Agregátor zdrojů

Změna stávajícího modelu financování médií veřejné služby v Česku není nutná – naopak by mohla ohrozit stabilitu financování i ochranu redakční nezávislosti. Slabiny současného českého modelu, jako jsou administrativní náročnost a nižší sociální spravedlnost plošných poplatků, je možné řešit dílčími úpravami bez zásadní systémové změny. Vyplývá to z nové analytické studie mediálních odbornic a odborníka ze tří univerzit, která nabízí systematický přehled dostupných řešení. Analýza, níž se podílela i  Andrea Hanáčková z FF UP, vychází z aktuální komparace třinácti evropských zemí na základě strukturovaných konzultací s národními expertkami a experty na jednotlivé mediální systémy. 

Za studií stojí Marína Urbániková, která působí jak na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity (FSS MU), tak na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy (FSV UK), Klára Smejkal z FSS MU, Alice Němcová Tejkalová z FSV UK, Lenka Waschková Císařová z FSS MU, David Klimeš z FSV UK a Andrea Hanáčková z Filozofické fakulty Univerzity Palackého.

Studie ukazuje, že případná reforma financování médií veřejné služby by měla být založena na jasně identifikovaných nedostatcích stávajícího systému, komplexním posouzení dopadů a realistickém zhodnocení přenositelnosti zahraničních modelů. „Jakákoliv změna by měla být výsledkem dlouhodobé a inkluzivní diskuze, zahrnující vládu, opozici, dotčená média veřejné služby i odbornou veřejnost, a směřovat k co nejširšímu konsenzu,” vysvětluje Marína Urbániková.

Současný poplatkový model, nově doplněný o automatickou valorizaci navázanou na míru inflace, podle analýzy naplňuje požadavky na stabilitu, předvídatelnost a přiměřenost financování i na ochranu redakční nezávislosti, které stanovuje Evropský akt o svobodě médií (EMFA). 

Změna není nezbytná

Argument o nutnosti změnit český poplatkový model kvůli jeho údajné nespravedlnosti navíc podle studie není přesvědčivý. „Žádná z alternativ není založena na tom, zda a jak lidé média veřejné služby skutečně využívají – ve všech případech by povinnost přispívat stejně dopadala na velkou část společnosti,“ říká Alice Němcová Tejkalová. Přechod na financování ze státního rozpočtu by navíc nutně neodstranil ani nespravedlnost z hlediska výše platby, protože ta závisí na konstrukci daňového systému. Zatímco v progresivních systémech (např. v Norsku či Dánsku) je tento model spravedlivější než plošný poplatek, v českém kontextu je třeba zohlednit relativně vysoké zdanění nízkopříjmových zaměstnanců.

Z analytické studie tak vyplývá, že změna stávajícího modelu není nezbytná a přinášela by více rizik. „S ohledem na aktuální politickou diskuzi však přesto studie představuje tři možné alternativy jako analytické scénáře,” objasňuje Klára Smejkal. Jsou jimi: (1) plošný poplatek na domácnost, (2) samostatná daň a (3) financování ze státního rozpočtu s posílením ústavních pojistek, aby jeho změna vyžadovala širší parlamentní konsenzus místo pouhé většiny ve sněmovně. Tyto scénáře zároveň ukazují, že navrhnout a implementovat funkční náhradu poplatkového modelu bez vzniku nových významných rizik je institucionálně i politicky náročné.

Situace v Evropě

V Evropě lze rozlišit dva hlavní modely financování médií veřejné služby: přímé financování veřejností a financování ze státního rozpočtu. Oba hlavní modely jsou v Evropě přibližně stejně rozšířené a ve většině zemí je doplňují příjmy z reklamy a dalších komerčních aktivit, které však mají pouze vedlejší význam.

Pro hodnocení jednotlivých modelů lze použít osm analytických kritérií vycházejících ze zákonného rámce, zejména z EMFA, z mezinárodních doporučení k fungování médií veřejné služby a z odborné literatury: (1) nezávislost na politické moci; (2) adekvátnost a udržitelnost financování; (3) předvídatelnost; (4) spravedlnost (z hlediska vymezení okruhu plátců i výše příspěvku); (5) transparentnost; (6) odpovědnost a vztah k veřejnosti; (7) administrativní náročnost a náklady na správu systému; a (8) kompatibilita s digitálním mediálním prostředím. 

Komparativní analýza ukazuje, že jednotlivé modely financování a jejich varianty se z hlediska většiny kritérií významně liší.

Přímé financování od občanů:

• Dosahuje lepších výsledků v oblasti politické nezávislosti, adekvátnosti a předvídatelnosti financování (např. Německo, Velká Británie, Portugalsko), a to i díky vyšší transparentnosti a přímé vazbě mezi veřejností a financovanou institucí.
• Stabilitu tohoto modelu lze dále posílit nástroji, jako je automatická valorizace výše poplatku (Česko), stanovení výše poplatku nezávislým orgánem (Německo) nebo víceletý finanční rámec (Velká Británie).
• Jeho slabinami zůstávají vyšší administrativní náročnost a nižší míra sociální redistribuce.

Financování ze státního rozpočtu:

• Vykazuje v řadě dimenzí vyšší míru rizika a méně příznivé výsledky, zejména pokud jde o politickou nezávislost, transparentnost, adekvátnost a předvídatelnost financování i odpovědnost vůči veřejnosti, mimo jiné proto, že oslabuje přímou vazbu mezi občany a médii veřejné služby.
• Je citlivější na politický kontext a výkyvy politického cyklu, což může negativně ovlivňovat nezávislost, dlouhodobé plánování i přiměřenost financování (viz např. zkušenosti ze Španělska, Francie, Estonska, Slovenska nebo Maďarska). V zemích s vysokou mírou politického konsenzu a stabilní politickou kulturou respektující nezávislost médií veřejné služby může fungovat relativně efektivně (např. Norsko, Dánsko), avšak ani zde není zcela imunní vůči politickým zásahům.
• Jeho výhodou je naopak nižší administrativní náročnost a potenciálně vyšší míra sociální spravedlnosti v případě progresivního daňového systému.

Plánované zrušení části poplatků

Analytická studie navazuje na akci „S poplatky, nebo bez? Expertní panel k možnostem financování médií veřejné služby v ČR“, která na FSV UK proběhla začátkem března 2026. Obě aktivity reagují na aktuální debatu o změně financování médií veřejné služby, kterou současná vláda otevřela ve svém programovém prohlášení.

Andrea Hanáčková při jednání expertního panelu. Foto: fsv.cuni.cz

V něm počítá se zrušením televizních a rozhlasových poplatků, ale konkrétní podoba ani základní obrysy navrhované náhrady dosud nebyly zveřejněny. V průběhu března 2026 pak zástupci vládní koalice oznámili, že ještě před změnou modelu financování připravují poslanecký návrh zákona, který má zrušit povinnost platby televizních a 28 rozhlasových poplatků pro firmy, osoby starší 75 let, nezaopatřené osoby do 26 let a osoby se zdravotním postižením. Podle České televize a Českého rozhlasu by uvedení této změny do praxe znamenalo ztrátu 30 % současných příjmů z poplatků.

V pátek 10. dubna 2026 pak ministr kultury Oto Klempíř po setkání s generálními řediteli ČT a ČRo uvedl, že jeho resort chystá zákon, který zruší poplatky a zavede financování ze státního rozpočtu. Zároveň uvedl, že obě média zůstanou samostatná a nebudou sloučena.

Expertní studie je ke stažení zde.

