Agregátor zdrojů

On Sunday, July 5, 2026, Jan Hladký died at the age of 91, shy of his 92nd birthday. A physicist who devoted nearly seven decades to science, he made his mark on the international history of particle physics through his discoveries.

V neděli 5. července 2026 zemřel ve věku nedožitých 92 let Jan Hladký, fyzik, který zasvětil vědě téměř sedm desetiletí a svými objevy v částicové fyzice se zapsal do mezinárodní historie oboru.

Vědci z katedry optiky Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého vyvinuli novou metodu, která s využitím umělé inteligence dokáže z rozmazaných snímků získat detaily, jež jsou pro běžné optické přístroje prakticky neviditelné. Stejný model umělé inteligence přitom dokáže zpracovávat obrazy vzdálených hvězd i jednotlivých molekul, aniž by bylo nutné jej přizpůsobovat konkrétnímu dalekohledu nebo mikroskopu. Výsledky výzkumu publikoval prestižní časopis Nature Communications.

Každý dalekohled nebo mikroskop má své fyzikální limity. Pokud jsou dva objekty příliš blízko sebe, jejich obraz splyne do jedné rozmazané skvrny. To komplikuje práci například astronomům při pozorování vzdálených hvězd nebo biologům při zkoumání struktur uvnitř buněk. Dosavadní metody, které se snaží toto omezení překonat, vyžadují velmi přesnou znalost vlastností konkrétního přístroje a jeho pečlivou kalibraci.

AI se naučila vidět za hranice optiky

Olomoučtí optici zvolili jiný přístup. Umělou inteligenci učili výhradně na počítačově vytvořených simulacích, které zahrnovaly širokou škálu různých optických podmínek. Díky tomu se model nenaučil pracovat pouze s jedním konkrétním přístrojem, ale pochopil obecné principy, podle nichž vzniká obraz v různých typech optických zařízení.

„Naším cílem bylo, aby se AI naučila nejen jeden konkrétní experiment, ale obecný způsob, jak z rozmazaného obrazu získat ostřejší informaci. Právě proto může stejný model pracovat s daty z velmi odlišných oblastí – od astronomie až po molekulární mikroskopii,“ vysvětlil Dominik Vašinka z katedry optiky přírodovědecké fakulty.

Od laboratorních bodů až ke hvězdám v Andromedě

Vědci svou metodu ověřili nejprve v laboratorním experimentu, kde přesně znali skutečnou polohu světelných zdrojů. Následně ji úspěšně vyzkoušeli na reálných datech. Na snímcích oblasti galaxie Andromeda dokázala umělá inteligence rozlišit skupinu hvězd, které na původním snímku splývaly v jediný objekt. V biologických vzorcích pak pomohla zobrazit jemné buněčné struktury tvořené jednotlivými fluoreskujícími molekulami.

„Experiment s kontrolovanou skutečnou strukturou předmětu byl důležitý krok. U reálných mikroskopických dat nevíme, kde přesně se molekuly nacházejí, a u astronomických dat je situace podobná. My jsme vytvořili mezistupeň mezi ideální simulací a reálnými vzorky,“ uvedl Filip Juráň z katedry optiky.

Hvězdy a molekuly spojuje stejný princip

Podle Jaromíra Běhala z katedry optiky, který také na nové metodě spolupracoval, spojuje zdánlivě nesouvisející obory stejný fyzikální princip. „Spojujícím prvkem nejsou hvězdy ani molekuly samotné, ale fyzika zobrazování bodových zdrojů. Pokud ji AI zachytí dostatečně obecně, může pomoci tam, kde je klasická kalibrace zdlouhavá, nestabilní nebo prakticky nemožná,“ řekl.

Výzkumníci věří, že jejich přístup usnadní využívání superrozlišovacích metod v celé řadě vědeckých i technických oborů. Protože model není závislý na jednom konkrétním přístroji, mohl by v budoucnu najít uplatnění všude tam, kde je potřeba získat co nejvíce informací z optických obrazů.

Jeden model pro různé přístroje

„Nejde pouze o další algoritmus pro zpracování obrazu. Důležité je, že model není pevně svázán s jedním přístrojem. To může výrazně zjednodušit použití superrozlišovacích metod ve výzkumu i technické praxi,“ doplnil Miroslav Ježek z katedry optiky.

Výzkum navazuje na dlouhodobou práci Laboratoře kvantové optiky katedry optiky Přírodovědecké fakulty UP v oblasti optického měření, umělé inteligence a zpracování slabých světelných signálů. Projekt podpořila Grantová agentura ČR, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR prostřednictvím programu OP JAK ITI Mezisektorová spolupráce Optické technologie a Interní grantová agentura Univerzity Palackého.

Vědci z katedry optiky Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého vyvinuli novou metodu, která s využitím umělé inteligence dokáže z rozmazaných snímků získat detaily, jež jsou pro běžné optické přístroje prakticky neviditelné. Stejný model umělé inteligence přitom dokáže zpracovávat obrazy vzdálených hvězd i jednotlivých molekul, aniž by bylo nutné jej přizpůsobovat konkrétnímu dalekohledu nebo mikroskopu. Výsledky výzkumu publikoval prestižní časopis Nature Communications.

Každý dalekohled nebo mikroskop má své fyzikální limity. Pokud jsou dva objekty příliš blízko sebe, jejich obraz splyne do jedné rozmazané skvrny. To komplikuje práci například astronomům při pozorování vzdálených hvězd nebo biologům při zkoumání struktur uvnitř buněk. Dosavadní metody, které se snaží toto omezení překonat, vyžadují velmi přesnou znalost vlastností konkrétního přístroje a jeho pečlivou kalibraci.

