Agregátor zdrojů

Na svém prvním jednání v kalendářním roce 2024 schválil Akademický senát Pedagogické fakulty UP Plán realizace strategického záměru vzdělávací a tvůrčí činnosti PdF UP na rok 2024. Přijal i nové složení své ekonomické a legislativní komise.

Během lednového jednání se Akademický senát Pedagogické fakulty UP věnoval Plánu realizace strategického záměru vzdělávací a tvůrčí činnosti PdF UP na rok 2024. Dokument představil a před senátory a senátorkami komentoval děkan fakulty Vojtech Regec, který mimo jiné připomněl jeho koncepci na celouniverzitní úrovni i jeho každoroční aktualizace. Po krátké debatě Akademický senát PdF UP plán schválil, a to ve znění úprav, které na zasedání předložil děkan Vojtech Regec.

Senátoři pedagogické fakulty se během jednání věnovali i složení ekonomické a legislativní komise AS PdF UP. Rozhodli o tom, že ekonomická komise bude pracovat v devítičlenném složení, legislativní komise pak ve složení jedenáctičlenném (složení komisí viz níže).

V rámci jednání informoval děkan fakulty Vojtech Regec senátory o chystaném Dni otevřených dveří a zmínil, že už nyní má fakulta o čtyři sta přihlášek více než loni. Vzpomněl i vznikající nové webové stránky fakulty a probíhající evaluaci. Dále hovořil o změně národních podmínek a pravidel v tvorbě Sociálního fondu či o nově vzniklé vnitřní normě PdF UP Ochránce práv na Pedagogické fakultě UP (PdF-B-23/16). První dva kandidáty (vždy muž a žena) by podle stanoveného harmonogramu měl děkan fakulty jmenovat 24. dubna (volby se uskuteční ve dnech od 2. do 7. dubna).

V další části jednání vyvolala mezi senátory debatu studentská kurie AS PdF UP, a to na téma státní závěrečné zkoušky. Na základě průzkumu, který mezi studujícími provedl studentský senátor Dominik Voráč, se diskutovalo o nespokojenosti s organizací státních závěrečných zkoušek a přístupem některých pedagogů. V zmiňovaném průzkumu se vyjádřilo 178 posluchačů a posluchaček. Tématu přislíbila pozornost proděkanka pro studium Radka Dofková.

Ekonomická komise AS PdF UP: prof. Kamil Kopecký (předseda), Ing. Alena Opletalová, Ph.D., Mgr. Filip Krejčí, Ph.D., Mgr. David Nocar, Ph.D., PhDr. Lucia Pastieriková, Ph.D., Mgr. Veronika Růžičková, Ph.D., Mgr. Jakub Vávra, Ph.D., PhDr. Pavel Kopeček, Ph.D., Mgr. Monika Ptáčková.

Legislativní komise AS PdF UP: prof. Kateřina Vitásková (předsedkyně), doc. Jiří Langer, prof. Jan Michalík, Mgr. Pavel Neumeister, Ph.D., Mgr. Josef Nevařil, Ph.D., JUDr. Zdenka Nováková, Ph.D., Mgr. Jaromír Synek, Ph.D., Mgr. Veronika Růžičková, Ph.D., doc. Antonín Staněk, Bc. Tomáš Holada, Bc. Matěj Šerák.

Na svém prvním jednání v kalendářním roce 2024 schválil Akademický senát Pedagogické fakulty UP Plán realizace strategického záměru vzdělávací a tvůrčí činnosti PdF UP na rok 2024. Přijal i nové složení své ekonomické a legislativní komise.

Během lednového jednání se Akademický senát Pedagogické fakulty UP věnoval Plánu realizace strategického záměru vzdělávací a tvůrčí činnosti PdF UP na rok 2024. Dokument představil a před senátory a senátorkami komentoval děkan fakulty Vojtech Regec, který mimo jiné připomněl jeho koncepci na celouniverzitní úrovni i jeho každoroční aktualizace. Po krátké debatě Akademický senát PdF UP plán schválil, a to ve znění úprav, které na zasedání předložil děkan Vojtech Regec.

Senátoři pedagogické fakulty se během jednání věnovali i složení ekonomické a legislativní komise AS PdF UP. Rozhodli o tom, že ekonomická komise bude pracovat v devítičlenném složení, legislativní komise pak ve složení jedenáctičlenném (složení komisí viz níže).

V rámci jednání informoval děkan fakulty Vojtech Regec senátory o chystaném Dni otevřených dveří a zmínil, že už nyní má fakulta o čtyři sta přihlášek více než loni. Vzpomněl i vznikající nové webové stránky fakulty a probíhající evaluaci. Dále hovořil o změně národních podmínek a pravidel v tvorbě Sociálního fondu či o nově vzniklé vnitřní normě PdF UP Ochránce práv na Pedagogické fakultě UP (PdF-B-23/16). První dva kandidáty (vždy muž a žena) by podle stanoveného harmonogramu měl děkan fakulty jmenovat 24. dubna (volby se uskuteční ve dnech od 2. do 7. dubna).

V další části jednání vyvolala mezi senátory debatu studentská kurie AS PdF UP, a to na téma státní závěrečné zkoušky. Na základě průzkumu, který mezi studujícími provedl studentský senátor Dominik Voráč, se diskutovalo o nespokojenosti s organizací státních závěrečných zkoušek a přístupem některých pedagogů. V zmiňovaném průzkumu se vyjádřilo 178 posluchačů a posluchaček. Tématu přislíbila pozornost proděkanka pro studium Radka Dofková.

Ekonomická komise AS PdF UP: prof. Kamil Kopecký (předseda), Ing. Alena Opletalová, Ph.D., Mgr. Filip Krejčí, Ph.D., Mgr. David Nocar, Ph.D., PhDr. Lucia Pastieriková, Ph.D., Mgr. Veronika Růžičková, Ph.D., Mgr. Jakub Vávra, Ph.D., PhDr. Pavel Kopeček, Ph.D., Mgr. Monika Ptáčková.

Legislativní komise AS PdF UP: prof. Kateřina Vitásková (předsedkyně), doc. Jiří Langer, prof. Jan Michalík, Mgr. Pavel Neumeister, Ph.D., Mgr. Josef Nevařil, Ph.D., JUDr. Zdenka Nováková, Ph.D., Mgr. Jaromír Synek, Ph.D., Mgr. Veronika Růžičková, Ph.D., doc. Antonín Staněk, Bc. Tomáš Holada, Bc. Matěj Šerák.

Týden nabitý exkurzemi, praxí i přednáškami mají za sebou studenti z University of Nebraska at Kearney. Ve spolupráci Fakulty zdravotnických věd UP a Fakultní nemocnice Olomouc pro ně byl připravený pestrý program, během něhož se podívali na vybrané kliniky a oddělení a dozvěděli se řadu zajímavých informací. A také se vůbec poprvé v životě projeli tramvají.

Po roce se fakulta zdravotnických věd opět stala hostitelem studentů ošetřovatelství z nebraské univerzity. Přípravy akce začaly již loni v srpnu. „Studenti, kteří navštívili naši fakultu vloni, inspirovali bohatými zkušenostmi a spoustou pozitivních zážitků nové uchazeče. Akademici z fakulty zdravotnických věd pak zájemce z řad amerických studentů motivovali prostřednictvím prezentací,“ přiblížila přednostka Ústavu ošetřovatelství Daniela Bartoníčková. „Během podzimu jsme ladili harmonogram celého pobytu v České republice. Bylo třeba vyřídit spoustu věcí, od naplánování transferu z letiště na místo ubytování přes zařízení všech potřebných smluv a povolení po akceptaci amerických studentů jako studentů olomoucké univerzity po celou dobu pobytu. Nejen s tím nám velmi pomohla referentka pro zahraniční vztahy Irena Jedličková,“ doplnila za organizátory Petra Kašparová z Ústavu ošetřovatelství.

Program sestavili zástupci fakulty zdravotnických věd s kolegy z partnerské Fakultní nemocnice Olomouc tak, aby byla zastoupena teoretická a praktická část a rovněž exkurze. „V rámci přednášky připravené kolegyní Petrou Kašparovou se studenti mohli dozvědět o uplatnitelnosti sester, prestiži tohoto povolání i o problematice zdravotního pojištění u nás. Kolegyně Petra Gaul Aláčová z Ústavu klinické rehabilitace pak studentům prezentovala vedle teoretické části také praktické aplikace v rámci fyzioterapeutických přístupů,“ uvedla Daniela Bartoníčková.

Během exkurzí ve Fakultní nemocnici Olomouc studenty provázela koordinátorka Dobrovolnického centra FNOL Marija Aleksićová. „Nejprve jsme navštívili centrální halu ve vestibulu budovy A, kde se nachází Lékárna 24 a příjmové ambulance. Následně jsme absolvovali prohlídku urgentního příjmu se čtyřiadvacetihodinovým provozem. Také jsme měli možnost se jít podívat na heliport, kde přistávají vrtulníky Letecké záchranné služby. Jde o významný architektonický prvek nemocničního komplexu a současně pozoruhodné vyhlídkové místo. Na Transfuzním oddělení jsme se dozvěděli detaily o výrobě základních i speciálních transfuzních přípravků. V programu byla rovněž návštěva budova Dětské kliniky a moderní budova Hemato-onkologického stacionáře a ambulance. Studenty velmi zaujala potrubní pošta, největší systém tohoto charakteru v republice, stejně jako prohlídka Kliniky nukleární medicíny,“ zmínila Marija Aleksićová.

Klinická stáž studentů probíhala na Klinice anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny, I. chirurgické klinice a II. interní klinice. „Studenti mohli poznat a v praxi vidět, jaké kompetence má všeobecná sestra v České republice, jaká je role sestry a dalších nelékařských zdravotnických pracovníků při poskytování ošetřovatelské péče o dospělého pacienta,“ sdělila proděkanka pro praktickou výuku a náměstkyně nelékařských oborů FNOL Andrea Drobiličová.

Významnou pomoc během celého pobytu poskytli americkým studentům jejich průvodci neboli „badíci“ Lucie Doležalová, Dominika Dvořáková, Pavla Macečková a Petr Křižalkovič. Starali se o ně už od příletu do Vídně a doprovázeli je také centrem Prahy předtím, než američtí studenti nasedli na zpáteční let. „Za mě bylo setkání se studenty z Nebrasky velmi poučné. Seznámili jsme se s odlišnou kulturou, jiným vzdělávacím systémem a sdíleli mezi sebou názory na daná témata,“ uvedla Dominika Dvořáková, studentka 2. ročníku fyzioterapie. „V Olomouci jsme jim pomohli s ubytováním na vysokoškolských kolejích, vysvětlili jsme jim také, jak u nás funguje hromadná doprava. Nejvíce je zaujaly tramvaje, které viděli poprvé v životě. Starali jsme se o studenty nejen v Olomouci, ale také v Praze před jejich odletem domů. Podařilo se nám je, i s pomocí internetového průvodce, zavést na ta nejzajímavější místa v historickém centru města,“ doplnila Lucie Doležalová, studentka 2. ročníku všeobecného ošetřovatelství.

