Agregátor zdrojů

Mezinárodní tým vědců, jehož součástí byl Robin Kundrata z Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého, objevil v barmském jantaru téměř 99 milionů let starého fosilního brouka z doby dinosaurů. Zachovalé tělo tohoto vzdáleného příbuzného dnešních světlušek poskytlo odborníkům jedinečný pohled na vývoj komunikačních systémů u světélkujícího hmyzu. Nově popsaný druh Icaroramus perisi byl vybaven světelným orgánem na zadečku i mimořádně složitými tykadly, která mu sloužila jako jakýsi chemický radar. Výsledky výzkumu zveřejnil prestižní časopis Proceedings of the Royal Society B.

„Objevený fosilní brouk je pozoruhodný tím, že spojuje dva způsoby komunikace, které jsou u dnešních světlušek a jejich příbuzných klíčové. Jsou to chemické signály a světlo. Díky výjimečnému zachování v jantaru můžeme studovat tak neobvyklou kombinaci znaků v hluboké evoluční minulosti,“ říká Yan-Da Li, hlavní autor studie.

Tykadla odhalila mimořádnou smyslovou výbavu

Nový druh světélkujícího brouka vědci našli v barmském jantaru, který uchovává mimořádně jemné anatomické detaily hmyzu ze střední křídy. Díky tomu mohli studovat nejen celkový tvar těla, ale také složitou stavbu tykadel a struktury na zadečku.

Tykadla nového brouka mají 12 článků a na většině z nich vyrůstají hned dva morfologicky odlišné páry dlouhých výběžků. Taková stavba tykadel nebyla dosud známa u žádného žijícího ani fosilního brouka. Podle autorů studie pravděpodobně výrazně zvětšovala smyslovou plochu tykadel a umožňovala velmi citlivé vnímání chemických signálů, zejména pohlavních feromonů.

Feromony k námluvám, světlo k obraně

„U dnešních světlušek a příbuzných skupin často vidíme úzkou souvislost mezi tvarem tykadel a způsobem komunikace. Samci druhů, které spoléhají na feromony, mívají složitě větvená tykadla schopná zachytit i velmi slabé chemické signály. U Icaroramus perisi je tato specializace dovedena do zcela mimořádné podoby,“ vysvětluje Robin Kundrata z katedry zoologie přírodovědecké fakulty.

Zajímavé je, že brouk Icaroramus perisi měl zároveň na zadečku strukturu, kterou vědci považují za světelný orgán. To ale nutně neznamená, že světlo používal primárně při námluvách, jako mnohé dnešní světlušky. Autoři studie míní, že hledání partnera mohlo být zajišťováno hlavně feromony, zatímco bioluminiscence mohla sloužit spíše jako varovný signál pro predátory. Taková funkce světla je známa i u některých současných světélkujících brouků.

Fosilie mění pohled na evoluci světélkování

„Nález ukazuje, že evoluce bioluminiscence nebyla jednoduchým příběhem vedoucím přímo k dnešním světluškám. Světlo mohlo v rané evoluci této skupiny sloužit především jako varovný, antipredační signál a teprve později bylo v některých liniích využito také při pohlavní komunikaci. Fosilie nám tak odhaluje evoluční experiment, který se do současnosti nedochoval,“ říká Chenyang Cai, spoluautor studie.

Studie vyšla v časopise Proceedings of the Royal Society B pod názvem „A firefly relative that smelled and glowed: evidence for complex signalling systems in Cretaceous lampyroids”. Navazuje na dlouhodobý výzkum fosilních i současných elateroidních brouků, kterému se tým Robina Kundraty z Univerzity Palackého v Olomouci věnuje.

Mezinárodní tým vědců, jehož součástí byl Robin Kundrata z Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého, objevil v barmském jantaru téměř 99 milionů let starého fosilního brouka z doby dinosaurů. Zachovalé tělo tohoto vzdáleného příbuzného dnešních světlušek poskytlo odborníkům jedinečný pohled na vývoj komunikačních systémů u světélkujícího hmyzu. Nově popsaný druh Icaroramus perisi byl vybaven světelným orgánem na zadečku i mimořádně složitými tykadly, která mu sloužila jako jakýsi chemický radar. Výsledky výzkumu zveřejnil prestižní časopis Proceedings of the Royal Society B.

„Objevený fosilní brouk je pozoruhodný tím, že spojuje dva způsoby komunikace, které jsou u dnešních světlušek a jejich příbuzných klíčové. Jsou to chemické signály a světlo. Díky výjimečnému zachování v jantaru můžeme studovat tak neobvyklou kombinaci znaků v hluboké evoluční minulosti,“ říká Yan-Da Li, hlavní autor studie.

Tykadla odhalila mimořádnou smyslovou výbavu

Nový druh světélkujícího brouka vědci našli v barmském jantaru, který uchovává mimořádně jemné anatomické detaily hmyzu ze střední křídy. Díky tomu mohli studovat nejen celkový tvar těla, ale také složitou stavbu tykadel a struktury na zadečku.

Tykadla nového brouka mají 12 článků a na většině z nich vyrůstají hned dva morfologicky odlišné páry dlouhých výběžků. Taková stavba tykadel nebyla dosud známa u žádného žijícího ani fosilního brouka. Podle autorů studie pravděpodobně výrazně zvětšovala smyslovou plochu tykadel a umožňovala velmi citlivé vnímání chemických signálů, zejména pohlavních feromonů.

Feromony k námluvám, světlo k obraně

„U dnešních světlušek a příbuzných skupin často vidíme úzkou souvislost mezi tvarem tykadel a způsobem komunikace. Samci druhů, které spoléhají na feromony, mívají složitě větvená tykadla schopná zachytit i velmi slabé chemické signály. U Icaroramus perisi je tato specializace dovedena do zcela mimořádné podoby,“ vysvětluje Robin Kundrata z katedry zoologie přírodovědecké fakulty.

Zajímavé je, že brouk Icaroramus perisi měl zároveň na zadečku strukturu, kterou vědci považují za světelný orgán. To ale nutně neznamená, že světlo používal primárně při námluvách, jako mnohé dnešní světlušky. Autoři studie míní, že hledání partnera mohlo být zajišťováno hlavně feromony, zatímco bioluminiscence mohla sloužit spíše jako varovný signál pro predátory. Taková funkce světla je známa i u některých současných světélkujících brouků.

Fosilie mění pohled na evoluci světélkování

„Nález ukazuje, že evoluce bioluminiscence nebyla jednoduchým příběhem vedoucím přímo k dnešním světluškám. Světlo mohlo v rané evoluci této skupiny sloužit především jako varovný, antipredační signál a teprve později bylo v některých liniích využito také při pohlavní komunikaci. Fosilie nám tak odhaluje evoluční experiment, který se do současnosti nedochoval,“ říká Chenyang Cai, spoluautor studie.

Studie vyšla v časopise Proceedings of the Royal Society B pod názvem „A firefly relative that smelled and glowed: evidence for complex signalling systems in Cretaceous lampyroids”. Navazuje na dlouhodobý výzkum fosilních i současných elateroidních brouků, kterému se tým Robina Kundraty z Univerzity Palackého v Olomouci věnuje.

Stát se součástí historie Univerzity Palackého mohou absolventi a absolventky, kteří se včas zaregistrují na zářijové absolventské setkání. Jména prvních čtyř set přihlášených se (s jejich souhlasem) totiž objeví v originálním almanachu, který Vydavatelství UP připravuje k 80. výročí obnovení univerzity. Publikace bude slavnostně představena právě na setkání, které se uskuteční 11. a 12. září v Olomouci.

Almanach bude atraktivní nejen svým obsahem, ale i formou. Jeho tvůrci z Vydavatelství UP připravují pro absolventy a absolventky, kteří se vrátí do míst svých studií, unikátní univerzitní „památník“. „Rozhodli jsme se vytvořit pro naše absolventy a absolventky, kteří se opět setkají po letech v Olomouci, osobně laděnou památku na toto setkání. Budou si moct koupit publikaci, která se pohodlně vejde do kabelky či větší kapsy. A protože chceme, aby každá knížka měla svůj vlastní příběh, ponecháme v ní několik volných stran, kam si budou spolužáci navzájem psát vzkazy, přání nebo kontakty,“ uvedl ředitel Vydavatelství UP Aleš Prstek.

Almanach připomíná moderní dějiny Univerzity Palackého, k jejímuž obnovení došlo v roce 1946. Nejdůležitější historické milníky v něm shrnuje historik a vedoucí Archivu UP Pavel Urbášek.

video_sem

Součástí jsou také medailony všech rektorů a rektorek, kteří univerzitu od jejího obnovení až do současnosti vedli. „Takto souhrnně jsou představeni na jenom místě vůbec poprvé. Chtěli jsme ale zachytit nejen oficiální tvář univerzity, ale i její studentský život. Měli jsme možnost využít rozsáhlý digitalizovaný archiv Adolfa Jankovského, který obsahuje i mnoho dosud nezveřejněných fotografií. Současně jsme vyzvali veřejnost, aby se s námi podělila o své zajímavé snímky. Vybrané fotografie jsme doplnili o materiály z Archivu UP a Vlastivědného muzea v Olomouci. Výsledkem by měla být vizuálně a graficky atraktivní publikace,“ uvedl Jiří Slavík z Vydavatelství UP, editor publikace. Dodal, že v almanachu se objeví i řada méně známých faktů z univerzitního života, například jak se v průběhu let měnila grafická identita školy nebo názvy jejích fakult.

Absolventské setkání Univerzity Palackého se uskuteční 11. a 12. září. Registrovat se na něj je možné zde. „Pokud ale chcete najít své jméno v našem almanachu, musíte se zaregistrovat nejpozději do 11. srpna. Do publikace zařadíme prvních čtyři sta přihlášených,“ připomíná Aleš Prstek.

