Agregátor zdrojů

Propojit své zkušenosti z molekulární a buněčné biologie s biomedicínským výzkumem zaměřeným na konkrétní onemocnění byla hlavní motivace, proč Viswanath Das přišel před 13 lety z Nového Zélandu do Ústavu molekulární a translační medicíny na Lékařské fakultě UP. Po vzniku CATRIN se stal součástí CATRIN-ÚMTM, kde se zaměřuje na neurodegenerativní nemoci včetně Alzheimerovy či Parkinsonovy choroby.

„Tato onemocnění souvisejí se změnami specifických proteinů v mozku. Za normálních podmínek mají tyto proteiny důležité funkce, ale při onemocnění mohou měnit svou strukturu, shlukovat se a přispívat k postupné ztrátě funkce nervových buněk. V naší skupině se snažíme pochopit, jak tyto abnormální proteinové agregáty vznikají, šíří se a podílejí na progresi onemocnění. Zároveň nás zajímá, jak tyto poznatky využít pro vývoj robustnějších experimentálních modelů, biomarkerů a terapeutických strategií,“ přiblížil svoji práci vědec indického původu.

Jeho dlouhodobým cílem je pomoci vyvinout neinvazivní nebo minimálně invazivní metody, které umožní tyto patologické změny odhalit dříve a přesněji rozlišovat jednotlivé typy tauopatií (neurodegenerativních onemocnění, při kterých dochází k patologickým změnám proteinu tau v mozku). „To by mohlo vést k přesnější diagnostice a časem i k účinnějším léčebným strategiím. Tato onemocnění představují stále větší výzvu pro veřejné zdraví, přesto bývá diagnóza často stanovena pozdě a možnosti léčby jsou stále omezené. Skutečným vědeckým snem je pro mě překlenout propast mezi laboratorními objevy a reálným přínosem pro pacienty,“ svěřil se výzkumník, který za jeden ze svých největších úspěchů považuje založení vlastní výzkumné skupiny v ÚMTM a rozvoj samostatného výzkumného směru v oblasti translační neurodegenerace.

V CATRIN-ÚMTM oceňuje především skutečnost, že na jednom místě je dostupná řada pokročilých přístrojů a metodických zázemí, což je pro typ translačního biomedicínského výzkumu, kterému se věnuje, zásadní. Vyhovuje mu silné zaměření na translační medicínu, zejména propojení základních laboratorních objevů s praktickým využitím v péči o pacienty. „Oceňuji také, že CATRIN-ÚMTM a Univerzita Palackého jsou propojeny s řadou národních i evropských výzkumných sítí, což usnadňuje hledání vhodných expertů nebo specializovaných pracovišť, pokud projekt vyžaduje další experimentální podporu,“ doplnil vědec, jenž pracoval také v Mario Negri Institute for Pharmacological Research v Miláně.

Jak přiznává, v Olomouci se už cítí doma. „Když jsem poprvé přijel z Nového Zélandu do České republiky, první město, které jsem poznal, byla Praha a byla to láska na první pohled. Nyní už se ale cítím doma v Olomouci. Město má klidnou a přátelskou atmosféru, kterou velmi oceňuji. Mám rád její poklidný charakter i identitu univerzitního města. Zároveň má Olomouc skvělou polohu. Když si potřebuji odpočinout a načerpat energii většího města, Praha nebo Vídeň jsou jen pár hodin cesty odsud,“ uzavřel.

Propojit své zkušenosti z molekulární a buněčné biologie s biomedicínským výzkumem zaměřeným na konkrétní onemocnění byla hlavní motivace, proč Viswanath Das přišel před 13 lety z Nového Zélandu do Ústavu molekulární a translační medicíny na Lékařské fakultě UP. Po vzniku CATRIN se stal součástí CATRIN-ÚMTM, kde se zaměřuje na neurodegenerativní nemoci včetně Alzheimerovy či Parkinsonovy choroby.

„Tato onemocnění souvisejí se změnami specifických proteinů v mozku. Za normálních podmínek mají tyto proteiny důležité funkce, ale při onemocnění mohou měnit svou strukturu, shlukovat se a přispívat k postupné ztrátě funkce nervových buněk. V naší skupině se snažíme pochopit, jak tyto abnormální proteinové agregáty vznikají, šíří se a podílejí na progresi onemocnění. Zároveň nás zajímá, jak tyto poznatky využít pro vývoj robustnějších experimentálních modelů, biomarkerů a terapeutických strategií,“ přiblížil svoji práci vědec indického původu.

Jeho dlouhodobým cílem je pomoci vyvinout neinvazivní nebo minimálně invazivní metody, které umožní tyto patologické změny odhalit dříve a přesněji rozlišovat jednotlivé typy tauopatií (neurodegenerativních onemocnění, při kterých dochází k patologickým změnám proteinu tau v mozku). „To by mohlo vést k přesnější diagnostice a časem i k účinnějším léčebným strategiím. Tato onemocnění představují stále větší výzvu pro veřejné zdraví, přesto bývá diagnóza často stanovena pozdě a možnosti léčby jsou stále omezené. Skutečným vědeckým snem je pro mě překlenout propast mezi laboratorními objevy a reálným přínosem pro pacienty,“ svěřil se výzkumník, který za jeden ze svých největších úspěchů považuje založení vlastní výzkumné skupiny v ÚMTM a rozvoj samostatného výzkumného směru v oblasti translační neurodegenerace.

V CATRIN-ÚMTM oceňuje především skutečnost, že na jednom místě je dostupná řada pokročilých přístrojů a metodických zázemí, což je pro typ translačního biomedicínského výzkumu, kterému se věnuje, zásadní. Vyhovuje mu silné zaměření na translační medicínu, zejména propojení základních laboratorních objevů s praktickým využitím v péči o pacienty. „Oceňuji také, že CATRIN-ÚMTM a Univerzita Palackého jsou propojeny s řadou národních i evropských výzkumných sítí, což usnadňuje hledání vhodných expertů nebo specializovaných pracovišť, pokud projekt vyžaduje další experimentální podporu,“ doplnil vědec, jenž pracoval také v Mario Negri Institute for Pharmacological Research v Miláně.

Jak přiznává, v Olomouci se už cítí doma. „Když jsem poprvé přijel z Nového Zélandu do České republiky, první město, které jsem poznal, byla Praha a byla to láska na první pohled. Nyní už se ale cítím doma v Olomouci. Město má klidnou a přátelskou atmosféru, kterou velmi oceňuji. Mám rád její poklidný charakter i identitu univerzitního města. Zároveň má Olomouc skvělou polohu. Když si potřebuji odpočinout a načerpat energii většího města, Praha nebo Vídeň jsou jen pár hodin cesty odsud,“ uzavřel.

Mezinárodnímu výzkumnému týmu, jehož součástí byli vědci z Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého a Fyzikálního ústavu Akademie věd ČR, se podařilo objasnit složitý mechanismus tvorby chemické vazby při srážce molekul. Odborníci zjistili, že reakce proběhne pouze tehdy, jsou-li molekuly vůči sobě natočeny ve velmi úzkém rozmezí úhlů – v takzvaném kuželu reakce. Společný výzkum tak přinesl odpověď na jednu ze základních otázek chemie: za jakých podmínek mezi molekulami vznikají chemické vazby. Výsledky studie Spatially resolving the cone of reaction for a single molecule zveřejnil prestižní vědecký časopis Science.

Řada chemických reakcí začíná srážkou dvou částic. K vytvoření nové chemické vazby však nestačí, aby se molekuly pouze setkaly. Jejich srážka musí proběhnout s dostatečnou energií, ve vhodné vzájemné orientaci a na správném místě. Za běžných podmínek, například v roztocích nebo plynech, se však molekuly srážejí chaoticky, a přesné parametry těchto srážek proto nelze kontrolovat.

Molekuly pod kontrolou

Vědci na měděném povrchu dokázali řídit srážky jednotlivých molekul a jejich průběh sledovali pomocí rastrovacího tunelovacího mikroskopu. Přístroj využili nejen k zobrazování jednotlivých molekul, ale také k jejich cílenému urychlování reaktantů proti sobě. Každou srážku následně analyzovali s rozlišením na úrovni jednotlivých atomů. Díky tomu mohli jednoznačně určit, zda mezi molekulami vznikla nová chemická vazba.

„To, co je v běžné chemii skryté ve statistice miliard srážek, se nám podařilo rozložit na jednotlivé případy a přímo zmapovat.“ Adam Matěj

Klíčovým zjištěním studie je, že o výsledku srážky rozhoduje mimořádně přesná orientace molekul. Nová vazba vznikla pouze tehdy, když byla cílová molekula natočena v rozmezí několika stupňů vůči směru pohybu druhé molekuly. Při pootočení o více než patnáct stupňů se molekuly pouze odrazily bez jakékoli reakce.

Rozhoduje přesné natočení molekul

„Poprvé jsme mohli u jediné molekuly sledovat, jak přesně musí být natočena, aby reakce vůbec proběhla. To, co je v běžné chemii skryté ve statistice miliard srážek, se nám podařilo rozložit na jednotlivé případy a přímo zmapovat,“ uvedl Adam Matěj z katedry fyzikální chemie přírodovědecké fakulty.

Významnou roli ve studii sehrála právě teoretická část, na níž se podíleli vědci z Univerzity Palackého a Fyzikálního ústavu AV ČR. Pomocí kvantově-mechanických výpočtů vysvětlili, proč je „kužel reakce“ tak úzký. Ukázalo se, že reaktivní uhlíkový atom je obklopen atomy vodíku, které brání přístupu reagující molekuly téměř ze všech směrů.

Přístup k reakci omezuje uspořádání atomů

Výpočty zároveň objasnily překvapivý experimentální výsledek. Chemická reakce proběhla i v případě, kdy se molekula pohybovala po sousední řadě atomů mědi, kde by podle původních předpokladů neměla vazba vzniknout.

„Síla této práce je v tom, že se experiment a teorie doplnily do jednoho obrázku. Mikroskop ukázal, co se při srážce stane, a výpočty vysvětlily proč.“ Pavel Jelínek

„Vysvětlením je nepatrný posun jednoho atomu mědi na povrchu. Vazba terče k povrchu ho vytáhne z jeho místa a přiblíží k sousední řadě natolik, že dokáže projektil doslova převzít a nasměrovat na správné místo. Ukazuje to, že povrch není jen pasivní podložka, ale sám aktivně vstupuje do reakce a může umožnit i dráhy, které by jinak byly nepříznivé,“ podotkl Adam Matěj.

O průběhu reakce rozhoduje i povrch

Výsledky mají význam pro vývoj takzvaných reakcí na površích, při nichž se z jednotlivých molekul cíleně skládají nové materiály a nanostruktury. Lepší pochopení vlivu prostorového uspořádání molekul umožní navrhovat molekulární stavební kameny tak, aby se spojovaly spolehlivěji a efektivněji. To představuje důležitý krok pro vývoj technologií založených na řízené stavbě struktur atom po atomu.

