Agregátor zdrojů

Na Univerzitě Palackého se uskutečnilo odborné setkání, jehož cílem bylo vytvořit prostor pro setkání akademiků, studentů a odborníků z praxe, kteří se zabývají hrami v jejich kulturních, společenských a kreativních souvislostech. První Olomouc Games Conference přivítala víc než šedesát účastníků a účastnic ze všech koutů České republiky i Evropy.

Katedra sociologie, andragogiky a kulturní antropologie Filozofické fakulty Univerzity Palackého uspořádala první konferenci věnovanou interdisciplinárnímu oboru game studies. Ve svých prostorách přivítala víc než šedesát účastníků a účastnic, kteří vystoupili s téměř padesáti příspěvky. První klíčovou přednášku měl profesor Luis Emilio Bruni z dánské Aalborg University, který hovořil o proměnách vyprávění pod vlivem technologií rozšířených realit a umělé inteligence. Druhým hlavním řečníkem byl Jan Švelch z Univerzity Karlovy v Praze, který se zaměřil na koncept průmyslové reflexivity zasahující do interních procesů herního vývoje.

Konference byla otevřená příspěvkům z oblasti game studies, mediálních a kulturálních studií, kulturní antropologie, sociologie, psychologie, pedagogiky, designu i příbuzných disciplín, stejně jako praktickým či tvůrčím příspěvkům reflektujícím zkušenosti z herního vývoje.

foto_sem_4

Podle doktoranda z pořádající katedry Martina Látala, který se na přípravě tohoto odborného setkání podílel, mělo společně s jednotlivými přednáškami důležitou roli také dvanáct tematických panelů. Jeden z nich se věnoval i japonským videohrám, panel českých institucí rozšířil konferenci o mimouniverzitní perspektivy.

„Game studies je poměrně nový interdisciplinární obor, který však vychází ze starších tradic v mediálních vědách, antropologii, psychologii či literárních studiích. V současnosti se zaměřuje především na digitální hry, nicméně doména zahrnuje i deskové hry, live-action role-play či pronikání herních prvků do neherních prostředí, tedy tzv. gamifikaci,“ uvedl Martin Látal. Současné výzkumy se podle něj soustředí například na hráčské komunity a jejich psychologii, fungování herního průmyslu či tok narativů i informací v rámci herního média. 

„Game studies jsou v úzkém kontaktu s oblastmi herního designu či programování, nejedná se však o obor primárně technicko-aplikovaný, nýbrž analyticko-interpretativní. Tento širší záběr umožňuje absolventům uplatnění na různých úrovních herního průmyslu: od marketingu přes analytiku po žurnalismus. Zároveň jim otevírá dveře i do dalších odvětví kreativních průmyslů,“ doplnil. Připomněl také, že v současnosti nabízí vzdělání v oboru game studies v České republice pouze Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze.

Základním impulzem pro uspořádání První Olomouc Games Conference byla podle organizátorů zkušenost z doktorského studia, během něhož se setkávali s dalšími studenty se zájmem o hry a herní průmysl.

„Na Univerzitě Palackého doposud neexistovala platforma, která by nás propojila. Místo založení univerzitního spolku jsme zvolili cestu konference, která by mohla oslovit i kolegy jiných univerzit i z prostředí herního průmyslu. Hlavním posláním prvního ročníku bylo propojit lidi napříč akademií, herním průmyslem i herním žurnalismem a vytvořit prostor pro sdílení zkušeností, znalostí i kontaktů. Konference zároveň přichází v době, kdy český herní průmysl i české game studies nabývají mezinárodního významu, jak dokládají například úspěchy Warhorse Studios či projekt ERC Consolidator Grant GAMEINDEX kolegů z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy,“ uvedli spoluorganizátoři akce Karel Vranovský a Veronika Herníková.   

Potřeba věnovat se studiu her z různých úhlů pohledu má podle nich hned několik důvodů. „Objem tvorby i výdělků herního průmyslu dnes výrazně převyšuje tradiční pilíře zábavního průmyslu, jako jsou film a televize. To otevírá otázky týkající se vlivu těchto médií na naše vnímání světa a souvisí s debatami o závislosti či gamblerství. Fenomén gamifikace se navíc promítá do mnoha aspektů lidského života, od pracovního prostředí až po vzdělávání,“ dodali organizátoři konference. 

Jaké místo má hra v životě člověka? Kde všude nachází uplatnění a v jakých souvislostech? „Jak připomíná nizozemský historik Johan Huizinga ve své knize Homo Ludens, hra provází člověka od kolébky až po stáří. Dávno před nástupem videoher, metaverza a virtuální reality jsme si jako děti hráli na schovávanou či na vojáky a později přecházeli ke kolektivním sportům. Tyto aktivity nás učí spolupráci, pomáhají formovat identitu a poskytují prostor pro odpočinek, který je nedílnou součástí zdravého života. Navzdory výzvám, které současné formy hraní přinášejí, zůstává hra prastarou a univerzální součástí lidské existence napříč kulturami. I proto dnes pronikají herní principy do pracovních procesů i vzdělávání. Ostatně, jak ukázala i řada příspěvků na konferenci, stále platí známé Komenského motto: škola hrou“, shrnuli jmenovaní doktorandi katedry sociologie, andragogiky a kulturní antropologie.

Na Univerzitě Palackého se uskutečnilo odborné setkání, jehož cílem bylo vytvořit prostor pro setkání akademiků, studentů a odborníků z praxe, kteří se zabývají hrami v jejich kulturních, společenských a kreativních souvislostech. První Olomouc Games Conference přivítala víc než šedesát účastníků a účastnic ze všech koutů České republiky i Evropy.

Katedra sociologie, andragogiky a kulturní antropologie Filozofické fakulty Univerzity Palackého uspořádala první konferenci věnovanou interdisciplinárnímu oboru game studies. Ve svých prostorách přivítala víc než šedesát účastníků a účastnic, kteří vystoupili s téměř padesáti příspěvky. První klíčovou přednášku měl profesor Luis Emilio Bruni z dánské Aalborg University, který hovořil o proměnách vyprávění pod vlivem technologií rozšířených realit a umělé inteligence. Druhým hlavním řečníkem byl Jan Švelch z Univerzity Karlovy v Praze, který se zaměřil na koncept průmyslové reflexivity zasahující do interních procesů herního vývoje.

Konference byla otevřená příspěvkům z oblasti game studies, mediálních a kulturálních studií, kulturní antropologie, sociologie, psychologie, pedagogiky, designu i příbuzných disciplín, stejně jako praktickým či tvůrčím příspěvkům reflektujícím zkušenosti z herního vývoje.

foto_sem_4

Podle doktoranda z pořádající katedry Martina Látala, který se na přípravě tohoto odborného setkání podílel, mělo společně s jednotlivými přednáškami důležitou roli také dvanáct tematických panelů. Jeden z nich se věnoval i japonským videohrám, panel českých institucí rozšířil konferenci o mimouniverzitní perspektivy.

„Game studies je poměrně nový interdisciplinární obor, který však vychází ze starších tradic v mediálních vědách, antropologii, psychologii či literárních studiích. V současnosti se zaměřuje především na digitální hry, nicméně doména zahrnuje i deskové hry, live-action role-play či pronikání herních prvků do neherních prostředí, tedy tzv. gamifikaci,“ uvedl Martin Látal. Současné výzkumy se podle něj soustředí například na hráčské komunity a jejich psychologii, fungování herního průmyslu či tok narativů i informací v rámci herního média. 

„Game studies jsou v úzkém kontaktu s oblastmi herního designu či programování, nejedná se však o obor primárně technicko-aplikovaný, nýbrž analyticko-interpretativní. Tento širší záběr umožňuje absolventům uplatnění na různých úrovních herního průmyslu: od marketingu přes analytiku po žurnalismus. Zároveň jim otevírá dveře i do dalších odvětví kreativních průmyslů,“ doplnil. Připomněl také, že v současnosti nabízí vzdělání v oboru game studies v České republice pouze Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze.

Základním impulzem pro uspořádání První Olomouc Games Conference byla podle organizátorů zkušenost z doktorského studia, během něhož se setkávali s dalšími studenty se zájmem o hry a herní průmysl.

„Na Univerzitě Palackého doposud neexistovala platforma, která by nás propojila. Místo založení univerzitního spolku jsme zvolili cestu konference, která by mohla oslovit i kolegy jiných univerzit i z prostředí herního průmyslu. Hlavním posláním prvního ročníku bylo propojit lidi napříč akademií, herním průmyslem i herním žurnalismem a vytvořit prostor pro sdílení zkušeností, znalostí i kontaktů. Konference zároveň přichází v době, kdy český herní průmysl i české game studies nabývají mezinárodního významu, jak dokládají například úspěchy Warhorse Studios či projekt ERC Consolidator Grant GAMEINDEX kolegů z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy,“ uvedli spoluorganizátoři akce Karel Vranovský a Veronika Herníková.   

Potřeba věnovat se studiu her z různých úhlů pohledu má podle nich hned několik důvodů. „Objem tvorby i výdělků herního průmyslu dnes výrazně převyšuje tradiční pilíře zábavního průmyslu, jako jsou film a televize. To otevírá otázky týkající se vlivu těchto médií na naše vnímání světa a souvisí s debatami o závislosti či gamblerství. Fenomén gamifikace se navíc promítá do mnoha aspektů lidského života, od pracovního prostředí až po vzdělávání,“ dodali organizátoři konference. 

Jaké místo má hra v životě člověka? Kde všude nachází uplatnění a v jakých souvislostech? „Jak připomíná nizozemský historik Johan Huizinga ve své knize Homo Ludens, hra provází člověka od kolébky až po stáří. Dávno před nástupem videoher, metaverza a virtuální reality jsme si jako děti hráli na schovávanou či na vojáky a později přecházeli ke kolektivním sportům. Tyto aktivity nás učí spolupráci, pomáhají formovat identitu a poskytují prostor pro odpočinek, který je nedílnou součástí zdravého života. Navzdory výzvám, které současné formy hraní přinášejí, zůstává hra prastarou a univerzální součástí lidské existence napříč kulturami. I proto dnes pronikají herní principy do pracovních procesů i vzdělávání. Ostatně, jak ukázala i řada příspěvků na konferenci, stále platí známé Komenského motto: škola hrou“, shrnuli jmenovaní doktorandi katedry sociologie, andragogiky a kulturní antropologie.