Pro americké studenty to byla vůbec první návštěva Evropy a z Olomouce odjížděli jednoznačně nadšení. „Během pobytu jsem měla možnost zažít denní chod vaší nemocnice a dostat se na oddělení, na které zatím jako studentka nemám u nás doma přístup. Všichni byli velmi nápomocní a ochotní, navíc mají dobrou angličtinu a bez problémů mi zodpověděli všechno, co jsem potřebovala vědět. Byla to pro mě určitě přínosná zkušenost. Olomouc je překrásné město, zdejší architektura je úplně jiná než ta americká. Úplně mě uchvátilo, že vše je tady v docházkové vzdálenosti – v Nebrasce všichni jezdí autem, aby se dostali, kam potřebují. Určitě bych se sem někdy ráda vrátila, až bude teplejší počasí,“ řekla Erin Jensen z nebraské univerzity.

„V souvislosti s organizací návštěvy amerických studentů bych velmi ráda poděkovala Petře Kašparové a Ireně Jedličkové za perfektní organizaci. Velký dík patří rovněž proděkance a náměstkyni Andree Drobiličové a Mariji Aleksićové, a to nejen za celkovou koordinaci a pomoc při přípravách klinické stáže, ale také za program exkurzí ve Fakultní nemocnici Olomouc. V neposlední řadě bych ráda poděkovala našim studentům a mentorům, kteří se hostům velmi intenzivně věnovali. Doufám, že pobyt studentů z USA byl přínosný i pro naše akademiky, kteří měli možnost zúčastnit se workshopu na téma Global Health Issues vedeného proděkankou pro internacionalizaci Jarmilou Zimmermannovou. Pevně věřím, že navázaná spolupráce bude opět úspěšně pokračovat i v příštím roce,“ zdůraznila Daniela Bartoníčková.

Týden nabitý exkurzemi, praxí i přednáškami mají za sebou studenti z University of Nebraska at Kearney. Ve spolupráci Fakulty zdravotnických věd UP a Fakultní nemocnice Olomouc pro ně byl připravený pestrý program, během něhož se podívali na vybrané kliniky a oddělení a dozvěděli se řadu zajímavých informací. A také se vůbec poprvé v životě projeli tramvají.

Po roce se fakulta zdravotnických věd opět stala hostitelem studentů ošetřovatelství z nebraské univerzity. Přípravy akce začaly již loni v srpnu. „Studenti, kteří navštívili naši fakultu vloni, inspirovali bohatými zkušenostmi a spoustou pozitivních zážitků nové uchazeče. Akademici z fakulty zdravotnických věd pak zájemce z řad amerických studentů motivovali prostřednictvím prezentací,“ přiblížila přednostka Ústavu ošetřovatelství Daniela Bartoníčková. „Během podzimu jsme ladili harmonogram celého pobytu v České republice. Bylo třeba vyřídit spoustu věcí, od naplánování transferu z letiště na místo ubytování přes zařízení všech potřebných smluv a povolení po akceptaci amerických studentů jako studentů olomoucké univerzity po celou dobu pobytu. Nejen s tím nám velmi pomohla referentka pro zahraniční vztahy Irena Jedličková,“ doplnila za organizátory Petra Kašparová z Ústavu ošetřovatelství.

Program sestavili zástupci fakulty zdravotnických věd s kolegy z partnerské Fakultní nemocnice Olomouc tak, aby byla zastoupena teoretická a praktická část a rovněž exkurze. „V rámci přednášky připravené kolegyní Petrou Kašparovou se studenti mohli dozvědět o uplatnitelnosti sester, prestiži tohoto povolání i o problematice zdravotního pojištění u nás. Kolegyně Petra Gaul Aláčová z Ústavu klinické rehabilitace pak studentům prezentovala vedle teoretické části také praktické aplikace v rámci fyzioterapeutických přístupů,“ uvedla Daniela Bartoníčková.

Během exkurzí ve Fakultní nemocnici Olomouc studenty provázela koordinátorka Dobrovolnického centra FNOL Marija Aleksićová. „Nejprve jsme navštívili centrální halu ve vestibulu budovy A, kde se nachází Lékárna 24 a příjmové ambulance. Následně jsme absolvovali prohlídku urgentního příjmu se čtyřiadvacetihodinovým provozem. Také jsme měli možnost se jít podívat na heliport, kde přistávají vrtulníky Letecké záchranné služby. Jde o významný architektonický prvek nemocničního komplexu a současně pozoruhodné vyhlídkové místo. Na Transfuzním oddělení jsme se dozvěděli detaily o výrobě základních i speciálních transfuzních přípravků. V programu byla rovněž návštěva budova Dětské kliniky a moderní budova Hemato-onkologického stacionáře a ambulance. Studenty velmi zaujala potrubní pošta, největší systém tohoto charakteru v republice, stejně jako prohlídka Kliniky nukleární medicíny,“ zmínila Marija Aleksićová.

Klinická stáž studentů probíhala na Klinice anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny, I. chirurgické klinice a II. interní klinice. „Studenti mohli poznat a v praxi vidět, jaké kompetence má všeobecná sestra v České republice, jaká je role sestry a dalších nelékařských zdravotnických pracovníků při poskytování ošetřovatelské péče o dospělého pacienta,“ sdělila proděkanka pro praktickou výuku a náměstkyně nelékařských oborů FNOL Andrea Drobiličová.

Významnou pomoc během celého pobytu poskytli americkým studentům jejich průvodci neboli „badíci“ Lucie Doležalová, Dominika Dvořáková, Pavla Macečková a Petr Křižalkovič. Starali se o ně už od příletu do Vídně a doprovázeli je také centrem Prahy předtím, než američtí studenti nasedli na zpáteční let. „Za mě bylo setkání se studenty z Nebrasky velmi poučné. Seznámili jsme se s odlišnou kulturou, jiným vzdělávacím systémem a sdíleli mezi sebou názory na daná témata,“ uvedla Dominika Dvořáková, studentka 2. ročníku fyzioterapie. „V Olomouci jsme jim pomohli s ubytováním na vysokoškolských kolejích, vysvětlili jsme jim také, jak u nás funguje hromadná doprava. Nejvíce je zaujaly tramvaje, které viděli poprvé v životě. Starali jsme se o studenty nejen v Olomouci, ale také v Praze před jejich odletem domů. Podařilo se nám je, i s pomocí internetového průvodce, zavést na ta nejzajímavější místa v historickém centru města,“ doplnila Lucie Doležalová, studentka 2. ročníku všeobecného ošetřovatelství.

Pro americké studenty to byla vůbec první návštěva Evropy a z Olomouce odjížděli jednoznačně nadšení. „Během pobytu jsem měla možnost zažít denní chod vaší nemocnice a dostat se na oddělení, na které zatím jako studentka nemám u nás doma přístup. Všichni byli velmi nápomocní a ochotní, navíc mají dobrou angličtinu a bez problémů mi zodpověděli všechno, co jsem potřebovala vědět. Byla to pro mě určitě přínosná zkušenost. Olomouc je překrásné město, zdejší architektura je úplně jiná než ta americká. Úplně mě uchvátilo, že vše je tady v docházkové vzdálenosti – v Nebrasce všichni jezdí autem, aby se dostali, kam potřebují. Určitě bych se sem někdy ráda vrátila, až bude teplejší počasí,“ řekla Erin Jensen z nebraské univerzity.

„V souvislosti s organizací návštěvy amerických studentů bych velmi ráda poděkovala Petře Kašparové a Ireně Jedličkové za perfektní organizaci. Velký dík patří rovněž proděkance a náměstkyni Andree Drobiličové a Mariji Aleksićové, a to nejen za celkovou koordinaci a pomoc při přípravách klinické stáže, ale také za program exkurzí ve Fakultní nemocnici Olomouc. V neposlední řadě bych ráda poděkovala našim studentům a mentorům, kteří se hostům velmi intenzivně věnovali. Doufám, že pobyt studentů z USA byl přínosný i pro naše akademiky, kteří měli možnost zúčastnit se workshopu na téma Global Health Issues vedeného proděkankou pro internacionalizaci Jarmilou Zimmermannovou. Pevně věřím, že navázaná spolupráce bude opět úspěšně pokračovat i v příštím roce,“ zdůraznila Daniela Bartoníčková.

During their evolution, carnivorous plants have developed various ways of regulating the digestion of their prey. Some carnivores activate a sophisticated system of digestive enzyme production using phytohormones once an insect is trapped. Other carnivorous plants, however, produce digestive enzymes without the need for external stimuli. This was discovered by UP Faculty of Science scientists from the Department of Biophysics.

The results of their long-term research on the regulation of digestion in various lineages of carnivorous plants were published in the renowned Journal of Experimental Botany, in which they earned a commentary from world-renowned plant physiologist Joanne Chory of the Salk Institute for Biological Studies in the United States and made the cover of the issue. The article subsequently caught the attention of the scientific editors in a paper published in Nature Plants journal.

During their evolution, carnivorous plants have responded to nutrient deficiencies in the soil, evolving at least eleven times independently in different lineages. They are therefore a textbook example of “convergent evolution”, a process by which unrelated organisms living in the same environment develop similar adaptations. One example would be a whale, which looks like a fish because it lives in water, but is actually a mammal. In the case of carnivorous plants, the ability to lure, capture and digest animal prey, from which carnivorous plants obtain the nutrients necessary for their growth and reproduction, has repeatedly evolved in nutrient-deficient environments.

Andrej Pavlovič from the Department of Biophysics has devoted himself to the issue of digestion of carnivorous plants for some time. “Around 2013, together with colleagues from the Laboratory of Growth Regulators, we discovered that iconic and well-known carnivorous plants such as the flytrap (Dionaea) and sundew (Drosera) use phytohormones from the jasmonate class to regulate the production of digestive enzymes,” he said.

Jasmonates commonly serve to activate plants’ defense mechanisms. They usually accumulate after an attack by a pathogenic organism or herbivore and then activate the synthesis of defence molecules directed against these organisms. “For example, increased jasmonate-induced synthesis of nicotine in tobacco is well known. It may be advantageous for smokers, but caterpillars do not like a leaf with a high concentration of nicotine so much. The tobacco plant defends itself against insect pests this way,” explained Pavlovič.

Less well known is, for example, increased production of the enzyme chitinase, which digests the cell walls of pathogenic fungi composed of chitin. However, chitin is also contained in the outer exoskeleton of insects. Carnivorous plants have therefore adopted this defensive signalling pathway, but instead of using it to defend, they use it to attack. “Once an insect comes into contact with the deadly leaves of a sundew or flytrap, mechanical stimuli in the plant induce electrical signals that initiate the production of jasmonates, which then synthesize digestive enzymes, including chitinases, that rapidly digest the prey’s body,” said the scientist.

These carnivorous plants have thus perfectly copied the defensive reactions of plants, in which the accumulation of jasmonates is also often preceded by the generation of electrical signals, especially after an attack by an herbivore. “However, the new publication shows that this strategy evolved only once in carnivorous plants, about 85 million years ago in the order Caryophyllales. Other evolutionarily younger carnivorous plants do not use jasmonates to regulate the secretion of digestive enzymes. Instead, they synthesize digestive enzymes without any stimuli or their secretion is regulated developmentally – ontogenically. Why this is the case remains a mystery,” added Pavlovič.

