Feed aggregator

Řádek textu o délce 8,8 milionu kilometrů by vytvořila genetická data, která se podařilo přečíst ve středisku Centrální sekvenace za rok od jeho vzniku při Ústavu imunologie Lékařské fakulty UP a Fakultní nemocnice Olomouc. Středisko sloužící všem pracovištím, která analytickou metodu sekvenování využívají, olomoucká nemocnice zřídila jako vůbec první zdravotnické zařízení v ČR.

Laboratorní technika sekvenování umožňuje přečíst jednotlivé stavební kameny (nukleotidy) lidské nukleové kyseliny (DNA, RNA) a za uplynulých dvacet let se stala nezbytným pomocníkem v diagnostice dědičných onemocněních, určení vhodného dárce pro transplantace ledvin či kostní dřeně nebo například ve výběru vhodné cílené protinádorové léčby.

„Když se v roce 2003 podařilo kompletně přečíst lidský genom, otevřela se cesta k využití znalostí o genetické výbavě lidských buněk a techniky nazývané sekvenování v medicíně. Současná medicína se již bez těchto velmi složitých analýz neobejde. S jejím klinickým využitím se setkáváme téměř ve všech lékařských oborech, kde se stávají nezbytnou součástí přesné diagnostiky a prognózy pacienta, ale slouží také pro návrh vhodné léčby, průkazu genetické rezistence na konkrétní moderní léky, monitorování léčebné odpovědi a určení rizikových pacientů, které musíme intenzivně monitorovat, neboť mají vyšší riziko komplikací nebo selhání léčby,“ vysvětlil Milan Raška, přednosta Ústavu imunologie, který je zároveň proděkanem LF UP pro zahraniční vztahy a studium General Medicine.

Jak dodal, současné znalosti a rychlý pokrok na poli precizní medicíny ukázaly, že genetické informace mohou zpřesnit diagnostiku, volbu léčby a sledování léčebné odpovědi i v dalších klinických oborech, spektrum pacientů indikovaných ke genetické analýze se tak stále rozšiřuje. Zároveň hraje významnou roli i prudký rozvoj technologie sekvenování nové generace, který tuto metodu zrychlil a zlevnil. I proto se vedení Fakultní nemocnice Olomouc vloni rozhodlo zřídit středisko Centrální sekvenace pro svá pracoviště při Ústavu imunologie pod odborným vedením Evy Kriegové a jejího týmu. Efektivní využití centrálního sekvenátoru je umožněno slučováním jednotlivých požadavků z různých pracovišť pomocí vlastní vyvinuté moderní webové aplikace CoreSEQ.

„V současné době se sekvenování DNA/RNA, která je získávána z krevních buněk pacientů s dědičnými genetickými nemocemi, z nádorových buněk nebo tkání a dalších materiálů ze všech pracovišť nemocnice, spouští minimálně dvakrát týdně. Výhodou je, že sekvenátor umožňuje efektivní ‚čtení‘ velkého množství genetických sekvencí, tedy úseků DNA, od mnoha pacientů současně v jednom běhu, a to u širokého spektra genů a s minimem vstupního materiálu. Obrovské množství generovaných výstupních dat se následně zpracovává pomocí bioinformatických přístupů a poté předává z Centrální sekvenace jednotlivým pracovištím. Pracovníci Ústavu lékařské genetiky, Hemato-onkologické kliniky, Ústavu imunologie a Ústavu klinické a molekulární patologie data dostávají k dalšímu odbornému vyhodnocení a klinické interpretaci získaných dat,“ přiblížila Eva Kriegová.

„Za rok působení střediska máme přečteno více než pět tera párů bází genetických dat, což představuje pětkrát 1012 párů bází DNA a v písmu Times New Roman velikosti 12 by text vytvořil řádek o délce 8,8 milionu kilometrů. Tato vzdálenost odpovídá třiadvacetkrát cestě na Měsíc, 219krát cestě kolem Země, nebo jedné sedmnáctině vzdálenosti ke Slunci,“ doplnila Kriegové zástupkyně Anna Petráčková.

V zařazení centrálního sekvenování do spektra rutinní laboratorní diagnostiky ve Fakultní nemocnici Olomouc hrála podle náměstka léčebné péče nemocnice Zdeňka Kojeckého intenzivní spolupráce jednotlivých vyšetřujících laboratoří. „Bez jejich odborného zázemí, sdílení praktických zkušeností a ochoty ke koordinované spolupráci by nebylo možné zajistit hladké zahájení rutinního provozu a jeho funkční začlenění do klinické praxe. Prudký rozvoj využití genetických analýz a znalost genetického profilu pacienta patří mezi nejpokročilejší řešení současné precizní diagnostiky. Jsme rádi, že naši pacienti mohou z těchto pokročilých analýz významně profitovat. Včasná a přesná identifikace ‚špatných‘ genetických variant pomáhá mimo jiné také snižovat celkové náklady na zdravotní péči,“ uvedl.

Řádek textu o délce 8,8 milionu kilometrů by vytvořila genetická data, která se podařilo přečíst ve středisku Centrální sekvenace za rok od jeho vzniku při Ústavu imunologie Lékařské fakulty UP a Fakultní nemocnice Olomouc. Středisko sloužící všem pracovištím, která analytickou metodu sekvenování využívají, olomoucká nemocnice zřídila jako vůbec první zdravotnické zařízení v ČR.

Laboratorní technika sekvenování umožňuje přečíst jednotlivé stavební kameny (nukleotidy) lidské nukleové kyseliny (DNA, RNA) a za uplynulých dvacet let se stala nezbytným pomocníkem v diagnostice dědičných onemocněních, určení vhodného dárce pro transplantace ledvin či kostní dřeně nebo například ve výběru vhodné cílené protinádorové léčby.

„Když se v roce 2003 podařilo kompletně přečíst lidský genom, otevřela se cesta k využití znalostí o genetické výbavě lidských buněk a techniky nazývané sekvenování v medicíně. Současná medicína se již bez těchto velmi složitých analýz neobejde. S jejím klinickým využitím se setkáváme téměř ve všech lékařských oborech, kde se stávají nezbytnou součástí přesné diagnostiky a prognózy pacienta, ale slouží také pro návrh vhodné léčby, průkazu genetické rezistence na konkrétní moderní léky, monitorování léčebné odpovědi a určení rizikových pacientů, které musíme intenzivně monitorovat, neboť mají vyšší riziko komplikací nebo selhání léčby,“ vysvětlil Milan Raška, přednosta Ústavu imunologie, který je zároveň proděkanem LF UP pro zahraniční vztahy a studium General Medicine.

Jak dodal, současné znalosti a rychlý pokrok na poli precizní medicíny ukázaly, že genetické informace mohou zpřesnit diagnostiku, volbu léčby a sledování léčebné odpovědi i v dalších klinických oborech, spektrum pacientů indikovaných ke genetické analýze se tak stále rozšiřuje. Zároveň hraje významnou roli i prudký rozvoj technologie sekvenování nové generace, který tuto metodu zrychlil a zlevnil. I proto se vedení Fakultní nemocnice Olomouc vloni rozhodlo zřídit středisko Centrální sekvenace pro svá pracoviště při Ústavu imunologie pod odborným vedením Evy Kriegové a jejího týmu. Efektivní využití centrálního sekvenátoru je umožněno slučováním jednotlivých požadavků z různých pracovišť pomocí vlastní vyvinuté moderní webové aplikace CoreSEQ.

„V současné době se sekvenování DNA/RNA, která je získávána z krevních buněk pacientů s dědičnými genetickými nemocemi, z nádorových buněk nebo tkání a dalších materiálů ze všech pracovišť nemocnice, spouští minimálně dvakrát týdně. Výhodou je, že sekvenátor umožňuje efektivní ‚čtení‘ velkého množství genetických sekvencí, tedy úseků DNA, od mnoha pacientů současně v jednom běhu, a to u širokého spektra genů a s minimem vstupního materiálu. Obrovské množství generovaných výstupních dat se následně zpracovává pomocí bioinformatických přístupů a poté předává z Centrální sekvenace jednotlivým pracovištím. Pracovníci Ústavu lékařské genetiky, Hemato-onkologické kliniky, Ústavu imunologie a Ústavu klinické a molekulární patologie data dostávají k dalšímu odbornému vyhodnocení a klinické interpretaci získaných dat,“ přiblížila Eva Kriegová.

„Za rok působení střediska máme přečteno více než pět tera párů bází genetických dat, což představuje pětkrát 1012 párů bází DNA a v písmu Times New Roman velikosti 12 by text vytvořil řádek o délce 8,8 milionu kilometrů. Tato vzdálenost odpovídá třiadvacetkrát cestě na Měsíc, 219krát cestě kolem Země, nebo jedné sedmnáctině vzdálenosti ke Slunci,“ doplnila Kriegové zástupkyně Anna Petráčková.

V zařazení centrálního sekvenování do spektra rutinní laboratorní diagnostiky ve Fakultní nemocnici Olomouc hrála podle náměstka léčebné péče nemocnice Zdeňka Kojeckého intenzivní spolupráce jednotlivých vyšetřujících laboratoří. „Bez jejich odborného zázemí, sdílení praktických zkušeností a ochoty ke koordinované spolupráci by nebylo možné zajistit hladké zahájení rutinního provozu a jeho funkční začlenění do klinické praxe. Prudký rozvoj využití genetických analýz a znalost genetického profilu pacienta patří mezi nejpokročilejší řešení současné precizní diagnostiky. Jsme rádi, že naši pacienti mohou z těchto pokročilých analýz významně profitovat. Včasná a přesná identifikace ‚špatných‘ genetických variant pomáhá mimo jiné také snižovat celkové náklady na zdravotní péči,“ uvedl.

