Agregátor zdrojů

Psychologie Filozofické fakulty Univerzity Palackého slaví úspěch. Za monografii s názvem Užívání internetu, sociálních sítí a digitálních her u adolescentů: Teoretická východiska, diagnostika a strategie intervence získali akademici z katedry psychologie prestižní adiktologické ocenění, Cenu Jaroslava Skály 2025.

Jaroslava Suchá, Eva Aigelová, Helena Pipová, Miroslav Charvát, Martin Dolejš, Nikol Václavková a Terezie Babilonová, autoři loni vydané monografie s názvem Užívání internetu, sociálních sítí a digitálních her u adolescentů: Teoretická východiska, diagnostika a strategie intervence, získali Cenu Jaroslava Skály. Prestižní ocenění v oblasti adiktologie převzal Martin Dolejš, vedoucí katedry psychologie FF UP, při příležitosti AT konference v Kongres hotelu Jezerka.

„Cena Jaroslava Skály je pro nás velkou ctí a prestižním oceněním, které přesahuje rámec jedné knihy nebo konkrétního výzkumného projektu. Je uznáním dlouhodobého a systematického úsilí našeho výzkumného týmu (Personality Characteristics Laboratory) při Univerzitě Palackého v Olomouci,“ shrnuli Martin Dolejš společně s Jaroslavou Suchou, kolegyní ze stejnojmenné katedry a zároveň hlavní autorkou knihy.

Tým uvedené laboratoře se již několik let věnuje výzkumu v oblasti adiktologie, vývoje a standardizace psychodiagnostických metod a studia rizikového chování u adolescentů a dospělých.

„Naše práce je zaměřena na obohacení současného poznání v těchto oblastech a na podporu odborné veřejnosti v praktických aplikacích při práci s cílovými populacemi. Cena Jaroslava Skály, jež je tradičně udělována za významný přínos v oblasti výzkumu, prevence a léčby závislostí, pro nás tak představuje významné ocenění nejen za konkrétní počin, ale za celou šíři naší dosavadní práce. Je pro nás motivací pro další výzkum a vývoj diagnostických nástrojů a intervenčních strategií, které jsou založené na důkazech a které mohou reálně přispět ke zlepšení situace v oblasti prevence a léčby závislostí,“ doplnil vedoucí katedry psychologie FF UP Martin Dolejš. Zdůraznil přitom, že s tímto oceněním je jejich práce legitimizována a uznána odbornou komunitou.

Do medicínského slovníku vstoupil termín závislost na internetu v polovině 90. let 20. století. Oceněná monografie psychologů Filozofické fakulty UP nabídla odborné veřejnosti k dané problematice důkladný a komplexní pohled. V jednotlivých kapitolách více než dvou set stránkové knihy se autoři věnují závislosti na technologiích a poskytují vymezení informačních a komunikačních technologií (ICT), zároveň například vědeckým poznatkům závislostí, které se tradičně zaměřovaly na návykové látky, ale v posledních desetiletích se stále více zaměřují i na behaviorální závislosti, včetně závislosti na technologiích. Odborníci si v knize všímají i významu marketingu v digitálním věku, kdy umělá inteligence a strojové učení umožňují personalizaci obsahu a optimalizaci marketingových kampaní, a diskutují i o potenciálních nevýhodách, jakými jsou etická dilemata a rizika nadměrné personalizace, která mohou vést k excesivnímu užívání technologií. Monografie obsahuje také informace o specifikách dospívání – odborníci v této souvislosti zdůrazňují, že digitální technologie mohou vyhovovat potřebám dospívajících, kteří touží po sounáležitosti, uznání a úspěchu, což je činí zvláště lákavými a potenciálně rizikovými. V knize jsou informace i o genderových rozdílech v užívání digitálních technologií.

Oceněná publikace může být průvodcem pro akademiky, výzkumníky i odborníky působící ve vzdělávací, klinické, poradenské či psychoterapeutické praxi, kteří se zabývají problematikou online závislostí. Má totiž jednoduché a jasné cíle: přispět k pochopení široké oblasti závislosti a pomoci přiblížit se bezpečnějšímu a zdravějšímu digitálnímu prostředí. O knize jsme psali zde. Monografii lze volně stáhnout zde.

Cena Jaroslava Skály byla založena v roce 2001 občanským sdružením SANANIM a Společností pro návykové nemoci České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně, aby s trvalou připomínkou doc. MUDr. Jaroslava Skály, zakladatele české adiktologie a spolutvůrce české psychoterapie, oceňovala významné publikační počiny v oblasti návykových poruch a duševního zdraví. Rada Ceny Jaroslava Skály rozhodla, že v roce 2025 tuto cenu získá monografie Užívání internetu, sociálních sítí a digitálních her u adolescentů: Teoretická východiska, diagnostika a strategie intervence. Praha: Togga. Autoři společně s J. Suchou – E. Aigelová, H.Pipova, M. Charvát. M. Dolejš, N. Václavková, T. Babilonová. 

V kostele Panny Marie Sněžné byl do funkce rektora Univerzity Palackého slavnostně uveden právník Michael Kohajda. Inaugurační slib složil za účasti zástupců fakult a pracovišť UP, představitelů českých vysokých škol i řady významných osobností regionu i Poslanecké sněmovny a Senátu Parlamentu ČR. 

Slavnostní ceremoniál se uskutečnil v kostele Panny Marie Sněžné, který v 18. století postavili pro potřeby univerzity jezuité, zakladatelé vysokého učení v Olomouci.

Během výjimečné události symbolicky složil do rukou předsedkyně Akademického senátu UP Ireny Smolové rektorský úřad lékař Martin Procházka, který Univerzitu Palackého vedl od roku 2021 do konce letošního dubna. Ve své krátké řeči popřál svému nástupci hodně úspěchů při náročné práci.

„Přeji vám hodně štěstí a také sil, které zúročíte při pokračování v rozvoji naší univerzity coby špičkové vzdělávací a vědeckovýzkumné organizace, organizace aktivní a úspěšné v mezinárodní spolupráci i při plnění její třetí role pro společnost. Důležitá je zvláště dnes vytrvalá obhajoba principů a hodnot svobody a demokracie, což je úkol nelehký, nicméně stále velmi aktuální,“ řekl Martin Procházka. Zdůraznil zároveň předpoklady nutné pro rektorskou práci, a to jak odborné a akademické, tak i dovednosti manažerské a organizační včetně vyvážené míry odvahy a diplomacie. V neposlední řadě vyzdvihl i důležitou podporu spolupracovníků.

„Věřím, že nastupující rektor Michael Kohajda všechny tyto karty v rukou má. Přeji mu, aby naši univerzitu vedl co nejlépe,“ dodal Martin Procházka, který v závěru slavnostní události obdržel od univerzity zlatou medaili Za zásluhy o rozvoj UP.

Poté již předsedkyně Akademického senátu UP dekorovala insignií, rektorským řetězem, Michaela Kohajdu, jenž se vedení Univerzity Palackého ujal 1. května letošního roku.

„Čelíme náročné době – polarizaci společnosti, šíření dezinformací i rostoucím tlakům na výkonnost a měřitelnost. V tomto kontextu má univerzita nezastupitelnou roli. Jejím úkolem není usilovat o politickou moc, ale nést odpovědnost za vědění, porozumění a smysluplný veřejný dialog,“ uvedl ve svém inauguračním projevu nový rektor Michael Kohajda.

Hned v úvodu své řeči vyjádřil vděčnost za možnost vést instituci, ke které má od studentských let hluboký vztah. Univerzitu vyobrazil jako respektovaného a aktivního partnera společnosti. Jako místo, kde se setkávají obory, kultury i generace, místo svobodného myšlení, kritické diskuze a hledání pravdy. Připomněl i její třetí roli, již vnímá jako klíčový prostor setkávání s veřejností, institucemi, médii i občanskou společností.

„Jako akademická obec neseme společenský závazek – vzdělávat odpovědné občany, přinášet nové poznání a kreativně se podílet na řešení výzev dnešní doby. Těším se na otevřenou, věcnou a inspirativní spolupráci se všemi. Chci být rektorem, který naslouchá, propojuje a hledá cesty. Věřím, že společně dokážeme z naší univerzity udělat ještě silnější a přívětivější místo pro každého, kdo sem přichází s otevřenou myslí,“ dodal Michael Kohajda. Jako důležité vnímá tradiční hodnoty, které v sobě univerzita nese. Respekt k tomuto odkazu byl pak i jedním z důvodů, proč se rozhodl, že se inaugurace uskuteční právě v olomouckém chrámu Panny Marie Sněžné.

Ještě předtím, než poděkoval svému předchůdci a než se kostelem rozezvučela studentská hymna v podání smíšeného komorního sboru ATENEO Univerzity Palackého, vzpomněl slova Václava Havla: „Naděje není přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl – bez ohledu na to, jak to dopadne. Touto jistotou se chci řídit i já – s důvěrou ve smysl univerzitní práce, ve význam vzdělání, vědy a otevřeného myšlení.“

Univerzita Palackého se rozhodla uskutečnit slavnostní akt inaugurace v kostele Panny Marie Sněžné, jenž byl součástí jezuitské univerzity v Olomouci. Chrámu, který byl a nyní opět je místem pro liturgii, bohoslužbu a obřady, zároveň i prostorem společenského setkávání a symbolem úzkého sepětí církve a akademického světa. Je přesvědčena, že akt inaugurace ve zdejších prostorách podtrhuje významnost tohoto momentu. Ostatně požehnání novému rektorovi a celé slavnostní chvíli dal i Josef Nuzík, arcibiskup olomoucký a metropolita moravský.