Inspirativní přednášky a workshopy zajímavých absolventů a hostů ze sportovní praxe, podcasty, materiály a kurzy celoživotního vzdělávání nebo konference. To vše chce Fakulta tělesné kultury UP nabídnout pod hlavičkou projektu Univerzita pro sport svým studentům a lidem působícím ve sportovním prostředí, ale i veřejnosti.

Značka Univerzita pro sport není zcela nová. Již dříve pod ní FTK navázala marketingovou spolupráci s olomouckými sportovními kluby, uskutečnila se série stáží pro studenty a v neposlední řadě fakulta hostila setkání se sportovci či odborníky, jako je fotbalový trenér Petr Uličný, někdejší fotbalový reprezentant David Rozehnal nebo třeba Vít Schlesinger, absolvent FTK a propagátor komplexního pojetí sportovní přípravy. S epidemií covidu-19 aktivity projektu utichly, nyní by na ně fakulta v rámci třetí role univerzity chtěla navázat.

„Naší ideou je zvát zajímavé a významné osobnosti, které působí v oblastech týkajících se sportovního tréninku a které mohou přenášet své zkušenosti a být inspirací nejen pro naše studující, ale také pro trenéry sportovních klubů z regionu. Chceme při tom samozřejmě pracovat s našimi úspěšnými absolventy a využít vztahů, jaké máme například se Sigmou Olomouc nebo DHK Zora Olomouc. Rádi bychom projekt také propojili s celoživotním vzděláváním a s hosty spolupracovali na edukačních materiálech a točili s nimi podcasty,“ uvedl proděkan pro rozvoj a vnější vztahy Michal Šafář.

Oficiálním zahájením nové etapy Univerzity pro sport by v novém akademickém roce měla být konference zaměřená na kondiční a sportovní trénink, první vlaštovkou už se ale stal workshop Architektura zemětřesení s mezinárodně uznávaným pedagogem pohybu Jozefem Fručkem.

„Jeho filozofií je, že neexistuje něco jako ideální pohyb a že pohyb vychází z aktuálního nastavení mysli a je důležité to své tělo procítit. Kromě zkušeností z vrcholového sportu a také herectví, kterému se věnoval, zapojuje i inspirace od různých přírodních kultur, jako je například práce s hudbou a rytmem nebo s časem. To jeho pojetí využívají fyzioterapeuti nebo kondiční trenéři, je to náročné na kognitivní funkce, na koordinaci. Takový zajímavý pohybový punk,“ přiblížil proděkan s tím, že intenzivního workshopu se zúčastnilo na 80 zájemců, převážně z řad studujících FTK.

Podrobnosti k akcím a nabídce Univerzity pro sport bude fakulta průběžně zveřejňovat na svém webu a sociálních sítích.

Inspirativní přednášky a workshopy zajímavých absolventů a hostů ze sportovní praxe, podcasty, materiály a kurzy celoživotního vzdělávání nebo konference. To vše chce Fakulta tělesné kultury UP nabídnout pod hlavičkou projektu Univerzita pro sport svým studentům a lidem působícím ve sportovním prostředí, ale i veřejnosti.

Značka Univerzita pro sport není zcela nová. Již dříve pod ní FTK navázala marketingovou spolupráci s olomouckými sportovními kluby, uskutečnila se série stáží pro studenty a v neposlední řadě fakulta hostila setkání se sportovci či odborníky, jako je fotbalový trenér Petr Uličný, někdejší fotbalový reprezentant David Rozehnal nebo třeba Vít Schlesinger, absolvent FTK a propagátor komplexního pojetí sportovní přípravy. S epidemií covidu-19 aktivity projektu utichly, nyní by na ně fakulta v rámci třetí role univerzity chtěla navázat.

„Naší ideou je zvát zajímavé a významné osobnosti, které působí v oblastech týkajících se sportovního tréninku a které mohou přenášet své zkušenosti a být inspirací nejen pro naše studující, ale také pro trenéry sportovních klubů z regionu. Chceme při tom samozřejmě pracovat s našimi úspěšnými absolventy a využít vztahů, jaké máme například se Sigmou Olomouc nebo DHK Zora Olomouc. Rádi bychom projekt také propojili s celoživotním vzděláváním a s hosty spolupracovali na edukačních materiálech a točili s nimi podcasty,“ uvedl proděkan pro rozvoj a vnější vztahy Michal Šafář.

Oficiálním zahájením nové etapy Univerzity pro sport by v novém akademickém roce měla být konference zaměřená na kondiční a sportovní trénink, první vlaštovkou už se ale stal workshop Architektura zemětřesení s mezinárodně uznávaným pedagogem pohybu Jozefem Fručkem.

„Jeho filozofií je, že neexistuje něco jako ideální pohyb a že pohyb vychází z aktuálního nastavení mysli a je důležité to své tělo procítit. Kromě zkušeností z vrcholového sportu a také herectví, kterému se věnoval, zapojuje i inspirace od různých přírodních kultur, jako je například práce s hudbou a rytmem nebo s časem. To jeho pojetí využívají fyzioterapeuti nebo kondiční trenéři, je to náročné na kognitivní funkce, na koordinaci. Takový zajímavý pohybový punk,“ přiblížil proděkan s tím, že intenzivního workshopu se zúčastnilo na 80 zájemců, převážně z řad studujících FTK.

Podrobnosti k akcím a nabídce Univerzity pro sport bude fakulta průběžně zveřejňovat na svém webu a sociálních sítích.

Na Lékařské fakultě UP se vzpomínalo. Během tradičního absolventského setkání Radicēs / Kořeny svou alma mater navštívilo sedm desítek zkušených lékařek a lékařů, kteří se z fakulty rozutekli za pacienty do různých koutů nejen České republiky v roce 1996. V prostorách Teoretických ústavů tak nebyla nouze o vřelá objetí i občasné zaváhání při rozpoznávání někdejších spolužáků, o otázky na pracoviště a počet dětí a především o smích, který doprovázel zážitky z dob studijních.

Do velké posluchárny během setkání znovu usedla například docentka Lékařské fakulty Ostravské univerzity Marcela Káňová, ředitel Zdravotnické záchranné služby Moravskoslezského kraje David Holeš nebo Tomáš Wiesner, který působí jako praktický lékař ve Františkových Lázních.

video_sem

Mezi „třicetiletými“ absolventy byly i tváře, které dobře znají současní olomoučtí studenti: proděkan LF UP pro zahraniční vztahy Milan Raška, přednostka Dětské kliniky LF UP a FNOL Eva Karásková, primář III. interní kliniky LF UP a FNOL David Karásek nebo přednosta Ústavu klinické rehabilitace Fakulty zdravotnických věd UP a primář Centra léčebné rehabilitace Nemocnice Agel Prostějov Petr Konečný, který se podílel na organizaci setkání.

„Moje mládí. A dřina. Ale je to to, co jsem chtěla dělat, takže nelituju,“ reaguje další z organizátorů, havířovská internistka Marie Hatoňová, na otázku, co se jí jako první vybaví, když se zmíní LF UP. „Na studium se mi vzpomíná velice hezky. Trpěla jsem ale tím, že jsem dojížděla z Prostějova, nemohla jsem bydlet na kolejích a užívat si plně studentského života,“ zmínila.

foto_sem_4

Jak se fakulta za těch třicet let od promoce proměnila, pro ni nyní nebylo žádné překvapení, protože ji již dříve navštívila. „Byla jsem tu s kolegyní, tehdy jsem byla jak Alenka v říši divů, když jsme procházely novou budovou. Byla jsem se ale podívat i do velké posluchárny a ta je pořád stejná. Jen v té místnosti před ní byl za dveřmi telefon, odkud jsem vždy volala rodičům, jak jsem dopadla u zkoušky,“ vzpomínala Marie Hatoňová s tím, že je s některými dřívějšími spolužáky stále v kontaktu a že setkání je super.

Absolventky a absolventy pozdravili za vyučující Vladimír Holibka a Miroslav Kutal, současnost fakulty a studia medicíny nejen prostřednictvím prezentace, ale i během prohlídky zejména Dostavby Teoretických ústavů pak přiblížil děkan Milan Kolář.

foto_sem_4

„Chtěl bych vám z celého srdce poděkovat za to, že jste po celý svůj profesní život dělali a děláte čest naší společné alma mater, naší lékařské fakultě. Děkuji vám za šíření jejího dobrého jména a také za všechno, co jste udělali pro své pacienty a rozvoj medicíny. A nezapomeňte, že na naší – vaší fakultě máte dveře vždy otevřené,“ poděkoval a připomněl někdejším studentům děkan.

Během dopolední části setkání na fakultě, které jedna z účastnic označila za nejlepší antidepresivum, nechybělo ani společné focení na schodišti Teoretických ústavů, s odpolednem se ale absolventky a absolventi přesunuli do jednoho z olomouckých podniků, kde pokračovali v započnutých diskuzích a vzpomínání.

foto_sem_4

Na Lékařské fakultě UP se vzpomínalo. Během tradičního absolventského setkání Radicēs / Kořeny svou alma mater navštívilo sedm desítek zkušených lékařek a lékařů, kteří se z fakulty rozutekli za pacienty do různých koutů nejen České republiky v roce 1996. V prostorách Teoretických ústavů tak nebyla nouze o vřelá objetí i občasné zaváhání při rozpoznávání někdejších spolužáků, o otázky na pracoviště a počet dětí a především o smích, který doprovázel zážitky z dob studijních.

Do velké posluchárny během setkání znovu usedla například docentka Lékařské fakulty Ostravské univerzity Marcela Káňová, ředitel Zdravotnické záchranné služby Moravskoslezského kraje David Holeš nebo Tomáš Wiesner, který působí jako praktický lékař ve Františkových Lázních.

video_sem

Mezi „třicetiletými“ absolventy byly i tváře, které dobře znají současní olomoučtí studenti: proděkan LF UP pro zahraniční vztahy Milan Raška, přednostka Dětské kliniky LF UP a FNOL Eva Karásková, primář III. interní kliniky LF UP a FNOL David Karásek nebo přednosta Ústavu klinické rehabilitace Fakulty zdravotnických věd UP a primář Centra léčebné rehabilitace Nemocnice Agel Prostějov Petr Konečný, který se podílel na organizaci setkání.

