Agregátor zdrojů

Legendární U-klub se po letech vrátí na kulturní mapu Olomouce. Univerzita Palackého připravuje obnovu jednoho z nejznámějších studentských klubů ve městě, který po dokončení rekonstrukce nabídne zázemí především studentům, jejich kapelám, divadelním souborům, spolkům i dalším kulturním a komunitním aktivitám. Prostory bývalého U-klubu v areálu kolejí Envelopa nyní procházejí rozsáhlou rekonstrukcí za bezmála 30 milionů korun.

„U-klub byl desítky let místem, které neodmyslitelně patřilo ke studentskému životu v Olomouci. Chceme navázat na jeho tradici, ale zároveň mu dát novou podobu, která by více odpovídala potřebám současné generace studentů. Naším cílem není pouze obnovit prostor pro kulturní akce, ale vytvořit živé univerzitní kulturní centrum, které budou spoluutvářet sami studenti,“ vysvětlil rektor UP Michael Kohajda.

video_sem

Nový U-klub nebude pouze koncertním sálem. Univerzita jej plánuje provozovat ve vlastní režii jako otevřené kulturní a komunitní centrum, které nabídne prostor studentským koncertům, divadelním představením, debatám, workshopům, filmovým projekcím, činnosti studentských spolků i dalším univerzitním akcím. Ambicí je vytvořit místo, jehož program budou významnou měrou spoluutvářet sami studenti.

Součástí rekonstrukce je modernizace celého objektu při zachování jeho charakteru. Návrh zachovává základní prostorové uspořádání, zároveň však vytváří flexibilní víceúčelový sál s mobilním vybavením a moderním technickým zázemím. Obnovou projde také zázemí budovy, vznikne nová terasa propojená s areálem kolejí a fasáda bude nově otevřena směrem do univerzitního kampusu. Rekonstrukce počítá rovněž s energeticky úspornými technologiemi a důrazem na kvalitní vnitřní prostředí.

foto_sem_4

„Chceme, aby se U-klub znovu stal přirozeným centrem studentského života. Místem, kde dostanou prostor začínající kapely, studentská divadla, spolky i nové kulturní projekty. Zároveň věříme, že bude atraktivním místem také pro absolventy, zaměstnance univerzity i veřejnost a naváže na tradici, která k Olomouci neodmyslitelně patří,“ doplnil Matěj Dostálek, prorektor pro komunikaci a společenskou odpovědnost.

U-klub fungoval od počátku 80. let jako významné centrum studentského a kulturního života. Na jeho pódiu vystoupily stovky českých i zahraničních hudebníků a klub se stal místem setkávání několika generací studentů Univerzity Palackého i obyvatel Olomouce. Na začátku roku 2018 přestal sloužit původnímu účelu a byl později využíván jako skladovací prostor či tělocvična.

foto_sem_4

Autorem návrhu architektonického řešení nového U-klubu je kreativní studio Mimokolektiv, UP aktuálně vybírá dodavatele stavební části. Předpokládané náklady rekonstrukce by včetně nového vybavení prostor měly dosáhnout výše 27 milionů korun. Nový U-klub chce univerzita otevřít na letní semestr, tedy na přelomu února a března 2027.

Legendární U-klub se po letech vrátí na kulturní mapu Olomouce. Univerzita Palackého připravuje obnovu jednoho z nejznámějších studentských klubů ve městě, který po dokončení rekonstrukce nabídne zázemí především studentům, jejich kapelám, divadelním souborům, spolkům i dalším kulturním a komunitním aktivitám. Prostory bývalého U-klubu v areálu kolejí Envelopa nyní procházejí rozsáhlou rekonstrukcí za bezmála 30 milionů korun.

„U-klub byl desítky let místem, které neodmyslitelně patřilo ke studentskému životu v Olomouci. Chceme navázat na jeho tradici, ale zároveň mu dát novou podobu, která by více odpovídala potřebám současné generace studentů. Naším cílem není pouze obnovit prostor pro kulturní akce, ale vytvořit živé univerzitní kulturní centrum, které budou spoluutvářet sami studenti,“ vysvětlil rektor UP Michael Kohajda.

video_sem

Nový U-klub nebude pouze koncertním sálem. Univerzita jej plánuje provozovat ve vlastní režii jako otevřené kulturní a komunitní centrum, které nabídne prostor studentským koncertům, divadelním představením, debatám, workshopům, filmovým projekcím, činnosti studentských spolků i dalším univerzitním akcím. Ambicí je vytvořit místo, jehož program budou významnou měrou spoluutvářet sami studenti.

Součástí rekonstrukce je modernizace celého objektu při zachování jeho charakteru. Návrh zachovává základní prostorové uspořádání, zároveň však vytváří flexibilní víceúčelový sál s mobilním vybavením a moderním technickým zázemím. Obnovou projde také zázemí budovy, vznikne nová terasa propojená s areálem kolejí a fasáda bude nově otevřena směrem do univerzitního kampusu. Rekonstrukce počítá rovněž s energeticky úspornými technologiemi a důrazem na kvalitní vnitřní prostředí.

foto_sem_4

„Chceme, aby se U-klub znovu stal přirozeným centrem studentského života. Místem, kde dostanou prostor začínající kapely, studentská divadla, spolky i nové kulturní projekty. Zároveň věříme, že bude atraktivním místem také pro absolventy, zaměstnance univerzity i veřejnost a naváže na tradici, která k Olomouci neodmyslitelně patří,“ doplnil Matěj Dostálek, prorektor pro komunikaci a společenskou odpovědnost.

U-klub fungoval od počátku 80. let jako významné centrum studentského a kulturního života. Na jeho pódiu vystoupily stovky českých i zahraničních hudebníků a klub se stal místem setkávání několika generací studentů Univerzity Palackého i obyvatel Olomouce. Na začátku roku 2018 přestal sloužit původnímu účelu a byl později využíván jako skladovací prostor či tělocvična.

foto_sem_4

Autorem návrhu architektonického řešení nového U-klubu je kreativní studio Mimokolektiv, UP aktuálně vybírá dodavatele stavební části. Předpokládané náklady rekonstrukce by včetně nového vybavení prostor měly dosáhnout výše 27 milionů korun. Nový U-klub chce univerzita otevřít na letní semestr, tedy na přelomu února a března 2027.

Cévní mozková příhoda dnes stále častěji zasahuje i osoby v produktivním věku. Přestože se mnozí pacienti po léčbě jeví jako téměř bez následků, jejich skutečný návrat do běžného života bývá mnohem složitější. Právě na tuto dosud opomíjenou oblast se zaměřil výzkumný projekt Fakulty zdravotnických věd UP Faktory ovlivňující kvalitu života u mladých dospělých po ischemické cévní mozkové příhodě: prospektivní studie u mladých pacientů do 50 let v České republice, který byl navržen na udělení Ceny ministra zdravotnictví za zdravotnický výzkum a vývoj 2026.

