Agregátor zdrojů

Vědeckotechnický park Univerzity Palackého (VTP UP) prochází změnami. Po odchodu dlouholetého ředitele Petra Kubečky přebral od 1. srpna vedení organizace nový ředitel Petr Suchomel.

Jak vnímá svou roli, kam chce park dále posouvat a co ho přivedlo od fyzikální chemie k transferu znalostí a technologií? Nejen o tom mluví v rozhovoru pro Žurnál Online.

Nastoupil jste jako nový ředitel VTP UP, univerzitní prostředí vám ale není cizí, že?

To rozhodně není. Univerzita je prakticky mým domovem už od roku 2005, kdy jsem nastoupil ke studiu učitelské chemie a matematiky na PřF UP. Za těch dvacet let jsem pak prošel poměrně zajímavým vývojem od učitelského dvouoboru přes doktorát z fyzikální chemie až po neakademické angažmá ve VTP UP. Mimo studium jsem pak byl třeba studentským senátorem nebo jsem se účastnil Gaudeamů, organizace Dětské univerzity apod. Díky tomu mám velmi slušnou představu o univerzitním prostředí ze studentského, akademického i neakademického úhlu pohledu. A ve výsledku jsem po více jak 10 letech ve VTP UP proniknul i do tajů transferu a podpory podnikání a díky tomu dokáži všechny ty zdánlivě nesourodé světy mezi sebou úspěšně propojovat.

Co vás vedlo k přesunu z oblasti fyzikální chemie směrem k transferu technologií? Přece jen se jedná o jiné zaměření.
Těch důvodů bylo víc. Vždycky mě bavila práce s lidmi a různé formy osobní komunikace. To byl ostatně i jeden z důvodů, proč jsem o sobě přemýšlel jako o učiteli. Na druhou stranu mě také fascinovala věda a tato fascinace se během studia na UP výrazně prohloubila. Jakmile jsem si reálně sáhnul na to, jak věda funguje, začala mě přitahovat ještě víc, a možná i proto jsem po ukončení magisterského studia pokračoval na doktorát. Je dobré říct, že co se týká vědy, vždy mě to táhlo spíše k té aplikované než základní a od toho se odvíjel i můj výzkum, který byl vždy orientovaný na nějaké konkrétní využití.

Během doktorského studia se mi pak díky zprostředkování kontaktu mého školitele Libora Kvítka na vedoucího transferu Petra Kubečku naskytla šance věnovat se nejen samotnému výzkumu, ale i jeho přenosu do praxe. Samotný transfer a všechno, co k němu patří, mi pak nakonec tak učaroval, že jsem se rozhodl věnovat se právě této disciplíně. Na jednu stranu jsem byl vždy v kontaktu s aktuálními vědeckými poznatky, na druhou stranu jsem mohl aktivně komunikovat s lidmi z různých oblastí, ať už vědeckých, nebo průmyslových a aplikačních, což mi přináší obrovskou radost a pocit smysluplné práce. Na svých přednáškách se zálibou říkám, jak jsem se do VTP UP vlastně dostal, když můj školitel přišel za mým budoucím šéfem se slovy „na vědu moc není, ale ukecanej je dost, ten se ti bude hodit“. Je tam samozřejmě patřičná míra nadsázky, ale ve výsledku to dost odráží realitu, která mě přivedla až sem.

Jak si v současné době stojí VTP UP?
Stále roste a rozvíjí se ve všech oblastech svého zájmu a díky tomu je v nejlepší kondici za celou dobu své existence. Za těch 25 let od vzniku jsme s týmem ušli obrovský kus cesty od malé organizační jednotky o pár lidech až k velmi kvalitnímu a stabilnímu týmu, který obhospodařuje čtyři budovy a komplexně se stará o naše akademiky, vědce a studenty v podpoře podnikání, ochraně duševního vlastnictví a transferu technologií. Rozvíjíme partnerství s důležitými hráči na regionální, národní i mezinárodní úrovni a spolupracujeme s řadou firem ve všech oblastech.

V posledních letech se nám daří podporovat komerční spolupráce a přinášet na UP zajímavé finanční prostředky. Ať už se bavíme o projektech, jako jsou například Proof of Concept z programu TA ČR Sigma určené univerzitě, nebo dotační nástroje pro spolupráci firem s univerzitou, které aktuálně reprezentuje velký projekt OP TAK, tak i o čistě komerčních příjmech třeba ze zakázkových měření. Navíc se v současné době snažíme více podporovat i služby z humanitních a kreativních oborů, které obecně historicky nebyly v hledáčku transferových center.

V oblasti podpory podnikání se nám podařilo vybudovat silné partnerství především s Inovačním centrem Olomouckého kraje (ICOK) a společně udáváme směr celého regionální inovačního ekosystému. Pořádáme společně řadu akcí, konzultujeme a podporujeme nejrůznější podnikatelské záměry a hledáme další cesty, jak regionu v tomto směru přinést co nejvíce benefitů.

Budou to už dva roky, co má VTP UP novou moderní budovu v centru Olomouce.
Ano, dva roky, které představují náš posun směrem do centra dění a ještě větší integraci do univerzity. Ten posun z periferie do centra je opravdu symbolický a já osobně jej vnímám jako velmi důležitý. Díky Envelopa Hub (název budovy, pozn. redakce) jsme získali množství dalších příležitostí a možností, jak podpořit naše aktivity, a to především v oblasti podnikání. Jak už jsem zmínil, jedním z našich velmi důležitých partnerů je ICOK, a nám se podařilo něco, co je v rámci ČR zcela unikátní. Sdílíme spolu nejen region nebo město, ale dokonce máme pracovny a kanceláře na jedné chodbě, takže jsme v kontaktu opravdu na denní bázi. Mimo to jsme na Envelopě vybudovali digitální inovační hub DIGI2Health zaměřený na digitalizaci a inovace ve zdravotnictví, což je pro nás velmi důležitý nástroj pro spolupráci s Fakultní nemocnicí Olomouc a stejně jako s ICOK i s FNOL tvoříme budoucnost pod jednou střechou. V moderních prostorách Element Coworkingu, které jsou taktéž součástí Envelopa Hub, pak pořádáme množství akcí pro mladé podnikavce i pro firmy, jako jsou např. debaty Element Talks, konzultační hodiny Business Spot, které vedeme společně s ICOK a regionálními kancelářemi Czech Invest a Czech Trade, nebo různé další matchmakingové a networkingové akce.

Jaké jsou vaše představy o fungování VTP UP v budoucnu? Chystáte už v tuto chvíli nějaké změny?

V současné době neplánuji žádné významné změny, i když mám v hlavě některé drobné úpravy, a to především v naší aktivnější roli na fakultách a směrem k podpoře podnikání. VTP UP jsem po Petru Kubečkovi převzal s vyrovnaným rozpočtem a plně fungující infrastrukturou, za což mu patří velký dík a díky čemuž se nyní mohu soustředit na další rozvoj a růst. Byl bych rád, aby byl VTP UP i nadále napříč univerzitou vnímán jako kvalitní partner s vysokou mírou odbornosti a aby se na nás, mě a celý můj tým, obracelo stále více lidí ze všech oborů, kterým se na UP věnujeme. Zároveň je pro mě velmi důležité, abychom byli volbou číslo jedna pro všechny firmy a další organizace, které chtějí s univerzitou spolupracovat na komerční bázi a rozvíjet a adaptovat inovace, kterými je UP nabitá. Jsem přesvědčen, že spoustu výše zmíněného jsme už dokázali a ve zbytku jsme na nejlepší cestě toho dosáhnout.

Vědeckotechnický park Univerzity Palackého (VTP UP) prochází změnami. Po odchodu dlouholetého ředitele Petra Kubečky přebral od 1. srpna vedení organizace nový ředitel Petr Suchomel.

Jak vnímá svou roli, kam chce park dále posouvat a co ho přivedlo od fyzikální chemie k transferu znalostí a technologií? Nejen o tom mluví v rozhovoru pro Žurnál Online.

Nastoupil jste jako nový ředitel VTP UP, univerzitní prostředí vám ale není cizí, že?

To rozhodně není. Univerzita je prakticky mým domovem už od roku 2005, kdy jsem nastoupil ke studiu učitelské chemie a matematiky na PřF UP. Za těch dvacet let jsem pak prošel poměrně zajímavým vývojem od učitelského dvouoboru přes doktorát z fyzikální chemie až po neakademické angažmá ve VTP UP. Mimo studium jsem pak byl třeba studentským senátorem nebo jsem se účastnil Gaudeamů, organizace Dětské univerzity apod. Díky tomu mám velmi slušnou představu o univerzitním prostředí ze studentského, akademického i neakademického úhlu pohledu. A ve výsledku jsem po více jak 10 letech ve VTP UP proniknul i do tajů transferu a podpory podnikání a díky tomu dokáži všechny ty zdánlivě nesourodé světy mezi sebou úspěšně propojovat.

Co vás vedlo k přesunu z oblasti fyzikální chemie směrem k transferu technologií? Přece jen se jedná o jiné zaměření.
Těch důvodů bylo víc. Vždycky mě bavila práce s lidmi a různé formy osobní komunikace. To byl ostatně i jeden z důvodů, proč jsem o sobě přemýšlel jako o učiteli. Na druhou stranu mě také fascinovala věda a tato fascinace se během studia na UP výrazně prohloubila. Jakmile jsem si reálně sáhnul na to, jak věda funguje, začala mě přitahovat ještě víc, a možná i proto jsem po ukončení magisterského studia pokračoval na doktorát. Je dobré říct, že co se týká vědy, vždy mě to táhlo spíše k té aplikované než základní a od toho se odvíjel i můj výzkum, který byl vždy orientovaný na nějaké konkrétní využití.