„Moje mládí. A dřina. Ale je to to, co jsem chtěla dělat, takže nelituju,“ reaguje další z organizátorů, havířovská internistka Marie Hatoňová, na otázku, co se jí jako první vybaví, když se zmíní LF UP. „Na studium se mi vzpomíná velice hezky. Trpěla jsem ale tím, že jsem dojížděla z Prostějova, nemohla jsem bydlet na kolejích a užívat si plně studentského života,“ zmínila.

foto_sem_4

Jak se fakulta za těch třicet let od promoce proměnila, pro ni nyní nebylo žádné překvapení, protože ji již dříve navštívila. „Byla jsem tu s kolegyní, tehdy jsem byla jak Alenka v říši divů, když jsme procházely novou budovou. Byla jsem se ale podívat i do velké posluchárny a ta je pořád stejná. Jen v té místnosti před ní byl za dveřmi telefon, odkud jsem vždy volala rodičům, jak jsem dopadla u zkoušky,“ vzpomínala Marie Hatoňová s tím, že je s některými dřívějšími spolužáky stále v kontaktu a že setkání je super.

Absolventky a absolventy pozdravili za vyučující Vladimír Holibka a Miroslav Kutal, současnost fakulty a studia medicíny nejen prostřednictvím prezentace, ale i během prohlídky zejména Dostavby Teoretických ústavů pak přiblížil děkan Milan Kolář.

foto_sem_4

„Chtěl bych vám z celého srdce poděkovat za to, že jste po celý svůj profesní život dělali a děláte čest naší společné alma mater, naší lékařské fakultě. Děkuji vám za šíření jejího dobrého jména a také za všechno, co jste udělali pro své pacienty a rozvoj medicíny. A nezapomeňte, že na naší – vaší fakultě máte dveře vždy otevřené,“ poděkoval a připomněl někdejším studentům děkan.

Během dopolední části setkání na fakultě, které jedna z účastnic označila za nejlepší antidepresivum, nechybělo ani společné focení na schodišti Teoretických ústavů, s odpolednem se ale absolventky a absolventi přesunuli do jednoho z olomouckých podniků, kde pokračovali v započnutých diskuzích a vzpomínání.

foto_sem_4

Změna velikosti zemědělských polí může podle vědců výrazně snížit počet hrabošů v krajině. Menší plochy jsou pro tohoto nenasytného hlodavce méně atraktivní, v praxi tedy mohou snížit škody na úrodě i četnost zásahů včetně použití jedů určených k hubení hrabošů. Pozitivní efekt menších polí se projevuje v širším měřítku celé zemědělské krajiny.

Upozorňuje na to studie vědců z katedry ekologie a životního prostředí Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, Mendelovy univerzity v Brně a Národního centra zemědělského a potravinářského výzkumu v Praze, která byla publikovaná v mezinárodním vědeckém časopisu Pest Management Science.

Velká pole jako ideální prostředí pro šíření hrabošů

Studie vysvětluje vliv velikosti pole na populaci hrabošů tak, že na velkých polích se nově narození jedinci usazují raději než na malých polích. Z velkých polí méně jedinců migruje jinam, což podporuje rychlé houstnutí populace a vznik hraboší kalamity. Menší plochy naopak hraboši častěji opouštějí, populace se „ředí“ a nedochází k tak prudkému nárůstu jejich početnosti.

Zmenšování polí může podle odborníků prokazatelně snížit počet hrabošů na úrovni celé zemědělské krajiny. Například zmenšení průměrné velikosti pole z 18 na 13 hektarů povede k poklesu průměrné populace hraboše polního zhruba o osm procent, při zmenšení z deseti na pět hektarů pak asi o 15 procent. To se promítá do menších ztrát na úrodě i nižších nákladů na ochranu porostů.

„Menší pole zároveň přispívají k větší rozmanitosti prostředí, podporují přirozené predátory hrabošů a zvyšují stabilitu ekosystému.“ Emil Tkadlec

„Z naší práce vyplývá, že změna struktury polí může představovat jeden z dlouhodobě udržitelných nástrojů ochrany úrody. Menší pole zároveň přispívají k větší rozmanitosti prostředí, podporují přirozené predátory hrabošů a zvyšují stabilitu ekosystému,“ uvedl Emil Tkadlec z katedry ekologie a životního prostředí přírodovědecké fakulty.

Výzkumníci vycházeli z dat sbíraných v letech 2015 až 2021 ve 22 okresech České republiky. Každoročně sledovali více než 200 polí s pícninami, přičemž měření probíhala dvakrát ročně – na jaře a na podzim. Do analýzy zahrnuli porosty vojtěšky, jejích směsí s trávou i jetel. Počet hrabošů odhadovali nepřímo podle počtu aktivních nor na hektar, které zaznamenávali na vybraných úsecích polí a následně přepočítávali. Velikost polí určovali pomocí satelitních dat s vysokou přesností. Celkem tak získali přes 3000 měření, z nichž zhruba 2500 využili pro finální analýzu.

Vojtěška jako klíčové prostředí hrabošů

Výsledky studie podle Emila Tkadlece zároveň potvrzují známý fakt, že vojtěška je z hlediska agronomického a ekologického velmi vyhledávanou plodinou v zemědělské krajině. Protože v ní populace hraboše polního dosahují nejvyšších početností, jsou s ní spojeny také vyšší náklady na management tohoto škůdce.

Změna velikosti zemědělských polí může podle vědců výrazně snížit počet hrabošů v krajině. Menší plochy jsou pro tohoto nenasytného hlodavce méně atraktivní, v praxi tedy mohou snížit škody na úrodě i četnost zásahů včetně použití jedů určených k hubení hrabošů. Pozitivní efekt menších polí se projevuje v širším měřítku celé zemědělské krajiny.

Upozorňuje na to studie vědců z katedry ekologie a životního prostředí Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, Mendelovy univerzity v Brně a Národního centra zemědělského a potravinářského výzkumu v Praze, která byla publikovaná v mezinárodním vědeckém časopisu Pest Management Science.

Velká pole jako ideální prostředí pro šíření hrabošů

Studie vysvětluje vliv velikosti pole na populaci hrabošů tak, že na velkých polích se nově narození jedinci usazují raději než na malých polích. Z velkých polí méně jedinců migruje jinam, což podporuje rychlé houstnutí populace a vznik hraboší kalamity. Menší plochy naopak hraboši častěji opouštějí, populace se „ředí“ a nedochází k tak prudkému nárůstu jejich početnosti.

Zmenšování polí může podle odborníků prokazatelně snížit počet hrabošů na úrovni celé zemědělské krajiny. Například zmenšení průměrné velikosti pole z 18 na 13 hektarů povede k poklesu průměrné populace hraboše polního zhruba o osm procent, při zmenšení z deseti na pět hektarů pak asi o 15 procent. To se promítá do menších ztrát na úrodě i nižších nákladů na ochranu porostů.

„Menší pole zároveň přispívají k větší rozmanitosti prostředí, podporují přirozené predátory hrabošů a zvyšují stabilitu ekosystému.“ Emil Tkadlec

„Z naší práce vyplývá, že změna struktury polí může představovat jeden z dlouhodobě udržitelných nástrojů ochrany úrody. Menší pole zároveň přispívají k větší rozmanitosti prostředí, podporují přirozené predátory hrabošů a zvyšují stabilitu ekosystému,“ uvedl Emil Tkadlec z katedry ekologie a životního prostředí přírodovědecké fakulty.

Výzkumníci vycházeli z dat sbíraných v letech 2015 až 2021 ve 22 okresech České republiky. Každoročně sledovali více než 200 polí s pícninami, přičemž měření probíhala dvakrát ročně – na jaře a na podzim. Do analýzy zahrnuli porosty vojtěšky, jejích směsí s trávou i jetel. Počet hrabošů odhadovali nepřímo podle počtu aktivních nor na hektar, které zaznamenávali na vybraných úsecích polí a následně přepočítávali. Velikost polí určovali pomocí satelitních dat s vysokou přesností. Celkem tak získali přes 3000 měření, z nichž zhruba 2500 využili pro finální analýzu.

Vojtěška jako klíčové prostředí hrabošů

Výsledky studie podle Emila Tkadlece zároveň potvrzují známý fakt, že vojtěška je z hlediska agronomického a ekologického velmi vyhledávanou plodinou v zemědělské krajině. Protože v ní populace hraboše polního dosahují nejvyšších početností, jsou s ní spojeny také vyšší náklady na management tohoto škůdce.

Pohodlně, diskrétně, v případě potřeby i anonymně. Pokud studující či pracující na UP něco trápí nebo se setkají s nevhodným či problematickým jednáním, mají nově k dispozici elektronickou schránku důvěry FaceUp. Její zavedení je součástí snahy univerzity vytvářet bezpečné, otevřené a férové prostředí.

Digitální schránka důvěry FaceUp je k dispozici všem studujícím i zaměstnankyním a zaměstnancům UP a je jakýmsi rozcestníkem na univerzitního ombudsmana či fakultní ochránkyně a ochránce práv.

„Tato platforma umožňuje jednoduše a bezpečně podat podnět v situacích, kdy se na univerzitě setkáte s nevhodným nebo neetickým jednáním, nebo když si nejste jistí, jak situaci řešit. Tímto nástrojem rozšiřujeme možnosti, jak bezpečně upozornit na problémy v akademickém prostředí,“ vysvětluje univerzitní ombudsman Jaroslav Šotola a upřesňuje, že platforma nenahrazuje běžné formy komunikace v případě dílčích nejasností a potíží – osobní kontakt s vyučujícím, evaluace, komunikaci se studijní oddělením apod.

Bezpečný a dostupný způsob, jak se ozvat

Schránka důvěry FaceUp nabízí možnost podat oznámení anonymně i pod vlastním jménem. Oproti tradičním formám komunikace umožňuje také zpětnou komunikaci – i v případě anonymity – a tím usnadňuje vyjasnění situace i hledání řešení. Systém je uživatelsky jednoduchý a pro řadu studujících již známý z předchozího vzdělávání.

„Zvolili jsme nástroj od renomované společnosti, která se bezpečím na školách a v organizacích dlouhodobě zabývá. Veškerá komunikace v aplikaci FaceUp je bezpečná, šifrovaná a maximálně chráněná,“ podotýká ombudsman.

Včasné řešení problémů

„Zkušenosti z jiných vysokých škol ukazují, že podobné nástroje pomáhají zachytit problémy včas – dříve, než se prohloubí nebo negativně ovlivní jednotlivce i celé pracoviště. Možnost obrátit se na bezpečný kanál zároveň zvyšuje ochotu ozvat se i v citlivých situacích,“ doplňuje Šotola.

