Agregátor zdrojů

S hlubokým zármutkem jsme přijali zprávu o úmrtí profesora Františka Mezihoráka, výrazné osobnosti Pedagogické fakulty i celé Univerzity Palackého.

S Univerzitou Palackého byl František Mezihorák spjat již od počátku 60. let minulého století. Za svou angažovanost v reformním procesu Pražského jara a odpor proti sovětské okupaci byl v roce 1969 nucen univerzitu opustit. Dvě desetiletí byl zbaven možnosti vědecké a publikační činnosti. Na akademickou půdu se vrátil po roce 1989, kdy se aktivně zapojil do obnovy univerzitního života.

V letech 1991–1997 a 2003–2006 zastával funkci děkana Pedagogické fakulty UP, na Filozofické fakultě UP stál u zrodu katedry evropských studií. V letech 1998–2004 byl senátorem Parlamentu České republiky. Za svou odbornou, pedagogickou i veřejnou činnost obdržel řadu ocenění, mimo jiné Cenu města Olomouce.

„Osobně jsem měl příležitost s panem profesorem jednat a spolupracovat v posledních čtyřech letech. O to více jsem si vážil jeho hlubokého zájmu o dění na fakultě, jeho loajality k její tradici i budoucnosti a skutečnosti, že místo a význam naší fakulty stavěl vždy na první místo. I ve vyšším věku projevoval neutuchající snahu přispívat k jejímu trvalému rozvoji, ať už svými podněty, zkušeností či morální podporou. Jeho erudice, morální integrita a přirozená autorita zůstávají inspirací pro další generace akademiků a studentů. V osobě profesora Mezihoráka ztrácíme respektovaného kolegu a výraznou osobnost, jejíž odkaz bude s Pedagogickou fakultou UP trvale spojen, “ uvedl Vojtech Regec, děkan Pedagogické fakulty UP.

František Mezihorák byl respektovanou a zároveň lidsky vstřícnou osobností. Studenty i kolegy oslovoval svou erudicí, zásadovostí a otevřeností k dialogu. Jeho jméno zůstane s Univerzitou Palackého i Pedagogickou fakultou trvale spojeno. Zemřel ve věku 88 let. Informace také zde.

Nejen na akademicích a akademičkách, bádajících a studujících pevně stojí olomoucká univerzita. Potvrdil to slavnostní ceremoniál předání výročních ocenění UP za rok 2025, kde z rukou rektora Michaela Kohajdy převzalo poděkování také dvanáct neakademických pracovnic a pracovníků Univerzity Palackého.

Správce počítačové sítě, vrátné, údržbář, uklízečka, účetní, asistentky prorektorky či děkana, referentka welcome pointu, odborný pracovník ve zdravotnictví nebo vedoucí správy budov vystoupili na podium kina Metropol a z rukou hlavních představitelů UP obdrželi diplom a medaili jako uznání za svou práci a přínos pro univerzitu.

foto_sem_4

„Naše neakademické kolegyně a kolegy jsme na tomto ceremoniálu ocenili poprvé a je to tak zcela správně, jsou totiž nedílnou a nepostradatelnou součástí univerzitní komunity. Jejich práce bývá často nenápadná, ale je o to důležitější,“ uvedl rektor Michael Kohajda.

Ocenění reprezentovali každou z osmi fakult, vědecký ústav Catrin, správu kolejí a menz i rektorát univerzity, samozřejmostí tedy bylo i poděkování od děkanů a ředitelů.

„Ocenění mé práce a snahy panem děkanem a panem rektorem si velmi vážím. Potvrzuje mi to, že svoji práci dělám poctivě a se srdcem pro fakultu. A že má smysl. Je to pro mě prostě kus života, kus mého já. O to víc mě těší, že moji práci takto vnímá i mé okolí a vedení fakulty,“ svěřila se oceněná Jitka Ambrozová, sekretářka děkana a referentka pro záležitosti vědy a výzkumu a pro doktorský studijní program CMTF, která na fakultě pracuje více něž 30 let. „Jsem možná takový už trochu ‚inventář‘ a práce pro fakultu je pro mě už opravdu srdeční záležitostí a mnohem víc než jen zaměstnání,“ dodala.

foto_sem_4

V duchu „last but not least“ nastoupili neakademičtí pracující univerzity v rámci slavnostního ceremoniálu k převzetí svých ocenění po nejlepších vyučujících, autorech/kách oceněných odborných publikací či nejlepších diplomek nebo po vrcholově sportujících studentech a studentkách.

„Samotný ceremoniál pro mě byl silným a slavnostním okamžikem. Atmosféra byla důstojná a zároveň lidská a utvrdila mě, že do akademického života prostě patříme všichni bez výjimky, od oceňovaných vědců a profesorů až po uklízečky a ‚vysokoškolníky‘. A to dělá život na fakultách náležitě pestrým. Moc díky za toto připomenutí,“ uzavřela Jitka Ambrozová.

foto_sem_4

Vůbec nejstarší ze všech oceněných vystoupil na podium před nastoupené děkany všech fakult a rektora dlouholetý údržbář fakulty tělesné kultury Josef Hlobil. „Čtvrt století je dobrou duší budovy Hynaisova. Náš Pepa umí všechno. Cokoliv potřebujeme opravit, vylepšit, smontovat, to všechno on dokáže ve své malé dílně. Umí najít řešení, která nás, akademiky, nemohou nikdy napadnout,“ zaznělo v jeho nominaci od vedení fakulty.

„Dnes jsem už v důchodu, ale oceněním jsem byl velmi mile překvapen. Manželku už bohužel nemám, tak mě na slavnostní ceremoniál do Metropolu doprovodily děti. Nečekali jsme, že to bude až taková sláva,“ popsal pan Hlobil své dojmy ze slavnostního předání.

Vyzdvižení neodmyslitelné role neakademických zaměstnanců a zaměstnankyň univerzity pro její hladký chod a fungování zavedla UP před třemi lety. Ocenila od té doby pracující napříč generacemi včetně manželského páru, který pro univerzitu pracoval několik desetiletí.

Seznam oceněných neakademických pracujících za rok 2025

(včetně argumentace nominující fakulty/jednotky či oceněného)

 

Cyrilometodějská teologická fakulta

Jitka Ambrozová

sekretářka děkana a referentka pro záležitosti vědy a výzkumu a pro doktorský studijní program

Stálice v naší fakultní rodině, která je už od devadesátek jistotou a oporou děkanům i doktorandům. Na první pohled působí trošičku přísně, ale nenechte se odradit prvním dojmem, je laskavá. Svou práci dělá řadu let pořád se stejným nasazením, důsledně a odpovědně. Je nezbytnou součástí fakultního týmu. Ví všechno a o všem. Děkanova sekretářka a referentka pro vědu a doktorský studijní program v jednom. Paní Jitka Ambrozová, žena, kterou prostě musíte brát vážně!

 

Lékařská fakulta

Luděk Kaprál

odborný pracovník ve zdravotnictví

Luděk působí jako technická podpora na pracovišti Centesimo už od roku 2014. Jeho práce je klíčová pro hladký chod výuky – pomáhá řešit technické problémy, zajišťuje funkčnost zařízení a podporuje kolegy i studenty. V posledních letech se jeho role rozšířila o velmi důležitý úkol: dohled nad výstavbou nových prostor našeho pracoviště, kde se stará o to, aby vše probíhalo podle plánu a splňovalo požadované standardy. Mimo pracovní povinnosti je Luděk člověk, který si umí užít volný čas. Nejraději ho tráví na své chatě, kde se věnuje práci kolem domu a zahrady. Je to šikovný kutil, který zvládne opravit téměř vše – od drobných oprav až po náročnější projekty. Díky tomu je jeho chata nejen místem odpočinku, ale i prostorem, kde realizuje své nápady. Když je hezké počasí, rád si zalétá s modely letadel, které si vlastnoručně sestaví. V poslední době se ale jeho zájmy rozšířily i za hranice domova. Luděk hodně cestuje a objevuje nové kultury. Navštívil například Japonsko, Island i Peru, což svědčí o jeho touze poznávat svět a získávat nové zážitky. Tyto cesty mu přinášejí inspiraci a rozšiřují životní obzory.

 

Filozofická fakulta

Helena Trnová

vrátná

Díky paní Heleně Trnové se už ve dveřích stáváte vítanou součástí komunity. Její přátelskost, vřelost a srdečnost přispívají k dobrým pocitům z našich dní. Přesně takovou atmosféru si každý přeje nejen na univerzitě, ale i ve vnějším světě.

Dáša Červinková

vrátná

Ať už ráno nebo odpoledne, paní Dáša Červinková nikdy nezklame a vždy nás při vstupu do budovy na tř. Svobody vítá s úsměvem. Je esencí dobré nálady a pozitivního přístupu k životu. Namísto „do školy“ a „do práce“ chodíme domů, kde potkáváme dámu z nejmilejších, která si nás hýčká coby blízké přátele.

 

Přírodovědecká fakulta

Filip Zlámal

vedoucí správy budov

Ocenění si dovoluji přebrat za celý kolektiv technického úseku Správy budov, protože bez kolegů bych takové ocenění nikdy nezískal. Když se mě někdo zeptá, co vlastně dělám, tak odpovím, že jsem takový lepší školník na vysoké škole, prostě „vysokoškolník“. Naše fakulta je pro mě srdcovou záležitostí a moje 12leté působení je toho důkazem. Jak řekl jeden moudrý profesor naší fakulty: „Filipe, jsem rád, že jste si prošel celou cestu v rámci správy budov, na samotném začátku od úklidu kolem budovy až po vedoucího správy budov technického úseku.“

 

Pedagogická fakulta

Jiří Štencl

správce počítačové sítě a metodik

Jiří Štencl působí na Pedagogické fakultě UP od roku 2005 jako správce počítačové sítě a metodik. Během této doby se stal jednou z klíčových opor technického zázemí fakulty. Jeho práci charakterizuje vysoká odbornost, pečlivost a smysl pro odpovědnost, díky nimž zajišťuje spolehlivý chod informačních technologií. Rozsáhlou pracovní agendu zvládá s neomylným přehledem, často s nadstandardním nasazením nad rámec povinností. Mezi kolegy je ceněn nejen pro svou profesionalitu, ale také pro klidnou povahu, připravenost vždy pomoci a loajalitu k univerzitnímu prostředí. Bez nadsázky lze říci, že každé pracovní setkání s panem inženýrem je důkazem jeho skromnosti, pracovitosti a ochoty, s níž vychází vstříc nejrůznějším požadavkům ostatních zaměstnanců. Každá systémová nebo softwarová chyba je pro něj impulsem, výzvou k analýze a nalezení řešení – motto, které přesně vystihuje jeho pracovní přístup i osobnost. Pedagogická fakulta by mu za jeho přínos ráda vyslovila upřímné poděkování.

 

Fakulta tělesné kultury

Josef Hlobil

údržbář

Čtvrt století je dobrou duší budovy Hynaisova Josef Hlobil. Náš Pepa umí všechno. A to je dobře, protože stará budova má své vrtochy. Cokoliv však potřebujeme opravit, vylepšit, smontovat, to všechno on dokáže ve své malé dílně. A většinou recyklačně z materiálů, které uchovává. Umí najít řešení, která nás, akademiky, nemohou nikdy napadnout. Jako kustod se stará o to, aby nářadí a náčiní bylo v pořádku a připravené ke kvalitní výuce. Je ochoten kdykoliv naskočit a pomoci i mimo pracovní dobu. Pepův stále mladistvý přístup k životu a smysl pro humor a košilaté anekdoty nám dokážou naladit den hned po vstupu na pracoviště.

 

Právnická fakulta

Eva Grulichová

účetní, likvidátor cestovních příkazů

Právnická fakulta se v průběhu let mění a přicházejí noví zaměstnanci, ale některé jistoty zůstávají — jednou z nich je paní Eva Grulichová. Svou práci vykonává s mimořádnou pečlivostí a obětavostí, vždy ochotně pomáhá kolegům, kteří si nejsou jistí zejména při vyřizování služebních cest. Její pracovní nasazení je obdivuhodné a energie, kterou do své práce vkládá, je doslova nakažlivá. Za 34 let působení na univerzitě a fakultě se její činnost dávno rozšířila nad rámec běžné pracovní agendy. Když se mezi zaměstnanci fakulty řekne „podatelna“, „pokladna“ nebo „cestovní příkaz“, většině se okamžitě vybaví právě usměvavá a vstřícná paní Grulichová.

