Novinky z PřF a UP

Novou kancléřku má od dnešního dne Univerzita Palackého v Olomouci, poprvé v historii školy se pozice ujímá žena. Právníka Martina Tomáška, který vykonával funkci kancléře od roku 2022, střídá Ivana Olivová, zkušená výkonná manažerka, která má více než dvacetiletou praxi v řízení organizací v českém i mezinárodním prostředí. Na pozici kancléřky přichází podle svých slov s cílem posilovat provozní stabilitu a vytvářet spolehlivé zázemí pro akademické poslání univerzity.

„Na univerzitu se vrací jako naše absolventka. Do akademického prostředí přináší zkušenosti z nadnárodních organizací, kterým ve výkonných funkcích pomáhala zvládat období zásadních transformací. Dlouhodobě se také věnuje krizovému managementu a řízení změn. Je rovněž certifikovanou mediátorkou se zkušenostmi s řešením pracovních a obchodních sporů. Jsem rád, že na klíčovou pozici v čele kanceláře rektora přichází zkušená manažerka, která dokáže spojit strategický pohled se schopností hledat řešení a propojovat lidi napříč univerzitou,“ říká rektor UP Michael Kohajda.

Ivana Olivová chce ve své práci navazovat na to, co na svěřeném úseku funguje dobře, a dále rozvíjet oblasti, v nichž je ještě prostor pro zlepšení. Podstatné podle ní je, aby srozumitelné procesy, soulad s legislativou a funkční metodická podpora odpovídaly strategickému směřování UP.

„Univerzita Palackého mě vzdělala a formovala. Vracím se sem s respektem k akademickému prostředí a zároveň se zkušeností z velkých a komplexních organizací. Ráda ji využiji tam, kde může univerzitě pomoci fungovat jednodušeji a předvídatelněji,“ zdůrazňuje. Roli kancléřky vnímá podle svých slov jako službu akademické obci a jako oporu rektorovi i vedení univerzity, založenou na dialogu, respektu k samosprávnému charakteru univerzity a autonomii jejích součástí.

Kancléř či kancléřka stojí v čele kanceláře rektora a zajišťuje administrativní, správní a organizační činnosti spojené s výkonem jeho funkce a chodem vedení univerzity. Má na starosti také bezpečnostní agendu, archiv a spisovou službu na UP. Pozice kancléře byla na Univerzitě Palackého zřízena až prvním porevolučním rektorem Josefem Jařabem. V historii univerzity tak tuto funkci vykonávali Tomáš Hrbek, Rostislav Hladký a Martin Tomášek. Poslední jmenovaný byl kancléřem od ledna 2022 a do čela kanceláře rektora přešel z právního oddělení Rektorátu UP, kam se teď také na vlastní žádost vrací.

„Dosavadnímu kancléři bych chtěl poděkovat za práci, kterou pro Univerzitu Palackého v této pozici odvedl. Děkuji za jeho nasazení, spolehlivost i za podporu, kterou poskytoval vedení univerzity při řešení každodenních i mimořádných situací,“ doplnil rektor Michael Kohajda.

Ve středu 26. srpna zemřel profesor Jan Štěpán, významný český logik, filozof a matematik, jeden ze zakladatelů katedry filozofie Filozofické fakulty Univerzity Palackého a její dlouholetý člen. Odešel náhle a nečekaně.

Profesor Jan Štěpán stál u zrodu katedry filozofie FF UP po listopadu 1989 a v letech 1990–1998 působil jako její vedoucí. V roce 1997 byl jmenován profesorem logiky a na katedře filozofie nadále vyučoval. V letech 1997–2006 zastával funkci proděkana FF UP pro vědecko-badatelské záležitosti. Dlouhá léta byl také členem Akreditační komise ČR a předsedou její pracovní skupiny pro filozofii, teologii a religionistiku. V roce 2015 byl jmenován čestným profesorem Slezské univerzity v Katovicích.

Odborně se pohyboval na pomezí filozofie a logiky. Zabýval se zejména deontickou logikou, principy výstavby a strukturou normativních systémů, noetickými a ontologickými podmínkami normotvorby, transparentní intenzionální logikou i filozofickými aspekty a předpoklady logiky. Věnoval se rovněž problematice dedukce, logice možných světů a rekonstrukci filozofické logiky. V oblasti filozofie a logiky publikoval řadu knih, vysokoškolských skript a odborných článků. Více zde. 

Jak může spolupráce univerzitních vědců s firmami přispět k vývoji nových produktů, technologií nebo postupů? A jak mohou naopak zkušenosti z aplikační sféry ovlivnit další směřování výzkumu a vzdělávání? Také na tyto otázky nabídnou odpovědi letošní Akademické dožínky, které 3. září v areálu Přírodovědecké fakulty UP v Olomouci-Holici pořádá katedra chemické biologie.

„Součástí letošního programu bude krátký blok věnovaný spolupráci vědců s aplikační sférou a přenosu výsledků výzkumu do praxe. Návštěvníci se seznámí s konkrétními příklady spolupráce při vývoji moderních agrochemikálií a ve šlechtění. Těmto tématům se bude věnovat Radoslav Koprna z katedry chemické biologie přírodovědecké fakulty společně se zástupci aplikační sféry. O výzkumu a využití léčebného konopí bude hovořit Petr Tarkowski. Přednášky zároveň představí témata řešená v rámci aktuálně probíhajícího projektu OP JAK INTERMAT,“ uvedla Lucie Plíhalová, vedoucí katedry chemické biologie.

Odborný blok tak nabídne konkrétní pohled na to, jak mohou výsledky základního i aplikovaného výzkumu nacházet cestu k praktickému využití a jakou roli v tomto procesu hraje dlouhodobá spolupráce univerzitních pracovišť s firmami a dalšími partnery z aplikační sféry.

Akademické dožínky začnou ve čtvrtek 3. září 2026 ve 13:00 v areálu přírodovědecké fakulty v Olomouci-Holici na adrese Šlechtitelů 27. Úvodní část programu se uskuteční ve venkovních prostorách a její součástí bude tradiční sázení stromu. Letos přibude v areálu liliovník tulipánokvětý (Liriodendron tulipifera), který zasadí děkan přírodovědecké fakulty Jan Říha. Od 13:30 bude následovat blok odborných přednášek a od 15:00 prohlídka polní techniky a prezentace pozvaných firem.

Jaké je narodit se s albinismem v Africe? Zatímco někde jsou lidé s albinismem kvůli hluboce zakořeněným mýtům vystaveni diskriminaci, násilí a strachu o vlastní život, jinde jsou respektováni a uctíváni jako výjimečné bytosti. Dva radikálně odlišné světy představuje nová kniha Narozeni jinak kulturní antropoložky Kateřiny Mildnerové z Univerzity Palackého s fotografieemi mosambického fotožurnalisty Antonia Cossy. Publikace vychází v nakladatelství JOTA a její slavnostní křest se uskuteční 9. září v 18 hodin v pražské Galerii Karolinum. Křest bude spojen s vernisáží stejnojmenné výstavy.

Kniha Narozeni jinak (Born Different) vznikala během dlouhodobého terénního výzkumu v Africe. Její autoři se vydali za lidmi s albinismem, navštěvovali jejich rodiny a místa, kde žijí, a naslouchali jejich osobním svědectvím.

„O knize jsem přemýšlela už od počátku svého výzkumu v Zambii v roce 2023. Vstupovala jsem do něj s velkým nadšením a odhodláním a brzy mi bylo jasné, že příběhy bezpráví, utrpení, ale také odvahy a vnitřní síly lidí s albinismem musím zachytit nejen faktograficky, ale i literárně. Propojení psaného slova s fotografií navíc dalo celému tématu nový rozměr. Umožnilo spojit osobní příběhy a odborné poznatky se silným vizuálním svědectvím,“ uvedla autorka publikace, která propojuje antropologický výzkum, literárně zpracované příběhy a dokumentární fotografii.

Významná část knihy vychází právě z jejího dlouhodobého terénního výzkumu v Zambii, kde lidé s albinismem čelí stigmatizaci, diskriminaci a v krajních případech také únosům, sexuálnímu násilí či rituálním útokům. Společně s fotografem Antoniem Cossou zachytila příběhy přeživších i každodenní život lidí, které jejich fyziologická odlišnost kvůli hluboce zakořeněným mýtům vystavuje strachu a bezpráví.

Zcela odlišný obraz nabízí západoafrický Benin. V prostředí tradičního náboženství vodun jsou zde lidé s albinismem naopak respektováni a spojováni s duchovním světem a božstvy. Kontrast obou zemí ukazuje, jak zásadně může kulturní prostředí ovlivňovat pohled společnosti na jinakost i hodnotu lidského života.

foto_sem_4

Téměř tří set stránková publikace Narozeni jinak vznikala téměř dva roky.

„Psala jsem ji ve volných dnech, kterých moc nemám. Neumím psát pár hodin denně po večerech, potřebuji mít několik dní v kuse volno a vědět, že mám svůj klid a celý týden jen na psaní. A tak jsem psala tři týdny v lázních v Třeboni, kam se jezdím léčit. Bylo to během prázdnin, kdy byla dcera na táboře. Psala jsem po kouskách, pomalu, ale jistě,“ doplnila autorka publikace, která vychází v české i anglické verzi. Její součástí je také cyklus dokumentárních fotografií a uměleckých portrétů ze Zambie a Beninu. Výběr z nich představí stejnojmenná výstava.

Přijďte poznat svět lidí s albinismem v Africe a také projekt, který propojuje výzkum, umění, osvětu a konkrétní pomoc prostřednictvím autentických příběhů a fotografií. Knihu Narozeni jinak pokřtí odbornice na lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková. Speciálním hostem vernisáže bude renomovaná česko-britská dokumentární fotografka Líba Taylor. Večer nabídne také autorské čtení a autogramiádu s tím, že knihu si bude možné koupit přímo na místě. Slavnostní křest knihy Narozeni jinak/ Born Different se uskuteční 9. září v 18 hodin v pražské Galerii Karolinum.