Stát se součástí historie Univerzity Palackého mohou absolventi a absolventky, kteří se včas zaregistrují na zářijové absolventské setkání. Jména prvních čtyř set přihlášených se (s jejich souhlasem) totiž objeví v originálním almanachu, který Vydavatelství UP připravuje k 80. výročí obnovení univerzity. Publikace bude slavnostně představena právě na setkání, které se uskuteční 11. a 12. září v Olomouci.

Almanach bude atraktivní nejen svým obsahem, ale i formou. Jeho tvůrci z Vydavatelství UP připravují pro absolventy a absolventky, kteří se vrátí do míst svých studií, unikátní univerzitní „památník“. „Rozhodli jsme se vytvořit pro naše absolventy a absolventky, kteří se opět setkají po letech v Olomouci, osobně laděnou památku na toto setkání. Budou si moct koupit publikaci, která se pohodlně vejde do kabelky či větší kapsy. A protože chceme, aby každá knížka měla svůj vlastní příběh, ponecháme v ní několik volných stran, kam si budou spolužáci navzájem psát vzkazy, přání nebo kontakty,“ uvedl ředitel Vydavatelství UP Aleš Prstek.

Almanach připomíná moderní dějiny Univerzity Palackého, k jejímuž obnovení došlo v roce 1946. Nejdůležitější historické milníky v něm shrnuje historik a vedoucí Archivu UP Pavel Urbášek.

video_sem

Součástí jsou také medailony všech rektorů a rektorek, kteří univerzitu od jejího obnovení až do současnosti vedli. „Takto souhrnně jsou představeni na jenom místě vůbec poprvé. Chtěli jsme ale zachytit nejen oficiální tvář univerzity, ale i její studentský život. Měli jsme možnost využít rozsáhlý digitalizovaný archiv Adolfa Jankovského, který obsahuje i mnoho dosud nezveřejněných fotografií. Současně jsme vyzvali veřejnost, aby se s námi podělila o své zajímavé snímky. Vybrané fotografie jsme doplnili o materiály z Archivu UP a Vlastivědného muzea v Olomouci. Výsledkem by měla být vizuálně a graficky atraktivní publikace,“ uvedl Jiří Slavík z Vydavatelství UP, editor publikace. Dodal, že v almanachu se objeví i řada méně známých faktů z univerzitního života, například jak se v průběhu let měnila grafická identita školy nebo názvy jejích fakult.

Absolventské setkání Univerzity Palackého se uskuteční 11. a 12. září. Registrovat se na něj je možné zde. „Pokud ale chcete najít své jméno v našem almanachu, musíte se zaregistrovat nejpozději do 11. srpna. Do publikace zařadíme prvních čtyři sta přihlášených,“ připomíná Aleš Prstek.

Léto může být ideální příležitostí věnovat se profesnímu rozvoji a získat nové znalosti a inspiraci, na které během akademického roku často nezbývá čas. Zaměstnanci a zaměstnankyně Univerzity Palackého a studující doktorských studijních programů mohou až do konce srpna využít vybrané bezplatné online kurzy celoživotního vzdělávání.

Oddělení dalšího vzdělávání a inovací ve výuce připravilo šest kurzů Corporate Open Online Courses (COOC), které jsou zaměřeny především na rozvoj pedagogických kompetencí.

„Cílem vytvořených COOC kurzů je zjednodušit přístupnost vzdělávacích programů tak, aby nebyly vázané na čas a místo a zájemci se mohli vzdělávat online i mimo prostředí univerzity. Vyhověli jsme zájmu akademické obce, a kurzy jsou tak letos vůbec poprvé dostupné také během letních prázdnin,“ vysvětlila vedoucí oddělení dalšího vzdělávání a inovací ve výuce Klára Tesaříková Čermáková.

Jak dodala, účastníci mohou získat nové praktické znalosti využitelné v pedagogické praxi, inspirovat se ke zlepšení svých prezentačních dovedností, osvojit si práci s digitálními nástroji nebo zjistit, jak se bezpečně chovat ve vysokoškolském prostředí.

COOC (Corporate Open Online Courses) jsou určeny výhradně pracujícím a studujícím doktorských studijních programů na Univerzitě Palackého. Díky online formě si mohou účastníci sami zvolit tempo studia i čas, kdy se jednotlivým lekcím budou věnovat. Přihlášení probíhá prostřednictvím Portálu celoživotního vzdělávání UP (zde), samotná výuka pak v prostředí LMS Moodle. Registrovat se lze do jednotlivých kurzů průběžně a po zařazení je absolvovat až do 31. srpna 2026.

V nabídce jsou kurzy:

Jak si připravit efektivní plán hodiny (lektor: JUDr. Maxim Tomoszek, Ph.D.)

Projektování kurikula (lektor: prof. PhDr. Tomáš Janík, Ph.D., M.Ed.)

Komunikace a prezentační dovednosti (lektor: Mgr. David Kryštof, Ph.D.)

IT nástroje ve výuce i mimo ni (lektor: Mgr. Tomáš Dragon)

Jak posilovat svou odolnost v čase změn (lektorka: Mgr. Blažena Mačáková)

Bezpečnost ve vysokoškolském prostředí (lektor: Ing. Miloš Drdla, Dr., MBA, LL.M.)

Léto může být ideální příležitostí věnovat se profesnímu rozvoji a získat nové znalosti a inspiraci, na které během akademického roku často nezbývá čas. Zaměstnanci a zaměstnankyně Univerzity Palackého a studující doktorských studijních programů mohou až do konce srpna využít vybrané bezplatné online kurzy celoživotního vzdělávání.

Oddělení dalšího vzdělávání a inovací ve výuce připravilo šest kurzů Corporate Open Online Courses (COOC), které jsou zaměřeny především na rozvoj pedagogických kompetencí.

„Cílem vytvořených COOC kurzů je zjednodušit přístupnost vzdělávacích programů tak, aby nebyly vázané na čas a místo a zájemci se mohli vzdělávat online i mimo prostředí univerzity. Vyhověli jsme zájmu akademické obce, a kurzy jsou tak letos vůbec poprvé dostupné také během letních prázdnin,“ vysvětlila vedoucí oddělení dalšího vzdělávání a inovací ve výuce Klára Tesaříková Čermáková.

Jak dodala, účastníci mohou získat nové praktické znalosti využitelné v pedagogické praxi, inspirovat se ke zlepšení svých prezentačních dovedností, osvojit si práci s digitálními nástroji nebo zjistit, jak se bezpečně chovat ve vysokoškolském prostředí.

COOC (Corporate Open Online Courses) jsou určeny výhradně pracujícím a studujícím doktorských studijních programů na Univerzitě Palackého. Díky online formě si mohou účastníci sami zvolit tempo studia i čas, kdy se jednotlivým lekcím budou věnovat. Přihlášení probíhá prostřednictvím Portálu celoživotního vzdělávání UP (zde), samotná výuka pak v prostředí LMS Moodle. Registrovat se lze do jednotlivých kurzů průběžně a po zařazení je absolvovat až do 31. srpna 2026.

V nabídce jsou kurzy:

Jak si připravit efektivní plán hodiny (lektor: JUDr. Maxim Tomoszek, Ph.D.)

Projektování kurikula (lektor: prof. PhDr. Tomáš Janík, Ph.D., M.Ed.)

Komunikace a prezentační dovednosti (lektor: Mgr. David Kryštof, Ph.D.)

IT nástroje ve výuce i mimo ni (lektor: Mgr. Tomáš Dragon)

Jak posilovat svou odolnost v čase změn (lektorka: Mgr. Blažena Mačáková)

Bezpečnost ve vysokoškolském prostředí (lektor: Ing. Miloš Drdla, Dr., MBA, LL.M.)

Léto na Právnické fakultě UP nabídlo prostor pro další mezinárodní vzdělávací aktivity. Desítka studentů z Bulharska, Slovenska a Španělska se zde setkala s odborníky z různých odvětví práva i z jiných oborů, aby diskutovali o lidskoprávních otázkách souvisejících se zdravím a zdravotnictvím. Důvodem byl již třetí ročník Human Rights Policy Legal Clinic Summer School s podtitulem Health and Human Rights.

Letošní téma nabídlo pohled na problematiku lidských práv v souvislosti se zdravotnictvím. Účastníci se tak věnovali právu na zdravotní péči, ochraně soukromí pacientů, duševnímu zdraví, reprodukčním právům nebo právům osob se zdravotním postižením. „Téma zdraví mělo silné zastoupení už v předchozích ročnících a účastníky velmi zaujalo. Letos jsme na něj navázali také díky výzkumu na katedře ústavního práva a spolupráci s dalšími odborníky, například při návštěvě HealthLabu na Fakultě elektrotechniky a informatiky VŠB – Technické univerzity Ostrava,“ vysvětlil Maxim Tomoszek z katedry ústavního práva a hlavní organizátor letní školy.

foto_sem_8

Stejně pestrý jako tematické zaměření byl i samotný program. Vedle odborných přednášek čekala studenty práce v mezinárodních týmech, součástí letní školy bylo také simulované soudní jednání (moot court), workshopy zaměřené na rozvoj komunikačních a interkulturních dovedností nebo již zmíněná návštěva ostravského HealthLabu, v rámci které mohli účastníci nahlédnout do praktického využití technologií podporujících samostatnost osob se zdravotním postižením.

Na výuce se podíleli akademici i odborníci z praxe z České republiky i zahraničí. Mezi lektory byli například Marco Biondi, Kris Gledhill, Martina Grochová, Miriam Tomášková, Maroš Matiaško, Anna Sležková nebo Maxim Tomoszek. Díky různorodému složení lektorského týmu tak získali studenti pohled na problematiku lidských práv z více perspektiv. „Cílem bylo sestavit mezioborový tým, který studentům nabídne nejen právní odbornost, ale také širší kontextuální pohled na probíraná témata,“ doplnil Tomoszek.

