Novinky z PřF a UP

Helsinská univerzita, nejstarší a největší vysoká škola ve Finsku, uspořádala International Staff Training Days. Tato akce každoročně přitahuje neakademické pracovníky vysokých škol z celé Evropy. I letos na ní měla své zastoupení Univerzita Palackého.

Helsinská univerzita patří mezi špičkové instituce světového vysokoškolského prostoru. Její International Staff Training Days jsou prostorem pro profesní růst, sdílení dobré praxe a rozvoj mezinárodní spolupráce. Letos se zaměřily na mezinárodní mobilitu, grantové financování výzkumu, marketing univerzit a knihovnické služby. Univerzita Palackého měla na těchto dnech své zástupce na základě helsinské výběrové komise. Z velkého množství přihlášek z celé Evropy vybrala Jitku Královou z Úseku pro mezinárodní spolupráci, Radka Sztwiertniu z Knihovny UP a Petru Vaculíkovou z Grantového oddělení Filozofické fakulty UP.

Program International Staff Training Days kombinoval workshopy, diskuzní bloky i případové studie, čímž umožnil účastníkům získat nové poznatky, aktualizovat své profesní dovednosti a navazovat cenné kontakty napříč evropskými institucemi.

V rámci tematického okruhu věnovaného mezinárodní mobilitě se hlavní pozornost soustředila na udržitelné a smysluplné výjezdy studentů.

„Spolu s patnácti kolegy z evropských i mimoevropských institucí jsme diskutovali o výběru studentů, digitalizaci procesů v rámci Erasmus Without Paper nebo o environmentálních aspektech v programu Erasmus,“ uvedla Jitka Králová. Zajímavá byla podle ní prezentace zástupkyně finské národní agentury Mari Pohjola, která se věnovala úloze Evropské unie a národních agentur v oblasti internacionalizace. „Setkání byla vedena v otevřeném duchu sdílení zkušeností a dobré praxe, což považuji za velmi přínosné,“ doplnila Jitka Králová.

Vedle odborné části se uskutečnila i jednání s partnery, mj. z Helsinské univerzity, o prohloubení stávající spolupráce, jež je aktuálně realizována především na Filozofické fakultě UP, nebo s kolegyní z La Salle University College ve Španělsku, která projevila zájem o navázání kontaktu s Fakultou zdravotnických věd a Pedagogickou fakultou UP.

Účastníci knihovnického tematického okruhu se věnovali zejména rozvoji vícekanálových služeb, využití dat a zpětné vazby k lepšímu pochopení potřeb uživatelů. Z Univerzity Palackého se školení zúčastnil Radek Sztwiertnia, který se v Knihovně UP zaměřuje na oblast otevřené vědy.

„S kolegy z Helsinské univerzity, kteří se věnují open science a správě výzkumných dat, máme díky projektu na filozofické fakultě blízké vztahy. Vloni jsme je hostili u nás, jsem rád, že jsem jim nyní mohl návštěvu oplatit,“ poznamenal. Diskuze podle něj přispěly k hlubšímu pochopení trendů v oblasti knihovnictví a otevřely nové možnosti mezinárodní spolupráce. „Věřím, že poznatky a sdílené zkušenosti významně přispějí k dalšímu rozvoji knihovnických služeb na UP, a to ve prospěch studentů i akademických pracovníků,“ doplnil zástupce z Knihovny UP.

Petra Vaculíková z Filozofické fakulty UP, která je zároveň členkou Předsednictva České asociace manažerů ve vědě a výzkumu (CZARMA), se zapojila do research funding tracku, jenž se zaměřoval na podporu grantových žádostí v rámci ERC a Pilíře II programu Horizont Evropa.

„O akci jsem se dozvěděla od kolegyně Katji Ritari z Helsinské univerzity, se kterou spolupracujeme v rámci projektu EUVIP. Tyto akce jsou velmi cenné – sdílí se zde know-how, které se jinak těžko získává. Dozvíte se například, jak funguje interní podpora univerzit úspěšných v získávání ERC grantů, co vše se skrývá v zadání výzev mezi řádky nebo jak fungují interní podpůrné programy pro motivaci vědců při psaní projektů,“ popsala Petra Vaculíková. Ve své prezentaci představila systém přípravných workshopů, sharepointovou znalostní platformu a další nástroje, které Grantové oddělení FF UP využívá při podpoře žadatelů. Její příspěvek vzbudil zájem o strukturovaný a strategický přístup FF UP.

Inspirativní byly podle ní také prezentace dalších evropských univerzit, například Vrije Universiteit Amsterdam, University College Dublin, Universität Erlangen-Nürnberg nebo University of Bergamo, které představily své modely výběru kandidátů, speciální programy na přípravu koordinátorských projektů, interní hodnoticí mechanismy či aktivity směřující k navazování vztahů s Evropskou komisí a partnery v Bruselu. Diskuze během celého tracku podtrhly význam odborné expertízy výzkumných administrátorů a potřebu evropského rámce kompetencí v oblasti řízení výzkumu.

Podle zástupců z Univerzity Palackého byla organizace International Staff Training Days na špičkové úrovni.

„Týden před jejím zahájením se uskutečnilo online setkání účastníků jednotlivých tematických okruhů, které usnadnilo navázání kontaktů. Získané poznatky nyní rádi předáme kolegům, a to jak v rámci univerzitní platformy ProHorizon, tak prostřednictvím dalších fór,“ shodli se.

International Staff Training Days se uskutečily ve dnech 14.–16. května.  

Zhodnocení dosavadního vývoje, zkušenost oběti i inspirace ze zahraničí zazněly na konferenci k 10. výročí partikulární právní úpravy v oblasti ochrany nezletilých a zranitelných osob před zneužíváním v církvi, která se uskutečnila na Cyrilometodějské teologické fakultě UP. Mezioborového setkání se zúčastnilo více než 70 zájemců, mezi kterými byl i apoštolský nuncius Jude Thaddeus Okolo, sedm biskupů v čele s předsedou České biskupské konference (ČBK) Josefem Nuzíkem, také církevní a světští právníci, psychoterapeuti, lékaři, policisté nebo studenti.

V úvodních příspěvcích nabídli organizátoři konference, soudní vikář Libor Botek a státní zástupkyně Jiřina Navrátilová, oba působící na katedře církevního práva CMTF UP, vhled do vývoje partikulární právní úpravy kanonického práva a světského trestního práva zaměřený na ochranu lidské důstojnosti v sexuální oblasti.

„V uplynulém desetiletí se i díky posunu celocírkevní legislativy podařilo zefektivnit šetření trestných činů a spolupráci se státními orgány. Do budoucna se hodláme více zaměřit na rozvoj normativy týkající se prevence těchto trestných činů. Jsme rádi, že se budeme moci inspirovat bohatými zkušenostmi z Polska, o kterých na konferenci hovořila psycholožka Ewa Kusz, zástupkyně ředitele Centra pro ochranu dětí při Akademii Ignatianum v Krakově a členka Papežské komise pro ochranu nezletilých,“ uvedl Libor Botek.

Snahou organizátorů bylo i zareagovat na množící se výhrady ke smlouvě mezi Českou republikou a Svatým stolcem kvůli obavě, že ustanovení o zpovědním tajemství a obdobném právu pro pastorační pracovníky, může zhoršit ochranu nezletilých a zranitelných osob v církvi, což však vyvrátili advokát Jakub Kříž a náměstek nejvyšší státní zástupkyně Jiří Pavlík. Program byl věnován také pomoci obětem a jejich potřebám, mimo jiné byl představen pilotní projekt Poradny pro oběti sexuálního násilí (nejen) v církevním prostředí provozovaný Charitou Ostrava. Vystoupil také předseda nově zřízené Komise pro prevenci ochranu před zneužíváním ČBK Stanislav Přibyl.

„Z této části bych především vyzdvihla osobní výpověď oběti a jejího příbuzného, díky kterým mohli účastníci lépe porozumět tomu, co oběť skutečně prožívá a co potřebuje na své cestě k uzdravení. Důležité bylo rovněž vystoupení psychiatričky Kateřiny Černekové, která popsala důsledky absence včasné odborné pomoci a varovala před mylnou představou oběti, že se s traumatizující situací vyrovná sama,“ přiblížila Jiřina Navrátilová s tím, že konference byla nejen odborným, ale i hluboce lidským setkáním a zájem o ni byl překvapující. „Vzešly z něj následující klíčové podněty: nutnost posílení mezioborové spolupráce, navázání spolupráce s odborníky v zahraničí a rozvíjení záměrů České biskupské konference zejména v oblasti prevence, psychologické a sociální pomoci,“ shrnula.

Příspěvkům a souvisejícím diskuzím naslouchal i apoštolský nuncius arcibiskup Jude Thaddeus Okolo, který později také sloužil mši v dómu sv. Václava. „Jsem velmi rád, že jste nepřeslechli volání obětí po spravedlnosti a že se něco konkrétního v této oblasti děje, že s odvahou jdete tuto problematiku řešit. Jako zástupce Svatého otce vás rád v tomto podpořím,“ uvedl.

Slova díků připojil i olomoucký arcibiskup Josef Nuzík, který je předsedou ČBK a velkým kancléřem CMTF UP. Poděkoval nejen pořadatelům a přítomným v aule fakulty za proběhlou konferenci, ale také všem obětem, které se nebojí o své zkušenosti mluvit. „Jste hrdinové a vaše odvaha nám pomáhá lépe se v této oblasti zorientovat a jak s vámi komunikovat,“ řekl.

Konferenci uspořádala Cyrilometodějská teologická fakulta UP ve spolupráci s Českou biskupskou konferencí za podpory Renovabis, organizace podporující církev ve střední a východní Evropě. Událost přitom navázala na předchozí konferenci a vzdělávací kurz pro pracovníky církevních soudů, které se na CMTF UP uskutečnily v akademickém roce 2021/2022. Z těchto akcí organizátoři vloni vydali sborník Šetření sexuálních deliktů v církvi a ve státě, který je k dispozici u Vydavatelství UP. „Tuto oblast stále sledujeme a s ohledem na možný vývoj církevní legislativy zvažujeme v budoucnu další vzdělávací aktivity v rámci celoživotního vzdělávání na CMTF UP,“ dodala Jiřina Navrátilová.

Jak jednoduše vysvětlit laikům svůj výzkum? Jaká úskalí přináší živý vstup v televizi? A které informace novinářům (ne)říkat? To vše a mnohem víc se dozvěděli vědci a vědkyně Univerzity Palackého na čtyřhodinovém mediálním tréninku. Tímto šestým workshopem se uzavřela jarní série komunikace vědy, kterou univerzita připravila pro zájemce z řad akademické obce.

V průběhu dubna a května proběhlo celkem šest workshopů, které se zaměřily na různé aspekty komunikace vědy. Začínající i seniorní vědci a vědkyně z Univerzity Palackého se během nich dozvěděli, jak pojmout popularizaci vědy v projektech, jak přiblížit veřejnosti svůj výzkum z přírodních i humanitních věd a jak komunikovat s novináři. (Podrobněji viz zde.)

