Agregátor zdrojů

Nový dvoumetrový model lidského srdce představila olomoucká Pevnost poznání. Exponát pro science centrum Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého navrhla studentka Nina Kadášová. Návštěvníkům umožní snadněji pochopit, jak tímto životně důležitým orgánem proudí krev nebo jak dochází ke vzniku obávaného infarktu myokardu. Dvoumetrové srdce doplňuje další nadrozměrné 3D modely mozku, oka nebo lidské kůže v expozici Rozum v hrsti.  

„Nápad vytvořit model srdce jsem dostala při práci animátorky, kdy jsem návštěvníkům science centra vysvětlovala fungování lidského těla. Srdce totiž mezi modely, které jsou v pevnosti k vidění, až dosud chybělo. Těší mě, že se podařilo expozici doplnit. Nový model totiž umožní nejen popsat fungování lidského srdce, ale pomůže také vzdělávat širokou veřejnost v péči o jeho dobrou kondici, což je velmi důležité v prevenci kardiovaskulárních onemocnění, která stále patří k nejčastějším příčinám úmrtí u nás,“ popsala Nina Kadášová, studentka přírodovědecké a lékařské fakulty.

Díky tomu, že se v loňském roce stala stipendistkou Nadačního fondu UP a finanční podporu dostala právě na vytvoření modelu srdce, bylo možné její nápad realizovat. Model by měl posloužit při tvorbě budoucích výukových programů, kterých už nyní Pevnost poznání nabízí několik desítek a jsou určeny pro děti a mládež z mateřských, základních i středních škol.

Samotné dvoumetrové srdce je tvořeno polystyrenovou konstrukcí, ta je protkána několika metry světelných LED pásků a kryta epoxidovou vrstvou a barvou. „Vizualizace jsou zajištěny právě prostřednictvím světelných pásků, které simulují převodní systém srdeční a také tok krve v cévách. Vypnutím určitého úseku podsvícení model simuluje přerušení toku krve v části koronárních cév, k němuž dochází při infarktu myokardu. Výroba modelu trvala přibližně čtvrt roku a na jejím začátku bylo nutné provést pečlivé 3D skenování realistického modelu lidského srdce,“ doplnil k novému exponátu programový ředitel Pevnosti poznání Roman Chvátal.

Model srdce bude k vidění i během Veletrhu zdraví, popularizačně-osvětové akce, která se v Pevnosti poznání koná pravidelně v polovině března. Návštěvníci budou moci nahlédnout také do útrob lidského těla v digitálním planetáriu, vyzkoušet si kardiopulmonální resuscitaci prostřednictvím špičkových VR headsetů a figurín nebo si vyšetřit pigmentová znaménka pomocí dermatoskopu. Akce bude probíhat ve dnech 14. a 15. března.

Senátorky a senátoři PdF UP zahájili na svém březnovém jednání debatu nad budoucí koncepcí struktury studijních programů na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého. Během zasedání schválili i Plán realizace strategického záměru vzdělávací a tvůrčí činnosti na rok 2025.

Rada pro vnitřní hodnocení Univerzity Palackého vyzvala všechny součásti UP, které se podílejí na učitelských programech, aby vypracovaly analýzu preferencí strukturovaných a nestrukturovaných studijních programů učitelství. Na PdF UP se daného úkolu ujala Jitka Petrová, proděkanka pro akreditace, praxe a další vzdělávání, která výsledky analýzy prezentovala před AS PdF UP. Připravila dva průzkumy: v prvním se zaměřila na studující prvních ročníků bakalářského studia se zaměřením na vzdělávání, v druhém pak na absolventy navazujícího magisterského studia dvouoborových učitelských programů pro základní a střední školy.

„Výsledky jednotlivých šetření se diametrálně liší. Studenti bakalářského studia většinou odpověděli, že by do strukturovaného studia šli znovu. Už proto, že mají obavy z náročnosti studia a nejistoty, jak by zvládli pětileté studium. Preferují studijní zátěž rozložit. Někteří si na začátku studia i nejsou jistí, jestli chtějí být učitelem. Přestože nějaký vztah k pedagogice mají, nejsou vyhraněni v tom smyslu, že by se chtěli stát učiteli. Někteří v bakalářském studiu vidí i příležitost pro změnu. Nechtějí se upsat k pětiletému studiu v Olomouci ani k tomu, že by studovali pět let stejné zaměření. S bakalářským titulem už mohou v určitých profesích pracovat a o tom, jestli dostudují navazující magisterský stupeň a stanou se učiteli, se chtějí rozhodnout později,“ vypočetla proděkanka Jitka Petrová.

Absolventi navazujících magisterských programů vidí situaci jinak. „Do navazujícího studia šli s tím, že učitelství vnímali jako svůj životní směr. Dnes už nevnímají jako relevantní zátěž to, že by navazující magisterské studium nezvládli. Velkou roli u nich hrála výrazná motivace pro učitelskou profesi. Nestrukturované studium by dnes vnímali jako plynulejší pro návaznost výuky, vyhnuli by se tak adaptačnímu období – ukončování bakaláře a nastupující magisterské studium. Přerušení kontinuity tohoto vzdělávání dnes vnímají jako problematické. V dlouhém pětiletém studiu by podle nich došlo i k lepšímu provázání teorie a praxe, lépe by šlo i zařazovat dlouhodobé pobyty v zahraničí. Administrativní zatížení ukončování bakalářského studia a následná obava při přijímacích zkouškách do navazujícího studia jsou podle nich zbytečně stresující. Preferovali by tedy nestrukturované studium, v němž vidí větší stabilitu a jistotu,“ dodala Jitka Petrová k výsledkům, které k danému tématu přineslo nedávné šetření. Ještě před debatou v senátu fakulty zdůraznila i následně uskutečněnou diskuzi s vedoucími jednotlivých pracovišť a to, že je ve stávající situaci daleko k rozhodnutí, pro jaký model se Pedagogická fakulta UP do budoucna rozhodne.  

Téma poté diskutovali senátoři a senátorky PdF UP. Do debaty přispěl například Jiří Langer z Ústavu speciálněpedagogických studií, který by v budoucnu preferoval dlouhou pětiletou variantu. Ve své řeči připomněl zákon o pedagogických pracovnících, podle něhož učitel musí mít magisterské vzdělání.

„Měli bychom směřovat k dlouhým magisterským studijním programům. Chápu, že s touto změnou souvisí spousta úskalí, a vím, že se k tomuto tématu různé vysoké školy staví různě. Jestli bychom se rozhodli pro dlouhé magisterské studium, je jasné, že musíme nějakou dobu držet i to strukturované. Doporučuji však nyní jít oběma směry, přičemž vlajkové by pro nás měly být programy dlouhé pětileté. Budoucnost ukáže, co společnost požaduje víc,“ uvedl.

Ať už se PdF UP rozhodne jakkoli, v následující akreditaci bude navazující magisterská studia muset připravit také. Jistou dobu totiž bude muset přijímat studenty do bakalářských programů a těm bude muset umožnit dostudovat. O tématu se bude opět hovořit na dalším zasedání Rady pro vnitřní hodnocení UP.

Během březnového jednání se Akademický senát Pedagogické fakulty UP věnoval i Plánu realizace strategického záměru vzdělávací a tvůrčí činnosti na rok 2025. Dokument po krátké diskuzi fakultní senát přijal, a to ve znění úprav, které na zasedání předložil děkan PdF UP Vojtech Regec.

V souvislosti s revizí Rámcového vzdělávacího programu pak Vojtech Regec připomněl komunikaci Pedagogické fakulty UP. Znovu zdůraznil, že změna, která je vnímána jako největší za posledních dvacet let, byla prosazena bez toho, že by s jejím zněním vyjádřily souhlas pedagogické fakulty v zemi.

Děkan PdF UP zmínil i přijatou novelu vysokoškolského zákona, z níž pro fakultu i univerzitu vyplyne řada změn. Krátce též hovořil o chystaném přijímacím řízení i probíhajících rekonstrukčních pracích v hlavní budově fakulty na Žižkově náměstí.

Studentští senátoři informovali v další části zasedání o jejich nedávném setkání s nově zvoleným kandidátem na rektora Michaelem Kohajdou a také o debatě u Kulatého stolu SK RVŠ.

Senátorky a senátoři PdF UP zahájili na svém březnovém jednání debatu nad budoucí koncepcí struktury studijních programů na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého. Během zasedání schválili i Plán realizace strategického záměru vzdělávací a tvůrčí činnosti na rok 2025.

Rada pro vnitřní hodnocení Univerzity Palackého vyzvala všechny součásti UP, které se podílejí na učitelských programech, aby vypracovaly analýzu preferencí strukturovaných a nestrukturovaných studijních programů učitelství. Na PdF UP se daného úkolu ujala Jitka Petrová, proděkanka pro akreditace, praxe a další vzdělávání, která výsledky analýzy prezentovala před AS PdF UP. Připravila dva průzkumy: v prvním se zaměřila na studující prvních ročníků bakalářského studia se zaměřením na vzdělávání, v druhém pak na absolventy navazujícího magisterského studia dvouoborových učitelských programů pro základní a střední školy.

„Výsledky jednotlivých šetření se diametrálně liší. Studenti bakalářského studia většinou odpověděli, že by do strukturovaného studia šli znovu. Už proto, že mají obavy z náročnosti studia a nejistoty, jak by zvládli pětileté studium. Preferují studijní zátěž rozložit. Někteří si na začátku studia i nejsou jistí, jestli chtějí být učitelem. Přestože nějaký vztah k pedagogice mají, nejsou vyhraněni v tom smyslu, že by se chtěli stát učiteli. Někteří v bakalářském studiu vidí i příležitost pro změnu. Nechtějí se upsat k pětiletému studiu v Olomouci ani k tomu, že by studovali pět let stejné zaměření. S bakalářským titulem už mohou v určitých profesích pracovat a o tom, jestli dostudují navazující magisterský stupeň a stanou se učiteli, se chtějí rozhodnout později,“ vypočetla proděkanka Jitka Petrová.

Absolventi navazujících magisterských programů vidí situaci jinak. „Do navazujícího studia šli s tím, že učitelství vnímali jako svůj životní směr. Dnes už nevnímají jako relevantní zátěž to, že by navazující magisterské studium nezvládli. Velkou roli u nich hrála výrazná motivace pro učitelskou profesi. Nestrukturované studium by dnes vnímali jako plynulejší pro návaznost výuky, vyhnuli by se tak adaptačnímu období – ukončování bakaláře a nastupující magisterské studium. Přerušení kontinuity tohoto vzdělávání dnes vnímají jako problematické. V dlouhém pětiletém studiu by podle nich došlo i k lepšímu provázání teorie a praxe, lépe by šlo i zařazovat dlouhodobé pobyty v zahraničí. Administrativní zatížení ukončování bakalářského studia a následná obava při přijímacích zkouškách do navazujícího studia jsou podle nich zbytečně stresující. Preferovali by tedy nestrukturované studium, v němž vidí větší stabilitu a jistotu,“ dodala Jitka Petrová k výsledkům, které k danému tématu přineslo nedávné šetření. Ještě před debatou v senátu fakulty zdůraznila i následně uskutečněnou diskuzi s vedoucími jednotlivých pracovišť a to, že je ve stávající situaci daleko k rozhodnutí, pro jaký model se Pedagogická fakulta UP do budoucna rozhodne.  

