Novinky: Univerzita - Aktuality PřF UP

Od prvního července má Národní akreditační úřad pro terciární vzdělávání (NAÚ) nového předsedu. Jaroslav Miller, emeritní rektor UP, chce tento úřad více přiblížit ke společnému evropskému způsobu udělování akreditací, kdy se kromě personálních tabulek a počtů publikací také hodnotí, jestli škola zapojuje studující a vyučující do svého fungování nebo jestli personál vzdělává a omezuje akademický inbreeding. Rozhovor přinesl magazín vysokých škol Universitas. 

Podle Jaroslava Millera čelí v současnosti NAÚ třem hlavním výzvám – první je absence digitalizace. „Potřebujeme celý systém digitalizovat, abychom zrychlili a zjednodušili akreditační proces na NAÚ a abychom jej usnadnili i kolegům na vysokých školách,“ říká Miller, vystudovaný historik, který do konce června působil jako náměstek ministra školství.

Za druhé je pro NAÚ podle Millera klíčové dosažení plného členství v evropských akreditačních strukturách, především EQAR a ENQY (evropské organizace sdružující agentury pro zajišťování kvality ve vysokoškolském vzdělávání – pozn. red.), protože české členství v nich bude mít velký vliv na debatu o harmonizaci evropského vzdělávacího prostoru a například také na otázku evropského diplomu.

Třetí výzvou je podle něj obecně filozofie kontroly a diskuze o kvalitě vysokých škol v České republice. „Od zřízení akreditační komise byla její úloha dominantně kontrolní. Za více než dekádu jsme se ovšem významně posunuli a já bych byl moc rád, kdyby se současný úřad kromě své kontrolní funkce také více ztotožnil s rolí metodickou a kultivační,“ říká.

Už nyní máme podle Millera poměrně robustní infrastrukturu sloužící k zajišťování a hodnocení kvality. „Školy mají rady pro vnitřní hodnocení, podléhají pravidelně vnějšímu hodnocení, řada z nich má institucionální akreditaci. Zdá se mi, že možná nastal čas systém dále rozvíjet a diskutovat, co si vlastně představujeme pod pojmem kvalitní vzdělávání. Metodické vedení Národního akreditačního úřadu může spočívat například v tom, že s univerzitami povedeme debatu o oblastech, u nichž vidíme potenciál pro zlepšení, protože například máme k dispozici relevantní srovnání s jinými institucemi v Česku či v zahraničí. Zároveň bychom jim měli nechat určitou volnost ve výběru nástrojů a strategií, jak toho dosáhnout,“ prozrazuje v rozhovoru pro Universitas.

Proč by tedy na vysoké školy vůbec měl někdo externí dohlížet, když mají tolik vlastních kontrol?
Sportovní terminologií řečeno: vysokoškolský peloton není homogenní. Na špičce jsou univerzity, které vzaly zajišťování kvality vzdělávání vážně a investují do této oblasti hodně energie. Vytvořily robustní obslužnou infrastrukturu a vedou kvalifikovanou vnitřní debatu o obsahu pojmu kvalita. Tyto instituce si ve vztahu s Národním akreditačním úřadem vybudovaly symbolický kapitál důvěry a mají legitimní očekávání jisté autonomie. Na druhé straně ovšem stále existují vysoké školy, u nichž panují v oblasti kvality vzdělávání značné rezervy, a v těchto případech může externí dohled přispět ke kvalitativnímu vzestupu. Ještě jednou to zopakuji: klíčovým prvkem celého systému je důvěra. Ta se buduje dlouho, ale je-li vytvořena, je možné se posouvat dopředu.

Ještě bych zdůraznil další aspekt, a to, že ve většině odvětví existují nějaké standardy kvality. Například v automobilovém průmyslu. Když nebudou dodržovány ze strany firem, mohlo by se stát, že auto v kritický okamžik nebude brzdit a následky budou fatální. Nebo zdravotní vzdělávání – bez standardů kvality a vnější kontroly by se dříve nebo později objevila vzdělávací instituce, pro kterou by produkce zdravotních sester byla pouhým byznysem, aniž by poskytovala kvalitní vzdělání a praxi. Asi bychom nechtěli, aby nás taková sestra v nemocnici ošetřovala. 

Jaké budou vaše první kroky ve funkci?
Musíme především postavit nový úřad, abychom mohli standardně fungovat. To znamená poměrně mnoho časově vyčerpávající administrativy. Nicméně doufám, že tuto fázi završíme v průběhu prázdnin. Zároveň jsem absolvoval pohovory s každým zaměstnancem kanceláře a jsem moc rád, že se všichni rozhodli pokračovat se mnou v novém úřadě. Ta situace pro ně nebyla vůbec jednoduchá. Také zahajujeme diskuzi o nových standardech kvality. 

Co budou nové standardy kvality obsahovat?
Česká republika je jedním z mála států v EU, který dosud není plnoprávným členem v ENQA a EQAR. K dosažení členství je nutné sjednotit standardy s evropskou praxí. Musíme tedy připravit standardy nové, které například zahrnují účast zahraničních hodnotitelů, možnost angličtiny jako jednacího jazyka, návštěvy hodnotitelů na místě či zveřejňování jednání hodnoticích komisí. 

Zmínil jste evropský diplom. Co to konkrétně znamená?
V zásadě se jedná o příběh postupné harmonizace evropského vzdělávacího prostoru, který zůstává dosud velmi fragmentovaný, a to i legislativně. Když například získáte vysokoškolskou kvalifikaci v České republice a odstěhujete se třeba do Portugalska, můžete mít problémy s výkonem řady profesí. Mimo jiné i proto, že národní kvalifikační rámce nejsou napříč EU zcela kompatibilní. Buď budete muset v Portugalsku dále studovat, nebo si udělat dodatečnou kvalifikaci. Tohle by ve finále mohl řešit evropský diplom potvrzující mimo jiné existenci stejných nebo srovnatelných standardů kvality. Od tohoto okamžiku jsme ale ještě pár let vzdáleni.

V současné době se spíše mluví o prvním kroku, takzvané evropské značce pro společné diplomy (European Joint Degree Label). To je důležité například pro univerzitní aliance, na nichž se podílí také řada českých univerzit. Právě tyto sítě v současné době testují reálnost této strategie. Vydávání společných diplomů ovšem předpokládá právě existenci srovnatelných standardů kvality.

Když použiji příklad aliance Aurora, kterou jsem spoluzakládal, jde o to, aby hodnota a průběh vzdělávání byly parametricky srovnatelné na univerzitě v Olomouci a univerzitě v Amsterdamu, které jsou členy této aliance. Harmonizace evropského vzdělávacího prostoru také hypoteticky znamená, že univerzita z jedné země by se mohla nechat akreditovat akreditační agenturou jiné země a Národní akreditační úřad pro terciární vzdělávání by mohl hodnotit například rakouské univerzity. Tomuto scénáři velice fandím, ale zatím se pro nás jedná trochu o hudbu budoucnosti.

Co je největší problém akreditačních řízení? Ať už škol, nebo studijních programů?
Nenazval bych to problémem, spíše změnou filozofie. Podle mého názoru bychom měli klást větší důraz na kvalitu institucionálního zázemí vysokých škol a usilovat o komplexnější pohled. Kvalitu instituce například zásadně ovlivňuje to, zda zaměstnanci jsou pravidelně proškolováni v pedagogických kompetencích. Stejně tak je rozhodující personální politika školy. Je velký rozdíl, zda má instituce ambici rekrutovat akademiky zvnějšku či ze zahraničí nebo se spokojí pouze s „domácí výrobou“. Za stejně důležité považuji, zda univerzity zkoumají příčiny studentského dropoutu a zda mají funkční a motivační mechanismy, jak se studenty a studentkami v tomto ohledu pracovat. 

Podporujete vznik nového zákona o vysokých školách?
Ano, rozhodně. Sám jsem dlouhé roky řídil velkou univerzitu, takže vím, že univerzity jsou v dnešních legislativních podmínkách velmi těžko řiditelnými institucemi. Což je paradox, protože vysoké školy se svými rozpočty patří v zásadě mezi největší firmy v zemi, avšak rektoři nemají funkční manažerské nástroje. Současný vysokoškolský zákon je zastaralý. Tento rok jsme protlačili legislativním procesem novelu, jejíž podstatnou část tvoří reforma doktorského studia. Jsem rád, že významně zlepšuje životní standard doktorandů a kvalitu samotného studia, ale je to pouze jedna ze záplat, kterými ucpáváme díry v již mnohokrát vyspravovaném zákoně. Stručně a jasně, jsem bytostně přesvědčen, že musíme absolvovat debatu o novém, moderním vysokoškolském zákoně. Sám jsem tu ambici měl jako náměstek na ministerstvu školství, bohužel diskontinuita ve vedení ministerstva diskuzi na toto téma příliš nepomohla. 

Kdy by měl být tento nový zákon připravený?
Příprava nového vysokoškolského zákona bude vyžadovat dlouhou diskuzi a nesnadné hledání konsenzu. Byl by veliký úspěch, pokud by spatřil světlo světa do konce příštího volebního období. Na druhé straně máme k dispozici hrubý nástin návrhu zákona o hodnocení kvality a akreditacích. V tomto případě by tedy bylo možné postupovat rychleji. 

Kvalitou tedy myslíte to zaměření se na vzdělávání pedagogů a pedagožek, omezit inbreeding, snížit množství ukončování studií atd.?
Ne na všechno potřebujeme zákon. Část opatření lze realizovat prostřednictvím nových standardů kompatibilních s evropskými ESG, které jsme již začali připravovat. 

Proč jsou všechny studijní programy hodnoceny stejně bez ohledu na jejich velikost a zaměření?
Přijde na to. Společné standardy jsou důležité, protože definují minimální kvalitativní úroveň vzdělávání. Zároveň se jedná o praktickou nutnost, protože studenti často přecházejí z jedné školy na druhou. Vezměte si, že vystudujete bakaláře na malé soukromé vysoké škole, ale magisterské studium budete studovat na velké veřejné univerzitě. V průběhu studia lze navíc za určitých podmínek přecházet z jednoho studijního programu na druhý. Tato migrace je možná pouze za předpokladu, že existují srovnatelné standardy kvality.

Nedávno přijatá novela vysokoškolského zákona také usnadnila vznik společných studijních programů mezi vysokými školami v České republice. To je ovšem proveditelné mimo jiné proto, že obě instituce plní stejná kritéria. Na druhé straně ale v současné době dochází i k určité diverzifikaci, protože zde máme i profesně orientované studijní programy, jejichž standardy se z definice liší. Nově bude Národní akreditační úřad navíc hodnotit i kvalitu vzdělávání na vyšších odborných školách (VOŠ). Rádi bychom dosáhli stavu, kdy absolvent VOŠ si bude moci například v průběhu jednoho roku dodělat bakalářské profesní vzdělání na vysoké škole. Vyšší míra propustnosti vzdělávacího systému ale vyžaduje citlivou kalibraci standardů mezi VOŠ a profesními bakalářskými programy. 

