Novinky: Univerzita - Aktuality UP (duplicitní, vypnuto)

Mezi hosty slavnostního galavečera Univerzity Palackého na české ambasádě ve Washingtonu byly rovněž osobnosti, které pojí rodinné vazby s velkými postavami české historie 20. století. Rektor Martin Procházka se tak během večera setkal například s Janou Kánskou, dcerou nejznámější oběti komunistických justičních vražd Milady Horákové, nebo s Andreou Pohl, prapraneteří druhého československého prezidenta Edvarda Beneše.

Olomoucká univerzita dostala jedinečnou příležitost představit se před americkým publikem, prezentovala se spolu s Olomouckým krajem a Statutárním městem Olomouc. Na galavečer pořádaný na konci dubna v sídle Velvyslanectví ČR přišlo více než dvě stě pozvaných hostů, byli mezi nimi rovněž absolventi UP žijící v USA, zástupci partnerských amerických univerzit, ale i američtí vědci, podnikatelé a finančníci.

„Prezentovali jsme naši univerzitu jako instituci s více než čtyřistapadesátiletou historií, která je však univerzitou živou, moderní, úspěšnou a aktivní v oblasti mezinárodní spolupráce. Pracujeme na rozvoji vztahů s našimi stávajícími partnery v USA, ale zároveň je pro nás důležité hledat také další možnosti podpory a fundraisingu, abychom mohli otevřít dveře pro získání zahraničních zkušeností co největšímu počtu našich studentů i akademiků,“ podotkl Martin Procházka, který poděkoval české ambasádě i americkým hostům za vlídné přijetí.

Společně s prorektorem pro internacionalizaci Jiřím Stavovčíkem jednal ve Washingtonu také o další spolupráci a podpoře se zástupci Moravian University a National Czech & Slovak Museum & Library.

V průběhu slavnostní akce promluvil k hostům galavečera vedle rektora Martina Procházky a prorektora Jiřího Stavovčíka také velvyslanec ČR v USA Miloslav Stašek, ředitelka Národního českého a slovenského muzea a knihovny v Cedar Rapids Cecilie Rokusek a také absolvent UP Adam Matěj, který je v současnosti v pozici Post-Doctoral Student na Georgetown University. O uměleckou část večera se postarala klavíristka s českými kořeny Katelyn Bouska, která zahrála skladby českých autorů, jako jsou Leoš Janáček, Marek Keprt, Miloslav Ištvan či Vítězslava Kaprálová.

Přednášky a workshopy českých i zahraničních univerzitních vyučujících a zároveň dalších hostů jsou připraveny pro nadcházející ročník Dnů lusofonní kultury. V jejich závěru představí Jiří Černý, významný romanista a emeritní profesor UP, svůj nedávno vydaný unikátní Portugalsko-český slovník brazilské portugalštiny.

S cílem obohatit studijní programy posluchačů katedry romanistiky Filozofické fakulty Univerzity Palackého i studentů dalších oborů UP a seznámit širší veřejnost s kulturami zemí, které stále ještě nepatří k častým turistickým destinacím, se od 4. do 7. května uskuteční Dny lusofonní kultury. Tuto akci každoročně pořádá Centrum portugalského jazyka a lusofonní kultury na katedře romanistiky FF UP ve spolupráci s Portugalským centrem Institutu Camões v Praze a s Velvyslanectvím Brazílie v Praze. I letošní Dny lusofonní kultury nabídnou přednášky a workshopy českých a zahraničních univerzitních vyučujících a dalších hostů, a to na vybraná témata z oblasti jazyka, literatury a reálií portugalsky mluvících zemí, zejména Portugalska a Brazílie. K nejvýznamnějším hostům budou letos patřit portugalský básník João Luís Barreto Guimarães a brazilský spisovatel Luiz Ruffato.

„Přestože se většina z programové nabídky uskuteční v portugalštině, v češtině prosloví přednášku emeritní profesor UP Pavel Štěpánek, a to na téma Portugalská architektura od počátků po dnešek: historický přehled. Ještě před přednáškou katedra romanistiky chystá kratinké setkání, jehož cílem je profesoru Štěpánkovi poděkovat za knižní dar,“ uvedla Zuzana Burianová, členka katedry romanistiky FF UP.

Vyvrcholením Dnů lusofonní kultury bude křest Portugalsko-českého slovníku brazilské portugalštiny. Jde o první slovník svého druhu, který se soustředí na specifické lexikum brazilské varianty portugalštiny a pokouší se je převést do češtiny. Slovník je dostupný v tištěné a elektronické variantě a jeho slavnostní křest se uskuteční 7. května od 16 hodin v kavárně v Porto Vila. Na akci kromě autora slovníku, profesora Jiřího Černého, promluví například ředitel Vydavatelství UP Aleš Prstek nebo velvyslankyně Brazílie v ČR Sônia Regina Guimarães Gomes. Poté se zájemcům nabídne moderovaná beseda s profesorem Černým, a to nejen o slovníku, rozdílech v portugalštině, ale i počátcích a historii portugalštiny v Olomouci. Více zde.

Prostřednictvím muzikálu ELA! vzdá už 3. května činohra Moravského divadla Olomouc hold Elišce Junkové, bezesporu nejslavnější olomoucké rodačce, věhlasné automobilové závodnici. Autorské hudbě, jakož i celému hudebnímu nastudování nového díla se více než rok věnoval Filip Tailor, občanským jménem Krejčí, člen katedry hudební výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Palackého.

Po úspěšných Božích mlýnech se činohra Moravského divadla Olomouc opět vrací ke svým kořenům, na Hanou. Pomyslně se chystá poklonit nejslavnější olomoucké rodačce, Elišce Junkové, automobilové závodnici, která platila za nejrychlejší ženu světa a dodnes je hodnocena jako nejúspěšnější automobilová závodnice všech dob. Její nelehký život i zářivou závodní kariéru zmapoval v nově vzniklém muzikálu svým autorským textem Tomáš Syrovátka. Hudbu pro uvedené dílo vytvořil Filip Tailor, člen katedry hudební výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Palackého. ELA! obsahuje sedmnáct hudebních čísel, z nichž třináct skladeb je zpívaných, zbylé jsou instrumentální. Podle skladatele Filipa Tailora, jenž před světovou premiérou tohoto muzikálu poskytl Žurnálu Online krátký rozhovor, probíhaly práce na kompozici díla od léta 2023. 

Můžete komentovat, jak jste se dostal právě k této práci? Jaký je za tím příběh?

První impulz přišel od režiséra Romana Vencla, uměleckého šéfa činohry Moravského divadla Olomouc, s nímž spolupracuji dlouhodobě. Autorský muzikál byl pro nás ale novinka. Původně jsme totiž předpokládali, že půjde, podobně jako v případě Božích mlýnů, o činohru s písněmi. Jakmile jsme si ale písňové texty a libreto Tomáše Syrovátky přečetli, bylo jasné, že máme před sebou materiál na plnohodnotný muzikál. Pro mě z toho vyplynula daleko větší náročnost na koherenci hudebních čísel, motivicko-tematickou provázanost a spoustu dalších aspektů navíc. Měl jsem na tuto práci zhruba rok, to je přiměřená doba, a tak jsem se pustil do práce...

Zásadním zdrojem inspirace k tomuto muzikálu bylo hudební paradigma Jaroslava Ježka a George Gershwina. Máte k této hudbě osobní, specifický vztah?

ELA! Muzikál. Moravské divadlo Olomouc, světová divadelní premiéra 3. května. Hudba: Filip Tailor. Texty písní: Tomáš Syrovátka. Aranžmá, orchestrace, produkce, mix a mastering: Filip Tailor. Zvukový mistr: David Spilka. Nahráno v DS studiu Davida Spilky v Olomouci, leden 2024.

Jako hudebník, který interpretačně vychází z klavíru, mi vždycky byla Gershwinova i Ježkova hudba blízká. Bugatti step, kterému byla Eliška Junková Ježkovi inspirací, jsem hrál už na základní umělecké škole a byl jsem jím fascinován. S Gershwinovou hudbou jsem se rovněž setkal díky své skvělé klavírní učitelce Miriam Sychrow, která do mého repertoáru řadila skladby jak autorů vážné, klasické hudby, tak jazzu. A právě Gershwin i Ježek disponují vzácnou schopností, která mě upoutala už dávno, a tou je schopnost funkční syntézy vlivů klasické hudby, jazzu, ale i populární hudby a ryzího, řekněme až písničkářství. Nejen že oba byli schopní zkomponovat hodnotnou, hutnou kompozici v klasickém paradigmatu moderní vážné hudby 20. století, ale zároveň dokázali vymyslet jednoduché, avšak osobité melodie, které se lidem vryly do paměti, které si mohli zpívat a které se staly jazzovými standardy, či prostě a jednoduše „zlidověly“. Tento fenomén mě fascinoval i v hudební disciplíně, které jsem se věnoval v dizertaci, hudební analýze uplatňované na poli progresivního rocku. Fascinovala mě schopnost skloubit aspekty „klasiky“, „vysokého umění" a zároveň dravosti a nespoutanosti rockové hudby, jako v případě Keitha Emersona nebo Freddieho Mercuryho. A právě tuto devízu vnímám jak u Ježka, tak Gershwina. Podle zdrojů, které jsem v rámci přípravy prostudovával, byl právě pro syntézu klasiky a jazzu Jaroslav Ježek okouzlen Gershwinovou legendární kompozicí Rhapsody in Blue.

A jaký pak máte vztah k automobilismu? Je vám blízký příběh Elišky Junkové?

Příběh, který napsal Tomáš Syrovátka, může být blízký všem, protože je přesahový. Otázky hledání a prosazení vlastní identity, role jedince ve společnosti, role ženy a muže v dávno minulé versus dnešní společnosti, to jsou témata, se kterými se může identifikovat každý, i já. I pokud se ale na toto téma podívám užším aspektem, čistě motoristickým, tak i ten je mi blízký. Jako malý kluk jsem byl fascinován supersporty, sledoval jsem formuli 1, maloval jsem si své vlastní designy sportovních automobilů a sledoval jsem bedlivě závod o nejrychlejší auto planety. Později, když jsem „přičichl“ k hudbě, jsem tento koníček trochu upozadil. Koupit si ale někdy nějaké rychlé auto je pořád jeden z mých menších snů. Mým favoritem je Jaguar! 

Komu je představení určeno? Koho by mohlo, mělo oslovit? Jinými slovy, koho byste na představení pozval především?

Muzikál ELA! v sobě snoubí nejen biografické prvky ze života Elišky Junkové, ale i celou řadu původních autorských písní, které obohacují či přímo doplňují děj. Nejde o životopisné drama, ale o hudební komedii, inspirující se životem a sportovními úspěchy první dámy automobilového sportu. Její osobnost je zde ztvárněna dvěma "já", zkušenější, starší Elou, v podání skvělé Vlasty Hartlové, která je vypravečem a ukazuje osobnost Elišky Junkové v barvách a širším kontextu, a tím průbojnějším, mladším "já" v podání fantastické Natálie Tichánkové , zakladatelky a frontmanky skupiny Natálie Tichánková&Good,ve které mám tu čest působit, a jejíž členové nahráli veškeré rytmické party celého muzikálu. Natálie ovládá muzikálový obor vzácně vyrovnaně nejen ve všech jeho tří složkách (herectví, tanec, zpěv), ale i z teoretické roviny ( v době pandemie covid-19 vedla pro naši katedru hudební výchovy několik specializovaných online přednášek). Tyto dvě rozdílné stránky osobnosti Elišky Junkové jakoby reprezentovaly skloubení právě těch dvou navzájem vzdálených hudebních sfér, jak jsem o nich mluvil v souvislosti s Gershwinem, Ježkem, Emersonem či Mercurym a vzájemně se skvěle doplňují v jeden dokonalý celek. Jak už jsem naznačil, příběh je zpracovaný s přesahem. Může se v něm najít kdokoliv. I fanoušci motorismu si přijdou na své. Už jen proto, že na scéně figuruje plně funkční replika Bugatti T35, se kterou Eliška Junková jezdila, a to v měřítku 1:1. Je dokonce začleněná v úžasných choreografiích Petry Procházky Parvoničové. Co se týká hudebních žánrů, z nichž jsem kompozičně a aranžérsky čerpal, kromě vlivů jazzu a klasického dnešního muzikálu broadwayského střihu, zazní skladby laděné, podobně jako u Ježka či Gershwina, do blues, nebo dokonce rhythm & blues a rock’n’rollu. Bez nadsázky se tedy dá říct, že na své si přijdou úplně všichni. Rád bych na představení pozval zejména diváky, kteří jsou, podobně jako já, hrdými olomouckými patrioty, protože Eliška Junková je jednou z těch úplně nejslavnějších olomouckých rodáků, jestli ne tou vůbec nejproslulejší. Její jméno je známo po celém světě. Inscenace vypráví její příběh v očích Tomáše Syrovátky, v uších mých a v režijním pojetí Romana Vencla.