Posledním ze série komunikačních workshopů byl mediální trénink, který připravil účastníky na rozhovory před kamerou. „Cílem bylo zábavnou formou simulovat skutečné situace, se kterými se vědci a vědkyně mohou při vystoupeních v televizi setkat. Vyzkoušeli si reportáž přímo z pracoviště, živý vstup či rozhovor v televizním studiu. Klíčové je si takovou stresovou situaci vyzkoušet nanečisto a vědět, jak se vyrovnat s očekáváním médií, s nutností zjednodušovat či s vysloveně hloupými otázkami. Je skvělé, že UP svým odborníkům umožňuje se takto prakticky školit a věřím, že ve skutečné situaci se potkají s méně šílenými novináři, než jakého jsem během semináře hrál já,“ popsal záměr a průběh mediálního tréninku jeho lektor Martin Tyburec, který působil například ve vědecké redakci České televize.

Tréninku se účastnili především akademici a akademičky, kteří již mají nějakou mediální zkušenost a vědí, jak obtížné může někdy vystupování v médiích být. „Přestože se popularizaci vědy věnuji téměř deset let, trénink mi ukázal, jak vědecké výstupy a komunikaci vidí tzv. druhá strana barikády – tedy novináři. To, co nám vědcům přijde zásadní, ať už se jedná o odbornou přesnost či afiliaci k instituci, se často nepotkává s poptávkou médií. Velmi přínosné bylo vyzkoušet si natáčení reportáže, ať už v terénu, či ve studiu. Zároveň bylo skvělé vidět, kolik aktivních vědců a vědkyň na univerzitě máme, a je dobře, že jim univerzita nabízí pomocnou ruku,“ uvedl Jan Tomáštík z PřF, který stojí mj. za úspěšným projektem Vědátor.

Podobné ohlasy vzbudil trénink u všech zúčastněných. „Jsem velice ráda, že jsem měla příležitost mediální trénink absolvovat, protože jsem se v krátké době zdokonalila a zjistila, jak lépe a efektivněji prezentovat svoji vědeckou práci v médiích. Vynikající lektor nám poskytl spoustu praktických rad, co dělat lépe při reportážích pro televizi a rozhlas a čeho se naopak vyvarovat. Ukázal nám také svět popularizace vědy a náhled na sebe sama z druhé strany, tedy očima redaktora. Vynikající bylo, že jsme si vše mohli vyzkoušet před kamerou ve fingovaných rozhovorech a v následné analýze hledali konkrétní doporučení každému z nás na míru. Je skvělé, že UP své akademické obci umožňuje rozvoj těchto důležitých kompetencí,“ dodala Jana Zapletalová, vedoucí katedry dějin umění FF.

Další workshopy v komunikaci vědy se chystají na zimní semestr.

Složitý a zdlouhavý proces, vyznačující se strukturálními překážkami, nejednotnými přístupy a měnící se geopolitickou dynamikou. Právě o něm v návaznosti na evropskou integraci západního Balkánu bude v aule Filozofické fakulty UP přednášet makedonská profesorka politických věd a mezinárodních vztahů Biljana Vankovska.

Prof. Biljana Vankovska: Výzvy a vyhlídky evropské integrace pro západní Balkán. 18. června, aula FF UP, od 14 hodin. Pořádá katedra psychologie FF UP.

Přestože Evropská unie potvrdila svůj závazek k přistoupení západního Balkánu, přístupový proces se stále něčím protahuje. Důvodem jsou jak vnitřní problémy EU, tak i nedostatky v regionální správě. I proto už může být tento proces viděn jako jakési byrokratické cvičení, v němž dodržování technických kritérií nemusí nutně vést k podstatnému demokratickému pokroku. Především o tom, ale i řadě dalších souvislostí bude 18. června v aule Filozofické fakulty UP hovořit Biljana Vankovska, profesorka politologie a mezinárodních vztahů a mírových studií Institutu pro bezpečnost, obranu a mír Filozofické fakulty Univerzity sv. Cyrila a Metoděje ve Skopje.

Biljana Vankovska je od poloviny 90. let jednou z průkopnických výzkumných pracovnic v oblasti mírových a konfliktních studií ve své zemi. Na Univerzitě Palackého prosloví přednášku s názvem Výzvy a vyhlídky evropské integrace pro západní Balkán, během níž se dotkne nejen teoretických důsledků rozšíření EU, souhry institucionální netečnosti, deficitů správy v regionu, korupce, klientelismu, nevyřešených bilaterálních sporů, ekonomické stagnace, ale i války na Ukrajině, která rozšiřování Evropské unie přeformulovala. Hovořit bude v této souvislosti o nesrovnalostech v přístupu k rozšiřování EU, o posunu od normativního modelu přistoupení založeného na pravidlech ke geopolitickému kalkulu zaměřenému na boj proti vnějším vlivům, zejména z Ruska a Číny. Biljana Vankovska popíše, jak právě tento posun zvýšil vnímání dvojího standardu mezi státy západního Balkánu, z nichž mnohé bez hmatatelného pokroku doposud dodržovaly směrnice EU.

Výjimečná přednáška je určena odborníkům z psychologie, politologie, také historie a práv, zároveň i širší veřejnosti, jež se o téma zajímá.

Země západního Balkánu: Evropská Unie uplatňuje politiku na podporu postupného začleňování zemí západního Balkánu do EU. Dne 1. července 2013 se jako první z těchto sedmi zemí stalo členským státem Chorvatsko. Albánie, Bosna a Hercegovina, Černá Hora, Severní Makedonie a Srbsko jsou oficiálními kandidátskými zeměmi. S Černou Horou a Srbskem byla zahájena přístupová jednání o několika kapitolách, jednání s Albánií a Severní Makedonií začala v červenci 2022, s Bosnou a Hercegovinou v březnu 2024 a Kosovo podalo v prosinci 2022 žádost o členství. Zdroj zde.

Prof. Biljana Vankovska z FF Univerzity sv. Cyrila a Metoděje ve Skopje je mezinárodní poradkyní Transnacionální nadace pro mír a budoucí studia (TFF) v Lundu (Švédsko) a nominátorkou na Soulskou cenu míru. Téměř tři desetiletí byla jednou z nejvlivnějších sloupkařek a veřejných intelektuálek v Makedonii a regionu bývalé Jugoslávie. V letech 1997–2000 hostovala jako výzkumná pracovnice v Kodaňském institutu pro výzkum míru (COPRI), v letech 2000–2014 byla zaměstnancem fakulty na Evropské mírové univerzitě (EPU) ve Stadschlainingu v Rakousku a v letech 2001–2002 působila jako vedoucí vědecká pracovnice v Ženevském centru pro demokratickou kontrolu ozbrojených sil (DCAF). Její výzkumné zájmy zahrnují politické transformace a transformaci balkánských společností, politický systém EU, balkánskou a mezinárodní bezpečnost, analýzu míru a konfliktů, privatizaci bezpečnosti, civilně-vojenské vztahy a přechodnou spravedlnost. Je i zakladatelkou a donedávna i vedla Centrum globálních změn, výzkumnou jednotku v rámci Filozofické fakulty sv. Cyrila a Metoděje ve Skopje. V roce 2023 byla nominována svou mateřskou fakultou jako kandidátka na člena Makedonské akademie věd a umění (MANU). Je autorkou několika vysokoškolských učebnic, tři funkční období působila jako šéfredaktorka mezinárodního vědeckého časopisu Security Dialogues.

Přes třicet nadaných studentů z celé České republiky prezentovalo výsledky svého ročního výzkumu na Konferenci mladých přírodovědců, kterou uspořádala přírodovědecká fakulta. Celkovým vítězem 19. ročníku se stal Ondřej Skála s prací Kvantová mechanika na hladině oleje. Jako hlavní cenu získal dvouměsíční odbornou stáž na zahraniční instituci s podporou až 100 tisíc korun od Nadace The Kellner Family Foundation.

„Ve své práci jsem se zabýval hydrodynamickým systémem, který se na první pohled jeví jako klasický. Při podrobnější statistické analýze se však ukazují jevy, které jsou podobné kvantové mechanice. To by člověk zpočátku nečekal, a právě v tom je to zajímavé. Také jsem nečekal, že se stanu celkovým vítězem, protože v sekci Biologie byly opravdu skvělé práce. Rád bych šel na vysokou školu do zahraničí, takže ten krok ke Kellnerově nadaci je velmi příjemný,“ uvedl Ondřej Skála z Gymnázia Ostrava-Zábřeh.

Skálova práce zvítězila také v sekci Fyzika a Vědy o Zemi. Druhé místo obsadila Alžběta Novotná za výzkum dvojitého beta rozpadu a třetí místo získal Vojtěch Přibyl s projektem věnovaným Ramanově spektroskopii.

V sekci Chemie se na prvním místě umístil Michal Ševčík z Gymnázia v Karviné díky své studii nové voltametrické metody pro stanovení fungicidu folpetu. Druhé místo patřilo Adamu Horákovi, který se věnoval syntéze sekundárních metabolitů rostlin s dihydropyranovým kruhem a jejich využití při syntéze (+)-obolactonu. Třetí místo získala Lucie Ovčačíková za výzkum možností využití diazoniových solí aktivovaných esteru pro cyklizaci peptidů.

V sekci Biologie, ekologie a životní prostředí si první místo odnesla Amálie Koblovská z Masarykova gymnázia Příbor za hodnocení nových FLT3 inhibitorů jako možných léčiv pro pacienty s akutní myeloidní leukémií. Druhé místo obsadil Ondřej Přibyl s analýzou šupin ryb jako indikátorů znečištění řek toxickými kovy. Třetí příčku získala Terezie Růžičková, která zkoumala vliv věku na rychlost stabilizace sluchového prahu u dětí s kochleárním implantátem. Terezie Růžičková zároveň získala i Cenu publika.

„Konferenci mladých přírodovědců podporujeme velmi rádi, protože i na tuto soutěž se odkazují studenti, kteří se pak ucházejí o zahraniční stipendia, respektive o stipendia naší nadace pro studium v zahraničí na bakalářských programech. Naše podpora směřuje k těm, kteří už pro ten svůj obor něco udělali. Ne na ty, kteří se teprve hledají. Když nám zmíní ve svém životopise, že se zúčastnili Badatele, tak je to pro nás indicie, že ten člověk má zájem o to, co studuje,“ řekla Eva David z Nadace The Kellner Family Foundation. „Měla jsem čas si poslechnout některé přednášky, které mě velmi zaujaly. Členové poroty konstatovali vysokou úroveň prezentace a shodli se, že svou kvalitou mnohdy převyšuje i bakalářské práce. Za mě velká pochvala,“ doplnila.

Konference mladých přírodovědců je podpořena z projektu Badatel 2025 – Rozvoj nadaných žáků SŠ prostřednictvím přírodovědných vzdělávacích aktivit v rámci výzvy MŠMT Podpora nadaných žáků základních a středních škol v roce 2025.

Velký úspěch má na dosah mobilní aplikace pro studující a zaměstnance Univerzity Palackého UPlikace. Dostala se do užší nominace na Českou cenu za Public Relations – Lemur, a to v kategorii Digitální komunikace. Jestli se jí podaří zvítězit, se dozvíme ve středu 18. června, kdy budou v pražském divadle Nová Spirála slavnostně vyhlášeny výsledky.

