Agregátor zdrojů

Česká republika je už dvě desítky let členskou zemí Evropské unie. Jak se tato skutečnost propsala do našich životů, proč stále patříme k největším euroskeptikům a jakou budoucnost má EU před sebou? Na tyto otázky v rozhovoru odpovídá David Broul z katedry politologie a evropských studií Filozofické fakulty Univerzity Palackého.

Vedle doktorských studií se zároveň jako koordinátor věnuje projektu Euforka, v rámci kterého se studenti a dobrovolníci z českých univerzit snaží nabízet veřejnosti pravdivé a nezkreslené informace o EU a tématech, která s naším členstvím v unii souvisejí.

Jsme součástí evropského společenství 20 let. Jakých těch 20 let bylo, můžeme se za nimi zkusit ohlédnout?

Když se ohlížím za uplynulými 20 lety zapojení ve skutečně jedinečném projektu Evropské unie, nemůžu se ubránit názoru, že nám pohled na ně výrazným způsobem formovala domácí politika. To není samozřejmostí pro každou členskou zemi. V mnoha zemích se například stane, že během předsednictví není sestavena vláda, anebo je vládě vyjádřena nedůvěra. Málokdy je ale taková situace tak významně propojena s předsednictvím Radě EU (tehdy předsednictvím Evropské unii), jako se nám to stalo v roce 2009.

A tak nahlížíme na uplynulých 20 let tak trochu z biologického hlediska: dlouhou dobu jsme byli bráni jako ti méně zkušení, kteří svou mladickou nezkušenost prokázali rozporuplným předsednictvím Evropské unii, následně jsme se dostali do puberty, když jsme okolo roku 2015 s probíhající uprchlickou krizí začali zlobit – což se projevilo a projevuje i soustavným odsouváním našeho závazku přijetí eura –, až jsme se během 18. výročí (v době pomyslné plnoletosti) prokázali jako vyspělý partner, který se svým druhým, velmi dobře přijatým předsednictvím Radě EU poznává, kde je jeho pozice.

To by ale byl neúplný obraz. V tomto čase se totiž rovněž vyvíjel postoj veřejnosti k Evropské unii, který je v posledních letech dospělosti mírně smířlivější, ale stále náleží mezi nejskeptičtější v Evropské unii; dodnes jsme si nedokázali zvnitřnit, že my jsme Evropská unie a rozhodujeme v ní stejně jako každý zapojený národ. A během uplynulých 20 let rovněž došlo k zásadní profesionalizaci veřejné správy vůči EU. Roste nám již druhá generace profesionálů, kteří začínají zastávat významné pozice v unijních institucích, znají jednotlivé procesy celého projektu a umí se v nich pohybovat. Nicméně pozor, tito profesionálové se výrazně zasadili o to, že už i zmíněné první předsednictví proběhlo po úřednické linii velice dobře.

Vy jste prakticky celý život prožil v zemi, která je součástí EU. Porovnáváte třeba svůj pohled na Unii s lidmi o generaci staršími, svými rodiči, okolím?

Porovnávám ho velmi často, protože vím, že do značné míry žiju ve specifické bublině, která má Evropskou unii poměrně hodně zvnitřněnou, abych znovu použil tento termín. Naštěstí ve mém blízkém okolí, v rodině je náš pohled prakticky totožný a liší se spíše jen v náhledu na maličkosti spjaté s postupem integrace. Jako člověk zapojený do výzkumu ale musím stát nohama na zemi, a pokud Evropskou unii i přes její zcela nezpochybnitelný přínos naší zemi vnímá pozitivně pouze – dle posledního měření – 55 % obyvatelstva ve srovnání například se slovenskými 73 %, pak se zajímám o to, čím to je.

A proto jsem pak velmi rád za účast na univerzitním studentském projektu Euforka, který si klade za úkol objektivní, pravdivou a poutavou formou informovat o příkladech dobré praxe v Evropské unii, respektive celé Evropě. Za covidu to nebylo možné, ale v poslední době s Euforkou vyrážíme i do ulic a diskutujeme s lidmi o jejich vztahu k Evropské unii, například během studentského majálesu. A snažíme se v lidech vzbudit zájem o dění v Evropě, Evropské unii, aby si o něm sháněli relevantní informace – třeba právě na platformách Euforky, kde máme vše podloženo hodnověrnými zdroji.

Kolem EU je stále mnoho mýtů, polopravd, dezinformací. Byl právě toto jeden z důvodů, proč byla založena Euforka?

Ano, je to jeden ze zásadních cílů jejího poslání. A dodnes zvažujeme, jak s tímto cílem nakládat, protože nechceme přispívat k šíření lží jejich opakováním spolu s opravováním, uváděním dezinformací na pravou míru. Proto se nejvíce soustředíme na solidní informování postavené na faktech. Proti lžím se stavíme havlovsky: šíříme pravdu.

Vedle toho, že díky evropským dotacím zlepšujeme naše životní podmínky, co přinesla EU jednotlivým generacím? Můžete se na to zkusit podívat jako politolog, co přinesla a přináší EU mladým lidem a co třeba nynějším seniorům?

Evropská unie přinesla jednoznačné zlepšení životní úrovně, a to nejen díky štědrým evropským dotacím. S členstvím se nám otevřela možnost přístupu do Schengenského prostoru. Od roku 2007 tak můžeme nejen my, ale i zboží, služby a kapitál bez omezení překračovat hranice České republiky. Bohužel si dostatečně neuvědomujeme, jak je to v současném hojně oploceném světě nesmírně vzácné. Českým firmám tento stav přinesl širší mezinárodní konkurenci a seniorům možnost toho využít při levnějších nákupech v pohraničí. Ale dost legrace.

Zmiňuji nejdříve seniory, protože vím, že se dlouhodobě jedná o politicky citlivou společenskou skupinu, která v hojné míře takzvaně konzumuje dezinformace, lži o Evropské unii. Právě jim členství v Evropské unii přineslo životní stabilitu v demokratické svobodě. Ano, komunistický režim jim rovněž přinesl stabilitu, nikoliv ale svobodu; stačilo říct slovo proti režimu a stabilita byla tatam, což dnes vážně nehrozí, pokud tedy neporušujete zákon. Slovo politologa.

Více přínosů ale vidíme pro mladé lidi, což rovněž vypovídá něco o neproporčním rozložení účasti Unie mezi různými společenskými skupinami. Na tom ještě musíme v rámci EU zapracovat. Nicméně nelze nezmínit program Erasmus, jeden z největších úspěchů spolupráce unijních států. Mladí dnes mohou vyjet za studiem či praktickou zkušeností do institucí nejen v hranicích Evropské unie, ale takřka po celém světě, Erasmus je obrovský projekt. Nadto Unie pomocí různých dílčích projektů usnadňuje mladým cestování po kontinentu, nabízí jim granty na realizaci tvůrčích či byznys projektů… A pak je tu zrušení roamingových poplatků v zemích EU, a to je opět již moc nedoceňovaný benefit pro každého unijního občana.

Proč EU nemá mezi Čechy často dobré jméno? Je to špatná komunikace evropských témat, populismus politiků nebo další důvody?

Důvodů je několik a platí všechny ty, které jste jmenoval. Vrátím se na začátek rozhovoru, když zopakuji, že pohled Čechů na Unii byl výrazně utvářen domácí politickou scénou. A ano, byla to skepse Václava Klause nebo je to dnes z úst Tomia Okamury, kteří nadále šíří narativy, jež rozhodně nedělají dobré jméno Evropské unii. Na tom se ale výrazně podepsala i vybraná média, jejichž vedení často zřejmě nezajímalo, kdo píše o Evropské unii, hlavně když zpráva bude dostatečně skandální, aby prodávala. Dodnes můžeme v médiích vidět zaměňování termínů Evropská rada, Rada Evropské unie a Rada Evropy (poslední jmenovaná instituce nemá s EU nic společného).

A do toho všeho nám vstupuje dědictví nechvalné minulosti a český komplex z malosti země, kterou si mezi sebou přehazují velmoci. Nadále si velká spousta Čechů v sobě nese přesvědčení, že si nevládneme sami, že jsme ovládáni zvenčí. Od toho je jen krok k přijetí narativu o vnějším nepříteli, který stále razí řada populistů. Je to pro ně výhodné: své chyby můžete kdykoliv přehodit na domnělého viníka a hlasy voličů máte zajištěné. V minulosti se to stávalo mnohem častěji: kdykoliv čeští politici nebyli schopní uhlídat legislativní proces v Evropské unii, za naše chyby mohl ten „zlý Brusel, který nám vnutil tak šílenou legislativu“. V poslední době ale můžeme vidět, že si lze legislativní proces v Bruselu uhlídat.

Před 20 lety bychom si těžko dokázali představit, že by někdo chtěl z unie vystoupit. To už jsme ale zažili v podobě brexitu. Myslíte, že se budou podobné snahy opakovat?

Těžko říct, člověk je tvor nepoučitelný. Anebo velmi těžko poučitelný. Rád v poslední době přemýšlím o paralelách ke Spojeným státům americkým, čím si musely projít, než dospěly k současné systémové stabilitě, která ale také, jak vidíme, není samozřejmá. Spojené státy si prošly velmi brutální občanskou válkou, kterou zahájily separatistické snahy jihovýchodních států. Nechci znít pesimisticky, proto řeknu, že implementace čl. 50 do Lisabonské smlouvy, jehož spuštění zahajuje proces odchodu členského státu z EU, otevřela svého druhu Pandořinu skříňku. Každý členský stát může opustit Unii a takové snahy se mohou opakovat. Každý politický organismus je velmi životný a proměnlivý.

Jak vidíte budoucnost společenství, bude vznikat například společná evropská armáda a podobně?

Společná evropská armáda v jisté podobě už existuje, jen se jí tak neříká, protože nemůže mít bojový mandát a kvůli různým negativním konotacím. Navíc je tu otázka nežádoucí duplikace s NATO a skutečnosti, že si členské země jako Rakousko či Irsko ponechávají status neutrality, a tedy zpravidla nevstupují do vojenských záležitostí.

Nerad předstírám věštění z křišťálové koule, proto půjdu po některých konstantách. Velmi pravděpodobně se ještě dlouho nedočkáme nějaké federalizace, Evropská unie spíše půjde cestou vícerychlostní integrace, a to proto, že byla, je a bude utvářena svébytnými a hrdými státy. Každá členská země si ještě dlouho bude moci vybrat, v jakých oblastech bude prohlubovat integraci. A tak než federálního prohlubování integrace se spíše dočkáme rozšíření Unie o další státy, především na západním Balkáně. A s tím bude spjatá nutnost změn v zakládacích smlouvách, protože se instituce budou muset tomuto rozšíření přizpůsobit. Budeme tak svědky vášnivé debaty o novém mocenském uspořádání v rámci vedení EU, protože Evropský parlament bude opět chtít posílit pravomoci, je ale otázka na úkor jakých institucí…

Politicky se ale evropští lídři v nejbližší době určitě soustředí na otázku posílení bezpečnosti kontinentu. A pak na posilování sociálního smíru tváří v tvář zelené transformaci průmyslu a společnosti. Ta bude přirozeně pokračovat, jak budou nadcházet termíny splnění klimatických cílů. Nadále budeme pozorovat úsilí bránit demokracii v členských státech, a přitom zabránit jejich odchodu z EU. Jakékoliv nové krize jen povedou k dalšímu posílení v těch odvětvích, na které budou mířit, ale to už bych opět předstíral věštění, a proto toho v tomto bodu raději nechám.

Česká republika je už dvě desítky let členskou zemí Evropské unie. Jak se tato skutečnost propsala do našich životů, proč stále patříme k největším euroskeptikům a jakou budoucnost má EU před sebou? Na tyto otázky v rozhovoru odpovídá David Broul z katedry politologie a evropských studií Filozofické fakulty Univerzity Palackého.

Vedle doktorských studií se zároveň jako koordinátor věnuje projektu Euforka, v rámci kterého se studenti a dobrovolníci z českých univerzit snaží nabízet veřejnosti pravdivé a nezkreslené informace o EU a tématech, která s naším členstvím v unii souvisejí.

Jsme součástí evropského společenství 20 let. Jakých těch 20 let bylo, můžeme se za nimi zkusit ohlédnout?

Když se ohlížím za uplynulými 20 lety zapojení ve skutečně jedinečném projektu Evropské unie, nemůžu se ubránit názoru, že nám pohled na ně výrazným způsobem formovala domácí politika. To není samozřejmostí pro každou členskou zemi. V mnoha zemích se například stane, že během předsednictví není sestavena vláda, anebo je vládě vyjádřena nedůvěra. Málokdy je ale taková situace tak významně propojena s předsednictvím Radě EU (tehdy předsednictvím Evropské unii), jako se nám to stalo v roce 2009.