Filip Tailor, hudební skladatel, interpret, spoluzakladatel Hudebního Institutu a také pedagog na katedře hudební výchovy PdF UP je absolventem PdF UP, oboru Učitelství pro druhý stupeň ZŠ (zaměření angličtina a hudební výchova) a také postgraduálního studia Hudební teorie a pedagogiky PdF UP. Odborně se zaměřuje na nonartificiální hudbu: progresivní rock, komplexní hudební analýzu, hudbu a počítače, aranže skladeb, baletní korepetici, improvizaci a kompozici. Od roku 2014 působí na katedře hudební výchovy PdF UP. Je autorem hudby k několika inscenacím Moravského divadla Olomouc i jiných divadel a zároveň i autorem aranžmá a hudebního nastudování mnoha hudebních inscenací nejen v Moravském divadle Olomouc, ale i v Městském divadle Zlín a na Slovensku. Pravidelně aranžuje pro Big band Žerotín a olomoucké pěvecké sbory. Je také autorem oficiální znělky města Olomouce s názvem Téma pro Olomouc, kterou nahrála Moravská filharmonie Olomouc a která měla slavnostní premiéru v roce 2021 při příležitosti Dnů evropského dědictví. Účinkoval, účinkuje nebo pravidelně hostuje v mnohých olomouckých kapelách.

Česká republika je už dvě desítky let členskou zemí Evropské unie. Jak se tato skutečnost propsala do našich životů, proč stále patříme k největším euroskeptikům a jakou budoucnost má EU před sebou? Na tyto otázky v rozhovoru odpovídá David Broul z katedry politologie a evropských studií Filozofické fakulty Univerzity Palackého.

Vedle doktorských studií se zároveň jako koordinátor věnuje projektu Euforka, v rámci kterého se studenti a dobrovolníci z českých univerzit snaží nabízet veřejnosti pravdivé a nezkreslené informace o EU a tématech, která s naším členstvím v unii souvisejí.

Jsme součástí evropského společenství 20 let. Jakých těch 20 let bylo, můžeme se za nimi zkusit ohlédnout?

Když se ohlížím za uplynulými 20 lety zapojení ve skutečně jedinečném projektu Evropské unie, nemůžu se ubránit názoru, že nám pohled na ně výrazným způsobem formovala domácí politika. To není samozřejmostí pro každou členskou zemi. V mnoha zemích se například stane, že během předsednictví není sestavena vláda, anebo je vládě vyjádřena nedůvěra. Málokdy je ale taková situace tak významně propojena s předsednictvím Radě EU (tehdy předsednictvím Evropské unii), jako se nám to stalo v roce 2009.

A tak nahlížíme na uplynulých 20 let tak trochu z biologického hlediska: dlouhou dobu jsme byli bráni jako ti méně zkušení, kteří svou mladickou nezkušenost prokázali rozporuplným předsednictvím Evropské unii, následně jsme se dostali do puberty, když jsme okolo roku 2015 s probíhající uprchlickou krizí začali zlobit – což se projevilo a projevuje i soustavným odsouváním našeho závazku přijetí eura –, až jsme se během 18. výročí (v době pomyslné plnoletosti) prokázali jako vyspělý partner, který se svým druhým, velmi dobře přijatým předsednictvím Radě EU poznává, kde je jeho pozice.

To by ale byl neúplný obraz. V tomto čase se totiž rovněž vyvíjel postoj veřejnosti k Evropské unii, který je v posledních letech dospělosti mírně smířlivější, ale stále náleží mezi nejskeptičtější v Evropské unii; dodnes jsme si nedokázali zvnitřnit, že my jsme Evropská unie a rozhodujeme v ní stejně jako každý zapojený národ. A během uplynulých 20 let rovněž došlo k zásadní profesionalizaci veřejné správy vůči EU. Roste nám již druhá generace profesionálů, kteří začínají zastávat významné pozice v unijních institucích, znají jednotlivé procesy celého projektu a umí se v nich pohybovat. Nicméně pozor, tito profesionálové se výrazně zasadili o to, že už i zmíněné první předsednictví proběhlo po úřednické linii velice dobře.

Vy jste prakticky celý život prožil v zemi, která je součástí EU. Porovnáváte třeba svůj pohled na Unii s lidmi o generaci staršími, svými rodiči, okolím?

Porovnávám ho velmi často, protože vím, že do značné míry žiju ve specifické bublině, která má Evropskou unii poměrně hodně zvnitřněnou, abych znovu použil tento termín. Naštěstí ve mém blízkém okolí, v rodině je náš pohled prakticky totožný a liší se spíše jen v náhledu na maličkosti spjaté s postupem integrace. Jako člověk zapojený do výzkumu ale musím stát nohama na zemi, a pokud Evropskou unii i přes její zcela nezpochybnitelný přínos naší zemi vnímá pozitivně pouze – dle posledního měření – 55 % obyvatelstva ve srovnání například se slovenskými 73 %, pak se zajímám o to, čím to je.

A proto jsem pak velmi rád za účast na univerzitním studentském projektu Euforka, který si klade za úkol objektivní, pravdivou a poutavou formou informovat o příkladech dobré praxe v Evropské unii, respektive celé Evropě. Za covidu to nebylo možné, ale v poslední době s Euforkou vyrážíme i do ulic a diskutujeme s lidmi o jejich vztahu k Evropské unii, například během studentského majálesu. A snažíme se v lidech vzbudit zájem o dění v Evropě, Evropské unii, aby si o něm sháněli relevantní informace – třeba právě na platformách Euforky, kde máme vše podloženo hodnověrnými zdroji.

Kolem EU je stále mnoho mýtů, polopravd, dezinformací. Byl právě toto jeden z důvodů, proč byla založena Euforka?

Ano, je to jeden ze zásadních cílů jejího poslání. A dodnes zvažujeme, jak s tímto cílem nakládat, protože nechceme přispívat k šíření lží jejich opakováním spolu s opravováním, uváděním dezinformací na pravou míru. Proto se nejvíce soustředíme na solidní informování postavené na faktech. Proti lžím se stavíme havlovsky: šíříme pravdu.

Vedle toho, že díky evropským dotacím zlepšujeme naše životní podmínky, co přinesla EU jednotlivým generacím? Můžete se na to zkusit podívat jako politolog, co přinesla a přináší EU mladým lidem a co třeba nynějším seniorům?

Evropská unie přinesla jednoznačné zlepšení životní úrovně, a to nejen díky štědrým evropským dotacím. S členstvím se nám otevřela možnost přístupu do Schengenského prostoru. Od roku 2007 tak můžeme nejen my, ale i zboží, služby a kapitál bez omezení překračovat hranice České republiky. Bohužel si dostatečně neuvědomujeme, jak je to v současném hojně oploceném světě nesmírně vzácné. Českým firmám tento stav přinesl širší mezinárodní konkurenci a seniorům možnost toho využít při levnějších nákupech v pohraničí. Ale dost legrace.

Zmiňuji nejdříve seniory, protože vím, že se dlouhodobě jedná o politicky citlivou společenskou skupinu, která v hojné míře takzvaně konzumuje dezinformace, lži o Evropské unii. Právě jim členství v Evropské unii přineslo životní stabilitu v demokratické svobodě. Ano, komunistický režim jim rovněž přinesl stabilitu, nikoliv ale svobodu; stačilo říct slovo proti režimu a stabilita byla tatam, což dnes vážně nehrozí, pokud tedy neporušujete zákon. Slovo politologa.

Více přínosů ale vidíme pro mladé lidi, což rovněž vypovídá něco o neproporčním rozložení účasti Unie mezi různými společenskými skupinami. Na tom ještě musíme v rámci EU zapracovat. Nicméně nelze nezmínit program Erasmus, jeden z největších úspěchů spolupráce unijních států. Mladí dnes mohou vyjet za studiem či praktickou zkušeností do institucí nejen v hranicích Evropské unie, ale takřka po celém světě, Erasmus je obrovský projekt. Nadto Unie pomocí různých dílčích projektů usnadňuje mladým cestování po kontinentu, nabízí jim granty na realizaci tvůrčích či byznys projektů… A pak je tu zrušení roamingových poplatků v zemích EU, a to je opět již moc nedoceňovaný benefit pro každého unijního občana.

Proč EU nemá mezi Čechy často dobré jméno? Je to špatná komunikace evropských témat, populismus politiků nebo další důvody?

Důvodů je několik a platí všechny ty, které jste jmenoval. Vrátím se na začátek rozhovoru, když zopakuji, že pohled Čechů na Unii byl výrazně utvářen domácí politickou scénou. A ano, byla to skepse Václava Klause nebo je to dnes z úst Tomia Okamury, kteří nadále šíří narativy, jež rozhodně nedělají dobré jméno Evropské unii. Na tom se ale výrazně podepsala i vybraná média, jejichž vedení často zřejmě nezajímalo, kdo píše o Evropské unii, hlavně když zpráva bude dostatečně skandální, aby prodávala. Dodnes můžeme v médiích vidět zaměňování termínů Evropská rada, Rada Evropské unie a Rada Evropy (poslední jmenovaná instituce nemá s EU nic společného).

A do toho všeho nám vstupuje dědictví nechvalné minulosti a český komplex z malosti země, kterou si mezi sebou přehazují velmoci. Nadále si velká spousta Čechů v sobě nese přesvědčení, že si nevládneme sami, že jsme ovládáni zvenčí. Od toho je jen krok k přijetí narativu o vnějším nepříteli, který stále razí řada populistů. Je to pro ně výhodné: své chyby můžete kdykoliv přehodit na domnělého viníka a hlasy voličů máte zajištěné. V minulosti se to stávalo mnohem častěji: kdykoliv čeští politici nebyli schopní uhlídat legislativní proces v Evropské unii, za naše chyby mohl ten „zlý Brusel, který nám vnutil tak šílenou legislativu“. V poslední době ale můžeme vidět, že si lze legislativní proces v Bruselu uhlídat.

Před 20 lety bychom si těžko dokázali představit, že by někdo chtěl z unie vystoupit. To už jsme ale zažili v podobě brexitu. Myslíte, že se budou podobné snahy opakovat?

Těžko říct, člověk je tvor nepoučitelný. Anebo velmi těžko poučitelný. Rád v poslední době přemýšlím o paralelách ke Spojeným státům americkým, čím si musely projít, než dospěly k současné systémové stabilitě, která ale také, jak vidíme, není samozřejmá. Spojené státy si prošly velmi brutální občanskou válkou, kterou zahájily separatistické snahy jihovýchodních států. Nechci znít pesimisticky, proto řeknu, že implementace čl. 50 do Lisabonské smlouvy, jehož spuštění zahajuje proces odchodu členského státu z EU, otevřela svého druhu Pandořinu skříňku. Každý členský stát může opustit Unii a takové snahy se mohou opakovat. Každý politický organismus je velmi životný a proměnlivý.

Jak vidíte budoucnost společenství, bude vznikat například společná evropská armáda a podobně?

Společná evropská armáda v jisté podobě už existuje, jen se jí tak neříká, protože nemůže mít bojový mandát a kvůli různým negativním konotacím. Navíc je tu otázka nežádoucí duplikace s NATO a skutečnosti, že si členské země jako Rakousko či Irsko ponechávají status neutrality, a tedy zpravidla nevstupují do vojenských záležitostí.