Téma poté diskutovali senátoři a senátorky PdF UP. Do debaty přispěl například Jiří Langer z Ústavu speciálněpedagogických studií, který by v budoucnu preferoval dlouhou pětiletou variantu. Ve své řeči připomněl zákon o pedagogických pracovnících, podle něhož učitel musí mít magisterské vzdělání.

„Měli bychom směřovat k dlouhým magisterským studijním programům. Chápu, že s touto změnou souvisí spousta úskalí, a vím, že se k tomuto tématu různé vysoké školy staví různě. Jestli bychom se rozhodli pro dlouhé magisterské studium, je jasné, že musíme nějakou dobu držet i to strukturované. Doporučuji však nyní jít oběma směry, přičemž vlajkové by pro nás měly být programy dlouhé pětileté. Budoucnost ukáže, co společnost požaduje víc,“ uvedl.

Ať už se PdF UP rozhodne jakkoli, v následující akreditaci bude navazující magisterská studia muset připravit také. Jistou dobu totiž bude muset přijímat studenty do bakalářských programů a těm bude muset umožnit dostudovat. O tématu se bude opět hovořit na dalším zasedání Rady pro vnitřní hodnocení UP.

Během březnového jednání se Akademický senát Pedagogické fakulty UP věnoval i Plánu realizace strategického záměru vzdělávací a tvůrčí činnosti na rok 2025. Dokument po krátké diskuzi fakultní senát přijal, a to ve znění úprav, které na zasedání předložil děkan PdF UP Vojtech Regec.

V souvislosti s revizí Rámcového vzdělávacího programu pak Vojtech Regec připomněl komunikaci Pedagogické fakulty UP. Znovu zdůraznil, že změna, která je vnímána jako největší za posledních dvacet let, byla prosazena bez toho, že by s jejím zněním vyjádřily souhlas pedagogické fakulty v zemi.

Děkan PdF UP zmínil i přijatou novelu vysokoškolského zákona, z níž pro fakultu i univerzitu vyplyne řada změn. Krátce též hovořil o chystaném přijímacím řízení i probíhajících rekonstrukčních pracích v hlavní budově fakulty na Žižkově náměstí.

Studentští senátoři informovali v další části zasedání o jejich nedávném setkání s nově zvoleným kandidátem na rektora Michaelem Kohajdou a také o debatě u Kulatého stolu SK RVŠ.

A review article in the journal Molecular Pharmaceutics summarizes the computational methods currently used to study and design lipid-based drug carriers (LNCs). The article was co-authored by researchers from CATRIN at Palacký University, IT4Innovations at VSB-TUO and colleagues from French universities and Sanofi. The valuable insights gained from integrating experimental and theoretical approaches can contribute to improving the properties of lipid nanocarriers, thereby ensuring more effective and safer drug therapy.

Liposomes and lipid nanoparticles are used to transport drugs into cells. Thanks to computational methods, researchers can explore the structure of these nanoparticles and the individual steps involved in their transport.

“These insights are crucial for designing new and efficient therapeutics that enhance the effectiveness of drug delivery systems. Our review article examines how computational methods, particularly molecular dynamics simulations, can reveal complex relationships between the composition, structure and function of LNCs. Additionally, we present the potential of machine learning—data-driven learning—in the design of lipid carriers,” summarized the key contributions of the article its first author, Markéta Paloncýová from CATRIN.

The researchers also utilized the computing power of supercomputers at the IT4Innovations National Supercomputing Center. The study, which was conducted with the support of the TECHSCALE, MINIGRAPH and REFRESH projects, is accompanied by a supplementary cover art in the journal.

LNCs are nanoparticles composed of lipids used for delivering active pharmaceutical ingredients (APIs) in medicine. Their advantage lies in their ability to transport even water-insoluble substances, protect the body from certain adverse drug effects and safeguard fragile molecules such as nucleic acids or proteins. They enhance treatment effectiveness by enabling targeted drug delivery to specific locations in the body. In modern medicine, LNCs are used, for example, in mRNA vaccines and targeted cancer therapy.

Výpočetní metody, které se v současné době využívají pro studium a návrh lipidových nosičů léčiv (LNC), shrnuje přehledový článek v časopise Molecular Pharmaceutics. Podíleli se na něm výzkumníci z CATRIN Univerzity Palackého, IT4Innovations na VŠB-TUO a kolegové z francouzských univerzit a Sanofi. Cenné poznatky získané integrací experimentálních a teoretických přístupů mohou přispět ke zlepšení vlastností lipidových nanonosičů a tím i zajištění účinnější a bezpečnější lékové terapie.

Lipozomy a lipidové nanočástice se používají k transportu léčiv do buněk. Díky výpočetním metodám mohou výzkumníci nahlížet do struktury těchto nanočástic a jednotlivých kroků během transportu.

„Tyto znalosti jsou zásadní pro navrhování nových a účinných terapeutik, která zvyšují účinnost systémů dodávání léků. Náš přehledový článek zkoumá, jak mohou výpočetní metody, zejména molekulárně dynamické simulace, odhalit složité vztahy mezi složením, strukturou a funkcí LNC. Kromě toho jsme představili možnosti využití strojového učení, tedy učení na základě dat, při návrzích lipidových nosičů,“ shrnula hlavní přínosy článku jeho první autorka Markéta Paloncýová z CATRIN.

Výzkumníci využili i výpočetní výkon superpočítačů v národním superpočítačovém centru IT4Innovations. Na článek odkazuje v časopise doplňkový cover art.

LNC jsou nanočástice složené z lipidů, které se používají k doručování aktivních farmaceutických látek (API) v medicíně. Jejich výhodou je to, že mohou transportovat i látky nerozpustné ve vodě, chrání organismus před některými nežádoucími účinky léčiv a chrání křehké molekuly, jako jsou například nukleové kyseliny nebo proteiny. Zvyšují účinnost léčby tím, že umožňují cílené doručení léčiva na konkrétní místo v těle. LNC současná medicína využívá například v mRNA vakcínách či k cílené léčbě rakoviny.

Výpočetní metody, které se v současné době využívají pro studium a návrh lipidových nosičů léčiv (LNC), shrnuje přehledový článek v časopise Molecular Pharmaceutics. Podíleli se na něm výzkumníci z CATRIN Univerzity Palackého, IT4Innovations na VŠB-TUO a kolegové z francouzských univerzit a Sanofi. Cenné poznatky získané integrací experimentálních a teoretických přístupů mohou přispět ke zlepšení vlastností lipidových nanonosičů a tím i zajištění účinnější a bezpečnější lékové terapie.

Lipozomy a lipidové nanočástice se používají k transportu léčiv do buněk. Díky výpočetním metodám mohou výzkumníci nahlížet do struktury těchto nanočástic a jednotlivých kroků během transportu.

„Tyto znalosti jsou zásadní pro navrhování nových a účinných terapeutik, která zvyšují účinnost systémů dodávání léků. Náš přehledový článek zkoumá, jak mohou výpočetní metody, zejména molekulárně dynamické simulace, odhalit složité vztahy mezi složením, strukturou a funkcí LNC. Kromě toho jsme představili možnosti využití strojového učení, tedy učení na základě dat, při návrzích lipidových nosičů,“ shrnula hlavní přínosy článku jeho první autorka Markéta Paloncýová z CATRIN.

Výzkumníci využili i výpočetní výkon superpočítačů v národním superpočítačovém centru IT4Innovations. Na článek odkazuje v časopise doplňkový cover art.

LNC jsou nanočástice složené z lipidů, které se používají k doručování aktivních farmaceutických látek (API) v medicíně. Jejich výhodou je to, že mohou transportovat i látky nerozpustné ve vodě, chrání organismus před některými nežádoucími účinky léčiv a chrání křehké molekuly, jako jsou například nukleové kyseliny nebo proteiny. Zvyšují účinnost léčby tím, že umožňují cílené doručení léčiva na konkrétní místo v těle. LNC současná medicína využívá například v mRNA vakcínách či k cílené léčbě rakoviny.

Na odhalování skrytých významů a odlišování faktů od dezinterpretací z pohledu vizualizace dat se zaměří online mezinárodní jarní škola Seeing Through Lies: Mapping Trust in the Age of Misinformation, kterou 1. a 2. dubna 2025 pořádá katedra geoinformatiky přírodovědecké fakulty.

„Letošní ročník jsme zaměřili na problematiku, se kterou se setkáváme každý den v médiích, na sociálních sítích i tam, kde jsou informace prezentovány ve vizuální podobě. Tématem je mystifikace prostřednictvím dat, vizualizací a map. Světově uznávaní experti účastníkům naší jarní školy teoreticky i prakticky představí, jak tyto dezinformace rozpoznat a jak se jich při vlastní práci vyvarovat díky praktickým workshopům,“ uvedl organizátor akce Jakub Koníček z katedry geoinformatiky.

Úvodní prezentaci přednese prezident Mezinárodní kartografické asociace (ICA) Georg Gartner, dále vystoupí například Ian Muehlenhaus ze společnosti Esri USA, Francis Harvey z Leipzig University, Eric Losang z Leibniz Institute for Regional Geography, Timothy Prestby z Penn State University a Alena Vondráková z pořádající katedry.

Interdisciplinární charakter akce dokládá účast odborníků z různých oborů, jako jsou psychologie, politologie nebo digitální gramotnost. O eye-trackingu a digitální gramotnosti bude hovořit Nili Steinfeld z Ariel University Israel, praktické triky s grafy předvede Gabriela Godišová z Masarykovy univerzity Brno a o roli AI v produkci dezinformací Robert Moro z KInIT. Účastníci jarní školy uslyší také Petru Hypšovou z katedry psychologie nebo politologa Jakuba Lyska z katedry politologie a evropských studií filozofické fakulty.

Účastnický poplatek je stanoven na 70 EUR, se zvýhodněnou sazbou 20 EUR pro členy odborných společností. Pro studenty Univerzity Palackého v Olomouci je registrace zdarma. Studenti mohou za účast získat také 3 ECTS kredity. Organizátoři doporučují včasnou registraci.