„Síla této práce je v tom, že se experiment a teorie doplnily do jednoho obrázku. Mikroskop ukázal, co se při srážce stane, a výpočty vysvětlily proč. Bez teoretického modelu bychom jen těžko odhalili, že za nečekaným průběhem reakce stojí pohyb jediného atomu povrchu,“ doplnil Pavel Jelínek z Fyzikálního ústavu Akademie věd ČR.

Studie Spatially resolving the cone of reaction for a single molecule vznikla ve spolupráci vědců z Univerzity v Grazu, Fyzikálního ústavu Akademie věd ČR, Univerzity Palackého v Olomouci, Univerzity Karlovy a Humboldtovy univerzity v Berlíně.

Mezinárodnímu výzkumnému týmu, jehož součástí byli vědci z Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého a Fyzikálního ústavu Akademie věd ČR, se podařilo objasnit složitý mechanismus tvorby chemické vazby při srážce molekul. Odborníci zjistili, že reakce proběhne pouze tehdy, jsou-li molekuly vůči sobě natočeny ve velmi úzkém rozmezí úhlů – v takzvaném kuželu reakce. Společný výzkum tak přinesl odpověď na jednu ze základních otázek chemie: za jakých podmínek mezi molekulami vznikají chemické vazby. Výsledky studie Spatially resolving the cone of reaction for a single molecule zveřejnil prestižní vědecký časopis Science.

Řada chemických reakcí začíná srážkou dvou částic. K vytvoření nové chemické vazby však nestačí, aby se molekuly pouze setkaly. Jejich srážka musí proběhnout s dostatečnou energií, ve vhodné vzájemné orientaci a na správném místě. Za běžných podmínek, například v roztocích nebo plynech, se však molekuly srážejí chaoticky, a přesné parametry těchto srážek proto nelze kontrolovat.

Molekuly pod kontrolou

Vědci na měděném povrchu dokázali řídit srážky jednotlivých molekul a jejich průběh sledovali pomocí rastrovacího tunelovacího mikroskopu. Přístroj využili nejen k zobrazování jednotlivých molekul, ale také k jejich cílenému urychlování reaktantů proti sobě. Každou srážku následně analyzovali s rozlišením na úrovni jednotlivých atomů. Díky tomu mohli jednoznačně určit, zda mezi molekulami vznikla nová chemická vazba.

„To, co je v běžné chemii skryté ve statistice miliard srážek, se nám podařilo rozložit na jednotlivé případy a přímo zmapovat.“ Adam Matěj

Klíčovým zjištěním studie je, že o výsledku srážky rozhoduje mimořádně přesná orientace molekul. Nová vazba vznikla pouze tehdy, když byla cílová molekula natočena v rozmezí několika stupňů vůči směru pohybu druhé molekuly. Při pootočení o více než patnáct stupňů se molekuly pouze odrazily bez jakékoli reakce.

Rozhoduje přesné natočení molekul

„Poprvé jsme mohli u jediné molekuly sledovat, jak přesně musí být natočena, aby reakce vůbec proběhla. To, co je v běžné chemii skryté ve statistice miliard srážek, se nám podařilo rozložit na jednotlivé případy a přímo zmapovat,“ uvedl Adam Matěj z katedry fyzikální chemie přírodovědecké fakulty.

Významnou roli ve studii sehrála právě teoretická část, na níž se podíleli vědci z Univerzity Palackého a Fyzikálního ústavu AV ČR. Pomocí kvantově-mechanických výpočtů vysvětlili, proč je „kužel reakce“ tak úzký. Ukázalo se, že reaktivní uhlíkový atom je obklopen atomy vodíku, které brání přístupu reagující molekuly téměř ze všech směrů.

Přístup k reakci omezuje uspořádání atomů

Výpočty zároveň objasnily překvapivý experimentální výsledek. Chemická reakce proběhla i v případě, kdy se molekula pohybovala po sousední řadě atomů mědi, kde by podle původních předpokladů neměla vazba vzniknout.

„Síla této práce je v tom, že se experiment a teorie doplnily do jednoho obrázku. Mikroskop ukázal, co se při srážce stane, a výpočty vysvětlily proč.“ Pavel Jelínek

„Vysvětlením je nepatrný posun jednoho atomu mědi na povrchu. Vazba terče k povrchu ho vytáhne z jeho místa a přiblíží k sousední řadě natolik, že dokáže projektil doslova převzít a nasměrovat na správné místo. Ukazuje to, že povrch není jen pasivní podložka, ale sám aktivně vstupuje do reakce a může umožnit i dráhy, které by jinak byly nepříznivé,“ podotkl Adam Matěj.

O průběhu reakce rozhoduje i povrch

Výsledky mají význam pro vývoj takzvaných reakcí na površích, při nichž se z jednotlivých molekul cíleně skládají nové materiály a nanostruktury. Lepší pochopení vlivu prostorového uspořádání molekul umožní navrhovat molekulární stavební kameny tak, aby se spojovaly spolehlivěji a efektivněji. To představuje důležitý krok pro vývoj technologií založených na řízené stavbě struktur atom po atomu.

„Síla této práce je v tom, že se experiment a teorie doplnily do jednoho obrázku. Mikroskop ukázal, co se při srážce stane, a výpočty vysvětlily proč. Bez teoretického modelu bychom jen těžko odhalili, že za nečekaným průběhem reakce stojí pohyb jediného atomu povrchu,“ doplnil Pavel Jelínek z Fyzikálního ústavu Akademie věd ČR.

Studie Spatially resolving the cone of reaction for a single molecule vznikla ve spolupráci vědců z Univerzity v Grazu, Fyzikálního ústavu Akademie věd ČR, Univerzity Palackého v Olomouci, Univerzity Karlovy a Humboldtovy univerzity v Berlíně.

Pozorování dvou mimořádných astronomických úkazů během jediného večera nabídne veřejnosti ve středu 12. srpna Přírodovědecká fakulta Univerzity Palackého. Návštěvníci budou moci z terasy fakulty sledovat částečné zatmění Slunce a po setmění také meteorický roj Perseid. Pozorování doprovodí odborný výklad, přednášky a videopřenos úplného zatmění ze Španělska. Vstup je zdarma.

Večerní program začne v 18:00 pozorováním Slunce pomocí speciálních teleskopů. Zájemci si mohou prohlédnout sluneční kotouč v bílém světle i v čáře H-alfa, která umožňuje sledovat dění ve chromosféře, svrchní části sluneční atmosféry, například granulaci povrchu a protuberance. Hlavním bodem večera pak bude částečné zatmění Slunce. V Olomouci začne přibližně v 19:19 a největší fáze nastane kolem 20:10, jen několik minut před západem Slunce.

„Zatmění nastává ve chvíli, kdy se Slunce, Měsíc a Země dostanou do téměř jedné přímky. Přestože Měsíc obíhá kolem Země přibližně jednou za měsíc, zatmění nepozorujeme při každém novu. Jeho dráha je totiž vůči oběžné dráze Země mírně skloněná, a Měsíc proto většinou prochází nad Sluncem nebo pod ním. Proto jsou zatmění Slunce poměrně vzácným jevem,“ uvedl hlavní organizátor akce Jan Tomáštík ze Společné laboratoře optiky.

Úplné zatmění nabídne přenos ze Španělska

V České republice bude srpnové zatmění viditelné pouze jako částečné. Pás úplného zatmění projde mimo jiné severní částí Španělska, odkud organizátoři plánují živý videopřenos. Návštěvníci tak uvidí také okamžik, kdy Měsíc zakryje celý sluneční kotouč a vynikne sluneční koróna, tedy nejvzdálenější část sluneční atmosféry.

Pozorování doprovodí výklad odborníků a přednášky o Slunci, planetách a dalších astronomických tématech. Účastníci se dozvědí, proč zatmění vzniká, jaké podmínky jsou nutné pro jeho pozorování a jak lze Slunce sledovat bezpečně.

Po západu Slunce přijdou na řadu Perseidy

Astronomický večer bude pokračovat také po setmění. V noci z 12. na 13. srpna vyvrcholí meteorický roj Perseid, jeden z nejznámějších meteorických rojů roku. Přibližně od 22:00 do půlnoci jej budou moci návštěvníci také sledovat z terasy fakulty. Perseidy budou mít v polovině srpna své maximum a při dobrých pozorovacích podmínkách (v místech s tmavou oblohou) lze spatřit desítky „padajících hvězd“ za hodinu.

Uskutečnění venkovního pozorování bude záviset na aktuálním počasí a pozorovacích podmínkách. Bez ohledu na počasí se však v aule přírodovědecké fakulty uskuteční živý videopřenos nejen úplného zatmění Slunce ze Španělska.

V Pevnosti poznání se mohou návštěvníci připravit na zatmění i trénovat jako astronauti

Vesmírný program mohou zájemci zahájit už v Pevnosti poznání. Od 4. srpna bude před každým filmem promítaným v planetáriu uveden krátký tříminutový snímek věnovaný zatmění Slunce.

Během léta mohou návštěvníci také absolvovat program „Trénuj jako astronaut“, který propojuje pohyb, vědu, technologie a vesmírné dobrodružství. Na pokladně si vyzvednou hrací kartu a přímo v expozicích projdou stanoviště inspirovaná astronautickým výcvikem. Za splněné úkoly získají razítka a po dokončení celé mise také odměnu od Evropské kosmické agentury (ESA).

Pozorování dvou mimořádných astronomických úkazů během jediného večera nabídne veřejnosti ve středu 12. srpna Přírodovědecká fakulta Univerzity Palackého. Návštěvníci budou moci z terasy fakulty sledovat částečné zatmění Slunce a po setmění také meteorický roj Perseid. Pozorování doprovodí odborný výklad, přednášky a videopřenos úplného zatmění ze Španělska. Vstup je zdarma.

Večerní program začne v 18:00 pozorováním Slunce pomocí speciálních teleskopů. Zájemci si mohou prohlédnout sluneční kotouč v bílém světle i v čáře H-alfa, která umožňuje sledovat dění ve chromosféře, svrchní části sluneční atmosféry, například granulaci povrchu a protuberance. Hlavním bodem večera pak bude částečné zatmění Slunce. V Olomouci začne přibližně v 19:19 a největší fáze nastane kolem 20:10, jen několik minut před západem Slunce.

„Zatmění nastává ve chvíli, kdy se Slunce, Měsíc a Země dostanou do téměř jedné přímky. Přestože Měsíc obíhá kolem Země přibližně jednou za měsíc, zatmění nepozorujeme při každém novu. Jeho dráha je totiž vůči oběžné dráze Země mírně skloněná, a Měsíc proto většinou prochází nad Sluncem nebo pod ním. Proto jsou zatmění Slunce poměrně vzácným jevem,“ uvedl hlavní organizátor akce Jan Tomáštík ze Společné laboratoře optiky.