A tak nahlížíme na uplynulých 20 let tak trochu z biologického hlediska: dlouhou dobu jsme byli bráni jako ti méně zkušení, kteří svou mladickou nezkušenost prokázali rozporuplným předsednictvím Evropské unii, následně jsme se dostali do puberty, když jsme okolo roku 2015 s probíhající uprchlickou krizí začali zlobit – což se projevilo a projevuje i soustavným odsouváním našeho závazku přijetí eura –, až jsme se během 18. výročí (v době pomyslné plnoletosti) prokázali jako vyspělý partner, který se svým druhým, velmi dobře přijatým předsednictvím Radě EU poznává, kde je jeho pozice.

To by ale byl neúplný obraz. V tomto čase se totiž rovněž vyvíjel postoj veřejnosti k Evropské unii, který je v posledních letech dospělosti mírně smířlivější, ale stále náleží mezi nejskeptičtější v Evropské unii; dodnes jsme si nedokázali zvnitřnit, že my jsme Evropská unie a rozhodujeme v ní stejně jako každý zapojený národ. A během uplynulých 20 let rovněž došlo k zásadní profesionalizaci veřejné správy vůči EU. Roste nám již druhá generace profesionálů, kteří začínají zastávat významné pozice v unijních institucích, znají jednotlivé procesy celého projektu a umí se v nich pohybovat. Nicméně pozor, tito profesionálové se výrazně zasadili o to, že už i zmíněné první předsednictví proběhlo po úřednické linii velice dobře.

Vy jste prakticky celý život prožil v zemi, která je součástí EU. Porovnáváte třeba svůj pohled na Unii s lidmi o generaci staršími, svými rodiči, okolím?

Porovnávám ho velmi často, protože vím, že do značné míry žiju ve specifické bublině, která má Evropskou unii poměrně hodně zvnitřněnou, abych znovu použil tento termín. Naštěstí ve mém blízkém okolí, v rodině je náš pohled prakticky totožný a liší se spíše jen v náhledu na maličkosti spjaté s postupem integrace. Jako člověk zapojený do výzkumu ale musím stát nohama na zemi, a pokud Evropskou unii i přes její zcela nezpochybnitelný přínos naší zemi vnímá pozitivně pouze – dle posledního měření – 55 % obyvatelstva ve srovnání například se slovenskými 73 %, pak se zajímám o to, čím to je.

A proto jsem pak velmi rád za účast na univerzitním studentském projektu Euforka, který si klade za úkol objektivní, pravdivou a poutavou formou informovat o příkladech dobré praxe v Evropské unii, respektive celé Evropě. Za covidu to nebylo možné, ale v poslední době s Euforkou vyrážíme i do ulic a diskutujeme s lidmi o jejich vztahu k Evropské unii, například během studentského majálesu. A snažíme se v lidech vzbudit zájem o dění v Evropě, Evropské unii, aby si o něm sháněli relevantní informace – třeba právě na platformách Euforky, kde máme vše podloženo hodnověrnými zdroji.

Kolem EU je stále mnoho mýtů, polopravd, dezinformací. Byl právě toto jeden z důvodů, proč byla založena Euforka?

Ano, je to jeden ze zásadních cílů jejího poslání. A dodnes zvažujeme, jak s tímto cílem nakládat, protože nechceme přispívat k šíření lží jejich opakováním spolu s opravováním, uváděním dezinformací na pravou míru. Proto se nejvíce soustředíme na solidní informování postavené na faktech. Proti lžím se stavíme havlovsky: šíříme pravdu.

Vedle toho, že díky evropským dotacím zlepšujeme naše životní podmínky, co přinesla EU jednotlivým generacím? Můžete se na to zkusit podívat jako politolog, co přinesla a přináší EU mladým lidem a co třeba nynějším seniorům?

Evropská unie přinesla jednoznačné zlepšení životní úrovně, a to nejen díky štědrým evropským dotacím. S členstvím se nám otevřela možnost přístupu do Schengenského prostoru. Od roku 2007 tak můžeme nejen my, ale i zboží, služby a kapitál bez omezení překračovat hranice České republiky. Bohužel si dostatečně neuvědomujeme, jak je to v současném hojně oploceném světě nesmírně vzácné. Českým firmám tento stav přinesl širší mezinárodní konkurenci a seniorům možnost toho využít při levnějších nákupech v pohraničí. Ale dost legrace.

Zmiňuji nejdříve seniory, protože vím, že se dlouhodobě jedná o politicky citlivou společenskou skupinu, která v hojné míře takzvaně konzumuje dezinformace, lži o Evropské unii. Právě jim členství v Evropské unii přineslo životní stabilitu v demokratické svobodě. Ano, komunistický režim jim rovněž přinesl stabilitu, nikoliv ale svobodu; stačilo říct slovo proti režimu a stabilita byla tatam, což dnes vážně nehrozí, pokud tedy neporušujete zákon. Slovo politologa.

Více přínosů ale vidíme pro mladé lidi, což rovněž vypovídá něco o neproporčním rozložení účasti Unie mezi různými společenskými skupinami. Na tom ještě musíme v rámci EU zapracovat. Nicméně nelze nezmínit program Erasmus, jeden z největších úspěchů spolupráce unijních států. Mladí dnes mohou vyjet za studiem či praktickou zkušeností do institucí nejen v hranicích Evropské unie, ale takřka po celém světě, Erasmus je obrovský projekt. Nadto Unie pomocí různých dílčích projektů usnadňuje mladým cestování po kontinentu, nabízí jim granty na realizaci tvůrčích či byznys projektů… A pak je tu zrušení roamingových poplatků v zemích EU, a to je opět již moc nedoceňovaný benefit pro každého unijního občana.

Proč EU nemá mezi Čechy často dobré jméno? Je to špatná komunikace evropských témat, populismus politiků nebo další důvody?

Důvodů je několik a platí všechny ty, které jste jmenoval. Vrátím se na začátek rozhovoru, když zopakuji, že pohled Čechů na Unii byl výrazně utvářen domácí politickou scénou. A ano, byla to skepse Václava Klause nebo je to dnes z úst Tomia Okamury, kteří nadále šíří narativy, jež rozhodně nedělají dobré jméno Evropské unii. Na tom se ale výrazně podepsala i vybraná média, jejichž vedení často zřejmě nezajímalo, kdo píše o Evropské unii, hlavně když zpráva bude dostatečně skandální, aby prodávala. Dodnes můžeme v médiích vidět zaměňování termínů Evropská rada, Rada Evropské unie a Rada Evropy (poslední jmenovaná instituce nemá s EU nic společného).

A do toho všeho nám vstupuje dědictví nechvalné minulosti a český komplex z malosti země, kterou si mezi sebou přehazují velmoci. Nadále si velká spousta Čechů v sobě nese přesvědčení, že si nevládneme sami, že jsme ovládáni zvenčí. Od toho je jen krok k přijetí narativu o vnějším nepříteli, který stále razí řada populistů. Je to pro ně výhodné: své chyby můžete kdykoliv přehodit na domnělého viníka a hlasy voličů máte zajištěné. V minulosti se to stávalo mnohem častěji: kdykoliv čeští politici nebyli schopní uhlídat legislativní proces v Evropské unii, za naše chyby mohl ten „zlý Brusel, který nám vnutil tak šílenou legislativu“. V poslední době ale můžeme vidět, že si lze legislativní proces v Bruselu uhlídat.

Před 20 lety bychom si těžko dokázali představit, že by někdo chtěl z unie vystoupit. To už jsme ale zažili v podobě brexitu. Myslíte, že se budou podobné snahy opakovat?

Těžko říct, člověk je tvor nepoučitelný. Anebo velmi těžko poučitelný. Rád v poslední době přemýšlím o paralelách ke Spojeným státům americkým, čím si musely projít, než dospěly k současné systémové stabilitě, která ale také, jak vidíme, není samozřejmá. Spojené státy si prošly velmi brutální občanskou válkou, kterou zahájily separatistické snahy jihovýchodních států. Nechci znít pesimisticky, proto řeknu, že implementace čl. 50 do Lisabonské smlouvy, jehož spuštění zahajuje proces odchodu členského státu z EU, otevřela svého druhu Pandořinu skříňku. Každý členský stát může opustit Unii a takové snahy se mohou opakovat. Každý politický organismus je velmi životný a proměnlivý.

Jak vidíte budoucnost společenství, bude vznikat například společná evropská armáda a podobně?

Společná evropská armáda v jisté podobě už existuje, jen se jí tak neříká, protože nemůže mít bojový mandát a kvůli různým negativním konotacím. Navíc je tu otázka nežádoucí duplikace s NATO a skutečnosti, že si členské země jako Rakousko či Irsko ponechávají status neutrality, a tedy zpravidla nevstupují do vojenských záležitostí.

Nerad předstírám věštění z křišťálové koule, proto půjdu po některých konstantách. Velmi pravděpodobně se ještě dlouho nedočkáme nějaké federalizace, Evropská unie spíše půjde cestou vícerychlostní integrace, a to proto, že byla, je a bude utvářena svébytnými a hrdými státy. Každá členská země si ještě dlouho bude moci vybrat, v jakých oblastech bude prohlubovat integraci. A tak než federálního prohlubování integrace se spíše dočkáme rozšíření Unie o další státy, především na západním Balkáně. A s tím bude spjatá nutnost změn v zakládacích smlouvách, protože se instituce budou muset tomuto rozšíření přizpůsobit. Budeme tak svědky vášnivé debaty o novém mocenském uspořádání v rámci vedení EU, protože Evropský parlament bude opět chtít posílit pravomoci, je ale otázka na úkor jakých institucí…

Politicky se ale evropští lídři v nejbližší době určitě soustředí na otázku posílení bezpečnosti kontinentu. A pak na posilování sociálního smíru tváří v tvář zelené transformaci průmyslu a společnosti. Ta bude přirozeně pokračovat, jak budou nadcházet termíny splnění klimatických cílů. Nadále budeme pozorovat úsilí bránit demokracii v členských státech, a přitom zabránit jejich odchodu z EU. Jakékoliv nové krize jen povedou k dalšímu posílení v těch odvětvích, na které budou mířit, ale to už bych opět předstíral věštění, a proto toho v tomto bodu raději nechám.

Univerzita Palackého se i letos jako partner zapojí do benefiční akce Běh pro Paměť národa, která se v neděli 19. května koná v olomouckých Smetanových sadech. Doprovodný program oživí univerzitní odpočinková zóna, půjčovna sportovního vybavení a deskových her, stanoviště pro děti i workshop laické resuscitace našich mediků.

Devátý ročník běžecké akce se koná v květnu na čtrnácti místech v Česku a poběží se za všechny, kteří se nevzdali. Běžci symbolicky věnují svůj sportovní výkon tomu, kdo je inspiruje k vytrvalosti nebo jehož příběh chtějí připomenout. Nejčastěji běží za prarodiče, Miladu Horákovou, Václava Havla nebo za politické vězně, letce RAF či hodnoty, jako jsou svoboda a demokracie. Univerzita pro olomoucký závod darovala také ceny, které těm nejlepším ve všech kategoriích předá prorektorka pro komunikaci a studentské záležitosti Andrea Hanáčková.

„Běh pro Paměť národa v Olomouci podporujeme dlouhodobě a děláme to moc rádi. Věřím, že se se studujícími a zaměstnanci univerzity potkáme i na dalších akcích neziskové organizace Post Bellum, s níž spolupracujeme i v dalších oblastech,“ uvedla prorektorka UP Andrea Hanáčková.

Start, cíl, registrace i zázemí pro běžce budou u sbírkových skleníků Výstaviště Flora. Registrace je na místě možná od 8:30, hlavní start pro 5 nebo 10 kilometrů a štafety 4 x 2,5 kilometru začne v 9:30. Připraven bude i dětský běh na 200 metrů od 11:30 a rodinný na 1 kilometr od 12:00.

Výtěžek ze štafety, která se poběží v Olomouci, Praze a Brně, poputuje na sbírku Pomozte Ukrajině s Pamětí národa, za kterou se nakupuje vybavení, které zachraňuje životy a zvyšuje bezpečnost obránců Ukrajiny. Z ostatních běžeckých kategorií přispěje na další natáčení vzpomínek pamětníků a na projekty ve školách a sociální pomoc bývalým politickým vězňům a disidentům. „Závody chceme připomenout nejen ty, kteří se potýkali s nacismem a komunismem v minulém století, ale i Ukrajince, kteří stále bojují proti totalitě jen pár set kilometrů od nás,“ uvedl Petr Zavadil, ředitel pobočky Paměť národa Střední Morava v Olomouci.