„Přiletí asteroid a Zemi hrozí zánik. Vybírá se ale deset lidí, kteří by lidstvo mohli zachránit. Zkuste vymyslet profesi, s níž byste se do vybrané skupiny dostali.“ Takové zadání dostala Veronika Růžičková, odborná asistentka Ústavu speciálněpedagogických studií Pedagogické fakulty Univerzity Palackého, v rámci jednoho z dřívějších vzdělávání. Jak odpověděla? „Nevymýšlela jsem nic a vyučujícímu jsem řekla: Jsem speciální pedagožka, a když se tak na vás všechny dívám, poletí-li nás do hlubokého vesmíru deset, brzy se budeme velmi potřebovat. Do vybrané skupiny jsem se tehdy dostala. Speciální pedagogika je neuvěřitelně pestrá, je to práce se společností.“

Speciální pedagožka, tyflopedka, také zraková terapeutka a instruktorka prostorové orientace. Mimo jiné laureátka ceny Magister optimus za pedagogickou práci na PdF UP i Ceny rektora UP za práci odbornou. O speciální pedagogice snila odjakživa a znakový jazyk se učila již s kamarádkou z gymnázia. Coby gymnazistka si Veronika Růžičková myslela, že zamíří k lidem se sluchovým postižením, tedy k surdopedii. Při výběru vysokoškolského studia se však pomyslné kormidlo v rámci speciální pedagogiky mírně pootočilo a začala se věnovat tyflopedii, práci s lidmi se zrakovým postižením. Po absolutoriu začala pracovat na fakultě, později i se studenty se zrakovým postižením v tehdejším univerzitním Centru podpory handicapovaných.

Odborné směřování k profesi zrakové terapeutky si vyžádalo další studium, tentokrát na Fakultě humanitních studií UK v Praze, kde se otevřel kurz prostorové orientace. Z deseti účastníků jej společně s Veronikou Růžičkovou dokončili pouze dva. V té době už chybělo jen několik let k nabídce působit jako zraková terapeutka v jedné z olomouckých očních ordinací.

„Zrakový terapeut se řadí k nezdravotnickému personálu ve zdravotnictví. V České republice je nás zhruba čtyřicet, tedy velmi málo. Jde o speciálního pedagoga se státnicemi z tyflopedie nebo oftalmopedie, jenž je dovzdělán v postgraduálním atestačním kurzu zrakového terapeuta. Je to tedy člověk, který směřuje do zdravotnictví. Zatím. Myslím si totiž, že by měl mít možnost pracovat i v sociální oblasti, stejně tak ve školství,“ doplňuje Veronika Růžičková, jež je i předsedkyní Asociace zrakových terapeutů.

V České republice je podle ní oblast působnosti zrakové terapie hodně obsáhlá. „Zabývá se na jedné straně funkčním vyšetřením zraku, vyšetřujeme dítě či dospělého, který je obtížně vyšetřitelný klasickými metodami. Na straně druhé učíme člověka používat zachovalé zrakové funkce v té míře, ve které to jde. V rozsahu celé práce je samozřejmě nejlepší, když ji můžete vykonávat v týmu, tedy ve složení oční lékař, zrakový terapeut, ortooptista a optometrista s celou škálou pomůcek. Praktikují se různé přístupy, postupy, podstatná je časová intervence. Musím zdůraznit, že ne vše jde samozřejmě rozcvičit. V některých případech je potřeba se zaměřit na prostorovou orientaci, tedy naučit člověka žít s bílou holí a Braillovým písmem.“

Její den jako by měl víc než čtyřiadvacet hodin. Není věc, na kterou by nedosáhla, není snad nic, co by pro ni bylo neuskutečnitelné. Na své domovské fakultě byla před časem oceněna za pedagogickou činnost cenou Magister optimus, nedávno společně s Alenou Vondrákovou z katedry geoinformatiky PřF UP a kolektivem autorů získala i Cenu rektora UP za publikaci, jejímž tématem jsou mj. tyflopomůcky. Konkrétně jde o 3D modely s auditivními prvky, jež jsou v rámci zrakové terapie součástí širšího zásahu. Slouží k rozvoji představivosti osob s těžkým zrakovým postižením.

„Představy dokážeme vytvářet různými způsoby. Vždy ale záleží na tom, jak se s člověkem s těžkým zrakovým postižením či nevidomostí pracuje a jak pak dotyčný pracuje sám na sobě. I člověk nevidomý si může mnohé nastudovat. Než se například vydá na hrad Buchlov, může si o něm mnohé přečíst a zjistit si tak, co se v jeho prostoru nachází. Poté, kdy se mu do rukou dostane 3D model dané památky, už ví, co má kde hledat. Až si prostřednictvím rukou model detailně projde a spojí se mu nastudovaná představa s tím, co mu nabídla hmatová pomůcka, získá představu v jednom celku. Objekt ‚vidí‘ v prostoru. Lidé s vážným zrakovým postižením mají často rozvinutější paměť, pracují jinak s fantazií i představivostí, pokud mají dobrý základ a zkušenosti, dokážou pak objekt popsat velmi podrobně.“

Hrad Buchlov zmínila Veronika Růžičková záměrně. Patří totiž k těm vzorným památkám, kde jsou na návštěvníky se zrakovým postižením výborně připraveni. „Tamní prohlídka umožňuje lidem s těžkým zrakovým postižením prostor prozkoumat, sáhnout si na vybrané předměty, například na meče či zbroj. Lze si tam prohlédnout historické šaty. V Olomouci bych k takové prohlídce doporučila Arcidiecéz­ní muzeum a Arcibiskupský palác, jenž má přímo vyhrazené věci, na něž si nevidomý člověk může sáhnout. Jmenované objekty disponují i průvodci, často jsou to studenti a studentky speciální pedagogiky se zaměřením na tyflopedii, kteří ví, jak nevidomé návštěvníky provést. I když se nabídka pro slabozraké a nevidoucí v ČR rozšiřuje, stále se máme co učit. Například od Itálie, kde se v městečku Bari nabízí při prohlídce 3D modelů i různé zvukové kulisy. Prohlídka, při níž jsem se mohla zaposlouchat do ruchu tržiště, byla zajímavá i pro mě, člověka bez zrakového postižení. Mnohé je o vůli a chuti pomoci než o financích.“

Zdálo by se, že se do časoprostoru Veroniky Růžičkové už nic dalšího nevejde. Není to pravda. Vedle volného času, který tráví se svými dětmi, knihou či někde na cestách, se další výzvy už rýsují. Chtěla by dosáhnout na docenturu a ráda by byla u toho, až se jednou bude řešit změna ve vzdělávání zrakových terapeutů.

„Vždycky jsem měla štěstí, a to jak na kolegy, tak i na pedagogy. Mám i to štěstí, že dělám práci, která mě naplňuje. Výuka se výborně doplňuje s praxí. Působení na Pedagogické fakultě UP, kooperace s kolegy, studenty a studentkami je pro mě zdrojem energie a uspokojením z odvedené práce. Je i místem setkání, jichž si velmi vážím, místem, kde se i já sama neustále učím.“

Veronika Růžičková (* 1980)

Narodila se v Uherském Hradišti, dlouhá léta žila v Havířově. Vystudovala učitelství a speciální pedagogiku na PdF UP, následně právo ve veřejné správě na PF UP. Absolvovala kurzy instruktora prostorové orientace (FHS UK) a zrakového terapeuta (IPVZ). Od promoce působí v Ústavu speciálněpedagogických studií PdF UP, kde se věnuje vzdělávání speciálních pedagogů – tyflopedů. Současně pracuje jako speciální pedagog – tyfloped v SPC Olomouc a jako zrakový terapeut v oftalmologické ambulanci. Je řešitelkou dvou projektů TAČR, autorkou a spoluautorkou desítek odborných publikací. Ve volném čase se nejraději věnuje rodině, cestování, sportu, literatuře a spánku.

Text vyšel v aktuálním vydání magazínu Žurnál UP.

„Přiletí asteroid a Zemi hrozí zánik. Vybírá se ale deset lidí, kteří by lidstvo mohli zachránit. Zkuste vymyslet profesi, s níž byste se do vybrané skupiny dostali.“ Takové zadání dostala Veronika Růžičková, odborná asistentka Ústavu speciálněpedagogických studií Pedagogické fakulty Univerzity Palackého, v rámci jednoho z dřívějších vzdělávání. Jak odpověděla? „Nevymýšlela jsem nic a vyučujícímu jsem řekla: Jsem speciální pedagožka, a když se tak na vás všechny dívám, poletí-li nás do hlubokého vesmíru deset, brzy se budeme velmi potřebovat. Do vybrané skupiny jsem se tehdy dostala. Speciální pedagogika je neuvěřitelně pestrá, je to práce se společností.“

Speciální pedagožka, tyflopedka, také zraková terapeutka a instruktorka prostorové orientace. Mimo jiné laureátka ceny Magister optimus za pedagogickou práci na PdF UP i Ceny rektora UP za práci odbornou. O speciální pedagogice snila odjakživa a znakový jazyk se učila již s kamarádkou z gymnázia. Coby gymnazistka si Veronika Růžičková myslela, že zamíří k lidem se sluchovým postižením, tedy k surdopedii. Při výběru vysokoškolského studia se však pomyslné kormidlo v rámci speciální pedagogiky mírně pootočilo a začala se věnovat tyflopedii, práci s lidmi se zrakovým postižením. Po absolutoriu začala pracovat na fakultě, později i se studenty se zrakovým postižením v tehdejším univerzitním Centru podpory handicapovaných.

Odborné směřování k profesi zrakové terapeutky si vyžádalo další studium, tentokrát na Fakultě humanitních studií UK v Praze, kde se otevřel kurz prostorové orientace. Z deseti účastníků jej společně s Veronikou Růžičkovou dokončili pouze dva. V té době už chybělo jen několik let k nabídce působit jako zraková terapeutka v jedné z olomouckých očních ordinací.