Nerad předstírám věštění z křišťálové koule, proto půjdu po některých konstantách. Velmi pravděpodobně se ještě dlouho nedočkáme nějaké federalizace, Evropská unie spíše půjde cestou vícerychlostní integrace, a to proto, že byla, je a bude utvářena svébytnými a hrdými státy. Každá členská země si ještě dlouho bude moci vybrat, v jakých oblastech bude prohlubovat integraci. A tak než federálního prohlubování integrace se spíše dočkáme rozšíření Unie o další státy, především na západním Balkáně. A s tím bude spjatá nutnost změn v zakládacích smlouvách, protože se instituce budou muset tomuto rozšíření přizpůsobit. Budeme tak svědky vášnivé debaty o novém mocenském uspořádání v rámci vedení EU, protože Evropský parlament bude opět chtít posílit pravomoci, je ale otázka na úkor jakých institucí…

Politicky se ale evropští lídři v nejbližší době určitě soustředí na otázku posílení bezpečnosti kontinentu. A pak na posilování sociálního smíru tváří v tvář zelené transformaci průmyslu a společnosti. Ta bude přirozeně pokračovat, jak budou nadcházet termíny splnění klimatických cílů. Nadále budeme pozorovat úsilí bránit demokracii v členských státech, a přitom zabránit jejich odchodu z EU. Jakékoliv nové krize jen povedou k dalšímu posílení v těch odvětvích, na které budou mířit, ale to už bych opět předstíral věštění, a proto toho v tomto bodu raději nechám.

Univerzita Palackého se i letos jako partner zapojí do benefiční akce Běh pro Paměť národa, která se v neděli 19. května koná v olomouckých Smetanových sadech. Doprovodný program oživí univerzitní odpočinková zóna, půjčovna sportovního vybavení a deskových her, stanoviště pro děti i workshop laické resuscitace našich mediků.

Devátý ročník běžecké akce se koná v květnu na čtrnácti místech v Česku a poběží se za všechny, kteří se nevzdali. Běžci symbolicky věnují svůj sportovní výkon tomu, kdo je inspiruje k vytrvalosti nebo jehož příběh chtějí připomenout. Nejčastěji běží za prarodiče, Miladu Horákovou, Václava Havla nebo za politické vězně, letce RAF či hodnoty, jako jsou svoboda a demokracie. Univerzita pro olomoucký závod darovala také ceny, které těm nejlepším ve všech kategoriích předá prorektorka pro komunikaci a studentské záležitosti Andrea Hanáčková.

„Běh pro Paměť národa v Olomouci podporujeme dlouhodobě a děláme to moc rádi. Věřím, že se se studujícími a zaměstnanci univerzity potkáme i na dalších akcích neziskové organizace Post Bellum, s níž spolupracujeme i v dalších oblastech,“ uvedla prorektorka UP Andrea Hanáčková.

Start, cíl, registrace i zázemí pro běžce budou u sbírkových skleníků Výstaviště Flora. Registrace je na místě možná od 8:30, hlavní start pro 5 nebo 10 kilometrů a štafety 4 x 2,5 kilometru začne v 9:30. Připraven bude i dětský běh na 200 metrů od 11:30 a rodinný na 1 kilometr od 12:00.

Výtěžek ze štafety, která se poběží v Olomouci, Praze a Brně, poputuje na sbírku Pomozte Ukrajině s Pamětí národa, za kterou se nakupuje vybavení, které zachraňuje životy a zvyšuje bezpečnost obránců Ukrajiny. Z ostatních běžeckých kategorií přispěje na další natáčení vzpomínek pamětníků a na projekty ve školách a sociální pomoc bývalým politickým vězňům a disidentům. „Závody chceme připomenout nejen ty, kteří se potýkali s nacismem a komunismem v minulém století, ale i Ukrajince, kteří stále bojují proti totalitě jen pár set kilometrů od nás,“ uvedl Petr Zavadil, ředitel pobočky Paměť národa Střední Morava v Olomouci.

Více informací a možnost registrace je na behpropametnaroda.cz.

Martina Mazurová a Jonáš Pospíšil, to jsou jména atletů, kteří svými výkony opanovali letošní Přebor UP v atletice a získali Cenu děkana pro nejlepší účastníky této tradiční sportovní akce, kterou pořádá katedry sportu Fakulty tělesné kultury UP. Přebor se tentokrát kvůli počasí konal o několik dní později než obvykle, letošní olomouckou venkovní atletickou sezonu však úspěšně zahájil.

Nejlepší atletkou byla po převedení výkonů na body vyhlášena Martina Mazurová, členka Atletického klubu Olomouc, která se vzdáleností 15,25 metru excelovala ve vrhu koulí. Stejně tak zvítězila s výkonem 45,24 metru v hodu diskem.

Mezi muži předvedl nejlepší výkon Jonáš Pospíšil, student učitelství tělesné výchovy a geografie a taktéž člen AK Olomouc, a sice ve skoku dalekém, kde o jedenáct centimetrů překonal vzdálenost sedm metrů. „Je to můj osobní rekord. Sedm metrů jsem se snažil skočit už nějaký pátek a teď se to konečně povedlo, byť tedy s podporou větru. Ještě se mi podařilo zvítězit ve skoku do výšky, kde jsem skončil na 193 centimetrech. Bohužel mi neklaplo 198 centimetrů, měl jsem tam nějakou technickou chybku. Ale je teprve začátek sezony, takže jsem velmi spokojený,“ uvedl s tím, že se podobné výkony pokusí předvést i na blížícím se květnovém mistrovství republiky.

Letošní atletický přebor univerzity, který je tradičně otevřeným úvodním závodem olomoucké venkovní sezony, se měl původně konat v den, kdy bylo chladno a navíc silně pršelo. Kvůli nepříznivému počasí organizátoři z FTK UP závody přesunuli na nejbližší možný termín – a vyplatilo se. Sportovci poměřili síly v běžeckých a technických atletických disciplínách během slunečného, byť chvílemi větrného odpoledne.

„Přestože nám třeba foukal i celkem silný protivítr, bylo dosaženo velmi pěkných výkonů. A to mimo jiné v běžeckých soutěžích mladších kategorií, kde si žákyně a žáci nezřídka vylepšili své osobáky,“ hodnotil ředitel závodu Vítězslav Prukner z katedry sportu FTK UP. Jak upozornil, kromě posunu termínu letošní ročník doznal ještě jedné změny. „Poprvé jsme přihlašovali všechny závodníky přes web Českého atletického svazu,“ zmínil.

Přihlásilo se přes 250 účastníků, vedle studentů také závodníci řady atletických klubů – kromě Olomouce například ze Šternberka, Poličky, Pardubic nebo Opavy. Hojné obsazení měly žákovské soutěže. Úvod přeboru zpestřily svým vystoupením gymnastky SK UP a ještě před zahájením připravili studenti FTK, kteří zajišťovali organizaci přeboru, soutěže pro základní školy. „Zúčastnilo se jich asi 50 dětí, které dostaly spoustu dárků od našich partnerů, kterým tímto děkujeme,“ dodal Vítězslav Prukner. Stejně tak obdrželi vedle medailí a diplomů pěkné ceny vítězové všech disciplín. Předávání a dekorování se zhostil děkan FTK UP Michal Šafář společně s Michalem Botkem z katedry přírodních věd v kinantropologii.

Kompletní výsledky individuálních disciplín Přeboru UP v atletice 2024 jsou zde.

Přebor UP v atletice zároveň posloužil jako univerzitní kvalifikace pro blížící se České akademické hry, které na konci června hostí Technická univerzita v Liberci. Přihlašování na hry již běží, pokyny pro reprezentanty UP jsou k dispozici zde.

Tradiční studentský svátek se blíží, Olomoucký majáles Univerzity Palackého s podtitulem Bez hranic nabídne od 6. do 8. května nabitý program hned na několika místech Olomouce, především na Zbrojnici, náměstí Republiky, v jezuitském konviktu a areálu letního kina. V programu kromě koncertů, performancí, soutěží, besed, přehlídek studentských a neziskových organizací či workshopů připomene také 20. výročí vstupu Česka do Evropské unie. Králem dvanáctého ročníku se stane písničkář, vítěz Českého slavíka a doktorand olomoucké univerzity Michal Horák, který převezme vládu nad majálesem a univerzitou v úterý 7. května v 17 hodin na hlavní scéně ve Zbrojnici.

„Ke květnu neodmyslitelně patří majáles – bujará oslava studentství, která už má na univerzitní půdě tradici přes půl století a na UP byla v novodobé podobě obnovena v roce 2010. Letos jsme se rozhodli spojit síly s městem a zároveň připomenout i významné výročí spojené se vstupem Česka do Evropské unie. Přidejte se k pozitivní studentské energii s námi,“ řekla Andrea Hanáčková, prorektorka pro komunikaci a studijní záležitosti UP.

V pondělí 6. května obsadí majáles prostory Uměleckého centra UP – Konviktu, kde se návštěvníci mohou těšit na výtvarné ateliéry a workshopy, výstavu, tančírnu, slam poetry, divadlo, improshow, busking, lekci jógy nebo besedu s Michalem Horákem. Do divadelního sálu naláká cestovatele pásmo přednášek a v šapitó dojde i na vyhlášení výsledků univerzitní literární soutěže a afterparty s cimbálovkou a DJem. V nedalekém Jazz Tibet Clubu se odehraje speciální majálesový díl Hospodského kvízu a UPoint bude hostit besedu na téma Evropy a evropských voleb.

V úterý se program přesune na nádvoří Zbrojnice, kde se bude konat hlavní hudební program. Nabídne držitelky Ceny Anděl Barboru Polákovou či Pam Rabbit, Michala Horáka, funky kapelu Celest & Charles, DJ duo Malalata či univerzitní MedicBand. „Chybět nebude gastro a handmade zóna, světelná a akrobatická show, výstavy či swap knihovna. Na úterní hlavní program ve Zbrojnici se poprvé bude vybírat vstupné 100 korun. Ostatní majálesový program zůstává ale jako vždy zdarma,“ zdůraznil koordinátor akce a vedoucí oddělení marketingu UP Ondřej Martínek s tím, že pásky na akci jdou zakoupit už nyní v UPointu na Horním náměstí. V úterý je bude možno získat od 12 hodin i na místě ve Zbrojnici.

Ve spojení s městem majáles připomene i 20 let od vstupu Česka do EU. Náměstí Republiky, Biskupské náměstí a Mariánskou ulici zaplní na sedmdesát stánků studentských spolků, neziskových organizací a univerzitních pracovišť. Návštěvníci se budou moci zapojit do soutěže a s majálesovým pasem se pokusit získat razítka a následně hodnotné ceny. Program doplní workshopy pole dance, žonglování, šátkové akrobacie, šermu, čajovna nebo mladí hudebníci na náměstí Republiky a Biskupském náměstí. Třetí den majáles opanuje areál Letního kina Olomouc, kde dojde na koncerty, workshopy a silent disco. Vystoupí zde například kapela Brixtn nebo vítěz celorepublikového UniBand Contestu, který vzejde z finále v Ostravě.

Olomoucký majáles UP je organizován univerzitou jako jeden z posledních tradičních studentských majálesů. Za jeho organizací stojí oddělení marketingu a dvě desítky studujících napříč fakultami. V minulosti na něm byli korunováni Josef Jařab, Jindřich Štreit, Ivana Plíhalová, Marek Eben, David Koller, Erika Stárková či Miroslav Krobot. Podrobnosti a program jsou na www.olomouckymajales.cz.

Michal Horák (* 1998)

Písničkář a vítěz Českého slavíka 2021 v kategorii Objev roku. Hraje na kytaru, klavír, foukací harmoniku a heligonku po pradědovi. Texty skládá od 13 let. Zvítězil také v soutěži Czechtalent 2013 a v 7. ročníku soutěže Česko zpívá. Studoval na Biskupském gymnáziu v Hradci Králové, na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy a nyní je doktorandem Pedagogické fakulty Univerzity Palackého. Ze školního a univerzitního prostředí pochází řada jeho písní. Vydal tři alba a předskakoval Pokáčovi, Tomáši Klusovi nebo kapele Chinaski. V roce 2020 zveřejnil píseň Rande, která má na YouTube už více než 3 miliony zhlédnutí.