AI se naučila vidět za hranice optiky

Olomoučtí optici zvolili jiný přístup. Umělou inteligenci učili výhradně na počítačově vytvořených simulacích, které zahrnovaly širokou škálu různých optických podmínek. Díky tomu se model nenaučil pracovat pouze s jedním konkrétním přístrojem, ale pochopil obecné principy, podle nichž vzniká obraz v různých typech optických zařízení.

„Naším cílem bylo, aby se AI naučila nejen jeden konkrétní experiment, ale obecný způsob, jak z rozmazaného obrazu získat ostřejší informaci. Právě proto může stejný model pracovat s daty z velmi odlišných oblastí – od astronomie až po molekulární mikroskopii,“ vysvětlil Dominik Vašinka z katedry optiky přírodovědecké fakulty.

Od laboratorních bodů až ke hvězdám v Andromedě

Vědci svou metodu ověřili nejprve v laboratorním experimentu, kde přesně znali skutečnou polohu světelných zdrojů. Následně ji úspěšně vyzkoušeli na reálných datech. Na snímcích oblasti galaxie Andromeda dokázala umělá inteligence rozlišit skupinu hvězd, které na původním snímku splývaly v jediný objekt. V biologických vzorcích pak pomohla zobrazit jemné buněčné struktury tvořené jednotlivými fluoreskujícími molekulami.

„Experiment s kontrolovanou skutečnou strukturou předmětu byl důležitý krok. U reálných mikroskopických dat nevíme, kde přesně se molekuly nacházejí, a u astronomických dat je situace podobná. My jsme vytvořili mezistupeň mezi ideální simulací a reálnými vzorky,“ uvedl Filip Juráň z katedry optiky.

Hvězdy a molekuly spojuje stejný princip

Podle Jaromíra Běhala z katedry optiky, který také na nové metodě spolupracoval, spojuje zdánlivě nesouvisející obory stejný fyzikální princip. „Spojujícím prvkem nejsou hvězdy ani molekuly samotné, ale fyzika zobrazování bodových zdrojů. Pokud ji AI zachytí dostatečně obecně, může pomoci tam, kde je klasická kalibrace zdlouhavá, nestabilní nebo prakticky nemožná,“ řekl.

Výzkumníci věří, že jejich přístup usnadní využívání superrozlišovacích metod v celé řadě vědeckých i technických oborů. Protože model není závislý na jednom konkrétním přístroji, mohl by v budoucnu najít uplatnění všude tam, kde je potřeba získat co nejvíce informací z optických obrazů.

Jeden model pro různé přístroje

„Nejde pouze o další algoritmus pro zpracování obrazu. Důležité je, že model není pevně svázán s jedním přístrojem. To může výrazně zjednodušit použití superrozlišovacích metod ve výzkumu i technické praxi,“ doplnil Miroslav Ježek z katedry optiky.

Výzkum navazuje na dlouhodobou práci Laboratoře kvantové optiky katedry optiky Přírodovědecké fakulty UP v oblasti optického měření, umělé inteligence a zpracování slabých světelných signálů. Projekt podpořila Grantová agentura ČR, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR prostřednictvím programu OP JAK ITI Mezisektorová spolupráce Optické technologie a Interní grantová agentura Univerzity Palackého.

Září bude na Univerzitě Palackého patřit absolventkám a absolventům a nejinak tomu bude i na fakultě tělesné kultury. Na pátek 11. září připravuje stříbrnou promoci těch, kteří studium úspěšně završili v roce 2001, na slavnostní akt pak naváže neformální setkání v beachvolejbalovém areálu.

Stříbrné absolventky a absolventi se k účasti na promoci, která proběhne od 10 hodin v olomouckém Arcibiskupském paláci, mohou hlásit prostřednictvím tohoto formuláře. 

„Vaše účast je pro nás nejen ctí, ale také radostí, protože právě vy spoluutváříte historii naší fakulty a jste důkazem jejího dlouhodobého působení a úspěchu. Těšíme se na vás a na společnou oslavu, která propojí vzpomínky na studijní léta se současností i budoucností naší akademické komunity,“ pozval někdejší studentky a studenty zpět do Olomouce děkan FTK UP Pavel Háp.

Po slavnostním aktu se dění přesune do areálu TJ Milo Olomouc při Dolní Hejčínské ulici, na dohled právě rekonstruované Sportovní haly UP, kde bude příležitost k neformálnímu setkání s bývalými spolužáky a pedagogy. Připraveno bude posezení s občerstvením i hudebním doprovodem a pohybovou vložkou – zájemci se budou moci zapojit do přátelského beachvolejbalového turnaje.

Bližší informace k programu organizátoři zveřejní na webu a sociálních sítích fakulty.

Setkání někdejších studentek a studentů FTK UP je součástí programu Alumni září Univerzity Palackého, měsíce plného akcí pro absolventky a absolventy olomouckého univerzity. Informace k němu jsou postupně zveřejňovány zde.

Září bude na Univerzitě Palackého patřit absolventkám a absolventům a nejinak tomu bude i na fakultě tělesné kultury. Na pátek 11. září připravuje stříbrnou promoci těch, kteří studium úspěšně završili v roce 2001, na slavnostní akt pak naváže neformální setkání v beachvolejbalovém areálu.

Stříbrné absolventky a absolventi se k účasti na promoci, která proběhne od 10 hodin v olomouckém Arcibiskupském paláci, mohou hlásit prostřednictvím tohoto formuláře. 

„Vaše účast je pro nás nejen ctí, ale také radostí, protože právě vy spoluutváříte historii naší fakulty a jste důkazem jejího dlouhodobého působení a úspěchu. Těšíme se na vás a na společnou oslavu, která propojí vzpomínky na studijní léta se současností i budoucností naší akademické komunity,“ pozval někdejší studentky a studenty zpět do Olomouce děkan FTK UP Pavel Háp.