According to Pavlovič, the evolution of the regulation of the digestive system of carnivorous plants is apparently not as straightforward as scientists had previously assumed. Despite the convergent evolution that guided the development of carnivorous plants as a whole in nutrient-poor environments, individual evolutionary lineages of carnivorous plants were likely subjected to different environmental selection pressures, leading to different ways of regulating the digestion of animal prey, despite using very similar enzymes. “The initial discovery of the function of jasmonates in carnivory regulation is thus the exception rather than the rule,” pointed out Carl Procko and Joanne Chory in their commentary.

Masožravé rostliny si během svého vývoje osvojily různé způsoby regulace trávení kořisti. Některé masožravky poté, co v jejich pasti uvízne hmyz, aktivují pomocí fytohormonů důmyslný systém tvorby trávicích enzymů. Jiné masožravé rostliny trávicí enzymy naopak produkují bez nutnosti vnějšího podnětu. Zjistili to vědci z katedry biofyziky přírodovědecké fakulty.

Výsledky jejich dlouholetého výzkumu zaměřeného na regulaci trávení u různých linií masožravých rostlin byly publikovány v renomovaném časopisu Journal of Experimental Botany, ve kterém si vysloužil komentář od světově uznávané rostlinné fyzioložky Joanne Chory ze Salk Institute for Biological Studies ve Spojených státech amerických a dostal se i na titulní stránku tohoho čísla. Článek následně upoutal pozornost vědeckých redaktorů v příspěvku publikovaném v časopisu Nature Plants.

Masožravé rostliny při své evoluci reagovaly na nedostatek živin v půdě, přičemž se vyvinuly minimálně jedenáctkrát nezávisle na sobě v různých vývojových liniích. Jsou tedy učebnicovým příkladem tzv. konvergentní evoluce, což je proces, při kterém si navzájem nepříbuzné organismy žijící ve stejném prostředí vyvíjí podobné adaptace. Příkladem může být velryba, která sice vypadá jako ryba, protože žije ve vodě, ve skutečnosti je však savec. V případě masožravých rostlin se v prostředí s nedostatkem živin opakovaně vyvinula schopnost vábit, chytat a strávit živočišnou kořist, ze které masožravé rostliny získávají živiny nutné ke svému růstu a reprodukci.

Andrej Pavlovič z katedry biofyziky se problematice trávení masožravých rostlin věnuje dlouhodobě. „Přibližně v roce 2013 jsme spolu s kolegy z Laboratoře růstových regulátorů zjistili, že ikonické a dobře známé masožravé rostliny, jako je mucholapka (Dionaea) a rosnatka (Drosera), využívají na regulaci tvorby trávicích enzymů fytohormony ze skupiny jasmonátů," uvedl.

Jasmonáty běžně v rostlinách slouží pro aktivaci jejich obranných mechanismů. Obvykle se akumulují po útoku patogenního organismu nebo býložravce a poté aktivují syntézu obranných molekul namířených proti těmto organismům. „Dobře známá je například jasmonáty indukovaná zvýšená syntéza nikotinu v tabáku. Je možná výhodná pro kuřáky, ale housence list s vysokou koncentrací nikotinu až tak moc nechutná. Rostlina tabáku se tímto způsobem brání hmyzím škůdcům,“ vysvětlil Andrej Pavlovič.

Méně známá je například zvýšená tvorba enzymu chitinázy, který tráví buňkové stěny patogenních hub složené právě z chitinu. Chitin ale obsahuje i vnější exoskelet hmyzu. Masožravé rostliny si proto během evoluce osvojily tuto obrannou signální dráhu, kterou ale místo k defenzivě využívají k útoku. „Jakmile se dostane hmyz do kontaktu se smrtonosnými listy rosnatky nebo mucholapky, tak mechanické podněty v rostlině indukují elektrické signály, které iniciují tvorbu jasmonátů a ty poté syntézu trávicích enzymů včetně chitináz, které tělo kořisti rychle stráví," řekl vědec.

Tyto masožravé rostliny tedy dokonale okopírovaly obranné reakce rostlin, u kterých akumulaci jasmonátů taktéž často předchází tvorba elektrických signálů, a to zejména po útoku býložravce. „Nová publikace však ukazuje, že tato strategie se u masožravých rostlin vyvinula pouze jednou před zhruba 85 miliony let v řádu hvozdíkotvaré (Caryophyllales). Ostatní evolučně mladší masožravé rostliny jasmonáty na regulaci sekrece trávicích enzymů nevyužívají. Místo toho syntetizují trávicí enzymy bez jakéhokoliv podnětu nebo je jejich sekrece regulovaná vývojově – ontogenicky. Proč tomu tak je, zůstává záhadou,“ dodal Andrej Pavlovič.

Evoluce regulace systému trávení masožravých rostlin podle Andreje Pavloviče zřejmě není tak přímočará, jak vědci dříve předpokládali. Navzdory konvergentní evoluci, která řídila vývoj masožravých rostlin jako celku v prostředí chudém na živiny, byly jednotlivé vývojové linie masožravých rostlin pravděpodobně vystaveny různému selekčnímu tlaku prostředí, což vedlo k odlišným způsobům regulace trávení živočišné kořisti, přestože používají velmi podobné enzymy. „Prvotní objev funkce jasmonátů při regulaci masožravosti je tedy spíše výjimkou než pravidlem,“ upozornili také Carl Procko a Joanne Chory ve svém komentáři.

Masožravé rostliny si během svého vývoje osvojily různé způsoby regulace trávení kořisti. Některé masožravky poté, co v jejich pasti uvízne hmyz, aktivují pomocí fytohormonů důmyslný systém tvorby trávicích enzymů. Jiné masožravé rostliny trávicí enzymy naopak produkují bez nutnosti vnějšího podnětu. Zjistili to vědci z katedry biofyziky přírodovědecké fakulty.

Výsledky jejich dlouholetého výzkumu zaměřeného na regulaci trávení u různých linií masožravých rostlin byly publikovány v renomovaném časopisu Journal of Experimental Botany, ve kterém si vysloužil komentář od světově uznávané rostlinné fyzioložky Joanne Chory ze Salk Institute for Biological Studies ve Spojených státech amerických a dostal se i na titulní stránku tohoho čísla. Článek následně upoutal pozornost vědeckých redaktorů v příspěvku publikovaném v časopisu Nature Plants.

Masožravé rostliny při své evoluci reagovaly na nedostatek živin v půdě, přičemž se vyvinuly minimálně jedenáctkrát nezávisle na sobě v různých vývojových liniích. Jsou tedy učebnicovým příkladem tzv. konvergentní evoluce, což je proces, při kterém si navzájem nepříbuzné organismy žijící ve stejném prostředí vyvíjí podobné adaptace. Příkladem může být velryba, která sice vypadá jako ryba, protože žije ve vodě, ve skutečnosti je však savec. V případě masožravých rostlin se v prostředí s nedostatkem živin opakovaně vyvinula schopnost vábit, chytat a strávit živočišnou kořist, ze které masožravé rostliny získávají živiny nutné ke svému růstu a reprodukci.

Andrej Pavlovič z katedry biofyziky se problematice trávení masožravých rostlin věnuje dlouhodobě. „Přibližně v roce 2013 jsme spolu s kolegy z Laboratoře růstových regulátorů zjistili, že ikonické a dobře známé masožravé rostliny, jako je mucholapka (Dionaea) a rosnatka (Drosera), využívají na regulaci tvorby trávicích enzymů fytohormony ze skupiny jasmonátů," uvedl.

Jasmonáty běžně v rostlinách slouží pro aktivaci jejich obranných mechanismů. Obvykle se akumulují po útoku patogenního organismu nebo býložravce a poté aktivují syntézu obranných molekul namířených proti těmto organismům. „Dobře známá je například jasmonáty indukovaná zvýšená syntéza nikotinu v tabáku. Je možná výhodná pro kuřáky, ale housence list s vysokou koncentrací nikotinu až tak moc nechutná. Rostlina tabáku se tímto způsobem brání hmyzím škůdcům,“ vysvětlil Andrej Pavlovič.

Méně známá je například zvýšená tvorba enzymu chitinázy, který tráví buňkové stěny patogenních hub složené právě z chitinu. Chitin ale obsahuje i vnější exoskelet hmyzu. Masožravé rostliny si proto během evoluce osvojily tuto obrannou signální dráhu, kterou ale místo k defenzivě využívají k útoku. „Jakmile se dostane hmyz do kontaktu se smrtonosnými listy rosnatky nebo mucholapky, tak mechanické podněty v rostlině indukují elektrické signály, které iniciují tvorbu jasmonátů a ty poté syntézu trávicích enzymů včetně chitináz, které tělo kořisti rychle stráví," řekl vědec.

Tyto masožravé rostliny tedy dokonale okopírovaly obranné reakce rostlin, u kterých akumulaci jasmonátů taktéž často předchází tvorba elektrických signálů, a to zejména po útoku býložravce. „Nová publikace však ukazuje, že tato strategie se u masožravých rostlin vyvinula pouze jednou před zhruba 85 miliony let v řádu hvozdíkotvaré (Caryophyllales). Ostatní evolučně mladší masožravé rostliny jasmonáty na regulaci sekrece trávicích enzymů nevyužívají. Místo toho syntetizují trávicí enzymy bez jakéhokoliv podnětu nebo je jejich sekrece regulovaná vývojově – ontogenicky. Proč tomu tak je, zůstává záhadou,“ dodal Andrej Pavlovič.

Evoluce regulace systému trávení masožravých rostlin podle Andreje Pavloviče zřejmě není tak přímočará, jak vědci dříve předpokládali. Navzdory konvergentní evoluci, která řídila vývoj masožravých rostlin jako celku v prostředí chudém na živiny, byly jednotlivé vývojové linie masožravých rostlin pravděpodobně vystaveny různému selekčnímu tlaku prostředí, což vedlo k odlišným způsobům regulace trávení živočišné kořisti, přestože používají velmi podobné enzymy. „Prvotní objev funkce jasmonátů při regulaci masožravosti je tedy spíše výjimkou než pravidlem,“ upozornili také Carl Procko a Joanne Chory ve svém komentáři.

The Czech Science Foundation has supported an international team led by Karel Nováček from the Department of History at the Palacký University Olomouc Faculty of Arts. Thanks to a subsidy of almost €360,000, the scientists were once again able to take off for Iraqi Kurdistan to study long-term development trends in the landscape, where they had discovered several prehistoric villages with fields. Their findings also aspire to help tackle the challenges facing our planet in the context of climate change.

Palacký University was recently awarded an exclusive five-year licence to explore an area located north of the city of Koya in Iraqi Kurdistan, approximately five hundred square kilometres in size. This prestigious licence was obtained mainly thanks to archaeologist Karel Nováček from the Department of History at the UP Faculty of Arts, who has been investigating the medieval urban network of northeastern Mesopotamia and has been working in Iraqi Kurdistan together with other experts since 2006.

“In terms of archaeology, the Mesopotamian Plain has been documented fairly well, then especially southern Iraq, the cradle of city states and urban life. However, less conspicuous and visible but no less important processes were also taking place in the neighbouring mountains and mountain valleys. We already know that these areas were an important communications corridor, and our aim now is to formulate the hypothesis that the neighbouring mountains and mountain valleys were in some ways even more attractive than the Mesopotamian Plain. They had better ecological resilience,” said Nováček.