Proč NAÚ kontroluje jednotlivé studijní programy také u univerzit, které už mají institucionální akreditaci?
Univerzity požádaly o institucionální akreditaci v určitých oblastech vzdělávání, většinou v těch, v nichž tradičně vynikají. V jiných oblastech sice provozují či plánují nové studijní programy, ovšem z různých důvodů si pro ně nepožádaly o institucionální akreditaci. Jeden hypotetický příklad: Univerzita si například sama akredituje studijní programy v oblasti práva či medicíny, protože u nich dostala od státu institucionální akreditaci. Zároveň ale nemá tuto akreditaci na jadernou fyziku či na strojírenství. Pokud by na strojírenství chtěla mít bakalářský program, musela by projít klasickým akreditačním procesem u Národního akreditačního úřadu.

Budete něco dělat s byrokratickou zátěží? Například v každoročním zasílání dodatků ke zprávám o vnitřním hodnocení, na něž školy v zásadě nedostávají zpětnou vazbu?
Souhlasím, že zpětná vazba je důležitá a žádoucí. A ano, rád bych se podíval na celý proces hodnocení ze strany NAÚ a vedl s kolegy debatu o tom, zda existuje prostor pro zjednodušení a zrychlení procesu. Částečně si tento efekt slibuji od digitalizace, která převede značnou část akreditačních procesů a hodnocení do elektronické podoby. 

Jak se stavíte ke kritice naddimenzovaných požadavků na garanty studijních programů?
To je dobrá otázka. Poslední dobou na potřebu redefinovat roli garanta poukazují vysoké školy stále častěji. Neměli bychom ulpívat pouze na formálních kritériích typu počet publikací nebo akademická hodnost, ale měli bychom se podívat na celou filozofii studijního programu, jak v realitě vypadá vzdělávací proces, jaké metody výuky jsou využívány, jak se pracuje se studentským hodnocením a podobně. Ideální garant studijního programu je akademik, který má vnitřní motivaci neustále zlepšovat kvalitu vzdělávacího procesu. Možná by šlo uvažovat i o radě studijního programu.

Všiml jste si v zahraničí příkladů dobré praxe, které byste chtěl začlenit do českého systému hodnocení kvality?
Ano, podílel jsem se kdysi na dvou institucionálních akreditacích v Austrálii a také na Středoevropské univerzitě v Budapešti, která má americkou akreditaci. Pasivně jako akademik jsem se zúčastnil také hodnocení mé hostitelské univerzity v průběhu fulbrightovského pobytu v USA. Inspirovalo mě, že australský i americký systém dominantně dbají na nastavení mechanismů a nástrojů na hodnocení a zajišťování kvality. Americký akreditační orgán se třeba velmi zajímal o to, jak a do jaké míry jsou studenti zapojeni do debaty o kvalitě a jak univerzita přesně pracuje s hodnocením výuky. Velká pozornost byla věnována pravidelnému zvyšování pedagogické kompetence akademiků, to považuji za velice inspirující také pro naši praxi. Protože australské i americké univerzity jsou vysoce internacionalizované, byl kladen důraz i na to, zda univerzity organizují kurzy angličtiny pro zahraniční studenty, aby byly odstraněny možné jazykové překážky ve studiu. Shrnuto, o něco méně pozornosti bylo věnováno formálním a personálním kritériím a více byla hodnocena existence a funkce infrastruktury, která kvalitu vzdělávání kultivuje. Zároveň podotýkám, že ne vše je možné automaticky aplikovat na jiné akademické a legislativní prostředí.

Jak budou nastavené reakreditace u institucionálních akreditací, které musí velké univerzity absolvovat v roce 2028?
Univerzity budou v tomto roce mít za sebou deset let existence institucionální akreditace. Tedy už si vybudovaly vlastní infrastrukturu kvality, mají vlastní orgány a za ty roky se významně posunuly. Bylo by tedy zbytečné s nimi absolvovat stejně náročný administrativní proces jako před deseti lety. Rád bych se proto na školy podíval komplexněji a hovořil s nimi o existenci mechanismů, procesů a nástrojů, které mohou vést k dalšímu zvyšování kvality vzdělávání. Roli může hrát i to, jakou historii má univerzita v komunikaci s NAÚ a samozřejmě také její strategické plány do budoucna v oblasti vzdělávání. S kolegy a členy rady právě startujeme debatu o tom, jak institucionální reakreditace pojmout. Nechci úplně předjímat, ale za sebe říkám, že je mi blízká koncepce institucionálního auditu. 

Jak bude NAÚ spolupracovat s platformami zabývajícími se kvalitou vysokých škol?
Chápu celou oblast kvality vzdělávání jako joint venture, tedy společné dílo Národního akreditačního úřadu pro terciární vzdělávání, vysokých škol, České konference rektorů, Rady vysokých škol, asociací fakult, nově také vyšších odborných škol atd. Vycházím z premisy, že většina vysokoškolských institucí autenticky usiluje o zvyšování kvality prostřednictvím více či méně funkčních nástrojů a strategií. A věřím tomu, že partnerství a komunikace obecně fungují lépe než pouhá kontrola a pravidla oktrojovaná Národním akreditačním úřadem. 

Jaroslav Miller (* 1971) 

Absolvoval postgraduální studium na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v oboru Obecné dějiny a na Středoevropské univerzitě v Budapešti v Budapešti v oboru Komparativní dějiny. Na Oxfordské univerzitě studoval historii raného novověku. Obdržel několik akademických a vědeckých ocenění, například R. John Rath Prize for Best Study in Habsburg History či Best Urban History Monograph Award. Absolvoval řadu dlouhodobých vědeckých stáží v zahraničí, například v rámci Fulbrightovy komise, Nadace Alexandra von Humboldta nebo australského GO8 programu. V letech 2014–2021 byl rektorem Univerzity Palackého v Olomouci. V únoru 2022 se stal náměstkem ministra školství, 1. července 2025 se stal předsedou Národního akreditačního úřadu pro terciární vzdělávání. Mezi jeho koníčky patří literatura, zahradní architektura, putování divočinou a sport.

I městská zákoutí mohou ukrývat nečekané botanické poklady. Studentka přírodovědecké fakulty Věra Kafková při průzkumu širšího centra Olomouce objevila 19 druhů rostlin, které dosud nebyly v České republice zaznamenány. Za mimořádný floristický objev získala Cenu Víta Grulicha od České botanické společnosti.      

„Tato úžasná cena je pro mě obrovskou poctou, moc si jí vážím a hodně pro mě znamená. Zároveň ji vnímám jako motivaci do dalších let. Hledání a určování rostlin mě bavilo vždy, ale když vás někdo takto ocení, cítíte, že to má smysl, a máte chuť v tom pokračovat,“ podotkla studentka katedry botaniky.

Věra Kafková v rámci své bakalářské práce zmapovala 324 nepůvodních a 54 ohrožených druhů rostlin. Její nálezy potvrzují, že města představují významnou vstupní bránu pro zavlékání rostlin z jiných koutů světa.

„Během mapování jsem prozkoumávala celou zájmovou oblast, abych prošla opravdu každou ulici. Městská flóra se rychle mění v prostoru a čase. Člověk nikdy neví, na co narazí, a to mě na tom bavilo. Botanika a především floristický průzkum je něco, v čem jsem se opravdu našla, co mě naplňuje,“ říká studentka, která se na floristický průzkum zaměřila systematicky celé dva roky.

Mezi nejcennější objevy patří tráva milička (Eragrostis virescens) pocházející z Ameriky. Ačkoliv si jí botanici v Olomouci dříve všimli, nerozeznali, že jde o pro Česko nový druh. „Objev nového druhu trávy, který se obtížně rozeznává od jiných trav, vyžaduje výborný pozorovací talent. To byl jeden z důvodů, proč jsme právě za tento nález udělili cenu pojmenovanou na památku jednoho z našich nejlepších botaniků,“ uvedl Milan Chytrý, předseda České botanické společnosti.

Výsledky práce Věry Kafkové tak podle odborníků potvrzují, že městské prostředí vytváří vhodné podmínky pro šíření nepůvodních druhů – například z okrasných výsadeb nebo podél silnic. Významnou roli přitom hrají i klimatické změny.

Přes 8500 studentů z více než stovky zemí světa v následujících dnech poměří síly v soutěžích letošních Letních světových univerzitních her, které odstartovaly v německém Porýní-Porúří. Mezi 130 sportovkyněmi a sportovci, kteří na této největší vysokoškolské sportovní události reprezentují Českou republiku, nechybějí ani studentky a studenti Univerzity Palackého.

Program her čítá celkem 234 soutěžních disciplín v osmnácti sportech. Vedle klasických odvětví, jako je atletika, plavání nebo gymnastika, pořadatelé zařadili i atraktivní nové disciplíny – například turnaj v basketbalu 3x3 se na univerzitních hrách uskuteční vůbec poprvé.

Právě do basketbalového turnaje zasáhne jeden ze šesti nominovaných sportovců z UP, Dominik Žák z fakulty tělesné kultury, který letos s BK Olomoucko vybojoval ligovou bronzovou medaili a který na palubovku nastupuje i v dresu UP v Univerzitní basketbalové lize. V kolektivních sportech byla do Německa nominována také volejbalistka Barbora Chaloupková (FTK), členka VK Šantovka Olomouc UP.

Pozvání do reprezentace na univerzitních hrách obdržela také judistka Judo klubu Olomouc, dvojnásobná mistryně Evropy do 63 kg Renata Zachová z FTK, členka Atletického klubu Olomouc Martina Mazurová z lékařské fakulty, která je juniorskou vicemistryní světa ve vrhu koulí, veslařka VK Olomouc Zuzana Pazourková studující na filozofické fakultě a prostějovský tenista Adam Jurajda z fakulty zdravotnických věd.

Celkem české barvy v Německu hájí 131 sportovkyň a sportovců z 45 vysokých škol, které podporuje 64členný doprovodný tým. Reprezentace se pokusí navázat na úspěchy z předchozích letních univerzitních her v Chengdu, kde se českým studentům podařilo vybojovat 12 medailí.