Po slavnostním aktu se dění přesune do areálu TJ Milo Olomouc při Dolní Hejčínské ulici, na dohled právě rekonstruované Sportovní haly UP, kde bude příležitost k neformálnímu setkání s bývalými spolužáky a pedagogy. Připraveno bude posezení s občerstvením i hudebním doprovodem a pohybovou vložkou – zájemci se budou moci zapojit do přátelského beachvolejbalového turnaje.

Bližší informace k programu organizátoři zveřejní na webu a sociálních sítích fakulty.

Setkání někdejších studentek a studentů FTK UP je součástí programu Alumni září Univerzity Palackého, měsíce plného akcí pro absolventky a absolventy olomouckého univerzity. Informace k němu jsou postupně zveřejňovány zde.

Na Univerzitě Palackého vzniká záměr vytvořit uměleckou sbírku. Jeho iniciátorkou je Barbora Kundračíková, která působí na katedře dějin umění filozofické fakulty a současně je kurátorkou sbírky moderního umění Muzea umění Olomouc. Cílem je kolekce, která bude „živá“. Díla se nebudou schovávat do přítmí depozitářů. Naopak. Budou na chodbách, v učebnách a reprezentativních prostorách. Bude se o nich a u nich mluvit a moderní umění se stane součástí každodenního chodu školy. Přirozeně vstoupí do života všem, kdo na UP studují, pracují nebo na univerzitní půdu zavítají.

Jak Barbora Kundračíková připomíná, sbírka je důležitá i pro samotnou instituci: ukazuje, jaké hodnoty jsou pro ni v dnešním rychle se měnícím světě důležité.

Je budování umělecké kolekce i další způsob, jak naplňovat onu tzv. třetí roli univerzity, tedy vedle vzdělávání a výzkumu i působení ve společnosti a pro společnost?

Ano, mít sbírku patří do rámce společenské odpovědnosti instituce. Připojili bychom se tak k velké řadě vyspělých soukromých i veřejných univerzit či škol, které kolekce mají. Na tuzemských univerzitách zatím taková tradice není příliš obvyklá, vyniká hlavně Masarykova univerzita v Brně. Podle mě mají ale univerzitní sbírky zásadní společenské poslání. Umělecká kolekce pomáhá k vytváření společného obrazu. Ukazuje, jaký hodnotový rámec je pro nás důležitý. A nesmíme zapomínat ani na to, že každá sbírka je kumulace poměrně velkého finančního objemu, s nímž se dá pracovat.

Co by mohla univerzita sbírat?

Jakákoli sbírka podobného typu by měla být vázána na současné umění a zároveň na absolventy nebo na osobnosti, které mají k univerzitě nějakou vazbu. Zároveň je ale otevřena zápůjčkám a darům, které přirozeně zahrnují také díla starších období.

Koho jste už oslovila?

Nejprve se obracím dovnitř univerzity, kde působí činní umělci, etablovaní nejen v českém prostoru, ale i na mezinárodní scéně, jako třeba Robert Buček, Vladimír Havlík, Magdalena Turzová, David Jedlička, Libor Novotný a řada dalších. Nesmíme zapomínat ani na ty, kteří s univerzitou byli dlouho osobně spojení nebo zůstávají v emeritním statusu, například Ondřej Michálek. Tyto osobnosti má smysl reflektovat, univerzitu dlouhodobě provázejí, ovlivňují i nástup nových generací. To je základ, který by měli doplňovat autoři obecných kvalit. Mou preferencí je oblast širší střední Evropy, včetně regionů, jako je Ukrajina, Bělorusko, Pobaltí, zkrátka zón, ve kterých se dlouhodobě „něco děje“, je tam velký společenský pohyb, probíhá „zápas o demokracii“. Má smysl vybírat díla, která jsou kontroverzní, problematická. Samozřejmě, že u současného umění je to vždy sázka na nejistotu, nikdy dopředu nevíte, zda se autor prosadí, nebo ne. Ale myslím, že pokud budeme v nějakém širším sboru vybírat dobré autory a specifická témata, nemůžeme sáhnout vedle.

Barbora Kundračíková: Teď se pomalu naše vize zhmotňuje díky panu rektorovi, který je této aktivitě nakloněn, v prostorách rektorátu. Každý semestr vybereme nové autory i téma, s nímž se pracuje.

Kolik těch prací budeme pořizovat?

Myslím, že v možnostech univerzity je pořídit během roku tři až pět děl, udržitelná hranice je deset prací. Zásadní je, že nebudou nikde schována, ale měla by se uplatnit přímo ve veřejném prostoru univerzity. Jsme ale na samém začátku. Teď se pomalu naše vize zhmotňuje díky panu rektorovi, který je této aktivitě nakloněn, v prostorách rektorátu. Každý semestr vybereme nové autory i téma, s nímž se pracuje. Postupně se budou přidávat konkrétní nákupy. Vznikají webové stránky, spolu se studenty zde budeme představovat jednotlivé autory, na katedře dějin umění letos zahajujeme pravidelný cyklus diskuzí o současném umění…

A jak to bude náročné finančně?

Nákup jednotlivých děl by se měl pohybovat od tisíců po statisíce. Velký prostor je tady pro donátory a podporovatele univerzity. Univerzita bude muset zajistit podmínky, i ve smyslu péče o díla, jejich umístění, pojištění a podobně.

Nebojíte se reakcí na soudobé umění v historických prostorách? Přece jen jsme nejstarší moravská univerzita.

Myslím si, že Univerzita Palackého má ohromný potenciál nejen v rámci úzkého regionu. Kulturní svět sám je pestrý, nebojí se diskuze, kontroverze, hravosti ani chyb. Umění s sebou přirozeně nese i sebereflexi a myslím, že tu potřebuje i každá velká instituce. Nebojme se toho.