In describing the Mesopotamian basin, he emphasised its vulnerability to lack of rainfall.

“Although the given area is very fertile, it should be noted that it is located in a zone highly dependent on rainfall. And rainfall is unpredictable here. What can easily happen is that crops fail to germinate because winter rainfall is not sufficient. Although people have always tried to solve this problem with various irrigation systems, it is obviously much easier to grow crops in the mountain valleys, where water is abundant, temperatures do not reach extreme peaks during summers, and the ecosystem is more stable. We therefore believe that the solid core of ancient Mesopotamian civilisation, which was not manifested by power structures and large cities but by a robust agricultural system, can be found in these mountain valleys.”

Nováček and his team set out once again for a field survey of the four mountain valleys, which are separated by limestone peaks and are very rich in archaeological heritage, at the end of January.

Last year he and his team carried out a baseline field survey in this area. In a small area of several villages, the team managed to find several dozen monuments dating back to the Stone Age, and on top of that one unique discovery. In an area of roughly forty hectares, traces of a vanished village with probable origins in the mid-fourth millennium BC were identified. Adjacent field systems might also have been discovered, which could contribute significantly to the understanding of the prehistoric agricultural landscape of the Fertile Crescent. Scientists will continue to investigate this area in future research using optically stimulated luminescence. This method involves extracting a sample of rock or soil that has remained untouched by sunlight since it was last handled by humans. The very fact that the rock has not been exposed to sunlight and has endured in the darkness until now allows them to date the moment of last exposure to light.

“The stones at the prehistoric field boundaries must have been carried to the spot and piled up by people. If we manage to extract a suitable sample, we should be able to date the moment when they established the field boundary,” added Nováček. He pointed out that the documentation from the baseline field survey is still being processed and evaluated.

“All aerial maps of the given area needed to be vectorised, i.e. redrawn in geographical information systems into the form of a field system layout. These have been currently completed. Now they need to be compared with older satellite images, mainly because of changes in the terrain.”

There are clearly more similar surface-visible sites in the area, and researchers will be able to explore them thanks to the support of the Czech Science Foundation.

“The main goal of the project, which is also of import to our Kurdish partners, is a detailed archaeological map of the area with all the sites we can identify, their dating, their extent in the landscape, and their expected significance. We will then address special issues, i.e. long-term development trends. In this sense, the most important thing for us is not whether the site is Palaeolithic, from a prehistoric agricultural period, or whether it is a village that was abandoned fifty years ago. All archaeological sites will be equally important to us,” explained Nováček on behalf of the team, which includes not only archaeologists who specialise in specific periods but also natural scientists. For example, botanists will study the development of the vegetation of the area over the last ten thousand years, at least. They will also be involved in ethnobotanical research, which includes guided interviews with witnesses about how farming used to be carried out, what machines and technologies were used, and what crops were grown.

“In this sense, we’ve already collected a lot of data. It will be published in a forthcoming article about a village that disappeared during the Kurdish genocide in the 1980s. It was built at the end of the 19th century, in a rather distinctive manner. Due to the local wars in the 1970s and 1980s, it underwent several waves of destruction and rebuilding, and was abandoned during the last war. It is a model village to study what agricultural colonisation looked like in the 19th century and what changes the village underwent as a result of modernisation. Even though the agricultural land in Iraq has undergone dramatic changes in recent decades, no one has dealt with the subject in detail.”

According to Nováček, collaboration with specialists in geoarchaeology will also be essential.

“The local landscape looked rather different ten thousand years ago. Its relief has been marked by human activity, while other changes have occurred due to erosion and accumulation. Specialists could help us identify those changes. There are promising prospects of cooperation with the geoarchaeological team of the University of Milan, which runs their own research projects in Kurdistan in areas similar to ours,” said the Palacký University archaeologist, a few weeks before the first of five planned field surveys began.

This year, the team plans to undertake at least two trips. The months of January and February are particularly suitable for their purposes, because the landscape is extremely legible at this time. There is no grass, so the experts can collect surface artefacts, and all the significant colour differences, for example in the topsoil, are visible. Although the weather there is unpredictable during these months, it offers excellent visibility. In the autumn, UP scientists will take off for a second time. However, it is possible that in the spring when the land is covered with vegetation, another trip will be made, for the sake of the botanists in particular. Next year, two more trips are planned, and in the third and final year of the project, the last one will be made. All in all, they will spend at least five working months in the region.

“Our project is exploratory, non-destructive, and dedicated mainly to mapping and collecting surface-visible archaeological finds. We anticipate finding a variety of sites. We are aware of fortress systems, there is a roughly 80-hectare vanished town in the territory. We haven’t yet paid any attention to the local caves, and there are many of them there. Having said that, we will first focus on a locality that will soon disappear underwater. Because of the desperate lack of water in Kurdistan, a second dam is being built in the region,” said Nováček.

Together with his team of experts, he investigates the archaeology of a vulnerable landscape that had been of considerable importance in the history of northern Iraq. The issues studied have obvious overlap with the present. The Middle East and northern Iraq, as well as the entire planet, are undergoing climate change, which is manifesting itself in very intense and rapid desiccation and water scarcity.

“If we can uncover the mechanisms that allowed mountain areas in the past to remain in a stable condition and dynamic equilibrium, we might even propose some ways to revive these mechanisms.”

The three-year project, entitled “A tale of four valleys in mountainous Kurdistan: Past landscape strategies, resilience, and sustainability in a long-term perspective”, could not have happened without the collaboration of the Directorate General of Antiquities and Heritage of Kurdistan, the Cultural Heritage Inspectorate in Koya, and the University of Koya, on whose campus the international team supported by the Czech Science Foundation is based during the surveys. Two PhD students from this university are studying at Palacký University in the summer semester, within the framework of the Erasmus+ programme.

Grantová agentura České republiky podpořila mezinárodní tým vedený Karlem Nováčkem z katedry historie Filozofické fakulty Univerzity Palackého. Díky téměř devítimilionové dotaci se vědci opět budou moci vydat do iráckého Kurdistánu za výzkumem dlouhodobých vývojových trendů v krajině, v níž před časem objevili několik pravěkých vesnic s polnostmi. Jejich vědecké výstupy mají zároveň ambici pomoci řešit problémy, jimž čelí naše planeta v souvislosti s klimatickou změnou.

Univerzita Palackého získala před časem exkluzivní pětiletou licenci na průzkum oblasti, nacházející se severně od města Koja v iráckém Kurdistánu, velké přibližně pět set kilometrů čtverečných. Tuto prestižní licenci získala především díky archeologovi Karlovi Nováčkovi z katedry historie FF UP, jenž se věnoval středověké městské síti severovýchodní Mezopotámie a v iráckém Kurdistánu se společně s dalšími odborníky pohybuje od roku 2006.  

„Mezopotámskou rovinu známe archeologicky poměrně dobře, zejména potom jižní Irák, kolébku městských států a městského života. Méně nápadné a viditelné, ale neméně významné procesy se však odehrávaly i v přilehlých horách a horských údolích. Víme už, že právě tyto oblasti byly významným komunikačním koridorem, a nyní je naším cílem formulovat hypotézu, že právě přilehlé hory a horská údolí byly i v lecčems atraktivnější než mezopotámské roviny. Byly totiž ekologicky odolnější,“ řekl Karel Nováček.

Při popisu mezopotámské roviny zdůraznil její zranitelnost z hlediska srážek.

„Přestože mluvíme o velmi úrodné oblasti, je potřeba připomenout, že se nachází v pásmu, které je závislé na dešťových srážkách. A ty jsou zde nepředvídatelné. Snadno se může stát, že úroda nevzejde, protože jsou zimní srážky málo vydatné. I když se lidé vždycky snažili uvedený problém řešit různými zavlažovacími systémy, je jasné, že mnohem snadněji se obdělávalo v horských údolích, kde voda je, kde v létě teploty nedosahují ukrutných maxim a kde je ekosystém jednoduše stabilnější. Domníváme se proto, že pevné jádro starověké mezopotámské civilizace, které se neprojevovalo mocenskými strukturami, velkými městy, ale pevným zemědělským systémem, můžeme hledat právě v těchto horských údolích.“

K terénnímu průzkumu čtyř horských údolí, která jsou oddělena vápencovými štíty a která jsou velmi bohatá na archeologické dědictví, se Karel Nováček se svým týmem znovu vydá už na konci ledna.

Loni v této oblasti prováděl se svou skupinou startovní terénní průzkum. Na malé ploše několika vesnických katastrů se týmu podařilo najít několik desítek památek, jejichž historie sahá až do starší doby kamenné, a také jeden unikátní poznatek. V prostoru o velikosti zhruba čtyřicet hektarů byly identifikovány stopy zaniklé vesnice s pravděpodobnými počátky v polovině čtvrtého tisíciletí před naším letopočtem. Patrně byly objeveny i přilehlé polní systémy, což by mohlo významně přispět k poznání pravěké zemědělské krajiny takzvaného úrodného půlměsíce. Tématu se vědci budou věnovat i v dalších výzkumech, a to pomocí tzv. opticky stimulované luminiscence. Jde o metodu, při níž se odebere vzorek neosvětlené horniny nebo zeminy, která zůstala neosvětlena po celou dobu od okamžiku, kdy s ní člověk naposledy manipuloval. Právě to, že hornina nebyla osvětlena a vydržela v temnotě do současnosti, jim umožní datovat okamžik posledního osvětlení. 

„Kameny pravěkých mezí musel člověk přemístit a navršit. Když se nám podaří odebrat správný vzorek, měli bychom být schopni datovat okamžik, kdy člověk polní hranici vytvořil,“ doplnil Karel Nováček. Zdůraznil přitom, že dokumentace ze startovního terénního průzkumu se nyní stále ještě zpracovává a vyhodnocuje. 

„Všechny letecké mapy dané oblasti se musí vektorizovat, tedy překreslit v geografických informačních systémech do podoby plánů polních systémů. Jejich aktuální stav je už hotový. Teď je potřeba jej porovnat s historickými satelitními snímky, především kvůli změnám v terénu."

Podobných povrchově viditelných lokalit je v dané oblasti evidentně víc a vědci se jim budou moci věnovat právě díky podpoře Grantové agentury ČR.  

„Základním cílem projektu, který je důležitý i pro kurdskou stranu, je detailní archeologická mapa oblasti se všemi lokalitami, jež se nám podaří identifikovat, s jejich datováním, rozsahem v terénu a předpokládaným významem. Poté se budeme věnovat speciálním otázkám, tedy dlouhodobým vývojovým trendům. V tomto smyslu pro nás není nejdůležitější, zda je daná lokalita paleolitická, z doby zemědělského pravěku anebo je to vesnice, která zanikla před padesáti lety. Důležité pro nás budou všechny archeologické lokality,“ vysvětlil Karel Nováček za tým, v němž najdou místo nejen archeologové, kteří se specializují na konkrétní období, ale i přírodovědci. Například specialisté na botaniku, kteří budou studovat vývoj vegetace této oblasti za posledních minimálně deset tisíc let. Budou se věnovat i etnobotanickému výzkumu, jehož součástí jsou řízené rozhovory s pamětníky o tom, jakým způsobem se dříve obdělávalo, jaké stroje a technologie se využívaly či jaké plodiny se pěstovaly.