Více informací a možnost registrace je na behpropametnaroda.cz.

Univerzita Palackého se i letos jako partner zapojí do benefiční akce Běh pro Paměť národa, která se v neděli 19. května koná v olomouckých Smetanových sadech. Doprovodný program oživí univerzitní odpočinková zóna, půjčovna sportovního vybavení a deskových her, stanoviště pro děti i workshop laické resuscitace našich mediků.

Devátý ročník běžecké akce se koná v květnu na čtrnácti místech v Česku a poběží se za všechny, kteří se nevzdali. Běžci symbolicky věnují svůj sportovní výkon tomu, kdo je inspiruje k vytrvalosti nebo jehož příběh chtějí připomenout. Nejčastěji běží za prarodiče, Miladu Horákovou, Václava Havla nebo za politické vězně, letce RAF či hodnoty, jako jsou svoboda a demokracie. Univerzita pro olomoucký závod darovala také ceny, které těm nejlepším ve všech kategoriích předá prorektorka pro komunikaci a studentské záležitosti Andrea Hanáčková.

„Běh pro Paměť národa v Olomouci podporujeme dlouhodobě a děláme to moc rádi. Věřím, že se se studujícími a zaměstnanci univerzity potkáme i na dalších akcích neziskové organizace Post Bellum, s níž spolupracujeme i v dalších oblastech,“ uvedla prorektorka UP Andrea Hanáčková.

Start, cíl, registrace i zázemí pro běžce budou u sbírkových skleníků Výstaviště Flora. Registrace je na místě možná od 8:30, hlavní start pro 5 nebo 10 kilometrů a štafety 4 x 2,5 kilometru začne v 9:30. Připraven bude i dětský běh na 200 metrů od 11:30 a rodinný na 1 kilometr od 12:00.

Výtěžek ze štafety, která se poběží v Olomouci, Praze a Brně, poputuje na sbírku Pomozte Ukrajině s Pamětí národa, za kterou se nakupuje vybavení, které zachraňuje životy a zvyšuje bezpečnost obránců Ukrajiny. Z ostatních běžeckých kategorií přispěje na další natáčení vzpomínek pamětníků a na projekty ve školách a sociální pomoc bývalým politickým vězňům a disidentům. „Závody chceme připomenout nejen ty, kteří se potýkali s nacismem a komunismem v minulém století, ale i Ukrajince, kteří stále bojují proti totalitě jen pár set kilometrů od nás,“ uvedl Petr Zavadil, ředitel pobočky Paměť národa Střední Morava v Olomouci.

Více informací a možnost registrace je na behpropametnaroda.cz.

Martina Mazurová a Jonáš Pospíšil, to jsou jména atletů, kteří svými výkony opanovali letošní Přebor UP v atletice a získali Cenu děkana pro nejlepší účastníky této tradiční sportovní akce, kterou pořádá katedry sportu Fakulty tělesné kultury UP. Přebor se tentokrát kvůli počasí konal o několik dní později než obvykle, letošní olomouckou venkovní atletickou sezonu však úspěšně zahájil.

Nejlepší atletkou byla po převedení výkonů na body vyhlášena Martina Mazurová, členka Atletického klubu Olomouc, která se vzdáleností 15,25 metru excelovala ve vrhu koulí. Stejně tak zvítězila s výkonem 45,24 metru v hodu diskem.

Mezi muži předvedl nejlepší výkon Jonáš Pospíšil, student učitelství tělesné výchovy a geografie a taktéž člen AK Olomouc, a sice ve skoku dalekém, kde o jedenáct centimetrů překonal vzdálenost sedm metrů. „Je to můj osobní rekord. Sedm metrů jsem se snažil skočit už nějaký pátek a teď se to konečně povedlo, byť tedy s podporou větru. Ještě se mi podařilo zvítězit ve skoku do výšky, kde jsem skončil na 193 centimetrech. Bohužel mi neklaplo 198 centimetrů, měl jsem tam nějakou technickou chybku. Ale je teprve začátek sezony, takže jsem velmi spokojený,“ uvedl s tím, že se podobné výkony pokusí předvést i na blížícím se květnovém mistrovství republiky.

Letošní atletický přebor univerzity, který je tradičně otevřeným úvodním závodem olomoucké venkovní sezony, se měl původně konat v den, kdy bylo chladno a navíc silně pršelo. Kvůli nepříznivému počasí organizátoři z FTK UP závody přesunuli na nejbližší možný termín – a vyplatilo se. Sportovci poměřili síly v běžeckých a technických atletických disciplínách během slunečného, byť chvílemi větrného odpoledne.

„Přestože nám třeba foukal i celkem silný protivítr, bylo dosaženo velmi pěkných výkonů. A to mimo jiné v běžeckých soutěžích mladších kategorií, kde si žákyně a žáci nezřídka vylepšili své osobáky,“ hodnotil ředitel závodu Vítězslav Prukner z katedry sportu FTK UP. Jak upozornil, kromě posunu termínu letošní ročník doznal ještě jedné změny. „Poprvé jsme přihlašovali všechny závodníky přes web Českého atletického svazu,“ zmínil.

Přihlásilo se přes 250 účastníků, vedle studentů také závodníci řady atletických klubů – kromě Olomouce například ze Šternberka, Poličky, Pardubic nebo Opavy. Hojné obsazení měly žákovské soutěže. Úvod přeboru zpestřily svým vystoupením gymnastky SK UP a ještě před zahájením připravili studenti FTK, kteří zajišťovali organizaci přeboru, soutěže pro základní školy. „Zúčastnilo se jich asi 50 dětí, které dostaly spoustu dárků od našich partnerů, kterým tímto děkujeme,“ dodal Vítězslav Prukner. Stejně tak obdrželi vedle medailí a diplomů pěkné ceny vítězové všech disciplín. Předávání a dekorování se zhostil děkan FTK UP Michal Šafář společně s Michalem Botkem z katedry přírodních věd v kinantropologii.

Kompletní výsledky individuálních disciplín Přeboru UP v atletice 2024 jsou zde.

Přebor UP v atletice zároveň posloužil jako univerzitní kvalifikace pro blížící se České akademické hry, které na konci června hostí Technická univerzita v Liberci. Přihlašování na hry již běží, pokyny pro reprezentanty UP jsou k dispozici zde.

Martina Mazurová a Jonáš Pospíšil, to jsou jména atletů, kteří svými výkony opanovali letošní Přebor UP v atletice a získali Cenu děkana pro nejlepší účastníky této tradiční sportovní akce, kterou pořádá katedry sportu Fakulty tělesné kultury UP. Přebor se tentokrát kvůli počasí konal o několik dní později než obvykle, letošní olomouckou venkovní atletickou sezonu však úspěšně zahájil.

Nejlepší atletkou byla po převedení výkonů na body vyhlášena Martina Mazurová, členka Atletického klubu Olomouc, která se vzdáleností 15,25 metru excelovala ve vrhu koulí. Stejně tak zvítězila s výkonem 45,24 metru v hodu diskem.

Mezi muži předvedl nejlepší výkon Jonáš Pospíšil, student učitelství tělesné výchovy a geografie a taktéž člen AK Olomouc, a sice ve skoku dalekém, kde o jedenáct centimetrů překonal vzdálenost sedm metrů. „Je to můj osobní rekord. Sedm metrů jsem se snažil skočit už nějaký pátek a teď se to konečně povedlo, byť tedy s podporou větru. Ještě se mi podařilo zvítězit ve skoku do výšky, kde jsem skončil na 193 centimetrech. Bohužel mi neklaplo 198 centimetrů, měl jsem tam nějakou technickou chybku. Ale je teprve začátek sezony, takže jsem velmi spokojený,“ uvedl s tím, že se podobné výkony pokusí předvést i na blížícím se květnovém mistrovství republiky.

Letošní atletický přebor univerzity, který je tradičně otevřeným úvodním závodem olomoucké venkovní sezony, se měl původně konat v den, kdy bylo chladno a navíc silně pršelo. Kvůli nepříznivému počasí organizátoři z FTK UP závody přesunuli na nejbližší možný termín – a vyplatilo se. Sportovci poměřili síly v běžeckých a technických atletických disciplínách během slunečného, byť chvílemi větrného odpoledne.

„Přestože nám třeba foukal i celkem silný protivítr, bylo dosaženo velmi pěkných výkonů. A to mimo jiné v běžeckých soutěžích mladších kategorií, kde si žákyně a žáci nezřídka vylepšili své osobáky,“ hodnotil ředitel závodu Vítězslav Prukner z katedry sportu FTK UP. Jak upozornil, kromě posunu termínu letošní ročník doznal ještě jedné změny. „Poprvé jsme přihlašovali všechny závodníky přes web Českého atletického svazu,“ zmínil.

Přihlásilo se přes 250 účastníků, vedle studentů také závodníci řady atletických klubů – kromě Olomouce například ze Šternberka, Poličky, Pardubic nebo Opavy. Hojné obsazení měly žákovské soutěže. Úvod přeboru zpestřily svým vystoupením gymnastky SK UP a ještě před zahájením připravili studenti FTK, kteří zajišťovali organizaci přeboru, soutěže pro základní školy. „Zúčastnilo se jich asi 50 dětí, které dostaly spoustu dárků od našich partnerů, kterým tímto děkujeme,“ dodal Vítězslav Prukner. Stejně tak obdrželi vedle medailí a diplomů pěkné ceny vítězové všech disciplín. Předávání a dekorování se zhostil děkan FTK UP Michal Šafář společně s Michalem Botkem z katedry přírodních věd v kinantropologii.

Kompletní výsledky individuálních disciplín Přeboru UP v atletice 2024 jsou zde.

Přebor UP v atletice zároveň posloužil jako univerzitní kvalifikace pro blížící se České akademické hry, které na konci června hostí Technická univerzita v Liberci. Přihlašování na hry již běží, pokyny pro reprezentanty UP jsou k dispozici zde.

We experienced another successful participation in career fairs. This year we started on 4th April at the FJFI CTU at the proven event "Ulov mě na Jaderce" and continued on 24th April at "Dny firem na Matfyzu". In both cases, a considerable number of students, especially students of physics and mathematics who are already looking for job opportunities during their studies, arrived at the FZU stand. Together we discussed the possibilities of professional employment and the offer of internships at FZU. Image

Máme za sebou další úspěšnou účast na kariérních veletrzích. Letos jsme začali 4. 4. na FJFI ČVUT na osvědčené akci „Ulov mě na Jaderce“ a pokračovali jsme 24. 4. na události „Dny firem na Matfyzu“. Po oba dny dorazil na stánek FZU nemalý počet studentek a studentů zejména fyzikálních a matematických oborů, kteří už během studia hledají pracovní příležitosti. Společně jsme diskutovali možnosti profesního uplatnění a nabídku stáží na FZU. Obrázek

Tradiční studentský svátek se blíží, Olomoucký majáles Univerzity Palackého s podtitulem Bez hranic nabídne od 6. do 8. května nabitý program hned na několika místech Olomouce, především na Zbrojnici, náměstí Republiky, v jezuitském konviktu a areálu letního kina. V programu kromě koncertů, performancí, soutěží, besed, přehlídek studentských a neziskových organizací či workshopů připomene také 20. výročí vstupu Česka do Evropské unie. Králem dvanáctého ročníku se stane písničkář, vítěz Českého slavíka a doktorand olomoucké univerzity Michal Horák, který převezme vládu nad majálesem a univerzitou v úterý 7. května v 17 hodin na hlavní scéně ve Zbrojnici.

„Ke květnu neodmyslitelně patří majáles – bujará oslava studentství, která už má na univerzitní půdě tradici přes půl století a na UP byla v novodobé podobě obnovena v roce 2010. Letos jsme se rozhodli spojit síly s městem a zároveň připomenout i významné výročí spojené se vstupem Česka do Evropské unie. Přidejte se k pozitivní studentské energii s námi,“ řekla Andrea Hanáčková, prorektorka pro komunikaci a studijní záležitosti UP.

V pondělí 6. května obsadí majáles prostory Uměleckého centra UP – Konviktu, kde se návštěvníci mohou těšit na výtvarné ateliéry a workshopy, výstavu, tančírnu, slam poetry, divadlo, improshow, busking, lekci jógy nebo besedu s Michalem Horákem. Do divadelního sálu naláká cestovatele pásmo přednášek a v šapitó dojde i na vyhlášení výsledků univerzitní literární soutěže a afterparty s cimbálovkou a DJem. V nedalekém Jazz Tibet Clubu se odehraje speciální majálesový díl Hospodského kvízu a UPoint bude hostit besedu na téma Evropy a evropských voleb.