Na odhalování skrytých významů a odlišování faktů od dezinterpretací z pohledu vizualizace dat se zaměří online mezinárodní jarní škola Seeing Through Lies: Mapping Trust in the Age of Misinformation, kterou 1. a 2. dubna 2025 pořádá katedra geoinformatiky přírodovědecké fakulty.

„Letošní ročník jsme zaměřili na problematiku, se kterou se setkáváme každý den v médiích, na sociálních sítích i tam, kde jsou informace prezentovány ve vizuální podobě. Tématem je mystifikace prostřednictvím dat, vizualizací a map. Světově uznávaní experti účastníkům naší jarní školy teoreticky i prakticky představí, jak tyto dezinformace rozpoznat a jak se jich při vlastní práci vyvarovat díky praktickým workshopům,“ uvedl organizátor akce Jakub Koníček z katedry geoinformatiky.

Úvodní prezentaci přednese prezident Mezinárodní kartografické asociace (ICA) Georg Gartner, dále vystoupí například Ian Muehlenhaus ze společnosti Esri USA, Francis Harvey z Leipzig University, Eric Losang z Leibniz Institute for Regional Geography, Timothy Prestby z Penn State University a Alena Vondráková z pořádající katedry.

Interdisciplinární charakter akce dokládá účast odborníků z různých oborů, jako jsou psychologie, politologie nebo digitální gramotnost. O eye-trackingu a digitální gramotnosti bude hovořit Nili Steinfeld z Ariel University Israel, praktické triky s grafy předvede Gabriela Godišová z Masarykovy univerzity Brno a o roli AI v produkci dezinformací Robert Moro z KInIT. Účastníci jarní školy uslyší také Petru Hypšovou z katedry psychologie nebo politologa Jakuba Lyska z katedry politologie a evropských studií filozofické fakulty.

Účastnický poplatek je stanoven na 70 EUR, se zvýhodněnou sazbou 20 EUR pro členy odborných společností. Pro studenty Univerzity Palackého v Olomouci je registrace zdarma. Studenti mohou za účast získat také 3 ECTS kredity. Organizátoři doporučují včasnou registraci.

Olomouc will once again become the centre of world science cinematography thanks to the Academia Film Olomouc (AFO) international festival, which takes place from 22 to 27 April. More than 600 films from 61 countries were submitted to this year’s competition, out of which the programme committee selected the best 67 films. They will compete for a financial prize and a trophy, an original glass kaleidoscope by Martin Hlubuček. 

The international competition will present a journey into the depths of human existence, where scientific knowledge is intertwined with philosophical reflections on ageing, death, as well as physical transformation, which can turn into a personal struggle with one’s own body. For instance, Adonis (dir. Jérémie Battaglia) examines the changing perception of masculinity in contemporary society through the phenomenon of bodybuilding and the use of anabolic steroids.

Director Nelly Ben Hayoun-Stépanian will come to Olomouc to present the documentary Doppelgängers³, which deals with the theme of space colonisation for the sake of the queer community. “This competition is unique in its diversity of formats and filmmaking approaches. The variety of topics and narrative modes opens up possibilities for the presentation of scientific research and science communication, making it an opportunity for all those seeking inspiration and new perspectives on the world, regardless of age or life experience,” said assistant programmer Kristýna Dytrychová.

An aesthetic reflection on light as a scientific and artistic phenomenon is presented in Tracing Light (dir. Thomas Riedelsheimer). Its co-author Leslie Hills will personally present the film to the festival audience. Environmental and biodiversity issues are addressed in Animal Pride (dir. Rio Mitchell), focusing on the diverse relationships in the animal kingdom. “Although science has been observing queer behaviour in animals for quite some time, it has long been marginalised. The documentary brings this overlooked part of nature to life, challenging established ideas, and showing that nature is much more diverse than traditionally perceived,” added Dytrychová.

Czech & Slovak competition reflects current social challenges

The film Doctor on a Trip (dir. David Čálek) documents scientific research into the psychedelic effects of ayahuasca in the context of the treatment of mental disorders. Stone Axe Path (dir. Tomáš Kratochvíl) reconstructs prehistoric rituals and ways of working with natural materials.

The philosophical film Lichens Are the Way (dir. Ondřej Vavrečka) explores the adaptability of these organisms in contrast to the hectic lifestyle of modern society. And the documentary Lapilli (dir. Paula Ďurinová) combines environmental themes with a personal story of mourning and the search for balance through nature.

Short films: diverse perspectives on science 

The documentary The Bird in My Backyard (dir. Ryan Wilkes) follows the life cycle of fascinating creatures – hummingbirds.

Climate change in the context of cultural heritage is analysed in Nittaituq (dir. Camille Poirier, Mathilde Poirier, Flore Sergeant), while astronomy is the focus of Habbal et al. (dir. Sean Paulsen & Brad Wickham). “Audiences will observe both the universe and microscopic organisms, visit animals in the garden and on the computer, discover extinct islands, walk on glaciers, and face the effects of climate change. The varied range of themes is matched by their execution, where playful aesthetics and styles combining cinematographic art, animation, and archival footage merge,” noted the section’s programmer Magdaléna Jedličková. 

First ever immersive media competition in AFO

A new competition section reflects the growing importance of immersive technologies. “We will bring together art, science, and social interaction. Visitors will be immersed in virtual worlds using headsets, thus becoming, for example, part of a collective experiment in genetics or an individual simulation of how a person suffering from a specific disease feels,” said programmer Dominik Vontor, introducing the innovation.

The Academia Film Olomouc festival, organised by Palacký University, celebrates its 60th anniversary this year. It will commemorate this important anniversary with a unique retrospective and a publication co-produced by the UP Press. Before the festival begins, those interested can expand their horizons and make the wait more pleasant thanks to the Watch and Know platform. This online library is the ideal place for all those who want to educate themselves, discover interesting stories, and tune in to the film festival vibe which will await us in April. For more information, please visit the festival’s website.

Olomouc se opět stane centrem světové vědecké kinematografie, a to díky mezinárodnímu festivalu Academia Film Olomouc (AFO), který se koná od 22. do 27. dubna. Do letošního ročníku se přihlásilo více než 600 snímků z 61 zemí světa, z nichž programová rada vybrala 67 nejlepších. Ty se budou ucházet o finanční odměnu a cenu v podobě originálního skleněného krasohledu od Martina Hlubučka.  

Mezinárodní soutěž představí cestu do hlubin lidské existence, kde se prolínají vědecké poznatky s filozofickými úvahami o stárnutí, smrti, ale i fyzické proměně, která se může změnit v osobní boj s vlastním tělem. Například film Adonis (Adonis, r. Jérémie Battaglia) analyzuje proměnu vnímání maskulinity v současné společnosti skrze fenomén kulturistiky a užívání anabolických steroidů.

Režisérka Nelly Ben Hayoun-Stépanian přijede do Olomouce uvést dokument Doppelgängers³ (Dvojnice³), který se věnuje tématu kolonizace vesmíru pro queer komunitu. „Tato soutěž je unikátní svou rozmanitostí formátů a filmařských přístupů. Různorodost témat a způsobů vyprávění otevírá možnosti pro prezentaci vědeckých výzkumů a komunikaci vědy, čímž je příležitostí pro všechny, kteří hledají inspiraci a nové pohledy na svět, bez ohledu na věk či životní zkušenosti,“ pozvala na festival dramaturgyně Kristýna Dytrychová.

Estetickou reflexi světla coby vědeckého i uměleckého fenoménu přináší film Tracing Light (Kam padá svit, r. Thomas Riedelsheimer). Spoluautorka filmu Leslie Hills jej osobně představí festivalovému publiku. Ekologickou problematiku a otázky biodiverzity řeší snímek Animal Pride (Zvířecí hrdost, r. Rio Mitchell), jenž se zaměřuje na rozmanité vztahy v živočišné říši. „Přestože věda u zvířat queer chování zaznamenala už dávno, dlouho zůstávalo na okraji zájmu. Dokument tuto přehlíženou součást přírody oživuje, zpochybňuje zažité představy a ukazuje, že příroda je mnohem pestřejší, než jak bývá tradičně vnímána,“ doplnila dramaturgyně. 

Česko-slovenská soutěž reflektuje aktuální společenské výzvy 

Film Doktor na tripu (Doctor on a Trip, r. David Čálek) dokumentuje vědecký výzkum psychedelických efektů nápoje z rostliny ayahuascy v kontextu léčby duševních poruch. Snímek Cesta kamene (Stone Axe Path, r. Tomáš Kratochvíl) zase rekonstruuje prehistorické rituály a způsoby práce s přírodními materiály.

Filozoficky laděný snímek Lišejníky (Lichens are the Way, r.  Ondřej Vavrečka) zkoumá adaptabilitu těchto organismů v kontrastu s hektickým životním stylem moderní společnosti. A dokument Lapilli (Lapilli, r. Paula Ďurinová) pak spojuje environmentální tématiku s osobním příběhem truchlení a hledání rovnováhy prostřednictvím přírody.

Krátké filmy přinesou rozmanité pohledy na vědu  

Dokument Můj soused kolibřík (The Bird in My Backyard, r. Ryan Wilkes) sleduje životní cyklus těchto fascinujících ptáků.

Změnu klimatu v kontextu kulturního dědictví analyzuje Nittaituq (Nittaituq, r. Camille Poirier, Mathilde Poirier, Flore Sergeant) a astronomii popularizuje dokument Habbal a kol. (Habbal et al., r. Sean Paulsen, Brad Wickham). „Diváctvo se zúčastní pozorování vesmíru i mikroskopických organismů, navštíví zvířata na zahradě i v počítači, objeví zaniklé ostrovy, projde se po ledovcích a postaví se následkům klimatické změny. Pestré škále témat odpovídá i provedení, ve kterém se potkávají hravé estetiky a styly kombinující kameramanské řemeslo, animaci i archivní záběry,“ popsala sekci dramaturgyně Magdaléna Jedličková.  

AFO přináší poprvé v historii soutěž imerzivních médií

Nová soutěžní sekce reflektuje vzrůstající význam imerzivních technologií. „Propojíme umění, vědu a společenskou interakci. Návštěvnictvo se ponoří do virtuálních světů pomocí headsetů a stane se například součástí kolektivního experimentu v oblasti genetiky či individuální simulace pocitů člověka trpícího konkrétním onemocněním,“ přiblížil novinku dramaturg Dominik Vontor. 

Festival Academia Film Olomouc, který pořádá Univerzita Palackého, letos slaví 60 let své existence. Toto významné výročí si připomene unikátní retrospektivou nebo publikací, na jejíž tvorbě se podílí Vydavatelství UP. Než festival začne, mohou si zájemci rozšířit své obzory a zpříjemnit čekání díky platformě Watch and Know. Tato online knihovna je ideálním místem pro všechny, kdo se chtějí vzdělávat, objevovat zajímavé příběhy a naladit se na dubnovou filmovou atmosféru. Více na www.afo.cz.