Během doktorského studia se mi pak díky zprostředkování kontaktu mého školitele Libora Kvítka na vedoucího transferu Petra Kubečku naskytla šance věnovat se nejen samotnému výzkumu, ale i jeho přenosu do praxe. Samotný transfer a všechno, co k němu patří, mi pak nakonec tak učaroval, že jsem se rozhodl věnovat se právě této disciplíně. Na jednu stranu jsem byl vždy v kontaktu s aktuálními vědeckými poznatky, na druhou stranu jsem mohl aktivně komunikovat s lidmi z různých oblastí, ať už vědeckých, nebo průmyslových a aplikačních, což mi přináší obrovskou radost a pocit smysluplné práce. Na svých přednáškách se zálibou říkám, jak jsem se do VTP UP vlastně dostal, když můj školitel přišel za mým budoucím šéfem se slovy „na vědu moc není, ale ukecanej je dost, ten se ti bude hodit“. Je tam samozřejmě patřičná míra nadsázky, ale ve výsledku to dost odráží realitu, která mě přivedla až sem.

Jak si v současné době stojí VTP UP?
Stále roste a rozvíjí se ve všech oblastech svého zájmu a díky tomu je v nejlepší kondici za celou dobu své existence. Za těch 25 let od vzniku jsme s týmem ušli obrovský kus cesty od malé organizační jednotky o pár lidech až k velmi kvalitnímu a stabilnímu týmu, který obhospodařuje čtyři budovy a komplexně se stará o naše akademiky, vědce a studenty v podpoře podnikání, ochraně duševního vlastnictví a transferu technologií. Rozvíjíme partnerství s důležitými hráči na regionální, národní i mezinárodní úrovni a spolupracujeme s řadou firem ve všech oblastech.

V posledních letech se nám daří podporovat komerční spolupráce a přinášet na UP zajímavé finanční prostředky. Ať už se bavíme o projektech, jako jsou například Proof of Concept z programu TA ČR Sigma určené univerzitě, nebo dotační nástroje pro spolupráci firem s univerzitou, které aktuálně reprezentuje velký projekt OP TAK, tak i o čistě komerčních příjmech třeba ze zakázkových měření. Navíc se v současné době snažíme více podporovat i služby z humanitních a kreativních oborů, které obecně historicky nebyly v hledáčku transferových center.

V oblasti podpory podnikání se nám podařilo vybudovat silné partnerství především s Inovačním centrem Olomouckého kraje (ICOK) a společně udáváme směr celého regionální inovačního ekosystému. Pořádáme společně řadu akcí, konzultujeme a podporujeme nejrůznější podnikatelské záměry a hledáme další cesty, jak regionu v tomto směru přinést co nejvíce benefitů.

Budou to už dva roky, co má VTP UP novou moderní budovu v centru Olomouce.
Ano, dva roky, které představují náš posun směrem do centra dění a ještě větší integraci do univerzity. Ten posun z periferie do centra je opravdu symbolický a já osobně jej vnímám jako velmi důležitý. Díky Envelopa Hub (název budovy, pozn. redakce) jsme získali množství dalších příležitostí a možností, jak podpořit naše aktivity, a to především v oblasti podnikání. Jak už jsem zmínil, jedním z našich velmi důležitých partnerů je ICOK, a nám se podařilo něco, co je v rámci ČR zcela unikátní. Sdílíme spolu nejen region nebo město, ale dokonce máme pracovny a kanceláře na jedné chodbě, takže jsme v kontaktu opravdu na denní bázi. Mimo to jsme na Envelopě vybudovali digitální inovační hub DIGI2Health zaměřený na digitalizaci a inovace ve zdravotnictví, což je pro nás velmi důležitý nástroj pro spolupráci s Fakultní nemocnicí Olomouc a stejně jako s ICOK i s FNOL tvoříme budoucnost pod jednou střechou. V moderních prostorách Element Coworkingu, které jsou taktéž součástí Envelopa Hub, pak pořádáme množství akcí pro mladé podnikavce i pro firmy, jako jsou např. debaty Element Talks, konzultační hodiny Business Spot, které vedeme společně s ICOK a regionálními kancelářemi Czech Invest a Czech Trade, nebo různé další matchmakingové a networkingové akce.

Jaké jsou vaše představy o fungování VTP UP v budoucnu? Chystáte už v tuto chvíli nějaké změny?

V současné době neplánuji žádné významné změny, i když mám v hlavě některé drobné úpravy, a to především v naší aktivnější roli na fakultách a směrem k podpoře podnikání. VTP UP jsem po Petru Kubečkovi převzal s vyrovnaným rozpočtem a plně fungující infrastrukturou, za což mu patří velký dík a díky čemuž se nyní mohu soustředit na další rozvoj a růst. Byl bych rád, aby byl VTP UP i nadále napříč univerzitou vnímán jako kvalitní partner s vysokou mírou odbornosti a aby se na nás, mě a celý můj tým, obracelo stále více lidí ze všech oborů, kterým se na UP věnujeme. Zároveň je pro mě velmi důležité, abychom byli volbou číslo jedna pro všechny firmy a další organizace, které chtějí s univerzitou spolupracovat na komerční bázi a rozvíjet a adaptovat inovace, kterými je UP nabitá. Jsem přesvědčen, že spoustu výše zmíněného jsme už dokázali a ve zbytku jsme na nejlepší cestě toho dosáhnout.

Léto, prázdniny a dovolené jsou ideálním časem, kdy můžeme zpomalit, nadechnout se a zamyslet se i nad věcmi, které během roku snadno přehlížíme. Třeba nad tím, jakým způsobem žijeme – co jíme, jak cestujeme, kde a jak nakupujeme, kolik odpadu za sebou zanecháváme.

Udržitelnost a odpovědné chování jsou aktuálním tématem v celé společnosti a ani naše univerzita nestojí stranou. Možná si ale kladete otázku: co s tím můžu udělat já? Právě o tom bude náš letní seriál. V osmi krátkých článcích vám nabídneme konkrétní a snadno použitelné tipy, jak žít udržitelněji – doma, na cestách i v práci.

Díl pátý: Podporujeme život ve svém okolí

Pamatujete si, kdy jste naposledy museli po delší cestě čistit čelní sklo auta od sraženého hmyzu? Pravděpodobně to už nějaký rok bude – dostupná čísla z různých koutů světa ukazují výrazný úbytek hmyzu během posledních let, a to nejen na úrovni druhů. Pokles zaznamenává především počet hmyzích jedinců – např. často citovaná studie z německých rezervací ukazuje úbytek biomasy létajícího hmyzu o 75 % za posledních 27 let (Hallmann a kol. 2017).

To samozřejmě neznamená problém jen pro hmyz samotný, ale i pro další na něj navázané skupiny – rostliny, ptáky, plazy, netopýry, drobné savce a postupně celé potravní řetězce. Příčin je mnoho, ale jednou z nich je bezesporu ztráta míst k životu – jak v zemědělské krajině, tak ve městech a stále výrazněji i na vesnicích. Nakrátko sečené trávníky neposkytují živočichům téměř žádný úkryt ani potravu, veřejná prostranství jsou vyčištěná od polodivoké zeleně a na záhonech rostou cizokrajné květiny, které však náš hmyz často nedokáže využít.

Dobrou zprávou je, že kousek místa k životu může připravit každý z nás. A začít můžeme klidně u sebe doma na okně nebo na balkóně, na zahradě, v městském vnitrobloku, u školy nebo na kolejích. Inspirujte se tím, jaké kroky na podporu biodiverzity činí Udržitelná univerzita.

Vysejte si vlastní květnatou louku

Travinobylinné porosty poskytují životní prostor i potravu nejen hmyzu a dalším drobným bezobratlým. Ocení je také například ještěrky a slepýši nebo hmyzožraví i semenožraví ptáci – například ochmýřená semena bodláku obecného a pcháče osetu, zdánlivě otravných a nevzhledných plevelů, s oblibou vyzobávají stehlíci. Na univerzitních loukách se teď střídají bílá květenství mrkve obecné, žlutě kvetoucí rmen barvířský a vratič obecný, chrpy nebo různé druhy řebříčků.

Podobný kousek přírody si můžete vytvořit i na malé zahrádce nebo před domem. Právě nyní je nejlepší čas o tom začít přemýšlet, všechno si rozvrhnout a na podzim louku vysít. Návod najdete například na webu Udržitelné univerzity. A když nemáte půdu? Zkuste oslovit SVJ, domluvit se se sousedy nebo s technickými službami, případně můžete vytvořit aspoň „hmyzí truhlík“ s luční směsí na balkoně nebo parapetu. Ten si můžete osázet klidně ještě dnes.

Vytvořte živočichům prostor pro úkryt a hnízdění

Hmyzí hotely jsou většinou dřevěné stavbičky z přírodních materiálů, které poskytují úkryt samotářským včelám, broukům i larvám motýlů. Důležité je volit skutečně funkční (ne dekorativní) řešení – se správnou hloubkou otvorů, přirozenými dutinami a pletivem proti predátorům – inspirujte se například tímto návodem na výrobu. Doplnit jej můžete také pítkem.