Hlavní řešitelkou čtyřletého projektu Agentury pro zdravotnický výzkum České republiky byla Elena Gurková z Ústavu ošetřovatelství FZV UP ve spolupráci s Neurologickou klinikou Fakultní nemocnice Olomouc, kterou odborně garantoval Daniel Šaňák. Na řešení se podílel multidisciplinární tým odborníků z oblasti ošetřovatelství, neurologie, psychologie, statistiky i kvalitativního výzkumu.

Do výzkumu bylo během čtyř let zařazeno 273 pacientů, z toho 132 mladších 50 let. Jedinečnost projektu spočívá v tom, že se nezaměřil pouze na přežití nebo neurologický stav pacientů, ale především na jejich skutečný život po cévní mozkové příhodě – návrat do zaměstnání, rodinného života, psychickou pohodu, sociální vztahy, únavu, kognitivní funkce i schopnost znovu převzít své životní role.

„Výsledky ukázaly, že ani pacienti s výborným klinickým výsledkem nemusí mít vyhráno. Mnozí se dlouhodobě potýkají s depresí, únavou nebo omezením sociálního života. Projekt proto přispívá ke změně pohledu na hodnocení úspěšnosti léčby – nestačí zachránit život, stejně důležité je umožnit člověku vrátit se ke kvalitnímu a smysluplnému životu,“ přiblížila Elena Gurková.

Významným přínosem projektu byla také validace české verze nástroje Stroke Impact Scale 3.0, který umožňuje komplexně hodnotit kvalitu života pacientů po cévní mozkové příhodě. Získané poznatky poskytují podklady pro individualizaci rehabilitační, ošetřovatelské i psychosociální péče a mohou přispět ke zkvalitnění péče o pacienty v celé České republice.

Projekt přinesl řadu kvalitních vědeckých publikací a prezentací na prestižních mezinárodních konferencích a významně posílil postavení Fakulty zdravotnických věd UP v oblasti výzkumu cévních mozkových příhod.

Řešitelský tým představí 23. září výsledky projektu a bude se ucházet o Cenu ministra zdravotnictví za zdravotnický výzkum a vývoj 2026.

„Zařazení mezi nejlépe hodnocené projekty Agentury pro zdravotnický výzkum ČR ukončené v roce 2025 představuje ocenění mimořádné odborné úrovně výzkumu i dlouholeté práce celého řešitelského týmu. Současně potvrzuje, že Fakulta zdravotnických věd UP realizuje výzkum s přímým dopadem na kvalitu života pacientů i budoucí podobu zdravotní péče,“ dodal děkan FZV UP Jiří Vévoda.

Cévní mozková příhoda dnes stále častěji zasahuje i osoby v produktivním věku. Přestože se mnozí pacienti po léčbě jeví jako téměř bez následků, jejich skutečný návrat do běžného života bývá mnohem složitější. Právě na tuto dosud opomíjenou oblast se zaměřil výzkumný projekt Fakulty zdravotnických věd UP Faktory ovlivňující kvalitu života u mladých dospělých po ischemické cévní mozkové příhodě: prospektivní studie u mladých pacientů do 50 let v České republice, který byl navržen na udělení Ceny ministra zdravotnictví za zdravotnický výzkum a vývoj 2026.

Hlavní řešitelkou čtyřletého projektu Agentury pro zdravotnický výzkum České republiky byla Elena Gurková z Ústavu ošetřovatelství FZV UP ve spolupráci s Neurologickou klinikou Fakultní nemocnice Olomouc, kterou odborně garantoval Daniel Šaňák. Na řešení se podílel multidisciplinární tým odborníků z oblasti ošetřovatelství, neurologie, psychologie, statistiky i kvalitativního výzkumu.

Do výzkumu bylo během čtyř let zařazeno 273 pacientů, z toho 132 mladších 50 let. Jedinečnost projektu spočívá v tom, že se nezaměřil pouze na přežití nebo neurologický stav pacientů, ale především na jejich skutečný život po cévní mozkové příhodě – návrat do zaměstnání, rodinného života, psychickou pohodu, sociální vztahy, únavu, kognitivní funkce i schopnost znovu převzít své životní role.

„Výsledky ukázaly, že ani pacienti s výborným klinickým výsledkem nemusí mít vyhráno. Mnozí se dlouhodobě potýkají s depresí, únavou nebo omezením sociálního života. Projekt proto přispívá ke změně pohledu na hodnocení úspěšnosti léčby – nestačí zachránit život, stejně důležité je umožnit člověku vrátit se ke kvalitnímu a smysluplnému životu,“ přiblížila Elena Gurková.

Významným přínosem projektu byla také validace české verze nástroje Stroke Impact Scale 3.0, který umožňuje komplexně hodnotit kvalitu života pacientů po cévní mozkové příhodě. Získané poznatky poskytují podklady pro individualizaci rehabilitační, ošetřovatelské i psychosociální péče a mohou přispět ke zkvalitnění péče o pacienty v celé České republice.

Projekt přinesl řadu kvalitních vědeckých publikací a prezentací na prestižních mezinárodních konferencích a významně posílil postavení Fakulty zdravotnických věd UP v oblasti výzkumu cévních mozkových příhod.

Řešitelský tým představí 23. září výsledky projektu a bude se ucházet o Cenu ministra zdravotnictví za zdravotnický výzkum a vývoj 2026.

„Zařazení mezi nejlépe hodnocené projekty Agentury pro zdravotnický výzkum ČR ukončené v roce 2025 představuje ocenění mimořádné odborné úrovně výzkumu i dlouholeté práce celého řešitelského týmu. Současně potvrzuje, že Fakulta zdravotnických věd UP realizuje výzkum s přímým dopadem na kvalitu života pacientů i budoucí podobu zdravotní péče,“ dodal děkan FZV UP Jiří Vévoda.

Věnuje se kresbě, grafice i umělecké produkci či performanci. Její práce najdeme ve sbírkách po celém světě, od washingtonské National Gallery of Art až po Galerii Klatovy/Klenová. A taky pětadvacet let spolupracovala s nedávno zesnulým Václavem Ciglerem, uznávaným českým sochařem, sklářem a šperkařem. „Čtvrtstoletí s Václavem pro mě nikdy neskončí,“ říká Jana Šindelová, absolventka Univerzity Palackého.

Grafiku studovala na Akademii výtvarného umění v Praze u mistra kresby a grafiky Jiřího Lindovského, v intermediálním ateliéru pak u Milana Knížáka, výtvarníka a performera, bývalého rektora AVU a ředitele Národní galerie v Praze. Jedny z prvních zkušeností však sbírala na Pedagogické a Filozofické fakultě Univerzity Palackého.