Dostavbou Teoretických ústavů Lékařské fakulty UP zněly fanfáry a studentská hymna Gaudeamus igitur. Na své alma mater se totiž sešli někdejší spolužáci, kteří studium medicíny či stomatologie úspěšně zakončili v roce 1964. Tři desítky zkušených lékařek a lékařů, z nichž někteří jsou stále dle svých možností v praxi, nyní během Diamantové promoce složili svůj promoční slib znovu.

„Mohlo to být lepší, ale nebylo to špatné.“ Těmito slovy shrnul uplynulá desetiletí Jindřich Pazdera, dřívější přednosta současné Kliniky ústní čelistní a obličejové chirurgie LF UP a Fakultní nemocnice Olomouc a také proděkan LF UP pro studium Zubního lékařství, který se ujal proslovu za zubařskou část přítomných. „Od našeho posledního setkání před deseti lety naše řady opět prořídly. Svědčí to o tom, že ani my zubní lékaři, bohužel, nedokážeme odolat zubu času,“ uvedl také. V proslovu vzpomněl mimo jiné i na stresující praktickou výuku. Stresující pro studenty, učitele a především pacienty. „Neexistovaly totiž žádné výukové simulátory a běžné pracovní postupy jsme si poprvé zkoušeli rovnou v ústech pacientů.“

Krátce zavzpomínal také Miloslav Duda, který promluvil za všeobecné lékaře. „Když jsme na lékařskou fakultu nastoupili, právě se dobudovávaly Teoretické ústavy, tehdy jsme se jako brigádníci podíleli například na jejich úklidu. Také jsme byli první studenti, kteří v těchto prostorách skládali zkoušku z anatomie. První klinické zkušenosti jsme během studia získávali v budově Franze Josefa, ta dnes už nestojí,“ řekl bývalý přednosta II. chirurgické kliniky LF UP a FNOL, působící v současnosti na I. chirurgické klinice. Připomněl také některé učitele a stejně jako Jindřich Pazdera povzdechl nad tím, že řada někdejších spolužáků se již Diamantové promoce nedožila. Krátkou úvahou o člověku přispěl také další z promovaných Jan Siwy.

Během slavnostního aktu složilo znovu promoční slib a převzalo pamětní diplom 32 diamantových absolventů, jejichž profesní cesty po roce 1964 byly pestré. Například Josef Doležel se v Kanadě specializoval na vnitřní lékařství a vedl Georgian Bay General Hospital v Midlandu v Ontariu. Jan Grulich byl sice většinu profesního života spjat s anesteziologicko-resuscitačním oddělení v Litomyšli, ale zkušenosti krátce sbíral i na Maltě. V Zambii zase krátce působili Jan Nieslanik a Miroslava Nieslaniková, kteří byli jinak profesně doma v Ostravě. Liptovský Mikuláš, Praha a Mnichov jsou pak místa, kde se věnovala svým pacientům zubní lékařka Ulrike Thom-Gruber.

Diamantovou promocí absolventy provedli proděkanka Eva Klásková a proděkan Dušan Klos jako zástupci lékařské fakulty a prorektorka UP pro komunikaci a studentské záležitosti Andrea Hanáčková. „Přeji vám, ať vám život přinese mnoho dalších let naplněných zdravím a spokojeností,“ popřála lékařkám a lékařům prorektorka. K jejím slovům se při následném přípitku připojila i proděkanka s proděkanem. Oba zároveň přiznali, že je pro ně velká čest být u takového výročí jejich učitelů.

V Olomouci skončil mezinárodní festival Academia Film Olomouc (AFO) Univerzity Palackého, který na šest dní proměnil město v centrum světové popularizace vědy. Přijelo na 250 českých a zahraničních hostů z řad vědců, filmařů, producentů nebo distributorů. Dohromady se akreditovalo rekordních 8798 návštěvníků. 

Filmy na festivalu AFO zkoumají celou šíři vědeckého snažení. Tvůrci z celého světa upozorňují na přírodu, lidskou empatii i složitosti naší historie a odvážně experimentují s nejmodernějšími technologiemi a inovativními přístupy dokumentární tvorby. Porota již tradičně udělila ceny ve čtyřech soutěžních kategoriích – Mezinárodní soutěž, Česko-slovenská soutěž, Soutěž krátkých filmů a Cena studentské poroty. AFO předává také Cenu diváků, která je zaštítěna Českou televizí. 

„Program AFO letos kreslil mapu paměti, oživil dinosaury, nevyhýbal se zkoumání psychedelik a odhalil kouzlo mycelia. Festival se pro návštěvnictvo i tým festivalu proměnil v lunapark vzpomínek. Nabídl unikátní prostor spojující přátelskou otevřenost a zábavu s intelektuální hloubkou. Z rekordního zájmu publika a plných sálů jsme nadšeni. Festivaloví hosté – od vědkyň a výzkumníků přes přední filmařskou komunitu až po DJky a hudební interprety – všichni byli okouzleni místní atmosférou a olomouckým publikem. Nadšení z této unikátní energie nás během festivalu inspirovalo už začít plánovat, co všechno chceme nabídnout publiku na AFO60,“ řekl ředitel programu Ondřej Kazík.

Porota Mezinárodní soutěže se rozhodla udělit jak hlavní cenu, tak čestné uznání. To od poroty obdržel snímek Hon na nejstarší DNA. Snímek zkoumající nové přístupy ke studiu genetických informací, které nám mohou pomoci odhalit tajemství naší minulosti i současnosti, je moderním popularizačním filmem plným povedených animací se strhující hudební složkou, jež umocňují napínavý příběh úspěšného výzkumu. „AFO je v oblasti vědeckých dokumentů výjimečný festival. Pokud tvoříte nesmlouvavé dokumenty, které se zabývají vědou v její spletitosti, AFO je jedním z mála míst, kde můžete tyto filmy představit. Proto si myslím, že AFO je přední dokumentární festival na světě,“ svěřil se kanadský antropolog a dokumentarista Niobe Thompson, který stojí za vítězným snímkem. 

Hlavní cenu si odnesl film Datlovití: Hluční sousedé. Zkoumání důležitosti datlů ve světovém kontextu je mimořádně barvitým zážitkem, který ukazuje možnosti současného wildlife dokumentu v celé jeho kráse. Čestné uznání si odnesl progresivní, až experimentálně laděný film Poznámky z Eremocénu, který natočila jedna z nejzajímavějších současných slovenských filmařek Viera Čákanyová. Ve filmu, který je koncipovaný jako vzkaz z budoucnosti současné generaci, debatuje se svým virtuálním budoucím já o tom, co všechno jsme jako lidstvo udělali špatně a jak se z toho můžeme poučit. 

„Ocenili jsme jedinečnou kombinaci analogového filmu, digitálního zpracování obrazu a vektorového prostoru jazyka. Divák je konfrontován s tím, co by mohla znamenat umělá inteligence a nesmrtelnost. Pro lidstvo i pro každého z nás jednotlivě,“ komentovala rozhodnutí porota. 

Cenu za nejlepší česko-slovenský populárně-vědecký film pak vyhrála hravá globální home esej Jiříkovo vidění režisérky Marty Kovářové. Ta se v něm spolu se svým otcem, vědcem Jiřím Svobodou, snaží prosadit jeho koncept globální uhlíkové daně. Toto environmentální téma ozvláštňuje hravými písněmi i mezigeneračním dialogem, se kterým se může ztotožnit většina publika.

V soutěži krátkých filmů slavily dva filmy

Progresivní videoherní kraťas Dříči si vysloužil čestné uznání. Zaměřuje se na NPCs neboli nehráčské postavy ve videohrách, které hráči často berou jako samozřejmou nutnost a výplň virtuálních světů. Zde jsou postaveny do světel reflektorů, aby odhalily absurdní stránky světa práce. Cena za nejlepší krátký populárně-vědecký film pak putuje za filmem Getty potraty. Osobní zpověď režisérky je současně analýzou mediálního obrazu lidí, kteří mají zkušenost s potratem. Dílo pracuje s různými mediálními zdroji jak z minulosti, tak ze současnosti, a s nadhledem se zamýšlí nad tím, jaká je mediální reprezentace tohoto tématu a co z ní plyne.

Pak jsou tu také filmy oceněné studentskou porotou. Čestné uznání patří soutěžnímu filmu Pobavme se o sexu – sto let sexuální výchovy. Snímek otevírá důležité téma stigmatizace sexu ve výchově a vzdělávání a zamýšlí se nad tím, kam jsme se od 20. století posunuli a kam se ještě posunout můžeme. Zatímco v Mezinárodní soutěži si film Hon na nejstarší DNA odnesl čestné uznání, v této kategorii si odnáší hlavní Cenu studentské poroty Univerzity Palackého v Olomouci.

Přes milion korun pro vítěze Camp 4Science

Setkání profesionálek a profesionálů v oblasti tvorby vědeckého dokumentu Camp 4Science má také svého vítěze, tím je projekt Valley of the Night režisérky Lynne Siefert, která pochází ze Seattlu ve státě Washington. Producentská firma Sandbox Films jí na AFO věnovala cenu za nejlepší pitch 25 tisíc amerických dolarů. Zároveň se rozhodla podpořit ještě další dva projekty, každý částkou 10 tisíc amerických dolarů.

„Mám velkou radost z letošního Camp 4Science, hlavně proto, že jsme dostali rekordních 39 přihlášek, což je obrovské číslo, protože vybíráme sedm projektů, které se mohou zúčastnit hlavního programu. Líbila se mi atmosféra, kdy se účastníci navzájem podporovali, fandili si a sdíleli svoje know how a také odkrývali svoji zranitelnost,“ popsala atmosféru dramaturgyně Ivana Formanová. Dodala, že vítězný film byl jeden z jejích favoritů, protože režisérka má velmi jasný rukopis a velmi citlivě a umělecky přistupuje k zajímavému tématu. Tím jsou dopady klimatických změn na město, kde se spousta jeho obyvatel musí přesunout se svými činnosti do nočního života, aby se schovali před spalujícím vedrem.

„Výhra je senzace! Jsem nesmírně vděčná, že jsem byla pozvaná a že jsem mohla přemýšlet o svém projektu a poznat tolik zajímavých lidí a také se zamyslet nad některými věcmi ohledně svého filmu,“ svěřila se režisérka Lynne Siefert. Camp 4Science se koná v rámci festivalu AFO a na půdě univerzity se každoročně setkávají audiovizuální tvůrci s popularizátory vědy z řad předních vědců a akademiků z tuzemska i celého světa. 

Příští rok AFO oslaví 60 let od svého založení

Cílem AFO je bourání předsudků a stereotypů o „nudných“ vzdělávacích filmech i přírodních, humanitních a společenských vědách. Hybnou organizační silou jsou především současní i bývalí studenti Univerzity Palackého. „Já osobně bych festivalu přála, aby si zachoval svou unikátní atmosféru, aby dál mohl být odrazovým můstkem pro studenty, který bude v jejich profesních kariérách zastávat důležité místo. A moc bych si přála, aby dál plnil své základní poslání a co největšímu počtu lidí zprostředkovával nové informace, poznání, perspektivy a byl jejich mostem k vědě,“ řekla Eva Navrátilová, ředitelka festivalu. 

Vizuál letošního roku vycházel z retro estetiky a typografie evokovala zlatou éru zábavních parků. Hlavním motivem programu festivalu byla paměť. Diváci zažili ambiciózní výlet do budoucí minulosti, který vedl od období dinosaurů až do časů umělé inteligence. Tvůrci programu hledali klíč k pochopení paměti v kontextu společnosti a technologií a spolu s diváky si představili svět, ve kterém paměť zcela chybí. Návštěvníci vybírali z 350 bodů programu. Kromě filmových projekcí to byly workshopy, přednášky, besedy, procházky, natáčení podcastů, aktivity pro děti nebo výstavy a koncerty. 