„Zrakový terapeut se řadí k nezdravotnickému personálu ve zdravotnictví. V České republice je nás zhruba čtyřicet, tedy velmi málo. Jde o speciálního pedagoga se státnicemi z tyflopedie nebo oftalmopedie, jenž je dovzdělán v postgraduálním atestačním kurzu zrakového terapeuta. Je to tedy člověk, který směřuje do zdravotnictví. Zatím. Myslím si totiž, že by měl mít možnost pracovat i v sociální oblasti, stejně tak ve školství,“ doplňuje Veronika Růžičková, jež je i předsedkyní Asociace zrakových terapeutů.

V České republice je podle ní oblast působnosti zrakové terapie hodně obsáhlá. „Zabývá se na jedné straně funkčním vyšetřením zraku, vyšetřujeme dítě či dospělého, který je obtížně vyšetřitelný klasickými metodami. Na straně druhé učíme člověka používat zachovalé zrakové funkce v té míře, ve které to jde. V rozsahu celé práce je samozřejmě nejlepší, když ji můžete vykonávat v týmu, tedy ve složení oční lékař, zrakový terapeut, ortooptista a optometrista s celou škálou pomůcek. Praktikují se různé přístupy, postupy, podstatná je časová intervence. Musím zdůraznit, že ne vše jde samozřejmě rozcvičit. V některých případech je potřeba se zaměřit na prostorovou orientaci, tedy naučit člověka žít s bílou holí a Braillovým písmem.“

Její den jako by měl víc než čtyřiadvacet hodin. Není věc, na kterou by nedosáhla, není snad nic, co by pro ni bylo neuskutečnitelné. Na své domovské fakultě byla před časem oceněna za pedagogickou činnost cenou Magister optimus, nedávno společně s Alenou Vondrákovou z katedry geoinformatiky PřF UP a kolektivem autorů získala i Cenu rektora UP za publikaci, jejímž tématem jsou mj. tyflopomůcky. Konkrétně jde o 3D modely s auditivními prvky, jež jsou v rámci zrakové terapie součástí širšího zásahu. Slouží k rozvoji představivosti osob s těžkým zrakovým postižením.

„Představy dokážeme vytvářet různými způsoby. Vždy ale záleží na tom, jak se s člověkem s těžkým zrakovým postižením či nevidomostí pracuje a jak pak dotyčný pracuje sám na sobě. I člověk nevidomý si může mnohé nastudovat. Než se například vydá na hrad Buchlov, může si o něm mnohé přečíst a zjistit si tak, co se v jeho prostoru nachází. Poté, kdy se mu do rukou dostane 3D model dané památky, už ví, co má kde hledat. Až si prostřednictvím rukou model detailně projde a spojí se mu nastudovaná představa s tím, co mu nabídla hmatová pomůcka, získá představu v jednom celku. Objekt ‚vidí‘ v prostoru. Lidé s vážným zrakovým postižením mají často rozvinutější paměť, pracují jinak s fantazií i představivostí, pokud mají dobrý základ a zkušenosti, dokážou pak objekt popsat velmi podrobně.“

Hrad Buchlov zmínila Veronika Růžičková záměrně. Patří totiž k těm vzorným památkám, kde jsou na návštěvníky se zrakovým postižením výborně připraveni. „Tamní prohlídka umožňuje lidem s těžkým zrakovým postižením prostor prozkoumat, sáhnout si na vybrané předměty, například na meče či zbroj. Lze si tam prohlédnout historické šaty. V Olomouci bych k takové prohlídce doporučila Arcidiecéz­ní muzeum a Arcibiskupský palác, jenž má přímo vyhrazené věci, na něž si nevidomý člověk může sáhnout. Jmenované objekty disponují i průvodci, často jsou to studenti a studentky speciální pedagogiky se zaměřením na tyflopedii, kteří ví, jak nevidomé návštěvníky provést. I když se nabídka pro slabozraké a nevidoucí v ČR rozšiřuje, stále se máme co učit. Například od Itálie, kde se v městečku Bari nabízí při prohlídce 3D modelů i různé zvukové kulisy. Prohlídka, při níž jsem se mohla zaposlouchat do ruchu tržiště, byla zajímavá i pro mě, člověka bez zrakového postižení. Mnohé je o vůli a chuti pomoci než o financích.“

Zdálo by se, že se do časoprostoru Veroniky Růžičkové už nic dalšího nevejde. Není to pravda. Vedle volného času, který tráví se svými dětmi, knihou či někde na cestách, se další výzvy už rýsují. Chtěla by dosáhnout na docenturu a ráda by byla u toho, až se jednou bude řešit změna ve vzdělávání zrakových terapeutů.

„Vždycky jsem měla štěstí, a to jak na kolegy, tak i na pedagogy. Mám i to štěstí, že dělám práci, která mě naplňuje. Výuka se výborně doplňuje s praxí. Působení na Pedagogické fakultě UP, kooperace s kolegy, studenty a studentkami je pro mě zdrojem energie a uspokojením z odvedené práce. Je i místem setkání, jichž si velmi vážím, místem, kde se i já sama neustále učím.“

Veronika Růžičková (* 1980)

Narodila se v Uherském Hradišti, dlouhá léta žila v Havířově. Vystudovala učitelství a speciální pedagogiku na PdF UP, následně právo ve veřejné správě na PF UP. Absolvovala kurzy instruktora prostorové orientace (FHS UK) a zrakového terapeuta (IPVZ). Od promoce působí v Ústavu speciálněpedagogických studií PdF UP, kde se věnuje vzdělávání speciálních pedagogů – tyflopedů. Současně pracuje jako speciální pedagog – tyfloped v SPC Olomouc a jako zrakový terapeut v oftalmologické ambulanci. Je řešitelkou dvou projektů TAČR, autorkou a spoluautorkou desítek odborných publikací. Ve volném čase se nejraději věnuje rodině, cestování, sportu, literatuře a spánku.

Text vyšel v aktuálním vydání magazínu Žurnál UP.

Hundreds of semi-precious stones of immeasurable value are hidden in the Archbishop's Castle in Kroměříž. The unique discovery was made by Jana Zapletalová – a researcher from Palacký University Olomouc (UP) while examining the stucco decorations in the castle. Amethysts adorn the so-called grottoes, or artificial caves.

The Archbishop's Castle in Kroměříž was built and decorated at the end of the 17th century on the orders of Karl of Liechtenstein-Castelcorn, Bishop of Olomouc. Thanks to its significance and artistic qualities, the castle is listed as a UNESCO World Heritage Site. However, no one knew that it concealed a treasure in the form of hundreds of amethysts and other minerals, which decorated both grottoes – artificial caves built at the end of the 17th century in the basement of the castle.

During her scientific work on the rich stucco decoration of the castle's ground-floor halls (sala terrena, pl. salae terrenae), art historian Jana Zapletalová noticed that the cave glistened unusually in some places. “It was early January, and my colleagues had been collecting stucco samples for laboratory analysis for several hours. Only two people could work on the scaffolding, so I started to examine the adjacent darkened grottoes in detail with a flashlight. When I climbed behind the statue of Apollo, which dominates one of the two caves, I noticed sparkling reflections. At that moment, I realized that amethysts were almost everywhere under the layers of deposits,” said Associate Professor Jana Zapletalová, head of the Department of Art History at the Faculty of Arts, UP, describing the moment of discovery.

Artificial caves designed to imitate nature were very popular among the European aristocracy during the Baroque period. Thanks to water features and low temperatures, they served as a place for summer refreshment and entertainment, and their imaginative artistic decoration usually concealed some allegorical message. According to Jana Zapletalová, the decoration with precious stones in both Kroměříž grottoes is unique in the world. Amethysts, along with other minerals and shells, are not only part of the walls and vaults, but are also set into the floor of the Mining Grotto. The unique decoration was commissioned on the orders of Karel of Liechtenstein-Castelcorn, Bishop of Olomouc, who was the builder of the Kroměříž castle and gardens. However, he himself never enjoyed the grottoes in their full splendour, as he died shortly after their completion in 1695.

Amethysts were the most decorative part of Apollo's grotto, immediately surrounding the statue of the sun god, who allegorically personified Bishop Karl himself. “In various prints, the Bishop was associated with a shining stone or sun, bringing spiritual and economic renewal to Moravia with the rays of his faith and knowledge. The reference to light symbolism came from the Bishop's family name, Liechtenstein, meaning ‘light’ or ‘shining stone’, which was also featured in the family coat of arms. That is why there is a dazzling glow of amethysts around the statue of the sun god, who threw an arrow, i.e., a ray of light and faith, into the dark part of the grotto with a dragon, full of fauns, wild animals, and oak trees,” added Zapletalová.

The amethysts discovered in the Kroměříž Castle are of domestic origin. According to geologist Radek Hanus, who specializes in the research of precious stones in the Czech Republic and who performed a mineralogical analysis, they come from Květnice hill near Tišnov. Historical sources also reveal that they were transported to the site in beer barrels.

Most of the amethysts were lost from the castle in the past, especially the amethyst wall behind the statue of Apollo. “Whether this was the reason why the rest of the stones were covered with a layer of mortar, and thus hidden from the public and experts alike, is still unclear, as is the time when the concealment took place. In the 1950s, the walls were also covered with layers of paint by students from the Secondary School of Applied Arts in Uherské Hradiště,” added Associate Professor Zapletalová.

“The main goal of the Archbishopric of Olomouc is now to ensure the restoration of the monument so that these exceptional spaces, currently in a state of disrepair, can be preserved for the future. Since the discovery, we have worked with a number of specialists to carry out mineralogical analysis, archival and art-historical research, radiographic examination of the stucco decorations, assessment of the grottoes' structural stability, preliminary restoration surveys, climate monitoring, dehumidification of the premises, and high-resolution 3D scanning, which was provided by G4D,” said Alena Tobolková, head of the Archbishopric's Heritage Conservation Department, who manages and coordinates all the work and research.

“Further research and restoration work will now take place, which will last for a number of years. It will be necessary to involve foreign experts and obtain funding for such a demanding process,” added Alena Tobolková. However, even during the study and restoration work, the grottoes will remain partially accessible to visitors thanks to protective floor coverings and grotto viewpoints, which will allow the public to enjoy at least partial tours under safety measures.

