Agregátor zdrojů

Univerzita Palackého je letos poprvé společně se statutárním městem Olomouc a Inovačním centrem Olomouckého kraje organizátorem festivalu Olomouc Design Days. Během listopadu nabídne veřejnosti přednášky a workshopy zaměřené na umělou inteligenci nebo 3D tisk, rukodělné workshopy, festival udržitelnosti nebo výstavu.

Univerzita Palackého do bohatého programu přispěje nejen odbornými přednáškami, ale také workshopy, komentovanými prohlídkami nebo festivalem studentských aktivit FFest, který pořádá filozofická fakulta. Samotný program univerzity zahájí v pátek 1. listopadu přednáška Petra Bilíka z katedry filmových a divadelních studií Filozofické fakulty UP na téma Olomouc ve filmu a filmovém průmyslu v kapli Božího Těla v Konviktu. Po ní bude následovat neformální zahajovací party festivalu v přilehlém Bistru Konvikt.

„Během letošních Olomouc Design Days připravujeme dvě tematické víkendové konference. První se zaměří už tento víkend na využití AI v kreativních odvětvích. Návštěvníci se dozvědí, jak AI funguje, jak ji využít při tvorbě fotografií, videí nebo textů a na co si dávat pozor z hlediska práva,“ zve na celodenní program Ondřej Martínek z oddělení marketingu UP. Vstup na akci je po registraci na webu upol.cz/odd volný. Sobotní program doplní také Reuse den – festival udržitelnosti a udržitelného designu.

V sobotu 16. listopadu čeká zájemce další tematický program, tentokrát zaměřený na 3D tisk a jeho využití ve stavebnictví, medicíně nebo v kreativním učení. „V Pevnosti poznání se mohou návštěvníci těšit na povídání o tom, kde všude lze 3D tiskové technologie využít, a také na doprovodný program v podobě workshopů a výstavy 3D tiskových modelů včetně modelu olomoucké synagogy, jehož výroba zabrala 2 300 hodin,“ doplňuje Martínek. Mimo to připravila univerzita během měsíce hned několik rukodělných workshopů a výstav v informačním centru UPoint na Horním náměstí nebo komentované prohlídky v Konviktu.

„Univerzita Palackého byla iniciátorem vůbec prvního mapování kreativních odvětví v regionu a stojí také za edicí katalogů Design. Je proto logické, že je odborným garantem hned několika programových bloků v rámci letošního programu Olomouc Design Days a hrdým spoluorganizátorem akce,“ říká prorektorka pro komunikaci a studentské záležitosti Andrea Hanáčková.

Během listopadu se mohou nejen Olomoučané v rámci Olomouc Design Days těšit na celkem 100 eventů včetně 13 výstav a 33 workshopů. Program zasáhne také Hlubočky, Přerov, Šumperk nebo Jeseník. Více na olomoucdesigndays.cz nebo upol.cz/odd.

Where does science end and art begin, and vice versa? This is the question posed to visitors by the new exhibition Reflections, which brings together the works of four leading Czech and Polish artists, scientific perspectives on their artworks and new works inspired by these scientific analyses. Science turns its gaze to art, which returns it, and the cycle of inspiration unfolds.

Kde končí věda a začíná umění? Tuto otázku návštěvníkům pokládá nová výstava Obraz obrazu, která sdružuje díla čtveřice předních českých a polských umělkyň a umělců, vědecké pohledy na ně a těmito vědeckými analýzami inspirovaná díla. Věda obrací pohled k umění, které jí ho oplácí, a cyklus inspirace se roztáčí.

Třetí říjnový týden patřila aula přírodovědecké fakulty zlatým a diamantovým absolventům, kteří před padesáti a šedesáti lety ukončili studium na své alma mater. Na výjimečném setkání se sešlo na devadesát bývalých studentů, kteří za přítomnosti univerzitních a fakultních hodnostářů převzali pamětní diplomy a upomínkové předměty.

„Celou promoci jsme si společně užívali. Během studia vytvořené vztahy a čím dál mlhavější vzpomínky najednou nabývaly v našich rozhovorech na životnosti a barvách. Po padesáti letech bez setkání jsme navázali na rozhovor, jako bychom se viděli na jaře,“ uvedl Radomír Strnad. „Zlatá promoce se dá znázornit i fyzikálně. Naše světočáry se před pětapadesáti lety začaly na pět let proplétat a v prostoročasu vytvořily nezaměnitelnou strukturu, počátek kytice. Poté se rozpletly a po padesáti letech je v obraze nový uzel vytvořený naším setkáním. Jsou v něm i světočáry, které bohužel již v čase nepokračují, a také ty, které naším uzlem neprocházejí. Nádherná kytice,“ doplnil někdejší student oboru Matematika – fyzika.

Pamětní diplomy absolventi obdrželi z rukou prorektorky Lucie Plíhalové, děkana Martina Kubaly a proděkana Jana Říhy. V roli moderátora vystoupil proděkan Jan Hlaváč. Po slavnostním aktu následovalo společné focení, prezentace fakulty, přípitek a společný oběd.

„Diamantová promoce byla úžasná. Velmi si považujeme, co pro nás bývalé studenty děláte. Do Olomouce jezdím často, mám tady trvalé životní vazby,“ řekla Danuše Dvořáková z Jablonce nad Nisou. „Třicet šest let jsem učila na gymnáziu a také jsem pracovala jako výchovná poradkyně. Dnes jsem absolvovala už čtvrtou promoci, protože dvacet let po první jsem si ještě dodělala doktorát,“ dodala absolventka oboru Biologie – chemie.

K diamantovým absolventům patřili také emeritní profesor přírodovědecké fakulty Jan Peřina a spoluzakladatel Stupkova kvarteta Vladimír Žůrek.

Přírodovědecká fakulta stála u zrodu tradice zlatých promocí na Univerzitě Palackého. Letos se toto setkání absolventů po padesáti letech uskutečnilo již pošestnácté. Současně proběhla i šestá diamantová promoce.

Třetí říjnový týden patřila aula přírodovědecké fakulty zlatým a diamantovým absolventům, kteří před padesáti a šedesáti lety ukončili studium na své alma mater. Na výjimečném setkání se sešlo na devadesát bývalých studentů, kteří za přítomnosti univerzitních a fakultních hodnostářů převzali pamětní diplomy a upomínkové předměty.

„Celou promoci jsme si společně užívali. Během studia vytvořené vztahy a čím dál mlhavější vzpomínky najednou nabývaly v našich rozhovorech na životnosti a barvách. Po padesáti letech bez setkání jsme navázali na rozhovor, jako bychom se viděli na jaře,“ uvedl Radomír Strnad. „Zlatá promoce se dá znázornit i fyzikálně. Naše světočáry se před pětapadesáti lety začaly na pět let proplétat a v prostoročasu vytvořily nezaměnitelnou strukturu, počátek kytice. Poté se rozpletly a po padesáti letech je v obraze nový uzel vytvořený naším setkáním. Jsou v něm i světočáry, které bohužel již v čase nepokračují, a také ty, které naším uzlem neprocházejí. Nádherná kytice,“ doplnil někdejší student oboru Matematika – fyzika.

Pamětní diplomy absolventi obdrželi z rukou prorektorky Lucie Plíhalové, děkana Martina Kubaly a proděkana Jana Říhy. V roli moderátora vystoupil proděkan Jan Hlaváč. Po slavnostním aktu následovalo společné focení, prezentace fakulty, přípitek a společný oběd.

„Diamantová promoce byla úžasná. Velmi si považujeme, co pro nás bývalé studenty děláte. Do Olomouce jezdím často, mám tady trvalé životní vazby,“ řekla Danuše Dvořáková z Jablonce nad Nisou. „Třicet šest let jsem učila na gymnáziu a také jsem pracovala jako výchovná poradkyně. Dnes jsem absolvovala už čtvrtou promoci, protože dvacet let po první jsem si ještě dodělala doktorát,“ dodala absolventka oboru Biologie – chemie.

K diamantovým absolventům patřili také emeritní profesor přírodovědecké fakulty Jan Peřina a spoluzakladatel Stupkova kvarteta Vladimír Žůrek.

Přírodovědecká fakulta stála u zrodu tradice zlatých promocí na Univerzitě Palackého. Letos se toto setkání absolventů po padesáti letech uskutečnilo již pošestnácté. Současně proběhla i šestá diamantová promoce.

Uznávaný lékař, profesor intervenční kardiologie a průkopník v oblasti minimálně invazivních srdečních intervencí Jan Kováč obdržel za dlouhodobou spolupráci s Lékařskou fakultou UP a Fakultní nemocnicí Olomouc stříbrnou medaili Za zásluhy o rozvoj UP (Pro merito). Medaili převzal z rukou děkana LF UP Milana Koláře na Luklově kardiologickém dni, jehož XV. ročník v říjnu uspořádala I. interní klinika – kardiologická FNOL a LF UP.