 

Fakulta zdravotnických věd

Romana Koudelková

asistentka děkana

Magistra Romana Koudelková pracuje na Univerzitě Palackého od roku 2001 a na fakultě zdravotnických věd působí od jejího vzniku. Svou odborností, organizačními schopnostmi a dlouholetými zkušenostmi významně přispívá k efektivnímu fungování fakulty a podpoře jejího vedení. Ve své práci prokazuje vysokou míru profesionality, odpovědnosti a loajality. Její činnost zahrnuje široké spektrum administrativních a koordinačních úkolů spojených s agendou děkana, které zvládá s precizností a systematičností. Paní Koudelková je mezi kolegy i studenty známa svým vstřícným, empatickým a ochotným přístupem. Vyniká schopností nacházet řešení i v náročných situacích a vytvářet pozitivní pracovní prostředí založené na vzájemném respektu a spolupráci. Svým profesionálním vystupováním dlouhodobě přispívá k dobrému jménu fakulty zdravotnických věd i k přátelské a spolupracující atmosféře na fakultě.

 

Vysokoškolský ústav CATRIN

Hana Kupková

referentka Welcome pointu

Kolegyně Hana Kupková působí na pozici referentky Welcome pointu CATRIN, kde zajišťuje komplexní podporu pro příjezd a adaptaci zahraničních zaměstnanců CATRIN. Díky jejímu osobnímu přístupu a výborné organizační schopnosti probíhá nástup nových kolegů hladce – od vyřízení víz a ubytování až po praktickou pomoc při řešení jejich nejrůznějších životních potřeb. Je známá svou ochotou, trpělivostí a schopností najít řešení i v nestandardních situacích. Svou práci vykonává s velkým nasazením a profesionalitou, čímž významně přispívá k dobrému jménu CATRIN.

 

Správa kolejí a menz

Marcela Gronichová

uklízečka a pokojská na koleji Neředín

Paní Marcela Gronichová působí na správě kolejí a menz od roku 2017 na pozici uklízečka – pokojská ve VŠ kolejích Neředín, kde obětavě vytváří skvělé zázemí pro ubytované studenty. Je nepostradatelnou součástí týmu, spolehlivá, ochotná a přátelská. Svou energií a ráznou povahou dokáže kolegyně motivovat, poradit, jak lépe zorganizovat práci k oboustranné spokojenosti zaměstnavatele i ubytovaných studentů. Dokáže dobře řídit práci v mimořádných situacích, jejím heslem je „jdeme na to, udělat se to musí“. Jsme rádi, že ji tu máme.

 

Rektorát

Jana Hořáková

asistentka prorektorky pro studium

Paní Jana Hořáková je s Univerzitou Palackého spojená už řadu let – a pro mnohé kolegy je jednou z těch stálic, které dávají každodennímu chodu univerzity jistotu a klid. Je člověkem, na kterého je spoleh, a zároveň někým, kdo kolem sebe vytváří příjemnou atmosféru: věcnou, přátelskou a lidskou. Během svého působení na různých pracovištích univerzity nasbírala široké zkušenosti a dokázala se vždy rychle zorientovat v nové agendě i prostředí. V práci je pro ni typická pečlivost, smysl pro pořádek, organizační schopnosti a ochota dotahovat věci do konce. Kolegové si na ní cení také diskrétnosti, klidného vystupování a toho, že i v náročných chvílích dokáže zachovat nadhled a hledat řešení – bez zbytečného rozruchu, zato s jistotou, že věci budou dobře zvládnuté. Je navíc typem člověka, který práci dělá poctivě, ale nikdy nezapomíná na to nejdůležitější: na lidi. Umí naslouchat, poradit, povzbudit a být oporou – a často právě tím, že „jen“ udělá věci správně a včas, pomůže ostatním víc, než je na první pohled vidět. K její osobnosti patří také energie a vytrvalost, kterou si udržuje i mimo práci. Ráda a denně běhá – a kdo ji zná, tomu to vlastně vůbec nepřijde překvapivé. Vytrvalost, pravidelnost a schopnost držet tempo jí totiž nejsou vlastní jen při sportu, ale i v pracovním nasazení. Ocenění za dlouholetou práci pro univerzitu je tak nejen uznáním profesionální kvality, ale také poděkováním za lidský přístup, stabilitu a každodenní spolehlivost, kterou Jana Hořáková univerzitě už dlouhá léta dává.

Nejen na akademicích a akademičkách, bádajících a studujících pevně stojí olomoucká univerzita. Potvrdil to slavnostní ceremoniál předání výročních ocenění UP za rok 2025, kde z rukou rektora Michaela Kohajdy převzalo poděkování také dvanáct neakademických pracovnic a pracovníků Univerzity Palackého.

Správce počítačové sítě, vrátné, údržbář, uklízečka, účetní, asistentky prorektorky či děkana, referentka welcome pointu, odborný pracovník ve zdravotnictví nebo vedoucí správy budov vystoupili na podium kina Metropol a z rukou hlavních představitelů UP obdrželi diplom a medaili jako uznání za svou práci a přínos pro univerzitu.

foto_sem_4

„Naše neakademické kolegyně a kolegy jsme na tomto ceremoniálu ocenili poprvé a je to tak zcela správně, jsou totiž nedílnou a nepostradatelnou součástí univerzitní komunity. Jejich práce bývá často nenápadná, ale je o to důležitější,“ uvedl rektor Michael Kohajda.

Ocenění reprezentovali každou z osmi fakult, vědecký ústav Catrin, správu kolejí a menz i rektorát univerzity, samozřejmostí tedy bylo i poděkování od děkanů a ředitelů.

„Ocenění mé práce a snahy panem děkanem a panem rektorem si velmi vážím. Potvrzuje mi to, že svoji práci dělám poctivě a se srdcem pro fakultu. A že má smysl. Je to pro mě prostě kus života, kus mého já. O to víc mě těší, že moji práci takto vnímá i mé okolí a vedení fakulty,“ svěřila se oceněná Jitka Ambrozová, sekretářka děkana a referentka pro záležitosti vědy a výzkumu a pro doktorský studijní program CMTF, která na fakultě pracuje více něž 30 let. „Jsem možná takový už trochu ‚inventář‘ a práce pro fakultu je pro mě už opravdu srdeční záležitostí a mnohem víc než jen zaměstnání,“ dodala.

foto_sem_4

V duchu „last but not least“ nastoupili neakademičtí pracující univerzity v rámci slavnostního ceremoniálu k převzetí svých ocenění po nejlepších vyučujících, autorech/kách oceněných odborných publikací či nejlepších diplomek nebo po vrcholově sportujících studentech a studentkách.

„Samotný ceremoniál pro mě byl silným a slavnostním okamžikem. Atmosféra byla důstojná a zároveň lidská a utvrdila mě, že do akademického života prostě patříme všichni bez výjimky, od oceňovaných vědců a profesorů až po uklízečky a ‚vysokoškolníky‘. A to dělá život na fakultách náležitě pestrým. Moc díky za toto připomenutí,“ uzavřela Jitka Ambrozová.

foto_sem_4

Vůbec nejstarší ze všech oceněných vystoupil na podium před nastoupené děkany všech fakult a rektora dlouholetý údržbář fakulty tělesné kultury Josef Hlobil. „Čtvrt století je dobrou duší budovy Hynaisova. Náš Pepa umí všechno. Cokoliv potřebujeme opravit, vylepšit, smontovat, to všechno on dokáže ve své malé dílně. Umí najít řešení, která nás, akademiky, nemohou nikdy napadnout,“ zaznělo v jeho nominaci od vedení fakulty.

„Dnes jsem už v důchodu, ale oceněním jsem byl velmi mile překvapen. Manželku už bohužel nemám, tak mě na slavnostní ceremoniál do Metropolu doprovodily děti. Nečekali jsme, že to bude až taková sláva,“ popsal pan Hlobil své dojmy ze slavnostního předání.

Vyzdvižení neodmyslitelné role neakademických zaměstnanců a zaměstnankyň univerzity pro její hladký chod a fungování zavedla UP před třemi lety. Ocenila od té doby pracující napříč generacemi včetně manželského páru, který pro univerzitu pracoval několik desetiletí.

Seznam oceněných neakademických pracujících za rok 2025

(včetně argumentace nominující fakulty/jednotky či oceněného)

 

Cyrilometodějská teologická fakulta

Jitka Ambrozová

sekretářka děkana a referentka pro záležitosti vědy a výzkumu a pro doktorský studijní program

Stálice v naší fakultní rodině, která je už od devadesátek jistotou a oporou děkanům i doktorandům. Na první pohled působí trošičku přísně, ale nenechte se odradit prvním dojmem, je laskavá. Svou práci dělá řadu let pořád se stejným nasazením, důsledně a odpovědně. Je nezbytnou součástí fakultního týmu. Ví všechno a o všem. Děkanova sekretářka a referentka pro vědu a doktorský studijní program v jednom. Paní Jitka Ambrozová, žena, kterou prostě musíte brát vážně!

 

Lékařská fakulta

Luděk Kaprál

odborný pracovník ve zdravotnictví

Luděk působí jako technická podpora na pracovišti Centesimo už od roku 2014. Jeho práce je klíčová pro hladký chod výuky – pomáhá řešit technické problémy, zajišťuje funkčnost zařízení a podporuje kolegy i studenty. V posledních letech se jeho role rozšířila o velmi důležitý úkol: dohled nad výstavbou nových prostor našeho pracoviště, kde se stará o to, aby vše probíhalo podle plánu a splňovalo požadované standardy. Mimo pracovní povinnosti je Luděk člověk, který si umí užít volný čas. Nejraději ho tráví na své chatě, kde se věnuje práci kolem domu a zahrady. Je to šikovný kutil, který zvládne opravit téměř vše – od drobných oprav až po náročnější projekty. Díky tomu je jeho chata nejen místem odpočinku, ale i prostorem, kde realizuje své nápady. Když je hezké počasí, rád si zalétá s modely letadel, které si vlastnoručně sestaví. V poslední době se ale jeho zájmy rozšířily i za hranice domova. Luděk hodně cestuje a objevuje nové kultury. Navštívil například Japonsko, Island i Peru, což svědčí o jeho touze poznávat svět a získávat nové zážitky. Tyto cesty mu přinášejí inspiraci a rozšiřují životní obzory.

 

Filozofická fakulta

Helena Trnová

vrátná

Díky paní Heleně Trnové se už ve dveřích stáváte vítanou součástí komunity. Její přátelskost, vřelost a srdečnost přispívají k dobrým pocitům z našich dní. Přesně takovou atmosféru si každý přeje nejen na univerzitě, ale i ve vnějším světě.

Dáša Červinková

vrátná

Ať už ráno nebo odpoledne, paní Dáša Červinková nikdy nezklame a vždy nás při vstupu do budovy na tř. Svobody vítá s úsměvem. Je esencí dobré nálady a pozitivního přístupu k životu. Namísto „do školy“ a „do práce“ chodíme domů, kde potkáváme dámu z nejmilejších, která si nás hýčká coby blízké přátele.

 

Přírodovědecká fakulta

Filip Zlámal

vedoucí správy budov

Ocenění si dovoluji přebrat za celý kolektiv technického úseku Správy budov, protože bez kolegů bych takové ocenění nikdy nezískal. Když se mě někdo zeptá, co vlastně dělám, tak odpovím, že jsem takový lepší školník na vysoké škole, prostě „vysokoškolník“. Naše fakulta je pro mě srdcovou záležitostí a moje 12leté působení je toho důkazem. Jak řekl jeden moudrý profesor naší fakulty: „Filipe, jsem rád, že jste si prošel celou cestu v rámci správy budov, na samotném začátku od úklidu kolem budovy až po vedoucího správy budov technického úseku.“

 

Pedagogická fakulta

Jiří Štencl

správce počítačové sítě a metodik

Jiří Štencl působí na Pedagogické fakultě UP od roku 2005 jako správce počítačové sítě a metodik. Během této doby se stal jednou z klíčových opor technického zázemí fakulty. Jeho práci charakterizuje vysoká odbornost, pečlivost a smysl pro odpovědnost, díky nimž zajišťuje spolehlivý chod informačních technologií. Rozsáhlou pracovní agendu zvládá s neomylným přehledem, často s nadstandardním nasazením nad rámec povinností. Mezi kolegy je ceněn nejen pro svou profesionalitu, ale také pro klidnou povahu, připravenost vždy pomoci a loajalitu k univerzitnímu prostředí. Bez nadsázky lze říci, že každé pracovní setkání s panem inženýrem je důkazem jeho skromnosti, pracovitosti a ochoty, s níž vychází vstříc nejrůznějším požadavkům ostatních zaměstnanců. Každá systémová nebo softwarová chyba je pro něj impulsem, výzvou k analýze a nalezení řešení – motto, které přesně vystihuje jeho pracovní přístup i osobnost. Pedagogická fakulta by mu za jeho přínos ráda vyslovila upřímné poděkování.