Rychlejší a citlivější detekci těžkých kovů v rostlinných olejích umožňuje nová analytická metoda, kterou vyvinuli studenti a pracovníci katedry analytické chemie přírodovědecké fakulty. Nový postup ve srovnání s dosud používanými metodami vyniká jednoduchostí přípravy vzorků a zároveň umožňuje odhalit v olejích i nízké koncentrace těžkých kovů. Výsledky vědecké práce studentů a pracovníků katedry publikoval prestižní odborný časopis Food Chemistry.

Těžké kovy, jako je například kadmium, olovo či cín, mohou mít negativní vliv nejen na kvalitu a senzorické vlastnosti rostlinného oleje, ale i na lidské zdraví. Kontrola kvality rostlinných olejů je proto zaměřena i na sledování obsahu těžkých kovů, které je neodmyslitelnou součástí bezpečné výroby a konzumace potravin. Vědci z katedry analytické chemie se proto rozhodli vyvinout novou metodu, která analýzu rostlinných olejů zjednoduší.

Jejich postup je založen na využití hmotnostního spektrometru s indukčně vázaným plazmatem (ICP‑MS), který katedra analytické chemie vlastní. Přístroj umožňuje kontrolovaně vnášet kyslík do argonového plazmatu a tímto způsobem přímo analyzovat různé druhy olejů. Nový postup umožňuje přeskočit dosud používaný rozklad vzorků rostlinných olejů, který je náročný na čas i spotřebu drahých chemikálií, a navíc u něj hrozí větší riziko nežádoucí kontaminace zkoumaného oleje.

„Během experimentální části mé bakalářské práce jsem měl možnost si vyzkoušet oba tyto přístupy pro analýzu těžkých kovů v rostlinných olejích s využitím ICP-MS. Při vyvíjení nové analytické metody jsme museli upravit některé jeho konstrukční prvky a pečlivě optimalizovat experimentální parametry, a to včetně přídavku kyslíku do plazmatu. To nám umožnilo provádět přímou analýzu vzorků rostlinných olejů s jejich minimální předúpravou. Práce se tím výrazně zjednodušila, zrychlila a dosáhli jsme zajímavých výsledků. Osobně si myslím, že nově vyvinutá metoda má velký potenciál při analýze kovů v potravinářských olejích,“ řekl student navazujícího magisterského oboru analytická chemie Jakub Grepl. Jeho bakalářská práce s názvem „Prvková analýza rostlinných olejů a tuků“ vypracovaná pod vedením Tomáše Pluháčka se stala podkladem pro tvorbu odborné publikace.

Podle studenta doktorského studia analytické chemie Filipa Gregara, který byl konzultantem bakalářské práce Jakuba Grepla, má nová metoda využívající kontrolovaného přídavku kyslíku do argonového plazmatu potenciál kontrolním laboratořím ušetřit hodiny času. „To se jednak promítne ekonomicky ve velké úspoře materiálu a energií, ale hlavně ve zrychlení práce analytiků, kteří budou moci svůj čas a úsilí věnovat dalším projektům,“ podotkl Filip Gregar.

Publikování výsledků vědecké práce v prestižním časopise Food Chemistry je podle něj pro mladé vědce velkým uznáním i motivací do další práce. „Jedná se o velký úspěch pro náš kolektiv. Ve vědě je občas důležité se ohlédnout za sebe a zamyslet se, zda jsou používané metody tak efektivní, jak by mohly být. A zda neexistuje nový přístup, který by mohl stávající zajeté procesy urychlit a vylepšit,“ dodal Filip Gregar. „Jakožto mentor obou studentů mám radost, že se nám podařilo experimentálně získaná data přetavit do odborné publikace, kde si mladší kolegové úspěšně vyzkoušeli celý postup přípravy a publikovaní odborného článku,“ řekl Tomáš Pluháček z katedry analytické chemie.

Když členové výzkumné skupiny diskutovali o možnosti publikovat výsledky bakalářské práce Jakuba Grepla, zpočátku je nenapadlo, že by mohli cílit na časopis v prvním decilu na Web of Science. „Důkladná rešerše nás dovedla k závěru, že nápad s modifikováním plazmatu kyslíkem nebyl v oblasti analýzy olejů ještě publikován. Příprava rukopisu zahrnovala ještě analýzy nad rámec bakalářské práce a já jsem s potěšením přispěl částí zaměřenou na jištění kvality výsledků. Tím jsou podle mého názoru výsledky našeho výzkumu snadno aplikovatelné v akreditovaných laboratořích věnujících se analýze olejů,“ dodal David Milde z katedry analytické chemie.

Jak doma, tak v práci se vždycky najdou věci, které už nejsou potřeba, ale je ještě škoda je vyhodit. Najít jim nového majitele proto pomůže nový online Bazar UP, který usnadní výměnu jak univerzitního majetku mezi pracovišti, tak soukromých věcí mezi studenty i zaměstnanci. Jeho cílem je omezit plýtvání, vyhazování a zbytečné nakupování nových věcí a nabídnout bezpečné inzertní prostředí ve vlastní aplikaci napojené na univerzitní uživatelské účty.

Přebývají vám v kanceláři šanony, ale chybí skříň – nebo naopak? Rozhodli jste se při jarním úklidu vyřadit jednu sadu hrnců a řešíte, co s nimi? Právě pro tyto případy zřídila Udržitelná univerzita ve spolupráci s Centrem výpočetní techniky UP a Oddělením komunikace UP online Bazar UP.

„Často se nám ozývají pracoviště, že např. předělávají učebnu nebo se stěhují do nových prostor a starý nábytek je v dobrém stavu a nechtějí ho vyhazovat, a ptají se, zda nevíme, komu ho nabídnout. Jedním z cílů Strategie udržitelného rozvoje UP je přechod na cirkulární ekonomiku, proto jsme se rozhodli vyvinout interní aplikaci, která nám pomůže se sdílením věci interně v rámci UP. Zároveň jsme si řekli, že by tato aplikace mohla fungovat taky pro soukromé účely, aby lidé mohli nabízet i věci ze svých domovů, které již neupotřebí,“ okomentovala vznik nové služby koordinátorka udržitelného rozvoje UP Zuzana Huňková.

Prostředí bazaru je rozděleno do dvou hlavních sekcí. První je univerzitní majetek, kam mají po přihlášení přístup všichni pracující na UP. Prohlížet si a poptávat předměty je umožněno všem, přidávat inzeráty mohou pouze osoby s oprávněním na převod majetku. Nabízet lze bezúplatně jak majetek, který není v inventární evidenci UP, tak ten, který do ní spadá.

Druhá sekce soukromá inzerce je přístupná studujícím a pracujícím na UP i veřejnosti mimo univerzitu pro bezúplatné nabízení soukromého majetku. Inzeráty mohou po přihlášení vkládat všichni s univerzitní identitou, prohlížet si nabídky a reagovat na ně může i veřejnost bez přihlášení. Všechny věci bude v pilotním režimu možné nabízet pouze zdarma, v rámci soukromé inzerce se následně prodejce se zájemcem domluví, zda daná věc bude např. za odvoz.

Aplikace je podobná obdobným internetovým portálům, její používání je proto intuitivní, zároveň jsou v plánu další postupná vylepšení. „Věříme, že bazar fungující v rámci komunity UP bude pro uživatele důvěryhodnější a že budou věci nabízet i nakupovat raději než na veřejných internetových portálech. Novinka se zároveň doplňuje s Freeshopem, univerzitním re-use centrem, které od roku 2017 provozuje studentská organizace Udržitelný Palacký,“ doplňuje Huňková. V září a v květnu (i v rámci letošního Majálesu) navíc Udržitelná univerzita organizuje fyzický bazar, aby umožnila stěhujícím se studentům výměnu věcí, a tím omezila zbytečné vyhazování či nakupování.

„Přeměna naší ekonomiky na oběhově orientovaný systém představuje celospolečenskou výzvu, která může být řešena interdisciplinárně a celistvě. Využívat produkty co nejdéle dává smysl pro všechny zúčastněné i pro životní prostředí. Díky prodlouženému používání vzniká méně odpadu. Pokud tím pádem není třeba vyrábět tolik nových produktů, šetří se tím také cenné zdroje. Proč vyhazovat použitý, ale dobře udržovaný nábytek, oděv, hračky, kočárky a různé doplňky, když jsou tu lidé, kteří tyto věci mohou dále potřebovat a využít,“ dodává prorektor pro strategii a vnější vztahy Michal Malacka.

Bazar UP je dostupný na adrese bazar.upol.cz a má také svou dlaždici v Portálu UP v sekci Všechny aplikace, kterou si můžete přesunout na vámi vybrané místo.
Další informace o udržitelnosti na UP najdete na webu Udržitelné univerzity. 

Jednotka diplomatické stálosti by se možná mohla jmenovat „jeden fojt“. Tedy přinejmenším ve Velké Británii. Proč? Protože co je stálejší než vědecký atašé britské ambasády v Praze? Otakar Fojt pracuje už pro šestého velvyslance/velvyslankyni v řadě. Zatímco jeho šéfové a šéfky se co tři čtyři roky mění, on zůstává.

„Stejně jako se mění diplomaté, mění se i věda. Když jsem nastupoval, dostal jsem za úkol podporovat rozvoj vztahů s Českou republikou, která se teprve chystala vstoupit do EU. Dnes je mojí prací podporovat rozvoj česko-britských vztahů v době, kdy Velká Británie EU opustila. Svět je pestrý a o náhody v něm není nouze,“ říká diplomat a současně předseda Správní rady Univerzity Palackého, který za svou práci pro vědu obdržel Řád britského impéria. Rozhovor přetiskujeme z aktuálního vydání magazínu Žurnál UP.

Když někdo dostane řád za rozvoj vědy, napadne mě, že je asi vědec a něco objevil. Ve vašem případě to platí také, byť v jistém přeneseném slova smyslu – za vámi není žádná nová „molekula“, ale jsou to příležitosti a možnosti. Souhlasíte?

Je to tak. Mojí prací je propojování vědeckých týmů z České republiky a ze Spojeného království. Vytváříme příležitosti, ukazujeme možnosti. Mám vždycky radost, když pak vidím vědce, kteří spolupracují na projektu, který by bez přičinění ambasády možná ani nebyl.

Ten Řád britského impéria je pomyslný vrchol vaší profesní pyramidy. Co ale bylo na jejím začátku? Kdy se malý Ota začal zajímat o vědu?

To je asi v člověku odjakživa. Ta touha pořád něco objevovat a žasnout nad věcmi kolem a nezastavit se v tom objevování. Vzpomínám si, když jsem si koupil první časopis Vesmír. To bylo někdy v roce 1981. Nemohl jsem se od něj odtrhnout a doposud ho mám ještě někde doma na půdě.

Nakonec jste v Brně vystudoval biomedicínské inženýrství, doktorát máte ze slavného Oxfordu, pohybujete se mezi světovou vědeckou elitou. Jak si podle vašeho názoru stojí naše vysoké školy? Máme zajímavé absolventy?

Čeští vědci a profesoři jsou špičkoví, a to platí i ve světovém měřítku. Když se podíváme jen na Velkou Británii, tak na tamních univerzitách teď pracuje, ať už ve vědě, nebo ve výuce, přes pět set českých profesorek, profesorů, doktorů, odborníků, techniků. Absolventi našich vysokých škol se uplatňují na těch nejlepších místech na světě a jsou tam přijímáni velmi pozitivně. Určitě máme světu co nabídnout. Spíš se musíme zamyslet, jestli není škoda, že se nepříliš často vracejí zpět domů, kde jsou také potřeba.

Je zahraniční inspirace pro nás stále ještě žádoucí?

Pořád se máme čím inspirovat. Věda je mezinárodní, a pokud chcete porovnávat svou práci a dostávat doporučení, kam ji dál posunout, je nezbytné se radit s těmi nejlepšími na světě. Komunikovat jenom s těmi, s nimiž sdílím kancelář nebo jednu univerzitu, by určitě nestačilo.

Co vlastně obnáší práce vědeckého diplomata?