Jak vidíte univerzitní sbírku třeba za deset let?

Ideální stav: sto děl, která jsou v učebnách, na chodbách, kolem kterých se chodí a diskutuje. Autoři jsou na to, že byli do kolekce vybráni, pyšní, hovoří o ní, univerzita je prezentována v globálním měřítku a stává se hráčem v kulturním prostoru. Umění je sice jen měkkou silou, nevyhrává války, ale dokáže vyslat jasný vzkaz, kým jsme, v co věříme a za čím stojíme. Smyslem je vizualizovat hodnotové spektrum, ve kterém žijeme. Každá instituce, včetně univerzity, musí být čitelná, musí být sexy, a to znamená být vizuální, otevřená, smyslová. Jděme po fascinaci, jděme po úžasu. Umění musí živit oko. Když tohle zvládneme, tak můžeme jít ke všemu komplikovanějšímu, co je za tím.

Rozhovor vznikl pro aktuální vydání magazínu Žurnál, jehož elektronickou verzi najdete zde.

Na Univerzitě Palackého vzniká záměr vytvořit uměleckou sbírku. Jeho iniciátorkou je Barbora Kundračíková, která působí na katedře dějin umění filozofické fakulty a současně je kurátorkou sbírky moderního umění Muzea umění Olomouc. Cílem je kolekce, která bude „živá“. Díla se nebudou schovávat do přítmí depozitářů. Naopak. Budou na chodbách, v učebnách a reprezentativních prostorách. Bude se o nich a u nich mluvit a moderní umění se stane součástí každodenního chodu školy. Přirozeně vstoupí do života všem, kdo na UP studují, pracují nebo na univerzitní půdu zavítají.

Jak Barbora Kundračíková připomíná, sbírka je důležitá i pro samotnou instituci: ukazuje, jaké hodnoty jsou pro ni v dnešním rychle se měnícím světě důležité.

Je budování umělecké kolekce i další způsob, jak naplňovat onu tzv. třetí roli univerzity, tedy vedle vzdělávání a výzkumu i působení ve společnosti a pro společnost?

Ano, mít sbírku patří do rámce společenské odpovědnosti instituce. Připojili bychom se tak k velké řadě vyspělých soukromých i veřejných univerzit či škol, které kolekce mají. Na tuzemských univerzitách zatím taková tradice není příliš obvyklá, vyniká hlavně Masarykova univerzita v Brně. Podle mě mají ale univerzitní sbírky zásadní společenské poslání. Umělecká kolekce pomáhá k vytváření společného obrazu. Ukazuje, jaký hodnotový rámec je pro nás důležitý. A nesmíme zapomínat ani na to, že každá sbírka je kumulace poměrně velkého finančního objemu, s nímž se dá pracovat.

Co by mohla univerzita sbírat?

Jakákoli sbírka podobného typu by měla být vázána na současné umění a zároveň na absolventy nebo na osobnosti, které mají k univerzitě nějakou vazbu. Zároveň je ale otevřena zápůjčkám a darům, které přirozeně zahrnují také díla starších období.

Koho jste už oslovila?

Nejprve se obracím dovnitř univerzity, kde působí činní umělci, etablovaní nejen v českém prostoru, ale i na mezinárodní scéně, jako třeba Robert Buček, Vladimír Havlík, Magdalena Turzová, David Jedlička, Libor Novotný a řada dalších. Nesmíme zapomínat ani na ty, kteří s univerzitou byli dlouho osobně spojení nebo zůstávají v emeritním statusu, například Ondřej Michálek. Tyto osobnosti má smysl reflektovat, univerzitu dlouhodobě provázejí, ovlivňují i nástup nových generací. To je základ, který by měli doplňovat autoři obecných kvalit. Mou preferencí je oblast širší střední Evropy, včetně regionů, jako je Ukrajina, Bělorusko, Pobaltí, zkrátka zón, ve kterých se dlouhodobě „něco děje“, je tam velký společenský pohyb, probíhá „zápas o demokracii“. Má smysl vybírat díla, která jsou kontroverzní, problematická. Samozřejmě, že u současného umění je to vždy sázka na nejistotu, nikdy dopředu nevíte, zda se autor prosadí, nebo ne. Ale myslím, že pokud budeme v nějakém širším sboru vybírat dobré autory a specifická témata, nemůžeme sáhnout vedle.

Barbora Kundračíková: Teď se pomalu naše vize zhmotňuje díky panu rektorovi, který je této aktivitě nakloněn, v prostorách rektorátu. Každý semestr vybereme nové autory i téma, s nímž se pracuje.

Kolik těch prací budeme pořizovat?

Myslím, že v možnostech univerzity je pořídit během roku tři až pět děl, udržitelná hranice je deset prací. Zásadní je, že nebudou nikde schována, ale měla by se uplatnit přímo ve veřejném prostoru univerzity. Jsme ale na samém začátku. Teď se pomalu naše vize zhmotňuje díky panu rektorovi, který je této aktivitě nakloněn, v prostorách rektorátu. Každý semestr vybereme nové autory i téma, s nímž se pracuje. Postupně se budou přidávat konkrétní nákupy. Vznikají webové stránky, spolu se studenty zde budeme představovat jednotlivé autory, na katedře dějin umění letos zahajujeme pravidelný cyklus diskuzí o současném umění…

A jak to bude náročné finančně?

Nákup jednotlivých děl by se měl pohybovat od tisíců po statisíce. Velký prostor je tady pro donátory a podporovatele univerzity. Univerzita bude muset zajistit podmínky, i ve smyslu péče o díla, jejich umístění, pojištění a podobně.

Nebojíte se reakcí na soudobé umění v historických prostorách? Přece jen jsme nejstarší moravská univerzita.