Vyvrcholením dvoutýdenního programu byly závěrečné prezentace týmových projektů. Pozitivně hodnotili letní školu v anonymních evaluacích také samotní účastníci. „Nejcennější pro mě byly přednášky, ale také praktické části programu, jako například debaty a simulovaná soudní jednání,“ uvedl jeden ze studentů. Jiného zaujalo především propojení práva s dalšími obory: „Fascinovalo mě propojení vědy a práva. Bylo zajímavé pracovat se skutečnými medicínskými daty a využívat je při vysvětlování složitých rozhodnutí evropských soudů.“

Pro organizátory však letní škola neskončila poslední prezentací. „Protože šlo o klinickou letní školu, největší radost by mi udělalo, kdyby účastníci odjeli s motivací věnovat se ochraně lidských práv zranitelných skupin i po návratu ve svém dalším studiu i v praxi,“ uzavřel Maxim Tomoszek. Právě propojení špičkové výuky, praktických zkušeností a mezinárodního prostředí dělá z olomoucké letní školy program, který si na Právnické fakultě UP postupně buduje tradici a každoročně přitahuje studenty se zájmem o lidská práva.

Třetí ročník Human Rights Policy Legal Clinic Summer School se konal od 7. do 17. července.

 

Léto na Právnické fakultě UP nabídlo prostor pro další mezinárodní vzdělávací aktivity. Desítka studentů z Bulharska, Slovenska a Španělska se zde setkala s odborníky z různých odvětví práva i z jiných oborů, aby diskutovali o lidskoprávních otázkách souvisejících se zdravím a zdravotnictvím. Důvodem byl již třetí ročník Human Rights Policy Legal Clinic Summer School s podtitulem Health and Human Rights.

Letošní téma nabídlo pohled na problematiku lidských práv v souvislosti se zdravotnictvím. Účastníci se tak věnovali právu na zdravotní péči, ochraně soukromí pacientů, duševnímu zdraví, reprodukčním právům nebo právům osob se zdravotním postižením. „Téma zdraví mělo silné zastoupení už v předchozích ročnících a účastníky velmi zaujalo. Letos jsme na něj navázali také díky výzkumu na katedře ústavního práva a spolupráci s dalšími odborníky, například při návštěvě HealthLabu na Fakultě elektrotechniky a informatiky VŠB – Technické univerzity Ostrava,“ vysvětlil Maxim Tomoszek z katedry ústavního práva a hlavní organizátor letní školy.

foto_sem_8

Stejně pestrý jako tematické zaměření byl i samotný program. Vedle odborných přednášek čekala studenty práce v mezinárodních týmech, součástí letní školy bylo také simulované soudní jednání (moot court), workshopy zaměřené na rozvoj komunikačních a interkulturních dovedností nebo již zmíněná návštěva ostravského HealthLabu, v rámci které mohli účastníci nahlédnout do praktického využití technologií podporujících samostatnost osob se zdravotním postižením.

Na výuce se podíleli akademici i odborníci z praxe z České republiky i zahraničí. Mezi lektory byli například Marco Biondi, Kris Gledhill, Martina Grochová, Miriam Tomášková, Maroš Matiaško, Anna Sležková nebo Maxim Tomoszek. Díky různorodému složení lektorského týmu tak získali studenti pohled na problematiku lidských práv z více perspektiv. „Cílem bylo sestavit mezioborový tým, který studentům nabídne nejen právní odbornost, ale také širší kontextuální pohled na probíraná témata,“ doplnil Tomoszek.

Vyvrcholením dvoutýdenního programu byly závěrečné prezentace týmových projektů. Pozitivně hodnotili letní školu v anonymních evaluacích také samotní účastníci. „Nejcennější pro mě byly přednášky, ale také praktické části programu, jako například debaty a simulovaná soudní jednání,“ uvedl jeden ze studentů. Jiného zaujalo především propojení práva s dalšími obory: „Fascinovalo mě propojení vědy a práva. Bylo zajímavé pracovat se skutečnými medicínskými daty a využívat je při vysvětlování složitých rozhodnutí evropských soudů.“

Pro organizátory však letní škola neskončila poslední prezentací. „Protože šlo o klinickou letní školu, největší radost by mi udělalo, kdyby účastníci odjeli s motivací věnovat se ochraně lidských práv zranitelných skupin i po návratu ve svém dalším studiu i v praxi,“ uzavřel Maxim Tomoszek. Právě propojení špičkové výuky, praktických zkušeností a mezinárodního prostředí dělá z olomoucké letní školy program, který si na Právnické fakultě UP postupně buduje tradici a každoročně přitahuje studenty se zájmem o lidská práva.

Třetí ročník Human Rights Policy Legal Clinic Summer School se konal od 7. do 17. července.

 

Když se podívám do jeho životopisu, zdá se mi, že vždy předběhl dobu a svou prací naznačoval, co se bude dít a kde nás jako lidstvo v budoucnu čeká nějaká potíž. Vystudoval ochranu životního prostředí v letech, kdy to spíš než atraktivní bylo divné, specializoval se na globální environmentální problémy a výzvy a udržitelný rozvoj už v čase, kdy o něčem takovém mnozí z nás nejenže nepřemýšleli, ale ani neslyšeli, a dokonce založil studijní obor Mezinárodní rozvojová studia. Takže s kým jiným než s docentem Pavlem Nováčkem z Přírodovědecké fakulty UP vést rozhovor o tom, kam náš svět spěje a jak si v něm stojíme.

Rozhovor s Pavlem Nováčkem vyšel v aktuálním vydání magazínu Žurnál UP, který si můžete přečíst zde. 

Člověk se vás skoro bojí zeptat, čemu se aktuálně věnujete, protože je skoro jisté, že nás pak zase něco doběhne.

Bát se určitě nemusíte, v mém centru zájmu je teď něco, čemu se říká foresight, česky řečeno studium možných budoucností. To není ambice předpovídat, co se stane, ale spíš se pokusit vytvářet vějíř možných budoucích scénářů toho, co by se za jistých okolností mohlo stát. A nemám na mysli jen rizika, ale i příležitosti. Samozřejmě platí, že téměř nikdy se netrefíme a je třeba s tím počítat. Přesto si myslím, že je dobré se připravit na situace, které by mohly nastat. Stojí za to připomenout myšlenky Nassima Nicholase Taleba, který říká, že vždy přijde něco, na co nejsme připraveni, tzv. černá labuť, a my bychom se měli snažit být antifragilní neboli nekřehcí. Jednoduše řečeno mít schopnost díky nečekaným situacím, tlakům nebo chybám zesílit, zlepšit se, být odolnější.

Už jsme toho zažili docela hodně: pandemii covidu, válku v naší blízkosti, uprchlické vlny. Přesto se mi zdá, že jsme byli znovu a znovu zaskočeni. Dalo se něco z toho předvídat?

Většina z toho, co jste vyjmenovala. Že přijde covid nebo něco podobného, se dalo čekat. Ale nevěděli jsme kdy a v jaké podobě. Jen připomínám, že například po první světové válce přišla pandemie španělské chřipky. Zajímavé na pandemii covidu spíš bylo, jak jsme byli nepřipraveni. Podobně migrační vlna se vzhledem k tomu, co se dlouhodobě děje ve světě, dala také očekávat. Ale ono „Zvládneme to!“ německé kancléřky Merkelové bylo naivní. A válka? Myslím, že si nepřipouštíme, že se nás může v budoucnu dotýkat mnohem více než dosud.

Jaké nové hrozby či rizika jsou před námi? Tedy kromě dalších pandemií a válek?

Myslím, že budou spojeny se životním prostředím a s tím souvisejícím úbytkem biodiverzity, tedy ztrátou rostlinných a živočišných druhů. Vidím riziko v ohrožení ekosystémů, které bude nevratné. Příroda si asi zase nějak pomůže, otázka je, jak se s tím vyrovnáme my lidé.

Jak nás ovlivní klimatická změna?

Upřímně řečeno, zcela přesně to nevíme. Dnes i ty nejlepší modely, které máme, předpovídají, co se stane, když se oteplí o dva, tři stupně. Ale co bude dál…? V roce 1998 jsem měl možnost pobývat s profesorem Josefem Svobodou, světově uznávaným polárním ekologem. On upozorňoval, že kvůli klimatické změně, oteplení na severní polokouli, můžeme paradoxně přijít o Golfský proud a může nastat velmi výrazné ochlazení. Tak si vyberte. Proto jsem na vaši otázku odpověděl, že popravdě nevíme, co bude. Víme, co by logicky mělo nastat, ale zda to tak bude… Jisté je, že si zahráváme s něčím, co moc nechápeme a čehož důsledky nebudeme moct nějak zásadně ovlivnit.

Je současný systém globální spolupráce funkční právě v ochraně planety? Protože zesilují nacionalistické zájmy, které se určitě projeví v jistém izolacionismu, uzavírání se.

Pravděpodobně se bude postupně utvářet nějaký jiný systém, protože ten stávající už nereflektuje změny, k nimž došlo. Když si vzpomenu na počátek 90. let minulého století, jaké obrovské naděje a optimismus nám přinesl pád komunismu. A nejen nám ve střední a východní Evropě. Z globálního pohledu to byla doba Francise Fukuyamy a jeho knihy Konec dějin a poslední člověk, kde se zamýšlel nad vývojem lidstva a velmi optimisticky došel k tomu, že skončil poslední střet velkých ideologií, zvítězila liberální demokracie a teď už se to jen bude vylaďovat podle místních podmínek.

Na Fukuyamu reagoval svým Střetem civilizací Samuel P. Huntington…

Ano a připomenul nám, že svět bude složitější a že budoucí konflikty nebudou mezi státy, ale mezi kulturami, civilizacemi. Stále ale byla snaha se dobrat nějakého mezinárodního pořádku, jakýchsi pravidel globálního řízení. Pozor, nemluvím o globálním vládnutí, ale o pravidlech, na nichž se můžeme shodnout. Podobně jako když víme, že na křižovatce jedeme na zelenou a na červenou stojíme. Obecná pravidla, která nám zachrání život. Podrobně se proměně světa věnovala kniha Naše globální sousedství, která už v roce 1995 nejenže analyzovala tehdejší světový řád, ale upozorňovala na potřebu změnit systémy mezinárodních institucí, včetně OSN, aby odpovídaly novým globálním výzvám. Dodnes je to inspirující text, ale realita je už jinde.