Změna stávajícího modelu financování médií veřejné služby v Česku není nutná – naopak by mohla ohrozit stabilitu financování i ochranu redakční nezávislosti. Slabiny současného českého modelu, jako jsou administrativní náročnost a nižší sociální spravedlnost plošných poplatků, je možné řešit dílčími úpravami bez zásadní systémové změny. Vyplývá to z nové analytické studie mediálních odbornic a odborníka ze tří univerzit, která nabízí systematický přehled dostupných řešení. Analýza, níž se podílela i  Andrea Hanáčková z FF UP, vychází z aktuální komparace třinácti evropských zemí na základě strukturovaných konzultací s národními expertkami a experty na jednotlivé mediální systémy. 

Za studií stojí Marína Urbániková, která působí jak na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity (FSS MU), tak na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy (FSV UK), Klára Smejkal z FSS MU, Alice Němcová Tejkalová z FSV UK, Lenka Waschková Císařová z FSS MU, David Klimeš z FSV UK a Andrea Hanáčková z Filozofické fakulty Univerzity Palackého.

Studie ukazuje, že případná reforma financování médií veřejné služby by měla být založena na jasně identifikovaných nedostatcích stávajícího systému, komplexním posouzení dopadů a realistickém zhodnocení přenositelnosti zahraničních modelů. „Jakákoliv změna by měla být výsledkem dlouhodobé a inkluzivní diskuze, zahrnující vládu, opozici, dotčená média veřejné služby i odbornou veřejnost, a směřovat k co nejširšímu konsenzu,” vysvětluje Marína Urbániková.

Současný poplatkový model, nově doplněný o automatickou valorizaci navázanou na míru inflace, podle analýzy naplňuje požadavky na stabilitu, předvídatelnost a přiměřenost financování i na ochranu redakční nezávislosti, které stanovuje Evropský akt o svobodě médií (EMFA). 

Změna není nezbytná

Argument o nutnosti změnit český poplatkový model kvůli jeho údajné nespravedlnosti navíc podle studie není přesvědčivý. „Žádná z alternativ není založena na tom, zda a jak lidé média veřejné služby skutečně využívají – ve všech případech by povinnost přispívat stejně dopadala na velkou část společnosti,“ říká Alice Němcová Tejkalová. Přechod na financování ze státního rozpočtu by navíc nutně neodstranil ani nespravedlnost z hlediska výše platby, protože ta závisí na konstrukci daňového systému. Zatímco v progresivních systémech (např. v Norsku či Dánsku) je tento model spravedlivější než plošný poplatek, v českém kontextu je třeba zohlednit relativně vysoké zdanění nízkopříjmových zaměstnanců.

Z analytické studie tak vyplývá, že změna stávajícího modelu není nezbytná a přinášela by více rizik. „S ohledem na aktuální politickou diskuzi však přesto studie představuje tři možné alternativy jako analytické scénáře,” objasňuje Klára Smejkal. Jsou jimi: (1) plošný poplatek na domácnost, (2) samostatná daň a (3) financování ze státního rozpočtu s posílením ústavních pojistek, aby jeho změna vyžadovala širší parlamentní konsenzus místo pouhé většiny ve sněmovně. Tyto scénáře zároveň ukazují, že navrhnout a implementovat funkční náhradu poplatkového modelu bez vzniku nových významných rizik je institucionálně i politicky náročné.

Situace v Evropě

V Evropě lze rozlišit dva hlavní modely financování médií veřejné služby: přímé financování veřejností a financování ze státního rozpočtu. Oba hlavní modely jsou v Evropě přibližně stejně rozšířené a ve většině zemí je doplňují příjmy z reklamy a dalších komerčních aktivit, které však mají pouze vedlejší význam.

Pro hodnocení jednotlivých modelů lze použít osm analytických kritérií vycházejících ze zákonného rámce, zejména z EMFA, z mezinárodních doporučení k fungování médií veřejné služby a z odborné literatury: (1) nezávislost na politické moci; (2) adekvátnost a udržitelnost financování; (3) předvídatelnost; (4) spravedlnost (z hlediska vymezení okruhu plátců i výše příspěvku); (5) transparentnost; (6) odpovědnost a vztah k veřejnosti; (7) administrativní náročnost a náklady na správu systému; a (8) kompatibilita s digitálním mediálním prostředím. 

Komparativní analýza ukazuje, že jednotlivé modely financování a jejich varianty se z hlediska většiny kritérií významně liší.

Přímé financování od občanů:

• Dosahuje lepších výsledků v oblasti politické nezávislosti, adekvátnosti a předvídatelnosti financování (např. Německo, Velká Británie, Portugalsko), a to i díky vyšší transparentnosti a přímé vazbě mezi veřejností a financovanou institucí.
• Stabilitu tohoto modelu lze dále posílit nástroji, jako je automatická valorizace výše poplatku (Česko), stanovení výše poplatku nezávislým orgánem (Německo) nebo víceletý finanční rámec (Velká Británie).
• Jeho slabinami zůstávají vyšší administrativní náročnost a nižší míra sociální redistribuce.

Financování ze státního rozpočtu:

• Vykazuje v řadě dimenzí vyšší míru rizika a méně příznivé výsledky, zejména pokud jde o politickou nezávislost, transparentnost, adekvátnost a předvídatelnost financování i odpovědnost vůči veřejnosti, mimo jiné proto, že oslabuje přímou vazbu mezi občany a médii veřejné služby.
• Je citlivější na politický kontext a výkyvy politického cyklu, což může negativně ovlivňovat nezávislost, dlouhodobé plánování i přiměřenost financování (viz např. zkušenosti ze Španělska, Francie, Estonska, Slovenska nebo Maďarska). V zemích s vysokou mírou politického konsenzu a stabilní politickou kulturou respektující nezávislost médií veřejné služby může fungovat relativně efektivně (např. Norsko, Dánsko), avšak ani zde není zcela imunní vůči politickým zásahům.
• Jeho výhodou je naopak nižší administrativní náročnost a potenciálně vyšší míra sociální spravedlnosti v případě progresivního daňového systému.

Plánované zrušení části poplatků

Analytická studie navazuje na akci „S poplatky, nebo bez? Expertní panel k možnostem financování médií veřejné služby v ČR“, která na FSV UK proběhla začátkem března 2026. Obě aktivity reagují na aktuální debatu o změně financování médií veřejné služby, kterou současná vláda otevřela ve svém programovém prohlášení.

Andrea Hanáčková při jednání expertního panelu. Foto: fsv.cuni.cz

V něm počítá se zrušením televizních a rozhlasových poplatků, ale konkrétní podoba ani základní obrysy navrhované náhrady dosud nebyly zveřejněny. V průběhu března 2026 pak zástupci vládní koalice oznámili, že ještě před změnou modelu financování připravují poslanecký návrh zákona, který má zrušit povinnost platby televizních a 28 rozhlasových poplatků pro firmy, osoby starší 75 let, nezaopatřené osoby do 26 let a osoby se zdravotním postižením. Podle České televize a Českého rozhlasu by uvedení této změny do praxe znamenalo ztrátu 30 % současných příjmů z poplatků.

V pátek 10. dubna 2026 pak ministr kultury Oto Klempíř po setkání s generálními řediteli ČT a ČRo uvedl, že jeho resort chystá zákon, který zruší poplatky a zavede financování ze státního rozpočtu. Zároveň uvedl, že obě média zůstanou samostatná a nebudou sloučena.

Expertní studie je ke stažení zde.