 

Fakulta tělesné kultury

Josef Hlobil

údržbář

Čtvrt století je dobrou duší budovy Hynaisova Josef Hlobil. Náš Pepa umí všechno. A to je dobře, protože stará budova má své vrtochy. Cokoliv však potřebujeme opravit, vylepšit, smontovat, to všechno on dokáže ve své malé dílně. A většinou recyklačně z materiálů, které uchovává. Umí najít řešení, která nás, akademiky, nemohou nikdy napadnout. Jako kustod se stará o to, aby nářadí a náčiní bylo v pořádku a připravené ke kvalitní výuce. Je ochoten kdykoliv naskočit a pomoci i mimo pracovní dobu. Pepův stále mladistvý přístup k životu a smysl pro humor a košilaté anekdoty nám dokážou naladit den hned po vstupu na pracoviště.

 

Právnická fakulta

Eva Grulichová

účetní, likvidátor cestovních příkazů

Právnická fakulta se v průběhu let mění a přicházejí noví zaměstnanci, ale některé jistoty zůstávají — jednou z nich je paní Eva Grulichová. Svou práci vykonává s mimořádnou pečlivostí a obětavostí, vždy ochotně pomáhá kolegům, kteří si nejsou jistí zejména při vyřizování služebních cest. Její pracovní nasazení je obdivuhodné a energie, kterou do své práce vkládá, je doslova nakažlivá. Za 34 let působení na univerzitě a fakultě se její činnost dávno rozšířila nad rámec běžné pracovní agendy. Když se mezi zaměstnanci fakulty řekne „podatelna“, „pokladna“ nebo „cestovní příkaz“, většině se okamžitě vybaví právě usměvavá a vstřícná paní Grulichová.

 

Fakulta zdravotnických věd

Romana Koudelková

asistentka děkana

Magistra Romana Koudelková pracuje na Univerzitě Palackého od roku 2001 a na fakultě zdravotnických věd působí od jejího vzniku. Svou odborností, organizačními schopnostmi a dlouholetými zkušenostmi významně přispívá k efektivnímu fungování fakulty a podpoře jejího vedení. Ve své práci prokazuje vysokou míru profesionality, odpovědnosti a loajality. Její činnost zahrnuje široké spektrum administrativních a koordinačních úkolů spojených s agendou děkana, které zvládá s precizností a systematičností. Paní Koudelková je mezi kolegy i studenty známa svým vstřícným, empatickým a ochotným přístupem. Vyniká schopností nacházet řešení i v náročných situacích a vytvářet pozitivní pracovní prostředí založené na vzájemném respektu a spolupráci. Svým profesionálním vystupováním dlouhodobě přispívá k dobrému jménu fakulty zdravotnických věd i k přátelské a spolupracující atmosféře na fakultě.

 

Vysokoškolský ústav CATRIN

Hana Kupková

referentka Welcome pointu

Kolegyně Hana Kupková působí na pozici referentky Welcome pointu CATRIN, kde zajišťuje komplexní podporu pro příjezd a adaptaci zahraničních zaměstnanců CATRIN. Díky jejímu osobnímu přístupu a výborné organizační schopnosti probíhá nástup nových kolegů hladce – od vyřízení víz a ubytování až po praktickou pomoc při řešení jejich nejrůznějších životních potřeb. Je známá svou ochotou, trpělivostí a schopností najít řešení i v nestandardních situacích. Svou práci vykonává s velkým nasazením a profesionalitou, čímž významně přispívá k dobrému jménu CATRIN.

 

Správa kolejí a menz

Marcela Gronichová

uklízečka a pokojská na koleji Neředín

Paní Marcela Gronichová působí na správě kolejí a menz od roku 2017 na pozici uklízečka – pokojská ve VŠ kolejích Neředín, kde obětavě vytváří skvělé zázemí pro ubytované studenty. Je nepostradatelnou součástí týmu, spolehlivá, ochotná a přátelská. Svou energií a ráznou povahou dokáže kolegyně motivovat, poradit, jak lépe zorganizovat práci k oboustranné spokojenosti zaměstnavatele i ubytovaných studentů. Dokáže dobře řídit práci v mimořádných situacích, jejím heslem je „jdeme na to, udělat se to musí“. Jsme rádi, že ji tu máme.

 

Rektorát

Jana Hořáková

asistentka prorektorky pro studium

Paní Jana Hořáková je s Univerzitou Palackého spojená už řadu let – a pro mnohé kolegy je jednou z těch stálic, které dávají každodennímu chodu univerzity jistotu a klid. Je člověkem, na kterého je spoleh, a zároveň někým, kdo kolem sebe vytváří příjemnou atmosféru: věcnou, přátelskou a lidskou. Během svého působení na různých pracovištích univerzity nasbírala široké zkušenosti a dokázala se vždy rychle zorientovat v nové agendě i prostředí. V práci je pro ni typická pečlivost, smysl pro pořádek, organizační schopnosti a ochota dotahovat věci do konce. Kolegové si na ní cení také diskrétnosti, klidného vystupování a toho, že i v náročných chvílích dokáže zachovat nadhled a hledat řešení – bez zbytečného rozruchu, zato s jistotou, že věci budou dobře zvládnuté. Je navíc typem člověka, který práci dělá poctivě, ale nikdy nezapomíná na to nejdůležitější: na lidi. Umí naslouchat, poradit, povzbudit a být oporou – a často právě tím, že „jen“ udělá věci správně a včas, pomůže ostatním víc, než je na první pohled vidět. K její osobnosti patří také energie a vytrvalost, kterou si udržuje i mimo práci. Ráda a denně běhá – a kdo ji zná, tomu to vlastně vůbec nepřijde překvapivé. Vytrvalost, pravidelnost a schopnost držet tempo jí totiž nejsou vlastní jen při sportu, ale i v pracovním nasazení. Ocenění za dlouholetou práci pro univerzitu je tak nejen uznáním profesionální kvality, ale také poděkováním za lidský přístup, stabilitu a každodenní spolehlivost, kterou Jana Hořáková univerzitě už dlouhá léta dává.

Lepší dostupnost moderní léčby pro onkologické pacienty, vyšší kapacitu ambulantní péče v odpovídajících prostorách a také zbrusu nový chemostacionář poskytne nový pavilon Onkologické kliniky Fakultní nemocnice Olomouc a Lékařské fakulty UP, který vyrostl v jižní části nemocničního areálu. Budova, do které se brzy kompletně přestěhuje ambulantní část kliniky, je zajímavá i využitím udržitelných technologií.

Pavilon s označením P4 navazuje na nedávno vybudovanou ambulantní část Hemato-onkologické kliniky. Podobu mu dala architektonická kancelář Adam Rujbr Architects, náklady na výstavbu, kterou podpořil Národní plán obnovy ČR, přesáhly 260 milionů korun bez DPH. Zástupci nemocnice, ale například i ministr zdravotnictví Adam Vojtěch, který se zúčastnil slavnostního otevření, hovoří o významném milníku v péči o onkologicky nemocné pacienty nejen v regionu střední Moravy.

„Současné zdravotnictví se bohužel musí vyrovnávat s tou skutečností, že počet případů nádorových onemocnění v naší populaci neustále stoupá. Naštěstí řadu onkologických diagnóz dnes už umíme s úspěchem léčit a vrátit pacienty do plnohodnotného života, případně jim jej významně prodloužit. K tomu ale vedle moderních technologií a léčiv potřebujeme i odpovídající zázemí, protože právě prostředí, kde léčba probíhá, má na její úspěch nesporný vliv. Jsem rád především za naše pacienty a personál, že nový onkologický pavilon takové nároky beze zbytku splňuje,“ uvedl ředitel nemocnice Roman Havlík.

Nový pavilon má šest podlaží, do kterých se v následujících týdnech kompletně přestěhuje ambulantní část Onkologické kliniky. „Hlavním benefitem je rozšíření kapacity chemostacionáře a zvětšení prostor našich ambulancí. Nově se ambulantní trakt rozšíří o zázemí pro implantaci a péči o cévní vstupy, dále také o ambulanci pro péči o rány. Sídlo zde bude mít i oddělení klinických studií, které zajišťuje kompletní péči o nemocné léčené v rámci těchto studií. K dispozici budou také prostory pro paliativní ambulanci s vlastní aplikační místností,“ přiblížila primářka kliniky Hana Študentová.

„Nové prostory umožní rozšíření indikací v rámci celého spektra onkologických diagnóz, navíc jednotlivé části léčebného procesu budou individuálně zacíleny, pro konkrétního pacienta bude zvolena ‚léčba šitá na míru‘ s cílem optimálního výsledku a za udržení co nejvyšší kvality jeho života,“ dodal přednosta kliniky Bohuslav Melichar.

Součástí objektu je i velká seminární místnost pro výuku a konání odborných seminářů, také pracovny psychologů, nutriční terapeutky, fyzioterapeuta a ambasadorky onkologických pacientů. Velký důraz v interiéru je kladen na prvky tzv. healing architecture, které mají přispět k tomu, aby se tu pacienti cítili dobře.

Budova je zajímavá i důrazem na udržitelnost. Poprvé v rámci České republiky došlo k využití fotovoltaické fasády. Fotovoltaické panely jsou vedle jižní strany objektu osazeny také na střeše, jejíž část je vegetační s rozchodníkovými koberci, a na přístřešku nad nově vybudovaným parkovištěm, jejich výkon pokryje podstatnou část provozu novostavby.

Po přesunutí ambulantního provozu Onkologické kliniky do nových prostor chce vedení nemocnice ještě letos zahájit stavební úpravy současných pavilonů H1 a H2, kde sídlí také Klinika plicních nemocí a tuberkulózy.

Lepší dostupnost moderní léčby pro onkologické pacienty, vyšší kapacitu ambulantní péče v odpovídajících prostorách a také zbrusu nový chemostacionář poskytne nový pavilon Onkologické kliniky Fakultní nemocnice Olomouc a Lékařské fakulty UP, který vyrostl v jižní části nemocničního areálu. Budova, do které se brzy kompletně přestěhuje ambulantní část kliniky, je zajímavá i využitím udržitelných technologií.

Pavilon s označením P4 navazuje na nedávno vybudovanou ambulantní část Hemato-onkologické kliniky. Podobu mu dala architektonická kancelář Adam Rujbr Architects, náklady na výstavbu, kterou podpořil Národní plán obnovy ČR, přesáhly 260 milionů korun bez DPH. Zástupci nemocnice, ale například i ministr zdravotnictví Adam Vojtěch, který se zúčastnil slavnostního otevření, hovoří o významném milníku v péči o onkologicky nemocné pacienty nejen v regionu střední Moravy.

„Současné zdravotnictví se bohužel musí vyrovnávat s tou skutečností, že počet případů nádorových onemocnění v naší populaci neustále stoupá. Naštěstí řadu onkologických diagnóz dnes už umíme s úspěchem léčit a vrátit pacienty do plnohodnotného života, případně jim jej významně prodloužit. K tomu ale vedle moderních technologií a léčiv potřebujeme i odpovídající zázemí, protože právě prostředí, kde léčba probíhá, má na její úspěch nesporný vliv. Jsem rád především za naše pacienty a personál, že nový onkologický pavilon takové nároky beze zbytku splňuje,“ uvedl ředitel nemocnice Roman Havlík.

Nový pavilon má šest podlaží, do kterých se v následujících týdnech kompletně přestěhuje ambulantní část Onkologické kliniky. „Hlavním benefitem je rozšíření kapacity chemostacionáře a zvětšení prostor našich ambulancí. Nově se ambulantní trakt rozšíří o zázemí pro implantaci a péči o cévní vstupy, dále také o ambulanci pro péči o rány. Sídlo zde bude mít i oddělení klinických studií, které zajišťuje kompletní péči o nemocné léčené v rámci těchto studií. K dispozici budou také prostory pro paliativní ambulanci s vlastní aplikační místností,“ přiblížila primářka kliniky Hana Študentová.

„Nové prostory umožní rozšíření indikací v rámci celého spektra onkologických diagnóz, navíc jednotlivé části léčebného procesu budou individuálně zacíleny, pro konkrétního pacienta bude zvolena ‚léčba šitá na míru‘ s cílem optimálního výsledku a za udržení co nejvyšší kvality jeho života,“ dodal přednosta kliniky Bohuslav Melichar.