Jan Kováč je uznáván jako jeden z lídrů v oblasti strukturálních srdečních intervencí, který neustále podporuje inovace v intervenčních terapiích pro širokou škálu srdečních onemocnění. Počátky jeho lékařské kariéry jsou spojeny s nemocnicí v Ústí nad Orlicí, působil také ve Fakultní nemocnici Olomouc, kde mj. rozvinul léčbu akutního infarktu myokardu, vybudoval kardiologický intervenční tým a také se podílel na ustavení Kardiochirurgické kliniky. Založil také nadaci Pro srdce Hané, která dodnes významně přispívá ke vzdělávání veřejnosti v oblasti prevence a léčby srdečních chorob.

Od roku 1995 Jan Kováč žije a pracuje ve Velké Británii, kde se stal vedoucím a profesorem v University Hospital of Leicester, na jednom z nejprestižnějších kardiologických pracovišť v Evropě. Měl možnost se podílet na řadě prioritních inovací v oblasti kardiochirurgie, významná je zejména jeho práce při zavádění nového způsobu léčby onemocnění srdečních chlopní neoperační katetrizační metodou. Tzv. TAVI metoda se v současnosti využívá po celém světě.

„Profesor Kováč po celou dobu udržuje s Lékařskou fakultou UP intenzivní kontakty a zajišťuje pravidelné stáže mediků i mladých lékařů a také desítek dalších lékařů, kteří dnes pracují ve vedení našich klinik i řady pracovišť v ČR. Pravidelně zajišťuje i účast studentů LF UP a jejich prezentace na mezinárodních konferencích, jak studentských, tak lékařských. Dvě dekády je také členem redakční rady našeho časopisu Biomedical Papers,“ uvedl děkan Milan Kolář.

Medaili UP Jan Kováč převzal u příležitosti životního jubilea na letošním XV. ročníku Luklova kardiologického dne, kromě Milana Koláře mu pogratuloval také ředitel Fakultní nemocnice Olomouc Roman Havlík a Miloš Táborský, přednosta I. interní kliniky – kardiologické FNOL a LF UP, která tradiční kardiologické setkání pořádá. Na konferenci se do olomouckého hotelu NH Collection Olomouc Congress sjelo na 400 odborníků z celé České republiky, bohatý program se věnoval nejmodernějším diagnostickým a léčebným postupům. Součástí byl i tzv. pacientský den, během nějž si sedm desítek zájemců z řad široké veřejnosti od kardiologů vyslechlo nejnovější informace o prevenci a kardiovaskulární rehabilitaci.

Uznávaný lékař, profesor intervenční kardiologie a průkopník v oblasti minimálně invazivních srdečních intervencí Jan Kováč obdržel za dlouhodobou spolupráci s Lékařskou fakultou UP a Fakultní nemocnicí Olomouc stříbrnou medaili Za zásluhy o rozvoj UP (Pro merito). Medaili převzal z rukou děkana LF UP Milana Koláře na Luklově kardiologickém dni, jehož XV. ročník v říjnu uspořádala I. interní klinika – kardiologická FNOL a LF UP.

Jan Kováč je uznáván jako jeden z lídrů v oblasti strukturálních srdečních intervencí, který neustále podporuje inovace v intervenčních terapiích pro širokou škálu srdečních onemocnění. Počátky jeho lékařské kariéry jsou spojeny s nemocnicí v Ústí nad Orlicí, působil také ve Fakultní nemocnici Olomouc, kde mj. rozvinul léčbu akutního infarktu myokardu, vybudoval kardiologický intervenční tým a také se podílel na ustavení Kardiochirurgické kliniky. Založil také nadaci Pro srdce Hané, která dodnes významně přispívá ke vzdělávání veřejnosti v oblasti prevence a léčby srdečních chorob.

Od roku 1995 Jan Kováč žije a pracuje ve Velké Británii, kde se stal vedoucím a profesorem v University Hospital of Leicester, na jednom z nejprestižnějších kardiologických pracovišť v Evropě. Měl možnost se podílet na řadě prioritních inovací v oblasti kardiochirurgie, významná je zejména jeho práce při zavádění nového způsobu léčby onemocnění srdečních chlopní neoperační katetrizační metodou. Tzv. TAVI metoda se v současnosti využívá po celém světě.

„Profesor Kováč po celou dobu udržuje s Lékařskou fakultou UP intenzivní kontakty a zajišťuje pravidelné stáže mediků i mladých lékařů a také desítek dalších lékařů, kteří dnes pracují ve vedení našich klinik i řady pracovišť v ČR. Pravidelně zajišťuje i účast studentů LF UP a jejich prezentace na mezinárodních konferencích, jak studentských, tak lékařských. Dvě dekády je také členem redakční rady našeho časopisu Biomedical Papers,“ uvedl děkan Milan Kolář.

Medaili UP Jan Kováč převzal u příležitosti životního jubilea na letošním XV. ročníku Luklova kardiologického dne, kromě Milana Koláře mu pogratuloval také ředitel Fakultní nemocnice Olomouc Roman Havlík a Miloš Táborský, přednosta I. interní kliniky – kardiologické FNOL a LF UP, která tradiční kardiologické setkání pořádá. Na konferenci se do olomouckého hotelu NH Collection Olomouc Congress sjelo na 400 odborníků z celé České republiky, bohatý program se věnoval nejmodernějším diagnostickým a léčebným postupům. Součástí byl i tzv. pacientský den, během nějž si sedm desítek zájemců z řad široké veřejnosti od kardiologů vyslechlo nejnovější informace o prevenci a kardiovaskulární rehabilitaci.

Nadání, píle, snaha, odvaha, chuť na sobě pracovat a nebát se riskovat. To vše mají společné osobnosti, které vám představí říjnové vydání magazínu Žurnál UP. A ještě jedno je spojuje: nenechají se odradit neúspěchem, přesně tak, jak to říká vědkyně Lucie Plíhalová, která je na obálce časopisu.

Univerzita podporuje různorodost a o talentech to platí dvojnásob. Jsme pyšní a chlubíme se našimi sportovci, vědci, pedagogy, studenty, dobrovolníky… Přesvědčte se sami a přečtěte si příběh olympijského medailisty Jakuba Jurky. Student FTK, který po pařížské olympiádě zažil doslova mediální smršť, totiž ví, o čem mluví, když říká: „Snažím se na jednu stranu vystupovat tak, že jsem ten hrdina, o kterém se mluví, ale zároveň se chovat skromně. Můžeš se cítit nějak výjimečný, ale je dobré stát nohama na zemi, uvědomovat si, že je za tebou nějaká cesta, které je dobré se držet i dále.“

O tom, že věda je fascinující, není pochyb. Stejně je ale vždy úžasné vést rozhovor s někým, kdo je zapálený pro svůj obor. Přesně jako docentka Lucie Plíhalová z PřF. Zavede vás do světa rostlin, který je pro nás lidi hodně inspirující. „Rostliny se musely naučit poradit si, protože na rozdíl od člověka se nemůžou přemísťovat, odstěhovat se do lepších podmínek. Dokázaly se adaptovat na změny teplot, nedostatek vody. A to v době klimatické změny řešíme i my lidé,“ připomíná mj. v rozhovoru Lucie Plíhalová.

O vědě je řeč i na dvoustránce věnované její popularizaci. Dvě úspěšné studentky Eliška Zgarbová a Marie Pražáková prozradí, proč předstupují před publikum a snaží se vysvětlit, na čem bádají.

Jsou pojmy, které se s univerzitou pojí jaksi samozřejmě: studenti, učitelé, výuka, semestr. Co ale slova jako velký kancléř nebo pedel? Představíme právě tyto dvě osobnosti: arcibiskupa Josefa Nuzíka, který je garantem „boží“ fakulty, a Josefa Horáka, pedela, kterého mají mnozí na svých promočních fotografiích.

V magazínu je toho ale mnohem, mnohem víc. Třeba příběh absolventky FZV Anety Fricové, fyzioterapeutky domácích mazlíčků, zkušenost Michaela Mitraše z PF s jeho aktivitou ve prospěch společnosti nebo nahlédnutí studentky FF Silvie Chlumcové do světa diplomatů, když byla jeden den stínem britského velvyslance.

Je toho na 40 stránkách opravdu docela dost. Tak si užijte naše podzimní univerzitní čtení.

Žurnál UP najdete jako vždy na fakultách, v UPointu nebo v Pevnosti poznání. A zde je jeho elektronická verze.