V úterý se program přesune na nádvoří Zbrojnice, kde se bude konat hlavní hudební program. Nabídne držitelky Ceny Anděl Barboru Polákovou či Pam Rabbit, Michala Horáka, funky kapelu Celest & Charles, DJ duo Malalata či univerzitní MedicBand. „Chybět nebude gastro a handmade zóna, světelná a akrobatická show, výstavy či swap knihovna. Na úterní hlavní program ve Zbrojnici se poprvé bude vybírat vstupné 100 korun. Ostatní majálesový program zůstává ale jako vždy zdarma,“ zdůraznil koordinátor akce a vedoucí oddělení marketingu UP Ondřej Martínek s tím, že pásky na akci jdou zakoupit už nyní v UPointu na Horním náměstí. V úterý je bude možno získat od 12 hodin i na místě ve Zbrojnici.

Ve spojení s městem majáles připomene i 20 let od vstupu Česka do EU. Náměstí Republiky, Biskupské náměstí a Mariánskou ulici zaplní na sedmdesát stánků studentských spolků, neziskových organizací a univerzitních pracovišť. Návštěvníci se budou moci zapojit do soutěže a s majálesovým pasem se pokusit získat razítka a následně hodnotné ceny. Program doplní workshopy pole dance, žonglování, šátkové akrobacie, šermu, čajovna nebo mladí hudebníci na náměstí Republiky a Biskupském náměstí. Třetí den majáles opanuje areál Letního kina Olomouc, kde dojde na koncerty, workshopy a silent disco. Vystoupí zde například kapela Brixtn nebo vítěz celorepublikového UniBand Contestu, který vzejde z finále v Ostravě.

Olomoucký majáles UP je organizován univerzitou jako jeden z posledních tradičních studentských majálesů. Za jeho organizací stojí oddělení marketingu a dvě desítky studujících napříč fakultami. V minulosti na něm byli korunováni Josef Jařab, Jindřich Štreit, Ivana Plíhalová, Marek Eben, David Koller, Erika Stárková či Miroslav Krobot. Podrobnosti a program jsou na www.olomouckymajales.cz.

Michal Horák (* 1998)

Písničkář a vítěz Českého slavíka 2021 v kategorii Objev roku. Hraje na kytaru, klavír, foukací harmoniku a heligonku po pradědovi. Texty skládá od 13 let. Zvítězil také v soutěži Czechtalent 2013 a v 7. ročníku soutěže Česko zpívá. Studoval na Biskupském gymnáziu v Hradci Králové, na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy a nyní je doktorandem Pedagogické fakulty Univerzity Palackého. Ze školního a univerzitního prostředí pochází řada jeho písní. Vydal tři alba a předskakoval Pokáčovi, Tomáši Klusovi nebo kapele Chinaski. V roce 2020 zveřejnil píseň Rande, která má na YouTube už více než 3 miliony zhlédnutí.

Tradiční studentský svátek se blíží, Olomoucký majáles Univerzity Palackého s podtitulem Bez hranic nabídne od 6. do 8. května nabitý program hned na několika místech Olomouce, především na Zbrojnici, náměstí Republiky, v jezuitském konviktu a areálu letního kina. V programu kromě koncertů, performancí, soutěží, besed, přehlídek studentských a neziskových organizací či workshopů připomene také 20. výročí vstupu Česka do Evropské unie. Králem dvanáctého ročníku se stane písničkář, vítěz Českého slavíka a doktorand olomoucké univerzity Michal Horák, který převezme vládu nad majálesem a univerzitou v úterý 7. května v 17 hodin na hlavní scéně ve Zbrojnici.

„Ke květnu neodmyslitelně patří majáles – bujará oslava studentství, která už má na univerzitní půdě tradici přes půl století a na UP byla v novodobé podobě obnovena v roce 2010. Letos jsme se rozhodli spojit síly s městem a zároveň připomenout i významné výročí spojené se vstupem Česka do Evropské unie. Přidejte se k pozitivní studentské energii s námi,“ řekla Andrea Hanáčková, prorektorka pro komunikaci a studijní záležitosti UP.

V pondělí 6. května obsadí majáles prostory Uměleckého centra UP – Konviktu, kde se návštěvníci mohou těšit na výtvarné ateliéry a workshopy, výstavu, tančírnu, slam poetry, divadlo, improshow, busking, lekci jógy nebo besedu s Michalem Horákem. Do divadelního sálu naláká cestovatele pásmo přednášek a v šapitó dojde i na vyhlášení výsledků univerzitní literární soutěže a afterparty s cimbálovkou a DJem. V nedalekém Jazz Tibet Clubu se odehraje speciální majálesový díl Hospodského kvízu a UPoint bude hostit besedu na téma Evropy a evropských voleb.

V úterý se program přesune na nádvoří Zbrojnice, kde se bude konat hlavní hudební program. Nabídne držitelky Ceny Anděl Barboru Polákovou či Pam Rabbit, Michala Horáka, funky kapelu Celest & Charles, DJ duo Malalata či univerzitní MedicBand. „Chybět nebude gastro a handmade zóna, světelná a akrobatická show, výstavy či swap knihovna. Na úterní hlavní program ve Zbrojnici se poprvé bude vybírat vstupné 100 korun. Ostatní majálesový program zůstává ale jako vždy zdarma,“ zdůraznil koordinátor akce a vedoucí oddělení marketingu UP Ondřej Martínek s tím, že pásky na akci jdou zakoupit už nyní v UPointu na Horním náměstí. V úterý je bude možno získat od 12 hodin i na místě ve Zbrojnici.

Ve spojení s městem majáles připomene i 20 let od vstupu Česka do EU. Náměstí Republiky, Biskupské náměstí a Mariánskou ulici zaplní na sedmdesát stánků studentských spolků, neziskových organizací a univerzitních pracovišť. Návštěvníci se budou moci zapojit do soutěže a s majálesovým pasem se pokusit získat razítka a následně hodnotné ceny. Program doplní workshopy pole dance, žonglování, šátkové akrobacie, šermu, čajovna nebo mladí hudebníci na náměstí Republiky a Biskupském náměstí. Třetí den majáles opanuje areál Letního kina Olomouc, kde dojde na koncerty, workshopy a silent disco. Vystoupí zde například kapela Brixtn nebo vítěz celorepublikového UniBand Contestu, který vzejde z finále v Ostravě.

Olomoucký majáles UP je organizován univerzitou jako jeden z posledních tradičních studentských majálesů. Za jeho organizací stojí oddělení marketingu a dvě desítky studujících napříč fakultami. V minulosti na něm byli korunováni Josef Jařab, Jindřich Štreit, Ivana Plíhalová, Marek Eben, David Koller, Erika Stárková či Miroslav Krobot. Podrobnosti a program jsou na www.olomouckymajales.cz.

Michal Horák (* 1998)

Písničkář a vítěz Českého slavíka 2021 v kategorii Objev roku. Hraje na kytaru, klavír, foukací harmoniku a heligonku po pradědovi. Texty skládá od 13 let. Zvítězil také v soutěži Czechtalent 2013 a v 7. ročníku soutěže Česko zpívá. Studoval na Biskupském gymnáziu v Hradci Králové, na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy a nyní je doktorandem Pedagogické fakulty Univerzity Palackého. Ze školního a univerzitního prostředí pochází řada jeho písní. Vydal tři alba a předskakoval Pokáčovi, Tomáši Klusovi nebo kapele Chinaski. V roce 2020 zveřejnil píseň Rande, která má na YouTube už více než 3 miliony zhlédnutí.

Dostavbou Teoretických ústavů Lékařské fakulty UP zněly fanfáry a studentská hymna Gaudeamus igitur. Na své alma mater se totiž sešli někdejší spolužáci, kteří studium medicíny či stomatologie úspěšně zakončili v roce 1964. Tři desítky zkušených lékařek a lékařů, z nichž někteří jsou stále dle svých možností v praxi, nyní během Diamantové promoce složili svůj promoční slib znovu.

„Mohlo to být lepší, ale nebylo to špatné.“ Těmito slovy shrnul uplynulá desetiletí Jindřich Pazdera, dřívější přednosta současné Kliniky ústní čelistní a obličejové chirurgie LF UP a Fakultní nemocnice Olomouc a také proděkan LF UP pro studium Zubního lékařství, který se ujal proslovu za zubařskou část přítomných. „Od našeho posledního setkání před deseti lety naše řady opět prořídly. Svědčí to o tom, že ani my zubní lékaři, bohužel, nedokážeme odolat zubu času,“ uvedl také. V proslovu vzpomněl mimo jiné i na stresující praktickou výuku. Stresující pro studenty, učitele a především pacienty. „Neexistovaly totiž žádné výukové simulátory a běžné pracovní postupy jsme si poprvé zkoušeli rovnou v ústech pacientů.“

Krátce zavzpomínal také Miloslav Duda, který promluvil za všeobecné lékaře. „Když jsme na lékařskou fakultu nastoupili, právě se dobudovávaly Teoretické ústavy, tehdy jsme se jako brigádníci podíleli například na jejich úklidu. Také jsme byli první studenti, kteří v těchto prostorách skládali zkoušku z anatomie. První klinické zkušenosti jsme během studia získávali v budově Franze Josefa, ta dnes už nestojí,“ řekl bývalý přednosta II. chirurgické kliniky LF UP a FNOL, působící v současnosti na I. chirurgické klinice. Připomněl také některé učitele a stejně jako Jindřich Pazdera povzdechl nad tím, že řada někdejších spolužáků se již Diamantové promoce nedožila. Krátkou úvahou o člověku přispěl také další z promovaných Jan Siwy.

Během slavnostního aktu složilo znovu promoční slib a převzalo pamětní diplom 32 diamantových absolventů, jejichž profesní cesty po roce 1964 byly pestré. Například Josef Doležel se v Kanadě specializoval na vnitřní lékařství a vedl Georgian Bay General Hospital v Midlandu v Ontariu. Jan Grulich byl sice většinu profesního života spjat s anesteziologicko-resuscitačním oddělení v Litomyšli, ale zkušenosti krátce sbíral i na Maltě. V Zambii zase krátce působili Jan Nieslanik a Miroslava Nieslaniková, kteří byli jinak profesně doma v Ostravě. Liptovský Mikuláš, Praha a Mnichov jsou pak místa, kde se věnovala svým pacientům zubní lékařka Ulrike Thom-Gruber.

Diamantovou promocí absolventy provedli proděkanka Eva Klásková a proděkan Dušan Klos jako zástupci lékařské fakulty a prorektorka UP pro komunikaci a studentské záležitosti Andrea Hanáčková. „Přeji vám, ať vám život přinese mnoho dalších let naplněných zdravím a spokojeností,“ popřála lékařkám a lékařům prorektorka. K jejím slovům se při následném přípitku připojila i proděkanka s proděkanem. Oba zároveň přiznali, že je pro ně velká čest být u takového výročí jejich učitelů.

Dostavbou Teoretických ústavů Lékařské fakulty UP zněly fanfáry a studentská hymna Gaudeamus igitur. Na své alma mater se totiž sešli někdejší spolužáci, kteří studium medicíny či stomatologie úspěšně zakončili v roce 1964. Tři desítky zkušených lékařek a lékařů, z nichž někteří jsou stále dle svých možností v praxi, nyní během Diamantové promoce složili svůj promoční slib znovu.

„Mohlo to být lepší, ale nebylo to špatné.“ Těmito slovy shrnul uplynulá desetiletí Jindřich Pazdera, dřívější přednosta současné Kliniky ústní čelistní a obličejové chirurgie LF UP a Fakultní nemocnice Olomouc a také proděkan LF UP pro studium Zubního lékařství, který se ujal proslovu za zubařskou část přítomných. „Od našeho posledního setkání před deseti lety naše řady opět prořídly. Svědčí to o tom, že ani my zubní lékaři, bohužel, nedokážeme odolat zubu času,“ uvedl také. V proslovu vzpomněl mimo jiné i na stresující praktickou výuku. Stresující pro studenty, učitele a především pacienty. „Neexistovaly totiž žádné výukové simulátory a běžné pracovní postupy jsme si poprvé zkoušeli rovnou v ústech pacientů.“

Krátce zavzpomínal také Miloslav Duda, který promluvil za všeobecné lékaře. „Když jsme na lékařskou fakultu nastoupili, právě se dobudovávaly Teoretické ústavy, tehdy jsme se jako brigádníci podíleli například na jejich úklidu. Také jsme byli první studenti, kteří v těchto prostorách skládali zkoušku z anatomie. První klinické zkušenosti jsme během studia získávali v budově Franze Josefa, ta dnes už nestojí,“ řekl bývalý přednosta II. chirurgické kliniky LF UP a FNOL, působící v současnosti na I. chirurgické klinice. Připomněl také některé učitele a stejně jako Jindřich Pazdera povzdechl nad tím, že řada někdejších spolužáků se již Diamantové promoce nedožila. Krátkou úvahou o člověku přispěl také další z promovaných Jan Siwy.