Moderní domy často postrádají škvíry, římsy nebo střešní dutiny, kde by mohli hnízdit rorýsi, vlaštovky nebo netopýři. Proto UP spolupracuje s odborníky a instaluje speciální budky na vybrané budovy – třeba na Envelopa Hub nebo Archiv UP. Takovou budku můžete nainstalovat i na svůj dům, stodolu nebo třeba školu. Stačí jen vybrat vhodné místo, podle potřeby se domluvit s dalšími vlastníky objektu a případně kontaktovat odborníky. Podívejte se na stránky České společnosti ornitologické (ČSO) – na projekty Sídla bezpečná pro ptáky a Pomoc rorýsům – nebo na web České společnosti na ochranu netopýrů a portál Můj soused netopýr.

Vhodné hmyzí domky, budky pro ptáky a netopýry nebo samolepky proti nárazům ptáků do skel můžete zakoupit na dobročinném e-shopu České společnosti ornitologické Zelená domácnost.
 

Další díly seriálu Udržitelné léto s UP:
1. Jedeme na dovolenou
2. Sdílená doprava – po Olomouci i Kanárských ostrovech
3. Udržitelné nakupování v Olomouci
4. Udržitelná móda – autorská i z druhé ruky

Léto, prázdniny a dovolené jsou ideálním časem, kdy můžeme zpomalit, nadechnout se a zamyslet se i nad věcmi, které během roku snadno přehlížíme. Třeba nad tím, jakým způsobem žijeme – co jíme, jak cestujeme, kde a jak nakupujeme, kolik odpadu za sebou zanecháváme.

Udržitelnost a odpovědné chování jsou aktuálním tématem v celé společnosti a ani naše univerzita nestojí stranou. Možná si ale kladete otázku: co s tím můžu udělat já? Právě o tom bude náš letní seriál. V osmi krátkých článcích vám nabídneme konkrétní a snadno použitelné tipy, jak žít udržitelněji – doma, na cestách i v práci.

Díl pátý: Podporujeme život ve svém okolí

Pamatujete si, kdy jste naposledy museli po delší cestě čistit čelní sklo auta od sraženého hmyzu? Pravděpodobně to už nějaký rok bude – dostupná čísla z různých koutů světa ukazují výrazný úbytek hmyzu během posledních let, a to nejen na úrovni druhů. Pokles zaznamenává především počet hmyzích jedinců – např. často citovaná studie z německých rezervací ukazuje úbytek biomasy létajícího hmyzu o 75 % za posledních 27 let (Hallmann a kol. 2017).

To samozřejmě neznamená problém jen pro hmyz samotný, ale i pro další na něj navázané skupiny – rostliny, ptáky, plazy, netopýry, drobné savce a postupně celé potravní řetězce. Příčin je mnoho, ale jednou z nich je bezesporu ztráta míst k životu – jak v zemědělské krajině, tak ve městech a stále výrazněji i na vesnicích. Nakrátko sečené trávníky neposkytují živočichům téměř žádný úkryt ani potravu, veřejná prostranství jsou vyčištěná od polodivoké zeleně a na záhonech rostou cizokrajné květiny, které však náš hmyz často nedokáže využít.

Dobrou zprávou je, že kousek místa k životu může připravit každý z nás. A začít můžeme klidně u sebe doma na okně nebo na balkóně, na zahradě, v městském vnitrobloku, u školy nebo na kolejích. Inspirujte se tím, jaké kroky na podporu biodiverzity činí Udržitelná univerzita.

Vysejte si vlastní květnatou louku

Travinobylinné porosty poskytují životní prostor i potravu nejen hmyzu a dalším drobným bezobratlým. Ocení je také například ještěrky a slepýši nebo hmyzožraví i semenožraví ptáci – například ochmýřená semena bodláku obecného a pcháče osetu, zdánlivě otravných a nevzhledných plevelů, s oblibou vyzobávají stehlíci. Na univerzitních loukách se teď střídají bílá květenství mrkve obecné, žlutě kvetoucí rmen barvířský a vratič obecný, chrpy nebo různé druhy řebříčků.

Podobný kousek přírody si můžete vytvořit i na malé zahrádce nebo před domem. Právě nyní je nejlepší čas o tom začít přemýšlet, všechno si rozvrhnout a na podzim louku vysít. Návod najdete například na webu Udržitelné univerzity. A když nemáte půdu? Zkuste oslovit SVJ, domluvit se se sousedy nebo s technickými službami, případně můžete vytvořit aspoň „hmyzí truhlík“ s luční směsí na balkoně nebo parapetu. Ten si můžete osázet klidně ještě dnes.

Vytvořte živočichům prostor pro úkryt a hnízdění

Hmyzí hotely jsou většinou dřevěné stavbičky z přírodních materiálů, které poskytují úkryt samotářským včelám, broukům i larvám motýlů. Důležité je volit skutečně funkční (ne dekorativní) řešení – se správnou hloubkou otvorů, přirozenými dutinami a pletivem proti predátorům – inspirujte se například tímto návodem na výrobu. Doplnit jej můžete také pítkem.

Moderní domy často postrádají škvíry, římsy nebo střešní dutiny, kde by mohli hnízdit rorýsi, vlaštovky nebo netopýři. Proto UP spolupracuje s odborníky a instaluje speciální budky na vybrané budovy – třeba na Envelopa Hub nebo Archiv UP. Takovou budku můžete nainstalovat i na svůj dům, stodolu nebo třeba školu. Stačí jen vybrat vhodné místo, podle potřeby se domluvit s dalšími vlastníky objektu a případně kontaktovat odborníky. Podívejte se na stránky České společnosti ornitologické (ČSO) – na projekty Sídla bezpečná pro ptáky a Pomoc rorýsům – nebo na web České společnosti na ochranu netopýrů a portál Můj soused netopýr.

Vhodné hmyzí domky, budky pro ptáky a netopýry nebo samolepky proti nárazům ptáků do skel můžete zakoupit na dobročinném e-shopu České společnosti ornitologické Zelená domácnost.
 

Další díly seriálu Udržitelné léto s UP:
1. Jedeme na dovolenou
2. Sdílená doprava – po Olomouci i Kanárských ostrovech
3. Udržitelné nakupování v Olomouci
4. Udržitelná móda – autorská i z druhé ruky

Byť se může na první pohled zdát, že u současných dětí nemá klasický Kašpárek v konkurenci moderních hrdinů příliš velkou šanci, opak je pravdou. Olomoucké loutkové divadlo Kašpárkova říše nezájmem malých diváků netrpí. Své o tom může vyprávět jeho principál Aleš Pop, kterého na Univerzitě Palackého známe jako „pána od počítačů“ – správce sítě, aktuálně na cyrilometodějské teologické fakultě.

„Kašpárek je stále fenomén a děti ho vyžadují. Milují ho. Pokud v uváděné hře přímo nevystupuje, tak je alespoň přivítá na představení,“ říká šéf amatérské scény, která v Olomouci působí již 105 let. „Děti stále chodí, pořád to funguje. Co se změnilo, je věkový průměr. Zatímco dříve chodili i čtrnáctiletí, dnes rodiče či prarodiče přijdou i s dvouletými, ty nejstarší děti chodí do první třídy. Tomu se přizpůsobují i inscenace. Současní diváci by Fausta, kterého jsme dříve hráli, neskousli. V divadle se nicméně pozná, kterým dětem rodiče doma čtou,“ dodává.

Aleš Pop se ve světě loutkového divadla pohybuje od mala – jeho otec Zdarek Pop byl velkým nadšencem do tohoto druhu umění a v čele Kašpárkovy říše stál od 60. let, i maminka v divadle pomáhala, loutky oblékala. „Když jsem mohl, snažil jsem se také přidat ruku k dílu, například jsem maloval loutky. Kvůli obrně jsem ale jako malý strávil spoustu času v nemocnicích a lázních. Když jsem pak byl na elektroprůmyslovce, začal jsem v divadle pomáhat s technikou,“ vzpomíná.

Vedení scény se ujal po otcově úmrtí v roce 2008. Nebylo to snadné rozhodnutí – věděl totiž, že to znamená konec volného času, že se divadlu musí všechno podřídit. V právě skončené sezoně měl jen dva volné víkendy. Jak říká, je to řehole, bez které by ale už nemohl existovat.

Co funkce principála obnáší? „Starám se o technické zajištění, opravy loutek, jednám se zřizovatelem, tisknu i vstupenky, občas během představení mluvím za nějakou postavu. K nejvyšším reflektorům už ale ze zdravotních důvodů nelezu a nedělám třeba webovky. To já nerad, ač jsem ajťák,“ směje se tomu paradoxu v kanceláři plné kabelů a různorodé techniky na teologické fakultě. Předtím pečoval o počítačovou síť na lékařské fakultě.

„Elektronika byla a stále je můj velký koníček. Pořád jsem něco bastlil, měl svůj pracovní stůl plný bince. Už na škole jsem opravoval televize. V 90. letech jsem se seznámil více s počítači, když jsem dělal počítačovou sazbu. Začalo se však ozývat zdraví, rozbolela mě záda a také jsem si uvědomil, že už prací trávím většinu dne, tak jsem řekl, že končím. No a zrovna v té době odcházel z lékařské fakulty tehdejší správce sítě,“ přibližuje. Na univerzitě brzy završí třetí desetiletku, před několika lety už pomýšlel na penzi. Ještě ale přijal nabídku na výpomoc na CMTF.

Jako správce sítě je prý také tak trochu holkou pro všechno. Co umí, to udělá, zjistí, co nefunguje, nainstaluje, pokud ví, poradí, pokud ne, poradí, na koho z kolegů z Centra výpočetní techniky se obrátit. „Občas je to stres, když vyučující volají, že mají za pár minut výuku a nemohou něco zapnout. A občas si lámu hlavu s tím, co s dotyčnými přístroji někdo udělal, i když jsou u nich jednoduché instrukce. Ovšem chodím sem rád,“ přiznává.

