Feed aggregator

Produkci a spotřebě potravin se věnuje letošní festival Země na talíři, který se koná v úterý 16. července v Olomouci. V rámci projektu Hra o klima! Na tahu před změnou klimatu ho pořádají organizace Na mysli, z. ú., výzkumný program Potraviny pro budoucnost Strategie AV21, Ústav experimentální botaniky (ÚEB) Akademie věd ČR a Pevnost poznání Univerzity Palackého.

Návštěvníci se v Pevnosti poznání mohou od 16 hodin těšit na zajímavý program, jehož součástí je filmová projekce, beseda i praktický workshop. Přehlídka má podle Viktorie Tenzerové z organizace Na mysli, z. ú. upozornit na to, že zajistit do budoucna potraviny pro všechny obyvatele planety nebude jednoduché a řešení je třeba hledat už nyní. „Dostatek potravin je klíčový pro udržení stability a prosperity společnosti. Musíme reagovat na změnu klimatu i na to, že obyvatel planety neustále přibývá. Měli bychom podporovat udržitelnou zemědělskou produkci, minimalizovat erozi půdy a chránit vodní zdroje. Současně je potřeba vyšlechtit plodiny, které budou odolnější, výnosnější a lépe zvládnou změnu klimatu,“ vysvětluje Viktorie Tenzerová.

Festivalovou filmovou projekci odstartuje belgický snímek Vzhůru na pole! od autorů Michaël Antoine, Nicolas Bier a Jean-Simon Gérard. Tento film zavede diváky do různých koutů světa a představí inspirativní příběhy farmářů a farmářek, kteří prosazují udržitelné rodinné a komunitní zemědělství. Snímek také otevírá ožehavý problém dneška, kterým je plýtvání potravinami. Na světě stále trpí hladem 800 milionů lidí, přesto se třetina všeho vyprodukovaného jídla vyhodí nebo znehodnotí.

Hostem letošního festivalu je lesník a včelař Jiří Gottwald, který zcela změnil území vyčerpané intenzivním zemědělstvím.  U Nového Jičína vysadil na pěti hektarech medonosné pásy, krajinotvorný sad a vybudoval tůň.  Jak říká jedna z organizátorek Veronika Miklíková z Na mysli, z. ú., Jiří Gottwald tak v lesích zvýšil druhovou pestrost a hospodaří způsobem, u kterého nevznikají holiny. „Díky tomu se voda vsakuje do půdy postupně, takže se na ní lépe daří rostlinám a nehrozí půdní eroze.  To vše má příznivý vliv na mikroklima krajiny. Na jeho pozemcích se zvyšuje biodiverzita a postupně roste počet druhů živočichů, rostlin, hub a mikroorganismů. Jiří Gottwald nepoužívá herbicidy a umělá hnojiva a projekt využívá také ke vzdělávacím účelům,“ dodává Veronika Miklíková.

Součástí festivalu je také praktický workshop zaměřený na výrobu kombuchy. Zájemci se dozví vše o jejím využití a zdravotních přínosech. Nebudou chybět ani zajímavé recepty a ochutnávka v různých stádiích vývoje od čaje přes vykvašenou kombuchu až po kombuchový ocet.

Festival Země na talíři se uskuteční v úterý 16. července od 16 hodin v Pevnosti poznání. Vstup je zdarma.

 

Produkci a spotřebě potravin se věnuje letošní festival Země na talíři, který se koná v úterý 16. července v Olomouci. V rámci projektu Hra o klima! Na tahu před změnou klimatu ho pořádají organizace Na mysli, z. ú., výzkumný program Potraviny pro budoucnost Strategie AV21, Ústav experimentální botaniky (ÚEB) Akademie věd ČR a Pevnost poznání Univerzity Palackého.

Návštěvníci se v Pevnosti poznání mohou od 16 hodin těšit na zajímavý program, jehož součástí je filmová projekce, beseda i praktický workshop. Přehlídka má podle Viktorie Tenzerové z organizace Na mysli, z. ú. upozornit na to, že zajistit do budoucna potraviny pro všechny obyvatele planety nebude jednoduché a řešení je třeba hledat už nyní. „Dostatek potravin je klíčový pro udržení stability a prosperity společnosti. Musíme reagovat na změnu klimatu i na to, že obyvatel planety neustále přibývá. Měli bychom podporovat udržitelnou zemědělskou produkci, minimalizovat erozi půdy a chránit vodní zdroje. Současně je potřeba vyšlechtit plodiny, které budou odolnější, výnosnější a lépe zvládnou změnu klimatu,“ vysvětluje Viktorie Tenzerová.

Festivalovou filmovou projekci odstartuje belgický snímek Vzhůru na pole! od autorů Michaël Antoine, Nicolas Bier a Jean-Simon Gérard. Tento film zavede diváky do různých koutů světa a představí inspirativní příběhy farmářů a farmářek, kteří prosazují udržitelné rodinné a komunitní zemědělství. Snímek také otevírá ožehavý problém dneška, kterým je plýtvání potravinami. Na světě stále trpí hladem 800 milionů lidí, přesto se třetina všeho vyprodukovaného jídla vyhodí nebo znehodnotí.

Hostem letošního festivalu je lesník a včelař Jiří Gottwald, který zcela změnil území vyčerpané intenzivním zemědělstvím.  U Nového Jičína vysadil na pěti hektarech medonosné pásy, krajinotvorný sad a vybudoval tůň.  Jak říká jedna z organizátorek Veronika Miklíková z Na mysli, z. ú., Jiří Gottwald tak v lesích zvýšil druhovou pestrost a hospodaří způsobem, u kterého nevznikají holiny. „Díky tomu se voda vsakuje do půdy postupně, takže se na ní lépe daří rostlinám a nehrozí půdní eroze.  To vše má příznivý vliv na mikroklima krajiny. Na jeho pozemcích se zvyšuje biodiverzita a postupně roste počet druhů živočichů, rostlin, hub a mikroorganismů. Jiří Gottwald nepoužívá herbicidy a umělá hnojiva a projekt využívá také ke vzdělávacím účelům,“ dodává Veronika Miklíková.

Součástí festivalu je také praktický workshop zaměřený na výrobu kombuchy. Zájemci se dozví vše o jejím využití a zdravotních přínosech. Nebudou chybět ani zajímavé recepty a ochutnávka v různých stádiích vývoje od čaje přes vykvašenou kombuchu až po kombuchový ocet.

Festival Země na talíři se uskuteční v úterý 16. července od 16 hodin v Pevnosti poznání. Vstup je zdarma.

 

Vedoucím CATRIN-CRH, jedné ze tří divizí CATRIN Univerzity Palackého, je od května letošního roku odborník na chemickou biologii rostlinných hormonů Lukáš Spíchal. Ve funkci vystřídal Ivo Fréborta, který již o tento post neusiloval.

Dosud jste vedl jednu z výzkumných skupin CATRIN. Proč jste se rozhodl ucházet o pozici vedoucího CATRIN-CRH?

Jakožto vedoucí výzkumné skupiny Fenotypizace, která je svým zaměřením a personálním složením interdisciplinární, jsem vnímal obrovskou perspektivu a potenciál spolupráce mezi skupinami v rámci CATRIN- CRH, ale i mezi skupinami napříč divizemi CATRIN. Snažil jsem se tento potenciál využít a úspěšné budování těchto interakcí se již promítá do publikačních a projektových úspěchů, z čehož mám upřímnou radost. Motivací ucházet se o post vedoucího divize bylo tedy, mimo jiné, zúročit tyto zkušenosti a z pozice vedoucího podporovat tyto vazby a stimulovat tvorbu nových. Chtěl bych, aby se výzkumné skupiny CATRIN-CRH tematicky maximálně propojily ve směřování za společným výzkumným cílem reagujícím na výzvy z oblastí potravinové bezpečnosti, udržitelného zemědělství a změn klimatu pomocí inovativních řešení.  

Je jednou z cest k tomuto cíli nedávná restrukturalizace výzkumných skupin?

Ano, měl jsem pocit, že přílišná atomizace do menších skupin vytváří mentální bariéry a podporuje spíše snahu vnitřně soutěžit. To není ku prospěchu celku. Právě odstranění těchto bariér může posílit uvědomění si vzájemné prospěšnosti. Sloučil jsem skupiny, kde tematické či projektové propojení již existovalo. Navíc jsem tím chtěl spojit některé skupiny tak, aby tvořily komplexnější týmy navzájem komplementárních pracovníků a byly vyváženější z hlediska svého potenciálu ve směru k základnímu a aplikovanému výzkumu.