Během slavnostního aktu složilo znovu promoční slib a převzalo pamětní diplom 32 diamantových absolventů, jejichž profesní cesty po roce 1964 byly pestré. Například Josef Doležel se v Kanadě specializoval na vnitřní lékařství a vedl Georgian Bay General Hospital v Midlandu v Ontariu. Jan Grulich byl sice většinu profesního života spjat s anesteziologicko-resuscitačním oddělení v Litomyšli, ale zkušenosti krátce sbíral i na Maltě. V Zambii zase krátce působili Jan Nieslanik a Miroslava Nieslaniková, kteří byli jinak profesně doma v Ostravě. Liptovský Mikuláš, Praha a Mnichov jsou pak místa, kde se věnovala svým pacientům zubní lékařka Ulrike Thom-Gruber.

Diamantovou promocí absolventy provedli proděkanka Eva Klásková a proděkan Dušan Klos jako zástupci lékařské fakulty a prorektorka UP pro komunikaci a studentské záležitosti Andrea Hanáčková. „Přeji vám, ať vám život přinese mnoho dalších let naplněných zdravím a spokojeností,“ popřála lékařkám a lékařům prorektorka. K jejím slovům se při následném přípitku připojila i proděkanka s proděkanem. Oba zároveň přiznali, že je pro ně velká čest být u takového výročí jejich učitelů.

V Olomouci skončil mezinárodní festival Academia Film Olomouc (AFO) Univerzity Palackého, který na šest dní proměnil město v centrum světové popularizace vědy. Přijelo na 250 českých a zahraničních hostů z řad vědců, filmařů, producentů nebo distributorů. Dohromady se akreditovalo rekordních 8798 návštěvníků. 

Filmy na festivalu AFO zkoumají celou šíři vědeckého snažení. Tvůrci z celého světa upozorňují na přírodu, lidskou empatii i složitosti naší historie a odvážně experimentují s nejmodernějšími technologiemi a inovativními přístupy dokumentární tvorby. Porota již tradičně udělila ceny ve čtyřech soutěžních kategoriích – Mezinárodní soutěž, Česko-slovenská soutěž, Soutěž krátkých filmů a Cena studentské poroty. AFO předává také Cenu diváků, která je zaštítěna Českou televizí. 

„Program AFO letos kreslil mapu paměti, oživil dinosaury, nevyhýbal se zkoumání psychedelik a odhalil kouzlo mycelia. Festival se pro návštěvnictvo i tým festivalu proměnil v lunapark vzpomínek. Nabídl unikátní prostor spojující přátelskou otevřenost a zábavu s intelektuální hloubkou. Z rekordního zájmu publika a plných sálů jsme nadšeni. Festivaloví hosté – od vědkyň a výzkumníků přes přední filmařskou komunitu až po DJky a hudební interprety – všichni byli okouzleni místní atmosférou a olomouckým publikem. Nadšení z této unikátní energie nás během festivalu inspirovalo už začít plánovat, co všechno chceme nabídnout publiku na AFO60,“ řekl ředitel programu Ondřej Kazík.

Porota Mezinárodní soutěže se rozhodla udělit jak hlavní cenu, tak čestné uznání. To od poroty obdržel snímek Hon na nejstarší DNA. Snímek zkoumající nové přístupy ke studiu genetických informací, které nám mohou pomoci odhalit tajemství naší minulosti i současnosti, je moderním popularizačním filmem plným povedených animací se strhující hudební složkou, jež umocňují napínavý příběh úspěšného výzkumu. „AFO je v oblasti vědeckých dokumentů výjimečný festival. Pokud tvoříte nesmlouvavé dokumenty, které se zabývají vědou v její spletitosti, AFO je jedním z mála míst, kde můžete tyto filmy představit. Proto si myslím, že AFO je přední dokumentární festival na světě,“ svěřil se kanadský antropolog a dokumentarista Niobe Thompson, který stojí za vítězným snímkem. 

Hlavní cenu si odnesl film Datlovití: Hluční sousedé. Zkoumání důležitosti datlů ve světovém kontextu je mimořádně barvitým zážitkem, který ukazuje možnosti současného wildlife dokumentu v celé jeho kráse. Čestné uznání si odnesl progresivní, až experimentálně laděný film Poznámky z Eremocénu, který natočila jedna z nejzajímavějších současných slovenských filmařek Viera Čákanyová. Ve filmu, který je koncipovaný jako vzkaz z budoucnosti současné generaci, debatuje se svým virtuálním budoucím já o tom, co všechno jsme jako lidstvo udělali špatně a jak se z toho můžeme poučit. 

„Ocenili jsme jedinečnou kombinaci analogového filmu, digitálního zpracování obrazu a vektorového prostoru jazyka. Divák je konfrontován s tím, co by mohla znamenat umělá inteligence a nesmrtelnost. Pro lidstvo i pro každého z nás jednotlivě,“ komentovala rozhodnutí porota. 

Cenu za nejlepší česko-slovenský populárně-vědecký film pak vyhrála hravá globální home esej Jiříkovo vidění režisérky Marty Kovářové. Ta se v něm spolu se svým otcem, vědcem Jiřím Svobodou, snaží prosadit jeho koncept globální uhlíkové daně. Toto environmentální téma ozvláštňuje hravými písněmi i mezigeneračním dialogem, se kterým se může ztotožnit většina publika.

V soutěži krátkých filmů slavily dva filmy

Progresivní videoherní kraťas Dříči si vysloužil čestné uznání. Zaměřuje se na NPCs neboli nehráčské postavy ve videohrách, které hráči často berou jako samozřejmou nutnost a výplň virtuálních světů. Zde jsou postaveny do světel reflektorů, aby odhalily absurdní stránky světa práce. Cena za nejlepší krátký populárně-vědecký film pak putuje za filmem Getty potraty. Osobní zpověď režisérky je současně analýzou mediálního obrazu lidí, kteří mají zkušenost s potratem. Dílo pracuje s různými mediálními zdroji jak z minulosti, tak ze současnosti, a s nadhledem se zamýšlí nad tím, jaká je mediální reprezentace tohoto tématu a co z ní plyne.

Pak jsou tu také filmy oceněné studentskou porotou. Čestné uznání patří soutěžnímu filmu Pobavme se o sexu – sto let sexuální výchovy. Snímek otevírá důležité téma stigmatizace sexu ve výchově a vzdělávání a zamýšlí se nad tím, kam jsme se od 20. století posunuli a kam se ještě posunout můžeme. Zatímco v Mezinárodní soutěži si film Hon na nejstarší DNA odnesl čestné uznání, v této kategorii si odnáší hlavní Cenu studentské poroty Univerzity Palackého v Olomouci.

Přes milion korun pro vítěze Camp 4Science

Setkání profesionálek a profesionálů v oblasti tvorby vědeckého dokumentu Camp 4Science má také svého vítěze, tím je projekt Valley of the Night režisérky Lynne Siefert, která pochází ze Seattlu ve státě Washington. Producentská firma Sandbox Films jí na AFO věnovala cenu za nejlepší pitch 25 tisíc amerických dolarů. Zároveň se rozhodla podpořit ještě další dva projekty, každý částkou 10 tisíc amerických dolarů.

„Mám velkou radost z letošního Camp 4Science, hlavně proto, že jsme dostali rekordních 39 přihlášek, což je obrovské číslo, protože vybíráme sedm projektů, které se mohou zúčastnit hlavního programu. Líbila se mi atmosféra, kdy se účastníci navzájem podporovali, fandili si a sdíleli svoje know how a také odkrývali svoji zranitelnost,“ popsala atmosféru dramaturgyně Ivana Formanová. Dodala, že vítězný film byl jeden z jejích favoritů, protože režisérka má velmi jasný rukopis a velmi citlivě a umělecky přistupuje k zajímavému tématu. Tím jsou dopady klimatických změn na město, kde se spousta jeho obyvatel musí přesunout se svými činnosti do nočního života, aby se schovali před spalujícím vedrem.

„Výhra je senzace! Jsem nesmírně vděčná, že jsem byla pozvaná a že jsem mohla přemýšlet o svém projektu a poznat tolik zajímavých lidí a také se zamyslet nad některými věcmi ohledně svého filmu,“ svěřila se režisérka Lynne Siefert. Camp 4Science se koná v rámci festivalu AFO a na půdě univerzity se každoročně setkávají audiovizuální tvůrci s popularizátory vědy z řad předních vědců a akademiků z tuzemska i celého světa. 

Příští rok AFO oslaví 60 let od svého založení

Cílem AFO je bourání předsudků a stereotypů o „nudných“ vzdělávacích filmech i přírodních, humanitních a společenských vědách. Hybnou organizační silou jsou především současní i bývalí studenti Univerzity Palackého. „Já osobně bych festivalu přála, aby si zachoval svou unikátní atmosféru, aby dál mohl být odrazovým můstkem pro studenty, který bude v jejich profesních kariérách zastávat důležité místo. A moc bych si přála, aby dál plnil své základní poslání a co největšímu počtu lidí zprostředkovával nové informace, poznání, perspektivy a byl jejich mostem k vědě,“ řekla Eva Navrátilová, ředitelka festivalu. 

Vizuál letošního roku vycházel z retro estetiky a typografie evokovala zlatou éru zábavních parků. Hlavním motivem programu festivalu byla paměť. Diváci zažili ambiciózní výlet do budoucí minulosti, který vedl od období dinosaurů až do časů umělé inteligence. Tvůrci programu hledali klíč k pochopení paměti v kontextu společnosti a technologií a spolu s diváky si představili svět, ve kterém paměť zcela chybí. Návštěvníci vybírali z 350 bodů programu. Kromě filmových projekcí to byly workshopy, přednášky, besedy, procházky, natáčení podcastů, aktivity pro děti nebo výstavy a koncerty. 

V Olomouci skončil mezinárodní festival Academia Film Olomouc (AFO) Univerzity Palackého, který na šest dní proměnil město v centrum světové popularizace vědy. Přijelo na 250 českých a zahraničních hostů z řad vědců, filmařů, producentů nebo distributorů. Dohromady se akreditovalo rekordních 8798 návštěvníků. 

Filmy na festivalu AFO zkoumají celou šíři vědeckého snažení. Tvůrci z celého světa upozorňují na přírodu, lidskou empatii i složitosti naší historie a odvážně experimentují s nejmodernějšími technologiemi a inovativními přístupy dokumentární tvorby. Porota již tradičně udělila ceny ve čtyřech soutěžních kategoriích – Mezinárodní soutěž, Česko-slovenská soutěž, Soutěž krátkých filmů a Cena studentské poroty. AFO předává také Cenu diváků, která je zaštítěna Českou televizí. 

„Program AFO letos kreslil mapu paměti, oživil dinosaury, nevyhýbal se zkoumání psychedelik a odhalil kouzlo mycelia. Festival se pro návštěvnictvo i tým festivalu proměnil v lunapark vzpomínek. Nabídl unikátní prostor spojující přátelskou otevřenost a zábavu s intelektuální hloubkou. Z rekordního zájmu publika a plných sálů jsme nadšeni. Festivaloví hosté – od vědkyň a výzkumníků přes přední filmařskou komunitu až po DJky a hudební interprety – všichni byli okouzleni místní atmosférou a olomouckým publikem. Nadšení z této unikátní energie nás během festivalu inspirovalo už začít plánovat, co všechno chceme nabídnout publiku na AFO60,“ řekl ředitel programu Ondřej Kazík.

Porota Mezinárodní soutěže se rozhodla udělit jak hlavní cenu, tak čestné uznání. To od poroty obdržel snímek Hon na nejstarší DNA. Snímek zkoumající nové přístupy ke studiu genetických informací, které nám mohou pomoci odhalit tajemství naší minulosti i současnosti, je moderním popularizačním filmem plným povedených animací se strhující hudební složkou, jež umocňují napínavý příběh úspěšného výzkumu. „AFO je v oblasti vědeckých dokumentů výjimečný festival. Pokud tvoříte nesmlouvavé dokumenty, které se zabývají vědou v její spletitosti, AFO je jedním z mála míst, kde můžete tyto filmy představit. Proto si myslím, že AFO je přední dokumentární festival na světě,“ svěřil se kanadský antropolog a dokumentarista Niobe Thompson, který stojí za vítězným snímkem. 