Stovky polodrahokamů nevyčíslitelné hodnoty skrývá Arcibiskupský zámek v Kroměříži. Unikátní objev učinila vědkyně Jana Zapletalová z Univerzity Palackého při zkoumání štukové výzdoby zámku. Ametysty tvoří výzdobu takzvaných grott neboli umělých jeskyní.

Arcibiskupský zámek v Kroměříži nechal na konci 17. století vystavět a vyzdobit olomoucký biskup Karel z Lichtensteinu-Castelcorna. Zámek patří díky svému významu a uměleckým kvalitám k památkám zapsaným na seznamu světového dědictví UNESCO. Dosud však nikdo netušil, že ukrývá poklad ve formě stovek ametystů a dalších minerálů, kterými jsou vyzdobeny obě grotty – umělé jeskyně vybudované na konci 17. století v suterénu zámku.

Během vědecké práce na bohaté štukové výzdobě sal terren zámku si historička umění Jana Zapletalová všimla, že se jeskyně na některých místech neobvykle třpytí. „Byl začátek ledna a kolegové několik hodin odebírali vzorky štuků k laboratorním analýzám. Na lešení mohli pracovat jen dva, a tak jsem začala s baterkou podrobně prozkoumávat sousední potemnělé grotty. Když jsem vylezla za sochu Apollóna, která je dominantou jedné ze dvou jeskyní, všimla jsem si třpytivých odlesků. V tu chvíli mi došlo, že ametysty pod vrstvami depozitů jsou téměř všude,“ přiblížila moment objevu docentka Jana Zapletalová, vedoucí katedry dějin umění Filozofické fakulty UP.

Umělé jeskyně, které měly napodobovat přírodu, se těšily v baroku mezi evropskou aristokracií velké popularitě. Díky vodním hříčkám a chladu sloužily k letnímu osvěžení a zábavě a zpravidla v nápadité umělecké výzdobě ukrývaly nějaké jinotajné poselství. Dekorace drahými kameny v obou kroměřížských grottách v tak velkém rozsahu je podle Jany Zapletalové světově jedinečná. Ametysty jsou společně s dalšími minerály a lasturami nejen součástí stěn a kleneb, ale v Důlní grottě jsou zabudované i v podlaze. Unikátní výzdobu nechal vytvořit olomoucký biskup Karel z Lichtensteinu-Castelcorna, který byl stavebníkem kroměřížského zámku a zahrad. Sám si však grotty v plné slávě neužil, jelikož zemřel těsně po jejich dokončení v roce 1695.

Ametysty byla nejvíce zdobená část Apollonovy grotty bezprostředně kolem sochy boha slunce, který alegoricky zosobňoval samotného biskupa Karla. „Na různých grafikách byl biskup spojován se zářícím kamenem či sluncem, kdy paprsky své víry a poznání přinášel duchovní i hospodářskou obnovu Moravy. Odkaz na světelnou symboliku vycházel z biskupova rodového přídomku Lichtenstein, tedy světlý či zářící kámen, který měl i v rodovém znaku. Proto ta oslnivá záře ametystů kolem sochy boha slunce, který házel šíp, tedy paprsek světla a víry do temné části grotty s drakem, plné faunů, divokých zvířat a dubových stromů,“ doplnila Zapletalová.

Ametysty objevené v kroměřížském zámku jsou tuzemského původu. Podle geologa Radka Hanuse, který se v Česku odborně věnuje výzkumu drahých kamenů a který provedl mineralogickou analýzu, pocházejí z kopce Květnice u Tišnova. V historických pramenech lze navíc dohledat, že byly na stavbu převáženy v pivních sudech.

Větší část ametystů se v minulosti ze zámku ztratila, především pak ametystová stěna za sochou Apollóna. „Zda to byl důvod, proč byl zbytek kamenů zakryt vrstvou malty, a tedy skryt očím veřejnosti, ale i odborníků, není dosud jasné, stejně jako to, v jaké době k zamaskování došlo. V padesátých letech navíc stěny překryly barevnými vrstvami žáci Střední uměleckoprůmyslové školy v Uherském Hradišti,“ dodala docentka Zapletalová.

„Nyní je hlavním cílem Arcibiskupství olomouckého zajistit restaurování památky, abychom tyto výjimečné prostory, aktuálně v havarijním stavu, uchovali do budoucna. Od momentu samotného objevu se nám v součinnosti s řadou specialistů podařilo realizovat mineralogickou analýzu, archivní a uměleckohistorický výzkum, radiografický průzkum štukových dekorací, posouzení statiky grott, předběžné restaurátorské průzkumy, monitoring klimatu, odvlhčování prostor a 3D sken ve vysokém rozlišení, který zajistila firma G4D,“ uvedla Alena Tobolková, vedoucí památkového oddělení Arcibiskupství olomouckého, která všechny práce a průzkumy řídí a koordinuje.

„Nyní budou probíhat další průzkumy a restaurátorské práce, které potrvají řadu let. Bude nutné do nich zapojit zahraniční odborníky a sehnat finance na takto náročný postup,“ dodala Alena Tobolková. Grotty však i během studia a restaurátorských prací zůstávají pro návštěvníky částečně přístupné díky krycím podlahám a grottovým vyhlídkám, které v bezpečnostním režimu budou veřejnosti umožňovat alespoň dílčí prohlídky.

Stovky polodrahokamů nevyčíslitelné hodnoty skrývá Arcibiskupský zámek v Kroměříži. Unikátní objev učinila vědkyně Jana Zapletalová z Univerzity Palackého při zkoumání štukové výzdoby zámku. Ametysty tvoří výzdobu takzvaných grott neboli umělých jeskyní.

Arcibiskupský zámek v Kroměříži nechal na konci 17. století vystavět a vyzdobit olomoucký biskup Karel z Lichtensteinu-Castelcorna. Zámek patří díky svému významu a uměleckým kvalitám k památkám zapsaným na seznamu světového dědictví UNESCO. Dosud však nikdo netušil, že ukrývá poklad ve formě stovek ametystů a dalších minerálů, kterými jsou vyzdobeny obě grotty – umělé jeskyně vybudované na konci 17. století v suterénu zámku.

Během vědecké práce na bohaté štukové výzdobě sal terren zámku si historička umění Jana Zapletalová všimla, že se jeskyně na některých místech neobvykle třpytí. „Byl začátek ledna a kolegové několik hodin odebírali vzorky štuků k laboratorním analýzám. Na lešení mohli pracovat jen dva, a tak jsem začala s baterkou podrobně prozkoumávat sousední potemnělé grotty. Když jsem vylezla za sochu Apollóna, která je dominantou jedné ze dvou jeskyní, všimla jsem si třpytivých odlesků. V tu chvíli mi došlo, že ametysty pod vrstvami depozitů jsou téměř všude,“ přiblížila moment objevu docentka Jana Zapletalová, vedoucí katedry dějin umění Filozofické fakulty UP.

Umělé jeskyně, které měly napodobovat přírodu, se těšily v baroku mezi evropskou aristokracií velké popularitě. Díky vodním hříčkám a chladu sloužily k letnímu osvěžení a zábavě a zpravidla v nápadité umělecké výzdobě ukrývaly nějaké jinotajné poselství. Dekorace drahými kameny v obou kroměřížských grottách v tak velkém rozsahu je podle Jany Zapletalové světově jedinečná. Ametysty jsou společně s dalšími minerály a lasturami nejen součástí stěn a kleneb, ale v Důlní grottě jsou zabudované i v podlaze. Unikátní výzdobu nechal vytvořit olomoucký biskup Karel z Lichtensteinu-Castelcorna, který byl stavebníkem kroměřížského zámku a zahrad. Sám si však grotty v plné slávě neužil, jelikož zemřel těsně po jejich dokončení v roce 1695.

Ametysty byla nejvíce zdobená část Apollonovy grotty bezprostředně kolem sochy boha slunce, který alegoricky zosobňoval samotného biskupa Karla. „Na různých grafikách byl biskup spojován se zářícím kamenem či sluncem, kdy paprsky své víry a poznání přinášel duchovní i hospodářskou obnovu Moravy. Odkaz na světelnou symboliku vycházel z biskupova rodového přídomku Lichtenstein, tedy světlý či zářící kámen, který měl i v rodovém znaku. Proto ta oslnivá záře ametystů kolem sochy boha slunce, který házel šíp, tedy paprsek světla a víry do temné části grotty s drakem, plné faunů, divokých zvířat a dubových stromů,“ doplnila Zapletalová.

Ametysty objevené v kroměřížském zámku jsou tuzemského původu. Podle geologa Radka Hanuse, který se v Česku odborně věnuje výzkumu drahých kamenů a který provedl mineralogickou analýzu, pocházejí z kopce Květnice u Tišnova. V historických pramenech lze navíc dohledat, že byly na stavbu převáženy v pivních sudech.

Větší část ametystů se v minulosti ze zámku ztratila, především pak ametystová stěna za sochou Apollóna. „Zda to byl důvod, proč byl zbytek kamenů zakryt vrstvou malty, a tedy skryt očím veřejnosti, ale i odborníků, není dosud jasné, stejně jako to, v jaké době k zamaskování došlo. V padesátých letech navíc stěny překryly barevnými vrstvami žáci Střední uměleckoprůmyslové školy v Uherském Hradišti,“ dodala docentka Zapletalová.

„Nyní je hlavním cílem Arcibiskupství olomouckého zajistit restaurování památky, abychom tyto výjimečné prostory, aktuálně v havarijním stavu, uchovali do budoucna. Od momentu samotného objevu se nám v součinnosti s řadou specialistů podařilo realizovat mineralogickou analýzu, archivní a uměleckohistorický výzkum, radiografický průzkum štukových dekorací, posouzení statiky grott, předběžné restaurátorské průzkumy, monitoring klimatu, odvlhčování prostor a 3D sken ve vysokém rozlišení, který zajistila firma G4D,“ uvedla Alena Tobolková, vedoucí památkového oddělení Arcibiskupství olomouckého, která všechny práce a průzkumy řídí a koordinuje.