Univerzitní mobilní aplikaci využívá v současnosti nejen přes 20 tisíc studujících, akademiků a akademiček na Univerzitě Palackého, nabízí také informace pro zájemce o studium. UPlikaci ve spolupráci s Centrem výpočetní techniky UP vyvinulo olomoucké studio beecode pod vedením absolventa UP Lukáše Nováka. Stejný tým přitom v minulosti uspěl na cenách Lemur s webem Univerzitní město či mobilním průvodcem prváka KudyKam.

UPlikace se dostala do vybrané společnosti – mezi šesticí nominovaných v kategorii Digitální komunikace jsou například Česká spořitelna, AERO Vodochody AEROSPACE nebo Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky. „Zařazení UPlikace na shortlist tohoto prestižního ocenění vnímáme jako potvrzení úspěšné a dlouhodobé spolupráce mezi studiem beecode a Univerzitou Palackého. Jsme rádi, že se můžeme podílet na vývoji nástroje, který zlepšuje každodenní život studentů a posiluje interní komunikaci univerzity,“ popsal vedoucí vývoje Lukáš Novák.

UPlikace je vítaným pomocníkem všech olomouckých vysokoškoláků a akademických pracovníků už od roku 2017. Neustále se přitom vyvíjí a zahrnuje nástroje reagující na poptávku uživatelů. „Studenti mají v aplikaci možnost hodnotit absolvované předměty, zobrazit si výpůjčky v knihovně, přidali jsme také průvodce univerzitou pro zájemce o studium a důležitým rozšířením bylo v loňském roce vybudování krizové komunikační sítě v případě mimořádných situací v univerzitních budovách,“ popsal vedoucí oddělení marketingu UP Ondřej Martínek. V příštích letech se plánuje doplnění modulu pro absolventy nebo rozvoj aplikace v oblasti tematického informování jejích uživatelů.

Jubilejní 20. České ceny za PR – Lemur budou vyhlášeny 18. června v 18 hodin v pražském divadle Nová Spirála. O vítězích rozhoduje porota složená z 90 odborníků z Asociace public relations APRA, PR profesionálů, zástupců médií i významných institucí. „Konkurence byla letos velmi silná a odborná porota pečlivě vybírala ze stovek kvalitních projektů. To, že se právě UPlikace dostala mezi nejlepší, je už samo o sobě velkým úspěchem,“ zdůraznila za APRA Dominika Hronová.

Efektivní a přesné měření morfologických a fyziologických vlastností rostlin umožňuje systém AMULET. Při jeho vývoji spolupracovali odborníci na rostlinný výzkum i informatici z CATRIN Univerzity Palackého, VŠB-Technické univerzity Ostrava a Imperial College London a výsledek představili v odborném časopise Computers and Electronics in Agriculture. Díky propojení řady zobrazovacích metod s pokročilými algoritmy strojového učení systém umožňuje předpovědět na základě získaných dat další vývoj a kondici rostlin, což jsou stěžejní informace pro pěstitele i šlechtitele zemědělských plodin.

„Ve studii jsme prokázali, že AMULET může výrazně zlepšit proces zpracování dat z fenotypizace, tedy sledování a hodnocení vlastností rostlin v závislosti na prostředí. To je klíčové pro šlechtění rostlin a výzkum v oblasti zemědělství. Tento přístup umožňuje rychlejší a přesnější analýzu rostlinných vlastností, což může přispět k vývoji odolnějších a výnosnějších plodin,“ uvedla jedna z autorek článku Nuria De Diego.

Model AMULET zpracovává obrazy získané pomocí cenově dostupné RGB kamery. Vědci ho natrénovali na více než 30 000 snímcích modelové rostliny huseníčku rolního, ale prokázali, že ho lze využít i na zemědělské plodiny, jako je brambor.

„Systém zahrnuje detekci rostlin, odhad budoucího vývoje, třídění i analýzu dat. Vylepšuje fenotypizaci tím, že využívá pokročilý model umělé inteligence, který dokáže předvídat vývoj obrazových dat s vysokou přesností. Tato schopnost přináší výhody celé škále uživatelů – od vědců až po zemědělce – například tím, že zkracuje trvání experimentů, umožňuje včasnou detekci stresu rostlin nebo rychlejší rozpoznání nezdravých jedinců,“ objasnil první autor článku Jan Zdražil z CATRIN a doktorand na Fakultě elektrotechniky a informatiky VŠB-TUO.

Výzkumníci AMULET otestovali také u rostlin, které se „potkaly“ s patogenem Pseudomonas syringae. AMULET dokázal odhalit i takové znaky rostlin, které jsou pro lidské oko obtížně postřehnutelné, ale výrazně přispívají k pochopení reakce rostlin na konkrétní podmínky růstu.

„AMULET se osvědčil i při prognóze nástupu chorob u rostlin ještě předtím, než se projeví první viditelné příznaky, čímž umožňuje včasnou intervenci a minimalizaci ztrát na výnosu. Díky tomu bude možné rychleji a citlivěji zasáhnout a efektivněji tak chránit zdraví plodin,“ doplnila De Diego.

AMULET vznikl za podpory evropského projektu PATAFEST z programu Horizon Europe RIA. Ačkoli je podle odborníků nutné funkčnost systému ještě dále testovat pro různé podmínky a rostlinné druhy, už nyní představuje průlomový nástroj, který může zásadně zefektivnit fenotypizaci – od detekce až po analýzu dat. Pokud se z praxe podaří získat data pro ověření modelu, jeho využití ve šlechtitelských programech a zemědělství může v dohledné době přispět k vyšší vitalitě a výnosu plodin a umožnit péči o rostliny s menším časovým a pracovními nároky.

Jak se tvoří gelové kuličky v oblíbeném bubble tea? Co všechno umí 3D tisk a jak nám nanosvět přibližují superpočítače? Odpovědi na tyto otázky a spoustu interaktivních pokusů najdou malí i velcí návštěvníci tento týden v expozici Univerzity Palackého na Veletrhu vědy. Ten od 5. do 7. června v pražských Letňanech pořádá Akademie věd ČR a každoročně jej navštíví na padesát tisíc návštěvníků. 

Největší tuzemská akce zaměřená na popularizaci vědy představí od čtvrtečního rána do sobotního večera na jednom místě přes sto expozic, na nichž se vedle pracovišť Akademie věd ČR představí také vysoké školy, science centra či firmy.

„Letos se nám podařilo oslovit k zapojení na Veletrh vědy dosud největší množství pracovišť Univerzity Palackého. Nově ji tak budou reprezentovat fakulty tělesné kultury a zdravotnických věd doplněné již tradičně o zástupce katedry psychologie filozofické fakulty či katedry geoinformatiky a fyzikální chemie přírodovědecké fakulty. Chybět nebude ani vysokoškolský ústav CATRIN. Interaktivní program doplní exponáty a hlavolamy z Pevnosti poznání,“ vypočítává Ondřej Martínek, vedoucí oddělení marketingu UP, které prezentaci UP na Veletrhu vědy zaštiťuje.

Na stánku Univerzity Palackého tak návštěvníci nahlédnou do tajů nanosvěta a díky virtuální realitě také do 14. století, vytvoří si gelové kuličky, zjistí, jaké to je být v těle seniora, a budou moci soutěžit o nejvyšší krokovou frekvenci. Studentky a studenti zároveň poskytnou zájemcům informace o možnostech studia v Olomouci.

Vstup na Veletrh vědy na Výstavišti PVA Expo v Letňanech je volný. Expozice jsou přístupné denně od 10 do 18 hodin. Více na veletrhvedy.cz. 

Na stupních vítězů stanuli budoucí záchranáři z Fakulty zdravotnických věd UP na 18. ročníku soutěže Den první pomoci Ostrava. Mezi patnácti týmy z českých a slovenských univerzit vybojovali studenti 3. ročníku zdravotnického záchranářství Martina Dvořáková, Karolína Švábová a Vojtěch Nadymáček skvělé druhé místo.

Soutěž studentů zdravotnického záchranářství se letos konala v Kunčicích pod Ondřejníkem. Hodnocená část proběhla ve dvou dnech. Organizátoři si pro soutěžící opět připravili celou řadu simulovaných situací. „V rámci odpolední etapy jsme se setkali například se stanovištěm dvou intoxikovaných dětí nebo s dopravní nehodou, jejíž příčinou byla cévní mozková příhoda řidiče,“ vyjmenovala Karolína Švábová.

V následující noční etapě měl tříčlenný tým za úkol ošetřit muže s vysoce nakažlivou nemocí. „To nás opravdu překvapilo, protože s takovými případy se záchranáři v České republice setkávají raritně. Jejich řešení je velmi specifické, ale o to více nás stanoviště naučilo,“ zmínila Karolína Švábová. „Noční etapa prověřila nejen naši vytrvalost, ale i schopnost spolupráce v náročnějších podmínkách. Nebylo snadné udržet plnou soustředěnost až do ranních hodin,“ doplnila Martina Dvořáková.

Kvůli nepříznivé předpovědi počasí se celodenní etapa přesunula do simulačního centra ostravské lékařské fakulty SIMLEK. „Úkoly zde byly opravdu rozmanité, od přijímání hovorů na zdravotnickém operačním středisku přes práci na urgentním příjmu až po kardiopulmonální resuscitaci,“ popsala Karolína Švábová.

Který úkol považují stříbrní záchranáři za vůbec nejnáročnější? „Pro mě to jednoznačně bylo stanoviště s dřevorubcem, na kterého spadl v lese strom a způsobil mu vážné poranění lebky,“ uvedl Vojtěch Nadymáček. „Pro mě byl nejtěžším stanovištěm urgentní příjem – simulovaný tlak personálu a orientace v neznámém prostředí byly opravdu náročné,“ zdůraznila Martina Dvořáková. „Nejnáročnější byla celodenní etapa, protože po probdělé noci se na nás začala podepisovat únava,“ shrnula Karolína Švábová.

Stejně cenné jako zisk stříbra jsou pro trojici studentů získané zkušenosti. „Byla to pro nás úplně první záchranářská soutěž, které jsme se kdy účastnili. Proto jsem si ani nemyslel, že bychom se mohli reálně umístit mezi třemi nejlepšími. I tak jsme do toho s týmem šli naplno a soutěž si maximálně užili. Získané zkušenosti budeme moct jednou využít v naší budoucí praxi,“ zhodnotil Vojtěch Nadymáček. „Celá soutěž pro mě byla neopakovatelným zážitkem, ze kterého si odnáším mnoho podnětů, inspirace a zkušeností do budoucna,“ doplnila Martina Dvořáková. „Chtěli bychom moc poděkovat pořadatelům za perfektní organizaci. Velké díky patří také všem vyučujícím z Ústavu zdravotnického záchranářství a intenzivní péče, kteří nám celé tři roky poskytují nabyté zkušenosti ze své klinické praxe,“ uzavřela Karolína Švábová.

Na soutěži Den první pomoci Ostrava reprezentoval FZV UP i druhý tým ve složení Kristýna Všetečková, Kryštof Kněžínek a Jan Voráček.

„Na své studentky a studenty jsem velmi pyšná, protože úspěchem na soutěži opět potvrdili, že je odborná výuka v Ústavu zdravotnického záchranářství a intenzivní péče vedena kvalitně. Vzhledem k tomu, že se jedná o opakovaný úspěch na této soutěži, mohu i říct, že se umístění na ‚bedně‘ stalo již tradicí,“ zdůraznila přednostka ústavu Marinella Danosová.