Jak bude s podněty nakládáno

Každý podnět je posuzován individuálně a s ohledem na jeho kontext. Podání oznámení neznamená automaticky zahájení formálního řízení, ale je impulzem k posouzení situace a případnému dalšímu postupu a komunikaci. „Systém zároveň pomáhá zajistit přehledné a transparentní zpracování podnětů včetně dodržování lhůt,“ dodává univerzitní ombudsman.

Kde schránku najdete

Digitální schránka důvěry FaceUp je dostupná na webu univerzity, svou dlaždici má i na Portále UP, instalovat si ji můžete jako aplikaci také do svého telefonu.
 

Pohodlně, diskrétně, v případě potřeby i anonymně. Pokud studující či pracující na UP něco trápí nebo se setkají s nevhodným či problematickým jednáním, mají nově k dispozici elektronickou schránku důvěry FaceUp. Její zavedení je součástí snahy univerzity vytvářet bezpečné, otevřené a férové prostředí.

Digitální schránka důvěry FaceUp je k dispozici všem studujícím i zaměstnankyním a zaměstnancům UP a je jakýmsi rozcestníkem na univerzitního ombudsmana či fakultní ochránkyně a ochránce práv.

„Tato platforma umožňuje jednoduše a bezpečně podat podnět v situacích, kdy se na univerzitě setkáte s nevhodným nebo neetickým jednáním, nebo když si nejste jistí, jak situaci řešit. Tímto nástrojem rozšiřujeme možnosti, jak bezpečně upozornit na problémy v akademickém prostředí,“ vysvětluje univerzitní ombudsman Jaroslav Šotola a upřesňuje, že platforma nenahrazuje běžné formy komunikace v případě dílčích nejasností a potíží – osobní kontakt s vyučujícím, evaluace, komunikaci se studijní oddělením apod.

Bezpečný a dostupný způsob, jak se ozvat

Schránka důvěry FaceUp nabízí možnost podat oznámení anonymně i pod vlastním jménem. Oproti tradičním formám komunikace umožňuje také zpětnou komunikaci – i v případě anonymity – a tím usnadňuje vyjasnění situace i hledání řešení. Systém je uživatelsky jednoduchý a pro řadu studujících již známý z předchozího vzdělávání.

„Zvolili jsme nástroj od renomované společnosti, která se bezpečím na školách a v organizacích dlouhodobě zabývá. Veškerá komunikace v aplikaci FaceUp je bezpečná, šifrovaná a maximálně chráněná,“ podotýká ombudsman.

Včasné řešení problémů

„Zkušenosti z jiných vysokých škol ukazují, že podobné nástroje pomáhají zachytit problémy včas – dříve, než se prohloubí nebo negativně ovlivní jednotlivce i celé pracoviště. Možnost obrátit se na bezpečný kanál zároveň zvyšuje ochotu ozvat se i v citlivých situacích,“ doplňuje Šotola.

Jak bude s podněty nakládáno

Každý podnět je posuzován individuálně a s ohledem na jeho kontext. Podání oznámení neznamená automaticky zahájení formálního řízení, ale je impulzem k posouzení situace a případnému dalšímu postupu a komunikaci. „Systém zároveň pomáhá zajistit přehledné a transparentní zpracování podnětů včetně dodržování lhůt,“ dodává univerzitní ombudsman.

Kde schránku najdete

Digitální schránka důvěry FaceUp je dostupná na webu univerzity, svou dlaždici má i na Portále UP, instalovat si ji můžete jako aplikaci také do svého telefonu.
 

Příští týden začíná mezinárodní filmový festival Academia Film Olomouc, který pořádá Univerzita Palackého. Jaký bude? Co si nenechat ujít? Otázky pro nového vedoucího programu Dominika Vontora.

Na důležité pozici ve festivalovém týmu vystřídal Dominik Vontor dlouholetého dramaturga přehlídky Ondřeje Kazíka.

V čem je pro tebe jeho přístup inspirací a v čem naopak cítíš potřebu jít vlastní cestou?

Když jsem v prvním ročníku nastupoval na Univerzitu Palackého, byl Ondřej úplně první člověk, kterého jsem potkal na jedné z projekcí filmového studentského klubu. Od té doby se naše přátelství na úrovni kamarádů i kolegů nese dál. Když mi symbolicky předával štafetu, děkoval jsem mu s tím, že všechno, co jsem se potřeboval naučit o filmových festivalech a dramaturgii, jsem se naučil právě od něj. Myslím si, že v samotném uvažování o programu se toho příliš nezměnilo – největší změny nastaly tam, kam běžný festivalový divák nevidí.

Letošní ročník se věnuje společné řeči. Jak se téma propsalo do programu? Je to něco, co divák jasně rozpozná, nebo spoléháte na podprahovou linku?

Myslím si, že hledání společné řeči začalo už v momentě, kdy jsme se na konci června sešli s programovým týmem a otevřeli otázku, jaká témata jsou pro nás osobní a co právě ovlivňuje naše životy. Přicházeli jsme s věcmi, které se týkaly našeho zdraví, vztahu ke světu, společnosti a k sobě navzájem, uvažování o technologiích a digitálním světě, ale třeba také o koníčcích, které nás zajímají a lze je zkoumat vědeckou metodou. Zjistili jsme, že za mnohé problémy, které se na této cestě zákonitě objeví, může často nemožnost najít porozumění.

To, jak ke společné řeči přistupujeme, se promítá také do podoby festivalu, třeba s větším důrazem na inkluzi. Letos poprvé promítáme filmy s audiopopisy pro nevidomé a slabozraké a tři projekce jsou navíc doplněny titulky pro neslyšící a nedoslýchavé. Úvodní zahájení bude tlumočeno do znakové řeči.

Dominik Vontor, vedoucí programu mezinárodního filmového festivalu AFO
Vystudoval magisterský obor Filmová studia a Televizní a rozhlasová studia na Filozofické fakultě UP. Ve spolupráci s FAMU působil jako externí produkční na výrobě několika studentských dokumentů. Pracoval jako programový a produkční manažer v několika kinech a artových filmových klubech; jako produkční spolupracuje s Meltingpotem a v pozici programového koordinátora s festivalem ART*VR. V Institutu dokumentárního filmu zastával pozici koordinátora mezinárodního distribučního projektu KineDok. Od roku 2025 je vedoucím programu festivalu Academia Film Olomouc Univerzity Palackého, kde původně působil jako dramaturg Industry programu a soutěžního výběru projektů imerzivních a interaktivních médií.

Žijeme v době, kdy se důvěra ve vědu proměňuje. Má podle tebe festival AFO i společenskou odpovědnost?

Festival společenskou odpovědnost má a jsem přesvědčen o tom, že si to samé uvědomují také filmaři a filmařky. Náš soutěžní i nesoutěžní výběr nezachycuje vědu jen jako neutrální nástroj, ale i jako způsob bytí ve světě. Věda je vtělena do postav výzkumnic a výzkumníků, do krajiny, do paměti komunit i do buněk pod mikroskopem, vždy však objektivem kamery, kterou v ruce drží člověk. Jak krásně popisuje můj kolega Ondřej mezinárodní soutěžní výběr: vidět svět očima lidí, kterým na něm tolik záleží, mění způsob, jakým se na něj díváme, i dlouho poté, co film skončí. 

Zmíníš filmy, na které bychom se ve výběru měli více zaměřit? 

Z mých skromných doporučení bych zmínil například film O času a vodě, dokumentární adaptaci islandské knihy Andriho Magnasona o vyrovnávání se se ztrátou ledovců i vlastních předků; film Super příroda, kolektivní vyznání lásky ke krajině i filmovému materiálu, natočené na historickou kameru Super 8; Můj chemický informační systém, který ukazuje vědu i život vědce bez příkras jako pro společnost přínosný, ale často přehlížený úděl; André je idiot, bez nadsázky jeden z nejdůležitějších dokumentů letošní soutěže, připomínající nutnost nepodceňovat ani tak elementární vyšetření, jako je kolonoskopie; anebo film Posmrtné životy analyzující principy mediální propagandy. 

Z českých filmů pak stojí za pozornost série Potížistky, zábavná, kolážovitá historie feminismu; Návštěvník Jindřich Polák, portrét zásadního tvůrce žánrových filmů pracující s metodologií nové filmové historie; a v soutěži krátkých filmů například pro dobrou náladu hřejivé pásmo Co se mění?.

Jak bylo těžké skládat jednotlivé body programu? Vybírat filmy, doprovodný program? Kolik hodin jsi ty osobně strávil u obrazovky sledováním dokumentů, které jste vybírali do soutěže? Kolik se jich přihlásilo? 

Vybírání programových položek mají vždy na starosti dvojice dramaturgů nebo dramaturgyň. Jednotlivá témata vycházejí z jejich osobního zájmu a je potřeba nahlížet na tento proces z jejich perspektiv. Tam, kde bylo obtížné nalézt film, který by téma zpracovával nebo bylo třeba dopovědět něco neřečeného, jsme sáhli po přednáškách, workshopech, prezentacích, diskuzích nebo podcastových pořadech.

Při pohledu na program jako celek je vidět, kolika různými formáty lze přistoupit k tomu, jak transparentně mluvit o složitých tématech a hledat porozumění tam, kde je k němu vytvořeno funkční podhoubí – na AFO. Čas strávený na tvorbě jedné sekce nejde přepočítat na hodiny. Dramaturg s tématem žije neustále, při každé konverzaci, při každém novém setkání uvažuje v kontextu příběhů, které chce vyprávět. Jiná věc je samotný výběr do soutěže. Letos se přihlásilo kolem 600 titulů, ze kterých tým vybral 61 soutěžních projektů. Ty doplňují filmy v nesoutěžních kategoriích a výsledné číslo je pak 139 festivalových titulů.

Je na práci dramaturga něco, co si lidé často idealizují, a ve skutečnosti je to úplně jinak? Pozvi nás do zákulisí…

Práce dramaturga je opředena stereotypem, že pouze koukáme na filmy. Ve skutečnosti sledování filmů tvoří zhruba tři pětiny práce. Zbytek zabírá jejich rešerše a shánění nakoukávacích kopií, rešerše hostů a hostek, komunikace s nimi, příprava filmových úvodů a podkladů k diskuzím nebo psaní anotací. V pozici vedoucího programu je pak velká část roku věnována administrativě: psaní a evaluaci grantů, koncepčnímu uvažování a hledání nových cest, jak festival rozvíjet se zbytkem užšího týmu. Velkou a mou oblíbenou součástí dramaturgova roku je pak celoroční skautování filmů, témat a potenciálních hostů při návštěvách jiných festivalů v Česku i zahraničí. 