„V tomto smyslu jsme už řadu dat i nasbírali. Vyjdou v chystaném článku o vesnici, která zanikla během kurdské genocidy v 80. letech 20. století. Vznikla na konci 19. století a měla poměrně výraznou stavební podobu. V 70. a 80. letech prošla vinou tamních válek několika vlnami destrukce a obnovy a při poslední válce zanikla. Na jejím příkladě můžeme studovat, jak vypadala zemědělská kolonizace v 19. století a jakými změnami tato vesnice prošla v důsledku modernizace. Přestože v posledních desetiletích prošel zemědělský venkov v Iráku dramatickými změnami, nikdo se tématem detailně nezabýval.“

Důležitá bude podle Karla Nováčka i spolupráce se specialisty na geoarcheologii.

„Tamní krajina vypadala před deseti tisíci jinak. Její reliéf poznamenala lidská činnost, změny nastaly vlivem erozí i akumulací. Specialisté by nám mohli pomoci tyto změny identifikovat. Rýsují se slibné obrysy spolupráce s geoarcheologickým týmem Univerzity v Miláně, který má v Kurdistánu vlastní výzkumné projekty v podobných oblastech, jako je ta naše," řekl archeolog z Univerzity Palackého pár týdnů před prvním z pěti plánovaných terénních průzkumů.

V letošním roce má tým naplánovány minimálně dva výjezdy. Mimořádně vhodný je pro takovou cestu leden a únor, a to z toho důvodu, že právě v tomto období je tamní krajina mimořádně čitelná. Není tam tráva, odborníci tak mohou sbírat povrchově se vyskytující artefakty, jsou tam vidět všechny důležité barevné rozdíly, třeba v ornici. Přestože je tamní počasí v těchto měsících nevyzpytatelné, odborníky odměňuje vynikající viditelností. Podruhé tam vědci vyjedou na podzim. Není však vyloučeno, že se speciálně pro botaniky uskuteční ještě jarní výjezd, když je oblast naopak porostlá vegetací. V příštím roce chtějí vědci uskutečnit další dva výjezdy a v třetím, závěrečném roce projektu pak poslední. V oblasti tak stráví minimálně pět pracovních měsíců.

„Náš projekt je průzkumný, nedestruktivní, věnujeme se především mapování a sběru povrchově viditelných archeologických nálezů. Počítáme s rozmanitými formami lokalit. Víme o pevnostních systémech, v oblasti je například i zhruba osmdesátihektarové zaniklé město. Zatím jsme se třeba vůbec nevěnovali jeskyním, kterých je tam také celá řada. Jako první se ale zaměříme na tu část oblasti, která velmi brzy zmizí pod hladinou vody. Kvůli zoufalému nedostatku vody v Kurdistánu se totiž v regionu buduje už druhá přehrada,“ popsal Karel Nováček. 

Společně s týmem odborníků se zabývá archeologií zranitelné krajiny, která měla značný význam v dějinách severního Iráku. Problémy, které studuje, mají zřejmý přesah do současnosti. Blízký východ a severní Irák, stejně jako celá zeměkoule, prochází klimatickou změnou, která se projevuje velmi intenzivním a rychlým vysycháním a nedostatkem vody.

„Jestli dokážeme odhalit mechanismy, které v minulosti umožňovaly horským oblastem setrvat v stabilním stavu a dynamické rovnováze, tak bychom i mohli navrhnout určité možnosti, jak tyto mechanismy oživit."

Tříletý projekt s názvem Příběh čtyř údolí v horském Kurdistánu: Krajinné strategie, odolnost a udržitelnost v dlouhodobé perspektivě by se nemohl uskutečnit bez spolupráce s Generálním ředitelstvím starožitností Kurdistánu, Památkovým inspektorátem v Koji a Univerzitou v Koji, v jejímž areálu bude mezinárodní tým podpořený GA ČR během průzkumů pobývat. Dva doktorandi této univerzity budou v letním semestru studovat na Univerzitě Palackého, a to v rámci projektu Erasmus+ . 

Grantová agentura České republiky podpořila mezinárodní tým vedený Karlem Nováčkem z katedry historie Filozofické fakulty Univerzity Palackého. Díky téměř devítimilionové dotaci se vědci opět budou moci vydat do iráckého Kurdistánu za výzkumem dlouhodobých vývojových trendů v krajině, v níž před časem objevili několik pravěkých vesnic s polnostmi. Jejich vědecké výstupy mají zároveň ambici pomoci řešit problémy, jimž čelí naše planeta v souvislosti s klimatickou změnou.

Univerzita Palackého získala před časem exkluzivní pětiletou licenci na průzkum oblasti, nacházející se severně od města Koja v iráckém Kurdistánu, velké přibližně pět set kilometrů čtverečných. Tuto prestižní licenci získala především díky archeologovi Karlovi Nováčkovi z katedry historie FF UP, jenž se věnoval středověké městské síti severovýchodní Mezopotámie a v iráckém Kurdistánu se společně s dalšími odborníky pohybuje od roku 2006.  

„Mezopotámskou rovinu známe archeologicky poměrně dobře, zejména potom jižní Irák, kolébku městských států a městského života. Méně nápadné a viditelné, ale neméně významné procesy se však odehrávaly i v přilehlých horách a horských údolích. Víme už, že právě tyto oblasti byly významným komunikačním koridorem, a nyní je naším cílem formulovat hypotézu, že právě přilehlé hory a horská údolí byly i v lecčems atraktivnější než mezopotámské roviny. Byly totiž ekologicky odolnější,“ řekl Karel Nováček.

Při popisu mezopotámské roviny zdůraznil její zranitelnost z hlediska srážek.

„Přestože mluvíme o velmi úrodné oblasti, je potřeba připomenout, že se nachází v pásmu, které je závislé na dešťových srážkách. A ty jsou zde nepředvídatelné. Snadno se může stát, že úroda nevzejde, protože jsou zimní srážky málo vydatné. I když se lidé vždycky snažili uvedený problém řešit různými zavlažovacími systémy, je jasné, že mnohem snadněji se obdělávalo v horských údolích, kde voda je, kde v létě teploty nedosahují ukrutných maxim a kde je ekosystém jednoduše stabilnější. Domníváme se proto, že pevné jádro starověké mezopotámské civilizace, které se neprojevovalo mocenskými strukturami, velkými městy, ale pevným zemědělským systémem, můžeme hledat právě v těchto horských údolích.“

K terénnímu průzkumu čtyř horských údolí, která jsou oddělena vápencovými štíty a která jsou velmi bohatá na archeologické dědictví, se Karel Nováček se svým týmem znovu vydá už na konci ledna.

Loni v této oblasti prováděl se svou skupinou startovní terénní průzkum. Na malé ploše několika vesnických katastrů se týmu podařilo najít několik desítek památek, jejichž historie sahá až do starší doby kamenné, a také jeden unikátní poznatek. V prostoru o velikosti zhruba čtyřicet hektarů byly identifikovány stopy zaniklé vesnice s pravděpodobnými počátky v polovině čtvrtého tisíciletí před naším letopočtem. Patrně byly objeveny i přilehlé polní systémy, což by mohlo významně přispět k poznání pravěké zemědělské krajiny takzvaného úrodného půlměsíce. Tématu se vědci budou věnovat i v dalších výzkumech, a to pomocí tzv. opticky stimulované luminiscence. Jde o metodu, při níž se odebere vzorek neosvětlené horniny nebo zeminy, která zůstala neosvětlena po celou dobu od okamžiku, kdy s ní člověk naposledy manipuloval. Právě to, že hornina nebyla osvětlena a vydržela v temnotě do současnosti, jim umožní datovat okamžik posledního osvětlení. 

„Kameny pravěkých mezí musel člověk přemístit a navršit. Když se nám podaří odebrat správný vzorek, měli bychom být schopni datovat okamžik, kdy člověk polní hranici vytvořil,“ doplnil Karel Nováček. Zdůraznil přitom, že dokumentace ze startovního terénního průzkumu se nyní stále ještě zpracovává a vyhodnocuje. 

„Všechny letecké mapy dané oblasti se musí vektorizovat, tedy překreslit v geografických informačních systémech do podoby plánů polních systémů. Jejich aktuální stav je už hotový. Teď je potřeba jej porovnat s historickými satelitními snímky, především kvůli změnám v terénu."

Podobných povrchově viditelných lokalit je v dané oblasti evidentně víc a vědci se jim budou moci věnovat právě díky podpoře Grantové agentury ČR.  

„Základním cílem projektu, který je důležitý i pro kurdskou stranu, je detailní archeologická mapa oblasti se všemi lokalitami, jež se nám podaří identifikovat, s jejich datováním, rozsahem v terénu a předpokládaným významem. Poté se budeme věnovat speciálním otázkám, tedy dlouhodobým vývojovým trendům. V tomto smyslu pro nás není nejdůležitější, zda je daná lokalita paleolitická, z doby zemědělského pravěku anebo je to vesnice, která zanikla před padesáti lety. Důležité pro nás budou všechny archeologické lokality,“ vysvětlil Karel Nováček za tým, v němž najdou místo nejen archeologové, kteří se specializují na konkrétní období, ale i přírodovědci. Například specialisté na botaniku, kteří budou studovat vývoj vegetace této oblasti za posledních minimálně deset tisíc let. Budou se věnovat i etnobotanickému výzkumu, jehož součástí jsou řízené rozhovory s pamětníky o tom, jakým způsobem se dříve obdělávalo, jaké stroje a technologie se využívaly či jaké plodiny se pěstovaly.

„V tomto smyslu jsme už řadu dat i nasbírali. Vyjdou v chystaném článku o vesnici, která zanikla během kurdské genocidy v 80. letech 20. století. Vznikla na konci 19. století a měla poměrně výraznou stavební podobu. V 70. a 80. letech prošla vinou tamních válek několika vlnami destrukce a obnovy a při poslední válce zanikla. Na jejím příkladě můžeme studovat, jak vypadala zemědělská kolonizace v 19. století a jakými změnami tato vesnice prošla v důsledku modernizace. Přestože v posledních desetiletích prošel zemědělský venkov v Iráku dramatickými změnami, nikdo se tématem detailně nezabýval.“

Důležitá bude podle Karla Nováčka i spolupráce se specialisty na geoarcheologii.

„Tamní krajina vypadala před deseti tisíci jinak. Její reliéf poznamenala lidská činnost, změny nastaly vlivem erozí i akumulací. Specialisté by nám mohli pomoci tyto změny identifikovat. Rýsují se slibné obrysy spolupráce s geoarcheologickým týmem Univerzity v Miláně, který má v Kurdistánu vlastní výzkumné projekty v podobných oblastech, jako je ta naše," řekl archeolog z Univerzity Palackého pár týdnů před prvním z pěti plánovaných terénních průzkumů.