„Náš projekt Narozeni jinak vydáním knihy nekončí. Chtěla bych se teď zaměřit především na osvětu a zvyšování povědomí veřejnosti o životě lidí s albinismem a porušování jejich lidských práv prostřednictvím přednášek, besed ke knize a dalších výstav. Zároveň chceme i pokračovat v konkrétní pomoci přímo v Zambii, zejména v oblasti zdravotní péče, vzdělávání a ochrany lidí ohrožených diskriminací či násilím. Mým přáním je, aby Born Different nebyl jednorázovým projektem, ale dlouhodobou iniciativou se skutečným a trvalým dopadem. Byla bych také ráda, kdyby inspiroval studenty k ještě většímu zapojení a ukazoval, že univerzita dokáže smysluplně propojovat výzkum, společenskou odpovědnost a konkrétní pomoc,“ dodala kulturní antropoložka, jejíž domovským pracovištěm je katedra sociologie, andragogiky a kulturní antropologie Filozofické fakulty Univerzity Palackého.

Kateřina Mildnerová je česká afrikanistka, spisovatelka a kulturní antropoložka působící na FF UP. Výzkumu kultur a náboženství subsaharské Afriky se věnuje více než dvacet let, terénní výzkumy realizovala především v Zambii, Beninu a Namibii. Od roku 2019 je předsedkyní České asociace pro africká studia. Zabývá se mimo jiné tradičním léčitelstvím, magií a čarodějnictvím, socio-kulturními aspekty albinismu a otázkami kolektivní identity. Je autorkou odborných i populárně-naučných knih, podílela se také na vzniku dokumentárního filmu Černí Češi a výzkumně-humanitárního projektu Born Different. Vedle vědecké a pedagogické práce se věnuje popularizaci antropologie a rozvojové spolupráci v Africe. 

Antonio Cossa je nezávislý fotožurnalista původem z Mosambiku, dlouhodobě žijící v Praze. Od roku 2004 působí jako dokumentární fotograf. Specializuje se na válečné konflikty a uprchlické krize na Blízkém Východě a v Africe. Od roku 2023 se věnuje fotodokumentaci života osob s albinismem v Africe v rámci projektu Born Different. Je také portrétním fotografem. Jeho profesní portfolio zahrnuje desítky výstav po celém světě a také přednášky a workshopy pro studenty i širokou veřejnost.

Pokud byste se rozhodli listovat historií obnovené Právnické fakulty Univerzity Palackého, na jeho jméno byste narazili minimálně dvakrát. Zapsal se do ní nesmazatelně, a to už nyní, kdy má spoustu úspěšných pracovních let ještě před sebou. Jako první z jejích absolventů si mohl psát před své jméno titul docent a jako první absolvent této fakulty obléká talár ústavního soudce. Michal Bartoň – dlouholetá opora katedry ústavního práva.

Psal se rok 1994 a osmnáctiletý Michal Bartoň, student matematické větve olomouckého gymnázia, vybíral vysokou školu. Jen pár set metrů od jeho školy byla tři roky otevřená právnická fakulta. „Když jsem končil gymnázium, moje babička mi říkala‚ hele, támhle se otevřela nová fakulta – nechtěl bys zkusit práva?“ vzpomíná Michal Bartoň. K paragrafům ani třeba k historii do té doby nijak netíhl. „Spíše to byla moje zvědavost a shoda okolností, že jsem nastoupil právě na práva. Už tehdy mi to přišlo jako něco hodně praktického. Navíc se mi z Olomouce nechtělo.“ Kdyby mu přijímačky nevyšly, zamířil by na sousední přírodovědeckou fakultu mezi rovnice, vektory, derivace a integrály. Tam ho brali i bez testů.

„Je to služba veřejnosti, kam člověk jde s tím, aby ji plnil co nejlépe. Přeji si, aby má rozhodnutí byla srozumitelná i neprávníkům, aby byla nejen věcně správná, ale i čtivá.“

Když se má ohlédnout za svým magisterským studiem na mladičké fakultě, pousměje se a oči se mu rozsvítí. V ročníku jich bylo kolem devadesáti, všichni se více méně znali, prostředí bylo komorní a hodně přátelské. Všechno vznikalo za pochodu. „Věci byly před námi ozkoušeny dvakrát třikrát. Byli jsme tak trochu pokusní králíci, ale o to to bylo zajímavější. S výukou pomáhali odborníci z Prahy a Brna. Ta pestrost různých škol a pohledů byla přínosná.“

Michal Bartoň (* 1976)
Vystudoval Právnickou fakultu UP. Rigorózní řízení i doktorské studium absolvoval na brněnské právnické fakultě. V roce 2012 byl jmenován docentem v oboru ústavní právo a státověda. Na olomoucké fakultě působí od svého absolutoria v roce 1999.
Byl mj. proděkanem fakulty, členem Akademického senátu UP, dlouholetým předsedou fakultního senátu a vedoucím katedry ústavního práva. V letech 2008 až 2013 byl členem pracovní komise Legislativní rady Vlády ČR. Od roku 2013 pak působil jako asistent soudce Ústavního soudu ČR. Je například editorem a hlavním autorem knihy Základní práva (Leges, 2016), spolueditorem a spoluautorem komentáře k Listině základních práv a svobod (C.H. Beck, 2020). Prezident Petr Pavel jej 18. prosince 2025 jmenoval soudcem Ústavního soudu ČR.

Odbornou specializací Michala Bartoně je organizační ústavní právo a základní lidská práva. „V základních právech se zaměřuji na politická práva, což je typicky svoboda projevu, právo shromažďovací, sdružovací nebo volební. Ale třeba též na zákaz diskriminace či otázky soudní ochrany základních práv,“ vyjmenovává. Co ho přitáhlo k ústavnímu právu a už nepustilo, sám přesně nedokáže pojmenovat. Zřejmě to byla řada podvědomých impulzů, kdy v 90. letech bylo ústavní soudnictví v republice úplně nový fenomén. Lákadlem byl pro něj i přesah mezi právem a politikou. A ovlivnili ho také jeho pedagogové jako Pavel Holländer, Antonín Procházka, Vlastimil Ševčík nebo Eliška Wagnerová, všichni ústavní soudci a silné osobnosti.

Na olomoucké fakultě zůstal v akademických řadách hned po absolutoriu. Do jiné právnické profese ho to prý netáhlo. „Už i ten výběr oboru – ústavní právo – se ne úplně dobře kombinuje s typickou prací běžného právníka. Praktické užití ústavního práva je trošku slabší. Nepřemýšlel jsem, že bych šel jinam. Práce na fakultě mě naplňovala.“ Změna přišla v roce 2013, kdy se mu na stole objevila nabídka stát se asistentem soudce Ústavního soudu ČR. Protože mu to přišlo jako vhodná symbió­za akademické práce a praktické právničiny zaměřené na ústavní právo, kývl na ni. A jak to Michal Bartoň dokáže, vzniklo spojení fungující, pevné a trvalé.

Před třemi lety jej olomoucká fakulta doporučila prezidentu republiky, když sbíral tipy na nové ústavní soudce. „Potěšilo mě, že domovská fakulta oceňuje moje schopnosti a práci. Zároveň jsem to ale bral tak, že to ještě nic neznamená. Těch institucí, které dávaly tipy, byla celá řada. Dostal jsem se na rozsáhlý seznam, nic víc,“ říká skromně.

„Znamenat něco“ to začalo vloni v červnu, kdy se Michalu Bartoňovi ozvala přímo kancelář prezidenta, neboť se ještě otevřela jedna vlna nominací na ústavní soudce. „Už v době, kdy se mě pan děkan ptal, zda mě může za fakultu navrhnout, jsem musel zvážit všechna pro a proti. Měl jsem tedy rozmyšleno, že kdyby k tomu někdy náhodou došlo, byť jsem s tím moc nepočítal, zkusil bych to. V rychlosti jsem to ještě jednou promyslel, probral s rodinou. Pak jsem napsal, že mě to velmi těší a že doložím vše potřebné,“ popisuje své životní rozhodnutí.

Tím odstartoval čtyřměsíční nominační proces. Předstoupením před poradní panel prezidenta a osobním setkáním s hlavou státu to začalo a „grilováním“ na plénu Senátu Parlamentu ČR končilo. „Rozhodně to nebylo s panem prezidentem jen společenské povídání. Bylo vidět, že si chce kandidáty proklepnout, než někoho pošle do Senátu. Byly to časově náročné a poměrně stresující měsíce,“ přibližuje období, kdy schůzka střídala schůzku.

Talár ústavního soudce obléká od prosince loňského roku. „Je to služba veřejnosti, kam člověk jde s tím, aby ji plnil co nejlépe. Přeji si, aby má rozhodnutí byla srozumitelná i neprávníkům, aby byla nejen věcně správná, ale i čtivá,“ říká funkčně nejmladší z patnácti soudců. Tmavě modrý talár s akcenty v národních barvách mu zůstane deset let. Pravidla Ústavního soudu ČR umožňují soudcům vykonávat pedagogickou činnost, čehož využil. Jen se z vedoucího katedry ústavního práva stal, jak sám říká, řadovým zaměstnancem fakulty. „Snížil jsem si úvazek. I z pohledu fungování katedry je dobré, když vypomůžu. Navíc funkce soudce je dočasná, budu se mít kam vrátit.“

Pracovní týden Michala Bartoně má pevný řád. Tři dny tráví na soudě v Brně, dva dny může pracovat z domu. Ty se právě snaží zčásti věnovat i studentům a fakultě. A víkend? „Ideálně by měl být volný, ale často je potřeba připravit se na jednání pléna, načíst složité věci.“

Když potřebuje vypnout hlavu, je tu jeho rodina, procházka, kolo a v zimě lyže. „Občas si zahraju na kytaru, to je takový můj největší relax,“ prozrazuje s lehkým úsměvem ústavní soudce, akademik a opora fakultní kapely STAGnace, která je ve fázi hibernace.

Text vyšel v aktuálním vydání magazínu Žurnál UP, který si můžete přečíst zde.