Hlavní cenu si odnesl film Datlovití: Hluční sousedé. Zkoumání důležitosti datlů ve světovém kontextu je mimořádně barvitým zážitkem, který ukazuje možnosti současného wildlife dokumentu v celé jeho kráse. Čestné uznání si odnesl progresivní, až experimentálně laděný film Poznámky z Eremocénu, který natočila jedna z nejzajímavějších současných slovenských filmařek Viera Čákanyová. Ve filmu, který je koncipovaný jako vzkaz z budoucnosti současné generaci, debatuje se svým virtuálním budoucím já o tom, co všechno jsme jako lidstvo udělali špatně a jak se z toho můžeme poučit. 

„Ocenili jsme jedinečnou kombinaci analogového filmu, digitálního zpracování obrazu a vektorového prostoru jazyka. Divák je konfrontován s tím, co by mohla znamenat umělá inteligence a nesmrtelnost. Pro lidstvo i pro každého z nás jednotlivě,“ komentovala rozhodnutí porota. 

Cenu za nejlepší česko-slovenský populárně-vědecký film pak vyhrála hravá globální home esej Jiříkovo vidění režisérky Marty Kovářové. Ta se v něm spolu se svým otcem, vědcem Jiřím Svobodou, snaží prosadit jeho koncept globální uhlíkové daně. Toto environmentální téma ozvláštňuje hravými písněmi i mezigeneračním dialogem, se kterým se může ztotožnit většina publika.

V soutěži krátkých filmů slavily dva filmy

Progresivní videoherní kraťas Dříči si vysloužil čestné uznání. Zaměřuje se na NPCs neboli nehráčské postavy ve videohrách, které hráči často berou jako samozřejmou nutnost a výplň virtuálních světů. Zde jsou postaveny do světel reflektorů, aby odhalily absurdní stránky světa práce. Cena za nejlepší krátký populárně-vědecký film pak putuje za filmem Getty potraty. Osobní zpověď režisérky je současně analýzou mediálního obrazu lidí, kteří mají zkušenost s potratem. Dílo pracuje s různými mediálními zdroji jak z minulosti, tak ze současnosti, a s nadhledem se zamýšlí nad tím, jaká je mediální reprezentace tohoto tématu a co z ní plyne.

Pak jsou tu také filmy oceněné studentskou porotou. Čestné uznání patří soutěžnímu filmu Pobavme se o sexu – sto let sexuální výchovy. Snímek otevírá důležité téma stigmatizace sexu ve výchově a vzdělávání a zamýšlí se nad tím, kam jsme se od 20. století posunuli a kam se ještě posunout můžeme. Zatímco v Mezinárodní soutěži si film Hon na nejstarší DNA odnesl čestné uznání, v této kategorii si odnáší hlavní Cenu studentské poroty Univerzity Palackého v Olomouci.

Přes milion korun pro vítěze Camp 4Science

Setkání profesionálek a profesionálů v oblasti tvorby vědeckého dokumentu Camp 4Science má také svého vítěze, tím je projekt Valley of the Night režisérky Lynne Siefert, která pochází ze Seattlu ve státě Washington. Producentská firma Sandbox Films jí na AFO věnovala cenu za nejlepší pitch 25 tisíc amerických dolarů. Zároveň se rozhodla podpořit ještě další dva projekty, každý částkou 10 tisíc amerických dolarů.

„Mám velkou radost z letošního Camp 4Science, hlavně proto, že jsme dostali rekordních 39 přihlášek, což je obrovské číslo, protože vybíráme sedm projektů, které se mohou zúčastnit hlavního programu. Líbila se mi atmosféra, kdy se účastníci navzájem podporovali, fandili si a sdíleli svoje know how a také odkrývali svoji zranitelnost,“ popsala atmosféru dramaturgyně Ivana Formanová. Dodala, že vítězný film byl jeden z jejích favoritů, protože režisérka má velmi jasný rukopis a velmi citlivě a umělecky přistupuje k zajímavému tématu. Tím jsou dopady klimatických změn na město, kde se spousta jeho obyvatel musí přesunout se svými činnosti do nočního života, aby se schovali před spalujícím vedrem.

„Výhra je senzace! Jsem nesmírně vděčná, že jsem byla pozvaná a že jsem mohla přemýšlet o svém projektu a poznat tolik zajímavých lidí a také se zamyslet nad některými věcmi ohledně svého filmu,“ svěřila se režisérka Lynne Siefert. Camp 4Science se koná v rámci festivalu AFO a na půdě univerzity se každoročně setkávají audiovizuální tvůrci s popularizátory vědy z řad předních vědců a akademiků z tuzemska i celého světa. 

Příští rok AFO oslaví 60 let od svého založení

Cílem AFO je bourání předsudků a stereotypů o „nudných“ vzdělávacích filmech i přírodních, humanitních a společenských vědách. Hybnou organizační silou jsou především současní i bývalí studenti Univerzity Palackého. „Já osobně bych festivalu přála, aby si zachoval svou unikátní atmosféru, aby dál mohl být odrazovým můstkem pro studenty, který bude v jejich profesních kariérách zastávat důležité místo. A moc bych si přála, aby dál plnil své základní poslání a co největšímu počtu lidí zprostředkovával nové informace, poznání, perspektivy a byl jejich mostem k vědě,“ řekla Eva Navrátilová, ředitelka festivalu. 

Vizuál letošního roku vycházel z retro estetiky a typografie evokovala zlatou éru zábavních parků. Hlavním motivem programu festivalu byla paměť. Diváci zažili ambiciózní výlet do budoucí minulosti, který vedl od období dinosaurů až do časů umělé inteligence. Tvůrci programu hledali klíč k pochopení paměti v kontextu společnosti a technologií a spolu s diváky si představili svět, ve kterém paměť zcela chybí. Návštěvníci vybírali z 350 bodů programu. Kromě filmových projekcí to byly workshopy, přednášky, besedy, procházky, natáčení podcastů, aktivity pro děti nebo výstavy a koncerty. 

Rychlejší a citlivější detekci těžkých kovů v rostlinných olejích umožňuje nová analytická metoda, kterou vyvinuli studenti a pracovníci katedry analytické chemie přírodovědecké fakulty. Nový postup ve srovnání s dosud používanými metodami vyniká jednoduchostí přípravy vzorků a zároveň umožňuje odhalit v olejích i nízké koncentrace těžkých kovů. Výsledky vědecké práce studentů a pracovníků katedry publikoval prestižní odborný časopis Food Chemistry.

Těžké kovy, jako je například kadmium, olovo či cín, mohou mít negativní vliv nejen na kvalitu a senzorické vlastnosti rostlinného oleje, ale i na lidské zdraví. Kontrola kvality rostlinných olejů je proto zaměřena i na sledování obsahu těžkých kovů, které je neodmyslitelnou součástí bezpečné výroby a konzumace potravin. Vědci z katedry analytické chemie se proto rozhodli vyvinout novou metodu, která analýzu rostlinných olejů zjednoduší.

Jejich postup je založen na využití hmotnostního spektrometru s indukčně vázaným plazmatem (ICP‑MS), který katedra analytické chemie vlastní. Přístroj umožňuje kontrolovaně vnášet kyslík do argonového plazmatu a tímto způsobem přímo analyzovat různé druhy olejů. Nový postup umožňuje přeskočit dosud používaný rozklad vzorků rostlinných olejů, který je náročný na čas i spotřebu drahých chemikálií, a navíc u něj hrozí větší riziko nežádoucí kontaminace zkoumaného oleje.

„Během experimentální části mé bakalářské práce jsem měl možnost si vyzkoušet oba tyto přístupy pro analýzu těžkých kovů v rostlinných olejích s využitím ICP-MS. Při vyvíjení nové analytické metody jsme museli upravit některé jeho konstrukční prvky a pečlivě optimalizovat experimentální parametry, a to včetně přídavku kyslíku do plazmatu. To nám umožnilo provádět přímou analýzu vzorků rostlinných olejů s jejich minimální předúpravou. Práce se tím výrazně zjednodušila, zrychlila a dosáhli jsme zajímavých výsledků. Osobně si myslím, že nově vyvinutá metoda má velký potenciál při analýze kovů v potravinářských olejích,“ řekl student navazujícího magisterského oboru analytická chemie Jakub Grepl. Jeho bakalářská práce s názvem „Prvková analýza rostlinných olejů a tuků“ vypracovaná pod vedením Tomáše Pluháčka se stala podkladem pro tvorbu odborné publikace.

Podle studenta doktorského studia analytické chemie Filipa Gregara, který byl konzultantem bakalářské práce Jakuba Grepla, má nová metoda využívající kontrolovaného přídavku kyslíku do argonového plazmatu potenciál kontrolním laboratořím ušetřit hodiny času. „To se jednak promítne ekonomicky ve velké úspoře materiálu a energií, ale hlavně ve zrychlení práce analytiků, kteří budou moci svůj čas a úsilí věnovat dalším projektům,“ podotkl Filip Gregar.

Publikování výsledků vědecké práce v prestižním časopise Food Chemistry je podle něj pro mladé vědce velkým uznáním i motivací do další práce. „Jedná se o velký úspěch pro náš kolektiv. Ve vědě je občas důležité se ohlédnout za sebe a zamyslet se, zda jsou používané metody tak efektivní, jak by mohly být. A zda neexistuje nový přístup, který by mohl stávající zajeté procesy urychlit a vylepšit,“ dodal Filip Gregar. „Jakožto mentor obou studentů mám radost, že se nám podařilo experimentálně získaná data přetavit do odborné publikace, kde si mladší kolegové úspěšně vyzkoušeli celý postup přípravy a publikovaní odborného článku,“ řekl Tomáš Pluháček z katedry analytické chemie.

Když členové výzkumné skupiny diskutovali o možnosti publikovat výsledky bakalářské práce Jakuba Grepla, zpočátku je nenapadlo, že by mohli cílit na časopis v prvním decilu na Web of Science. „Důkladná rešerše nás dovedla k závěru, že nápad s modifikováním plazmatu kyslíkem nebyl v oblasti analýzy olejů ještě publikován. Příprava rukopisu zahrnovala ještě analýzy nad rámec bakalářské práce a já jsem s potěšením přispěl částí zaměřenou na jištění kvality výsledků. Tím jsou podle mého názoru výsledky našeho výzkumu snadno aplikovatelné v akreditovaných laboratořích věnujících se analýze olejů,“ dodal David Milde z katedry analytické chemie.

Rychlejší a citlivější detekci těžkých kovů v rostlinných olejích umožňuje nová analytická metoda, kterou vyvinuli studenti a pracovníci katedry analytické chemie přírodovědecké fakulty. Nový postup ve srovnání s dosud používanými metodami vyniká jednoduchostí přípravy vzorků a zároveň umožňuje odhalit v olejích i nízké koncentrace těžkých kovů. Výsledky vědecké práce studentů a pracovníků katedry publikoval prestižní odborný časopis Food Chemistry.

Těžké kovy, jako je například kadmium, olovo či cín, mohou mít negativní vliv nejen na kvalitu a senzorické vlastnosti rostlinného oleje, ale i na lidské zdraví. Kontrola kvality rostlinných olejů je proto zaměřena i na sledování obsahu těžkých kovů, které je neodmyslitelnou součástí bezpečné výroby a konzumace potravin. Vědci z katedry analytické chemie se proto rozhodli vyvinout novou metodu, která analýzu rostlinných olejů zjednoduší.

Jejich postup je založen na využití hmotnostního spektrometru s indukčně vázaným plazmatem (ICP‑MS), který katedra analytické chemie vlastní. Přístroj umožňuje kontrolovaně vnášet kyslík do argonového plazmatu a tímto způsobem přímo analyzovat různé druhy olejů. Nový postup umožňuje přeskočit dosud používaný rozklad vzorků rostlinných olejů, který je náročný na čas i spotřebu drahých chemikálií, a navíc u něj hrozí větší riziko nežádoucí kontaminace zkoumaného oleje.

„Během experimentální části mé bakalářské práce jsem měl možnost si vyzkoušet oba tyto přístupy pro analýzu těžkých kovů v rostlinných olejích s využitím ICP-MS. Při vyvíjení nové analytické metody jsme museli upravit některé jeho konstrukční prvky a pečlivě optimalizovat experimentální parametry, a to včetně přídavku kyslíku do plazmatu. To nám umožnilo provádět přímou analýzu vzorků rostlinných olejů s jejich minimální předúpravou. Práce se tím výrazně zjednodušila, zrychlila a dosáhli jsme zajímavých výsledků. Osobně si myslím, že nově vyvinutá metoda má velký potenciál při analýze kovů v potravinářských olejích,“ řekl student navazujícího magisterského oboru analytická chemie Jakub Grepl. Jeho bakalářská práce s názvem „Prvková analýza rostlinných olejů a tuků“ vypracovaná pod vedením Tomáše Pluháčka se stala podkladem pro tvorbu odborné publikace.