„Ráda bych jménem vedení výpravy popřála všem účastníkům, aby se jim podařilo předvést výsledky a výkony, které splní jejich očekávání! Jsem přesvědčená, že stejně jako v letech minulých, obhájíme vysoký standard českého univerzitního sportu. Budeme se společně těšit z každého dílčího sportovního úspěchu, který bude odměnou nám všem, kteří jsme univerziádu připravovali, ale hlavně studentům za jejich úspěšné spojení studia s vysokou sportovní výkonností,“ uvedla Ivana Ertlová, předsedkyně České asociace univerzitního sportu (ČAUS), která výpravu akademické reprezentace zajišťuje.

32. FISU Letní světové univerzitní hry Rhine-Rhur 2025 se konají ve dnech 16.–27. července v šesti městech německé oblasti Porýní-Porúří a některé soutěže se uskuteční také v Berlíně. Kromě sportovního zápolení nabídnou hry také řadu doprovodných vzdělávacích a kulturních akcí, mimo jiné mezinárodní setkání studentů nebo tematickou odbornou konferenci.

Průběh her a výsledky českých reprezentantů můžete sledovat na oficiálních stránkách události a jejích sociálních sítích, také na webu a dalších kanálech ČAUS. Všechny soutěže a doprovodné akce jsou přenášeny na fisu.tv, přenosy nabídne také televize Eurosport a denní souhrny má ve vysílání ČT Sport.

V Uměleckém centru Univerzity Palackého se uskuteční osmatřicátý ročník světového kongresu INSEA — Mezinárodní společnosti pro výchovu uměním napojené na UNESCO. Do Olomouce se tak sjedou specialisté v oblasti výtvarné pedagogiky, muzejní a galerijní edukace, ale i umělci a zástupci příbuzných oborů. 

Nečekaná území ve výtvarné výchově, Umění jako pozvánka do nečekaných území, Muzea a galerie jako území pro vzdělávání prostřednictvím umění, Výtvarná výchova jako inkluzivní území, Digitální média jako cesty do nových území, Kolektivní území – intermedialita a interdisciplinarita, Historie a tradice jako znovuobjevená území nebo Shifting grounds – diskursivní změny a jejich reflexe ve výtvarné výchově, to jsou témata, jimiž se budou zabývat účastníci světového kongresu INSEA. Ten se v Uměleckém centru UP uskuteční od 21. do 25. července s cílem podpořit mezinárodní dialog a výměnu zkušeností a odborných znalostí v oblasti uměleckého vzdělávání a příbuzných oborů.

„Jsme hrdi na to, že se světový kongres uskuteční právě na Pedagogické fakultě UP. Podobná událost, jež se v našem oboru stala legendou, se u nás poprvé konala před téměř šedesáti lety v Praze. Od té doby byly dějišti světových kongresů různé světové metropole. Nyní připadla čest pořádat tuto významnou akci Olomouci, což vnímáme jako ocenění naší role ve světové výtvarné pedagogice. Do Olomouce zavítá pět set odborníků z celého světa, další stovka bude připojena online,“ uvedla proděkanka Pedagogické fakulty UP Petra Šobáňová, jež je zároveň i místopředsedkyní České sekce INSEA. 

Mezi hlavními řečníky se s přednáškou na téma Ne všichni, kdo bloudí, jsou ztraceni objeví například výtvarná pedagožka a aktivistka Susan M Coles, viceprezidentka INSEA, jejímž domovem je Velká Británie. „Susan věří, že umění je způsob, jak porozumět sobě i druhým – a že výtvarná výchova je radikálním aktem péče — o člověka i o svět poznamenaný konflikty, vykořeněním a rychlými změnami. Ve své přednášce se zaměří na to, jak může kreativní proces živit porozumění, empatii a sounáležitost,“ doplnila Jana Jiroutová, která spolu s Petrou Šobáňovou tvoří dvojici hlavních organizátorek kongresu.

Zajímavé myšlenky podle ní nabídnou však i další hlavní přednášející. „Například Rolf Laven, Němec žijící v Rakousku, jehož domovským působištěm je Univerzitní vysoká škola pro vzdělávání učitelů ve Vídni, bude hovořit na téma Umění a angažovanost – utváření rozšířených území. Moari Lynne Harata Te Aika představí, jak se po zemětřeseních v novozélandském Christchurch otevřel prostor pro přetvoření města pod vedením maorského kmene Ngāi Tahu – skrze umění, jazyk a příběhy, které navracejí identitu místům, kde dříve dominovala koloniální architektura. Neméně zajímavá pak bude i čtvrtá hlavní přednáška, kterou pronese herní designér a vizuální umělec Radim Jurda, absolvent Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze v oboru Filmová a televizní grafika. Radim Jurda je autorem videohry Creaks (Amanita Design) a přednášku si připravil na téma Hry jako příležitost k propojení logiky a umění,“ dodala Jana Jiroutová, tajemnice České sekce INSEA.

Podle předsedy České sekce INSEA  Aleše Pospíšila je světový kongres INSEA mimořádnou příležitostí ukázat mezinárodní komunitě uměleckých pedagogů, na jak vysoké úrovni je česká výtvarná výchova a že bez nadsázky je i hodna být inspiračním zdrojem pro celý svět. „Bezmála šest dekád od poslední možnosti organizovat celosvětové konferenční setkání znamenaly v dějinách našeho státu výjimečnou a turbulentní éru. Nejinak tomu bylo i v oborovém uvažování, jehož stav si zaslouží adekvátní platformu pro prezentaci tuzemského stavu předmětu a českých osobností výtvarné výchovy. Takovou platformou světová konference bezesporu představuje,“ dodal pak k dobovému kontextu.

Vedle hlavních řečníků vystoupí během kongresu věnovanému tématu Nečekaná teritoria, proměnlivé obory a trvalost ve výtvarné výchově celá řada dalších odborníků, například Amanda Alexander z Miami University of Ohio v USA, Patsey Bodkin z Pedagogické fakulty NCAD v irském Dublinu, Timothy Dacanay z filipínské Školy umění, kultury a performance (De la Salle College of Saint Benilde) v Manile, Angela Reid, světová radní AME InSEA/Kingdom Schools ze Saúdské Arábie a další. Prostory Uměleckého centra olomoucké univerzity zaplní na pět dnů panelové diskuze, jednotlivé přednášky i celá řada zajímavých workshopů, jichž se zúčastní jak odborníci a studenti, tak praktikující učitelé i začínající výzkumní pracovníci. 

Během kongresu se naplno využijí rovněž možnosti digitálních technologií. „Přímo pro kongres vzniklo umělecké dílo ve virtuální realitě, jež spojilo dohromady olomouckého grafika Ondřeje Michálka a pražské Lunchmeat Studio. To ve své tvorbě využívá zcela současné přístupy včetně imerzivních technologií – a svou realizaci vystavovalo například v českém pavilonu na EXPO 2025 v japonské Ósace. Česká komunita připravila pod gescí týmu katedry výtvarné výchovy Pedagogické fakulty UP také více než desítku virtuálních workshopů a videí, jež nabízejí tvůrčí výzvy a reprezentují naše vidění výtvarné edukace,“ uzavřela Petra Šobáňová.

Světový kongres INSEA pořádá ve dnech 21.–25. července v UC UP katedra výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Palackého a Mezinárodní organizace pro výchovu uměním INSEA, respektive její česká sekce. Partnerství poskytlo Muzeum umění Olomouc, Vlastivědné muzeum v Olomouci, Univerzita Hradec Králové a další paměťové nebo akademické instituce. Kongres se uskuteční především ve fyzické podobě, klíčové části programu však budou dostupné i online – kromě virtuálních workshopů a VR také virtuální výstavy či streamované prezentace pozvaných hlavních řečníků. Pro hosty je připraven i bohatý kulturní program včetně výjezdů za památkami UNESCO nebo na přehlídku výtvarné tvorby dětí a mládeže Oči dokořán. Více o světovém kongresu INSEA zde. Více o INSEA pak zde.

Univerzita Palackého prošla v těchto dnech náročným hodnocením Mezinárodního evaluačního panelu, který se zaměřuje mimo jiné na oblast zvyšování kvality výzkumného prostředí, na společenský přínos vědecké práce univerzit nebo na strategii rozvoje vědeckovýzkumných institucí. Návštěva panelu složeného z odborníků ze zahraničních univerzit byla součástí národního hodnocení výzkumných organizací, které probíhá jednou za pět let a jehož cílem je zvyšování konkurenceschopnosti českých vysokých škol v oblasti vědy a výzkumu.

Mezinárodní evaluační panel je složený z nezávislých a renomovaných odborníků z různých vědeckých oblastí. UP hostila deset hodnotitelů, kteří do Olomouce přijeli z univerzit ve Francii, Rakousku, USA, Portugalsku, Polsku, Slovinsku a Maďarsku. Členové panelu během třídenního programu navštívili všech osm fakult a vysokoškolský ústav univerzity, hovořili s rektorem, s prorektory, děkany, proděkany, ale i s dalšími akademiky a odbornými vědeckými či administrativními pracovníky. Prohlédnout si také mohli výukové prostory, laboratoře či přístrojové vybavení pracovišť.

Samostatný blok byl věnovaný setkání hodnotitelů se dvěma desítkami studentek a studentů doktorských studijních programů napříč fakultami. Mladí vědci mohli s panelisty otevřeně hovořit o svých zkušenostech získaných na UP, o podpoře juniorní vědy ze strany univerzity, rovněž o možnostech zapojení se do výzkumu či o příležitostech k získání zaměstnanecké pozice na univerzitě po dokončení doktorského studia.

„Hodnotitelé měli k dispozici čtyřsetstránkovou sebeevaluační zprávu, na jejíž přípravě se podílely všechny součásti naší univerzity. Hodnocení členů panelu je velmi komplexní a zaměřené především na to, jaké u nás dokážeme vytvořit podmínky pro vědu a výzkum. Zajímali se například o to, z jakých zdrojů získáváme finance na vědu, jak je přerozdělujeme, o každodenní management kateder a ústavů, zda a jak se věnujeme oblasti popularizace vědy a podobně,“ popsala Kateřina Dočkalová z oddělení koncepce a podpory výzkumu UP, která měla organizaci návštěvy Mezinárodního evaluačního panelu na starosti.

Na základě výsledků hodnocení, které budou oficiálně oznámeny na jaře příštího roku, se může UP v příštím pětiletém období ucházet o institucionální podporu pro oblast vědy a výzkumu ze strany Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR. „Získáme ale také důležitou zpětnou vazbu a doporučení, na které oblasti se máme více zaměřit, abychom se mohli kontinuálně zlepšovat. Poděkování si určitě zaslouží všichni zaměstnanci univerzity, kteří pomáhali zpracovat sebeevaluační zprávu a kteří se také věnovali hodnotitelům v průběhu jejich návštěvy. Z hlediska podpory vědy a výzkumu na naší univerzitě je pro nás výsledek hodnocení velmi důležitý a já děkuji všem kolegům, že si to uvědomují a udělali pro náš společný úspěch maximum,“ doplnil rektor UP Michael Kohajda.