Pavel Nováček (* 1961)
Vědec, ekolog, pedagog, spisovatel a fotograf. Absolvoval Přírodovědeckou fakultu UP, kde vystudoval obor Ochrana přírodního prostředí. Profesně se zaměřuje na globální environmentální problémy, udržitelný rozvoj a studia možných budoucností (foresight). Založil studijní obor Mezinárodní rozvojová studia. Několik let vedl katedru rozvojových a environmentálních studií PřF UP, kde jako docent stále působí. Byl aktivní v různých mezinárodních organizacích, např. byl členem Řídicí rady Millennium Project (Washington, D.C.), byl také předsedou České asociace Římského klubu. Je autorem řady odborných i populárně naučných knih, např. Lidský příběh – Hledání udržitelného rozvoje a jeho smyslu, Světopis: Letem proměnlivým světem atd.

Mluvíme o udržitelnosti. Není to jen iluze? Ptám se i proto, že můžu v Olomouci třídit plasty a pak vidím, jak někde tisíce kilometrů daleko hoří jejich hromady, splašky tečou do moře. Co když my v Evropě budeme zelení od hlavy k patě a svět bude jinde?

Racionálně vzato to z vašeho pohledu může vypadat zbytečně. Že jste v menšině a většina světa se chová jinak. Ale dovolím si malou historickou vsuvku. Ještě před pěti sty lety by sotvakdo předpovídal, že Evropa bude tak úspěšná, jako je dnes. Byl to kontinent rozervaný válkami, epidemiemi a spíše by asi tehdy lidé sázeli na Osmanskou říši, Čínu nebo Japonsko. Ale díky renesanci, osvícenství, vědeckotechnické revoluci a především využití fosilních paliv pro parní stroje jsme se na přelomu 19. a 20. století stali vůdčí silou. A dodnes se nás velká část světa snaží následovat a dosáhnout naší materiální úrovně a kvality života. Ale jestliže jsme díky využití fosilních paliv ukázali cestu rozvoje jedním směrem, možná je teď čas ukázat právě v Evropě alternativní cestu. Protože od poloviny 20. století sami poznáváme, že ta úspěšná cesta má i negativa, kromě jiného znečištění prostředí. Nezapomeňte, že nás není na světě jeden a půl miliardy jako v roce 1900, ale osm a půl miliardy. A všichni máme materiální nároky. Takže já bych na třídění nerezignoval.

Různé udržitelné koncepty už dnes vyzývají, ať méně nakupujeme, jsme víc lokální. Myslíte, že to zvládneme? Dobrovolně se omezovat a zároveň uspokojit všechny naše potřeby?

Myslím, že je potřeba přistupovat ke všemu rozumně. Nehnat nic do extrému. Člověk by se měl snažit chovat šetrně, chcete-li uvědoměle skromněji, ať už se to týká spotřeby energií, vody nebo třeba dopravy. Ale opravdu pozor na extrémy. Když to přeženete, tak snadno získáte dojem, že ostatní nejsou tak uvědomělí jako vy, dělají málo, a pak zahořknete: „Já jsem se obětoval a není to k ničemu.“ Neobětovávejme se. Nestavme se do role mučedníků. Jen se snažme, samozřejmě každý podle svých možnosti, žít jaksi střízlivě.

Jak se jako vědec zvyklý pracovat s fakty, ověřitelnými daty, díváte na to, že v roce 2026 se na roveň vědeckým poznatkům dávají někdy i obskurní teorie?

Asi si hodně fandíme, když se nazýváme člověk rozumný, homo sapiens nebo dokonce moudrý, a čas od času máme potřebu se chovat neracionálně. Možná jsme jako lidstvo ve fázi, kdy si dostatečně nevážíme toho, co máme, a budeme o to muset přijít. Kdo ví.

Celý rozhovor vedeme o světě. Jaký byl, jaký je, jaký bude. Vy jste i díky profesi procestoval desítky zemí. Změnilo vás to v pohledu na svět?

Určitě. Od mládí mě fascinovalo poznávat cizí země a kultury a snažit se to poznání přetavit v něco užitečného. Měl jsem mimořádné štěstí, že jsem se mohl stát učitelem, a to, co jsem se na cestách naučil, jsem mohl využít při své práci. Bylo přínosné řadu míst navštívit, poznat a získat tak hlubší povědomí o tom, co a proč se kde děje. Nejde všechno jen studovat od stolu v kanceláři.

A má smysl ještě mít ten osobní prožitek, když už všechno vidíme na sociálních sítích? Doporučujete studentům, aby vyrazili do světa?

Jsem bytostně přesvědčen o smyslu osobní zkušenosti. To je k nezaplacení. Ledacos si můžete nastudovat, prohlédnout na internetu, ale sociální sítě vám nenahradí osobní kontakt s lidmi i jinými kulturami. Ten prožitek je nepřenositelný. Samozřejmě, že nemusíme všichni cestovat tak zběsile, jak se to mnohdy děje. Zase jsme u té rozumné míry. Tu si musí najít každý sám.

Mimochodem, co ekolog ve vás a uhlíková stopa?

Asi půjdu do environmentálního předpeklí… Snad mi přičtou k dobru, že jsem ty zkušenosti zužitkoval ve své práci.

Díváte se na svět, v němž se rozmáhá umělá inteligence, s obavami, nebo nadějemi?

Mám obavy, co její rozvoj způsobí. Věřím, že se s ní následující generace vyrovnají, ale než se s ní naučíme pracovat, může způsobit chaos.

Jsme vůbec mentálně připraveni na tak rychlý rozvoj technologií?

Jsem přesvědčen, že nejsme. Ale to už psal v roce 1970 futurolog Alvin Toffler v knize Šok z budoucnosti. Už tehdy varoval, že změny, ať už technologické, so­ciální nebo kulturní, přicházejí rychleji, než jsme schopni je zpracovat a adaptovat se na ně. A teď se vše zrychlilo násobně. Někteří odborníci říkají, že je zatím vše v pořádku, je to jen vyhodnocování dat, nebojme se. Jiní stejně kvalifikovaní vyzývají: Zastavme to hned! Nevíme, kam se řítíme. A teď si vyberte. Jdeme do něčeho neznámého.

Co vás dnes nejvíc znepokojuje? Omlouvám se, ale vy jste pro mě takový katastrofický vědec.

To snad ne! To bych nechtěl být. A co mě znepokojuje? Asi zmatení pojmů, které slyšíme dnes a denně. Nechci moralizovat, to rozhodně ne. Ale jako by přestalo platit to, na čem se dřív shodla naprostá většina lidí, a to bez ohledu na vzdělání. Dnes zjišťuju, že si s některými lidmi nerozumím, a ptám se, kde k těm názorům, jimiž argumentují, přišli. Je možné, že oni mě vnímají také tak. Zdá se mi, že prožíváme dobu chaosu, zmatků, která se projevuje nejen ve světových událostech, ale i v našem privátním životě. Ztrácíme názorově blízké lidi, a i když si jich třeba vážíme, přestáváme jim rozumět.

Kde člověk bere naději, že to neskončí, že přežijeme další a další katastrofu?

Při vší nejistotě a zmatcích tohoto světa jsem hluboce přesvědčen, že život nekončí smrtí. To ale neznamená, že máme rezignovat a o nic se nesnažit. Jen si myslím, že jsme na světě spíš proto, abychom se něco naučili, a i když se nám všechno nedaří, dopadne to dobře. Věřím tomu.

Takže vědci kromě faktů pomáhá i víra. Jak to jde dohromady?

Docela dobře. Významný americký paleontolog a evoluční biolog Stephen Jay Gould říkal, že věda odpovídá na otázky, jak svět funguje. Ale nemůže prokázat ani vyvrátit, jaký je jeho význam a smysl. V tom může pomoci víra, v tom nejširším slova smyslu. Víra a věda nejdou proti sobě, jdou souběžně. Ne všechno je v našich rukou. Ale člověk má dělat to nejlepší, čeho je schopen.

Když se podívám do jeho životopisu, zdá se mi, že vždy předběhl dobu a svou prací naznačoval, co se bude dít a kde nás jako lidstvo v budoucnu čeká nějaká potíž. Vystudoval ochranu životního prostředí v letech, kdy to spíš než atraktivní bylo divné, specializoval se na globální environmentální problémy a výzvy a udržitelný rozvoj už v čase, kdy o něčem takovém mnozí z nás nejenže nepřemýšleli, ale ani neslyšeli, a dokonce založil studijní obor Mezinárodní rozvojová studia. Takže s kým jiným než s docentem Pavlem Nováčkem z Přírodovědecké fakulty UP vést rozhovor o tom, kam náš svět spěje a jak si v něm stojíme.

Rozhovor s Pavlem Nováčkem vyšel v aktuálním vydání magazínu Žurnál UP, který si můžete přečíst zde. 

Člověk se vás skoro bojí zeptat, čemu se aktuálně věnujete, protože je skoro jisté, že nás pak zase něco doběhne.

Bát se určitě nemusíte, v mém centru zájmu je teď něco, čemu se říká foresight, česky řečeno studium možných budoucností. To není ambice předpovídat, co se stane, ale spíš se pokusit vytvářet vějíř možných budoucích scénářů toho, co by se za jistých okolností mohlo stát. A nemám na mysli jen rizika, ale i příležitosti. Samozřejmě platí, že téměř nikdy se netrefíme a je třeba s tím počítat. Přesto si myslím, že je dobré se připravit na situace, které by mohly nastat. Stojí za to připomenout myšlenky Nassima Nicholase Taleba, který říká, že vždy přijde něco, na co nejsme připraveni, tzv. černá labuť, a my bychom se měli snažit být antifragilní neboli nekřehcí. Jednoduše řečeno mít schopnost díky nečekaným situacím, tlakům nebo chybám zesílit, zlepšit se, být odolnější.