Praktického pomocníka pro výzkumníky, šlechtitele i zemědělce vyvinuli vědci z CATRIN Univerzity Palackého ve spolupráci s kolegy z České zemědělské univerzity v Praze. Systém SPROUT (AI-based Seedling PRedictiOn and trait extraction Using RGB Time-series), založený na analýze RGB obrázků v čase za pomoci AI, automaticky detekuje čas vzcházení plodin a získává z něj biologicky významné parametry. Novinku autoři představili ve studii publikované v prestižním časopise Computers and Electronics in Agriculture.

„Raný vývoj porostu výrazně ovlivňuje růst rostlin i konečný výnos, a proto je vzcházení semenáčků důležitým parametrem při monitorování stavu plodin, šlechtění i studiu reakcí rostlin na stres. Jeho hodnocení se však stále často provádí ručně a zpravidla zaznamenává pouze konečné procento vzešlých rostlin, čímž se ztrácejí cenné informace o průběhu vzcházení. Oproti tomu námi vyvinutý SPROUT využívá umělou inteligenci a je schopen z běžných RGB fotografií automaticky vysledovat, kdy a jak rovnoměrně rostliny vzcházejí,“ uvedla vedoucí výzkumu Nuria De Diego z CATRIN.

Systém vědci vyvinuli a testovali na datech ječmene a pšenice pořízených různými RGB kamerami v kontrolovaných podmínkách růstových komor. „Při vývoji a opětovném natrénování modelu dosáhl nejúspěšnější model typu Temporal Convolutional Network (TCN) přesnosti 90 procent při určování času vzcházení, což umožnilo velmi přesnou rekonstrukci křivek vzcházení. Při testování na zcela nezávislém souboru dat bez dalšího přeučení model stále dokázal zachytit základní dynamiku vzcházení, i když s nižší přesností. To ukazuje, že SPROUT je nejvhodnější využívat jako modulární systém, který lze snadno přeučit nebo doladit pro nové plodiny, kamery či experimentální podmínky,“ objasnil první autor článku Pavel Klimeš.

„Cílem je posunout SPROUT směrem ke snadno použitelnému nástroji, který by mohl automatickou analýzu vzcházení rostlin zpřístupnit šlechtitelům, semenářským firmám, výrobcům přípravků pro zemědělství i výzkumným pracovištím bez nutnosti hlubších znalostí umělé inteligence." Lukáš Spíchal

Výzkumníci provedli rovněž případovou studii zaměřenou na stres způsobený kadmiem u dvou rozdílných genotypů pšenice. Ta ukázala, že různé genotypy mají odlišný způsob vzcházení co do rychlosti a synchronnosti, což není náhodné, ale odráží to jejich biologické vlastnosti a schopnost reagovat na prostředí.

SPROUT je v současnosti výzkumným softwarovým nástrojem připraveným pro spolupráci s aplikační sférou. Díky modulárnímu řešení jej lze dále přizpůsobovat a trénovat pro různé plodiny, kamery nebo experimentální podmínky. Systém má potenciál zejména pro screening genotypů ve šlechtění a semenářství, ale také pro testování účinků biostimulantů, hnojiv či agrochemikálií na raný vývoj rostlin.

„Dalším krokem bude rozšíření a ověřování systému na širším spektru plodin, substrátů a zobrazovacích systémů. Cílem je posunout SPROUT směrem ke snadno použitelnému nástroji, který by mohl automatickou analýzu vzcházení rostlin zpřístupnit šlechtitelům, semenářským firmám, výrobcům přípravků pro zemědělství i výzkumným pracovištím bez nutnosti hlubších znalostí umělé inteligence,“ uzavřel jeden z autorů studie a vedoucí CATRIN-BIO Lukáš Spíchal.

Odborná školení zaměřená na 3D tisk, přípravu tiskových dat a údržbu FFF 3D tiskáren nově nabízí společnost Prusa Research ve spolupráci s Přírodovědeckou fakultou Univerzity Palackého. Kurzy jsou koncipovány s důrazem na praktické dovednosti, srozumitelný výklad a okamžité využití v praxi, přičemž účastníci si vše vyzkouší na konkrétních příkladech.

„Školení jsou určena širokému spektru zájemců, od pedagogů a škol, které chtějí zapojit 3D tisk do výuky, přes firmy hledající efektivní využití této technologie, až po studenty a jednotlivce, kteří chtějí proniknout do světa 3D tisku nebo si upevnit své stávající znalosti. Bez ohledu na úroveň zkušeností je cílem ukázat, jak z této technologie vytěžit maximum,“ uvedl Roman Chvátal z katedry experimentální fyziky.

3D tisk krok za krokem

V průběhu školení účastníci získají jistotu při práci s 3D tiskárnou a lepší orientaci v přípravě modelů i tiskových dat. Naučí se pracovat se softwarem PrusaSlicer, správně nastavovat tisk a vyhýbat se nejčastějším chybám, které mohou vést k neúspěšným výtiskům. Součástí je také přehled údržby tiskáren a praktické tipy, jak řešit typické problémy, se kterými se při 3D tisku setkávají.

Školení je navrženo tak, aby si účastníci mohli nové dovednosti ihned vyzkoušet a využít v praxi. „Neosvojují si pouze principy fungování 3D tisku, ale především způsoby jeho efektivního využití ve vlastním prostředí, ať už ve výuce, ve firemní praxi nebo při vlastních projektech. Školení tak ocení zejména ti, kteří hledají smysluplný způsob, jak 3D tisk začlenit do výuky, chtějí ve firmě zefektivnit jeho využití nebo se nechtějí učit metodou pokus omyl,“ doplňuje Roman Chvátal.

Otevřené kurzy i školení na míru

Nabídka zahrnuje otevřená školení pro jednotlivce i uzavřené kurzy pro školy, firmy nebo menší kolektivy. Současně je možné připravit školení na míru, které bude odpovídat konkrétním potřebám, úrovni zkušeností i zaměření účastníků.

Termíny školení jsou vypsány zde. Zájemci mohou sledovat tuto stránku nebo se přihlásit prostřednictvím formuláře na webu. V případě zájmu o školení na míru je možné kontaktovat organizátory a společně najít variantu odpovídající konkrétním požadavkům.

Právnická fakulta UP se zapojila do mezinárodního projektu Remembrance of Red Regimes: Memory and Civic Education across Eastern Europe (REMEM-RED). Stala se tak jedním z dvanácti partnerů z jedenácti zemí EU, kteří společně posílí kulturu připomínání zločinů komunistických totalitních režimů. Projekt, který financuje Evropská komise, je dvouletý. Zapojené organizace na něm pracují od července.

„Jsme rádi, že se naše fakulta mohla zapojit do tohoto významného evropského projektu. Věříme, že výzkum komunistické represe a jeho přenesení do vzdělávání přispěje k budování demokraticky odolné společnosti a prohloubí historické vědomí mladé generace,“ řekl Ondrej Hamuľák, koordinátor projektu za PF UP. Spolu s ním jsou do projektu zapojeni kolegové z katedry teorie práva a právních dějin a katedry politologie a společenských věd.

Řešitelé projektu vycházejí ze skutečnosti, že přestože miliony lidí ve střední a východní Evropě zažily za komunistických totalitních režimů perzekuci, deportace, věznění a systematické porušování základních lidských práv, jejich připomínání zůstává roztříštěné a v širším evropském veřejném prostoru nedostatečně zastoupené. Cílem projektu je proto v době narůstajících dezinformací a ústupu demokratických hodnot tato historická svědectví uchovat, zpřístupnit veřejnosti a proměnit ve funkční nástroj výchovy k demokratickým hodnotám.

„Naši odborníci přispějí lokálními případovými studiemi komunistické represe v perspektivě komunitní a kulturní paměti, budou rozvíjet vzdělávací programy propojující historii s demokratickými hodnotami a podpoří přípravu pedagogů.“ Ondrej Hamuľák, koordinátor projektu na PF UP

REMEM-RED se zaměří na sběr a digitalizaci svědectví přeživších, tvorbu vzdělávacích materiálů, mezigenerační dialog a vybudování nadnárodní digitální platformy. „Záměrem projektu je, aby připomínání minulosti nebylo výlučně akademickou záležitostí, ale stalo se živou občanskou praxí,“ upřesnil Ondrej Hamuľák. Pracovat na něm bude dvanáct organizací – univerzity, nevládní organizace, místní samosprávy a občanské asociace – z Estonska, Polska, Lotyšska, Slovenska, České republiky, Litvy, Rumunska, Španělska, Německa a Chorvatska. Koordinátorem projektu je Estonian Business School.

Během dvou let chtějí řešitelé mimo jiné zdokumentovat více než 100 svědectví obětí komunistické represe z celé Evropy, vytvořit vícejazyčný digitální archiv s otevřeným přístupem, připravit více než desítku vzdělávacích sad materiálů a výukových podkladů pro školy nebo pořádat výstavy, vzdělávací workshopy, debaty a další kreativní aktivity.

Olomoucká právnická fakulta zastává v projektu klíčovou roli v oblasti vzdělávání a archivního výzkumu. Spolu s kolegy z Univerzity Komenského v Bratislavě tvoří akademickou páteř pracovního balíčku věnovaného vzdělávání a zapojení mládeže. „Naši odborníci přispějí lokálními případovými studiemi komunistické represe v perspektivě komunitní a kulturní paměti, budou rozvíjet vzdělávací programy propojující historii s demokratickými hodnotami a podpoří přípravu pedagogů,“ naznačil Ondrej Hamuľák.

Projekt REMEM-RED byl vybrán k financování Evropskou komisí. V rámci výzvy European Remembrance 2025 (CERV-2025-CITIZENS-REM-GENCRIME) získal podporu ve výši 262 380 EUR.

Zapojením do projektu fakulta naplňuje své základní poslaní – šířit hodnoty, jako je svoboda, demokracie a občanská společnost, na kterých byla v roce 1991 obnovena. K tomu napomáhá i grant Hannah Arendtové. Jde o interní finanční podporu PF UP určenou členům akademické obce, která je založená na prostředcích získaných z Ceny Hannah Arendtové udělené UP v roce 1996 za přínos k přechodu od totalitní diktatury k právnímu státu.

