Novinky: Univerzita - Aktuality UP (duplicitní, vypnuto)

České vysoké školy podporují rozvoj ukrajinských studií, šíření povědomí o ukrajinské kultuře, jazyku a historii i vzájemné výměny odborníků a studentů. Spolupráce v těchto oblastech s Fondem prezidenta Ukrajiny pro podporu vzdělávání, vědy a sportu byla potvrzena během setkání první dámy Ukrajiny Oleny Zelenské s ministrem školství Mikulášem Bekem a představiteli čtyř škol, mezi kterými nechyběli ani zástupci Univerzity Palackého.

Rektor UP Michael Kohajda na setkání podepsal Letter of Intent. Tento dokument vyjadřuje záměr univerzity zahájit s Fondem prezidenta Ukrajiny diskuzi o užší spolupráci ve vzdělávání a výzkumu s cílem dosáhnout podpisu Memoranda o porozumění, které do budoucna vytvoří základní rámec takové spolupráce v rámci Globální koalice ukrajinských studií. 

Tato koalice spojuje centra ukrajinských studií ve světě a svými aktivitami podporuje rozvoj těchto studií, včetně krymskotatarských studií, a popularizuje ukrajinskou kulturu, jazyk a historii v zahraničí, mimo jiné jako protiváhu dezinformacím, které šíří ruská propaganda.

K záměru se připojila také Masarykova univerzita, představitelé Univerzity Karlovy a Univerzity Hradec Králové podepsali s Fondem prezidenta Ukrajiny memorandum a tyto školy se tak již staly členy zmíněné koalice.

Na Univerzitě Palackého aktuálně studuje 268 ukrajinských studentek a studentů, nejvíce z nich na filozofické a na přírodovědecké fakultě. Za poslední tři roky se tak jejich počet zdvojnásobil. „Už dnes je řada studentů a akademiků z Ukrajiny součástí naší univerzitní komunity a jejich zájem o působení na olomoucké akademické půdě sílí, za což jsme opravdu rádi. Bylo pro mě ctí a potěšením setkat se s první dámou válkou zkoušené země Olenou Zelenskou. Jsem hrdý, že patříme mezi univerzity, které Ukrajině od počátku pomáhají. Také v budoucnu chceme spolupracovat na rozvoji ukrajinských studií, přičemž hlavním partnerem bude za UP v tomto ohledu naše filozofická fakulta a její katedra slavistiky,“ podotkl rektor Michael Kohajda.

Setkání s první dámou Ukrajiny se z Univerzity Palackého zúčastnil také děkan Filozofické fakulty UP Jan Stejskal a Uljana Cholodová ze sekce ukrajinistiky katedry slavistiky FF UP.

Kdo nahradí v pozici děkana Fakulty tělesné kultury UP Michala Šafáře, jehož druhé funkční období se chýlí k závěru? O tom se rozhodne na začátku nového akademického roku. Kandidáty může akademická obec fakulty navrhovat již nyní, a sice do 29. května.

Písemné návrhy kandidátů mohou akademičtí pracovníci a studenti fakulty předkládat během května předsedovi volební komise, kterým byl zvolen Jiří Buben z katedry sportu. Po ověření všech zákonných náležitostí bude abecední seznam navržených kandidátů zveřejněn k 1. červenci.

Možnost diskuze s navrženými kandidáty budou mít zaměstnanci a studenti na veřejné prezentaci, která se uskuteční na začátku zimního semestru, v pondělí 22. září. Tři dny nato, na čtvrtek 25. září, je pak vyhlášeno volební zasedání Akademického senátu FTK UP, během kterého proběhne první, případně druhé a třetí kolo volby a po kterém by mělo být známo jméno nového děkana, respektive zvoleného kandidáta na děkana. Ten se po jmenování rektorem ujme vedení fakulty 9. února 2026.

Sportovní psycholog Michal Šafář z katedry společenských věd v kinantropologii, který je děkanem FTK UP nyní, stojí v čele fakulty od roku 2018, kdy vystřídal Zbyňka Svozila. V tehdejší volbě se o post děkana ucházeli dva kandidáti, o čtyři roky později neměl Michal Šafář protikandidáta.

Volbu kandidáta na funkci děkana FTK UP pro období 2026–2030 vyhlásil Akademický senát FTK UP na svém dubnovém zasedání, oficiální informace je k dispozici zde.

Kromě volby senátoři také mimo jiné schválili Plán realizace strategického záměru fakulty pro letošní rok a diskutovali se zástupci Správy kolejí a menz o možnosti prodeje občerstvení v neředínském areálu.

Ekologická úzkost, environmentální žal či solastalgie jsou pojmy, jimiž se ve své nové knize zabývají vědci z Filozofické fakulty Univerzity Palackého, Matěj Mičulka, posluchač doktorského studijního programu Klinická a pedagogická psychologie, a Martin Kupka, člen katedry psychologie. Jejich nedávno vydaná monografie s názvem Ekologická úzkost – obavy z proměn našeho světa je v České republice vůbec první publikací, která se danému tématu věnuje z odborného hlediska.

S každým dalším rokem a každou setinou stupně Celsia, která zvyšuje průměrnou teplotu naší planety, roste i hrozba klimatické změny pro naši společnost. Právě tomuto nesmírně aktuálnímu a dynamicky se rozvíjejícímu tématu, klimatické krizi a obavami z ní, se věnuje nová monografie Ekologická úzkost – obavy z proměn našeho světa.

„Vychází z mé diplomové práce, kterou jsem napsal pod vedením doktora Martina Kupky během magisterského studia. Obsahuje rozsáhlou rešerši pojmů a zároveň se věnuje i rozdílům mezi těmito pojmy. Zabývá se také souvisejícími psychologickými aspekty. Najdete v ní i komentáře k různým psychoterapeutickým přístupům,“ uvedl k obsahu nové monografie Matěj Mičulka. Doplnil, že v závěrečné části knihy představil i magisterský výzkum.  

„Jde o jednu z prvních psychologických studií, která byla na téma ekologická úzkost v České republice provedena. Mého výzkumu se zúčastnilo téměř čtyři sta respondentů. Výsledky šetření ukázaly, že je ekologická úzkost mezi odpovídajícími celkově nízká. Nejvíce jsou však ohroženy ženy, dále bezdětní lidé a lidé mladší pětatřiceti let. Ohroženi jsou také jedinci, kteří mají osobnostní dispozice zažívat silnou úzkost, dále ti, kteří mají menší pocit smyslu života a často v životě necítí naději. Chci však zdůraznit, že soubor, s nímž jsem pracoval, nebyl reprezentativní, tedy nelze sesbíraná data v tuto chvíli plnohodnotně aplikovat na celou českou společnost. I tak jsem ale získal cenné indicie, z nichž dnes čerpám v dalším výzkumu.“

Tématu ekologické úzkosti se v českém mediálním prostoru doposud věnovali například Zdeňka Voštová, Jitka Holasová, Jan Krajhanzl či Bohuslav Binka. Přestože existují takto zaměřené publikace, například Klimasmutek od Jitky Holasové či do češtiny přeložená Aktivní naděje od Joanny Macyové a Chrise Johnstonena nebo Průvodce klimatickou úzkostí od Sarah Jaquette Rayové, nová monografie s názvem Ekologická úzkost – obavy z proměn našeho světa je podle Matěje Mičulky v České republice vůbec první, která se daným tématem zabývá z odborného hlediska. Nabízí souhrn dosavadního psychologického bádání v souvislosti s úzkostí z klimatických změn a tento fenomén představuje v kontextu dalších psychologických konceptů a teorií. A komu je kniha určena? Podle autorů má dílo potenciál najít své čtenáře nejen mezi psychology, sociology či filozofy, ale i mezi všemi zástupci oborů, jež se problematice klimatu věnují. Rovněž může oslovit i laické publikum, které zajímá výzkumný pohled psychologie na téma klimatické úzkosti.

Letošní zimu v Česku nepřežila téměř čtvrtina včelstev, což je doposud nejhorší výsledek za posledních dvanáct let. Mimořádné kolapsy včelstev podle vědců souvisejí zejména s nebezpečnou varoózou, která nabrala na síle nezvykle brzy kvůli loňskému teplému jaru. Největší ztráty po zimě zaznamenali včelaři v Praze, Libereckém a Ústeckém kraji. Do mezinárodního projektu COLOSS: Monitoringu úspěšnosti zimování včelstev se letos v Česku přihlásilo více než 9000 respondentů z řad včelařů. Česká republika se tak zařadila mezi země s nejvyšší mírou účasti chovatelů v rámci celého projektu. 