Už jsme toho zažili docela hodně: pandemii covidu, válku v naší blízkosti, uprchlické vlny. Přesto se mi zdá, že jsme byli znovu a znovu zaskočeni. Dalo se něco z toho předvídat?

Většina z toho, co jste vyjmenovala. Že přijde covid nebo něco podobného, se dalo čekat. Ale nevěděli jsme kdy a v jaké podobě. Jen připomínám, že například po první světové válce přišla pandemie španělské chřipky. Zajímavé na pandemii covidu spíš bylo, jak jsme byli nepřipraveni. Podobně migrační vlna se vzhledem k tomu, co se dlouhodobě děje ve světě, dala také očekávat. Ale ono „Zvládneme to!“ německé kancléřky Merkelové bylo naivní. A válka? Myslím, že si nepřipouštíme, že se nás může v budoucnu dotýkat mnohem více než dosud.

Jaké nové hrozby či rizika jsou před námi? Tedy kromě dalších pandemií a válek?

Myslím, že budou spojeny se životním prostředím a s tím souvisejícím úbytkem biodiverzity, tedy ztrátou rostlinných a živočišných druhů. Vidím riziko v ohrožení ekosystémů, které bude nevratné. Příroda si asi zase nějak pomůže, otázka je, jak se s tím vyrovnáme my lidé.

Jak nás ovlivní klimatická změna?

Upřímně řečeno, zcela přesně to nevíme. Dnes i ty nejlepší modely, které máme, předpovídají, co se stane, když se oteplí o dva, tři stupně. Ale co bude dál…? V roce 1998 jsem měl možnost pobývat s profesorem Josefem Svobodou, světově uznávaným polárním ekologem. On upozorňoval, že kvůli klimatické změně, oteplení na severní polokouli, můžeme paradoxně přijít o Golfský proud a může nastat velmi výrazné ochlazení. Tak si vyberte. Proto jsem na vaši otázku odpověděl, že popravdě nevíme, co bude. Víme, co by logicky mělo nastat, ale zda to tak bude… Jisté je, že si zahráváme s něčím, co moc nechápeme a čehož důsledky nebudeme moct nějak zásadně ovlivnit.

Je současný systém globální spolupráce funkční právě v ochraně planety? Protože zesilují nacionalistické zájmy, které se určitě projeví v jistém izolacionismu, uzavírání se.

Pravděpodobně se bude postupně utvářet nějaký jiný systém, protože ten stávající už nereflektuje změny, k nimž došlo. Když si vzpomenu na počátek 90. let minulého století, jaké obrovské naděje a optimismus nám přinesl pád komunismu. A nejen nám ve střední a východní Evropě. Z globálního pohledu to byla doba Francise Fukuyamy a jeho knihy Konec dějin a poslední člověk, kde se zamýšlel nad vývojem lidstva a velmi optimisticky došel k tomu, že skončil poslední střet velkých ideologií, zvítězila liberální demokracie a teď už se to jen bude vylaďovat podle místních podmínek.

Na Fukuyamu reagoval svým Střetem civilizací Samuel P. Huntington…

Ano a připomenul nám, že svět bude složitější a že budoucí konflikty nebudou mezi státy, ale mezi kulturami, civilizacemi. Stále ale byla snaha se dobrat nějakého mezinárodního pořádku, jakýchsi pravidel globálního řízení. Pozor, nemluvím o globálním vládnutí, ale o pravidlech, na nichž se můžeme shodnout. Podobně jako když víme, že na křižovatce jedeme na zelenou a na červenou stojíme. Obecná pravidla, která nám zachrání život. Podrobně se proměně světa věnovala kniha Naše globální sousedství, která už v roce 1995 nejenže analyzovala tehdejší světový řád, ale upozorňovala na potřebu změnit systémy mezinárodních institucí, včetně OSN, aby odpovídaly novým globálním výzvám. Dodnes je to inspirující text, ale realita je už jinde.

Pavel Nováček (* 1961)
Vědec, ekolog, pedagog, spisovatel a fotograf. Absolvoval Přírodovědeckou fakultu UP, kde vystudoval obor Ochrana přírodního prostředí. Profesně se zaměřuje na globální environmentální problémy, udržitelný rozvoj a studia možných budoucností (foresight). Založil studijní obor Mezinárodní rozvojová studia. Několik let vedl katedru rozvojových a environmentálních studií PřF UP, kde jako docent stále působí. Byl aktivní v různých mezinárodních organizacích, např. byl členem Řídicí rady Millennium Project (Washington, D.C.), byl také předsedou České asociace Římského klubu. Je autorem řady odborných i populárně naučných knih, např. Lidský příběh – Hledání udržitelného rozvoje a jeho smyslu, Světopis: Letem proměnlivým světem atd.

Mluvíme o udržitelnosti. Není to jen iluze? Ptám se i proto, že můžu v Olomouci třídit plasty a pak vidím, jak někde tisíce kilometrů daleko hoří jejich hromady, splašky tečou do moře. Co když my v Evropě budeme zelení od hlavy k patě a svět bude jinde?

Racionálně vzato to z vašeho pohledu může vypadat zbytečně. Že jste v menšině a většina světa se chová jinak. Ale dovolím si malou historickou vsuvku. Ještě před pěti sty lety by sotvakdo předpovídal, že Evropa bude tak úspěšná, jako je dnes. Byl to kontinent rozervaný válkami, epidemiemi a spíše by asi tehdy lidé sázeli na Osmanskou říši, Čínu nebo Japonsko. Ale díky renesanci, osvícenství, vědeckotechnické revoluci a především využití fosilních paliv pro parní stroje jsme se na přelomu 19. a 20. století stali vůdčí silou. A dodnes se nás velká část světa snaží následovat a dosáhnout naší materiální úrovně a kvality života. Ale jestliže jsme díky využití fosilních paliv ukázali cestu rozvoje jedním směrem, možná je teď čas ukázat právě v Evropě alternativní cestu. Protože od poloviny 20. století sami poznáváme, že ta úspěšná cesta má i negativa, kromě jiného znečištění prostředí. Nezapomeňte, že nás není na světě jeden a půl miliardy jako v roce 1900, ale osm a půl miliardy. A všichni máme materiální nároky. Takže já bych na třídění nerezignoval.

Různé udržitelné koncepty už dnes vyzývají, ať méně nakupujeme, jsme víc lokální. Myslíte, že to zvládneme? Dobrovolně se omezovat a zároveň uspokojit všechny naše potřeby?

Myslím, že je potřeba přistupovat ke všemu rozumně. Nehnat nic do extrému. Člověk by se měl snažit chovat šetrně, chcete-li uvědoměle skromněji, ať už se to týká spotřeby energií, vody nebo třeba dopravy. Ale opravdu pozor na extrémy. Když to přeženete, tak snadno získáte dojem, že ostatní nejsou tak uvědomělí jako vy, dělají málo, a pak zahořknete: „Já jsem se obětoval a není to k ničemu.“ Neobětovávejme se. Nestavme se do role mučedníků. Jen se snažme, samozřejmě každý podle svých možnosti, žít jaksi střízlivě.

Jak se jako vědec zvyklý pracovat s fakty, ověřitelnými daty, díváte na to, že v roce 2026 se na roveň vědeckým poznatkům dávají někdy i obskurní teorie?

Asi si hodně fandíme, když se nazýváme člověk rozumný, homo sapiens nebo dokonce moudrý, a čas od času máme potřebu se chovat neracionálně. Možná jsme jako lidstvo ve fázi, kdy si dostatečně nevážíme toho, co máme, a budeme o to muset přijít. Kdo ví.

Celý rozhovor vedeme o světě. Jaký byl, jaký je, jaký bude. Vy jste i díky profesi procestoval desítky zemí. Změnilo vás to v pohledu na svět?

Určitě. Od mládí mě fascinovalo poznávat cizí země a kultury a snažit se to poznání přetavit v něco užitečného. Měl jsem mimořádné štěstí, že jsem se mohl stát učitelem, a to, co jsem se na cestách naučil, jsem mohl využít při své práci. Bylo přínosné řadu míst navštívit, poznat a získat tak hlubší povědomí o tom, co a proč se kde děje. Nejde všechno jen studovat od stolu v kanceláři.

A má smysl ještě mít ten osobní prožitek, když už všechno vidíme na sociálních sítích? Doporučujete studentům, aby vyrazili do světa?

Jsem bytostně přesvědčen o smyslu osobní zkušenosti. To je k nezaplacení. Ledacos si můžete nastudovat, prohlédnout na internetu, ale sociální sítě vám nenahradí osobní kontakt s lidmi i jinými kulturami. Ten prožitek je nepřenositelný. Samozřejmě, že nemusíme všichni cestovat tak zběsile, jak se to mnohdy děje. Zase jsme u té rozumné míry. Tu si musí najít každý sám.

Mimochodem, co ekolog ve vás a uhlíková stopa?

Asi půjdu do environmentálního předpeklí… Snad mi přičtou k dobru, že jsem ty zkušenosti zužitkoval ve své práci.

Díváte se na svět, v němž se rozmáhá umělá inteligence, s obavami, nebo nadějemi?

Mám obavy, co její rozvoj způsobí. Věřím, že se s ní následující generace vyrovnají, ale než se s ní naučíme pracovat, může způsobit chaos.

Jsme vůbec mentálně připraveni na tak rychlý rozvoj technologií?

Jsem přesvědčen, že nejsme. Ale to už psal v roce 1970 futurolog Alvin Toffler v knize Šok z budoucnosti. Už tehdy varoval, že změny, ať už technologické, so­ciální nebo kulturní, přicházejí rychleji, než jsme schopni je zpracovat a adaptovat se na ně. A teď se vše zrychlilo násobně. Někteří odborníci říkají, že je zatím vše v pořádku, je to jen vyhodnocování dat, nebojme se. Jiní stejně kvalifikovaní vyzývají: Zastavme to hned! Nevíme, kam se řítíme. A teď si vyberte. Jdeme do něčeho neznámého.