Doc. JUDr. Michael Kohajda, Ph.D., (* 1981) vystudoval na UP obor Právo a právní věda. Doktorský titul získal a habilitační řízení v oboru finančního práva úspěšně ukončil na Právnické fakultě UK v Praze. Jako akademik působí na PF UP téměř dvacet let. Od roku 2020 zastával funkci proděkana – nejprve pro oblast doktorského studia, kvalifikačních řízení a financí včetně investic, poté pro oblast vnějších vztahů a investic. Jeho výzkumné a publikační aktivity se soustředí na finanční právo, zejména na veřejné rozpočty, daně, bankovnictví, pojišťovnictví a kapitálové trhy. Kromě akademické činnosti se úspěšně věnuje právní praxi. Mezi lety 2014 a 2022 byl členem rady města Šumperk, v roce 2021 se stal poslancem Parlamentu ČR za Olomoucký kraj. Jeho funkční období coby rektora UP začalo 1. 5. 2025, skončí 30. 4. 2029.

V kostele Panny Marie Sněžné byl do funkce rektora Univerzity Palackého slavnostně uveden právník Michael Kohajda. Inaugurační slib složil za účasti zástupců fakult a pracovišť UP, představitelů českých vysokých škol i řady významných osobností regionu i Poslanecké sněmovny a Senátu Parlamentu ČR. 

Slavnostní ceremoniál se uskutečnil v kostele Panny Marie Sněžné, který v 18. století postavili pro potřeby univerzity jezuité, zakladatelé vysokého učení v Olomouci.

Během výjimečné události symbolicky složil do rukou předsedkyně Akademického senátu UP Ireny Smolové rektorský úřad lékař Martin Procházka, který Univerzitu Palackého vedl od roku 2021 do konce letošního dubna. Ve své krátké řeči popřál svému nástupci hodně úspěchů při náročné práci.

„Přeji vám hodně štěstí a také sil, které zúročíte při pokračování v rozvoji naší univerzity coby špičkové vzdělávací a vědeckovýzkumné organizace, organizace aktivní a úspěšné v mezinárodní spolupráci i při plnění její třetí role pro společnost. Důležitá je zvláště dnes vytrvalá obhajoba principů a hodnot svobody a demokracie, což je úkol nelehký, nicméně stále velmi aktuální,“ řekl Martin Procházka. Zdůraznil zároveň předpoklady nutné pro rektorskou práci, a to jak odborné a akademické, tak i dovednosti manažerské a organizační včetně vyvážené míry odvahy a diplomacie. V neposlední řadě vyzdvihl i důležitou podporu spolupracovníků.

„Věřím, že nastupující rektor Michael Kohajda všechny tyto karty v rukou má. Přeji mu, aby naši univerzitu vedl co nejlépe,“ dodal Martin Procházka, který v závěru slavnostní události obdržel od univerzity zlatou medaili Za zásluhy o rozvoj UP.

Poté již předsedkyně Akademického senátu UP dekorovala insignií, rektorským řetězem, Michaela Kohajdu, jenž se vedení Univerzity Palackého ujal 1. května letošního roku.

„Čelíme náročné době – polarizaci společnosti, šíření dezinformací i rostoucím tlakům na výkonnost a měřitelnost. V tomto kontextu má univerzita nezastupitelnou roli. Jejím úkolem není usilovat o politickou moc, ale nést odpovědnost za vědění, porozumění a smysluplný veřejný dialog,“ uvedl ve svém inauguračním projevu nový rektor Michael Kohajda.

Hned v úvodu své řeči vyjádřil vděčnost za možnost vést instituci, ke které má od studentských let hluboký vztah. Univerzitu vyobrazil jako respektovaného a aktivního partnera společnosti. Jako místo, kde se setkávají obory, kultury i generace, místo svobodného myšlení, kritické diskuze a hledání pravdy. Připomněl i její třetí roli, již vnímá jako klíčový prostor setkávání s veřejností, institucemi, médii i občanskou společností.

„Jako akademická obec neseme společenský závazek – vzdělávat odpovědné občany, přinášet nové poznání a kreativně se podílet na řešení výzev dnešní doby. Těším se na otevřenou, věcnou a inspirativní spolupráci se všemi. Chci být rektorem, který naslouchá, propojuje a hledá cesty. Věřím, že společně dokážeme z naší univerzity udělat ještě silnější a přívětivější místo pro každého, kdo sem přichází s otevřenou myslí,“ dodal Michael Kohajda. Jako důležité vnímá tradiční hodnoty, které v sobě univerzita nese. Respekt k tomuto odkazu byl pak i jedním z důvodů, proč se rozhodl, že se inaugurace uskuteční právě v olomouckém chrámu Panny Marie Sněžné.

Ještě předtím, než poděkoval svému předchůdci a než se kostelem rozezvučela studentská hymna v podání smíšeného komorního sboru ATENEO Univerzity Palackého, vzpomněl slova Václava Havla: „Naděje není přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl – bez ohledu na to, jak to dopadne. Touto jistotou se chci řídit i já – s důvěrou ve smysl univerzitní práce, ve význam vzdělání, vědy a otevřeného myšlení.“

Univerzita Palackého se rozhodla uskutečnit slavnostní akt inaugurace v kostele Panny Marie Sněžné, jenž byl součástí jezuitské univerzity v Olomouci. Chrámu, který byl a nyní opět je místem pro liturgii, bohoslužbu a obřady, zároveň i prostorem společenského setkávání a symbolem úzkého sepětí církve a akademického světa. Je přesvědčena, že akt inaugurace ve zdejších prostorách podtrhuje významnost tohoto momentu. Ostatně požehnání novému rektorovi a celé slavnostní chvíli dal i Josef Nuzík, arcibiskup olomoucký a metropolita moravský.

Doc. JUDr. Michael Kohajda, Ph.D., (* 1981) vystudoval na UP obor Právo a právní věda. Doktorský titul získal a habilitační řízení v oboru finančního práva úspěšně ukončil na Právnické fakultě UK v Praze. Jako akademik působí na PF UP téměř dvacet let. Od roku 2020 zastával funkci proděkana – nejprve pro oblast doktorského studia, kvalifikačních řízení a financí včetně investic, poté pro oblast vnějších vztahů a investic. Jeho výzkumné a publikační aktivity se soustředí na finanční právo, zejména na veřejné rozpočty, daně, bankovnictví, pojišťovnictví a kapitálové trhy. Kromě akademické činnosti se úspěšně věnuje právní praxi. Mezi lety 2014 a 2022 byl členem rady města Šumperk, v roce 2021 se stal poslancem Parlamentu ČR za Olomoucký kraj. Jeho funkční období coby rektora UP začalo 1. 5. 2025, skončí 30. 4. 2029.

Univerzita Palackého se problematikou udržitelného rozvoje zabývá systematicky již několik let, což se promítá mimo jiné i do výsledků v rámci mezinárodního srovnání. V aktuálním vydání žebříčku Times Higher Education Impact Rankings 2025, který se zaměřuje právě na cíle udržitelného rozvoje definované OSN, si svou pozici vylepšila a stala se tak českou jedničkou. Zároveň se jednou dostala do TOP 100, jednou do TOP 200 a pětkrát do TOP 300, a to z více než 2300 univerzit na světě.

Žebříček Times Higher Education Impact Rankings orientovaný na cíle udržitelného rozvoje OSN (SDGs) byl poprvé zveřejněn v roce 2019. Před šesti lety do něj byla zapojena pouze necelá pětistovka univerzit, v letošním roce jich je již více než 2300.

Pro umístění v celkovém žebříčku bylo zapotřebí aktivně se zapojit alespoň do čtyř definovaných cílů, tzv. SDGs. Celkové umístění se počítá ze tří nejsilnějších SDGs. V případě Univerzity Palackého se pro rok 2025 jedná o SDG 3 (zdraví a kvalitní život), 4 (kvalitní vzdělání), 8 (důstojná práce a ekonomický růst) a je doplněno o hodnocení z povinného cíle 17, což je partnerství instituce v oblasti udržitelnosti. Právě v povinném SDG 17 získala Univerzita Palackého nejvyšší skóre v indikátoru Publication of SDG report. Na maximální hodnotu dosáhla také v SDG 12, konkrétně v indikátoru Sustainability report publication. Z těchto výsledků je patrné, že nejen aktivity, ale také dokumenty zaměřené na udržitelnost jsou na UP velmi dobře nastaveny.

Univerzita Palackého českou jedničkou

Univerzita Palackého se v žebříčku THE Impact Rankings 2025 celkově umístila na 201.–300. pozici, což je oproti loňskému roku zlepšení a zároveň vyrovnání druhého nejlepšího umístění v historii žebříčku. Lépe si UP vedla pouze v pilotním vydání, do kterého ale bylo zahrnuto pouze necelých 500 univerzit. Umístění dodává na významu také fakt, že je olomoucká univerzita jedničkou v České republice. Současně se z celkových devíti vyplněných SDGs umístila jednou v TOP 100, jednou v TOP 200 a pětkrát v TOP 300. Ve zbývajících dvou SDGs se pak vešla do TOP 600. V některých oblastech je UP v rámci České republiky dle níže uvedeného přehledu na špici. Hned šestkrát se umístila na pozici jedničky nebo sdílené jedničky i v alianci Aurora.

