AS UP bylo i téma Bezpečnost na UP a Krizový štáb UP, o jehož dosavadní činnosti informoval kancléř univerzity Martin Tomášek a studentský senátor Petr Mocek, který mimo jiné hovořil o chystaných školeních, kurzech a dalších aktivitách.

V návaznosti na uskutečněné dotazníkové šetření v oblasti evaluací na UP a následné projednávání v rámci pracovní skupiny, která iniciovala předsedkyně AS UP, přijali senátoři a senátorky univerzity v závěru jednání usnesení, v němž rektorovi UP doporučili realizovat úpravy stávajícího systému evaluací pro akademický rok 2026/2027. „Věřím, že všechna navržená doporučení přispějí k větší transparentnosti a vypovídající hodnotě evaluací a že budou přínosná pro studenty i vyučující," shrunula předsedkyně AS UP Irena Smolová.

V rámci kontroly usnesení a bodu Různé byl prezentován výstup shromážděných sedmdesáti podnětů pro digitalizaci agend UP. 

Příští jednání AS UP se uskuteční 18. března. Více v zápisu z AS UP a přijatých usneseních zde. Více o AS UP zde.

Akademický senát Univerzity Palackého schválil nové složení univerzitní vědecké rady, přijal několik důležitých vnitřních předpisů univerzity, seznámil se s ombudsmanem UP i novým ředitelem Správy kolejí a menz UP. Zároveň si vyslechl informace pracovní skupiny věnující se bezpečnosti na UP a přijal i doporučení k univerzitnímu evaluačnímu procesu. 

Akademický senát Univerzity Palackého usnesením vyslovil předchozí souhlas se jmenováním nových členů univerzitní vědecké rady. Souhlasil, aby se členem v tomto vrcholném grémiu univerzity stal nový děkan PřF UP Jan Říha (oblast vzdělávání Fyzika) a dále i děkan FTK UP Pavel Háp (oblast vzdělávání Kinantropologie). Předchozí děkani těchto fakult Martin Kubala a Michal Šafář na členství ve Vědecké radě UP rezignovali.

Před senátory a senátorkami UP se představil ombudsman Univerzity Palackého Jaroslav Šotola. V nově ustaveném úřadu nabízí pomoc a podporu všem, kdo na UP studují nebo pracují. Ve své řeči zdůraznil, že podstatou nově zřízeného institutu je především podpořit a posílit stávající struktury. Svou činnost vnímá jako závazek vůči univerzitě a cílem jeho snažení je takový institut, který se stane integrální součástí univerzity. V nejbližší době se potká jak s děkany jednotlivých fakult, tak fakultními ombudsosobami (více jsme psali zde).

Univerzitnímu senátu se představil také nový ředitel Správy kolejí a menz UP Jan Liška. V úvodu své krátké řeči vzpomněl zhruba patnáctiletou zkušenost v oblasti gastronomie. Řekl, že svou funkci vnímá jako službu a že udělá maximum pro to, aby SKM UP byla spolehlivým partnerem jak zaměstnancům, tak studentům univerzity. Zdůraznil, že je v jeho zájmu SKM moderní a udržitelná svou strukturou. Za důležitou povazuje též komunikaci, a to jak s personálem, tak s veřejností.

Únorové jednání Akademického senátu UP se z velké části věnovalo legislativní oblasti. Všemi přítomnými hlasy se senátoři a senátorky souhlasně vyjádřili k návrhu novely číslo 2 Vnitřního předpisu Lékařské fakulty UP k provedení Studijního a zkušebního řádu UP. Novela specifikuje předměty, které si studující mohou při svém studiu na této fakultě zapsat pouze jedenkrát.

V souvislosti s novelou vysokoškolského zákona se AS UP zabýval i několika dalšími předpisy. Po projednání v legislativní komisi senátu se souhlasně ve znění komplexního pozměňovacího návrhu rektora AS UP vyjádřil k předložené novele Řádu celoživotního vzdělávání na UP, dále k návrhu novely Řádu přezkumné komise UP a také k návrhu s názvem Garant a uskutečňování studijního programu na UP. Senátorky a senátoři schválili všemi přítomnými hlasy i návrh vnitřního předpisu Pravidla zajišťování podpůrných opatření na UP.

Součástí únorového jednání AS UP bylo i téma Bezpečnost na UP a Krizový štáb UP, o jehož dosavadní činnosti informoval kancléř univerzity Martin Tomášek a studentský senátor Petr Mocek, který mimo jiné hovořil o chystaných školeních, kurzech a dalších aktivitách.

V návaznosti na uskutečněné dotazníkové šetření v oblasti evaluací na UP a následné projednávání v rámci pracovní skupiny, která iniciovala předsedkyně AS UP, přijali senátoři a senátorky univerzity v závěru jednání usnesení, v němž rektorovi UP doporučili realizovat úpravy stávajícího systému evaluací pro akademický rok 2026/2027. „Věřím, že všechna navržená doporučení přispějí k větší transparentnosti a vypovídající hodnotě evaluací a že budou přínosná pro studenty i vyučující," shrunula předsedkyně AS UP Irena Smolová.

V rámci kontroly usnesení a bodu Různé byl prezentován výstup shromážděných sedmdesáti podnětů pro digitalizaci agend UP. 

Příští jednání AS UP se uskuteční 18. března. Více v zápisu z AS UP a přijatých usneseních zde. Více o AS UP zde.