Zemřel Jaroslav Nevřala

Jaroslav Nevřala, diplomovaný technik, zemřel 4. 5. 2021 ve svých 83 letech po delší nemoci. Pracoval od roku 1986 až do roku 2018 jako vedoucí redaktor Jemné mechaniky a optiky ve funkci, do které nastoupil již jako zkušený pracovník v oblasti tisku odborných publikací. Časopisu v plném nasazení věnoval nejen svůj pracovní, ale i volný čas a je do značné míry jeho zásluhou, že časopis přečkal v tištěné podobě až do dnešních dnů.

Jaroslav Nevřala se narodil 9. 2. 1938 v Bystřici pod Hostýnem jako druhorozený syn v rodině strojního zámečníka zaměstnaného u firmy Baťa. V Bystřici pod Hostýnem prožil celý svůj život, možno říci, že zůstal věrný svému kraji, svému oboru i přesvědčení, což mu a jeho nejbližším přinášelo nejednu trpkost a utrpení. Po absolvování Vyšší průmyslové školy strojní v Přerově (1957) nastoupil na umístěnku do podnikové strojírny továrny na ohýbaný nábytek n. p. TON v Bystřici pod Hostýnem, kde setrval, s dvouletým přerušením kvůli základní vojenské službě, do konce roku 1970. V podnikové strojírně v Bystřici pod Hostýnem pracoval jako konstruktér, od roku 1960 na podnikovém ředitelství v úseku průmyslové právní ochrany. Při zaměstnání v letech 1964–1967 studoval průmyslové právo (právo, ekonomika a metodika technické tvůrčí práce na Podnikovém institutu při Úřadu pro patenty a vynálezy v Praze) a od roku 1969 pak zastával funkci vedoucího průmyslové právní ochrany.

Aktivně se věnoval 15 let české házené včetně účasti v 1. lize, v r. 1955 byl členem družstva staršího dorostu Tatran Bystřice pod Hostýnem, které získalo titul přeborníka Československé republiky. Neopomínal zdůrazňovat přínos sportu pro utvrzování vůle a vytrvalosti při překonávání životních i pracovních obtíží.

Koncem roku 1970 na něj a celou jeho rodinu tvrdě dolehla normalizace. Posledního listopadu 1970 byl ze zaměstnání propuštěn z politických důvodů, kvůli údajnému oportunismu, napadání vedoucí úlohy KSČ a nevhodným diskuzím, přestože nebyl nikdy členem komunistické strany. Nepřízeň normalizátorů si zřejmě zasloužil článkem v týdeníku nábytkářů Naše práce z dubna 1968 nazvaným Do boje proti bezpráví. Po marných pokusech o získání zaměstnání (třeba jako číšník) se s pomocí přátel stal v rámci organizovaného náboru průvodčím nákladních vlaků (brzdař a posunovač) v železniční stanici Valašské Meziříčí. Později se mu podařilo s pomocí dobrých přátel získat zaměstnání u Severomoravských cihelen v Hranicích (1973–1982), kde zastával místo samostatného referenta a později vedoucího oddělení v oboru průmyslových práv. V roce 1973 absolvoval kurs pro pracovníky technických knihoven a knihovních středisek SVK. Ten mu umožnil, vedle vykonávání funkce vedoucího oddělení v oboru průmyslových práv, zavést na žádost ředitele podniku a řídit jako vedoucí redaktor časopis Cihlář, což byl oborový časopis prezentující život 36 cihelen Severomoravského kraje. Tato jeho redakční činnost probíhala napůl skrytě, nesměl být například uváděn jako vedoucí redaktor časopisu.

V roce 1982 mu Přerovské strojírny nabídly místo zástupce vedoucího oddělení průmyslové právní ochrany a současně jej jmenovaly do redakční rady časopisu Přerovský strojař. Podílel se rovněž na tvorbě oblíbeného kulturního časopisu Zpravodaj města Bystřice pod Hostýnem. V roce 1986 Jaroslav Nevřala přijal nabídku Meopty Přerov, aby nastoupil jako vedoucí redaktor časopisu Jemná mechanika a optika Ministerstva všeobecného strojírenství ČSSR. Od 1. 3. 1994 přešel k jinému zaměstnavateli současně s tím, jak časopis změnil vydavatele, kterým se stal Fyzikální ústav Akademie věd České republiky. Na místě vedoucího redaktora pak působil až do 31. 8. 2018, kdy se ve svých osmdesáti letech vzdal své oblíbené práce, která byla současně jeho koníčkem, a to převážně proto, aby se mohl více věnovat své rodině. Při zmínce o svém nelehkém životě sám říkal, že velkou oporou mu vždy bylo jeho rodinné zázemí, zejména manželka Růžena, která mu často pomáhala jako písařka, korektorka a starala se o výchovu dvou dětí, dcery Aleny a syna Pavla; později i o vnoučata, kterých je dnes šest, tři děvčata a tři chlapci.

Za veškerou práci, kterou pan Jaroslav Nevřala za 32 let svého působení vykonal pro Jemnou mechaniku a optiku a pro československou vědeckou veřejnost, mu patří upřímné poděkování. K díkům a vzpomínce se také přidávají pracovníci tiskárny TYPOservis Holešov, s kterými nepřetržitě spolupracoval 24 let.

redakce JMO a Společná laboratoř Univerzity Palackého a Fyzikálního ústavu Akademie věd České republiky