Úplné zatmění nabídne přenos ze Španělska

V České republice bude srpnové zatmění viditelné pouze jako částečné. Pás úplného zatmění projde mimo jiné severní částí Španělska, odkud organizátoři plánují živý videopřenos. Návštěvníci tak uvidí také okamžik, kdy Měsíc zakryje celý sluneční kotouč a vynikne sluneční koróna, tedy nejvzdálenější část sluneční atmosféry.

Pozorování doprovodí výklad odborníků a přednášky o Slunci, planetách a dalších astronomických tématech. Účastníci se dozvědí, proč zatmění vzniká, jaké podmínky jsou nutné pro jeho pozorování a jak lze Slunce sledovat bezpečně.

Po západu Slunce přijdou na řadu Perseidy

Astronomický večer bude pokračovat také po setmění. V noci z 12. na 13. srpna vyvrcholí meteorický roj Perseid, jeden z nejznámějších meteorických rojů roku. Přibližně od 22:00 do půlnoci jej budou moci návštěvníci také sledovat z terasy fakulty. Perseidy budou mít v polovině srpna své maximum a při dobrých pozorovacích podmínkách (v místech s tmavou oblohou) lze spatřit desítky „padajících hvězd“ za hodinu.

Uskutečnění venkovního pozorování bude záviset na aktuálním počasí a pozorovacích podmínkách. Bez ohledu na počasí se však v aule přírodovědecké fakulty uskuteční živý videopřenos nejen úplného zatmění Slunce ze Španělska.

V Pevnosti poznání se mohou návštěvníci připravit na zatmění i trénovat jako astronauti

Vesmírný program mohou zájemci zahájit už v Pevnosti poznání. Od 4. srpna bude před každým filmem promítaným v planetáriu uveden krátký tříminutový snímek věnovaný zatmění Slunce.

Během léta mohou návštěvníci také absolvovat program „Trénuj jako astronaut“, který propojuje pohyb, vědu, technologie a vesmírné dobrodružství. Na pokladně si vyzvednou hrací kartu a přímo v expozicích projdou stanoviště inspirovaná astronautickým výcvikem. Za splněné úkoly získají razítka a po dokončení celé mise také odměnu od Evropské kosmické agentury (ESA).

Pacienti se závažnými onkologickými, hematologickými, neurologickými a imunologickými diagnózami. Těm všem pomáhá při správném určení příčin jejich obtíží, a tedy přesném a včasném nasazení účinné léčby nový diagnostický systém nCounter Pro. Jako jediní v České republice a jedni z mála v Evropě jej využívají odborníci z Laboratoře cytogenomiky a Laboratoře molekulární biologie Hemato-onkologické kliniky Fakultní nemocnice Olomouc a Lékařské fakulty UP.

Systém nCounter Pro je určen k profilování stovek cílů mRNA, mikroRNA nebo DNA současně, a to s vysokou citlivostí, přesností a reprodukovatelností. Využívá přitom molekulární „čárové kódy“ k detekci jednotlivých molekul a spočítání stovek jedinečných transkriptů v jedné reakci.

„Technologie funguje zjednodušeně jako čtečka čárových kódů v supermarketu, ale místo zboží počítá molekuly v lidském těle. Na rozdíl od jiných používaných technologií tato ve svém protokolu nezahrnuje žádné amplifikační kroky, které by mohly zkreslit výsledky. Digitální detekce cílových molekul a vysoká úroveň multiplexování poskytují nový standard citlivosti a reprodukovatelnosti pro studie stovek cílů,“ popisuje výhody nového systému vedoucí laboratoří Helena Urbánková.

Celý systém nCounter Pro sestává ze dvou přístrojů – plně automatizované přípravné stanice a digitálního analyzátoru. Tato technologie má široké využití v mnoha biologických a medicínských oborech, například v onkologii, imunologii a neurologii a dalších.

„Z biologického materiálu odebraného pacientovi, typicky třeba z nádorové tkáně, se izoluje nukleová kyselina a přístroj pomocí ‚počítání molekul‘ dokáže rozčlenit pacienty do různých rizikových skupin. A díky tomu ošetřující lékař určí a nastaví nejvhodnější léčbu. Výsledek má přitom k dispozici během hodin, což je důležité s ohledem na včasnost nasazené léčby,“ oceňuje přínos moderní technologie přednosta Hemato-onkologické kliniky Tomáš Papajík.

„U nás tento systém momentálně již úspěšně využíváme k rizikové stratifikaci nemocných s difuzním velkobuněčným B-lymfomem a plánujeme jeho uplatnění k určení genové exprese a fúzních genů u pacientů s leukémiemi a k predikci imunitní reakce po transplantaci orgánů, například ledvin. Je možné ale i další využití přístroje a rádi jeho služby nabídneme dalším pracovištím naší nemocnice nebo i jiným onkologickým centrům,“ uzavírá Helena Urbánková.

Pacienti se závažnými onkologickými, hematologickými, neurologickými a imunologickými diagnózami. Těm všem pomáhá při správném určení příčin jejich obtíží, a tedy přesném a včasném nasazení účinné léčby nový diagnostický systém nCounter Pro. Jako jediní v České republice a jedni z mála v Evropě jej využívají odborníci z Laboratoře cytogenomiky a Laboratoře molekulární biologie Hemato-onkologické kliniky Fakultní nemocnice Olomouc a Lékařské fakulty UP.

Systém nCounter Pro je určen k profilování stovek cílů mRNA, mikroRNA nebo DNA současně, a to s vysokou citlivostí, přesností a reprodukovatelností. Využívá přitom molekulární „čárové kódy“ k detekci jednotlivých molekul a spočítání stovek jedinečných transkriptů v jedné reakci.

„Technologie funguje zjednodušeně jako čtečka čárových kódů v supermarketu, ale místo zboží počítá molekuly v lidském těle. Na rozdíl od jiných používaných technologií tato ve svém protokolu nezahrnuje žádné amplifikační kroky, které by mohly zkreslit výsledky. Digitální detekce cílových molekul a vysoká úroveň multiplexování poskytují nový standard citlivosti a reprodukovatelnosti pro studie stovek cílů,“ popisuje výhody nového systému vedoucí laboratoří Helena Urbánková.

Celý systém nCounter Pro sestává ze dvou přístrojů – plně automatizované přípravné stanice a digitálního analyzátoru. Tato technologie má široké využití v mnoha biologických a medicínských oborech, například v onkologii, imunologii a neurologii a dalších.

„Z biologického materiálu odebraného pacientovi, typicky třeba z nádorové tkáně, se izoluje nukleová kyselina a přístroj pomocí ‚počítání molekul‘ dokáže rozčlenit pacienty do různých rizikových skupin. A díky tomu ošetřující lékař určí a nastaví nejvhodnější léčbu. Výsledek má přitom k dispozici během hodin, což je důležité s ohledem na včasnost nasazené léčby,“ oceňuje přínos moderní technologie přednosta Hemato-onkologické kliniky Tomáš Papajík.

„U nás tento systém momentálně již úspěšně využíváme k rizikové stratifikaci nemocných s difuzním velkobuněčným B-lymfomem a plánujeme jeho uplatnění k určení genové exprese a fúzních genů u pacientů s leukémiemi a k predikci imunitní reakce po transplantaci orgánů, například ledvin. Je možné ale i další využití přístroje a rádi jeho služby nabídneme dalším pracovištím naší nemocnice nebo i jiným onkologickým centrům,“ uzavírá Helena Urbánková.

old fossil beetle preserved in Burmese amber from the age of dinosaurs. The well-preserved body of this distant relative of modern fireflies has provided researchers with a unique insight into the evolution of communication systems in bioluminescent beetles and their relatives. The newly described species, Icaroramus perisi, possessed a light-producing organ on its abdomen as well as extraordinarily complex antennae that probably functioned as a kind of chemical radar. The results of the research were published in the prestigious journal Proceedings of the Royal Society B.

“This fossil beetle is remarkable because it combines two forms of communication that are central to modern fireflies and their relatives: chemical signals and light. Thanks to its exceptional preservation in amber, we can study such an unusual combination of traits deep in evolutionary time,” says Yan-Da Li, lead author of the study.

The antennae revealed exceptional sensory equipment

The new species of bioluminescent beetle was found in Burmese amber, which preserves extremely fine anatomical details of insects from the mid-Cretaceous. This allowed the researchers to study not only the overall body shape, but also the complex structure of the antennae and the abdominal structures.

The antennae of the new beetle have 12 segments, most of which bear two morphologically distinct pairs of long branches. Such an antennal structure has not previously been known in any living or fossil beetle. According to the authors, these antennae probably greatly increased the sensory surface area and enabled highly sensitive detection of chemical signals, especially sex pheromones.

Pheromones for courtship, light for defence

“In modern fireflies and related groups, we often see a close link between the shape of the antennae and the way species communicate. Males of species that rely on pheromones frequently have elaborately branched antennae capable of detecting even very faint chemical signals. In Icaroramus perisi, this specialization reached an extraordinary level,” explains Robin Kundrata from the Department of Zoology at the Faculty of Science.

 

Interestingly, Icaroramus perisi also had a structure on its abdomen that the researchers interpret as a light-producing organ. However, this does not necessarily mean that light was used primarily in courtship, as it is in many modern fireflies. The authors suggest that mate location may have been mediated mainly by pheromones, while bioluminescence may have served instead as a warning signal to predators. A similar function of light is also known in some living bioluminescent beetles.

The fossil changes our view of the evolution of bioluminescence

“The discovery shows that the evolution of bioluminescence was not a simple story leading directly to modern fireflies. In the early evolution of this group, light may have served primarily as a warning, antipredatory signal and was only later recruited for sexual communication in some lineages. This fossil therefore reveals an evolutionary experiment that has no exact counterpart today,” says Chenyang Cai, co-author of the study.

 

The study was published in Proceedings of the Royal Society B under the title “A firefly relative that smelled and glowed: evidence for complex signalling systems in Cretaceous lampyroids”. It is part of long-term research into fossil and living elateroid beetles carried out by the team of Robin Kundrata at Palacký University Olomouc.

Mezinárodní tým vědců, jehož součástí byl Robin Kundrata z Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého, objevil v barmském jantaru téměř 99 milionů let starého fosilního brouka z doby dinosaurů. Zachovalé tělo tohoto vzdáleného příbuzného dnešních světlušek poskytlo odborníkům jedinečný pohled na vývoj komunikačních systémů u světélkujícího hmyzu. Nově popsaný druh Icaroramus perisi byl vybaven světelným orgánem na zadečku i mimořádně složitými tykadly, která mu sloužila jako jakýsi chemický radar. Výsledky výzkumu zveřejnil prestižní časopis Proceedings of the Royal Society B.

„Objevený fosilní brouk je pozoruhodný tím, že spojuje dva způsoby komunikace, které jsou u dnešních světlušek a jejich příbuzných klíčové. Jsou to chemické signály a světlo. Díky výjimečnému zachování v jantaru můžeme studovat tak neobvyklou kombinaci znaků v hluboké evoluční minulosti,“ říká Yan-Da Li, hlavní autor studie.