Budeme-li také kapku přízemní, každá koruna se hodí. Zvlášť pokud ve volném čase úspěšně vedete jako dobrovolník a amatér loutkové divadlo a troufnete si s ním jednou za dva roky i na uspořádání festivalu Čechova Olomouc, jehož jméno odkazuje na zakladatele scény Františka Čecha. „Padnout divadlo nenechám,“ uzavírá Aleš Pop.

Aleš Pop (* 1957)

Jako středoškolák se věnoval sdělovací a zabezpečovací technice, pracoval v přerovských strojírnách, také u Československých drah, později se živil počítačovou sazbou. Od roku 1996 je zaměstnancem Centra výpočetní techniky UP, dvě desetiletí působil jako správce sítě na lékařské, nyní na cyrilometodějské teologické fakultě. Zároveň je principálem olomouckého loutkového divadla Kašpárkova říše, vedení převzal po smrti svého otce. Je také předsedou Skupiny amatérských loutkářů při Svazu českých divadelních ochotníků.

Text vyšel v aktuálním vydání magazínu Žurnál UP.

Byť se může na první pohled zdát, že u současných dětí nemá klasický Kašpárek v konkurenci moderních hrdinů příliš velkou šanci, opak je pravdou. Olomoucké loutkové divadlo Kašpárkova říše nezájmem malých diváků netrpí. Své o tom může vyprávět jeho principál Aleš Pop, kterého na Univerzitě Palackého známe jako „pána od počítačů“ – správce sítě, aktuálně na cyrilometodějské teologické fakultě.

„Kašpárek je stále fenomén a děti ho vyžadují. Milují ho. Pokud v uváděné hře přímo nevystupuje, tak je alespoň přivítá na představení,“ říká šéf amatérské scény, která v Olomouci působí již 105 let. „Děti stále chodí, pořád to funguje. Co se změnilo, je věkový průměr. Zatímco dříve chodili i čtrnáctiletí, dnes rodiče či prarodiče přijdou i s dvouletými, ty nejstarší děti chodí do první třídy. Tomu se přizpůsobují i inscenace. Současní diváci by Fausta, kterého jsme dříve hráli, neskousli. V divadle se nicméně pozná, kterým dětem rodiče doma čtou,“ dodává.

Aleš Pop se ve světě loutkového divadla pohybuje od mala – jeho otec Zdarek Pop byl velkým nadšencem do tohoto druhu umění a v čele Kašpárkovy říše stál od 60. let, i maminka v divadle pomáhala, loutky oblékala. „Když jsem mohl, snažil jsem se také přidat ruku k dílu, například jsem maloval loutky. Kvůli obrně jsem ale jako malý strávil spoustu času v nemocnicích a lázních. Když jsem pak byl na elektroprůmyslovce, začal jsem v divadle pomáhat s technikou,“ vzpomíná.

Vedení scény se ujal po otcově úmrtí v roce 2008. Nebylo to snadné rozhodnutí – věděl totiž, že to znamená konec volného času, že se divadlu musí všechno podřídit. V právě skončené sezoně měl jen dva volné víkendy. Jak říká, je to řehole, bez které by ale už nemohl existovat.

Co funkce principála obnáší? „Starám se o technické zajištění, opravy loutek, jednám se zřizovatelem, tisknu i vstupenky, občas během představení mluvím za nějakou postavu. K nejvyšším reflektorům už ale ze zdravotních důvodů nelezu a nedělám třeba webovky. To já nerad, ač jsem ajťák,“ směje se tomu paradoxu v kanceláři plné kabelů a různorodé techniky na teologické fakultě. Předtím pečoval o počítačovou síť na lékařské fakultě.

„Elektronika byla a stále je můj velký koníček. Pořád jsem něco bastlil, měl svůj pracovní stůl plný bince. Už na škole jsem opravoval televize. V 90. letech jsem se seznámil více s počítači, když jsem dělal počítačovou sazbu. Začalo se však ozývat zdraví, rozbolela mě záda a také jsem si uvědomil, že už prací trávím většinu dne, tak jsem řekl, že končím. No a zrovna v té době odcházel z lékařské fakulty tehdejší správce sítě,“ přibližuje. Na univerzitě brzy završí třetí desetiletku, před několika lety už pomýšlel na penzi. Ještě ale přijal nabídku na výpomoc na CMTF.

Jako správce sítě je prý také tak trochu holkou pro všechno. Co umí, to udělá, zjistí, co nefunguje, nainstaluje, pokud ví, poradí, pokud ne, poradí, na koho z kolegů z Centra výpočetní techniky se obrátit. „Občas je to stres, když vyučující volají, že mají za pár minut výuku a nemohou něco zapnout. A občas si lámu hlavu s tím, co s dotyčnými přístroji někdo udělal, i když jsou u nich jednoduché instrukce. Ovšem chodím sem rád,“ přiznává.

Budeme-li také kapku přízemní, každá koruna se hodí. Zvlášť pokud ve volném čase úspěšně vedete jako dobrovolník a amatér loutkové divadlo a troufnete si s ním jednou za dva roky i na uspořádání festivalu Čechova Olomouc, jehož jméno odkazuje na zakladatele scény Františka Čecha. „Padnout divadlo nenechám,“ uzavírá Aleš Pop.

Aleš Pop (* 1957)

Jako středoškolák se věnoval sdělovací a zabezpečovací technice, pracoval v přerovských strojírnách, také u Československých drah, později se živil počítačovou sazbou. Od roku 1996 je zaměstnancem Centra výpočetní techniky UP, dvě desetiletí působil jako správce sítě na lékařské, nyní na cyrilometodějské teologické fakultě. Zároveň je principálem olomouckého loutkového divadla Kašpárkova říše, vedení převzal po smrti svého otce. Je také předsedou Skupiny amatérských loutkářů při Svazu českých divadelních ochotníků.

Text vyšel v aktuálním vydání magazínu Žurnál UP.

Vedení rektorátního úseku pro legislativu a organizaci se od 1. srpna ujímá Klára Hamuľáková z Právnické fakulty Univerzity Palackého. Doplní tak tým rektora Michaela Kohajdy, který do čela univerzity nastoupil letos v květnu. Nová prorektorka bude mít na starosti činnost právního oddělení, oddělení řízení lidských zdrojů, projektový servis a také jednání a komunikaci s odbory.

„Nabídku stát se prorektorkou jsem přijala s pokorou a vděčností k univerzitě, která je mým profesním domovem už dvacet let. Novou pozici vnímám jako výzvu i příležitost vrátit univerzitě alespoň část z toho, co mi dala. Udělám vše pro to, abych svěřený resort vedla odpovědně a s nasazením,“ říká nová prorektorka pro legislativu a organizaci, která je třetí ženou v aktuálně šestičlenném prorektorském týmu UP. „Paní doktorku Hamuľákovou a výsledky její práce znám již řadu let. Nepochybuji, že zejména v současném období, kdy před naší univerzitou stojí výzva k rychlé adaptaci vnitřních předpisů na proběhlou změnu zákona o vysokých školách, na kterou se jiné univerzity chystaly s dostatečným předstihem, budou velmi užitečné její odborné znalosti, zkušenosti z právní praxe, výborná orientace ve vnitřním prostředí univerzity a zkušenosti získané v univerzitních akademických orgánech,“ přibližuje důvody svého výběru rektor Michael Kohajda.

Klára Hamuľáková je absolventkou Právnické fakulty UP, kde složila i rigorózní zkoušku z občanského práva, doktorské studium absolvovala na Fakultě právnické Západočeské univerzity v Plzni. Jako akademička působí na katedře soukromého práva a civilního procesu PF UP, kde v současné době zastává funkci zástupkyně vedoucího a tajemnice katedry. Ve své odborné a vědecké práci se zaměřuje na problematiku kolektivní ochrany práv, byla řešitelkou řady grantů včetně projektů GA ČR a VGS. Řadu let získává zkušenosti z praxe rovněž jako asistentka soudce Ústavního soudu ČR. Je aktivní také v univerzitní samosprávě jako předsedkyně Akademického senátu PF UP a členka AS UP. Mandát v obou těchto orgánech jí zanikne s nástupem na prorektorské místo.

Mimo akademickou činnost se Klára Hamuľáková věnuje i dobrovolnictví v oblasti ochrany zvířat. Pomáhá záchraně toulavých koček na Olomoucku, aktivně podporuje kastrace a další preventivní projekty. V roce 2023 ji za její dobrovolnickou činnost ocenil rektor UP.

Vedení rektorátního úseku pro legislativu a organizaci se od 1. srpna ujímá Klára Hamuľáková z Právnické fakulty Univerzity Palackého. Doplní tak tým rektora Michaela Kohajdy, který do čela univerzity nastoupil letos v květnu. Nová prorektorka bude mít na starosti činnost právního oddělení, oddělení řízení lidských zdrojů, projektový servis a také jednání a komunikaci s odbory.