Nadání, píle, snaha, odvaha, chuť na sobě pracovat a nebát se riskovat. To vše mají společné osobnosti, které vám představí říjnové vydání magazínu Žurnál UP. A ještě jedno je spojuje: nenechají se odradit neúspěchem, přesně tak, jak to říká vědkyně Lucie Plíhalová, která je na obálce časopisu.

Univerzita podporuje různorodost a o talentech to platí dvojnásob. Jsme pyšní a chlubíme se našimi sportovci, vědci, pedagogy, studenty, dobrovolníky… Přesvědčte se sami a přečtěte si příběh olympijského medailisty Jakuba Jurky. Student FTK, který po pařížské olympiádě zažil doslova mediální smršť, totiž ví, o čem mluví, když říká: „Snažím se na jednu stranu vystupovat tak, že jsem ten hrdina, o kterém se mluví, ale zároveň se chovat skromně. Můžeš se cítit nějak výjimečný, ale je dobré stát nohama na zemi, uvědomovat si, že je za tebou nějaká cesta, které je dobré se držet i dále.“

O tom, že věda je fascinující, není pochyb. Stejně je ale vždy úžasné vést rozhovor s někým, kdo je zapálený pro svůj obor. Přesně jako docentka Lucie Plíhalová z PřF. Zavede vás do světa rostlin, který je pro nás lidi hodně inspirující. „Rostliny se musely naučit poradit si, protože na rozdíl od člověka se nemůžou přemísťovat, odstěhovat se do lepších podmínek. Dokázaly se adaptovat na změny teplot, nedostatek vody. A to v době klimatické změny řešíme i my lidé,“ připomíná mj. v rozhovoru Lucie Plíhalová.

O vědě je řeč i na dvoustránce věnované její popularizaci. Dvě úspěšné studentky Eliška Zgarbová a Marie Pražáková prozradí, proč předstupují před publikum a snaží se vysvětlit, na čem bádají.

Jsou pojmy, které se s univerzitou pojí jaksi samozřejmě: studenti, učitelé, výuka, semestr. Co ale slova jako velký kancléř nebo pedel? Představíme právě tyto dvě osobnosti: arcibiskupa Josefa Nuzíka, který je garantem „boží“ fakulty, a Josefa Horáka, pedela, kterého mají mnozí na svých promočních fotografiích.

V magazínu je toho ale mnohem, mnohem víc. Třeba příběh absolventky FZV Anety Fricové, fyzioterapeutky domácích mazlíčků, zkušenost Michaela Mitraše z PF s jeho aktivitou ve prospěch společnosti nebo nahlédnutí studentky FF Silvie Chlumcové do světa diplomatů, když byla jeden den stínem britského velvyslance.

Je toho na 40 stránkách opravdu docela dost. Tak si užijte naše podzimní univerzitní čtení.

Žurnál UP najdete jako vždy na fakultách, v UPointu nebo v Pevnosti poznání. A zde je jeho elektronická verze.

Jaký vliv mají rodiče na své potomky, co se týče pohybového chování a rizika nadměrné tělesné hmotnosti, a jakou roli v tom hraje vzdělání a socioekonomické zázemí rodiny? Odpověď nabízí nová monografie Dagmar a Erika Sigmundových z Institutu aktivního životního stylu Fakulty tělesné kultury UP shrnující výsledky výzkumu, do kterého se zapojilo 400 rodin s 3–8letými dětmi.

Vztahu mezi pohybovým chováním rodičů a jejich dětí se manželé Sigmundovi věnují dlouhodobě a jsou autory či spoluautory řady publikací. „Díky možnostem moderních technologií jsme v aktuální studii mohli sledovat současně všechny tři hlavní složky 24hodinového chování, tedy pohybovou aktivitu, sezení a spánek, a zároveň jsme se zaměřili na předškoláky a děti v mladším školním věku, kterým se podobné práce dosud příliš nevěnovaly. Naším cílem bylo jednak popsat vzorce 24hodinového chování rodičů a jejich potomků a také odhalit faktory snižující riziko výskytu nadměrné tělesné hmotnosti u těchto dětí,“ uvedla Dagmar Sigmundová.

Členové zapojených rodin nosili po dobu 7 dní náramkový akcelerometr, který monitoroval jejich pohybové chování, a naměřené hodnoty spolu s časovými údaji souvisejícími s denním režimem zaznamenávali do deníku. Ten zároveň zahrnoval i otázky týkající se antropometrických charakteristik sledovaných jedinců a rodinného zázemí, které částečně vycházely z mezinárodní studie HBSC věnující se zdraví a životnímu stylu školáků. Monitorování se uskutečnilo v průběhu školního roku, aby byl zachycen obvyklý životní styl rodiny. Do měření se zapojilo přes 500 úplných i neúplných rodin napříč Českou republikou, z měst i venkova, kompletní data výzkumníci získali od 400 z nich. Výsledky pak porovnávali i se zjištěními ze zahraničí.

„Ze získaných dat mimo jiné vyplynulo, že u nás oproti jiným zemím nehraje příliš roli to, jestli rodina žije ve městě nebo na venkově, v bytě či v domě, jestli vlastní auto a počítač nebo jestli má každé z dětí svůj vlastní pokoj. Větší důležitost ve vztahu k životnímu stylu má vzdělání a nadměrná tělesná hmotnost rodičů. Například nadváha či obezita matky, která s předškolními a mladšími školními dětmi tráví více času, významně zvyšuje riziko výskytu vyšší tělesné hmotnosti u potomků, u otců tento vztah nebyl tak výrazný. Také můžeme říci, že s vyšším vzděláním rodičů se zvyšuje šance na plnění doporučení vztahujících se k pohybovému chování, dostatečně dlouho nicméně spí děti matek s nižším než vysokoškolským vzděláním,“ přiblížil Erik Sigmund.

Autoři studie mimo jiné také zjistili, že téměř žádní rodiče neplní doporučení vztahující se k pohybové aktivitě, sedavému chování a spánku. Oproti tomu pětina chlapců a čtvrtina dívek splňuje všechna tři doporučení. Nejvýraznější rozdíly mezi dětmi a rodiči jsou v poměru sezení k době spánku, když děti prosedí třetinu dne, zatímco rodiče téměř polovinu. V raném dětství se přitom ukotvují základy zdraví a aktivního životního stylu jedince, na kterých pak „staví“ v dospělosti. „Rádi bychom se k rodinám, které s námi spolupracovaly, vrátili i s pozdějším šetřením a zjistili, jestli a jak se jejich životní styl změnil,“ dodávají manželé Sigmundovi.

Výzkum se uskutečnil v rámci končícího projektu Vzorce 24hodinového chování rodičů a jejich potomků v rodinách s dětmi ve věku 3-8 let podpořeného Grantovou agenturou ČR, vedle Dagmar a Erika Sigmundových se na něm podíleli i další vědci z FTK UP: Michal Vorlíček, Jan Dygrýn a Jaroslava Voráčová. Kromě monografie jsou dalšími výstupy projektu i tematické články v českých a zahraničních impaktovaných časopisech, mj. Journal of Sleep Research nebo Children.

Vydání monografie bylo také podpořeno z projektu OP JAK DigiWell – Excelentní výzkum v oblasti digitálních technologií a wellbeingu. Publikace vyšla ve Vydavatelství UP, v jehož e-shopu je také zdarma ke stažení.  

Jaký vliv mají rodiče na své potomky, co se týče pohybového chování a rizika nadměrné tělesné hmotnosti, a jakou roli v tom hraje vzdělání a socioekonomické zázemí rodiny? Odpověď nabízí nová monografie Dagmar a Erika Sigmundových z Institutu aktivního životního stylu Fakulty tělesné kultury UP shrnující výsledky výzkumu, do kterého se zapojilo 400 rodin s 3–8letými dětmi.

Vztahu mezi pohybovým chováním rodičů a jejich dětí se manželé Sigmundovi věnují dlouhodobě a jsou autory či spoluautory řady publikací. „Díky možnostem moderních technologií jsme v aktuální studii mohli sledovat současně všechny tři hlavní složky 24hodinového chování, tedy pohybovou aktivitu, sezení a spánek, a zároveň jsme se zaměřili na předškoláky a děti v mladším školním věku, kterým se podobné práce dosud příliš nevěnovaly. Naším cílem bylo jednak popsat vzorce 24hodinového chování rodičů a jejich potomků a také odhalit faktory snižující riziko výskytu nadměrné tělesné hmotnosti u těchto dětí,“ uvedla Dagmar Sigmundová.

Členové zapojených rodin nosili po dobu 7 dní náramkový akcelerometr, který monitoroval jejich pohybové chování, a naměřené hodnoty spolu s časovými údaji souvisejícími s denním režimem zaznamenávali do deníku. Ten zároveň zahrnoval i otázky týkající se antropometrických charakteristik sledovaných jedinců a rodinného zázemí, které částečně vycházely z mezinárodní studie HBSC věnující se zdraví a životnímu stylu školáků. Monitorování se uskutečnilo v průběhu školního roku, aby byl zachycen obvyklý životní styl rodiny. Do měření se zapojilo přes 500 úplných i neúplných rodin napříč Českou republikou, z měst i venkova, kompletní data výzkumníci získali od 400 z nich. Výsledky pak porovnávali i se zjištěními ze zahraničí.