Kdybys měl vybrat pár věcí, které by si návštěvníci rozhodně neměli nechat ujít, co by to bylo? Může nás něco letos vyloženě překvapit a potěšit? Proč bych měla jít na festival? 

Stojím si za celým festivalovým programem, ať už za tematickými sekcemi, na kterých opravdu důkladně pracoval tým programových dramaturgů a dramaturgyň, tak taky za soutěžním výběrem, který je vždy divácky nejnavštěvovanější. Já osobně se letos velice těším na aktivity, které jsme pro návštěvnictvo připravili mimo naše běžné festivalové prostory, jako je například jarní kino na Horním náměstí nebo koncert v Husově sboru britského DJ a vědce Maxe Coopera. Velkou radost mám z toho, že se program pro děti rozrostl také o program pro dospívající a jejich rodiče a celý je z velké části situován do Domu nacucky! jako jednoho velkého vědeckého hřiště.

Jak velký prostor dostávají jiné než klasické filmové formy, třeba imerzivní nebo interaktivní projekty? Dá se jednoduše vysvětlit, co je to imerzivní film? Na který bys nalákal někoho, kdo netuší, o co jde? 

Soutěžní sekce imerzivních médií je pro mě velmi osobní záležitostí. Je situována do Červeného kostela, digitálního planetária Pevnosti poznání a také na Ústřední hřbitov v Neředíně. Ukazuje, jakými různými technologiemi a médii lze prožívat a zprostředkovávat poznání. Typicky jde o projekty ve virtuální nebo rozšířené realitě, filmy v kopulovém formátu pro planetárium nebo projekty, které ke svému vyprávění využívají principů her, technologií počítače či jiných fyzických předmětů.

Působil jsi jako dramaturg odborného Industry programu AFO, kde se setkávají čeští i mezinárodní odborníci na komunikaci vědy, aby společně zkoumali, jak prezentovat vědecké objevy co nejpoutavějším způsobem. Zajímalo by mě, jak se v průběhu let mění postupy ve tvorbě a na co tvůrci nesmí zapomenout, aby si dokument získal své publikum?

Workshop Camp 4Science nabízí filmařstvu vědeckých dokumentů ve vývoji unikátní prostředí, ve kterém během 6 dní intenzivně rozvíjejí své náměty se zkušeným mezinárodním mentorstvem. Velkou devizou olomouckého Camp 4Science je, že probíhá na jednom místě – autoři z celého světa spolu tráví v podstatě celý festival a hranice mezi filmařem, odborníkem, začínajícím tvůrcem i běžným návštěvníkem se přirozeně stírají.

Témata, která na Campu předáváme, se točí kolem srozumitelného sdílení informací, „otočení kamery“ ze zkoumaného objektu na zkoumajícího vědce, prací s archivy, rozšiřování kontextu a experimentování s vizuálním stylem, tedy toho, co dělá vědecké filmy nejen důležitým prostředkem poznání, ale také umělecky hodnotnými díly.

AFO pokaždé přiveze do Olomouce zajímavé osobnosti ze světa filmu a vědy. Líbí se mi, jak myslíte na to, aby byl výběr pestrý napříč obory, zaměřením, ale i přístupností pro běžného diváka, který se může s hosty jednoduše potkat po besedě po filmu a třeba i na koncertě na parkánu. Na jaké hosty se letos nejvíc těšíš?

Je pro nás důležité přivážet do Olomouce mezinárodní hosty, ale každoročně mě těší vidět, kolik zajímavých osobností máme přímo u nás v Česku. Na AFO přijedou dokumentarista a popularizátor přírody a biodiverzity Prokop Pithart, neuroložka Anežka Dašková, autor projektu Klimatomluva Daniel Kortus, koordinátorka projektů Za živé řeky a ochranářka přírody Gita Matlášková nebo spoluzakladatel Institutu nenásilné komunikace a autor podcastu Fakta o klimatu Petr Holík

Ze zahraničních hostů bych rozhodně doporučil film a přednášku vulkanologa Clivea Oppenheimera, jednoho z předních odborníků na sopky a geologii, který přiváží svůj filmový debut Volání vulkánu. V sekci věnované zdraví a stavu zdravotnictví promluví anglická spisovatelka Tilly Rose, která přes 20 let hledala u lékařů diagnózu svého onemocnění a dnes poutavě vypráví o tom, jak náročné je žít s těžce diagnostikovatelnou nemocí.

Na festival přijíždí také řada dalších filmařů a odborníků – výzkumnice Erin Espelie, jejíž soutěžní film Představy o řádu čerpá z archivních materiálů zachycených během šestileté laboratorní rezidence, rozhlasová producentka z popularizační platformy Radiolab Molly Webster, španělská režisérka Candela Sotos hledající ve svém soutěžním filmu Květ yrupe nejstarší argentinský vědecký film, nebo chemici a filmoví producenti Elin Rhys a Richard Rees, kteří představí dokumentární film o sedmdesátileté historii CERNu Částice míru.

Co by si měl ideálně odnést člověk, který na AFO přijede poprvé?

Měl by si odnést pocit, že AFO je místo, kde může kolektivně poznávat a zkoumat, jak funguje svět kolem něj. Měl by zjistit, že není důvod bát se věcí s přídomkem „vědecké" nebo „dokumentární", ale vnímat je jako neodmyslitelnou součást našich životu. Měl by v sobě objevit opět tu dětskou zvídavost a přirozenost ptát se.

Je těsně před zahájením festivalu. Jak bys popsal své pocity a očekávání? A jak zvládáš stres a relaxuješ?

Práce dramaturga je v podstatě ukončená. S plnou důvěrou ve skvělý tým, z velké části tvořený studentstvem Univerzity Palackého, přebírají štafetu hrdinové a hrdinky z produkce, stavby, techniky, guest servisu, překladů a komunikace. Já už jen vyhlížím první spokojené návštěvníky na první projekci v úterý 28. dubna v Kině Metropol. A jak odpočívám? Kromě toho sleduji dalekohledem jarní ptactvo v Litovelském Pomoraví. To je pro mě ten nejlepší relax.

Příští týden začíná mezinárodní filmový festival Academia Film Olomouc, který pořádá Univerzita Palackého. Jaký bude? Co si nenechat ujít? Otázky pro nového vedoucího programu Dominika Vontora.

Na důležité pozici ve festivalovém týmu vystřídal Dominik Vontor dlouholetého dramaturga přehlídky Ondřeje Kazíka.

V čem je pro tebe jeho přístup inspirací a v čem naopak cítíš potřebu jít vlastní cestou?

Když jsem v prvním ročníku nastupoval na Univerzitu Palackého, byl Ondřej úplně první člověk, kterého jsem potkal na jedné z projekcí filmového studentského klubu. Od té doby se naše přátelství na úrovni kamarádů i kolegů nese dál. Když mi symbolicky předával štafetu, děkoval jsem mu s tím, že všechno, co jsem se potřeboval naučit o filmových festivalech a dramaturgii, jsem se naučil právě od něj. Myslím si, že v samotném uvažování o programu se toho příliš nezměnilo – největší změny nastaly tam, kam běžný festivalový divák nevidí.

Letošní ročník se věnuje společné řeči. Jak se téma propsalo do programu? Je to něco, co divák jasně rozpozná, nebo spoléháte na podprahovou linku?

Myslím si, že hledání společné řeči začalo už v momentě, kdy jsme se na konci června sešli s programovým týmem a otevřeli otázku, jaká témata jsou pro nás osobní a co právě ovlivňuje naše životy. Přicházeli jsme s věcmi, které se týkaly našeho zdraví, vztahu ke světu, společnosti a k sobě navzájem, uvažování o technologiích a digitálním světě, ale třeba také o koníčcích, které nás zajímají a lze je zkoumat vědeckou metodou. Zjistili jsme, že za mnohé problémy, které se na této cestě zákonitě objeví, může často nemožnost najít porozumění.

To, jak ke společné řeči přistupujeme, se promítá také do podoby festivalu, třeba s větším důrazem na inkluzi. Letos poprvé promítáme filmy s audiopopisy pro nevidomé a slabozraké a tři projekce jsou navíc doplněny titulky pro neslyšící a nedoslýchavé. Úvodní zahájení bude tlumočeno do znakové řeči.

Dominik Vontor, vedoucí programu mezinárodního filmového festivalu AFO
Vystudoval magisterský obor Filmová studia a Televizní a rozhlasová studia na Filozofické fakultě UP. Ve spolupráci s FAMU působil jako externí produkční na výrobě několika studentských dokumentů. Pracoval jako programový a produkční manažer v několika kinech a artových filmových klubech; jako produkční spolupracuje s Meltingpotem a v pozici programového koordinátora s festivalem ART*VR. V Institutu dokumentárního filmu zastával pozici koordinátora mezinárodního distribučního projektu KineDok. Od roku 2025 je vedoucím programu festivalu Academia Film Olomouc Univerzity Palackého, kde původně působil jako dramaturg Industry programu a soutěžního výběru projektů imerzivních a interaktivních médií.

Žijeme v době, kdy se důvěra ve vědu proměňuje. Má podle tebe festival AFO i společenskou odpovědnost?

Festival společenskou odpovědnost má a jsem přesvědčen o tom, že si to samé uvědomují také filmaři a filmařky. Náš soutěžní i nesoutěžní výběr nezachycuje vědu jen jako neutrální nástroj, ale i jako způsob bytí ve světě. Věda je vtělena do postav výzkumnic a výzkumníků, do krajiny, do paměti komunit i do buněk pod mikroskopem, vždy však objektivem kamery, kterou v ruce drží člověk. Jak krásně popisuje můj kolega Ondřej mezinárodní soutěžní výběr: vidět svět očima lidí, kterým na něm tolik záleží, mění způsob, jakým se na něj díváme, i dlouho poté, co film skončí. 

Zmíníš filmy, na které bychom se ve výběru měli více zaměřit? 

Z mých skromných doporučení bych zmínil například film O času a vodě, dokumentární adaptaci islandské knihy Andriho Magnasona o vyrovnávání se se ztrátou ledovců i vlastních předků; film Super příroda, kolektivní vyznání lásky ke krajině i filmovému materiálu, natočené na historickou kameru Super 8; Můj chemický informační systém, který ukazuje vědu i život vědce bez příkras jako pro společnost přínosný, ale často přehlížený úděl; André je idiot, bez nadsázky jeden z nejdůležitějších dokumentů letošní soutěže, připomínající nutnost nepodceňovat ani tak elementární vyšetření, jako je kolonoskopie; anebo film Posmrtné životy analyzující principy mediální propagandy. 