Jaké další úkoly jste si stanovil?

Rád bych dále zvýšil grantovou úspěšnost, vytvořil strategická partnerství s výzkumnými institucemi v ČR a zahraničí a komerční sférou. Chtěl bych maximálně podpořit růst mladých, nadějných vědců. CATRIN-CRH je již nyní místem, kam přijíždí mnoho studentů a výzkumníků ze zahraničí na kratší i delší výzkumné pobyty. Budu se snažit, aby tímto naše divize, jakožto hrdá součást VŠÚ CATRIN, pomohla budovat dobré jméno Univerzity Palackého ve světě.

Zmínil jste, že budování interakcí se již promítá do publikačních a projektových úspěchů. Můžete být konkrétnější?

Dobrým příkladem je projekt Horizon Europe PATAFEST, na kterém se podílí hned dvě skupiny CATRIN-CRH. Diskuze, které spolu členové z dosti tematicky odlišných oblastí byli nuceni vést při přípravě projektu, ale i nyní v průběhu jeho řešení, vedly k většímu vzájemnému pochopení a nalezení styčných bodů. Generovaly nové náměty na další společné projekty, které byly společně podány, a doufám, že některé z nich získají finanční podporu. V oblasti publikací je určitě dobrým příkladem propojení mezi skupinami Fenotypizace a Fytochemie, které vlastně vyústilo ve formální spojení do jedné výzkumné skupiny Interakce rostlin s prostředím.

Pro CATRIN je důležitý i transfer poznatků do praxe. Máte nějaké plány i v této oblasti?

Ano, úspěšná valorizace nových vlastních poznatků je jednou z klíčových oblastí, kterým se chci věnovat. Vzhledem ke svým letitým zkušenostem s různými formami valorizace know-how přes projekty aplikovaného výzkumu s průmyslovými partnery, licencování know-how i založení a vedení spin-out společnosti si dobře uvědomuji všechny stránky tohoto procesu. Tedy nejen to, že vznikne výsledek s komerčním potenciálem, ale také vše, co to obnáší zvenčí, ale i uvnitř skupiny. V tomto ohledu se můžu opřít o skvělý tým oddělení transferu technologií CATRIN, se kterým již mapujeme potenciál jednotlivých skupin a spolupracujeme na vytvoření strategie pro CATRIN-CRH.

Co vás během prvních týdnů ve funkci překvapilo a z čeho máte největší radost?

Vzhledem k tomu, že v CATRIN-CRH působím od počátku a její fungování jsem již znal z pozice vedoucího výzkumné skupiny, tak těch překvapení moc nebylo. Radost mám určitě z pozitivního přijetí mých vizí na úrovni vedení CATRIN a ostatních divizí, včetně jejich výzkumných skupin, a okamžité podpory vedoucích skupin k propojení našich témat. Prvním skvělým výsledkem by mohlo být zřízení společného pracoviště rozšiřujícího výzkum v oblasti biosenzingu, který je skvěle rozběhnut v CATRIN- RCPTM, do témat rostlinné produkce a potravinové bezpečnosti řešených v CATRIN-CRH.

Jak vidíte CATRIN-CRH nyní a kde byste ji rád viděl na konci vašeho funkčního období?

CATRIN-CRH se nyní nachází v období nutné stabilizace a adaptace na podmínky, ve kterých jako část vysokoškolského ústavu na UP vznikla a s nimiž se musí potýkat. Vzhledem ke způsobu financování silně orientovaném na projekty jsme již prokázali, že dokážeme získat dostatek financí z evropských a národních soutěží. Rád bych viděl CATRIN-CRH jako jeden tým, který bude díky své multidisciplinaritě schopný nacházet nová, na UP doposud neřešená témata, atraktivní pro studenty a mladé vědce ze zahraničí. Rád bych také viděl CATRIN-CRH jako vyhledávaného a úspěšného partnera v rámci mezinárodních konsorcií, ale také pro průmyslové partnery.

Vedoucím CATRIN-CRH, jedné ze tří divizí CATRIN Univerzity Palackého, je od května letošního roku odborník na chemickou biologii rostlinných hormonů Lukáš Spíchal. Ve funkci vystřídal Ivo Fréborta, který již o tento post neusiloval.

Dosud jste vedl jednu z výzkumných skupin CATRIN. Proč jste se rozhodl ucházet o pozici vedoucího CATRIN-CRH?

Jakožto vedoucí výzkumné skupiny Fenotypizace, která je svým zaměřením a personálním složením interdisciplinární, jsem vnímal obrovskou perspektivu a potenciál spolupráce mezi skupinami v rámci CATRIN- CRH, ale i mezi skupinami napříč divizemi CATRIN. Snažil jsem se tento potenciál využít a úspěšné budování těchto interakcí se již promítá do publikačních a projektových úspěchů, z čehož mám upřímnou radost. Motivací ucházet se o post vedoucího divize bylo tedy, mimo jiné, zúročit tyto zkušenosti a z pozice vedoucího podporovat tyto vazby a stimulovat tvorbu nových. Chtěl bych, aby se výzkumné skupiny CATRIN-CRH tematicky maximálně propojily ve směřování za společným výzkumným cílem reagujícím na výzvy z oblastí potravinové bezpečnosti, udržitelného zemědělství a změn klimatu pomocí inovativních řešení.  

Je jednou z cest k tomuto cíli nedávná restrukturalizace výzkumných skupin?

Ano, měl jsem pocit, že přílišná atomizace do menších skupin vytváří mentální bariéry a podporuje spíše snahu vnitřně soutěžit. To není ku prospěchu celku. Právě odstranění těchto bariér může posílit uvědomění si vzájemné prospěšnosti. Sloučil jsem skupiny, kde tematické či projektové propojení již existovalo. Navíc jsem tím chtěl spojit některé skupiny tak, aby tvořily komplexnější týmy navzájem komplementárních pracovníků a byly vyváženější z hlediska svého potenciálu ve směru k základnímu a aplikovanému výzkumu.

Jaké další úkoly jste si stanovil?

Rád bych dále zvýšil grantovou úspěšnost, vytvořil strategická partnerství s výzkumnými institucemi v ČR a zahraničí a komerční sférou. Chtěl bych maximálně podpořit růst mladých, nadějných vědců. CATRIN-CRH je již nyní místem, kam přijíždí mnoho studentů a výzkumníků ze zahraničí na kratší i delší výzkumné pobyty. Budu se snažit, aby tímto naše divize, jakožto hrdá součást VŠÚ CATRIN, pomohla budovat dobré jméno Univerzity Palackého ve světě.

Zmínil jste, že budování interakcí se již promítá do publikačních a projektových úspěchů. Můžete být konkrétnější?

Dobrým příkladem je projekt Horizon Europe PATAFEST, na kterém se podílí hned dvě skupiny CATRIN-CRH. Diskuze, které spolu členové z dosti tematicky odlišných oblastí byli nuceni vést při přípravě projektu, ale i nyní v průběhu jeho řešení, vedly k většímu vzájemnému pochopení a nalezení styčných bodů. Generovaly nové náměty na další společné projekty, které byly společně podány, a doufám, že některé z nich získají finanční podporu. V oblasti publikací je určitě dobrým příkladem propojení mezi skupinami Fenotypizace a Fytochemie, které vlastně vyústilo ve formální spojení do jedné výzkumné skupiny Interakce rostlin s prostředím.

Pro CATRIN je důležitý i transfer poznatků do praxe. Máte nějaké plány i v této oblasti?

Ano, úspěšná valorizace nových vlastních poznatků je jednou z klíčových oblastí, kterým se chci věnovat. Vzhledem ke svým letitým zkušenostem s různými formami valorizace know-how přes projekty aplikovaného výzkumu s průmyslovými partnery, licencování know-how i založení a vedení spin-out společnosti si dobře uvědomuji všechny stránky tohoto procesu. Tedy nejen to, že vznikne výsledek s komerčním potenciálem, ale také vše, co to obnáší zvenčí, ale i uvnitř skupiny. V tomto ohledu se můžu opřít o skvělý tým oddělení transferu technologií CATRIN, se kterým již mapujeme potenciál jednotlivých skupin a spolupracujeme na vytvoření strategie pro CATRIN-CRH.