„Letošní data hovořící o úhynu zhruba 26 procent včelstev jsou v porovnání s předchozími roky opravdu extrémní. V Česku bylo na začátku loňského září registrováno 644 847 včelstev. Pokud tedy přepočteme zjištěné úhyny na absolutní čísla, tak u nás poslední zimu nepřežilo více než 160 000 z nich,“ komentoval výsledky monitoringu zimování včelstev Jiří Danihlík z katedry biochemie přírodovědecké fakulty, který spolu s kolegy úhyny včelstev v ČR monitoruje.

Předchozí zima 2023/2024 byla pro tuzemské včelaře mnohem přívětivější, zaznamenán byl úhyn 12,2 procenta včel. Přestože se období větších a menších úhynů pravidelně střídají, letošní údaje se tomuto dlouhodobému trendu podle Jiřího Danihlíka vymykají. Tuzemské chovy včel v zimě decimovala opět hlavně varroóza, která kvůli extrémně teplému jaru nabrala na intenzitě přibližně o tři týdny dříve než v předchozích letech. Teplé jarní počasí roku 2024 totiž umožnilo tomuto obávanému roztoči a přidruženým virózám dřívější rozvoj, což mělo za následek oslabení včelstev. 

Včelaři se loni v červenci potýkali také s neobvykle intenzivní melecitózní snůškou medu, což komplikovalo ošetřování včelstev proti varroóze. „Melecitózní neboli „cementový“ med je extrémně tuhý med, který musí včelaři co nejdříve vytočit a zpracovat, jinak zůstane v plástech a zkomplikuje včelstvu přezimování. Nebývalou produkci cementového medu loni způsobila kombinace vlhké zimy a teplého jara,“ vysvětlil Jiří Danihlík.

Do letošního sběru dat se díky aktivní podpoře Českého svazu včelařů a Pracovní společnosti nástavkových včelařů zapojilo více než 9 000 včelařů, informace tak vědci získali od zhruba 12 procent tuzemských chovatelů včel z celé České republiky. „Největší úhyny zaznamenali včelaři v Praze a Libereckém kraji, kde nepřežila přibližně třetina včelstev. Úplně nejhorší situace je v okrese Česká Lípa, včelaři tam přišli o polovinu včelstev,“ uvedl Jan Brus z katedry geoinformatiky přírodovědecké fakulty, který má v projektu COLOSS na starost zpracování geografických dat. Mezinárodní srovnání úhynů včelstev zatím vědci nemají k dispozici. Na základě zkušenosti z minulých let však předpokládají, že situace po zimě bude zejména v okolních zemích obdobná.

Aktuální úhyny včelstev podle vědců odrážejí měnící se přírodní podmínky. Zimy jsou v Česku v posledních letech mírné a teplé jarní počasí nastupuje mnohem dříve. Odborníci proto budou muset aktualizovat stávající strategie včelařské praxe a vytvořit nové metodiky pro prevenci a zvládání chorob včelstev. „Přestože mnozí včelaři přišli o většinu nebo veškerá svá včelstva, situace neplatí pro všechny chovatele. Budeme proto pečlivě analyzovat strategie úspěšných včelařů, kteří se dokážou na měnící podmínky adaptovat. Navrhneme poté nové včelařské postupy, což bude vyžadovat spolupráci napříč včelařskou komunitou,“ dodal Jan Brus.

Se začátkem května odstartovala nová soutěžní výzva, kterou chce Fakultní nemocnice Olomouc společně s Lázněmi Slatinice motivovat veřejnost k pohybu a aktivnímu životu. Středem pozornosti jsou mlýny: účastníci mohou až do konce září navštěvovat místa spojená s mletím, šrotováním či zpracováním mouky a sdílet z nich fotky s možností vyhrát víkendový lázeňský pobyt.

„Po studánkách, rozhlednách, poutních místech a loňských slavných rodácích jsme letos zvolili mlýny, téma, které v sobě spojuje romantiku, historii i technickou zajímavost. Chceme přitom, aby si lidé všímali i méně známých koutů své krajiny a měli důvod vyrazit ven, ať už pěšky nebo na kole,“ uvedla přednostka pořádající Kliniky tělovýchovného lékařství a kardiovaskulární rehabilitace LF UP a FNOL Eliška Sovová.

Zapojit se do výzvy je jednoduché: stačí během jarních a letních výletů zamířit k mlýnům či na místa, kde mlýny fungovaly, pořídit tam fotografii a tu s krátkým popisem a hashtagem #PoMlynskeCeste  sdílet ve skupině Po mlýnské cestě na Facebooku. Platí, že čím více míst účastníci navštíví, tím větší mají šanci vyhrát hlavní cenu, víkendový pobyt v Lázních Slatinice. Odměny ale čekají i na další aktivní účastníky.

K jednomu místu pořadatelé lákají v rámci tzv. slatinické výzvy, a sice k historickému, stále funkčnímu mlýnu Malitas na okraji lázeňské obce. Za fotku u tohoto mlýna se slatinickými lázeňskými oplatkami je možné získat speciální balíček věnovaný lázněmi.

Další podrobnosti k výzvě jsou k dispozici zde.

S rodiči sdílí emoce, které přicházejí ve chvíli, kdy od lékaře uslyší, že jejich dítě má závažnou diagnózu. Metodicky a profesně vede ty, kteří s takovou rodinou teprve začínají pracovat. Učí vysokoškoláky zvládat krizové situace a pomáhat tam, kde už často pomoci není. Její příběh je silným svědectvím o lidskosti, odvaze a profesi, o které se příliš nemluví. Petra Hájková je spoluzakladatelkou a hlavní metodičkou Centra provázení a koordinátorkou a krizovou interventkou ve Společnosti pro mukopolysacharidosu (MPS), kde se dvacet let věnuje práci s rodinami dětí se vzácným onemocněním.

Petra Hájková se zaměřuje na práci v zátěžových situacích a na komunikaci se zdravotnickým i sociálním personálem. Jako odborná asistentka přednáší na Ústavu speciálněpedagogických studií Pdf UP.

Jak vzpomínáte na první setkání s MPS před 20 lety?

Byl to moment, kdy profesor Michalík (speciální pedagog, vysokoškolský učitel a odborník na inkluzivní vzdělávání a podporu rodin dětí s postižením, proděkan na PdF UP, pozn. red) rozrazil dveře v učebně a hledal asistenty na Národní setkání rodin Společnosti pro MPS. Nechtěl odejít z místnosti, dokud se někdo nepřihlásí. No a já, jako hodná holka, jsem samozřejmě zvedla ruku... Tehdy jsem netušila, co je to za nemoc, že vůbec existuje, jaký má průběh a že je smrtelná. Poprvé to bylo v Luhačovicích, odkud pocházím. Jako asistentka jsem tam poznala mého současného kolegu na univerzitě Davida Phama, tehdy mu bylo 6 let. Na setkání byl se svým bratrem Dominikem. Oba s diagnózou MPS IV. Tam se začal utvářet náš společný příběh, kdy se vzájemně obohacujeme a ovlivňujeme. Nezůstali jsme totiž v roli asistenta a klienta, to už dávno neplatí, ale stali se z nás životní přátelé. Trávíme spolu spoustu času, dostala jsem díky MPS a setkáním takový výjimečný bonus do života.

Co vlastně tehdy rozhodlo, že budete pomáhat právě těmto rodinám?