British Empire Medal, prestižní britské státní vyznamenání udělované králem Karlem III., převezme Jaroslav Peprník, významný český anglista a amerikanista, autor monografií a učebnic věnovaných anglickému jazyku a anglofonnímu světu a také spoluzakladatel anglistiky na Univerzitě Palackého.  

Profesor Jaroslav Peprník z katedry anglistiky a amerikanistiky Filozofické fakulty Univerzity Palackého je výraznou osobností české anglistiky, jejíž životní dráha, vědecké dílo i pedagogické působení jsou inspirací pro generace studentů a kolegů. S Filozofickou fakultou UP je spojen od roku 1954. Už v roce 1948 studoval na letní škole v Londýně a procestoval Británii. Jeho život provází víra v demokratické hodnoty a hluboký vztah k oboru, kterému zasvětil celý svůj profesní život. Britské státní vyznamenání British Empire Medal (BEM) převezme za dlouholetou práci a přínos k rozvoji česko-britských vztahů.

British Empire Medal (BEM) neboli Medaile Britského impéria je britské státní vyznamenání udělované za významnou službu společnosti nebo veřejnosti. Oficiální název je British Empire Medal for Meritorious Service. Držitel této medaile může za jménem používat zkratku BEM. 

„Je jen velmi málo cizinců, kteří toto ocenění získají. Loni BEM obdrželo pětadvacet lidí z celého světa. Z Čechů ji historicky získal zřejmě pouze československý voják a bojovník u Tobruku za druhé světové války Augustin Švub, o nikom jiném nevíme. Pan profesor je v tomto ohledu unikát,“ uvedl Otakar Fojt, odborník na vědeckou diplomacii, mezinárodní spolupráci ve výzkumu a inovace z Britského velvyslanectví v Praze.

Profesor Peprník působí na Univerzitě Palackého více než sedmdesát let a nesmazatelně se zapsal do její historie i do vzpomínek mnoha generací studentů a kolegů. Svou erudicí, pokorou a zaujetím pro jazyk inspiroval stovky studentů, z nichž mnozí dnes sami působí jako pedagogové. Jeho odborná činnost se soustředí především na tři oblasti: pedagogickou práci, tvorbu učebnic a shromažďování materiálů k historii kontaktů Čechů s anglofonními zeměmi. Charakteristický je pro něj také mimořádně široký přehled o literatuře, reáliích a kultuře anglofonního světa. Svým působením v oblasti lexikologie se zařadil mezi přední české specialisty v této lingvistické disciplíně. Peprníkovy učební texty navíc po dlouhá léta patřily k základním materiálům pro výuku angličtiny na českých vysokých a středních školách.

Jaroslav Peprník je držitelem řady ocenění. V roce 2003 získal Cenu města Olomouce, v roce 2023 pak nejvyšší resortní vyznamenání Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR – medaili prvního stupně, kterou mu v prostorách Univerzity Palackého předal ministr školství. Za celoživotní přínos převzal v loňském roce na UP také Cenu Františka Palackého.

Jaroslav Peprník (* 1927) je absolventem angličtiny a historie na FF MU v Brně. Studium ukončil v roce 1950 disertační prací s názvem Nominální tendence v moderní anglické próze. Na FF UP působí od roku 1954, na katedře anglistiky se specializuje na současný anglický jazyk a zejména na lexikologii. První Peprníkovo skriptum Angličtina pro lékaře vyšlo v roce 1966, dočkalo se několika reedicí a bylo zavedeno i na LF UK v Praze. Později následovalo skriptum Angličtina pro filology I–II (1984, 1987). Díky práci na Slovníku amerikanismů získal jako jediný Čech v roce 1969 Fulbrightovo stipendium s půlročním pobytem v USA. Další jeho úspěšnou učebnicí byla Angličtina pro jazykové školy. Vědecký titul kandidáta filologických věd mohl získat teprve v roce 1986, a to na základě kandidátské disertační práce Sémantika pojmenování barev v angličtině a češtině. Habilitovat se mohl až po roce 1989. Těžištěm jeho odborné práce byl výzkum styků českých zemí s anglofonním prostředím, který byl završen publikacemi Anglie očima české literatury (2001), Amerika očima české literatury (2002), Češi a anglofonní svět: kontakty a percepce (2012) a Anglofonní svět a Češi (2016). Pro širší veřejnost napsal obrys dějin Británie a USA: Ilustrované reálie (2004) a antologii krátkých textů čerpaných z Times, nazvanou Journalistic English (2005). Velké úsilí po roce 1990 věnoval revizi anglických pasáží v učebnici Oldřicha Švarného Hovorová čínština v příkladech a recenzi Velkého česko-anglického slovníku od Josefa Fronka. V roce 2021 vydalo Vydavatelství UP jeho memoáry Vzpomínky anglisty.

Na povrchu solných krápníků hluboko v ostravsko-karvinských dolech objevili vědci dosud neznámý minerál. Králíkit, jak jej pojmenovali, je natolik drobný, že jej nelze pozorovat ani běžným optickým mikroskopem. K jeho popisu proto museli využít několik specializovaných metod včetně měření na synchrotronu. Na výzkumu spolupracovali geologové z Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého, odborníci z Českého institutu výzkumu a pokročilých technologií (CATRIN) UP, Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava, Univerzity v Jeně a Technologickém institutu v Karlsruhe.

Na světě je v současnosti popsáno a schváleno 6213 minerálů. K jejich počtu nyní přibyl také králíkit, který byl nalezen na solných krápnících v ostravsko-karvinských dolech.

Solné krápníky tam vznikají v místech, kde do důlních prostor prosakuje slaná voda z nadložních hornin. Množství soli není nijak významné a nemá praktické využití. Solné krápníky jsou ale pro mineralogy zajímavým objektem výzkumu.

Mineralogická zoo pod mikroskopem

„Vzorky jsme nasbírali především proto, že dlouhodobě pracujeme na knížce o minerálech ostravsko-karvinských dolů. Když se ale kolega na její povrch podíval elektronovým mikroskopem, ukázalo se, že se na něm nachází doslova mineralogická zoo. Chemické složení králíkitu je přitom poměrně jednoduché. Jde o dihydrát chloridu barnatého, tedy BaCl₂·2H₂O. Minerál je velmi dobře rozpustný ve vodě,“ uvedl Jakub Jirásek z katedry geologie přírodovědecké fakulty.

Minerál, který není běžným mikroskopem vidět

Výzkum trval poměrně dlouho především kvůli nepatrným rozměrům nového minerálu. Zatímco mnohé minerály popsané v minulosti tvořily dostatečně velká zrna, s nimiž bylo možné relativně snadno pracovat, králíkit je submikroskopický.

Poprvé jej zaznamenal Dalibor Matýsek z Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava při studiu vzorku v elektronovém mikroskopu. Minerál se nachází přímo na krystalech soli kamenné. Stejně jako ona je průhledný, takže se od svého podkladu na první pohled prakticky neliší.

„Aby mohl být nový minerál oficiálně uznán, museli vědci spolehlivě určit jeho chemické složení i další vlastnosti. Vzhledem k jeho rozměrům a obtížnému oddělení od okolní soli však nebylo možné využít pouze běžné mineralogické metody,“ dodal Jakub Jirásek.

„Vzhledem k jeho rozměrům a obtížnému oddělení od okolní soli však nebylo možné využít pouze běžné mineralogické metody.“ Jakub Jirásek.

Odborníci proto postupně zkoušeli několik analytických postupů. Na výzkumu se kromě Dalibora Matýska a Jakuba Jiráska podílel také Jan Filip z CATRIN a Juraj Majzlan s Jörgem Göttlicherem z Německa, kteří kromě jiného pomohli zajistit přístup k synchrotronovému měření. To přineslo data, která nebylo možné dostupnými metodami naměřit v České republice.

Důležitou roli sehrál rovněž Michal Osovský, který pracoval v ostravsko-karvinských dolech. Díky jeho znalosti zdejšího prostředí se podařilo získat další vzorky a následně ověřit, že králíkit není na solných krápnících ojedinělým nálezem, ale vyskytuje se na nich poměrně běžně.

Jméno připomíná Jiřího Králíka

Nový minerál dostal jméno králíkit na počest vědce Jiřího Králíka z Vysoké školy báňské. Jeho odbornou kariéru v minulosti negativně ovlivnily politické poměry, kvůli nimž nemohl plně rozvíjet svou vědeckou práci, přesto po sobě zanechal řadu vysoce kvalitních publikací citovaných i dnes.

Jedinečný a ucelený vhled do mediace v trestním řízení v České republice a vysvětlení, proč její potenciál zůstává v praxi stále nedostatečně využíván, nabízí monografie Mediace v trestním řízení. Výzkum aplikační praxe. Kniha vznikla jako hlavní publikační výstup výzkumu podpořeného Grantovou agenturou ČR, jehož hlavní řešitelkou je Lenka Holá z Právnické fakulty Univerzity Palackého.

Na monografii pracovali odborníci ze dvou olomouckých fakult. Lenka Holá, vedoucí autorského týmu, přizvala ke spolupráci Jana Šlesingra, doktoranda z právnické fakulty, a dvojici expertů z katedry geografie přírodovědecké fakulty – Davida Fiedora a Filipa Kovaříka. „Kolegové z přírodovědecké fakulty se podíleli již na mém předešlém projektu GA ČR. Spolupráce celého autorského kolektivu byla výborná, šlapalo nám to jako po drátkách,“ chválila Lenka Holá. Práce na knize byla podle ní náročná zejména tím, že kombinovala několik výzkumných metod. „Nejnáročnější bylo získat a propojit data Ministerstva spravedlnosti a Probační a mediační služby. Zajímavé výsledky přinesl výzkum názorů a zkušeností policistů, státních zástupců, soudců trestních senátů, advokátů a probačních pracovníků. A taky časoprostorová analýza míry využívání mediace v regionech všech okresních soudů. Na knize jsme pracovali asi rok.“

Autoři v ní analyzují hlavní překážky širšího uplatnění mediace, které překvapivě nespočívají v nedůvěře veřejnosti, ale spíše v institucionálním nastavení a ochotě aktérů trestní justice mediaci aktivně využívat. Publikace zároveň nabízí konkrétní návrhy pro budoucí praxi – od jasnějších postupů přes posílení meziinstitucionální spolupráce až po systematické začlenění mediace do všech fází trestního řízení. Ukazuje tak realistickou cestu k tomu, aby se mediace stala přirozenou a efektivní součástí trestní justice. „Knihu bychom rádi věnovali všem zapojeným institucím, aby mohla sloužit praxi,“ dodala Lenka Holá.