Součástí objektu je i velká seminární místnost pro výuku a konání odborných seminářů, také pracovny psychologů, nutriční terapeutky, fyzioterapeuta a ambasadorky onkologických pacientů. Velký důraz v interiéru je kladen na prvky tzv. healing architecture, které mají přispět k tomu, aby se tu pacienti cítili dobře.

Budova je zajímavá i důrazem na udržitelnost. Poprvé v rámci České republiky došlo k využití fotovoltaické fasády. Fotovoltaické panely jsou vedle jižní strany objektu osazeny také na střeše, jejíž část je vegetační s rozchodníkovými koberci, a na přístřešku nad nově vybudovaným parkovištěm, jejich výkon pokryje podstatnou část provozu novostavby.

Po přesunutí ambulantního provozu Onkologické kliniky do nových prostor chce vedení nemocnice ještě letos zahájit stavební úpravy současných pavilonů H1 a H2, kde sídlí také Klinika plicních nemocí a tuberkulózy.

Vstřícný přístup ke studentům a studentkám, nápaditost výuky i nadšení, s nímž pedagogové naplňují své poslání – právě tato témata patří do centra debat před vyhlášením výsledků soutěže Teaching Awards UP. Druhý ročník této prestižní soutěže ovládli pedagogové z filozofické fakulty – Miroslav Orel z katedry psychologie a Patrik Paštrnák z katedry historie. V krátkém rozhovoru přiblížili svůj vztah k výuce i k evaluacím, které jsou nedílnou součástí akademického prostředí.

Na základě studentských nominací uspořádala olomoucká univerzita celouniverzitní soutěž Teaching Awards UP, jejímž prostřednictvím vyzdvihuje jednu ze svých klíčových hodnot: kvalitní a inspirativní vzdělávání. Soutěžilo se ve dvou kategoriích – o cenu Teaching Junior Award, určenou pedagogům s praxí do pěti let, a o cenu Teaching Senior Award, určenou zkušeným učitelům.

Ze studentských nominací vzešla prostřednictvím univerzitního systému evaluací v každé kategorii pětice finalistů. O vítězích následně rozhodla Pedagogická komise UP na základě prezentačních materiálů, v nichž se finalisté představili.

Ocenění byla předána v rámci Akademického týdne UP. Laureáty se stali Miroslav Orel z katedry psychologie, držitel ceny Senior Award, a Patrik Paštrnák z katedry historie, který získal Junior Award.

Prostřednictvím ceny Teaching Awards UP už druhým rokem Univerzita Palackého zdůrazňuje, že kvalitní výuku považuje za jednu z klíčových hodnot. Na čem vám ve výuce záleží? 

Miroslav Orel: Pro mě je výuka moje povolání a poslání. Já jsem už od dětství cítil, že chci být učitelem. Je to můj příspěvek, který se snažím dávat a kterým chci zúročit a předat dál, co jsem sám dostal. Dělám, co mám rád – a mám rád, co dělám. Na čem mi ve výuce záleží? Abych byl srozumitelný a jasný od začátku až do konce. Abych zaujal tématy, která považuji za nesmírně zajímavá, a nadchl pro ně co nejvíce. Abych přinesl maximum praktických příkladů a ukázal onu šíři a vzájemné souvislosti a propojení, které vnímám. Abych vybídl k hledání dalšího, hlubšího a širšího. Abych pobídl svoje studenty a aby mě předběhli a překonali, aby nad vším přemýšleli a nepřestali se nikdy ptát – k otázkám vyzývám opakovaně. Pro mě není žádná otázka špatná. Abych nastavil jednotná pravidla a pak je dodržoval. Nevadí mi, jestli budu považován za přísného, ale vadilo by mi, kdybych byl považován za nespravedlivého. Určitě mi záleží na tom, abych nenudil. Výuka by měla být zábavná pro posluchače i učitele. Záleží mi rozhodně také na kultivaci projevu. Já mám tendenci brát to, co dělám vždycky vážně a zodpovědně. A takto beru i výuku. Jo, a ještě mi záleží na tom, aby moji studenti měli adekvátní zdroje ke studiu. Takže psaní, ilustrování a vytváření učebnic přímo na míru jednotlivým předmětům je pro mě nedílnou součástí – mimochodem zrovna dělám na novém vydání jedné z učebnic.

Patrik Paštrnák: Výuka pro mě představuje radost a smysl. Díky ní se můžu potkávat se skvělými mladými lidmi, se kterými poznáváme pořád nové aspekty minulosti, a tím líp chápeme i naši přítomnost. Čteme si spolu historické prameny, práce badatelů, diskutujeme, klademe si otázky, zpochybňujeme, rekonstruujeme, inscenujeme a občas i blbneme – máme zkrátka “good time” v nekonečné králičí noře poznání. Čas a diskuze se studenty mi vždy otevírá nové obzory, ať už vědecké, pedagogické nebo lidské. Těší mě sledovat, jak se z nich stávají skvělé vědkyně, učitelé, nebo všestranné osobnosti. Jako nejdůležitější ve výuce považuji čas a naslouchání: čas, který si najdu, abych připravil novou aktivizační metodu, abych si načetl novou literaturu k tématu, ale hlavně čas být tady pro studenty – naslouchat jejich zájmům a potřebám, dát jim dobrou zpětnou vazbu, zapamatovat si jejich jména, vytvářet pro ně bezpečné prostředí. Studenti se ani nezhoršují ani nezlepšují, nejsou ani "leví", ani "šikovní" – jsou jenom vystaveni jiným situacím, jiným výzvám, jiné “době” než možná my během našich studií. Většina z nich musí během studia pracovat, sociální sítě jim kradou pozornost, AI kreativitu. Naším úkolem jako jejich starších kolegů je tedy vnímat jejich potřeby a naslouchat, co je trápí a zajímá. Pečovat, aby nikdo ze studentů – slovy muzikálového Alexandra Hamiltona „nezahodil svůj shot”.

Mezi finalisty vás nominovali studenti a studentky. Právě studentské nominace jsou v této soutěži hodně důležité. Jak vnímáte univerzitní systém pro evaluace? Jak vnímáte evaluace jako takové? Nastala někdy situace, že jste něco ve výuce změnil právě s ohledem na evaluaci?

Miroslav Orel: Předně nominace přímo od našich studentek a studentů si velmi považuji. A v odpovědi na otázky začnu možná trochu zeširoka – na katedře psychologie vyučuji předměty na pomezí psychologie a medicíny. V lidském těle, o kterém učím, vše podléhá řízení a regulaci na základě zpětných vazeb. Bez nich by to nešlo, tělo by přestalo fungovat a rychle by následovala smrt. Zpětnou vazbu tedy považuji za nezbytnou – a toto říkám roky. Evaluace beru a podporuji vždy – ať je pochvalná nebo kritická. Mimochodem vždy mě mrzí, když se v evaluacích vyjádří jen zlomek studentů. I pro studující je dobré se učit poskytovat zpětnou vazbu a sdělovat svůj názor. Mimo oficiální systém evaluací UP každý semestr prosím na konci poslední přednášky studenty, aby mi na lístky anonymně napsali, co se jim v daném semestru líbilo a co ne, co by chtěli nechat a co by změnili. Pokaždé nad tou mojí i tou univerzitní evaluací přemýšlím a reaguji na ni. A několikrát jsem návrhy reflektoval a provedl změny právě na základě evaluací. Jindy vysvětlím, proč to či ono je a proč to zůstane. Protože – jak už tu zaznělo – jsem přesvědčen, že bez zpětné vazby (tedy evaluace) to nejde. Je to pro mě jedna z cest ke zlepšování. Pokud se učitel přestane zajímat a ptát se, jaké je to, co předává a o co se snaží, není podle mě na dobré cestě.

Patrik Paštrnák: Univerzitní evaluace vnímám jako užitečný nástroj základní zpětné vazby, která může vychytat vážné problémy. Celkově mi však jejich nastavení, ať už v dotazníkových otázkách, tak v motivaci studentů je vyplňovat přijde málo dostatečné. Studenti nemají prostor se vyjádřit k celkové koncepci studia, ke složení a kreditovému ohodnocení předmětů; navíc není výsledek zpětné vazby nijak viditelný a otevřený dalšímu dialogu mezi studentem a vyučujícím, resp. katedrou. Pro mou přímou výuku mnohem užitečnější mi přijde zpětná vazba během nebo v závěru semestru (např. formou psaných resumé nebo Job reflektivních karet). Na základě těchto komentářů pravidelně upravuji způsob atestace, tematické složení a zaměření sylabů, způsob vedení hodin, nebo koncepci nových kurzů.

Co pro vás cena Teaching Awards UP znamená?

Miroslav Orel: Ceny Teaching Awards UP si nesmírně vážím. Beru ji jako ocenění svého učitelství, kdy se snažím něco předat, být užitečný a naplnit to, co vnímám jako svoje poslání. V profesním životě jsem se od medicíny přesunul k psychologii. Všechny profese jsem dělal rád, byly pro mě vynikající zkušeností, nelituji ani jedné a všechny stále zúročuji. Přesto se vevnitř nejvíce cítím být učitelem. Proto mě ocenění, které se se týká právě učitelské pozice, velmi těší a hluboce dojímá. A pokud mě spontánně nominovali sami studenti, tak to mě těší obzvláště – s nikým jsem o tom dopředu nemluvil a ani jsem nepostřehl, že je daná soutěž vyhlášena. Rád bych zde vyjádřil poděkování všem, kteří mě nominovali nebo mi poslali hlas – děkuji srdečně, budu se dál snažit a dělat to nejlepší, čeho jsem schopen, tak dlouho, jak jen to půjde.

Patrik Paštrnák: Cena pro mě znamená závazek být pořád lepším učitelem a vědcem.

Mgr. Patrik Paštrnák, M. A., D.Phil., Teaching Junior Award,

je členem katedry historie Filozofické fakulty Univerzity Palackého. Na FF UP absolvoval latinskou filologii a historii. Poté studoval medievistiku na CEU v Budapešti a doktorské studium historie na New College v Oxfordu. Na FF UP vyučuje starší dějiny. V nakladatelství Routledge mu před časem vyšla monografie s názvem Dynasty in motion. Wedding journeys in late medieval and early modern Europe. S britskými kolegy pracuje na textbooku středověké monarchie, jenž má rovněž publikovat nakladatelství Routledge.

MUDr. PhDr. Miroslav Orel, Ph.D., Teaching Senior Award,

je členem katedry psychologie Filozofické fakulty Univerzity Palackého. V jeho odborném zájmu se prolíná medicína s psychologií. Věnuje se psychopatologii a psychosomatice. 

Vstřícný přístup ke studentům a studentkám, nápaditost výuky i nadšení, s nímž pedagogové naplňují své poslání – právě tato témata patří do centra debat před vyhlášením výsledků soutěže Teaching Awards UP. Druhý ročník této prestižní soutěže ovládli pedagogové z filozofické fakulty – Miroslav Orel z katedry psychologie a Patrik Paštrnák z katedry historie. V krátkém rozhovoru přiblížili svůj vztah k výuce i k evaluacím, které jsou nedílnou součástí akademického prostředí.

Na základě studentských nominací uspořádala olomoucká univerzita celouniverzitní soutěž Teaching Awards UP, jejímž prostřednictvím vyzdvihuje jednu ze svých klíčových hodnot: kvalitní a inspirativní vzdělávání. Soutěžilo se ve dvou kategoriích – o cenu Teaching Junior Award, určenou pedagogům s praxí do pěti let, a o cenu Teaching Senior Award, určenou zkušeným učitelům.

Ze studentských nominací vzešla prostřednictvím univerzitního systému evaluací v každé kategorii pětice finalistů. O vítězích následně rozhodla Pedagogická komise UP na základě prezentačních materiálů, v nichž se finalisté představili.

Ocenění byla předána v rámci Akademického týdne UP. Laureáty se stali Miroslav Orel z katedry psychologie, držitel ceny Senior Award, a Patrik Paštrnák z katedry historie, který získal Junior Award.

Prostřednictvím ceny Teaching Awards UP už druhým rokem Univerzita Palackého zdůrazňuje, že kvalitní výuku považuje za jednu z klíčových hodnot. Na čem vám ve výuce záleží? 