Co vás během prvních týdnů ve funkci překvapilo a z čeho máte největší radost?

Vzhledem k tomu, že v CATRIN-CRH působím od počátku a její fungování jsem již znal z pozice vedoucího výzkumné skupiny, tak těch překvapení moc nebylo. Radost mám určitě z pozitivního přijetí mých vizí na úrovni vedení CATRIN a ostatních divizí, včetně jejich výzkumných skupin, a okamžité podpory vedoucích skupin k propojení našich témat. Prvním skvělým výsledkem by mohlo být zřízení společného pracoviště rozšiřujícího výzkum v oblasti biosenzingu, který je skvěle rozběhnut v CATRIN- RCPTM, do témat rostlinné produkce a potravinové bezpečnosti řešených v CATRIN-CRH.

Jak vidíte CATRIN-CRH nyní a kde byste ji rád viděl na konci vašeho funkčního období?

CATRIN-CRH se nyní nachází v období nutné stabilizace a adaptace na podmínky, ve kterých jako část vysokoškolského ústavu na UP vznikla a s nimiž se musí potýkat. Vzhledem ke způsobu financování silně orientovaném na projekty jsme již prokázali, že dokážeme získat dostatek financí z evropských a národních soutěží. Rád bych viděl CATRIN-CRH jako jeden tým, který bude díky své multidisciplinaritě schopný nacházet nová, na UP doposud neřešená témata, atraktivní pro studenty a mladé vědce ze zahraničí. Rád bych také viděl CATRIN-CRH jako vyhledávaného a úspěšného partnera v rámci mezinárodních konsorcií, ale také pro průmyslové partnery.

Což takhle se v létě na chvíli zastavit a trochu si zafilozofovat? Třeba u knihy, která přímo vybízí k sebekultivaci a sebereflexi. Mencius je stěžejní text konfuciánské filozofie. V prvním českém překladu ho nedávno představilo Vydavatelství UP a my vám jej přinášíme jako druhý letošní tip na letní prázdninové čtení.

Okno do nitra konfucianismu z pera „prvního čínského politologa“. Tak by se ve zkratce dal podle překladatele Ivo Pajorka Mencius charakterizovat. Mistr Mencius byl následovníkem Konfucia a současníkem Alexandra Velikého, Platóna či Aristotela. Jeho významné působení v čínských zemích ve 4. století před naším letopočtem bylo dlouhou dobu přehlíženo. Uznání ze strany historiků a literárních vědců se proto dočkal až o několik stovek let později, kdy se Mencius zařadil k dalším stěžejním konfuciánským dílům – Konfuciovým Hovorům, Velkému učení a Doktríně středu.

Ve svém dialogickém díle mistr Mencius proklamuje na svou dobu progresivní myšlenky sebekultivace a sebereflexe jako protiváhy vůči vojenským strategiím a nabízí pragmatický idealismus, který zanechal v čínské kultuře hluboké stopy. „S trochou nadsázky lze říct, že Mencius byl prvním čínským politologem. Navzdory neutěšené situaci v éře válčících států věřil, že každý člověk je nadán k dobru. Putoval za lenními knížaty a radil jim, aby si získávala poddané svými ctnostmi, nikoli pouze silou,“ říká k filozofickému spisu Pajorek.

Svého Mencia si můžete pořídit v tištěné i elektronické verzi na VUP shopu. Jde o vůbec první vlaštovku z nové edice Dálný východ, na které spolupracuje Vydavatelství UP s katedrou asijských studií FF UP a která má za cíl přinášet významné texty východoasijské literatury a přibližovat čtenářům tamější kulturní i historické aspekty.

Knihy z Vydavatelství UP můžete kupovat na e-shopu nebo v prodejně na Zbrojnici. Zaměstnanci a studenti mohou na internetu i v kamenné prodejně celoročně využít 15% slevu (zaměstnanci najdou pokyny na webu, studenti v UPlikaci). V prodejně pak lze platit také FlexiPass poukázkami a kartami (v tomto případě však bez 15% slevy). Všechny díly letního seriálu najdete přehledně zde.

Což takhle se v létě na chvíli zastavit a trochu si zafilozofovat? Třeba u knihy, která přímo vybízí k sebekultivaci a sebereflexi. Mencius je stěžejní text konfuciánské filozofie. V prvním českém překladu ho nedávno představilo Vydavatelství UP a my vám jej přinášíme jako druhý letošní tip na letní prázdninové čtení.

Okno do nitra konfucianismu z pera „prvního čínského politologa“. Tak by se ve zkratce dal podle překladatele Ivo Pajorka Mencius charakterizovat. Mistr Mencius byl následovníkem Konfucia a současníkem Alexandra Velikého, Platóna či Aristotela. Jeho významné působení v čínských zemích ve 4. století před naším letopočtem bylo dlouhou dobu přehlíženo. Uznání ze strany historiků a literárních vědců se proto dočkal až o několik stovek let později, kdy se Mencius zařadil k dalším stěžejním konfuciánským dílům – Konfuciovým Hovorům, Velkému učení a Doktríně středu.

Ve svém dialogickém díle mistr Mencius proklamuje na svou dobu progresivní myšlenky sebekultivace a sebereflexe jako protiváhy vůči vojenským strategiím a nabízí pragmatický idealismus, který zanechal v čínské kultuře hluboké stopy. „S trochou nadsázky lze říct, že Mencius byl prvním čínským politologem. Navzdory neutěšené situaci v éře válčících států věřil, že každý člověk je nadán k dobru. Putoval za lenními knížaty a radil jim, aby si získávala poddané svými ctnostmi, nikoli pouze silou,“ říká k filozofickému spisu Pajorek.

Svého Mencia si můžete pořídit v tištěné i elektronické verzi na VUP shopu. Jde o vůbec první vlaštovku z nové edice Dálný východ, na které spolupracuje Vydavatelství UP s katedrou asijských studií FF UP a která má za cíl přinášet významné texty východoasijské literatury a přibližovat čtenářům tamější kulturní i historické aspekty.

Knihy z Vydavatelství UP můžete kupovat na e-shopu nebo v prodejně na Zbrojnici. Zaměstnanci a studenti mohou na internetu i v kamenné prodejně celoročně využít 15% slevu (zaměstnanci najdou pokyny na webu, studenti v UPlikaci). V prodejně pak lze platit také FlexiPass poukázkami a kartami (v tomto případě však bez 15% slevy). Všechny díly letního seriálu najdete přehledně zde.

Olomouc opět přivítá zájemce o češtinu. Už tuto neděli se na nádvoří Filozofické fakulty Univerzity Palackého poprvé potká téměř stovka studentů osmatřicátého ročníku Letní školy slovanských studií. Nejpočetnější skupinou budou letos Američané.

S cílem učit se česky přijedou do Olomouce lidé z různých koutů Evropy, dále například i z Egypta, Japonska, Koreje, Austrálie, Singapore či Mexika. Nejpočetnější skupinou však letos budou Američané. Téměř stočlennou skupinu budou i letos tvořit lidé rozdílných věkových kategorií.

„Do prostor filozofické fakulty dorazí například osmasedmdesátiletý Ital Antonio. Češtinu se sem přijede učit už podruhé. Přijede i dvaasedmdesátiletý Američan Michael či šestnáctiletý Hideaki z japonského Nagana, jenž se naší letní školy zúčastní se svou maminkou. Početně největší skupinu budou tvořit Američané, přijede jich deset,“ uvedla Pavla Poláchová, ředitelka Letní školy slovanských studií FF UP s tím, že hojnou americkou skupinu následuje devět zájemců o češtinu z Německa, osm pak z Polska.

Tradičně mívají zájem o tuto školu i cizinci, kteří žijí v České republice, mimo jiné pro cizince, kteří navíc pracují na Univerzitě Palackého, má škola připravené i slevy. Není žádnou výjimkou, že se posluchači a posluchačky účastní olomoucké letní školy opakovaně.

„Hned po příjezdu, během prvního víkendu, projdou všichni studenti rozřazovacími testy. Uskuteční se v ústní formě. Podle pokročilosti pak posluchače rozdělíme do devíti skupin. Nabídneme tak start ve výuce češtiny úplným začátečníkům, ale i zajímavé hodiny, v nichž se zdokonalí v češtině i velmi pokročilí studenti,“ doplnila Pavla Poláchová.