„Ceny a všemožná ocenění vás sice potěší a otevírají i další možnosti vystavování, tvorba sama je élan vital, živá voda.“

„Jako malá jsem chodila do gymnastiky a kreslila v lidové škole umění u paní učitelky Libušky Našové. Na gymnáziu ve Šternberku jsem pak navštěvovala výtvarný kroužek vedený Petrem Skyvou. Není to tak dávno, co mě překvapil text spolužáka, který v jeho úvodu napsal, že v našem dětství jezdily ještě parní lokomotivy a že se ve vlacích topilo v kamnech. To si sice nepamatuji, ale vlakem jsem z rodných Bohuňovic jezdila často,“ vrací se ve vzpomínkách k výtvarným začátkům vizuální umělkyně, teoretička umění a kurátorka.

Jana Šindelová (* 1970)
Vizuální umělkyně, teoretička umění a kurátorka. Zabývá se kresbou, grafikou a site specific. Je absolventkou výtvarné výchovy na PdF UP, teorie a dějin umění na FF UP a AVU v Praze. V disertační práci Václav Cigler a jeho škola analyzovala pohled umělce a pedagoga Václava Ciglera na výtvarné umění přes vnímání pohybem, prostorem a časem. Na snímku její serigrafie Prostor tvořený světlem.

O tom, že se začne ubírat výtvarným směrem, se rozhodla už na gymnáziu. Stalo se tak po jedné vernisáži a setkání s grafičkou Alenou Kučerovou v olomouckém Divadle hudby. Se studiem výtvarné výchovy na olomoucké pedagogické fakultě začala na podzim v roce 1989 a se studiem dějin umění na fakultě filozofické pak o rok později.

„Byla to úžasná doba. Na katedru přišli skvělí a inspirativní umělci, kteří vytvořili velmi tvůrčí prostředí. Měla jsem velké štěstí, že jsem potkala grafika Ondřeje Michálka, kreslíře, sochaře a tvůrce autorského šperku Pavla Herynka, také malíře a autora happeningů a landartových a bodyartových realizací Vladimíra Havlíka či malíře Jiřího Krtičku. Ze studií dějin umění pak často vzpomínám na historika umění Milana Tognera či teoretičku, básnířku a malířku Alenu Nádvorníkovou.“

Na Akademii výtvarných umění se ze zvědavosti přihlásila na Mezinárodní letní akademii umění v Salzburku k americké sochařce Kiki Smith.

„Chyběla mi tehdy silná ženská umělecká osobnost. V kurzu nás bylo dvacet a Kiki Smith nám přibližovala lidské tělo zevnitř. Každý jsme zpracovávali jinou část těla, někdo oči, jiný ucho, další srdce. Na mě vyšel lymfatický systém. Právě tam jsem se setkala se světovou uměleckou elitou.“

O další osudovou křižovatku se postaral architekt, umělec a dnes i partner Michal Motyčka, který ji v roce 2002 seznámil s Václavem Ciglerem. Bylo to při přípravě výstavy s názvem Václav Cigler a absolventi oddelenia sklo v architektúre na Vysokej škole výtvarných umení v Bratislave 1965–1979, která se konala v pražském Mánesu a ve slovenské Národní galerii.

„Využila jsem toho i pro studenty. Bylo to totiž v době, kdy jsem působila na katedře výtvarné výchovy PdF UP. V předmětu Kresba jsme v uvedené trojici připravili pro studenty projekt s názvem Místo setkání.“

S Václavem Ciglerem později oslavila i jeho devadesátiny, když mu ve spolupráci s Muzeem umění Olomouc uspořádala retrospektivu jeho kreseb.

Dnes už může Jana Šindelová částečně i rekapitulovat. V týmu s Václavem Ciglerem a Michalem Motyčkou připravila víc než stovku projektů. Stala se zároveň spoluautorkou devíti publikací a získala i cenu Grafika roku 2001. V plánu má uspořádat výstavu šperků Václava Ciglera a vydat katalog k rozsáhlé výstavě skleněných plastik nazvané Vidět v Galerii Miroslava Kubíka v Litomyšli.

Tvorbu i s odstupem řady let vnímá jako obrovský dar. „Ceny a všemožná ocenění vás sice potěší a otevírají i další možnosti vystavování, tvorba sama je élan vital, živá voda. Tou se stala i má spolupráce s Michalem Motyčkou a Václavem Ciglerem, která dnes pokračuje prostřednictvím nadačního fondu. Václav Cigler byl vizionář, nezajímala ho estetika, ale podstata zadání. Ve výsledku vždy hledal nejlepší řešení. Překonal hranice v mnoha oborech, kterými se zabýval. Je teď na nás, abychom jeho dílo znovu objevili.“

Text vyšel v aktuálním vydání magazínu Žurnál UP, který si můžete přečíst zde.

 

Věnuje se kresbě, grafice i umělecké produkci či performanci. Její práce najdeme ve sbírkách po celém světě, od washingtonské National Gallery of Art až po Galerii Klatovy/Klenová. A taky pětadvacet let spolupracovala s nedávno zesnulým Václavem Ciglerem, uznávaným českým sochařem, sklářem a šperkařem. „Čtvrtstoletí s Václavem pro mě nikdy neskončí,“ říká Jana Šindelová, absolventka Univerzity Palackého.

Grafiku studovala na Akademii výtvarného umění v Praze u mistra kresby a grafiky Jiřího Lindovského, v intermediálním ateliéru pak u Milana Knížáka, výtvarníka a performera, bývalého rektora AVU a ředitele Národní galerie v Praze. Jedny z prvních zkušeností však sbírala na Pedagogické a Filozofické fakultě Univerzity Palackého.

„Ceny a všemožná ocenění vás sice potěší a otevírají i další možnosti vystavování, tvorba sama je élan vital, živá voda.“

„Jako malá jsem chodila do gymnastiky a kreslila v lidové škole umění u paní učitelky Libušky Našové. Na gymnáziu ve Šternberku jsem pak navštěvovala výtvarný kroužek vedený Petrem Skyvou. Není to tak dávno, co mě překvapil text spolužáka, který v jeho úvodu napsal, že v našem dětství jezdily ještě parní lokomotivy a že se ve vlacích topilo v kamnech. To si sice nepamatuji, ale vlakem jsem z rodných Bohuňovic jezdila často,“ vrací se ve vzpomínkách k výtvarným začátkům vizuální umělkyně, teoretička umění a kurátorka.

Jana Šindelová (* 1970)
Vizuální umělkyně, teoretička umění a kurátorka. Zabývá se kresbou, grafikou a site specific. Je absolventkou výtvarné výchovy na PdF UP, teorie a dějin umění na FF UP a AVU v Praze. V disertační práci Václav Cigler a jeho škola analyzovala pohled umělce a pedagoga Václava Ciglera na výtvarné umění přes vnímání pohybem, prostorem a časem. Na snímku její serigrafie Prostor tvořený světlem.

O tom, že se začne ubírat výtvarným směrem, se rozhodla už na gymnáziu. Stalo se tak po jedné vernisáži a setkání s grafičkou Alenou Kučerovou v olomouckém Divadle hudby. Se studiem výtvarné výchovy na olomoucké pedagogické fakultě začala na podzim v roce 1989 a se studiem dějin umění na fakultě filozofické pak o rok později.