Miroslav Orel: Pro mě je výuka moje povolání a poslání. Já jsem už od dětství cítil, že chci být učitelem. Je to můj příspěvek, který se snažím dávat a kterým chci zúročit a předat dál, co jsem sám dostal. Dělám, co mám rád – a mám rád, co dělám. Na čem mi ve výuce záleží? Abych byl srozumitelný a jasný od začátku až do konce. Abych zaujal tématy, která považuji za nesmírně zajímavá, a nadchl pro ně co nejvíce. Abych přinesl maximum praktických příkladů a ukázal onu šíři a vzájemné souvislosti a propojení, které vnímám. Abych vybídl k hledání dalšího, hlubšího a širšího. Abych pobídl svoje studenty a aby mě předběhli a překonali, aby nad vším přemýšleli a nepřestali se nikdy ptát – k otázkám vyzývám opakovaně. Pro mě není žádná otázka špatná. Abych nastavil jednotná pravidla a pak je dodržoval. Nevadí mi, jestli budu považován za přísného, ale vadilo by mi, kdybych byl považován za nespravedlivého. Určitě mi záleží na tom, abych nenudil. Výuka by měla být zábavná pro posluchače i učitele. Záleží mi rozhodně také na kultivaci projevu. Já mám tendenci brát to, co dělám vždycky vážně a zodpovědně. A takto beru i výuku. Jo, a ještě mi záleží na tom, aby moji studenti měli adekvátní zdroje ke studiu. Takže psaní, ilustrování a vytváření učebnic přímo na míru jednotlivým předmětům je pro mě nedílnou součástí – mimochodem zrovna dělám na novém vydání jedné z učebnic.

Patrik Paštrnák: Výuka pro mě představuje radost a smysl. Díky ní se můžu potkávat se skvělými mladými lidmi, se kterými poznáváme pořád nové aspekty minulosti, a tím líp chápeme i naši přítomnost. Čteme si spolu historické prameny, práce badatelů, diskutujeme, klademe si otázky, zpochybňujeme, rekonstruujeme, inscenujeme a občas i blbneme – máme zkrátka “good time” v nekonečné králičí noře poznání. Čas a diskuze se studenty mi vždy otevírá nové obzory, ať už vědecké, pedagogické nebo lidské. Těší mě sledovat, jak se z nich stávají skvělé vědkyně, učitelé, nebo všestranné osobnosti. Jako nejdůležitější ve výuce považuji čas a naslouchání: čas, který si najdu, abych připravil novou aktivizační metodu, abych si načetl novou literaturu k tématu, ale hlavně čas být tady pro studenty – naslouchat jejich zájmům a potřebám, dát jim dobrou zpětnou vazbu, zapamatovat si jejich jména, vytvářet pro ně bezpečné prostředí. Studenti se ani nezhoršují ani nezlepšují, nejsou ani "leví", ani "šikovní" – jsou jenom vystaveni jiným situacím, jiným výzvám, jiné “době” než možná my během našich studií. Většina z nich musí během studia pracovat, sociální sítě jim kradou pozornost, AI kreativitu. Naším úkolem jako jejich starších kolegů je tedy vnímat jejich potřeby a naslouchat, co je trápí a zajímá. Pečovat, aby nikdo ze studentů – slovy muzikálového Alexandra Hamiltona „nezahodil svůj shot”.

Mezi finalisty vás nominovali studenti a studentky. Právě studentské nominace jsou v této soutěži hodně důležité. Jak vnímáte univerzitní systém pro evaluace? Jak vnímáte evaluace jako takové? Nastala někdy situace, že jste něco ve výuce změnil právě s ohledem na evaluaci?

Miroslav Orel: Předně nominace přímo od našich studentek a studentů si velmi považuji. A v odpovědi na otázky začnu možná trochu zeširoka – na katedře psychologie vyučuji předměty na pomezí psychologie a medicíny. V lidském těle, o kterém učím, vše podléhá řízení a regulaci na základě zpětných vazeb. Bez nich by to nešlo, tělo by přestalo fungovat a rychle by následovala smrt. Zpětnou vazbu tedy považuji za nezbytnou – a toto říkám roky. Evaluace beru a podporuji vždy – ať je pochvalná nebo kritická. Mimochodem vždy mě mrzí, když se v evaluacích vyjádří jen zlomek studentů. I pro studující je dobré se učit poskytovat zpětnou vazbu a sdělovat svůj názor. Mimo oficiální systém evaluací UP každý semestr prosím na konci poslední přednášky studenty, aby mi na lístky anonymně napsali, co se jim v daném semestru líbilo a co ne, co by chtěli nechat a co by změnili. Pokaždé nad tou mojí i tou univerzitní evaluací přemýšlím a reaguji na ni. A několikrát jsem návrhy reflektoval a provedl změny právě na základě evaluací. Jindy vysvětlím, proč to či ono je a proč to zůstane. Protože – jak už tu zaznělo – jsem přesvědčen, že bez zpětné vazby (tedy evaluace) to nejde. Je to pro mě jedna z cest ke zlepšování. Pokud se učitel přestane zajímat a ptát se, jaké je to, co předává a o co se snaží, není podle mě na dobré cestě.

Patrik Paštrnák: Univerzitní evaluace vnímám jako užitečný nástroj základní zpětné vazby, která může vychytat vážné problémy. Celkově mi však jejich nastavení, ať už v dotazníkových otázkách, tak v motivaci studentů je vyplňovat přijde málo dostatečné. Studenti nemají prostor se vyjádřit k celkové koncepci studia, ke složení a kreditovému ohodnocení předmětů; navíc není výsledek zpětné vazby nijak viditelný a otevřený dalšímu dialogu mezi studentem a vyučujícím, resp. katedrou. Pro mou přímou výuku mnohem užitečnější mi přijde zpětná vazba během nebo v závěru semestru (např. formou psaných resumé nebo Job reflektivních karet). Na základě těchto komentářů pravidelně upravuji způsob atestace, tematické složení a zaměření sylabů, způsob vedení hodin, nebo koncepci nových kurzů.

Co pro vás cena Teaching Awards UP znamená?

Miroslav Orel: Ceny Teaching Awards UP si nesmírně vážím. Beru ji jako ocenění svého učitelství, kdy se snažím něco předat, být užitečný a naplnit to, co vnímám jako svoje poslání. V profesním životě jsem se od medicíny přesunul k psychologii. Všechny profese jsem dělal rád, byly pro mě vynikající zkušeností, nelituji ani jedné a všechny stále zúročuji. Přesto se vevnitř nejvíce cítím být učitelem. Proto mě ocenění, které se se týká právě učitelské pozice, velmi těší a hluboce dojímá. A pokud mě spontánně nominovali sami studenti, tak to mě těší obzvláště – s nikým jsem o tom dopředu nemluvil a ani jsem nepostřehl, že je daná soutěž vyhlášena. Rád bych zde vyjádřil poděkování všem, kteří mě nominovali nebo mi poslali hlas – děkuji srdečně, budu se dál snažit a dělat to nejlepší, čeho jsem schopen, tak dlouho, jak jen to půjde.

Patrik Paštrnák: Cena pro mě znamená závazek být pořád lepším učitelem a vědcem.

Mgr. Patrik Paštrnák, M. A., D.Phil., Teaching Junior Award,

je členem katedry historie Filozofické fakulty Univerzity Palackého. Na FF UP absolvoval latinskou filologii a historii. Poté studoval medievistiku na CEU v Budapešti a doktorské studium historie na New College v Oxfordu. Na FF UP vyučuje starší dějiny. V nakladatelství Routledge mu před časem vyšla monografie s názvem Dynasty in motion. Wedding journeys in late medieval and early modern Europe. S britskými kolegy pracuje na textbooku středověké monarchie, jenž má rovněž publikovat nakladatelství Routledge.

MUDr. PhDr. Miroslav Orel, Ph.D., Teaching Senior Award,

je členem katedry psychologie Filozofické fakulty Univerzity Palackého. V jeho odborném zájmu se prolíná medicína s psychologií. Věnuje se psychopatologii a psychosomatice. 

Nejen přednáška s názvem From Laboratory to Shelf: Next generation biosensing technologies for the food system, ale rovněž odborné debaty a workshopy byly součástí dvoudenní návštěvy Firata Güdera z Imperial College London v CATRIN UP. Vedle výzkumných témat vědci debatovali rovněž o možnostech a úskalích komercializace výsledků vědy.

Firat Güder se zaměřuje na vývoj flexibilních a tištěných biosenzorů pro zdravotnictví, potravinářský průmysl či environmentální monitoring. Jeho výzkum propojuje bioinženýrství, materiálové vědy a škálovatelné výrobní technologie s cílem převádět laboratorní inovace do praxe. Ve své přednášce pro vědce z CATRIN se zaměřil na využití senzorických technologií pro udržitelnější a ekonomicky příznivější produkci potravin.

„Bylo mi velkým potěšením představit naši práci. Děkuji za pozvání, skvělou pohostinnost a inspirativní diskuze, které posílí naši stávající spolupráci a otevřou nové směry. Už teď se těším na svou příští návštěvu." Firat Güder, Imperial College London

„Firat Güder patří k velmi talentovaným a inspirativním vědcům. Je také velmi úspěšný v komercializaci výsledků vědy a výzkumu. S jeho laboratoří jsme nedávno navázali velmi intenzivní spolupráci zejména v oblasti pokročilého senzingu rostlin, která vyústila v první společnou publikaci publikovanou v Nature Communications. Osobní návštěvy jsou velmi důležité nejen pro vědecké diskuze a výměnu zkušeností, ale také pro přípravu budoucích projektů. Během návštěvy jsme vedli intenzivní diskuze a konaly se přednášky a workshopy. Podařilo se nám identifikovat několik nových témat a věřím, že naši spolupráci budeme dále rozvíjet,“ uvedl Michal Otyepka, na jehož pozvání vědec tureckého původu na návštěvu do CATRIN přijel.

ig_sem_https://www.instagram.com/catrin_up/reel/DU1FF26AprK/

„Bylo mi velkým potěšením představit naši práci. Děkuji za pozvání, skvělou pohostinnost a inspirativní diskuze, které posílí naši stávající spolupráci a otevřou nové směry. Už teď se těším na svou příští návštěvu,“ komentoval svoji návštěvu odborník na biosenzory, bioinženýrství a tištěnou/flexibilní elektroniku Güder.

Roční pobyt v jeho výzkumné skupině má za sebou David Panáček z CATRIN. Na katedře bioinženýrství tam pracoval díky úspěchu v projektové výzvě Marie Curie Fellowship (MSCA) – CZ. Jedním z výsledků má být nový senzor, který bude prvním svého druhu a dokáže monitorovat chování rostlin ve stresových podmínkách.

Firat Güder spoluzaložil několik startupů a pro svůj výzkum získal podporu od organizací jako Wellcome Trust, EPSRC, BBSRC, GE Healthcare, The Royal Society, Innovate UK, US Army, European Institute of Innovation & Technology nebo Gates Foundation.

Nejen přednáška s názvem From Laboratory to Shelf: Next generation biosensing technologies for the food system, ale rovněž odborné debaty a workshopy byly součástí dvoudenní návštěvy Firata Güdera z Imperial College London v CATRIN UP. Vedle výzkumných témat vědci debatovali rovněž o možnostech a úskalích komercializace výsledků vědy.

Firat Güder se zaměřuje na vývoj flexibilních a tištěných biosenzorů pro zdravotnictví, potravinářský průmysl či environmentální monitoring. Jeho výzkum propojuje bioinženýrství, materiálové vědy a škálovatelné výrobní technologie s cílem převádět laboratorní inovace do praxe. Ve své přednášce pro vědce z CATRIN se zaměřil na využití senzorických technologií pro udržitelnější a ekonomicky příznivější produkci potravin.

„Bylo mi velkým potěšením představit naši práci. Děkuji za pozvání, skvělou pohostinnost a inspirativní diskuze, které posílí naši stávající spolupráci a otevřou nové směry. Už teď se těším na svou příští návštěvu." Firat Güder, Imperial College London

„Firat Güder patří k velmi talentovaným a inspirativním vědcům. Je také velmi úspěšný v komercializaci výsledků vědy a výzkumu. S jeho laboratoří jsme nedávno navázali velmi intenzivní spolupráci zejména v oblasti pokročilého senzingu rostlin, která vyústila v první společnou publikaci publikovanou v Nature Communications. Osobní návštěvy jsou velmi důležité nejen pro vědecké diskuze a výměnu zkušeností, ale také pro přípravu budoucích projektů. Během návštěvy jsme vedli intenzivní diskuze a konaly se přednášky a workshopy. Podařilo se nám identifikovat několik nových témat a věřím, že naši spolupráci budeme dále rozvíjet,“ uvedl Michal Otyepka, na jehož pozvání vědec tureckého původu na návštěvu do CATRIN přijel.

ig_sem_https://www.instagram.com/catrin_up/reel/DU1FF26AprK/

„Bylo mi velkým potěšením představit naši práci. Děkuji za pozvání, skvělou pohostinnost a inspirativní diskuze, které posílí naši stávající spolupráci a otevřou nové směry. Už teď se těším na svou příští návštěvu,“ komentoval svoji návštěvu odborník na biosenzory, bioinženýrství a tištěnou/flexibilní elektroniku Güder.