Co vás dnes nejvíc znepokojuje? Omlouvám se, ale vy jste pro mě takový katastrofický vědec.

To snad ne! To bych nechtěl být. A co mě znepokojuje? Asi zmatení pojmů, které slyšíme dnes a denně. Nechci moralizovat, to rozhodně ne. Ale jako by přestalo platit to, na čem se dřív shodla naprostá většina lidí, a to bez ohledu na vzdělání. Dnes zjišťuju, že si s některými lidmi nerozumím, a ptám se, kde k těm názorům, jimiž argumentují, přišli. Je možné, že oni mě vnímají také tak. Zdá se mi, že prožíváme dobu chaosu, zmatků, která se projevuje nejen ve světových událostech, ale i v našem privátním životě. Ztrácíme názorově blízké lidi, a i když si jich třeba vážíme, přestáváme jim rozumět.

Kde člověk bere naději, že to neskončí, že přežijeme další a další katastrofu?

Při vší nejistotě a zmatcích tohoto světa jsem hluboce přesvědčen, že život nekončí smrtí. To ale neznamená, že máme rezignovat a o nic se nesnažit. Jen si myslím, že jsme na světě spíš proto, abychom se něco naučili, a i když se nám všechno nedaří, dopadne to dobře. Věřím tomu.

Takže vědci kromě faktů pomáhá i víra. Jak to jde dohromady?

Docela dobře. Významný americký paleontolog a evoluční biolog Stephen Jay Gould říkal, že věda odpovídá na otázky, jak svět funguje. Ale nemůže prokázat ani vyvrátit, jaký je jeho význam a smysl. V tom může pomoci víra, v tom nejširším slova smyslu. Víra a věda nejdou proti sobě, jdou souběžně. Ne všechno je v našich rukou. Ale člověk má dělat to nejlepší, čeho je schopen.

Od českých přechodníků přes současnou poezii a historický román až po strategickou komunikaci nebo prezentační dovednosti. Tak pestrý bude letošní program Letní školy bohemistiky na Filozofické fakultě Univerzity Palackého. Třídenní vzdělávací akce určená především učitelům a učitelkám českého jazyka a literatury, ale i dalším zájemcům o bohemistiku nabídne přednášky, semináře, workshopy i odborné debaty.

Letní škola bohemistiky vstupuje do dalšího ročníku jako zavedená vzdělávací platforma, která má za sebou deset úspěšně realizovaných ročníků. Nabízí prostor pro setkávání s aktuálními poznatky české filologie, výměnu zkušeností i odbornou debatu. Letošní program propojí literárněvědná a jazykovědná témata a zaměří se na aktuální otázky českého jazyka, literatury i jejich výuky.

Úvodní přednáška Mistři větrných zkratek: Co všechno umí český přechodník představí přechodníky jako specifické ‚polovětné‘ konstrukce českého jazyka. Docentka Božena Bednaříková z katedry bohemistiky přiblíží, jak fungují a jaké místo mají v současné češtině.

„Učitelům středních škol a učilišť, také vyučujícím základních škol, knihovníkům či redaktorům chceme zprostředkovat nové poznatky z české filologie, lingvistické i literárněvědné, s důrazem na jejich praktické využití při výuce českého jazyka a české literatury." Lubomír Machala  

Proměnám historického románu v české literatuře se bude věnovat vedoucí katedry bohemistiky Erik Gilk. Profesorka Ingeborg Fialová z katedry germanistiky vystoupí s přednáškou Brněnská německá literatura jako pedant k pražské, v níž představí méně známou kapitolu dějin literatury.

Pozornost bude věnována také současné poezii. Eva Marková z katedry bohemistiky povede seminář zaměřený na trendy a nová jména české knižně vydávané poezie posledních pěti let. Představí nejzajímavější básnické debuty i autory a autorky, kteří na svůj první titul navázali dalšími publikacemi.

Literární teoretik a spisovatel Michal Sýkora z katedry divadelních a filmových studií nabídne přednášku Česká detektivka šedesátých let mezi literaturou a filmem. Jazykovědkyně Soňa Schneiderová z Masarykovy univerzity v Brně povede seminář Vyjednávání, nebo vydírání?, v němž se zaměří na techniky strategické komunikace a vysvětlí rozdíly mezi přesvědčováním, manipulací, vyjednáváním a vydíráním.

Prakticky zaměřený bude také příspěvek Michaely Kopečkové z katedry bohemistiky. Ve své přednášce se bude věnovat základním principům kvalitní prezentace – od práce s vizuální oporou přes stavbu projevu, kultivovanou výslovnost a volbu jazykových prostředků až po význam neverbální komunikace.

„Při přípravě programu školy postupuji stejně jako v předchozích letech. Zásadní je pro mě vždy otázka, zda bych se chtěl té které přednášky sám účastnit. Účastnícím a účastníkům školy, kterými jsou každoročně učitelé středních škol a učilišť, ale také vyučující základních škol, knihovníci či redaktoři, chceme zprostředkovat nové poznatky z české filologie, lingvistické i literárněvědné, s důrazem na jejich praktické využití při výuce českého jazyka a české literatury. Velmi si cením toho, že se nám už řadu let daří v přátelské atmosféře propojovat akademické prostředí s dalšími oblastmi, které se věnují českému jazyku a literatuře, a udržovat mezi nimi živý dialog,“ uvedl hlavní organizátor školy profesor Lubomír Machala z katedry bohemistiky. V letošním ročníku vystoupí s přednáškou Mystifikace a pseudonymy v české polistopadové literatuře.

Filozofická fakulta Univerzity Palackého pořádá Letní školu bohemistiky od roku 2014. Také letošní ročník zakončí závěrečná evaluace.

Letní škola bohemistiky se uskuteční od 25. do 27. srpna v prostorách katedry bohemistiky FF UP (Křížkovského 10). Organizačně ji pořádá Institut celoživotního vzdělávání fakulty. Podrobný program je k dispozici zde.

Od českých přechodníků přes současnou poezii a historický román až po strategickou komunikaci nebo prezentační dovednosti. Tak pestrý bude letošní program Letní školy bohemistiky na Filozofické fakultě Univerzity Palackého. Třídenní vzdělávací akce určená především učitelům a učitelkám českého jazyka a literatury, ale i dalším zájemcům o bohemistiku nabídne přednášky, semináře, workshopy i odborné debaty.

Letní škola bohemistiky vstupuje do dalšího ročníku jako zavedená vzdělávací platforma, která má za sebou deset úspěšně realizovaných ročníků. Nabízí prostor pro setkávání s aktuálními poznatky české filologie, výměnu zkušeností i odbornou debatu. Letošní program propojí literárněvědná a jazykovědná témata a zaměří se na aktuální otázky českého jazyka, literatury i jejich výuky.

Úvodní přednáška Mistři větrných zkratek: Co všechno umí český přechodník představí přechodníky jako specifické ‚polovětné‘ konstrukce českého jazyka. Docentka Božena Bednaříková z katedry bohemistiky přiblíží, jak fungují a jaké místo mají v současné češtině.

„Učitelům středních škol a učilišť, také vyučujícím základních škol, knihovníkům či redaktorům chceme zprostředkovat nové poznatky z české filologie, lingvistické i literárněvědné, s důrazem na jejich praktické využití při výuce českého jazyka a české literatury." Lubomír Machala  

Proměnám historického románu v české literatuře se bude věnovat vedoucí katedry bohemistiky Erik Gilk. Profesorka Ingeborg Fialová z katedry germanistiky vystoupí s přednáškou Brněnská německá literatura jako pedant k pražské, v níž představí méně známou kapitolu dějin literatury.

Pozornost bude věnována také současné poezii. Eva Marková z katedry bohemistiky povede seminář zaměřený na trendy a nová jména české knižně vydávané poezie posledních pěti let. Představí nejzajímavější básnické debuty i autory a autorky, kteří na svůj první titul navázali dalšími publikacemi.

Literární teoretik a spisovatel Michal Sýkora z katedry divadelních a filmových studií nabídne přednášku Česká detektivka šedesátých let mezi literaturou a filmem. Jazykovědkyně Soňa Schneiderová z Masarykovy univerzity v Brně povede seminář Vyjednávání, nebo vydírání?, v němž se zaměří na techniky strategické komunikace a vysvětlí rozdíly mezi přesvědčováním, manipulací, vyjednáváním a vydíráním.

Prakticky zaměřený bude také příspěvek Michaely Kopečkové z katedry bohemistiky. Ve své přednášce se bude věnovat základním principům kvalitní prezentace – od práce s vizuální oporou přes stavbu projevu, kultivovanou výslovnost a volbu jazykových prostředků až po význam neverbální komunikace.

„Při přípravě programu školy postupuji stejně jako v předchozích letech. Zásadní je pro mě vždy otázka, zda bych se chtěl té které přednášky sám účastnit. Účastnícím a účastníkům školy, kterými jsou každoročně učitelé středních škol a učilišť, ale také vyučující základních škol, knihovníci či redaktoři, chceme zprostředkovat nové poznatky z české filologie, lingvistické i literárněvědné, s důrazem na jejich praktické využití při výuce českého jazyka a české literatury. Velmi si cením toho, že se nám už řadu let daří v přátelské atmosféře propojovat akademické prostředí s dalšími oblastmi, které se věnují českému jazyku a literatuře, a udržovat mezi nimi živý dialog,“ uvedl hlavní organizátor školy profesor Lubomír Machala z katedry bohemistiky. V letošním ročníku vystoupí s přednáškou Mystifikace a pseudonymy v české polistopadové literatuře.

Filozofická fakulta Univerzity Palackého pořádá Letní školu bohemistiky od roku 2014. Také letošní ročník zakončí závěrečná evaluace.

Letní škola bohemistiky se uskuteční od 25. do 27. srpna v prostorách katedry bohemistiky FF UP (Křížkovského 10). Organizačně ji pořádá Institut celoživotního vzdělávání fakulty. Podrobný program je k dispozici zde.