„Nyní budou probíhat další průzkumy a restaurátorské práce, které potrvají řadu let. Bude nutné do nich zapojit zahraniční odborníky a sehnat finance na takto náročný postup,“ dodala Alena Tobolková. Grotty však i během studia a restaurátorských prací zůstávají pro návštěvníky částečně přístupné díky krycím podlahám a grottovým vyhlídkám, které v bezpečnostním režimu budou veřejnosti umožňovat alespoň dílčí prohlídky.

Špičková věda se dá dělat i s obyčejným bramborovým škrobem. K takovému zjištění dospěli fyzikové z Vysokého učení technického v Brně a Univerzity Palackého v Olomouci, kteří zkoumali optické vlastnosti zrn bramborového škrobu. Zjistili, že škrobové zrno díky své unikátní struktuře funguje jako mikročočka, která dokáže optický svazek současně zaostřit, změnit jeho polarizaci a roztočit ho do světelného víru. Z fyzikálního hlediska tak škrob provádí spin-orbitální konverzi světla, dosud možnou jen s pokročilými nanotechnologiemi. Objevený mechanismus rozšiřuje možnosti pro ovládání světla a je využitelný pro senzory nové generace, přenos informace nebo kvantové počítače.

„Náš zájem o škrob vzbudily běžně dostupné snímky z polarizačního mikroskopu, ve kterých obrazy jednotlivých zrn připomínají svým tvarem Maltézský kříž. Už dlouho se ví, že tyto obrazce vznikají
v důsledku zvláštního vnitřního uspořádání škrobových zrn. My jsme se ale zaměřili na plnou optickou odezvu těchto zrn a tušili jsme, že může souviset s originálním způsobem změny polarizační rotace elektrického pole na vířivý pohyb elektromagnetické energie. V optické terminologii tato interakce představuje změnu spinu světla na jeho orbitální moment hybnosti a je v současnosti široce studována a využívána v klasické i kvantové fyzice,“ vzpomíná fyzik z VUT Petr Bouchal, který výzkum inicioval.

„Cesta k potvrzení našich představ nebyla jednoduchá. Pro plné pochopení efektů bylo nutné provést optický popis vnitřní struktury škrobového zrna. Tu tvoří přibližně kulovité slupky, jako má například cibule, které ale obsahují pravidelně uspořádané a radiálně orientované lamely. Zrno ovlivňuje světlo zvláštním způsobem. Mění optickou dráhu světla podobně jako běžná čočka, navíc ho ale tvaruje díky efektům souvisejícím se změnou polarizačního stavu světla způsobenou lamelami mířícími do středu zrna. Experimentálně prokázat souhru obou současně probíhajících efektů bylo mimořádně náročné,“ dodává Bouchal, který spolu s Radimem Chmelíkem stojí za návrhy speciálních, dříve patentovaných mikroskopů užitých v měřeních.

„Dobré porozumění interakci světla se škrobovými zrny a její věrohodný popis prokázaly možnost určit polarizační stav světla dopadajícího na zrno přímo z fokální stopy, kterou zachytí běžný detektor. Tento jednoduchý, přitom spolehlivý způsob polarizačního měření jsme experimentálně ověřili, a dokonce se pokusili o konstrukci originálního senzoru, který současně měří tvar vlnoplochy i polarizační stav světla, proměnný v jednotlivých místech vlnoplochy. Přestože tvarová nesourodost přírodních škrobových zrn znemožnila provedení experimentů v původně zamýšleném rozsahu, funkční princip senzoru se podařilo jednoznačně prokázat,“ doplňuje fyzik Petr Viewegh, který se na těchto experimentech podílel s kolegou Petrem Liškou.

„Současné snímání vlnoplochy i prostorově proměnné polarizace světla je aplikačně významné a je výzvou pro další výzkum. Rutinní měření by vyžadovalo vytvořit rozsáhlou matici ze zrn téměř identických parametrů, což s přírodním škrobem není možné. Schůdnou cestou je ale vytvoření umělé struktury, která dokonalejším způsobem napodobí optickou odezvu škrobových zrn,“ věří Viewegh, který se přípravě takových materiálů věnuje.

K výzkumu vědců z Fakulty strojního inženýrství a CEITECu VUT Petru Bouchalovi, Petru Vieweghovi, Petru Liškovi a Radimu Chmelíkovi se připojil Zdeněk Bouchal z Univerzity Palackého v Olomouci, který vytvořil teoretický rámec experimentů a provedl potřebné výpočty. Výsledkem spolupráce je článek v prestižním časopise Advanced Optical Materials s názvem Spin-Orbit Photonics with Potato Starch Lenses.

Výzkum přírodních škrobových zrn ukazuje, jak dokonalé nástroje a struktury má příroda k dispozici. „Důmyslné optické efekty, které náš výzkum odhalil, se neomezují jen na zkoumaný škrob, ale jsou vlastní široké škále struktur známých jako sferulity. Spin-orbitální efekty, které jsme teoreticky prozkoumali a experimentálně krok za krokem ověřili, jsou příslibem pro návrh nových optických součástek, senzorů a fotonických čipů a otevírají cestu k uplatnění v diagnostice materiálů nebo optických komunikacích,“ uzavírá Bouchal.

Špičková věda se dá dělat i s obyčejným bramborovým škrobem. K takovému zjištění dospěli fyzikové z Vysokého učení technického v Brně a Univerzity Palackého v Olomouci, kteří zkoumali optické vlastnosti zrn bramborového škrobu. Zjistili, že škrobové zrno díky své unikátní struktuře funguje jako mikročočka, která dokáže optický svazek současně zaostřit, změnit jeho polarizaci a roztočit ho do světelného víru. Z fyzikálního hlediska tak škrob provádí spin-orbitální konverzi světla, dosud možnou jen s pokročilými nanotechnologiemi. Objevený mechanismus rozšiřuje možnosti pro ovládání světla a je využitelný pro senzory nové generace, přenos informace nebo kvantové počítače.

„Náš zájem o škrob vzbudily běžně dostupné snímky z polarizačního mikroskopu, ve kterých obrazy jednotlivých zrn připomínají svým tvarem Maltézský kříž. Už dlouho se ví, že tyto obrazce vznikají
v důsledku zvláštního vnitřního uspořádání škrobových zrn. My jsme se ale zaměřili na plnou optickou odezvu těchto zrn a tušili jsme, že může souviset s originálním způsobem změny polarizační rotace elektrického pole na vířivý pohyb elektromagnetické energie. V optické terminologii tato interakce představuje změnu spinu světla na jeho orbitální moment hybnosti a je v současnosti široce studována a využívána v klasické i kvantové fyzice,“ vzpomíná fyzik z VUT Petr Bouchal, který výzkum inicioval.

„Cesta k potvrzení našich představ nebyla jednoduchá. Pro plné pochopení efektů bylo nutné provést optický popis vnitřní struktury škrobového zrna. Tu tvoří přibližně kulovité slupky jako má například cibule, které ale obsahují pravidelně uspořádané a radiálně orientované lamely. Zrno ovlivňuje světlo zvláštním způsobem. Mění optickou dráhu světla podobně jako běžná čočka, navíc ho ale tvaruje díky efektům souvisejícím se změnou polarizačního stavu světla způsobenou lamelami mířícími do středu zrna. Experimentálně prokázat souhru obou současně probíhajících efektů bylo mimořádně náročné,“ dodává Bouchal, který spolu s Radimem Chmelíkem stojí za návrhy speciálních, dříve patentovaných mikroskopů, užitých v měřeních.

„Dobré porozumění interakci světla se škrobovými zrny a její věrohodný popis prokázaly možnost určit polarizační stav světla dopadajícího na zrno přímo z fokální stopy, kterou zachytí běžný detektor. Tento jednoduchý a přitom spolehlivý způsob polarizačního měření jsme experimentálně ověřili a dokonce se pokusili o konstrukci originálního senzoru, který současně měří tvar vlnoplochy i polarizační stav světla, proměnný v jednotlivých místech vlnoplochy. Přestože tvarová nesourodost přírodních škrobových zrn znemožnila provedení experimentů v původně zamýšleném rozsahu, funkční princip senzoru se podařilo jednoznačně prokázat,“ doplňuje fyzik Petr Viewegh, který se na těchto experimentech podílel s kolegou Petrem Liškou.

„Současné snímání vlnoplochy i prostorově proměnné polarizace světla je aplikačně významné a je výzvou pro další výzkum. Rutinní měření by vyžadovalo vytvořit rozsáhlou matici ze zrn téměř identických parametrů, což s přírodním škrobem není možné. Schůdnou cestou je ale vytvoření umělé struktury, která dokonalejším způsobem napodobí optickou odezvu škrobových zrn,“ věří Viewegh, který se přípravě takových materiálů věnuje.

K výzkumu vědců z Fakulty strojního inženýrství a CEITECu VUT Petru Bouchalovi, Petru Vieweghovi, Petru Liškovi a Radimu Chmelíkovi, se připojil Zdeněk Bouchal z Univerzity Palackého v Olomouci, který vytvořil teoretický rámec experimentů a provedl potřebné výpočty. Výsledkem spolupráce je článek v prestižním časopise Advanced Optical Materials s názvem Spin-Orbit Photonics with Potato Starch Lenses.

Výzkum přírodních škrobových zrn ukazuje, jak dokonalé nástroje a struktury má příroda k dispozici. „Důmyslné optické efekty, které náš výzkum odhalil, se neomezují jen na zkoumaný škrob, ale jsou vlastní široké škále struktur známých jako sferulity. Spin-orbitální efekty, které jsme teoreticky prozkoumali a experimentálně krok za krokem ověřili, jsou příslibem pro návrh nových optických součástek, senzorů a fotonických čipů a otevírají cestu k uplatnění v diagnostice materiálů nebo optických komunikacích,“ uzavírá Bouchal.