Olomouc bude o prvním červnovém víkendu slavit a univerzita u toho nesmí chybět. Tradiční Svátky města, jejichž program se letos pojí se Svátky písní a Slovenskou sezonou, zahájí v pátek 6. června historický průvod ke cti svaté Pavlíny, patronky Olomouce. Půjdou v něm i hodnostáři univerzity. Ta se bude podílet i na dalším programu oslav.

Historický průvod vyrazí z Horního náměstí v pátek 6. června v 18 hodin a zamíří směrem k Mariánskému sloupu na Dolním náměstí. „Do průvodu bychom rádi pozvali všechny Olomoučany, abychom si společně připomněli kulturní a historické dědictví města a oslavili jeho patronku svatou Pavlínu,“ řekla Lucie Rozbořilová, vedoucí oddělení organizace společenských akcí magistrátu. V průvodu jdou vždy i zástupci významných olomouckých institucí, vojenské posádky a univerzity. „Univerzitu Palackého zastoupí v talárech prorektoři Jitka Petrová a Matěj Dostálek, předsedkyně Akademického senátu UP Irena Smolová nebo děkani lékařské a právnické fakulty, které doplní také proděkani filozofické, cyrilometodějské teologické, přírodovědecké fakulty a fakulty zdravotnických věd či univerzitní pedel,“ doplnil Ondřej Martínek z oddělení univerzitních akcí UP.

Slavnostní procesí vyvrcholí bohoslužbou v kostele svatého Mořice, kterou svým zpěvem doprovodí Bratislavský chlapčenský zbor. Soubor na mši naváže koncertem a slavnostně tak zahájí Slovenskou sezonu, přehlídku kultury, hudby a gastronomie našich sousedů. Po skončení páteční bohoslužby bude na Horním náměstí taneční večer pod hvězdnou oblohou, což je novinka v programu Svátků města. Tančit se bude od 20 do 22 hodin pod vedením Tanečního studia Tomáše Komendy a o živý hudební doprovod se postará kapela Jamr’s.

Druhý den nabídne zábavu pro velké i malé. Na pódiu na Horním náměstí se bude zpívat i tančit, Divadlo Tramtarie zahraje veselé pohádky, chybět nebudou různé dílničky, na Dolním náměstí se uskuteční Flerjarmark s nabídkou originálních šperků a dekorací. Za návštěvu stojí i unikátní slavnostní sál Základní školy Komenium, milovníci květin určitě zamíří do rozária za Vyznáním růží. Na sobotním programu se podílí i Univerzita Palackého. Po celý den najdou návštěvníci před radnicí odpočinkovou a science zónu univerzity, kde si mohou užít hlavolamy a exponáty z Pevnosti poznání, workshop výroby bloků, science show se spolkem UP Crowd nebo nácvik laické resuscitace se studenty medicíny. Od 12 do 17 hodin bude také výjimečně otevřen obchod a informační centrum univerzity UPoint.

Svátky města Olomouce se v letošním roce opět spojily se Svátky písní a hudba a zpěv budou slyšet na každém kroku. Pěvecké soubory spolu změří síly v soutěži Rozezpívej Olomouc, kde budou mít za úkol zazpívat během dvou dnů na co největším počtu míst ve městě. Hudbou a zpěvem ožijí například Smetanovy sady, okolí kašen v centru města nebo věž kostela svatého Mořice.

Ačkoli Svátky města a písní končí v neděli 8. června, Slovenská sezona bude pokračovat dál. Jejím vrcholem bude v sobotu 20. září Slovenský den na Horním náměstí.

Profesor Jaroslav Peprník, významný český anglista a amerikanista, autor monografií i učebnic zabývajících se anglosaským světem a anglickým jazykem a také spoluzakladatel anglistiky v Olomouci, obdržel Cenu Františka Palackého. Prestižní ocenění Univerzity Palackého převzal v kapli Božího Těla v Uměleckém centru UP z rukou rektora univerzity Michaela Kohajdy.

Potřinácté udělila Univerzita Palackého Cenu Františka Palackého. Tentokrát ji převzal profesor Jaroslav Peprník, význačný český lingvista. Je činný ve třech oblastech: pedagogické, tvorbě učebnic a shromažďování materiálů k historii styku Čechů a anglofonních zemí. Nepřehlédnutelným aspektem jeho odborné činnosti je nesmírně široký přehled o literatuře a reáliích, vlastně o všem, co souvisí s kulturou anglofonních zemí. Působení v oboru lexikologie jej řadí mezi naše přední specialisty v této lingvistické disciplíně. Bez učebních textů profesora Peprníka se dlouhou dobu neobešla výuka angličtiny na našich vysokých a středních školách.   

Cenu Františka Palackého převzal Jaroslav Peprník během slavnostního zasedání vědeckých rad a akademických senátů Univerzity Palackého, při příležitosti 227. výročí narození jmenovaného historika a obrozence. Ve své řeči nabité životními zkušenostmi vzpomněl na některé učitele i studenty, vyprávěl i o okolnostech, které ho k anglistice přivedly, přičemž zdůraznil významnou roli pokory, která je pro zvládnutí angličtiny podle něj velmi důležitá.

„Děkuji velmi za Cenu Františka Palackého! Jsem hrdý na to, že jedenasedmdesát let mého života je spjatých s Univerzitou Palackého a jsem i velmi rád, že poslední třetinu svého života mohu strávit beze strachu, ve svobodě slova a se svobodou cestování. Neberme svobodu jako samozřejmost! Za doby normalizace mi jeden rakouský přítel řekl: ‚Pánu Bohu děkuji za to, že jsem se nenarodil o sedmdesát kilometrů severněji.‘ Děkujme tedy Osudu, že jsme se nenarodili v Bangladéši nebo na východní Ukrajině,“ řekl laureát ocenění, který odučil už sto dvacet čtyři semestrů a do pracovny na olomoucké univerzitě dochází sedmdesátým prvním rokem.

Podle Jana Stejskala, děkana Filozofické fakulty Univerzity Palackého, který v kapli Božího Těla pronesl laudatio na letošního laureáta, je Jaroslav Peprník výjimečný člověk, jehož životní dráha, vědecké dílo i pedagogická činnost byly a jsou nejen inspirací, ale i důkazem, že laskavost, houževnatost a láska k oboru dokážou překonat i ty nejtěžší překážky.

„Jeho cesta k anglistice byla vedena nejen školními osnovami, ale především osobní vášní. Angličtinu začal studovat jako samouk, inspirován dobrodružnými příběhy z anglicky mluvících zemí, které vypátral v otcově knihovně. Vnitřní motivace jej provází celý život a stala se základem jeho mimořádné pedagogické i vědecké kariéry,“ uvedl Jan Stejskal. Vzpomněl i Peprníkovo gymnaziální období, během nějž musel pracovat v letecké továrně v Bučovicích a zažil i dramatické chvíle během bombardování, jakož i rok 1948 a jeho pobyt v Anglii, kde studoval i cestoval. V závěru pak i politické události, jež následovaly a po promoci Jaroslava Peprníka zařadily do pomocných technických praporů (PTP), v nichž jako „politicky nespolehlivý“ strávil čtyři roky života v tvrdých podmínkách. V této souvislosti pak zdůraznil Peprníkovu víru v demokratické hodnoty a lásku ke svému oboru.

Slavnostního aktu se zúčastnili jak akademičtí pracovníci olomoucké univerzity a jiných vysokých škol, tak zástupci statutárního města Olomouce, Olomouckého kraje a Hodslavic, rodné obce Františka Palackého. Rektor UP Michael Kohajda před předáním ocenění zdůraznil i laureátovu pracovitost. „Pan profesor Peprník se nesmazatelně zapsal do historie naší univerzity i do srdcí mnoha generací studentů a kolegů. Jeho práce je akademicky obdivuhodná, zároveň lidsky inspirativní. Svou erudicí, pokorou a zaujetím pro jazyk inspiroval stovky studentů, z nichž mnozí dnes sami působí jako pedagogové,“ uvedl.

Jaroslav Peprník (* 1927) je absolventem angličtiny a historie na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Studium ukončil v roce 1950 disertační prací s názvem Nominální tendence v moderní anglické próze. Na Filozofické fakultě UP působí od roku 1954, na katedře anglistiky se specializuje na současný anglický jazyk a zejména na lexikologii. První Peprníkovo skriptum Angličtina pro lékaře vyšlo v roce 1966, dočkalo se několika reedicí a bylo zavedeno i na LF UK v Praze. Později následovalo skriptum Angličtina pro filology I–II (1984, 1987). Díky práci na Slovníku amerikanismů získal jako jediný Čech v roce 1969 Fulbrightovo stipendium s půlročním pobytem v USA. Další jeho úspěšnou učebnicí byla Angličtina pro jazykové školy. Vědecký titul kandidáta filologických věd mohl získat teprve v roce 1986, a to na základě kandidátské disertační práce Sémantika pojmenování barev v angličtině a češtině. Habilitovat se mohl až po roce 1989. Těžištěm jeho odborné práce byl výzkum styků českých zemí s anglofonním prostředím, který byl završen publikacemi Anglie očima české literatury (2001), Amerika očima české literatury (2002), Češi a anglofonní svět: kontakty a percepce (2012) a Anglofonní svět a  Češi (2016). Pro širší veřejnost napsal obrys dějin Británie a USA: Ilustrované reálie (2004) a antologii krátkých textů čerpaných z Times, nazvanou Journalistic English (2005). Velké úsilí po roce 1990 věnoval revizi anglických pasáží v učebnici Oldřicha Švarného Hovorová čínština v příkladech a recenzi Velkého česko-anglického slovníku od Josefa Fronka.

Jaroslav Peprník je držitelem několika ocenění. V roce 2003 obdržel Cenu města Olomouce, v roce 2023 i nejvyšší resortní vyznamenání, medaili prvního stupně, kterou mu v prostorách Univerzity Palackého předal ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR. Proslov profesora Jaroslava Peprníka si můžete přečíst zde.  

Cena Františka Palackého je oceněním vynikajících výsledků tvůrčí činnosti na poli vědy nebo kultury, které přispívají k prestiži České republiky a Univerzity Palackého. Byla zřízena v roce 1998 při příležitosti dvoustého výročí narození Františka Palackého. Již od jejího zřízení a jejího prvního udělení spolupracuje s olomouckou univerzitou rodiště Františka Palackého, obec Hodslavice, a město Neratovice, kde František Palacký často pobýval. Jménem univerzity uděluje uvedené ocenění rektor UP, zpravidla jednou za dva roky. Letos byla Cena Františka Palackého udělena potřinácté. Mezi doposud oceněné patří například amerikanista a emeritní rektor UP Josef Jařab, kardinál Tomáš Josef Špidlík, odborník na ústavní právo Pavel Rychetský či přední český historik a teoretik umění a architektury Rostislav Švácha.

Masakr na Švédských šancích u Přerova patří k nejtemnějším kapitolám našich poválečných dějin. V noci z 18. na 19. června 1945 při něm bylo československými vojáky do masového hrobu popraveno 265 nevinných Karpatských Němců, Maďarů a Slováků, především žen a dětí. Při příležitosti 80. výročí této tragické události představuje Vydavatelství Univerzity Palackého knihu Temné obilí, která prostřednictvím netradiční kombinace komiksu a odborné studie přibližuje průběh a následky celého masakru. Přináší rovněž nová zjištění z archivů o osudech pachatelů i obětí tohoto hrůzného činu. Symbolicky v době výročí událostí Vydavatelství UP chystá také dvě besedy – v Olomouci a Bratislavě.