„Byla to úžasná doba. Na katedru přišli skvělí a inspirativní umělci, kteří vytvořili velmi tvůrčí prostředí. Měla jsem velké štěstí, že jsem potkala grafika Ondřeje Michálka, kreslíře, sochaře a tvůrce autorského šperku Pavla Herynka, také malíře a autora happeningů a landartových a bodyartových realizací Vladimíra Havlíka či malíře Jiřího Krtičku. Ze studií dějin umění pak často vzpomínám na historika umění Milana Tognera či teoretičku, básnířku a malířku Alenu Nádvorníkovou.“

Na Akademii výtvarných umění se ze zvědavosti přihlásila na Mezinárodní letní akademii umění v Salzburku k americké sochařce Kiki Smith.

„Chyběla mi tehdy silná ženská umělecká osobnost. V kurzu nás bylo dvacet a Kiki Smith nám přibližovala lidské tělo zevnitř. Každý jsme zpracovávali jinou část těla, někdo oči, jiný ucho, další srdce. Na mě vyšel lymfatický systém. Právě tam jsem se setkala se světovou uměleckou elitou.“

O další osudovou křižovatku se postaral architekt, umělec a dnes i partner Michal Motyčka, který ji v roce 2002 seznámil s Václavem Ciglerem. Bylo to při přípravě výstavy s názvem Václav Cigler a absolventi oddelenia sklo v architektúre na Vysokej škole výtvarných umení v Bratislave 1965–1979, která se konala v pražském Mánesu a ve slovenské Národní galerii.

„Využila jsem toho i pro studenty. Bylo to totiž v době, kdy jsem působila na katedře výtvarné výchovy PdF UP. V předmětu Kresba jsme v uvedené trojici připravili pro studenty projekt s názvem Místo setkání.“

S Václavem Ciglerem později oslavila i jeho devadesátiny, když mu ve spolupráci s Muzeem umění Olomouc uspořádala retrospektivu jeho kreseb.

Dnes už může Jana Šindelová částečně i rekapitulovat. V týmu s Václavem Ciglerem a Michalem Motyčkou připravila víc než stovku projektů. Stala se zároveň spoluautorkou devíti publikací a získala i cenu Grafika roku 2001. V plánu má uspořádat výstavu šperků Václava Ciglera a vydat katalog k rozsáhlé výstavě skleněných plastik nazvané Vidět v Galerii Miroslava Kubíka v Litomyšli.

Tvorbu i s odstupem řady let vnímá jako obrovský dar. „Ceny a všemožná ocenění vás sice potěší a otevírají i další možnosti vystavování, tvorba sama je élan vital, živá voda. Tou se stala i má spolupráce s Michalem Motyčkou a Václavem Ciglerem, která dnes pokračuje prostřednictvím nadačního fondu. Václav Cigler byl vizionář, nezajímala ho estetika, ale podstata zadání. Ve výsledku vždy hledal nejlepší řešení. Překonal hranice v mnoha oborech, kterými se zabýval. Je teď na nás, abychom jeho dílo znovu objevili.“

Text vyšel v aktuálním vydání magazínu Žurnál UP, který si můžete přečíst zde.

 

The 2026 EPS Europhysics Prize for outstanding contributions to condensed matter physics was awarded to Libor Šmejkal, Jair Sinov, and Tomáš Jungwirth for their discovery of altermagnetism. The prize has been awarded since 1975 (this year marks its 42nd edition) and is one of the most prestigious European awards in the field of condensed matter physics.

Cena Europhysics Prize 2026 Evropské fyzikální společnosti (EPS) za mimořádný přínos ve fyzice kondenzovaných látek byla udělena Liboru Šmejkalovi, Jairovi Sinovovi a Tomáši Jungwirthovi za objev altermagnetismu. Cena se uděluje od roku 1975 (letošní ročník je již 42.) a patří k nejprestižnějším evropským oceněním v oblasti fyziky kondenzovaných látek.

Od vývoje biosenzorů pro monitoring rostlin až po hledání nových protinádorových látek bude rozkročena nová výzkumná skupina Technologie biorozhraní, která v CATRIN funguje od 1. července pod vedením Davida Panáčka ve spolupráci s Tomášem Malinou. Kromě vědeckých úkolů má vznik skupiny i významný strategický cíl, a to zvýšit konkurenceschopnost mladých vědců v soutěži o prestižní evropské granty včetně ERC Starting.

„Nově vznikající skupina reaguje na rostoucí potřebu propojit pokročilý materiálový výzkum s biologickými a medicínskými aplikacemi. Ať už v podobě monitorování biologických analytů v lidském těle, nebo v rostlinách. Jedna výzkumná linie se zaměří na senzory pro rostliny, které umožní sledovat různé půdní analyty včetně pH nebo obsahu soli, ale také včas detekovat přítomnost nežádoucích virů a bakterií. Druhá, vedená Tomášem Malinou, bude soustředěna na biomedicínský výzkum, zejména na vývoj látek s protinádorovým účinkem,“ uvedl vedoucí skupiny David Panáček.

Vznik výzkumné skupiny má rovněž podpořit šance vědců při získávání evropských projektů. První roky fungování tak budou důležitým obdobím, během nějž bude skupina rozvíjet své výzkumné směřování, budovat mezinárodní viditelnost a usilovat o externí grantové financování pro další růst. „Existence menší začínající skupiny s publikačními výsledky výrazně zvyšuje naše šance na úspěch v evropské konkurenci. Je to model, který běžně funguje na předních zahraničních pracovištích,“ doplnil Panáček, který zahraniční zkušenosti sbíral například během pobytu na Imperial College London. Jeho kolega Tomáš Malina zase může čerpat ze zkušeností z Karolinska Institutet, kde působil.

Pro oba vědce je samostatná výzkumná skupina dalším významným krokem v jejich kariéře. „Je to úspěch a určité zadostiučinění. Vždycky mě bavilo pracovat v kolektivu a nějakým způsobem vést lidi, motivovat je k tomu, aby pracovali na co nejvyšší úrovni. Beru to samozřejmě i jako odpovědnost, ale uděláme vše pro to, abychom uspěli,“ doplnil Panáček, podle nějž se bude skupina postupně rozrůstat.

Od vývoje biosenzorů pro monitoring rostlin až po hledání nových protinádorových látek bude rozkročena nová výzkumná skupina Technologie biorozhraní, která v CATRIN funguje od 1. července pod vedením Davida Panáčka ve spolupráci s Tomášem Malinou. Kromě vědeckých úkolů má vznik skupiny i významný strategický cíl, a to zvýšit konkurenceschopnost mladých vědců v soutěži o prestižní evropské granty včetně ERC Starting.