Na začátku pro mě byla důležitá paní Šikulová. Její Pepan byl již v pokročilém stádiu nemoci, měl MPS dvojku a já si ho pamatuji nejdříve jako dítě, které běhá a raduje se ze života. Potom už neběhal, seděl ve velkém kočáře, který byl později ještě větší. Vedle nich vždy obří pes – doga Cézar. Byli nepřehlédnutelní. Uvědomuji se, že jsem do té doby měla šťastný a bezstarostný život. Měli jsme pár spolužáků, kteří měli třeba nějaké fyzické postižení, nebo jsme měli sousedku s epilepsií, ale netušila jsem, že existují nemoci, kdy se dítě narodí zdravé a potom dostane takto život limitující diagnózu. A tehdy mě to asi vyděsilo, že něco takového na světě je a zároveň mě to vlastně přitahovalo. Byla to ohromná výzva! To byl asi ten moment, kdy jsem chtěla dělat něco víc než jezdit jako asistentka. Jenže jsem nevěděla, jak to udělat. Byl tam pouze profesor Michalík, tehdy obávaný vyučující… Nevěděla jsem, jestli si ho vůbec můžu dovolit oslovit s tím, jak se to vlastně dělá.

Jaké jste měla plány, když jste začala studovat na Pedagogické fakultě UP?

V té době jsem profesně směřovala k bezdomovcům, dělala jsem s nimi divadlo v Praze a Otrokovicích a brigádničila v masně. A když jsem šla za panem profesorem, tak mi řekl pro mě strašně cizí slovo – fundraising – získávání finančních prostředků pro organizaci. Vůbec jsem nevěděla, jak to funguje a že je za tím taková mravenčí práce. Tak jsem se přihlásila na první kurzy na toto téma. A to byl tehdy fakt punk! Pamatuji si, jak jsem jela na první seminář. Byla jsem batikované, zrzavé dítě s barevným provázkem v hlavě. Boty jsem nosila jenom ze společenských důvodů. No a tam lidé v oblecích s kufříky a kůžemi kolem kapucí. Já přijela v zimním svetru, neměla jsem ani tužku a papír. Oni vytáhli laptopy, to jsem ani nevěděla, že něco takového existuje. Taky na mě hodně čuměli... Později jsem se učila, jak napsat projekt, jak vypadá žádost, na jaká slova se tam „hraje“ a spoustu dalšího. Když to teď přeženu – množství peněz od sponzorů záleželo na tom, jak dobře prodáš životní tragédii, protože to lidi táhne a více pomáhají, když zjistí, že se jich to může jednou taky týkat.

Jenže u získávání peněz na chod organizace jste nezůstala. Zaměřila jste se na komunikaci s rodinami a chtěla jste s nimi být více v kontaktu.

Postupně jsem zjišťovala, co rodiny opravdu potřebují, a plynulo to nějak automaticky. Doplnila jsem si vzdělání – výcvik v krizové intervenci, v zátěžových situacích. Najednou dostanete úplně jiné karty, se kterými hraješ. Měla jsem obrovskou výhodu, že jsem studovala dramaterapii, kde jsme měli hodně praxe. Naučilo nás to nebát se vstupovat do opravdu těžkých komunikací. Zpětně to vidím i na mých studentech, někteří se toho strašně bojí. Vždycky je jednodušší přejít na druhou stranu ulice a zamávat, než se konfrontovat s něčím, co nás svým způsobem ohrožuje. Rodiny se závažnou diagnózou se najednou stávají nějakým způsobem jinými, divnými, odlišnými, protože totálně přizpůsobují své životy nemocným dětem.

Bylo vám těch rodin líto? Jaká emoce převažovala?

Lítost tam úplně nebyla. Velkou roli sehrál jeden moment na národním setkání. Pamatuji si místnost, kde po večeři začal takový běžný ruch, asistenti se mísili s rodinami, povídalo se. No a já nikdy nezažila v jeden okamžik na jednom místě tolik lásky, podpory, sounáležitosti. Přitom tam vlastně bylo tolik bolesti, protože každý věděl, proč tam je. Špatně se to popisuje, ale byla to ohromná síla. Takže já více než lítost cítila, že když oni jsou tak silní, tak já jim chci k té síle ještě více pomáhat. Aby měli všechno, co potřebují na tu šílenou cestu se smrtelně nemocným dítětem – pomůcky, nástroje a metody, jak to zvládnout. Říkala jsem si, co mohu pokazit, když mají takový osud? Využiji svoji profesi a budu našlapovat opatrně. I kdybych na začátek v té místnosti jen vyvětrala a přinesla tam lepší vzduch.

V roce 2015 jste s profesorem Janem Michalíkem založili Centrum provázení. Jedná se o průlomovou službu, která v systému českého zdravotnictví zásadně chyběla. Byl to tehdy odvážný krok?

Profesor Michalík mě během studia hodně ovlivnil jako odborník, který je na jedné straně naprostý profesionál, umí vést lidi, komunikovat s úřady, předávat informace. A dokáže být i tvrdý, drsný a nesmlouvavý. Ale zároveň ho vmůžete vidět z té druhé stránky, v roli táty, jak se baví s rodinami, dětmi, snaží se být vstřícný. Docela se doplňujeme, protože zatímco on stojí pevnýma nohama na zemi, já kolem něj mohu stále „poletovat“ s barevnými šátky nad hlavou. No a tehdy mi dávalo velký smysl pustit se do založení centra, které bude rodinám pomáhat hned po sdělení diagnózy v nemocnicích. Měli jsme to takříkajíc „rozdělené“. On vyřizoval vše kolem definice a ukotvení této služby v České republice. Zásadní byla jednání se zdravotními pojišťovnami a ministerstvem. Já jsem s kolegyní Pavlínou Dupalovou působila jako „voják v první linii“, kterého musí zdravotníci (tehdy ve VFN Praha) přijmout. Nutno říct, že byl u toho s námi i profesor Jiří Zeman, který je uznávaným vědcem a špičkovým pediatrem a věnuje se dědičným metabolickým onemocněním ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze. Šlo o skvělé načasování všeho kolem. Nadace Sirius vyhlásila novou výzvu, my jsme do ní šli a ono to klaplo.

Jak se vám dařilo přesvědčit lékaře a další personál v dětské nemocnici, že je to důležité?

Začátky nebyly lehké, protože do té doby s námi systém nepočítal. Ale měli jsme velkou výhodu, že jsme byli u profesora Zemana. On tehdy řekl jednu důležitou větu, že potřebuje do týmu dostat někoho, kdo začne pracovat s rodinou hned po sdělení závažné diagnózy. Někoho, kdo převezme brečící maminku z ordinace poté, co jí lékař řekne, že její dítě bude mít odlišný život nebo život limitující diagnózu. Protože on to jako lékař v jeden den třeba říká třem rodinám a nemá kapacitu, ani čas se jim věnovat delší dobu. No a tak nastupuje Centrum provázení, které přebírá a posunuje komunikaci s rodinou. Jsem moc ráda, že je centrum již v šesti nemocnicích, každé vlastně funguje a vyvíjí se trošinku jiným způsobem. Má jinou skladbu pacientů, navazují na ně podpůrné organizace, které provázejí rodiny dál v místě bydliště. Jsem ráda, že jsem si prošla „učňovská léta“ na pediatrii VFN v Praze. Vše se mi poté stokrát vrátilo, když jsem jako metodička celostátní sítě zaváděla naše „know-how“ v dalších nemocnicích.

Jaké to je stát vedle rodiče, který ví, že mu umře dítě?

Vlastně... není to těžké, když víte, že tam být umíte. V tu chvíli tam nechce stát nikdo. Ani ten rodič. Ani nikdo kolem. Je to proti řádu světa. Najednou vám dojde, že ten slib – narodit se, žít, zestárnout – prostě není pravda. A ta bolest není jen z budoucí ztráty dítěte, ale i z toho, co všechno už nebude: „Už nebudu babička. Nezdědí moje svatební šaty. Nepojedeme spolu do Paříže.“ Jako průvodce mohu nabídnout podporu a to, že tam jsem s nimi. Říkám, že musím surfovat s tou rodinou na jedné vlně. Ne před nimi. Ne za nimi. Nezavazet a stát vedle nich. Spadneme spolu, dojedeme spolu. Jen tak se to dá zvládnout.

To jsou věci, které se člověku určitě dostanou pod kůži…

Ano. Dopoledne jsem seděla s rodinami, kterým byla léčba odebraná. A odpoledne jsem zažívala naději, kdy přicházela nová rodina a zahajovali léčbu. To jsou obrovské výkyvy emocí. Nikdy nevíte, jak dítě na léčbu zareaguje, a to je spíš na odborníky a lékaře. Ale pro nás, pro ty, co s rodinami jsou, je to náročné profesně i lidsky. Myslím, že tehdy jsem se poprvé opravdu naštvala. Na diagnózu MPS. Poprvé jsem se dotkla té věty: „Když není naděje, zůstává láska.”