Z českých filmů pak stojí za pozornost série Potížistky, zábavná, kolážovitá historie feminismu; Návštěvník Jindřich Polák, portrét zásadního tvůrce žánrových filmů pracující s metodologií nové filmové historie; a v soutěži krátkých filmů například pro dobrou náladu hřejivé pásmo Co se mění?.

Jak bylo těžké skládat jednotlivé body programu? Vybírat filmy, doprovodný program? Kolik hodin jsi ty osobně strávil u obrazovky sledováním dokumentů, které jste vybírali do soutěže? Kolik se jich přihlásilo? 

Vybírání programových položek mají vždy na starosti dvojice dramaturgů nebo dramaturgyň. Jednotlivá témata vycházejí z jejich osobního zájmu a je potřeba nahlížet na tento proces z jejich perspektiv. Tam, kde bylo obtížné nalézt film, který by téma zpracovával nebo bylo třeba dopovědět něco neřečeného, jsme sáhli po přednáškách, workshopech, prezentacích, diskuzích nebo podcastových pořadech.

Při pohledu na program jako celek je vidět, kolika různými formáty lze přistoupit k tomu, jak transparentně mluvit o složitých tématech a hledat porozumění tam, kde je k němu vytvořeno funkční podhoubí – na AFO. Čas strávený na tvorbě jedné sekce nejde přepočítat na hodiny. Dramaturg s tématem žije neustále, při každé konverzaci, při každém novém setkání uvažuje v kontextu příběhů, které chce vyprávět. Jiná věc je samotný výběr do soutěže. Letos se přihlásilo kolem 600 titulů, ze kterých tým vybral 61 soutěžních projektů. Ty doplňují filmy v nesoutěžních kategoriích a výsledné číslo je pak 139 festivalových titulů.

Je na práci dramaturga něco, co si lidé často idealizují, a ve skutečnosti je to úplně jinak? Pozvi nás do zákulisí…

Práce dramaturga je opředena stereotypem, že pouze koukáme na filmy. Ve skutečnosti sledování filmů tvoří zhruba tři pětiny práce. Zbytek zabírá jejich rešerše a shánění nakoukávacích kopií, rešerše hostů a hostek, komunikace s nimi, příprava filmových úvodů a podkladů k diskuzím nebo psaní anotací. V pozici vedoucího programu je pak velká část roku věnována administrativě: psaní a evaluaci grantů, koncepčnímu uvažování a hledání nových cest, jak festival rozvíjet se zbytkem užšího týmu. Velkou a mou oblíbenou součástí dramaturgova roku je pak celoroční skautování filmů, témat a potenciálních hostů při návštěvách jiných festivalů v Česku i zahraničí. 

Kdybys měl vybrat pár věcí, které by si návštěvníci rozhodně neměli nechat ujít, co by to bylo? Může nás něco letos vyloženě překvapit a potěšit? Proč bych měla jít na festival? 

Stojím si za celým festivalovým programem, ať už za tematickými sekcemi, na kterých opravdu důkladně pracoval tým programových dramaturgů a dramaturgyň, tak taky za soutěžním výběrem, který je vždy divácky nejnavštěvovanější. Já osobně se letos velice těším na aktivity, které jsme pro návštěvnictvo připravili mimo naše běžné festivalové prostory, jako je například jarní kino na Horním náměstí nebo koncert v Husově sboru britského DJ a vědce Maxe Coopera. Velkou radost mám z toho, že se program pro děti rozrostl také o program pro dospívající a jejich rodiče a celý je z velké části situován do Domu nacucky! jako jednoho velkého vědeckého hřiště.

Jak velký prostor dostávají jiné než klasické filmové formy, třeba imerzivní nebo interaktivní projekty? Dá se jednoduše vysvětlit, co je to imerzivní film? Na který bys nalákal někoho, kdo netuší, o co jde? 

Soutěžní sekce imerzivních médií je pro mě velmi osobní záležitostí. Je situována do Červeného kostela, digitálního planetária Pevnosti poznání a také na Ústřední hřbitov v Neředíně. Ukazuje, jakými různými technologiemi a médii lze prožívat a zprostředkovávat poznání. Typicky jde o projekty ve virtuální nebo rozšířené realitě, filmy v kopulovém formátu pro planetárium nebo projekty, které ke svému vyprávění využívají principů her, technologií počítače či jiných fyzických předmětů.

Působil jsi jako dramaturg odborného Industry programu AFO, kde se setkávají čeští i mezinárodní odborníci na komunikaci vědy, aby společně zkoumali, jak prezentovat vědecké objevy co nejpoutavějším způsobem. Zajímalo by mě, jak se v průběhu let mění postupy ve tvorbě a na co tvůrci nesmí zapomenout, aby si dokument získal své publikum?

Workshop Camp 4Science nabízí filmařstvu vědeckých dokumentů ve vývoji unikátní prostředí, ve kterém během 6 dní intenzivně rozvíjejí své náměty se zkušeným mezinárodním mentorstvem. Velkou devizou olomouckého Camp 4Science je, že probíhá na jednom místě – autoři z celého světa spolu tráví v podstatě celý festival a hranice mezi filmařem, odborníkem, začínajícím tvůrcem i běžným návštěvníkem se přirozeně stírají.

Témata, která na Campu předáváme, se točí kolem srozumitelného sdílení informací, „otočení kamery“ ze zkoumaného objektu na zkoumajícího vědce, prací s archivy, rozšiřování kontextu a experimentování s vizuálním stylem, tedy toho, co dělá vědecké filmy nejen důležitým prostředkem poznání, ale také umělecky hodnotnými díly.

AFO pokaždé přiveze do Olomouce zajímavé osobnosti ze světa filmu a vědy. Líbí se mi, jak myslíte na to, aby byl výběr pestrý napříč obory, zaměřením, ale i přístupností pro běžného diváka, který se může s hosty jednoduše potkat po besedě po filmu a třeba i na koncertě na parkánu. Na jaké hosty se letos nejvíc těšíš?

Je pro nás důležité přivážet do Olomouce mezinárodní hosty, ale každoročně mě těší vidět, kolik zajímavých osobností máme přímo u nás v Česku. Na AFO přijedou dokumentarista a popularizátor přírody a biodiverzity Prokop Pithart, neuroložka Anežka Dašková, autor projektu Klimatomluva Daniel Kortus, koordinátorka projektů Za živé řeky a ochranářka přírody Gita Matlášková nebo spoluzakladatel Institutu nenásilné komunikace a autor podcastu Fakta o klimatu Petr Holík

Ze zahraničních hostů bych rozhodně doporučil film a přednášku vulkanologa Clivea Oppenheimera, jednoho z předních odborníků na sopky a geologii, který přiváží svůj filmový debut Volání vulkánu. V sekci věnované zdraví a stavu zdravotnictví promluví anglická spisovatelka Tilly Rose, která přes 20 let hledala u lékařů diagnózu svého onemocnění a dnes poutavě vypráví o tom, jak náročné je žít s těžce diagnostikovatelnou nemocí.

Na festival přijíždí také řada dalších filmařů a odborníků – výzkumnice Erin Espelie, jejíž soutěžní film Představy o řádu čerpá z archivních materiálů zachycených během šestileté laboratorní rezidence, rozhlasová producentka z popularizační platformy Radiolab Molly Webster, španělská režisérka Candela Sotos hledající ve svém soutěžním filmu Květ yrupe nejstarší argentinský vědecký film, nebo chemici a filmoví producenti Elin Rhys a Richard Rees, kteří představí dokumentární film o sedmdesátileté historii CERNu Částice míru.

Co by si měl ideálně odnést člověk, který na AFO přijede poprvé?

Měl by si odnést pocit, že AFO je místo, kde může kolektivně poznávat a zkoumat, jak funguje svět kolem něj. Měl by zjistit, že není důvod bát se věcí s přídomkem „vědecké" nebo „dokumentární", ale vnímat je jako neodmyslitelnou součást našich životu. Měl by v sobě objevit opět tu dětskou zvídavost a přirozenost ptát se.

Je těsně před zahájením festivalu. Jak bys popsal své pocity a očekávání? A jak zvládáš stres a relaxuješ?

Práce dramaturga je v podstatě ukončená. S plnou důvěrou ve skvělý tým, z velké části tvořený studentstvem Univerzity Palackého, přebírají štafetu hrdinové a hrdinky z produkce, stavby, techniky, guest servisu, překladů a komunikace. Já už jen vyhlížím první spokojené návštěvníky na první projekci v úterý 28. dubna v Kině Metropol. A jak odpočívám? Kromě toho sleduji dalekohledem jarní ptactvo v Litovelském Pomoraví. To je pro mě ten nejlepší relax.

Klub 12 je nový prostor, který otevřela Filozofická fakulta Univerzity Palackého pro své studenty. Je k dispozici ve speciálním provozním režimu tak, aby co nejvíce vyhovoval přirozeným potřebám studentské spolkové činnosti.

Na Filozofické fakultě UP v současné době působí více než dvacet studentských spolků a iniciativ, které dlouhodobě usilovaly o zřízení coworkingového a komunitního prostoru. Ve spolupráci s vedením fakulty byla vytipována a upravena bývalá čítárna v suterénu budovy v ulici Křížkovského 12. Tento týden byl prostor slavnostně předán k užívání a otevřeno bude mít do pozdních večerních hodin. Rezervace jsou řešeny prostřednictvím sdíleného formuláře, vybavení zahrnuje mimo jiné projektor, počítače s tiskárnou i neformální odpočinkovou zónu.

foto_sem_4

Podle děkana Jana Stejskala je cílem podpořit studentská setkávání, na nichž je postavena zásadní funkce fakulty. „Zájmové aktivity studentských organizací jsou jedním ze společenských, kulturních a oborových pilířů filozofické fakulty a často organicky doplňují a rozšiřují výuku a napomáhají k obohacení kompetenčního profilu studentů. Vedle zřízení studentských stáží na děkanátu jde o další krok posilující vazbu mezi studentskou obcí a institucí, která je jim určena,“ uvedl.