„Výsledek je pro nás samozřejmě pozitivní zprávou, o to více, že zároveň významně narostl i počet hodnocených vysokých škol. Je třeba poděkovat všem zaměstnancům i studentům UP, kteří mají podíl na těchto výsledcích, protože takto vysoké umístění v řadě oblastí rankingu ukazuje, že problematika udržitelnosti se už stala důležitým a nedílným aspektem v životě univerzity. Těší nás zejména celkové prvenství v ČR a vysoké umístění v oblasti kvalitního vzdělávání, kdy jsme obsadili 81. příčku ze všech zapojených vysokých škol, která je oceněním našich vyučujících. Nicméně chtěla bych ocenit i práci kolegů na oddělení strategie a kvality a referátu udržitelnosti, kteří spojili síly při přípravě podkladů za univerzitu a doslova ‚vychytali každý kout‘ v rámci metodiky hodnocení, abychom vyhověli parametrům hodnocení co nejpečlivěji,“ uvedla k výsledkům univerzity v žebříčku Hana Marešová, vedoucí oddělení strategie a kvality UP.

Mezi světovou špičku patří dle žebříčku THE Impact Rankings 2025 opět australská Western Sydney University. Druhé a třetí místo obsadily University of Manchester a Kyungpook National University. Kompletní výsledky jsou k dispozici zde.

Univerzita Palackého se problematikou udržitelného rozvoje zabývá systematicky již několik let, což se promítá mimo jiné i do výsledků v rámci mezinárodního srovnání. V aktuálním vydání žebříčku Times Higher Education Impact Rankings 2025, který se zaměřuje právě na cíle udržitelného rozvoje definované OSN, si svou pozici vylepšila a stala se tak českou jedničkou. Zároveň se jednou dostala do TOP 100, jednou do TOP 200 a pětkrát do TOP 300, a to z více než 2300 univerzit na světě.

Žebříček Times Higher Education Impact Rankings orientovaný na cíle udržitelného rozvoje OSN (SDGs) byl poprvé zveřejněn v roce 2019. Před šesti lety do něj byla zapojena pouze necelá pětistovka univerzit, v letošním roce jich je již více než 2300.

Pro umístění v celkovém žebříčku bylo zapotřebí aktivně se zapojit alespoň do čtyř definovaných cílů, tzv. SDGs. Celkové umístění se počítá ze tří nejsilnějších SDGs. V případě Univerzity Palackého se pro rok 2025 jedná o SDG 3 (zdraví a kvalitní život), 4 (kvalitní vzdělání), 8 (důstojná práce a ekonomický růst) a je doplněno o hodnocení z povinného cíle 17, což je partnerství instituce v oblasti udržitelnosti. Právě v povinném SDG 17 získala Univerzita Palackého nejvyšší skóre v indikátoru Publication of SDG report. Na maximální hodnotu dosáhla také v SDG 12, konkrétně v indikátoru Sustainability report publication. Z těchto výsledků je patrné, že nejen aktivity, ale také dokumenty zaměřené na udržitelnost jsou na UP velmi dobře nastaveny.

Univerzita Palackého českou jedničkou

Univerzita Palackého se v žebříčku THE Impact Rankings 2025 celkově umístila na 201.–300. pozici, což je oproti loňskému roku zlepšení a zároveň vyrovnání druhého nejlepšího umístění v historii žebříčku. Lépe si UP vedla pouze v pilotním vydání, do kterého ale bylo zahrnuto pouze necelých 500 univerzit. Umístění dodává na významu také fakt, že je olomoucká univerzita jedničkou v České republice. Současně se z celkových devíti vyplněných SDGs umístila jednou v TOP 100, jednou v TOP 200 a pětkrát v TOP 300. Ve zbývajících dvou SDGs se pak vešla do TOP 600. V některých oblastech je UP v rámci České republiky dle níže uvedeného přehledu na špici. Hned šestkrát se umístila na pozici jedničky nebo sdílené jedničky i v alianci Aurora.

„Výsledek je pro nás samozřejmě pozitivní zprávou, o to více, že zároveň významně narostl i počet hodnocených vysokých škol. Je třeba poděkovat všem zaměstnancům i studentům UP, kteří mají podíl na těchto výsledcích, protože takto vysoké umístění v řadě oblastí rankingu ukazuje, že problematika udržitelnosti se už stala důležitým a nedílným aspektem v životě univerzity. Těší nás zejména celkové prvenství v ČR a vysoké umístění v oblasti kvalitního vzdělávání, kdy jsme obsadili 81. příčku ze všech zapojených vysokých škol, která je oceněním našich vyučujících. Nicméně chtěla bych ocenit i práci kolegů na oddělení strategie a kvality a referátu udržitelnosti, kteří spojili síly při přípravě podkladů za univerzitu a doslova ‚vychytali každý kout‘ v rámci metodiky hodnocení, abychom vyhověli parametrům hodnocení co nejpečlivěji,“ uvedla k výsledkům univerzity v žebříčku Hana Marešová, vedoucí oddělení strategie a kvality UP.

Mezi světovou špičku patří dle žebříčku THE Impact Rankings 2025 opět australská Western Sydney University. Druhé a třetí místo obsadily University of Manchester a Kyungpook National University. Kompletní výsledky jsou k dispozici zde.

S cílem podpořit a motivovat mladé autory a překladatele v jejich autorské práci byly uděleny Ceny Evalda Schorma. Výsledky jubilejního dvacátého ročníku přinesly úspěch i Veronice Vítkové z katedry divadelních a filmových studií FF UP, která se spolupodílela na tvorbě původní hry Hledat Robinsona. Vznik i obsah díla přiblížila v krátkém rozhovoru.

Cena Evalda Schorma je určena stávajícím studujícím DAMU, JAMU, FF UK, FF MU, FPF v Opavě, FF UP a konzervatoří za původní hru, dramatizaci či překlad do češtiny dosud nepřeloženého díla. Za původní hru Hledat Robinsona ji získaly Natálie Bočková (FF MUNI), Veronika Navrátilová (JAMU), David Štandera (DAMU) a Veronika Vítková (FF UP).

Co pro vás Cena Evalda Schorma znamená?

Velkou radost, že má naše hra přesah, že se třeba někde někoho dotkla. Zároveň je to možnost dostat se do širšího divadelního kontextu. Možnost potkat mladé autory, kterých si moc vážím a inspirují mě, ale zatím se navzájem jenom tušíme. Najít v divadle komunitu a blízkost, to mi přijde nejpodstatnější.

O čem oceněná hra je?

Tohle je komplikovanější otázka, než se zdá. Ráda zjednodušeně říkám, že o vyléčení. Vnímám naši hru jako takovou sondu do velmi konkrétního příběhu, který může být univerzálním zážitkem spousty jedinců generace Z. Jsme taková generace trosečníků, každý se cítíme trošku sám. Vnímáme spoustu věcí najednou hodně intenzivně, včetně těch smutných, které si naši rodiče třeba nedovolili nebo neuměli přiznat. My už se sami umíme uchlácholit nebo se o to snažíme. O tom naše hra je, o empatii k sobě samému v tomto světě.

Jaká byla vaše role při vzniku hry?

Na Robinsonech jsme pracovali ve čtyřech lidech. Stejně jako jsme před několika lety my čtyři vytvořili i divadelní těleso. Věděli jsme, že píšeme něco, co bude Natálie Bočková režírovat a my ostatní to odehrajeme, že ty pomyslné molekuly, co se pospojují, budou z nás tří a ona jim dá tvar. Natálie je neuvěřitelně citlivá autorka s přesnou představou, umí usměrňovat naše výbuchy energie, nebo naopak podněcovat nápady, když se cítíme vyprázdnění. Každý jsme prohlubovali jednu z postav, Johanu, Josefku a Jakuba. Ohmatávali jsme si různé situace a pak dlouho reflektovali, zaznamenávali a hledali páteř, která všechny tři příběhy propojí.

Můžete popsat její vznik? Máte už dřívější podobné zkušenosti?

Před dvěma lety jsme začali sbírat materiály. Pamatuji si, jak jsme seděli na piknikové dece v Žižkových sadech v Hradci Králové, roztékal se nám polárkový dort a Natálie Bočková nás nahrávala na diktafon, když jsme si povídali o tom, jaké by to bylo na opuštěném ostrově. Takto jsme se s přestávkami scházeli celé léto a dotýkali se témat, která nás tíží. Témata jsme spolu objevovali a vyplňovali pomyslné mezery. Asi po roce přišlo takové zvláštní období, zpětně si myslím, že to bylo vyčerpání všech zúčastněných. Tehdy jsme si řekli, že naše dílo potřebuje pauzu. Ta trvala téměř rok. Nabrali jsme sílu a pak zhodnotili, že náš text dozrál. Bylo potřebné mít od něj odstup. Naty jej pak upravila do finální podoby.  