„Nově vznikající skupina reaguje na rostoucí potřebu propojit pokročilý materiálový výzkum s biologickými a medicínskými aplikacemi. Ať už v podobě monitorování biologických analytů v lidském těle, nebo v rostlinách. Jedna výzkumná linie se zaměří na senzory pro rostliny, které umožní sledovat různé půdní analyty včetně pH nebo obsahu soli, ale také včas detekovat přítomnost nežádoucích virů a bakterií. Druhá, vedená Tomášem Malinou, bude soustředěna na biomedicínský výzkum, zejména na vývoj látek s protinádorovým účinkem,“ uvedl vedoucí skupiny David Panáček.

Vznik výzkumné skupiny má rovněž podpořit šance vědců při získávání evropských projektů. První roky fungování tak budou důležitým obdobím, během nějž bude skupina rozvíjet své výzkumné směřování, budovat mezinárodní viditelnost a usilovat o externí grantové financování pro další růst. „Existence menší začínající skupiny s publikačními výsledky výrazně zvyšuje naše šance na úspěch v evropské konkurenci. Je to model, který běžně funguje na předních zahraničních pracovištích,“ doplnil Panáček, který zahraniční zkušenosti sbíral například během pobytu na Imperial College London. Jeho kolega Tomáš Malina zase může čerpat ze zkušeností z Karolinska Institutet, kde působil.

Pro oba vědce je samostatná výzkumná skupina dalším významným krokem v jejich kariéře. „Je to úspěch a určité zadostiučinění. Vždycky mě bavilo pracovat v kolektivu a nějakým způsobem vést lidi, motivovat je k tomu, aby pracovali na co nejvyšší úrovni. Beru to samozřejmě i jako odpovědnost, ale uděláme vše pro to, abychom uspěli,“ doplnil Panáček, podle nějž se bude skupina postupně rozrůstat.

Inside every modern catalytic converter sits a soft, silvery metal called cerium. It absorbs and releases oxygen, helping to convert harmful exhaust gases into less dangerous ones. But this common metal has an odd trait: a small change in pressure or temperature is enough to make it suddenly lose 15% of its volume. Physicists were unable to fully explain the phenomenon for almost a hundred years.

V každém moderním automobilovém katalyzátoru se nachází měkký, stříbřitý kov jménem cer. Pohlcuje a uvolňuje kyslík, a napomáhá tak přeměně škodlivých výfukových plynů na méně nebezpečné. Tento běžný kov má ale jednu zvláštnost: stačí malá změna tlaku nebo teploty a náhle ztratí 15 % svého objemu. Fyzikové tento jev nedokázali plně vysvětlit téměř sto let.

Na výzkum biostimulantů, které zvyšují účinnost využití živin a pomáhají rostlinám lépe zvládat stresové podmínky, například sucho, zasolení či teplotní extrémy, se zaměří nově schválená evropská síť BIORAG – Biostimulants for Resilient Agriculture. Projekt reaguje na potřebu evropského zemědělství snižovat spotřebu minerálních hnojiv, zlepšovat zdraví půdy, posilovat odolnost plodin vůči klimatické změně a současně zachovat vysoké výnosy při nižších vstupech. Propojí výzkum s průmyslovými partnery, regulačními orgány, tvůrci veřejných politik i dalšími zainteresovanými aktéry z celé Evropy.

Hlavní navrhovatelkou projektu je Shubhpriya Gupta z Laboratoře růstových regulátorů, společného pracoviště Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého a Ústavu experimentální botaniky AV ČR, která bude 4 roky jeho předsedkyní. Začátek je plánovaný na 29. října 2026.

Přirozená podpora rostlin

Evropské zemědělství v současnosti čelí řadě zásadních výzev. Patří mezi ně zejména potřeba snižovat spotřebu minerálních hnojiv, zlepšovat zdraví půdy, zvyšovat odolnost plodin vůči dopadům klimatické změny a zároveň udržet vysokou úroveň zemědělské produkce. V souladu s cíli European Green Deal chce Evropská unie do roku 2030 snížit používání chemických hnojiv přibližně o 20 procent. Jedním z perspektivních nástrojů, které mohou k naplnění těchto cílů přispět, jsou právě biostimulanty.

„Biostimulanty ohou zlepšovat příjem živin, podporovat růst kořenového systému, zvyšovat toleranci rostlin vůči stresovým podmínkám, ovlivňovat kvalitu a výnos plodin nebo podporovat aktivitu půdního mikrobiomu." Shubhpriya Gupta

Biostimulanty nejsou klasická hnojiva ani pesticidy. Jedná se o látky nebo mikroorganismy, které podporují přirozené fyziologické procesy rostlin. „Mohou zlepšovat příjem živin, podporovat růst kořenového systému, zvyšovat toleranci rostlin vůči stresovým podmínkám, ovlivňovat kvalitu a výnos plodin nebo podporovat aktivitu půdního mikrobiomu. Patří mezi ně například prospěšné bakterie a houby, extrakty z mořských řas, huminové látky, aminokyseliny či proteinové hydrolyzáty,“ uvedla Shubhpriya Gupta z Laboratoře růstových regulátorů.

BIORAG sjednotí postupy při výzkumu biostimulantů

Síť BIORAG chce reagovat na současnou roztříštěnost výzkumu biostimulantů a vytvořit společný evropský rámec pro jejich studium a hodnocení. Zaměří se na lepší pochopení mechanismů účinku biostimulantů, standardizaci laboratorních a skleníkových bioesejí i vývoj jednotných metod pro hodnocení jejich účinnosti. Důležitou součástí bude také přenos ověřených metod z modelových rostlin na zemědělské plodiny a dřeviny, harmonizace dat a experimentálních postupů nebo podpora registrace nových biostimulačních produktů.

Projekt COST Action BIORAG bude rozdělen do čtyř hlavních pracovních skupin. „První se zaměří na biostimulační látky a mikroorganismy, jejich identifikaci, charakterizaci a funkční analýzy. Druhá pracovní skupina se bude věnovat mechanismům účinku, například s využitím molekulární biologie, genetiky, biomarkerů, mikroskopie a omických technologií. Třetí skupina se soustředí na aplikaci, registraci a komercializaci biostimulantů, tedy na převod výsledků výzkumu do zemědělské praxe, legislativní otázky a spolupráci s průmyslem. Čtvrtá pracovní skupina bude zajišťovat komunikaci a šíření výsledků, vzdělávání, networking, popularizaci a spolupráci mezi evropskými institucemi,“ doplnila Shubhpriya Gupta.

Nové příležitosti pro vědce i odolnější zemědělství

Významnou součástí COST Action bude také podpora mladých vědců a sdílení zkušeností mezi evropskými pracovišti. Projekt počítá se školeními, workshopy, letními školami, krátkodobými vědeckými pobyty i výměnou zkušeností mezi laboratořemi. BIORAG tak má přispět nejen k rozvoji výzkumu biostimulantů, ale také k budování evropské odborné komunity v této rychle se rozvíjející oblasti.