Po letní přestávce pokračuje od září projekt Občanské univerzity UP neboli UniON. Dobrovolníci z řad pedagogů a studentů Univerzity Palackého přednášejí zdarma posluchačům po celém regionu. Pestrá nabídka čítá na více než třicet témat z oblastí vědy, zdraví, práva či médií.

V první polovině letošního roku se projekt UniON představil v Olomouci, Přerově, Prostějově a Lipníku nad Bečvou. „Zájem o přednášky je každým rokem vyšší, letos jich naši dobrovolníci stihli uspořádat čtrnáct v rozmezí pouhých tří měsíců. Jsme rádi, že se projekt UniON nadále setkává s pozitivním přijetím ze strany posluchačů, ať už jde o studenty gymnázií a středních odborných škol, nebo o klienty domova seniorů,“ uvedla Adéla Talandová, koordinátorka UniONu z oddělení marketingu a univerzitních akcí UP.

Mezi oblíbená témata patří ta, zaměřená na kariéru a rozvoj vlastního potenciálu, u posluchačů rezonují i přednášky dotýkající se české společnosti a politiky. „S rozmachem umělé inteligence a sílící rolí sociálních sítí se také zvýšila poptávka po přednáškách zaměřených na kritické čtení médií,“ upozornila Adéla Talandová.

Projekt UniON vznikl před sedmi lety s cílem vytvořit platformu založenou na partnerském přístupu a vzájemném dialogu s veřejností. Za tu dobu bylo realizováno více než 100 výjezdů. Na webových stránkách Občanské univerzity je vždy aktuální seznam témat přednášek, z nich si mohou zájemci vybrat. „Pak už stačí jen zvolit žádané téma a vyplnit kontaktní formulář. Přivítáme také návrhy dalších přednášek či témat, které by naši stávající nabídku rozšířily,“ sdělila Adéla Talandová. Potenciální lektoři mohou zasílat své návrhy přednášek na e-mailovou adresu: union@upol.cz Více na union.upol.cz

Po letní přestávce pokračuje od září projekt Občanské univerzity UP neboli UniON. Dobrovolníci z řad pedagogů a studentů Univerzity Palackého přednášejí zdarma posluchačům po celém regionu. Pestrá nabídka čítá na více než třicet témat z oblastí vědy, zdraví, práva či médií.

V první polovině letošního roku se projekt UniON představil v Olomouci, Přerově, Prostějově a Lipníku nad Bečvou. „Zájem o přednášky je každým rokem vyšší, letos jich naši dobrovolníci stihli uspořádat čtrnáct v rozmezí pouhých tří měsíců. Jsme rádi, že se projekt UniON nadále setkává s pozitivním přijetím ze strany posluchačů, ať už jde o studenty gymnázií a středních odborných škol, nebo o klienty domova seniorů,“ uvedla Adéla Talandová, koordinátorka UniONu z oddělení marketingu a univerzitních akcí UP.

Mezi oblíbená témata patří ta, zaměřená na kariéru a rozvoj vlastního potenciálu, u posluchačů rezonují i přednášky dotýkající se české společnosti a politiky. „S rozmachem umělé inteligence a sílící rolí sociálních sítí se také zvýšila poptávka po přednáškách zaměřených na kritické čtení médií,“ upozornila Adéla Talandová.

Projekt UniON vznikl před sedmi lety s cílem vytvořit platformu založenou na partnerském přístupu a vzájemném dialogu s veřejností. Za tu dobu bylo realizováno více než 100 výjezdů. Na webových stránkách Občanské univerzity je vždy aktuální seznam témat přednášek, z nich si mohou zájemci vybrat. „Pak už stačí jen zvolit žádané téma a vyplnit kontaktní formulář. Přivítáme také návrhy dalších přednášek či témat, které by naši stávající nabídku rozšířily,“ sdělila Adéla Talandová. Potenciální lektoři mohou zasílat své návrhy přednášek na e-mailovou adresu: union@upol.cz Více na union.upol.cz

Už na konci srpna začne další cyklus prožitkových workshopů s názvem Pečuji o sebe! Kurzy, primárně určené pedagogům a různým pomáhajícím profesím, stejně tak studentům a studentkám učitelství a zároveň i dalším zájemcům, se zaměřují na duševní zdraví a wellbeing. Pedagogická fakulta UP je nabízí zdarma.

Už ve čtvrtek 28. srpna zahájí nově připravený cyklus workshop s názvem Kids´Skills. Leoš Zatloukal, kouč, terapeut a lektor, jenž působí na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze, v něm představí metodu, která se zaměřuje na rozvoj dovedností u dětí. Uvedená metoda jim nabízí cesty, které vedou k překonání různých problémů, a to jak osobních, tak těch, které vznikají v kolektivech. V rámci workshopu se účastníci s metodou i jejími základními principy a konkrétními technikami seznámí zážitkovou formou.

Hned zkraje nového školního roku, 5. září, se pak uskuteční workshop Emoční první pomoc. Ten se zaměří na základní principy fungování nervového systému a seberegulace. Psycholožka, terapeutka a lektorka Eva Směšná v něm zájemce seznámí s protokolem pěti kroků metody EmotionAid®, díky nimž se naučí regulovat svůj nervový systém a posílí vlastní emoční stabilitu. Tyto kroky lze využít v náročných situacích nejen v osobním, ale i v profesním životě.

Připravený cyklus celkem sedmi workshopů uzavře 19. září kurz s názvem Poznej svou osobnost! V něm se jeho frekventanti seznámí s originálním didaktickým prostředkem, jenž je určený žákům druhého stupně základních a středních škol.

Většina z nabízených workshopů cyklu Pečuji o sebe! se uskuteční v Uměleckém centru Univerzity Palackého. Na každý z nich je nutné se předem přihlásit, a to vyplněním registračního formuláře. Více o nabízeném cyklu a jeho jednotlivých workshopech zde.

Už na konci srpna začne další cyklus prožitkových workshopů s názvem Pečuji o sebe! Kurzy, primárně určené pedagogům a různým pomáhajícím profesím, stejně tak studentům a studentkám učitelství a zároveň i dalším zájemcům, se zaměřují na duševní zdraví a wellbeing. Pedagogická fakulta UP je nabízí zdarma.

Už ve čtvrtek 28. srpna zahájí nově připravený cyklus workshop s názvem Kids´Skills. Leoš Zatloukal, kouč, terapeut a lektor, jenž působí na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze, v něm představí metodu, která se zaměřuje na rozvoj dovedností u dětí. Uvedená metoda jim nabízí cesty, které vedou k překonání různých problémů, a to jak osobních, tak těch, které vznikají v kolektivech. V rámci workshopu se účastníci s metodou i jejími základními principy a konkrétními technikami seznámí zážitkovou formou.

Hned zkraje nového školního roku, 5. září, se pak uskuteční workshop Emoční první pomoc. Ten se zaměří na základní principy fungování nervového systému a seberegulace. Psycholožka, terapeutka a lektorka Eva Směšná v něm zájemce seznámí s protokolem pěti kroků metody EmotionAid®, díky nimž se naučí regulovat svůj nervový systém a posílí vlastní emoční stabilitu. Tyto kroky lze využít v náročných situacích nejen v osobním, ale i v profesním životě.

Připravený cyklus celkem sedmi workshopů uzavře 19. září kurz s názvem Poznej svou osobnost! V něm se jeho frekventanti seznámí s originálním didaktickým prostředkem, jenž je určený žákům druhého stupně základních a středních škol.

Většina z nabízených workshopů cyklu Pečuji o sebe! se uskuteční v Uměleckém centru Univerzity Palackého. Na každý z nich je nutné se předem přihlásit, a to vyplněním registračního formuláře. Více o nabízeném cyklu a jeho jednotlivých workshopech zde.

Léto, prázdniny a dovolené jsou ideálním časem, kdy můžeme zpomalit, nadechnout se a zamyslet se i nad věcmi, které během roku snadno přehlížíme. Třeba nad tím, jakým způsobem žijeme – co jíme, jak cestujeme, kde a jak nakupujeme, kolik odpadu za sebou zanecháváme.

Udržitelnost a odpovědné chování jsou aktuálním tématem v celé společnosti a ani naše univerzita nestojí stranou. Možná si ale kladete otázku: co s tím můžu udělat já? Právě o tom bude náš letní seriál. V osmi krátkých článcích vám nabídneme konkrétní a snadno použitelné tipy, jak žít udržitelněji – doma, na cestách i v práci.

Díl sedmý: Kam jede odpad?

V předchozích dílech seriálu jsme se už věnovali tomu, jak se dá jet z Olomouce třeba na dovolenou tak, aby naše cesta neměla přílišný na životní prostředí. Taky jsme se dozvěděli, kde nakoupit lokální a kvalitní výrobky nebo věci z druhé ruky, a tak předejít zbytečnému vzniku odpadu. Co se ale děje s odpadem, který přece jen v Olomouci vyhodíme do koše? Víte, jaká je jeho další cesta?

Portál Olomouc třídí odpad

Na městském portálu najdete informace o způsobech třídění komunálního odpadu, harmonogramy svozu i možnost objednat sběrné nádoby nebo biopopelnici. Portál rovněž nabízí mapy, jež ukazují polohu kontejnerových stanovišť a sběrných dvorů, stejně jako formuláře pro hlášení závad (např. černé skládky).

Kromě toho ale na stránce najdete také cesty jednotlivých druhů odpadů z Olomouce. Víte, že významnou část PET lahví z Olomouce zpracovává Silon, a.s., Planá nad Lužnicí, kde se z nich vyrábí silonová vlákna pro netkané textilie a další výrobky? Sklo z Olomouce zase dotřiďují ve firmě Remat glass v Klečanech u Kyjova a zpracovávají ve sklárnách v Kyjově. Podívejte se na mapy u dalších druhů odpadu.