Jakou vlastnost a dovednost by měl mít ten, kdo pracuje v Centru provázení? Samozřejmě musí mít vzdělání, ale také asi něco navíc...

Nováček by měl již během zkušební doby poznat, jestli mu tento styl práce sedí. Protože my často jdeme do té krize, do toho velkého energetického boomu, kdy to prožíváte s rodiči. Když křičí, křičíš s nimi, když potřebují mlčet, odstoupíš… A pokud je vám v tom taky úzko, budí vás to ze spaní, nedělá vám dobře ten adrenalin, tak to není nic pro vás. A musíte si nalít čistého vína a rozhodnout se. Já jsem v tomhle mumraji ráda, umím se dobře orientovat a vyhodnotit akutní situaci, která je mnohdy nepřehledná. Pokud jde třeba o záchranu života na ARO, je to nesmírně důležité. Rodiče jsou často v takovém šoku, že nevnímají, co se kolem nich děje. A vy je pomáháte zastabilizovat, aby se dokázali rozhodovat a rozhodli dobře. Četla jsem v knize Letecký motor ve dřezu aneb rozhovory o umírání větu, že v doprovázení rodin s těžkou diagnózou nabízíte možnosti. To znamená, že otevřete okno a ukážete výhled, ale ve výhledu nezacláníte.

Chtěla jste někdy utéct, opustit tu profesi a dělat něco jiného? Být třeba v té masně u táty, který je řezníkem?

Utéct jsem nikdy nechtěla. Když je toho moc, říkám, že mám plné uši a že se mi tam prostě další příběh nemůže vlézt. Protože je to tak strašně silné, jedinečné. Já nevím, kdo to vymýšlí, komu se narodí nebo nenarodí dítě se závažnou diagnózou, já nikdy nepotkala rodinu, kde bych si řekla „Jo, vy jste si to zasloužili. Jste nějací!“ Ono se to prostě děje dobrým a hodným lidem. Rodičům, kteří měli úplně jiné plány. Ta lidskost vás může ochromit, ale zároveň dodat sílu. A musíte mít dobrý tým, kolegyni, kolegu, který na vás nemluví, když si dopoledne v pracovní době lehnete na gauč, usnete. On vás přikryje dekou, protože provázení předtím bylo náročné. Víte, že jak otevřete oči, jdete dál… Moje důležitá výhoda je můj osobní šťastný život, kdy vím, že moje dítě a naše rodina tohle nyní nemusí prožívat a že máme štěstí.

Jak jste si nastavila hranice, abyste vůbec mohla dál pomáhat?

Myslím, že práci si nosím domů pořád a nikdy tomu nebude jinak… Rodiny, které potkám, se mnou v myšlenkách jdou dál, ale nejsou rušivé. Neděsí mě a nepřebírají si prostor, který jim sama nechci dát. Když je to pro mě emočně náročné na místě a potřebuji se soustředit, začala jsem si emoce vizualizovat do barev. A ty pak v sobě jakoby uzavřu a později, kdy mám prostor jen pro sebe a mé prožívání, tak se jich „zbavuji“. Funguje mi nejlépe voda, horká vana, sprcha, bazén. Miluji vodu. Pomáhá mi to. Také pomáhá tým a podpora uvnitř, sdílení, supervize, terapie a lidi, co mám kolem sebe doma. A často brečím – je to skvělý čistící ventil.

Mluvíte s obrovským nadhledem a citem. Ale i vás potkalo neštěstí, když se v době screeningu ukázalo, že vaše druhá nenarozená dcera má Downův syndrom. A najednou jste s manželem stáli před rozhodnutím, zda pokračovat v těhotenství.

Já jsem se bála, že nejsem dost silná. Ne pro život s ní, ale pro to, abych ji nechala na tomto světě, který jí nebude dost dobrý. Abych věřila službám, že o ni bude dobře postaráno, až tady prostě nebudu. To ze mě mluvil hodně speckař, a ne máma. Jako mámě se mi honily v hlavě tisíce otázek a myšlenek. Měla jsem i pocity, že když uvažuji o ukončení těhotenství, zrazuji celou svoji profesi, všechny mámy a rodiny, které jsem provázela, že najednou nejsem tak statečná, jako byly ony…Nevěřila bych, že to někdy řeknu, ale když nám při dalším ultrazvuku lékař řekl, že jí přestalo bít srdce, moc se nám ulevilo… Dostali jsme dar, že nemusíme rozhodovat. Byť to zní dost alibisticky. Zároveň jsme prožívali obrovskou ztrátu. Zůstalo nám věčné „co by, kdyby“. Později jsem si uvědomila, jak to musí bolet ty, kteří své dítě skutečně drželi v náručí, pečovali, nespali, bojovali o každou minutu navíc a pak o něj přišli. Tohle uvědomění jsem si nepřála…Chtěla jsem jen tušit, jak těžké to je, a ne to žít…

Co byste chtěla ve své profesi dělat dál? Máte nějakou vizi?

Teď se postupně vracím zpět z rodičovské dovolené a dál bych chtěla pokračovat v podpoře rodin dětí se závažnou diagnózou, systémovou podporou, přednášení a výukou, protože mám velké štěstí i na studenty a moc mě to s nimi baví a obohacuje. Zajímá mě problematika, kterou, pokud vím, poprvé tak u nás definoval profesor Michalík: Dítě jako rukojmí… To se týká i našich dětí, nemluví a neumí si říct, jestli se k nim chovají dobře lidi ve zdravotnictví, sociálních službách, školství. Jestli jim dobře utírají zadek, dobře polohují nebo jestli jim vytrhnou zuby moc brzo jenom proto, že je to jednodušší. Chtěla bych se věnovat kvalitě jejich života. A do budoucna mě lákají i senioři. Takový protipól a ten slíbený konec, který má být a je v řádu světa.

A co přejete Společnosti pro MPS?

Dalších třicet let dobrého fungování. Dárce. Bezbariérové hotely s deseti pokoji. Rodiče, kteří vědí, že jsou přínosem. Přála bych jí dobré lidi kolem. A nejvíc? Aby diagnóza MPS a jí podobné vůbec neexistovaly. Abychom my jako pomáhající profese vůbec nemusely existovat.

Pětadvacátý International Teaching Week (ITW) na Fakultě tělesné kultury UP se houpal v tanečních rytmech. Během především praktických lekcí si studenti mohli pod vedením zahraničních i domácích lektorů vyzkoušet latinu, irské či chorvatské lidové tance, street dance nebo absolvovat taneční hodiny zaměřené na sebepoznání.

„Chtěli jsme studentům nabídnout co nejširší paletu tanečních stylů i přístupů, neopomněli jsme ale ani akademický přístup k tanci, proto byly do programu zařazeny také teoretické přednášky. O některých hostech jsme měli jasnou představu už z dřívějška, jako třeba o Sašovi Jovanovićovi z Banja Luky, jehož workshopy měly před časem velký ohlas. Další jsme oslovovali na našich partnerských institucích a na základě doporučení,“ uvedl proděkan pro zahraničí Michal Kudláček.

Účastníky lekcí během týdne roztančilo jedenáct lektorek a lektorů, například z Kanady, Rumunska či Španělska. Nechyběla mezi nimi ani Shira Robbins z izraelské Levinsky-Wingate Academic College, která za taneční týden na fakultě tak trochu může. „Byla hostem ITW již v roce 2022 a její náboj a přístup k tanci tehdy byly pro nás natolik inspirující, že jsme začali myšlenku International Dancing Weeku (IDW) aktivně rozvíjet. Kvůli organizační náročnosti ale nápad potřeboval ještě uzrát,“ dodala Markéta Kudláčková z pořádajícího oddělení pro zahraniční spolupráci.

Připravený program se setkal s velkým zájmem studentů i zaměstnanců, a to nejen z FTK, ale i dalších součástí univerzity. Studenti taneční specializace dokonce Janitu Frantsi z kanadské University of Alberta, která si pro ně připravila představení svého tanečně výzkumného projektu, požádali o extra workshop.