Očekává se, že výsledky projektu pomohou zvýšit spolehlivost biostimulačních přípravků, urychlit vývoj nových produktů, zlepšit reprodukovatelnost experimentů a usnadnit registraci biostimulantů. V širším kontextu může síť přispět k vyšší odolnosti zemědělství vůči klimatické změně, omezení používání minerálních hnojiv a podpoře udržitelného hospodaření s půdou.

Projekt BIORAG s číslem CA25180 byl schválen v rámci programu COST – European Cooperation in Science and Technology. Realizace čtyřleté mezinárodní sítě je plánována od 29. října 2026 do 28. října 2030. Nejde o klasický výzkumný grant, ale o evropskou platformu propojující výzkumníky, univerzity, firmy i regulační instituce. Roční rozpočet projektu na podporu síťových aktivit činí přibližně 140–180 tisíc eur. Financovány z něj budou vědecká setkání, workshopy, vzdělávací školy, krátkodobé vědecké pobyty (Short-Term Scientific Missions, STSM), konferenční granty i aktivity zaměřené na šíření výsledků projektu. Jejím cílem je sjednotit výzkumné přístupy, metodiky a podpořit přenos ověřených poznatků do zemědělské praxe.

Na výzkum biostimulantů, které zvyšují účinnost využití živin a pomáhají rostlinám lépe zvládat stresové podmínky, například sucho, zasolení či teplotní extrémy, se zaměří nově schválená evropská síť BIORAG – Biostimulants for Resilient Agriculture. Projekt reaguje na potřebu evropského zemědělství snižovat spotřebu minerálních hnojiv, zlepšovat zdraví půdy, posilovat odolnost plodin vůči klimatické změně a současně zachovat vysoké výnosy při nižších vstupech. Propojí výzkum s průmyslovými partnery, regulačními orgány, tvůrci veřejných politik i dalšími zainteresovanými aktéry z celé Evropy.

Hlavní navrhovatelkou projektu je Shubhpriya Gupta z Laboratoře růstových regulátorů, společného pracoviště Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého a Ústavu experimentální botaniky AV ČR, která bude 4 roky jeho předsedkyní. Začátek je plánovaný na 29. října 2026.

Přirozená podpora rostlin

Evropské zemědělství v současnosti čelí řadě zásadních výzev. Patří mezi ně zejména potřeba snižovat spotřebu minerálních hnojiv, zlepšovat zdraví půdy, zvyšovat odolnost plodin vůči dopadům klimatické změny a zároveň udržet vysokou úroveň zemědělské produkce. V souladu s cíli European Green Deal chce Evropská unie do roku 2030 snížit používání chemických hnojiv přibližně o 20 procent. Jedním z perspektivních nástrojů, které mohou k naplnění těchto cílů přispět, jsou právě biostimulanty.

„Biostimulanty ohou zlepšovat příjem živin, podporovat růst kořenového systému, zvyšovat toleranci rostlin vůči stresovým podmínkám, ovlivňovat kvalitu a výnos plodin nebo podporovat aktivitu půdního mikrobiomu." Shubhpriya Gupta

Biostimulanty nejsou klasická hnojiva ani pesticidy. Jedná se o látky nebo mikroorganismy, které podporují přirozené fyziologické procesy rostlin. „Mohou zlepšovat příjem živin, podporovat růst kořenového systému, zvyšovat toleranci rostlin vůči stresovým podmínkám, ovlivňovat kvalitu a výnos plodin nebo podporovat aktivitu půdního mikrobiomu. Patří mezi ně například prospěšné bakterie a houby, extrakty z mořských řas, huminové látky, aminokyseliny či proteinové hydrolyzáty,“ uvedla Shubhpriya Gupta z Laboratoře růstových regulátorů.

BIORAG sjednotí postupy při výzkumu biostimulantů

Síť BIORAG chce reagovat na současnou roztříštěnost výzkumu biostimulantů a vytvořit společný evropský rámec pro jejich studium a hodnocení. Zaměří se na lepší pochopení mechanismů účinku biostimulantů, standardizaci laboratorních a skleníkových bioesejí i vývoj jednotných metod pro hodnocení jejich účinnosti. Důležitou součástí bude také přenos ověřených metod z modelových rostlin na zemědělské plodiny a dřeviny, harmonizace dat a experimentálních postupů nebo podpora registrace nových biostimulačních produktů.

Projekt COST Action BIORAG bude rozdělen do čtyř hlavních pracovních skupin. „První se zaměří na biostimulační látky a mikroorganismy, jejich identifikaci, charakterizaci a funkční analýzy. Druhá pracovní skupina se bude věnovat mechanismům účinku, například s využitím molekulární biologie, genetiky, biomarkerů, mikroskopie a omických technologií. Třetí skupina se soustředí na aplikaci, registraci a komercializaci biostimulantů, tedy na převod výsledků výzkumu do zemědělské praxe, legislativní otázky a spolupráci s průmyslem. Čtvrtá pracovní skupina bude zajišťovat komunikaci a šíření výsledků, vzdělávání, networking, popularizaci a spolupráci mezi evropskými institucemi,“ doplnila Shubhpriya Gupta.

Nové příležitosti pro vědce i odolnější zemědělství

Významnou součástí COST Action bude také podpora mladých vědců a sdílení zkušeností mezi evropskými pracovišti. Projekt počítá se školeními, workshopy, letními školami, krátkodobými vědeckými pobyty i výměnou zkušeností mezi laboratořemi. BIORAG tak má přispět nejen k rozvoji výzkumu biostimulantů, ale také k budování evropské odborné komunity v této rychle se rozvíjející oblasti.

Očekává se, že výsledky projektu pomohou zvýšit spolehlivost biostimulačních přípravků, urychlit vývoj nových produktů, zlepšit reprodukovatelnost experimentů a usnadnit registraci biostimulantů. V širším kontextu může síť přispět k vyšší odolnosti zemědělství vůči klimatické změně, omezení používání minerálních hnojiv a podpoře udržitelného hospodaření s půdou.

Projekt BIORAG s číslem CA25180 byl schválen v rámci programu COST – European Cooperation in Science and Technology. Realizace čtyřleté mezinárodní sítě je plánována od 29. října 2026 do 28. října 2030. Nejde o klasický výzkumný grant, ale o evropskou platformu propojující výzkumníky, univerzity, firmy i regulační instituce. Roční rozpočet projektu na podporu síťových aktivit činí přibližně 140–180 tisíc eur. Financovány z něj budou vědecká setkání, workshopy, vzdělávací školy, krátkodobé vědecké pobyty (Short-Term Scientific Missions, STSM), konferenční granty i aktivity zaměřené na šíření výsledků projektu. Jejím cílem je sjednotit výzkumné přístupy, metodiky a podpořit přenos ověřených poznatků do zemědělské praxe.

Mince nejsou jen platebními prostředky, ale také uměleckými díly, která vydávají svědectví o minulosti, ekonomice i každodenním životě. Právě jejich příběhy představí Letní škola numismatiky na Filozofické fakultě Univerzity Palackého, jež každoročně přiláká více než šest desítek zájemců z řad odborné i laické veřejnosti.