Roční pobyt v jeho výzkumné skupině má za sebou David Panáček z CATRIN. Na katedře bioinženýrství tam pracoval díky úspěchu v projektové výzvě Marie Curie Fellowship (MSCA) – CZ. Jedním z výsledků má být nový senzor, který bude prvním svého druhu a dokáže monitorovat chování rostlin ve stresových podmínkách.

Firat Güder spoluzaložil několik startupů a pro svůj výzkum získal podporu od organizací jako Wellcome Trust, EPSRC, BBSRC, GE Healthcare, The Royal Society, Innovate UK, US Army, European Institute of Innovation & Technology nebo Gates Foundation.

Francovka Alpa, vysavače Electro-Lux nebo zubní pasta Tuti-Fruti. Nejen tyto ikonické výrobky 20. století byly propagovány formou komiksu. Nová kniha Tomáše Prokůpka a Martina Foreta z Filozofické fakulty Univerzity Palackého mapuje historii komiksové reklamy u nás. Dílo s názvem Komiks a/jako reklama. Domácí obrázkový seriál jako médium reklamy a propagace ve 20. století ukazuje komiks jako hojně využívanou formu reklamy, na níž se podíleli také významní umělci své doby – od Josefa Lady přes Ondřeje Sekoru po Káju Saudka. Bohatě ilustrovanou publikaci vypravilo na knižní trh nakladatelství Akropolis.

Odborníci z Filozofické fakulty UP, kteří již dříve mapovali historii československého komiksu, se tentokrát zaměřili na specifickou formu komiksu užívaného v reklamě a propagaci. „Především prvorepublikový tisk byl na nejrůznější podoby reklamních obrázkových seriálů velmi bohatý, věnovali se mu i velikáni jako Josef Lada nebo Ondřej Sekora a vznikla i řada zajímavých postaviček, jako například Palabáček a Plamínek v kresbě Reného Klapače,“ řekl spoluautor publikace Tomáš Prokůpek. Podoba uvedené postavičky zdobí i obálku knihy.

„Autoři formátem navazují na svou předchozí společnou knihu Před komiksem (2016), obsahově ale nabízejí specifické doplnění velkých kolektivních Dějin československého komiksu 20. století (2014) – systematicky mapují specifický segment komiksové produkce, který byl dosud blíže neprozkoumán. Atraktivním způsobem tak doplňují celkový obrázek o vývoji komiksu u nás,“ uvedl k novému titulu nakladatel Filip Tomáš.

Kokain, hubnoucí čaje, značkové cukrovinky i knihy

„Komiksová reklama představuje spojení dvou fenoménů, které jsou zajímavé samy o sobě, mají však i leccos společného – třeba to, že ani jeden z nich to v českém 20. století neměl úplně lehké, vyvíjely se přerývavě a s omezeními. A v lecčem se jejich vnímání a problémy vlastně zdvojují,“ nastínil spoluautor publikace Martin Foret z FF UP a dodal: „Reklama užívala a užívá řadu nejrůznějších médií a formátů, komiks je v tomto ohledu spíše marginální, ale přesto velmi zajímavý příklad. Detailní zpracování právě komiksové reklamy přitom nabízí i řadu přesahů, např. k animovanému filmu.“

Publikace nabízí pestrou škálu nejrůznějších výrobků a služeb, které obrázkové seriály propagovaly. „Již názvem zaujme seriál Muž s tabatěrkou aneb Kokain dělá divy z konce 20. let, navzdory svému názvu námětově neškodný. Překvapí možná množství seriálů propagujících hubnoucí čaje. Komiksem byly propagovány také cukrovinky či knihy,“ vyjmenoval Tomáš Prokůpek.

Ocelové traverzy, mléčné výrobky, zubní pasta a šetrná spořivost

Při tvorbě publikace nestačil obvyklý ponor do fondů nejrůznějších knihoven, kterému se autoři věnovali již v předchozích projektech. „Reklamní komiksy se nevyskytovaly jen v periodikách, která knihovny archivují. Významná část měla podobu různých příležitostných tiskovin, které byly přidávány zdarma k nákupu. Ty ale žádná sbírková instituce neeviduje a dochovaly se spíše výjimečně,“ vysvětlil Tomáš Prokůpek. Kromě institucionálních sbírek tak bylo nezbytné pátrat i mezi soukromými sběrateli. Obsáhlá obrazová příloha knihy pak z velké části reprodukuje právě tyto nedostupné seriály a nabízí tak unikátní příležitost přiblížit čtenářům zapomenuté klenoty.

Podoby komiksové reklamy odrážejí nejen vývoj samotného komiksu, např. využívání promluvových bublin, ale také proměny reklamy jako takové. Patrné je to především mezi léty 1948 a 1989. „Reklama v době socialismu propagovala především typy výrobků, nikoliv jejich konkrétní značky, protože ty nebyly podstatné, stejně jako nebyli podstatní jejich výrobci, centralizované státní podniky,“ doplnil Martin Foret. „Přesto najdeme výrobky či služby, které jsou v reklamách přítomné jak za první republiky, tak za komunismu – třeba francovka Alpa nebo spoření. Speciálním typem jsou reklamní komiksy pro děti, které vedle například mléčných výrobků propagovaly třeba i ocelové traverzy,“ přiblížil Martin Foret.

Vedle zmíněných výtvarníků Josefa Lady, Ondřeje Sekory či Reného Klapače patřili k významným reprezentantům českého reklamního komiksu také František Voborský, Kája Saudek nebo Jaroslav Němeček. Věnovaly se mu i osobnosti v komiksu jinak nepůsobící jako Leo Heilbrunn. Nejen jim jsou v knize věnovány speciální kapitoly.

Kniha má 408 stran, vedle výkladového textu s množstvím reprodukcí zahrnuje i více než stostránkovou obrazovou přílohu s kompletními reklamními seriály. Grafická podoba svazku je dílem Studia Symbiont. Publikace je výstupem výzkumného projektu Filozofické fakulty Univerzity Palackého a vychází za její podpory.

Podrobné informace o knize včetně detailního obsahu a obsáhlé ukázky k prolistování naleznete na webu nakladatelství Akropolis a na webu Centra pro studia komiksu.

Uvedení knihy se uskuteční ve čtvrtek 26. února od 17:00 v prostorách Ústavu pro českou literaturu AV ČR (Na Florenci 3, Praha 1). Na místě bude rovněž možno zakoupit publikaci s významnou slevou.

Francovka Alpa, vysavače Electro-Lux nebo zubní pasta Tuti-Fruti. Nejen tyto ikonické výrobky 20. století byly propagovány formou komiksu. Nová kniha Tomáše Prokůpka a Martina Foreta z Filozofické fakulty Univerzity Palackého mapuje historii komiksové reklamy u nás. Dílo s názvem Komiks a/jako reklama. Domácí obrázkový seriál jako médium reklamy a propagace ve 20. století ukazuje komiks jako hojně využívanou formu reklamy, na níž se podíleli také významní umělci své doby – od Josefa Lady přes Ondřeje Sekoru po Káju Saudka. Bohatě ilustrovanou publikaci vypravilo na knižní trh nakladatelství Akropolis.

Odborníci z Filozofické fakulty UP, kteří již dříve mapovali historii československého komiksu, se tentokrát zaměřili na specifickou formu komiksu užívaného v reklamě a propagaci. „Především prvorepublikový tisk byl na nejrůznější podoby reklamních obrázkových seriálů velmi bohatý, věnovali se mu i velikáni jako Josef Lada nebo Ondřej Sekora a vznikla i řada zajímavých postaviček, jako například Palabáček a Plamínek v kresbě Reného Klapače,“ řekl spoluautor publikace Tomáš Prokůpek. Podoba uvedené postavičky zdobí i obálku knihy.

„Autoři formátem navazují na svou předchozí společnou knihu Před komiksem (2016), obsahově ale nabízejí specifické doplnění velkých kolektivních Dějin československého komiksu 20. století (2014) – systematicky mapují specifický segment komiksové produkce, který byl dosud blíže neprozkoumán. Atraktivním způsobem tak doplňují celkový obrázek o vývoji komiksu u nás,“ uvedl k novému titulu nakladatel Filip Tomáš.

Kokain, hubnoucí čaje, značkové cukrovinky i knihy

„Komiksová reklama představuje spojení dvou fenoménů, které jsou zajímavé samy o sobě, mají však i leccos společného – třeba to, že ani jeden z nich to v českém 20. století neměl úplně lehké, vyvíjely se přerývavě a s omezeními. A v lecčem se jejich vnímání a problémy vlastně zdvojují,“ nastínil spoluautor publikace Martin Foret z FF UP a dodal: „Reklama užívala a užívá řadu nejrůznějších médií a formátů, komiks je v tomto ohledu spíše marginální, ale přesto velmi zajímavý příklad. Detailní zpracování právě komiksové reklamy přitom nabízí i řadu přesahů, např. k animovanému filmu.“

Publikace nabízí pestrou škálu nejrůznějších výrobků a služeb, které obrázkové seriály propagovaly. „Již názvem zaujme seriál Muž s tabatěrkou aneb Kokain dělá divy z konce 20. let, navzdory svému názvu námětově neškodný. Překvapí možná množství seriálů propagujících hubnoucí čaje. Komiksem byly propagovány také cukrovinky či knihy,“ vyjmenoval Tomáš Prokůpek.

Ocelové traverzy, mléčné výrobky, zubní pasta a šetrná spořivost

Při tvorbě publikace nestačil obvyklý ponor do fondů nejrůznějších knihoven, kterému se autoři věnovali již v předchozích projektech. „Reklamní komiksy se nevyskytovaly jen v periodikách, která knihovny archivují. Významná část měla podobu různých příležitostných tiskovin, které byly přidávány zdarma k nákupu. Ty ale žádná sbírková instituce neeviduje a dochovaly se spíše výjimečně,“ vysvětlil Tomáš Prokůpek. Kromě institucionálních sbírek tak bylo nezbytné pátrat i mezi soukromými sběrateli. Obsáhlá obrazová příloha knihy pak z velké části reprodukuje právě tyto nedostupné seriály a nabízí tak unikátní příležitost přiblížit čtenářům zapomenuté klenoty.

Podoby komiksové reklamy odrážejí nejen vývoj samotného komiksu, např. využívání promluvových bublin, ale také proměny reklamy jako takové. Patrné je to především mezi léty 1948 a 1989. „Reklama v době socialismu propagovala především typy výrobků, nikoliv jejich konkrétní značky, protože ty nebyly podstatné, stejně jako nebyli podstatní jejich výrobci, centralizované státní podniky,“ doplnil Martin Foret. „Přesto najdeme výrobky či služby, které jsou v reklamách přítomné jak za první republiky, tak za komunismu – třeba francovka Alpa nebo spoření. Speciálním typem jsou reklamní komiksy pro děti, které vedle například mléčných výrobků propagovaly třeba i ocelové traverzy,“ přiblížil Martin Foret.

Vedle zmíněných výtvarníků Josefa Lady, Ondřeje Sekory či Reného Klapače patřili k významným reprezentantům českého reklamního komiksu také František Voborský, Kája Saudek nebo Jaroslav Němeček. Věnovaly se mu i osobnosti v komiksu jinak nepůsobící jako Leo Heilbrunn. Nejen jim jsou v knize věnovány speciální kapitoly.

Kniha má 408 stran, vedle výkladového textu s množstvím reprodukcí zahrnuje i více než stostránkovou obrazovou přílohu s kompletními reklamními seriály. Grafická podoba svazku je dílem Studia Symbiont. Publikace je výstupem výzkumného projektu Filozofické fakulty Univerzity Palackého a vychází za její podpory.

Podrobné informace o knize včetně detailního obsahu a obsáhlé ukázky k prolistování naleznete na webu nakladatelství Akropolis a na webu Centra pro studia komiksu.

Uvedení knihy se uskuteční ve čtvrtek 26. února od 17:00 v prostorách Ústavu pro českou literaturu AV ČR (Na Florenci 3, Praha 1). Na místě bude rovněž možno zakoupit publikaci s významnou slevou.