„Nejde jen o akademický text, ale živý, angažovaný a argumentačně podložený apel na modernizaci uvažování v trestním právu." Martina Urbanová, recenzentka knihy

Martina Urbanová z Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, recenzentka knihy, ji pokládá za nanejvýš aktuální a v kontextu naší právní vědy za jedinečnou. „Text jasně demonstruje, že mediace je mnohými profesionály stále vnímána příliš úzce, často pouze jako instrumentální doplňkový nástroj pro usnadnění odklonů, nikoli jako svébytný restorativní proces. Autoři však nezůstávají u pouhé diagnostiky či kritiky, ale na základě poznaného uvádí řadu mimořádně praktických a uchopitelných doporučení. Přináší konkrétní recept, jak současný stav posunout vpřed,“ zhodnotila Martina Urbanová. Podle ní rozhodně nejde jen o akademický text, ale živý, angažovaný a argumentačně podložený apel na modernizaci uvažování v trestním právu. Knihu doporučuje všem, kteří se nespokojí s pouhou mechanickou aplikací práva, ale hledají cestu k jeho skutečnému smyslu a spravedlivému fungování.

Monografie Mediace v trestním řízení. Výzkum aplikační praxe je výstupem projektu Mediace v trestním řízení v kontextu restorativní justice podpořeného GA ČR. Jde o tříletý projekt, který letos končí. Publikace má 132 stran a vyšla v červnu 2026 ve vydavatelství Wolters Kluwer.

Často ji ani nevnímáme jako něco prospěšného, natož jako sport. Jako základní pohybová aktivita ale má v našich životech významné postavení. Chůze. O tom, co vše pro nás může znamenat a jestli musíme denně našlapat 10 tisíc kroků, jsme si povídali s Beatou Barbořík Brošovou, která je mimo jiné instruktorkou Nordic Walking.

Medičky a medici ji znají jako nepostradatelnou spojku s lékaři-učiteli na I. interní klinice – kardiologické Lékařské fakulty UP a Fakultní nemocnice Olomouc, ve výuce se s ní setkávají studující fyzioterapie na Fakultě zdravotnických věd UP. Spjatá je i s Fakultou tělesné kultury UP, kde studovala Rekreologii a kde si s ní můžete v prostorách Aplikačního centra BALUO zacvičit. Jako lektorka pracuje i s nemocničními pacienty, nejen kardiologickými.

Jaké benefity chůze přináší? Proč alespoň pravidelně chodit, když nemám vlohy či dispozice pro jiné pohybové aktivity?

Jako nejdůležitější v dnešní době bych vyzdvihla, že navozuje dobrou náladu. Pokud člověk nemusí být například na nemocničním lůžku, při procházce venku na čerstvém vzduchu vypne od starostí, může si jen tak přemítat, svým tempem si jít krajinou. To mám na chůzi velmi ráda. Pak tu jsou samozřejmě benefity zdravotní. Jako jiné pohybové aktivity posiluje kardiovaskulární systém a svaly a má vliv na fyziologické procesy v těle, například optimalizuje hladinu krevního cukru, procházka po jídle zlepšuje trávení. Pro někoho je důležitý i sociální rozměr, kdy vyráží ven s někým dalším.

Co navíc přidává Nordic Walking, zjednodušeně chůze s holemi, které se věnujete?

Oproti „běžné“ chůzi zapojuje svaly horní poloviny těla a je i výborným cvičením pro mozek. Nordic Walking má totiž svoji techniku a koordinace pohybu protilehlé horní a dolní končetiny vyžaduje trénink. Mám i zkušenosti s lidmi po cévní mozkové příhodě, pro které bylo takové cvičení velmi těžké, ale byli rádi, že je to nutí pracovat a posilovat mozek.

Dlouho se říkalo, že člověk má denně nachodit 10 tisíc kroků. Co vy na to?

Každý jsme jiný, zatímco toto bylo obecné doporučení pro zdravého člověka. Setkala jsem se ale s tím, že některé ženy se kaž­dý den až přetěžovaly, jen aby jim hodinky ukázaly, že mají splněno 10 tisíc. Ten dopad na zdraví a spokojenost dotyčného pak už nemusí být jen příznivý. Existují výzkumy, které říkají, že na zdraví má vliv už 6–8 tisíc kroků – a toho bych se držela. Určitě je dobré zapojit chůzi co nejvíce do běžného života, alespoň půlhodinu denně.

Je léto, počasí láká ven. Vedle klasických turistických výletů jsou trendem poslední doby dálkové treky. Máte nějakou takovou zkušenost?

Přiznám se, že to mě úplně neláká. Ale mám kamarádky, které vyrazily třeba na Stezku Českem, přespávaly v lese. To jsou borky. Pro mě to ale není.

Rozhovor vznikl pro magazín Žurnál UP, jehož elektronickou verzi si můžete stáhnout zde.

Umělá inteligence, proměna pracovních očekávání, mezigenerační rozmanitost i rostoucí důraz na duševní zdraví zaměstnanců. Těmto tématům se věnovala mezinárodní konference ISSWOV 2026, která se letos poprvé uskutečnila v České republice. Univerzita Palackého hostila odborníky z Evropy, Asie a Severní Ameriky, kteří společně hledali odpovědi na otázky, co dnes dává práci smysl a jak vytvářet organizace připravené na budoucnost.

Čtyřdenní konference ISSWOV 2026: The Future of Work Values: Wellbeing, Diversity, and Meaning in the Age of AI and Transformation se konala od 28. června do 1. července v Uměleckém centru Univerzity Palackého. Část programu se uskutečnila také na Fakultě managementu a ekonomiky Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně.

foto_sem_4

ISSWOV (International Society for the Study of Work and Organizational Values) je mezinárodní platforma propojující výzkumníky a odborníky z praxe v oblastech psychologie práce, sociologie, managementu, organizačního chování a pracovních hodnot. Olomoucký ročník se zaměřil na to, jak technologický rozvoj, globální nejistota a proměňující se společenské podmínky ovlivňují každodenní zkušenost zaměstnanců i fungování organizací.

„Budoucnost práce nevzniká pouze v rozhodovacích místnostech organizací. Formuje se v každodenních zkušenostech lidí, v tom, zda vnímají práci jako smysluplnou, zda mají prostor pro svůj rozvoj, důvěru a spolupráci a zda dokážou sladit pracovní a osobní život,“ uvedla za organizátory Slavka Silberg z katedry psychologie Filozofické fakulty UP.

Práce jako prostor pro hodnoty

Jedním z hlavních východisek konference bylo přesvědčení, že pracovní hodnoty nejsou abstraktním tématem. Ovlivňují, jak lidé volí zaměstnavatele, co od něj očekávají, zda chtějí v organizaci zůstat i jak se zapojují do jejího fungování. V době rychlých změn a opakujících se krizí proto nabývají na významu témata, jako jsou důvěra, autonomie, férovost, sounáležitosti či smysluplnost práce.

foto_sem_4

Program nabídl odborné příspěvky a diskuze zaměřené na hybridní a distribuovanou práci, leadership, mentoring, pracovní angažovanost, organizační podporu v době krizí, diverzitu, identitu, nerovnosti ve znalostní práci či hodnoty ve vysokoškolském prostředí. Výraznou pozornost získaly také otázky algoritmického řízení, práce v platformové ekonomice, zavádění umělé inteligence do organizací a důvěry lidí v systémy využívající AI.

Diskuze zároveň ukázaly, že umělou inteligenci nelze chápat pouze jako nástroj automatizace a zvyšování produktivity. Její využívání zasahuje také do toho, jak lidé vnímají vlastní odbornost, autonomii, odpovědnost i smysluplnost své práce. Důležitou otázkou je rovněž to, zda mohou čas ušetřený díky novým technologiím využít pro kreativní činnosti, experimentování, učení a inovace. Vedle technologické připravenosti proto organizace potřebují rozvíjet také kulturu otevřené komunikace, etického rozhodování a dlouhodobě udržitelných pracovních podmínek.

Wellbeing není náklad

Mezi klíčové hosty konference patřil profesor Arnold B. Bakker z Erasmus University Rotterdam, přední světový odborník na pracovní a organizační psychologii a spoluautor modelu Job Demands–Resources. Ve svém výzkumu se dlouhodobě zabývá vztahem mezi pracovními nároky a zdroji, angažovaností, stavem flow a dlouhodobě udržitelným pracovním výkonem.

foto_sem_4

Další z hlavních řečnic, profesorka Malissa Clark z University of Georgia, se věnovala wellbeingu zaměstnanců, workoholismu a rizikům kultury neustálé dostupnosti. Právě stírání hranic mezi pracovním a soukromým životem představuje jednu z významných výzev současného pracovního prostředí, zejména v podmínkách flexibilní a digitálně zprostředkované práce.

Konference zároveň připomněla, že wellbeing není pouhým zaměstnaneckým benefitem ani nákladem, který lze v období nejistoty jednoduše omezit. Je důležitým předpokladem dlouhodobé angažovanosti, inovativnosti i schopnosti organizací obstát v období změn. Vedle fyzického a duševního zdraví zahrnuje také kvalitu vztahů na pracovišti, pocit bezpečí, možnost ovlivňovat vlastní práci a vědomí, že práce má pro člověka smysl.