V letošním roce má tým naplánovány minimálně dva výjezdy. Mimořádně vhodný je pro takovou cestu leden a únor, a to z toho důvodu, že právě v tomto období je tamní krajina mimořádně čitelná. Není tam tráva, odborníci tak mohou sbírat povrchově se vyskytující artefakty, jsou tam vidět všechny důležité barevné rozdíly, třeba v ornici. Přestože je tamní počasí v těchto měsících nevyzpytatelné, odborníky odměňuje vynikající viditelností. Podruhé tam vědci vyjedou na podzim. Není však vyloučeno, že se speciálně pro botaniky uskuteční ještě jarní výjezd, když je oblast naopak porostlá vegetací. V příštím roce chtějí vědci uskutečnit další dva výjezdy a v třetím, závěrečném roce projektu pak poslední. V oblasti tak stráví minimálně pět pracovních měsíců.

„Náš projekt je průzkumný, nedestruktivní, věnujeme se především mapování a sběru povrchově viditelných archeologických nálezů. Počítáme s rozmanitými formami lokalit. Víme o pevnostních systémech, v oblasti je například i zhruba osmdesátihektarové zaniklé město. Zatím jsme se třeba vůbec nevěnovali jeskyním, kterých je tam také celá řada. Jako první se ale zaměříme na tu část oblasti, která velmi brzy zmizí pod hladinou vody. Kvůli zoufalému nedostatku vody v Kurdistánu se totiž v regionu buduje už druhá přehrada,“ popsal Karel Nováček. 

Společně s týmem odborníků se zabývá archeologií zranitelné krajiny, která měla značný význam v dějinách severního Iráku. Problémy, které studuje, mají zřejmý přesah do současnosti. Blízký východ a severní Irák, stejně jako celá zeměkoule, prochází klimatickou změnou, která se projevuje velmi intenzivním a rychlým vysycháním a nedostatkem vody.

„Jestli dokážeme odhalit mechanismy, které v minulosti umožňovaly horským oblastem setrvat v stabilním stavu a dynamické rovnováze, tak bychom i mohli navrhnout určité možnosti, jak tyto mechanismy oživit."

Tříletý projekt s názvem Příběh čtyř údolí v horském Kurdistánu: Krajinné strategie, odolnost a udržitelnost v dlouhodobé perspektivě by se nemohl uskutečnit bez spolupráce s Generálním ředitelstvím starožitností Kurdistánu, Památkovým inspektorátem v Koji a Univerzitou v Koji, v jejímž areálu bude mezinárodní tým podpořený GA ČR během průzkumů pobývat. Dva doktorandi této univerzity budou v letním semestru studovat na Univerzitě Palackého, a to v rámci projektu Erasmus+ . 

Nový výcvikový program v oblasti leadershipu, který talentovaným studentům v tomto akademickém roce poprvé nabídla Univerzita Palackého, má pomoci rozvíjet jejich schopnosti uplatnitelné v profesním životě při vedení týmu spolupracovníků. Účastníci programu absolvují během pěti měsíců sérii přednášek se zajímavými hosty z nejrůznějších oborů.

Jedním z nejvýraznějších přednášejících, s nímž se dvanáctičlenná skupina účastníků zatím v programu setkala, je Bob Kartous, vysokoškolský pedagog a publicista. Ten se ve své kariéře dlouhodobě věnuje tématu inovací ve vzdělávání, ale také oblasti dezinformací, fenoménu tzv. hoaxů, dezinformačních webů, fake news a jejich dopadů na společnost. „Sledujeme měnící se svět, kdy vnímáme permanentní přítomnost změny a její rychlost. Ne že by v předchozích historických epochách nedocházelo ke změnám, ale byly hodně pomalé a společnost měla delší čas na jejich absorpci. Mluvím tedy spíše o technologiích, které trvale mění náš svět a naše způsoby chování a uvažování,“ říká Bob Kartous o současném překotném rozvoji a pokroku patrném asi ve většině oblastí lidské činnosti. 

Ve své přednášce se dotknul témat, která shrnuje ve svých dvou knihách NO FUTURE a FUTURE ON. Zamýšlí se v nich například nad otázkami, proč se v současném digitálním světě stále více lidí ocitá na periferii a obrací se nostalgicky do své minulosti, jak je dnes mnohem složitější predikovat vlastní budoucnost, když právě technologie zcela zásadně mění pravidla hry, a že změna v našem systému vzdělávání je v tomto kontextu nevyhnutelná. „Současné děti žijí jiné dětství, než jaké žili jejich rodiče. Změnily se vnější podmínky. Nestačí se dívat do minulosti, ale musíme vytvářet nová řešení, být v tom odvážnější a experimentovat,“ říká Bob Kartous.

S účastníky programu mluvil mimo jiné o tom, proč jde prosazování nutných reforem na úrovni státu ztuha nebo se to často nedaří vůbec. „Snažil jsem se ukázat, jak těžkou pozici mají všichni, kdo se v politických nebo úřednických rolích snaží o progresivní přístup. Že i sebeočividnější racionalita, potřebnost či urgence dokáže narazit na pohodlnost, obavu či postoj, který je zástupně pojmenováván jako konzervativní. Jsem moc rád, že byly tyhle myšlenky o generaci mladšími lidmi přijaty se souhlasem, protože oni jsou budoucnost. Děkuji za pozvání a za organizaci tohoto programu pro aktivní vysokoškolské studenty. To je i moje představa o naplňování třetí, a možná dokonce čtvrté role univerzit,“ dodává Bob Kartous.

Na organizaci pilotního ročníku výcvikového programu Leadership Matters! se podílí Talentovaný Palacký a Americké centrum Olomouc. Je určen aktivním a motivovaným studentům Univerzity Palackého, zakončí jej v závěru letošního února samostatnými projekty, které by měly pomoci zhodnotit jejich získané kompetence.

Nový výcvikový program v oblasti leadershipu, který talentovaným studentům v tomto akademickém roce poprvé nabídla Univerzita Palackého, má pomoci rozvíjet jejich schopnosti uplatnitelné v profesním životě při vedení týmu spolupracovníků. Účastníci programu absolvují během pěti měsíců sérii přednášek se zajímavými hosty z nejrůznějších oborů.

Jedním z nejvýraznějších přednášejících, s nímž se dvanáctičlenná skupina účastníků zatím v programu setkala, je Bob Kartous, vysokoškolský pedagog a publicista. Ten se ve své kariéře dlouhodobě věnuje tématu inovací ve vzdělávání, ale také oblasti dezinformací, fenoménu tzv. hoaxů, dezinformačních webů, fake news a jejich dopadů na společnost. „Sledujeme měnící se svět, kdy vnímáme permanentní přítomnost změny a její rychlost. Ne že by v předchozích historických epochách nedocházelo ke změnám, ale byly hodně pomalé a společnost měla delší čas na jejich absorpci. Mluvím tedy spíše o technologiích, které trvale mění náš svět a naše způsoby chování a uvažování,“ říká Bob Kartous o současném překotném rozvoji a pokroku patrném asi ve většině oblastí lidské činnosti. 

Ve své přednášce se dotknul témat, která shrnuje ve svých dvou knihách NO FUTURE a FUTURE ON. Zamýšlí se v nich například nad otázkami, proč se v současném digitálním světě stále více lidí ocitá na periferii a obrací se nostalgicky do své minulosti, jak je dnes mnohem složitější predikovat vlastní budoucnost, když právě technologie zcela zásadně mění pravidla hry, a že změna v našem systému vzdělávání je v tomto kontextu nevyhnutelná. „Současné děti žijí jiné dětství, než jaké žili jejich rodiče. Změnily se vnější podmínky. Nestačí se dívat do minulosti, ale musíme vytvářet nová řešení, být v tom odvážnější a experimentovat,“ říká Bob Kartous.

S účastníky programu mluvil mimo jiné o tom, proč jde prosazování nutných reforem na úrovni státu ztuha nebo se to často nedaří vůbec. „Snažil jsem se ukázat, jak těžkou pozici mají všichni, kdo se v politických nebo úřednických rolích snaží o progresivní přístup. Že i sebeočividnější racionalita, potřebnost či urgence dokáže narazit na pohodlnost, obavu či postoj, který je zástupně pojmenováván jako konzervativní. Jsem moc rád, že byly tyhle myšlenky o generaci mladšími lidmi přijaty se souhlasem, protože oni jsou budoucnost. Děkuji za pozvání a za organizaci tohoto programu pro aktivní vysokoškolské studenty. To je i moje představa o naplňování třetí, a možná dokonce čtvrté role univerzit,“ dodává Bob Kartous.

Na organizaci pilotního ročníku výcvikového programu Leadership Matters! se podílí Talentovaný Palacký a Americké centrum Olomouc. Je určen aktivním a motivovaným studentům Univerzity Palackého, zakončí jej v závěru letošního února samostatnými projekty, které by měly pomoci zhodnotit jejich získané kompetence.

Na Univerzitě Palackého a jejích fakultách působí na šedesát studentských organizací, které jsou se svými aktivitami zaměřenými i na veřejnost nedílnou součástí budování a naplňování třetí role univerzity a kultivace veřejného prostoru nejen v Olomouci. Podporu pro jejich činnost jim vedle domácích fakult či kateder nabízí i rektorátní Oddělení studentských záležitostí spadající pod úsek prorektorky pro komunikaci a studentské záležitosti Andrey Hanáčkové.

Volnočasové aktivity pro studující, začlenění prváků do fakultního či univerzitního života, popularizace vědeckých témat nebo osobní rozvoj, to jsou některé z oblastí, kterým se studentské organizace působící na Univerzitě Palackého věnují. Podpora ze strany rektorátu spočívá především v možnosti využívat prostory Studentského klubu UP na Zbrojnici, zažádat o pomoc s propagací pořádaných akcí, konzultovat směřování organizace v Kariérním centru UP nebo v možnosti požádat o finanční podporu činnosti.

Významnou součástí podpory je příležitost začlenit se do komunity studentských organizací na UP, která vznikala postupně prostřednictvím pravidelných aktivit ve Studentském klubu UP. „Klub již pátým rokem slouží pro potřeby studentských organizací a je určen pro pořádání jejich neziskových akcí, jako jsou schůze a školení členů, projekce, workshopy či tematické přednášky. Nejméně čtyřikrát ročně tu také pořádáme setkání či školení pro zástupce studentských organizací, kteří zde navazují kontakty, sdílejí své zkušenosti a podporují se tak navzájem,“ přiblížila fungování Studentského klubu jeho koordinátorka Zuzana Pejpková.

Zmíněná setkání se zaměřují především na představování aktivit i členů organizací a podpoření nových spoluprací a společných projektů. Zařazována jsou i školení na témata, jako je problematika zapsaných spolků a s tím spojené administrativy, možnosti financování aktivit či práce se členy organizací, jejich motivování, růst nebo odměňování.