„Ze získaných dat mimo jiné vyplynulo, že u nás oproti jiným zemím nehraje příliš roli to, jestli rodina žije ve městě nebo na venkově, v bytě či v domě, jestli vlastní auto a počítač nebo jestli má každé z dětí svůj vlastní pokoj. Větší důležitost ve vztahu k životnímu stylu má vzdělání a nadměrná tělesná hmotnost rodičů. Například nadváha či obezita matky, která s předškolními a mladšími školními dětmi tráví více času, významně zvyšuje riziko výskytu vyšší tělesné hmotnosti u potomků, u otců tento vztah nebyl tak výrazný. Také můžeme říci, že s vyšším vzděláním rodičů se zvyšuje šance na plnění doporučení vztahujících se k pohybovému chování, dostatečně dlouho nicméně spí děti matek s nižším než vysokoškolským vzděláním,“ přiblížil Erik Sigmund.

Autoři studie mimo jiné také zjistili, že téměř žádní rodiče neplní doporučení vztahující se k pohybové aktivitě, sedavému chování a spánku. Oproti tomu pětina chlapců a čtvrtina dívek splňuje všechna tři doporučení. Nejvýraznější rozdíly mezi dětmi a rodiči jsou v poměru sezení k době spánku, když děti prosedí třetinu dne, zatímco rodiče téměř polovinu. V raném dětství se přitom ukotvují základy zdraví a aktivního životního stylu jedince, na kterých pak „staví“ v dospělosti. „Rádi bychom se k rodinám, které s námi spolupracovaly, vrátili i s pozdějším šetřením a zjistili, jestli a jak se jejich životní styl změnil,“ dodávají manželé Sigmundovi.

Výzkum se uskutečnil v rámci končícího projektu Vzorce 24hodinového chování rodičů a jejich potomků v rodinách s dětmi ve věku 3-8 let podpořeného Grantovou agenturou ČR, vedle Dagmar a Erika Sigmundových se na něm podíleli i další vědci z FTK UP: Michal Vorlíček, Jan Dygrýn a Jaroslava Voráčová. Kromě monografie jsou dalšími výstupy projektu i tematické články v českých a zahraničních impaktovaných časopisech, mj. Journal of Sleep Research nebo Children.

Vydání monografie bylo také podpořeno z projektu OP JAK DigiWell – Excelentní výzkum v oblasti digitálních technologií a wellbeingu. Publikace vyšla ve Vydavatelství UP, v jehož e-shopu je také zdarma ke stažení.  

Právnická fakulta zná jména kandidátů, kteří se budou ucházet o křesla v jejím akademickém senátu. Akademičtí pracovníci budou moci vybírat z devíti osobností, studenti z patnácti. Senátní volby se uskuteční v týdnu od 4. listopadu a volit se bude elektronicky.

Akademický senát PF UP má celkem patnáct členů, funkční období senátorů je tříleté. Pedagogickou kurii tvoří devět členů, studentskou šest členů. „V řádném termínu jsme obdrželi celkem čtyřiadvacet platných návrhů, do pedagogické kurie devět a do studentské třináct,“ shrnul Zdeněk Červínek, předseda volební komise. Mezi kandidáty z řad pedagogů je zastoupeno sedm kateder, mezi studenty jsou jak posluchači magisterského programu, tak zástupci doktorského studijního programu.

Senátní volby na právnické fakultě začnou v pondělí 4. listopadu (od 00:00 hodin) a skončí v pátek 8. listopadu (ve 12:00 hodin). Akademická obec bude hlasovat na platformě volby.upol.cz, přičemž každý z oprávněných voličů může hlasovat pouze jednou. „Každý volič-akademik může hlasovat nejvýše pro devět kandidátů z kandidátní listiny akademiků a každý volič-student může hlasovat až pro šest kandidátů z kandidátní listiny studentů. Vždy je však třeba označit alespoň jednoho kandidáta z příslušné kurie, jelikož prázdný hlasovací lístek se považuje za neplatný, a nelze jej tudíž odeslat. Pokud je některý člen akademické obce současně akademický pracovníkem i studentem, může volit pouze v jedné kurii,“ řekl k pravidlům voleb Zdeněk Červínek.

Kandidátní listiny (řazeno abecedně)
Pedagogická kurie
doc. JUDr. Michal BARTOŇ, Ph.D. | katedra ústavního práva
JUDr. Bronislava COUFALOVÁ, Ph.D. | katedra trestního práva
Mgr. Leona ČERNÁ | katedra jazyků
doc. JUDr. Petr DOSTALÍK, Ph.D. | katedra teorie práva a právních dějin
doc. JUDr. Kateřina FRUMAROVÁ, Ph.D. | katedra správního a finančního práva
JUDr. Klára HAMUĽÁKOVÁ, Ph.D. | katedra soukromého práva a civilního procesu
JUDr. Ivana RABINSKÁ, Ph.D. | katedra trestního práva
doc. JUDr. Ondřej SVAČEK, LL.M. Ph.D. | katedra mezinárodního a evropského práva
JUDr. Veronika TOMOSZKOVÁ, Ph.D. | katedra správního a finančního práva; katedra klinického a právního vzdělávání a rozvoje profesních dovedností

Studentská kurie
Vojtěch BARCAL | Právo a právní věda, 4. ročník
Dan BAREK | Právo a právní věda, 6. ročník
Matouš BĚLOHLÁVEK | Právo a právní věda, 3. ročník
Adam BLADSKÝ | Právo a právní věda, 2. ročník
Vladimír DOČEKAL | Právo a právní věda, 2. ročník
Mgr. David MARHOLD | Právo a právní věda, 6. ročník; Teoretické právní vědy, obor právní dějiny a římské právo, 2. ročník
Mgr. Veronika MAŠKOVÁ | Teoretické právní vědy, obor správní právo, 1. ročník
Ondřej MAZÁNEK | Právo a právní věda, 2. ročník
Miloň NĚMEC | Právo a právní věda, 3. ročník
Aneta RUSTLER | Právo a právní věda, 3. ročník
Jan ŠILAR | Právo a právní věda, 2. ročník
Jan TICHÁNEK | Právo a právní věda, 3. ročník
Klára ŽÁKOVÁ | Právo a právní věda, 4. ročník

Právnická fakulta zná jména kandidátů, kteří se budou ucházet o křesla v jejím akademickém senátu. Akademičtí pracovníci budou moci vybírat z devíti osobností, studenti z patnácti. Senátní volby se uskuteční v týdnu od 4. listopadu a volit se bude elektronicky.

Akademický senát PF UP má celkem patnáct členů, funkční období senátorů je tříleté. Pedagogickou kurii tvoří devět členů, studentskou šest členů. „V řádném termínu jsme obdrželi celkem čtyřiadvacet platných návrhů, do pedagogické kurie devět a do studentské třináct,“ shrnul Zdeněk Červínek, předseda volební komise. Mezi kandidáty z řad pedagogů je zastoupeno sedm kateder, mezi studenty jsou jak posluchači magisterského programu, tak zástupci doktorského studijního programu.

Senátní volby na právnické fakultě začnou v pondělí 4. listopadu (od 00:00 hodin) a skončí v pátek 8. listopadu (ve 12:00 hodin). Akademická obec bude hlasovat na platformě volby.upol.cz, přičemž každý z oprávněných voličů může hlasovat pouze jednou. „Každý volič-akademik může hlasovat nejvýše pro devět kandidátů z kandidátní listiny akademiků a každý volič-student může hlasovat až pro šest kandidátů z kandidátní listiny studentů. Vždy je však třeba označit alespoň jednoho kandidáta z příslušné kurie, jelikož prázdný hlasovací lístek se považuje za neplatný, a nelze jej tudíž odeslat. Pokud je některý člen akademické obce současně akademický pracovníkem i studentem, může volit pouze v jedné kurii,“ řekl k pravidlům voleb Zdeněk Červínek.