Během odpoledních jazykových aktivit se budou posluchači moci zdokonalovat ve výslovnosti, škola jim nabídne i gramatické a konverzační workshopy. Kromě češtiny budou pro zájemce otevřené kurzy ukrajinštiny a ruštiny pod vedením zkušené lektorky Larysy Sazanovych ze Záporoží.

I letos budou studenty učit pedagogové Filozofické fakulty Univerzity Palackého, její absolventi a dále externisté, kteří během akademického roku působí na lektorátech v Rumunsku a v Polsku.

Podle ředitelky letní školy jezdí zahraniční studenti se zájmem o češtinu do Olomouce velmi rádi, jistou roli v tom sehrává nejen kvalita výuky, jedinečnost místa výuky, samotné město Olomouc, ale i další doprovodný program. I ten podle ní bude letos bohatý.

„Studenti navštíví pivovar Tvarg ve Velké Bystřici, olomoucké Arcidiecézní muzeum, Pevnost poznání UP či Telegraph, budou moci vystoupat i na radniční věž. V rámci filmového klubu jim budeme promítat české filmy pod širým nebem na nádvoří filozofické fakulty, tradiční divadelní workshop se uskuteční opět ve spolupráci s divadlem Nabalkoně. Nabídneme jim i workshop lidových tanců a písniček, folklorní večer s cimbálovkou a workshop hlaholice. I letos se uskuteční mezinárodní piknik, během něhož budou studenti prezentovat pochutiny zemí, z nichž pocházejí, budeme také opékat buřty. Jako novinku máme pro studenty připravenou přednášku a následnou vernisáž výstavy s názvem České a moravské lidové kroje. Přednášku prosloví autorka kreseb Jarmila Opletalová. I letos nabídneme celodenní výlety, chystáme se do Mikulova, Moravského krasu a do Ostravy,“ uzavřela Pavla Poláchová.  

Letní škola slovanských studií FF UP se uskuteční od 13. července do 11. srpna v prostorách Filozofické fakulty Univerzity Palackého (Křížkovského 10).

Olomouc opět přivítá zájemce o češtinu. Už tuto neděli se na nádvoří Filozofické fakulty Univerzity Palackého poprvé potká téměř stovka studentů osmatřicátého ročníku Letní školy slovanských studií. Nejpočetnější skupinou budou letos Američané.

S cílem učit se česky přijedou do Olomouce lidé z různých koutů Evropy, dále například i z Egypta, Japonska, Koreje, Austrálie, Singapore či Mexika. Nejpočetnější skupinou však letos budou Američané. Téměř stočlennou skupinu budou i letos tvořit lidé rozdílných věkových kategorií.

„Do prostor filozofické fakulty dorazí například osmasedmdesátiletý Ital Antonio. Češtinu se sem přijede učit už podruhé. Přijede i dvaasedmdesátiletý Američan Michael či šestnáctiletý Hideaki z japonského Nagana, jenž se naší letní školy zúčastní se svou maminkou. Početně největší skupinu budou tvořit Američané, přijede jich deset,“ uvedla Pavla Poláchová, ředitelka Letní školy slovanských studií FF UP s tím, že hojnou americkou skupinu následuje devět zájemců o češtinu z Německa, osm pak z Polska.

Tradičně mívají zájem o tuto školu i cizinci, kteří žijí v České republice, mimo jiné pro cizince, kteří navíc pracují na Univerzitě Palackého, má škola připravené i slevy. Není žádnou výjimkou, že se posluchači a posluchačky účastní olomoucké letní školy opakovaně.

„Hned po příjezdu, během prvního víkendu, projdou všichni studenti rozřazovacími testy. Uskuteční se v ústní formě. Podle pokročilosti pak posluchače rozdělíme do devíti skupin. Nabídneme tak start ve výuce češtiny úplným začátečníkům, ale i zajímavé hodiny, v nichž se zdokonalí v češtině i velmi pokročilí studenti,“ doplnila Pavla Poláchová.

Během odpoledních jazykových aktivit se budou posluchači moci zdokonalovat ve výslovnosti, škola jim nabídne i gramatické a konverzační workshopy. Kromě češtiny budou pro zájemce otevřené kurzy ukrajinštiny a ruštiny pod vedením zkušené lektorky Larysy Sazanovych ze Záporoží.

I letos budou studenty učit pedagogové Filozofické fakulty Univerzity Palackého, její absolventi a dále externisté, kteří během akademického roku působí na lektorátech v Rumunsku a v Polsku.

Podle ředitelky letní školy jezdí zahraniční studenti se zájmem o češtinu do Olomouce velmi rádi, jistou roli v tom sehrává nejen kvalita výuky, jedinečnost místa výuky, samotné město Olomouc, ale i další doprovodný program. I ten podle ní bude letos bohatý.

„Studenti navštíví pivovar Tvarg ve Velké Bystřici, olomoucké Arcidiecézní muzeum, Pevnost poznání UP či Telegraph, budou moci vystoupat i na radniční věž. V rámci filmového klubu jim budeme promítat české filmy pod širým nebem na nádvoří filozofické fakulty, tradiční divadelní workshop se uskuteční opět ve spolupráci s divadlem Nabalkoně. Nabídneme jim i workshop lidových tanců a písniček, folklorní večer s cimbálovkou a workshop hlaholice. I letos se uskuteční mezinárodní piknik, během něhož budou studenti prezentovat pochutiny zemí, z nichž pocházejí, budeme také opékat buřty. Jako novinku máme pro studenty připravenou přednášku a následnou vernisáž výstavy s názvem České a moravské lidové kroje. Přednášku prosloví autorka kreseb Jarmila Opletalová. I letos nabídneme celodenní výlety, chystáme se do Mikulova, Moravského krasu a do Ostravy,“ uzavřela Pavla Poláchová.  

Letní škola slovanských studií FF UP se uskuteční od 13. července do 11. srpna v prostorách Filozofické fakulty Univerzity Palackého (Křížkovského 10).

Šťastná náhoda přivedla studentku Fakulty zdravotnických věd UP Lucii Doležalovou k zisku zlaté medaile. Na mistrovství světa v raftingu odjela jako záskok jen několik dní před zahájením šampionátu. Z Bosny a Hercegoviny se vrátila domů hned s několika medailemi včetně té nejcennější.

Studentka Všeobecného ošetřovatelství na fakultě zdravotnických věd se na vodě pohybuje už od dětských let. „Původně jsem jezdila za SK UP Olomouc slalom na divoké vodě, jak na kajaku, tak na singl kánoi. V roce 2021 jsem byla v juniorské reprezentaci, tam jsme v kategorii týmů byli první na mistrovství světa i Evropy. Jenže pak jsem si natrhla biceps a po dvojí operaci ramene jsem musela s jízdou na vodě skončit,“ popsala Lucie Doležalová. O ukončení sportovní dráhy ale uvažovala už delší dobu. „Věděla jsem, že chci jít studovat, protože v téhle sportovní branži se u nás uživí jeden, dva závodníci,“ zmínila.

Po maturitě na hejčínském gymnáziu si nejprve dala přihlášku na zdravotnické záchranářství v královéhradecké Vojenské lékařské fakultě. „Přijímačky jsem zvládla, jenže abyste mohl jít na záchranáře, musíte projít všemožnými zdravotními testy a já v té době byla už po operaci ramene, což by mě v téhle práci do budoucna limitovalo. Další věc, která rozhodla, souvisí s mým tajným snem. Jednou bych se totiž chtěla dostat na misi s Lékaři bez hranic, kde ale záchranáře neberou. Všeobecné ošetřovatelství byla moje druhá volba a dnes rozhodně nelituji,“ zdůraznila Lucie Doležalová.