„Nabídku stát se prorektorkou jsem přijala s pokorou a vděčností k univerzitě, která je mým profesním domovem už dvacet let. Novou pozici vnímám jako výzvu i příležitost vrátit univerzitě alespoň část z toho, co mi dala. Udělám vše pro to, abych svěřený resort vedla odpovědně a s nasazením,“ říká nová prorektorka pro legislativu a organizaci, která je třetí ženou v aktuálně šestičlenném prorektorském týmu UP. „Paní doktorku Hamuľákovou a výsledky její práce znám již řadu let. Nepochybuji, že zejména v současném období, kdy před naší univerzitou stojí výzva k rychlé adaptaci vnitřních předpisů na proběhlou změnu zákona o vysokých školách, na kterou se jiné univerzity chystaly s dostatečným předstihem, budou velmi užitečné její odborné znalosti, zkušenosti z právní praxe, výborná orientace ve vnitřním prostředí univerzity a zkušenosti získané v univerzitních akademických orgánech,“ přibližuje důvody svého výběru rektor Michael Kohajda.

Klára Hamuľáková je absolventkou Právnické fakulty UP, kde složila i rigorózní zkoušku z občanského práva, doktorské studium absolvovala na Fakultě právnické Západočeské univerzity v Plzni. Jako akademička působí na katedře soukromého práva a civilního procesu PF UP, kde v současné době zastává funkci zástupkyně vedoucího a tajemnice katedry. Ve své odborné a vědecké práci se zaměřuje na problematiku kolektivní ochrany práv, byla řešitelkou řady grantů včetně projektů GA ČR a VGS. Řadu let získává zkušenosti z praxe rovněž jako asistentka soudce Ústavního soudu ČR. Je aktivní také v univerzitní samosprávě jako předsedkyně Akademického senátu PF UP a členka AS UP. Mandát v obou těchto orgánech jí zanikne s nástupem na prorektorské místo.

Mimo akademickou činnost se Klára Hamuľáková věnuje i dobrovolnictví v oblasti ochrany zvířat. Pomáhá záchraně toulavých koček na Olomoucku, aktivně podporuje kastrace a další preventivní projekty. V roce 2023 ji za její dobrovolnickou činnost ocenil rektor UP.

Rozdělení příspěvků a dotací mezi součásti univerzity, představení nové prorektorky i nového studentského senátora a také udělení souhlasu se jmenováním členů nové Vědecké rady UP – tím vším se během svého červencového zasedání zabývali senátoři a senátorky Akademického senátu UP.

Stěžejními body programu bylo projednání Metodiky dělení příspěvků a dotací na UP, která je součástí Metodického pokynu rektora k zajištění účelného využívání příspěvků a dotací na UP pro rozpočtové období kalendářního roku 2025, a také návrhu dělení příspěvků a dotací na součásti UP. Připomínky k materiálu představila Ekonomická komise AS UP, rektor Michael Kohajda jako předkladatel také reagoval na podněty, které vzešly z poměrně podrobné diskuze.

Tu senát završil přijetím usnesení, podle kterého senátoři a senátorky metodiku projednali, a následně též schválili návrh rozdělení příspěvků a dotací na UP pro letošní rok v předloženém znění. O schválení návrhu nyní budou informovány fakulty a vysokoškolský ústav, aby mohly připravit své rozpočty. Poté AS UP projedná rozpočet univerzity.

V dalším jednání senátoři souhlasili s návrhem, aby se členem Rady pro vnitřní hodnocení UP stal prorektor Miroslav Dopita. AS UP také schválil novou Vědeckou radu UP. Ta má celkem 53 členů, s tím, že v jejím čele stojí ze zákona rektor. AS tak rozhodoval celkem o 52 nominacích, u dvou navržených předchozí souhlas se jmenováním neudělil.

Rektor Michael Kohajda představil novou členku svého prorektorského týmu. Od 1. srpna se jí stane Klára Hamuľáková z právnické fakulty, která tak k 31. červenci ukončila svůj mandát senátorky AS UP. Bude mít na starosti legislativu a organizaci. Senátoři vzali rektorův záměr na vědomí.

Akademického senátu se poprvé zúčastnil nový studentský senátor za lékařskou fakultu Matúš Maximilián Jedinák z LF, kterého v senátu přivítala a předala mu osvědčení předsedkyně AS UP Irena Smolová.

Všechna usnesení AS UP najdete zde.

Rozdělení příspěvků a dotací mezi součásti univerzity, představení nové prorektorky i nového studentského senátora a také udělení souhlasu se jmenováním členů nové Vědecké rady UP – tím vším se během svého červencového zasedání zabývali senátoři a senátorky Akademického senátu UP.

Stěžejními body programu bylo projednání Metodiky dělení příspěvků a dotací na UP, která je součástí Metodického pokynu rektora k zajištění účelného využívání příspěvků a dotací na UP pro rozpočtové období kalendářního roku 2025, a také návrhu dělení příspěvků a dotací na součásti UP. Připomínky k materiálu představila Ekonomická komise AS UP, rektor Michael Kohajda jako předkladatel také reagoval na podněty, které vzešly z poměrně podrobné diskuze.

Tu senát završil přijetím usnesení, podle kterého senátoři a senátorky metodiku projednali, a následně též schválili návrh rozdělení příspěvků a dotací na UP pro letošní rok v předloženém znění. O schválení návrhu nyní budou informovány fakulty a vysokoškolský ústav, aby mohly připravit své rozpočty. Poté AS UP projedná rozpočet univerzity.

V dalším jednání senátoři souhlasili s návrhem, aby se členem Rady pro vnitřní hodnocení UP stal prorektor Miroslav Dopita. AS UP také schválil novou Vědeckou radu UP. Ta má celkem 53 členů, s tím, že v jejím čele stojí ze zákona rektor. AS tak rozhodoval celkem o 52 nominacích, u dvou navržených předchozí souhlas se jmenováním neudělil.

Rektor Michael Kohajda představil novou členku svého prorektorského týmu. Od 1. srpna se jí stane Klára Hamuľáková z právnické fakulty, která tak k 31. červenci ukončila svůj mandát senátorky AS UP. Bude mít na starosti legislativu a organizaci. Senátoři vzali rektorův záměr na vědomí.

Akademického senátu se poprvé zúčastnil nový studentský senátor za lékařskou fakultu Matúš Maximilián Jedinák z LF, kterého v senátu přivítala a předala mu osvědčení předsedkyně AS UP Irena Smolová.

Všechna usnesení AS UP najdete zde.

Ocenit a podpořit studenty a studentky, kteří se zapojují do společenského dění, jsou aktivní při budování občanské společnosti, angažují se v dobrovolnictví nebo jiných veřejně prospěšných aktivitách – to je smyslem Cen Jana Opletala. Nejvyšší tuzemské studentské ocenění, které v minulých ročnících získali i zástupci UP, se bude udělovat v listopadu, ale nominovat osobnosti z řad studentů je možné už nyní.

Ceny Jana Opletala uděluje Studentská komora Rady vysokých škol od roku 2004. „Dříve byly udělovány jednou za dva roky, ale díky velkému množství angažovaných mladých lidí, kteří si zaslouží být oceněni, a také spolupráci se spolkem Díky, že můžem se formát udělování změnil. Od roku 2023 je každoročně oceňován jeden laureát v každé ze tří kategorií. Oceňujeme žákyni nebo žáka střední školy, studentku nebo studenta vysoké školy a osobnost do 30 let,“ vysvětlila Tereza Marková, která reprezentuje v Radě vysokých škol studenty UP.

Jan Opletal, jehož jméno ocenění nese, byl studentem Lékařské fakulty Univerzity Karlovy, který se 28. října 1939 zúčastnil protinacistické demonstrace k výročí vzniku Československa. Během ní byl smrtelně postřelen a jeho oběť se tak stala symbolem boje za svobodu a demokracii. Ceny se proto udílejí vždy 11. listopadu, v den výročí jeho úmrtí. Jde o nejvyšší studentské ocenění, které může studující v České republice získat.

Univerzita Palackého má již dva laureáty. V roce 2021 obdržel tuto cenu Michal Nguyen z filozofické fakulty za svou akademickou angažovanost v rámci hájení akademických svobod, posilování studentských práv i nasazení při realizaci aktivit podporujících rovné zacházení (psali jsme zde). V loňském ročníku si originální sošku odnesl Vasyl Kapustej, nyní již absolvent právnické fakulty. Nominovala ho ještě jako studenta fakulta za pomoc jeho rodné Ukrajině, kdy se mu od začátku válečného konfliktu podařilo vybrat od dárců přes 10 milionů korun, které směřovaly na materiální podporu ukrajinských vojáků i civilistů (psali jsme zde).

„Univerzita Palackého v minulých ročnících nominovala několik studujících. Věřím proto, že i letos se najdou vhodní kandidáti a kandidátky k navržení. Od loňského ročníku může osobnosti nominovat každý, tak neváhejte a oceňte šikovné mladé lidi ve svém okolí nominací – a možná příběh nominovaného zaujme Výbor Cen Jana Opletala natolik, že obdrží i cenu. Nominace je snadná – přes formulář na webu až do 24. října 2025,“ doplnila Tereza Marková.

Kdo ceny nakonec získá, rozhodne v závěru října Výbor Cen Jana Opletala složený z osobností vybraných Studentskou komorou Rady vysokých škol a spolkem Díky, že můžem. Laureáti převezmou originální pamětní sošky sochařky Sáry Skoczkové během slavnostního večera v úterý 11. listopadu v pražském divadle Studio Hrdinů.

Studentská komora Rady vysokých škol je jako součást Rady vysokých škol vysokoškolským zákonem stanovená reprezentace, která zastupuje studentky a studenty vysokých škol, hájí jejich práva a postavení, prosazuje jejich zájmy na národní a mezinárodní úrovni. Usiluje o spolupráci mezi studujícími a vyučujícími, dialog s vládou České republiky a orgány veřejné správy a o rozvoj akademické samosprávy. Umožňuje propojení studujících napříč Českou republikou, sdílení dobré praxe a podporu členkám a členům v rámci jejich snahy rozvíjet prostředí své vysoké školy.