Výzkum v dialogu s praxí

Mezinárodní akademickou diskuzi doplnily také zkušenosti z českého firemního prostředí. Petr Surovič, předseda představenstva PSG Construction, a personální ředitelka Pavla Houšťová představili pohled Rozvojového HR klastru ve Zlíně na firemní hodnoty a jejich každodenní uplatňování v organizacích.

foto_sem_4

Právě propojení výzkumu s praxí bylo jedním z důležitých rozměrů celého setkání. Teoretické poznatky mohou organizacím pomáhat při rozhodování o podobě práce, rozvoji vedoucích pracovníků, nastavování pracovních podmínek i při zavádění nových technologií. Zkušenosti z praxe naopak výzkumníkům ukazují, na jaké problémy je třeba se zaměřit a jaká řešení mohou být v reálném prostředí organizací skutečně využitelná.

„Témata pracovních hodnot, udržitelnosti, wellbeingu a transformačních změn si žádají nadnárodní a multidisciplinární přístup. Konference ukázala, že kvalitní odpovědi a nasměrování získáváme, když se setkávají různé vědní obory, kultury i zkušenosti akademiků a lidí z praxe,“ doplnil Martin Dolejš z katedry psychologie FF UP.

video_sem

Za katedru psychologie FF UP organizovali konferenci Slavka Silberg a Martin Dolejš. Pořadatelé děkují všem účastníkům, partnerům a spolupracovníkům, kteří přispěli k jejímu úspěšnému průběhu. Záznamy přednášek zvaných řečníků, rozhovory s účastníky a další videa jsou k dispozici zde.

S postupující změnou klimatu a rostoucí urbanizací nabývá městská zeleň stále většího významu. Jednou z možností, jak tradiční městskou zeleň obohatit, jsou květnaté louky. Vedle podpory biodiverzity mohou přispívat i k estetické kvalitě veřejných prostranství a psychické pohodě obyvatel. Zároveň se nabízí otázka, zda a do jaké míry mohou přispívat také k adaptaci města na horko a sucho. Právě na tuto otázku se zaměřila pilotní studie pracovníků katedry geografie Přírodovědecké fakulty UP, která vznikla ve spolupráci s Udržitelnou univerzitou a porovnávala květnatou louku se sousedním pravidelně sečeným trávníkem v univerzitním kampusu Envelopa. Výsledky publikoval odborný časopis Urban Ecosystems.

Výzkum proběhl během tří horkých letních dnů: v červnu 2024 před rozkvětem louky, v červenci 2024 během hlavní fáze rozkvětu a v srpnu 2025 po rozkvětu, kdy byla vegetace zároveň nejvyšší. Měřicí dny byly vybrány tak, aby maximální teplota dosahovala alespoň 30 °C a převládalo slunečné počasí s nízkými rychlostmi větru. Na lokalitě byly rozmístěny čtyři mobilní meteorologické stanice –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ dvě v květnaté louce a dvě v sousedním trávníku, které zaznamenávaly teplotu a vlhkost vzduchu, rychlost větru a teplotu kulového teploměru, která pomáhá zachytit radiační složku tepelné zátěže. Z těchto údajů byla následně vypočítána střední radiační teplota a Universal Thermal Climate Index (UTCI), který zjednodušeně ukazuje tepelnou zátěž člověka – nezohledňuje pouze teplotu vzduchu, ale také vlhkost vzduchu, vítr a záření. Vedle podmínek nad vegetací byla každé dvě hodiny měřena teplota a vlhkost půdy v hloubce deseti centimetrů.

Proměnlivý vliv na tepelnou zátěž

Výsledky ukázaly, že vliv květnaté louky na tepelné podmínky nad povrchem se během vegetační sezóny měnil. Při prvním měření, kdy byla louka před rozkvětem a vegetace dosahovala výšky 8 až 12 centimetrů, byly hodnoty UTCI na loukou překvapivě vyšší než nad sečeným trávníkem. Rozdíly v samotné teplotě vzduchu přitom byly velmi malé. Výsledek tak souvisel především s kombinací rozdílných radiačních podmínek, vlhkosti a proudění vzduchu. Určitou roli mohla hrát dále rozdílná odrazivost povrchu, která však nebyla v rámci studie přímo měřena. Během červencového rozkvětu, kdy měla vegetace přibližně 40 až 50 centimetrů, byly rozdíly v UTCI mezi loukou a trávníkem malé.

Ilustrace stavu vegetace v průběhu měření na květnaté louce (stanice M1; M2) a sousedním trávníku (stanice L1; L2) v průběhu fáze před rozkvětem, v průběhu a po rozkvětu

Nejvýraznější změna nastala při srpnovém měření po rozkvětu. Vegetace tehdy dosahovala výšky přibližně 1,0 až 1,3 metru. Nad loukou byly naměřeny nižší hodnoty střední radiační teploty i UTCI než nad trávníkem, přestože samotná teplota vzduchu byla naopak nad loukou přibližně o 0,7 až 0,8 °C vyšší. Vysoká vegetace totiž změnila proudění vzduchu i výměnu záření nad povrchem a zároveň posunula aktivní povrch blíže k čidlům, což vedlo k mírně vyšším hodnotám teploty vzduchu. Výsledky tak ukazují, že květnatá louka není univerzálně chladnějším povrchem. Její působení na tepelnou zátěž člověka závisí na výšce a struktuře vegetace, fázi jejího vývoje, dostupnosti vody i aktuálních meteorologických podmínkách.

Chladnější půda a podpora zadržování vody

Mnohem jednoznačnější výsledky přinesla měření půdy. V průběhu všech tří měření byla půda pod květnatou loukou chladnější než pod sečeným trávníkem. Před rozkvětem činil rozdíl průměrně 1,3 °C, během hlavní fáze rozkvětu 5,3 °C a po rozkvětu 4,1 °C. Vegetace zachytila část dopadajícího záření a omezila přímé zahřívání půdního povrchu. Pod loukou byla zároveň při všech měřeních zaznamenána vyšší půdní vlhkost, přičemž rozdíl oproti trávníku se pohyboval od 1,9 do 2,2 %.

Květnatá louka tedy během sledovaných dnů konzistentně udržovala příznivější půdní podmínky. Chladnější a vlhčí půda může omezovat ztráty vody výparem, podporovat fungování půdních organismů a zvyšovat odolnost městské zeleně během horkých a suchých období.

Květnaté louky jako součást klimaticky odolného města

Květnaté louky zpravidla nejsou určeny k pohybu lidí ve stejné míře jako běžné trávníky. Často jsou však zakládány podél chodníků, komunikací, v okolí budov nebo na jiných místech, kde mohou ovlivňovat podmínky v bezprostředním okolí. Hodnocení jejich vlivu na tepelnou zátěž člověka proto zůstává relevantní. Jejich význam navíc nelze posuzovat pouze podle toho, zda v určitém okamžiku snižují teplotu vzduchu nebo UTCI. Ve městech mohou plnit řadu dalších funkcí: podporovat rostlinnou a živočišnou rozmanitost, poskytovat zdroje potravy opylovačům, zachycovat část prachových částic ve vzduchu, přispívat k estetické kvalitě veřejného prostoru a celkové pohodě obyvatelstva. Lze je také založit v místech, kde není možné vysazovat stromy, například v úzkých zelených pásech, na dopravních ostrůvcích nebo kruhových objezdech. Květnaté louky tak mohou doplňovat ostatní prvky městské zeleně, nikoli je pouze nahrazovat.

Přehled zjištěných výsledků mezi loukou (meadow) a trávníkem (lawn) v průběhu fáze před rozkvětem (June 19, 2024), v průběhu rozkvětu (July 22, 2024) a po rozkvětu (August 13, 2025). Zelené šipky nahoru ukazují vyšší hodnotu oproti druhému zkoumanému prvku zeleně, červené šipky dolů ukazují opak, rovnítko pak srovnatelné hodnoty.
Vysvětlivky –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Ta (teplota vzduchu), RH (relativní vlhkost), MRT (střední radiační teplota), UTCI (Universal Thermal Climate Index), Tsoil (teplota půdy) a Hsoil (vlhkost půdy).

Pilotní studie z Univerzity Palackého v Olomouci proto podporuje využívání květnatých luk jako multifunkčního, avšak kontextově závislého adaptačního opatření. Jejich nejstabilnější přínos se projevil v ochraně půdy před přehříváním a v lepším udržení půdní vlhkosti. Vliv na tepelnou zátěž nad vegetací byl proměnlivější a závisel na fázi vývoje rozkvětu louky. Pro komplexní posouzení klimatických charakteristik bude zapotřebí delší měření v průběhu více sezon, za odlišných meteorologických situací a na větším počtu lokalit. Již současné výsledky však ukazují, že květnaté louky mohou být důležitou součástí klimaticky odolnějšího, biologicky rozmanitějšího a příjemnějšího městského prostředí. 

Autoři textu působí na katedře geografie Přírodovědecké fakulty UP a jsou spoluautory původního článku:
Novotný, D., Lehnert, M., Jurek, M., Květoňová, V. Urban flower meadows as a climate change adaptation measure: a pilot study from Olomouc, Czechia. Urban Ecosyst 29, 206 (2026).

Většina menších vodních toků a přítoků řeky Moravy v Olomouckém kraji už vyschla nebo se dostala do kritického stavu. Bez vydatnějšího deště mohou během několika dnů začít vysychat další. Výrazně klesl také průtok Moravy, který nyní pod Olomoucí činí zhruba tři metry krychlové za sekundu proti dlouhodobému průtoku kolem 26 metrů krychlových. Relativně vysoký průtok si zatím udržuje Oskava. Současnou nepříznivou situaci ve vodních tocích mohou podle odborníků výrazněji zlepšit až vydatnější a déletrvající srážky. Vyplývá to z průběžného monitoringu vodních toků, který provádějí odborníci z katedry ekologie a životního prostředí přírodovědecké fakulty. 