V prostorách nově vybudovaného Archivu Univerzity Palackého se ve čtvrtek 12. února sešla Vědecká rada UP. Jednání se konalo symbolicky v prostředí, které připomíná historickou kontinuitu univerzity, ale zároveň poskytuje moderní zázemí včetně konferenčního sálu využitelného pro potřeby akademické obce.

Vědecká rada projednala mimo jiné návrhy na jmenování nových profesorů. Všech pět předložených návrhů bylo schváleno a bude postoupeno Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy ČR k dalšímu řízení.

Profesorem pro obor radiologie byl navržen doc. MUDr. Zbyněk Tüdös, Ph.D.
Profesorkou pro obor kinantropologie byla navržena doc. Mgr. Steriani Elavsky, Ph.D.
Profesorem pro obor kinantropologie byl navržen doc. PhDr. Michal Botek, Ph.D.
Profesorem pro obor ekologie byl navržen doc. RNDr. Tomáš Václavík, Ph.D.
Profesorem pro obor neurochirurgie byl navržen doc. MUDr. David Krahulík, Ph.D., MBA.

„Jmenovací řízení je tím nejvýznamnějším milníkem pro akademického pracovníka. Schválené návrhy potvrzují vysokou odbornou úroveň kandidátů i kvalitu vědeckého prostředí na Univerzitě Palackého,“ uvedl rektor UP Michael Kohajda.

Vědecká rada se zároveň intenzivně zabývala otázkami vědecké integrity a kvality publikační činnosti. V přijatém usnesení se jednoznačně distancovala od jakýchkoliv vědeckých výstupů s falzifikovanými či fabrikovanými daty a označila je za významné reputační riziko pro univerzitu.

Diskuze členů rady potvrdila, že systematická podpora etických standardů, transparentnosti a odpovědnosti ve vědecké práci je klíčovou podmínkou důvěryhodnosti univerzity jako veřejné instituce. Téma kultury vědecké integrity zůstává jednou z priorit vedení univerzity i jejích samosprávných orgánů.

V prostorách nově vybudovaného Archivu Univerzity Palackého se ve čtvrtek 12. února sešla Vědecká rada UP. Jednání se konalo symbolicky v prostředí, které připomíná historickou kontinuitu univerzity, ale zároveň poskytuje moderní zázemí včetně konferenčního sálu využitelného pro potřeby akademické obce.

Vědecká rada projednala mimo jiné návrhy na jmenování nových profesorů. Všech pět předložených návrhů bylo schváleno a bude postoupeno Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy ČR k dalšímu řízení.

Profesorem pro obor radiologie byl navržen doc. MUDr. Zbyněk Tüdös, Ph.D.
Profesorkou pro obor kinantropologie byla navržena doc. Mgr. Steriani Elavsky, Ph.D.
Profesorem pro obor kinantropologie byl navržen doc. PhDr. Michal Botek, Ph.D.
Profesorem pro obor ekologie byl navržen doc. RNDr. Tomáš Václavík, Ph.D.
Profesorem pro obor neurochirurgie byl navržen doc. MUDr. David Krahulík, Ph.D., MBA.

„Jmenovací řízení je tím nejvýznamnějším milníkem pro akademického pracovníka. Schválené návrhy potvrzují vysokou odbornou úroveň kandidátů i kvalitu vědeckého prostředí na Univerzitě Palackého,“ uvedl rektor UP Michael Kohajda.

Vědecká rada se zároveň intenzivně zabývala otázkami vědecké integrity a kvality publikační činnosti. V přijatém usnesení se jednoznačně distancovala od jakýchkoliv vědeckých výstupů s falzifikovanými či fabrikovanými daty a označila je za významné reputační riziko pro univerzitu.

Diskuze členů rady potvrdila, že systematická podpora etických standardů, transparentnosti a odpovědnosti ve vědecké práci je klíčovou podmínkou důvěryhodnosti univerzity jako veřejné instituce. Téma kultury vědecké integrity zůstává jednou z priorit vedení univerzity i jejích samosprávných orgánů.

Dnešní univerzity a vysoké školy často tvoří města ve městě – nejen rozlohou svých areálů, ale také počtem studentů a zaměstnanců, kteří do nich denně míří. Jak se ale tyto desetitisíce lidí za prací nebo studiem dopravují? Používají hromadnou dopravu, chodí pěšky, nebo spíš jezdí autem a po cestě vyloží děti ve škole? Jakou roli hraje vzdálenost bydliště, rodinná situace či dostupnost parkování? Podle aktuálních výsledků společného průzkumu deseti českých vysokých škol je nejčastějším prostředkem hromadná doprava. Velkou roli hraje vzdálenost školy od bydliště nebo počet dětí. Lidé se také setkávají s řadou překážek, jako je nedostatečná cyklistická infrastruktura či vysoká cena MHD.

Do průzkumu, který v roce 2025 probíhal na 10 vysokých školách napříč Českou republikou, se zapojilo 8207 respondentů. Vysokým školám jeho výsledky pomohou lépe směřovat investice do infrastruktury spojené s mobilitou a také na podporu kampaní zaměřených na udržitelnou mobilitu. Dále by také mohly sloužit ke spolupráci s městskými samosprávami na zlepšování infrastruktury pro cyklo a pěší pohyb v propojení město–univerzita.  

Udržitelná mobilita označuje způsoby dopravy, které jsou šetrnější k životnímu prostředí, nezatěžují města hlukem a emisemi a často přispívají i ke zdravějšímu životnímu stylu. Patří sem především chůze, jízda na kole a využívání veřejné dopravy.

Podle výsledků je nejčastějším způsobem dopravy na vysoké školy veřejná doprava, kterou využívá 47 % respondentů. Přibližně třetina lidí (32 %) jezdí autem a 21 % chodí pěšky nebo jezdí na kole. Auto častěji volí zaměstnanci než studenti, přesto zůstává automobil poměrně rozšířený i mezi studenty. Zajímavým zjištěním je naopak vyšší podíl cyklistů mezi zaměstnanci než mezi studenty.

Rozhodují peníze, vzdálenost i rodina

Výrazným faktorem, který ovlivňuje volbu dopravy, jsou příjmy. Lidé s vyššími příjmy častěji využívají automobil, což souvisí i s věkem a v případě studentů také s tím, zda při studiu pracují. Důležitou roli hraje rovněž vzdálenost mezi bydlištěm a školou. „Na kratší vzdálenosti lidé nejčastěji chodí pěšky nebo jezdí na kole. Při dojíždění do 10 kilometrů jsou veřejná doprava a automobil zastoupeny zhruba stejně. Pokud je vzdálenost větší než 10 kilometrů, výrazně převažuje jízda autem,“ řekla Zuzana Huňková, koordinátorka udržitelného rozvoje na UP, která průzkum mezi univerzitami zastřešovala.

Způsob dopravy se mění i s věkem. Studenti a mladší zaměstnanci nejčastěji volí udržitelné způsoby dopravy. S přibývajícím věkem jejich podíl klesá – přibývá pracovních a rodinných povinností a roste tlak na úsporu času. Ve vyšším věku (45 let a více) se ale lidé k veřejné dopravě částečně vracejí. Průzkum přitom neodhalil výrazné rozdíly mezi muži a ženami. Naopak významně se projevuje rodinná situace: lidé s dětmi jezdí častěji autem a méně využívají veřejnou dopravu než bezdětní.

Postoje k regulaci automobilové dopravy se výrazně liší podle způsobu cestování. Největší podporu zákazu vjezdu aut do center měst vyjadřují pěší a cyklisté. Uživatelé veřejné dopravy zaujímají spíše střední postoj, zatímco řidiči automobilů jsou k těmto opatřením nejvíce skeptičtí. Průzkum zároveň ukázal, že dopravní chování se výrazně liší mezi jednotlivými vysokými školami. Velkou roli hraje charakter města, jeho velikost a terén. V Praze a Brně, a částečně také v Plzni a Ostravě, je výrazně vyšší podíl veřejné dopravy, pravděpodobně díky její dobré dostupnosti a omezeným možnostem parkování. Cyklistika je naopak častější ve městech s rovinatějším terénem.

Proč je auto často nejjednodušší volba

„V průzkumu jsme se také ptali na to, jaké překážky lidem brání častěji využívat udržitelné způsoby dopravy, tedy například chůzi, kolo nebo veřejnou dopravu. Respondenti nejčastěji zmiňovali zažité návyky a pohodlí, dále vzdálenost a časovou náročnost cestování a také kvalitu a dostupnost veřejné dopravy. Pokud by se mělo využívání udržitelných způsobů dopravy zvýšit, lidé by podle svých odpovědí potřebovali především rychlejší spojení či nižší cenu,“ vysvětlila Zuzana Huňková.

Nejčastěji zaznívala potřeba kvalitnější cyklistické infrastruktury – cyklostezek či stojanů na kola – a obecně bezpečnějšího prostředí pro jízdu na kole. Velmi silným motivem se ukázala také nemožnost pohodlně zaparkovat v blízkosti školy. Odpovědi jasně ukazují, že lidé při volbě dopravy kladou důraz hlavně na rychlost, dostupnost a spolehlivost, zatímco environmentální důvody či zdravotní přínosy zůstávají spíše v pozadí.

Na myšlenku společného průzkumu mobility přivedla vysoké školy předchozí spolupráce v projektu Unilead. Šetření koordinovala Univerzita Palackého v Olomouci a získaná data zpracovali Zdeněk Tomeš a Ondřej Špetík z Ekonomicko-správní fakulty Masarykovy univerzity. Vysoké školy plánují průzkum v několikaletých intervalech opakovat, aby mohly sledovat, jak se dopravní chování mění, lépe cílit opatření a vyhodnocovat jejich skutečný dopad.

Výsledky za Univerzitu Palackého v Olomouci
Podrobnější pohled na Univerzitu Palackého v Olomouci, kde se do průzkumu zapojilo 802 studentů a zaměstnanců, potvrzuje celorepublikové trendy, zároveň však ukazuje některé specifické rysy univerzitního prostředí v Olomouci.
Nejvýznamnějším druhem dopravy je chůze, poté následuje tramvaj a autobus. Nejen auto, ale i kolo častěji využívají zaměstnanci, zatímco studenti častěji volí chůzi nebo veřejnou dopravu včetně vlaku.

Detailní výsledky za UP v prezentaci (pdf)

Dnešní univerzity a vysoké školy často tvoří města ve městě – nejen rozlohou svých areálů, ale také počtem studentů a zaměstnanců, kteří do nich denně míří. Jak se ale tyto desetitisíce lidí za prací nebo studiem dopravují? Používají hromadnou dopravu, chodí pěšky, nebo spíš jezdí autem a po cestě vyloží děti ve škole? Jakou roli hraje vzdálenost bydliště, rodinná situace či dostupnost parkování? Podle aktuálních výsledků společného průzkumu deseti českých vysokých škol je nejčastějším prostředkem hromadná doprava. Velkou roli hraje vzdálenost školy od bydliště nebo počet dětí. Lidé se také setkávají s řadou překážek, jako je nedostatečná cyklistická infrastruktura či vysoká cena MHD.

Do průzkumu, který v roce 2025 probíhal na 10 vysokých školách napříč Českou republikou, se zapojilo 8207 respondentů. Vysokým školám jeho výsledky pomohou lépe směřovat investice do infrastruktury spojené s mobilitou a také na podporu kampaní zaměřených na udržitelnou mobilitu. Dále by také mohly sloužit ke spolupráci s městskými samosprávami na zlepšování infrastruktury pro cyklo a pěší pohyb v propojení město–univerzita.  

Udržitelná mobilita označuje způsoby dopravy, které jsou šetrnější k životnímu prostředí, nezatěžují města hlukem a emisemi a často přispívají i ke zdravějšímu životnímu stylu. Patří sem především chůze, jízda na kole a využívání veřejné dopravy.

Podle výsledků je nejčastějším způsobem dopravy na vysoké školy veřejná doprava, kterou využívá 47 % respondentů. Přibližně třetina lidí (32 %) jezdí autem a 21 % chodí pěšky nebo jezdí na kole. Auto častěji volí zaměstnanci než studenti, přesto zůstává automobil poměrně rozšířený i mezi studenty. Zajímavým zjištěním je naopak vyšší podíl cyklistů mezi zaměstnanci než mezi studenty.

Rozhodují peníze, vzdálenost i rodina

Výrazným faktorem, který ovlivňuje volbu dopravy, jsou příjmy. Lidé s vyššími příjmy častěji využívají automobil, což souvisí i s věkem a v případě studentů také s tím, zda při studiu pracují. Důležitou roli hraje rovněž vzdálenost mezi bydlištěm a školou. „Na kratší vzdálenosti lidé nejčastěji chodí pěšky nebo jezdí na kole. Při dojíždění do 10 kilometrů jsou veřejná doprava a automobil zastoupeny zhruba stejně. Pokud je vzdálenost větší než 10 kilometrů, výrazně převažuje jízda autem,“ řekla Zuzana Huňková, koordinátorka udržitelného rozvoje na UP, která průzkum mezi univerzitami zastřešovala.