Ocenit a podpořit studenty a studentky, kteří se zapojují do společenského dění, jsou aktivní při budování občanské společnosti, angažují se v dobrovolnictví nebo jiných veřejně prospěšných aktivitách – to je smyslem Cen Jana Opletala. Nejvyšší tuzemské studentské ocenění, které v minulých ročnících získali i zástupci UP, se bude udělovat v listopadu, ale nominovat osobnosti z řad studentů je možné už nyní.

Ceny Jana Opletala uděluje Studentská komora Rady vysokých škol od roku 2004. „Dříve byly udělovány jednou za dva roky, ale díky velkému množství angažovaných mladých lidí, kteří si zaslouží být oceněni, a také spolupráci se spolkem Díky, že můžem se formát udělování změnil. Od roku 2023 je každoročně oceňován jeden laureát v každé ze tří kategorií. Oceňujeme žákyni nebo žáka střední školy, studentku nebo studenta vysoké školy a osobnost do 30 let,“ vysvětlila Tereza Marková, která reprezentuje v Radě vysokých škol studenty UP.

Jan Opletal, jehož jméno ocenění nese, byl studentem Lékařské fakulty Univerzity Karlovy, který se 28. října 1939 zúčastnil protinacistické demonstrace k výročí vzniku Československa. Během ní byl smrtelně postřelen a jeho oběť se tak stala symbolem boje za svobodu a demokracii. Ceny se proto udílejí vždy 11. listopadu, v den výročí jeho úmrtí. Jde o nejvyšší studentské ocenění, které může studující v České republice získat.

Univerzita Palackého má již dva laureáty. V roce 2021 obdržel tuto cenu Michal Nguyen z filozofické fakulty za svou akademickou angažovanost v rámci hájení akademických svobod, posilování studentských práv i nasazení při realizaci aktivit podporujících rovné zacházení (psali jsme zde). V loňském ročníku si originální sošku odnesl Vasyl Kapustej, nyní již absolvent právnické fakulty. Nominovala ho ještě jako studenta fakulta za pomoc jeho rodné Ukrajině, kdy se mu od začátku válečného konfliktu podařilo vybrat od dárců přes 10 milionů korun, které směřovaly na materiální podporu ukrajinských vojáků i civilistů (psali jsme zde).

„Univerzita Palackého v minulých ročnících nominovala několik studujících. Věřím proto, že i letos se najdou vhodní kandidáti a kandidátky k navržení. Od loňského ročníku může osobnosti nominovat každý, tak neváhejte a oceňte šikovné mladé lidi ve svém okolí nominací – a možná příběh nominovaného zaujme Výbor Cen Jana Opletala natolik, že obdrží i cenu. Nominace je snadná – přes formulář na webu až do 24. října 2025,“ doplnila Tereza Marková.

Kdo ceny nakonec získá, rozhodne v závěru října Výbor Cen Jana Opletala složený z osobností vybraných Studentskou komorou Rady vysokých škol a spolkem Díky, že můžem. Laureáti převezmou originální pamětní sošky sochařky Sáry Skoczkové během slavnostního večera v úterý 11. listopadu v pražském divadle Studio Hrdinů.

Studentská komora Rady vysokých škol je jako součást Rady vysokých škol vysokoškolským zákonem stanovená reprezentace, která zastupuje studentky a studenty vysokých škol, hájí jejich práva a postavení, prosazuje jejich zájmy na národní a mezinárodní úrovni. Usiluje o spolupráci mezi studujícími a vyučujícími, dialog s vládou České republiky a orgány veřejné správy a o rozvoj akademické samosprávy. Umožňuje propojení studujících napříč Českou republikou, sdílení dobré praxe a podporu členkám a členům v rámci jejich snahy rozvíjet prostředí své vysoké školy.

Na možný nežádoucí účinek potenciálního léčiva na cukrovku nebo vysoký krevní tlak upozornila Kateřina Koubová z Ústavu histologie a embryologie Lékařské fakulty UP. Zjistila, že použití inhibitoru jednoho z enzymů, který hraje významnou roli v procesu diferenciace střevních buněk, tyto buňky poškozuje, což může vést ke vzniku rakoviny.

Problematice diferenciace střevních buněk a konkrétně pak roli solubilní epoxid hydrolázy (sEH) během tohoto procesu se Kateřina Koubová věnovala už jako studentka molekulární a buněčné, resp. experimentální biologie na Přírodovědecké fakultě UP, kdy navázala na výzkum své tehdejší školitelky a nyní kolegyně z ústavu Kateřiny Čížkové. Tímto odborným směrem pokračovala i během nedávno úspěšně dokončeného doktorského studia na LF UP pod vedením přednosty ústavu Zdeňka Taubera. Své poznatky shrnula v disertační práci s názvem Metabolismus kyseliny arachidonové v diferenciaci a karcinogenezi střevních buněk.

„Využití kyseliny arachidonové, kterou získáváme převážně z potravy, je v těle velice variabilní. Je mimo jiné zdrojem pro tvorbu epoxyeikosatrienových kyselin, které jsou dále metabolizovány solubilní epoxid hydrolázou, na kterou jsme se zaměřili. O jejích inhibitorech, deaktivátorech tohoto enzymu, se uvažuje jako o možných léčivech na civilizační nemoci, jako je vysoký krevní tlak nebo cukrovka. My jsme ale zjistili, že použití inhibitoru sEH má na střevní buňky negativní vliv, narušuje jejich vývin a v delším časovém horizontu by mohlo vést ke vzniku zánětu nebo rakoviny ve střevě,“ přiblížila bioložka.

„Nejprve jsme zkoumali in vitro buněčné linie. Když jsme tento inhibitor dali na již diferencované, vyvinuté buňky, měly poškozené mikroklky, které jsou na povrchu a jsou důležité pro vstřebávání živin. Také měly jinak exprimované proteiny než buňky, u kterých inhibitor použit nebyl. Tedy došlo k různému narušení funkčnosti buněk. Následně jsme tyto výsledky porovnávali na lidských tkáních. K dispozici jsme měli i tkáně nádorové, kolorektálního karcinomu, ty mohou být také různě diferencované. U méně diferencovaných nádorů přitom docházelo ke snížení sEH, případně dalších proteinů, podobně jako když jsme použili inhibitor sEH. Tedy ten stav po inhibici se podobal prostředí v nádorové tkáni,“ dodala Kateřina Koubová.

Tomuto tématu by se mladá vědkyně, která se ale před lety původně hlásila ke studiu všeobecného lékařství, ráda věnovala i dále. Zvažuje testování dalších inhibitorů, jejich účinky by pak chtěla zkoumat i na jiných orgánech, mimo jiné na slinivce, kterou zkoumala během loňské zahraniční stáže. Ke svým experimentům chce také využívat 3D modely, které vidí jako udržitelnou budoucnost testování.

Za svou dosavadní odbornou práci, která zahrnuje i dva prvoautorské články v impaktovaných časopisech, Kateřina Koubová již obdržela dvě Ceny děkana LF UP za nejlepší studentské práce a také Výroční cenu České společnosti histo- a cytochemické za nejlepší původní vědeckou publikaci v oboru. Letos je nominována na Cenu pro mladé vědce International Federation of Societies for Histochemistry and Cytochemistry a svůj výzkum představí na kongresu, který se koná na konci srpna v italském Rimini. O měsíc později se pak pokusí co nejlépe zaujmout porotu letošního ročníku soutěže v popularizaci vědy FameLab Czech Republic, mezi jejíž finalisty byla vybrána.

Kateřina Koubová se ovšem nepohybuje jen v mikrosvětě střevních buněk. Její velkou zálibou je tanec, již deset let se skupinou Hany Dezortové tančí flamenco. „Pomáhá mi to se vybít, baví mě ty kostýmy, líčení, barvy, různé pomůcky jako šátky, vějíře, kastaněty. Je to super.“

Na možný nežádoucí účinek potenciálního léčiva na cukrovku nebo vysoký krevní tlak upozornila Kateřina Koubová z Ústavu histologie a embryologie Lékařské fakulty UP. Zjistila, že použití inhibitoru jednoho z enzymů, který hraje významnou roli v procesu diferenciace střevních buněk, tyto buňky poškozuje, což může vést ke vzniku rakoviny.

Problematice diferenciace střevních buněk a konkrétně pak roli solubilní epoxid hydrolázy (sEH) během tohoto procesu se Kateřina Koubová věnovala už jako studentka molekulární a buněčné, resp. experimentální biologie na Přírodovědecké fakultě UP, kdy navázala na výzkum své tehdejší školitelky a nyní kolegyně z ústavu Kateřiny Čížkové. Tímto odborným směrem pokračovala i během nedávno úspěšně dokončeného doktorského studia na LF UP pod vedením přednosty ústavu Zdeňka Taubera. Své poznatky shrnula v disertační práci s názvem Metabolismus kyseliny arachidonové v diferenciaci a karcinogenezi střevních buněk.

„Využití kyseliny arachidonové, kterou získáváme převážně z potravy, je v těle velice variabilní. Je mimo jiné zdrojem pro tvorbu epoxyeikosatrienových kyselin, které jsou dále metabolizovány solubilní epoxid hydrolázou, na kterou jsme se zaměřili. O jejích inhibitorech, deaktivátorech tohoto enzymu, se uvažuje jako o možných léčivech na civilizační nemoci, jako je vysoký krevní tlak nebo cukrovka. My jsme ale zjistili, že použití inhibitoru sEH má na střevní buňky negativní vliv, narušuje jejich vývin a v delším časovém horizontu by mohlo vést ke vzniku zánětu nebo rakoviny ve střevě,“ přiblížila bioložka.