Olomouc se opět stane centrem světové vědecké kinematografie, a to díky mezinárodnímu festivalu Academia Film Olomouc (AFO), který se koná od 22. do 27. dubna. Do letošního ročníku se přihlásilo více než 600 snímků z 61 zemí světa, z nichž programová rada vybrala 67 nejlepších. Ty se budou ucházet o finanční odměnu a cenu v podobě originálního skleněného krasohledu od Martina Hlubučka.  

Mezinárodní soutěž představí cestu do hlubin lidské existence, kde se prolínají vědecké poznatky s filozofickými úvahami o stárnutí, smrti, ale i fyzické proměně, která se může změnit v osobní boj s vlastním tělem. Například film Adonis (Adonis, r. Jérémie Battaglia) analyzuje proměnu vnímání maskulinity v současné společnosti skrze fenomén kulturistiky a užívání anabolických steroidů.

Režisérka Nelly Ben Hayoun-Stépanian přijede do Olomouce uvést dokument Doppelgängers³ (Dvojnice³), který se věnuje tématu kolonizace vesmíru pro queer komunitu. „Tato soutěž je unikátní svou rozmanitostí formátů a filmařských přístupů. Různorodost témat a způsobů vyprávění otevírá možnosti pro prezentaci vědeckých výzkumů a komunikaci vědy, čímž je příležitostí pro všechny, kteří hledají inspiraci a nové pohledy na svět, bez ohledu na věk či životní zkušenosti,“ pozvala na festival dramaturgyně Kristýna Dytrychová.

Estetickou reflexi světla coby vědeckého i uměleckého fenoménu přináší film Tracing Light (Kam padá svit, r. Thomas Riedelsheimer). Spoluautorka filmu Leslie Hills jej osobně představí festivalovému publiku. Ekologickou problematiku a otázky biodiverzity řeší snímek Animal Pride (Zvířecí hrdost, r. Rio Mitchell), jenž se zaměřuje na rozmanité vztahy v živočišné říši. „Přestože věda u zvířat queer chování zaznamenala už dávno, dlouho zůstávalo na okraji zájmu. Dokument tuto přehlíženou součást přírody oživuje, zpochybňuje zažité představy a ukazuje, že příroda je mnohem pestřejší, než jak bývá tradičně vnímána,“ doplnila dramaturgyně. 

Česko-slovenská soutěž reflektuje aktuální společenské výzvy 

Film Doktor na tripu (Doctor on a Trip, r. David Čálek) dokumentuje vědecký výzkum psychedelických efektů nápoje z rostliny ayahuascy v kontextu léčby duševních poruch. Snímek Cesta kamene (Stone Axe Path, r. Tomáš Kratochvíl) zase rekonstruuje prehistorické rituály a způsoby práce s přírodními materiály.

Filozoficky laděný snímek Lišejníky (Lichens are the Way, r.  Ondřej Vavrečka) zkoumá adaptabilitu těchto organismů v kontrastu s hektickým životním stylem moderní společnosti. A dokument Lapilli (Lapilli, r. Paula Ďurinová) pak spojuje environmentální tématiku s osobním příběhem truchlení a hledání rovnováhy prostřednictvím přírody.

Krátké filmy přinesou rozmanité pohledy na vědu  

Dokument Můj soused kolibřík (The Bird in My Backyard, r. Ryan Wilkes) sleduje životní cyklus těchto fascinujících ptáků.

Změnu klimatu v kontextu kulturního dědictví analyzuje Nittaituq (Nittaituq, r. Camille Poirier, Mathilde Poirier, Flore Sergeant) a astronomii popularizuje dokument Habbal a kol. (Habbal et al., r. Sean Paulsen, Brad Wickham). „Diváctvo se zúčastní pozorování vesmíru i mikroskopických organismů, navštíví zvířata na zahradě i v počítači, objeví zaniklé ostrovy, projde se po ledovcích a postaví se následkům klimatické změny. Pestré škále témat odpovídá i provedení, ve kterém se potkávají hravé estetiky a styly kombinující kameramanské řemeslo, animaci i archivní záběry,“ popsala sekci dramaturgyně Magdaléna Jedličková.  

AFO přináší poprvé v historii soutěž imerzivních médií

Nová soutěžní sekce reflektuje vzrůstající význam imerzivních technologií. „Propojíme umění, vědu a společenskou interakci. Návštěvnictvo se ponoří do virtuálních světů pomocí headsetů a stane se například součástí kolektivního experimentu v oblasti genetiky či individuální simulace pocitů člověka trpícího konkrétním onemocněním,“ přiblížil novinku dramaturg Dominik Vontor. 

Festival Academia Film Olomouc, který pořádá Univerzita Palackého, letos slaví 60 let své existence. Toto významné výročí si připomene unikátní retrospektivou nebo publikací, na jejíž tvorbě se podílí Vydavatelství UP. Než festival začne, mohou si zájemci rozšířit své obzory a zpříjemnit čekání díky platformě Watch and Know. Tato online knihovna je ideálním místem pro všechny, kdo se chtějí vzdělávat, objevovat zajímavé příběhy a naladit se na dubnovou filmovou atmosféru. Více na www.afo.cz.

Psychiatrii, psychologii, architekturu a umění propojil sebezkušenostní seminář na téma Odcizení a cesta zpět k sobě, který se uskutečnil v prostorách Univerzity Palackého a Fakultní nemocnice Olomouc. Akce, pořádaná pod hlavičkou projektu SOMA: Centrum pro současné umění a psychoterapii, nabídla studentům jedinečnou příležitost porozumět fenoménu odcizení a hledat cesty k obnovení vnitřní rovnováhy. Současně ale přinesla řadu podnětných návrhů k budoucnosti projektu SOMA, který je svébytnou formou revitalizace památkově chráněného objektu Rozehnalovy uhelny v areálu nemocnice.

„Psychiatrie dnes stojí před velkou výzvou – navzdory pokroku se nám stále nedaří efektivně léčit řadu duševních potíží. Hledáme proto nové přístupy, mezi něž patří i práce s tělem, dechem či prostředím. První běh semináře ukázal, jak moc může mezioborová spolupráce obohatit přemýšlení o duševním zdraví,“ uvedl Aleš Grambal, primář Psychiatrické kliniky Lékařské fakulty UP a FNOL a odborný garant projektu SOMA.

Během tří dnů čtyřicet studentů architektury, dějin umění, medicíny a psychologie zkoumalo, jak se člověk postupně odcizuje sám sobě a jaké dopady to má na jeho život, vztahy i společnost. První den se studenti rozdělili do tříčlenných skupinek a v Uměleckém centru UP podstoupili psychologickou část programu, během níž se navzájem poznávali. Druhý den následoval blok vedený architektem Janem Mléčkou a historičkou umění Barborou Kundračíkovou věnovaný architektuře a umění spojený s prohlídkou areálu nemocnice a Rozehnalovy uhelny. Třetí den pak na Neurologické klinice prezentovali své poznatky, zkušenosti a především první návrhy budoucího využití Rozehnalovy uhelny a celkového směřování projektu SOMA.

„Studenti přistoupili k zadání s velkou invencí a otevřeností. Jejich prezentace byly nejen inspirativní, ale přinesly i velmi cenné pohledy na možnosti propojení umění, architektury a duševního zdraví. Seminář ukázal, že kreativita a mezioborový dialog mohou vést k novým, neotřelým přístupům k revitalizaci prostoru a terapeutickým procesům,“ zhodnotila Barbora Kundračíková z Muzea umění Olomouc, jedna z iniciátorek projektu SOMA.

Nezůstane ale jen u prvního setkání. Na konci března se sejdou studenti znovu, aby prezentovali ucelené projekty, které z jejich zkušeností z prvního setkání vzešly.

Projekt SOMA: Centrum pro současné umění a psychoterapii vznikl z iniciativy kolektivu architektů a historiků umění, Psychiatrické kliniky LF UP a FNOL a Muzea umění Olomouc jako reakce na rostoucí počet duševních onemocnění v populaci a potřebu hledat nové terapeutické přístupy. Vychází z poznání, že duševní zdraví nelze oddělit od prostředí, v němž žijeme, od tělesného prožitku ani od kulturního kontextu.

SOMA propojuje odborníky z různých oblastí – psychiatry, psychology, architekty, dějin umění i činné umělce – a hledá mezioborové způsoby podpory duševního zdraví. Základním kamenem projektu je přesvědčení, že prostor, umění a hluboká práce s psychikou mohou zásadně přispět ke zvýšení odolnosti společnosti a léčbě duševních poruch.

V roce 2024 SOMA rozšířila svou působnost prostřednictvím experimentálních vystoupení a vzdělávacích programů v kulturní technické památce Rozehnalova uhelna, která je součástí Fakultní nemocnice Olomouc. Právě zde se propojují teoretické poznatky s uměleckým a architektonickým experimentem, jehož cílem je nabídnout nové pohledy na problematiku duševní rovnováhy.

Psychiatrii, psychologii, architekturu a umění propojil sebezkušenostní seminář na téma Odcizení a cesta zpět k sobě, který se uskutečnil v prostorách Univerzity Palackého a Fakultní nemocnice Olomouc. Akce, pořádaná pod hlavičkou projektu SOMA: Centrum pro současné umění a psychoterapii, nabídla studentům jedinečnou příležitost porozumět fenoménu odcizení a hledat cesty k obnovení vnitřní rovnováhy. Současně ale přinesla řadu podnětných návrhů k budoucnosti projektu SOMA, který je svébytnou formou revitalizace památkově chráněného objektu Rozehnalovy uhelny v areálu nemocnice.

„Psychiatrie dnes stojí před velkou výzvou – navzdory pokroku se nám stále nedaří efektivně léčit řadu duševních potíží. Hledáme proto nové přístupy, mezi něž patří i práce s tělem, dechem či prostředím. První běh semináře ukázal, jak moc může mezioborová spolupráce obohatit přemýšlení o duševním zdraví,“ uvedl Aleš Grambal, primář Psychiatrické kliniky Lékařské fakulty UP a FNOL a odborný garant projektu SOMA.

Během tří dnů čtyřicet studentů architektury, dějin umění, medicíny a psychologie zkoumalo, jak se člověk postupně odcizuje sám sobě a jaké dopady to má na jeho život, vztahy i společnost. První den se studenti rozdělili do tříčlenných skupinek a v Uměleckém centru UP podstoupili psychologickou část programu, během níž se navzájem poznávali. Druhý den následoval blok vedený architektem Janem Mléčkou a historičkou umění Barborou Kundračíkovou věnovaný architektuře a umění spojený s prohlídkou areálu nemocnice a Rozehnalovy uhelny. Třetí den pak na Neurologické klinice prezentovali své poznatky, zkušenosti a především první návrhy budoucího využití Rozehnalovy uhelny a celkového směřování projektu SOMA.