Uběhly více než dva roky od posledních závodů, když Lucii přišla nabídka, jestli by se znovu nepostavila na start, a to rovnou na mistrovství světa v raftingu čtyřčlenných posádek (R4). „Asi tři týdny před začátkem mistrovství mi napsala kamarádka, že jí chybí jeden člověk v posádce a jestli bych jejich týmu nemohla pomoct. Kývla jsem a začala s přípravou. Odjížděly jsme tři dny před zahájením, takže jsme měly čas porozhlédnout se po trati a trochu potrénovat. V roce 2018 jsem se tam byla podívat na závod, takže jsem už věděla, co mě čeká. Není to těžká řeka, rovná voda se střídá s divokou, takže je čas na oddechnutí,“ popsala Lucie Doležalová. Během závodů se naštěstí výrazně neozvalo operované rameno. „Od druhé operace už uplynul rok a půl, navíc jsem nesportovala a rameno tak nezatěžovala.“

Jako sportovec-sólista se Lucie musela narychlo sžít s posádkou. „Na raftech jezdím jako instruktor, takže přechod z kajaku byl v pohodě. Těžší samozřejmě bylo, že jsem přišla do sehraného týmu jako nováček. Pak to bylo o domluvě, občas jsme po sobě s holkama i řvaly, ale spíš ve smyslu, kdo má kdy zabrat a jestli teď pádlovat dopředu nebo dozadu. Myslím, že jsme byly skvělá parta, což se odrazilo i na počtu medailí,“ uvedla Lucie Doležalová.

Na řece Vrbas vybojovala juniorská posádka ve složení Lucie Doležalová, Sára Hrdličková, Laura Žďárská a Ivana Klouboučková zlatou medaili ve slalomu, k tomu přidala bronz ve sprintu, sjezdu a kontaktní vyřazovací disciplíně Head to Head. V celkovém součtu se čtveřice umístila na stříbrné pozici za japonskou posádkou. „Jsem ráda, že po té dvouroční pauze jsem mohla znovu nasát atmosféru závodů. Dřív to bylo tak, že jsme měli závody u nás i v zahraničí pomalu každý týden. Připomněla jsem si, jak je super mít kamarády u vody,“ uvedla Lucie Doležalová, která vedle mistrovství světa zvládla i školní povinnosti. „Zápočty jsem musela splnit mezi tréninky, se zkouškou mi vyšla vstříc a pomohla paní doktorka Šaňáková, které jsem se taky jako jedné z prvních pochlubila zlatou medailí.“

O znovunastartování  sportovní kariéry však Lucie Doležalová navzdory čerstvě nabytým medailím neuvažuje. „Organizované víkendy už mi fakt nechybí,“ shrnula s úsměvem.

Šťastná náhoda přivedla studentku Fakulty zdravotnických věd UP Lucii Doležalovou k zisku zlaté medaile. Na mistrovství světa v raftingu odjela jako záskok jen několik dní před zahájením šampionátu. Z Bosny a Hercegoviny se vrátila domů hned s několika medailemi včetně té nejcennější.

Studentka Všeobecného ošetřovatelství na fakultě zdravotnických věd se na vodě pohybuje už od dětských let. „Původně jsem jezdila za SK UP Olomouc slalom na divoké vodě, jak na kajaku, tak na singl kánoi. V roce 2021 jsem byla v juniorské reprezentaci, tam jsme v kategorii týmů byli první na mistrovství světa i Evropy. Jenže pak jsem si natrhla biceps a po dvojí operaci ramene jsem musela s jízdou na vodě skončit,“ popsala Lucie Doležalová. O ukončení sportovní dráhy ale uvažovala už delší dobu. „Věděla jsem, že chci jít studovat, protože v téhle sportovní branži se u nás uživí jeden, dva závodníci,“ zmínila.

Po maturitě na hejčínském gymnáziu si nejprve dala přihlášku na zdravotnické záchranářství v královéhradecké Vojenské lékařské fakultě. „Přijímačky jsem zvládla, jenže abyste mohl jít na záchranáře, musíte projít všemožnými zdravotními testy a já v té době byla už po operaci ramene, což by mě v téhle práci do budoucna limitovalo. Další věc, která rozhodla, souvisí s mým tajným snem. Jednou bych se totiž chtěla dostat na misi s Lékaři bez hranic, kde ale záchranáře neberou. Všeobecné ošetřovatelství byla moje druhá volba a dnes rozhodně nelituji,“ zdůraznila Lucie Doležalová.

Uběhly více než dva roky od posledních závodů, když Lucii přišla nabídka, jestli by se znovu nepostavila na start, a to rovnou na mistrovství světa v raftingu čtyřčlenných posádek (R4). „Asi tři týdny před začátkem mistrovství mi napsala kamarádka, že jí chybí jeden člověk v posádce a jestli bych jejich týmu nemohla pomoct. Kývla jsem a začala s přípravou. Odjížděly jsme tři dny před zahájením, takže jsme měly čas porozhlédnout se po trati a trochu potrénovat. V roce 2018 jsem se tam byla podívat na závod, takže jsem už věděla, co mě čeká. Není to těžká řeka, rovná voda se střídá s divokou, takže je čas na oddechnutí,“ popsala Lucie Doležalová. Během závodů se naštěstí výrazně neozvalo operované rameno. „Od druhé operace už uplynul rok a půl, navíc jsem nesportovala a rameno tak nezatěžovala.“

Jako sportovec-sólista se Lucie musela narychlo sžít s posádkou. „Na raftech jezdím jako instruktor, takže přechod z kajaku byl v pohodě. Těžší samozřejmě bylo, že jsem přišla do sehraného týmu jako nováček. Pak to bylo o domluvě, občas jsme po sobě s holkama i řvaly, ale spíš ve smyslu, kdo má kdy zabrat a jestli teď pádlovat dopředu nebo dozadu. Myslím, že jsme byly skvělá parta, což se odrazilo i na počtu medailí,“ uvedla Lucie Doležalová.

Na řece Vrbas vybojovala juniorská posádka ve složení Lucie Doležalová, Sára Hrdličková, Laura Žďárská a Ivana Klouboučková zlatou medaili ve slalomu, k tomu přidala bronz ve sprintu, sjezdu a kontaktní vyřazovací disciplíně Head to Head. V celkovém součtu se čtveřice umístila na stříbrné pozici za japonskou posádkou. „Jsem ráda, že po té dvouroční pauze jsem mohla znovu nasát atmosféru závodů. Dřív to bylo tak, že jsme měli závody u nás i v zahraničí pomalu každý týden. Připomněla jsem si, jak je super mít kamarády u vody,“ uvedla Lucie Doležalová, která vedle mistrovství světa zvládla i školní povinnosti. „Zápočty jsem musela splnit mezi tréninky, se zkouškou mi vyšla vstříc a pomohla paní doktorka Šaňáková, které jsem se taky jako jedné z prvních pochlubila zlatou medailí.“

O znovunastartování  sportovní kariéry však Lucie Doležalová navzdory čerstvě nabytým medailím neuvažuje. „Organizované víkendy už mi fakt nechybí,“ shrnula s úsměvem.

Dva nové druhy sinic objevili odborníci z Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v kaluži, která se po vydatném dešti vytvořila v jedné z ulic v Olomouci. Nové druhy vědci pojmenovali Laspinema palackyanum a Laspinema olomoucense. Učinili tak na počest Františka Palackého, k 450. výročí založení Univerzity Palackého a také jako připomínku města Olomouce, na jehož území nové druhy sinic objevili. Na studii mapující výskyt sinic Laspinema v Česku i zahraničí, která obsahuje i nové druhy sinic z Olomouce, se podíleli studenti bakalářských, magisterských a doktorských studijních programů na katedře botaniky přírodovědecké fakulty. Výsledky byly publikovány v prestižním časopise Journal of Phycology.

Sinice jsou nejpočetnějšími organismy v historii Země. Hrály a stále hrají významnou roli jako producenti kyslíku. Sinice lze nalézt nejen v rybnících a jezerech, ale také v půdách. Vědci z katedry botaniky v rámci vědeckého projektu zkoumají evoluci sinic obývajících půdy po celém světě.  „Dva nové druhy sinic jsme nečekaně objevili ve vzorku odebraném z kaluže přímo v Olomouci. Její dno pokrýval zelený povlak, který signalizoval přítomnost těchto mikroorganismů. Původně jsme pouze chtěli zjistit, jaké druhy sinic kaluž obývají, a narazili jsme na dosud nepopsané druhy,“ řekl Petr Dvořák z katedry botaniky přírodovědecké fakulty.