I když jsme byli s Davidem a Veronikou odmalička součástí Divadla Jesličky Josefa Tejkla, nikdy předtím jsem podobný typ tvůrčího procesu nezažila. Až jsme se potkali v nynějším uskupení, které nás hodně formuje i z hlediska práce s textem. Pro mě osobně bylo opravdu důležité, že jsme se našli s Naty, která nám tehdy položila důležitý dotaz: A co prožíváte vy? Co je teď to téma, které chcete objevit? Do té doby jsem nad tímto tématem asi nepřemýšlela.

Jaké máte plány? Co chcete dělat po absolutoriu?

Mám pocit, že konec divadelní sezony a akademického roku je zatím docela intenzivní kolotoč a nejde mi přemýšlet dál než jeden den dopředu. Ale přála bych si dostudovat v Olomouci a možná jít jednou na doktorát. Mám teď otevřených pár pomyslných dveří, mimo jiné bychom mohli s naším divadelním uskupením působit v brněnském Divadle na výstavišti, taky se moc těším na asistenci dramaturgie v divadle DRAK, která mi začne tento podzim.

Cena Evalda Schorma je prestižní ocenění, uznávané i v zahraničí. Je určena stávajícím studujícím DAMU, JAMU, FF UK, FF MU, FPF v Opavě, FF UP a Konzervatoří za původní hru, dramatizaci či překlad do češtiny dosud nepřeloženého díla. Nominovat na tuto cenu může jakákoli fyzická osoba, zejména však pedagogové a studenti výše uvedených škol a divadelní odborná veřejnost. Letos tuto cenu vedle Veroniky Vítkové získala z UP také Terezie Šípová, studentka navazujícího magisterského studia Divadelní studia – Filmová studia, a to za překlad divadelní hry Machinal (Mašinérie) Sophie Treadwell.

S cílem podpořit a motivovat mladé autory a překladatele v jejich autorské práci byly uděleny Ceny Evalda Schorma. Výsledky jubilejního dvacátého ročníku přinesly úspěch i Veronice Vítkové z katedry divadelních a filmových studií FF UP, která se spolupodílela na tvorbě původní hry Hledat Robinsona. Vznik i obsah díla přiblížila v krátkém rozhovoru.

Cena Evalda Schorma je určena stávajícím studujícím DAMU, JAMU, FF UK, FF MU, FPF v Opavě, FF UP a konzervatoří za původní hru, dramatizaci či překlad do češtiny dosud nepřeloženého díla. Za původní hru Hledat Robinsona ji získaly Natálie Bočková (FF MUNI), Veronika Navrátilová (JAMU), David Štandera (DAMU) a Veronika Vítková (FF UP).

Co pro vás Cena Evalda Schorma znamená?

Velkou radost, že má naše hra přesah, že se třeba někde někoho dotkla. Zároveň je to možnost dostat se do širšího divadelního kontextu. Možnost potkat mladé autory, kterých si moc vážím a inspirují mě, ale zatím se navzájem jenom tušíme. Najít v divadle komunitu a blízkost, to mi přijde nejpodstatnější.

O čem oceněná hra je?

Tohle je komplikovanější otázka, než se zdá. Ráda zjednodušeně říkám, že o vyléčení. Vnímám naši hru jako takovou sondu do velmi konkrétního příběhu, který může být univerzálním zážitkem spousty jedinců generace Z. Jsme taková generace trosečníků, každý se cítíme trošku sám. Vnímáme spoustu věcí najednou hodně intenzivně, včetně těch smutných, které si naši rodiče třeba nedovolili nebo neuměli přiznat. My už se sami umíme uchlácholit nebo se o to snažíme. O tom naše hra je, o empatii k sobě samému v tomto světě.

Jaká byla vaše role při vzniku hry?

Na Robinsonech jsme pracovali ve čtyřech lidech. Stejně jako jsme před několika lety my čtyři vytvořili i divadelní těleso. Věděli jsme, že píšeme něco, co bude Natálie Bočková režírovat a my ostatní to odehrajeme, že ty pomyslné molekuly, co se pospojují, budou z nás tří a ona jim dá tvar. Natálie je neuvěřitelně citlivá autorka s přesnou představou, umí usměrňovat naše výbuchy energie, nebo naopak podněcovat nápady, když se cítíme vyprázdnění. Každý jsme prohlubovali jednu z postav, Johanu, Josefku a Jakuba. Ohmatávali jsme si různé situace a pak dlouho reflektovali, zaznamenávali a hledali páteř, která všechny tři příběhy propojí.

Můžete popsat její vznik? Máte už dřívější podobné zkušenosti?

Před dvěma lety jsme začali sbírat materiály. Pamatuji si, jak jsme seděli na piknikové dece v Žižkových sadech v Hradci Králové, roztékal se nám polárkový dort a Natálie Bočková nás nahrávala na diktafon, když jsme si povídali o tom, jaké by to bylo na opuštěném ostrově. Takto jsme se s přestávkami scházeli celé léto a dotýkali se témat, která nás tíží. Témata jsme spolu objevovali a vyplňovali pomyslné mezery. Asi po roce přišlo takové zvláštní období, zpětně si myslím, že to bylo vyčerpání všech zúčastněných. Tehdy jsme si řekli, že naše dílo potřebuje pauzu. Ta trvala téměř rok. Nabrali jsme sílu a pak zhodnotili, že náš text dozrál. Bylo potřebné mít od něj odstup. Naty jej pak upravila do finální podoby.  

I když jsme byli s Davidem a Veronikou odmalička součástí Divadla Jesličky Josefa Tejkla, nikdy předtím jsem podobný typ tvůrčího procesu nezažila. Až jsme se potkali v nynějším uskupení, které nás hodně formuje i z hlediska práce s textem. Pro mě osobně bylo opravdu důležité, že jsme se našli s Naty, která nám tehdy položila důležitý dotaz: A co prožíváte vy? Co je teď to téma, které chcete objevit? Do té doby jsem nad tímto tématem asi nepřemýšlela.

Jaké máte plány? Co chcete dělat po absolutoriu?

Mám pocit, že konec divadelní sezony a akademického roku je zatím docela intenzivní kolotoč a nejde mi přemýšlet dál než jeden den dopředu. Ale přála bych si dostudovat v Olomouci a možná jít jednou na doktorát. Mám teď otevřených pár pomyslných dveří, mimo jiné bychom mohli s naším divadelním uskupením působit v brněnském Divadle na výstavišti, taky se moc těším na asistenci dramaturgie v divadle DRAK, která mi začne tento podzim.

Cena Evalda Schorma je prestižní ocenění, uznávané i v zahraničí. Je určena stávajícím studujícím DAMU, JAMU, FF UK, FF MU, FPF v Opavě, FF UP a Konzervatoří za původní hru, dramatizaci či překlad do češtiny dosud nepřeloženého díla. Nominovat na tuto cenu může jakákoli fyzická osoba, zejména však pedagogové a studenti výše uvedených škol a divadelní odborná veřejnost. Letos tuto cenu vedle Veroniky Vítkové získala z UP také Terezie Šípová, studentka navazujícího magisterského studia Divadelní studia – Filmová studia, a to za překlad divadelní hry Machinal (Mašinérie) Sophie Treadwell.

Akademický senát Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého na svém pondělním zasedání vyhlásil volbu děkana fakulty pro funkční období od 1. února 2026 do 1. února 2030. Návrhy na kandidáty lze podávat do 30. září 2025 do 12:00, samotná volba děkana proběhne 5. listopadu 2025. 

Souhlas navržených osob s kandidaturou musí být doručen do 14. října. Seznam kandidátů bude zveřejněn 17. října, jejich veřejné představení se uskuteční 29. října na shromáždění akademické obce fakulty. 

Senátoři schválili volební komisi ve složení Miloš Fňukal, Marek Jukl a Alžběta Andrýsková. Návrhy na kandidáty lze podat písemně vnitřní poštou na formuláři. Doporučuje se, aby k návrhu byl připojen rovněž písemný souhlas kandidáta.

Kromě vyhlášení volby děkana se AS PřF zabýval i výroční zprávou fakulty a další agendou. Více zde.

Akademický senát Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého na svém pondělním zasedání vyhlásil volbu děkana fakulty pro funkční období od 1. února 2026 do 1. února 2030. Návrhy na kandidáty lze podávat do 30. září 2025 do 12:00, samotná volba děkana proběhne 5. listopadu 2025. 

Souhlas navržených osob s kandidaturou musí být doručen do 14. října. Seznam kandidátů bude zveřejněn 17. října, jejich veřejné představení se uskuteční 29. října na shromáždění akademické obce fakulty. 

Senátoři schválili volební komisi ve složení Miloš Fňukal, Marek Jukl a Alžběta Andrýsková. Návrhy na kandidáty lze podat písemně vnitřní poštou na formuláři. Doporučuje se, aby k návrhu byl připojen rovněž písemný souhlas kandidáta.

Kromě vyhlášení volby děkana se AS PřF zabýval i výroční zprávou fakulty a další agendou. Více zde.

Již zítra se uskuteční inaugurace rektora Univerzity Palackého Michaela Kohajdy. Slavnostní akt se bude konat v chrámu Panny Marie Sněžné. Při této příležitosti přinášíme text emeritního profesora UP Jiřího Fialy, který čtenářům přiblíží historii této ceremonie.