S cílem přibližovat historii neotřele a ve srozumitelném kontextu, komunikovat těžké a smutné téma směrem k co nejširší skupině čtenářů včetně dospívající generace a zároveň s úctou k pravidlům odborné literatury se Vydavatelství UP rozhodlo v Temném obilí propojit dvě zdánlivě neslučitelné formy – komiks a odbornou studii. Ve spolupráci autorského dua Martin Šinkovský – Ticho762 a historika Filozofické fakulty UP Pavla Kreisingera vznikla kniha, která naplňuje představu o moderní populárně-naučné publikaci, která má vzdělávat a zároveň být čtenářsky atraktivní.

Temné obilí má podobu dvojknihy. Dvě obálky a dvě části, které se vzájemně doplňují a dohromady tvoří komplexní celek. Čtenáři sami si volí stranu, ze které chtějí do temného a smutného příběhu o masakru na Švédských šancích vstoupit.

Bezútěšný komiks a studie plná nových zjištění

Jednu polovinu Temného obilí tvoří syrový, bezútěšný a esteticky sugestivní komiks z dílny spisovatele Martina Šinkovského a kreslíře Ticho762, který syrově zpracovává události masakru na Švédských šancích, především pak cestu vlaku s vracejícími se karpatskými Němci, bezskrupulózní rozhodování o jejich osudu a průběh osudné noci z 18. na 19. června, kdy došlo k hromadné popravě. „Komiks vychází z historických podkladů, ale ve vyprávění pracujeme s fantaskní časovou smyčkou a částečně také s fiktivními postavami. Autentické a explicitní zpracování jej předurčuje především pro dospělé čtenáře,“ říká Martin Šinkovský. „Komiksové vyprávění nám umožňuje pracovat s emocemi, nedořečeností, symboly. Tím je ostatně i název knihy samotný, neboť odkazuje k tradované legendě místních obyvatel, podle nichž vyrostlo v místě hromadného hrobu obilí s nezvykle temným odstínem,“ doplňuje.

„Skličující svědectví doby i události samotné v komiksu podtrhujeme vizuálním zpracováním, které využívá černobílé estetiky doplněné výraznou temně červenou barvou, která má odkazovat na množství prolité krve,“ vysvětluje k vizuální stránce komiksu Ticho762.

Druhá polovina knihy sestává z odborné studie Masakr na Švédských šancích v souvislostech historika Pavla Kreisingera z Filozofické fakulty Univerzity Palackého. Kreisinger v ní přináší důležitý dějinný kontext masakru, zasazuje jej do rámce konce druhé světové války a poválečného násilí v Československu a odhaluje dosud neznámá zjištění z archivů. Jako prvnímu se mu podařilo nahlédnout do vězeňských spisů. Přibližuje osudy pachatelů hrůzného činu, upřesňuje jména a původ 265 obětí a detailně popisuje proces rozkrývání a vyšetřování celého masakru, který se udál pod dohledem a vedením dvou slovenských vojáků Karola Pazúra a Bedřicha Smetany a za souhlasu velitele Eugena Surovčíka. „Je to historický text o vině a trestu, bezcitnosti, cynismu a dobové neochotě se s událostmi vypořádat čelem,“ přibližuje Kreisinger.

„Máme vůči naší historii dluh, který se knihou Temné obilí alespoň částečně pokoušíme splatit. Zatímco v odborných kruzích už kritická reflexe poválečného období zdárně probíhá, v širší společnosti jde stále o nepříjemné téma, které ‚se nesluší‘ otevírat. Budeme rádi, když se to změní a vyvoláme diskuzi, sebereflexi a smíření napříč všemi generacemi čtenářů. Pomáhat komunikovat nepříjemná témata a nabízet kultivovanou diskuzi považujeme za důležitou součást role univerzitního vydavatelství,“ dodává ředitel Vydavatelství UP Aleš Prstek.

Besedy s autory a historiky jako nedílná součást knihy

Právě motivace rozproudit kolem mementa tragických událostí na Švédských šancích větší debatu ve společnosti je důvodem, proč Vydavatelství UP doplňuje vydání knihy sérií besed s autory a historiky. Už beseda při příležitosti uvedení Temného obilí na Světě knihy 2025 za účasti Pavla Kreisingera, Martina Šinkovského, historika a spisovatele Jiřího Padevěta a spisovatelky a novinářky Lenky Chalupové se setkala s velkým ohlasem diváků. Podobně laděná diskuze zaplnila také na konci května sál přerovského Muzea Komenského.

Dvě besedy jsou symbolicky v plánu přesně kolem data výročí masakru. V úterý 17. června se ve spolupráci s Vědeckou knihovnou v Olomouci uskuteční diskuze v Červeném kostele. Mezi hosty budou autoři knihy Martin Šinkovský a Pavel Kreisinger, historička Kateřina Portmann, která se věnuje tématu poválečného násilí v českém i česko-německo-rakouském kontextu, historik Vědecké knihovny v Olomouci Lubomír Novotný a přerovská spisovatelka a novinářka Lenka Chalupová.

Ve čtvrtek 19. června se pak uskuteční beseda v Bratislavě v Muzeu karpatských Němců. Události masakru na Švédských šancích se totiž s ohledem na oběti pocházející ze slovenských obcí úzce dotýkají i místní komunity historiků, pamětníků a potomků karpatských Němců. Kromě Pavla Kreisingera, autora odborné studie z Temného obilí, se v Bratislavě objeví také Michal Schvarc (Muzeum karpatských Němců a Historický ústav SAV), Matej Medvecký (VHÚ Bratislava) a Milan Vyhlídal (Univerzita obrany v Brně).

Veškeré detaily o publikaci Temné obilí a doprovodných aktivitách jsou dostupné na webu www.temneobili.upol.cz. Kniha je v prodeji na e-shopu Vydavatelství UP a postupně se objevuje také u dalších knihkupců.

Vydání publikace podpořili Česko-německý fond budoucnosti, Olomoucký kraj, statutární město Olomouc, statutární město Přerov, Rakouské centrum, spolek Conditio humana a Vlastivědné muzeum v Olomouci. Svou záštitu mu udělilo také německé velvyslanectví v Praze.

Informace o vědeckých objevech a tématech se často k veřejnosti dostávají prostřednictvím hesel na Wikipedii. Spolek Wikimedia Česká republika, který se stará o rozvoj české Wikipedie, si je toho vědom, a proto na celý červen vyhlásil Měsíc vědy na Wikipedii. Při této příležitosti pořádá 9. června ve spolupráci s Univerzitou Palackého celodenní akci v Pevnosti poznání, která veřejnosti přiblíží, jak Wikipedie funguje, a nabídne vědcům a vědkyním z univerzity možnost se do jejího editování zapojit.

Žijeme v době, již někteří nazývají dobou postfaktickou. Zorientovat se v záplavě informací je někdy nadlidský úkol. Wikipedie je pro spoustu lidí prvním zdrojem informací o novém tématu. Z tohoto důvodu se vědci a vědkyně po celém světě zapojují do jejího editování, aby fakta, která veřejnost jejím prostřednictvím dostává, byla podložená a srozumitelně napsaná. Přesto na Wikipedii spousta hesel stále chybí či jsou nedostatečně zpracována či ozdrojována. 

Spolek Wikimedia, který se stará o rozvoj české Wikipedie, nabízí vědcům a vědkyním z Univerzity Palackého unikátní možnost to změnit – v podobě několikahodinového editatonu. Pod vedením zkušených lektorů projdou zájemci úvodním školením a v průběhu celého odpoledne jim budou k ruce tak, aby příště zvládli editovat Wikipedii kdykoliv a kdekoliv. Editaton bude probíhat 9. června od 13:00 do 17:00 v Pevnosti poznání a vědkyně a vědci se mohou připojit kdykoliv. Stačí, když si s sebou vezmou svůj notebook a vědecké téma či osobnost, o níž by rádi zvýšili veřejné povědomí.

Editaton doplní dvě přednášky. Dopolední od 9 hodin se zaměří na studenty středních škol, kteří využívají Wikipedii jako zdroj informací pro psaní seminárních či jiných školních prací. Dozvědí se, zda může sloužit jako spolehlivý zdroj informací, jak tato platforma vlastně funguje a kdo ověřuje údaje, které se na Wikipedii objeví.

Druhá, odpolední přednáška od 16 hodin představí široké veřejnosti fungování této největší encyklopedie světa. V přednášce se lektoři zaměří na věrohodnost informací, nabídnou perspektivy různých vědních oborů, které mají na Wikipedii své zastoupení, a nastíní možnosti, jak rozvíjet a popularizovat vědecké poznání pomocí projektů a nástrojů Wikimedia komunity.

„Jsme rádi, že se naším novým partnerem stala Univerzita Palackého, druhá nejstarší univerzita v České republice. Univerzity byly po staletí strážkyněmi vědění, poznání a vědy, je tedy symbolické, že se náš den s Wikipedií odehrává v Pevnosti poznání,“ řekl hlavní lektor Wikimedia ČR a absolvent UP Pavel Bednařík. „Měsíc vědy na Wikipedii letos startuje prvním ročníkem. Jsem proto ráda, že spolupráce neprobíhá jen v Praze, jak je obvyklé, ale i v Olomouci, kam se moc těšíme,“ dodává výkonná ředitelka Wikimedia ČR Klára Joklová.

Vstup na všechny akce je zdarma, na editaton a přednášku pro školy je třeba se zaregistrovat. Podrobné informace o akci WikiPevnost najdete zde, více o Měsíci vědy na Wikipedii pak zde.

Na sklonku května hostila Univerzita Palackého mezinárodní konferenci 6th International Conference of PhD Students of Nursing Study Programs. Během dvou dnů se setkali a své zkušenosti si předali studenti z České republiky, Slovenska, Maďarska, Polska a Itálie. Zúčastnili se také studenti z Keni, Tuniska, Etiopie, Iráku a Súdánu, kteří v současné době studují doktorský program v Maďarsku. Dvoudenní program zahrnoval vedle tří desítek prezentací i tematické workshopy a společenský program s komentovanou prohlídkou historického centra města.

Konference slouží jako platforma pro doktorandy, kde mohou prezentovat svůj výzkum, vyměňovat si nápady a podporovat mezinárodní spolupráci v oblasti ošetřovatelské vědy. V jejím pořádání se střídají univerzity z České republiky, Slovenska, Polska a Maďarska. Šestý ročník organizovala Fakulta zdravotnických věd Univerzity Palackého. Vzhledem k probíhající rekonstrukci fakultní budovy na třídě Svobody se konference konala v prostorách přírodovědecké fakulty. Konferenci zahájil děkan FZV UP Jiří Vévoda spolu s proděkankou pro vědu, výzkum, doktorské studium a kvalitu Helenou Kisvetrovou. Mezi pozvanými hosty byl také profesor Gianluca Catania z univerzity v italském Janově, který vedl workshop na téma vývoje, implementace a hodnocení komplexních intervencí ve zdravotnictví s konkrétním příkladem z paliativní péče.