Způsob dopravy se mění i s věkem. Studenti a mladší zaměstnanci nejčastěji volí udržitelné způsoby dopravy. S přibývajícím věkem jejich podíl klesá – přibývá pracovních a rodinných povinností a roste tlak na úsporu času. Ve vyšším věku (45 let a více) se ale lidé k veřejné dopravě částečně vracejí. Průzkum přitom neodhalil výrazné rozdíly mezi muži a ženami. Naopak významně se projevuje rodinná situace: lidé s dětmi jezdí častěji autem a méně využívají veřejnou dopravu než bezdětní.

Postoje k regulaci automobilové dopravy se výrazně liší podle způsobu cestování. Největší podporu zákazu vjezdu aut do center měst vyjadřují pěší a cyklisté. Uživatelé veřejné dopravy zaujímají spíše střední postoj, zatímco řidiči automobilů jsou k těmto opatřením nejvíce skeptičtí. Průzkum zároveň ukázal, že dopravní chování se výrazně liší mezi jednotlivými vysokými školami. Velkou roli hraje charakter města, jeho velikost a terén. V Praze a Brně, a částečně také v Plzni a Ostravě, je výrazně vyšší podíl veřejné dopravy, pravděpodobně díky její dobré dostupnosti a omezeným možnostem parkování. Cyklistika je naopak častější ve městech s rovinatějším terénem.

Proč je auto často nejjednodušší volba

„V průzkumu jsme se také ptali na to, jaké překážky lidem brání častěji využívat udržitelné způsoby dopravy, tedy například chůzi, kolo nebo veřejnou dopravu. Respondenti nejčastěji zmiňovali zažité návyky a pohodlí, dále vzdálenost a časovou náročnost cestování a také kvalitu a dostupnost veřejné dopravy. Pokud by se mělo využívání udržitelných způsobů dopravy zvýšit, lidé by podle svých odpovědí potřebovali především rychlejší spojení či nižší cenu,“ vysvětlila Zuzana Huňková.

Nejčastěji zaznívala potřeba kvalitnější cyklistické infrastruktury – cyklostezek či stojanů na kola – a obecně bezpečnějšího prostředí pro jízdu na kole. Velmi silným motivem se ukázala také nemožnost pohodlně zaparkovat v blízkosti školy. Odpovědi jasně ukazují, že lidé při volbě dopravy kladou důraz hlavně na rychlost, dostupnost a spolehlivost, zatímco environmentální důvody či zdravotní přínosy zůstávají spíše v pozadí.

Na myšlenku společného průzkumu mobility přivedla vysoké školy předchozí spolupráce v projektu Unilead. Šetření koordinovala Univerzita Palackého v Olomouci a získaná data zpracovali Zdeněk Tomeš a Ondřej Špetík z Ekonomicko-správní fakulty Masarykovy univerzity. Vysoké školy plánují průzkum v několikaletých intervalech opakovat, aby mohly sledovat, jak se dopravní chování mění, lépe cílit opatření a vyhodnocovat jejich skutečný dopad.

Výsledky za Univerzitu Palackého v Olomouci
Podrobnější pohled na Univerzitu Palackého v Olomouci, kde se do průzkumu zapojilo 802 studentů a zaměstnanců, potvrzuje celorepublikové trendy, zároveň však ukazuje některé specifické rysy univerzitního prostředí v Olomouci.
Nejvýznamnějším druhem dopravy je chůze, poté následuje tramvaj a autobus. Nejen auto, ale i kolo častěji využívají zaměstnanci, zatímco studenti častěji volí chůzi nebo veřejnou dopravu včetně vlaku.

Detailní výsledky za UP v prezentaci (pdf)

The Faculty of Mathematics and Physics of Charles University, in cooperation with the Czech Academy of Sciences, has launched the most powerful Czech helium liquefier for scientific purposes, with a capacity of 57 liters of liquid helium per hour, which can liquefy up to 70,000 m3 of gaseous helium per year. Scientists will also use the device to re-liquefy extremely volatile rare gases from laboratories, which they recycle in this way.

Matematicko‑fyzikální fakulta Univerzity Karlovy ve spolupráci s Akademií věd ČR uvedla do provozu nejvýkonnější český zkapalňovač helia pro vědecké účely o výkonu 57 litrů kapalného helia za hodinu, který může ročně zkapalnit až 70 000 m3 plynného helia. Přístroj využijí vědci i pro opětovné zkapalnění extrémně těkavého vzácného plynu z laboratoří, který takto recyklují.

Sedm kategorií a celkem šedesát sedm laureátů a laureátek mimořádných ocenění. Michael Kohajda, rektor Univerzity Palackého, předal v kině Metropol Ceny rektora UP za rok 2025.

Ocenění získali autoři a autorky odborných publikací z řad akademické obce, stejně jako úspěšní studenti a studentky za nejlepší bakalářské, diplomové i vědecké práce. Nechyběla ani ocenění za mimořádné sportovní výkony v roce 2025. Mezi laureáty byli rovněž studující doktorských studijních programů.

Už druhým rokem univerzita udělila také Teaching Awards UP, které vyzdvihují vyučující za jejich pedagogické dovednosti, inspirativní přístup ke studujícím, nápaditost výuky i nadšení, s nímž svou roli naplňují. Rektor zároveň ocenil i nejlepší absolventské práce zaměřené na udržitelnost.

Slavnostní odpoledne patřilo také neakademickým pracovníkům a pracovnicím, kteří převzali mimořádná ocenění. Vůbec poprvé byl navíc ceremoniál rozšířen o předání Ceny rektora za popularizaci vědy a komunikaci s veřejností.

„Je to jedna ze vzácných příležitostí, kdy se můžeme ohlédnout a společně oslavit to nejcennější, co naše univerzita má, tvořivost, odhodlání, vytrvalost a výjimečné schopnosti lidí, kteří ji tvoří,“ uvedl rektor Michael Kohajda. Laureáti a laureátky jsou podle něj důkazem, že smysluplná práce má své výsledky a že kvalita, pokud je poctivá a dlouhodobá, si vždy svou cestu najde.

„Do kina se chodí na premiéry. Společně s vámi si jednu takovou nyní užívám. Je to totiž poprvé, kdy mám jako rektor čest tato ocenění předávat. Do kina se chodí také na příběhy – a za každým oceněním skutečný příběh je. Příběh odvahy pustit se do náročného tématu, příběh vytrvalosti, která často není vidět, protože se odehrává v knihovnách, laboratořích, učebnách, archivech, sportovištích nebo při reprezentaci univerzity daleko za jejími zdmi. Předávání výročních ocenění není jen formálním aktem. Vnímám jej jako moment, kdy se zastavujeme, abychom vyjádřili uznání a řekli: vážíme si vás. Za vaše úsilí posouvat hranice poznání, za reprezentaci univerzity i za příspěvek k lepší společnosti prostřednictvím důrazu na udržitelnost. A také za všechnu tu péči, kterou nám akademikům a studentům věnujete,“ dodal rektor UP před zúčastněnou akademickou obcí i širší veřejností.

S cílem představit široké veřejnosti kvalitní výstupy talentovaných studujících i absolventů a absolventek Univerzity Palackého se slavnostní událost již podruhé uskutečnila v kině Metropol. Moderoval ji šéf činohry Moravského divadla Roman Vencl. Program doprovodil vokální kvintet HiFive, který dnes tvoří především absolventi a absolventky UP.

Seznam oceněných najdete zde. 

Sedm kategorií a celkem šedesát sedm laureátů a laureátek mimořádných ocenění. Michael Kohajda, rektor Univerzity Palackého, předal v kině Metropol Ceny rektora UP za rok 2025.

Ocenění získali autoři a autorky odborných publikací z řad akademické obce, stejně jako úspěšní studenti a studentky za nejlepší bakalářské, diplomové i vědecké práce. Nechyběla ani ocenění za mimořádné sportovní výkony v roce 2025. Mezi laureáty byli rovněž studující doktorských studijních programů.

Už druhým rokem univerzita udělila také Teaching Awards UP, které vyzdvihují vyučující za jejich pedagogické dovednosti, inspirativní přístup ke studujícím, nápaditost výuky i nadšení, s nímž svou roli naplňují. Rektor zároveň ocenil i nejlepší absolventské práce zaměřené na udržitelnost.

Slavnostní odpoledne patřilo také neakademickým pracovníkům a pracovnicím, kteří převzali mimořádná ocenění. Vůbec poprvé byl navíc ceremoniál rozšířen o předání Ceny rektora za popularizaci vědy a komunikaci s veřejností.

„Je to jedna ze vzácných příležitostí, kdy se můžeme ohlédnout a společně oslavit to nejcennější, co naše univerzita má, tvořivost, odhodlání, vytrvalost a výjimečné schopnosti lidí, kteří ji tvoří,“ uvedl rektor Michael Kohajda. Laureáti a laureátky jsou podle něj důkazem, že smysluplná práce má své výsledky a že kvalita, pokud je poctivá a dlouhodobá, si vždy svou cestu najde.

„Do kina se chodí na premiéry. Společně s vámi si jednu takovou nyní užívám. Je to totiž poprvé, kdy mám jako rektor čest tato ocenění předávat. Do kina se chodí také na příběhy – a za každým oceněním skutečný příběh je. Příběh odvahy pustit se do náročného tématu, příběh vytrvalosti, která často není vidět, protože se odehrává v knihovnách, laboratořích, učebnách, archivech, sportovištích nebo při reprezentaci univerzity daleko za jejími zdmi. Předávání výročních ocenění není jen formálním aktem. Vnímám jej jako moment, kdy se zastavujeme, abychom vyjádřili uznání a řekli: vážíme si vás. Za vaše úsilí posouvat hranice poznání, za reprezentaci univerzity i za příspěvek k lepší společnosti prostřednictvím důrazu na udržitelnost. A také za všechnu tu péči, kterou nám akademikům a studentům věnujete,“ dodal rektor UP před zúčastněnou akademickou obcí i širší veřejností.

S cílem představit široké veřejnosti kvalitní výstupy talentovaných studujících i absolventů a absolventek Univerzity Palackého se slavnostní událost již podruhé uskutečnila v kině Metropol. Moderoval ji šéf činohry Moravského divadla Roman Vencl. Program doprovodil vokální kvintet HiFive, který dnes tvoří především absolventi a absolventky UP.

Seznam oceněných najdete zde. 

Mezi šest nejlepších z celkových sedmdesáti doktorandů se na mezinárodní konferenci Novus Scientia 2026 v Košicích zařadila doktorandka Stela Levická se svým příspěvkem zaměřeným na mezinárodní porovnávání očních tonometrů pro optometristické a oftalmologické účely. V silné konkurenci mladých vědců z různých zemí tak potvrdila vysokou úroveň svého výzkumu.

Letošního ročníku se zúčastnilo celkem 70 doktorandů z různých zemí, kteří byli rozděleni do dvou odborných sektorů po 35 účastnících. „Konference se nesla v přátelském duchu. Všichni jsme byli tak trochu na jedné lodi, protože  každý z nás se věnuje výzkumu a naším cílem je nejen bádat, ale také úspěšně získat doktorský titul,“ uvedla Stela Levická, která na přírodovědecké fakultě studuje obor Optika a optoelektronika.

Konference Novus Scientia je tradiční odborné setkání doktorandů strojních a příbuzných technických fakult. Jejím hlavním cílem je prezentace výsledků doktorského výzkumu, sdílení zkušeností a navazování odborné spolupráce napříč institucemi i státy. Program byl tematicky velmi pestrý. Zahrnoval oblasti automatizace, mechatroniky a robotiky, technologického a materiálového inženýrství, managementu a digitálního inženýrství, konstrukčního i procesního inženýrství či speciálních inženýrských procesů.

„Každý sektor měl svou odbornou komisi, která po prezentacích kladla otázky. Velmi oceňuji, že samotné vystoupení bylo zároveň dobrou zkouškou před obhajobou dizertační práce. Za zmínku stojí i to, že po oficiální části pokračovaly neformální rozhovory mezi doktorandy i členy komisí. Díky tomu jsme navázali nové kontakty a měli možnost zjistit, jak se ostatním daří a jaké jsou jejich další vize,“ uvedla Stela Levická.