Uvedení nového rektora vysoké školy do úřadu náleží odedávna k akademickým ceremoniím; dnes se tato ceremonie označuje jako rektorská inaugurace. Původ tohoto substantiva souvisí s augury, což byli úředníci starověkého Říma, jejichž úkolem bylo provádět auspicie, tj. zjišťovat vůli bohů pozorováním letu ptáků: jakého jsou druhu, zda letí osamoceně, nebo v hejnu, jaké zvuky v letu vydávají, jakým směrem letí apod. Čeština pro augura vynalezla kompozitum ptakopravec. Později, když nad hustě zalidněným Římem ptačích hejn ubylo, chovaly se pro účely auspicií slepice. Inaugurace („inauguratio“) pak byl obřad přenášení božské síly na nově zvoleného augura.

Podle zjištění Zikmunda Wintera se na přelomu 16. a 17. století odbývaly na Univerzitě Karlově rektorské instalace v Karolinu („installatio“, původně dosazení na lavici). Nazývaly se rovněž investitury („investitura“, z latinské předložky „in“ a slovesa „vestire“, oblékat se, to z latinského substantiva „vestis“, róba), komendace („commendatio“, doporučení, pochvala, z latinského slovesa „commendare“, svěřit se do něčí péče, doporučit) či konfirmace („confirmatio“, zajištění, ujištění, povzbuzení, z latinského slovesa „confirmare“, doporučit), popřípadě též aprobace („aprobatio“, schválení, z latinského adjektiva „probus“, čestný, opravdový).

Inauguraci rektora UP Michaela Kohajdy, která se uskuteční ve čtvrtek 19. června od 13 hodin v kostele Panny Marie Sněžné, můžete sledovat online zde.

„Bývala to slavnost šumná,“ píše Z. Winter. „Zváno opět velikou intimací. Slavnost bývala spojována se čtením zákonů, k čemuž bývala zvána všecka škola vysoká i hosté.“ Intimace (z latinského substantiva „intimatio“, oznámení) kromě informace o čtení „zákonů“ (tj. univerzitních statut) a výkladu o nich obsahovala též výzvy k mravnému životu a výtky studentům, kteří dobré mravy nedodržují. Rektorem Univerzity Karlovy tehdy mohl být volen i student, pokud dosáhl věku 25 let, pocházel z manželského lože a nebyl ženatý, a tak do tohoto úřadu byli dosazováni šlechtičtí mladíci s vírou, že zajistí vysokému učení podporu svých rodičů.

V roce 1616 „urozený mladík rektor – zajisté z návodu mistrů – dává do pozvání upřímné nadávky a výtky studentům pro jejich nekázaný život. ,Jsou přemnozí mezi námi netopýři, nocí po krčmách létající. Jsou pochlebníci a řiťopaskové (gnathones), kteří svým lichocením zločiny ony podporují; jsou, jak je nazval kdys Kodicill, taulantii, kteří začasté měníce místo stávají se stupky a tuláky (…), jsou takoví, že raději touží po ženitbě, ,malunt lucubrare liberum quam librum‘“. Jistě zaslouží uznání nepřeložitelná slovní hříčka v latinské větě – „raději přemýšlejí o svobodě nežli o knize“. Citovaný Petr Kodicill z Tulechova (zvaný též Knížka podle latinského substantiva „codicillus“), narozený v Sedlčanech 24. února 1583, byl rektorem Univerzity Karlovy v letech 1572–1573 a znovu od roku 1583, dne 20. října 1589 byl v Karolinu raněn mrtvicí během instalace následujícího rektora, Marka Moravce Bydžovského z Florentina (1540–1612).

Vlastní akt instalace nového rektora tehdy spočíval v rekomendační řeči děkana artistické fakulty, předání „klenotů akademie“ – univerzitních statut, rektorské epomidy (pláštíku), rektorské pečeti a rektorského prstenu, jakož i univerzitní pečeti – končícím rektorem nastupujícímu rektorovi a jeho přísahou, že bude zachovávat univerzitní statuta. Pak následoval hodokvas, k němuž přispěli hosté svými konzumovatelnými dary.

Jak vypadaly instalace rektorů kolejí a škol Tovaryšstva Ježíšova v Olomouci (1573–1773), zatím netušíme. Byli jmenováni zpravidla na tři roky (triennium) provinciálem jezuitské provincie a potvrzováni řádovým generálem v Římě, což by se mělo odrazit v rektorských diariích – jejich průzkum by mohl na to téma přinést potřebné informace. Zikmund Winter sděluje: „Úhrnem nelze nevyznati, že slavnost nastolení rektorova za všecku dobu samostatnosti Univerzity Karlovy nekonána nikdy s takovou šumnou a divadelní nádherou jako potom, když univerzita spojena s klementinskou pod správu jezuitů, kteří vykonávali slavnost v Týně, průvodem na ulici i v univerzitě“ (tj. v letech 1638–1740).

Rektoři C. k. univerzity v Olomouci a v Brně (1773–1782–1784), C. k. lycea v Olomouci (1782–1826) a C. k. Františkovy univerzity v Olomouci (1827–1860), volení na období jednoho roku, se zřejmě střídali bez instalačních festivit.

Inaugurace prvního rektora Univerzity Palackého v Olomouci Josefa Ludvíka Fischera (1894–1973) se po jeho jmenování ministrem školství a osvěty Zdeňkem Nejedlým (1878–1962) dne 30. dubna 1946 uskutečnila v rámci slavnostního otevření zdejšího vysokého učení 21. února 1947. Dokumentární film o této festivitě s názvem Palackého odkaz je dostupný zde.

 

V textu je citována práce Zikmunda Wintera O životě na vysokých školách pražských knihy dvoje, Kulturní obraz XV. a XVI. století, Praha 1899.

Již zítra se uskuteční inaugurace rektora Univerzity Palackého Michaela Kohajdy. Slavnostní akt se bude konat v chrámu Panny Marie Sněžné. Při této příležitosti přinášíme text emeritního profesora UP Jiřího Fialy, který čtenářům přiblíží historii této ceremonie.

Uvedení nového rektora vysoké školy do úřadu náleží odedávna k akademickým ceremoniím; dnes se tato ceremonie označuje jako rektorská inaugurace. Původ tohoto substantiva souvisí s augury, což byli úředníci starověkého Říma, jejichž úkolem bylo provádět auspicie, tj. zjišťovat vůli bohů pozorováním letu ptáků: jakého jsou druhu, zda letí osamoceně, nebo v hejnu, jaké zvuky v letu vydávají, jakým směrem letí apod. Čeština pro augura vynalezla kompozitum ptakopravec. Později, když nad hustě zalidněným Římem ptačích hejn ubylo, chovaly se pro účely auspicií slepice. Inaugurace („inauguratio“) pak byl obřad přenášení božské síly na nově zvoleného augura.

Podle zjištění Zikmunda Wintera se na přelomu 16. a 17. století odbývaly na Univerzitě Karlově rektorské instalace v Karolinu („installatio“, původně dosazení na lavici). Nazývaly se rovněž investitury („investitura“, z latinské předložky „in“ a slovesa „vestire“, oblékat se, to z latinského substantiva „vestis“, róba), komendace („commendatio“, doporučení, pochvala, z latinského slovesa „commendare“, svěřit se do něčí péče, doporučit) či konfirmace („confirmatio“, zajištění, ujištění, povzbuzení, z latinského slovesa „confirmare“, doporučit), popřípadě též aprobace („aprobatio“, schválení, z latinského adjektiva „probus“, čestný, opravdový).

Inauguraci rektora UP Michaela Kohajdy, která se uskuteční ve čtvrtek 19. června od 13 hodin v kostele Panny Marie Sněžné, můžete sledovat online zde.

„Bývala to slavnost šumná,“ píše Z. Winter. „Zváno opět velikou intimací. Slavnost bývala spojována se čtením zákonů, k čemuž bývala zvána všecka škola vysoká i hosté.“ Intimace (z latinského substantiva „intimatio“, oznámení) kromě informace o čtení „zákonů“ (tj. univerzitních statut) a výkladu o nich obsahovala též výzvy k mravnému životu a výtky studentům, kteří dobré mravy nedodržují. Rektorem Univerzity Karlovy tehdy mohl být volen i student, pokud dosáhl věku 25 let, pocházel z manželského lože a nebyl ženatý, a tak do tohoto úřadu byli dosazováni šlechtičtí mladíci s vírou, že zajistí vysokému učení podporu svých rodičů.

V roce 1616 „urozený mladík rektor – zajisté z návodu mistrů – dává do pozvání upřímné nadávky a výtky studentům pro jejich nekázaný život. ,Jsou přemnozí mezi námi netopýři, nocí po krčmách létající. Jsou pochlebníci a řiťopaskové (gnathones), kteří svým lichocením zločiny ony podporují; jsou, jak je nazval kdys Kodicill, taulantii, kteří začasté měníce místo stávají se stupky a tuláky (…), jsou takoví, že raději touží po ženitbě, ,malunt lucubrare liberum quam librum‘“. Jistě zaslouží uznání nepřeložitelná slovní hříčka v latinské větě – „raději přemýšlejí o svobodě nežli o knize“. Citovaný Petr Kodicill z Tulechova (zvaný též Knížka podle latinského substantiva „codicillus“), narozený v Sedlčanech 24. února 1583, byl rektorem Univerzity Karlovy v letech 1572–1573 a znovu od roku 1583, dne 20. října 1589 byl v Karolinu raněn mrtvicí během instalace následujícího rektora, Marka Moravce Bydžovského z Florentina (1540–1612).