„Oceňuji možnost nejen si vyzkoušet nové taneční styly, ale také nasát atmosféru a kulturu, kterou k nám zahraniční odborníci přinesli. Absolvovala jsem lekce irských tanců, contemporary, life dance a salsy a všechny jsem si moc užila. Bylo skvělé vyzkoušet si něco nového a doufám, že se podobná příležitost v budoucnu ještě naskytne,“ chválila studentka rekreologie Kateřina Jenisová.

Pořadatelé možnost dalšího podobně zaměřeného týdne nevylučují. „Velký zájem nás vede k myšlence, že IDW nemůže být jednorázovou akcí, a budeme přemýšlet o jejím zopakování. I zahraniční vyučující byli nadšení a několikrát nám opakovali, že takováto pouze na tanec zaměřená akce je v Evropě ojedinělá, a byli nadšení, že se jí mohli zúčastnit a také se potkat a debatovat s českými kolegy z jejich oborů a specializací,“ doplnila Jitka Martincová.

International Teaching Week na FTK je výuková akce s mezinárodním přesahem s nejdelší tradicí na UP. Týden s rozšířenou výukou angličtiny a s účastí zahraničních lektorů pořádá fakulta vždy jednou za semestru již od roku 2012. Za tu dobu už na půdě fakulty vedli praktické i teoretické lekce hosté z takřka celého světa. Více o ITW zde.

Více než stovku prezentací vyslechly hodnoticí komise během 57. ročníku konference studentských vědeckých prací na Lékařské fakultě UP. Své výzkumy napříč lékařskými obory představili nejen studenti Všeobecného a Zubního lékařství, ale i posluchači anglického programu General Medicine.

Pětice konferenčních sekcí nabídla opravdu pestrou paletu témat. Hovořilo se mimo jiné o léčbě nádorových onemocnění či kvalitě života onkologických pacientů, o využívání nanotechnologií, umělé inteligence či 3D tisku v medicíně, o funkci dýchacích svalů v souvislosti s hodnotou krevního tlaku, o paliativní péči nebo třeba o environmentálních příčinách duševních poruch.

„Pevně věřím, že jste si konferenci užili. Přece jen je prezentace vaší odborné činnosti jiná zkušenost než klasická zkouška. Je to něco, do čeho podle mě dáváte více svého srdce, protože prezentujete něco, co jste dělali navíc při nelehkém studiu, co vás bavilo a co chcete vysvětlit ostatním. Přeji vám, ať svoje témata dále rozvíjíte, a už teď ve vás vidím řadu nových a opravdu skvělých odborných asistentů, docentů a profesorů. Jste skvělí a moc vám za to děkuji,“ chválil studenty před vyhlášením nejlepších prací (viz přehled níže) děkan LF UP Milan Kolář.

„Vůbec jsem členkám a členům komisí v jednotlivých sekcích nezáviděla. Všechny práce byly skvělé a vybrat tři nejlepší byl opravdu nadlidský výkon,“ dodala proděkanka Hana Kolářová. Autoři vítězných prací obdrželi vedle diplomů také knihy a poukazy od nakladatelství Grada a v neposlední řadě i finanční odměnu.

Konferenci, které se zúčastnili také hosté z partnerské Jesseniovy lékařské fakulty ve slovenském Martině, organizačně zajistili členové Spolku mediků LF UP ve spolupráci s fakultním referátem pro vědu a výzkum. Sborník abstraktů všech představených studentských prací je k dispozici zde.

Studentská vědecká odborná činnost je pro posluchače lékařské fakulty prvním krokem k vědecké kariéře, příležitostí hlouběji poznat vybranou oblast medicíny a také navázat profesní kontakty s odborníky z fakulty a Fakultní nemocnice Olomouc.

Přehled vítězů 57. konference studentských vědeckých prací na LF UP

Teoretická a preklinická sekce:

1. místo – Adam Weinlich: Exprese PSMA v buňkách pankreatobiliárních adenokarcinomů: příslib nových diagnostických a terapeutických možností?

2. místo – Monika Antoláková: Prevalence kolistin-rezistentních enterobakterií ve Fakultní nemocnici Olomouc

3. místo – Kateryna Tsoi: 3D tisk modelu pro trénink stapedoplastiky

Klinická a interní sekce:

1. místo – Martin Tomčík: Prognostické a prediktivní biomarkery karcinomu pankreatu

2. místo – Anita Subotová: Retrospektivní hodnocení výsledků léčby – karcinom prsu

3. místo – Lucie Heiníková a Veronika Škulová: Endemický parkinsonismus – terénní studie

3. místo – Jeroným Džubák: Vliv kouření na úspěšnost operace odchlípení sítnice pars plana vitrektomie

Chirurgická sekce:

1. místo – Michaela Meliorisová: Komplikace operace strabismu

2. místo – Filip Varmuža: Core needle biopsy in diagnosis of head and neck masses

3. místo – Katarína Sarvašová: Význam intervenční radiologie během císařského řezu z indikace placenta praevia

Sekce Zubní lékařství:

1. místo – Martina Březnová a Stanislav Hollý: Intraorální skener a jeho využití v ordinaci zubního lékaře

2. místo – Magdaléna Pořízková: Bezlatexové intermaxilární tahy

3. místo – Michal Hasala a Lucia Mravcová: Skeletální věk podle osifikace krčních obratlů

Sekce General Medicine:

1. místo – Maedeh Bahreinian: Microbiological analysis of methicillin-resistant Staphylococcus aureus strains

2. místo – Shir Osher: UVA stimulated toxicity of pyrene and benzo[a]pyrene

3. místo – Manisha Nanda Kumar: Complications after drainage of walled-off necrosis with lumen-apposing stents

3. místo – Abdullah Hatem Ahmed Abdulfatah Ahmed: On-site cytological examination following EUS FN-B

Rektorské žezlo Univerzity Palackého přebírá právník Michael Kohajda. V čele nejstarší moravské univerzity střídá lékaře Martina Procházku. Vzdělávací a vědecko-výzkumnou instituci, která je se čtyřmi tisíci zaměstnanců a s 23 tisíci studentů třetí největší veřejnou vysokou školou v zemi, povede v příštích čtyřech letech.

„Do konce roku 2025 musíme mít hotovou strategii rozvoje univerzity na dalších pět let, kterou je nutné schválit univerzitními orgány a předložit ministerstvu školství. Nejpozději do září je také třeba připravit vše, co je spojené s reformou doktorského studia, což souvisí s novelou zákona o vysokých školách, která vstoupila v účinnost v březnu. A do jednoho roku od svého nástupu jsem slíbil maximálně postoupit v řešení sporu mezi přírodovědeckou fakultou a vysokoškolským ústavem CATRIN,“ shrnuje své plány na nejbližší měsíce nový rektor.

Spolu s ním se vedení UP ujímá také nový prorektorský tým. „Od prvního května bude pověřeno výkonem funkce pět prorektorů, zbývající dva členové nového týmu budou s ohledem na jejich závazky vůči dnešním zaměstnavatelům doplněni nejpozději v září,“ říká Michael Kohajda.

Úsek pro mezinárodní vztahy povede anglistka a japanoložka Ivona Barešová, úsek pro studium a celoživotní vzdělávání pedagožka zaměřená na pedagogickou diagnostiku a metodologii pedagogiky Jitka Petrová, úsek pro doktorské studium a juniorní vědu odborník na sociologii, andragogiku a výzkumy v oblasti výchovy a vzdělávání Miroslav Dopita, úsek pro vědu, tvůrčí činnost a transfer znalostí molekulární genetik Jiří Drábek a úsek pro komunikaci a společenskou odpovědnost Matěj Dostálek, ředitel Pevnosti poznání, science centra PřF UP. 

Akademický senát Univerzity Palackého zvolil Michaela Kohajdu do čela UP na svém lednovém zasedání, když pro něj v druhém kole tajné volby hlasovalo čtrnáct senátorů a senátorek. Jmenovací dekret převzal Michael Kohajda na Pražském hradě z rukou českého prezidenta Petra Pavla v polovině dubna. Funkční období rektora UP je čtyřleté, Michael Kohajda tedy Univerzitu Palackého povede do 30. dubna 2029.

V novodobé éře obnovené olomoucké univerzity stanulo v jejím čele od roku 1946 třináct rektorů a dvě rektorky. Michael Kohajda je tak šestnáctým v řadě. 