Identifikace nových druhů sinic ale nebyla jednoduchá. „Analýza tvarů a rozměrů buněk ve světelném mikroskopu nám nepomohla tyto druhy od sebe bezpečně odlišit,“ uvedl. V případě dosud neznámých sinic se totiž jedná o takzvané kryptické druhy, které se vyznačují tím, že nelze najít specifické morfologické znaky, pomocí nichž je lze od sebe odlišit. „Přistoupili jsme tedy k získání kompletní genetické informace pomocí sekvenování DNA pro oba nové druhy. Porovnali jsme získané informace s databázemi a přesně definovali a popsali hranice mezi druhy,“ dodal Petr Dvořák.

Další vzorky sinic vědci z přírodovědecké fakulty sbírali v Česku a Polsku. V laboratoři poté získali jejich genetickou informaci. „Opět jsme porovnali získané informace s databázemi. Zjistili jsme, že i když se původně předpokládalo, že se sinice Laspinema vyskytuje jen vzácně, tak my jsme ji našli téměř na všech kontinentech. A také na velkém množství biotopů od sladkých a slaných vod, mangrovů, až po půdní krusty a kaluže,“ řekl Petr Dvořák.

Počty druhů živočichů a rostlin se pohybují v řádech milionů. Naopak druhů mikroorganismů, mezi které sinice patří, jsou miliardy. Vědcům se ale dosud podařilo identifikovat pouze malou část mikroorganismů „Objevování a popisování diverzity druhů mikroorganismů brání jejich miniaturní rozměry, složitá manipulace v laboratoři a také malý počet vědců, kteří se zabývají studiem diverzity druhů mikroorganismů. Čeká nás tedy ještě dlouhá cesta, než se přiblížíme k popsání všech druhů mikroorganismů,“ doplnil botanik.

Dva nové druhy sinic objevili odborníci z Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v kaluži, která se po vydatném dešti vytvořila v jedné z ulic v Olomouci. Nové druhy vědci pojmenovali Laspinema palackyanum a Laspinema olomoucense. Učinili tak na počest Františka Palackého, k 450. výročí založení Univerzity Palackého a také jako připomínku města Olomouce, na jehož území nové druhy sinic objevili. Na studii mapující výskyt sinic Laspinema v Česku i zahraničí, která obsahuje i nové druhy sinic z Olomouce, se podíleli studenti bakalářských, magisterských a doktorských studijních programů na katedře botaniky přírodovědecké fakulty. Výsledky byly publikovány v prestižním časopise Journal of Phycology.

Sinice jsou nejpočetnějšími organismy v historii Země. Hrály a stále hrají významnou roli jako producenti kyslíku. Sinice lze nalézt nejen v rybnících a jezerech, ale také v půdách. Vědci z katedry botaniky v rámci vědeckého projektu zkoumají evoluci sinic obývajících půdy po celém světě.  „Dva nové druhy sinic jsme nečekaně objevili ve vzorku odebraném z kaluže přímo v Olomouci. Její dno pokrýval zelený povlak, který signalizoval přítomnost těchto mikroorganismů. Původně jsme pouze chtěli zjistit, jaké druhy sinic kaluž obývají, a narazili jsme na dosud nepopsané druhy,“ řekl Petr Dvořák z katedry botaniky přírodovědecké fakulty.

Identifikace nových druhů sinic ale nebyla jednoduchá. „Analýza tvarů a rozměrů buněk ve světelném mikroskopu nám nepomohla tyto druhy od sebe bezpečně odlišit,“ uvedl. V případě dosud neznámých sinic se totiž jedná o takzvané kryptické druhy, které se vyznačují tím, že nelze najít specifické morfologické znaky, pomocí nichž je lze od sebe odlišit. „Přistoupili jsme tedy k získání kompletní genetické informace pomocí sekvenování DNA pro oba nové druhy. Porovnali jsme získané informace s databázemi a přesně definovali a popsali hranice mezi druhy,“ dodal Petr Dvořák.

Další vzorky sinic vědci z přírodovědecké fakulty sbírali v Česku a Polsku. V laboratoři poté získali jejich genetickou informaci. „Opět jsme porovnali získané informace s databázemi. Zjistili jsme, že i když se původně předpokládalo, že se sinice Laspinema vyskytuje jen vzácně, tak my jsme ji našli téměř na všech kontinentech. A také na velkém množství biotopů od sladkých a slaných vod, mangrovů, až po půdní krusty a kaluže,“ řekl Petr Dvořák.

Počty druhů živočichů a rostlin se pohybují v řádech milionů. Naopak druhů mikroorganismů, mezi které sinice patří, jsou miliardy. Vědcům se ale dosud podařilo identifikovat pouze malou část mikroorganismů „Objevování a popisování diverzity druhů mikroorganismů brání jejich miniaturní rozměry, složitá manipulace v laboratoři a také malý počet vědců, kteří se zabývají studiem diverzity druhů mikroorganismů. Čeká nás tedy ještě dlouhá cesta, než se přiblížíme k popsání všech druhů mikroorganismů,“ doplnil botanik.

Cosmic strings are predicted in many particle physics models beyond the Standard Model. If such a model describes our universe, a network of strings inevitably forms in the early universe and persists to the present time. Cosmic strings lead to nonlinear density fluctuations at early times and will dominate the nonlinear structure at high redshifts. I will discuss how cosmic string loops dominate the halo mass function and can lead to early galaxy formation and to the formation of supermassive black holes at high redshifts. Long string segments lead to wakes which leave behind characteristic imprints in 21-cm redshift maps.

Cosmic strings are predicted in many particle physics models beyond the Standard Model. If such a model describes our universe, a network of strings inevitably forms in the early universe and persists to the present time. Cosmic strings lead to nonlinear density fluctuations at early times and will dominate the nonlinear structure at high redshifts. I will discuss how cosmic string loops dominate the halo mass function and can lead to early galaxy formation and to the formation of supermassive black holes at high redshifts. Long string segments lead to wakes which leave behind characteristic imprints in 21-cm redshift maps.

Co má společného Olomouc s Reykjavíkem, Kodaní nebo Neapolí? Pojítek bychom našli určitě hodně, ale pro akademickou obec UP je důležité, že tamní vysoké školy patří do evropské univerzitní sítě Aurora. Jejím prezidentem je rektor Martin Procházka a spolu s UP ji tvoří dalších 8 členů. V prázdninovém průvodci vám je každý týden postupně představíme. Můžete je navštívit nejen při studijních a pracovních cestách, ale třeba se na nich zastavit jen tak na výletě. V druhém díle navštívíme Háskóli Íslands čili Islandskou univerzitu.

Aurora borealis – polární záře. Kam jinam se za ní vydat než na Island a jeho největší a nejstarší univerzitu. Háskóli Íslands (hár ‚vysoký‘ +‎ skóli ‚škola‘) byla založena v roce 1911 a postupně se rozrostla z malé školy pro státní zaměstnance na moderní státní univerzitu, která poskytuje výuku pro přibližně 14 000 studentů na pětadvaceti fakultách.

Výuka a výzkum probíhají v oblasti společenských a humanitních věd, práva, medicíny, přírodních věd, technických věd a vzdělávání učitelů. Většina kateder umožňuje studovat i skládat zkoušky v angličtině. Univerzita se díky jedinečnému literárnímu dědictví a islandské přírodě specializuje na islandský jazyk, medievistiku a vědy o životním prostředí.

Univerzita hrála důležitou roli při budování islandského národního státu a Islanďané ji vnímali jako důležitý odrazový můstek na cestě k úplné nezávislosti. Během prvních 29 let sídlila přímo v budově islandského parlamentu.

Dnešní univerzitní kampus se nachází v srdci Reykjavíku na ulici Suðurgata, která je lemována barevnými domky. V sousedství můžete navštívit Islandské národní muzeum nebo pozorovat ptáky na městském jezeře Tjörnin. Na jeho druhém břehu, částečně přímo na vodě, stojí na betonových pilotech moderní radnice. Projít se pak můžete do živého přístavu nebo k ikoně města – 75 metrů vysokému kostelu Hallgrímskirkja. Na věž je možné vyjet výtahem a z vrchu se kochat výhledy po islandské metropoli i jejím okolí.