Olomoucká pobočka Jednoty českých matematiků a fyziků má nového předsedu. Stal se jím David Nocar z katedry matematiky Pedagogické fakulty Univerzity Palackého.

Absolvent Pedagogické fakulty UP a zároveň člen její katedry matematiky povede olomouckou pobočku Jednoty českých matematiků a fyziků (JČMF), jejímž je dlouholetým členem.

„Za čest považuji už samotné členství v této společnosti, protože jde o jednu z nejstarších dosud fungujících vědeckých a odborných společností v této zemi. Je pro mě velkou výzvou převzít tuto funkci po profesoru Josefu Molnárovi, který mě na tuto cestu přivedl před pětadvaceti lety, kdy jsem na Pedagogické fakultě UP zahájil doktorské studium,“ uvedl David Nocar, nový předseda olomoucké pobočky společnosti, která letos slaví 165 let od svého založení.

Olomoucká pobočka je součástí Jednoty českých matematiků a fyziků, jedné z nejstarších vědeckých společností v České republice. Ta sdružuje vědecké pracovníky, vysokoškolské i středoškolské učitele, studenty a další zájemce o matematiku, fyziku a příbuzné obory a dlouhodobě přispívá k popularizaci obou disciplín mezi odbornou i laickou veřejností.

„Je pro mě velkou výzvou převzít tuto funkci po profesoru Josefu Molnárovi, který mě na tuto cestu přivedl před pětadvaceti lety.“ David Nocar, předseda olomoucké pobočky JČMF

Vize nového předsedy nepředstavují zásadní změnu. Olomoucká pobočka JČMF je podle něj aktivní a dobře fungující společností. Popularizuje matematiku a fyziku mezi žáky, studenty, učiteli i širokou veřejností. Vydává odborný recenzovaný časopis Matematika–fyzika–informatika a její členové se podílejí také na vydávání dalších odborných periodik. Velkou pozornost věnuje i organizaci soutěží, čímž přispívá k péči o talentované žáky i k vyhledávání nových talentů.

K nejvýznamnějším matematickým aktivitám pobočky patří organizace soutěže Matematický klokan, jejímž pořádáním byla pověřena výborem JČMF. Garanty soutěže jsou katedry matematiky Přírodovědecké a Pedagogické fakulty UP. V rámci popularizačních aktivit pořádá olomoucká pobočka také Běh s klokanem, podzimní školu péče o matematické talenty MAKOS, workshop Jeden den s fyzikou, Olomoucký fyzikální kaleidoskop a řadu dalších akcí. Spolupracuje rovněž na organizaci mezinárodních konferencí a pravidelně je spolupořadatelem i garantem odborných seminářů pořádaných Přírodovědeckou a Pedagogickou fakultou UP.

„Rád bych posílil členskou základnu. Vedle kolegů z řad akademických pracovníků, učitelů a doktorandů bychom se chtěli zaměřit také na čerstvé absolventy, kteří po ukončení studia odcházejí učit nebo nastupují do firem a často s nimi ztrácíme kontakt. Chceme jim nabídnout možnost zůstat součástí odborné komunity, spolupracovat a sdílet zkušenosti. Zejména pro začínající učitele, kteří se v praxi setkávají s novými výzvami, může být naše společnost významnou oporou i zdrojem inspirace. Pokud jim ukážeme, že členství v JČMF má pro jejich profesní rozvoj smysl, podaří se nám členskou základu rozšířit, omladit a zároveň posílit propojení akademického prostředí s pedagogickou praxí,“ řekl David Nocar.

Dodal, že s cílem posílit a omladit členskou základnu souvisí také snaha modernizovat způsob, jakým o sobě společnost informuje a komunikuje s veřejností.

Více se dočtete v textu zpracovaném redakcí U21 zde.

Jednota českých matematiků a fyziků (JČMF) je v České republice nejstarší vědecká společnost, která se zaměřuje na matematiku, fyziku a jejich výuku. Sdružuje vědecké pracovníky, vysokoškolské i středoškolské učitele, studenty a další zájemce o matematiku, fyziku a příbuzné obory. Byla založena 28. března 1862 v Praze, původně jako Spolek pro volné přednášky z matematiky a fyziky. Je členěna na odborné sekce a regionální pobočky. Spolupracuje s Akademií věd ČR, českými univerzitami, Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR i zahraničními matematickými a fyzikálními společnostmi. Sehrála zásadní roli při rozvoji české matematiky a fyziky i při budování českého odborného názvosloví. Dodnes představuje jednu z nejvýznamnějších odborných společností v ČR a významně přispívá k popularizaci matematiky a fyziky i ke zkvalitňování jejich výuky. Současný výbor pobočného spolku JČMF Olomouc pracuje ve složení: předseda dr. David Nocar (PdF UP), místopředsedkyně Eva Fišerová (PřF UP), tajemník dr. Pavel Calábek (PřF UP), hospodář dr. Lukáš Richterek (PřF UP), dr. Jiří Hátle (VOŠ a SPŠE Olomouc), doc. Marek Jukl (PřF UP) a dr. Vladimír Vaněk (PřF UP).

Olomoucká pobočka Jednoty českých matematiků a fyziků má nového předsedu. Stal se jím David Nocar z katedry matematiky Pedagogické fakulty Univerzity Palackého.

Absolvent Pedagogické fakulty UP a zároveň člen její katedry matematiky povede olomouckou pobočku Jednoty českých matematiků a fyziků (JČMF), jejímž je dlouholetým členem.

„Za čest považuji už samotné členství v této společnosti, protože jde o jednu z nejstarších dosud fungujících vědeckých a odborných společností v této zemi. Je pro mě velkou výzvou převzít tuto funkci po profesoru Josefu Molnárovi, který mě na tuto cestu přivedl před pětadvaceti lety, kdy jsem na Pedagogické fakultě UP zahájil doktorské studium,“ uvedl David Nocar, nový předseda olomoucké pobočky společnosti, která letos slaví 165 let od svého založení.

Olomoucká pobočka je součástí Jednoty českých matematiků a fyziků, jedné z nejstarších vědeckých společností v České republice. Ta sdružuje vědecké pracovníky, vysokoškolské i středoškolské učitele, studenty a další zájemce o matematiku, fyziku a příbuzné obory a dlouhodobě přispívá k popularizaci obou disciplín mezi odbornou i laickou veřejností.

„Je pro mě velkou výzvou převzít tuto funkci po profesoru Josefu Molnárovi, který mě na tuto cestu přivedl před pětadvaceti lety.“ David Nocar, předseda olomoucké pobočky JČMF

Vize nového předsedy nepředstavují zásadní změnu. Olomoucká pobočka JČMF je podle něj aktivní a dobře fungující společností. Popularizuje matematiku a fyziku mezi žáky, studenty, učiteli i širokou veřejností. Vydává odborný recenzovaný časopis Matematika–fyzika–informatika a její členové se podílejí také na vydávání dalších odborných periodik. Velkou pozornost věnuje i organizaci soutěží, čímž přispívá k péči o talentované žáky i k vyhledávání nových talentů.

K nejvýznamnějším matematickým aktivitám pobočky patří organizace soutěže Matematický klokan, jejímž pořádáním byla pověřena výborem JČMF. Garanty soutěže jsou katedry matematiky Přírodovědecké a Pedagogické fakulty UP. V rámci popularizačních aktivit pořádá olomoucká pobočka také Běh s klokanem, podzimní školu péče o matematické talenty MAKOS, workshop Jeden den s fyzikou, Olomoucký fyzikální kaleidoskop a řadu dalších akcí. Spolupracuje rovněž na organizaci mezinárodních konferencí a pravidelně je spolupořadatelem i garantem odborných seminářů pořádaných Přírodovědeckou a Pedagogickou fakultou UP.

„Rád bych posílil členskou základnu. Vedle kolegů z řad akademických pracovníků, učitelů a doktorandů bychom se chtěli zaměřit také na čerstvé absolventy, kteří po ukončení studia odcházejí učit nebo nastupují do firem a často s nimi ztrácíme kontakt. Chceme jim nabídnout možnost zůstat součástí odborné komunity, spolupracovat a sdílet zkušenosti. Zejména pro začínající učitele, kteří se v praxi setkávají s novými výzvami, může být naše společnost významnou oporou i zdrojem inspirace. Pokud jim ukážeme, že členství v JČMF má pro jejich profesní rozvoj smysl, podaří se nám členskou základu rozšířit, omladit a zároveň posílit propojení akademického prostředí s pedagogickou praxí,“ řekl David Nocar.

Dodal, že s cílem posílit a omladit členskou základnu souvisí také snaha modernizovat způsob, jakým o sobě společnost informuje a komunikuje s veřejností.

Více se dočtete v textu zpracovaném redakcí U21 zde.

Jednota českých matematiků a fyziků (JČMF) je v České republice nejstarší vědecká společnost, která se zaměřuje na matematiku, fyziku a jejich výuku. Sdružuje vědecké pracovníky, vysokoškolské i středoškolské učitele, studenty a další zájemce o matematiku, fyziku a příbuzné obory. Byla založena 28. března 1862 v Praze, původně jako Spolek pro volné přednášky z matematiky a fyziky. Je členěna na odborné sekce a regionální pobočky. Spolupracuje s Akademií věd ČR, českými univerzitami, Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR i zahraničními matematickými a fyzikálními společnostmi. Sehrála zásadní roli při rozvoji české matematiky a fyziky i při budování českého odborného názvosloví. Dodnes představuje jednu z nejvýznamnějších odborných společností v ČR a významně přispívá k popularizaci matematiky a fyziky i ke zkvalitňování jejich výuky. Současný výbor pobočného spolku JČMF Olomouc pracuje ve složení: předseda dr. David Nocar (PdF UP), místopředsedkyně Eva Fišerová (PřF UP), tajemník dr. Pavel Calábek (PřF UP), hospodář dr. Lukáš Richterek (PřF UP), dr. Jiří Hátle (VOŠ a SPŠE Olomouc), doc. Marek Jukl (PřF UP) a dr. Vladimír Vaněk (PřF UP).