Kritická situace je podle odborníků například na Trusovickém potoce a Sitce pod Šternberkem, jejichž koryta jsou už bez vody. Prudce klesá také průtok Bystřice, která pramení v Nízkém Jeseníku a přes Domašov nad Bystřicí, Hrubou Vodu a Velkou Bystřici teče do Olomouce, kde se vlévá do Moravy. „Bez dešťových srážek může být Bystřice brzy bez vody,“ upozornil Martin Rulík z katedry ekologie a životního prostředí přírodovědecké fakulty.

Bez vydatného deště hrozí vyschnutí dalších toků

Pokud nezačne intenzivněji pršet, lze očekávat vyschnutí většiny menších vodních toků na velké části území Olomouckého kraje i České republiky. „S klesajícím průtokem se zmenšuje plocha koryta pokrytá vodou a souvislý proud se postupně rozpadá na izolované tůně. Jestliže sucho pokračuje, vyschnou nakonec i ty a nastává nulový průtok,“ uvedl Rulík.

Na nízkém stavu vodních toků v Olomouckém kraji se kromě suchého počasí podepsal také nepříznivý vývoj zásob podzemní vody. V nivě Moravy letos i loni její hladina klesala velmi rychle, většina tamních tůní vyschla už v polovině dubna, některé ještě dříve. Příčinou byly nízké jarní průtoky Moravy související s malým množstvím sněhu na horách. Následný pokles hladiny podzemní vody přispěl k vysychání nejprve drobných a později i větších toků. Situaci zhoršilo malé množství srážek na jaře a v létě.

Krátkodobé srážky situaci nezlepší

Velmi nízké průtoky mají v druhé polovině léta také velké řeky včetně Moravy. „Situace se při pokračujícím suchu může zhoršovat rychle. Krátká a intenzivní bouřka krajině a vodním tokům příliš nepomůže. Situaci zlepší až několikadenní déšť,“ upozornil Rulík. Dřívější výzkumy ukázaly, že rizikem vysychání drobných toků může být v budoucnu ohrožena více než polovina rozlohy Česka.

Sucho výrazně zhoršuje životní podmínky vodních organismů. Největší problémy mají ve vysychajících tocích ryby, kterým škodí teplejší voda a nedostatek kyslíku. Kritická je situace tam, kde tok vyschne v celé délce a nezůstanou v něm hlubší tůně sloužící jako útočiště.

S poklesem hladiny se snižuje druhová rozmanitost. Ryby se zpravidla přesouvají po proudu a hromadí se ve zbytkových tůních. Kombinace vysoké teploty, velkého množství ryb na malém prostoru a úbytku kyslíku může vést až k jejich hromadnému úhynu.

Nedostatek kyslíku ohrožuje zejména ryby

„Za kritickou se u ryb obecně považuje koncentrace rozpuštěného kyslíku kolem tří až čtyř miligramů na litr, záleží však na jednotlivých druzích. Nejnáročnější jsou lososovité ryby, například pstruh potoční a duhový, které potřebují přibližně šest miligramů kyslíku na litr. U vodních bezobratlých se za spodní hranici považují přibližně dva miligramy na litr,“ podotkl Martin Rulík.

Dlouhodobé vyschnutí toku může mít pro jeho ekosystém fatální následky. Hydrobiologické výzkumy ukazují, že zhruba čtyři týdny sucha mohou vést ke stoprocentní úmrtnosti vodních organismů. „Po opětovném zaplavení pak může obnova života v toku trvat jeden a půl až dva měsíce. Čím déle zůstává koryto suché, tím déle jeho obnova trvá,“ upozornil Rulík.

Sucho v kombinaci s dlouhodobým vedrem výrazně zvýšilo teplotu vodních toků a ploch. V okolí Olomouce odborníci naměřili ve zbytkových tůních Trusovického potoka teplotu 17,1 až 17,3 stupně Celsia, v Bystřici se pohybovala mezi 22 a 23 stupni.  Teplota vody v přírodním koupališti Poděbrady u Olomouce už atakuje teplotu kolem 29 stupňů Celsia, zatímco běžně dosahuje maximálně 24 stupňů. V Bystřici se teplota vody v létě zpravidla pohybuje mezi 19 až 20 stupni Celsia.

Jako překvapivý prostředek k porozumění historie používá Elizabeth Allyn Woock komiks. Dokáže jím zachytit i to, co se slovy vysvětluje jen obtížně.

Obrazy totiž podle této absolventky středověké historie, která působí na katedře anglistiky a amerikanistiky FF UP, můžeme nejen „vidět“, ale také „číst“.

Proč právě komiks? Jak jste se k němu dostala?

Vystudovala jsem středověkou historii a intenzivně jsem se věnovala také umění a náboženským aspektům středověku. Je to období plné hlubokých vizuálních kódů, které se objevují v obrazech, literatuře i v samotném prostoru. Jakmile jsem se naučila tyto významy číst, v ikonografii, klášterní architektuře nebo třeba v poetickém prostoru písňových textů, začala jsem je vnímat i v současném světě. Komiksy pro mě představují přirozené pokračování tohoto mnohovrstevnatého vizuálního jazyka, kde jsou symbolika i prostorové uspořádání nositeli významu. K jejich studiu jsem se dostala jako badatelka ve chvíli, kdy mě začalo zajímat, jakým způsobem současnost pracuje se středověkem jako s tématem či kulisou vyprávění. Vedle toho ráda tvořím i vlastní komiksy. Tento formát je pro mě přirozeným rozšířením akademického psaní.

Elizabeth Allyn Woock (* 1985)
Narodila se a vyrůstala v USA. Studovala na konzervatoři se zaměřením na hudební a výtvarné umění a následně absolvovala bakalářské studium historie se specializací na středověk. V roce 2008 se přestěhovala do České republiky, chtěla být středověké kultuře co nejblíž. Naučila se česky a pokračovala ve studiu na Univerzitě Palackého, kde dokončila magisterský i doktorský program. Její odborné zaměření se postupně posunulo od středověkých dějin ke kulturním a literárním studiím, přičemž komiks dnes tvoří jednu z klíčových oblastí jejího výzkumu.

Čemu se v něm věnujete?

Obrazy většina z nás „vidí“, ale často zapomínáme, že je lze také „číst“. Komiksový příběh nevzniká jen sledováním textu, ale také interpretací obrazů, kompozicí, barev, linií a vrstev významů, které nesou. Ačkoli komiksy často přirovnáváme k filmu nebo jazyku, ve skutečnosti jde o svébytné médium. Zaměřuji se na to, co možná není na první pohled atraktivní, na základní analytické nástroje a pojmy, které umožňují hlubší porozumění. S nadsázkou říkám, že jsem instalatér komiksové teorie: pokládám potrubí, aby ostatní badatelé měli infrastrukturu pro své interpretace.

Ženy ve vědě
Věda nezná hranice. Významnou úlohu žen a dívek ve vědeckém světě si pravidelně 11. února, při příležitosti Mezinárodního dne žen a dívek ve vědě, připomíná i Univerzita Palackého. Připravila i web, který nabízí příběhy českých i zahraničních vědkyň, které zastupují jednotlivé univerzitní součásti. Letos navíc Elizabeth A. Woock připravila tuto edici vystřihovacích karet se zahraničními vědkyněmi z UP.

Mluvila jste také o důležitosti vzorů, například na panelové debatě k Mezinárodnímu dni žen a dívek ve vědě. Kdo je vaším vzorem?

Mám jich mnoho. V oblasti tvorby a vedení projektů mě inspirují filmař John Waters a komiksová kreslířka Lynda Barry. Obdivuji jejich odvahu experimentovat a dotahovat i neobvyklé nápady. Inspiraci ale nacházím i jinde: v šíři myšlení Umberta Eca, v práci Mieke Bal, v hudbě Antonína Dvořáka nebo ve filantropii Dolly Parton. Vzory přitom nemusí být jen slavné osobnosti. Může to být i bezstarostnost mých domácích králíčků, laskavost sousedky nebo trpělivost pokladní, kterou pravidelně potkávám v obchodě. Když máme štěstí, máme inspiraci nablízku. A pokud ne, stojí za to ji hledat. Vzory nám pomáhají představit si život, jaký bychom jinak možná ani neviděli.

Text vyšel v aktuálním vydání magazínu Žurnál UP, který si můžete přečíst zde.

 

 

Ve středu 12. srpna zemřel profesor Pavel Štěpánek, dlouholetý člen katedry dějin umění Filozofické fakulty Univerzity Palackého, významný český historik umění, odborník na dějiny umění a architektury hispánského světa, publicista a překladatel, od roku 2016 emeritní profesor Univerzity Palackého.

Profesor Štěpánek patřil k významným osobnostem dějin umění a svým odborným zájmem i četnými aktivitami výrazně přispíval k jejich zprostředkování v zahraničí. Svůj život zasvětil výtvarné kultuře španělsky a portugalsky mluvících zemí, přičemž jeho odborný zájem zahrnoval šiorké spektrum témat od staršího až po moderní umění. Jeho neúnavná kurátorská, publikační a zejména pedagogická činnost měla mezinárodní rozměr a byla spojena také s osobitou formou kulturní diplomacie.

Vedle působení v domácím akademickém prostředí byl spjat s řadou prestižních zahraničních institucí. Byl například členem královských akademií v Madridu, Barceloně, Valencii či Seville a dalších odborných společností v Portugalsku a USA. Za své zásluhy obdržel řadu významných ocenění, mimo jiné komturství Řádu Isabelly Katolické či nejvyšší mexické vyznamenání udělované cizincům, Řád aztéckého orla. Více zde a zde. 

 

Navrhnout vlastní model a vytisknout ho na 3D tiskárně, pustit se do chemických a fyzikálních experimentů, konstruovat, tvořit nebo objevovat zákonitosti přírody. Pevnost poznání Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého spustila registrace do vědeckých kroužků pro první pololetí školního roku 2026/2027. Nabídka zahrnuje deset kroužků pro děti od pěti let až po žáky osmých tříd. Novinkou jsou 3D tiskaři, proměnou prošla také Laboratoř experimentů.