Gastroodpad z menz se mění na energii

Není pochyb o tom, že jídlo je nejlepší sníst. I přesto se v menzách UP podle údajů z roku 2023 každoročně vyhodí na 50 tun potravin, na což upozorňovala i kampaň Udržitelné univerzity a spolku Udržitelný Palacký. Jde o nevyužitelné zbytky při přípravě, nevyzvednuté či neprodané pokrmy nebo nedojedené zbytky, které necháme na talíři.

Od roku 2023 je proto UP zapojena do projektu tridimgastro.cz, který se zaměřuje na separaci, svoz a energetické zpracování kuchyňského odpadu. Gastroodpad z menz putuje do bioplynové stanice společnosti Energy financial group (EFG) Rapotín u Šumperka, kde je ekologicky využit k výrobě nízkoemisního tepla, elektřiny, hnojiva a biometanu. Díky této spolupráci se namísto skládkování smysluplně využije jako obnovitelný zdroj.

Další díly seriálu Udržitelné léto s UP:
1. Jedeme na dovolenou
2. Sdílená doprava – po Olomouci i Kanárských ostrovech
3. Udržitelné nakupování v Olomouci
4. Udržitelná móda – autorská i z druhé ruky
5. Podporujeme život ve svém okolí
6. Aktivní dovolená na místech pro přírodu

Léto, prázdniny a dovolené jsou ideálním časem, kdy můžeme zpomalit, nadechnout se a zamyslet se i nad věcmi, které během roku snadno přehlížíme. Třeba nad tím, jakým způsobem žijeme – co jíme, jak cestujeme, kde a jak nakupujeme, kolik odpadu za sebou zanecháváme.

Udržitelnost a odpovědné chování jsou aktuálním tématem v celé společnosti a ani naše univerzita nestojí stranou. Možná si ale kladete otázku: co s tím můžu udělat já? Právě o tom bude náš letní seriál. V osmi krátkých článcích vám nabídneme konkrétní a snadno použitelné tipy, jak žít udržitelněji – doma, na cestách i v práci.

Díl sedmý: Kam jede odpad?

V předchozích dílech seriálu jsme se už věnovali tomu, jak se dá jet z Olomouce třeba na dovolenou tak, aby naše cesta neměla přílišný na životní prostředí. Taky jsme se dozvěděli, kde nakoupit lokální a kvalitní výrobky nebo věci z druhé ruky, a tak předejít zbytečnému vzniku odpadu. Co se ale děje s odpadem, který přece jen v Olomouci vyhodíme do koše? Víte, jaká je jeho další cesta?

Portál Olomouc třídí odpad

Na městském portálu najdete informace o způsobech třídění komunálního odpadu, harmonogramy svozu i možnost objednat sběrné nádoby nebo biopopelnici. Portál rovněž nabízí mapy, jež ukazují polohu kontejnerových stanovišť a sběrných dvorů, stejně jako formuláře pro hlášení závad (např. černé skládky).

Kromě toho ale na stránce najdete také cesty jednotlivých druhů odpadů z Olomouce. Víte, že významnou část PET lahví z Olomouce zpracovává Silon, a.s., Planá nad Lužnicí, kde se z nich vyrábí silonová vlákna pro netkané textilie a další výrobky? Sklo z Olomouce zase dotřiďují ve firmě Remat glass v Klečanech u Kyjova a zpracovávají ve sklárnách v Kyjově. Podívejte se na mapy u dalších druhů odpadu.

Gastroodpad z menz se mění na energii

Není pochyb o tom, že jídlo je nejlepší sníst. I přesto se v menzách UP podle údajů z roku 2023 každoročně vyhodí na 50 tun potravin, na což upozorňovala i kampaň Udržitelné univerzity a spolku Udržitelný Palacký. Jde o nevyužitelné zbytky při přípravě, nevyzvednuté či neprodané pokrmy nebo nedojedené zbytky, které necháme na talíři.

Od roku 2023 je proto UP zapojena do projektu tridimgastro.cz, který se zaměřuje na separaci, svoz a energetické zpracování kuchyňského odpadu. Gastroodpad z menz putuje do bioplynové stanice společnosti Energy financial group (EFG) Rapotín u Šumperka, kde je ekologicky využit k výrobě nízkoemisního tepla, elektřiny, hnojiva a biometanu. Díky této spolupráci se namísto skládkování smysluplně využije jako obnovitelný zdroj.

Další díly seriálu Udržitelné léto s UP:
1. Jedeme na dovolenou
2. Sdílená doprava – po Olomouci i Kanárských ostrovech
3. Udržitelné nakupování v Olomouci
4. Udržitelná móda – autorská i z druhé ruky
5. Podporujeme život ve svém okolí
6. Aktivní dovolená na místech pro přírodu

Chcete vědět, co obnáší práce v psím útulku, jak se uklízí hrad nebo jak se správně pečuje o vinohrad? To všechno můžete zjistit, pokud se 16. září zapojíte do Zaměstnaneckého dobrovolnického dne Univerzity Palackého. Právě byly spuštěny registrace, a tak si můžete vybrat, kam svou aktivitu namíříte.

Speciální dobrovolnický den, během něhož mohou zaměstnanci organizovaně pomáhat, pořádá univerzita již třetím rokem. Stejně jako v minulých ročnících spojí síly lidé ze tří důležitých institucí – univerzity, Olomouckého kraje a Magistrátu města Olomouce. „Letos jsme Zaměstnanecký dobrovolnický den naplánovali už na září, ještě před zahájením semestru. Věříme, že se díky tomu budou moci zapojit ve větší míře i kolegové z fakult a že jsme zvýšili šance na krásné počasí,“ říká Vladimíra Sedláčková, manažerka Dobrovolnického centra UP.

Loňský ročník se nesl ve znamení pomoci po povodni, velká část aktivit směřovala na Jesenicko poničené velkou vodou. „Loni jsme si proto nemohli vyzkoušet některé novinky mezi dobrovolnickými příležitostmi, například Státní hrad Šternberk. Ten jsme letos zařadili, takže kdo bude chtít pomoct s úpravou zeleně v hradním parku nebo přímo v interiéru této památky, má šanci. Novinek je ale víc. Vyrazíme například uklízet i do psího útulku v Olomouci – Neředíně,“ vybírá z možností pro více než dvě stovky zájemců manažerka Dobrovolnického centra UP.

Nabídka příležitostí je pestrá. Kromě hradu a útulku potřebuje ochotné pomocníky také Hospic na Svatém Kopečku, Výstaviště Flora, Zoo, Sluňákov, Arcibiskupské lesy a statky nebo hřbitov v Neředíně. „Jsem také moc ráda, že část našich dobrovolníků vyjede pomoci do Akademického sadu ve Slatinkách, který je krásným dobrovolnickým projektem, na jehož vzniku se podíleli naši studenti a kolegové z přírodovědecké fakulty,“ připomíná Vladimíra Sedláčková.

Dobrovolníci budou na všech místech povětšinou upravovat zeleň nebo uklízet vnitřní prostory či areály. Na místě vždy dostanou potřebné vybavení, v případě aktivit mimo Olomouc bude zajištěn společný odvoz. Každé místo bude mít svého koordinátora. Zaměstnanci, kteří se zúčastní dobrovolnického dne, budou mít rektorské volno.

Třetí ročník Zaměstnaneckého dobrovolnického dne Univerzity Palackého

• Přihlašování probíhá do 5. září na webu Dobrovolnického centra UP.
• Sraz účastníků: 16. září v 8:15 na starém autobusovém nádraží Tržnice v Olomouci
• Zahájení aktivit: mezi 9:00 a 9:30 (podle místa konání)
• Ukončení aktivit: 13:00
• Návrat do Olomouce: přibližně mezi 14:00 a 14:30
• Každý účastník obdrží potřebné vybavení a bude zajištěn společný odvoz mimo Olomouc.
• Na místě dobrovolníky přivítají zástupci organizací, kteří poskytnou odborné vedení.

Akci pořádá Dobrovolnické centrum UP ve spolupráci s Krajským úřadem Olomouckého kraje a Statutárním městem Olomouc.

Chcete vědět, co obnáší práce v psím útulku, jak se uklízí hrad nebo jak se správně pečuje o vinohrad? To všechno můžete zjistit, pokud se 16. září zapojíte do Zaměstnaneckého dobrovolnického dne Univerzity Palackého. Právě byly spuštěny registrace, a tak si můžete vybrat, kam svou aktivitu namíříte.

Speciální dobrovolnický den, během něhož mohou zaměstnanci organizovaně pomáhat, pořádá univerzita již třetím rokem. Stejně jako v minulých ročnících spojí síly lidé ze tří důležitých institucí – univerzity, Olomouckého kraje a Magistrátu města Olomouce. „Letos jsme Zaměstnanecký dobrovolnický den naplánovali už na září, ještě před zahájením semestru. Věříme, že se díky tomu budou moci zapojit ve větší míře i kolegové z fakult a že jsme zvýšili šance na krásné počasí,“ říká Vladimíra Sedláčková, manažerka Dobrovolnického centra UP.

Loňský ročník se nesl ve znamení pomoci po povodni, velká část aktivit směřovala na Jesenicko poničené velkou vodou. „Loni jsme si proto nemohli vyzkoušet některé novinky mezi dobrovolnickými příležitostmi, například Státní hrad Šternberk. Ten jsme letos zařadili, takže kdo bude chtít pomoct s úpravou zeleně v hradním parku nebo přímo v interiéru této památky, má šanci. Novinek je ale víc. Vyrazíme například uklízet i do psího útulku v Olomouci – Neředíně,“ vybírá z možností pro více než dvě stovky zájemců manažerka Dobrovolnického centra UP.

Nabídka příležitostí je pestrá. Kromě hradu a útulku potřebuje ochotné pomocníky také Hospic na Svatém Kopečku, Výstaviště Flora, Zoo, Sluňákov, Arcibiskupské lesy a statky nebo hřbitov v Neředíně. „Jsem také moc ráda, že část našich dobrovolníků vyjede pomoci do Akademického sadu ve Slatinkách, který je krásným dobrovolnickým projektem, na jehož vzniku se podíleli naši studenti a kolegové z přírodovědecké fakulty,“ připomíná Vladimíra Sedláčková.