„Studenti přistoupili k zadání s velkou invencí a otevřeností. Jejich prezentace byly nejen inspirativní, ale přinesly i velmi cenné pohledy na možnosti propojení umění, architektury a duševního zdraví. Seminář ukázal, že kreativita a mezioborový dialog mohou vést k novým, neotřelým přístupům k revitalizaci prostoru a terapeutickým procesům,“ zhodnotila Barbora Kundračíková z Muzea umění Olomouc, jedna z iniciátorek projektu SOMA.

Nezůstane ale jen u prvního setkání. Na konci března se sejdou studenti znovu, aby prezentovali ucelené projekty, které z jejich zkušeností z prvního setkání vzešly.

Projekt SOMA: Centrum pro současné umění a psychoterapii vznikl z iniciativy kolektivu architektů a historiků umění, Psychiatrické kliniky LF UP a FNOL a Muzea umění Olomouc jako reakce na rostoucí počet duševních onemocnění v populaci a potřebu hledat nové terapeutické přístupy. Vychází z poznání, že duševní zdraví nelze oddělit od prostředí, v němž žijeme, od tělesného prožitku ani od kulturního kontextu.

SOMA propojuje odborníky z různých oblastí – psychiatry, psychology, architekty, dějin umění i činné umělce – a hledá mezioborové způsoby podpory duševního zdraví. Základním kamenem projektu je přesvědčení, že prostor, umění a hluboká práce s psychikou mohou zásadně přispět ke zvýšení odolnosti společnosti a léčbě duševních poruch.

V roce 2024 SOMA rozšířila svou působnost prostřednictvím experimentálních vystoupení a vzdělávacích programů v kulturní technické památce Rozehnalova uhelna, která je součástí Fakultní nemocnice Olomouc. Právě zde se propojují teoretické poznatky s uměleckým a architektonickým experimentem, jehož cílem je nabídnout nové pohledy na problematiku duševní rovnováhy.

V knihovně katedry anglistiky a amerikanistiky Filozofické fakulty Univerzity Palackého byl za přítomnosti rektora UP Martina Procházky a velvyslance Irska Alana Gibbonse slavnostně otevřen irský koutek. Má sloužit všem studentům UP, kteří se zajímají o irskou kulturu a jazyk.

Prohloubení spolupráce s Irskem prostřednictvím jeho velvyslanectví v Praze a také větší viditelnost Univerzity Palackého u irských partnerů. I to jsou aktuální snahy UP, z nichž vyplynulo zřízení irského koutku v knihovně katedry anglistiky a amerikanistiky.

„Jsme zavázáni mnoha zemím, které podporují výuku svých jazyků a literatur na naší fakultě. Tentokrát jsme byli Irsku velmi vděčni, protože irská podpora a milá návštěva přišly krátce poté, kdy začala úřadovat nová americká administrativa. Nacházíme se ve složitém období a vůbec si dnes americkou podporou nejsme jisti. Pan velvyslanec Gibbons nás dlouhodobou podporou Irska naopak ujistil,“ uvedl Jan Stejskal, děkan Filozofické fakulty UP. Podle něj Alan Gibbons přislíbil vedle knih i iniciativu, jež má vést k rozšíření spolupráce s několika irskými univerzitami. „Během naší společné řeči pan velvyslanec také neopomněl zdůraznit, že je Irsko v prostředí Evropské unie pro nás už vlastně jediným anglicky hovořícím partnerem,“ doplnil děkan FF UP.

O tom, že bude na univerzitě otevřen irský koutek, se hovořilo už při loňské velvyslancově návštěvě Olomouce.

„Irská studia mají na UP svou historii. Vyučují se zde téměř od sametové revoluce. Nejprve je učil Mike Stoddart, poté Matthew Sweney. V posledních zhruba osmnácti letech jsme nabízeli i kurzy irštiny, které vedl přední odborník na irštinu v ČR Radvan Markus,“ přiblížil historii výuky tohoto jazyka na FF UP David Livingstone z katedry anglistiky a amerikanistiky.

Během slavnostního otevření irského koutku v knihovně katedry anglistiky a amerikanistiky doprovázela velvyslance Irska Alana Gibonsna také zástupkyně vedoucího mise Eadaoin O’ Connor. Otevření koutku, po němž následovala přednáška Radvana Markuse o současné irskojazyčné literatuře i jeho překladech z irštiny do češtiny, se zúčastnili také rektor UP Martin Procházka, dále děkan a proděkan pro zahraniční záležitosti FF UP Jan Stejskal a Martin Elbel. Při slavnostním setkání u otevření irského koutku, který vznikl za spolupráce Terezy Kalouskové, vedoucí Oddělení pro partnerství, a Davida Livingstonea z katedry anglistiky a amerikanistiky, nechyběl ani vedoucí katedry Ondřej Molnár a zástupci města Olomouce a Olomouckého kraje.

V knihovně katedry anglistiky a amerikanistiky Filozofické fakulty Univerzity Palackého byl za přítomnosti rektora UP Martina Procházky a velvyslance Irska Alana Gibbonse slavnostně otevřen irský koutek. Má sloužit všem studentům UP, kteří se zajímají o irskou kulturu a jazyk.

Prohloubení spolupráce s Irskem prostřednictvím jeho velvyslanectví v Praze a také větší viditelnost Univerzity Palackého u irských partnerů. I to jsou aktuální snahy UP, z nichž vyplynulo zřízení irského koutku v knihovně katedry anglistiky a amerikanistiky.

„Jsme zavázáni mnoha zemím, které podporují výuku svých jazyků a literatur na naší fakultě. Tentokrát jsme byli Irsku velmi vděčni, protože irská podpora a milá návštěva přišly krátce poté, kdy začala úřadovat nová americká administrativa. Nacházíme se ve složitém období a vůbec si dnes americkou podporou nejsme jisti. Pan velvyslanec Gibbons nás dlouhodobou podporou Irska naopak ujistil,“ uvedl Jan Stejskal, děkan Filozofické fakulty UP. Podle něj Alan Gibbons přislíbil vedle knih i iniciativu, jež má vést k rozšíření spolupráce s několika irskými univerzitami. „Během naší společné řeči pan velvyslanec také neopomněl zdůraznit, že je Irsko v prostředí Evropské unie pro nás už vlastně jediným anglicky hovořícím partnerem,“ doplnil děkan FF UP.

O tom, že bude na univerzitě otevřen irský koutek, se hovořilo už při loňské velvyslancově návštěvě Olomouce.

„Irská studia mají na UP svou historii. Vyučují se zde téměř od sametové revoluce. Nejprve je učil Mike Stoddart, poté Matthew Sweney. V posledních zhruba osmnácti letech jsme nabízeli i kurzy irštiny, které vedl přední odborník na irštinu v ČR Radvan Markus,“ přiblížil historii výuky tohoto jazyka na FF UP David Livingstone z katedry anglistiky a amerikanistiky.

Během slavnostního otevření irského koutku v knihovně katedry anglistiky a amerikanistiky doprovázela velvyslance Irska Alana Gibonsna také zástupkyně vedoucího mise Eadaoin O’ Connor. Otevření koutku, po němž následovala přednáška Radvana Markuse o současné irskojazyčné literatuře i jeho překladech z irštiny do češtiny, se zúčastnili také rektor UP Martin Procházka, dále děkan a proděkan pro zahraniční záležitosti FF UP Jan Stejskal a Martin Elbel. Při slavnostním setkání u otevření irského koutku, který vznikl za spolupráce Terezy Kalouskové, vedoucí Oddělení pro partnerství, a Davida Livingstonea z katedry anglistiky a amerikanistiky, nechyběl ani vedoucí katedry Ondřej Molnár a zástupci města Olomouce a Olomouckého kraje.

„Bojím se, že možná trochu zhloupneme a ztratíme kontrolu,“ zní odpověď na otázku, jaké největší riziko hrozí lidstvu při používání umělé inteligence čili AI. Ta odpověď stojí za zamyšlení, říká ji totiž muž, který svůj profesní život spojil se světem digitálních technologií. Přesněji s jeho riziky a nástrahami. Kyberšikana, kybergrooming, sexting, kyberstalking, online podvody, kybernetická kriminalita, AI… Není pojem, který by Kamil Kopecký, profesor Pedagogické fakulty UP, neznal a před kterým by nevaroval. Děti, rodiče, učitele, seniory.

Kamil Kopecký nestraší, nenutí nikoho zahazovat mobily a tablety, ukazuje i pozitiva. Ale také varuje a spolu se svým týmem v rámci projektu E-bezpečí ukazuje možnosti ochrany. Tak, abychom se z online světa, do něhož mnohokrát za den vstupujeme, vrátili bez pošramocené psychiky nebo prázdné peněženky a AI se stala naším pomocníkem, ne zhoubou. Rozhovor s Kamilem Kopecký přineslo aktuální vydání magazínu Žurnál UP.

Jaká jsou rizika pohybu v online prostředí? Vím, že je to odpověď na hodiny, ale pojmenujte to největší riziko.

Začnu u dětí. Základní riziko je nepoučenost. Dítě ještě nemá dostatek životních zkušeností a často reaguje intuitivně. Například nemá moc sociálních kontaktů v reálném světě, zato má hodně těch virtuálních. Najednou ho na síti osloví krásná dívka, chce s ním chatovat, třeba se mu i obnaží a dojde k nějakému rizikovému chování. To se může stát a děje se to poměrně často. Problém je, že pokud se dítěti děje na síti něco rizikového (spojeného třeba s intimním obsahem), bojí se o tom říci rodičům, bojí se jít za mamkou a taťkou a svěřit se jim. Má strach, že mu zakážou počítač, internet, a myslí si, že ten problém zvládne samo. Kdyby ale děti od čtvrté, páté třídy věděly, že v online světě jsou podvodníci, kteří se maskují, zvětšila by se šance, že zareagují správně. Proto podle mě není u dětí hlavním rizikem konkrétní fenomén jako kyberšikana, sexting nebo AI, ale znalost, nebo přesněji neznalost chování v online prostředí. A samozřejmě také bezpečnostní návyky, které jsou co nejvíce automatizované.

A u rodičů nebo obecně u dospělých?

Stejná odpověď. Nemáme tady generaci rodičů, kteří by byli IT odborníci. Máme dospělé, kteří běžně používají komunikační nástroje, znají sociální sítě, ale neznají detaily. Neví, jak přesně fungují různé podvody. Potřebují vzdělávání. A nesmíme zapomenout ani na důležitou skupinu, kterou jsou senioři. Nejsou sice ohroženi například kyberšikanou, ale velmi snadno se stanou obětí podvodu. Proto říkám, že největší riziko je neznalost.