Naučit se včas rozpoznat rizika, předcházet pracovním úrazům a správně reagovat při mimořádných událostech. S tímto cílem přijelo do Olomouce 23 účastníků z univerzit v Iráku a Egyptě a ze studijního programu Petroleum Engineering na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého. Během pětidenní letní školy si osvojovali zásady ochrany zdraví, bezpečnosti práce a životního prostředí v laboratořích, terénu i dalších vědeckých a technických provozech.

„Program se zaměřil na rozpoznávání a vyhodnocování rizik, bezpečný pohyb na pracovišti i správné používání ochranných pomůcek. Účastníci se také věnovali požární ochraně, první pomoci, nakládání s odpady a chemickými látkami, bezpečnosti v laboratořích nebo postupům při nehodách a dalších mimořádných událostech,“ uvedl koordinátor letní školy Rebar Mahmmud z katedry geologie.

Bezpečnost v laboratořích i výzkumných provozech

Na katedře analytické chemie získali účastníci přehled o zásadách ochrany zdraví, bezpečnosti práce a životního prostředí v laboratorním provozu. Dozvěděli se, jak bezpečně zacházet s chemickými látkami, správně používat laboratorní vybavení, vyhodnocovat možná rizika a předcházet nehodám při praktické vědecké práci.

Navštívili také Ústav molekulární a translační medicíny Lékařské fakulty Univerzity Palackého, kde měli možnost vidět, jak se bezpečnostní pravidla uplatňují v každodenním provozu moderního biomedicínského výzkumného pracoviště. Pracovníci ústavu jim představili způsoby řízení rizik, organizaci laboratorní práce i postupy pro případ mimořádných událostí.

Odborný program doplnily společné aktivity

„Součástí programu byla také terénní exkurze zaměřená na problematiku ochrany zdraví, bezpečnosti a životního prostředí, společné diskuze, a závěrečné předání certifikátů. Nechyběly ani společenské aktivity, například prohlídka Olomouce a grilování. Účastníci tak mohli propojit získané znalosti s konkrétními příklady z praxe a zároveň navázat nové kontakty v mezinárodním akademickém prostředí,“ doplnil Rebar Mahmmud.

Letní škola Health, Safety and Environment Summer School 2026 (HSE) se uskutečnila na katedře geologie přírodovědecké fakulty. Zapojilo se do ní osm účastníků z Knowledge University a čtyři z Cihan University v Iráku, dva z Cairo University v Egyptě a devět studentů a čerstvých absolventů studijního programu Petroleum Engineering na katedře geologie.

Naučit se včas rozpoznat rizika, předcházet pracovním úrazům a správně reagovat při mimořádných událostech. S tímto cílem přijelo do Olomouce 23 účastníků z univerzit v Iráku a Egyptě a ze studijního programu Petroleum Engineering na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého. Během pětidenní letní školy si osvojovali zásady ochrany zdraví, bezpečnosti práce a životního prostředí v laboratořích, terénu i dalších vědeckých a technických provozech.

„Program se zaměřil na rozpoznávání a vyhodnocování rizik, bezpečný pohyb na pracovišti i správné používání ochranných pomůcek. Účastníci se také věnovali požární ochraně, první pomoci, nakládání s odpady a chemickými látkami, bezpečnosti v laboratořích nebo postupům při nehodách a dalších mimořádných událostech,“ uvedl koordinátor letní školy Rebar Mahmmud z katedry geologie.

Bezpečnost v laboratořích i výzkumných provozech

Na katedře analytické chemie získali účastníci přehled o zásadách ochrany zdraví, bezpečnosti práce a životního prostředí v laboratorním provozu. Dozvěděli se, jak bezpečně zacházet s chemickými látkami, správně používat laboratorní vybavení, vyhodnocovat možná rizika a předcházet nehodám při praktické vědecké práci.

Navštívili také Ústav molekulární a translační medicíny Lékařské fakulty Univerzity Palackého, kde měli možnost vidět, jak se bezpečnostní pravidla uplatňují v každodenním provozu moderního biomedicínského výzkumného pracoviště. Pracovníci ústavu jim představili způsoby řízení rizik, organizaci laboratorní práce i postupy pro případ mimořádných událostí.

Odborný program doplnily společné aktivity

„Součástí programu byla také terénní exkurze zaměřená na problematiku ochrany zdraví, bezpečnosti a životního prostředí, společné diskuze, a závěrečné předání certifikátů. Nechyběly ani společenské aktivity, například prohlídka Olomouce a grilování. Účastníci tak mohli propojit získané znalosti s konkrétními příklady z praxe a zároveň navázat nové kontakty v mezinárodním akademickém prostředí,“ doplnil Rebar Mahmmud.

Letní škola Health, Safety and Environment Summer School 2026 (HSE) se uskutečnila na katedře geologie přírodovědecké fakulty. Zapojilo se do ní osm účastníků z Knowledge University a čtyři z Cihan University v Iráku, dva z Cairo University v Egyptě a devět studentů a čerstvých absolventů studijního programu Petroleum Engineering na katedře geologie.

Po tři dny byla na Lékařské fakultě UP hlavním tématem echokardiografie, pod vedením předních odborníků a odbornic z českých kardiocenter si její základy i konkrétní specializovaná vyšetření vyzkoušeli účastníci a účastnice letošních Olomouckých echo kurzů.

Již tradiční vzdělávací akce, která se vloni po několika letech vrátila na Lékařskou fakultu UP, kde má své kořeny, je koncipována jako součást přípravy lékařů ke kardiologické atestaci a zároveň jako základ sonografie pro lékaře v intenzivní péči.

Program kurzů tak opět nabídl komplexní přehled ultrazvukové problematiky, od základních nastavení ultrazvuku po vyšetření zaměřená na konkrétní onemocnění srdce a cév, řeč byla i o moderních trendech v echokardiografii. „Po loňském velkém zájmu byl znovu součástí anesteziologicko-intenzivistický modul a posílili jsme praktické hands-on sekce, kde si účastníci mohli vyzkoušet vyšetření na živých figurantech,“ uvedl Dan Marek z I. interní kliniky – kardiologické LF UP a Fakultní nemocnice Olomouc, který akci odborně garantoval společně s přednostkou Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny LF UP a FNOL Olgou Klementovou.

O své zkušenosti a postřehy z praxe se se sedmi desítkami účastníků mimo jiné podělila „domácí“ Eva Kociánová, Filip Burša z LF Ostravské univerzity a Fakultní nemocnice Ostrava, Sylva Kovalová z Centra kardiovaskulární a transplantační chirurgie Brno nebo Jan Rezek ze společnosti GE HealthCare vyvíjející technologie pro zdravotnictví. Při zahájení účastníky krátce pozdravil i děkan LF UP Milan Kolář, který přítomným popřál příjemně a přínosně strávený čas na fakultě.

Olomoucké echo kurzy uspořádala I. interní klinika – kardiologická Lékařské fakulty UP a Fakultní nemocnice Olomouc pod záštitou České asociace kardiovaskulárních zobrazovacích metod České kardiologické společnosti.

Po tři dny byla na Lékařské fakultě UP hlavním tématem echokardiografie, pod vedením předních odborníků a odbornic z českých kardiocenter si její základy i konkrétní specializovaná vyšetření vyzkoušeli účastníci a účastnice letošních Olomouckých echo kurzů.

Již tradiční vzdělávací akce, která se vloni po několika letech vrátila na Lékařskou fakultu UP, kde má své kořeny, je koncipována jako součást přípravy lékařů ke kardiologické atestaci a zároveň jako základ sonografie pro lékaře v intenzivní péči.

Program kurzů tak opět nabídl komplexní přehled ultrazvukové problematiky, od základních nastavení ultrazvuku po vyšetření zaměřená na konkrétní onemocnění srdce a cév, řeč byla i o moderních trendech v echokardiografii. „Po loňském velkém zájmu byl znovu součástí anesteziologicko-intenzivistický modul a posílili jsme praktické hands-on sekce, kde si účastníci mohli vyzkoušet vyšetření na živých figurantech,“ uvedl Dan Marek z I. interní kliniky – kardiologické LF UP a Fakultní nemocnice Olomouc, který akci odborně garantoval společně s přednostkou Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny LF UP a FNOL Olgou Klementovou.

O své zkušenosti a postřehy z praxe se se sedmi desítkami účastníků mimo jiné podělila „domácí“ Eva Kociánová, Filip Burša z LF Ostravské univerzity a Fakultní nemocnice Ostrava, Sylva Kovalová z Centra kardiovaskulární a transplantační chirurgie Brno nebo Jan Rezek ze společnosti GE HealthCare vyvíjející technologie pro zdravotnictví. Při zahájení účastníky krátce pozdravil i děkan LF UP Milan Kolář, který přítomným popřál příjemně a přínosně strávený čas na fakultě.

Olomoucké echo kurzy uspořádala I. interní klinika – kardiologická Lékařské fakulty UP a Fakultní nemocnice Olomouc pod záštitou České asociace kardiovaskulárních zobrazovacích metod České kardiologické společnosti.

The European Physical Society’s 2026 Europhysics Prize for outstanding contributions to condensed matter physics was awarded to Libor Šmejkal, Jairo Sinova and Tomáš Jungwirth for their discovery of altermagnetism, the third fundamental class of magnetic orders. Altermagnets combine the advantages of ferromagnets and antiferromagnets while exhibiting unique properties not found in either of those classes.

Cena Europhysics Prize 2026 Evropské fyzikální společnosti za mimořádný přínos ve fyzice kondenzovaných látek byla udělena Liboru Šmejkalovi, Jairovi Sinovovi a Tomáši Jungwirthovi za objev altermagnetismu, třetí základní třídy magnetického uspořádání. Altermagnety spojují výhody feromagnetů a antiferomagnetů a zároveň vykazují jedinečné vlastnosti, které u žádné z těchto tříd nenajdeme.