V průběhu vysokoškolského studia kybernetické bezpečnosti na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně si Jan Zdražil uvědomil, že ho to táhne k vědě. Proto jeho cesta vedla na doktorské studium na VŠB-Technickou univerzitu Ostrava. Během něj navázal výzkumnou spolupráci s CATRIN Univerzity Palackého, kde působí. Kolegům z rostlinného i materiálového výzkumu je oporou při získávání, zpracování i analýze dat. Jejich společným cílem je přispět k vývoji technologií, které mají šanci uplatnit se v praxi.

„Teorie je fajn, ale já jsem spíše praktický člověk a preferuji, když náš výsledek má nějaký hmatatelný výstup. Pokud navíc někomu v budoucnu pomůže, je to bonus, z něhož mám radost. Proto jsem rád, že díky svému školiteli na VŠB-TUO Václavu Snášelovi a následnému zájmu ze strany CATRIN se právě takové vědě mohu věnovat,“ říká odborník na práci s daty.

Prvním konkrétním výstupem jeho spolupráce mezi obory i univerzitami je modulární systém AMULET, který na základě snímků rostlin umožňuje rychlejší a přesnější analýzu rostlinných vlastností, což může pomoci zemědělcům i šlechtitelům k vývoji odolnějších a výnosnějších plodin. Rozjíždí se ale i spolupráce s chemiky a materiálovými vědci týkající se vývoje citlivých senzorů pro rostliny. I tam bude potřeba mít velké množství dat pevně v rukou.

Přestože ho jako týmového hráče interdisciplinarita moc baví, přiznává, že vzájemná komunikace napříč obory není vždy snadná. „My informatici máme svůj jazyk, kolegové z jiných oborů se dívají na věci ze svého úhlu pohledu, takže nám trvalo, než jsme si začali rozumět. Ale bez toho se kvalitní výzkum dělat nedá, takže je super, že se o to snažíme,“ doplnil.

V CATRIN navíc může spolupracovat se svým bratrem Lukášem i dalšími kamarády. Přiznává, že i to byl jeden z důvodů, proč do CATRIN zamířil. „Rodiče nás nikdy nevedli k vědě, ale k tomu, že rodina je nejdůležitější. Proto jsem rád, že s bratrem sdílím společný výzkum i pracovnu,“ uzavřel s úsměvem olomoucký patriot, který své rodné město považuje za skvělé místo pro život.

Slova mohou léčit, ale také zraňovat. Zvlášť když přicházejí ve chvíli, kdy se rodiče snaží vyrovnat s vážnou diagnózou svého dítěte. Mnozí z nich mají zkušenosti s nevhodnými komentáři, které si lidé často ani neuvědomují. Právě na tyto situace upozorňuje výstava černobílých fotografií s názvem Váš pohled, náš svět. K vidění je až do 31. srpna v monobloku budovy A Fakultní nemocnice Olomouc. Lidé ji mohou navštívit zdarma každý den, budova je otevřena nonstop.

Autorem snímků je fotograf Lukáš Trčka, který navštívil desítky rodin po celé republice a zachytil jejich každodenní život. Snímky vznikaly v prostředí domova, v parku, v metru, ale i na místech, která běžně nejsou spojována s dětským světem. Každý velkoformátový portrét doprovází autentická věta, kterou rodiče slyšeli z okolí. Právě tyto výroky bývají pro rodiny často bolestivější než samotná diagnóza.

Na několika snímcích se objevuje i Jakub Zavadil, který má vzácnou nemoc: mukopolysacharidózu. Jeho starší sestra Sára na toto onemocnění zemřela ve svých třinácti letech. I u Jakuba nemoc postupuje, a tak je mu jeho rodina oporou doslova ve dne v noci. „Věty pod fotkami jsou autentická slova, která jsme na adresu našich dětí slýchali. Setkali jsme se například i s poznámkou, ať jsme rádi, že se nedožijí puberty,“ popsala maminka Monika.

„Sdílením svých osobních příběhů rodiče i děti dávají této výstavě skutečnou sílu. Naznačují, jak vypadá život s vážnou diagnózou za zavřenými dveřmi, ale také ukazují odvahu, kterou společnost často nevidí. Patří jim naše poděkování, protože právě díky nim se mění úhel pohledu veřejnosti a rozbíjejí zažité stereotypy,“ řekla Petra Hájková, krizová interventka a autorka námětu výstavy.

Putovní expozice s podtitulem Fotografie, které vám mohou otevřít oči je projektem pacientské organizace Společnost pro mukopolysacharidosu a Centra provázení, jež v šesti českých nemocnicích pomáhá rodičům dětí narozených předčasně nebo se vzácným onemocněním. Jeho pracovníci podporují rodinu od chvíle, kdy se dozví nepříznivou diagnózu, přes první fáze vyrovnávání se s novou skutečností, až po předání do péče služeb dostupných z místa bydliště.

„Výstava otevírá důležitý dialog o tom, jak společnost komunikuje s rodinami dětí se závažným onemocněním. V odborné i laické veřejnosti stále chybí dostatečné porozumění tomu, co taková diagnóza znamená v každodenním životě. Z hlediska péče, psychické zátěže i sociální izolace. Cílem není šokovat, ale edukovat. Chceme tímto přispět k větší empatii a respektu ve společnosti,“ doplnil Jan Michalík, vysokoškolský profesor na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého, zároveň zakladatel Společnosti pro mukopolysacharidosu a Centra provázení.

„Péče o vážně nemocné dítě není zdaleka jen věcí samotné léčby, tedy podávání medikamentů či provádění léčebných výkonů. Neméně důležitá je empatie a porozumění ze strany zdravotníků, stejně jako náležitá podpora celé rodině dítěte. Jako nemocnice jsme si toho plně vědomi a uděláme vždy vše pro to, aby obě tyto složky naší péče byly v nedílné harmonii. Věřím, že i tato výstava pomůže posílit povědomí o tom, jak je to důležité zejména pro ty, kdo čelí nejtěžším životním zkouškám,“ řekl ředitel Fakultní nemocnice Olomouc Roman Havlík.

Centrum provázení při Fakultní nemocnici Olomouc zahájilo provoz na začátku roku 2023. Nachází se v budově Q, ve čtvrtém patře Dětské kliniky. Výstava vznikla v rámci projektu Podpora provázení rodin dětí se vzácným onemocněním, financovaného z Norských fondů a spravovaného Ministerstvem zdravotnictví ČR.

Filozofická fakulta Univerzity Palackého nabídne v zimním semestru akademického roku 2025/2026 Kurz pozitivní změny. Nový interaktivní cyklus propojí psychologii, pedagogiku, bezpečnostní studia, historii, sociologii i sportovní vědu. Má reagovat na klíčové výzvy současnosti – od duševního zdraví, fyzické bezpečnosti a první pomoci přes krizovou intervenci až po orientaci na proměnlivém trhu práce. Tento kurz fakulta otevře nejen studentům a studentkám všech fakult UP, ale i zájemcům z širší veřejnosti. Ti po úspěšném absolvování mohou získat oficiální mikrocertifikát UP.

Kurz pozitivní změny vznikl jako výraz společenské odpovědnosti univerzity. Nabízí praktickou odpověď na aktuální výzvy, jimž čelí nejen studenti, ale i širší veřejnost.

 „Snaha posílit mladou generaci v čase globálních nejistot a rostoucího psychického tlaku se u nás setkává s praktickou výukou, kompetencí, které mají pomoci budovat osobní stabilitu, zdravé vztahy a schopnost jednat s nadhledem. Naše fakulta tímto kurzem odpovídá na aktuální potřeby studujících, zároveň i přispěje k formování odolné a zodpovědné občanské společnosti. Zájemci o tento kurz se stanou jeho absolventy složením testu základů první pomoci a bezpečnosti v krizových situacích. Našim cílem je připravit studenty a studentky na to, aby byli nejen odborně vzdělaní, ale i psychicky silní a sociálně kompetentní aktéři veřejného prostoru,“ řekl proděkan FF UP Petr Bilík. V nově připraveném kurzu zdůrazňuje praktické kompetence, které jsou zásadní nejen pro akademický a profesní růst, ale i pro občanskou připravenost.

KPZ: Krabička poslední záchrany se stává Kurzem pozitivní proměny

Kurz se bude konat každou středu a přednášky povedou přední odborníci z různých oblastí – psychologie, pedagogiky, historie a politologie, bezpečnostních studií a sociologie. Mezi přednášející byli přizvání špičkoví experti a expertky se zkušeností s cílovou skupinou a prostředím fakulty, mimo jiné její absolventi a absolventky, kupříkladu sportovní psycholog a děkan fakulty tělesné kultury Michal Šafář, specialistka první pomoci Lucie Kadlečková či mluvčí HZS Olomouckého kraje Lucie Balážová.

Podle děkana filozofické fakulty Jana Stejskala je nutné kromě vytváření komfortních podmínek pro studium otevřít výuku i tématům, která mohou zachraňovat životy a vytvářet nezbytnou odolnost v rychle se měnícím světě.

„Běžné oborové předměty nedokážou poskytnout výbavu pro rizikové situace. Domnívám se, že je naší povinností vybavit studentskou obec kompetencemi, které jí pomohou připravit se na soběstačné a zodpovědné jednání mimo bezpečnou univerzitní půdu,“ uvedl.

Kurz se uskuteční pod novou univerzitní značkou UP to the Future, která signalizuje moderní přístup ve výuce a progresivní zaměření celé instituce.

UP to the Future - Kurz pozitivní proměny (KPZ), mezioborový cyklus interaktivních přednášek zaměřený na podporu mentální odolnosti, osobní integrity a schopnosti zodpovědného rozhodování v nejistých podmínkách současného světa. Účastníci si v něm osvojí základní dovednosti související s péčí o duševní zdraví, prevenci toxických vlivů, orientaci v měnícím se trhu práce a zvládáním krizových situací. Součástí kurzu je závěrečný test ze základů první pomoci a bezpečnosti v krizových situací.

Zimní semestr ak. rok 2025/2026, od 1. 10. ve středu od 17 do 19 hodin, cílová skupina: studenti UP i široká veřejnost.

Cyklus je koncipován s akcentem na zapojení úspěšných absolventů FF UP, kteří mají osobní zkušenost se zdejší komunitou a bohaté prezentační a pedagogické portfolio. Cílem není představit jednu metodu resilience, ale předvést škálu témat, nástrojů i (třeba i kontroverzních) názorů a přístupů. Kurz je směřován ke zvýšení kompetencí v základních oblastech (první pomoc, fyzická bezpečnost) a získání nadhledu a osvojení si nástrojů pro eliminaci stresu. 