Během dvoudenního programu se na pomyslném vědeckém pódiu vystřídaly tři desítky přednášejících, mezi nimi jedenáct doktorandů z Univerzity Palackého. „Účast na konferenci v Olomouci pro mě byla velkým přínosem zejména díky inspiraci, kterou jsem zde načerpala pro své další studium. Velmi si cením možnosti navázat kontakty s ostatními studenty doktorského studia, potkat své současné kolegy a přátele ze studia, sdílet zkušenosti a otevřeně konzultovat témata spojená nejen se samotným studiem, ale i s vlastním výzkumem či výzkumem ostatních. Obohacující bylo také setkání s odborníky z různých oblastí, které mi nabídlo nové pohledy nejen na mé téma. Výjimečným přínosem pak byly dva kvalitní workshopy, které byly prakticky zaměřené a přinesly mi nové poznatky," zhodnotila Zuzana Tomášková, studentka 2. ročníku doktorského studijního programu Ošetřovatelství na FZV UP.

Zástupci zahraničních univerzit, kteří se konference zúčastnili společně se svými studenty, velmi pozitivně hodnotili úroveň přednášek i organizační zajištění konference a krásné prostředí přírodovědecké fakulty. „Jsem velmi ráda, že konference měla takový úspěch a naši doktorandi prokázali prezentacemi svých výzkumů na tomto mezinárodním fóru kvalitu doktorského studia na fakultě zdravotnických věd," shrnula proděkanka Helena Kisvetrová.

Vždycky ho bavila čísla a počítání. Matematika mu šla tak dobře, že si ji dobrovolně vybral i u maturity. Přesto se profesionálním „počtářem“ nestal a jako profesi si vybral obor na první pohled vzdálený od přírodních věd: právo. Letos je to dvacet pět let, kdy spojil své jméno a vlastně i život s Univerzitou Palackého. Jako student, absolvent, akademik, proděkan a… rektor. Právník Michael Kohajda je od května novým rektorem druhé nejstarší univerzity u nás.

Jakou podobu chce vtisknout škole? Jací by měli být její absolventi a jak univerzita obstojí v dynamické době? O tom všem v rozhovoru s novým rektorem Univerzity Palackého, který přineslo aktuální vydání magazínu Žurnál UP.

Vaše profesní akademická cesta v Olomouci je poměrně přímočará. Od studenta přes pedagoga, proděkana až po nejvyšší pozici.

Ta Olomouc není bez výjimky. Doktorské studium jsem totiž absolvoval v Praze na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Právě tam se podle mého názoru vyučovalo nejlepší finanční právo, jehož garantem byl pan profesor Bakeš. Považuji za pozitivní a přínosné, že jsem mohl projít dvěma velkými, kamennými a velmi tradičními univerzitami. Vlastně tak trošku nabourávám onen častý inbreeding. Tedy to, že někdo absolvuje na škole magisterské studium, pak doktorské, zůstane na stejném místě učit a bádat a během celého profesního života ji neopustí. Já si myslím, že je lepší instituce střídat, protože to člověku přináší víc zkušeností i inspirací.

Co z tohoto pohledu chcete přinést vysokému učení, které existuje 450 let?

Pro mě jsou důležité tradiční hodnoty, které v sobě univerzita nese. Respekt k odkazu, který přebírám, je i jedním z důvodů, proč jsem se rozhodl, aby se inaugurace konala v olomouckém chrámu Panny Marie Sněžné. Chci tak dát najevo, že jsme pokračovateli práce našich předchůdců. Zvlášť v dnešní geopoliticky hektické době je dobré zdůraznit, že existuje instituce se čtyřistapadesátiletou historií, která je stabilní a drží se stále stejných principů a ideálů. Svět kolem nás se mění, ale univerzita zůstává a my bychom na naše historické kořeny neměli zapomínat. Jsou součástí našich příběhů, které na Univerzitě Palackého kaž­dý den žijeme.

To je navazování na práci vašich předchůdců. Jaká je vaše představa další existence Univerzity Palackého?

Primárně musíme zajistit, aby univerzita fungovala a rozvíjela se i nadále. Možná se vám zdá, že to je samozřejmé a není na tom nic složitého. Ale já vnímám mnohá rizika, a to především ve správném fungování akademické samosprávy. Jestliže nejsme schopni nebo nebudeme schopni sami sobě efektivně vládnout, tak dáváme jiným do rukou argumenty, že by se to mělo změnit.

To je velké politické téma, zda je ono akademické rozhodování samo o sobě v dnešní době v pořádku. Jako poslanec jste podobné debaty určitě zaznamenal…

Často to slýchám v rámci diskuzí o financích pro vysoké školy, které vždy požadují více peněz s argumentem, že jsou podfinancované. To je samozřejmě legitimní, snažit se získat více financí na rozvoj. Ale je to pohled zevnitř vysokých škol. Myslím si, že je potřeba mít i druhý pohled a vidět, jak se na nás dívá vnější svět. A on se dívá právě přes čísla a peníze. Jen pro ilustraci – v rámci meziročního navýšení univerzita dostala navíc téměř 250 milionů korun, když vedle toho dáte zhruba 30 milionů, které jsme sami získali v roce 2023 ze smluvního výzkumu, je zřejmé, že jsme naprosto závislí na veřejných prostředcích. Že námi získané peníze jsou v miliardovém rozpočtu univerzity kapkou v moři. Pak se nemůžeme divit, že ten, kdo nám peníze posílá, chce, ať s nimi dobře hospodaříme a sami řešíme své problémy. Jsou to relevantní připomínky a my musíme ukázat, že jsme schopni se sami o sebe dobře postarat a svěřené prostředky efektivně využívat.

Asi si musíme mnohem více uvědomovat realitu, v níž žijeme. Česká republika bude muset mj. víc investovat do své obrany…

Já ten reálný pohled na ekonomiku vysokého školství myslím zcela vážně. Jsem čtyři roky členem sněmovního rozpočtového výboru a dovolím si připomenout, že jako stát máme obrovský systémový deficit na úrovni někde okolo 250 miliard korun. Příští rok určitě porostou výdaje ve dvou zásadních oblastech: v obraně a ve zdravotnictví. V tomto kontextu mám za to, že vysoké školství prioritou prostě v současné situaci být nemůže. A jestliže nám tedy někdo pošle meziročně o čtvrt miliardy více peněz, tak je to velmi dobrý výsledek. Jsou to peníze, na které nemáme automatický nárok.

Nemáme být tedy spíše připraveni na to, že další meziroční navýšení už nebude, anebo dokonce, jak vidíme v zahraničí, se nám příspěvek meziročně i sníží?

Myslím, že na něco takového tuzemské vysoké školy vůbec nejsou mentálně nastavené. Před pár týdny jsem vyučoval na jedné univerzitě v Nebrasce. Nebylo dne, aby v newsletteru pro vyučující nebyla informace rektora, že škola přišla tu o deset, tam o dvacet milionů dolarů a jaký to má praktický dopad. I u nás se situace může změnit a my se s ní budeme muset vypořádat. Být připraveni systémově i mentálně a hledat alternativy. Jeden z mých cílů je, abychom v rámci čtyřletého rektorského období podstatně navýšili prostředky, které přicházejí z neveřejných zdrojů, popřípadě sice z veřejných zdrojů, ale na základě smluvních ujednání, to znamená z nějakého soukromoprávního vztahu.

Určitě to ne každý na akademické půdě uslyší rád, že bychom měli i „vydělávat“.

Jistě, ty názory nejsou jednoznačné. Část akademiků to považuje za docela přirozené, mají už tak nastavené vztahy, jiní říkají, že by je podobné aktivity odvedly od jejich „čisté“ vědy. Dobře, ale ta věda je financována zcela z veřejných prostředků. Chtěl bych na univerzitě toto téma otevřeně komunikovat, protože pokud budeme mít portfolio zdrojů financování širší, budeme lépe odolávat vnějším vlivům.

Mělo by se podle vás změnit zaměření Univerzity Palackého? Vzniknout například technická fakulta?

S myšlenkou zřizování nové fakulty v následujících čtyřech letech nijak nesouzním. Myslím, že musíme nejprve vyřešit zásadní problémy, které máme. První je vztah mezi vysokoškolským ústavem Catrin a přírodovědeckou fakultou. Druhou zásadní věcí je, řekněme, nejmenší komfort studentů jedné z našich fakult. Mám na mysli fakultu zdravotnických věd.

Myslíte tím, že fakulta nemá vlastní objekt a je to dlouhodobý problém?

Ano, asi bychom se měli podívat do minulosti a zjistit, s jakými představami se před sedmnácti lety tato fakulta zřizovala. Kolik měla mít studentů, kde se měli učit? Je pro mě naprosto nepochopitelné založit fakultu a nedomyslet, jak bude prakticky fungovat. Realita je, že ve skupinách je víc studentů než míst v učebně. To je ten druhý problém, který musíme řešit – najít efektivní fungování této fakulty. A pokud nemáme zvládnuté tyto dvě systémové záležitosti, nejsme v situaci, kdybychom v horizontu čtyřletého mandátu měli pomýšlet na založení nové samostatné fakulty. Můžeme více podporovat ekonomicko-manažerský směr studia, který už tady máme a který je žádán i podnikatelským prostředím našeho i moravskoslezského regionu.

Chcete tedy dát nejprve do pořádku zásadní věci pro fungování školy?

Myslím si, že bychom si měli přiznat, že některé věci tady nefungují, a říci, jak to spravit. Univerzita by měla mnohem víc strategicky uvažovat, například i v oblasti velkých investic. Nemělo by platit, že si někdo dokáže „vyběhat“ víc peněz než jiný. To je věc systému. Jedině pokud zjistíme, jak jsme vytížení, máme využité učebny, laboratoře atd., má smysl se bavit o tom, jestli potřebujeme stavět další objekty. Podobné analýzy napříč celou univerzitou nám chybí. Až je budeme mít, budeme lépe vědět, jak a kudy se rozvíjet.

Ideálně by měla být univerzita jakýmsi skleněným domem: mělo by být jasné, co se v ní děje, jaká má pravidla, kudy vede její směřování i jak a za co utrácí svěřené peníze.

S mírným idealismem bych si přál, aby se k tomu všemu došlo dohodou. Je to i o vzájemné důvěře, která by podle mě určitě měla na univerzitě panovat a kterou je potřeba obnovit, ať už mezi různými součástmi, tak i mezi zaměstnanci. Chci přistupovat ke kaž­dé fakultě stejně, věnovat jim férově stejný čas a prostor. Nejde o to, aby si někdo něco ukřičel a jiný, který není tak hlasitý, zůstal stát stranou. Pro mě jsou všechny fakulty stejně důležité a významné.

Vyučujete na právnické fakultě. Co vás na práci se studenty baví?

Tím, že učím, vlastně nestárnu. Pořád mám před sebou mladé lidi a vlastně tak díky nim trošku zapomínám, že já se přece jen věkově posouvám.

To je Michael Kohajda pedagog. Ale jak vnímá studenty Michael Kohajda rektor?