Doc. JUDr. Michael Kohajda, Ph.D. (* 1981)

Na Právnické fakultě UP absolvoval magisterský obor Právo a právní věda. Doktorský titul získal a habilitační řízení v oboru finančního práva úspěšně ukončil na Právnické fakultě UK. Na PF UP působí jako akademik téměř dvacet let. Od roku 2020 zastával funkci proděkana – nejprve pro oblast doktorského studia, kvalifikačních řízení a financí včetně investic, později pro oblast vnějších vztahů a investic. Je členem Vědecké rady PF UP a několika oborových rad na právnických fakultách v Olomouci a Praze.

Jeho výzkumné a publikační aktivity se soustředí na finanční právo, zejména na veřejné rozpočty, daně, bankovnictví, pojišťovnictví a kapitálové trhy. Hlavním odborným zájmem jsou pravidla a výkon dohledu v rámci finančního systému. V posledních letech se věnuje také právním pravidlům spojeným s vydáváním a nakládáním s kryptoaktivy. Od roku 2024 je hlavním řešitelem standardního projektu GA ČR Kryptoaktiva jako hrozba pro státní suverenitu. V rámci mezinárodní spolupráce absolvoval řadu zahraničních výzkumných a výukových pobytů v Evropě, USA i Austrálii. Kromě akademické činnosti se úspěšně věnuje právní praxi.

S cílem přispět k rozvoji společnosti se v minulosti zapojil do politického života. Mezi lety 2014 a 2022 byl členem rady města Šumperk, kde se zaměřoval na rozpočtovou politiku a investice. V roce 2021 získal díky preferenčním hlasům mandát poslance Parlamentu ČR za Olomoucký kraj. Působí mimo jiné jako člen rozpočtového výboru. Byl rovněž členem speciální vyšetřovací komise sněmovny k tragické události, která se odehrála na Filozofické fakultě UK v prosinci 2023.

Proděkanem právnické fakulty pro vnější vztahy a investice bude Pavel Petr z katedry soukromého práva a civilního procesu. Od 1. května nahradí v proděkanském týmu Michaela Kohajdu, který se ve stejný den coby rektor ujme řízení Univerzity Palackého.

Děkan Václav Stehlík seznámil se záměrem jmenovat Pavla Petra proděkanem nejprve členy fakultního akademického senátu. „Proděkanský post se uvolňuje nástupem Michaela Kohajdy do funkce rektora. Místo ve vedení fakulty jsem nabídl doktoru Pavlu Petrovi. Volba přirozeně vycházela z náplně resortu. Jsem si vědom, že agenda je to poměrně široká. Kolega Petr má bohaté zkušenosti z oblasti PR i staveb a investic, které doposud realizoval mimo fakultu. A myslím, že má i dost nápadů. Samozřejmě dostane prostor, aby se v přidělené agendě nejprve zorientoval. Jsem rád, že mou nabídku přijal,“ řekl děkan senátorům na zasedání na konci dubna.

Pavel Petr působí na olomoucké právnické fakultě již osmnáct let. „Rád bych fakultě z pozice proděkana vrátil, co mi doposud dala. Nabídnutá agenda je mi blízká. Myslím, že moje zkušenosti se mohou fakultě hodit, byť jsou z komerční sféry. Funkci jsem připraven věnovat maximum svého času. Určitě je na čem stavět, rád bych zachoval kontinuitu resortu. Vždy je ale samozřejmě co zlepšovat,“ zaznělo od Pavla Petra na zasedání senátu.

Členové senátu poté přijali usnesení, v němž všichni přítomní senátoři souhlasili se záměrem děkana jmenovat od 1. května proděkanem pro vnější vztahy a investice Pavla Petra. Předsedkyně senátu Klára Hamuľáková poté senátorům předala poděkování od Michaela Kohajdy za dosavadní spolupráci a projevenou důvěru před rektorskými volbami. Ten se zasedání nemohl osobně zúčastnit z důvodu zahraniční služební cesty.

Ve stejný den, kdy zasedal senát, informoval děkan Václav Stehlík o změně v proděkanském týmu také zaměstnance a studenty na setkání s vedením fakulty. PF UP má celkem šest proděkanů.

Profesní životopis Pavla Petra.

Vědci z katedry optiky Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého představili novou mikroskopickou techniku, která mění pravidla hry v buněčném zobrazování. Umožní totiž rychlou, bezkontaktní a neinvazivní analýzu buněk s vysokým rozlišením. Výsledky publikoval prestižní vědecký časopis Optica.

Jejich metoda umožňuje zachytit vnitřní struktury buněk s rozlišením 250 nanometrů a fázovou přesností lepší než 2 nanometry. Dokáže tedy zachytit změnu optické dráhy odpovídající velikosti několika molekul. Navíc pracuje s běžným nekoherentním osvětlením a tím eliminuje rušivé artefakty a umožňuje ostřejší a rychlejší zobrazení. Díky novému optickému uspořádání je metoda odolná vůči vibracím a ideální pro dlouhodobé experimenty.

„Dokázali jsme, že střihová holografie může pracovat i s běžným osvětlením, jehož koherentní plocha je výrazně menší než samotný příčný posuv. Tím otevíráme nové možnosti pro rychlou, bezkontaktní a neinvazivní analýzu buněk s výborným rozlišením,“ říká hlavní autor Jaromír Běhal.

Úspěšná publikace výsledků tohoto výzkumu je odrazovým můstkem pro řešení grantu Grantové agentury ČR Postdoc Individual Fellowship Incoming – MAGICY (Machine‑learning Assisted tomoGraphic phase Imaging flow CYtometry), který Jaromír Běhal získal po návratu z 2,5letého postdoktorského pobytu ve skupině profesora Pietra Ferrara v Neapoli.

Nová výzkumná skupina Advanced Functional Imaging (AFI) pod vedením Jaromíra Běhala se nyní zaměří na propojení kvantitativní fázové mikroskopie s průtokovou tomografickou cytometrií a umělou inteligencí. Cílem je v reálném čase detekovat a třídit jednotlivé buňky a vytvářet jejich 3D modely během zlomku sekundy.

„Nově vyvíjená technologie umožní analyzovat buňky bez použití barvicích látek a získávat v reálném čase nanometrově přesné informace o tloušťce a indexu lomu subcelulárních struktur,“ doplňuje Miroslav Ježek, vedoucí skupiny QOLO, a oceňuje vědeckou práci mladšího kolegy: „Jaromír odvedl obrovský kus práce. Během krátké doby po návratu z Itálie vybudoval vlastní tým a získal významný grant. Pro naši skupinu QOLO je velkou ctí být u toho a pomáhat mu při jeho startu jako juniorního group leadera“.

Financování: Výzkum podpořila Grantová agentura České republiky (projekt č. 25-17712I).
Odkazy: Článek Optica
Laboratoř QOLO katedry optiky UP

Vlastivědné muzeum v Olomouci (VMO) se v pátek 2. května od 18 hodin promění v místo, kde se bude dát atmosféra doslova krájet. Návštěvníci se vydají na literární putování mezi expozicemi, na kterém je doprovodí výrazné osobnosti současné české detektivní a krimi literatury. Festival Kriminacht se v muzeu uskuteční v rámci celoročního vzdělávacího cyklu VMO Fenomén: Obrana. Ten se zaměřuje na témata bezpečnosti, odolnosti společnosti i jednotlivce.

„Kriminacht těží z genia loci daného místa. Není to běžné čtení. Autor nestojí za stolkem v sále, ale předčítá na výstavě nebo mezi exponáty,“ pozval na festival spisovatel a organizátor Michal Sýkora, který působí na katedře divadelních a filmových studií FF UP. Právě on se zasloužil o to, že se akce, která má své kořeny v německy mluvících zemích a koná se také v Litomyšli a Svitavách, rozšíří i do Olomouce. „Máme pocit, že v Olomouci podobné literární večery trochu chybí. Zároveň je tu úžasné prostředí, ideální pro žánr, který se nebojí tmy, ticha a napětí,“ dodal Sýkora.

Program startuje v 18:00 v sále sv. Kláry, kde je výstava Příběhy palných zbraní. Tam vystoupí František Šmehlík, olomoucký autor a absolvent FF UP, který za svůj román Šelma získal cenu Magnesia Litera. V 19:30 se čtenáři přesunou do přírodovědné expozice, kde vystoupí Veronika Bálková, autorka debutu Přechodné období, jenž propojuje detektivní zápletku s environmentálními tématy a skutečnými případy otrav mořských orlů.