Zahrnuje několik oblastí. Jednou z nich je informační práce, kdy seznamuji kolegy z české vlády, univerzit, Akademie věd nebo přímo z výzkumných týmů s tím, co zajímavého, špičkového a nového se děje v oblasti vědy ve Velké Británii. Úplně stejně pak české novinky ve vědě sdílím s britskými kolegy. Další oblastí je budování spolupráce. Na vládní úrovni je to například o tom, jak zlepšit vědeckou diplomacii, hodnocení vědy a výzkumu, management a řízení výzkumných center. Na úrovni univerzit jde zase třeba o výměny studentů, vědců, o společné výzkumné projekty. Spolupráci ale podporujeme i na oborové úrovni, kdy skupina odborníků z obou zemí může společně pracovat například v oblasti umělé inteligence, nových pokročilých nanomateriálů a podobně. Možností je celá řada.

Musíte mít obrovský přehled o tom, co se děje v britské a české vědě. Je vůbec možné mít vhled do vědeckého světa ve dvou zemích a být schopen informace neustále aktualizovat?

Pořád se učím nové věci a přesně to mě na mé práci baví. Nejde ale jen o naše dvě země. Velká Británie má vědecké diplomaty v dalších padesáti zemích. Když se tedy někdo z Británie zeptá, co je ve světě zajímavého třeba v oblasti antimikrobiální rezistence, přijdou souhrny ze všech těch zemí. I k těmto informacím mám přístup. Když pracujete ve vědě, zaměřujete se pouze na velmi malou oblast lidského poznání a v této specializaci jste odborníkem. Ve své profesi jsem tohle vyměnil za možnost mít strategický nadhled nad mnoha různými obory. Podobně výjimečných pracovních příležitostí existuje opravdu jen hrstka a já jsem za ni vděčný.

Je výhodou vědeckého diplomata, když je člověk současně i vědec?

Je to nesporně výhoda. Vědecké vzdělání mi dává schopnost porozumět tomu, jak se věda dělá, že to není finální produkt, ale proces. Ale faktem je, že z naší sítě vědeckých diplomatů zhruba polovina kolegů nemá vědecké vzdělání. I oni ovšem dělají špičkovou práci, protože hodně záleží na dovednostech, jako je komunikace či schopnost organizovat a propojovat týmy.

Na celém světě směřují právě do vědy velké peníze. Asi není sporu o tom, že je třeba do této oblasti investovat…

Většina peněz do vědy jde ze soukromých prostředků. Celosvětově jsou to zhruba dvě třetiny celkového objemu peněz vynakládaných na vědu, především jsou to investice velkých nadnárodních společností. Z veřejných prostředků se financuje nejvíce základního výzkumu. To je ale nesmírně důležité, protože bez základního výzkumu by nebyl výzkum aplikovaný a nebyly by nové technologie, produkty a všechno, co dnes vidíme kolem sebe jako finální výsledek vědy.

Jak moc je podle vás důležité umět veřejnosti vysvětlit, na co se vynakládají prostředky, zvláště ty z veřejných rozpočtů?

Pokud jde část prostředků na výzkum z peněz daňových poplatníků, musí si toho být vědci dobře vědomi, a musí tedy i umět vysvětlovat, k čemu je jejich práce dobrá. Před deseti lety bylo v Británii do hodnoticích kritérií výzkumu poprvé zařazeno kritérium socioekonomického dopadu. Tato data musí vyplnit naprosto všechny obory britských vysokých škol. Považuji to za důležité.

Kdysi jsem se pokoušel přesvědčit vydavatele vědeckých časopisů, aby u každé publikace bylo kromě abstraktu ještě „light summary“. Takový souhrn v rozsahu tři sta slov, jimiž byste popsali svůj výzkum babičce. Zatím se mi to nepovedlo prosadit, takže potřebujeme profesionální komunikátory vědy, kteří mluví s vědci a překládají jejich odbornou řeč do jazyka běžných lidí.

Popularizace vědy se skloňuje už nějakou dobu i u nás. Jaká je ta britská zkušenost?

Už v devadesátých letech začala BBC pravidelně zařazovat do svého televizního vysílání příběhy o vědě a jejích výsledcích. Britové mají skvělé Science Media Centre, které vybírá klíčová témata, zprostředkovává rozhovory se špičkovými vědci a nabízí vědecký obsah všem médiím. Mimochodem – na některých univerzitách je součástí smlouvy, že profesoři musí pronést jednou do roka veřejnou popularizační přednášku. Je to jejich povinnost.

I u nás se blýská na lepší časy…

Určitě. Už dříve jsme měli program Meteor, který řada z nás sledovala stejně jako seriál Okna vesmíru dokořán astronoma, astrofyzika a popularizátora vědy Jiřího Grygara. Dnes máme na ČT Dana Stacha a úžasný program Hyde Park Civilizace, který nám řada zemí závidí. Komunikace vědy má tedy zelenou, mladí vědci mají na výběr z různých vzdělávacích programů a mohou se učit komunikační dovednosti a další soft skills. Ale neznamená to, že je práce hotová, je toho před námi ještě ohromná spousta.

Máte oblíbeného vědce, který dobře popularizuje třeba v Británii?

Jednoznačně David Attenborough. To je ikona a britský klenot popularizace. Samozřejmě k mým oblíbeným patří i Brian Cox a řada dalších.

Žijeme v informačním věku a věda není výjimkou. Jak vstřebat všechny informace?

Už delší dobu přemýšlím nad omezeným množstvím času, který má každý z nás na to, aby přijímal nové informace. Jak tedy postupovat, abychom měli relevantní informace, nestrávili celý den jenom tím, že je někde získáváme, hledáme nebo ověřujeme? A jak nejefektivněji je sdílet i v týmu? Pro ilustraci: Ročně vychází zhruba dva miliony vědeckých publikací. Když budeme počítat, že máme zhruba pět tisíc vědeckých oborů, tak na jeden připadá v průměru čtyři sta publikací. To nemáte šanci přečíst.

Takže buď všechny neprocházíte a pak hrozí, že vám možná unikne něco zajímavého a investujete čas a peníze do toho, co už bylo objeveno. Nebo musíte mít tak velký výzkumný tým, kde si každý přečte něco a potom vzájemně rychle a efektivně sdílí myšlenky. A přesně tam věda postupně směřuje. Možná nám s tím výběrem a tříděním pomůže umělá inteligence. Ale verifikaci vědeckých experimentů, jejich zopakování, jejich kontrolu budou podle mne dělat vědecké týmy. Že by to dělali autonomní roboti s obecnou umělou inteligencí, tomu ještě dlouho neuvěřím.

Jaké objevy nás ještě čekají?

Těžko říct, protože my nevíme, co nevíme. A právě proto je ta věda tak úžasná, protože nemá hranice. Důležité je ale i objevování cest. I těch slepých. Ty nám ukazují, že něco nefunguje a není třeba plýtvat finanční prostředky. Věda je to rozhraní mezi tím, co víme, a co nevíme. A vědci jsou ti, kteří jsou na té hraně a postupně posunují tu hranici kousek po kousku dál.

Není vám někdy líto – právě proto, co děláte a s kým se potkáváte –, že se už nevěnujete vědě?

Někdy ano – a moc. Ale zase si říkám, že bych ztratil možnost toho nadhledu a vhledu do řady jiných oborů, které bych, pokud bych zůstal ve vědě, vůbec nepoznal. Je to něco za něco. Všechno v životě mít nemůžete, na to je krátký.

Začínali jsme náš rozhovor gratulací k získání Řádu britského impéria. Jaké to je, získat takové ocenění?

Je to ohromná pocta a vůbec ji neberu jako jen svou osobní věc. Považuji ji za ocenění česko-britské vědecké spolupráce. Velmi si toho vážím, protože diplomatická práce je často neviditelná. A když se podívám, do jaké společnosti jsem se dostal, že seznam držitelů začíná československými letci a piloty za 2. světové války, že stejný řád má pan profesor Hilský za překlad celého Shakespeara, tak si říkám, že si to snad ani nezasloužím.

Musím ale dodat, že ten řád je sice napsán na mé jméno, ale kdyby má žena nepečovala o děti a neumožňovala mi cestování do Británie a do Prahy a všude možně po světě, tak bych možná udělal sotva čtvrtinu práce. Takže jí ten řád patří úplně stejně jako mně. Jsme společná jednotka, která se dělí o domácí radosti i starosti. Doufám, že ji potěšil tak, jako potěšil mě.

Otakar Fojt (* 1971)

Vystudoval biomedicínské inženýrství na VUT v Brně, doktorský program absolvoval na Oxfordu. Přednášel na britských i kanadských univerzitách. Od roku 2003 působí jako vědecký atašé britského velvyslanectví v ČR. Věnuje se rozvoji česko--britských vztahů v oblasti vědy, moderních technologií a inovací. Je předsedou Správní rady Univerzity Palackého a mj. spoluautorem knihy Science Communication. Úvod do komunikace vědy. Za dlouholetý přínos v oblasti vědy a inovací v České republice mu král Karel III. udělil Řád britského impéria.

Do Olomouce dorazí v polovině května renomované divadelní osobnosti a soubory z jedenácti zemí. V univerzitním městě bude od 9. do 20. května probíhat jeden z nejvýznamnějších středoevropských festivalů – 27. Divadelní Flora. Na sedmdesát akcí, které nesoutěžní přehlídka nabídne, zastřeší motto Volnost.

„Věříme, že leitmotiv Flory bude rezonovat všemi scénami a jeho étos zazní jak v oficiálních diskuzích, tak během stovek neformálních střetnutí. Budujeme multižánrovou, široké veřejnosti otevřenou platformu mezioborových setkávání s nonkonformní atmosférou sdílení a těšíme se, že nad zásadními problémy naší doby společně povedeme otevřený a výsostně svobodný rozhovor,“ uvedl hlavní dramaturg a ředitel festivalu Petr Nerušil.

Dvanáctidenní hlavní program představí žánrově pestré portfolio čtyřiadvaceti inscenací, které doplní široké spektrum doprovodných aktivit. „Jsme nadšeni z toho, že v rámci slavnostního zahájení můžeme v Olomouci znovu po dvou letech přivítat špičkový ansámbl Schauspielhaus Bochum a pozvat na výjimečný titul Nový život, jenž otevíral 59. Berliner Theatertreffen. Nespoutaná interpretace Dantovy předlohy, opřená o virtuózní herecké výkony a famózní hudbu, je dílem jednoho z nejoriginálnějších a nejvlivnějších současných evropských režisérů – Christophera Rüpinga,“ upozorňuje na reprezentativní úvod přehlídky jedna z jejích dramaturgyň Dominika Široká.

Aktuální ročník nabídne mj. i představení reflektující válečné konflikty či postavení žen v různých společenských a kulturních kontextech. Pro olomoucké publikum je program festivalu atraktivní také proto, že nabízí srovnání uměleckého pojetí tvůrců různých zemí. Některé soubory přijíždějí do ČR vůbec poprvé. „Svébytně k festivalovému leitmotivu přispějí například salcburští Hungry Sharks, které poprvé představíme v České republice. Jejich performance Béton Brut, v níž se protíná svět architektury a urban dance, důmyslně komentuje souvislosti mezi betonovým brutalismem a pilířem hiphopové kultury – breakdance. Vtipná inscenace je potenciálním diváckým hitem Flory,“ komentuje žánrové i tematické rozpětí festivalového programu dramaturgyně jeho taneční části Jitka Pavlišová.

Flora pozve i na velké množství hudebních produkcí ve festivalovém šapitó – k magnetům koncertního programu bude patřit vystoupení dua PΛST nebo německo-rakouská fúze skladatelů scénické a filmové hudby Alexandera Vičara a Dominika Giesriegla noise control barrier.

Pošesté bude součástí programu také edukativní program FloraLab určený několika desítkám studentů s divadlem spřízněných uměleckých a uměnovědných oborů českých a slovenských univerzit, včetně UP.

Podrobnosti k programu najdete zde.

Pořadatelem Divadelní Flory je Flora Theatre Festival, z. s. – v partnerské spolupráci s Muzeem umění Olomouc a ve spolupráci s Moravským divadlem Olomouc, Divadlem na cucky a Univerzitou Palackého v Olomouci.