Islandská univerzita využívá kromě jiných zdrojů i jeden pozoruhodný způsob financování – loterii. Díky speciální výjimce ji provozuje už po 90 let a je tak nejstarší loterií na Islandu. Financovala výstavbu a údržbu téměř všech budov Islandské univerzity, včetně hlavní budovy, sportovní haly, lékařské fakulty a dalších. Kromě univerzitního prostředí podpořila také mnohé výzkumné projekty. Losování dnes provádí počítač, první čísla však z velkých bubnů vytáhly děti Ingigerður Jónsdóttir a Jónas Guðbrandsson před zaplněným divadlem Iðnó v centru Reykjavíku. 

Různé příležitosti, které Háskóli Íslands svým partnerům nabízí, najdete na centrálním webu Aurory nebo na stránce aurora.upol.cz, kde se pravidelně objevují pozvánky na kurzy, konference či výjezdy. Zkuste se podívat také do společné databáze Aurora Doctoral Pool – 33 vyučujících z Islandské univerzity je ochotných stát se vedoucím, konzultantem či oponentem disertačních prací zahraničních doktorandů a doktorandek ze sítě Aurora.

Představujeme partnery v Auroře

Už jsme byli na…
– Vrije Universiteit Amsterdam

Příště navštívíme…
– Universität Duisburg-Essen

Co má společného Olomouc s Reykjavíkem, Kodaní nebo Neapolí? Pojítek bychom našli určitě hodně, ale pro akademickou obec UP je důležité, že tamní vysoké školy patří do evropské univerzitní sítě Aurora. Jejím prezidentem je rektor Martin Procházka a spolu s UP ji tvoří dalších 8 členů. V prázdninovém průvodci vám je každý týden postupně představíme. Můžete je navštívit nejen při studijních a pracovních cestách, ale třeba se na nich zastavit jen tak na výletě. V druhém díle navštívíme Háskóli Íslands čili Islandskou univerzitu.

Aurora borealis – polární záře. Kam jinam se za ní vydat než na Island a jeho největší a nejstarší univerzitu. Háskóli Íslands (hár ‚vysoký‘ +‎ skóli ‚škola‘) byla založena v roce 1911 a postupně se rozrostla z malé školy pro státní zaměstnance na moderní státní univerzitu, která poskytuje výuku pro přibližně 14 000 studentů na pětadvaceti fakultách.

Výuka a výzkum probíhají v oblasti společenských a humanitních věd, práva, medicíny, přírodních věd, technických věd a vzdělávání učitelů. Většina kateder umožňuje studovat i skládat zkoušky v angličtině. Univerzita se díky jedinečnému literárnímu dědictví a islandské přírodě specializuje na islandský jazyk, medievistiku a vědy o životním prostředí.

Univerzita hrála důležitou roli při budování islandského národního státu a Islanďané ji vnímali jako důležitý odrazový můstek na cestě k úplné nezávislosti. Během prvních 29 let sídlila přímo v budově islandského parlamentu.

Dnešní univerzitní kampus se nachází v srdci Reykjavíku na ulici Suðurgata, která je lemována barevnými domky. V sousedství můžete navštívit Islandské národní muzeum nebo pozorovat ptáky na městském jezeře Tjörnin. Na jeho druhém břehu, částečně přímo na vodě, stojí na betonových pilotech moderní radnice. Projít se pak můžete do živého přístavu nebo k ikoně města – 75 metrů vysokému kostelu Hallgrímskirkja. Na věž je možné vyjet výtahem a z vrchu se kochat výhledy po islandské metropoli i jejím okolí.

Islandská univerzita využívá kromě jiných zdrojů i jeden pozoruhodný způsob financování – loterii. Díky speciální výjimce ji provozuje už po 90 let a je tak nejstarší loterií na Islandu. Financovala výstavbu a údržbu téměř všech budov Islandské univerzity, včetně hlavní budovy, sportovní haly, lékařské fakulty a dalších. Kromě univerzitního prostředí podpořila také mnohé výzkumné projekty. Losování dnes provádí počítač, první čísla však z velkých bubnů vytáhly děti Ingigerður Jónsdóttir a Jónas Guðbrandsson před zaplněným divadlem Iðnó v centru Reykjavíku. 

Různé příležitosti, které Háskóli Íslands svým partnerům nabízí, najdete na centrálním webu Aurory nebo na stránce aurora.upol.cz, kde se pravidelně objevují pozvánky na kurzy, konference či výjezdy. Zkuste se podívat také do společné databáze Aurora Doctoral Pool – 33 vyučujících z Islandské univerzity je ochotných stát se vedoucím, konzultantem či oponentem disertačních prací zahraničních doktorandů a doktorandek ze sítě Aurora.

Představujeme partnery v Auroře

Už jsme byli na…
– Vrije Universiteit Amsterdam

Příště navštívíme…
– Universität Duisburg-Essen

Jedenáct nadšených studentů a studentek ze středních škol v Olomouci a okolí se letos zúčastnilo Letní školy optiky, kterou již podesáté pořádala Společná laboratoř optiky Univerzity Palackého a Fyzikálního ústavu AV ČR. Týden plný vědy jim umožnil proniknout do tajů optiky a seznámit se s nejnovějšími poznatky v tomto perspektivním oboru. Obrázek Zobrazit všech 7 fotografií

Sotva převzala v olomouckém Arcibiskupském paláci diplom, už se chystala na vlak domů na Ukrajinu. Maryna Kovalova úspěšně završila své studium na Cyrilometodějské teologické fakultě UP, do kterého se promítla válka rozpoutaná Ruskem. Při promoci neskrývala radost, že má studijní povinnosti zdárně za sebou, zároveň ale i smutek, že kvůli válce nemohou být u takového okamžiku všichni její nejbližší.

Slavnostního aktu se zúčastnila máma, sestra a babička. „Přijely z Oděsy jen kvůli mně, babička je tu úplně poprvé. Táta bohužel kvůli válce přijet nemohl. Je moc smutné, že nemůže být u jednoho z nejdůležitějších zážitků v mém životě. Když jsme se šly fotit, sestra vytáhla jeho fotku, aby byl aspoň takto s námi,“ prozradila Maryna po promoci.

„Tátova nepřítomnost vlastně připomíná, proč tu jsem. Dá se říct, že celé své studium jsem se věnovala Ukrajině, mimo jiné jsem i psala bakalářskou práci o ukrajinských uprchlících. Připomínala jsem, že u nás probíhá válka a není to odsud příliš daleko,“ dodala absolventka bakalářského programu Etika a kultura v mediální komunikaci.

Když na něj nastupovala, byl otevřený teprve rok, referencí příliš nebylo. „Původně jsem chtěla jít studovat žurnalistiku, ale moje učitelka češtiny mi doporučila zkusit tento obor na teologické fakultě. Šla jsem tenkrát na motivační pohovor a vlastně vůbec nevím, jak se mi podařilo se sem dostat. Když jsem se pak bavila s vedoucím katedry docentem Francem, vyprávěl mi, jak jsem měla špatnou češtinu a rukama nohama se jim snažila vysvětlit, co od studia očekávám,“ vzpomněla.

Z absolvovaného studia je nadšená. Dalo jí mnohé k zamyšlení, otevřelo obzory v interkulturní komunikaci, mohla nahlédnout na některé sociální problémy z úhlů pohledu, které ji dosud nenapadly, a setkat se s řadou odborníků z praxe. „Jsem také velmi ráda za to, jak mě jako Ukrajinku třída přijala, nebylo pro mě jednoduché přijít z jiné kultury. Ale myslím, že se nám vzájemná spolupráce povedla a budu na všechny spolužáky i vyučující vzpomínat. Jsem jim velmi vděčná za ty tři roky,“ doplnila Maryna Kovalova s tím, že studium Etiky a kultury v mediální komunikaci může jen doporučit.

Nyní již dvacetiletá Ukrajinka tráví čas se svou rodinou v Oděse, nemohla se dočkat, až ukáže svůj diplom tátovi. Zároveň se ale těší, až se na konci léta zase vrátí do Olomouce – na bakaláře z CMTF totiž naváže magisterským studiem na katedře mediálních a kulturálních studií a žurnalistiky filozofické fakulty.

Sotva převzala v olomouckém Arcibiskupském paláci diplom, už se chystala na vlak domů na Ukrajinu. Maryna Kovalova úspěšně završila své studium na Cyrilometodějské teologické fakultě UP, do kterého se promítla válka rozpoutaná Ruskem. Při promoci neskrývala radost, že má studijní povinnosti zdárně za sebou, zároveň ale i smutek, že kvůli válce nemohou být u takového okamžiku všichni její nejbližší.