V hlavním večerním čase, ve 21:00, bude v expozici Olomouc – patnáct století města předčítat Michal Sýkora, autor populární série s komisařkou Výrovou, která se dočkala úspěšné televizní adaptace. Představí tu svůj nový román Žádné dobré zprávy. Program uzavře ve 22:30 Kateřina Surmanová, absolventka FF, novinářka a autorka mysteriózních románů s výraznou atmosférou: Šepot z lesa, Zvedá se vítr nebo Tři sekery. Spisovatelka vystoupí v sále Václava III. v přízemí.

Návštěvníci si mohou vybrat, zda se zúčastní jen jednoho čtení, nebo absolvují celý večer. Je to unikátní příležitost setkat se zajímavými lidmi a neformálně si s nimi popovídat. Přestože je festival Kriminacht zaměřený na detektivní žánr, organizátoři zdůrazňují, že není nutné být skalním čtenářem detektivek, aby si návštěvník večer užil. „Dobrá detektivka musí fungovat i jako dobrý román, a to pozvaní autoři splňují. Píšou knihy, kde nejde pouze o žánrovou zábavu, ale také o jakýsi „přesah“. Jsou to knihy, které pojednávají o současném světě a jeho problémech,“ vysvětluje Michal Sýkora. Jak dodal, cílem bylo představit to nejlepší, co současná česká žánrová literatura nabízí. „Zároveň pro nás bylo důležité, aby autoři měli nějaký vztah k Olomouci. František Šmehlík a já tu žijeme, Kateřina Surmanová zde studovala,“ připomněl orgaizátor.

„Kriminacht je událost, která dává literatuře nový rozměr – vtahuje návštěvníky do příběhů doslova mezi vitríny. Jsme rádi, že právě naše muzeum se stane místem prvního olomouckého ročníku a že otevřeme dveře veřejnosti v čase, kdy budova běžně spí. Věříme, že tato noc osloví milovníky knih i ty, kdo do muzea běžně nechodí,“ uvedl Jakub Ráliš, ředitel Vlastivědného muzea v Olomouci.

Kriminacht je společným projektem několika měst a kulturních domů, který propojuje regiony i čtenáře. Na organizaci se podílí: Vlastivědné muzeum v Olomouci, Vlastivědná společnost muzejní v Olomouci, Městská knihovna Litomyšl, Městská galerie Litomyšl a Městská knihovna Svitavy.Vstup na akci je zdarma.

Za pomoc s propagací České republiky, její kultury a tradic v zahraničí byl oceněn student Cyrilometodějské teologické fakulty UP Matěj Plechl. Zapojil se do činnosti Czech-American TV (CATVUSA), kde se významně podílel na výrobě tematických lekcí češtiny.

„Ani se mi nesnilo o tom, že by se má práce někdy dostala do USA,“ uvedl student programu Etika a kultura v mediální komunikaci, který sestříhal a také částečně animoval úvodní čtyři lekce češtiny z chystaného 200dílného seriálu. Ten má anglicky mluvícím zájemcům pomoci s výukou českého jazyka a představit české tradice a kulturní zajímavosti. První lekce se týkají například Velikonoc nebo rozdílů mezi češtinou a angličtinou. Kromě toho student pracoval také na videomanuálu, který pomůže jeho následovníkům s tvorbou dalších dílů.

„Spolupráce s Czech-American TV pro mě byla skvělou příležitostí, jak propojit mé znalosti s reálnou praxí. Nejenže jsem si vyzkoušel práci na skutečných mediálních projektech, ale měl jsem i možnost podílet se na osvětě české kultury, což mi osobně dává smysl a bavilo mě to. Hodně jsem se naučil a nabyté zkušenosti se mi budou do budoucna hodit,“ dodal Matěj Plechl.

Ředitel CATVUSA, americký producent s českými kořeny John Honner si spolupráci se studentem jen chválil. „Matěj je velmi šikovný, v požadovaných věcech byl již zkušený a na projektu začal pracovat jako odborník. Nebylo třeba jej od základů učit,“ uvedl v kanceláři děkana CMTF UP Víta Huška, kde studentovi za odvedenou práci oba poděkovali.

Czech-American TV je nekomerční televizní společnost, která už 22 let prostřednictvím nejen vzdělávacích pořadů v angličtině šíří v zahraničí dobré jméno České republiky a upozorňuje na ni jako na kulturně a turistickou zajímavou zemi. Její pořady jsou pravidelně vysílány kabelovými televizemi v USA a jsou k dispozici také na webu. Za dobu existence televize vzniklo více než 1500 epizod, na nichž televize v rámci praxí či diplomových prací spolupracuje se studenty vysokých škol. Jednou z nich je i Cyrilometodějská teologická fakulta UP.

„Za spolupráci s CATVUSA jsem velmi rád. Nejen proto, že komunikace a spolupráce skvěle funguje, ale i proto, že se naši studenti mohou zapojit do smysluplných projektů. Taková praxe jim dává velmi cenné zkušenosti se zahraničním médiem, zároveň si mohou zlepšit jazykové dovednosti, rozšířit portfolia a uplatnění na pracovním trhu. Vytrvalost, pracovitost a cílevědomost Johna Honnera nás všechny inspiruje. A Matějovi gratuluji k jeho úspěchu a těším se na další společné projekty,“ doplnil vedoucí katedry komunikace CMTF Jaroslav Franc.

Vědci pomocí moderních analytických metod prozkoumají tajemné skvrny na stránkách vzácných lékařských rukopisů a tištěné knihy (prvotisku), jejichž chemický rozbor může odhalit ingredience, ze kterých středověcí lékaři připravovali léčivé směsi. Díky tomu by odborníci prohloubili své znalosti o pozdně středověké a raně novověké medicíně na území České republiky i ve střední Evropě. Na unikátním výzkumu, který v České republice nemá obdobu, se podílí experti z Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze.

Vědci se soustředí na dva kodexy: rukopisný soubor pozdně středověkých lékařských traktátů od Jana z Hvožďan z roku 1474 a prvotisk sbírky dvou lékařských traktátů, datovaný do 90. let 15. století. Obě tyto písemnosti jsou uloženy ve sbírkách Ústavu dějin lékařství a cizích jazyků 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Třetí zkoumanou knihou budou pozdně středověká rukopisná lékařská pojednání z 15. století ze sbírek Městského muzea a galerie ve Vodňanech.

„Chceme zjistit, zda skvrny na stránkách těchto knih souvisejí s přípravou dobových léčiv. Části středověkých lékařských knih totiž často obsahují recepty na přípravu léčiv na různé druhy chorob. Je tedy pravděpodobné, že skvrny obsahují látky, které byly při přípravě dobových léčivých prostředků používány. Naše analýzy mohou tuto hypotézu potvrdit či vyvrátit,“ uvedl Tomáš Alušík z Ústavu dějin lékařství a cizích jazyků 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy.

Skvrny na stránkách středověkých knih vědci prozkoumají například ručním rentgenovým spektrometrem, který jim poskytne informaci o základním prvkovém složení. „Tato metoda je zcela nedestruktivní,“ upozornil Tomáš Alušík. Ze skvrn, u kterých bude zjištěno zajímavé chemické složení, vědci odeberou vzorky vážící 10 až 20 miligramů a v laboratoři provedou jejich chemický rozbor pomocí tří analytických metod.

Různé skvrny lze na stránkách středověkých rukopisů spatřit poměrně často. Z výzkumů provedených v posledním desetiletí v zahraničních laboratořích vyplývá, že vědci mohou pomocí rozboru letitých skvrn získat zajímavé informace o jejich biologické povaze. „Chceme proto doplnit naše dosavadní znalosti o významu, detailech výroby a zejména užívání středověkých lékařských rukopisů v praxi, a to nad rámec standardních filologickohistorických studií,“ řekl Tomáš Alušík.