Myslím si, že Univerzita Palackého má ohromný potenciál nejen v rámci úzkého regionu. Kulturní svět sám je pestrý, nebojí se diskuze, kontroverze, hravosti ani chyb. Umění s sebou přirozeně nese i sebereflexi a myslím, že tu potřebuje i každá velká instituce. Nebojme se toho.

Jak vidíte univerzitní sbírku třeba za deset let?

Ideální stav: sto děl, která jsou v učebnách, na chodbách, kolem kterých se chodí a diskutuje. Autoři jsou na to, že byli do kolekce vybráni, pyšní, hovoří o ní, univerzita je prezentována v globálním měřítku a stává se hráčem v kulturním prostoru. Umění je sice jen měkkou silou, nevyhrává války, ale dokáže vyslat jasný vzkaz, kým jsme, v co věříme a za čím stojíme. Smyslem je vizualizovat hodnotové spektrum, ve kterém žijeme. Každá instituce, včetně univerzity, musí být čitelná, musí být sexy, a to znamená být vizuální, otevřená, smyslová. Jděme po fascinaci, jděme po úžasu. Umění musí živit oko. Když tohle zvládneme, tak můžeme jít ke všemu komplikovanějšímu, co je za tím.

Rozhovor vznikl pro aktuální vydání magazínu Žurnál, jehož elektronickou verzi najdete zde.

Šest inspirativních vyučujících Filozofické fakulty Univerzity Palackého převzalo ocenění za mimořádné výsledky ve výuce. Děkan fakulty je tradičně udělil na základě výsledků studentských evaluací během setkání v Parkánových zahradách.

Na konci letního semestru se sešli zaměstnanci, zaměstnankyně i studenti a studentky doktorských studijních programů Filozofické fakulty UP. Tradiční Setkání v zahradách nabídlo prostor nejen k neformálním rozhovorům, ale také k poděkování pedagogům a pedagožkám, kteří podle hodnocení studentů patří mezi nejinspirativnější osobnosti fakulty.

foto_sem_4

Mezi oceněnými byla také Monika Hálová z katedry asijských studií, která vnímá získané ocenění především jako motivaci k dalšímu profesnímu růstu.

„Neskutečně mě těší, že jsou studenti a studentky s mou výukou spokojeni. Ocenění ale nevnímám jako cíl, spíš jako motivaci dál se zlepšovat a předávat jim to nejlepší, co dovedu,“ uvedla doktorandka, která se věnuje výuce korejštiny.

foto_sem_4

K tomuto jazyku se dostávala postupně. „Asie mě zajímá od dětství. Nejdříve to bylo Japonsko, potom Čína, a nakonec si moje srdce získaly Korea a korejština. Stejně jako mnoho mých studentů jsem se ke korejštině dostala přes korejskou hudbu. Svou lásku k asijské popkultuře si zachovávám a myslím, že mi pomáhá lépe chápat naše studenty,“ dodala.

foto_sem_4

Její cesta k pedagogické profesi však nebyla přímočará. Původně byla přesvědčena, že se bude věnovat cestovnímu ruchu, který studovala na střední škole. Po bakalářském studiu však nebyla se svými znalostmi korejštiny spokojená, a proto pokračovala v navazujícím magisterském studiu. Poprvé si výuku vyzkoušela během pedagogické praxe. Právě tehdy zjistila, že našla své profesní směřování.

foto_sem_4

„Dnes si neumím představit, že bych dělala něco jiného. K práci pedagoga mám velký respekt a zároveň mě nesmírně naplňuje. Učím především studenty prvních ročníků, proto cítím velkou odpovědnost za to, aby získali pevné základy. Baví mě připravovat nové materiály i zkoušet nové metody výuky. Největší odměnou je pro mě, když studenti řeknou, že je hodiny baví a chodí na ně rádi,“ řekla oceněná vyučující. 

Význam ocenění připomněl také děkan Filozofické fakulty UP Jan Stejskal. „Chceme celé akademické obci připomenout, že kvalitní výuka je stejně důležitou součástí akademické práce jako vědecká činnost. Ocenění udělujeme výhradně na základě studentských evaluací, čímž zároveň dáváme studentům najevo, že jejich zpětná vazba má smysl a že ji vedení fakulty pečlivě čte. Našim vyučujícím chceme veřejně poděkovat za jejich nasazení a připomenout jim, že si jejich práce velmi vážíme.“ 

Ocenění letos obdrželi také Michaela Kopečková z katedry bohemistiky, Martin Horáček z katedry dějin umění, Karel Šebela z katedry filozofie, Michael Viktořík z katedry historie a Hana Nováková z Centra judaistických studií Kurta a Ursuly Schubertových. Na setkání zazněla také gratulace Runeovi Steenbergovi z katedry asijských studií k získání prestižního grantu Evropské výzkumné rady (ERC) na projekt NEWXUAR.

„Ocenění udělujeme výhradně na základě studentských evaluací, čímž zároveň dáváme studentům najevo, že jejich zpětná vazba má smysl.“ Jan Stejskal, děkan FF UP

Setkání v Parkánových zahradách neformálně uzavřelo letní semestr. Před předáváním ocenění zazněly slavnostní fanfáry v podání žáků ZUŠ Žerotín v čele s hudebníkem a pedagogem Pavlem Balcaříkem. Na setkání byl k dispozici i dětský koutek, který organizovaly studentky FF UP a který využilo asi dvacet dětí. Nechyběla také živá kapela, letos zahrál Hennry's Band. O oživení akce se postaral i kouzelník Antony Brtník.

Cenu za nejlepší pedagogický výkon získali:

Mgr. Michaela Kopečková, Ph.D., katedra bohemistiky, doc. PhDr. Martin Horáček, Ph.D., katedra dějin umění, Mgr. Monika Hálová, katedra asijských studií, Mgr. Karel Šebela, Ph.D., katedra filozofie, doc. PhDr. Michael Viktořík, Ph.D., katedra historie, Mgr. Hana Nováková, Ph.D., Centrum judaistických studií Kurta a Ursuly Schubertových. Speciální gratulaci a dort převzal za získání prestižního ERC grantu na projekt NEWXUAR dr. Rune Steenberg, katedra asijských studií.