„Nejprve jsme zkoumali in vitro buněčné linie. Když jsme tento inhibitor dali na již diferencované, vyvinuté buňky, měly poškozené mikroklky, které jsou na povrchu a jsou důležité pro vstřebávání živin. Také měly jinak exprimované proteiny než buňky, u kterých inhibitor použit nebyl. Tedy došlo k různému narušení funkčnosti buněk. Následně jsme tyto výsledky porovnávali na lidských tkáních. K dispozici jsme měli i tkáně nádorové, kolorektálního karcinomu, ty mohou být také různě diferencované. U méně diferencovaných nádorů přitom docházelo ke snížení sEH, případně dalších proteinů, podobně jako když jsme použili inhibitor sEH. Tedy ten stav po inhibici se podobal prostředí v nádorové tkáni,“ dodala Kateřina Koubová.

Tomuto tématu by se mladá vědkyně, která se ale před lety původně hlásila ke studiu všeobecného lékařství, ráda věnovala i dále. Zvažuje testování dalších inhibitorů, jejich účinky by pak chtěla zkoumat i na jiných orgánech, mimo jiné na slinivce, kterou zkoumala během loňské zahraniční stáže. Ke svým experimentům chce také využívat 3D modely, které vidí jako udržitelnou budoucnost testování.

Za svou dosavadní odbornou práci, která zahrnuje i dva prvoautorské články v impaktovaných časopisech, Kateřina Koubová již obdržela dvě Ceny děkana LF UP za nejlepší studentské práce a také Výroční cenu České společnosti histo- a cytochemické za nejlepší původní vědeckou publikaci v oboru. Letos je nominována na Cenu pro mladé vědce International Federation of Societies for Histochemistry and Cytochemistry a svůj výzkum představí na kongresu, který se koná na konci srpna v italském Rimini. O měsíc později se pak pokusí co nejlépe zaujmout porotu letošního ročníku soutěže v popularizaci vědy FameLab Czech Republic, mezi jejíž finalisty byla vybrána.

Kateřina Koubová se ovšem nepohybuje jen v mikrosvětě střevních buněk. Její velkou zálibou je tanec, již deset let se skupinou Hany Dezortové tančí flamenco. „Pomáhá mi to se vybít, baví mě ty kostýmy, líčení, barvy, různé pomůcky jako šátky, vějíře, kastaněty. Je to super.“

Vědeckotechnický park UP, který propojuje univerzitní výzkum s praxí a podporuje podnikavost v regionu, čeká od srpna personální změna. Po odchodu dosavadního ředitele Petra Kubečky byl na základě výběrového řízení jmenován novým ředitelem Petr Suchomel. Funkce se ujme 1. srpna 2025.

Petr Suchomel je s univerzitním prostředím spojen téměř dvacet let, a to jako student, doktorand, akademický pracovník i člen týmu Vědeckotechnického parku UP. Právě ve VTP UP působí více než deset let a z pozice vedoucího oddělení transferu znalostí a technologií se intenzivně věnoval převádění výsledků výzkumu a nových poznatků do praxe, ochraně duševního vlastnictví i podpoře podnikání. „Rád bych, aby byl Vědeckotechnický park UP i nadále napříč univerzitou vnímán jako kvalitní partner s vysokou mírou odbornosti. Zároveň je pro mě důležité, abychom byli volbou číslo jedna pro firmy a další organizace, které chtějí s univerzitou spolupracovat a rozvíjet inovace vznikající na UP,“ uvedl Petr Suchomel.

Vědeckotechnický park UP je důležitým mostem mezi výzkumem na UP a praxí. Pomáhá výzkumníkům z univerzity přenášet výsledky jejich práce do komerční sféry, podporuje vznik startupů i podnikatelské aktivity studentů a navazuje partnerství s firmami nejen v olomouckém regionu, ale také na národní a mezinárodní úrovni.

VTP UP provozuje inkubátor pro začínající podnikatele a je taktéž centrem pro transfer znalostí a technologií, které pomáhá uvádět vědecké objevy do praxe. V moderním objektu Envelopa Hub v centru Olomouce provozuje mimo jiné digitální inovační hub DIGI2Health a coworkingové prostory Element Coworking. V rámci svých aktivit usiluje o podporu podnikavosti mezi studenty a zaměstnanci UP, a to prostřednictvím podnikatelské soutěže Podnikavá hlava, byznysové konference UP Business Camp a dalších networkingových aktivit pro začínající podnikatele.

Vědeckotechnický park UP, který propojuje univerzitní výzkum s praxí a podporuje podnikavost v regionu, čeká od srpna personální změna. Po odchodu dosavadního ředitele Petra Kubečky byl na základě výběrového řízení jmenován novým ředitelem Petr Suchomel. Funkce se ujme 1. srpna 2025.

Petr Suchomel je s univerzitním prostředím spojen téměř dvacet let, a to jako student, doktorand, akademický pracovník i člen týmu Vědeckotechnického parku UP. Právě ve VTP UP působí více než deset let a z pozice vedoucího oddělení transferu znalostí a technologií se intenzivně věnoval převádění výsledků výzkumu a nových poznatků do praxe, ochraně duševního vlastnictví i podpoře podnikání. „Rád bych, aby byl Vědeckotechnický park UP i nadále napříč univerzitou vnímán jako kvalitní partner s vysokou mírou odbornosti. Zároveň je pro mě důležité, abychom byli volbou číslo jedna pro firmy a další organizace, které chtějí s univerzitou spolupracovat a rozvíjet inovace vznikající na UP,“ uvedl Petr Suchomel.

Vědeckotechnický park UP je důležitým mostem mezi výzkumem na UP a praxí. Pomáhá výzkumníkům z univerzity přenášet výsledky jejich práce do komerční sféry, podporuje vznik startupů i podnikatelské aktivity studentů a navazuje partnerství s firmami nejen v olomouckém regionu, ale také na národní a mezinárodní úrovni.

VTP UP provozuje inkubátor pro začínající podnikatele a je taktéž centrem pro transfer znalostí a technologií, které pomáhá uvádět vědecké objevy do praxe. V moderním objektu Envelopa Hub v centru Olomouce provozuje mimo jiné digitální inovační hub DIGI2Health a coworkingové prostory Element Coworking. V rámci svých aktivit usiluje o podporu podnikavosti mezi studenty a zaměstnanci UP, a to prostřednictvím podnikatelské soutěže Podnikavá hlava, byznysové konference UP Business Camp a dalších networkingových aktivit pro začínající podnikatele.

Slovo „demokracie“ slýcháváme z médií každý den. Doplněné bývá často o dovětek, že je demokracie v krizi, že jí ubývá nebo že se drolí. Je to ale realita? A pokud ano, co s tím můžeme dělat? Na tyto i další otázky hledá odpovědi kniha Eroze demokracie?, kterou napsali politologové z Filozofické fakulty UP Pavel Šaradín a Eva Lebedová se spolupracovníky.

Aktuální titul vydalo v politologické řadě nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury. V jednotlivých kapitolách autoři vymezují základní teoretická východiska tématu, objasňují mimo jiné koncept nazvaný democratic backsliding (oslabování demokracie), na základě dat několikaletých výzkumů ukazují, jaká rizika pro demokracii identifikuje sama česká společnost, zda lidé rozumí a důvěřují institucím, které ji garantují, či cítí potřebu jejího posílení.

„Jak čeští občané vnímají erozi demokracie u nás, tedy možný úpadek demokracie, se čtenář podrobně dozví v pěti analytických kapitolách. Každá se na toto téma dívá jinou optikou. Například z pohledu vzdělávání a demokracie, regionálních rozdílů nebo politické efektivity. Ale až když si knihu skutečně čtenář otevře, dozví se do hloubky, jaké odpovědi na tuto otázku přináší náš výzkum. Uvedu jen, že polovina respondentů si vůbec nepřipouští možnost zániku demokracie, protože máme vytvořeny dostatečně silné systémové pojistky. Občané se také shodují v tom, že konec ústavního soudu a svobodných voleb by představoval také konec demokracie,“ říká politoložka Eva Lebedová z FF UP a dodává, že autorskému týmu šlo kromě představení důležitých dat o vnímání demokracie českými občany i o zvýšení povědomí o jejím fungování. Knihou se snaží podpořit občanské vzdělávání a informovat politiky o důvodech narůstající nespokojenosti s demokracií i hlavními zdroji nedůvěry v ni.

I proto je zajímavé, že se autoři zaměřili i na regionální specifika, která ovlivňují vztah občanů k demokracii. Na příkladu Bruntálska prezentují, jak lidé přestanou důvěřovat státu, když nefungují základní služby a infrastruktura, tedy když mají oprávněný pocit, že jsou na okraji zájmů politiků a prokazatelně se jim žije hůř než jinde. Závěrečná kapitola publikace pak shrnuje i stav občanského vzdělávání, které odborníci vidí jako efektivní cestu výchovy k demokracii. Docházejí k závěru, že ani třicet let od přechodu k demokratickému systému česká společnost nedokázala vytvořit jeho ucelený a funkční systém.