Tykadla odhalila mimořádnou smyslovou výbavu

Nový druh světélkujícího brouka vědci našli v barmském jantaru, který uchovává mimořádně jemné anatomické detaily hmyzu ze střední křídy. Díky tomu mohli studovat nejen celkový tvar těla, ale také složitou stavbu tykadel a struktury na zadečku.

Tykadla nového brouka mají 12 článků a na většině z nich vyrůstají hned dva morfologicky odlišné páry dlouhých výběžků. Taková stavba tykadel nebyla dosud známa u žádného žijícího ani fosilního brouka. Podle autorů studie pravděpodobně výrazně zvětšovala smyslovou plochu tykadel a umožňovala velmi citlivé vnímání chemických signálů, zejména pohlavních feromonů.

Feromony k námluvám, světlo k obraně

„U dnešních světlušek a příbuzných skupin často vidíme úzkou souvislost mezi tvarem tykadel a způsobem komunikace. Samci druhů, které spoléhají na feromony, mívají složitě větvená tykadla schopná zachytit i velmi slabé chemické signály. U Icaroramus perisi je tato specializace dovedena do zcela mimořádné podoby,“ vysvětluje Robin Kundrata z katedry zoologie přírodovědecké fakulty.

Zajímavé je, že brouk Icaroramus perisi měl zároveň na zadečku strukturu, kterou vědci považují za světelný orgán. To ale nutně neznamená, že světlo používal primárně při námluvách, jako mnohé dnešní světlušky. Autoři studie míní, že hledání partnera mohlo být zajišťováno hlavně feromony, zatímco bioluminiscence mohla sloužit spíše jako varovný signál pro predátory. Taková funkce světla je známa i u některých současných světélkujících brouků.

Fosilie mění pohled na evoluci světélkování

„Nález ukazuje, že evoluce bioluminiscence nebyla jednoduchým příběhem vedoucím přímo k dnešním světluškám. Světlo mohlo v rané evoluci této skupiny sloužit především jako varovný, antipredační signál a teprve později bylo v některých liniích využito také při pohlavní komunikaci. Fosilie nám tak odhaluje evoluční experiment, který se do současnosti nedochoval,“ říká Chenyang Cai, spoluautor studie.

Studie vyšla v časopise Proceedings of the Royal Society B pod názvem „A firefly relative that smelled and glowed: evidence for complex signalling systems in Cretaceous lampyroids”. Navazuje na dlouhodobý výzkum fosilních i současných elateroidních brouků, kterému se tým Robina Kundraty z Univerzity Palackého v Olomouci věnuje.

Mezinárodní tým vědců, jehož součástí byl Robin Kundrata z Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého, objevil v barmském jantaru téměř 99 milionů let starého fosilního brouka z doby dinosaurů. Zachovalé tělo tohoto vzdáleného příbuzného dnešních světlušek poskytlo odborníkům jedinečný pohled na vývoj komunikačních systémů u světélkujícího hmyzu. Nově popsaný druh Icaroramus perisi byl vybaven světelným orgánem na zadečku i mimořádně složitými tykadly, která mu sloužila jako jakýsi chemický radar. Výsledky výzkumu zveřejnil prestižní časopis Proceedings of the Royal Society B.

„Objevený fosilní brouk je pozoruhodný tím, že spojuje dva způsoby komunikace, které jsou u dnešních světlušek a jejich příbuzných klíčové. Jsou to chemické signály a světlo. Díky výjimečnému zachování v jantaru můžeme studovat tak neobvyklou kombinaci znaků v hluboké evoluční minulosti,“ říká Yan-Da Li, hlavní autor studie.

Tykadla odhalila mimořádnou smyslovou výbavu

Nový druh světélkujícího brouka vědci našli v barmském jantaru, který uchovává mimořádně jemné anatomické detaily hmyzu ze střední křídy. Díky tomu mohli studovat nejen celkový tvar těla, ale také složitou stavbu tykadel a struktury na zadečku.

Tykadla nového brouka mají 12 článků a na většině z nich vyrůstají hned dva morfologicky odlišné páry dlouhých výběžků. Taková stavba tykadel nebyla dosud známa u žádného žijícího ani fosilního brouka. Podle autorů studie pravděpodobně výrazně zvětšovala smyslovou plochu tykadel a umožňovala velmi citlivé vnímání chemických signálů, zejména pohlavních feromonů.

Feromony k námluvám, světlo k obraně

„U dnešních světlušek a příbuzných skupin často vidíme úzkou souvislost mezi tvarem tykadel a způsobem komunikace. Samci druhů, které spoléhají na feromony, mívají složitě větvená tykadla schopná zachytit i velmi slabé chemické signály. U Icaroramus perisi je tato specializace dovedena do zcela mimořádné podoby,“ vysvětluje Robin Kundrata z katedry zoologie přírodovědecké fakulty.

Zajímavé je, že brouk Icaroramus perisi měl zároveň na zadečku strukturu, kterou vědci považují za světelný orgán. To ale nutně neznamená, že světlo používal primárně při námluvách, jako mnohé dnešní světlušky. Autoři studie míní, že hledání partnera mohlo být zajišťováno hlavně feromony, zatímco bioluminiscence mohla sloužit spíše jako varovný signál pro predátory. Taková funkce světla je známa i u některých současných světélkujících brouků.

Fosilie mění pohled na evoluci světélkování

„Nález ukazuje, že evoluce bioluminiscence nebyla jednoduchým příběhem vedoucím přímo k dnešním světluškám. Světlo mohlo v rané evoluci této skupiny sloužit především jako varovný, antipredační signál a teprve později bylo v některých liniích využito také při pohlavní komunikaci. Fosilie nám tak odhaluje evoluční experiment, který se do současnosti nedochoval,“ říká Chenyang Cai, spoluautor studie.

Studie vyšla v časopise Proceedings of the Royal Society B pod názvem „A firefly relative that smelled and glowed: evidence for complex signalling systems in Cretaceous lampyroids”. Navazuje na dlouhodobý výzkum fosilních i současných elateroidních brouků, kterému se tým Robina Kundraty z Univerzity Palackého v Olomouci věnuje.

Stát se součástí historie Univerzity Palackého mohou absolventi a absolventky, kteří se včas zaregistrují na zářijové absolventské setkání. Jména prvních čtyř set přihlášených se (s jejich souhlasem) totiž objeví v originálním almanachu, který Vydavatelství UP připravuje k 80. výročí obnovení univerzity. Publikace bude slavnostně představena právě na setkání, které se uskuteční 11. a 12. září v Olomouci.

Almanach bude atraktivní nejen svým obsahem, ale i formou. Jeho tvůrci z Vydavatelství UP připravují pro absolventy a absolventky, kteří se vrátí do míst svých studií, unikátní univerzitní „památník“. „Rozhodli jsme se vytvořit pro naše absolventy a absolventky, kteří se opět setkají po letech v Olomouci, osobně laděnou památku na toto setkání. Budou si moct koupit publikaci, která se pohodlně vejde do kabelky či větší kapsy. A protože chceme, aby každá knížka měla svůj vlastní příběh, ponecháme v ní několik volných stran, kam si budou spolužáci navzájem psát vzkazy, přání nebo kontakty,“ uvedl ředitel Vydavatelství UP Aleš Prstek.

Almanach připomíná moderní dějiny Univerzity Palackého, k jejímuž obnovení došlo v roce 1946. Nejdůležitější historické milníky v něm shrnuje historik a vedoucí Archivu UP Pavel Urbášek.

video_sem

Součástí jsou také medailony všech rektorů a rektorek, kteří univerzitu od jejího obnovení až do současnosti vedli. „Takto souhrnně jsou představeni na jenom místě vůbec poprvé. Chtěli jsme ale zachytit nejen oficiální tvář univerzity, ale i její studentský život. Měli jsme možnost využít rozsáhlý digitalizovaný archiv Adolfa Jankovského, který obsahuje i mnoho dosud nezveřejněných fotografií. Současně jsme vyzvali veřejnost, aby se s námi podělila o své zajímavé snímky. Vybrané fotografie jsme doplnili o materiály z Archivu UP a Vlastivědného muzea v Olomouci. Výsledkem by měla být vizuálně a graficky atraktivní publikace,“ uvedl Jiří Slavík z Vydavatelství UP, editor publikace. Dodal, že v almanachu se objeví i řada méně známých faktů z univerzitního života, například jak se v průběhu let měnila grafická identita školy nebo názvy jejích fakult.

Absolventské setkání Univerzity Palackého se uskuteční 11. a 12. září. Registrovat se na něj je možné zde. „Pokud ale chcete najít své jméno v našem almanachu, musíte se zaregistrovat nejpozději do 11. srpna. Do publikace zařadíme prvních čtyři sta přihlášených,“ připomíná Aleš Prstek.

Stát se součástí historie Univerzity Palackého mohou absolventi a absolventky, kteří se včas zaregistrují na zářijové absolventské setkání. Jména prvních čtyř set přihlášených se (s jejich souhlasem) totiž objeví v originálním almanachu, který Vydavatelství UP připravuje k 80. výročí obnovení univerzity. Publikace bude slavnostně představena právě na setkání, které se uskuteční 11. a 12. září v Olomouci.

Almanach bude atraktivní nejen svým obsahem, ale i formou. Jeho tvůrci z Vydavatelství UP připravují pro absolventy a absolventky, kteří se vrátí do míst svých studií, unikátní univerzitní „památník“. „Rozhodli jsme se vytvořit pro naše absolventy a absolventky, kteří se opět setkají po letech v Olomouci, osobně laděnou památku na toto setkání. Budou si moct koupit publikaci, která se pohodlně vejde do kabelky či větší kapsy. A protože chceme, aby každá knížka měla svůj vlastní příběh, ponecháme v ní několik volných stran, kam si budou spolužáci navzájem psát vzkazy, přání nebo kontakty,“ uvedl ředitel Vydavatelství UP Aleš Prstek.

Almanach připomíná moderní dějiny Univerzity Palackého, k jejímuž obnovení došlo v roce 1946. Nejdůležitější historické milníky v něm shrnuje historik a vedoucí Archivu UP Pavel Urbášek.

video_sem

Součástí jsou také medailony všech rektorů a rektorek, kteří univerzitu od jejího obnovení až do současnosti vedli. „Takto souhrnně jsou představeni na jenom místě vůbec poprvé. Chtěli jsme ale zachytit nejen oficiální tvář univerzity, ale i její studentský život. Měli jsme možnost využít rozsáhlý digitalizovaný archiv Adolfa Jankovského, který obsahuje i mnoho dosud nezveřejněných fotografií. Současně jsme vyzvali veřejnost, aby se s námi podělila o své zajímavé snímky. Vybrané fotografie jsme doplnili o materiály z Archivu UP a Vlastivědného muzea v Olomouci. Výsledkem by měla být vizuálně a graficky atraktivní publikace,“ uvedl Jiří Slavík z Vydavatelství UP, editor publikace. Dodal, že v almanachu se objeví i řada méně známých faktů z univerzitního života, například jak se v průběhu let měnila grafická identita školy nebo názvy jejích fakult.