Kandidátní listiny (řazeno abecedně)
Pedagogická kurie
doc. JUDr. Michal BARTOŇ, Ph.D. | katedra ústavního práva
JUDr. Bronislava COUFALOVÁ, Ph.D. | katedra trestního práva
Mgr. Leona ČERNÁ | katedra jazyků
doc. JUDr. Petr DOSTALÍK, Ph.D. | katedra teorie práva a právních dějin
doc. JUDr. Kateřina FRUMAROVÁ, Ph.D. | katedra správního a finančního práva
JUDr. Klára HAMUĽÁKOVÁ, Ph.D. | katedra soukromého práva a civilního procesu
JUDr. Ivana RABINSKÁ, Ph.D. | katedra trestního práva
doc. JUDr. Ondřej SVAČEK, LL.M. Ph.D. | katedra mezinárodního a evropského práva
JUDr. Veronika TOMOSZKOVÁ, Ph.D. | katedra správního a finančního práva; katedra klinického a právního vzdělávání a rozvoje profesních dovedností

Studentská kurie
Vojtěch BARCAL | Právo a právní věda, 4. ročník
Dan BAREK | Právo a právní věda, 6. ročník
Matouš BĚLOHLÁVEK | Právo a právní věda, 3. ročník
Adam BLADSKÝ | Právo a právní věda, 2. ročník
Vladimír DOČEKAL | Právo a právní věda, 2. ročník
Mgr. David MARHOLD | Právo a právní věda, 6. ročník; Teoretické právní vědy, obor právní dějiny a římské právo, 2. ročník
Mgr. Veronika MAŠKOVÁ | Teoretické právní vědy, obor správní právo, 1. ročník
Ondřej MAZÁNEK | Právo a právní věda, 2. ročník
Miloň NĚMEC | Právo a právní věda, 3. ročník
Aneta RUSTLER | Právo a právní věda, 3. ročník
Jan ŠILAR | Právo a právní věda, 2. ročník
Jan TICHÁNEK | Právo a právní věda, 3. ročník
Klára ŽÁKOVÁ | Právo a právní věda, 4. ročník

„Mám zajímavou příležitost naučit se kombinovat vědu a výzkum takzvaně zevnitř, tedy pohledem laboratoře, měření či výzkumu, a zvnějšku, tedy z hlediska efektivního řízení vědy a výzkumu,“ říká Elizaveta Watzlová, posluchačka studijního oboru Management vědy na Filozofické fakultě Univerzity Palackého.

Absolventka magisterského studia makromolekulární a fyzikální chemie Elizaveta Watzlová, nyní členka výzkumné skupiny odpadového hospodářství a udržitelných technologií Ústavu chemických procesů Akademie věd České republiky, vidí perspektivu ve studiu oboru Management vědy na FF UP především v synchronizaci vědecké práce s prací manažerky.

„Dnešní odborná činnost není prací jednotlivce, vždycky jde o práci v týmu. To byl i důvod, proč jsem začala přemýšlet o tom, jak svou odbornost v chemii rozšířit a skloubit s činností v týmu. Studium managementu vědy na FF UP považuji proto za zajímavou příležitost. Kombinace pohledu na odbornou činnost z úrovně laboratoře, ověření hypotéz a řízení pracovních činností spolupracovníků je to, co považuji za přínosné. Práce v týmu je způsob posouvající poznání k inovacím ve společnosti i ve vědě. Jinými slovy: budu-li schopna propojit své znalosti a dovednosti z laboratoří s nabízenými příležitostmi, zakázkami, projekty, tedy managementem, bude to ve výsledku přínos nejen pro mě, ale i pro mého zaměstnavatele,“ shrnuje studentka oboru Management vědy.  

Management vědy – navazující magisterský studijní program na FF UP. Studium probíhá v kombinované formě.  Více o oboru zde.

Přestože se již během své práce účastnila řešení projektů, a to jak v soukromé, tak i v akademické sféře, studium na Filozofické fakultě UP vnímá jako velmi obohacující. Za přínosné považuje přednášky a workshopy lidí z jiných oborů a specializací i zajímavá setkání, jež nabízejí výměnu informací a zkušeností.

„V současné době se podílím na řešení několika technologických projektů v oboru energetiky a s tím související ochrany životního prostředí a recyklace prvků vzácných zemin a lanthanoidů. Co je vlastně management? Podle mého názoru je to obor nebo nauka o práci s lidmi. Obor Management vědy pak v sobě kombinuje jak odbornou činnost, tedy vědu, tak spolupráci s lidmi,“ dodává mladá žena, která žije v Praze více než desetiletí, domov má však v západoukrajinském městě Chmelnický.

Specialistkou v oblasti chemických věd touží být už od páté třídy základní školy. Magisterské studium oboru Fyzikální chemie absolvovala na ruské Tverské statní univerzitě v Tvery, nostrifikaci diplomu pak získala na pražské VŠCHT. Je také absolventkou desetiměsíční UNESCO/IUPAC stáže v Akademii věd ČR v Praze. Působila jako vědeckovýzkumná pracovnice ve státních výzkumných organizacích resortu zemědělství i jako zástupkyně vedoucího laboratoře na pozici chemik-analytik v soukromé sféře. Několik let byla také doktorandkou na Matematicko-fyzikální fakultě UK v Praze, kde se zabývala vlastnostmi vodivých polymerů a jejich derivátů. Z rodinných důvodů však doktorandské studium nedokončila. Českou státní příslušnost získala v roce 2022.

„Čas běží velmi rychle a životní podmínky se mění. Nechci usnout na vavřínech a vedle studia Managementu vědy na Filozofické fakultě UP jsem se nedávno rozhodla, že se o doktorát pokusím znovu. Nyní se v něm věnuji retenčním schopnostem půdy pro vodu ve vztahu k různým způsobům zpracování půdy a hnojení. Management vědy je pro mě velmi zajímavý a přínosný. Jsem nadšená ze setkání s experty různých sfér výzkumu, z workshopů i seminářů, jež vedou lidé, s nimiž mám i hodně oborově společného,“ doplňuje Elizaveta Watzlová, pro niž je vedle vědy zásadní i rodinný život. Většinu ze svého času totiž věnuje svým malým dcerám.

„Tak jako mnohé jiné ženy se i já snažím tak nějak kombinovat všechno. Jsem máma dvou dcer, v práci jsem chemička, analytička a taky jsem studentka, pro niž je relaxací běh. Mám ráda i klasickou hudbu a divadlo. A životní motto? To vznikne, až bude započaté dokončeno, zážitky setříděny a vznikne čas na ohlédnutí. Zatím mám cíl jediný: úspěšně dostudovat.“

„Mám zajímavou příležitost naučit se kombinovat vědu a výzkum takzvaně zevnitř, tedy pohledem laboratoře, měření či výzkumu, a zvnějšku, tedy z hlediska efektivního řízení vědy a výzkumu,“ říká Elizaveta Watzlová, posluchačka studijního oboru Management vědy na Filozofické fakultě Univerzity Palackého.

Absolventka magisterského studia makromolekulární a fyzikální chemie Elizaveta Watzlová, nyní členka výzkumné skupiny odpadového hospodářství a udržitelných technologií Ústavu chemických procesů Akademie věd České republiky, vidí perspektivu ve studiu oboru Management vědy na FF UP především v synchronizaci vědecké práce s prací manažerky.

„Dnešní odborná činnost není prací jednotlivce, vždycky jde o práci v týmu. To byl i důvod, proč jsem začala přemýšlet o tom, jak svou odbornost v chemii rozšířit a skloubit s činností v týmu. Studium managementu vědy na FF UP považuji proto za zajímavou příležitost. Kombinace pohledu na odbornou činnost z úrovně laboratoře, ověření hypotéz a řízení pracovních činností spolupracovníků je to, co považuji za přínosné. Práce v týmu je způsob posouvající poznání k inovacím ve společnosti i ve vědě. Jinými slovy: budu-li schopna propojit své znalosti a dovednosti z laboratoří s nabízenými příležitostmi, zakázkami, projekty, tedy managementem, bude to ve výsledku přínos nejen pro mě, ale i pro mého zaměstnavatele,“ shrnuje studentka oboru Management vědy.  

Management vědy – navazující magisterský studijní program na FF UP. Studium probíhá v kombinované formě.  Více o oboru zde.

Přestože se již během své práce účastnila řešení projektů, a to jak v soukromé, tak i v akademické sféře, studium na Filozofické fakultě UP vnímá jako velmi obohacující. Za přínosné považuje přednášky a workshopy lidí z jiných oborů a specializací i zajímavá setkání, jež nabízejí výměnu informací a zkušeností.

„V současné době se podílím na řešení několika technologických projektů v oboru energetiky a s tím související ochrany životního prostředí a recyklace prvků vzácných zemin a lanthanoidů. Co je vlastně management? Podle mého názoru je to obor nebo nauka o práci s lidmi. Obor Management vědy pak v sobě kombinuje jak odbornou činnost, tedy vědu, tak spolupráci s lidmi,“ dodává mladá žena, která žije v Praze více než desetiletí, domov má však v západoukrajinském městě Chmelnický.