Podle studenta doktorského studia analytické chemie Filipa Gregara, který byl konzultantem bakalářské práce Jakuba Grepla, má nová metoda využívající kontrolovaného přídavku kyslíku do argonového plazmatu potenciál kontrolním laboratořím ušetřit hodiny času. „To se jednak promítne ekonomicky ve velké úspoře materiálu a energií, ale hlavně ve zrychlení práce analytiků, kteří budou moci svůj čas a úsilí věnovat dalším projektům,“ podotkl Filip Gregar.

Publikování výsledků vědecké práce v prestižním časopise Food Chemistry je podle něj pro mladé vědce velkým uznáním i motivací do další práce. „Jedná se o velký úspěch pro náš kolektiv. Ve vědě je občas důležité se ohlédnout za sebe a zamyslet se, zda jsou používané metody tak efektivní, jak by mohly být. A zda neexistuje nový přístup, který by mohl stávající zajeté procesy urychlit a vylepšit,“ dodal Filip Gregar. „Jakožto mentor obou studentů mám radost, že se nám podařilo experimentálně získaná data přetavit do odborné publikace, kde si mladší kolegové úspěšně vyzkoušeli celý postup přípravy a publikovaní odborného článku,“ řekl Tomáš Pluháček z katedry analytické chemie.

Když členové výzkumné skupiny diskutovali o možnosti publikovat výsledky bakalářské práce Jakuba Grepla, zpočátku je nenapadlo, že by mohli cílit na časopis v prvním decilu na Web of Science. „Důkladná rešerše nás dovedla k závěru, že nápad s modifikováním plazmatu kyslíkem nebyl v oblasti analýzy olejů ještě publikován. Příprava rukopisu zahrnovala ještě analýzy nad rámec bakalářské práce a já jsem s potěšením přispěl částí zaměřenou na jištění kvality výsledků. Tím jsou podle mého názoru výsledky našeho výzkumu snadno aplikovatelné v akreditovaných laboratořích věnujících se analýze olejů,“ dodal David Milde z katedry analytické chemie.

Just as at home, where there are always items no longer needed but would be a shame to toss out, so too at the university. The new online UP Marketplace should help find new owners for such items, exchanging university property between workplaces and private property between students and employees. Its aim is to reduce waste, rubbish, and needless purchasing of new items by offering a safe environment in its own application connected to university accounts.

You have too many file folders in your office for your filing cabinet – or vice versa? During spring cleaning you’ve decided to get rid of a set of coffee cups, but don’t know what to do with them? These are just the sort of cases that Sustainable University, together with the UP Computing Centre and the UP Communications Office, had in mind when they developed the UP Marketplace swap.

“We often hear from workplaces when for example they are taking over a classroom or moving to a new space and the old furniture is in good order and they do not want to throw it away, asking if we might know someone who would want it. One of the goals of the UP Sustainable Development Strategy is to transition to a circular economy, which is why we decided to develop an internal application which should help us trade items internally at UP. At the same time, we decided that this application could also serve for private property, in order for people to offer things from their household which they no longer use,” said UP’s Sustainability Officer Zuzana Huňková.

The swap environment is divided into two main sections. The first is university property, available to all UP workers after log-in. Anyone can browse and request items – though only those who are authorised to transfer property can advertise items. Free property includes items which are either inventoried or not.

The second section is private property, which is accessible to UP students and employees and the public offering private property for free. Anyone with a university account can list items; the public can browse items and request them. All items in the pilot programme are offered for free; eventually people will be able contact the seller to negotiate – for example if the item is free to pick up.

The application looks like an internet portal, so its use is intuitive; at the same time further improvements are planned. “We believe that a swap operating within the UP community will be more trustworthy so people will be happier to offer and buy things here than on public internet portals. This innovation supplements the Freeshop, UP’s re-use centre, which has been operating since 2017 under the auspices of the student organisation Sustainable Palacký,” Huňková added. In September and May (at this year’s Majáles May Student Celebrations), Sustainable University is organising a physical swap meet in order to let students exchange items, so they won’t have to needlessly transport old items or purchase new ones.

“Transitioning our economy to a circular-oriented system represents a challenge for society as a whole, and is one which can be resolved holistically, in an interdisciplinary manner. To get the most use out of products makes sense for all participants, and it make sense for the environment. Thanks to extending items’ use, there is less waste. And then there is no need to manufacture so many new products, saving valuable resources. Why throw away items which are in perfectly good shape, just because they’re used? Furniture, clothing, toys, prams, and other items – there are always people who need such things, and can re-use them,” added Michal Malacka, Vice-Rector for Strategy and External Relations.

The UP Marketplace is accessible at bazar.upol.cz and also has its own “tile” at the UP Portal in the section “Add an application to the desktop”, which you can place wherever you want on your profile page.

Jak doma, tak v práci se vždycky najdou věci, které už nejsou potřeba, ale je ještě škoda je vyhodit. Najít jim nového majitele proto pomůže nový online Bazar UP, který usnadní výměnu jak univerzitního majetku mezi pracovišti, tak soukromých věcí mezi studenty i zaměstnanci. Jeho cílem je omezit plýtvání, vyhazování a zbytečné nakupování nových věcí a nabídnout bezpečné inzertní prostředí ve vlastní aplikaci napojené na univerzitní uživatelské účty.

Přebývají vám v kanceláři šanony, ale chybí skříň – nebo naopak? Rozhodli jste se při jarním úklidu vyřadit jednu sadu hrnců a řešíte, co s nimi? Právě pro tyto případy zřídila Udržitelná univerzita ve spolupráci s Centrem výpočetní techniky UP a Oddělením komunikace UP online Bazar UP.

„Často se nám ozývají pracoviště, že např. předělávají učebnu nebo se stěhují do nových prostor a starý nábytek je v dobrém stavu a nechtějí ho vyhazovat, a ptají se, zda nevíme, komu ho nabídnout. Jedním z cílů Strategie udržitelného rozvoje UP je přechod na cirkulární ekonomiku, proto jsme se rozhodli vyvinout interní aplikaci, která nám pomůže se sdílením věci interně v rámci UP. Zároveň jsme si řekli, že by tato aplikace mohla fungovat taky pro soukromé účely, aby lidé mohli nabízet i věci ze svých domovů, které již neupotřebí,“ okomentovala vznik nové služby koordinátorka udržitelného rozvoje UP Zuzana Huňková.

Prostředí bazaru je rozděleno do dvou hlavních sekcí. První je univerzitní majetek, kam mají po přihlášení přístup všichni pracující na UP. Prohlížet si a poptávat předměty je umožněno všem, přidávat inzeráty mohou pouze osoby s oprávněním na převod majetku. Nabízet lze bezúplatně jak majetek, který není v inventární evidenci UP, tak ten, který do ní spadá.

Druhá sekce soukromá inzerce je přístupná studujícím a pracujícím na UP i veřejnosti mimo univerzitu pro bezúplatné nabízení soukromého majetku. Inzeráty mohou po přihlášení vkládat všichni s univerzitní identitou, prohlížet si nabídky a reagovat na ně může i veřejnost bez přihlášení. Všechny věci bude v pilotním režimu možné nabízet pouze zdarma, v rámci soukromé inzerce se následně prodejce se zájemcem domluví, zda daná věc bude např. za odvoz.

Aplikace je podobná obdobným internetovým portálům, její používání je proto intuitivní, zároveň jsou v plánu další postupná vylepšení. „Věříme, že bazar fungující v rámci komunity UP bude pro uživatele důvěryhodnější a že budou věci nabízet i nakupovat raději než na veřejných internetových portálech. Novinka se zároveň doplňuje s Freeshopem, univerzitním re-use centrem, které od roku 2017 provozuje studentská organizace Udržitelný Palacký,“ doplňuje Huňková. V září a v květnu (i v rámci letošního Majálesu) navíc Udržitelná univerzita organizuje fyzický bazar, aby umožnila stěhujícím se studentům výměnu věcí, a tím omezila zbytečné vyhazování či nakupování.

„Přeměna naší ekonomiky na oběhově orientovaný systém představuje celospolečenskou výzvu, která může být řešena interdisciplinárně a celistvě. Využívat produkty co nejdéle dává smysl pro všechny zúčastněné i pro životní prostředí. Díky prodlouženému používání vzniká méně odpadu. Pokud tím pádem není třeba vyrábět tolik nových produktů, šetří se tím také cenné zdroje. Proč vyhazovat použitý, ale dobře udržovaný nábytek, oděv, hračky, kočárky a různé doplňky, když jsou tu lidé, kteří tyto věci mohou dále potřebovat a využít,“ dodává prorektor pro strategii a vnější vztahy Michal Malacka.

Bazar UP je dostupný na adrese bazar.upol.cz a má také svou dlaždici v Portálu UP v sekci Všechny aplikace, kterou si můžete přesunout na vámi vybrané místo.
Další informace o udržitelnosti na UP najdete na webu Udržitelné univerzity. 

Jak doma, tak v práci se vždycky najdou věci, které už nejsou potřeba, ale je ještě škoda je vyhodit. Najít jim nového majitele proto pomůže nový online Bazar UP, který usnadní výměnu jak univerzitního majetku mezi pracovišti, tak soukromých věcí mezi studenty i zaměstnanci. Jeho cílem je omezit plýtvání, vyhazování a zbytečné nakupování nových věcí a nabídnout bezpečné inzertní prostředí ve vlastní aplikaci napojené na univerzitní uživatelské účty.

Přebývají vám v kanceláři šanony, ale chybí skříň – nebo naopak? Rozhodli jste se při jarním úklidu vyřadit jednu sadu hrnců a řešíte, co s nimi? Právě pro tyto případy zřídila Udržitelná univerzita ve spolupráci s Centrem výpočetní techniky UP a Oddělením komunikace UP online Bazar UP.

„Často se nám ozývají pracoviště, že např. předělávají učebnu nebo se stěhují do nových prostor a starý nábytek je v dobrém stavu a nechtějí ho vyhazovat, a ptají se, zda nevíme, komu ho nabídnout. Jedním z cílů Strategie udržitelného rozvoje UP je přechod na cirkulární ekonomiku, proto jsme se rozhodli vyvinout interní aplikaci, která nám pomůže se sdílením věci interně v rámci UP. Zároveň jsme si řekli, že by tato aplikace mohla fungovat taky pro soukromé účely, aby lidé mohli nabízet i věci ze svých domovů, které již neupotřebí,“ okomentovala vznik nové služby koordinátorka udržitelného rozvoje UP Zuzana Huňková.

Prostředí bazaru je rozděleno do dvou hlavních sekcí. První je univerzitní majetek, kam mají po přihlášení přístup všichni pracující na UP. Prohlížet si a poptávat předměty je umožněno všem, přidávat inzeráty mohou pouze osoby s oprávněním na převod majetku. Nabízet lze bezúplatně jak majetek, který není v inventární evidenci UP, tak ten, který do ní spadá.

Druhá sekce soukromá inzerce je přístupná studujícím a pracujícím na UP i veřejnosti mimo univerzitu pro bezúplatné nabízení soukromého majetku. Inzeráty mohou po přihlášení vkládat všichni s univerzitní identitou, prohlížet si nabídky a reagovat na ně může i veřejnost bez přihlášení. Všechny věci bude v pilotním režimu možné nabízet pouze zdarma, v rámci soukromé inzerce se následně prodejce se zájemcem domluví, zda daná věc bude např. za odvoz.

Aplikace je podobná obdobným internetovým portálům, její používání je proto intuitivní, zároveň jsou v plánu další postupná vylepšení. „Věříme, že bazar fungující v rámci komunity UP bude pro uživatele důvěryhodnější a že budou věci nabízet i nakupovat raději než na veřejných internetových portálech. Novinka se zároveň doplňuje s Freeshopem, univerzitním re-use centrem, které od roku 2017 provozuje studentská organizace Udržitelný Palacký,“ doplňuje Huňková. V září a v květnu (i v rámci letošního Majálesu) navíc Udržitelná univerzita organizuje fyzický bazar, aby umožnila stěhujícím se studentům výměnu věcí, a tím omezila zbytečné vyhazování či nakupování.

„Přeměna naší ekonomiky na oběhově orientovaný systém představuje celospolečenskou výzvu, která může být řešena interdisciplinárně a celistvě. Využívat produkty co nejdéle dává smysl pro všechny zúčastněné i pro životní prostředí. Díky prodlouženému používání vzniká méně odpadu. Pokud tím pádem není třeba vyrábět tolik nových produktů, šetří se tím také cenné zdroje. Proč vyhazovat použitý, ale dobře udržovaný nábytek, oděv, hračky, kočárky a různé doplňky, když jsou tu lidé, kteří tyto věci mohou dále potřebovat a využít,“ dodává prorektor pro strategii a vnější vztahy Michal Malacka.