Léto, prázdniny a dovolené jsou ideálním časem, kdy můžeme zpomalit, nadechnout se a zamyslet se i nad věcmi, které během roku snadno přehlížíme. Třeba nad tím, jakým způsobem žijeme – co jíme, jak cestujeme, kde a jak nakupujeme, kolik odpadu za sebou zanecháváme.

Udržitelnost a odpovědné chování jsou aktuálním tématem v celé společnosti a ani naše univerzita nestojí stranou. Možná si ale kladete otázku: co s tím můžu udělat já? Právě o tom bude náš letní seriál. V osmi krátkých článcích vám nabídneme konkrétní a snadno použitelné tipy, jak žít udržitelněji – doma, na cestách i v práci.

Díl druhý: Sdílená doprava – po Olomouci i Kanárských ostrovech

Udržitelné cestování nekončí tím, že dorazíme do své destinace. Možná právě naopak – největší výzva často přichází na místě. Jak se pohybovat po městě nebo v okolí bez auta? Pokud s sebou nemáme vlastní kolo, můžeme kromě veřejné dopravy zkusit jak klasické půjčovny, tak sdílenou mobilitu. Dnes pro vás máme dva konkrétní ověřené tipy.

Jak si půjčit kolo na celý den zdarma

Praktické propojení cestování vlakem a výletů na kole nabízí České dráhy ve svých půjčovnách ČD Bike. Zapůjčit si kolo a vyrazit odtud na výlet je možné od 1. 1. 2025 v 59 půjčovnách po celý rok a v 10 půjčovnách v období od 1. 3. 2025 do 31. 10. 2025. V nabídce naleznete klasická kola, elektrokola a koloběžky. A jak si jej půjčit zdarma? Za cestování s ČD sbíráte body a za 100 nasbíraných bodů si pak můžete na jeden den zapůjčit klasické kolo bezplatně.

Sdílená kola: s jednou aplikací ve 300 městech

V květnu se díky podpoře Univerzity Palackého vrátila do ulic Olomouce 150 sdílených kol nextbike. Studenti i zaměstnanci UP získají při registraci pomocí univerzitního e-mailu automaticky 100 Kč jízdního kreditu zdarma. Využít jej však můžete nejen v našem univerzitním městě, ale i v dalších přibližně 300 městech ve 20 zemích Evropy. Podívejte se na mapku, kde všude můžete s jedinou aplikací nasednout na kolo a poznávat okolí.

S nabídkou seminářů či workshopů a možností seznámit se s odborníky z celého světa i novinkami v oboru přicházejí každým rokem letní školy Univerzity Palackého. I letos jich olomoucká univerzita nabízí celou řadu, a to jak zájemcům z České republiky, tak i ze zahraničí.

Už v druhém červencovém týdnu přivítala Filozofická fakulta UP studenty a studentky z dvanácti zemí střední a východní Evropy, kteří se na katedře nederlandistiky FF UP prostřednictvím Letního kurzu nizozemského jazyka a kultury Comenius věnují výuce nizozemštiny. Až do 18. července si tito studující budou prohlubovat i znalosti z kultury a historie.

Zhruba stovka studentů všech věkových kategorií z různých koutů světa už tento víkend přijede i na tradiční Letní školu slovanských studií. Ta zahraničním zájemcům, vysokoškolským učitelům, lektorům, studentům českého jazyka a literatury, obecněji zaměřeným slavistům, překladatelům, novinářům, obchodníkům, i všem ostatním nabízí kurzy českého jazyka.

Slovo tradiční lze pak použít i pro Letní školu bohemistiky, která se uskuteční v srpnu a je určena nejen středoškolským učitelům, ale i učitelům základních škol a zájemcům o obor česká filologie. Pravidelně se školy, již organizuje katedra bohemistiky FF UP, účastní knihovníci, redaktoři či pracovníci kulturních institucí.

Jako setkání odborné a laické veřejnosti, jehož hlavním cílem je prezentace nauky o platidlech v nejrůznějších aspektech a obdobích, je vnímána Letní škola numismatiky, jež je pravidelně připravena na konec srpna.

Naopak svůj pětatřicátý ročník už z kraje července ukončila Letní filozofická škola. Tato škola se koná pravidelně ve Velkých Losinách a nabízí bohatý program přednášek, seminářů a diskuzí v kruhu pedagogů, studentů, vědců a mladých badatelů.

Za srpnovou stálici lze dnes vnímat Letní školu výchovy k občanství a dějepisu. Letos se bude věnovat tématu 250 let všeobecné školní docházky v českých zemích (1775-2025). Školu organizuje katedra společenských věd Pedagogické fakulty a je určena primárně učitelům společenskovědních předmětů a dějepisu.

Letní škola se uskuteční i na cyrilometodějské teologické fakultě. S názvem Rozvoj kompetencí pedagogických pracovníků pro praxi je určena primárně pro studenty sociální nebo speciální pedagogiky.

Právnická fakulta už nyní chystá Česko-francouzskou letní školu. Uskuteční se v září a její pořádání vychází z dlouhodobého a nadstandardního partnerství olomoucké právnické fakulty a francouzské Université Clermont Auvergne. Tématem připravovaného ročníku budou práva dětí. Jmenovaná fakulta už v květnu přivítala dvanáct amerických studentů na Letní škole lidských práv, v červnu se na The Use Force in International Law věnovala otázkám, jako jsou agrese v mezinárodním právu, systém kolektivní bezpečnosti podle Charty OSN nebo role Rady bezpečnosti OSN při udržování mezinárodního míru a bezpečnosti. Na přelomu června a července připravila právnická fakulta i Sustainability and Consumer Protection – letní školu, která nabídla podrobný pohled na propojení udržitelnosti a ochrany spotřebitelů v Evropské unii se zaměřením na vývoj politik, právní rámce a praktické aplikace.

Letních škol a různých kurzů pořádá Univerzita Palackého, respektive její jednotlivé fakulty, během letních měsíců určitě víc, každopádně by ve výčtu neměla chybět i Letní škola Badatele, jejímž prostřednictvím přírodovědecká fakulta nabídla na přelomu června a července studentům všech typů středních škol příležitost rozšířit si znalosti z biologie, chemie, matematiky, fyziky a věd o Zemi. V červnu se na této fakultě uskutečnila také Letní škola optiky, během níž si středoškoláci od šestnácti let mohli v laboratořích vyzkoušet experimenty z různých odvětví optiky, od paprskové až po kvantovou. A protože byl letošní červnový běh této školy velmi úspěšný, doplní jej ještě jeden - uskuteční se od 25. do 29. srpna. 

Letní počasí představuje náročnou výzvu pro všechny. Nakrátko sečené městské trávníky neposkytují živočichům téměř žádný úkryt ani potravu a za dlouhého horka a sucha někdy dokonce z části usychají a odumírají. Jsou ale místa, kde to pořád žije – a mezi ně patří i květnaté louky, které od loňského jara díky Udržitelné univerzitě zpestřují okolí univerzitních kolejí či právnické fakulty. Pestrý porost se postupně proměňuje a v letošním roce postupně rozkvétají i dvouleté a víceleté druhy.

Osevní směsi Papilio, Slunovrat a Horizont, které se skládají z našich druhů travin a kvetoucích dvouděložných rostlin, poskytují životní prostor i potravu nejen hmyzu a dalším drobným bezobratlým. Ocení je také například ještěrky a slepýši nebo hmyzožraví i semenožraví ptáci – například ochmýřená semena bodláku obecného a pcháče osetu, zdánlivě pouhých plevelů, s oblibou vyzobávají stehlíci. Dále v porostech právě teď dominují bílá květenství mrkve obecné, žlutě kvetoucí rmen barvířský a vratič obecný, chrpy nebo různé druhy řebříčků, postupně dokvétají kopretiny či vičenec ligrus.

„Květnaté louky si zaslouží naši pozornost především pro svou neocenitelnou roli v podpoře biodiverzity. Díky své pestré skladbě rostlin přispívají nejen k estetické a kulturní hodnotě, ale také tvoří důležitý ekologický prvek v městském prostoru,“ říká referentka udržitelného rozvoje UP Nikola Křížová.

Před založením květnaté louky bývá pozemek většinou pokryt několika druhy trav nebo plevelnými rostlinami, které nenabízejí dostatečné množství potravy a úkrytů pro živočichy. Prostor je proto potřeba důkladně odplevelit, půdu do hloubky přibližně 10 cm nakypřit a vylepšit pískem a kompostem. Následně se vysévají 1–4 g/m2, přičemž 1 gram osiva může obsahovat 10–50 tisíc semen.

Jak se o porost dále starat, přibližuje Lenka Kubáčová ze Správy budov PřF UP: „V prvním roce se na louce prosazují rychle rostoucí trávy a jednoleté rostliny – letničky. U víceletých druhů roste především kořenový systém. Objevují se také plevele, je proto potřeba porost sledovat a vyvážit kvetení letniček s případnou potřebou odplevelovací seče.“

Univerzitní květnaté louky se nyní nacházejí ve druhém roce své existence. „Ve druhém a třetím roce začínají kvést víceleté druhy. První seč provádíme na konci května až začátku června a do konce roku pak provedeme ještě maximálně dvě seče. Posečená hmota musí být z pozemku odvezena, mulčovat nelze. Poslední sečení provádíme před zimou tak, aby byl pozemek zbavený veškeré biomasy a maximální výška porostu byla do 10 cm,“ doplňuje Lenka Kubáčová. Po čtyřech letech pravidelné péče se louka ustálí jako pestrý biotop, který je nejen zdrojem pylu a nektaru, ale také živnou bází pro larvy hmyzu, především motýlů, sarančí nebo některých brouků.

Úkryt a hnízdní stanoviště hmyzu poskytují blízké hmyzí domky. Zajímavé informace se mohou nejen studenti a zaměstnanci univerzity, ale i veřejnost dočíst na informačních tabulích, které louky i hotely doprovázejí. V blízkosti kolejí nyní kvetou také denivky na zelené fasádě Envelopa Hubu, další univerzitní oázou zeleně s ubytováním pro hmyz je i Botanická zahrada PřF UP.

Zjistit možnosti oboustranně výhodné spolupráce. S takovým cílem si pozvalo vedení katedry klinického právního vzdělávání a rozvoje profesních dovedností zástupce poskytovatelů sociálních služeb v regionu. Sešli se na právnické fakultě u kulatého stolu.