Jak a kde se vzdělávat? Přece jen jsme dost vytížení.

U dětí je to jednoduché, ty se můžou vzdělávat přímo ve škole a rámcové vzdělávací programy s tím počítají. Škola to navíc nemusí zvládat sama, existuje řada organizací včetně policie, které školí – jezdí do škol, komunikují s dětmi. Hodně přednášek je také pro školy zadarmo. Důležité ale je, aby rodič s dítětem komunikoval již od útlého věku, aby jej vybavil bezpečnostními návyky, aby mu věřilo. On mu musí dát základní minimum bezpečnosti na internetu a měl by to udělat minimálně v momentu, kdy dítě dostane mobilní telefon nebo začne aktivně pracovat s tabletem. Mělo by vědět, že je to super věc, ale že existují rizika.

Ale rodiče se budou sotva někde rok školit.

Bohatě stačí, aby šli na jednu nebo dvě osvětové přednášky za rok nebo využili nějakého online streamu, existují i online videa. Doporučuji především ty přednášky, které jsou kazuistické. To znamená, že rodič nedostane teoretickou nalejvárnu, ale dozví se konkrétní příklady rizikového chování, konkrétní kauzy. To a to se stalo desetiletému dítěti, něco jiného třináctiletému. Tak se do té situace dokáže vcítit a představit si ohrožení. Takové přednášky mají smysl.

Takže mediální výchova, což ale zní dost zprofanovaně.

Spíše digitální či informační kompetence, nicméně mediální výchova sem patří taky. A ano, termín mediální výchova je v mediálním prostoru často zprofanován, a to úmyslně. Jakmile se řekne mediální výchova ve škole, někteří politici začnou strašit vymýváním mozku a politickými agitkami. Nic z toho není pravda, jen se snaží získat voliče. Mediální výchova je všude na světě velmi důležité téma a není jejím obsahem, aby někdo někoho k něčemu přesvědčoval. Její smysl je v tom, že dětem i dospělým předáme znalosti a dovednosti, aby oni sami byli schopni si ověřovat informace a fungovat bezpečně ve světě médií. Chcete si ověřit fotku? Tak použijte reverzní vyhledávání na Googlu, které ukáže, kde všude ta fotka existuje. Chcete vědět, jestli zpráva, která vám přišla e-mailem, je hoax? Tady jsou tipy na databáze ověřených informací atd. V mediální výchově nedáváme hotové návody, jak se dívat na svět. Dáváme nástroje, vysvětlujeme principy a názor si musí udělat každý sám.

Mluvíme o informacích a ty jsou v dnešním mediálním světě zásadní. Ovlivňují naše myšlení i rozhodování. Padají na nás ze všech stran. Jak přežít?

To, o čem mluvíte, je tzv. infodemie. Jsme tak zaplaveni informacemi, že se v nich často nevyznáme, nevíme, čemu věřit, a především nemáme čas je ověřovat. Ale přesto jsou určité situace, typy textů a materiálů, kde bychom měli zbystřit. Často jsou to informace, které vyvolávají silné emoce, ať už negativní, nebo pozitivní. Pod vlivem silně emocionální zprávy se začneme bát, protože se v ní píše, že jsme v nějakém ohrožení. Nebo naopak máme radost, někdo nám zařídí bezpracnou zářivou budoucnost, ochrání nás, zajistí nám velké množství peněz. A stačí jen investovat trochu peněz, abychom získali daleko více. Je to lákavé. Ale je to často podvod. A právě informace, které obsahují emoce, se internetem šíří velmi rychle.

Když už jsme nějak zvládli základní rizika chování na internetu, přichází smršť v podobě AI. Co dělat, abychom si nenaběhli?

Vracíme se zase na začátek příběhu. Ten, kdo je poučený a ví, co je AI, jak umí generovat texty, fotografie nebo videa, je obezřetnější. Když na mě například z videa promlouvá nějaká celebrita a slibuje mi miliony, jsem opatrný, protože to může být (a pravděpodobně je) produkt AI. Myslím, že v budoucnu AI velmi otřese důvěrou v informace. Budeme přikládat stále menší váhu fotografiím (a videím), protože si nebudeme jisti jejich pravdivostí. Už teď AI dokáže v oblasti grafiky/fotografie vytvořit v podstatě cokoli a laický uživatel, a často ani expert, nedokáže rozpoznat, že je to podvod. V minulosti umělá inteligence zanechávala hodně chyb, typickým znakem osoby vygenerované pomocí AI bylo třeba šest, sedm prstů na rukou. Tyto chyby jsou ale postupně odstraňovány a časem vymizí. AI začíná být masově používána třeba v rámci volebních kampaní. Například v kampani Donalda Trumpa bylo použito obrovské množství vygenerovaných fotografií, kde se objímá s Afroameričany, což však nejsou tradiční voliči republikánů. Ale když dáte na internet třeba deset takových fotek a šíříte je, vznikne dojem, že jsou to jeho příznivci. Takže AI dokáže manipulovat veřejným míněním, narušovat demokratické procesy, jako jsou volby.

Zase se musíme vzdělávat?

Pokud jste poučená, tak vám minimálně naskočí v hlavě: „Pozor, může jít o nějakou manipulaci.“ Nebudeme přestávat věřit jenom fotkám, ale i videím. V tuto chvíli je třeba na trhu OpenAI Sora od stejné firmy, která vytvořila ChatGPT a která umí generovat úplně realistická videa z textového zadání. Napíšete, co má být na videu, a dostanete hotový produkt. Nebudete vědět, zda ho natočil člověk, nebo AI. Což může být i zajímavá příležitost pro produkty vytvářené živými lidmi – možná bude v budoucnu existovat nějaká „známka“, že jde o lidský výtvor, něco jako hand made, a může to mít větší cenu než produkty generované AI. Jako když si kupujeme nábytek. Můžeme si vybrat standardizovaný sériový, který se vyrábí ve velkém v továrně, nebo originální vyrobený živým truhlářem.

Předpokládám, že vy AI používáte denně?

Ano, protože ušetřím velké množství času. Třeba takové psaní dopisů. Dřív jsem si je psal sám. Teď nechám AI vygenerovat nějaký základ, přečtu si ho, místa, která se mi nelíbí, přepíšu a hotovo.

Takže na konci práce s AI by měl být člověk?

Za vším, co AI generuje, by měl být člověk. On by měl být ten, kdo kontroluje, zhodnotí a přidá kus sebe. AI už se začala používat ve zdravotnictví, například v diagnostice, kde pomáhá odhalovat nádory, analyzuje rentgeny, určuje diagnózy. I tam je na konci tohoto procesu člověk, lékař, který výsledky posoudí. Ale jsou činnosti, kde možná bude člověk vynechaný, protože se zjistí, že AI je přesná a dobrá. Například proč bych si v kanceláři platil živou asistentku, která odpovídá mým klientům a já jí dávám měsíčně třeba třicet tisíc, když si můžu za dvacet dolarů měsíčně natrénovat AI, která dělá to samé, funguje 24 hodin denně, nemá dovolenou, není nemocná. Spousta firem už přemýšlí, jestli se jim vyplatí mít živého zaměstnance na konkrétních pozicích.

Plete se AI někdy?

AI je natrénovaná na určitém objemu dat – třeba na fotografiích, textech, webových stránkách, knihách, diskuzních fórech apod. S těmi pak umí pracovat, ty umí kombinovat, vzájemně je propojovat a především předpovídat výsledek našeho zadání. Neobsahuje však všechny informace světa a občas něco „neví“. A bohužel si může začít vymýšlet (tzv. halucinovat). Proto je velmi důležité, abychom si výsledek vytvořený AI vždy zkontrolovali.

Chová se jako člověk?

Je to simulace lidského chování – je potřeba si uvědomit, že AI je stroj. Nemá žádné vědomí, je to software. My lidé jsme mu řekli, aby se tak choval. A my jsme mu schopni říct, když něco nevíš, napiš, že to nevíš.

Čeho se bojíte v souvislosti s AI?

Bojím se toho, že pokud nezměníme systém našeho vzdělávání, postupně budeme hloupnout a ztrácet kontrolu. Ona je totiž AI velmi návyková. Je jednoduchá, šetří čas, pracuje za nás. Na to si člověk rychle zvykne. Potíž je, že ji začaly ve velkém používat děti.

To je dobře, ne? Jako pomůcka ve škole…

Ano i ne. Smyslem školy vždy bylo, aby se dítě něco naučilo, získalo znalosti, dovednosti, postoje, hodnoty, aby se mu rozvíjel mozek. Když jsme mu například zadali slovní úlohu v matematice, muselo nejdřív promyslet, jak na to, pak si tu úlohu přeměnilo do nějaké rovnice a dobralo se výsledku. V každém kroku použilo mozek. Trénovalo ho. S AI je to trochu jinak. Ta může výsledek dodat hned. Takže problém není, zda ji použijeme, ale jak ji použijeme. V zahraničí např. udělali experiment v hodinách matematiky. Rozdělili žáky na tři skupiny. První pracovala tradičně s běžnými pomůckami. Ve druhé mohli využít AI, ale chatbot byl naučený tak, že nedával přímo odpovědi. Vedl dítě, naznačoval postupy, ale nedával rovnou výsledek. Třetí skupinka měla k dispozici AI, která příklad spočítala a dala i výsledek. S odstupem času dali těmto dětem test, aby prověřili jejich znalosti. Nejhůř dopadly ty, které používaly AI s hotovými odpověďmi. Zatímco v první a druhé skupině byly výsledky zhruba stejné, ve třetí skupině byly znalosti nižší o 10 až 15 procent.

Bojíte se, že tím, jak je AI návyková, přestaneme používat mozek?

Bojím se, že místo aby pomáhala, bude nahrazovat velkou část našeho myšlení. To je špatně, protože lidstvo přežilo jen díky tomu, že jsme pořád využívali mozek. Myšlení nás dělá lidmi. Teď se obávám, že nám AI kousek toho mozku začne nahrazovat. U dospělých, kteří už mají vytrénovaný mozek, využívání AI podle mě nenapáchá takové škody jako u dětí. Proto bych rád apeloval na učitele, na rodiče, ať dohlédnou na to, aby děti AI používaly tak, aby jim neubližovala.

Nahradí AI učitele? Ptám se čerstvého držitele nové univerzitní ceny pro nejoblíbenějšího pedagoga.