Na katedře historie Filozofické fakulty Univerzity Palackého se letos už podeváté uskuteční Letní škola numismatiky. Přivítá sběratele, kurátory muzeí, pracovníky památkové péče, zájemce o historii i studenty pomocných věd historických, historie, archeologie, dějin umění nebo ekonomických oborů.

„Tuto školu pořádáme pro širokou odbornou i laickou veřejnost. Mezi více než šesti desítkami účastníků najdete studenty archeologie, laické spolupracovníky odborných archeologických pracovišť, sběratele i pracovníky paměťových institucí. Jednotlivá témata představujeme populárně-naučnou formou a program sestavujeme tak, aby pokryl všechny hlavní etapy vývoje mincovnictví,“ shrnul Filip Hradil, odborný garant školy, který v úvodní přednášce představí numismatickou sbírku Vlastivědného muzea v Olomouci. Na něj naváže další z organizátorů školy, archeolog a numismatik Jiří Militký, který bude hovořit o mincích z nového keltského sídliště v západních Čechách. Archeolog Jan John představí mince z Jáchymova, Jan Cihlář z České numismatické společnosti se zaměří na měnovou reformu Václava II. a v neposlední řadě numismatik Marek Budaj z kremnického muzea přiblíží zajímavé nálezy zlatých mincí z 15. století z Bratislavy.

„Nedá se říct, že by nějaká část programu byla stěžejní. Nedílnou součástí školy je také exkurze po olomouckých památkách. Účastníkům školy nabídneme komentovanou prohlídku kostela Neposkvrněného početí Panny Marie a dominikánského kláštera. Součástí programu bude také neformální setkání při večerním rautu,“ doplnil historik a numismatik Filip Hradil.

Přestože je v České republice numismatika dlouhodobě spojována především se sběratelstvím, její vědecká část zaměřená na širší peněžněhistorické souvislosti se potýká s nedostatkem mladých badatelů. Jedním z důvodů je i to, že se tomuto oboru na českých univerzitách věnuje jen omezená pozornost. Letní škola numismatiky tak představuje jednu z mála příležitostí, jak se s tímto oborem seznámit napříč historickými obdobími i odbornými přístupy.

Letní škola numismatiky se uskuteční od 28. do 30. srpna. Organizačně se na její realizaci podílí Institut celoživotního vzdělávání FF UP. Více informací o jejím programu je k dispozici zde.

Mince nejsou jen platebními prostředky, ale také uměleckými díly, která vydávají svědectví o minulosti, ekonomice i každodenním životě. Právě jejich příběhy představí Letní škola numismatiky na Filozofické fakultě Univerzity Palackého, jež každoročně přiláká více než šest desítek zájemců z řad odborné i laické veřejnosti.

Na katedře historie Filozofické fakulty Univerzity Palackého se letos už podeváté uskuteční Letní škola numismatiky. Přivítá sběratele, kurátory muzeí, pracovníky památkové péče, zájemce o historii i studenty pomocných věd historických, historie, archeologie, dějin umění nebo ekonomických oborů.

„Tuto školu pořádáme pro širokou odbornou i laickou veřejnost. Mezi více než šesti desítkami účastníků najdete studenty archeologie, laické spolupracovníky odborných archeologických pracovišť, sběratele i pracovníky paměťových institucí. Jednotlivá témata představujeme populárně-naučnou formou a program sestavujeme tak, aby pokryl všechny hlavní etapy vývoje mincovnictví,“ shrnul Filip Hradil, odborný garant školy, který v úvodní přednášce představí numismatickou sbírku Vlastivědného muzea v Olomouci. Na něj naváže další z organizátorů školy, archeolog a numismatik Jiří Militký, který bude hovořit o mincích z nového keltského sídliště v západních Čechách. Archeolog Jan John představí mince z Jáchymova, Jan Cihlář z České numismatické společnosti se zaměří na měnovou reformu Václava II. a v neposlední řadě numismatik Marek Budaj z kremnického muzea přiblíží zajímavé nálezy zlatých mincí z 15. století z Bratislavy.

„Nedá se říct, že by nějaká část programu byla stěžejní. Nedílnou součástí školy je také exkurze po olomouckých památkách. Účastníkům školy nabídneme komentovanou prohlídku kostela Neposkvrněného početí Panny Marie a dominikánského kláštera. Součástí programu bude také neformální setkání při večerním rautu,“ doplnil historik a numismatik Filip Hradil.

Přestože je v České republice numismatika dlouhodobě spojována především se sběratelstvím, její vědecká část zaměřená na širší peněžněhistorické souvislosti se potýká s nedostatkem mladých badatelů. Jedním z důvodů je i to, že se tomuto oboru na českých univerzitách věnuje jen omezená pozornost. Letní škola numismatiky tak představuje jednu z mála příležitostí, jak se s tímto oborem seznámit napříč historickými obdobími i odbornými přístupy.

Letní škola numismatiky se uskuteční od 28. do 30. srpna. Organizačně se na její realizaci podílí Institut celoživotního vzdělávání FF UP. Více informací o jejím programu je k dispozici zde.

On Sunday, July 5, 2026, Jan Hladký died at the age of 91, shy of his 92nd birthday. A physicist who devoted nearly seven decades to science, he made his mark on the international history of particle physics through his discoveries.

V neděli 5. července 2026 zemřel ve věku nedožitých 92 let Jan Hladký, fyzik, který zasvětil vědě téměř sedm desetiletí a svými objevy v částicové fyzice se zapsal do mezinárodní historie oboru.

Vědci z katedry optiky Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého vyvinuli novou metodu, která s využitím umělé inteligence dokáže z rozmazaných snímků získat detaily, jež jsou pro běžné optické přístroje prakticky neviditelné. Stejný model umělé inteligence přitom dokáže zpracovávat obrazy vzdálených hvězd i jednotlivých molekul, aniž by bylo nutné jej přizpůsobovat konkrétnímu dalekohledu nebo mikroskopu. Výsledky výzkumu publikoval prestižní časopis Nature Communications.

Každý dalekohled nebo mikroskop má své fyzikální limity. Pokud jsou dva objekty příliš blízko sebe, jejich obraz splyne do jedné rozmazané skvrny. To komplikuje práci například astronomům při pozorování vzdálených hvězd nebo biologům při zkoumání struktur uvnitř buněk. Dosavadní metody, které se snaží toto omezení překonat, vyžadují velmi přesnou znalost vlastností konkrétního přístroje a jeho pečlivou kalibraci.

AI se naučila vidět za hranice optiky

Olomoučtí optici zvolili jiný přístup. Umělou inteligenci učili výhradně na počítačově vytvořených simulacích, které zahrnovaly širokou škálu různých optických podmínek. Díky tomu se model nenaučil pracovat pouze s jedním konkrétním přístrojem, ale pochopil obecné principy, podle nichž vzniká obraz v různých typech optických zařízení.