Šest inspirativních vyučujících Filozofické fakulty Univerzity Palackého převzalo ocenění za mimořádné výsledky ve výuce. Děkan fakulty je tradičně udělil na základě výsledků studentských evaluací během setkání v Parkánových zahradách.

Na konci letního semestru se sešli zaměstnanci, zaměstnankyně i studenti a studentky doktorských studijních programů Filozofické fakulty UP. Tradiční Setkání v zahradách nabídlo prostor nejen k neformálním rozhovorům, ale také k poděkování pedagogům a pedagožkám, kteří podle hodnocení studentů patří mezi nejinspirativnější osobnosti fakulty.

foto_sem_4

Mezi oceněnými byla také Monika Hálová z katedry asijských studií, která vnímá získané ocenění především jako motivaci k dalšímu profesnímu růstu.

„Neskutečně mě těší, že jsou studenti a studentky s mou výukou spokojeni. Ocenění ale nevnímám jako cíl, spíš jako motivaci dál se zlepšovat a předávat jim to nejlepší, co dovedu,“ uvedla doktorandka, která se věnuje výuce korejštiny.

foto_sem_4

K tomuto jazyku se dostávala postupně. „Asie mě zajímá od dětství. Nejdříve to bylo Japonsko, potom Čína, a nakonec si moje srdce získaly Korea a korejština. Stejně jako mnoho mých studentů jsem se ke korejštině dostala přes korejskou hudbu. Svou lásku k asijské popkultuře si zachovávám a myslím, že mi pomáhá lépe chápat naše studenty,“ dodala.

foto_sem_4

Její cesta k pedagogické profesi však nebyla přímočará. Původně byla přesvědčena, že se bude věnovat cestovnímu ruchu, který studovala na střední škole. Po bakalářském studiu však nebyla se svými znalostmi korejštiny spokojená, a proto pokračovala v navazujícím magisterském studiu. Poprvé si výuku vyzkoušela během pedagogické praxe. Právě tehdy zjistila, že našla své profesní směřování.

foto_sem_4

„Dnes si neumím představit, že bych dělala něco jiného. K práci pedagoga mám velký respekt a zároveň mě nesmírně naplňuje. Učím především studenty prvních ročníků, proto cítím velkou odpovědnost za to, aby získali pevné základy. Baví mě připravovat nové materiály i zkoušet nové metody výuky. Největší odměnou je pro mě, když studenti řeknou, že je hodiny baví a chodí na ně rádi,“ řekla oceněná vyučující. 

Význam ocenění připomněl také děkan Filozofické fakulty UP Jan Stejskal. „Chceme celé akademické obci připomenout, že kvalitní výuka je stejně důležitou součástí akademické práce jako vědecká činnost. Ocenění udělujeme výhradně na základě studentských evaluací, čímž zároveň dáváme studentům najevo, že jejich zpětná vazba má smysl a že ji vedení fakulty pečlivě čte. Našim vyučujícím chceme veřejně poděkovat za jejich nasazení a připomenout jim, že si jejich práce velmi vážíme.“ 

Ocenění letos obdrželi také Michaela Kopečková z katedry bohemistiky, Martin Horáček z katedry dějin umění, Karel Šebela z katedry filozofie, Michael Viktořík z katedry historie a Hana Nováková z Centra judaistických studií Kurta a Ursuly Schubertových. Na setkání zazněla také gratulace Runeovi Steenbergovi z katedry asijských studií k získání prestižního grantu Evropské výzkumné rady (ERC) na projekt NEWXUAR.

„Ocenění udělujeme výhradně na základě studentských evaluací, čímž zároveň dáváme studentům najevo, že jejich zpětná vazba má smysl.“ Jan Stejskal, děkan FF UP

Setkání v Parkánových zahradách neformálně uzavřelo letní semestr. Před předáváním ocenění zazněly slavnostní fanfáry v podání žáků ZUŠ Žerotín v čele s hudebníkem a pedagogem Pavlem Balcaříkem. Na setkání byl k dispozici i dětský koutek, který organizovaly studentky FF UP a který využilo asi dvacet dětí. Nechyběla také živá kapela, letos zahrál Hennry's Band. O oživení akce se postaral i kouzelník Antony Brtník.

Cenu za nejlepší pedagogický výkon získali:

Mgr. Michaela Kopečková, Ph.D., katedra bohemistiky, doc. PhDr. Martin Horáček, Ph.D., katedra dějin umění, Mgr. Monika Hálová, katedra asijských studií, Mgr. Karel Šebela, Ph.D., katedra filozofie, doc. PhDr. Michael Viktořík, Ph.D., katedra historie, Mgr. Hana Nováková, Ph.D., Centrum judaistických studií Kurta a Ursuly Schubertových. Speciální gratulaci a dort převzal za získání prestižního ERC grantu na projekt NEWXUAR dr. Rune Steenberg, katedra asijských studií.

We invite you to our traditional HR Coffee & Talk.

Zveme Vás na tradiční setkání HR Coffee & Talk

We invite you to our traditional HR Coffee & Talk.

Zveme Vás na tradiční setkání HR Coffee & Talk

Publikace Chemické látky a jejich biologické účinky autorů Pavla Hradila a Miroslava Sourala z katedry organické chemie Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého získala Cenu Josefa Hlávky za rok 2025 v kategorii vědy o živé přírodě. Každoročně tuto cenu udělují Nadace Český literární fond společně s Nadáním Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových za původní knižní práce z oblasti vědecké a odborné literatury publikované v České republice.