Vlastní akt instalace nového rektora tehdy spočíval v rekomendační řeči děkana artistické fakulty, předání „klenotů akademie“ – univerzitních statut, rektorské epomidy (pláštíku), rektorské pečeti a rektorského prstenu, jakož i univerzitní pečeti – končícím rektorem nastupujícímu rektorovi a jeho přísahou, že bude zachovávat univerzitní statuta. Pak následoval hodokvas, k němuž přispěli hosté svými konzumovatelnými dary.

Jak vypadaly instalace rektorů kolejí a škol Tovaryšstva Ježíšova v Olomouci (1573–1773), zatím netušíme. Byli jmenováni zpravidla na tři roky (triennium) provinciálem jezuitské provincie a potvrzováni řádovým generálem v Římě, což by se mělo odrazit v rektorských diariích – jejich průzkum by mohl na to téma přinést potřebné informace. Zikmund Winter sděluje: „Úhrnem nelze nevyznati, že slavnost nastolení rektorova za všecku dobu samostatnosti Univerzity Karlovy nekonána nikdy s takovou šumnou a divadelní nádherou jako potom, když univerzita spojena s klementinskou pod správu jezuitů, kteří vykonávali slavnost v Týně, průvodem na ulici i v univerzitě“ (tj. v letech 1638–1740).

Rektoři C. k. univerzity v Olomouci a v Brně (1773–1782–1784), C. k. lycea v Olomouci (1782–1826) a C. k. Františkovy univerzity v Olomouci (1827–1860), volení na období jednoho roku, se zřejmě střídali bez instalačních festivit.

Inaugurace prvního rektora Univerzity Palackého v Olomouci Josefa Ludvíka Fischera (1894–1973) se po jeho jmenování ministrem školství a osvěty Zdeňkem Nejedlým (1878–1962) dne 30. dubna 1946 uskutečnila v rámci slavnostního otevření zdejšího vysokého učení 21. února 1947. Dokumentární film o této festivitě s názvem Palackého odkaz je dostupný zde.

 

V textu je citována práce Zikmunda Wintera O životě na vysokých školách pražských knihy dvoje, Kulturní obraz XV. a XVI. století, Praha 1899.

Sakura Pascarelli, scientific director at the European X-ray Free-Electron Laser Facility (EuXFEL), gave in the Dvořák lecture a full and inspiring overview of the facility's cutting-edge science, technological advancements, and its transformative role in global research.

Před námi je sice teprve léto, ale je dobré si včas dělat plány a vědět, že záhy po prázdninách nás čekají zajímavé a prospěšné akce. Jednou takovou, kdy můžeme udělat něco pro ostatní a pomoci tam, kde je to třeba, je určitě Zaměstnanecký dobrovolnický den Univerzity Palackého. Uskuteční se 16. září a do společné iniciativy se opět zapojí i kolegové z Krajského úřadu Olomouckého kraje a Magistrátu města Olomouce. Spolupráce těchto institucí vytváří silné zázemí pro aktivity, které přinášejí pozitivní dopad komunitám v našem regionu.

Loňský ročník ukázal, jak obrovskou energii může mít dobrovolnická pomoc – zvláště v krizových časech. „Více než 120 dobrovolníků z řad zaměstnanců univerzity, magistrátu a krajského úřadu neváhalo změnit plány a okamžitě vyrazit pomáhat po ničivých povodních na Jesenicku. I díky nim se podařilo přinést úlevu desítkám rodin, institucí i místní krajině. Letos věříme, že akce proběhne za příznivějších okolností a nabídne širokou škálu dobrovolnických příležitostí: od úprav veřejného prostoru přes pomoc neziskovým organizacím až po komunitní aktivity v rámci udržitelnosti,“ říká Vladimíra Sedláčková, manažerka Dobrovolnického centra UP.

Nabídka dobrovolnických příležitostí bude zveřejněna 15. srpna na webu Dobrovolnického centra UP zde a přihlásit se bude možné do 5. září.

Do programu se znovu zapojí tradiční partneři jako Výstaviště Flora Olomouc, Hospic na Svatém Kopečku nebo Fakultní nemocnice Olomouc. Dobrovolnické centrum UP oslovilo i další subjekty, které se loni z důvodu mimořádné situace nepodařilo zařadit – například státní hrad Šternberk nebo některé domovy pro seniory.

„Účastníci dostanou veškeré potřebné vybavení a zajistíme i společný odvoz na místo aktivit. Každé dobrovolnické místo bude mít své koordinátory, kteří garantují odborné vedení a bezpečný průběh dne. Přidejte se! Společně můžeme zanechat pozitivní stopu tam, kde žijeme a pracujeme – a přitom si užít den plný nových zkušeností, dobré nálady a lidského kontaktu,“ vyzývá Vladimíra Sedláčková.

Třetí ročník Zaměstnaneckého dobrovolnického dne Univerzity Palackého

• Nabídka dobrovolnických příležitostí bude zveřejněna 15. srpna.
• Přihlašování probíhá do 5. září
• Sraz účastníků: 16. září v 8:15 na starém autobusovém nádraží Tržnice v Olomouci
• Zahájení aktivit: mezi 9:00 a 9:30 (podle místa konání)
• Ukončení aktivit: 13:00
• Návrat do Olomouce: přibližně mezi 14:00 a 14:30
• Každý účastník obdrží potřebné vybavení a bude zajištěn společný odvoz mimo Olomouc.
• Na místě dobrovolníky přivítají zástupci organizací, kteří poskytnou odborné vedení.

Akci pořádá Dobrovolnické centrum UP ve spolupráci s Krajským úřadem Olomouckého kraje a Statutárním městem Olomouc.

Před námi je sice teprve léto, ale je dobré si včas dělat plány a vědět, že záhy po prázdninách nás čekají zajímavé a prospěšné akce. Jednou takovou, kdy můžeme udělat něco pro ostatní a pomoci tam, kde je to třeba, je určitě Zaměstnanecký dobrovolnický den Univerzity Palackého. Uskuteční se 16. září a do společné iniciativy se opět zapojí i kolegové z Krajského úřadu Olomouckého kraje a Magistrátu města Olomouce. Spolupráce těchto institucí vytváří silné zázemí pro aktivity, které přinášejí pozitivní dopad komunitám v našem regionu.

Loňský ročník ukázal, jak obrovskou energii může mít dobrovolnická pomoc – zvláště v krizových časech. „Více než 120 dobrovolníků z řad zaměstnanců univerzity, magistrátu a krajského úřadu neváhalo změnit plány a okamžitě vyrazit pomáhat po ničivých povodních na Jesenicku. I díky nim se podařilo přinést úlevu desítkám rodin, institucí i místní krajině. Letos věříme, že akce proběhne za příznivějších okolností a nabídne širokou škálu dobrovolnických příležitostí: od úprav veřejného prostoru přes pomoc neziskovým organizacím až po komunitní aktivity v rámci udržitelnosti,“ říká Vladimíra Sedláčková, manažerka Dobrovolnického centra UP.

Nabídka dobrovolnických příležitostí bude zveřejněna 15. srpna na webu Dobrovolnického centra UP zde a přihlásit se bude možné do 5. září.

Do programu se znovu zapojí tradiční partneři jako Výstaviště Flora Olomouc, Hospic na Svatém Kopečku nebo Fakultní nemocnice Olomouc. Dobrovolnické centrum UP oslovilo i další subjekty, které se loni z důvodu mimořádné situace nepodařilo zařadit – například státní hrad Šternberk nebo některé domovy pro seniory.

„Účastníci dostanou veškeré potřebné vybavení a zajistíme i společný odvoz na místo aktivit. Každé dobrovolnické místo bude mít své koordinátory, kteří garantují odborné vedení a bezpečný průběh dne. Přidejte se! Společně můžeme zanechat pozitivní stopu tam, kde žijeme a pracujeme – a přitom si užít den plný nových zkušeností, dobré nálady a lidského kontaktu,“ vyzývá Vladimíra Sedláčková.

Třetí ročník Zaměstnaneckého dobrovolnického dne Univerzity Palackého

• Nabídka dobrovolnických příležitostí bude zveřejněna 15. srpna.
• Přihlašování probíhá do 5. září
• Sraz účastníků: 16. září v 8:15 na starém autobusovém nádraží Tržnice v Olomouci
• Zahájení aktivit: mezi 9:00 a 9:30 (podle místa konání)
• Ukončení aktivit: 13:00
• Návrat do Olomouce: přibližně mezi 14:00 a 14:30
• Každý účastník obdrží potřebné vybavení a bude zajištěn společný odvoz mimo Olomouc.
• Na místě dobrovolníky přivítají zástupci organizací, kteří poskytnou odborné vedení.

Akci pořádá Dobrovolnické centrum UP ve spolupráci s Krajským úřadem Olomouckého kraje a Statutárním městem Olomouc.

Lepší poznání, valorizace a tím pádem kvalitnější restaurování a památková ochrana štukové dekorace. Takový je hlavní cíl mezinárodní konference Stucco decoration across Europe. V těchto dnech se koná v Uměleckém centru Univerzity Palackého. 