„S několika poskytovateli služeb již fakulta spolupracuje. Rádi bychom tento okruh rozšířili a dali neziskovým organizacím vědět o našich aktivitách směrem k nim a současně zmapovali jejich potřeby,“ řekla Lucia Madleňáková, vedoucí katedry klinického právního vzdělávání a rozvoje profesních dovedností.

Pozvání přijala dvacítka poskytovatelů služeb. Většina dorazila na setkání osobně, část se připojila online. „Děkujeme za možnost vyslechnout si, co všechno právnická fakulta pro neziskový sektor dělá a mohla by dělat. Uvítali bychom například možnost konzultace složitých právních případů nebo odborné přednášky pro naše klienty,“ naznačila Klára Hájková, vedoucí olomoucké pobočky Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých ČR.

Účastníci kulatého stolu se shodli na několika základních bodech spolupráce, které budou dále rozvíjet. Fakulta nabídla například služby své Studentské právní poradny, která by mohla pomáhat jak samotným poskytovatelům služeb, tak jejich klientům, také vzdělávací akce a besedy za účelem posílení právního povědomí, účast na výzkumných projektech nebo přípravu odborně-informačních podkladů – studií, příruček, videí. Od neziskových organizací fakulta na oplátku očekává, že by mohly vytvořit místa pro praxe a stáže studentů nebo pro ně připravit speciální školení a workshopy.

„Ze setkání mám velmi dobrý pocit. Padla tam spousta zajímavých nápadů a podnětů pro možnou spolupráci,“ zhodnotila Lucia Madleňáková. Účastníci se domluvili mimo jiné na pravidelných schůzkách a na vytvoření online platformy pro sdílení společných dokumentů a informací.

V případech oboustranné intenzivní spolupráce uzavírá právnická fakulta s poskytovateli sociálních služeb memoranda o spolupráci. Dříve ho již podepsala například s Charitou Olomouc, Maltézskou pomocí nebo Spolkem Trend vozíčkářů.

Přijedou za češtinou. Už v sobotu začne Letní škola slovanských studí, kterou tradičně organizuje Filozofická fakulta Univerzity Palackého. Její devětatřicátý ročník přivítá nejen studující z celé Evropy, ale i z Egypta, USA, Kanady, Japonska, své zastoupení pak bude mít i Korea, Mexiko, Filipíny či Nový Zéland.

Víc než stovka studentů a studentek, jejichž zájmem je čeština, míří do Olomouce na Letní školu slovanských studií Filozofické fakulty UP. Už o víkendu podstoupí pohovory a písemné rozřazovací testy, v následujících týdnech se češtinu budou učit v deseti různých výukových skupinách – od úplných začátečníků až po velmi pokročilé. Česky je budou učit pedagogové z filozofické fakulty olomoucké univerzity a také externisté, například lektoři, kteří během akademického roku působí na lektorátech v zahraničí, v Rumunsku či v Polsku.

„Letos k nám dorazí nejvíce studentů ze Spojených států amerických, přijede jich dvanáct. Druhou početnou skupinou budou polští studující, těch do Olomouce dorazí jedenáct a velká, desetičlenná skupina pak přijede z Německa. Nejstarší z letošní více než stočlenné skupiny bude patrně devětasedmdesátiletý Ital Antonio, který na naši školu přijede už potřetí. Nejmladším studentem se tentokrát stane šestnáctiletý Francouz Jules,“ uvedla Pavla Poláchová, ředitelka Letní školy slovanských studií FF UP.

I v letošním roce o tuto školu projevili zájem i cizinci žijící v České republice, cizinci, kteří jsou zaměstnanci Univerzity Palackého pak mají speciální slevy. Až do 10. srpna se studenti a studentky budou učit jak českou výslovnost, tak i gramatiku. Škola jim nabídne i konverzační workshopy a různé zajímavé přednášky.

Kromě studia se posluchači a posluchačky mohou těšit i na spoustu zážitků. I letos výuku doplní bohatý doprovodný program, který podle ředitelky školy pod vedením Larysy Sazanovych zpestří i výuka ukrajinštiny a ruštiny.

„Pro studenty a studentky jsme připravili i workshopy na téma České Vánoce a České Velikonoce. Každé úterý a čtvrtek jim ve spolupráci s Academic sport centrem UP nabídneme i hodinu ranní jógy. Určitě mnohé pak potěší i tradiční promítání pod širým nebem na nádvoří naší fakulty či workshop lidových tanců a písniček, folklorní večer s cimbálovkou a workshop hlaholice,“ doplnila Pavla Poláchová za vedení školy s tím, že v programu letního studia češtiny nebude chybět i opékání buřtů či tradiční mezinárodní piknik, během nějž studenti a studentky prezentují pochutiny svých rodných zemí.

Kromě českého jazyka budou v rámci čtyřtýdenní školy moci poznat i řadu zajímavých míst. Program školy je o víkendech totiž zavede na Pustevny, do Rožnova pod Radhoštěm, Velkých Losin, Karlovy Studánky, Kroměříže či na hrad Helfštýn.

„Zájem o naše měsíční intenzivní studium češtiny je každoročně vysoký. Někteří posluchači a posluchači se k nám hlásí i opakovaně. Z našich pravidelných evaluací vyplývá, že svou roli v tom sehrává kvalita naší výuky, jedinečnost místa, ale i město Olomouc a bohatý doprovodný program. Věříme, že i letos si zájemci o češtinu z naší pestré nabídky vyberou. Moc se na ně těšíme,“ uzavřela ředitelka LŠSS FF UP Pavla Poláchová.

Letní škola slovanských studií FF UP se v prostorách Filozofické fakulty UP (Křížkovského 10) uskuteční od 12. července do 10. srpna. Více o LŠSS FF UP zde.

Dvěma významným osobnostem spojeným s Univerzitou Palackého osobně popřál rektor Michael Kohajda k jejich životnímu jubileu. Oba oslavenci se letos dožívají 85 let a oba také spojili převážnou část svého života s Přírodovědeckou fakultou UP. Pedagožka, matematička, horolezkyně a humanitární pracovnice Dina Štěrbová vyučovala na olomoucké fakultě bezmála tři desítky let, v osmdesátých letech úspěšně zdolala dvě osmitisícovky, před devatenácti lety pomohla založit vysokohorskou nemocnici v Pakistánu, přičemž se tomuto projektu i v současné době stále intenzivně věnuje. Její kolega z přírodovědecké fakulty Lubomír Dvořák se celoživotně věnoval oboru experimentální fyziky, dvakrát byl zvolen rektorem Univerzity Palackého a jednou děkanem své domovské fakulty. V rozhovoru s Michaelem Kohajdou zavzpomínal na své působení v čele své alma mater a zajímal se rovněž o aktuální dění na univerzitě, jejímž zaměstnancem se stal před více než šedesáti lety.

Nebývale živo bude v závěru letních prázdnin na Fakultě tělesné kultury UP. Společně s tradiční akcí Těloolomouc, na níž si vymění zkušenosti učitelé tělesné výchovy, totiž fakulta na 29. srpna chystá i stříbrnou promoci svých absolventů a program, během kterého se potkají lidé, kteří s fakultou měli nebo v současnosti mají něco společného.

Setkání absolventů, studentů a zaměstnanců zahájí historicky druhá stříbrná promoce fakulty, na níž převezmou pamětní diplomy absolventi z let 1998–2000. Slavnostní akt se uskuteční v dopoledních hodinách v olomouckém Arcibiskupském paláci. Stříbrní absolventi se mohou k účasti na promoci přihlašovat prostřednictvím tohoto formuláře.

Odpolední a večerní část programu je pak přichystána v neředínském kampusu. Účastníkům nabídne nejen prostor pro neformální rozhovory či vzpomínání, ale také prohlídky fakultních budov nebo ocenění významných absolventů, kteří zanechali výraznou stopu ve svých profesích, a nebude chybět hudební vystoupení v podání KJ Sax. „Účastníci se mohou těšit i na workshop Švihej.cz s naším absolventem Markem Vaněčkem a jeho bratrem Tomášem a připravujeme speciální soutěž s názvem Dostaň se znovu na FTK, při které se nejspíš někteří přítomní zapotí,“ prozradila Barbora Suchánková z fakultního oddělení pro rozvoj a vnější vztahy.

„Těšíme se, že se na setkání potká a propojí několik generací lidí, současných i bývalých studentů a zaměstnanců, kolegů a přátel naší fakultní komunity a že to bude příjemný den, který si všichni užijí,“ dodal děkan FTK UP Michal Šafář.

Další informace najdou zájemci na webu fakulty zde.

Setkání FTK UP bude také propojeno s Těloolomoucí, tradiční akcí fakulty, na níž si už od roku 1995 vyměňují zkušenosti a sbírají inspiraci nejen do svých hodin učitelé tělesné výchovy či tělovýchovní pracovníci škol, klubů a středisek volného času. Letošní 14. ročník se koná ve dnech 28.–30. srpna a opět nabídne pestrou paletu lekcí zaměřených na nejrůznější aktivity či problematiky týkající se tělesné výchovy, sportu a zdravého životního stylu. Podrobnosti o akci jsou k dispozici na teloolomouc.upol.cz.

V letních měsících čeká návštěvníky Pevnosti poznání – Centra popularizace Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci – velkolepá vědecká oslava deseti let od jejího otevření. Zvířecí superhrdinové Strážci poznání je provedou dobrodružně-badatelskou hrou s výběrem těch nejlepších aktivit za uplynulé desetiletí. Malí i velcí budou mít při splnění úkolů možnost vysoutěžit si vstupy do Pevnosti na celý další rok.

Během Letní mise Strážců poznání budou návštěvníci plnit čtyři výzvy ve stálých interaktivních expozicích, zažijí historický busking aneb vyprávění dějin tak trochu jinak, zábavu s optickými iluzemi, úkoly s termokamerou a podívají se na město z ptačí perspektivy. Každý týden je navíc čeká jedna nová výzva i atraktivní program v laboratořích a dílnách. Seznam aktivit je dostupný na webových stránkách www.pevnostpoznani.cz a sociálních sítích.

„Pokud se návštěvníkům podaří posbírat šest razítek za splněné úkoly, mohou vysoutěžit nejen vstupy do Pevnosti poznání na celý další rok, ale získat také nová trika s motivy z našich nejúspěšnějších akcí nebo pamětní mince vydané v omezené emisi u příležitosti desetiletého výročí,“ říká Roman Chvátal, ředitel Pevnosti poznání.

Pamětní mince a designová trika je zároveň možné zakoupit v infocentru Pevnosti poznání. I během letních měsíců je v Pevnosti poznání otevřené bistro s kavárnou, kde na návštěvníky čeká osvěžující nabídka.