Na propojení emocí a mapování z pohledu vizualizace dat se zaměřila online mezinárodní jarní škola ISSonVIS 2026 s podtitulem Emotions and Maps: The Affective Dimension of Visualisation, kterou na začátku dubna uspořádala katedra geoinformatiky přírodovědecké fakulty. Šestý ročník této akce nabídl více než šedesáti účastníkům z celého světa pestrý program přednášek předních odborníků z oblasti kartografie, geoinformatiky, psychologie i geografie a otevřel aktuální témata spojená s vnímáním, interpretací i využitím emocí ve vizualizacích.

Po úspěšném pátém ročníku organizátoři Stanislav Popelka a Jakub Koníček navázali dalším aktuálním mezioborovým tématem zaměřeným na vztah emocí a map. Zvolený tematický rámec reflektoval skutečnost, že každá vizualizace může vyvolávat různé emoce, ale zároveň je také dokáže zachycovat, analyzovat a komunikovat.

„Naším cílem nebylo vytvořit další čistě kartografickou nebo geoinformatickou akci, ale ukázat, jak lze efektivně propojovat zdánlivě odlišné vědní obory prostřednictvím vizualizací. Chtěli jsme demonstrovat, že za každou vizualizací se skrývá určitá emoce a že vizualizace sama může emoce vyvolávat, ovlivňovat i reflektovat. Výběrem řečníků jsme se snažili účastníkům představit přední odborníky z psychologie, kartografie, geoinformatiky i geografie a pokrýt tak celé spektrum témat – od podstaty emocí přes jejich mapování až po otázky manipulace či využití umělé inteligence při tvorbě map,“ uvedl Jakub Koníček z katedry geoinformatiky.

Online škola byla rozdělena do dvou dnů, přičemž každý z nich zahájila keynote přednáška. První den otevřel Georg Gartner, prezident Mezinárodní kartografické asociace (ICA), který účastníky uvedl do problematiky emocí v kartografické teorii. Druhý den zahájil prezident České kartografické společnosti Zdeněk Stachoň, jenž ve své přednášce představil využití satiry a agrese v kartografii napříč historickým vývojem.

Na úvodní keynote navázala řada tematicky pestrých příspěvků. Jiří Pánek z katedry rozvojových a environmentálních studií představil koncept pocitového mapování od teoretických východisek až po praktické aplikace. Merve Keskin z University of Salzburg se zaměřila na propojení vnímání člověka a prostředí a možnosti personalizace geo-zkušeností. Dennis Edler z Ruhr University Bochum reflektoval vztah mezi percepcí, mocí a konflikty v krajině. Psychologickou perspektivu přinesla Petra Hypšová z Filozofické fakulty Univerzity Palackého, která poukázala na význam schopnosti rozpoznávat emoce při čtení map. Závěr prvního dne patřil Veronice Květoňové z Akademie věd ČR, jež představila člověkem orientovaný přístup ve výzkumu tepelného prostředí.

Druhý den pokračoval vystoupením Amy Griffin z RMIT University v Melbourne, která se věnovala provázanosti map, krizových situací a emocí a zdůraznila význam kartografie v kontextu mimořádných událostí. Carolyne Fish z University of Oregon představila přístupy mapování pro společenskou změnu. Ondřej Mitas z Breda University of Applied Sciences se zaměřil na propojení měření, modelování a managementu emočních dat v prostoru. Jakub Koníček z domácí katedry geoinformatiky následně ukázal, jak designová rozhodnutí ovlivňují interpretaci map a vizualizací dat. Celou jarní školu uzavřel Ian Muehlenhaus ze společnosti Esri přednáškou o tzv. prompt cartography, která demonstrovala potenciál tvorby map pomocí přirozeného jazyka a umělé inteligence a jejich zpřístupnění široké veřejnosti.

„Jsme velmi rádi, že letošní jarní škola zaměřená na emoce v kartografii a vizualizaci byla účastníky vnímána velmi pozitivně, což potvrzují nejen výsledky závěrečného dotazníku, ale i bezprostřední zpětná vazba po skončení akce. Účastníci oceňovali zejména vysokou odbornou úroveň jednotlivých příspěvků, tematickou pestrost i propojení teoretických přístupů s praktickými ukázkami. Velmi pozitivně byl vnímán také mezinárodní charakter celé akce a možnost diskutovat aktuální témata napříč různými výzkumnými perspektivami. Věříme, že se nám podařilo vytvořit inspirativní prostředí pro sdílení znalostí i navazování nových spoluprací. Do budoucna bychom rádi na tuto zkušenost navázali a v příštích ročnících opět nabídli kvalitní program s výraznými osobnostmi a aktuálními tématy na pomezí kartografie, emocí a vizualizace dat,“ dodal Stanislav Popelka.

Jarní školu pořádala katedra geoinformatiky PřF UP pod záštitou České kartografické společnosti, České geografické společnosti, České asociace pro geoinformace a ICA Commission on Cognitive Visualization.

Na propojení emocí a mapování z pohledu vizualizace dat se zaměřila online mezinárodní jarní škola ISSonVIS 2026 s podtitulem Emotions and Maps: The Affective Dimension of Visualisation, kterou na začátku dubna uspořádala katedra geoinformatiky přírodovědecké fakulty. Šestý ročník této akce nabídl více než šedesáti účastníkům z celého světa pestrý program přednášek předních odborníků z oblasti kartografie, geoinformatiky, psychologie i geografie a otevřel aktuální témata spojená s vnímáním, interpretací i využitím emocí ve vizualizacích.

Po úspěšném pátém ročníku organizátoři Stanislav Popelka a Jakub Koníček navázali dalším aktuálním mezioborovým tématem zaměřeným na vztah emocí a map. Zvolený tematický rámec reflektoval skutečnost, že každá vizualizace může vyvolávat různé emoce, ale zároveň je také dokáže zachycovat, analyzovat a komunikovat.

„Naším cílem nebylo vytvořit další čistě kartografickou nebo geoinformatickou akci, ale ukázat, jak lze efektivně propojovat zdánlivě odlišné vědní obory prostřednictvím vizualizací. Chtěli jsme demonstrovat, že za každou vizualizací se skrývá určitá emoce a že vizualizace sama může emoce vyvolávat, ovlivňovat i reflektovat. Výběrem řečníků jsme se snažili účastníkům představit přední odborníky z psychologie, kartografie, geoinformatiky i geografie a pokrýt tak celé spektrum témat – od podstaty emocí přes jejich mapování až po otázky manipulace či využití umělé inteligence při tvorbě map,“ uvedl Jakub Koníček z katedry geoinformatiky.

Online škola byla rozdělena do dvou dnů, přičemž každý z nich zahájila keynote přednáška. První den otevřel Georg Gartner, prezident Mezinárodní kartografické asociace (ICA), který účastníky uvedl do problematiky emocí v kartografické teorii. Druhý den zahájil prezident České kartografické společnosti Zdeněk Stachoň, jenž ve své přednášce představil využití satiry a agrese v kartografii napříč historickým vývojem.

Na úvodní keynote navázala řada tematicky pestrých příspěvků. Jiří Pánek z katedry rozvojových a environmentálních studií představil koncept pocitového mapování od teoretických východisek až po praktické aplikace. Merve Keskin z University of Salzburg se zaměřila na propojení vnímání člověka a prostředí a možnosti personalizace geo-zkušeností. Dennis Edler z Ruhr University Bochum reflektoval vztah mezi percepcí, mocí a konflikty v krajině. Psychologickou perspektivu přinesla Petra Hypšová z Filozofické fakulty Univerzity Palackého, která poukázala na význam schopnosti rozpoznávat emoce při čtení map. Závěr prvního dne patřil Veronice Květoňové z Akademie věd ČR, jež představila člověkem orientovaný přístup ve výzkumu tepelného prostředí.