Ocenění jsou udělována ve čtyřech vědních oblastech – společenské vědy, vědy o neživé přírodě, vědy o živé přírodě a lékařství.

„Moc nás to potěšilo. Když člověk něčemu věnuje tolik času a práce, je příjemné vědět, že výsledné dílo najde uznání i u odborné poroty,“ uvedl Pavel Hradil z katedry organické chemie.

Knihu vydalo Vydavatelství Univerzity Palackého. Přináší ucelený pohled na biologické účinky chemických látek a jejich působení v živých organismech. Zabývá se skupinami látek, jako jsou léčiva, pesticidy, drogy, toxiny či průmyslové toxiny, a vysvětluje jejich vzájemné souvislosti, historický vývoj i mechanismy účinku. Autoři v ní popisují vývoj jednotlivých látek od jejich prvních objevů až po nejnovější poznatky i jejich praktické využití.

Na přípravě publikace pracovali chemici více než rok. Je určena nejen studentům oboru Přírodní a biologicky aktivní látky, který Pavel Hradil na přírodovědecké fakultě vyučuje, ale díky svému komplexnímu zpracování může být cenným zdrojem také pro odborníky, širší veřejnost se základním chemickým vzděláním i všechny zájemce o chemii.

Publikace Chemické látky a jejich biologické účinky autorů Pavla Hradila a Miroslava Sourala z katedry organické chemie Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého získala Cenu Josefa Hlávky za rok 2025 v kategorii vědy o živé přírodě. Každoročně tuto cenu udělují Nadace Český literární fond společně s Nadáním Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových za původní knižní práce z oblasti vědecké a odborné literatury publikované v České republice.

Ocenění jsou udělována ve čtyřech vědních oblastech – společenské vědy, vědy o neživé přírodě, vědy o živé přírodě a lékařství.

„Moc nás to potěšilo. Když člověk něčemu věnuje tolik času a práce, je příjemné vědět, že výsledné dílo najde uznání i u odborné poroty,“ uvedl Pavel Hradil z katedry organické chemie.

Knihu vydalo Vydavatelství Univerzity Palackého. Přináší ucelený pohled na biologické účinky chemických látek a jejich působení v živých organismech. Zabývá se skupinami látek, jako jsou léčiva, pesticidy, drogy, toxiny či průmyslové toxiny, a vysvětluje jejich vzájemné souvislosti, historický vývoj i mechanismy účinku. Autoři v ní popisují vývoj jednotlivých látek od jejich prvních objevů až po nejnovější poznatky i jejich praktické využití.

Na přípravě publikace pracovali chemici více než rok. Je určena nejen studentům oboru Přírodní a biologicky aktivní látky, který Pavel Hradil na přírodovědecké fakultě vyučuje, ale díky svému komplexnímu zpracování může být cenným zdrojem také pro odborníky, širší veřejnost se základním chemickým vzděláním i všechny zájemce o chemii.

Dusíkem obohacený grafenový nanomateriál (GN3) pro ukládání energie v superkondenzátorech, který vyvinuli vědci z Českého institutu výzkumu a pokročilých technologií (CATRIN) Univerzity Palackého v Olomouci, zařadila Evropská komise do databáze Inovační radar jako technologii se slibným potenciálem pro komerční využití. Materiál označila jako dobře připravený pro trh, navíc s vysokým potenciálem vytvářet nové trhy. Univerzita Palackého, která koordinovala prestižní projekt Evropské inovační rady TRANS2DCHEM, se dostala mezi klíčové inovátory.

Inovační radar je evropská platforma, která se zaměřuje na vyhledávání perspektivních inovací a klíčových inovátorů ve výzkumných a inovačních projektech financovaných Evropskou unií.

„Je to pro nás velká pocta a ocenění naší práce. Skvělé hodnocení v rámci této platformy ukazuje potenciál CATRIN, potažmo celé univerzity, transformovat vědecké výsledky do produktů s vysokým komerčním potenciálem. Ocenění nezávislými experty poukazuje na vysokou míru připravenosti na trh, což je unikátní i v kontextu a konkurenci dalších excelentních projektů, které podporuje Evropská inovační rada,“ uvedl Jiří Navrátil, koordinátor transferu technologií CATRIN.

Elektrodový materiál na bázi dusíkem obohaceného grafenu, dvojrozměrného materiálu tvořeného jedinou vrstvou uhlíku, vyvinuli vědci v Olomouci před sedmi lety. Jednalo se o výsledek prestižního projektu Evropské výzkumné rady Michala Otyepky, který se zaměřil na 2D chemii fluorografenu. V následujících letech vědci potvrdili velký potenciál materiálu pro ukládání elektrické energie zejména v superkondenzátorech, které jsou zajímavou alternativou k aktuálně nejvíce využívaným lithium-iontovým bateriím. Do vývoje prototypů superkondenzátorů, jež vykazují jedinečné vlastnosti, se odborníci z CATRIN pustili díky prestižnímu projektu Evropské inovační rady TRANS2DCHEM ve spolupráci s kolegy z Bar-Ilanovy univerzity v Izraeli a italské firmy ITELCOND. Dalším logickým krokem bylo rozhodnutí o založení spin-off společnosti Atomiver, která funguje od roku 2024.

„Zařazení do databáze Innovation Radar je pro nás povzbuzením pro další práci a dotažení technologie do výroby." Michal Oytepka

„Neustálý nárůst globální spotřeby energie a rozvoj elektronických zařízení vyvolává velkou poptávku po součástkách pro ukládání energie s vysokým výkonem a stabilitou. Náš elektrodový materiál je unikátní, protože posouvá stávající limity komerčně dostupných zařízení zejména v oblasti objemové hustoty energie. To je množství elektrické energie, které umí součástka uložit v určeném objemu. Náš materiál dovoluje až násobného zvýšení oproti stávajícím technologiím. Jeho zařazení do databáze Innovation Radar je pro nás povzbuzením pro další práci a dotažení technologie do výroby,“ uvedl jeden z autorů know-how a spoluvlastník spin-out společnosti Michal Otyepka. Materiál je chráněný několika mezinárodními patenty, které si licencovala firma Atomiver od Univerzity Palackého.