Absolventské setkání Univerzity Palackého se uskuteční 11. a 12. září. Registrovat se na něj je možné zde. „Pokud ale chcete najít své jméno v našem almanachu, musíte se zaregistrovat nejpozději do 11. srpna. Do publikace zařadíme prvních čtyři sta přihlášených,“ připomíná Aleš Prstek.

Léto může být ideální příležitostí věnovat se profesnímu rozvoji a získat nové znalosti a inspiraci, na které během akademického roku často nezbývá čas. Zaměstnanci a zaměstnankyně Univerzity Palackého a studující doktorských studijních programů mohou až do konce srpna využít vybrané bezplatné online kurzy celoživotního vzdělávání.

Oddělení dalšího vzdělávání a inovací ve výuce připravilo šest kurzů Corporate Open Online Courses (COOC), které jsou zaměřeny především na rozvoj pedagogických kompetencí.

„Cílem vytvořených COOC kurzů je zjednodušit přístupnost vzdělávacích programů tak, aby nebyly vázané na čas a místo a zájemci se mohli vzdělávat online i mimo prostředí univerzity. Vyhověli jsme zájmu akademické obce, a kurzy jsou tak letos vůbec poprvé dostupné také během letních prázdnin,“ vysvětlila vedoucí oddělení dalšího vzdělávání a inovací ve výuce Klára Tesaříková Čermáková.

Jak dodala, účastníci mohou získat nové praktické znalosti využitelné v pedagogické praxi, inspirovat se ke zlepšení svých prezentačních dovedností, osvojit si práci s digitálními nástroji nebo zjistit, jak se bezpečně chovat ve vysokoškolském prostředí.

COOC (Corporate Open Online Courses) jsou určeny výhradně pracujícím a studujícím doktorských studijních programů na Univerzitě Palackého. Díky online formě si mohou účastníci sami zvolit tempo studia i čas, kdy se jednotlivým lekcím budou věnovat. Přihlášení probíhá prostřednictvím Portálu celoživotního vzdělávání UP (zde), samotná výuka pak v prostředí LMS Moodle. Registrovat se lze do jednotlivých kurzů průběžně a po zařazení je absolvovat až do 31. srpna 2026.

V nabídce jsou kurzy:

Jak si připravit efektivní plán hodiny (lektor: JUDr. Maxim Tomoszek, Ph.D.)

Projektování kurikula (lektor: prof. PhDr. Tomáš Janík, Ph.D., M.Ed.)

Komunikace a prezentační dovednosti (lektor: Mgr. David Kryštof, Ph.D.)

IT nástroje ve výuce i mimo ni (lektor: Mgr. Tomáš Dragon)

Jak posilovat svou odolnost v čase změn (lektorka: Mgr. Blažena Mačáková)

Bezpečnost ve vysokoškolském prostředí (lektor: Ing. Miloš Drdla, Dr., MBA, LL.M.)

Léto může být ideální příležitostí věnovat se profesnímu rozvoji a získat nové znalosti a inspiraci, na které během akademického roku často nezbývá čas. Zaměstnanci a zaměstnankyně Univerzity Palackého a studující doktorských studijních programů mohou až do konce srpna využít vybrané bezplatné online kurzy celoživotního vzdělávání.

Oddělení dalšího vzdělávání a inovací ve výuce připravilo šest kurzů Corporate Open Online Courses (COOC), které jsou zaměřeny především na rozvoj pedagogických kompetencí.

„Cílem vytvořených COOC kurzů je zjednodušit přístupnost vzdělávacích programů tak, aby nebyly vázané na čas a místo a zájemci se mohli vzdělávat online i mimo prostředí univerzity. Vyhověli jsme zájmu akademické obce, a kurzy jsou tak letos vůbec poprvé dostupné také během letních prázdnin,“ vysvětlila vedoucí oddělení dalšího vzdělávání a inovací ve výuce Klára Tesaříková Čermáková.

Jak dodala, účastníci mohou získat nové praktické znalosti využitelné v pedagogické praxi, inspirovat se ke zlepšení svých prezentačních dovedností, osvojit si práci s digitálními nástroji nebo zjistit, jak se bezpečně chovat ve vysokoškolském prostředí.

COOC (Corporate Open Online Courses) jsou určeny výhradně pracujícím a studujícím doktorských studijních programů na Univerzitě Palackého. Díky online formě si mohou účastníci sami zvolit tempo studia i čas, kdy se jednotlivým lekcím budou věnovat. Přihlášení probíhá prostřednictvím Portálu celoživotního vzdělávání UP (zde), samotná výuka pak v prostředí LMS Moodle. Registrovat se lze do jednotlivých kurzů průběžně a po zařazení je absolvovat až do 31. srpna 2026.

V nabídce jsou kurzy:

Jak si připravit efektivní plán hodiny (lektor: JUDr. Maxim Tomoszek, Ph.D.)

Projektování kurikula (lektor: prof. PhDr. Tomáš Janík, Ph.D., M.Ed.)

Komunikace a prezentační dovednosti (lektor: Mgr. David Kryštof, Ph.D.)

IT nástroje ve výuce i mimo ni (lektor: Mgr. Tomáš Dragon)

Jak posilovat svou odolnost v čase změn (lektorka: Mgr. Blažena Mačáková)

Bezpečnost ve vysokoškolském prostředí (lektor: Ing. Miloš Drdla, Dr., MBA, LL.M.)

Léto na Právnické fakultě UP nabídlo prostor pro další mezinárodní vzdělávací aktivity. Desítka studentů z Bulharska, Slovenska a Španělska se zde setkala s odborníky z různých odvětví práva i z jiných oborů, aby diskutovali o lidskoprávních otázkách souvisejících se zdravím a zdravotnictvím. Důvodem byl již třetí ročník Human Rights Policy Legal Clinic Summer School s podtitulem Health and Human Rights.

Letošní téma nabídlo pohled na problematiku lidských práv v souvislosti se zdravotnictvím. Účastníci se tak věnovali právu na zdravotní péči, ochraně soukromí pacientů, duševnímu zdraví, reprodukčním právům nebo právům osob se zdravotním postižením. „Téma zdraví mělo silné zastoupení už v předchozích ročnících a účastníky velmi zaujalo. Letos jsme na něj navázali také díky výzkumu na katedře ústavního práva a spolupráci s dalšími odborníky, například při návštěvě HealthLabu na Fakultě elektrotechniky a informatiky VŠB – Technické univerzity Ostrava,“ vysvětlil Maxim Tomoszek z katedry ústavního práva a hlavní organizátor letní školy.

foto_sem_8

Stejně pestrý jako tematické zaměření byl i samotný program. Vedle odborných přednášek čekala studenty práce v mezinárodních týmech, součástí letní školy bylo také simulované soudní jednání (moot court), workshopy zaměřené na rozvoj komunikačních a interkulturních dovedností nebo již zmíněná návštěva ostravského HealthLabu, v rámci které mohli účastníci nahlédnout do praktického využití technologií podporujících samostatnost osob se zdravotním postižením.

Na výuce se podíleli akademici i odborníci z praxe z České republiky i zahraničí. Mezi lektory byli například Marco Biondi, Kris Gledhill, Martina Grochová, Miriam Tomášková, Maroš Matiaško, Anna Sležková nebo Maxim Tomoszek. Díky různorodému složení lektorského týmu tak získali studenti pohled na problematiku lidských práv z více perspektiv. „Cílem bylo sestavit mezioborový tým, který studentům nabídne nejen právní odbornost, ale také širší kontextuální pohled na probíraná témata,“ doplnil Tomoszek.

Vyvrcholením dvoutýdenního programu byly závěrečné prezentace týmových projektů. Pozitivně hodnotili letní školu v anonymních evaluacích také samotní účastníci. „Nejcennější pro mě byly přednášky, ale také praktické části programu, jako například debaty a simulovaná soudní jednání,“ uvedl jeden ze studentů. Jiného zaujalo především propojení práva s dalšími obory: „Fascinovalo mě propojení vědy a práva. Bylo zajímavé pracovat se skutečnými medicínskými daty a využívat je při vysvětlování složitých rozhodnutí evropských soudů.“

Pro organizátory však letní škola neskončila poslední prezentací. „Protože šlo o klinickou letní školu, největší radost by mi udělalo, kdyby účastníci odjeli s motivací věnovat se ochraně lidských práv zranitelných skupin i po návratu ve svém dalším studiu i v praxi,“ uzavřel Maxim Tomoszek. Právě propojení špičkové výuky, praktických zkušeností a mezinárodního prostředí dělá z olomoucké letní školy program, který si na Právnické fakultě UP postupně buduje tradici a každoročně přitahuje studenty se zájmem o lidská práva.

Třetí ročník Human Rights Policy Legal Clinic Summer School se konal od 7. do 17. července.

 

Léto na Právnické fakultě UP nabídlo prostor pro další mezinárodní vzdělávací aktivity. Desítka studentů z Bulharska, Slovenska a Španělska se zde setkala s odborníky z různých odvětví práva i z jiných oborů, aby diskutovali o lidskoprávních otázkách souvisejících se zdravím a zdravotnictvím. Důvodem byl již třetí ročník Human Rights Policy Legal Clinic Summer School s podtitulem Health and Human Rights.

Letošní téma nabídlo pohled na problematiku lidských práv v souvislosti se zdravotnictvím. Účastníci se tak věnovali právu na zdravotní péči, ochraně soukromí pacientů, duševnímu zdraví, reprodukčním právům nebo právům osob se zdravotním postižením. „Téma zdraví mělo silné zastoupení už v předchozích ročnících a účastníky velmi zaujalo. Letos jsme na něj navázali také díky výzkumu na katedře ústavního práva a spolupráci s dalšími odborníky, například při návštěvě HealthLabu na Fakultě elektrotechniky a informatiky VŠB – Technické univerzity Ostrava,“ vysvětlil Maxim Tomoszek z katedry ústavního práva a hlavní organizátor letní školy.

foto_sem_8

Stejně pestrý jako tematické zaměření byl i samotný program. Vedle odborných přednášek čekala studenty práce v mezinárodních týmech, součástí letní školy bylo také simulované soudní jednání (moot court), workshopy zaměřené na rozvoj komunikačních a interkulturních dovedností nebo již zmíněná návštěva ostravského HealthLabu, v rámci které mohli účastníci nahlédnout do praktického využití technologií podporujících samostatnost osob se zdravotním postižením.

Na výuce se podíleli akademici i odborníci z praxe z České republiky i zahraničí. Mezi lektory byli například Marco Biondi, Kris Gledhill, Martina Grochová, Miriam Tomášková, Maroš Matiaško, Anna Sležková nebo Maxim Tomoszek. Díky různorodému složení lektorského týmu tak získali studenti pohled na problematiku lidských práv z více perspektiv. „Cílem bylo sestavit mezioborový tým, který studentům nabídne nejen právní odbornost, ale také širší kontextuální pohled na probíraná témata,“ doplnil Tomoszek.