Druhý den pokračoval vystoupením Amy Griffin z RMIT University v Melbourne, která se věnovala provázanosti map, krizových situací a emocí a zdůraznila význam kartografie v kontextu mimořádných událostí. Carolyne Fish z University of Oregon představila přístupy mapování pro společenskou změnu. Ondřej Mitas z Breda University of Applied Sciences se zaměřil na propojení měření, modelování a managementu emočních dat v prostoru. Jakub Koníček z domácí katedry geoinformatiky následně ukázal, jak designová rozhodnutí ovlivňují interpretaci map a vizualizací dat. Celou jarní školu uzavřel Ian Muehlenhaus ze společnosti Esri přednáškou o tzv. prompt cartography, která demonstrovala potenciál tvorby map pomocí přirozeného jazyka a umělé inteligence a jejich zpřístupnění široké veřejnosti.

„Jsme velmi rádi, že letošní jarní škola zaměřená na emoce v kartografii a vizualizaci byla účastníky vnímána velmi pozitivně, což potvrzují nejen výsledky závěrečného dotazníku, ale i bezprostřední zpětná vazba po skončení akce. Účastníci oceňovali zejména vysokou odbornou úroveň jednotlivých příspěvků, tematickou pestrost i propojení teoretických přístupů s praktickými ukázkami. Velmi pozitivně byl vnímán také mezinárodní charakter celé akce a možnost diskutovat aktuální témata napříč různými výzkumnými perspektivami. Věříme, že se nám podařilo vytvořit inspirativní prostředí pro sdílení znalostí i navazování nových spoluprací. Do budoucna bychom rádi na tuto zkušenost navázali a v příštích ročnících opět nabídli kvalitní program s výraznými osobnostmi a aktuálními tématy na pomezí kartografie, emocí a vizualizace dat,“ dodal Stanislav Popelka.

Jarní školu pořádala katedra geoinformatiky PřF UP pod záštitou České kartografické společnosti, České geografické společnosti, České asociace pro geoinformace a ICA Commission on Cognitive Visualization.

Studentky Právnické fakulty Univerzity Palackého – Aneta Rustler, Nga Thi Nguyen a Klára Holková – jsou opět podepsány pod dalším úspěšným ročníkem Olympiády lidských práv. Pořádání celorepublikové středoškolské soutěže, jejímž cílem je probudit v mladých lidech kritické myšlení a zájem o svět kolem sebe, se věnují ve svém volném čase.

Středoškolskou Olympiádu lidských práv pořádá spolek Leges Humanae. V jeho výboru zasedají dvě olomoucké studentky Aneta Rustler a Nga Thi Nguyen, posluchačky 4. ročníku programu Právo a právní věda. Celý organizační tým soutěže pak tvoří 10 studentek středních a vysokých škol z Olomouce, Prahy, Brna a Vídně.

Letos se uskutečnil již 14. ročník olympiády. Do finále, které se konalo v březnu na Magistrátu hlavního města Prahy, postoupilo rekordních 41 středoškoláků. Jejich výkony hodnotilo 12 porotců. „Letošní ročník pro mě byl o něco speciálnější, protože odstartoval první rok mého členství ve výboru spolku. V první řadě mám radost, že se finálový den, ve kterém se kumuluje veškerá naše celoroční práce, opět povedl, a že jsme se oproti minulému roku překonaly. Umožnily jsme účast většímu počtu soutěžících, k tradičním porotcům jsme přizvaly nové, zajímavé osobnosti nebo jsme domluvily spolupráci s Informačním centrem OSN v Praze,“ zhodnotila Nga Thi Nguyen.

foto_sem_4

V odborné porotě letos již potřetí usedl emeritní ústavní soudce David Uhlíř, opět jako předseda, podruhé pak emeritní veřejná ochránkyně práv a signatářka a mluvčí Charty 77 Anna Šabatová, či ombudsmanka ministerstva obrany Kateřina Bursíková Jacques.

Olympiáda lidských práv je koncipovaná jako tříkolová. První kolo je školní, kdy studenti píšou krátkou esej. Na výběr mají několik témat navržených organizační týmem. Ze školního kola je následně vybrána skupina nejlepších esejistů, kteří píšou další esej, tentokrát odbornější a s řádnými zdroji. Témata pro toto kolo připravuje odborná porota spolu s organizačním týmem. „Svou esej poté ústně obhajují ve finále před porotou ve dvou skupinách, kdy vedou jak monolog, tak i dialog s porotou a odpovídají na jejich otázky,“ upřesnila Aneta Rustler. Letošními tématy byly například omezení svobody projevu, práva nejchytřejších zvířat, role mezinárodního práva při posuzování pojmů apartheid a genocida, práva dětí na informace na Slovensku nebo morální aspekty hybridní války.

„Jsem velmi vděčná, že se letošní ročník obešel bez větších komplikací a podle ohlasů si jej všichni studenti užili. Bohužel jsem se nemohla osobně zúčastnit finále, protože je pro mě tento rok časově velmi náročný vzhledem ke státnicím. Už v průběhu příprav mě však výkony žáků mile překvapily a naplnily velkou nadějí. O to větší radost mám z toho, že se letos zapojili soutěžící ze všech koutů České republiky,“ řekla Klára Holková.

Letošní ročník Olympiády lidských práv podpořilo cenami pro vítěze i informační centrum a obchod UPoint. „Máme s týmem velké plány a těším se na to, co nás ve spojitosti s olympiádou ještě čeká,“ dodala Aneta Rustler.

Volnočasové aktivity studentek spojené s touto lidskoprávní soutěží ocenila i Univerzita Palackého. Aneta Rustler, Nga Thi Nguyen a Klára Holková převzaly v září 2025 cenu rektora za dobrovolnictví. Studentky u této příležitosti poskytly rozhovor Žurnálu UP.

Studentky Právnické fakulty Univerzity Palackého – Aneta Rustler, Nga Thi Nguyen a Klára Holková – jsou opět podepsány pod dalším úspěšným ročníkem Olympiády lidských práv. Pořádání celorepublikové středoškolské soutěže, jejímž cílem je probudit v mladých lidech kritické myšlení a zájem o svět kolem sebe, se věnují ve svém volném čase.

Středoškolskou Olympiádu lidských práv pořádá spolek Leges Humanae. V jeho výboru zasedají dvě olomoucké studentky Aneta Rustler a Nga Thi Nguyen, posluchačky 4. ročníku programu Právo a právní věda. Celý organizační tým soutěže pak tvoří 10 studentek středních a vysokých škol z Olomouce, Prahy, Brna a Vídně.

Letos se uskutečnil již 14. ročník olympiády. Do finále, které se konalo v březnu na Magistrátu hlavního města Prahy, postoupilo rekordních 41 středoškoláků. Jejich výkony hodnotilo 12 porotců. „Letošní ročník pro mě byl o něco speciálnější, protože odstartoval první rok mého členství ve výboru spolku. V první řadě mám radost, že se finálový den, ve kterém se kumuluje veškerá naše celoroční práce, opět povedl, a že jsme se oproti minulému roku překonaly. Umožnily jsme účast většímu počtu soutěžících, k tradičním porotcům jsme přizvaly nové, zajímavé osobnosti nebo jsme domluvily spolupráci s Informačním centrem OSN v Praze,“ zhodnotila Nga Thi Nguyen.

foto_sem_4

V odborné porotě letos již potřetí usedl emeritní ústavní soudce David Uhlíř, opět jako předseda, podruhé pak emeritní veřejná ochránkyně práv a signatářka a mluvčí Charty 77 Anna Šabatová, či ombudsmanka ministerstva obrany Kateřina Bursíková Jacques.