Informace, které přináší nová publikace, mohou být zajímavé pro politology, studenty i politiky. „Každé z uvedených skupin přinese přečtení knihy důležitou perspektivu ohledně vývoje a stavu české demokracie. Pro politology, ale i politiky budou asi nejzajímavější data získaná z rozhovorů mezi lidmi a z kvantitativních šetření. Tato data ukazují vnímání demokracie českými občany a rezervy v podpoře demokracie. V postojích k demokracii lze českou veřejnost v zásadě rozdělit na dvě skupiny. Na lidi spokojené s polistopadovým vývojem (převážně sympatizanti vládních stran) a ty nespokojené (převážně stoupenci opozice). Tyto dvě skupiny také vnímají odlišně faktory, které ohrožují demokracii. Jedni se obávají populismu ze strany politiků i nárůstu extremismu jako takového, druzí jako zásadní limity vnímají nedostatečnou odpovědnost politiků a zohlednění potřeb občanů,“ vysvětluje politoložka FF UP. Studentům pak doporučuje kapitoly představující stav výzkumu demokratické teorie, konceptu úpadku demokracie. „Určitě si důležité a zajímavé informace v této knize najdou nejen tyto tři skupiny, ale velmi ji doporučuji i lidem, které baví sledovat politiku, novinářům, komentátorům politiky a veřejného dění, pedagogům,“ dodává Eva Lebedová. 

Slovo „demokracie“ slýcháváme z médií každý den. Doplněné bývá často o dovětek, že je demokracie v krizi, že jí ubývá nebo že se drolí. Je to ale realita? A pokud ano, co s tím můžeme dělat? Na tyto i další otázky hledá odpovědi kniha Eroze demokracie?, kterou napsali politologové z Filozofické fakulty UP Pavel Šaradín a Eva Lebedová se spolupracovníky.

Aktuální titul vydalo v politologické řadě nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury. V jednotlivých kapitolách autoři vymezují základní teoretická východiska tématu, objasňují mimo jiné koncept nazvaný democratic backsliding (oslabování demokracie), na základě dat několikaletých výzkumů ukazují, jaká rizika pro demokracii identifikuje sama česká společnost, zda lidé rozumí a důvěřují institucím, které ji garantují, či cítí potřebu jejího posílení.

„Jak čeští občané vnímají erozi demokracie u nás, tedy možný úpadek demokracie, se čtenář podrobně dozví v pěti analytických kapitolách. Každá se na toto téma dívá jinou optikou. Například z pohledu vzdělávání a demokracie, regionálních rozdílů nebo politické efektivity. Ale až když si knihu skutečně čtenář otevře, dozví se do hloubky, jaké odpovědi na tuto otázku přináší náš výzkum. Uvedu jen, že polovina respondentů si vůbec nepřipouští možnost zániku demokracie, protože máme vytvořeny dostatečně silné systémové pojistky. Občané se také shodují v tom, že konec ústavního soudu a svobodných voleb by představoval také konec demokracie,“ říká politoložka Eva Lebedová z FF UP a dodává, že autorskému týmu šlo kromě představení důležitých dat o vnímání demokracie českými občany i o zvýšení povědomí o jejím fungování. Knihou se snaží podpořit občanské vzdělávání a informovat politiky o důvodech narůstající nespokojenosti s demokracií i hlavními zdroji nedůvěry v ni.

I proto je zajímavé, že se autoři zaměřili i na regionální specifika, která ovlivňují vztah občanů k demokracii. Na příkladu Bruntálska prezentují, jak lidé přestanou důvěřovat státu, když nefungují základní služby a infrastruktura, tedy když mají oprávněný pocit, že jsou na okraji zájmů politiků a prokazatelně se jim žije hůř než jinde. Závěrečná kapitola publikace pak shrnuje i stav občanského vzdělávání, které odborníci vidí jako efektivní cestu výchovy k demokracii. Docházejí k závěru, že ani třicet let od přechodu k demokratickému systému česká společnost nedokázala vytvořit jeho ucelený a funkční systém.

Informace, které přináší nová publikace, mohou být zajímavé pro politology, studenty i politiky. „Každé z uvedených skupin přinese přečtení knihy důležitou perspektivu ohledně vývoje a stavu české demokracie. Pro politology, ale i politiky budou asi nejzajímavější data získaná z rozhovorů mezi lidmi a z kvantitativních šetření. Tato data ukazují vnímání demokracie českými občany a rezervy v podpoře demokracie. V postojích k demokracii lze českou veřejnost v zásadě rozdělit na dvě skupiny. Na lidi spokojené s polistopadovým vývojem (převážně sympatizanti vládních stran) a ty nespokojené (převážně stoupenci opozice). Tyto dvě skupiny také vnímají odlišně faktory, které ohrožují demokracii. Jedni se obávají populismu ze strany politiků i nárůstu extremismu jako takového, druzí jako zásadní limity vnímají nedostatečnou odpovědnost politiků a zohlednění potřeb občanů,“ vysvětluje politoložka FF UP. Studentům pak doporučuje kapitoly představující stav výzkumu demokratické teorie, konceptu úpadku demokracie. „Určitě si důležité a zajímavé informace v této knize najdou nejen tyto tři skupiny, ale velmi ji doporučuji i lidem, které baví sledovat politiku, novinářům, komentátorům politiky a veřejného dění, pedagogům,“ dodává Eva Lebedová. 

Aktivní senioři se mohou přihlásit do nových kurzů v Pevnosti poznání Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého. Program startuje 15. září a je otevřen každému bez ohledu na předchozí vzdělání a neklade překážky ani těm, kteří mají menší zdravotní omezení. Cílem je srozumitelnou zážitkovou formou posilovat poznávací a pohybové schopnosti, rozšiřovat obzory a pomáhat s orientací ve stále rychlejším a často komplikovaném světě. 

Podle lektorky a vedoucí projektu Ivany Fellnerové kurzy reagují nejen na rostoucí výskyt civilizačních onemocnění, jako jsou deprese, demence, autoimunitní a psychosomatické potíže nebo problémy s pohybovým aparátem, ale také na častý pocit osamocení, ztráty sebedůvěry a společenské izolace seniorů.

Účastníky čekají interaktivní workshopy zaměřené na fyziologii lidského těla, pohyb a fyzioterapii, trénink paměti a koncentrace, jógu se zaměřením i na zdravé trávení, muzikoterapii, arteterapii i praktické dovednosti pro bezpečné fungování v online prostředí. Kurzy vedou zkušení lektoři, každý účastník navíc obdrží bohaté barevné materiály s informacemi k tématům i s představením jednotlivých lektorů.

„Snažíme se učit seniory, jak se zorientovat ve změti často protichůdných tvrzení, jak si informace ověřovat a nenechat se zahlcovat. V tom velmi pomáhají lekce psychologie a IT bezpečnosti. Ostatní lektoři pak na těchto teoretických základech staví a dále je rozvíjejí v praktických činnostech. Senioři si mohou sami vyzkoušet, jestli je pro jejich mozek náročnější řešit hlavolamy nebo zvládnout pohybové variace například při lekcích žonglování nebo tance,“ popisuje Ivana Fellnerová.

Program organizuje od roku 2016 spolek Pro poznání za podpory Olomouckého kraje. Přihlásit se je možné jednoduše na webových stránkách Pevnosti poznání (zde), kde je také podrobný program a fotogalerie z předchozích ročníků. Pokud někdo dává přednost osobnímu kontaktu, stačí přijít do pokladny Pevnosti poznání (každý den kromě pondělí od 9:00 do 17:00 hodin). Na kurz je možné zakoupit také dárkový poukaz. 

Aktivní senioři se mohou přihlásit do nových kurzů v Pevnosti poznání Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého. Program startuje 15. září a je otevřen každému bez ohledu na předchozí vzdělání a neklade překážky ani těm, kteří mají menší zdravotní omezení. Cílem je srozumitelnou zážitkovou formou posilovat poznávací a pohybové schopnosti, rozšiřovat obzory a pomáhat s orientací ve stále rychlejším a často komplikovaném světě. 

Podle lektorky a vedoucí projektu Ivany Fellnerové kurzy reagují nejen na rostoucí výskyt civilizačních onemocnění jako jsou deprese, demence, autoimunitní a psychosomatické potíže nebo problémy s pohybovým aparátem, ale také na častý pocit osamocení, ztráty sebedůvěry a společenské izolace seniorů.

Účastníky čekají interaktivní workshopy zaměřené na fyziologii lidského těla, pohyb a fyzioterapii, trénink paměti a koncentrace, jógu se zaměřením i na zdravé trávení, muzikoterapii, arteterapii i praktické dovednosti pro bezpečné fungování v online prostředí. Kurzy vedou zkušení lektoři, každý účastník navíc obdrží bohaté barevné materiály s informacemi k tématům i s představením jednotlivých lektorů.

„Snažíme se učit seniory, jak se zorientovat ve změti často protichůdných tvrzení, jak si informace ověřovat a nenechat se zahlcovat. V tom velmi pomáhají lekce psychologie a IT bezpečnosti. Ostatní lektoři pak na těchto teoretických základech staví a dále je rozvíjejí v praktických činnostech. Senioři si mohou sami vyzkoušet, jestli je pro jejich mozek náročnější řešit hlavolamy nebo zvládnout pohybové variace například při lekcích žonglování nebo tance,“ popisuje Ivana Fellnerová.

Program organizuje od roku 2016 spolek Pro poznání za podpory Olomouckého kraje. Přihlásit se je možné jednoduše na webových stránkách Pevnosti poznání (zde), kde je také podrobný program a fotogalerie z předchozích ročníků. Pokud někdo dává přednost osobnímu kontaktu, stačí přijít do pokladny Pevnosti poznání (každý den kromě pondělí od 9:00 do 17:00 hodin). Na kurz je možné zakoupit také dárkový poukaz.