Vyvrcholením dvoutýdenního programu byly závěrečné prezentace týmových projektů. Pozitivně hodnotili letní školu v anonymních evaluacích také samotní účastníci. „Nejcennější pro mě byly přednášky, ale také praktické části programu, jako například debaty a simulovaná soudní jednání,“ uvedl jeden ze studentů. Jiného zaujalo především propojení práva s dalšími obory: „Fascinovalo mě propojení vědy a práva. Bylo zajímavé pracovat se skutečnými medicínskými daty a využívat je při vysvětlování složitých rozhodnutí evropských soudů.“

Pro organizátory však letní škola neskončila poslední prezentací. „Protože šlo o klinickou letní školu, největší radost by mi udělalo, kdyby účastníci odjeli s motivací věnovat se ochraně lidských práv zranitelných skupin i po návratu ve svém dalším studiu i v praxi,“ uzavřel Maxim Tomoszek. Právě propojení špičkové výuky, praktických zkušeností a mezinárodního prostředí dělá z olomoucké letní školy program, který si na Právnické fakultě UP postupně buduje tradici a každoročně přitahuje studenty se zájmem o lidská práva.

Třetí ročník Human Rights Policy Legal Clinic Summer School se konal od 7. do 17. července.

 

Když se podívám do jeho životopisu, zdá se mi, že vždy předběhl dobu a svou prací naznačoval, co se bude dít a kde nás jako lidstvo v budoucnu čeká nějaká potíž. Vystudoval ochranu životního prostředí v letech, kdy to spíš než atraktivní bylo divné, specializoval se na globální environmentální problémy a výzvy a udržitelný rozvoj už v čase, kdy o něčem takovém mnozí z nás nejenže nepřemýšleli, ale ani neslyšeli, a dokonce založil studijní obor Mezinárodní rozvojová studia. Takže s kým jiným než s docentem Pavlem Nováčkem z Přírodovědecké fakulty UP vést rozhovor o tom, kam náš svět spěje a jak si v něm stojíme.

Rozhovor s Pavlem Nováčkem vyšel v aktuálním vydání magazínu Žurnál UP, který si můžete přečíst zde. 

Člověk se vás skoro bojí zeptat, čemu se aktuálně věnujete, protože je skoro jisté, že nás pak zase něco doběhne.

Bát se určitě nemusíte, v mém centru zájmu je teď něco, čemu se říká foresight, česky řečeno studium možných budoucností. To není ambice předpovídat, co se stane, ale spíš se pokusit vytvářet vějíř možných budoucích scénářů toho, co by se za jistých okolností mohlo stát. A nemám na mysli jen rizika, ale i příležitosti. Samozřejmě platí, že téměř nikdy se netrefíme a je třeba s tím počítat. Přesto si myslím, že je dobré se připravit na situace, které by mohly nastat. Stojí za to připomenout myšlenky Nassima Nicholase Taleba, který říká, že vždy přijde něco, na co nejsme připraveni, tzv. černá labuť, a my bychom se měli snažit být antifragilní neboli nekřehcí. Jednoduše řečeno mít schopnost díky nečekaným situacím, tlakům nebo chybám zesílit, zlepšit se, být odolnější.

Už jsme toho zažili docela hodně: pandemii covidu, válku v naší blízkosti, uprchlické vlny. Přesto se mi zdá, že jsme byli znovu a znovu zaskočeni. Dalo se něco z toho předvídat?

Většina z toho, co jste vyjmenovala. Že přijde covid nebo něco podobného, se dalo čekat. Ale nevěděli jsme kdy a v jaké podobě. Jen připomínám, že například po první světové válce přišla pandemie španělské chřipky. Zajímavé na pandemii covidu spíš bylo, jak jsme byli nepřipraveni. Podobně migrační vlna se vzhledem k tomu, co se dlouhodobě děje ve světě, dala také očekávat. Ale ono „Zvládneme to!“ německé kancléřky Merkelové bylo naivní. A válka? Myslím, že si nepřipouštíme, že se nás může v budoucnu dotýkat mnohem více než dosud.

Jaké nové hrozby či rizika jsou před námi? Tedy kromě dalších pandemií a válek?

Myslím, že budou spojeny se životním prostředím a s tím souvisejícím úbytkem biodiverzity, tedy ztrátou rostlinných a živočišných druhů. Vidím riziko v ohrožení ekosystémů, které bude nevratné. Příroda si asi zase nějak pomůže, otázka je, jak se s tím vyrovnáme my lidé.

Jak nás ovlivní klimatická změna?

Upřímně řečeno, zcela přesně to nevíme. Dnes i ty nejlepší modely, které máme, předpovídají, co se stane, když se oteplí o dva, tři stupně. Ale co bude dál…? V roce 1998 jsem měl možnost pobývat s profesorem Josefem Svobodou, světově uznávaným polárním ekologem. On upozorňoval, že kvůli klimatické změně, oteplení na severní polokouli, můžeme paradoxně přijít o Golfský proud a může nastat velmi výrazné ochlazení. Tak si vyberte. Proto jsem na vaši otázku odpověděl, že popravdě nevíme, co bude. Víme, co by logicky mělo nastat, ale zda to tak bude… Jisté je, že si zahráváme s něčím, co moc nechápeme a čehož důsledky nebudeme moct nějak zásadně ovlivnit.

Je současný systém globální spolupráce funkční právě v ochraně planety? Protože zesilují nacionalistické zájmy, které se určitě projeví v jistém izolacionismu, uzavírání se.

Pravděpodobně se bude postupně utvářet nějaký jiný systém, protože ten stávající už nereflektuje změny, k nimž došlo. Když si vzpomenu na počátek 90. let minulého století, jaké obrovské naděje a optimismus nám přinesl pád komunismu. A nejen nám ve střední a východní Evropě. Z globálního pohledu to byla doba Francise Fukuyamy a jeho knihy Konec dějin a poslední člověk, kde se zamýšlel nad vývojem lidstva a velmi optimisticky došel k tomu, že skončil poslední střet velkých ideologií, zvítězila liberální demokracie a teď už se to jen bude vylaďovat podle místních podmínek.

Na Fukuyamu reagoval svým Střetem civilizací Samuel P. Huntington…

Ano a připomenul nám, že svět bude složitější a že budoucí konflikty nebudou mezi státy, ale mezi kulturami, civilizacemi. Stále ale byla snaha se dobrat nějakého mezinárodního pořádku, jakýchsi pravidel globálního řízení. Pozor, nemluvím o globálním vládnutí, ale o pravidlech, na nichž se můžeme shodnout. Podobně jako když víme, že na křižovatce jedeme na zelenou a na červenou stojíme. Obecná pravidla, která nám zachrání život. Podrobně se proměně světa věnovala kniha Naše globální sousedství, která už v roce 1995 nejenže analyzovala tehdejší světový řád, ale upozorňovala na potřebu změnit systémy mezinárodních institucí, včetně OSN, aby odpovídaly novým globálním výzvám. Dodnes je to inspirující text, ale realita je už jinde.

Pavel Nováček (* 1961)
Vědec, ekolog, pedagog, spisovatel a fotograf. Absolvoval Přírodovědeckou fakultu UP, kde vystudoval obor Ochrana přírodního prostředí. Profesně se zaměřuje na globální environmentální problémy, udržitelný rozvoj a studia možných budoucností (foresight). Založil studijní obor Mezinárodní rozvojová studia. Několik let vedl katedru rozvojových a environmentálních studií PřF UP, kde jako docent stále působí. Byl aktivní v různých mezinárodních organizacích, např. byl členem Řídicí rady Millennium Project (Washington, D.C.), byl také předsedou České asociace Římského klubu. Je autorem řady odborných i populárně naučných knih, např. Lidský příběh – Hledání udržitelného rozvoje a jeho smyslu, Světopis: Letem proměnlivým světem atd.

Mluvíme o udržitelnosti. Není to jen iluze? Ptám se i proto, že můžu v Olomouci třídit plasty a pak vidím, jak někde tisíce kilometrů daleko hoří jejich hromady, splašky tečou do moře. Co když my v Evropě budeme zelení od hlavy k patě a svět bude jinde?

Racionálně vzato to z vašeho pohledu může vypadat zbytečně. Že jste v menšině a většina světa se chová jinak. Ale dovolím si malou historickou vsuvku. Ještě před pěti sty lety by sotvakdo předpovídal, že Evropa bude tak úspěšná, jako je dnes. Byl to kontinent rozervaný válkami, epidemiemi a spíše by asi tehdy lidé sázeli na Osmanskou říši, Čínu nebo Japonsko. Ale díky renesanci, osvícenství, vědeckotechnické revoluci a především využití fosilních paliv pro parní stroje jsme se na přelomu 19. a 20. století stali vůdčí silou. A dodnes se nás velká část světa snaží následovat a dosáhnout naší materiální úrovně a kvality života. Ale jestliže jsme díky využití fosilních paliv ukázali cestu rozvoje jedním směrem, možná je teď čas ukázat právě v Evropě alternativní cestu. Protože od poloviny 20. století sami poznáváme, že ta úspěšná cesta má i negativa, kromě jiného znečištění prostředí. Nezapomeňte, že nás není na světě jeden a půl miliardy jako v roce 1900, ale osm a půl miliardy. A všichni máme materiální nároky. Takže já bych na třídění nerezignoval.

Různé udržitelné koncepty už dnes vyzývají, ať méně nakupujeme, jsme víc lokální. Myslíte, že to zvládneme? Dobrovolně se omezovat a zároveň uspokojit všechny naše potřeby?

Myslím, že je potřeba přistupovat ke všemu rozumně. Nehnat nic do extrému. Člověk by se měl snažit chovat šetrně, chcete-li uvědoměle skromněji, ať už se to týká spotřeby energií, vody nebo třeba dopravy. Ale opravdu pozor na extrémy. Když to přeženete, tak snadno získáte dojem, že ostatní nejsou tak uvědomělí jako vy, dělají málo, a pak zahořknete: „Já jsem se obětoval a není to k ničemu.“ Neobětovávejme se. Nestavme se do role mučedníků. Jen se snažme, samozřejmě každý podle svých možnosti, žít jaksi střízlivě.

Jak se jako vědec zvyklý pracovat s fakty, ověřitelnými daty, díváte na to, že v roce 2026 se na roveň vědeckým poznatkům dávají někdy i obskurní teorie?

Asi si hodně fandíme, když se nazýváme člověk rozumný, homo sapiens nebo dokonce moudrý, a čas od času máme potřebu se chovat neracionálně. Možná jsme jako lidstvo ve fázi, kdy si dostatečně nevážíme toho, co máme, a budeme o to muset přijít. Kdo ví.