V třídenní mezinárodní konferenci s názvem Stucco decoration across Europe (STUDEC) vyústila spolupráce specialistů z řad historiků umění, restaurátorů a materiálových specialistů v oblasti štukových dekorací. Prestižní setkání pořádá katedra dějin umění Filozofické fakulty Univerzity Palackého, a to pod záštitou Švýcarského velvyslanectví v České republice a Italského kulturního institutu v Praze. Partnerem je Arcibiskupství olomoucké a Arcibiskupský zámek a zahrady v Kroměříži.

„Konference je pomyslným vyvrcholením stejnojmenného, tři roky trvajícího projektu. Naším tématem jsou barokní štukové dekorace, které v České republice, ale i v mnoha dalších státech Evropy stále patří k nedoceněným či přehlíženým uměleckým druhům. Těmto dílům se při restaurování nevěnuje potřebná péče, a proto mnohdy dochází k jejich poškození. Na vině je nedostatečná znalost nebo nedostatek zkušeností s restaurováním uvedeného druhu uměleckých děl,“ řekla Jana Zapletalová, vedoucí katedry dějin umění FF UP.

V rámci uvedeného tématu je tedy obecným cílem historiků umění, restaurátorů a materiálových specialistů společně studovat z různých úhlů pohledu štukové dekorace. Pro lepší zacílení si nyní, jako hlavní téma konference, vybrali štukové dekorace, vytvořené Baldassarrem Fontanou (1661–1733).

„Jakkoli reálná interdisciplinarita se stále jeví jako velká výzva, podařilo se díky vybranému tématu vysoce kvalitních štukových děl Baldassarra Fontany výrazně pokročit ve vzájemném porozumění a spolupráci mezi jednotlivými experty z řad humanitně i přírodovědně vzdělaných specialistů. Cílem všech je společná památková ochrana a kvalitní restaurování děl ze štuku. Štukatér, sochař a autor architektonických návrhů Baldassarre Fontana z Chiasso ve Švýcarsku patří k významným evropským umělcům baroka. Po většinu života působil na Moravě a v Polsku, kde vytvořil desítky vynikajících uměleckých děl. Svou tvorbou náleží k evropskému fenoménu umělecké migrace mistrů od Luganského jezera a blízkých oblastí dnešního italského kantonu Ticino ve Švýcarsku a provincie Lombardie v Itálii,“ doplnila historička umění z FF UP.  

Na území Moravy zanechal Baldassarre Fontana své dílo v Olomouci, na Svatém Kopečku u Olomouce, na Velehradě, v Šebetově, Podhradní Lhotě, Vyškově, Uherčicích, Brodku u Prostějova či v Konici. Nejkvalitnější Fontanovy štuky se dochovaly v Arcibiskupském zámku v Kroměříži v salách terrenách a v knihovně bývalého premonstrátského kláštera Hradisko, dnes Vojenské nemocnici Olomouc. Podle Jany Zapletalové představují jedinečné a vysoce ceněné umělecké dílo, které náleží k nejlepším dílům ve štuku na Moravě, zároveň i v širším evropském kontextu. Vyznačují se mimořádnou kvalitou provedení, iluzivností a plasticitou s úchvatnými přechody mezi 3D sochami a brilantními reliéfy spontánně rytými do čerstvé omítky.

„Vedle lepšího poznání, valorizace a s tím i kvalitnějšího restaurování a památkové ochraně štukové dekorace je naším cílem probudit zájem o téma v mladé generaci. Podařilo se nám to díky projektu jak ve výuce, tak i ve vědecké práci a v absolventských pracích,“ doplnila Jana Zapletalová. Za jeden ze zásadních benefitů celého projektu pak pokládá tu skutečnost, že se díky opakovaným mezinárodním workshopům poznali studující dějin umění a restaurování z České republiky, Itálie, Švýcarska a Polska. Tito mladí lidé podle ní již odborně rostou společně v mezinárodním prostředí a učí se naslouchat a rozumět svým kolegům, kteří studují štuky z pohledu restaurování, dějin umění či materiálových a technologických analýz. Program konference, která se koná do 18. června, najdete zde.

Konference Stucco decoration across Europe (STUDEC) se koná v rámci stejnojmenného projektu spolufinancovaného Evropskou unií díky programu Erasmus+, KA220-HED – Cooperation partnerships in higher education. Hlavním řešitelským pracovištěm a nositelem projektu je katedra dějin umění FF UP. Partnerskými pracovišti se stala švýcarská univerzita SUPSI, která má unikátní know-how v oblasti restaurování štukových dekorací, dále italská Università degli Studi z Turína společně s restaurátorským pracovištěm Venaria Reale, dále Jagellonského univerzita v Krakově a za materiálové a technologické analýzy Ústav teoretické a aplikované mechaniky AV ČR v Praze. Díky projektu, který dbal na přenos know-how ve studiu a restaurování štukových dekorací mezi státy a generacemi, se díky sérii mezinárodních workshopů podařilo vytvořit silnou partnerskou síť specialistů na uvedený specifický umělecký druh.  

Lepší poznání, valorizace a tím pádem kvalitnější restaurování a památková ochrana štukové dekorace. Takový je hlavní cíl mezinárodní konference Stucco decoration across Europe. V těchto dnech se koná v Uměleckém centru Univerzity Palackého. 

V třídenní mezinárodní konferenci s názvem Stucco decoration across Europe (STUDEC) vyústila spolupráce specialistů z řad historiků umění, restaurátorů a materiálových specialistů v oblasti štukových dekorací. Prestižní setkání pořádá katedra dějin umění Filozofické fakulty Univerzity Palackého, a to pod záštitou Švýcarského velvyslanectví v České republice a Italského kulturního institutu v Praze. Partnerem je Arcibiskupství olomoucké a Arcibiskupský zámek a zahrady v Kroměříži.

„Konference je pomyslným vyvrcholením stejnojmenného, tři roky trvajícího projektu. Naším tématem jsou barokní štukové dekorace, které v České republice, ale i v mnoha dalších státech Evropy stále patří k nedoceněným či přehlíženým uměleckým druhům. Těmto dílům se při restaurování nevěnuje potřebná péče, a proto mnohdy dochází k jejich poškození. Na vině je nedostatečná znalost nebo nedostatek zkušeností s restaurováním uvedeného druhu uměleckých děl,“ řekla Jana Zapletalová, vedoucí katedry dějin umění FF UP.

V rámci uvedeného tématu je tedy obecným cílem historiků umění, restaurátorů a materiálových specialistů společně studovat z různých úhlů pohledu štukové dekorace. Pro lepší zacílení si nyní, jako hlavní téma konference, vybrali štukové dekorace, vytvořené Baldassarrem Fontanou (1661–1733).

„Jakkoli reálná interdisciplinarita se stále jeví jako velká výzva, podařilo se díky vybranému tématu vysoce kvalitních štukových děl Baldassarra Fontany výrazně pokročit ve vzájemném porozumění a spolupráci mezi jednotlivými experty z řad humanitně i přírodovědně vzdělaných specialistů. Cílem všech je společná památková ochrana a kvalitní restaurování děl ze štuku. Štukatér, sochař a autor architektonických návrhů Baldassarre Fontana z Chiasso ve Švýcarsku patří k významným evropským umělcům baroka. Po většinu života působil na Moravě a v Polsku, kde vytvořil desítky vynikajících uměleckých děl. Svou tvorbou náleží k evropskému fenoménu umělecké migrace mistrů od Luganského jezera a blízkých oblastí dnešního italského kantonu Ticino ve Švýcarsku a provincie Lombardie v Itálii,“ doplnila historička umění z FF UP.  

Na území Moravy zanechal Baldassarre Fontana své dílo v Olomouci, na Svatém Kopečku u Olomouce, na Velehradě, v Šebetově, Podhradní Lhotě, Vyškově, Uherčicích, Brodku u Prostějova či v Konici. Nejkvalitnější Fontanovy štuky se dochovaly v Arcibiskupském zámku v Kroměříži v salách terrenách a v knihovně bývalého premonstrátského kláštera Hradisko, dnes Vojenské nemocnici Olomouc. Podle Jany Zapletalové představují jedinečné a vysoce ceněné umělecké dílo, které náleží k nejlepším dílům ve štuku na Moravě, zároveň i v širším evropském kontextu. Vyznačují se mimořádnou kvalitou provedení, iluzivností a plasticitou s úchvatnými přechody mezi 3D sochami a brilantními reliéfy spontánně rytými do čerstvé omítky.

„Vedle lepšího poznání, valorizace a s tím i kvalitnějšího restaurování a památkové ochraně štukové dekorace je naším cílem probudit zájem o téma v mladé generaci. Podařilo se nám to díky projektu jak ve výuce, tak i ve vědecké práci a v absolventských pracích,“ doplnila Jana Zapletalová. Za jeden ze zásadních benefitů celého projektu pak pokládá tu skutečnost, že se díky opakovaným mezinárodním workshopům poznali studující dějin umění a restaurování z České republiky, Itálie, Švýcarska a Polska. Tito mladí lidé podle ní již odborně rostou společně v mezinárodním prostředí a učí se naslouchat a rozumět svým kolegům, kteří studují štuky z pohledu restaurování, dějin umění či materiálových a technologických analýz. Program konference, která se koná do 18. června, najdete zde.