Jak by se měl zachovat učitel při agresi ozbrojeného útočníka ve škole? Nejen k tomu poskytl studentům cenné rady a informace workshop, který se uskutečnil na Fakultě tělesné kultury UP. Vedle školení zvyšování odolnosti měkkých cílů, která pod vedením bezpečnostního experta Miloše Drdly probíhají již od loňského podzimu (viz tento článek), jde o další dílek do mozaiky opatření, kterými chce Univerzita Palackého zvýšit bezpečnost svých zaměstnanců a studentů – v tomto případě navíc zaměřený na budoucí uplatnění posluchačů.

Workshop, který v aule FTK UP absolvovaly čtyři desítky studujících, připravil Pavel Otřísal, garant programů fakulty spojených s učitelstvím a ochranou obyvatelstva a mimo jiné člen pracovní skupiny k zajištění bezpečnosti na UP, ve spolupráci s Petrem Mockem, doktorandem na FTK a CMTF UP a členem Akademického senátu UP. 

„Dosavadní školení věnovaná měkkým cílům byla určena především univerzitním zaměstnancům. Jako garant a učitel ochrany obyvatelstva jsem tak cítil jakýsi dluh vůči studentům, umocněný tím, že tu připravujeme budoucí učitele. O školení zaměřeném na studenty byla řeč i na zasedání Akademického senátu UP. Proto jsem se rozhodl připravit takovéto úvodní setkání se základními informacemi, na které by mohly později navázat praktické nácviky,“ uvedl.

Původně prý setkání plánoval jako hodinové, účastníky však téma zaujalo tak, že se workshop výrazně protáhl. „Dotazy, které v aule padly, a zpětná vazba od účastníků workshopu svědčí o tom, že studenti tuto problematiku řeší a uvědomují si, že to není záležitost vyřešitelná lusknutím prstu. Uvidíme, jestli o toto bude zájem i na dalších fakultách, nicméně chtěl bych, abychom v bezpečnostní komisi promysleli možnosti proškolení nastupujících prvních ročníků na začátku akademického roku,“ dodal Pavel Otřísal.

A jak by se tedy měl zachovat učitel s dětmi ve třídě v případě útoku na škole? „V každém případě je nutné zachovat klidnou hlavu a snažit se vytvořit v rámci možností prostor pro přežití na dobu zhruba 25 minut, pokud počítáme 10–15 minut útok a 8–10 minut dojezdovou dobu policejní prvosledové hlídky. V takové situaci samozřejmě minuta není minuta, čas plyne jinak, ale opravdu je třeba zachovat klid, uvědomit si vlastní odpovědnost, stanovit si scénář těch nejzákladnějších opatření, jako je například ztišení mobilů, navázání efektivní komunikace s operátory linky 158 a vedením školy, a pokusit se rozhodnout o přijetí opatření v rámci v systému U–S–B, tedy uteč – schovej se, případně opevni se – bojuj,“ přiblížil garant ochrany obyvatelstva na FTK UP.

V Botanické zahradě Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého byla slavnostně otevřena nová víceúčelová budova, která akademické obci a veřejnosti nabízí přednáškový sál Josefa Otruby, zimní zahradu a kvalitní sociální i technické zázemí. Pásku společně přestřihli prorektorka pro vědu a výzkum Lucie Plíhalová, děkan přírodovědecké fakulty Martin Kubala, architekt Jan Polách a vedoucí botanické zahrady Václav Dvořák.

„Nová budova poskytuje inspirativní prostory pro vzdělávání a relaxaci ve spojení s přírodou. Otevření této budovy je dalším krokem k posílení našeho závazku k ochraně biodiverzity a k osvětové činnosti ve prospěch udržitelného životního prostředí,“ uvedla prorektorka pro vědu a výzkum Lucie Plíhalová. 

I když je Lucie Plíhalová profesí chemik, tak postupně propadla chemické biologii rostlin a jejich regulačním mechanismům, které řídí celou řadu procesů včetně růstu. „Obdivuji rostliny a jejich schopnost adaptace a komunikace pomocí chemických signálů. Z nové moderní budovy jsou krásně vidět vzrostlé jerlíny, které nám svého času posloužily k analytickému sběru materiálu, zejména k pochopení, jak rostliny pracují s cukry, včetně rhamnózy. Při tomto sběru nám významně pomáhal legendární zahradník této botanické zahrady, pan Všetička, který letos oslavil 70. narozeniny,“ podotkla.

Příprava projektu moderního objektu s nízkou energetickou spotřebou byla zahájena před třemi roky. Původní budova v areálu zahrady byla totiž postavena před více než sto lety a její technický stav neodpovídal aktuálním potřebám. „Jsme velmi rádi, že se projekt podařilo zdárně dotáhnout do konce. Vznikl prostor, který bude využitelný nejen pro výuku a výzkum, ale mohou se zde v zajímavém prostředí konat i popularizační akce pro veřejnost,“ uvedl děkan přírodovědecké fakulty Martin Kubala.

Přednáškový sál, který má kapacitu 49 míst, nese jméno významného botanika první poloviny 20. století Josefa Otruby. „Byl to skvělý terénní botanik, který nejen na střední Moravě objevil řadu nových nebo vzácných druhů rostlin. Botanickou zahradu spravoval třicet let a díky jeho péči sbírky rostlin přečkaly těžké období druhé světové války,“ vysvětlil vedoucí botanické zahrady Václav Dvořák.

Moderní sál je vybaven audiovizuální technikou umožňující pořádání konferencí, přednášek či promítání. Využíván bude nejen k výuce studentů, ale poslouží také k pořádání akcí pro veřejnost, jako jsou například besedy či výstavy. „V současné době je v sále instalována výstava polského autora Michala Patyckého. Jeho fotografie jsou spjaty s areálem botanické zahrady,“ doplnil Václav Dvořák.

Součástí nové budovy je také kvalitní sociální a technické zázemí, zimní zahrada s tropickými a subtropickými rostlinami z kolekce katedry botaniky přírodovědecké fakulty a střešní vyhlídka, která bude příležitostně přístupná během exkurzí.

Nová budova byla projektována v pasivním standardu, aby její provoz nebyl náročný na spotřebu energií a vody. Použity byly fotovoltaické střešní panely, tepelné čerpadlo či rekuperace. „Pamatovali jsme také na zelenou střechu, retenční nádrž na dešťovou vodu a trelážový systém na fasádách, který slouží k pěstování popínavých rostlin,“ dodal Václav Dvořák.

Univerzita Palackého se podílí na projektu, který se zaměřuje na možnosti léčby pacientů s přerušením míchy, poruchou hybnosti či bolestmi pohybového aparátu. Díky podpoře Vědeckotechnického parku UP (VTP UP) a spolupráci s Přírodovědeckou a Lékařskou fakultou UP vznikla spin-off společnost, která se touto problematikou zabývá. Tou je firma Sensum Communem Rehabilitace, spol. s r.o., která si dala za cíl uvést na trh novou generaci jehel určených pro rehabilitační elektroakupunkturní metodu Ac-tive ENF vyvinutou doktorem Peterem Olšákem.

Metoda Ac-tive ENF, kterou vymyslel absolvent Lékařské fakulty UP Peter Olšák se svým týmem, spočívá v aktivaci akupunkturních drah pomocí elektroakupunktury. Donedávna byla metoda aplikována u pacientů s poruchou hybnosti nebo bolestmi pohybového aparátu. V posledních týdnech se však využití technologie značně posunulo a doktor Olšák zaznamenává pozitivní výsledky u pacientů s kompletním přerušením míchy. K ověření a dalšímu vývoji technologie došlo ve spolupráci s Přírodovědeckou fakultou UP za podpory Vědeckotechnického parku UP v rámci projektu Proof of Concept financovaného Technologickou agenturou České republiky. 

„Při řešení projektu jsem velmi ocenil spolupráci s Vědeckotechnickým parkem UP. Díky kvalitnímu zázemí se podařilo v projektu realizovat vše potřebné včetně financování. Spolupráce mi umožnila se naplno věnovat výzkumu a nemusel jsem řešit žádnou přehnanou administrativu. Vřele doporučuji využít tento typ projektu a posunout váš záměr směrem ke svému cíli,“ hodnotí vývoj projektu a spolupráci s VTP UP Peter Olšák. 

Díky programu TA ČR GAMA 2 vznikla nová generace jehel s účinností až o 30–40 % vyšší, větším komfortem pro pacienta a nižším rizikem nežádoucího vytržení jehly při aplikaci. Nový typ jehel Ac-tive aktuálně prochází fází certifikace. Doktor Olšák je přesvědčen, že metoda s využitím nových jehel bude ještě účinnější. 

Aktuálně je v péči Petera Olšáka 12 pacientů s vážným poškozením míchy. Ti jsou dlouhodobě upoutáni na invalidní vozík s nulovou prognózou obnovení funkce pohybu, nicméně již po prvních aplikacích metody Ac-tive ENF zaznamenávají pozitivní fyziologické reakce. Mezi těmito pacienty je např. šestnáctiletý chlapec, kterého v lese zavalily klády, a v důsledku přerušení míchy ochrnul od pasu dolů. Již po několika aplikacích technologií doktora Olšáka dokáže chlapec pohnout pánví a dá se předpokládat další pozitivní vývoj v jeho zdravotním stavu. 

Podrobnější popis metody Ac-tive ENF je k dispozici v názorném videu, které vzniklo ve spolupráci s olomouckou produkční agenturou StoryFactory. Projekt inovativních jehel pro využití k metodě Ac-tive ENF si v loňském roce odnesl nejvyšší ocenění v soutěži Transfera Technology Day (psali jsme zde). 

Nedávno podepsaná licenční smlouva mezi společností Petera Olšáka Sensum Communem Rehabilitace, spol. s r. o., a Univerzitou Palackého stvrdila oficiální vznik spin-off společnosti. Projekt Ac-tive ENF v kombinaci s novou generací jehel je tak skvělým příkladem toho, kam až se může nápad na inovativní řešení posunout.

Výzva k řešení projektů Proof of Concept (PoC):

Další výzva k řešení projektů PoC v rámci programu TA ČR Sigma bude vyhlášena v červenci 2024. Program poskytuje podporu pro ověření a rozvoj inovativních řešení (know-how, technologie). Řešitelé získají podporu z Oddělení transferu znalostí a technologií VTP UP, tržní a patentovou rešerši, zpětnou vazbu a hodnocení. Cílem programu je identifikovat technologie s komerčním potenciálem a připravit je pro využití na trhu. Tato výzva je otevřená jak pro vědecké pracovníky, tak pro studenty doktorského studia s inovativními nápady. V případě zájmu se obraťte na Vědeckotechnický park UP.

Magisterský program, který vybaví studenty digitálními kompetencemi, právními znalostmi i souvisejícími společenskými poznatky, vzniká díky spolupráci UP, univerzit v Neapoli, Innsbrucku a Amsterodamu a dalších institucí v rámci projektu Euridice. Jejich zástupci se sešli na Právnické fakultě UP, která nový joint study programme zaštiťuje, aby mu dali konkrétní obrysy a náplň.

„Naším cílem je, aby jeho absolventi, kteří budou zastávat vysoké pozice v byznysu, politice či ve společnosti, rozuměli digitální společnosti komplexně. Budou tedy například chápat, co je to umělá inteligence a jak funguje, a zároveň budou vnímat její dopad na společnost,“ vysvětluje Anna Bon, hlavní koordinátorka projektu za Vrije Universiteit v Amsterodamu.  

Výuka ve společném studijním programu bude vedena v angličtině hybridní formou. Studenti díky tomu budou získávat znalosti od těch nejlepších odborníků hned z několika univerzit; do projektu jsou však zapojené také další instituce i malé a střední podniky, které jim nabídnou praktické stáže.

„Většina univerzit má nějaké zaměření, proto pro ně může být obtížné připravit široce zaměřené interdisciplinární studium. Propojení více institucí umožňuje pro jeden studijní program získat ty nejlepší odborníky z oblasti informačních technologií, práva i filozofie zároveň,“ říká Hans Akkermans z AKMC, podniku zapojeného do projektu Euridice. „Naše univerzita zapojí například experty na statistiku a datovou vědu či sociologii,“ uvádí příklad Emiliano Grimaldi, koordinátor projektu Euridice na Neapolské univerzitě Fridricha II.