Celý rozhovor vedeme o světě. Jaký byl, jaký je, jaký bude. Vy jste i díky profesi procestoval desítky zemí. Změnilo vás to v pohledu na svět?

Určitě. Od mládí mě fascinovalo poznávat cizí země a kultury a snažit se to poznání přetavit v něco užitečného. Měl jsem mimořádné štěstí, že jsem se mohl stát učitelem, a to, co jsem se na cestách naučil, jsem mohl využít při své práci. Bylo přínosné řadu míst navštívit, poznat a získat tak hlubší povědomí o tom, co a proč se kde děje. Nejde všechno jen studovat od stolu v kanceláři.

A má smysl ještě mít ten osobní prožitek, když už všechno vidíme na sociálních sítích? Doporučujete studentům, aby vyrazili do světa?

Jsem bytostně přesvědčen o smyslu osobní zkušenosti. To je k nezaplacení. Ledacos si můžete nastudovat, prohlédnout na internetu, ale sociální sítě vám nenahradí osobní kontakt s lidmi i jinými kulturami. Ten prožitek je nepřenositelný. Samozřejmě, že nemusíme všichni cestovat tak zběsile, jak se to mnohdy děje. Zase jsme u té rozumné míry. Tu si musí najít každý sám.

Mimochodem, co ekolog ve vás a uhlíková stopa?

Asi půjdu do environmentálního předpeklí… Snad mi přičtou k dobru, že jsem ty zkušenosti zužitkoval ve své práci.

Díváte se na svět, v němž se rozmáhá umělá inteligence, s obavami, nebo nadějemi?

Mám obavy, co její rozvoj způsobí. Věřím, že se s ní následující generace vyrovnají, ale než se s ní naučíme pracovat, může způsobit chaos.

Jsme vůbec mentálně připraveni na tak rychlý rozvoj technologií?

Jsem přesvědčen, že nejsme. Ale to už psal v roce 1970 futurolog Alvin Toffler v knize Šok z budoucnosti. Už tehdy varoval, že změny, ať už technologické, so­ciální nebo kulturní, přicházejí rychleji, než jsme schopni je zpracovat a adaptovat se na ně. A teď se vše zrychlilo násobně. Někteří odborníci říkají, že je zatím vše v pořádku, je to jen vyhodnocování dat, nebojme se. Jiní stejně kvalifikovaní vyzývají: Zastavme to hned! Nevíme, kam se řítíme. A teď si vyberte. Jdeme do něčeho neznámého.

Co vás dnes nejvíc znepokojuje? Omlouvám se, ale vy jste pro mě takový katastrofický vědec.

To snad ne! To bych nechtěl být. A co mě znepokojuje? Asi zmatení pojmů, které slyšíme dnes a denně. Nechci moralizovat, to rozhodně ne. Ale jako by přestalo platit to, na čem se dřív shodla naprostá většina lidí, a to bez ohledu na vzdělání. Dnes zjišťuju, že si s některými lidmi nerozumím, a ptám se, kde k těm názorům, jimiž argumentují, přišli. Je možné, že oni mě vnímají také tak. Zdá se mi, že prožíváme dobu chaosu, zmatků, která se projevuje nejen ve světových událostech, ale i v našem privátním životě. Ztrácíme názorově blízké lidi, a i když si jich třeba vážíme, přestáváme jim rozumět.

Kde člověk bere naději, že to neskončí, že přežijeme další a další katastrofu?

Při vší nejistotě a zmatcích tohoto světa jsem hluboce přesvědčen, že život nekončí smrtí. To ale neznamená, že máme rezignovat a o nic se nesnažit. Jen si myslím, že jsme na světě spíš proto, abychom se něco naučili, a i když se nám všechno nedaří, dopadne to dobře. Věřím tomu.

Takže vědci kromě faktů pomáhá i víra. Jak to jde dohromady?

Docela dobře. Významný americký paleontolog a evoluční biolog Stephen Jay Gould říkal, že věda odpovídá na otázky, jak svět funguje. Ale nemůže prokázat ani vyvrátit, jaký je jeho význam a smysl. V tom může pomoci víra, v tom nejširším slova smyslu. Víra a věda nejdou proti sobě, jdou souběžně. Ne všechno je v našich rukou. Ale člověk má dělat to nejlepší, čeho je schopen.

Když se podívám do jeho životopisu, zdá se mi, že vždy předběhl dobu a svou prací naznačoval, co se bude dít a kde nás jako lidstvo v budoucnu čeká nějaká potíž. Vystudoval ochranu životního prostředí v letech, kdy to spíš než atraktivní bylo divné, specializoval se na globální environmentální problémy a výzvy a udržitelný rozvoj už v čase, kdy o něčem takovém mnozí z nás nejenže nepřemýšleli, ale ani neslyšeli, a dokonce založil studijní obor Mezinárodní rozvojová studia. Takže s kým jiným než s docentem Pavlem Nováčkem z Přírodovědecké fakulty UP vést rozhovor o tom, kam náš svět spěje a jak si v něm stojíme.

Rozhovor s Pavlem Nováčkem vyšel v aktuálním vydání magazínu Žurnál UP, který si můžete přečíst zde. 

Člověk se vás skoro bojí zeptat, čemu se aktuálně věnujete, protože je skoro jisté, že nás pak zase něco doběhne.

Bát se určitě nemusíte, v mém centru zájmu je teď něco, čemu se říká foresight, česky řečeno studium možných budoucností. To není ambice předpovídat, co se stane, ale spíš se pokusit vytvářet vějíř možných budoucích scénářů toho, co by se za jistých okolností mohlo stát. A nemám na mysli jen rizika, ale i příležitosti. Samozřejmě platí, že téměř nikdy se netrefíme a je třeba s tím počítat. Přesto si myslím, že je dobré se připravit na situace, které by mohly nastat. Stojí za to připomenout myšlenky Nassima Nicholase Taleba, který říká, že vždy přijde něco, na co nejsme připraveni, tzv. černá labuť, a my bychom se měli snažit být antifragilní neboli nekřehcí. Jednoduše řečeno mít schopnost díky nečekaným situacím, tlakům nebo chybám zesílit, zlepšit se, být odolnější.

Už jsme toho zažili docela hodně: pandemii covidu, válku v naší blízkosti, uprchlické vlny. Přesto se mi zdá, že jsme byli znovu a znovu zaskočeni. Dalo se něco z toho předvídat?

Většina z toho, co jste vyjmenovala. Že přijde covid nebo něco podobného, se dalo čekat. Ale nevěděli jsme kdy a v jaké podobě. Jen připomínám, že například po první světové válce přišla pandemie španělské chřipky. Zajímavé na pandemii covidu spíš bylo, jak jsme byli nepřipraveni. Podobně migrační vlna se vzhledem k tomu, co se dlouhodobě děje ve světě, dala také očekávat. Ale ono „Zvládneme to!“ německé kancléřky Merkelové bylo naivní. A válka? Myslím, že si nepřipouštíme, že se nás může v budoucnu dotýkat mnohem více než dosud.

Jaké nové hrozby či rizika jsou před námi? Tedy kromě dalších pandemií a válek?

Myslím, že budou spojeny se životním prostředím a s tím souvisejícím úbytkem biodiverzity, tedy ztrátou rostlinných a živočišných druhů. Vidím riziko v ohrožení ekosystémů, které bude nevratné. Příroda si asi zase nějak pomůže, otázka je, jak se s tím vyrovnáme my lidé.

Jak nás ovlivní klimatická změna?

Upřímně řečeno, zcela přesně to nevíme. Dnes i ty nejlepší modely, které máme, předpovídají, co se stane, když se oteplí o dva, tři stupně. Ale co bude dál…? V roce 1998 jsem měl možnost pobývat s profesorem Josefem Svobodou, světově uznávaným polárním ekologem. On upozorňoval, že kvůli klimatické změně, oteplení na severní polokouli, můžeme paradoxně přijít o Golfský proud a může nastat velmi výrazné ochlazení. Tak si vyberte. Proto jsem na vaši otázku odpověděl, že popravdě nevíme, co bude. Víme, co by logicky mělo nastat, ale zda to tak bude… Jisté je, že si zahráváme s něčím, co moc nechápeme a čehož důsledky nebudeme moct nějak zásadně ovlivnit.

Je současný systém globální spolupráce funkční právě v ochraně planety? Protože zesilují nacionalistické zájmy, které se určitě projeví v jistém izolacionismu, uzavírání se.

Pravděpodobně se bude postupně utvářet nějaký jiný systém, protože ten stávající už nereflektuje změny, k nimž došlo. Když si vzpomenu na počátek 90. let minulého století, jaké obrovské naděje a optimismus nám přinesl pád komunismu. A nejen nám ve střední a východní Evropě. Z globálního pohledu to byla doba Francise Fukuyamy a jeho knihy Konec dějin a poslední člověk, kde se zamýšlel nad vývojem lidstva a velmi optimisticky došel k tomu, že skončil poslední střet velkých ideologií, zvítězila liberální demokracie a teď už se to jen bude vylaďovat podle místních podmínek.

Na Fukuyamu reagoval svým Střetem civilizací Samuel P. Huntington…

Ano a připomenul nám, že svět bude složitější a že budoucí konflikty nebudou mezi státy, ale mezi kulturami, civilizacemi. Stále ale byla snaha se dobrat nějakého mezinárodního pořádku, jakýchsi pravidel globálního řízení. Pozor, nemluvím o globálním vládnutí, ale o pravidlech, na nichž se můžeme shodnout. Podobně jako když víme, že na křižovatce jedeme na zelenou a na červenou stojíme. Obecná pravidla, která nám zachrání život. Podrobně se proměně světa věnovala kniha Naše globální sousedství, která už v roce 1995 nejenže analyzovala tehdejší světový řád, ale upozorňovala na potřebu změnit systémy mezinárodních institucí, včetně OSN, aby odpovídaly novým globálním výzvám. Dodnes je to inspirující text, ale realita je už jinde.

Pavel Nováček (* 1961)
Vědec, ekolog, pedagog, spisovatel a fotograf. Absolvoval Přírodovědeckou fakultu UP, kde vystudoval obor Ochrana přírodního prostředí. Profesně se zaměřuje na globální environmentální problémy, udržitelný rozvoj a studia možných budoucností (foresight). Založil studijní obor Mezinárodní rozvojová studia. Několik let vedl katedru rozvojových a environmentálních studií PřF UP, kde jako docent stále působí. Byl aktivní v různých mezinárodních organizacích, např. byl členem Řídicí rady Millennium Project (Washington, D.C.), byl také předsedou České asociace Římského klubu. Je autorem řady odborných i populárně naučných knih, např. Lidský příběh – Hledání udržitelného rozvoje a jeho smyslu, Světopis: Letem proměnlivým světem atd.

Mluvíme o udržitelnosti. Není to jen iluze? Ptám se i proto, že můžu v Olomouci třídit plasty a pak vidím, jak někde tisíce kilometrů daleko hoří jejich hromady, splašky tečou do moře. Co když my v Evropě budeme zelení od hlavy k patě a svět bude jinde?