Dobrovolníci budou na všech místech povětšinou upravovat zeleň nebo uklízet vnitřní prostory či areály. Na místě vždy dostanou potřebné vybavení, v případě aktivit mimo Olomouc bude zajištěn společný odvoz. Každé místo bude mít svého koordinátora. Zaměstnanci, kteří se zúčastní dobrovolnického dne, budou mít rektorské volno.

Třetí ročník Zaměstnaneckého dobrovolnického dne Univerzity Palackého

• Přihlašování probíhá do 5. září na webu Dobrovolnického centra UP.
• Sraz účastníků: 16. září v 8:15 na starém autobusovém nádraží Tržnice v Olomouci
• Zahájení aktivit: mezi 9:00 a 9:30 (podle místa konání)
• Ukončení aktivit: 13:00
• Návrat do Olomouce: přibližně mezi 14:00 a 14:30
• Každý účastník obdrží potřebné vybavení a bude zajištěn společný odvoz mimo Olomouc.
• Na místě dobrovolníky přivítají zástupci organizací, kteří poskytnou odborné vedení.

Akci pořádá Dobrovolnické centrum UP ve spolupráci s Krajským úřadem Olomouckého kraje a Statutárním městem Olomouc.

Jak se semena dokážou probudit k životu, i když mají k dispozici málo vody? Právě to se snaží zjistit nový výzkumný projekt katedry botaniky přírodovědecké fakulty. Pod vedením Petra Smýkala na něm spolupracují odborníci z kateder botaniky, biochemie, biofyziky a geoinformatiky. Jako modelový druh si vybrali hrách. Projekt potrvá 25 měsíců a Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ho podpořilo částkou 3,4 milionu korun. Výsledky jejich vědecké práce pomohou při šlechtění odrůd zemědělských plodin odolných vůči suchu.

Načasování a úspěšnost klíčení semen je zásadním krokem v životním cyklu každé rostliny. Nízká klíčivost, slabé vzcházení a špatné zakládání porostů patří mezi hlavní překážky v zemědělské produkci a s postupující změnou klimatu budou tato rizika narůstat. Elitní moderní odrůdy plodin často nedokážou těmto výzvám čelit, zatímco plané druhy a tradiční krajové odrůdy se během svého vývoje přirozeně přizpůsobily místním podmínkám, včetně období sucha.

„Fáze klíčení je pro rostliny velmi citlivým obdobím, nedostatek vody v tomto čase může rozhodnout o úspěchu nebo neúspěchu celé sklizně,“ vysvětlil profesor Petr Smýkal z katedry botaniky. V laboratoři proto budou odborníci simulovat podmínky osmotického stresu a sledovat, jak různé genotypy hrachu reagují. Data z fyziologických, biochemických a biofyzikálních měření propojí s analýzou prostředí pomocí geoinformačních nástrojů a modelování.

Vědci se zaměří na biologickou a genetickou rozmanitost hrachu, včetně tzv. krajových odrůd, které si uchovaly cenné adaptační vlastnosti díky dlouhodobému vývoji v různých podmínkách. Vybrané genotypy budou navíc zařazeny do probíhajících sekvenačních projektů na partnerských zahraničních pracovištích. Výsledky výzkumu by mohly pomoci vyšlechtit nové, odolnější odrůdy a nabídnout strategie, jak minimalizovat dopady klimatických změn na zemědělství. Úspěšné klíčení v náročných podmínkách je totiž prvním krokem k posílení potravinové bezpečnosti pro budoucí generace.

Jedním z hlavních úkolů současného zemědělství je zajistit dostatek kvalitní potravy pro stále rostoucí populaci, a to i v době klimatických změn a ubývajících přírodních zdrojů. Zemědělství proto musí být nejen produktivní, ale také odolné vůči extrémnímu počasí. Projekt navazuje na evropskou výzkumnou iniciativu COST akce DIVERSICROP, která usiluje o vyšší odolnost plodin vůči suchu a vysokým teplotám.

Jak se semena dokážou probudit k životu, i když mají k dispozici málo vody? Právě to se snaží zjistit nový výzkumný projekt katedry botaniky přírodovědecké fakulty. Pod vedením Petra Smýkala na něm spolupracují odborníci z kateder botaniky, biochemie, biofyziky a geoinformatiky. Jako modelový druh si vybrali hrách. Projekt potrvá 25 měsíců a Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ho podpořilo částkou 3,4 milionu korun. Výsledky jejich vědecké práce pomohou při šlechtění odrůd zemědělských plodin odolných vůči suchu.

Načasování a úspěšnost klíčení semen je zásadním krokem v životním cyklu každé rostliny. Nízká klíčivost, slabé vzcházení a špatné zakládání porostů patří mezi hlavní překážky v zemědělské produkci a s postupující změnou klimatu budou tato rizika narůstat. Elitní moderní odrůdy plodin často nedokážou těmto výzvám čelit, zatímco plané druhy a tradiční krajové odrůdy se během svého vývoje přirozeně přizpůsobily místním podmínkám, včetně období sucha.

„Fáze klíčení je pro rostliny velmi citlivým obdobím, nedostatek vody v tomto čase může rozhodnout o úspěchu nebo neúspěchu celé sklizně,“ vysvětlil profesor Petr Smýkal z katedry botaniky. V laboratoři proto budou odborníci simulovat podmínky osmotického stresu a sledovat, jak různé genotypy hrachu reagují. Data z fyziologických, biochemických a biofyzikálních měření propojí s analýzou prostředí pomocí geoinformačních nástrojů a modelování.

Vědci se zaměří na biologickou a genetickou rozmanitost hrachu, včetně tzv. krajových odrůd, které si uchovaly cenné adaptační vlastnosti díky dlouhodobému vývoji v různých podmínkách. Vybrané genotypy budou navíc zařazeny do probíhajících sekvenačních projektů na partnerských zahraničních pracovištích. Výsledky výzkumu by mohly pomoci vyšlechtit nové, odolnější odrůdy a nabídnout strategie, jak minimalizovat dopady klimatických změn na zemědělství. Úspěšné klíčení v náročných podmínkách je totiž prvním krokem k posílení potravinové bezpečnosti pro budoucí generace.

Jedním z hlavních úkolů současného zemědělství je zajistit dostatek kvalitní potravy pro stále rostoucí populaci, a to i v době klimatických změn a ubývajících přírodních zdrojů. Zemědělství proto musí být nejen produktivní, ale také odolné vůči extrémnímu počasí. Projekt navazuje na evropskou výzkumnou iniciativu COST akce DIVERSICROP, která usiluje o vyšší odolnost plodin vůči suchu a vysokým teplotám.

Mezioborová věda. Na bádání Sagara Sanjaye Aryae sedí tato charakteristika jako poklička na hrnec. V CATRIN Univerzity Palackého díky podpoře MSCA Postdoctoral Fellowships propojuje biologii a materiálové vědy s cílem přispět k řešení globálních výzev, jako jsou například dopady klimatických změn na zemědělské plodiny.

„Můj výzkum se zaměřuje na bioinženýrství, nanomateriály, biosenzory a inter­akce rostlin s prostředím. V CATRIN se chci dále zaměřit na pochopení toho, jak rostliny reagují na klimatické a nutriční změny prostřednictvím elektrických signálů. Chci také vyvíjet nové, přírodou inspirované senzory pro environmentální monitoring – a to jak na Zemi, tak v mimozemských podmínkách,“ uvedl výzkumník původem z Indie, který působil také v Austrálii či Spojených arabských emirátech a má zkušenosti nejen z akademického, ale i komerčního prostředí.

Na Univerzitě Palackého pracuje od konce loňského roku. „CATRIN jsem si vybral kvůli její pověsti v oblasti špičkového výzkumu v bioinženýrství, nanotechnologiích a fenotypizaci rostlin. Velkým lákadlem byla i možnost spolupráce s vědci, jako jsou Lukáš Spíchal a Radek Zbořil, jejichž práci v oblasti fenotypizace rostlin a katalýzy na bázi nanomateriálů dlouhodobě obdivuji. CATRIN je velmi podpůrné a spolupracující prostředí s interdisciplinárním zázemím a špičkovým vybavením, což se skvěle potkává s mými plány a ambicemi,“ doplnil. Rád by navázal na předchozí práce a propojil laboratorní výsledky s globálními potřebami. Ať už jde o využití biohybridních nanomateriálů v boji proti bakteriálním infekcím, vývoj platforem pro testování antimikrobiální aktivity, nebo rozvoj nanomateriálů, které dokáží spouštět obranné mechanismy rostlin pro udržitelné zemědělství ve větším měřítku.

Propojení biologie a materiálové vědy ho fascinuje. „Je úžasné, že můžeme využívat biokompatibilní materiály, nanotechnologie a 3D tisk k interakci se složitými biologickými systémy, a to s neuvěřitelnou přesností. Nanomateriály dokážou proniknout do buněk, doručovat léčiva nebo monitorovat molekulární děje – a tím nám umožňují lépe porozumět buněčným procesům. Díky pokročilým zobrazovacím technologiím vidíme biologické struktury až na atomární úrovni. Je úžasné, jak hluboko můžeme proniknout do samotné podstaty života,“ líčí mladý výzkumník přínosy současné vědy.

Za své dosavadní největší úspěchy považuje například loňský zisk Young Academic Award od Evropské membránové společnosti, ale těší ho i skutečnost, že výsledky jeho práce využívají zemědělci ve Španělsku ke zvýšení výnosu vinné révy. „Nicméně za svůj největší úspěch považuji inspirativní lidi kolem sebe. Byli mi oporou v těžkých chvílích a dodnes mě motivují – zejména moji mentoři z PhD a postdoktorandských stáží, rodina a přátelé. Mám obrovské štěstí, že je mám.“

Text vyšel v aktuálním vydání magazínu Žurnál UP.