Jedním z klíčových témat třídenního setkání na Univerzitě Palackého proto bylo právě složení interdisciplinárního týmu vyučujících. „Společně jsme také definovali témata, jimž se budou věnovat, a hlavně cílové výstupy a kompetence, které by měli absolventi programu ovládat,“ dodává Anna Bon.

Projekt Euridice byl oficiálně zahájen 1. ledna 2024 a poběží do prosince 2027. Z velké části vznikl díky existujícímu propojení evropských univerzit v síti Aurora, konkrétně její domény Digitální společnost a globální občanství. „Dá se říct, že vznikající program je spin-off konsorcia Aurora 2030 a vystihuje podstatu toho, co má spolupráce přinášet – pomocí vzdělávání proměnit vysoké školství i společnost,“ říká Thomas Baumgartner z Univerzity Innsbruck.

Projekt Euridice původně začal jako společný vzdělávací modul, ale postupně se vyvinul v komplexní magisterský studijní program, což přináší zvýšené nároky na technologickou podporu a také na akreditační procesy. „K částečnému zajištění financování jsme využili program Evropské komise Digitální Evropa. Do budoucna budeme usilovat o zapojení všech partnerských univerzit Aurory,“ poznamenává prorektor pro strategii a vnější vztahy UP Michal Malacka.

„Jsme velmi pyšní, že můžeme být jako Univerzita Palackého součástí tohoto projektu a připravovaného prestižního studijního programu, na kterém se podílejí velmi tvrdě pracující akademici a odborníci. Náš tým se skládá z akademických pracovníků z PF a PřF, administrativně je však podpořen z Aurora Office Rektorátu UP. Mezinárodní vzdělávací aktivity nejsou jen přínosem pro UP, její reputaci a prestiž, ale zejména také podporují multikulturní výměnu, rozvoj interkulturních, profesních a osobnostních kompetencí a inspiraci a vzájemné obohacování,“ říká Markéta Šemberová, koordinátorka projektu Euridice a Aurora Education Developer.

Maxim Tomoszek, proděkan PF UP pro bakalářské a magisterské studijní programy, dodává: „Pro právnickou fakultu jde o synergickou aktivitu k již akreditovanému doktorskému programu Law and Digital Technologies a zároveň o unikátní příležitost spolupracovat se špičkovými zahraničními pracovišti. Společná práce na struktuře programu, cílech jednotlivých modulů a profilu absolventa je velmi inspirativní.“

Pod názvem Zázraky zrození spustila olomoucká firma LORIKA ve spolupráci s významnými lokálními partnery z oblasti médií, průmyslu a obchodu crowdfundingovou kampaň na nákup nových pulzních oxymetrů pro novorozenecké oddělení Fakultní nemocnice Olomouc. Odbornou záštitu převzal známý dětský lékař Lumír Kantor, mediální tvář propůjčila herečka Pavla Dostálová. Cílem kampaně je vybrat od regionálních firem i jednotlivců 3 miliony korun na pořízení 11 pulzních oxymetrů pro sledování životních funkcí novorozenců a centrální řídicí pult. Ty umožní bezpečné a klidné spojení nově narozených dětí s rodiči, známé odborné i laické veřejnosti jako bonding.

Příjemce pomoci – Novorozenecké oddělení FN Olomouc – je od roku 1999 nositelem titulu Baby Friendly Hospital (Nemocnice přátelská dětem), které uděluje UNICEF pracovištím s výbornými výsledky. Disponuje jednotkou intenzivní a resuscitační péče, která se chlubí špičkovými výsledky v záchraně předčasně narozených dětí (v roce 2023 se zde narodilo dítě s váhou 433 g a délkou 27 cm).

Vysoká kvalita novorozenecké péče zahrnuje také podporu bondingu, procesu esenciálního pro každé právě narozené dítě. Pro ten je kromě lékařských specialistů s dlouhou praxí důležité také technicky pokročilé vybavení v rámci tzv. nekritické infrastruktury.

První chvíle života v absolutním klidu

Na tu se na rozdíl od infrastruktury kritické (budovy, rozvody energie, informační sítě a základní vybavení porodních sálů) přes dlouhodobě vyrovnané hospodaření nemocnice přímo řízené Ministerstvem zdravotnictví ČR stále nedaří vyčlenit v rozpočtu dostatek prostředků, přestože jde o věc mimořádně důležitou která má dopad na každé dítě nově narozené v porodnici šesté největší nemocnice v Česku.

„Ihned po narození dochází k hormonálním změnám, které zakládají celkovou životní stabilitu dítěte. Děje se to nejlépe při okamžitém a trvajícím spojení s matkou. Bonding, kontakt kůže na kůži, neumíme ničím nahradit. Miminko prožívá v láskyplné náruči základní existenciální pocit bezpečí, který si nese životem. FN Olomouc bonding podporuje, ale samo o sobě to nestačí. Nové pulsní oxymetry umožňují během bondingu perfektně sledovat základní životní funkce s jednou obrovskou výhodou: je zachován absolutní klid, který je v prvních hodinách a dnech naprosto nezbytný. Proto jsou tyto drahé přístroje tolik potřeba,“ vysvětluje nestor české neonatologické péče, bývalý dlouholetý primář Novorozeneckého oddělení FN Olomouc a známý dětský lékař a olomoucký patriot Lumír Kantor.

Příklad moderního firemního dárcovství

Motivace majitelů společnosti LORIKA, Davida Martinka a Jakuba Krištofa, k realizaci kampaně Zázraky zrození má 3 roviny. První z nich je záměr ukotvit roztříštěný přístup k firemnímu dárcovství, jímž současný management posouvá letitou tradici firmy LORIKA v oblasti goodwill. Druhou rovinou je přání posílit vnímání role Fakultní nemocnice Olomouc jako důležitého zdravotnického zařízení na území olomouckého kraje a místa, které svou expertní aktivitou přímo ovlivňuje kvalitu života stovek tisíc jeho obyvatel. Třetí rovina je ryze osobní – děti obou manažerů největšího českého dodavatele osobní a průmyslové hygieny přišly na svět právě v porodnici Fakultní nemocnice Olomouc.

„V olomoucké porodnici jsme Jakub i já přivítali naše děti. To moje přišlo na svět docela dramaticky. Tím spíš jsme s manželkou ocenili perfektní přístup personálu. Protože se LORICE daří, chceme pomoct tam, kde se přes veškerou snahu nedostává prostředků na nejlepší možnou péči. Ta má své technické i finanční limity, které teď společně se širokou veřejností i kolegy z podnikání posuneme,“ uvedl ke kampani David Martinek.

Benefity pro dárce

Kampaň myslí nejen na nejmenší děti, jimž výsledek pomůže na startu života, ale i na osvícené donátory. Těm při daru pokrývajícím 1 % z cílové částky nabízí na oplátku mediální prezentaci jako partnerům, které je na místě veřejně ocenit.

Ambicí kampaně je totiž také artikulovat ochotu podporovat klíčová nezisková místa regionu pro jejich význam, který se neměří penězi, nýbrž novými životy. Kampaň Zázraky zrození poběží symbolicky až do 1. června, kdy je Mezinárodní den dětí a Světový den rodičů, a lze do ní přispět prostřednictvím dárcovské platformy komunity Wakawai.

Více informací najdete na zazrakyzrozeni.cz a na sociálních sítích firmy Lorika a FN Olomouc.

Přijďte oslavit výročí dvaceti let členství České republiky v Evropské unii. Univerzita Palackého připomene jubileum dvěma besedami, které jsou určeny nejen akademické obci, ale i veřejnosti.

První z nich se uskuteční na právnické fakultě, kam se vrátí její absolventka Izabela Grundová. Přijede 29. dubna (od 15:00, PF UP budova A – rotunda) přímo z Bruselu, kde od roku 2021 pracuje v Evropské komisi. Nejdříve působila na Generálním ředitelství pro ochranu klimatu a od ledna tohoto roku je na Generálním sekretariátu Evropské komise. Pro zájemce připravila diskusní setkání, které nazvala Evropská unie zvenčí i zevnitř. „V červnu budeme rozhodovat o dalším směřování Unie prostřednictvím voleb do Evropského parlamentu, a ke konci roku se bude formovat nová Evropská komise na následujících pět let. Debatovat chci o volbách, o fungování Unie a také pracovních příležitostech právníků v unijních institucích,“ řekla Izabela Grundová, která absolvovala PF UP v roce 2019.

O EU bude řeč i na Olomouckém majálesu Univerzity Palackého. V UPointu se totiž 6. května od 17 hodin uskuteční beseda s olomouckými politology Davidem Broulem a Jakubem Janegou o 20 letech Česka v EU a blížících se evropských volbách. Co nám dvě dekády členství v EU daly a co nám vzaly? Jak se za tu dobu EU proměnila? Jak bude vypadat za dalších 20 let? O čem se bude rozhodovat v blížících se volbách do Evropského parlamentu? A co bude hlavní evropské téma blízké budoucnosti? Na to odpoví David Broul a Jakub Janega, politologové z FF UP a spoluautoři unikátní učebnice o Evropské unii s názvem Evropa spolu. Diskuze se uskuteční v rámci speciální majálesové edice Pointy, cyklu autorských besed z dílny Vydavatelství Univerzity Palackého a UPointu.

Obě připravované akce získaly záštitu Úřadu vlády ČR. Martin Dvořák, ministr pro evropské záležitosti, je zařadil mezi akce Tvoříme Evropu již 20 let. Stejnou záštitu získala také konference Olomoucké právnické dny, kterou plánuje PF UP na 23. a 24. května. Její úvodní plenární sekce bude věnovaná EU.

Evropská unie zvenčí i zevnitř
29. dubna | od 15:00 | PF UP budova A – rotunda

Pointa: Evropa spolu aneb Kam kráčíš, Unie?
6. května | od 17:00 | UPoint (Dům U Černého psa, Horní náměstí 205/12)

Nechce se tomu věřit, ale už uplynul rok od chvíle, kdy se Univerzita Palackého ocitla bez svého emeritního rektora Josefa Jařaba. Uznávaný amerikanista a první polistopadový rektor UP zemřel po krátké těžké nemoci loni 3. května. Letos se ve stejný den uskuteční v Jazz Tibet Clubu vzpomínkové setkání na pana profesora.

Večer nazvaný Jařaboviny 24 proběhne 3. května v 17 hodin v olomouckém Jazz Tibet Clubu. „Je to vzpomínkové setkání přátel pana rektora Josefa Jařaba. Připomeneme si nejen první výročí jeho nečekaného odchodu, ale především význam jeho osobnosti pro náš život. Atmosféru nám zpříjemní řada hudebníků jako Richard Pogoda, Irena Nosková, Richard Mlynář, skupina Aliance, skupina Post Band, David Záleský, David Livingstone a další. Upřímně zveme všechny, kteří měli profesora Jařaba rádi a chtějí si na něj společně zavzpomínat,“ pozvali Ingeborg Fialová a Martin Štainer, kteří večer organizují.

Josef Jařab byl profesorem anglické a americké literatury, překladatelem a literárním historikem. Do novodobé historie Univerzity Palackého, kterou řídil v letech 1990 až 1997, se zapsal jako její první svobodně zvolený rektor. Zásadně se zasloužil o rozvoj univerzity i o její známost ve světě (podrobně jsme o panu profesorovi psali mj. loni zde).

Pokud si chcete připomenout jak osobnost profesora Jařaba, tak i dobu, ve které školu řídil, sáhněte po knize Rektorská rozpomínání, v níž v roce 2018 shrnul své vzpomínky a která se dočkala vydání i jako audiokniha.

V roce 2019 pak měl premiéru i filmový dokument Homo Academicus Josef Jařab, který natočil režisér Martin Müller v koprodukci s Českou televizí. Pustit si ho můžete v iVysílání ČT zde.

Anebo se prostě a jednoduše projděte se svými vzpomínkami v Olomouci po nábřeží Josefa Jařaba. Jméno pana profesora totiž už loni dostal nově upravený prostor mezi mosty v Komenského a Masarykově ulici a v blízkosti areálu vysokoškolských kolejí na Envelopě.