„Superkondenzátory, jejichž součástí by v budoucnu mohl být i náš grafenový materiál, mohou posloužit například k zajištění bezpečného provozu velkých datových center, sítí pro ‚internet věcí‘, v dopravě, skladování energie v sítích, elektronice pro vesmírné aplikace či v implantovaných lékařských zařízeních,“ doplnila jedna z autorek know-how Veronika Šedajová.

Význam technologie v minulosti podtrhlo přijetí společnosti Atomiver do akceleračního programu NATO DIANA, kam se dostalo pouze 74 společností z více než 2600 uchazečů. Společnost podpořila dotací i agentura CzechInvest v rámci programu Technologická inkubace. „Nyní intenzivně jednáme s investory, kteří mají o technologii velký zájem i proto, že vyvinutý elektrodový materiál lze dále používat v dalších odvětvích,“ doplňuje ředitel společnosti Atomiver Andrew Hladký.

Inovační radar slouží jako nástroj pro investory, podnikatele i širokou veřejnost k objevování nových technologií.

 

Dusíkem obohacený grafenový nanomateriál (GN3) pro ukládání energie v superkondenzátorech, který vyvinuli vědci z Českého institutu výzkumu a pokročilých technologií (CATRIN) Univerzity Palackého v Olomouci, zařadila Evropská komise do databáze Inovační radar jako technologii se slibným potenciálem pro komerční využití. Materiál označila jako dobře připravený pro trh, navíc s vysokým potenciálem vytvářet nové trhy. Univerzita Palackého, která koordinovala prestižní projekt Evropské inovační rady TRANS2DCHEM, se dostala mezi klíčové inovátory.

Inovační radar je evropská platforma, která se zaměřuje na vyhledávání perspektivních inovací a klíčových inovátorů ve výzkumných a inovačních projektech financovaných Evropskou unií.

„Je to pro nás velká pocta a ocenění naší práce. Skvělé hodnocení v rámci této platformy ukazuje potenciál CATRIN, potažmo celé univerzity, transformovat vědecké výsledky do produktů s vysokým komerčním potenciálem. Ocenění nezávislými experty poukazuje na vysokou míru připravenosti na trh, což je unikátní i v kontextu a konkurenci dalších excelentních projektů, které podporuje Evropská inovační rada,“ uvedl Jiří Navrátil, koordinátor transferu technologií CATRIN.

Elektrodový materiál na bázi dusíkem obohaceného grafenu, dvojrozměrného materiálu tvořeného jedinou vrstvou uhlíku, vyvinuli vědci v Olomouci před sedmi lety. Jednalo se o výsledek prestižního projektu Evropské výzkumné rady Michala Otyepky, který se zaměřil na 2D chemii fluorografenu. V následujících letech vědci potvrdili velký potenciál materiálu pro ukládání elektrické energie zejména v superkondenzátorech, které jsou zajímavou alternativou k aktuálně nejvíce využívaným lithium-iontovým bateriím. Do vývoje prototypů superkondenzátorů, jež vykazují jedinečné vlastnosti, se odborníci z CATRIN pustili díky prestižnímu projektu Evropské inovační rady TRANS2DCHEM ve spolupráci s kolegy z Bar-Ilanovy univerzity v Izraeli a italské firmy ITELCOND. Dalším logickým krokem bylo rozhodnutí o založení spin-off společnosti Atomiver, která funguje od roku 2024.

„Zařazení do databáze Innovation Radar je pro nás povzbuzením pro další práci a dotažení technologie do výroby." Michal Oytepka

„Neustálý nárůst globální spotřeby energie a rozvoj elektronických zařízení vyvolává velkou poptávku po součástkách pro ukládání energie s vysokým výkonem a stabilitou. Náš elektrodový materiál je unikátní, protože posouvá stávající limity komerčně dostupných zařízení zejména v oblasti objemové hustoty energie. To je množství elektrické energie, které umí součástka uložit v určeném objemu. Náš materiál dovoluje až násobného zvýšení oproti stávajícím technologiím. Jeho zařazení do databáze Innovation Radar je pro nás povzbuzením pro další práci a dotažení technologie do výroby,“ uvedl jeden z autorů know-how a spoluvlastník spin-out společnosti Michal Otyepka. Materiál je chráněný několika mezinárodními patenty, které si licencovala firma Atomiver od Univerzity Palackého.

„Superkondenzátory, jejichž součástí by v budoucnu mohl být i náš grafenový materiál, mohou posloužit například k zajištění bezpečného provozu velkých datových center, sítí pro ‚internet věcí‘, v dopravě, skladování energie v sítích, elektronice pro vesmírné aplikace či v implantovaných lékařských zařízeních,“ doplnila jedna z autorek know-how Veronika Šedajová.

Význam technologie v minulosti podtrhlo přijetí společnosti Atomiver do akceleračního programu NATO DIANA, kam se dostalo pouze 74 společností z více než 2600 uchazečů. Společnost podpořila dotací i agentura CzechInvest v rámci programu Technologická inkubace. „Nyní intenzivně jednáme s investory, kteří mají o technologii velký zájem i proto, že vyvinutý elektrodový materiál lze dále používat v dalších odvětvích,“ doplňuje ředitel společnosti Atomiver Andrew Hladký.

Inovační radar slouží jako nástroj pro investory, podnikatele i širokou veřejnost k objevování nových technologií.