„Naším cílem bylo, aby se AI naučila nejen jeden konkrétní experiment, ale obecný způsob, jak z rozmazaného obrazu získat ostřejší informaci. Právě proto může stejný model pracovat s daty z velmi odlišných oblastí – od astronomie až po molekulární mikroskopii,“ vysvětlil Dominik Vašinka z katedry optiky přírodovědecké fakulty.

Od laboratorních bodů až ke hvězdám v Andromedě

Vědci svou metodu ověřili nejprve v laboratorním experimentu, kde přesně znali skutečnou polohu světelných zdrojů. Následně ji úspěšně vyzkoušeli na reálných datech. Na snímcích oblasti galaxie Andromeda dokázala umělá inteligence rozlišit skupinu hvězd, které na původním snímku splývaly v jediný objekt. V biologických vzorcích pak pomohla zobrazit jemné buněčné struktury tvořené jednotlivými fluoreskujícími molekulami.

„Experiment s kontrolovanou skutečnou strukturou předmětu byl důležitý krok. U reálných mikroskopických dat nevíme, kde přesně se molekuly nacházejí, a u astronomických dat je situace podobná. My jsme vytvořili mezistupeň mezi ideální simulací a reálnými vzorky,“ uvedl Filip Juráň z katedry optiky.

Hvězdy a molekuly spojuje stejný princip

Podle Jaromíra Běhala z katedry optiky, který také na nové metodě spolupracoval, spojuje zdánlivě nesouvisející obory stejný fyzikální princip. „Spojujícím prvkem nejsou hvězdy ani molekuly samotné, ale fyzika zobrazování bodových zdrojů. Pokud ji AI zachytí dostatečně obecně, může pomoci tam, kde je klasická kalibrace zdlouhavá, nestabilní nebo prakticky nemožná,“ řekl.

Výzkumníci věří, že jejich přístup usnadní využívání superrozlišovacích metod v celé řadě vědeckých i technických oborů. Protože model není závislý na jednom konkrétním přístroji, mohl by v budoucnu najít uplatnění všude tam, kde je potřeba získat co nejvíce informací z optických obrazů.

Jeden model pro různé přístroje

„Nejde pouze o další algoritmus pro zpracování obrazu. Důležité je, že model není pevně svázán s jedním přístrojem. To může výrazně zjednodušit použití superrozlišovacích metod ve výzkumu i technické praxi,“ doplnil Miroslav Ježek z katedry optiky.

Výzkum navazuje na dlouhodobou práci Laboratoře kvantové optiky katedry optiky Přírodovědecké fakulty UP v oblasti optického měření, umělé inteligence a zpracování slabých světelných signálů. Projekt podpořila Grantová agentura ČR, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR prostřednictvím programu OP JAK ITI Mezisektorová spolupráce Optické technologie a Interní grantová agentura Univerzity Palackého.

Vědci z katedry optiky Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého vyvinuli novou metodu, která s využitím umělé inteligence dokáže z rozmazaných snímků získat detaily, jež jsou pro běžné optické přístroje prakticky neviditelné. Stejný model umělé inteligence přitom dokáže zpracovávat obrazy vzdálených hvězd i jednotlivých molekul, aniž by bylo nutné jej přizpůsobovat konkrétnímu dalekohledu nebo mikroskopu. Výsledky výzkumu publikoval prestižní časopis Nature Communications.

Každý dalekohled nebo mikroskop má své fyzikální limity. Pokud jsou dva objekty příliš blízko sebe, jejich obraz splyne do jedné rozmazané skvrny. To komplikuje práci například astronomům při pozorování vzdálených hvězd nebo biologům při zkoumání struktur uvnitř buněk. Dosavadní metody, které se snaží toto omezení překonat, vyžadují velmi přesnou znalost vlastností konkrétního přístroje a jeho pečlivou kalibraci.

AI se naučila vidět za hranice optiky

Olomoučtí optici zvolili jiný přístup. Umělou inteligenci učili výhradně na počítačově vytvořených simulacích, které zahrnovaly širokou škálu různých optických podmínek. Díky tomu se model nenaučil pracovat pouze s jedním konkrétním přístrojem, ale pochopil obecné principy, podle nichž vzniká obraz v různých typech optických zařízení.

„Naším cílem bylo, aby se AI naučila nejen jeden konkrétní experiment, ale obecný způsob, jak z rozmazaného obrazu získat ostřejší informaci. Právě proto může stejný model pracovat s daty z velmi odlišných oblastí – od astronomie až po molekulární mikroskopii,“ vysvětlil Dominik Vašinka z katedry optiky přírodovědecké fakulty.

Od laboratorních bodů až ke hvězdám v Andromedě

Vědci svou metodu ověřili nejprve v laboratorním experimentu, kde přesně znali skutečnou polohu světelných zdrojů. Následně ji úspěšně vyzkoušeli na reálných datech. Na snímcích oblasti galaxie Andromeda dokázala umělá inteligence rozlišit skupinu hvězd, které na původním snímku splývaly v jediný objekt. V biologických vzorcích pak pomohla zobrazit jemné buněčné struktury tvořené jednotlivými fluoreskujícími molekulami.

„Experiment s kontrolovanou skutečnou strukturou předmětu byl důležitý krok. U reálných mikroskopických dat nevíme, kde přesně se molekuly nacházejí, a u astronomických dat je situace podobná. My jsme vytvořili mezistupeň mezi ideální simulací a reálnými vzorky,“ uvedl Filip Juráň z katedry optiky.

Hvězdy a molekuly spojuje stejný princip

Podle Jaromíra Běhala z katedry optiky, který také na nové metodě spolupracoval, spojuje zdánlivě nesouvisející obory stejný fyzikální princip. „Spojujícím prvkem nejsou hvězdy ani molekuly samotné, ale fyzika zobrazování bodových zdrojů. Pokud ji AI zachytí dostatečně obecně, může pomoci tam, kde je klasická kalibrace zdlouhavá, nestabilní nebo prakticky nemožná,“ řekl.

Výzkumníci věří, že jejich přístup usnadní využívání superrozlišovacích metod v celé řadě vědeckých i technických oborů. Protože model není závislý na jednom konkrétním přístroji, mohl by v budoucnu najít uplatnění všude tam, kde je potřeba získat co nejvíce informací z optických obrazů.

Jeden model pro různé přístroje

„Nejde pouze o další algoritmus pro zpracování obrazu. Důležité je, že model není pevně svázán s jedním přístrojem. To může výrazně zjednodušit použití superrozlišovacích metod ve výzkumu i technické praxi,“ doplnil Miroslav Ježek z katedry optiky.

Výzkum navazuje na dlouhodobou práci Laboratoře kvantové optiky katedry optiky Přírodovědecké fakulty UP v oblasti optického měření, umělé inteligence a zpracování slabých světelných signálů. Projekt podpořila Grantová agentura ČR, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR prostřednictvím programu OP JAK ITI Mezisektorová spolupráce Optické technologie a Interní grantová agentura Univerzity Palackého.