Martin Kubeš ze spolku Faktory, jenž vznik klubu inicioval, dodal: „Univerzita sice disponuje Studentským klubem ve Zbrojnici, ale množství iniciativ přesahuje jeho kapacitní možnosti. Proto doufáme, že nám vlastní prostory přinesou možnost intenzivnějšího vzájemného kontaktu napříč katedrami a obory a zvýší možnosti profesionalizace spolkové činnosti.“

foto_sem_4

Podle proděkana FF UP Petra Bilíka bude tento typ aktivit pokračovat i nadále: „Rádi bychom, aby každá budova fakultního kampusu nabízela zázemí pro studentské spolky. Pokusíme se spolu se studentskou komorou fakultního akademického senátu o systémové a transparentní řešení, které studentům poskytne co nejlepší podmínky pro činnost jejich spolků.“

Klub 12 je nový prostor, který otevřela Filozofická fakulta Univerzity Palackého pro své studenty. Je k dispozici ve speciálním provozním režimu tak, aby co nejvíce vyhovoval přirozeným potřebám studentské spolkové činnosti.

Na Filozofické fakultě UP v současné době působí více než dvacet studentských spolků a iniciativ, které dlouhodobě usilovaly o zřízení coworkingového a komunitního prostoru. Ve spolupráci s vedením fakulty byla vytipována a upravena bývalá čítárna v suterénu budovy v ulici Křížkovského 12. Tento týden byl prostor slavnostně předán k užívání a otevřeno bude mít do pozdních večerních hodin. Rezervace jsou řešeny prostřednictvím sdíleného formuláře, vybavení zahrnuje mimo jiné projektor, počítače s tiskárnou i neformální odpočinkovou zónu.

foto_sem_4

Podle děkana Jana Stejskala je cílem podpořit studentská setkávání, na nichž je postavena zásadní funkce fakulty. „Zájmové aktivity studentských organizací jsou jedním ze společenských, kulturních a oborových pilířů filozofické fakulty a často organicky doplňují a rozšiřují výuku a napomáhají k obohacení kompetenčního profilu studentů. Vedle zřízení studentských stáží na děkanátu jde o další krok posilující vazbu mezi studentskou obcí a institucí, která je jim určena,“ uvedl.

Martin Kubeš ze spolku Faktory, jenž vznik klubu inicioval, dodal: „Univerzita sice disponuje Studentským klubem ve Zbrojnici, ale množství iniciativ přesahuje jeho kapacitní možnosti. Proto doufáme, že nám vlastní prostory přinesou možnost intenzivnějšího vzájemného kontaktu napříč katedrami a obory a zvýší možnosti profesionalizace spolkové činnosti.“

foto_sem_4

Podle proděkana FF UP Petra Bilíka bude tento typ aktivit pokračovat i nadále: „Rádi bychom, aby každá budova fakultního kampusu nabízela zázemí pro studentské spolky. Pokusíme se spolu se studentskou komorou fakultního akademického senátu o systémové a transparentní řešení, které studentům poskytne co nejlepší podmínky pro činnost jejich spolků.“

Antonín Dvořák i Metallica zněli historickými prostory Vojenské nemocnice Olomouc, kde byli slavnostně uvedeni do funkce děkani čtyř fakult Univerzity Palackého. Insignie převzali Jan Stejskal z filozofické fakulty a Vojtech Regec z pedagogické fakulty, kteří za tónů skladeb na přání „vykročili“ do svého druhého funkčního období, a nováčci v děkanské pozici Jan Říha z fakulty přírodovědecké a Pavel Háp z fakulty tělesné kultury.

Vedení svých fakult se čtveřice děkanů ujala již začátkem února, poté co rektor Michael Kohajda potvrdil volby fakultních senátů a zvolené kandidáty jmenoval do funkce (psali jsme zde).

Ve Slavnostním sále Klášterního Hradiska nyní před kolegyněmi a kolegy z akademické obce univerzity i příbuznými složili svůj inaugurační slib a převzali fakultní insignie jako symbol důstojnosti a moci děkanského úřadu. Dostatek inspirace a energie do nadcházejících úkolů děkanům popřál rektor Michael Kohajda a prorektor pro komunikaci a společenskou odpovědnost Matěj Dostálek, který ceremoniálem provázel. Své gratulace a přání připojili také předsedové fakultních akademických senátů, kteří přítomné seznámili s průběhy voleb děkanských kandidátů na svých fakultách.

foto_sem_4

Jako první byl ke složení inauguračního slibu vyzván staronový děkan filozofické fakulty Jan Stejskal, který následně ve své řeči zmínil revizi a modernizaci studijních programů jako jednu z výzev jeho druhého funkčního období. Stejně jako ostatní inaugurovaní také představil svůj proděkanský tým. Plus Theater Quartet, který se postaral o živý hudební doprovod slavnostního aktu, inauguraci Jana Stejskala završil 2. větou skladby Americký kvartet od Antonína Dvořáka.

foto_sem_4

Děkan přírodovědecké fakulty Jan Říha kromě jiného poděkoval svému předchůdci Martinu Kubalovi za to, že novému vedení předal silnou fakultu, a na jeho přání se barokním sálem ve smyčcovém provedení rozezněla píseň Viva la Vida od Coldplay.

foto_sem_4

Téma podmínek vzdělávání otevřel ve své řeči Vojtech Regec. „Vliv naší fakulty se neprojeví okamžitě, o to hodnotnější a trvalejší ale je. To, jak dnes vzděláváme, se promítne do toho, jakou společností se zítra staneme,“ připomněl staronový děkan pedagogické fakulty. Hudební tečkou za jeho inaugurací byla skladba Johanna Pachelbela Canon in D.

foto_sem_4

Závěr slavnostního aktu patřil fakultě tělesné kultury a jejímu novému děkanovi Pavlu Hápovi. Ten po složení slibu poděkoval svému předchůdci Michalu Šafářovi a nastínil další kroky k uskutečnění vize FTK jako místa, které nabízí nejen kvalitní vzdělání a špičkový výzkum, ale také konkrétní řešení pro každodenní život. Na jeho přání prostor zaplnila rocková balada Nothing Else Matters od Metallicy.

„Věřím, že dnešní setkání nám připomnělo, že univerzita je především společenství lidí a oborů, které se vzájemně doplňují a rozvíjejí. Právě v této rozmanitosti a spolupráci spočívá síla akademického prostředí, které po staletí formuje nejen své studenty, ale také společnost, v níž působí. Novým i staronovým děkanům přeji mnoho energie, moudrosti i inspirace při vedení jejich fakult, a aby jejich práce přispívala k dalšímu rozvoji univerzitního společenství i k dobrému jménu Univerzity Palackého v Olomouci,“ zakončil slavnostní odpoledne prorektor Matěj Dostálek.

Podrobnosti k volbám kandidátů na děkana:

• Jan Stejskal
• Jan Říha
• Vojtech Regec
• Pavel Háp

Antonín Dvořák i Metallica zněli historickými prostory Vojenské nemocnice Olomouc, kde byli slavnostně uvedeni do funkce děkani čtyř fakult Univerzity Palackého. Insignie převzali Jan Stejskal z filozofické fakulty a Vojtech Regec z pedagogické fakulty, kteří za tónů skladeb na přání „vykročili“ do svého druhého funkčního období, a nováčci v děkanské pozici Jan Říha z fakulty přírodovědecké a Pavel Háp z fakulty tělesné kultury.

Vedení svých fakult se čtveřice děkanů ujala již začátkem února, poté co rektor Michael Kohajda potvrdil volby fakultních senátů a zvolené kandidáty jmenoval do funkce (psali jsme zde).

Ve Slavnostním sále Klášterního Hradiska nyní před kolegyněmi a kolegy z akademické obce univerzity i příbuznými složili svůj inaugurační slib a převzali fakultní insignie jako symbol důstojnosti a moci děkanského úřadu. Dostatek inspirace a energie do nadcházejících úkolů děkanům popřál rektor Michael Kohajda a prorektor pro komunikaci a společenskou odpovědnost Matěj Dostálek, který ceremoniálem provázel. Své gratulace a přání připojili také předsedové fakultních akademických senátů, kteří přítomné seznámili s průběhy voleb děkanských kandidátů na svých fakultách.

foto_sem_4

Jako první byl ke složení inauguračního slibu vyzván staronový děkan filozofické fakulty Jan Stejskal, který následně ve své řeči zmínil revizi a modernizaci studijních programů jako jednu z výzev jeho druhého funkčního období. Stejně jako ostatní inaugurovaní také představil svůj proděkanský tým. Plus Theater Quartet, který se postaral o živý hudební doprovod slavnostního aktu, inauguraci Jana Stejskala završil 2. větou skladby Americký kvartet od Antonína Dvořáka.

foto_sem_4

Děkan přírodovědecké fakulty Jan Říha kromě jiného poděkoval svému předchůdci Martinu Kubalovi za to, že novému vedení předal silnou fakultu, a na jeho přání se barokním sálem ve smyčcovém provedení rozezněla píseň Viva la Vida od Coldplay.

foto_sem_4

Téma podmínek vzdělávání otevřel ve své řeči Vojtech Regec. „Vliv naší fakulty se neprojeví okamžitě, o to hodnotnější a trvalejší ale je. To, jak dnes vzděláváme, se promítne do toho, jakou společností se zítra staneme,“ připomněl staronový děkan pedagogické fakulty. Hudební tečkou za jeho inaugurací byla skladba Johanna Pachelbela Canon in D.

foto_sem_4

Závěr slavnostního aktu patřil fakultě tělesné kultury a jejímu novému děkanovi Pavlu Hápovi. Ten po složení slibu poděkoval svému předchůdci Michalu Šafářovi a nastínil další kroky k uskutečnění vize FTK jako místa, které nabízí nejen kvalitní vzdělání a špičkový výzkum, ale také konkrétní řešení pro každodenní život. Na jeho přání prostor zaplnila rocková balada Nothing Else Matters od Metallicy.

„Věřím, že dnešní setkání nám připomnělo, že univerzita je především společenství lidí a oborů, které se vzájemně doplňují a rozvíjejí. Právě v této rozmanitosti a spolupráci spočívá síla akademického prostředí, které po staletí formuje nejen své studenty, ale také společnost, v níž působí. Novým i staronovým děkanům přeji mnoho energie, moudrosti i inspirace při vedení jejich fakult, a aby jejich práce přispívala k dalšímu rozvoji univerzitního společenství i k dobrému jménu Univerzity Palackého v Olomouci,“ zakončil slavnostní odpoledne prorektor Matěj Dostálek.