Racionálně vzato to z vašeho pohledu může vypadat zbytečně. Že jste v menšině a většina světa se chová jinak. Ale dovolím si malou historickou vsuvku. Ještě před pěti sty lety by sotvakdo předpovídal, že Evropa bude tak úspěšná, jako je dnes. Byl to kontinent rozervaný válkami, epidemiemi a spíše by asi tehdy lidé sázeli na Osmanskou říši, Čínu nebo Japonsko. Ale díky renesanci, osvícenství, vědeckotechnické revoluci a především využití fosilních paliv pro parní stroje jsme se na přelomu 19. a 20. století stali vůdčí silou. A dodnes se nás velká část světa snaží následovat a dosáhnout naší materiální úrovně a kvality života. Ale jestliže jsme díky využití fosilních paliv ukázali cestu rozvoje jedním směrem, možná je teď čas ukázat právě v Evropě alternativní cestu. Protože od poloviny 20. století sami poznáváme, že ta úspěšná cesta má i negativa, kromě jiného znečištění prostředí. Nezapomeňte, že nás není na světě jeden a půl miliardy jako v roce 1900, ale osm a půl miliardy. A všichni máme materiální nároky. Takže já bych na třídění nerezignoval.

Různé udržitelné koncepty už dnes vyzývají, ať méně nakupujeme, jsme víc lokální. Myslíte, že to zvládneme? Dobrovolně se omezovat a zároveň uspokojit všechny naše potřeby?

Myslím, že je potřeba přistupovat ke všemu rozumně. Nehnat nic do extrému. Člověk by se měl snažit chovat šetrně, chcete-li uvědoměle skromněji, ať už se to týká spotřeby energií, vody nebo třeba dopravy. Ale opravdu pozor na extrémy. Když to přeženete, tak snadno získáte dojem, že ostatní nejsou tak uvědomělí jako vy, dělají málo, a pak zahořknete: „Já jsem se obětoval a není to k ničemu.“ Neobětovávejme se. Nestavme se do role mučedníků. Jen se snažme, samozřejmě každý podle svých možnosti, žít jaksi střízlivě.

Jak se jako vědec zvyklý pracovat s fakty, ověřitelnými daty, díváte na to, že v roce 2026 se na roveň vědeckým poznatkům dávají někdy i obskurní teorie?

Asi si hodně fandíme, když se nazýváme člověk rozumný, homo sapiens nebo dokonce moudrý, a čas od času máme potřebu se chovat neracionálně. Možná jsme jako lidstvo ve fázi, kdy si dostatečně nevážíme toho, co máme, a budeme o to muset přijít. Kdo ví.

Celý rozhovor vedeme o světě. Jaký byl, jaký je, jaký bude. Vy jste i díky profesi procestoval desítky zemí. Změnilo vás to v pohledu na svět?

Určitě. Od mládí mě fascinovalo poznávat cizí země a kultury a snažit se to poznání přetavit v něco užitečného. Měl jsem mimořádné štěstí, že jsem se mohl stát učitelem, a to, co jsem se na cestách naučil, jsem mohl využít při své práci. Bylo přínosné řadu míst navštívit, poznat a získat tak hlubší povědomí o tom, co a proč se kde děje. Nejde všechno jen studovat od stolu v kanceláři.

A má smysl ještě mít ten osobní prožitek, když už všechno vidíme na sociálních sítích? Doporučujete studentům, aby vyrazili do světa?

Jsem bytostně přesvědčen o smyslu osobní zkušenosti. To je k nezaplacení. Ledacos si můžete nastudovat, prohlédnout na internetu, ale sociální sítě vám nenahradí osobní kontakt s lidmi i jinými kulturami. Ten prožitek je nepřenositelný. Samozřejmě, že nemusíme všichni cestovat tak zběsile, jak se to mnohdy děje. Zase jsme u té rozumné míry. Tu si musí najít každý sám.

Mimochodem, co ekolog ve vás a uhlíková stopa?

Asi půjdu do environmentálního předpeklí… Snad mi přičtou k dobru, že jsem ty zkušenosti zužitkoval ve své práci.

Díváte se na svět, v němž se rozmáhá umělá inteligence, s obavami, nebo nadějemi?

Mám obavy, co její rozvoj způsobí. Věřím, že se s ní následující generace vyrovnají, ale než se s ní naučíme pracovat, může způsobit chaos.

Jsme vůbec mentálně připraveni na tak rychlý rozvoj technologií?

Jsem přesvědčen, že nejsme. Ale to už psal v roce 1970 futurolog Alvin Toffler v knize Šok z budoucnosti. Už tehdy varoval, že změny, ať už technologické, so­ciální nebo kulturní, přicházejí rychleji, než jsme schopni je zpracovat a adaptovat se na ně. A teď se vše zrychlilo násobně. Někteří odborníci říkají, že je zatím vše v pořádku, je to jen vyhodnocování dat, nebojme se. Jiní stejně kvalifikovaní vyzývají: Zastavme to hned! Nevíme, kam se řítíme. A teď si vyberte. Jdeme do něčeho neznámého.

Co vás dnes nejvíc znepokojuje? Omlouvám se, ale vy jste pro mě takový katastrofický vědec.

To snad ne! To bych nechtěl být. A co mě znepokojuje? Asi zmatení pojmů, které slyšíme dnes a denně. Nechci moralizovat, to rozhodně ne. Ale jako by přestalo platit to, na čem se dřív shodla naprostá většina lidí, a to bez ohledu na vzdělání. Dnes zjišťuju, že si s některými lidmi nerozumím, a ptám se, kde k těm názorům, jimiž argumentují, přišli. Je možné, že oni mě vnímají také tak. Zdá se mi, že prožíváme dobu chaosu, zmatků, která se projevuje nejen ve světových událostech, ale i v našem privátním životě. Ztrácíme názorově blízké lidi, a i když si jich třeba vážíme, přestáváme jim rozumět.

Kde člověk bere naději, že to neskončí, že přežijeme další a další katastrofu?

Při vší nejistotě a zmatcích tohoto světa jsem hluboce přesvědčen, že život nekončí smrtí. To ale neznamená, že máme rezignovat a o nic se nesnažit. Jen si myslím, že jsme na světě spíš proto, abychom se něco naučili, a i když se nám všechno nedaří, dopadne to dobře. Věřím tomu.

Takže vědci kromě faktů pomáhá i víra. Jak to jde dohromady?

Docela dobře. Významný americký paleontolog a evoluční biolog Stephen Jay Gould říkal, že věda odpovídá na otázky, jak svět funguje. Ale nemůže prokázat ani vyvrátit, jaký je jeho význam a smysl. V tom může pomoci víra, v tom nejširším slova smyslu. Víra a věda nejdou proti sobě, jdou souběžně. Ne všechno je v našich rukou. Ale člověk má dělat to nejlepší, čeho je schopen.

Od českých přechodníků přes současnou poezii a historický román až po strategickou komunikaci nebo prezentační dovednosti. Tak pestrý bude letošní program Letní školy bohemistiky na Filozofické fakultě Univerzity Palackého. Třídenní vzdělávací akce určená především učitelům a učitelkám českého jazyka a literatury, ale i dalším zájemcům o bohemistiku nabídne přednášky, semináře, workshopy i odborné debaty.

Letní škola bohemistiky vstupuje do dalšího ročníku jako zavedená vzdělávací platforma, která má za sebou deset úspěšně realizovaných ročníků. Nabízí prostor pro setkávání s aktuálními poznatky české filologie, výměnu zkušeností i odbornou debatu. Letošní program propojí literárněvědná a jazykovědná témata a zaměří se na aktuální otázky českého jazyka, literatury i jejich výuky.

Úvodní přednáška Mistři větrných zkratek: Co všechno umí český přechodník představí přechodníky jako specifické ‚polovětné‘ konstrukce českého jazyka. Docentka Božena Bednaříková z katedry bohemistiky přiblíží, jak fungují a jaké místo mají v současné češtině.

„Učitelům středních škol a učilišť, také vyučujícím základních škol, knihovníkům či redaktorům chceme zprostředkovat nové poznatky z české filologie, lingvistické i literárněvědné, s důrazem na jejich praktické využití při výuce českého jazyka a české literatury." Lubomír Machala  

Proměnám historického románu v české literatuře se bude věnovat vedoucí katedry bohemistiky Erik Gilk. Profesorka Ingeborg Fialová z katedry germanistiky vystoupí s přednáškou Brněnská německá literatura jako pedant k pražské, v níž představí méně známou kapitolu dějin literatury.

Pozornost bude věnována také současné poezii. Eva Marková z katedry bohemistiky povede seminář zaměřený na trendy a nová jména české knižně vydávané poezie posledních pěti let. Představí nejzajímavější básnické debuty i autory a autorky, kteří na svůj první titul navázali dalšími publikacemi.

Literární teoretik a spisovatel Michal Sýkora z katedry divadelních a filmových studií nabídne přednášku Česká detektivka šedesátých let mezi literaturou a filmem. Jazykovědkyně Soňa Schneiderová z Masarykovy univerzity v Brně povede seminář Vyjednávání, nebo vydírání?, v němž se zaměří na techniky strategické komunikace a vysvětlí rozdíly mezi přesvědčováním, manipulací, vyjednáváním a vydíráním.

Prakticky zaměřený bude také příspěvek Michaely Kopečkové z katedry bohemistiky. Ve své přednášce se bude věnovat základním principům kvalitní prezentace – od práce s vizuální oporou přes stavbu projevu, kultivovanou výslovnost a volbu jazykových prostředků až po význam neverbální komunikace.

„Při přípravě programu školy postupuji stejně jako v předchozích letech. Zásadní je pro mě vždy otázka, zda bych se chtěl té které přednášky sám účastnit. Účastnícím a účastníkům školy, kterými jsou každoročně učitelé středních škol a učilišť, ale také vyučující základních škol, knihovníci či redaktoři, chceme zprostředkovat nové poznatky z české filologie, lingvistické i literárněvědné, s důrazem na jejich praktické využití při výuce českého jazyka a české literatury. Velmi si cením toho, že se nám už řadu let daří v přátelské atmosféře propojovat akademické prostředí s dalšími oblastmi, které se věnují českému jazyku a literatuře, a udržovat mezi nimi živý dialog,“ uvedl hlavní organizátor školy profesor Lubomír Machala z katedry bohemistiky. V letošním ročníku vystoupí s přednáškou Mystifikace a pseudonymy v české polistopadové literatuře.

Filozofická fakulta Univerzity Palackého pořádá Letní školu bohemistiky od roku 2014. Také letošní ročník zakončí závěrečná evaluace.

Letní škola bohemistiky se uskuteční od 25. do 27. srpna v prostorách katedry bohemistiky FF UP (Křížkovského 10). Organizačně ji pořádá Institut celoživotního vzdělávání fakulty. Podrobný program je k dispozici zde.