Chtěl bych, aby studenti žili univerzitou a ona jim k tomu dala dostatečné možnosti a prostory. Musíme nabídnout vedle zajímavých studijních oborů i dobré zázemí. Ke studiu i pro volný čas. Docela mi například schází někdejší U-klub, kam jsem jako student chodil na koncerty a kde se studenti mohli realizovat. V posledních letech se částečně proměnil ve sklad a přestal studentům sloužit. S tím se nechci smířit, i když vím, že obnova nebude snadná. Vidím i nedostatek sportovišť a studijně odpočinkových míst. Já vím, že někdo namítne: „Za nás to nebylo a taky jsme studovali.“ Jenže doba i standardy se změnily, a pokud chceme, aby příběh, který tady studenti pět let žijí, byl nejen jejich, ale i univerzity, musíme pro to něco udělat.

Na studenty navazuje práce s absolventy. Tu vnímáte jak?

Domnívám se, že bychom měli posílit práci s absolventy tak, aby se cítili součástí univerzitní komunity i po skončení školy. Vím, že se v této oblasti dost udělalo, ale je potřeba, aby ta práce byla systematická. Více bychom měli využívat moderní nástroje. Pokud teď máme pro studenty speciální aplikaci, která jim zjednodušuje studium, bylo by dobré, aby tento nástroj nezmizel s koncem studia. Abychom ho dokázali přepnout do absolventského módu a jeho prostřednictvím být s našimi absolventy v kontaktu. Nabízet jim informace podle jejich výběru, například z jejich fakulty či oboru, umožnit jim i vzájemný kontakt. Tak by ten svůj studentský univerzitní příběh, o kterém jsem mluvil, mohli žít dál jako příběh absolventský. Profitovala by na tom i univerzita. Získávali bychom tolik potřebnou zpětnou vazbu z praxe, zjistili, jaká je uplatnitelnost našich absolventů, mohli i systémově pracovat s absolventským fundraisingem.

Možná se můžeme inspirovat na západ od nás, kdy univerzity dobře pracují s mecenáši, využívají jejich jméno. Vy máte takovou zkušenost z USA, že?

Viděl jsem například budovy pojmenované po soudci nejvyššího soudu, který zemřel a jehož rodina si přála, aby jeho odkaz dále žil. A tak zaplatila stavbu a fakulta vybudované křídlo pojmenovala po onom mecenáši. Pracuje se tam ale i s menšími dary. Na nějakou dobu může firma pojmenovat například aulu. Myslím, že i tato debata nás čeká. Potřebujeme ty peníze, nebo ne? Co můžeme nabídnout a kde jsou hranice, za které už nechceme jít? Zda je například akceptovatelné, aby se aula jmenovala po Michaelu Kohajdovi, protože on dá milion ročně za takové pojmenování. Za důležité považuji, aby ti, kdo nám věnují peníze, věděli, na co konkrétního půjdou. Aby si mohli rozhodnout, že například chtějí podpořit konkrétní fakultu nebo konkrétního studenta. To zatím neumíme.

To byl Michael Kohajda jako pedagog i rektor. Teď coby advokát. Šla vám matematika, stal jste se ovšem právníkem. Zdá se ale, že jste spojení mezi čísly a paragrafy našel. Jednou z oblastí vašeho zájmu jsou kryptoaktiva, o kterých jste nedávno přednášel i v USA. Proč vás zajímají?

Je to nový fenomén, který může ohrozit i státní suverenitu. Měna a peníze vždycky byly mocenským nástrojem suveréna, tedy panovníka nebo státu. Ne nadarmo proto máme zákony, které měnu chrání. Ale jakmile by se všechny peníze – v obecném slova smyslu – překlopily do decentralizovaných aktiv, na které stát nedosáhne, tak samozřejmě ztrácí část své moci a má to přímý dopad na jeho hospodářskou politiku. Představte si, že máte například miliardu majetku v bitcoinech. Něco způsobíte a odsoudí vás k náhradě jednoho milionu korun. Vy ale můžete říct, že takové peníze nemáte, a stát to neumí vymoci, což je velmi nestandardní, protože z běžného bankovního účtu vám to mohou strhnout, dům zabavit a prodat. U těchto nových aktiv to ale stát neumí, jeho moc vynutit si právo je velmi omezená. Je to nová problematika, s níž musí pracovat i legislativa, a mě to téma velmi zajímá.

Jste akademik, advokát, ale vždy jste se angažoval i v nějaké komunitě, v politice místní i té velké ve sněmovně. Co vás vede k tak aktivnímu občanskému přístupu?

Považuju to za důležité. V Šumperku jsem dvanáctým rokem zastupitelem, předtím jsem byl v různých komisích. Angažovat se mi připadalo vždy naprosto přirozené. Pokud člověk má možnost a schopnosti, tak by to měl dělat. Ne kvůli penězům, ale protože máte možnost ovlivnit vaše okolí, místo, kde žijete.

Mimochodem, jak relaxujete, vy jste pejskař, že?

Ano, mám tibetskou dogu, se kterou chodím na procházky. On je takový hodně rozvážný, takže když je čas, procházíme se spolu i pár hodin. Do práce si ho brát určitě nebudu, protože je velmi ochranářský a asi by se ke mně nikdo nemohl přiblížit. Jezdím hodně i do psích útulků a záchranných stanic a vozím tam krmení. Jsou to často velmi smutné zvířecí osudy, tak se snažím trošku pomoct. Jinak rád hraju squash, jezdím na horském kole a rád lyžuju. Ale popravdě na relax mnoho nepotřebuju, jsem zvyklý hodně pracovat. Mám totiž štěstí, že se i v pracovním životě věnuji tomu, co mě baví a naplňuje.

Michael Kohajda (* 1981)

Na Právnické fakultě UP absolvoval magisterský obor Právo a právní věda. Doktorský titul získal a habilitační řízení v oboru finančního práva úspěšně ukončil na Právnické fakultě UK. Na PF UP působí jako akademik téměř dvacet let. Od roku 2020 zastával funkci proděkana – nejprve pro oblast doktorského studia, kvalifikačních řízení a financí včetně investic, později pro oblast vnějších vztahů a investic.

Jeho výzkumné a publikační aktivity se soustředí na finanční právo, zejména na veřejné rozpočty, daně, bankovnictví, pojišťovnictví a kapitálové trhy. Od roku 2024 je hlavním řešitelem projektu GA ČR Kryptoaktiva jako hrozba pro státní suverenitu. V rámci mezinárodní spolupráce absolvoval řadu zahraničních výzkumných a výukových pobytů v Evropě, USA i Austrálii. Kromě akademické činnosti se úspěšně věnuje právní praxi. V roce 2021 získal díky preferenčním hlasům mandát poslance Parlamentu ČR za Olomoucký kraj.

Přednostka Oční kliniky Lékařské fakulty UP a Fakultní nemocnice Olomouc Klára Marešová a šermíř a olympijský medailista Jakub Jurka, který studuje na Fakultě tělesné kultury UP, obdrželi Cenu města Olomouce, kterou radnice uděluje jako výraz ocenění významné činnosti či díla osobnostem s městem spojeným.

Klára Marešová, kterou časopis Forbes již dvakrát zařadil do přehledu 50 nejlepších lékařů Česka, se stala laureátkou Ceny města v oblasti věda a výzkum. Při přebírání ceny během slavnostního večera v Arcibiskupském paláci přiznala, že je to krásný pocit a že nejkrásnější pro ni je, že je v sále s celou rodinou. „Ale je to tady trochu nezdravé, ta světla svítí příliš do očí,“ pobavila přítomné.

Olomoucká oftalmoložka s brněnskými kořeny se specializuje na chirurgii šedého a zeleného zákalu, plastické operace, glaukom a ultrazvuk. Medicínu vystudovala na Lékařské fakultě UP, promovala v roce 1990. Na Oční klinice LF UP a FNOL působí od roku 1998, byla její primářkou a od roku 2019 kliniku vede jako přednostka. Je autorkou 19 odborných publikací a více než dvou stovek přednášek, je také předsedkyní České oftalmologické společnosti. K očnímu lékařství ji prý přivedlo poutavé vyprávění dědečka, profesora oftalmologie a rektora Masarykovy univerzity Jana Vanýska.

Cenu města v oblasti sportu pak obdržel šermíř Jakub Jurka, který svým mimořádným výkonem zajistil pro český tým bronzovou medaili na letních olympijských hrách v Paříži. Na tento úspěch by chtěl kordista Šermu Dukla Olomouc navázat za tři roky v Los Angeles a následně se zúčastnit ještě dalších dvou olympiád. V nedávné době již převzal ocenění pro Sportovce roku Olomoucka i Olomouckého kraje a také Cenu rektora UP. Portrét Jakuba Jurky jste si mohli přečíst v podzimním čísle magazínu Žurnál.

Kromě Kláry Marešové a Jakuba Jurky Cenu města obdržel také galerista Miroslav Schubert, kapela The Bluesmen a in memoriam urbanista, historik, archivář, geograf a spisovatel Vilém Švec. Za Počin roku byli oceněni chomoutovští dobrovolní hasiči, a sice za nasazení během zářijových povodní. Medailonky všech laureátů zahrnuje katalog dostupný zde.

Vědecké panely NATO Science Technology Organization, jedny z klíčových poradních orgánů aliance pro oblast obranného výzkumu a inovací, zasedaly minulý týden na Univerzitě Palackého. Hostitelem prestižní konference byla Filozofická fakulta UP, která se tak zařadila mezi vybraná evropská pracoviště, jež měla možnost podílet se na organizaci mezinárodního vědeckého setkání v rámci Severoatlantické aliance.

Zasedání panelů NATO SCI a SET se zpravidla konají dvakrát ročně a organizaci postupně přebírají jednotlivé členské státy NATO. Vzhledem k jejich počtu připadne na Českou republiku pořadatelství zhruba jednou za patnáct let. Letos organizátoři akceptovali nabídku uspořádat jednání mimo hlavní město, čímž umožnili, aby se centrum mezinárodní vědecké diplomacie dočasně přesunulo do Olomouce.

John-Mikal Størdal, ředitel Úřadu NATO pro podporu vědecké spolupráce (CSO), k zasedání uvedl: „Konference, jako je toto zasedání panelů SCI a SET, přinášejí cenná vědecká témata a výzkumné podněty, které mají přímý dopad na schopnosti aliančních ozbrojených sil v reálném nasazení. Přispívají tak k posilování schopností NATO čelit potenciálním hrozbám a plnit své závazky v oblasti obrany a zajištění bezpečnosti.“

Zasedání se zúčastnilo více než sto zástupců z členských zemí NATO včetně špičkových odborníků na obranný výzkum, analytiků i představitelů mezinárodních výzkumných struktur. „Aliance si vážíme jako takové, zvláště v těchto neklidných časech jsme vděčni za naše členství. Do Olomouce však dorazili především vědci zabývající se obranným výzkumem. Vědci z Univerzity Palackého pak dostali ojedinělou příležitost na tomto – v zásadě uzavřeném – fóru vystoupit se svými výsledky a ucházet se o širokou spolupráci, případně další grantovou podporu. Jsem moc rád, že se mohli prezentovat i obecní lingvisté reprezentující mou domovskou filozofickou fakultu,“ sdělil děkan Filozofické fakulty UP Jan Stejskal.

Jednání probíhala nejen v prostorách filozofické fakulty, ale rovněž v historickém freskovém sále rektorátu, Arcibiskupském paláci či interaktivním vědeckém centru Pevnost poznání. Program konference doplnily také doprovodné poznávací a kulturní aktivity.