Specialistkou v oblasti chemických věd touží být už od páté třídy základní školy. Magisterské studium oboru Fyzikální chemie absolvovala na ruské Tverské statní univerzitě v Tvery, nostrifikaci diplomu pak získala na pražské VŠCHT. Je také absolventkou desetiměsíční UNESCO/IUPAC stáže v Akademii věd ČR v Praze. Působila jako vědeckovýzkumná pracovnice ve státních výzkumných organizacích resortu zemědělství i jako zástupkyně vedoucího laboratoře na pozici chemik-analytik v soukromé sféře. Několik let byla také doktorandkou na Matematicko-fyzikální fakultě UK v Praze, kde se zabývala vlastnostmi vodivých polymerů a jejich derivátů. Z rodinných důvodů však doktorandské studium nedokončila. Českou státní příslušnost získala v roce 2022.

„Čas běží velmi rychle a životní podmínky se mění. Nechci usnout na vavřínech a vedle studia Managementu vědy na Filozofické fakultě UP jsem se nedávno rozhodla, že se o doktorát pokusím znovu. Nyní se v něm věnuji retenčním schopnostem půdy pro vodu ve vztahu k různým způsobům zpracování půdy a hnojení. Management vědy je pro mě velmi zajímavý a přínosný. Jsem nadšená ze setkání s experty různých sfér výzkumu, z workshopů i seminářů, jež vedou lidé, s nimiž mám i hodně oborově společného,“ doplňuje Elizaveta Watzlová, pro niž je vedle vědy zásadní i rodinný život. Většinu ze svého času totiž věnuje svým malým dcerám.

„Tak jako mnohé jiné ženy se i já snažím tak nějak kombinovat všechno. Jsem máma dvou dcer, v práci jsem chemička, analytička a taky jsem studentka, pro niž je relaxací běh. Mám ráda i klasickou hudbu a divadlo. A životní motto? To vznikne, až bude započaté dokončeno, zážitky setříděny a vznikne čas na ohlédnutí. Zatím mám cíl jediný: úspěšně dostudovat.“

Dnes slavíme státní svátek a připomínáme si Den vzniku samostatného československého státu. O událostech, které se v roce 1918 týkaly Olomouce, píše na webových stránkách Z olomouckých archivů podrobně emeritní profesor Filozofické fakulty UP Jiří Fiala. Tři z textů s laskavým svolením pana profesora přetiskujeme.

Přípravy ke zřízení Okresního národního výboru v Olomouci

Že dojde k rozpadu Rakousko-Uherské říše a vzniku československého státu, se v Olomouci předpokládalo, a tak se od poloviny října v Olomouci připravovalo složení zdejšího okresního národního výboru v návaznosti na instrukce Českého (posléze Československého) národního výboru založeného 18. července 1918 v čele s exponentem České státoprávně demokratické strany Karlem Kramářem. Člen této strany, olomoucký advokát Richard Fischer (v letech 1920–1939 starosta města Olomouce), se postavil do čela příprav zřízení olomouckého Okresního národního výboru.

Dne 21. října 1918 se konala první porada, jíž se kromě Richarda Fischera zúčastnili hodolanský obchodník a důvěrník sociálně demokratické strany Felix Časný, dosavadní poslanec moravského zemského sněmu za agrární stranu Tomáš Otahal z Holice a šéfredaktor deníku Našinec páter František Světlík.

Ustavující schůze Okresního národního výboru se konala 26. října, kromě osobností již uvedených se stali členy tohoto orgánu sociální demokraté dělník Hynek Havlíček a úředník Emanuel Vojnar, dva představitelé olomouckého Sokola – advokát František Smrčka a středoškolský profesor František Rompart, členové agrární strany zemský poslanec a redaktor Kuneš Sonntag a profesor střední hospodářské (rolnické) školy na Klášterním Hradisku Eduard Reich, předseda katolické národní strany Mořic Hruban (člen pražského Národního výboru), její činitelé soudní úředník Adolf Procházka a páter Antonín Cyril Stojan (v letech 1921–1923 olomoucký arcibiskup), zakladatel živnostenské strany Rudolf Mlčoch a další.

Předsedou Okresního národního výboru byl jednomyslně zvolen Richard Fischer, jednání výboru se omezilo na ekonomické záležitosti, protože nikdo nepředpokládal brzkou kapitulaci Rakousko-Uherska.

Deklarace Československého státu v Praze a v Dolanech u Olomouce

V pondělí 28. října 1918 se poštmistr v Dolanech u Olomouce Rudolf Caha dozvěděl o nótě rakouského ministra zahraničí Gyuly Andrássyho z 27. října, adresované prezidentu USA Woodrowu Wilsonovi a nabízející separátní „příměří na všech frontách“, mj. s tím, že rakousko-uherská vláda „souhlasí také s jeho názorem, obsaženým v poslední notě o právech národů rakousko-uherských, zejména o právech Čechoslováků a Jihoslovanů“.

Český překlad nóty, zveřejněný ve vývěsce pražské redakce deníku Národní politika a poté otištěný v jeho odpoledním vydání, byl pražským lidem interpretován tak, že Rakousko-Uhersko kapitulovalo (ve skutečnosti se tak stalo až 3. listopadu 1918). Za všeobecného pozdvižení a bouřlivého nadšení českých Pražanů – pražští Němci a německy hovořící Židé neměli důvod k jásotu – se rozhodli představitelé Národního výboru, později nazývaní „mužové 28. října“, Antonín Švehla, Alois Rašín, Jiří Stříbrný, Vavro Šrobár a František Soukup, následovat spontánní deklaraci československého státu ústy pátera Izidora Zahradníka u sochy sv. Václava na Václavském náměstí a večer téhož dne vydat první zákon Národního výboru o zřízení „samostatného státu československého“.

Také dolanský poštmistr Rudolf Caha nelenil s vyhlášením nového státu, označil se za jeho prvního úředníka a za projevů sympatií občanů Dolan zamaloval fermežovou barvou znak Rakousko-uherské říše – dvojhlavého orla, jenž visel na průčelí dolanské pošty. Místní farář P. František Zapletal krotil přílišný optimismus svých farníků slovy: „No, no, lidičky, ať to jen pana poštmistra nemrzí, ještě není Rakousku konec!“, ale v tom ohledu se dolanský duchovní pastýř projevil jako špatný prorok.

Představitelé Okresního národního výboru na schodišti olomoucké radnice během tábora lidu 3. listopadu 1918.
Foto: Archiv města Olomouce

Telegram okresním výborům a obecním úřadům z 28. října 1918

Večer 28. října se o převratných pražských událostech dozvěděl předseda olomouckého Okresního národního výboru Richard Fischer:

„Večer tohoto dne – 28. října 1918 – seděl jsem s rodinou klidně v kuchyni připraveni ku spánku. Vtom někdo rychle zazvonil u dveří, dcerka Dagmar běžela otevřít a přiběhla se zprávou, že nějaký důstojník s nějakým pánem přejí si se mnou mluviti. Šel jsem ven a tam shlédl na chodbě tajemníka Národní jednoty Adolfa Kubisa, tehdy poručíka v Olomouci, jenž zvolal: ,Prvý československý důstojník se vám představuje!‘ a podal mi telegram. Zavedl jsem ho (a pana vrchního poštovního kontrolora Pospíšila) do salonu, narychlo rozsvítil a četl telegram tohoto znění:

,Všem okresním výborům a obecním úřadům!
Zákon vydaný národním výborem ze dne 28. října 1918:
Samostatný stát československý vstoupil v život; aby zachována byla souvislost dosavadního právního řádu se stavem novým, aby nenastaly zmatky a upraven byl nerušený přechod k novému státnímu životu, Národní výbor jménem československého národa jako vykonavatel státní svrchovanosti nařizuje:
Čl. 1. Státní formu československého státu určí Národní shromáždění ve srozumění s československou Národní radou v Paříži, jako orgán nové jednomyslné vůle národa; než se tak stane, vykonává státní svrchovanost Národní výbor.
Čl. 2. Veškeré dosavadní zemské a říšské zákony a nařízení zůstávají dosud v platnosti.
Čl. 3. Všecky úřady samosprávné a státní, župní ústavy, státní, zemské, okresní, župní a obecní jsou podřízeny Národnímu výboru a prozatím úřadují a jednají dle dosud platných zákonů a nařízení.
Čl. 4. Zákon tento nabývá platnosti dnešním dnem.
Čl. 5. Předsednictvu Národního výboru se ukládá, aby tento zákon provedlo.
Dáno v Praze, dne 28. října 1918.
A. Švehla. Jiří Stříbrný. Dr. Al. Rašín. Dr. Fr. Soukup. Dr. Vavro Šrobár.‘

Překvapení a radost moje byla bezpříkladná. Zvěstoval jsem to hned rodině, děti provolávaly slávu, skákaly nadšením atd. My se zatím v saloně radili, co udělati.“