Letní mise plná vědy a zábavy na návštěvníky čeká po celé léto až do 31. srpna (s výjimkou 17.–19. 7., kdy je Pevnost poznání zavřená – aktuální změny v provozu jsou zveřejňovány na webu www.pevnostpoznani.cz). Většina aktivit je určena dětem a jejich blízkým ve věku od 4 let (v doprovodu dospělé osoby), respektive od 8 let (samostatně).

Univerzita Palackého měla své zastoupení na World Physiotherapy Congress. Na jedno z největších odborných setkání fyzioterapeutů zavítalo více než 4500 účastníků z celého světa. Několikadenní akce v japonském Tokiu se aktivně zúčastnila i členka Ústavu klinické rehabilitace FZV UP Petra Gaul Aláčová.

Petra Gaul Aláčová je fyzioterapeutka a odborná asistentka Ústavu klinické rehabilitace FZV UP, garantka anglického studijního programu Physiotherapy. 

Jaká byla vlastně geneze vaší účasti na tomto prestižním kongresu?
V roce 2018 jsme na naší fakultě spustili anglický studijní program Physiotherapy a vnímali jsme čím dál větší potřebu mít přehled o tom, co se děje na poli fyzioterapie nejen v České republice, ale také v mnohonásobně širším měřítku. V roce 2024 se fakulta zdravotnických věd stala členem sítě European Network of Physiotherapy in Higher Education. Již na prvním kongresu bylo evidentní, že pro naše absolventy musíme mít daleko větší přesah. Studují u nás mladí lidé nejen z Evropy, ale i z Blízkého a Dálného východu, Severní Ameriky i Afriky, a tak bylo jasné, že dalším krokem je účast na World Physiotherapy Congress v Tokiu. Díky velkorysé podpoře paní proděkanky Jarmily Zimmermannové bylo možné se přihlásit a po téměř půlročním revizním řízení jsme z Japonska dostali zprávu, že náš příspěvek byl vybrán k posterové prezentaci.

Na kongresu jste coby aktivní účastník vystoupila s komentovaným posterem. Na jaké téma a jaké bylo přijetí?
V období vyhlášení kongresu jsme zpracovávali první výsledky pilotního projektu zaměřeného na aktívní stárnutí The impact of physical exercise on the overall wellbeing on the aging population in the Czech republic (Vliv fyzického cvičení na celkovou pohodu stárnoucí populace v České republice, aut. Petra Gaul Aláčová, Alena Svobodová, Jana Vyskotová, Anita Můčková, Petr Konečný, Romana Klášterecká). Vzhledem k celosvětovému narůstajícímu trendu stárnutí populace byl náš příspěvek přesně v souladu s tím, co rezonovalo celým kongresem. Dokonce letošní Světový den fyzioterapie, který připadá na 8. září, má hlavní téma Physiotherapy and physical activity in healthy ageing, with a focused look at preventing frailty and falls (Fyzioterapie a fyzická aktivita ve zdravém stárnutí se zaměřením na prevenci křehkosti a pádů). S kolegy z různých koutů světa jsme diskutovali hlavně nad metodikou, adherencí, monitoringem a technologickou zdatností stárnoucí populace, přičemž společným jmenovatelem byly benefity pravidelné pohybové aktivity.

Co je pro vás největším přínosem účasti na této mezinárodní akci?
Přínos konference byl opravdu multidimenzionální. Nejen fakt, že fakulta zdravotnických věd, potažmo Česká republika je rovnocenným partnerem nejen v klinické fyzioterapii, ale i všech aspektech s ní spojených. Výměna zkušeností s kolegy v oblasti pregraduálního vzdělávání fyzioterapeutů, diskuze nad problémy, se kterými se jednotlivé země potýkají, a jejich funkční řešení. V neposlední řadě bylo velice přínosné setkávání s poskytovateli postgraduálního vzdělávání, ať už na magisterské či DPT úrovni a získávání kontaktů pro naše absolventy, kteří v tuto chvíli ještě nemají možnost pokračování ve studiu na Univerzitě Palackého.

Měla jste prostor na větší prohlídku města? Jaký byl váš první a nejsilnější dojem z Tokia?
V průběhu extrémně nabitého programu kongresu nebylo možné vůbec si najít prostor na prohlídku Tokia, a tak jsem byla velice ráda, že jsem mohla po kongresu ještě pár dní Zemi vycházejícího slunce objevovat. Asi nejsilnější dojem na mně Tokio, potažmo celé Japonsko, udělalo svou čistotou, nesmírným pocitem sociální soudržnosti a zodpovědnosti, úctou, kterou si všichni navzájem projevují, a naprosto skvělým jídlem. Překvapivým bylo také všudypřítomné propojení historie a hi-tech technologií, prolínání nejrušnějších míst světa s místy, která byla naprostými oázami klidu a dělila je jenom ulice či jeden blok.

Velvyslanec ČR ve Slovinsku Jiří Kuděla přijal na české ambasádě v Lublani dva významné geografy, Miroslava Vysoudila z katedry geografie Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a Darka Ogrina z katedry geografie Filozofické fakulty Univerzity v Lublani. Při této příležitosti ocenil jejich třicetiletou spolupráci ve vědecké činnosti a vzdělávání v oblasti geografie s důrazem na klimatologii.

„Za tři desetiletí úzké a intenzivní spolupráce vznikla řada vědeckých a odborných publikací. Průkopnické bylo zejména využití metody pozemního termálního monitoringu při studiu lokálního klimatu na území Slovinska již kolem roku 2010, stejně jako zavedení pokročilých přístupů v oblasti topoklimatického mapování. Nedílnou součástí spolupráce byly i četné vzdělávací aktivity, především terénní kurzy, které se mohly uskutečnit díky dlouhodobé podpoře programu Erasmus,“ uvedl Miroslav Vysoudil z katedry geografie.

Tento program má na obou pracovištích pevné zázemí již od konce 90. let 20. století, kdy byla navázána první institucionální spolupráce mezi katedrou geografie a její partnerskou katedrou na Univerzitě v Lublani a poté také s Univerzitou v Mariboru.

„Pan velvyslanec podotkl, že naše spolupráce napomáhá k obecnému prohlubování česko-slovinských vztahů a významně zlepšuje obraz České republiky nejen ve slovinské vědecké obci, ale šířeji v celé slovinské společnosti,“ doplnil Miroslav Vysoudil.

Jak může být právo nástrojem udržitelného rozvoje a zároveň efektivní ochranou spotřebitele? Právě na tuto otázku se snažila odpovědět mezinárodní letní škola Sustainability and Consumer Protection, kterou od 30. června do 4. července pořádala právnická fakulta.

Intenzivní pětidenní program, jehož se zúčastnilo 22 studentů z Nizozemska, Ukrajiny, Maďarska, Řecka a České republiky, nabídl nejen odborné přednášky akademiků z pěti zemí, ale také týmovou práci, simulované soudní jednání či terénní exkurzi do Litovelského Pomoraví. „Tato letní škola je výjimečná tím, že propojuje mladé lidi z různých zemí, kteří se společně zamýšlejí nad jedním z největších problémů současnosti – jak sladit ekonomické, právní a ekologické zájmy v oblasti ochrany spotřebitele,“ uvedla při zahájení školy Blanka Vítová, proděkanka pro organizaci a rozvoj PF UP a jedna z organizátorek akce. „Udržitelnost už není okrajové téma. Právo se snaží v oblasti udržitelnosti nastavovat pravidla hry, a právě o tom je tento týden.“

Letní škola přivítala přednášející z partnerských univerzit v Nizozemsku, Polsku či Maďarsku. Na problematiku udržitelnosti a její právní dimenze se účastníci podívali optikou evropského soukromého práva, mezinárodního práva soukromého i specifických institutů, jako je právo na opravu nebo klamavá obchodní tvrzení, tzv. greenwashing.

„Rozhodla jsem se zúčastnit této školy, protože mě vždy zajímala udržitelnost, která přímo ovlivňuje naše životy a budoucnost. Také jsem byla velmi zvědavá, zda se dozvím více o právech spotřebitelů. Podle mého názoru je to něco, co je užitečné v každodenním životě a co by měl každý znát,“ uvedla jedna z účastnit Nadiia Hlushchenko z Národní univerzity Tarase Ševčenka v Kyjevě. „Tato škola předčila má očekávání – přednášky jsou opravdu poutavé, je v nich spousta nových a užitečných informací a také máme možnost získané znalosti uplatnit v praktických skupinových úkolech, což mi umožnilo poznat zajímavé lidi a vyměnit si své poznatky.“

Součástí programu byla také exkurze do chráněné krajinné oblasti Litovelské Pomoraví. Studenti se vydali na raftech po řece Moravě, kde se v průběhu plavby dozvěděli více o biodiverzitě oblasti a ekologickém významu přírodních toků. Nechyběl ani kulturní prvek – filmová projekce satirického dokumentu, který s nadhledem kritizuje současnou kulturu impulzivního nakupování a nadspotřeby.

Týdenní program vyvrcholil simulovaným soudním řízením – tzv. mini moot court – v němž si studenti rozdělili role soudců, firemních právníků a zástupců nevládních organizací a argumentovali v modelovém sporu týkajícím se právní odpovědnosti v rámci environmentálního marketingu. Museli zhodnotit přiměřenost a doložitelnost ekologických tvrzení a analyzovat, zda mohlo dojít k nekalé soutěži nebo klamání spotřebitelů. „Bylo zajímavé sledovat, s jakým zápalem studenti obhajovali své pozice. Tento typ simulace ukazuje, že udržitelnost dnes není jen technickou otázkou, ale zásadním právním tématem s dopadem na podnikání i důvěru veřejnosti,“ zhodnotila výstup Rita Simon, jedna z organizátorek školy.

Letní školu zakončila slavnostní večeře v historickém centru Olomouce. Vedle intenzivního odborného programu si tak účastníci odvážejí i hlubší kulturní a osobní zážitky a nové mezinárodní kontakty. „Šlo o první ročník této letní školy, ale věřím, že se nám podařilo nastartovat tradici, která bude pokračovat i v dalších letech,“ dodala proděkanka Blanka Vítová.

Hmyzem roku byly zvoleny světlušky, oblíbený svítící hmyz, jehož dospělí jedinci se právě začínají líhnout a můžeme se tak s nimi potkávat během začínajících prázdnin. Bohužel ale méně než dřív. Tyto svatojánské mušky, jak se jim někdy přezdívá, jsou totiž v ohrožení – také kvůli všudypřítomnému veřejnému osvětlení. Jejich studiu se na ústavu CATRIN UP věnuje Dominik Kusý.