Olympiáda lidských práv je koncipovaná jako tříkolová. První kolo je školní, kdy studenti píšou krátkou esej. Na výběr mají několik témat navržených organizační týmem. Ze školního kola je následně vybrána skupina nejlepších esejistů, kteří píšou další esej, tentokrát odbornější a s řádnými zdroji. Témata pro toto kolo připravuje odborná porota spolu s organizačním týmem. „Svou esej poté ústně obhajují ve finále před porotou ve dvou skupinách, kdy vedou jak monolog, tak i dialog s porotou a odpovídají na jejich otázky,“ upřesnila Aneta Rustler. Letošními tématy byly například omezení svobody projevu, práva nejchytřejších zvířat, role mezinárodního práva při posuzování pojmů apartheid a genocida, práva dětí na informace na Slovensku nebo morální aspekty hybridní války.

„Jsem velmi vděčná, že se letošní ročník obešel bez větších komplikací a podle ohlasů si jej všichni studenti užili. Bohužel jsem se nemohla osobně zúčastnit finále, protože je pro mě tento rok časově velmi náročný vzhledem ke státnicím. Už v průběhu příprav mě však výkony žáků mile překvapily a naplnily velkou nadějí. O to větší radost mám z toho, že se letos zapojili soutěžící ze všech koutů České republiky,“ řekla Klára Holková.

Letošní ročník Olympiády lidských práv podpořilo cenami pro vítěze i informační centrum a obchod UPoint. „Máme s týmem velké plány a těším se na to, co nás ve spojitosti s olympiádou ještě čeká,“ dodala Aneta Rustler.

Volnočasové aktivity studentek spojené s touto lidskoprávní soutěží ocenila i Univerzita Palackého. Aneta Rustler, Nga Thi Nguyen a Klára Holková převzaly v září 2025 cenu rektora za dobrovolnictví. Studentky u této příležitosti poskytly rozhovor Žurnálu UP.

Key topics—regulation, infrastructure, the use of AI in companies, and talent development—were on the agenda of the “Igniting AI Ambitions” conference, organised by the Czech Association for Artificial Intelligence (of which Palacký University is a member) at the Hybernia Theatre in Prague. The event featured discussions on strategic areas of AI development and digital sovereignty. It was attended by Jitka Machalová and Rostislav Vodák, representatives of the Department of Mathematical Analysis and Applications of Mathematics at the UP Faculty of Science.

The conference was structured as a series of four panel discussions involving representatives from public administration, academia, and the private sector. The debates reflected the current challenges and ambitions of the Czech Republic in the field of artificial intelligence, with the need to strategically anchor AI as a key tool for future competitiveness repeatedly emphasised.

AI Regulation

“The first panel addressed the issues of AI regulation, currently one of the hottest debated topics. There appears to be no clear consensus among European stakeholders. On the one hand, there is an emphasis on safety and regulation, which may, however, slow innovation; on the other hand, there is a push for a more flexible approach that supports faster technological development. For the academic community, this implies the need to actively monitor legislative developments, particularly in the context of developing and making proprietary models available,” said Rostislav Vodák.

The second panel discussion focused on AI infrastructure. “We learned that the current capacities of computing and storage systems in the Czech Republic are reaching their limits. The issue of digital sovereignty was also discussed—that is, to what extent data and computing capacities should be under the control of European or national entities,” added Jitka Machalová. In this context, the need for strategic decision-making by institutions regarding where data is stored and who has access to it was also raised. Another interesting topic was the possibility of hybrid computing models combining classical processors with emerging quantum technologies.

How Companies Use AI in Practice

The third panel focused on the implementation of artificial intelligence in companies. The discussion revealed that many businesses are still seeking effective ways to integrate AI into their processes. The most common uses currently centre on supporting administrative and communication activities, such as generating emails or summarising information. Examples were also given of the development of advanced AI agents that could automate the flow of information within organisations. This development raises questions for the university environment as well, particularly regarding how to guide students toward the responsible and meaningful use of AI tools.

The final panel focused on AI talent in the Czech Republic. “The discussion centred on the need to strengthen support for basic research and create conditions that would enable universities to attract and retain top experts. A key role here is played not only by state support but also by collaboration with the applied sector, which is currently focused primarily on supporting the startup ecosystem,” added Rostislav Vodák.

AI Day at Palacký University

Palacký University is a member of the Czech Association of Artificial Intelligence, with the Department of Mathematical Analysis’s Technology Platform entrusted with managing this membership. Jitka Machalová and Rostislav Vodák are active members who help connect the academic community with the national AI community.

“We would like to invite everyone interested to AI Day, themed ‘Artificial Intelligence in Education,’ which will take place on June 16, 2026, at the Faculty of Arts of Palacký University,” said Jitka Machalová.

Klíčová témata regulace, infrastruktury, využití AI ve firmách a rozvoje talentů byla na programu konference Zážeh AI ambice, kterou uspořádala Česká asociace umělé inteligence, jejímž členem je i Univerzita Palackého, v divadle Hybernia v Praze. Setkání nabídlo diskuzi nad strategickými oblastmi rozvoje AI a digitální suverenity a zúčastnili se jej také zástupci katedry matematické analýzy a aplikací matematiky přírodovědecké fakulty Jitka Machalová a Rostislav Vodák.

Konference byla koncipována jako série čtyř panelových diskuzí s účastí zástupců veřejné správy, akademické sféry i soukromého sektoru. Debaty reflektovaly aktuální výzvy i ambice České republiky v oblasti umělé inteligence, přičemž opakovaně zaznívala potřeba strategického ukotvení AI jako klíčového nástroje budoucí konkurenceschopnosti.

Regulace AI

„První panel se věnoval otázce regulace AI, která v současnosti představuje jedno z nejvíce diskutovaných témat. Ukazuje se, že mezi evropskými aktéry neexistuje jednoznačná shoda. Na jedné straně stojí důraz na bezpečnost a regulaci, která však může zpomalit inovace, na straně druhé snaha o flexibilnější přístup podporující rychlejší rozvoj technologií. Pro akademickou sféru z toho vyplývá nutnost aktivně sledovat legislativní vývoj, zejména v kontextu vývoje a zpřístupňování vlastních modelů,“ uvedl Rostislav Vodák.

Druhá panelová diskuze se zaměřila na infrastrukturu pro AI. „Dozvěděli jsme se, že současné kapacity výpočetních a úložných systémů v České republice se pohybují na hranici svých možností. Diskutována byla také otázka digitální suverenity, tedy do jaké míry by měla být data a výpočetní kapacity pod kontrolou evropských, respektive národních subjektů,“ doplnila Jitka Machalová. V této souvislosti zazněla i potřeba strategického rozhodování institucí o tom, kde jsou data ukládána a kdo k nim má přístup. Zajímavým tématem byla rovněž možnost hybridních výpočetních modelů kombinujících klasické procesorys nově se rozvíjejícími kvantovými technologiemi.

Jak firmy AI využívají v praxi

Třetí panel se věnoval implementaci umělé inteligence ve firmách. Z diskuze vyplynulo, že řada podniků stále hledá efektivní způsoby, jak AI integrovat do svých procesů. Nejčastější využití se aktuálně soustředí na podporu administrativních a komunikačních činností, například generování e-mailů či shrnutí informací. Zazněly také příklady vývoje pokročilých AI agentů, kteří by mohli automatizovat tok informací uvnitř organizací. Tento vývoj otevírá otázky i pro univerzitní prostředí, zejména ve vztahu k tomu, jak vést studenty k odpovědnému a smysluplnému využívání AI nástrojů.