Umím si představit, že velkou část vzdělávání dětí dokáže převzít umělá inteligence. Má neomezeně času, je kdykoli k dispozici, má obrovské penzum znalostí. Ale učitel nepředává jen poznatky, dovednosti. Dobrý učitel by měl v dětech budovat nějaký postoj ke světu, učit je pracovat s emocemi, budovat v nich pozitivní hodnoty, pochválit, uklidnit, ale třeba také vystavit je nekomfortním podmínkám a učit je je překonávat. Měl by také podle mého názoru podněcovat lásku dětí ke svému předmětu, ne ji zabít. Podle mě je to nenahraditelná profese. Učitelé v nás dokážou probudit zájem, vášeň, mají obrovský vliv na náš život. Pokud jsou dobří. Špatného učitele umělá inteligence nahradí určitě. A není to na škodu. Ti dobří budou potřeba stále.

Kamil Kopecký (* 1977)

Absolvent Pedagogické fakulty UP, oboru Učitelství pro 2. stupeň ZŠ – český jazyk a občanská výchova. Jako profesor působí na katedře českého jazyka a literatury. Dlouhodobě se věnuje oblasti rizikového chování na internetu a využívání IT nástrojů ve výuce. Je vedoucím laboratoře vzdělávacích technologií Digidoupě, Centra prevence rizikové virtuální komunikace, projektu E-Bezpečí a jeho online poradny. Je členem řady expertních orgánů, autorem mnoha knih a publikací. Projekt E-bezpečí, který vede, získal řadu ocenění, mj. v soutěži ministerstva vnitra jako nejlepší projekt prevence kriminality na místní úrovni, 1. místo v národním kole Evropské ceny prevence kriminality, prvenství v národní soutěži KYBER Cena atd. Kamil Kopecký je laureátem Ceny ministra školství, mládeže a tělovýchovy za vynikající vzdělávací činnost na vysoké škole, nositelem titulu Magister Optimus a letos se stal prvním držitelem nové ceny Teaching Awards UP v kategorii seniorních učitelů.

 

„Bojím se, že možná trochu zhloupneme a ztratíme kontrolu,“ zní odpověď na otázku, jaké největší riziko hrozí lidstvu při používání umělé inteligence čili AI. Ta odpověď stojí za zamyšlení, říká ji totiž muž, který svůj profesní život spojil se světem digitálních technologií. Přesněji s jeho riziky a nástrahami. Kyberšikana, kybergrooming, sexting, kyberstalking, online podvody, kybernetická kriminalita, AI… Není pojem, který by Kamil Kopecký, profesor Pedagogické fakulty UP, neznal a před kterým by nevaroval. Děti, rodiče, učitele, seniory.

Kamil Kopecký nestraší, nenutí nikoho zahazovat mobily a tablety, ukazuje i pozitiva. Ale také varuje a spolu se svým týmem v rámci projektu E-bezpečí ukazuje možnosti ochrany. Tak, abychom se z online světa, do něhož mnohokrát za den vstupujeme, vrátili bez pošramocené psychiky nebo prázdné peněženky a AI se stala naším pomocníkem, ne zhoubou. Rozhovor s Kamilem Kopecký přineslo aktuální vydání magazínu Žurnál UP.

Jaká jsou rizika pohybu v online prostředí? Vím, že je to odpověď na hodiny, ale pojmenujte to největší riziko.

Začnu u dětí. Základní riziko je nepoučenost. Dítě ještě nemá dostatek životních zkušeností a často reaguje intuitivně. Například nemá moc sociálních kontaktů v reálném světě, zato má hodně těch virtuálních. Najednou ho na síti osloví krásná dívka, chce s ním chatovat, třeba se mu i obnaží a dojde k nějakému rizikovému chování. To se může stát a děje se to poměrně často. Problém je, že pokud se dítěti děje na síti něco rizikového (spojeného třeba s intimním obsahem), bojí se o tom říci rodičům, bojí se jít za mamkou a taťkou a svěřit se jim. Má strach, že mu zakážou počítač, internet, a myslí si, že ten problém zvládne samo. Kdyby ale děti od čtvrté, páté třídy věděly, že v online světě jsou podvodníci, kteří se maskují, zvětšila by se šance, že zareagují správně. Proto podle mě není u dětí hlavním rizikem konkrétní fenomén jako kyberšikana, sexting nebo AI, ale znalost, nebo přesněji neznalost chování v online prostředí. A samozřejmě také bezpečnostní návyky, které jsou co nejvíce automatizované.

A u rodičů nebo obecně u dospělých?

Stejná odpověď. Nemáme tady generaci rodičů, kteří by byli IT odborníci. Máme dospělé, kteří běžně používají komunikační nástroje, znají sociální sítě, ale neznají detaily. Neví, jak přesně fungují různé podvody. Potřebují vzdělávání. A nesmíme zapomenout ani na důležitou skupinu, kterou jsou senioři. Nejsou sice ohroženi například kyberšikanou, ale velmi snadno se stanou obětí podvodu. Proto říkám, že největší riziko je neznalost.

Jak a kde se vzdělávat? Přece jen jsme dost vytížení.

U dětí je to jednoduché, ty se můžou vzdělávat přímo ve škole a rámcové vzdělávací programy s tím počítají. Škola to navíc nemusí zvládat sama, existuje řada organizací včetně policie, které školí – jezdí do škol, komunikují s dětmi. Hodně přednášek je také pro školy zadarmo. Důležité ale je, aby rodič s dítětem komunikoval již od útlého věku, aby jej vybavil bezpečnostními návyky, aby mu věřilo. On mu musí dát základní minimum bezpečnosti na internetu a měl by to udělat minimálně v momentu, kdy dítě dostane mobilní telefon nebo začne aktivně pracovat s tabletem. Mělo by vědět, že je to super věc, ale že existují rizika.

Ale rodiče se budou sotva někde rok školit.

Bohatě stačí, aby šli na jednu nebo dvě osvětové přednášky za rok nebo využili nějakého online streamu, existují i online videa. Doporučuji především ty přednášky, které jsou kazuistické. To znamená, že rodič nedostane teoretickou nalejvárnu, ale dozví se konkrétní příklady rizikového chování, konkrétní kauzy. To a to se stalo desetiletému dítěti, něco jiného třináctiletému. Tak se do té situace dokáže vcítit a představit si ohrožení. Takové přednášky mají smysl.

Takže mediální výchova, což ale zní dost zprofanovaně.

Spíše digitální či informační kompetence, nicméně mediální výchova sem patří taky. A ano, termín mediální výchova je v mediálním prostoru často zprofanován, a to úmyslně. Jakmile se řekne mediální výchova ve škole, někteří politici začnou strašit vymýváním mozku a politickými agitkami. Nic z toho není pravda, jen se snaží získat voliče. Mediální výchova je všude na světě velmi důležité téma a není jejím obsahem, aby někdo někoho k něčemu přesvědčoval. Její smysl je v tom, že dětem i dospělým předáme znalosti a dovednosti, aby oni sami byli schopni si ověřovat informace a fungovat bezpečně ve světě médií. Chcete si ověřit fotku? Tak použijte reverzní vyhledávání na Googlu, které ukáže, kde všude ta fotka existuje. Chcete vědět, jestli zpráva, která vám přišla e-mailem, je hoax? Tady jsou tipy na databáze ověřených informací atd. V mediální výchově nedáváme hotové návody, jak se dívat na svět. Dáváme nástroje, vysvětlujeme principy a názor si musí udělat každý sám.

Mluvíme o informacích a ty jsou v dnešním mediálním světě zásadní. Ovlivňují naše myšlení i rozhodování. Padají na nás ze všech stran. Jak přežít?

To, o čem mluvíte, je tzv. infodemie. Jsme tak zaplaveni informacemi, že se v nich často nevyznáme, nevíme, čemu věřit, a především nemáme čas je ověřovat. Ale přesto jsou určité situace, typy textů a materiálů, kde bychom měli zbystřit. Často jsou to informace, které vyvolávají silné emoce, ať už negativní, nebo pozitivní. Pod vlivem silně emocionální zprávy se začneme bát, protože se v ní píše, že jsme v nějakém ohrožení. Nebo naopak máme radost, někdo nám zařídí bezpracnou zářivou budoucnost, ochrání nás, zajistí nám velké množství peněz. A stačí jen investovat trochu peněz, abychom získali daleko více. Je to lákavé. Ale je to často podvod. A právě informace, které obsahují emoce, se internetem šíří velmi rychle.

Když už jsme nějak zvládli základní rizika chování na internetu, přichází smršť v podobě AI. Co dělat, abychom si nenaběhli?

Vracíme se zase na začátek příběhu. Ten, kdo je poučený a ví, co je AI, jak umí generovat texty, fotografie nebo videa, je obezřetnější. Když na mě například z videa promlouvá nějaká celebrita a slibuje mi miliony, jsem opatrný, protože to může být (a pravděpodobně je) produkt AI. Myslím, že v budoucnu AI velmi otřese důvěrou v informace. Budeme přikládat stále menší váhu fotografiím (a videím), protože si nebudeme jisti jejich pravdivostí. Už teď AI dokáže v oblasti grafiky/fotografie vytvořit v podstatě cokoli a laický uživatel, a často ani expert, nedokáže rozpoznat, že je to podvod. V minulosti umělá inteligence zanechávala hodně chyb, typickým znakem osoby vygenerované pomocí AI bylo třeba šest, sedm prstů na rukou. Tyto chyby jsou ale postupně odstraňovány a časem vymizí. AI začíná být masově používána třeba v rámci volebních kampaní. Například v kampani Donalda Trumpa bylo použito obrovské množství vygenerovaných fotografií, kde se objímá s Afroameričany, což však nejsou tradiční voliči republikánů. Ale když dáte na internet třeba deset takových fotek a šíříte je, vznikne dojem, že jsou to jeho příznivci. Takže AI dokáže manipulovat veřejným míněním, narušovat demokratické procesy, jako jsou volby.

Zase se musíme vzdělávat?

Pokud jste poučená, tak vám minimálně naskočí v hlavě: „Pozor, může jít o nějakou manipulaci.“ Nebudeme přestávat věřit jenom fotkám, ale i videím. V tuto chvíli je třeba na trhu OpenAI Sora od stejné firmy, která vytvořila ChatGPT a která umí generovat úplně realistická videa z textového zadání. Napíšete, co má být na videu, a dostanete hotový produkt. Nebudete vědět, zda ho natočil člověk, nebo AI. Což může být i zajímavá příležitost pro produkty vytvářené živými lidmi – možná bude v budoucnu existovat nějaká „známka“, že jde o lidský výtvor, něco jako hand made, a může to mít větší cenu než produkty generované AI. Jako když si kupujeme nábytek. Můžeme si vybrat standardizovaný sériový, který se vyrábí ve velkém v továrně, nebo originální vyrobený živým truhlářem.

Předpokládám, že vy AI používáte denně?