Podrobnosti k volbám kandidátů na děkana:

• Jan Stejskal
• Jan Říha
• Vojtech Regec
• Pavel Háp

Na 130 zapojených studentů a zaměstnanců právnické fakulty, 450 odehraných minut, jedno hřiště a nějaký ten podvrtnutý kotník. A hlavně skvělá atmosféra. I tak by se dal shrnout první ročník turnaje v malé kopané O pohár děkana právnické fakulty. O majiteli poháru musel ve finále rozhodnout až penaltový rozstřel. V něm byl šťastnější tým FC Záleží.

Fotbalový turnaj byl první sportovní aktivitou, kterou svým studentům a zaměstnancům nabídla sama fakulta. Pohybové aktivity nejrůznějšího charakteru chce nyní připravovat v průběhu celého roku, případně vytipovávat zajímavé sportovní akce. „Studenty jsme na začátku semestru oslovili anketou, kdy jsme zjišťovali jejich sportovní zájmy a ideální formy jejich zapojení. Fotbal byl jednou z nejčastějších odpovědí, proto jsme jako první akci vykopli fotbalový turnaj,“ vysvětlila Leona Černá z Ústavu jazykové přípravy PF UP, která sportovní aktivity začala na fakultě koordinovat.

foto_sem_4

Zájem o turnaj předčil očekávání. Přihlášky se musely stopnout na 16 týmech. Z původního plánovaného jednoho hracího odpoledne, byly tři. „Nápad na založení tradice fotbalového turnaje hodnotíme jako naprosto skvělý. Na fakultě podobný typ neformálního setkávání chyběl. Je to vynikající příležitost, jak utužit kolektiv, potkat se s kolegy mimo knihovny a seminární místnosti a vnést na akademickou půdu trochu zdravé rivality a sportovního ducha. Doufáme, že se turnaj stane pevnou součástí akademického roku,“ řekl za vítězný tým Záleží Roman Fiala, student 2. ročníku magisterského programu Právo a právní věda. Vzhledem k tomu, že šlo o premiérový ročník, vítězové zvažují, že pohár vystaví přímo na fakultě. „Chtěli bychom, aby byl všem na očích a sloužil jako motivace pro další ročníky,“ dodal Roman Fiala.

Více než počet nastřílených branek byla důležitá zmiňovaná atmosféra a možnost potkat kolegy a kolegyně mimo fakultu a v jiných rolí. „Nápad to byl vynikající, jen jsem si nebyl jistý, jestli také pro mě, i když jsem kdysi patřil k neprostupné obraně SK Pozořice. Fotbal s kolegy jsem si zahrál už před deseti lety, jako (právního) historika mě zajímalo, kam jsme se za tu dobu posunuli. A musím říct, že jsme se všichni vzájemně příjemně překvapili, soupeři kvalitní, spoluhráči skvělí, velkou radost mi udělaly nové posily Barbora a Petr, atmosféra výborná,“ zhodnotil Ondřej Horák z katedry teorie práva a právních dějin, který byl oporou týmu poskládaného ze zaměstnanců fakulty a jehož hrajícím kapitánem byl děkan Václav Stehlík.

foto_sem_8

Společné sportovní aktivity pod hlavičkou PF UP podporuje i vedení. „Chci velmi poděkovat kolegyni Leoně Černé a celému jejímu týmu za organizaci turnaje a za to, že momentální nápad rychle přetavili do skvělé akce, která byla – pevně věřím – první v řadě. Obdivoval jsem kvalitní výkony a nasazení každého, kdo se turnaje zúčastnil, nebo špičkově fandil. Fotbal je pro mě osobně srdeční záležitostí a bylo super, že jsem si na ni našel čas. Věřím, že se nám podobnými akcemi podaří fakultu rozpohybovat a stmelit. Už teď se těším na další ročník,“ řekl děkan Václav Stehlík.

Další sportovní akcí, do které by se studenti a zaměstnanci mohli zapojit, je například Běh pro Paměť národa. V Olomouci se pro dobrou věc poběží v sobotu 23. května. Letošní ročník přináší navíc mezifakultní výzvu: která fakulta uběhne nejvíce kilometrů a vybere nejvíce finančních prostředků na dobrou věc? Nejštědřejší fakulta získá jedinečnou možnost navrhnout pamětníky, jejichž příběhy organizace Paměť národa zaznamená pro budoucí generace. Pro studenty a zaměstnance UP je připravena sleva 30 % na startovné – při registraci stačí zadat kód PARTNER30. Do kolonky „Klub“ vždy uveďte svou mateřskou fakultu + název vašeho týmu.

O pohár děkana PF UP – turnaj v malé kopané výsledky

1. místo FC Záleží
Alexandr Šulek, Roman Fiala, Matěj Mlčoch, Tomáš Mudřík, Jakub Blažek, Filip Šimek, Martin Volný, Vojtěch Semenec, Dominik Horák

2. místo Acta non verba
Matěj Fryš, Samuel Náhončík, Petr Vojkůvka, Benedikt Lochman, Vojtěch Láryš, David Pohorelli, Tadeáš Vavřín, Jakub Zavadil, Jan Pomykacz

3. místo Sedm piv a gól
Kryštof Juračka, Matěj Němeček, Jan Růžička, Adam Maceček, Jakub Turoň, Antonín Rudzki, Jakub Páleník, Denis Přikryl

Na 130 zapojených studentů a zaměstnanců právnické fakulty, 450 odehraných minut, jedno hřiště a nějaký ten podvrtnutý kotník. A hlavně skvělá atmosféra. I tak by se dal shrnout první ročník turnaje v malé kopané O pohár děkana právnické fakulty. O majiteli poháru musel ve finále rozhodnout až penaltový rozstřel. V něm byl šťastnější tým FC Záleží.

Fotbalový turnaj byl první sportovní aktivitou, kterou svým studentům a zaměstnancům nabídla sama fakulta. Pohybové aktivity nejrůznějšího charakteru chce nyní připravovat v průběhu celého roku, případně vytipovávat zajímavé sportovní akce. „Studenty jsme na začátku semestru oslovili anketou, kdy jsme zjišťovali jejich sportovní zájmy a ideální formy jejich zapojení. Fotbal byl jednou z nejčastějších odpovědí, proto jsme jako první akci vykopli fotbalový turnaj,“ vysvětlila Leona Černá z Ústavu jazykové přípravy PF UP, která sportovní aktivity začala na fakultě koordinovat.

foto_sem_4

Zájem o turnaj předčil očekávání. Přihlášky se musely stopnout na 16 týmech. Z původního plánovaného jednoho hracího odpoledne, byly tři. „Nápad na založení tradice fotbalového turnaje hodnotíme jako naprosto skvělý. Na fakultě podobný typ neformálního setkávání chyběl. Je to vynikající příležitost, jak utužit kolektiv, potkat se s kolegy mimo knihovny a seminární místnosti a vnést na akademickou půdu trochu zdravé rivality a sportovního ducha. Doufáme, že se turnaj stane pevnou součástí akademického roku,“ řekl za vítězný tým Záleží Roman Fiala, student 2. ročníku magisterského programu Právo a právní věda. Vzhledem k tomu, že šlo o premiérový ročník, vítězové zvažují, že pohár vystaví přímo na fakultě. „Chtěli bychom, aby byl všem na očích a sloužil jako motivace pro další ročníky,“ dodal Roman Fiala.

Více než počet nastřílených branek byla důležitá zmiňovaná atmosféra a možnost potkat kolegy a kolegyně mimo fakultu a v jiných rolí. „Nápad to byl vynikající, jen jsem si nebyl jistý, jestli také pro mě, i když jsem kdysi patřil k neprostupné obraně SK Pozořice. Fotbal s kolegy jsem si zahrál už před deseti lety, jako (právního) historika mě zajímalo, kam jsme se za tu dobu posunuli. A musím říct, že jsme se všichni vzájemně příjemně překvapili, soupeři kvalitní, spoluhráči skvělí, velkou radost mi udělaly nové posily Barbora a Petr, atmosféra výborná,“ zhodnotil Ondřej Horák z katedry teorie práva a právních dějin, který byl oporou týmu poskládaného ze zaměstnanců fakulty a jehož hrajícím kapitánem byl děkan Václav Stehlík.

foto_sem_8

Společné sportovní aktivity pod hlavičkou PF UP podporuje i vedení. „Chci velmi poděkovat kolegyni Leoně Černé a celému jejímu týmu za organizaci turnaje a za to, že momentální nápad rychle přetavili do skvělé akce, která byla – pevně věřím – první v řadě. Obdivoval jsem kvalitní výkony a nasazení každého, kdo se turnaje zúčastnil, nebo špičkově fandil. Fotbal je pro mě osobně srdeční záležitostí a bylo super, že jsem si na ni našel čas. Věřím, že se nám podobnými akcemi podaří fakultu rozpohybovat a stmelit. Už teď se těším na další ročník,“ řekl děkan Václav Stehlík.

Další sportovní akcí, do které by se studenti a zaměstnanci mohli zapojit, je například Běh pro Paměť národa. V Olomouci se pro dobrou věc poběží v sobotu 23. května. Letošní ročník přináší navíc mezifakultní výzvu: která fakulta uběhne nejvíce kilometrů a vybere nejvíce finančních prostředků na dobrou věc? Nejštědřejší fakulta získá jedinečnou možnost navrhnout pamětníky, jejichž příběhy organizace Paměť národa zaznamená pro budoucí generace. Pro studenty a zaměstnance UP je připravena sleva 30 % na startovné – při registraci stačí zadat kód PARTNER30. Do kolonky „Klub“ vždy uveďte svou mateřskou fakultu + název vašeho týmu.

O pohár děkana PF UP – turnaj v malé kopané výsledky

1. místo FC Záleží
Alexandr Šulek, Roman Fiala, Matěj Mlčoch, Tomáš Mudřík, Jakub Blažek, Filip Šimek, Martin Volný, Vojtěch Semenec, Dominik Horák

2. místo Acta non verba
Matěj Fryš, Samuel Náhončík, Petr Vojkůvka, Benedikt Lochman, Vojtěch Láryš, David Pohorelli, Tadeáš Vavřín, Jakub Zavadil, Jan Pomykacz

3. místo Sedm piv a gól
Kryštof Juračka, Matěj Němeček, Jan Růžička, Adam Maceček, Jakub Turoň, Antonín Rudzki, Jakub Páleník, Denis Přikryl