Závěrečný panel se zaměřil na problematiku AI talentů v České republice. „Diskutována byla potřeba posílení podpory základního výzkumu a vytvoření podmínek, které by umožnily univerzitám přilákat a udržet špičkové odborníky. Klíčovou roli zde hraje nejen státní podpora, ale také spolupráce s aplikační sférou, která v současnosti směřuje především k podpoře startupového prostředí,“ dodal Rostislav Vodák.

AI Day na Univerzitě Palackého

Univerzita Palackého je členem České asociace umělé inteligence, přičemž Technologická platforma KMA je pověřena správou tohoto členství. Jitka Machalová a Rostislav Vodák jsou jejími aktivními členy a podílejí se na propojení akademického prostředí s národní AI komunitou.

„Rádi bychom pozvali všechny zájemce na AI Day s tématem Umělá inteligence ve výuce, který se uskuteční 16. června 2026 na Filozofické fakultě Univerzity Palackého,“ řekla Jitka Machalová.

Klíčová témata regulace, infrastruktury, využití AI ve firmách a rozvoje talentů byla na programu konference „Zážeh AI ambice“, kterou uspořádala Česká asociace umělé inteligence, jejímž členem je i Univerzita Palackého, v divadle Hybernia v Praze. Setkání nabídlo diskuzi nad strategickými oblastmi rozvoje AI a digitální suverenity a zúčastnili se jej také zástupci katedry matematické analýzy a aplikací matematiky přírodovědecké fakulty Jitka Machalová a Rostislav Vodák.

Konference byla koncipována jako série čtyř panelových diskuzí s účastí zástupců veřejné správy, akademické sféry i soukromého sektoru. Debaty reflektovaly aktuální výzvy i ambice České republiky v oblasti umělé inteligence, přičemž opakovaně zaznívala potřeba strategického ukotvení AI jako klíčového nástroje budoucí konkurenceschopnosti.

Regulace AI

„První panel se věnoval otázce regulace AI, která v současnosti představuje jedno z nejvíce diskutovaných témat. Ukazuje se, že mezi evropskými aktéry neexistuje jednoznačná shoda. Na jedné straně stojí důraz na bezpečnost a regulaci, která však může zpomalit inovace, na straně druhé snaha o flexibilnější přístup podporující rychlejší rozvoj technologií. Pro akademickou sféru z toho vyplývá nutnost aktivně sledovat legislativní vývoj, zejména v kontextu vývoje a zpřístupňování vlastních modelů,“ uvedl Rostislav Vodák.

Druhá panelová diskuze se zaměřila na infrastrukturu pro AI. „Dozvěděli jsme se, že současné kapacity výpočetních a úložných systémů v České republice se pohybují na hranici svých možností. Diskutována byla také otázka digitální suverenity, tedy do jaké míry by měla být data a výpočetní kapacity pod kontrolou evropských, respektive národních subjektů,“ doplnila Jitka Machalová. V této souvislosti zazněla i potřeba strategického rozhodování institucí o tom, kde jsou data ukládána a kdo k nim má přístup. Zajímavým tématem byla rovněž možnost hybridních výpočetních modelů kombinujících klasické procesorys nově se rozvíjejícími kvantovými technologiemi.

Jak firmy AI využívají v praxi

Třetí panel se věnoval implementaci umělé inteligence ve firmách. Z diskuze vyplynulo, že řada podniků stále hledá efektivní způsoby, jak AI integrovat do svých procesů. Nejčastější využití se aktuálně soustředí na podporu administrativních a komunikačních činností, například generování e-mailů či shrnutí informací. Zazněly také příklady vývoje pokročilých AI agentů, kteří by mohli automatizovat tok informací uvnitř organizací. Tento vývoj otevírá otázky i pro univerzitní prostředí, zejména ve vztahu k tomu, jak vést studenty k odpovědnému a smysluplnému využívání AI nástrojů.

Závěrečný panel se zaměřil na problematiku AI talentů v České republice. „Diskutována byla potřeba posílení podpory základního výzkumu a vytvoření podmínek, které by umožnily univerzitám přilákat a udržet špičkové odborníky. Klíčovou roli zde hraje nejen státní podpora, ale také spolupráce s aplikační sférou, která v současnosti směřuje především k podpoře startupového prostředí,“ dodal Rostislav Vodák.

AI Day na Univerzitě Palackého

Univerzita Palackého je členem České asociace umělé inteligence, přičemž Technologická platforma KMA je pověřena správou tohoto členství. Jitka Machalová a Rostislav Vodák jsou jejími aktivními členy a podílejí se na propojení akademického prostředí s národní AI komunitou.

„Rádi bychom pozvali všechny zájemce na AI Day s tématem „Umělá inteligence ve výuce“, který se uskuteční 16. června 2026 na Filozofické fakultě Univerzity Palackého,“ řekla Jitka Machalová.

Jako významná a absolventy často vzpomínaná osobnost Lékařské fakulty UP obdržel lékař, pedagog a dřívější dlouholetý přednosta Ústavu normální anatomie LF UP Vladimír Holibka dekret přiznávající práva emeritního profesora Univerzity Palackého.

„Těší mě to. Na fakultu chodím stále a rád. Však co mám taky dělat v důchodu,“ usmíval se před začátkem slavnostního aktu v aule filozofické fakulty, během nějž dekret převzal, profesor Holibka.

Na jeho výuku anatomie mnozí lékaři a lékařky vzpomínají, nejen na absolventských setkáních. Účastníky jednoho z dřívějších ročníků tradiční akce LF UP Radicēs/Kořeny překvapil, když je přišel vyzkoušet. „Oni o tom nevěděli, já také ne. Na fakultě mě viděl ředitel nemocnice Roman Havlík a ať jdu s ním, že bychom mohli udělat nějakou srandu, že mají setkání. Tak jsem je trošku vyzkoušel, jen takové základní věci, jak je co dlouhé,“ vzpomněl. Za „anatomickou přepadovku“ si tehdy od přítomných vysloužil dlouhý potlesk vestoje, na fakultě byl však ten den kvůli něčemu jinému – krátce nato oblékl absolventský talár a během diamantové promoce si s dalšími dřívějšími spolužáky připomněl 60 let od promoce.

Vladimír Holibka při neplánovaném zkoušení absolventů LF UP na Kořenech 2019.

Vladimír Holibka, který vloni oslavil 90. narozeniny, chtěl být původně patologem. Po ukončení studia medicíny na LF UP v roce 1959 však nastoupil jako asistent na Ústav normální anatomie, který se stal jeho celoživotním působištěm. Odborné zkušenosti tu zpočátku získával pod vedením významného anatoma Josefa Zrzavého, po němž v roce 1974 – už jako docent – převzal vedení ústavu. V čele pracoviště pak stál až do roku 2005, zasloužil se o jeho další rozvoj, ale i modernizaci výuky anatomie, na níž se dodnes podílí, a rovněž přispěl k rozvoji morfologických oborů v České republice.

Odborně se profesor Holibka během své vědecké kariéry zaměřil mimo jiné na vývoj imunokompetentních tkání člověka, zejména tonsil (mandle), ale i na další oblasti, například se podílel na antropometrickém výzkumu učňů a pracovníků v hornictví. Je autorem desítek původních vědeckých prací publikovaných v domácích i zahraničích odborných časopisech, podepsán je u českého překladu anatomického atlasu a známé jsou jeho Obrazové předlohy k přednáškám z anatomie.