Slavnostního aktu se zúčastnila máma, sestra a babička. „Přijely z Oděsy jen kvůli mně, babička je tu úplně poprvé. Táta bohužel kvůli válce přijet nemohl. Je moc smutné, že nemůže být u jednoho z nejdůležitějších zážitků v mém životě. Když jsme se šly fotit, sestra vytáhla jeho fotku, aby byl aspoň takto s námi,“ prozradila Maryna po promoci.

„Tátova nepřítomnost vlastně připomíná, proč tu jsem. Dá se říct, že celé své studium jsem se věnovala Ukrajině, mimo jiné jsem i psala bakalářskou práci o ukrajinských uprchlících. Připomínala jsem, že u nás probíhá válka a není to odsud příliš daleko,“ dodala absolventka bakalářského programu Etika a kultura v mediální komunikaci.

Když na něj nastupovala, byl otevřený teprve rok, referencí příliš nebylo. „Původně jsem chtěla jít studovat žurnalistiku, ale moje učitelka češtiny mi doporučila zkusit tento obor na teologické fakultě. Šla jsem tenkrát na motivační pohovor a vlastně vůbec nevím, jak se mi podařilo se sem dostat. Když jsem se pak bavila s vedoucím katedry docentem Francem, vyprávěl mi, jak jsem měla špatnou češtinu a rukama nohama se jim snažila vysvětlit, co od studia očekávám,“ vzpomněla.

Z absolvovaného studia je nadšená. Dalo jí mnohé k zamyšlení, otevřelo obzory v interkulturní komunikaci, mohla nahlédnout na některé sociální problémy z úhlů pohledu, které ji dosud nenapadly, a setkat se s řadou odborníků z praxe. „Jsem také velmi ráda za to, jak mě jako Ukrajinku třída přijala, nebylo pro mě jednoduché přijít z jiné kultury. Ale myslím, že se nám vzájemná spolupráce povedla a budu na všechny spolužáky i vyučující vzpomínat. Jsem jim velmi vděčná za ty tři roky,“ doplnila Maryna Kovalova s tím, že studium Etiky a kultury v mediální komunikaci může jen doporučit.

Nyní již dvacetiletá Ukrajinka tráví čas se svou rodinou v Oděse, nemohla se dočkat, až ukáže svůj diplom tátovi. Zároveň se ale těší, až se na konci léta zase vrátí do Olomouce – na bakaláře z CMTF totiž naváže magisterským studiem na katedře mediálních a kulturálních studií a žurnalistiky filozofické fakulty.

Naučit žáky základních škol lépe zvládat konflikty svépomocí se budou snažit studenti právnické fakulty. A to v rámci programu Mediace do škol, který připravilo Centrum pro řešení konfliktů a mediaci při právnické fakultě. Program má za sebou pilotní výukový workshop.

Nápad na vytvoření programu pro školáky se zrodil vloni současně se vznikem Centra pro řešení konfliktů a mediaci. Přišli s ním sami studenti práv zapojení do aktivit centra. „Nápad jsme začali společně rozpracovávat na začátku letošního roku. Cílem programu je formou výukového workshopu poskytnout školákům některé kompetence v komunikaci a řešení konfliktů a v osvojování si mediačních dovedností tak, aby dokázali konflikty lépe zvládat svépomocí a nebyli závislí na dalších zdrojích podpory. Lektory jsou studentští mediátoři, což činí náš program unikátní,“ řekla Lenka Holá, vedoucí Centra pro řešení konfliktů a mediaci, pod jejíž supervizí studenti pracují. Zapojeno bylo zatím šest posluchačů magisterského programu Právo a právní věda – Tereza Doubková, Ondřej Lengyel, Johanka Martinková, Gabriela Možná, Filip Novák a Daniela Uramová.

V letním semestru se podařilo program pilotně otestovat u žáků páté třídy Základní školy Řezníčkova Olomouc. S organizací výrazně pomohla Blanka Vítová z katedry soukromého práva a civilního procesu. „Potřebovali jsme v praxi ověřit, zda jsme program dobře nastavili. Hodně pozornosti jsme věnovali samotné přípravě. Úzce jsme komunikovali s třídní učitelkou, monitorovali jsme složení třídy, psychosociální atmosféru ve třídě nebo možné problémy,“ vysvětlila Lenka Holá. Výsledkem zkušebního workshopu bylo například snížení časové dotace. Z původních plánovaných tří výukových dnů po čtyřech hodinách na tři výukové dny po třech hodinách.

Workshop mediace se svou třídou absolvovala učitelka Jana Zajícová. „Na programu jsme ocenili osobní nadšení vysokoškoláků, vizuální prezentaci, nápadité scénky ze života dětí, pracovní listy a zapojení her pro větší důvěru mezi dětmi a studenty. Děti už vědí, co je mediace, jak má vypadat a chápou, že v řešení sporu je to lepší cesta než cesta soudu. Program děti vybízí k porozumění různosti pohledů na životní situace a nekonfliktnímu řešení neshod,“ zhodnotila třídní učitelka.

Program Mediace do škol nyní chtějí jeho autoři vylaďovat a v konečné fázi zřejmě také akreditovat. „Rádi bychom například iniciovali schůzku s kolegy z pedagogické fakulty, kteří jsou kvalifikovanější, co se týká výukových metod. Program chceme zkvalitnit zejména v oblasti metod a forem práce,“ naznačila Lenka Holá s tím, že by do budoucna mohla vzniknout i obdoba programu pro střední školy.

Všichni doposud zapojení studenti již prošli v rámci výuky na právnické fakultě mediační klinikou a podílejí se na aktivitách Centra pro řešení konfliktů a mediaci. „Nápad vznikl během zakládání centra, kdy bylo potřeba vymyslet také popularizační aktivity. Na tvorbě obsahu programu jsem se podílel spolu s ostatními. Celý projekt je týmovou prací,“ řekl Ondřej Lengyel, student třetího ročníku magisterského programu Právo a právní věda.

Spolu s kolegyní Danielou Uramovou, studentkou druhého ročníku magisterského programu Právo a právní věda, se shodli, že se pilotní výuka povedla. „Před prvním výukovým blokem jsem byla napjatá, jestli to nebude pro páťáky příliš složité téma, a bála jsem se, abychom jim informace dokázali předat pro ně srozumitelnou formou. V průběhu výuky jsme viděli, že některé části programu zaujaly více než jiné, ale na konci, když si žáci zkoušeli mediovat nebo tvořili plakát o tom, co je to mediace, jsme zjistili, kolik informací se vlastně naučili. To mi udělalo obrovskou radost,“ zhodnotila studentka práv.

Pro ni osobně to byla zajímavá zkušenost. „Určitě je potřeba zapracovat na způsobu, jak sdělovat obtížněji uchopitelná témata dětem. Vždy jsem ráda prezentovala, ale předávat informace žákům prvního stupně základní školy považuji za něco úplně jiného, lektor se musí snažit neustále udržet jejich pozornost,“ podotkla studentka. Pro Ondřeje Lengyela byla navíc cenná možnost vyzkoušet si týmovou spolupráci nejen v rámci přípravy celého projektu, ale také v rámci vlastní realizace.

Veškerá aktivita studentů je na úrovni dobrovolnictví. „V podstatě ani nevnímám, že bych dělal něco navíc. Během studia se otvírají různé možnosti, jak se více zapojit, které nás mohou posunout studijně dále a nabídnout nové zkušenosti. Možnost podílet se na aktivitách centra jsem uvítal. Zejména kvůli tomu, že se připravuji na profesi právníka, který se z podstaty věci často pohybuje v oblastí sporů a konfliktů. A právě díky Mediační klinice a posléze centru jsem mohl více porozumět emocionální podstatě těchto sporů,“ dodal Ondřej Lengyel.

Mediace ve škole má preventivní i intervenční charakter. Umí řešit eskalovaný konflikt, ale dokáže jej také zachytit dřív, než přeroste do větších a hůře řešitelných rozměrů. Žáci si odnášejí do dalšího stupně vzdělání, do osobního života a později i na pracovní trh znalosti a dovednosti zvládnout konfliktní situace konstruktivně, se zachováním dobrých vztahů. Škola je zde v roli aktivního hybatele změny vztahové kultury.