Bazar UP je dostupný na adrese bazar.upol.cz a má také svou dlaždici v Portálu UP v sekci Všechny aplikace, kterou si můžete přesunout na vámi vybrané místo.
Další informace o udržitelnosti na UP najdete na webu Udržitelné univerzity. 

Jednotka diplomatické stálosti by se možná mohla jmenovat „jeden fojt“. Tedy přinejmenším ve Velké Británii. Proč? Protože co je stálejší než vědecký atašé britské ambasády v Praze? Otakar Fojt pracuje už pro šestého velvyslance/velvyslankyni v řadě. Zatímco jeho šéfové a šéfky se co tři čtyři roky mění, on zůstává.

„Stejně jako se mění diplomaté, mění se i věda. Když jsem nastupoval, dostal jsem za úkol podporovat rozvoj vztahů s Českou republikou, která se teprve chystala vstoupit do EU. Dnes je mojí prací podporovat rozvoj česko-britských vztahů v době, kdy Velká Británie EU opustila. Svět je pestrý a o náhody v něm není nouze,“ říká diplomat a současně předseda Správní rady Univerzity Palackého, který za svou práci pro vědu obdržel Řád britského impéria. Rozhovor přetiskujeme z aktuálního vydání magazínu Žurnál UP.

Když někdo dostane řád za rozvoj vědy, napadne mě, že je asi vědec a něco objevil. Ve vašem případě to platí také, byť v jistém přeneseném slova smyslu – za vámi není žádná nová „molekula“, ale jsou to příležitosti a možnosti. Souhlasíte?

Je to tak. Mojí prací je propojování vědeckých týmů z České republiky a ze Spojeného království. Vytváříme příležitosti, ukazujeme možnosti. Mám vždycky radost, když pak vidím vědce, kteří spolupracují na projektu, který by bez přičinění ambasády možná ani nebyl.

Ten Řád britského impéria je pomyslný vrchol vaší profesní pyramidy. Co ale bylo na jejím začátku? Kdy se malý Ota začal zajímat o vědu?

To je asi v člověku odjakživa. Ta touha pořád něco objevovat a žasnout nad věcmi kolem a nezastavit se v tom objevování. Vzpomínám si, když jsem si koupil první časopis Vesmír. To bylo někdy v roce 1981. Nemohl jsem se od něj odtrhnout a doposud ho mám ještě někde doma na půdě.

Nakonec jste v Brně vystudoval biomedicínské inženýrství, doktorát máte ze slavného Oxfordu, pohybujete se mezi světovou vědeckou elitou. Jak si podle vašeho názoru stojí naše vysoké školy? Máme zajímavé absolventy?

Čeští vědci a profesoři jsou špičkoví, a to platí i ve světovém měřítku. Když se podíváme jen na Velkou Británii, tak na tamních univerzitách teď pracuje, ať už ve vědě, nebo ve výuce, přes pět set českých profesorek, profesorů, doktorů, odborníků, techniků. Absolventi našich vysokých škol se uplatňují na těch nejlepších místech na světě a jsou tam přijímáni velmi pozitivně. Určitě máme světu co nabídnout. Spíš se musíme zamyslet, jestli není škoda, že se nepříliš často vracejí zpět domů, kde jsou také potřeba.

Je zahraniční inspirace pro nás stále ještě žádoucí?

Pořád se máme čím inspirovat. Věda je mezinárodní, a pokud chcete porovnávat svou práci a dostávat doporučení, kam ji dál posunout, je nezbytné se radit s těmi nejlepšími na světě. Komunikovat jenom s těmi, s nimiž sdílím kancelář nebo jednu univerzitu, by určitě nestačilo.

Co vlastně obnáší práce vědeckého diplomata?

Zahrnuje několik oblastí. Jednou z nich je informační práce, kdy seznamuji kolegy z české vlády, univerzit, Akademie věd nebo přímo z výzkumných týmů s tím, co zajímavého, špičkového a nového se děje v oblasti vědy ve Velké Británii. Úplně stejně pak české novinky ve vědě sdílím s britskými kolegy. Další oblastí je budování spolupráce. Na vládní úrovni je to například o tom, jak zlepšit vědeckou diplomacii, hodnocení vědy a výzkumu, management a řízení výzkumných center. Na úrovni univerzit jde zase třeba o výměny studentů, vědců, o společné výzkumné projekty. Spolupráci ale podporujeme i na oborové úrovni, kdy skupina odborníků z obou zemí může společně pracovat například v oblasti umělé inteligence, nových pokročilých nanomateriálů a podobně. Možností je celá řada.

Musíte mít obrovský přehled o tom, co se děje v britské a české vědě. Je vůbec možné mít vhled do vědeckého světa ve dvou zemích a být schopen informace neustále aktualizovat?

Pořád se učím nové věci a přesně to mě na mé práci baví. Nejde ale jen o naše dvě země. Velká Británie má vědecké diplomaty v dalších padesáti zemích. Když se tedy někdo z Británie zeptá, co je ve světě zajímavého třeba v oblasti antimikrobiální rezistence, přijdou souhrny ze všech těch zemí. I k těmto informacím mám přístup. Když pracujete ve vědě, zaměřujete se pouze na velmi malou oblast lidského poznání a v této specializaci jste odborníkem. Ve své profesi jsem tohle vyměnil za možnost mít strategický nadhled nad mnoha různými obory. Podobně výjimečných pracovních příležitostí existuje opravdu jen hrstka a já jsem za ni vděčný.

Je výhodou vědeckého diplomata, když je člověk současně i vědec?

Je to nesporně výhoda. Vědecké vzdělání mi dává schopnost porozumět tomu, jak se věda dělá, že to není finální produkt, ale proces. Ale faktem je, že z naší sítě vědeckých diplomatů zhruba polovina kolegů nemá vědecké vzdělání. I oni ovšem dělají špičkovou práci, protože hodně záleží na dovednostech, jako je komunikace či schopnost organizovat a propojovat týmy.

Na celém světě směřují právě do vědy velké peníze. Asi není sporu o tom, že je třeba do této oblasti investovat…

Většina peněz do vědy jde ze soukromých prostředků. Celosvětově jsou to zhruba dvě třetiny celkového objemu peněz vynakládaných na vědu, především jsou to investice velkých nadnárodních společností. Z veřejných prostředků se financuje nejvíce základního výzkumu. To je ale nesmírně důležité, protože bez základního výzkumu by nebyl výzkum aplikovaný a nebyly by nové technologie, produkty a všechno, co dnes vidíme kolem sebe jako finální výsledek vědy.

Jak moc je podle vás důležité umět veřejnosti vysvětlit, na co se vynakládají prostředky, zvláště ty z veřejných rozpočtů?

Pokud jde část prostředků na výzkum z peněz daňových poplatníků, musí si toho být vědci dobře vědomi, a musí tedy i umět vysvětlovat, k čemu je jejich práce dobrá. Před deseti lety bylo v Británii do hodnoticích kritérií výzkumu poprvé zařazeno kritérium socioekonomického dopadu. Tato data musí vyplnit naprosto všechny obory britských vysokých škol. Považuji to za důležité.

Kdysi jsem se pokoušel přesvědčit vydavatele vědeckých časopisů, aby u každé publikace bylo kromě abstraktu ještě „light summary“. Takový souhrn v rozsahu tři sta slov, jimiž byste popsali svůj výzkum babičce. Zatím se mi to nepovedlo prosadit, takže potřebujeme profesionální komunikátory vědy, kteří mluví s vědci a překládají jejich odbornou řeč do jazyka běžných lidí.

Popularizace vědy se skloňuje už nějakou dobu i u nás. Jaká je ta britská zkušenost?

Už v devadesátých letech začala BBC pravidelně zařazovat do svého televizního vysílání příběhy o vědě a jejích výsledcích. Britové mají skvělé Science Media Centre, které vybírá klíčová témata, zprostředkovává rozhovory se špičkovými vědci a nabízí vědecký obsah všem médiím. Mimochodem – na některých univerzitách je součástí smlouvy, že profesoři musí pronést jednou do roka veřejnou popularizační přednášku. Je to jejich povinnost.

I u nás se blýská na lepší časy…

Určitě. Už dříve jsme měli program Meteor, který řada z nás sledovala stejně jako seriál Okna vesmíru dokořán astronoma, astrofyzika a popularizátora vědy Jiřího Grygara. Dnes máme na ČT Dana Stacha a úžasný program Hyde Park Civilizace, který nám řada zemí závidí. Komunikace vědy má tedy zelenou, mladí vědci mají na výběr z různých vzdělávacích programů a mohou se učit komunikační dovednosti a další soft skills. Ale neznamená to, že je práce hotová, je toho před námi ještě ohromná spousta.

Máte oblíbeného vědce, který dobře popularizuje třeba v Británii?

Jednoznačně David Attenborough. To je ikona a britský klenot popularizace. Samozřejmě k mým oblíbeným patří i Brian Cox a řada dalších.

Žijeme v informačním věku a věda není výjimkou. Jak vstřebat všechny informace?

Už delší dobu přemýšlím nad omezeným množstvím času, který má každý z nás na to, aby přijímal nové informace. Jak tedy postupovat, abychom měli relevantní informace, nestrávili celý den jenom tím, že je někde získáváme, hledáme nebo ověřujeme? A jak nejefektivněji je sdílet i v týmu? Pro ilustraci: Ročně vychází zhruba dva miliony vědeckých publikací. Když budeme počítat, že máme zhruba pět tisíc vědeckých oborů, tak na jeden připadá v průměru čtyři sta publikací. To nemáte šanci přečíst.

Takže buď všechny neprocházíte a pak hrozí, že vám možná unikne něco zajímavého a investujete čas a peníze do toho, co už bylo objeveno. Nebo musíte mít tak velký výzkumný tým, kde si každý přečte něco a potom vzájemně rychle a efektivně sdílí myšlenky. A přesně tam věda postupně směřuje. Možná nám s tím výběrem a tříděním pomůže umělá inteligence. Ale verifikaci vědeckých experimentů, jejich zopakování, jejich kontrolu budou podle mne dělat vědecké týmy. Že by to dělali autonomní roboti s obecnou umělou inteligencí, tomu ještě dlouho neuvěřím.

Jaké objevy nás ještě čekají?

Těžko říct, protože my nevíme, co nevíme. A právě proto je ta věda tak úžasná, protože nemá hranice. Důležité je ale i objevování cest. I těch slepých. Ty nám ukazují, že něco nefunguje a není třeba plýtvat finanční prostředky. Věda je to rozhraní mezi tím, co víme, a co nevíme. A vědci jsou ti, kteří jsou na té hraně a postupně posunují tu hranici kousek po kousku dál.

Není vám někdy líto – právě proto, co děláte a s kým se potkáváte –, že se už nevěnujete vědě?

Někdy ano – a moc. Ale zase si říkám, že bych ztratil možnost toho nadhledu a vhledu do řady jiných oborů, které bych, pokud bych zůstal ve vědě, vůbec nepoznal. Je to něco za něco. Všechno v životě mít nemůžete, na to je krátký.

Začínali jsme náš rozhovor gratulací k získání Řádu britského impéria. Jaké to je, získat takové ocenění?

Je to ohromná pocta a vůbec ji neberu jako jen svou osobní věc. Považuji ji za ocenění česko-britské vědecké spolupráce. Velmi si toho vážím, protože diplomatická práce je často neviditelná. A když se podívám, do jaké společnosti jsem se dostal, že seznam držitelů začíná československými letci a piloty za 2. světové války, že stejný řád má pan profesor Hilský za překlad celého Shakespeara, tak si říkám, že si to snad ani nezasloužím.

Musím ale dodat, že ten řád je sice napsán na mé jméno, ale kdyby má žena nepečovala o děti a neumožňovala mi cestování do Británie a do Prahy a všude možně po světě, tak bych možná udělal sotva čtvrtinu práce. Takže jí ten řád patří úplně stejně jako mně. Jsme společná jednotka, která se dělí o domácí radosti i starosti. Doufám, že ji potěšil tak, jako potěšil mě.

Otakar Fojt (* 1971)

Vystudoval biomedicínské inženýrství na VUT v Brně, doktorský program absolvoval na Oxfordu. Přednášel na britských i kanadských univerzitách. Od roku 2003 působí jako vědecký atašé britského velvyslanectví v ČR. Věnuje se rozvoji česko--britských vztahů v oblasti vědy, moderních technologií a inovací. Je předsedou Správní rady Univerzity Palackého a mj. spoluautorem knihy Science Communication. Úvod do komunikace vědy. Za dlouholetý přínos v oblasti vědy a inovací v České republice mu král Karel III. udělil Řád britského impéria.