Během roku 2023 byla pro zástupce studentských organizací na UP připravena čtyři setkání, jichž se pokaždé účastnilo kolem 40 osob:  

• 6. 3. – Jak na žádost o grant: praktické tipy a příklady z praxe – Jako přednášející zde vystoupili současní či bývalí členové studentských organizací s příklady dobré praxe a tipy na možnosti financování (J. Havlín, R. Ilnycka, T. Holoubková).
• 3. 4. – Speed dating studentských organizací – Seznamovací akce formou série několikaminutových rozhovorů, během nichž si zástupci sdělili více o činnosti svých organizací.
• 16. 10. – Setkání zástupců studentských organizací na Envelopě – Tradiční setkání na úvod akademického roku, na němž zazněly základní informace o podpoře studentských organizací ze strany UP, nově zde byly prezentovány možnosti spolupráce na pořádání akcí v nově otevřeném prostoru VTP UP Envelopa Hub.
• 13. 11. – Setkání zástupců studentských organizací a školení – Primárně seznamovací setkání, které bylo doplněno o prezentaci právní podpory organizacím, které jsou nebo mají zájem se stát zapsanými spolky, a prezentaci grantových příležitostí pro studenty do 30 let, kterou připravil Dům zahraniční spolupráce.

Oddělení studentských záležitostí také v uplynulém roce připravilo rozdělení studentských organizací na UP do tří formálních úrovní. „Smyslem kategorizace je zpřehlednit komunikaci mezi vedením UP a studentskými organizacemi, co se týče vzájemných očekávání. Rozdělení je založeno na míře vzájemné spolupráce a intenzity komunikace a umožňuje lépe vnímat potřeby jednotlivých organizací,“ upřesnila vedoucí oddělení Vladimíra Sedláčková s tím, že příslušnost k dané kategorii navrhují sami zástupci studentské iniciativy v souladu se směřováním a současným stavem organizace a její angažovaností v univerzitním životě.

Kategorie studentských organizací na UP:

• Univerzitní organizace – Předpokládá nejvyšší míru zapojení do univerzitního života nad rámec běžné činnosti organizace, pravidelný dialog s vedením UP (v zastoupení pracovníky Oddělení studentských záležitostí). Cílem je vytvoření pracovní skupiny složené ze zástupců univerzitních organizací coby platformy pro vznik společných projektů a pravidelný kontakt. Tyto organizace mají garantovaný finanční příspěvek na činnost ze strany RUP jednou za rok na základě předložené Zprávy o činnosti organizace.
• Studentská organizace – Předpokládá střední míru zapojení do univerzitního života nad rámec běžné činnosti organizace, spočívá především v pravidelné účasti na prezentačních akcích UP, jako je Olomoucký majáles UP a MEET UP. Tyto organizace mohou požádat o finanční příspěvek na činnost ze strany RUP jednou za rok na základě předložené Zprávy o činnosti organizace.
• Studentský spolek – Předpokládá primárně naplnění vlastních aktivit iniciativy bez nutnosti participace na dalších aspektech univerzitního života.

Pravidelný kontakt se zástupci organizací a péče o ně se vyplácí, jak je patrné z neustále rostoucího počtu aktivních studentů, kteří mají zájem o mimostudijní vyžití a nabytí zkušeností ze spolkové činnosti. Další možnosti rozvoje nabízí program Talentovaný Palacký, kam oblast studentských organizací také náleží. Propojení s aktivitami Kariérního centra UP a Dobrovolnického centra UP, stejně jako práce s nadanými studenty prostřednictvím Nadačního fondu UP a speciálních mentoringových programů má za cíl maximálně rozvinout potenciál studentů, kteří chtějí ze svého studijního období vytěžit pro svůj osobní růst maximum.

Na Univerzitě Palackého a jejích fakultách působí na šedesát studentských organizací, které jsou se svými aktivitami zaměřenými i na veřejnost nedílnou součástí budování a naplňování třetí role univerzity a kultivace veřejného prostoru nejen v Olomouci. Podporu pro jejich činnost jim vedle domácích fakult či kateder nabízí i rektorátní Oddělení studentských záležitostí spadající pod úsek prorektorky pro komunikaci a studentské záležitosti Andrey Hanáčkové.

Volnočasové aktivity pro studující, začlenění prváků do fakultního či univerzitního života, popularizace vědeckých témat nebo osobní rozvoj, to jsou některé z oblastí, kterým se studentské organizace působící na Univerzitě Palackého věnují. Podpora ze strany rektorátu spočívá především v možnosti využívat prostory Studentského klubu UP na Zbrojnici, zažádat o pomoc s propagací pořádaných akcí, konzultovat směřování organizace v Kariérním centru UP nebo v možnosti požádat o finanční podporu činnosti.

Významnou součástí podpory je příležitost začlenit se do komunity studentských organizací na UP, která vznikala postupně prostřednictvím pravidelných aktivit ve Studentském klubu UP. „Klub již pátým rokem slouží pro potřeby studentských organizací a je určen pro pořádání jejich neziskových akcí, jako jsou schůze a školení členů, projekce, workshopy či tematické přednášky. Nejméně čtyřikrát ročně tu také pořádáme setkání či školení pro zástupce studentských organizací, kteří zde navazují kontakty, sdílejí své zkušenosti a podporují se tak navzájem,“ přiblížila fungování Studentského klubu jeho koordinátorka Zuzana Pejpková.

Zmíněná setkání se zaměřují především na představování aktivit i členů organizací a podpoření nových spoluprací a společných projektů. Zařazována jsou i školení na témata, jako je problematika zapsaných spolků a s tím spojené administrativy, možnosti financování aktivit či práce se členy organizací, jejich motivování, růst nebo odměňování.

Během roku 2023 byla pro zástupce studentských organizací na UP připravena čtyři setkání, jichž se pokaždé účastnilo kolem 40 osob:  

• 6. 3. – Jak na žádost o grant: praktické tipy a příklady z praxe – Jako přednášející zde vystoupili současní či bývalí členové studentských organizací s příklady dobré praxe a tipy na možnosti financování (J. Havlín, R. Ilnycka, T. Holoubková).
• 3. 4. – Speed dating studentských organizací – Seznamovací akce formou série několikaminutových rozhovorů, během nichž si zástupci sdělili více o činnosti svých organizací.
• 16. 10. – Setkání zástupců studentských organizací na Envelopě – Tradiční setkání na úvod akademického roku, na němž zazněly základní informace o podpoře studentských organizací ze strany UP, nově zde byly prezentovány možnosti spolupráce na pořádání akcí v nově otevřeném prostoru VTP UP Envelopa Hub.
• 13. 11. – Setkání zástupců studentských organizací a školení – Primárně seznamovací setkání, které bylo doplněno o prezentaci právní podpory organizacím, které jsou nebo mají zájem se stát zapsanými spolky, a prezentaci grantových příležitostí pro studenty do 30 let, kterou připravil Dům zahraniční spolupráce.

Oddělení studentských záležitostí také v uplynulém roce připravilo rozdělení studentských organizací na UP do tří formálních úrovní. „Smyslem kategorizace je zpřehlednit komunikaci mezi vedením UP a studentskými organizacemi, co se týče vzájemných očekávání. Rozdělení je založeno na míře vzájemné spolupráce a intenzity komunikace a umožňuje lépe vnímat potřeby jednotlivých organizací,“ upřesnila vedoucí oddělení Vladimíra Sedláčková s tím, že příslušnost k dané kategorii navrhují sami zástupci studentské iniciativy v souladu se směřováním a současným stavem organizace a její angažovaností v univerzitním životě.

Kategorie studentských organizací na UP:

• Univerzitní organizace – Předpokládá nejvyšší míru zapojení do univerzitního života nad rámec běžné činnosti organizace, pravidelný dialog s vedením UP (v zastoupení pracovníky Oddělení studentských záležitostí). Cílem je vytvoření pracovní skupiny složené ze zástupců univerzitních organizací coby platformy pro vznik společných projektů a pravidelný kontakt. Tyto organizace mají garantovaný finanční příspěvek na činnost ze strany RUP jednou za rok na základě předložené Zprávy o činnosti organizace.
• Studentská organizace – Předpokládá střední míru zapojení do univerzitního života nad rámec běžné činnosti organizace, spočívá především v pravidelné účasti na prezentačních akcích UP, jako je Olomoucký majáles UP a MEET UP. Tyto organizace mohou požádat o finanční příspěvek na činnost ze strany RUP jednou za rok na základě předložené Zprávy o činnosti organizace.
• Studentský spolek – Předpokládá primárně naplnění vlastních aktivit iniciativy bez nutnosti participace na dalších aspektech univerzitního života.

Pravidelný kontakt se zástupci organizací a péče o ně se vyplácí, jak je patrné z neustále rostoucího počtu aktivních studentů, kteří mají zájem o mimostudijní vyžití a nabytí zkušeností ze spolkové činnosti. Další možnosti rozvoje nabízí program Talentovaný Palacký, kam oblast studentských organizací také náleží. Propojení s aktivitami Kariérního centra UP a Dobrovolnického centra UP, stejně jako práce s nadanými studenty prostřednictvím Nadačního fondu UP a speciálních mentoringových programů má za cíl maximálně rozvinout potenciál studentů, kteří chtějí ze svého studijního období vytěžit pro svůj osobní růst maximum.

The seeds of the Universe’s large scale structure are widely thought to have been generated during a period of cosmic inflation. Simple, generic models of inflation lead to a smooth, almost scale-invariant spectrum of primordial curvature perturbations. However, this prediction relies on a set of physical assumptions, which, if broken, could lead to a power spectrum with strong scale dependence in the form of, e.g., cutoffs spikes or modulations – commonly referred to as inflationary “features”. The search for features is complicated by increased numerical precision requirements and typically non-trivial shapes of the likelihood function – taking conventional random sampling-based analysis methods to their limits. I will introduce a new, efficient machine-learning approach based on Gaussian Process Regression and Bayesian Optimisation. Applying it to search for inflationary features in Planck data, I will demonstrate its effectiveness and discuss further applications, such as the calculation of Bayesian evidences for model selection.

The seeds of the Universe’s large scale structure are widely thought to have been generated during a period of cosmic inflation. Simple, generic models of inflation lead to a smooth, almost scale-invariant spectrum of primordial curvature perturbations. However, this prediction relies on a set of physical assumptions, which, if broken, could lead to a power spectrum with strong scale dependence in the form of, e.g., cutoffs spikes or modulations – commonly referred to as inflationary “features”. The search for features is complicated by increased numerical precision requirements and typically non-trivial shapes of the likelihood function – taking conventional random sampling-based analysis methods to their limits. I will introduce a new, efficient machine-learning approach based on Gaussian Process Regression and Bayesian Optimisation. Applying it to search for inflationary features in Planck data, I will demonstrate its effectiveness and discuss further applications, such as the calculation of Bayesian evidences for model selection.

Moderní prostor pro práci, kancelářské zázemí odpovídající nejnovějším trendům, velkorysá pracovní místa s odpočinkovou zónou a zasedacími místnostmi, to vše nabízí Element Coworking, který pro veřejnost otevřela Univerzita Palackého v budově Envelopa Hub. Tři desítky míst mohou využívat všichni, kdo hledají v centru Olomouce inspirativní zázemí pro svou práci.

„Cílem Element Coworkingu je vytvořit komunitu podporující freelancery, startupy, studenty a všechny, kteří mají podnikavost v krvi. Nejlepší výsledky a řešení vznikají díky spolupráci a sdílení know-how mezi různými lidmi, a právě s touto myšlenkou vznikl Element,“ vysvětlil Petr Kubečka, ředitel Vědeckotechnického parku UP, pod který nová budova spadá.  