Konference Stucco decoration across Europe (STUDEC) se koná v rámci stejnojmenného projektu spolufinancovaného Evropskou unií díky programu Erasmus+, KA220-HED – Cooperation partnerships in higher education. Hlavním řešitelským pracovištěm a nositelem projektu je katedra dějin umění FF UP. Partnerskými pracovišti se stala švýcarská univerzita SUPSI, která má unikátní know-how v oblasti restaurování štukových dekorací, dále italská Università degli Studi z Turína společně s restaurátorským pracovištěm Venaria Reale, dále Jagellonského univerzita v Krakově a za materiálové a technologické analýzy Ústav teoretické a aplikované mechaniky AV ČR v Praze. Díky projektu, který dbal na přenos know-how ve studiu a restaurování štukových dekorací mezi státy a generacemi, se díky sérii mezinárodních workshopů podařilo vytvořit silnou partnerskou síť specialistů na uvedený specifický umělecký druh.  

Do květnové výzvy Do práce na kole (DPNK) se letos přihlásilo 136 účastníků a účastnic z UP, kterým Udržitelná univerzita uhradila startovné. Po dobu květnové výzvy ujeli na kole či ušli pěšky téměř 26 000 km. Díky zapojení do výzvy mohli po celý měsíc využívat sdílená kola zdarma, čekalo na ně občerstvení v olomouckých podnicích nebo společná vyjížďka za novými cyklostavbami ve městě. Univerzitní souboj vyhrála přírodovědecká fakulta.

V celé republice se do letošní květnové výzvy Do práce na kole zapojilo téměř 23 000 lidí, kterým organizované dojíždění přináší nejen lepší fyzičku. Jako účastníci totiž mohli po celý květen bezplatně jezdit na sdílených kolech nextbike, která se i díky Univerzitě Palackého opět vrátila do olomouckých ulic. Každoročním lákadlem jsou pak „akce na triko“ – účastníci, kteří dorazí do vybraných podniků v triku DPNK, dostanou na doplnění energie občerstvení zdarma či se slevou. Získaná data o trasách navíc mohou pomoci i městskému plánování.

Celkem 136 univerzitních účastníků a účastnic letošního ročníku tvořilo 11 % ze všech 1230 přihlášených na Olomoucku, UP se tak stala jedním z největších zapojených zaměstnavatelů. Všichni účastníci si během celého května zapisovali cesty do práce, u nichž uváděli, zda je absolvovali autem, nebo jiným způsobem – ideálně pěšky, na kole, koloběžce, kolečkových bruslích nebo skateboardu, využít však mohli coby stále příznivou variantu i veřejnou dopravu. Jejich celková průměrná pravidelnost (tedy podíl „neautomobilových“ cest vůči všem květnovým cestám do práce) činila 73,8 %.

Z těchto statistik následně vzešli vítězové jednotlivých kategorií, kteří byli vyhlášeni na slavnostním zakončení v olomouckém Centru Semafor. Nejvíce kilometrů najel mezi muži Petr Dvořák z týmu Nimbus2025 (1261,6 km) a mezi ženami Lucie Kobrlová z týmu Žblabuňky (1373 km), která pracuje na katedře botaniky PřF UP. „Ve své práci se mimo jiné věnuji prlině rolní. Na kole tedy jezdím nejen z práce a do práce, ale i na služební cesty do terénu za tímto drsným polním plevelem. Navštívila jsem například její lokality na jižní Moravě a v kombinaci s vlakem i na Lovosicku,“ prozrazuje tajemství svých kilometrů.

Letos poprvé byly vyhlášeny i výsledky výkonnosti pěšky – nejvíce kilometrů překonal Jiří Piáček (410,3 km) a Jana Balarynová (365 km).

„Je pro mě radost vidět, že se jako zaměstnanci univerzity nebojíme výzev a rádi se hýbeme. Letos jsme nachodili a našlapali téměř 26 tisíc kilometrů a ušetřili tím přes 4 tuny emisí. Díky všem, kdo v tom jeli s námi!“ říká koordinátorka mobility na UP Lenka Introvič.

Ve výzvě Do práce na kole však jde v první řadě o pravidelnost. Dva týmy z UP letos jako jediné dosáhly 100 % neautomobilových cest: Červený trpaslík (194 zapsaných jízd) a Mikrobicyklisti (113 zapsaných jízd). Třetí místo patří týmu Cyklotým KEF (96 zapsaných jízd).

Univerzitní souboj, v němž se hodnotí průměrná nejvyšší pravidelnost dojíždění všech týmů v rámci jednotlivých fakult či součástí, letos vyhrála přírodovědecká fakulta, která tak po třech letech převzala pohár od lékařské fakulty. Celkem 38 soutěžících z PřF dosáhlo průměrné pravidelnosti 82,9 % neautomobilových cest do práce, díky čemuž překonali těsně jak LF (81,2 %), tak zbytek univerzity.

Další informace o výzvě jsou na webu Do práce na kole, podívat se můžete také na statistiky pro Olomouc nebo Univerzitu Palackého.
Kompletní fotogalerii a výsledky předchozích ročníků Univerzitního souboje fakult a součástí najdete na webu Udržitelné univerzity.

Do květnové výzvy Do práce na kole (DPNK) se letos přihlásilo 136 účastníků a účastnic z UP, kterým Udržitelná univerzita uhradila startovné. Po dobu květnové výzvy ujeli na kole či ušli pěšky téměř 26 000 km. Díky zapojení do výzvy mohli po celý měsíc využívat sdílená kola zdarma, čekalo na ně občerstvení v olomouckých podnicích nebo společná vyjížďka za novými cyklostavbami ve městě. Univerzitní souboj vyhrála přírodovědecká fakulta.

V celé republice se do letošní květnové výzvy Do práce na kole zapojilo téměř 23 000 lidí, kterým organizované dojíždění přináší nejen lepší fyzičku. Jako účastníci totiž mohli po celý květen bezplatně jezdit na sdílených kolech nextbike, která se i díky Univerzitě Palackého opět vrátila do olomouckých ulic. Každoročním lákadlem jsou pak „akce na triko“ – účastníci, kteří dorazí do vybraných podniků v triku DPNK, dostanou na doplnění energie občerstvení zdarma či se slevou. Získaná data o trasách navíc mohou pomoci i městskému plánování.

Celkem 136 univerzitních účastníků a účastnic letošního ročníku tvořilo 11 % ze všech 1230 přihlášených na Olomoucku, UP se tak stala jedním z největších zapojených zaměstnavatelů. Všichni účastníci si během celého května zapisovali cesty do práce, u nichž uváděli, zda je absolvovali autem, nebo jiným způsobem – ideálně pěšky, na kole, koloběžce, kolečkových bruslích nebo skateboardu, využít však mohli coby stále příznivou variantu i veřejnou dopravu. Jejich celková průměrná pravidelnost (tedy podíl „neautomobilových“ cest vůči všem květnovým cestám do práce) činila 73,8 %.

Z těchto statistik následně vzešli vítězové jednotlivých kategorií, kteří byli vyhlášeni na slavnostním zakončení v olomouckém Centru Semafor. Nejvíce kilometrů najel mezi muži Petr Dvořák z týmu Nimbus2025 (1261,6 km) a mezi ženami Lucie Kobrlová z týmu Žblabuňky (1373 km), která pracuje na katedře botaniky PřF UP. „Ve své práci se mimo jiné věnuji prlině rolní. Na kole tedy jezdím nejen z práce a do práce, ale i na služební cesty do terénu za tímto drsným polním plevelem. Navštívila jsem například její lokality na jižní Moravě a v kombinaci s vlakem i na Lovosicku,“ prozrazuje tajemství svých kilometrů.

Letos poprvé byly vyhlášeny i výsledky výkonnosti pěšky – nejvíce kilometrů překonal Jiří Piáček (410,3 km) a Jana Balarynová (365 km).

„Je pro mě radost vidět, že se jako zaměstnanci univerzity nebojíme výzev a rádi se hýbeme. Letos jsme nachodili a našlapali téměř 26 tisíc kilometrů a ušetřili tím přes 4 tuny emisí. Díky všem, kdo v tom jeli s námi!“ říká koordinátorka mobility na UP Lenka Introvič.

Ve výzvě Do práce na kole však jde v první řadě o pravidelnost. Dva týmy z UP letos jako jediné dosáhly 100 % neautomobilových cest: Červený trpaslík (194 zapsaných jízd) a Mikrobicyklisti (113 zapsaných jízd). Třetí místo patří týmu Cyklotým KEF (96 zapsaných jízd).

Univerzitní souboj, v němž se hodnotí průměrná nejvyšší pravidelnost dojíždění všech týmů v rámci jednotlivých fakult či součástí, letos vyhrála přírodovědecká fakulta, která tak po třech letech převzala pohár od lékařské fakulty. Celkem 38 soutěžících z PřF dosáhlo průměrné pravidelnosti 82,9 % neautomobilových cest do práce, díky čemuž překonali těsně jak LF (81,2 %), tak zbytek univerzity.

Další informace o výzvě jsou na webu Do práce na kole, podívat se můžete také na statistiky pro Olomouc nebo Univerzitu Palackého.
Kompletní fotogalerii a výsledky předchozích ročníků Univerzitního souboje fakult a součástí najdete na webu Udržitelné univerzity.