Ano, protože ušetřím velké množství času. Třeba takové psaní dopisů. Dřív jsem si je psal sám. Teď nechám AI vygenerovat nějaký základ, přečtu si ho, místa, která se mi nelíbí, přepíšu a hotovo.

Takže na konci práce s AI by měl být člověk?

Za vším, co AI generuje, by měl být člověk. On by měl být ten, kdo kontroluje, zhodnotí a přidá kus sebe. AI už se začala používat ve zdravotnictví, například v diagnostice, kde pomáhá odhalovat nádory, analyzuje rentgeny, určuje diagnózy. I tam je na konci tohoto procesu člověk, lékař, který výsledky posoudí. Ale jsou činnosti, kde možná bude člověk vynechaný, protože se zjistí, že AI je přesná a dobrá. Například proč bych si v kanceláři platil živou asistentku, která odpovídá mým klientům a já jí dávám měsíčně třeba třicet tisíc, když si můžu za dvacet dolarů měsíčně natrénovat AI, která dělá to samé, funguje 24 hodin denně, nemá dovolenou, není nemocná. Spousta firem už přemýšlí, jestli se jim vyplatí mít živého zaměstnance na konkrétních pozicích.

Plete se AI někdy?

AI je natrénovaná na určitém objemu dat – třeba na fotografiích, textech, webových stránkách, knihách, diskuzních fórech apod. S těmi pak umí pracovat, ty umí kombinovat, vzájemně je propojovat a především předpovídat výsledek našeho zadání. Neobsahuje však všechny informace světa a občas něco „neví“. A bohužel si může začít vymýšlet (tzv. halucinovat). Proto je velmi důležité, abychom si výsledek vytvořený AI vždy zkontrolovali.

Chová se jako člověk?

Je to simulace lidského chování – je potřeba si uvědomit, že AI je stroj. Nemá žádné vědomí, je to software. My lidé jsme mu řekli, aby se tak choval. A my jsme mu schopni říct, když něco nevíš, napiš, že to nevíš.

Čeho se bojíte v souvislosti s AI?

Bojím se toho, že pokud nezměníme systém našeho vzdělávání, postupně budeme hloupnout a ztrácet kontrolu. Ona je totiž AI velmi návyková. Je jednoduchá, šetří čas, pracuje za nás. Na to si člověk rychle zvykne. Potíž je, že ji začaly ve velkém používat děti.

To je dobře, ne? Jako pomůcka ve škole…

Ano i ne. Smyslem školy vždy bylo, aby se dítě něco naučilo, získalo znalosti, dovednosti, postoje, hodnoty, aby se mu rozvíjel mozek. Když jsme mu například zadali slovní úlohu v matematice, muselo nejdřív promyslet, jak na to, pak si tu úlohu přeměnilo do nějaké rovnice a dobralo se výsledku. V každém kroku použilo mozek. Trénovalo ho. S AI je to trochu jinak. Ta může výsledek dodat hned. Takže problém není, zda ji použijeme, ale jak ji použijeme. V zahraničí např. udělali experiment v hodinách matematiky. Rozdělili žáky na tři skupiny. První pracovala tradičně s běžnými pomůckami. Ve druhé mohli využít AI, ale chatbot byl naučený tak, že nedával přímo odpovědi. Vedl dítě, naznačoval postupy, ale nedával rovnou výsledek. Třetí skupinka měla k dispozici AI, která příklad spočítala a dala i výsledek. S odstupem času dali těmto dětem test, aby prověřili jejich znalosti. Nejhůř dopadly ty, které používaly AI s hotovými odpověďmi. Zatímco v první a druhé skupině byly výsledky zhruba stejné, ve třetí skupině byly znalosti nižší o 10 až 15 procent.

Bojíte se, že tím, jak je AI návyková, přestaneme používat mozek?

Bojím se, že místo aby pomáhala, bude nahrazovat velkou část našeho myšlení. To je špatně, protože lidstvo přežilo jen díky tomu, že jsme pořád využívali mozek. Myšlení nás dělá lidmi. Teď se obávám, že nám AI kousek toho mozku začne nahrazovat. U dospělých, kteří už mají vytrénovaný mozek, využívání AI podle mě nenapáchá takové škody jako u dětí. Proto bych rád apeloval na učitele, na rodiče, ať dohlédnou na to, aby děti AI používaly tak, aby jim neubližovala.

Nahradí AI učitele? Ptám se čerstvého držitele nové univerzitní ceny pro nejoblíbenějšího pedagoga.

Umím si představit, že velkou část vzdělávání dětí dokáže převzít umělá inteligence. Má neomezeně času, je kdykoli k dispozici, má obrovské penzum znalostí. Ale učitel nepředává jen poznatky, dovednosti. Dobrý učitel by měl v dětech budovat nějaký postoj ke světu, učit je pracovat s emocemi, budovat v nich pozitivní hodnoty, pochválit, uklidnit, ale třeba také vystavit je nekomfortním podmínkám a učit je je překonávat. Měl by také podle mého názoru podněcovat lásku dětí ke svému předmětu, ne ji zabít. Podle mě je to nenahraditelná profese. Učitelé v nás dokážou probudit zájem, vášeň, mají obrovský vliv na náš život. Pokud jsou dobří. Špatného učitele umělá inteligence nahradí určitě. A není to na škodu. Ti dobří budou potřeba stále.

Kamil Kopecký (* 1977)

Absolvent Pedagogické fakulty UP, oboru Učitelství pro 2. stupeň ZŠ – český jazyk a občanská výchova. Jako profesor působí na katedře českého jazyka a literatury. Dlouhodobě se věnuje oblasti rizikového chování na internetu a využívání IT nástrojů ve výuce. Je vedoucím laboratoře vzdělávacích technologií Digidoupě, Centra prevence rizikové virtuální komunikace, projektu E-Bezpečí a jeho online poradny. Je členem řady expertních orgánů, autorem mnoha knih a publikací. Projekt E-bezpečí, který vede, získal řadu ocenění, mj. v soutěži ministerstva vnitra jako nejlepší projekt prevence kriminality na místní úrovni, 1. místo v národním kole Evropské ceny prevence kriminality, prvenství v národní soutěži KYBER Cena atd. Kamil Kopecký je laureátem Ceny ministra školství, mládeže a tělovýchovy za vynikající vzdělávací činnost na vysoké škole, nositelem titulu Magister Optimus a letos se stal prvním držitelem nové ceny Teaching Awards UP v kategorii seniorních učitelů.

 

Abstract: Theoretical prediction for the distribution of the angle between electrons and positrons originating in internal pair creations is a monotonic featureless decrease with the opening angle. Studies on excited states of 8Be and 4He nuclei, made in ATOMKI, Hungary, over the last decade, revealed deviations from this expectation. If true, the anomaly can be explained by introducing a new short-lived neutral boson that can still fit into known experimental and theoretical constraints. Although several independent laboratories have been trying to verify these results world wide, a satisfactory model does not exist yet.In this seminar I will give an overview of a selection of different experiments aiming at the solution of the ATOMKI anomaly and summarise their results. I will also describe the ongoing construction of a spectrometer for light charged particles at the Van-de-Graaff accelerator facility of the Institute of Experimental and Applied Physics (IEAP) at the Czech Technical University in Prague in order to either confirm or disprove the above-mentioned anomaly. 

Abstract: Theoretical prediction for the distribution of the angle between electrons and positrons originating in internal pair creations is a monotonic featureless decrease with the opening angle. Studies on excited states of 8Be and 4He nuclei, made in ATOMKI, Hungary, over the last decade, revealed deviations from this expectation. If true, the anomaly can be explained by introducing a new short-lived neutral boson that can still fit into known experimental and theoretical constraints. Although several independent laboratories have been trying to verify these results world wide, a satisfactory model does not exist yet.In this seminar I will give an overview of a selection of different experiments aiming at the solution of the ATOMKI anomaly and summarise their results. I will also describe the ongoing construction of a spectrometer for light charged particles at the Van-de-Graaff accelerator facility of the Institute of Experimental and Applied Physics (IEAP) at the Czech Technical University in Prague in order to either confirm or disprove the above-mentioned anomaly. 

Kordista Jakub Jurka, který na olympijských hrách v Paříži s českým týmem vybojoval bronzovou medaili, byl vyhlášen nejlepším sportovcem Olomoucka za rok 2024. V tradiční anketě přitom nebyl jediným studentem Univerzity Palackého, který si cenu svými loňskými sportovními výsledky vysloužil: oceněna byla také například judistka Renata Zachová nebo vrhačka Martina Mazurová.

Vítězství olympijského medailisty Jakuba Jurky, který studuje na Fakultě tělesné kultury UP, nebylo příliš velkým překvapením. „Možná mám trochu více sebevědomí, ale je to dáno sportovními výsledky. Zdraví i výsledky zatím jsou, takže v Los Angeles bych chtěl na Paříž navázat. Ale je to ještě dlouhá cesta,“ uvedl při předávání cen v obřadní síni olomoucké radnice, kde zaznělo příjmení Jurka ještě jednou – trenérem roku se stal Jakubův otec Tomáš. Jaký sport by Jakub Jurka asi dělal, kdyby se nevěnoval šermu, ale i další zajímavosti o něm se můžete dočíst v jeho portrétu, který jsme přinesli v podzimním čísle magazínu Žurnál zde.

Kategorii individuálních sportovců sice Jakub Jurka ovládl, pozoruhodné výsledky ovšem v loňském roce předvedly i další dvě oceněné sportovkyně, taktéž studentky FTK UP. Judistka Renata Zachová se jako vůbec první Češka stala seniorskou mistryní Evropy, a sice v kategorii do 63 kg, a nominovala se na olympijské hry. Plavkyně Barbora Janíčková, členka taktéž oceněného ženského kolektivu SK UP Olomouc, si zase na mistrovství Evropy vyplavala stříbrnou medaili ve stovce volným způsobem a v závěru loňského roku ustanovila dva nové české plavecké rekordy.

Druhé místo v kategorii sportovních kolektivů obsadil Klub sportovních potápěčů Olomouc vedený Zbyňkem Svozilem z FTK UP, ploutvoví plavci a plavkyně patří k nejlepším v ČR a sbírají úspěchy i na mezinárodních soutěžích. Například Filip Látal, studující na FTK UP ochranu obyvatelstva, stál vloni třikrát na stupních vítězů na akademickém mistrovství světa.

Také v kategorii juniorů obdržela cenu studentka UP. Vítězkou byla vyhlášena Martina Mazurová, která se jen několik málo dní před imatrikulací na lékařské fakultě stala juniorskou vicemistryní světa ve vrhu koulí.

Anketu Nejlepší sportovec Olomoucka pořádá Statutární město Olomouc a Regionální sdružení české unie sportu, letos se konal již 59. ročník. Kompletní výsledky najdete zde.