Následovala noční schůze Okresního národního výboru v Národním domě, k níž byli členové svoláni posly – bylo usneseno, že dalšího dne je třeba „oznámiti ustavení českého státu úřadům, vydati zvláštní vydání časopisů hned zrána a konati velkou schůzi lidu“. Místodržitelský komisař Oskar Rohr v Brně sice na telefonický dotaz Fischerovi sdělil, že zpráva o prohlášení českého státu byla odvolána, ale telefonické dotazy v Praze a v Brně vyzněly jinak: že stát prohlášen byl a odvoláno nebylo nic. Cítili jsme, že má to býti brněnský trik…

Ráno po 7. hodině 29. října zavlál z mého domu [nyní třída Svobody 18] velký slovanský prapor, na nějž lidé s udivením hleděli. Vždyť při oslavách rakouských úspěchů válečných nikdy nebyl můj dům praporem ozdoben. To věděli lidé v Olomouci dobře, a proto zastavovali se, tvořili skupiny dohadujíce se, co asi se stalo, že slovanský prapor, jenž v době válečné byl znamením velezrady, najednou tak volně vlaje. Ale brzy ukojena byla zvědavost. Po 8. hodině vyšla zvláštní vydání novin, první z nich Proudy, a já si odnášel přímo od stroje z tiskárny první výtisk. Proklamace českého státu šla na dračku z ruky do ruky, čeští lidé jásali nadšením a na českých domech veřejných i soukromých objevovaly se prapory.“

Z olomouckých archivů

K historickému městu, jakým bezpochyby Olomouc je, patří i bezpočet vzácných archivních materiálů. Za staletí fungování královského města i různých politických a kulturních institucí na jeho území vzniklo množství unikátních dokumentů. Díky spolupráci dnešní olomoucké samosprávy, Státního okresního archivu Olomouc a olomoucké pobočky Zemského archivu Opava můžeme nyní ty nejvzácnější dokumenty představit veřejnosti. K tomu slouží tato speciální webová stránka, která představuje laickým zájemcům z řad veřejnosti digitální faksimile vybraných archiválií s jejich transkripcemi či překlady a s historickým komentářem, jakož i výběr z olomoucké ikonografie (tedy kresby, malby, grafiky a fotografie historické i současné Olomouce). Prezentace, nazvaná Z olomouckých archivů, vzniká v návaznosti na internetové stránky Magistrátu města Olomouce a Archivního vademeca.

Dnes slavíme státní svátek a připomínáme si Den vzniku samostatného československého státu. O událostech, které se v roce 1918 týkaly Olomouce, píše na webových stránkách Z olomouckých archivů podrobně emeritní profesor Filozofické fakulty UP Jiří Fiala. Tři z textů s laskavým svolením pana profesora přetiskujeme.

Přípravy ke zřízení Okresního národního výboru v Olomouci

Že dojde k rozpadu Rakousko-Uherské říše a vzniku československého státu, se v Olomouci předpokládalo, a tak se od poloviny října v Olomouci připravovalo složení zdejšího okresního národního výboru v návaznosti na instrukce Českého (posléze Československého) národního výboru založeného 18. července 1918 v čele s exponentem České státoprávně demokratické strany Karlem Kramářem. Člen této strany, olomoucký advokát Richard Fischer (v letech 1920–1939 starosta města Olomouce), se postavil do čela příprav zřízení olomouckého Okresního národního výboru.

Dne 21. října 1918 se konala první porada, jíž se kromě Richarda Fischera zúčastnili hodolanský obchodník a důvěrník sociálně demokratické strany Felix Časný, dosavadní poslanec moravského zemského sněmu za agrární stranu Tomáš Otahal z Holice a šéfredaktor deníku Našinec páter František Světlík.

Ustavující schůze Okresního národního výboru se konala 26. října, kromě osobností již uvedených se stali členy tohoto orgánu sociální demokraté dělník Hynek Havlíček a úředník Emanuel Vojnar, dva představitelé olomouckého Sokola – advokát František Smrčka a středoškolský profesor František Rompart, členové agrární strany zemský poslanec a redaktor Kuneš Sonntag a profesor střední hospodářské (rolnické) školy na Klášterním Hradisku Eduard Reich, předseda katolické národní strany Mořic Hruban (člen pražského Národního výboru), její činitelé soudní úředník Adolf Procházka a páter Antonín Cyril Stojan (v letech 1921–1923 olomoucký arcibiskup), zakladatel živnostenské strany Rudolf Mlčoch a další.

Předsedou Okresního národního výboru byl jednomyslně zvolen Richard Fischer, jednání výboru se omezilo na ekonomické záležitosti, protože nikdo nepředpokládal brzkou kapitulaci Rakousko-Uherska.

Deklarace Československého státu v Praze a v Dolanech u Olomouce

V pondělí 28. října 1918 se poštmistr v Dolanech u Olomouce Rudolf Caha dozvěděl o nótě rakouského ministra zahraničí Gyuly Andrássyho z 27. října, adresované prezidentu USA Woodrowu Wilsonovi a nabízející separátní „příměří na všech frontách“, mj. s tím, že rakousko-uherská vláda „souhlasí také s jeho názorem, obsaženým v poslední notě o právech národů rakousko-uherských, zejména o právech Čechoslováků a Jihoslovanů“.

Český překlad nóty, zveřejněný ve vývěsce pražské redakce deníku Národní politika a poté otištěný v jeho odpoledním vydání, byl pražským lidem interpretován tak, že Rakousko-Uhersko kapitulovalo (ve skutečnosti se tak stalo až 3. listopadu 1918). Za všeobecného pozdvižení a bouřlivého nadšení českých Pražanů – pražští Němci a německy hovořící Židé neměli důvod k jásotu – se rozhodli představitelé Národního výboru, později nazývaní „mužové 28. října“, Antonín Švehla, Alois Rašín, Jiří Stříbrný, Vavro Šrobár a František Soukup, následovat spontánní deklaraci československého státu ústy pátera Izidora Zahradníka u sochy sv. Václava na Václavském náměstí a večer téhož dne vydat první zákon Národního výboru o zřízení „samostatného státu československého“.

Také dolanský poštmistr Rudolf Caha nelenil s vyhlášením nového státu, označil se za jeho prvního úředníka a za projevů sympatií občanů Dolan zamaloval fermežovou barvou znak Rakousko-uherské říše – dvojhlavého orla, jenž visel na průčelí dolanské pošty. Místní farář P. František Zapletal krotil přílišný optimismus svých farníků slovy: „No, no, lidičky, ať to jen pana poštmistra nemrzí, ještě není Rakousku konec!“, ale v tom ohledu se dolanský duchovní pastýř projevil jako špatný prorok.

Představitelé Okresního národního výboru na schodišti olomoucké radnice během tábora lidu 3. listopadu 1918.
Foto: Archiv města Olomouce

Telegram okresním výborům a obecním úřadům z 28. října 1918

Večer 28. října se o převratných pražských událostech dozvěděl předseda olomouckého Okresního národního výboru Richard Fischer:

„Večer tohoto dne – 28. října 1918 – seděl jsem s rodinou klidně v kuchyni připraveni ku spánku. Vtom někdo rychle zazvonil u dveří, dcerka Dagmar běžela otevřít a přiběhla se zprávou, že nějaký důstojník s nějakým pánem přejí si se mnou mluviti. Šel jsem ven a tam shlédl na chodbě tajemníka Národní jednoty Adolfa Kubisa, tehdy poručíka v Olomouci, jenž zvolal: ,Prvý československý důstojník se vám představuje!‘ a podal mi telegram. Zavedl jsem ho (a pana vrchního poštovního kontrolora Pospíšila) do salonu, narychlo rozsvítil a četl telegram tohoto znění:

,Všem okresním výborům a obecním úřadům!
Zákon vydaný národním výborem ze dne 28. října 1918:
Samostatný stát československý vstoupil v život; aby zachována byla souvislost dosavadního právního řádu se stavem novým, aby nenastaly zmatky a upraven byl nerušený přechod k novému státnímu životu, Národní výbor jménem československého národa jako vykonavatel státní svrchovanosti nařizuje:
Čl. 1. Státní formu československého státu určí Národní shromáždění ve srozumění s československou Národní radou v Paříži, jako orgán nové jednomyslné vůle národa; než se tak stane, vykonává státní svrchovanost Národní výbor.
Čl. 2. Veškeré dosavadní zemské a říšské zákony a nařízení zůstávají dosud v platnosti.
Čl. 3. Všecky úřady samosprávné a státní, župní ústavy, státní, zemské, okresní, župní a obecní jsou podřízeny Národnímu výboru a prozatím úřadují a jednají dle dosud platných zákonů a nařízení.
Čl. 4. Zákon tento nabývá platnosti dnešním dnem.
Čl. 5. Předsednictvu Národního výboru se ukládá, aby tento zákon provedlo.
Dáno v Praze, dne 28. října 1918.
A. Švehla. Jiří Stříbrný. Dr. Al. Rašín. Dr. Fr. Soukup. Dr. Vavro Šrobár.‘