Sdílený kancelářský prostor se nachází v druhém podlaží Envelopa Hub, moderní budovy s květinovou fasádou, a disponuje 30 pracovními místy s možností přístupu v nepřetržitém režimu. Zájemci si volí mezi variantou dlouhodobějšího pronájmu s fixním pracovním místem nebo mají možnost využít jednodenní či krátkodobý pronájem s tzv. variabilním pracovním místem. Pro každého klienta je k dispozici uzamykatelná skříňka, relax zóna, plně vybavená kuchyň a také je možné si pronajmout zasedací místnost pro případné porady s partnery nebo schůzky s klienty. V letních měsících lze navíc k odpočinku nebo práci využít velkorysou terasu.  

Element Coworking nabízí kromě inspirativního prostředí na práci také odborné přednášky a zajímavé workshopy. „Od samého začátku jsme chtěli vytvořit místo pro networking, sdílení zkušeností a profesní rozvoj. Těší nás zájem nejen o coworking, ale také o akce, které v něm pořádáme pro veřejnost. V loňském roce sklidila velký úspěch beseda Cesta knihy aneb za oponou knižního průmyslu pořádaná ve spolupráci s Vydavatelstvím UP nebo konference o trestním právu ve věku AI. Do budoucna se chceme zaměřit zejména na akce spojené s inovacemi, podporou podnikavosti a rozvojem talentů,“ doplnila manažerka Element Coworkingu Roksolana Ilnycka. 

Jednotlivé tarify pronájmu pracovních ploch jsou k dispozici na webu elementcoworking.cz. Držitelé platného studentského průkazu, absolventské nebo zaměstnanecké karty UP mohou uplatnit slevu 10 % na všechny dostupné tarify. 

Budova Centra inovací a transferu technologií UP byla pod názvem Envelopa Hub otevřena v září loňského roku v sousedství Právnické a Přírodovědecké fakulty UP a v blízkosti vysokoškolských kolejí. V listopadu zvítězila v soutěži Podnikatelský projekt roku 2023.

Moderní prostor pro práci, kancelářské zázemí odpovídající nejnovějším trendům, velkorysá pracovní místa s odpočinkovou zónou a zasedacími místnostmi, to vše nabízí Element Coworking, který pro veřejnost otevřela Univerzita Palackého v budově Envelopa Hub. Tři desítky míst mohou využívat všichni, kdo hledají v centru Olomouce inspirativní zázemí pro svou práci.

„Cílem Element Coworkingu je vytvořit komunitu podporující freelancery, startupy, studenty a všechny, kteří mají podnikavost v krvi. Nejlepší výsledky a řešení vznikají díky spolupráci a sdílení know-how mezi různými lidmi, a právě s touto myšlenkou vznikl Element,“ vysvětlil Petr Kubečka, ředitel Vědeckotechnického parku UP, pod který nová budova spadá.  

Sdílený kancelářský prostor se nachází v druhém podlaží Envelopa Hub, moderní budovy s květinovou fasádou, a disponuje 30 pracovními místy s možností přístupu v nepřetržitém režimu. Zájemci si volí mezi variantou dlouhodobějšího pronájmu s fixním pracovním místem nebo mají možnost využít jednodenní či krátkodobý pronájem s tzv. variabilním pracovním místem. Pro každého klienta je k dispozici uzamykatelná skříňka, relax zóna, plně vybavená kuchyň a také je možné si pronajmout zasedací místnost pro případné porady s partnery nebo schůzky s klienty. V letních měsících lze navíc k odpočinku nebo práci využít velkorysou terasu.  

Element Coworking nabízí kromě inspirativního prostředí na práci také odborné přednášky a zajímavé workshopy. „Od samého začátku jsme chtěli vytvořit místo pro networking, sdílení zkušeností a profesní rozvoj. Těší nás zájem nejen o coworking, ale také o akce, které v něm pořádáme pro veřejnost. V loňském roce sklidila velký úspěch beseda Cesta knihy aneb za oponou knižního průmyslu pořádaná ve spolupráci s Vydavatelstvím UP nebo konference o trestním právu ve věku AI. Do budoucna se chceme zaměřit zejména na akce spojené s inovacemi, podporou podnikavosti a rozvojem talentů,“ doplnila manažerka Element Coworkingu Roksolana Ilnycka. 

Jednotlivé tarify pronájmu pracovních ploch jsou k dispozici na webu elementcoworking.cz. Držitelé platného studentského průkazu, absolventské nebo zaměstnanecké karty UP mohou uplatnit slevu 10 % na všechny dostupné tarify. 

Budova Centra inovací a transferu technologií UP byla pod názvem Envelopa Hub otevřena v září loňského roku v sousedství Právnické a Přírodovědecké fakulty UP a v blízkosti vysokoškolských kolejí. V listopadu zvítězila v soutěži Podnikatelský projekt roku 2023.

Han Jiang Xue, student učitelství výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Palackého, spolupracoval na vzniku edukačního komiksu s názvem Touha žít. (Ne)obyčejný příběh Františka Färbera z Kroměříže. Jeho kresby, mapující život tohoto kroměřížského rodáka, vystavilo před časem Muzeum Kroměřížska.  

Díky spolupráci Pedagogické fakulty UP, jejího studenta Hana Jiang Xua a Muzea Kroměřížska vznikl edukační komiks Touha žít. (Ne)obyčejný příběh Františka Färbera z Kroměříže. Představuje dějiny 20. století skrze konkrétní lidské osudy a je určený žákům základních a středních škol, kteří do muzea přijdou na stálý edukační program zaměřující se na židovskou komunitu v Kroměříži. Návštěvníci si nový komiks mohli prohlédnout i v rámci stejnojmenné výstavy, na níž byla kromě originálů Hanových kreseb vystavena i celá řada dalších exponátů z muzejních sbírek.

„Nakreslil jsem čtyřicet obrazů. Některé vznikly celkem rychle, na jiné, u nichž bylo potřebné více přemýšlet o emocích hlavního hrdiny, jsem potřeboval času víc. Vzniklé obrazy se staly podkladem pro třicet malých komiksových obrázků,“ uvedl Han Jiang Xue.

Návštěvu kroměřížského muzea mu na katedře výtvarné výchovy doporučila proděkanka Petra Šobáňová, která za pedagogickou fakultu dojednala s Muzeem Kroměřížska i Memorandum o spolupráci.

„Jsem moc rád, že jsem se díky docentce Petře Šobáňové mohl tohoto projektu zúčastnit, a velmi děkuji za pravidelné schůzky, které se uskutečnily přímo v muzeu a při nichž jsem se s příběhem Františka Färbera a jeho současníků seznámil. Společně s kurátorkou kroměřížského muzea jsme probírali Färberovy důležité životní etapy na pozadí historických událostí. Jeho život jsme pak rozdělili do tří etap: šťastné dětství, smutek druhé světové války a nový život po válce,“ uvedl posluchač katedry výtvarné výchovy Han Jiang Xue.

Ve své tvorbě vycházel z historických pramenů, například z rodinných fotografií, korespondence, z portrétů členů rodiny Färberových či z předmětů, které jsou uloženy v depozitáři historické podsbírky muzea. Tvořil v různých formátech. Jeho díla pak do výsledné malé komiksové podoby uzpůsobil muzejní grafik.

„Nyní se už připravuji na další výstavu, na níž budou rezonovat témata věnující se sociálním problémům v Číně. Výstava obsáhne i některá témata, o nichž je v Číně zakázáno mluvit,“ dodal čínský student katedry výtvarné výchovy.

Han Jiang Xue, student katedry výtvarné výchovy PdF UP, se narodil v severní Číně. Vystudoval střední školu při Tchien-ťinské akademii výtvarných umění. Už několik let žije v České republice, v malé vesnici na Kroměřížsku. Jeho tvorba je velmi široká. Neomezuje se jen na kresbu, ale věnuje se rovněž malbě nebo práci se dřevem a kůží. Komiks vnímá jako vyjadřovací prostředek, tichý jazyk, jenž nemá žádné národní hranice a jazyková omezení. Tvoří i pod uměleckým jménem Han Snow.

Han Jiang Xue, student učitelství výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Palackého, spolupracoval na vzniku edukačního komiksu s názvem Touha žít. (Ne)obyčejný příběh Františka Färbera z Kroměříže. Jeho kresby, mapující život tohoto kroměřížského rodáka, vystavilo před časem Muzeum Kroměřížska.  

Díky spolupráci Pedagogické fakulty UP, jejího studenta Hana Jiang Xua a Muzea Kroměřížska vznikl edukační komiks Touha žít. (Ne)obyčejný příběh Františka Färbera z Kroměříže. Představuje dějiny 20. století skrze konkrétní lidské osudy a je určený žákům základních a středních škol, kteří do muzea přijdou na stálý edukační program zaměřující se na židovskou komunitu v Kroměříži. Návštěvníci si nový komiks mohli prohlédnout i v rámci stejnojmenné výstavy, na níž byla kromě originálů Hanových kreseb vystavena i celá řada dalších exponátů z muzejních sbírek.

„Nakreslil jsem čtyřicet obrazů. Některé vznikly celkem rychle, na jiné, u nichž bylo potřebné více přemýšlet o emocích hlavního hrdiny, jsem potřeboval času víc. Vzniklé obrazy se staly podkladem pro třicet malých komiksových obrázků,“ uvedl Han Jiang Xue.

Návštěvu kroměřížského muzea mu na katedře výtvarné výchovy doporučila proděkanka Petra Šobáňová, která za pedagogickou fakultu dojednala s Muzeem Kroměřížska i Memorandum o spolupráci.

„Jsem moc rád, že jsem se díky docentce Petře Šobáňové mohl tohoto projektu zúčastnit, a velmi děkuji za pravidelné schůzky, které se uskutečnily přímo v muzeu a při nichž jsem se s příběhem Františka Färbera a jeho současníků seznámil. Společně s kurátorkou kroměřížského muzea jsme probírali Färberovy důležité životní etapy na pozadí historických událostí. Jeho život jsme pak rozdělili do tří etap: šťastné dětství, smutek druhé světové války a nový život po válce,“ uvedl posluchač katedry výtvarné výchovy Han Jiang Xue.

Ve své tvorbě vycházel z historických pramenů, například z rodinných fotografií, korespondence, z portrétů členů rodiny Färberových či z předmětů, které jsou uloženy v depozitáři historické podsbírky muzea. Tvořil v různých formátech. Jeho díla pak do výsledné malé komiksové podoby uzpůsobil muzejní grafik.

„Nyní se už připravuji na další výstavu, na níž budou rezonovat témata věnující se sociálním problémům v Číně. Výstava obsáhne i některá témata, o nichž je v Číně zakázáno mluvit,“ dodal čínský student katedry výtvarné výchovy.

Han Jiang Xue, student katedry výtvarné výchovy PdF UP, se narodil v severní Číně. Vystudoval střední školu při Tchien-ťinské akademii výtvarných umění. Už několik let žije v České republice, v malé vesnici na Kroměřížsku. Jeho tvorba je velmi široká. Neomezuje se jen na kresbu, ale věnuje se rovněž malbě nebo práci se dřevem a kůží. Komiks vnímá jako vyjadřovací prostředek, tichý jazyk, jenž nemá žádné národní hranice a jazyková omezení. Tvoří i pod uměleckým jménem Han Snow.