Dominik Kusý působí ve výzkumné skupině Biodiverzita a molekulární evoluce. Zabývá se studiem neotenie a bioluminiscence, zaměřuje se na analýzu jedů světlušek, ale i jiných druhů brouků. Za sebou má řadu úspěchů včetně obdivuhodných zhruba 30 publikací v prestižních časopisech i několik ocenění. Věnuje se také popularizaci vědy. Žije v Olomouci, kde s manželkou právě očekávají narození prvního potomka.

Česká entomologická společnost letos vyhlásila hmyzem roku světlušky, proč zrovna je?

Myslím, že kolegové, kteří se dlouhodobě věnují mapování světlušek v rámci projektu Česko hledá světlušky, který navázal na úspěšnou iniciativu Praha hledá světlušky, chtěli upozornit na fakt, že je to druh hmyzu ohrožený nočním světelným znečištěním a tím i ztrátou habitatu, tedy přirozeného stanoviště. Je škoda, že kvůli potřebě za každou cenu osvětlit všechna místa ve městech i jejich okolí jsou ovlivněny přirozené habitaty světlušek, jako jsou například křoviny v lesoparcích, kde se ještě stále vyskytují.

Jsou světlušky bez funkčního použití bioluminiscence, tedy pro ně tak specifického světélkování, bezradné?

Světlušky používají bioluminiscenci ke komunikaci mezi sexuálními partnery. Veřejné osvětlení jim tak klade překážky, aby se mohly najít. Komunikační strategie se však liší podle druhu světlušek – zatímco některé spoléhají téměř výhradně na světelné signály se specifickými vzory blikání, jiné kombinují světlo s chemickými signály ve formě feromonů, pro přesnější rozpoznání partnera. Ne vždy jsou navíc pro světélkování ideální podmínky, například když je chladný večer, tak svítí méně intenzivně. Ideální je pro ně bezvětří a teplo, pak svítí.

 
Bezkřídlá samice naší nejběžnější světlušky menší (Lamprohiza splendidula) s několika světelnými orgány. Jedinečná forma světelných orgánů v rámci světluškovitých.

Svítí tedy světlušky výhradně kvůli páření?

To je právě zajímavé. Většinou totiž svítí vajíčka, larvy či kukly. U dospělých jedinců se bioluminiscence vyskytuje až sekundárně, avšak ne všichni dospělci svítí.

Jedinci, které u nás v letních nocích pozorujeme svítit, jsou samci jednoho ze tří druhů tuzemských světlušek – světlušky menší. Dále u nás máme ještě světlušku větší, jejíž samec létá, ale nesvítí. Respektive svítí pouze, když jej zmáčknete nebo vyrušíte, ale ne za letu jako signál pro samičku. Třetím naším druhem je světluška krátkokřídlá, která je denní, a svítit ji tudíž nevidíme. Ta se spoléhá především na feromonovou komunikaci.

Všechny tyto tři druhy mají neokřídlené samice. Ty žijí většinou skrytě – v hrabance, pod kameny nebo mezi vegetací u povrchu půdy. U našich dvou běžných nočních druhů okřídlení samci aktivně vyhledávají samice kombinací feromonů a světla, samice naopak zaujímají vábící pozici – vylezou ze svého úkrytu a vystrčí svítící zadeček jako signál pro samce. Samice navíc svítí specifickým vábícím signálem jenom do té doby, než se spáří. Když později v létě najdete svítit samice, tak to bude většinou pod lampami veřejného osvětlení. Což si vysvětlujeme tak, že je samci nemohli kvůli oslnění světlem z lampy najít.

To je u světlušek běžné, že samičky nelétají?

Vůbec ne, světlušek je na světě více než 2400 druhů a většina má létavá obě pohlaví. Jen zrovna u nás žijí druhy s neokřídlenou, tzv. neotenickou samičkou. Neotenie je stav, kdy si dospělec zachovává znaky přechozích vývojových stádií. A právě existence neotenie u světlušek a jejich příbuzných je jedna z otázek, kterou zkoumáme u nás v laboratoři.

 
Samec a bezkřídlá samice naší světlušky větší (Lampyris noctiluca).

Jakou evoluční výhodu mají neokřídlené samičky, že se u těchto druhů vyskytují?

Díky tomu, že nelétají, mohou mít tyto samice větší tělo a zdá se, že mají i větší vajíčka a larvy, což je evolučně výhodné. Například samičky světlušky větší jsou pro samce tím přitažlivější, čím mají větší lucerničku, jak se nazývá jejich svítící orgán. Tím symbolizují, že mají hodně velkých vajíček. Největší neokřídlené samice světlušek z rodu Lamprigera dosahují dokonce okolo 7 cm a jejich vajíčka se velikostně blíží bonbonům Tic Tac.

Chápu, že světélkování je důležité pro hledání partnera, ale proč svítí larvy a kukly?

To je věc, kterou přesně nevíme. Protože ony se tím logicky vystavují riziku, že je sežere predátor. Zdá se, že jej svícením chtějí vyděsit. Něco jako výstražné nápadné zbarvení u jiných organismů. Některé světlušky mají ve své hemolymfě – tělní tekutině podobné naší krvi – obranné látky, tzv. lucibufaginy, které jsou pro predátory toxické. Tyto hořké alkaloidy, strukturně podobné toxinům ropuch, způsobí, že predátor světlušku okamžitě vyplivne. Světélkování tedy funguje jako varovný signál: „Jsem jedovatá, nesněz mě!“

Ale například larvy některých skupin kovaříků, kteří jsou příbuzní světluškám a u nichž se nezávisle také vyvinula bioluminiscence, žijí v termitištích a používají lucernu na hlavě jako návnadu – přilákají okřídlené termity a ty potom sežerou.

Když jste zmínil kovaříky, kolik druhů hmyzu, vedle světlušek, vlastně svítí?

Přesný počet vám neřeknu, nejedná se o rozšířený fenomén, ale ukazuje se, že je běžnější, než jsme si mysleli. Bioluminiscenci využívají například některé larvy much. Ale nesvítí jen hmyz. Známá je u chvostoskoků, ryb, hub, existují dokonce svítící žížaly, které žijí i u nás, suchozemští šneci, symbiotické bakterie a další překvapivé druhy.

U všech těchto nepříbuzných organismů vznikla bioluminiscence v evoluci nezávisle, přičemž například u brouků se vyvinula nezávisle ze stejné genové rodiny tzv. Acyl-CoA synthetáz. Liší se i barva světla. Některé druhy mají třeba světlo s takovou vlnovou délkou, že jsou lépe vidět při setmění, jiné v noci.

Lucerničky mohou být na různých částech těla, a dokonce jich může mít jeden jedinec víc a využívat je k různým příležitostem. Třeba právě někteří dospělci kovaříků mají dvě lucerničky na štítu na hlavě, jež vydávají zelené světlo jako varovný signál predátorovi, a jednu na břiše, která vydává oranžové světlo a je viditelná ze země pro samičky.

 
Zástupce kovařikovitých (Elateridae) Pyrophorus – dospělý jedinec s viditelným rozdílem v barvě vyzařovaného světla z abdominálních a thorakálních luceren. Tento druh má duplikovaný gen pro luciferázu, což umožňuje produkci světla různých barev v různých částech těla.

Čím se vlastně živí světlušky?

Larvy jsou dravé a jejich klasická potrava jsou šneci, u nás třeba páskovka keřová. Jiné druhy ale žerou i žížaly nebo malý hmyz. K usmrcení a trávení kořisti používají larvy jed, který vstřikují do oběti pomocí dutých kusadel. Podle předběžného výzkumu má složení tohoto jedu podobné charakteristiky jako u jiných organismů praktikujících mimotělní trávení kořisti – například u pavouků. Zajímavé je, že některé paralyzující toxiny vykazují nápadnou podobnost s toxiny obsaženými v hadím jedu.

Dospělci se většinou neživí vůbec, žijí jen krátce. Larvy se u nás ve volné přírodě většinou vyvíjejí dva až tři roky, doba vývoje je u nich vázaná pravděpodobně na dostupnost potravy. V laboratoři to trvá tak čtyři pět měsíců díky konstantní teplotě a přísunu potravy. My je tak můžeme používat k experimentům, které trvají relativně rozumnou dobu.

Jak složité je chovat světlušky v laboratoři?

Ne všechny druhy jdou v laboratoři chovat, někdy je obtížné zjistit, co jim vyhovuje. My chováme naše světlušky větší a potom jeden druh ze stejného rodu ze Sardinie. Celkově stovky jedinců. Vedle chovu světlušek máme paralelně takovou malou šnečí farmu. Jako potravu pro naše světlušky chováme oblovky.

Jaké experimenty na nich v laboratoři provádíte?

Dokončili jsme sekvenování kompletního genomu sardinského druhu Lampyris sardiniae, který nám slouží jako základ pro funkční studie. Současně provádíme rozsáhlou analýzu RNA zahrnující obě pohlaví, různé části těla a různá vývojová stádia pro objasnění evoluce neotenie. Já osobně se také zajímám o evoluci jedu u jejich dravých larev, který využívají k usmrcení nebo paralyzování kořisti a následně k jejímu trávení.

Vy ale nestudujete světlušky jen v laboratoři, poměrně často se svými kolegy vyrážíte do terénu, kde všude jste byl světlušky studovat?

Obecně nestudujeme pouze světlušky, ale širší skupinu brouků z infrařádu Elateriformia, kam světlušky patří. Já osobně jsem byl například na Papui Nové Guineji a v Ekvádoru. V Jižní Americe je asi největší diverzita světlušek. Ale najdeme je, snad s výjimkou arktických oblastí, všude na světě. Například u světlušek za polárním kruhem se zkoumá, jak se vyrovnávají s polárním dnem a jaký vliv má téměř konstantní světlo na jejich bioluminiscenci.

Jaké jsou nejbizarnější vlastnosti světlušek, se kterými jste se ve světě setkal?

Jsou některé světlušky, jejichž larvy žijí ve vodě a dokážou lovit vodní šneky. Na stolových horách na hranicích mezi Venezuelou a Guyanou vědci pozorovali larvy, které dokážou zabít i malé žáby.

V Asii, Jižní a Severní Americe, kde žije spousta druhů světlušek na jednom místě, se mezi sebou jednotlivé druhy poznají podle světelných signálů. Každý druh „bliká“ jinak. Je to velmi podobné morseovce. Existují i druhy, kde se partneři dokážou sladit a blikat ve stejném rytmu. Tento způsob vzájemného sladění je také předmětem zkoumání.  

Známe i světlušky, které kradou toxické obranné látky, zmíněné lucibufaginy. Samičky rodu Photuris dokážou napodobit světelný signál a nalákat samce jiných druhů, kteří mají ve své hemolymfě tyto toxické látky. Samce sežerou a do své vlastní hemolymfy získají toxiny, které předají do vajíček a tím ochrání své potomky.