Zvláštní poděkování za podporu – mimo jiné vyjádřenou osobní účastí – náleží rektorovi Univerzity Palackého Michaelu Kohajdovi a jeho předchůdci Martinu Procházkovi. „Pro univerzitu je určitě velkou ctí podílet se na organizaci setkání zástupců poradních orgánů aliance a já děkuji všem kolegyním a kolegům, kteří k úspěšném průběhu akce přispěli. Zároveň to pro nás byla skvělá příležitost předvést se jako spolehlivý partner pro případnou spolupráci se špičkovými mezinárodními strukturami aliance, jejíž význam je pro svobodu a bezpečnost ve světě zcela zásadní,“ doplnil rektor Michael Kohajda. Významnou roli v úspěšném průběhu celé akce sehráli i studující a organizátoři z filozofické fakulty, kteří získali cenné zkušenosti s pořádáním mezinárodního podniku tohoto formátu.

Co čeká univerzitu v příštích letech? Jak se musí změnit? Odpovědi i na tyto otázky najdete v nejnovějším čísle magazínu Žurnál UP, který přináší rozhovor s novým rektorem Michaelem Kohajdou.

Čtyřicet stran plných čtení o univerzitě – to je Žurnál UP. Úvodní téma se věnuje fenoménu, ve který vyrostl Academia Film Olomouc. Jak se AFO proměnilo za šest desítek let a jak se změnil svět, který se tento filmový festival snaží přibližovat divákům? „Poměrně dlouho byl festival, v podstatě až do revoluce, brán spíše jako profesionální prostředí pro setkávání tvůrců, akademiků a filmařů. Jako místo, kde se mohli potkat, diskutovat, vyměnit si zkušenosti a někam ten žánr posunout. Sice byl od začátku otevřen veřejnosti, ale že by o něj byl nějaký masový zájem mezi Olomoučany, to tehdy ne,“ připomíná mj. Jiří Slavík, dlouholetý dramaturg AFO.

Mimochodem, umění a kultura tradičně dostávají v „předletních“ číslech našeho magazínu velký prostor. Proto ani v aktuálním čísle nechybí ukázky vítězných prací studentské literární soutěže, seznámit se můžete s muzikantkou Kaczi, tedy Kateřinou Koulákovou, absolventkou FTK, kterou možná znáte z koncertů. Zajímá vás, jak jde dohromady fyzioterapie a tanec? Pak nepřehlédněte příběh studentky FZV Hany Němcové. Překvapením může být i spojení IT a loutek – Aleš Pop, který pečuje o počítače na CMTF, je zároveň principálem olomouckého loutkového divadla Kašpárkova říše. Výrazná osobnost kulturního dění města samozřejmě nechybí na stránkách Žurnálu UP.

„Chci přistupovat ke každé fakultě stejně, věnovat jim férově stejný čas a prostor. Nejde o to, aby si někdo něco ukřičel a jiný, který není tak hlasitý, zůstal stát stranou. Pro mě jsou všechny fakulty stejně důležité a významné,“ říká mj. rektor Michael Kohajda. V rozhovoru vysvětluje své představy o ekonomickém fungování univerzity, připomíná aktuální geopolitické souvislosti, mluví o potřebě kvalitního zázemí pro studium i volný čas studentů a o posílení práce s absolventy.

To zdaleka není vše, co nejnovější číslo Žurnálu UP nabízí. V rubrice Portrét například představujeme speciální pedagožku Veroniku Růžičkovou z PdF. Na Olomouc a univerzitu se pak italským pohledem v rubrice Zrcadlení dívá Luca Chiurchiu. Přidali jsme i pár zajímavých tipů na léto – na čtení, toulání se či poslech a poslední rubrika Odkaz patří jako vždy emeritnímu profesorovi FF Jiřímu Fialovi. O čem jiném by měl v květnu psát než o majálesu? Tentokrát o tom propršeném z roku 1956.

Magazín Žurnál UP najdete na fakultách, v UPointu, v Pevnosti poznání a samozřejmě i v elektronické verzi. Ta je k dispozici zde.

Hezké žurnálové čtení přeje redakce.

Usmrtit bakterie pomocí světla. Právě tak jednoduchá by v budoucnu mohla být dezinfekce povrchů. Proto se vědci z EMPA (Swiss Federal Laboratories for Materials Science and technology), CATRIN Univerzity Palackého a Centra energetických a environmentálních technologií (CEET) VŠB-TUO pustili do vývoje speciálního povlaku, jehož antimikrobiální účinek lze aktivovat infračerveným světlem. Tento materiál je zároveň šetrný k pokožce i životnímu prostředí a může se stát novou zbraní v boji proti bakteriím odolným vůči antibiotikům. První praktické využití se aktuálně připravuje ve stomatologii. Výsledky otiskl časopis EcoMat.

Ekologicky šetrný a biokompatibilní nový materiál bez přítomnosti kovů má za úkol likvidovat mikroorganismy rychle a lokálně. Jeho základem je polyvinylalkohol – biokompatibilní plast běžně používaný například v potravinářství. „Do této matrice byla začleněna speciálně syntetizovaná, dusíkem obohacená grafenová kyselina, která má díky svým chemickým vlastnostem výrazný antimikrobiální potenciál. Plný účinek se projeví při ozáření blízkým infračerveným světlem. Materiál pak uplatňuje dvojí strategii: jednak přeměňuje světelnou energii na teplo, které ničí bakterie, zároveň však také vytváří kyslíkové radikály, jež narušují membrány patogenů,“ vysvětlil Radek Zbořil z CATRIN a CEET.

Výhodou tohoto přístupu je, že se zcela liší od mechanismu účinku klasických antibiotik. Materiál tak chrání proti širokému spektru mikroorganismů, aniž by přispíval k rozvoji rezistence. „Naše laboratorní testy jednoznačně potvrdily účinnost materiálu proti bakteriím i virům. Zejména povrchy, které přicházejí do častého kontaktu s infekčními agens – například kliky dveří v nemocnicích nebo vybavení operačních sálů – jsou ideální pro využití těchto inovací,“ uvedl Giacomo Reina z EMPA.

První praktické použití nového povlaku se připravuje pro zubní lékařství. EMPA spolupracuje s Centrem zubní medicíny Univerzity v Curychu na vývoji zubní dlahy s pevně ukotvenou grafenovou kyselinou. Díky tomu, že blízké infračervené světlo proniká tkání až několik centimetrů hluboko, lze dlahu umístit do úst, opakovaně aktivovat vnějším světelným zdrojem a zničit mikroorganismy v ústech. Ústní mikroflóra je přitom obzvlášť tvrdý protivník – složité bakteriální komunity se ukrývají v těžko dostupných zákoutích, chráněné vrstvou vlastního hlenu. Antibiotika a běžné dezinfekce do těchto biofilmů pronikají jen velmi obtížně. To umožňuje bakteriím ničit zuby, nebo dokonce způsobovat vážné infekce jinde v těle.

Bakterie odolné vůči antibiotikům a nové viry představují stále vážnější hrozbu pro globální zdravotní systém. Ročně souvisejí s úmrtím přibližně pět milionů lidí, přičemž pandemie covid-19 si vyžádala přes 20 milionů obětí. Vědci proto hledají nové strategie, jak těmto patogenům čelit. Jedním z cílů je zabránit šíření rezistentních bakterií a virů pomocí chytrých materiálů a technologií.

 

Festival Země na talíři se v Olomouci zaměří na téma produkce a spotřeby potravin. Hlavním motivem letošního ročníku budou semínka a ⁠ jejich význam pro udržitelné zemědělství i odolnost potravinového systému. Festival, který probíhá v rámci projektu Hra o klima! Na tahu před změnou klimatu, se uskuteční v úterý 3. června v Pevnosti poznání. Pořádají ho organizace Na mysli, výzkumný program Udržitelná produkce a spotřeba potravin Strategie AV21, Ústav experimentální botaniky AV ČR a Pevnost poznání, Centrum popularizace PřF UP.

Program začíná v 16 hodin V Pevnosti poznání workshopem, který povede zakladatelka sítě Semínkovna Klára Hrdá. Připravena je filmová projekce, představení nové knihy i beseda. Akce má podle Viktorie Tenzerové z organizace Na mysli upozornit na to, že v době klimatické krize a úbytku biodiverzity je nesmírně důležité otevírat témata, která se nás všech bezprostředně týkají, ať už jde o potraviny, krajinu nebo udržitelnost. „Festival Země na talíři v Olomouci propojuje film, praktické dovednosti a sdílené příběhy. Přináší nejen informace, ale i naději a chuť něco změnit – třeba právě doma na zahradě. Každé zasazené semínko, vypěstovaný kousek zeleniny či omezení plýtvání je krokem k odolnější budoucnosti,“ říká Viktorie Tenzerová.

Na úvodním workshopu Začni od semínka: Od teorie k praxi se účastníci naučí, jak vybírat vhodné rostliny pro semenaření, správně je sbírat a sušit. Dozví se, jak uchovávat semena nebo jak si doma založit vlastní semínkovou banku. Workshop je určen pro všechny nadšence, kteří chtějí pěstovat rostliny z vlastních semen.

Představení nové, bohatě ilustrované knihy Jiřího Beneše V remízku je divočina bude další součástí festivalového programu. Její uvedení je poctou práci známého šternberského ekologa a dobrovolníka, který v roce 2023 nečekaně zemřel. Jiří Beneš napsal knihu pro své děti a pojal ji jako dobrodružnou výpravu napříč českou krajinou, od hlubokých lesů a horských luk až po městské parky. Čtenáři se dozví, kdy a kde hledat vzácná zvířata, čím jsou jedinečná a jak je mohou sami pomoci chránit. Knihu dokončila Ester Dobiášová a ilustrovala Stanislava Pajonková. O vydání se postaral tým organizace Na mysli.

Večer bude patřit premiéře působivého dokumentárního filmu Kořeny budoucnosti režisérky Andréy Gema, který diváky zavede na vizuálně podmanivou cestu napříč současnou Afrikou. Právě tam se odehrává tiché, ale zásadní drama týkající se osiva. Prostřednictvím sugestivní hudby, tance a silných příběhů, zkoumá film dopady korporátního vlivu na drobné africké zemědělce. Vedle ostré kritiky nabízí i naději v podobě agroekologických farmářů, kteří dokazují, že udržitelné zemědělství má budoucnost.

Na projekci naváže přednáška Kláry Hrdé Biodiverzita jako klíč: Proč uchovat místní odrůdy a živou tradici domácího semenaření. Klára Hrdá je zakladatelkou celorepublikové sítě semínkových knihoven a mnoho let inspiruje ostatní k uchovávání lokálních odrůd, podpoře biodiverzity a ekologickému zahradničení.

Festival Země na talíři se koná 3. 6. 2025 od 16 hodin Pevnosti poznání. Vstup je volný. 

16:00 | Workshop Začni od semínka: Od teorie k praxi

17:00 | Představení knihy V remízku je divočina

17:30 | Promítání filmu Kořeny budoucnosti 

18:45 | Přednáška Kláry Hrdé: Biodiverzita jako klíč. Proč uchovat místní odrůdy a živou tradici domácího semenaření