Vědecké kroužky Pevnosti poznání nabízejí dětem možnost věnovat se přírodním vědám a technice pravidelně a především prakticky. Pod vedením zkušených lektorů mohou experimentovat, konstruovat, tvořit, pracovat s moderními technologiemi a hledat odpovědi na otázky, které je zajímají.

„Děti jsou přirozeně zvídavé a my jim chceme nabídnout prostředí, ve kterém mají dostatek prostoru ptát se, zkoušet a objevovat. V kroužcích nejde o další školní vyučování. Důležité pro nás je, aby si děti mohly věci samy vyzkoušet, hledat vlastní řešení a postupně objevovat, která oblast vědy nebo techniky je baví nejvíce,“ řekla Klára Češíková, hlavní koordinátorka aktivity Vědecké kroužky Pevnosti poznání.

Novinkou jsou 3D tiskaři

Jednou z hlavních novinek školního roku 2026/2027 je kroužek 3D tiskaři. Děti se v něm seznámí s principy 3D tisku, naučí se vytvářet vlastní digitální modely a sledovat celý proces od prvního návrhu až po hotový výrobek. „Na 3D tisku je skvělé, že propojuje kreativitu s technickým přemýšlením a děti navíc vidí konkrétní výsledek své práce. Nestačí mít jen dobrý nápad. Musí přemýšlet, jak ho převést do modelu, co upravit a jak celý návrh vylepšit, aby skutečně fungoval,“ doplnila Klára Češíková.

Změnou prošla také Laboratoř experimentů, která se nově rozšiřuje na průřezový kroužek propojující chemii a fyziku. Děti tak budou prostřednictvím pokusů poznávat přírodní jevy v širších souvislostech a hledat odpovědi na otázky, se kterými se mohou setkávat i v každodenním životě. Budou vyrábět vodní rakety, hrát si se světlem nebo zkoumat, jak svítí ohňostroje.

Od malých koumáků po mladé konstruktéry

Celkem Pevnost poznání nabízí deset vědeckých kroužků pro různé věkové skupiny. Nejmladším dětem od pěti let a prvňáčkům jsou určeni Malí koumáci, další programy jsou připraveny pro žáky druhých až třetích, čtvrtých až pátých a šestých až osmých tříd. V nabídce jsou Klub nadaných dětí, Velcí koumáci, Bastlíři, Laboratoř experimentů, Kutílna, Laboratoř poznání, Vědecká výtvarka a noví 3D tiskaři. Jednotlivé programy se zaměřují na různé oblasti a umožňují rodičům vybrat kroužek podle věku i zájmů dítěte. 

Registrace pro první pololetí školního roku 2026/2027 je spuštěna na webu Pevnosti poznání.  

Pevnost poznání je popularizačním centrem vědy Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého, které propojuje vědu, vzdělávání a zábavu. Sídlí v historickém areálu Korunní pevnůstky a návštěvníkům nabízí interaktivní expozice zaměřené na přírodní vědy, matematiku, fyziku, historii i lidské tělo. Součástí programu jsou také vědecké dílny, digitální planetárium, tematické víkendy, příměstské tábory a vzdělávací aktivity pro školy i veřejnost.

Kybernetické operace, informační válka a právní otázky digitálního prostoru byly hlavními tématy druhého ročníku mezinárodní letní školy Digital Battlefields: Cyber and Information Warfare under International Law. Na Právnické fakultě UP se setkali studenti z různých zemí s odborníky na mezinárodní právo a bezpečnostní problematiku.

Kybernetický prostor se stal součástí současných bezpečnostních výzev a přináší řadu nových právních otázek. Jak mezinárodní právo reaguje na kybernetické útoky? Kde leží hranice státní suverenity v digitálním prostoru? A jaká pravidla se uplatňují při vedení informační války? Právě těmto otázkám se věnovala mezinárodní letní škola organizovaná Centrem pro mezinárodní humanitární a operační právo (CIHOL) při PF UP.

foto_sem_4

„Kybernetické a informační operace dnes výrazně ovlivňují podobu konfliktů i mezinárodní bezpečnost, přesto kolem nich stále existuje řada složitých právních otázek. Právě proto je důležité hledat odpověď na otázku, jak na tyto nové formy působení aplikovat pravidla mezinárodního práva, která vznikala v úplně jiném technologickém prostředí,“ uvedl k zaměření letní školy a jeho právním souvislostem její garant Martin Faix.

Program letní školy nabídl kombinaci odborných přednášek, diskuzí a případových studií zaměřených na právní rámec kybernetických operací a informačních válek. Účastníci se věnovali například otázkám státní suverenity v kyberprostoru, použití síly či právu na sebeobranu v digitálním prostředí. Pozornost byla věnována také aplikaci mezinárodního humanitárního práva na kybernetické operace během ozbrojených konfliktů.

Na odborném programu se vedle členů CIHOL – Martina Faixe, Marka Svičeviče a Petra Stejskala – podíleli také přední zahraniční odborníci. Účastníci měli možnost diskutovat například s profesorem Nicholasem Tsagouriasem z University of Sheffield, profesorem Françoisem Deleruem z IE University, Tomášem Minárikem z Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost nebo profesorem José Azevedo Lopesem z Universidade Católica Portuguesa.

foto_sem_8

Mezinárodní rozměr programu podtrhlo také složení účastníků. Do Olomouce přijelo celkem devatenáct studentů a dalších účastníků z Evropy i mimo ni. „Hlavním cílem Digital Battlefields 2026 bylo především ukázat, jak nové technologie mění způsob vedení ozbrojených konfliktů a jaké nové právní, bezpečnostní a etické otázky s tím souvisejí. Důležité pro nás bylo propojit akademický pohled s praktickými zkušenostmi a přiblížit studentům, že těmto změnám nelze dobře porozumět jen z pohledu jedné disciplíny,“ vysvětlil Marko Svičevič, hlavní organizátor letní školy.

Myšlenka propojování různých perspektiv se promítla nejen do odborného programu, ale také do celkové koncepce letní školy. Cílem nebylo pouze předat odborné znalosti, ale také podpořit vznik mezinárodních kontaktů a vytvořit prostor pro diskuzi mimo přednášky. K tomu přispěl i doprovodný program zahrnující komentovanou prohlídku Olomouce, návštěvu krytu civilní obrany, bowling, adventure golf, laser game nebo tematický pub kvíz. Účastníci tak měli možnost poznat město i jeho okolí a navázat nové kontakty v neformálním prostředí.

Součástí programu byly také odborné exkurze mimo Olomouc. Účastníci navštívili Vídeňské mezinárodní centrum za účelem prohlídky vídeňského sídla OSN a dalších odborných mezinárodních organizací a zavítali na jednodenní exkurzi do výcvikového střediska v Přáslavicích, kde se seznámili s činností Armády České republiky.

Druhý ročník mezinárodní letní školy Digital Battlefields: Cyber and Information Warfare under International Law se uskutečnil na Právnické fakultě UP od 13. do 24. července 2026.

Ano, ale… Tak se dá shrnout odpověď na otázku, zda umělá inteligence může být užitečná v psychoterapii. Podle psycholožky Barbory Kuté z Institutu sociálního zdraví (OUSHI) Cyrilometodějské teologické fakulty UP, která se této problematice věnuje a podílela se i na vývoji aplikace zaměřené na podporu duševního zdraví a wellbeingu, je při komunikaci s „umělým terapeutem“, stejně jako jinde v digitálním světě, důležité umět se správně zeptat a nevěřit všemu.

Barbora Kutá ve své studii porovnala efektivitu online intervencí prostřednictvím specializovaného chatbota a obecného modelu ChatGPT. Dospěla mimo jiné k podobným zjištěním jako jiné z dosavadních výzkumů využití umělé inteligence v psychoterapii: takové intervence mohou pomoci k redukci symptomů deprese nebo úzkosti a zvýšit well­being. Zabývá se ale i dalšími souvisejícími otázkami, například jaké nástrahy komunikace s těmito pomocníky má nebo jaký vztah si uživatelé k nim vytvářejí.

„Nespornou výhodou je, že člověk, který potřebuje nějak pomoci, nemusí čekat a svůj problém může ihned řešit. Tím, že na druhé straně není jiný člověk, se navíc posiluje pocit anonymity a bezpečí, kdy se dotyčný nemusí bát, že ho někdo bude hodnotit nebo soudit,“ přibližuje.

Jako psycholožka v tom však vidí úskalí, ať už jde o možný vliv na schopnost „zvládat nějaký čas nepohodu“ nebo o ono „nehodnocení“. „Samozřejmě poplácání po ramenou někdy stačí. Obecné AI modely jsou ale ve své podstatě validující. Potvrdí vám, že je v pořádku, že se takto cítíte nebo že si něco myslíte, ve většině případů vás nekonfrontují, pokud si o to neřeknete. Je tak třeba mít jasnou motivaci a umět správně zformulovat, co řeším a co očekávám.“

Další zásadou je nevěřit všem reakcím AI modelů. „Stačí napsat něco jako ‚dobře, ale nemůže to být jinak?‘, zpochybnit tu odpověď a rázem můžu dostat varianty, které rozšíří ten můj aktuální pohled. Musím si o to ale říct. Vůbec je potřeba si uvědomit, že jsem to já jako tazatel, kdo je odpovědný za průběh konverzace – oproti tomu, když jdu s problémem za ‚živým‘ terapeutem, který rozhovor odborně vede. Při osobní návštěvě také hrají svoji roli vzájemné emoce, to online úplně nefunguje,“ podotýká Barbora Kutá.

Do vod AI vykročila ještě coby studentka psychologie na filozofické fakultě. Vy­užití v psychoterapii bere jako další možnost a očekává do budoucna řadu zajímavých poznatků, vždyť výzkum je teprve na svém začátku a je komplikovaný rychlým vývojem chatbotů. Zároveň ale věří v sílu lidského kontaktu a také třeba jógy, jejíž je lektorkou.

Článek vznikl pro magazín Žurnál, jehož elektronickou verzi si můžete stáhnout zde.