Kromě toho je vášnivým sportovcem. Donedávna sjížděl na kajaku tuzemské i zahraniční řeky, už jako mladý lékař se svou ženou vedli oddíl vodní turistiky v olomouckém domě dětí a pionýrů. Rád jezdil také na kole a hrál tenis.

Prof. Holibka při diamantové promoci v roce 2019.

Udělení čestného titulu emeritní profesor je symbolickým oceněním odborných i lidských kvalit významných osobností univerzity, které jsou svou autoritou a erudicí inspirací pro mladší kolegy a studenty. Emeritnímu profesorovi poskytuje univerzita, respektive fakulta možnost dále vědecky pracovat a využívat její zařízení a vybavení.

Dekret stvrzující práva emeritního profesora UP Vladimíru Holibkovi s poděkováním za vše, co pro univerzitu a lékařskou fakultu udělal, předala prorektorka Jitka Petrová v aule filozofické fakulty, která hostila sérii doktorských promocí.

Ty slavnostně završily studium více než padesátky absolventek a absolventů doktorských programů na teologické, filozofické, lékařské, přírodovědecké, pedagogické a právnické fakultě. Kromě toho převzali své jmenovací dekrety také noví docenti a docentky: Marta Filipová, Milan Hain a Jakub Lysek z FF, Eva Nováková z PdF, Pavel Galář, František Karlický, Roman Kouřil a Stanislav Popelka z PřF a Adéla Galandáková a Kateřina Smešný Trtková z LF UP.

Jako významná a absolventy často vzpomínaná osobnost Lékařské fakulty UP obdržel lékař, pedagog a dřívější dlouholetý přednosta Ústavu normální anatomie LF UP Vladimír Holibka dekret přiznávající práva emeritního profesora Univerzity Palackého.

„Těší mě to. Na fakultu chodím stále a rád. Však co mám taky dělat v důchodu,“ usmíval se před začátkem slavnostního aktu v aule filozofické fakulty, během nějž dekret převzal, profesor Holibka.

Na jeho výuku anatomie mnozí lékaři a lékařky vzpomínají, nejen na absolventských setkáních. Účastníky jednoho z dřívějších ročníků tradiční akce LF UP Radicēs/Kořeny překvapil, když je přišel vyzkoušet. „Oni o tom nevěděli, já také ne. Na fakultě mě viděl ředitel nemocnice Roman Havlík a ať jdu s ním, že bychom mohli udělat nějakou srandu, že mají setkání. Tak jsem je trošku vyzkoušel, jen takové základní věci, jak je co dlouhé,“ vzpomněl. Za „anatomickou přepadovku“ si tehdy od přítomných vysloužil dlouhý potlesk vestoje, na fakultě byl však ten den kvůli něčemu jinému – krátce nato oblékl absolventský talár a během diamantové promoce si s dalšími dřívějšími spolužáky připomněl 60 let od promoce.

Vladimír Holibka při neplánovaném zkoušení absolventů LF UP na Kořenech 2019.

Vladimír Holibka, který vloni oslavil 90. narozeniny, chtěl být původně patologem. Po ukončení studia medicíny na LF UP v roce 1959 však nastoupil jako asistent na Ústav normální anatomie, který se stal jeho celoživotním působištěm. Odborné zkušenosti tu zpočátku získával pod vedením významného anatoma Josefa Zrzavého, po němž v roce 1974 – už jako docent – převzal vedení ústavu. V čele pracoviště pak stál až do roku 2005, zasloužil se o jeho další rozvoj, ale i modernizaci výuky anatomie, na níž se dodnes podílí, a rovněž přispěl k rozvoji morfologických oborů v České republice.

Odborně se profesor Holibka během své vědecké kariéry zaměřil mimo jiné na vývoj imunokompetentních tkání člověka, zejména tonsil (mandle), ale i na další oblasti, například se podílel na antropometrickém výzkumu učňů a pracovníků v hornictví. Je autorem desítek původních vědeckých prací publikovaných v domácích i zahraničích odborných časopisech, podepsán je u českého překladu anatomického atlasu a známé jsou jeho Obrazové předlohy k přednáškám z anatomie.

Kromě toho je vášnivým sportovcem. Donedávna sjížděl na kajaku tuzemské i zahraniční řeky, už jako mladý lékař se svou ženou vedli oddíl vodní turistiky v olomouckém domě dětí a pionýrů. Rád jezdil také na kole a hrál tenis.

Prof. Holibka při diamantové promoci v roce 2019.

Udělení čestného titulu emeritní profesor je symbolickým oceněním odborných i lidských kvalit významných osobností univerzity, které jsou svou autoritou a erudicí inspirací pro mladší kolegy a studenty. Emeritnímu profesorovi poskytuje univerzita, respektive fakulta možnost dále vědecky pracovat a využívat její zařízení a vybavení.

Dekret stvrzující práva emeritního profesora UP Vladimíru Holibkovi s poděkováním za vše, co pro univerzitu a lékařskou fakultu udělal, předala prorektorka Jitka Petrová v aule filozofické fakulty, která hostila sérii doktorských promocí.

Ty slavnostně završily studium více než padesátky absolventek a absolventů doktorských programů na teologické, filozofické, lékařské, přírodovědecké, pedagogické a právnické fakultě. Kromě toho převzali své jmenovací dekrety také noví docenti a docentky: Marta Filipová, Milan Hain a Jakub Lysek z FF, Eva Nováková z PdF, Pavel Galář, František Karlický, Roman Kouřil a Stanislav Popelka z PřF a Adéla Galandáková a Kateřina Smešný Trtková z LF UP.

Eight teams, six months of preparation, three days of physics competitions. The winners of this year’s 39th Young Physicists’ Tournament have been announced. The title went to Kryštof Basista (J. Kainar High School in Hlučín) and Michal Fišer and Daniel Jedlička from the Higher Vocational School and Secondary Technical School of Electrical Engineering in Plzeň. Second place went to a team composed of students from the Ch. Doppler High School in Prague and the Týn nad Vltavou High School, while the bronze medal goes to Mendel High School in Opava.

Osm týmů, půl roku příprav, tři dny fyzikálních soubojů. Letošní 39. ročník Turnaje mladých fyziků zná své vítěze. Titul si odvezli Kryštof Basista (Gymnázium J. Kainara v Hlučíně) a Michal Fišer a Daniel Jedlička z VOŠ a SPŠE Plzeň. Na druhém místě skončil tým složený ze studentů Gymnázia Ch. Dopplera v Praze a Gymnázia Týn nad Vltavou, bronz putuje na Mendelovo gymnázium v Opavě. 

Palacký University has recently become a member of the prestigious European network EUniverCities, which connects universities and cities across Europe. By joining this platform, the university aims to strengthen international cooperation and actively contribute to addressing current social issues. The first active step as part of its membership was the participation of university representatives at a meeting in Innsbruck at the end of March.

The EUniverCities network brings together medium-sized European cities and their universities with the aim of sharing experiences and developing cooperation in the areas of education, research, and urban development. For UP, membership represents an opportunity to participate in shaping the European agenda while drawing inspiration from international partners.

“New opportunities for cooperation and sharing experiences are opening up for us. We see this as an important step toward Palacký University playing an active role not only in the region but also at the European level,” said Tereza Kalousková, head of the Partnership Department and coordinator of network activities for UP, who attended the conference “Moving forward: Universities and Cities Shaping Health and Social Cohesion through Sport” together with Simona Šafaříková from the Faculty of Science.