Překvapení a radost moje byla bezpříkladná. Zvěstoval jsem to hned rodině, děti provolávaly slávu, skákaly nadšením atd. My se zatím v saloně radili, co udělati.“

Následovala noční schůze Okresního národního výboru v Národním domě, k níž byli členové svoláni posly – bylo usneseno, že dalšího dne je třeba „oznámiti ustavení českého státu úřadům, vydati zvláštní vydání časopisů hned zrána a konati velkou schůzi lidu“. Místodržitelský komisař Oskar Rohr v Brně sice na telefonický dotaz Fischerovi sdělil, že zpráva o prohlášení českého státu byla odvolána, ale telefonické dotazy v Praze a v Brně vyzněly jinak: že stát prohlášen byl a odvoláno nebylo nic. Cítili jsme, že má to býti brněnský trik…

Ráno po 7. hodině 29. října zavlál z mého domu [nyní třída Svobody 18] velký slovanský prapor, na nějž lidé s udivením hleděli. Vždyť při oslavách rakouských úspěchů válečných nikdy nebyl můj dům praporem ozdoben. To věděli lidé v Olomouci dobře, a proto zastavovali se, tvořili skupiny dohadujíce se, co asi se stalo, že slovanský prapor, jenž v době válečné byl znamením velezrady, najednou tak volně vlaje. Ale brzy ukojena byla zvědavost. Po 8. hodině vyšla zvláštní vydání novin, první z nich Proudy, a já si odnášel přímo od stroje z tiskárny první výtisk. Proklamace českého státu šla na dračku z ruky do ruky, čeští lidé jásali nadšením a na českých domech veřejných i soukromých objevovaly se prapory.“

Z olomouckých archivů

K historickému městu, jakým bezpochyby Olomouc je, patří i bezpočet vzácných archivních materiálů. Za staletí fungování královského města i různých politických a kulturních institucí na jeho území vzniklo množství unikátních dokumentů. Díky spolupráci dnešní olomoucké samosprávy, Státního okresního archivu Olomouc a olomoucké pobočky Zemského archivu Opava můžeme nyní ty nejvzácnější dokumenty představit veřejnosti. K tomu slouží tato speciální webová stránka, která představuje laickým zájemcům z řad veřejnosti digitální faksimile vybraných archiválií s jejich transkripcemi či překlady a s historickým komentářem, jakož i výběr z olomoucké ikonografie (tedy kresby, malby, grafiky a fotografie historické i současné Olomouce). Prezentace, nazvaná Z olomouckých archivů, vzniká v návaznosti na internetové stránky Magistrátu města Olomouce a Archivního vademeca.

Třetí místo v soutěži vědeckých prací mladých fyziků o Cenu Milana Odehnala získal student přírodovědecké fakulty Josef Kadlec. Cenu uděluje Česká fyzikální společnost každé dva roky mladým autorům vědeckých prací z oblastí fyziky, kteří nepřekročili věk třiceti let.

„Z obdržené ceny mám velikou radost. To, že jsem byl vybrán mezi kvalitními uchazeči, vnímám jako velký úspěch. Jsem rád, že výzkum, kterému se věnuji a plánuji se věnovat i nadále, je vědeckou komunitou přijat jako relevantní a kvalitní,“ uvedl Josef Kadlec.

Studenti či absolventi mohou do soutěže o Cenu Milana Odehnala přihlásit až tři vědecké práce. Josef Kadlec zaslal dvě. „Své práce jsem přihlásil v oboru kvantové komunikace. Jedna z nich se zabývá kvantovými komunikačními kanály a jejich využití pro kvantově komunikační protokoly vyžadující kvantově korelované stavy. Práce vznikla v rámci široké mezinárodní spolupráce s fyziky z Taiwanu, Polska a Japonska. Nové teoretické poznatky byly zároveň podloženy experimentem, který jsem na půdě Společné laboratoře optiky zkonstruoval pod vedením mého školitele Karla Lemra a Antonína Černocha,“ doplnil Josef Kadlec.

Druhá práce se zabývala potenciály pro kvantové provázání a silnější kvantové korelace jako nástroje pro studium neklasičnosti stavů. „V článku jsme ukázali, že tento přístup vnáší hlubší vhled do studia neklasičnosti. Zároveň jsme sestrojili jednu z prvních experimentálních realizací tohoto konceptu,“ dodal Josef Kadlec.

Třetí místo v soutěži vědeckých prací mladých fyziků o Cenu Milana Odehnala získal student přírodovědecké fakulty Josef Kadlec. Cenu uděluje Česká fyzikální společnost každé dva roky mladým autorům vědeckých prací z oblastí fyziky, kteří nepřekročili věk třiceti let.

„Z obdržené ceny mám velikou radost. To, že jsem byl vybrán mezi kvalitními uchazeči, vnímám jako velký úspěch. Jsem rád, že výzkum, kterému se věnuji a plánuji se věnovat i nadále, je vědeckou komunitou přijat jako relevantní a kvalitní,“ uvedl Josef Kadlec.

Studenti či absolventi mohou do soutěže o Cenu Milana Odehnala přihlásit až tři vědecké práce. Josef Kadlec zaslal dvě. „Své práce jsem přihlásil v oboru kvantové komunikace. Jedna z nich se zabývá kvantovými komunikačními kanály a jejich využití pro kvantově komunikační protokoly vyžadující kvantově korelované stavy. Práce vznikla v rámci široké mezinárodní spolupráce s fyziky z Taiwanu, Polska a Japonska. Nové teoretické poznatky byly zároveň podloženy experimentem, který jsem na půdě Společné laboratoře optiky zkonstruoval pod vedením mého školitele Karla Lemra a Antonína Černocha,“ doplnil Josef Kadlec.

Druhá práce se zabývala potenciály pro kvantové provázání a silnější kvantové korelace jako nástroje pro studium neklasičnosti stavů. „V článku jsme ukázali, že tento přístup vnáší hlubší vhled do studia neklasičnosti. Zároveň jsme sestrojili jednu z prvních experimentálních realizací tohoto konceptu,“ dodal Josef Kadlec.

Vítězem druhého ročníku geografické soutěže GeoGuessr se stal tým GIS-aster složený ze studentů přírodovědecké fakulty Adama Ilavského, Jiřího Krahuly a Tomáše Ryšky. Akce, kterou pořádal studentský spolek EGEA, se zúčastnilo 31 družstev z Univerzity Palackého.

„Na první místo jsme se dostali především díky dobré týmové spolupráci, schopnosti se rychle zorientovat a najít klíčové prvky prostředí, jakými jsou například architektura, jazyk na nápisech nebo etnikum obyvatelstva. Obzvlášť užitečná pak byla dobrá znalost České republiky a Olomouce, kde jsme získali velkou část našich bodů,“ uvedl za vítězný tým Adam Ilavský.

Na druhém místě skončil tým JuRaCZE ve složení Martin Urban, Lukáš Waclawek a Jiří Madeja z přírodovědecké a právnické fakulty. Třetí místo obsadil tým BruTaři ve složení Ota Ščuglík, Kamil Šmotek a Daniel Čamek z fakulty tělesné kultury.

GeoGuessr je geografická hra využívající Google StreetView. Hráči se v několika kolech ocitnou na náhodném místě na planetě a jejich úkolem je co nejpřesněji určit svou polohu. Účastníci se mohou v prostředí StreetView volně pohybovat a hledat indicie, které jim pomohou lokalizovat jejich pozici. „Je to hra na přesnost. Až si je soutěžící jistý, nebo až se blíží konec časomíry, klikne do mapy v místě, kde si myslí, že se nachází. S co největší přesností, klidně i na metry,“ řekla jedna z organizátorek soutěže Denisa Hadrová.

Letošní soutěže se zúčastnili studenti z přírodovědecké, právnické, pedagogické a filozofické fakulty a fakulty tělesné kultury. „Zájem o naši hru byl velký, svědčí o tom počet přihlášených týmů. Je skvělé vidět, jak se v prostorách naší fakulty setkají soutěžící napříč obory, aby se utkali o titul. Neskutečně mě baví sledovat mix emocí ve tvářích během hry, radost ze správných tipů i odhodlání být v příštím kole ještě lepší. Moc si vážíme podpory přírodovědecké fakulty, katedry geografie i marketingového oddělení Univerzity Palackého a chtěli bychom poděkovat všem, kteří nám pomáhají, aby soutěž byla co nejlepší,“ dodala Denisa Hadrová.