Membership in EUniverCities also confirms the university’s long-term commitment to internationalisation and strengthening ties between the academic community and the city in which it operates.

You can read more about the international meeting in Innsbruck here.

 

Univerzita Palackého se nově stala součástí prestižní evropské sítě EUniverCities, která propojuje univerzity a města napříč Evropou. Zapojením do této platformy chce univerzita posílit mezinárodní spolupráci a aktivně se podílet na řešení aktuálních společenských témat. Prvním aktivním krokem v rámci členství byla účast zástupkyň univerzity na setkání na konci března Innsbrucku.

Síť EUniverCities sdružuje středně velká evropská města a jejich univerzity s cílem sdílet zkušenosti a rozvíjet spolupráci v oblastech vzdělávání, výzkumu i rozvoje měst. Pro UP představuje členství příležitost zapojit se do formování evropské agendy a zároveň čerpat inspiraci od zahraničních partnerů.

„Otevírají se nám nové možnosti spolupráce a sdílení zkušeností. Vnímáme ho jako důležitý krok k tomu, aby Univerzita Palackého hrála aktivní roli nejen v regionu, ale i na evropské úrovni,“ uvedla Tereza Kalousková, vedoucí Oddělení pro partnerství a koordinátorka aktivit v síti za UP, která se konference „Moving forward: Universities and Cities Shaping Health and Social Cohesion through Sport“ zúčastnila spolu se Simonou Šafaříkovou z PřF.

Členství v EUniverCities zároveň potvrzuje dlouhodobou snahu univerzity o internacionalizaci a posilování vazeb mezi akademickým prostředím a městem, ve kterém působí.

Podrobněji si o mezinárodním setkání v Innsbrucku můžete přečíst zde.

 

Univerzita Palackého se nově stala součástí prestižní evropské sítě EUniverCities, která propojuje univerzity a města napříč Evropou. Zapojením do této platformy chce univerzita posílit mezinárodní spolupráci a aktivně se podílet na řešení aktuálních společenských témat. Prvním aktivním krokem v rámci členství byla účast zástupkyň univerzity na setkání na konci března Innsbrucku.

Síť EUniverCities sdružuje středně velká evropská města a jejich univerzity s cílem sdílet zkušenosti a rozvíjet spolupráci v oblastech vzdělávání, výzkumu i rozvoje měst. Pro UP představuje členství příležitost zapojit se do formování evropské agendy a zároveň čerpat inspiraci od zahraničních partnerů.

„Otevírají se nám nové možnosti spolupráce a sdílení zkušeností. Vnímáme ho jako důležitý krok k tomu, aby Univerzita Palackého hrála aktivní roli nejen v regionu, ale i na evropské úrovni,“ uvedla Tereza Kalousková, vedoucí Oddělení pro partnerství a koordinátorka aktivit v síti za UP, která se konference „Moving forward: Universities and Cities Shaping Health and Social Cohesion through Sport“ zúčastnila spolu se Simonou Šafaříkovou z PřF.

Členství v EUniverCities zároveň potvrzuje dlouhodobou snahu univerzity o internacionalizaci a posilování vazeb mezi akademickým prostředím a městem, ve kterém působí.

Podrobněji si o mezinárodním setkání v Innsbrucku můžete přečíst zde.

 

Vyzkoušet si práci knihovníka, poznat tajemství umělé inteligence, nahlédnout do pravěku i do vesmíru nebo si protáhnout svaly pohybem. Školní volno o Zeleném čtvrtku si děti zaměstnankyň a zaměstnanců Univerzity Palackého již podruhé užily na vybraných univerzitních pracovištích v rámci akce Dětem vstup povolen!.

Naučné, kreativní nebo pohybové, ale především zábavné aktivity na „univerzitní dorost“ čekaly v Knihovně UP a jejím Britském centru, také v Pevnosti poznání a Aplikačním centru BALUO. Po skončení dopoledního programu mohli rodiče se svými ratolestmi vyrazit na oběd v menze.

„Akce se zúčastnilo více než sto dětí. Velkou radost nám udělal mimořádný zájem o nově zařazené aktivity v knihovně. Program zaměřený na digitální bezpečnost i hravou práci s knihami se zaplnil téměř okamžitě,“ uvedla Veronika Fousková z Oddělení řízení lidských zdrojů UP, které akci společně se zmíněnými pracovišti připravilo.

„Za velmi důležité považujeme i zapojení dětí zahraničních zaměstnankyň a zaměstnanců. Akce tak pomáhá nejen ke slaďování pracovního a rodinného života, ale zároveň přispívá k budování otevřeného a vstřícného prostředí na univerzitě,“ dodala.

Poprvé se akce Dětem vstup povolen! v rámci konceptu Férová univerzita konala vloni krátce po přijetí Deklarace podpory politiky slaďování soukromého a pracovního života na Univerzitě Palackého (její text najdete zde).

„Zkušenost z druhého ročníku nám potvrdila, že Dětem vstup povolen! není jednorázovou akcí, ale postupně se z ní stává smysluplná tradice. Díky ní můžeme systematicky podporovat rodiny svých zaměstnanců a zaměstnankyň a rozvíjet prostředí, které je skutečně family friendly,“ uzavřela Veronika Fousková.

Vyzkoušet si práci knihovníka, poznat tajemství umělé inteligence, nahlédnout do pravěku i do vesmíru nebo si protáhnout svaly pohybem. Školní volno o Zeleném čtvrtku si děti zaměstnankyň a zaměstnanců Univerzity Palackého již podruhé užily na vybraných univerzitních pracovištích v rámci akce Dětem vstup povolen!.

Naučné, kreativní nebo pohybové, ale především zábavné aktivity na „univerzitní dorost“ čekaly v Knihovně UP a jejím Britském centru, také v Pevnosti poznání a Aplikačním centru BALUO. Po skončení dopoledního programu mohli rodiče se svými ratolestmi vyrazit na oběd v menze.

„Akce se zúčastnilo více než sto dětí. Velkou radost nám udělal mimořádný zájem o nově zařazené aktivity v knihovně. Program zaměřený na digitální bezpečnost i hravou práci s knihami se zaplnil téměř okamžitě,“ uvedla Veronika Fousková z Oddělení řízení lidských zdrojů UP, které akci společně se zmíněnými pracovišti připravilo.

„Za velmi důležité považujeme i zapojení dětí zahraničních zaměstnankyň a zaměstnanců. Akce tak pomáhá nejen ke slaďování pracovního a rodinného života, ale zároveň přispívá k budování otevřeného a vstřícného prostředí na univerzitě,“ dodala.

Poprvé se akce Dětem vstup povolen! v rámci konceptu Férová univerzita konala vloni krátce po přijetí Deklarace podpory politiky slaďování soukromého a pracovního života na Univerzitě Palackého (její text najdete zde).

„Zkušenost z druhého ročníku nám potvrdila, že Dětem vstup povolen! není jednorázovou akcí, ale postupně se z ní stává smysluplná tradice. Díky ní můžeme systematicky podporovat rodiny svých zaměstnanců a zaměstnankyň a rozvíjet prostředí, které je skutečně family friendly,“ uzavřela Veronika Fousková.

In recent weeks, CERN has delivered two results worth paying attention to. The LHCb experiment discovered a long-sought particle. The BASE experiment, for the first time in history, transported antiprotons outside the laboratory. 

V posledních týdnech přinesl CERN hned dva výsledky, které stojí za pozornost. Experiment LHCb objevil dlouho hledanou částici. Experiment BASE zase poprvé v historii převezl antiprotony mimo laboratoř.