Chystaný výzkum skvrn z lékařských rukopisů je podle vědců unikátní. „Podle mých znalostí nebyly dosud u nás podobné analýzy provedeny. Lukáše Kučeru z katedry analytické chemie přírodovědecké fakulty jsem oslovil, jelikož se celou kariéru zabývá aplikací chemie a jejích metod v archeologii, respektive v péči o kulturní dědictví. Je to asi jediný archeochemik v České republice,“ podotkl Tomáš Alušík.

Vzhledem k tomu, že odebraných vzorků bylo velmi malé množství, je nutné pečlivě naplánovat celou strategii měření. „V prvním kroku budou vzorky analyzovány pomocí nedestruktivních technik jako je Ramanova a infračervená mikrospektroskopie. Na základě výsledků budou vzorky analyzovány vhodnou separačních technikou ve spojení s hmotnostní spektrometrií. První výsledky bychom mohli získat během několika měsíců,“ doplnil Lukáš Kučera.

Na sportovištích či v přírodě se ve středu 14. května potkají zaměstnanci a studenti univerzity. Tradiční Sportovní den UP nabídne bohatou nabídku indoorových a outdoorových aktivit, kolektivních turnajů i individuálních disciplín, unikátní turistickou vycházku, běh olomouckými parky, celouniverzitní šachové klání či fakultní fotbalový turnaj.

Sportovní den pro všechny své pracující i studující pořádá Univerzita Palackého každoročně v květnu. Vyhlášeno je rektorské volno a všechny pohybové aktivity jsou pro účastníky zdarma.

Stiga hokej, lezení na stěně i vodácký výlet s ASC

Bohatý program od jógy přes lukostřelbu či kanoistiku až po saunování připravilo na Sportovní den tradičně Akademik sport centrum (ASC). Nebude chybět vodácký výlet, lukostřelba, step aerobik, sebeobrana, stiga hokej, pickleball, lezení na stěně, cvičení pro zdravá záda či badminton. Z venkovních aktivit si mohou zájemci vyzkoušet paddleboard, koloběžky a mnoho dalšího. Další podrobnosti včetně podrobného rozpisu sportovních disciplín a odkazu na registrační systém na webu ASC.

Šachový turnaj Academic Czech-Mates

Studenti a zaměstnanci UP, kteří nacházejí zálibu ve hře v šach, se mohou v rámci Sportovního dne již třetím rokem zúčastnit celouniverzitního turnaje pořádaného spolkem Academic Czech-Mates ve spolupráci s šachovým klubem SC A64 Olomouc a přírodovědeckou fakultou. Šachové klání je otevřeno hráčům a hráčkám z celé univerzity i absolventům. Hrát se bude švýcarským systémem s tempem 10 minut na partii (10+0). Registrace jsou dostupné na tomto odkaze.

Po stopách masakru na Švédských šancích

Příznivci pěší turistiky se mohou během Sportovního dne zúčastnit unikátní komentované vycházky na Švédské šance, návrší, odkud se nabízejí pěkné výhledy na okolí Přerova, ovšem v červnu 1945 se stalo místem masakru, během kterého bylo zavražděno 265 nevinných lidí. Co se tady onu krvavou noc stalo, přiblíží účastníkům vycházky historik Pavel Kreisinger z katedry historie filozofické fakulty, autor studie, která je součástí právě vydávané populárně-naučné komiksové publikace Temné obilí. Turistickou vycházku ve spolupráci s Vydavatelstvím UP připravilo Oddělení komunikace UP. Registrace je otevřena zde.

Fotbal O pohár děkana FF

V rámci Sportovního dne tradičně pořádá filozofická fakulta pro své zaměstnané a studující fotbalovou soutěž kateder O Pohár děkana. Turnaj se odehraje stejně jako v loňském roce na hřištích FK Slavonín. Další podrobnosti i odkazy na registrace jsou na webu Sportovního dne nebo na fakultních stránkách.

Fotosoutěž o špekáčkovou sadu

Ti, kteří si nevyberou žádnou z aktivit Sportovního dne organizovaných součástmi UP, ale přesto vyrazí s kolegy sportovat či na výlet, mají možnost zaslat z výletu fotografii s krátkým popisem a vyhrát sadu teleskopických opékacích vidliček Zapárkuj a nožíku Rybička. Podívejte se v galerii, jaké příspěvky dorazily v loňském roce.

Po sportování Majáles i zábavné odpoledne s ASC

Aktivně strávený den mohou (nejen) pracující a studující na UP zakončit na Olomouckém majálesu, který odstartuje ve 14 hodin na nádvoří Zbrojnice a nabídne koncerty, workshopy, zónu s občerstvením a mnoho dalšího.

Také Akademik sport centrum připravuje tradiční odpolední posezení v areálu Sportovní haly UP, kde mají příchozí možnost zapůjčit si sportovní vybavení, bude připraven program pro děti a nebude chybět občerstvení.

Šedesát let od chvíle, kdy se z Univerzity Palackého rozutekli do všech koutů, se zkušení lékaři a lékařky vrátili na svoji alma mater, aby znovu složili promoční slib. Během Diamantové promoce, kterou pro ně Lékařská fakulta UP připravila, se sešly tři desítky absolventů a absolventek, z nichž někteří ještě stále pomáhají pacientům.

Diamantové absolventy fakulta přivítala v prostorách moderní Dostavby Teoretických ústavů. Někteří vypadali před zahájením slavnostního aktu nervózně, dost možná stejně jako v roce 1965, kdy dokončili studium všeobecného či zubního lékařství. Když pak ale o několik chvil později postupně přistupovali k fakultní insignii a přebírali pamětní diplomy, nebyla nouze o úsměvy i suverénní „Slíbila jsem tehdy a slibuji opět“.

Mezi třiatřiceti absolventi byla například Helena Vaverková, která byla od promoce spjata s III. interní klinikou LF UP a Fakultní nemocnice Olomouc, kromě péče o pacienty a výuky mediků se odborně věnovala problematice aterosklerózy a poruch lipidového metabolismu a byla také zakládající členkou České společnosti pro aterosklerózy. Neurolog Zbyněk Kalita je zase mimo jiné podepsán pod Národním programem péče o CMP (pacienty s cévní mozkovou příhodou), na jehož platformě začala vznikat první síť iktových center v České republice.

Dagmar Rodová, jejímž oborem se stala léčebná rehabilitace a fyzikální terapie, se za své někdejší spolužáky z všeobecného lékařství ujala slova. „Velmi si vážíme toho, že na nás fakulta nezapomněla a že máme znovu po deseti letech od zlaté promoce příležitost se potkat. Jsem velice ráda, že jsme se sešli v takto velkém počtu,“ řekla. V krátkém proslovu si dovolila i zlehka predikovat budoucnost medicíny. „I když nové technologie budou schopné analyzovat rozsáhlá data, diagnostikovat, navrhovat léčbu a předvídat komplikace, jedno nelze nahradit – empatii a přímý živý styk s pacientem. Tyto zůstanou stále nezbytné a nepostradatelné.“

Za někdejší studenty stomatologie promluvila Marie Štefková, která se celý život věnovala a stále ještě věnuje výuce ortodoncie, zejména fixním aparátům, přičemž za svou pedagogickou činnost obdrželo čestné členství ortodontických společností v ČR, Polsku a na Slovensku. „S úctou a vděčností myslíme na naše učitele, kteří mají velkou zásluhu na tom, jak jsme zvládli nejen studium, ale následně i svou profesi. Mnozí z nich byli také naším morálním vzorem,“ vzpomněla na čas studií i tzv. hrátek v olomouckých hospodách a popřála svým kolegům radost, moudrost a především pevné zdraví.

Totéž diamantovým absolventům popřál i prorektor Jiří Stavovčík, děkan Milan Kolář a proděkanka Hana Kolářová, kteří je slavnostním aktem provedli. Zkušeným lékařkám a lékařům také poděkovali za vše, co učinili nejen ve prospěch medicíny a pacientů, ale i pro šíření dobrého jména Lékařské fakulty UP.

Pozitivní ohlasy sklidila akce Dětem vstup povolen!, během které mohly školou povinné ratolesti zaměstnankyň a zaměstnanců Univerzity Palackého strávit prázdninové dopoledne na vybraných univerzitních pracovištích a užít si připravených popularizačních či pohybových aktivit.

Program dětem nabídla Pevnost poznání, Centrum popularizace vědy Přírodovědecké fakulty UP, kde se mladší účastníci ocitli v pravěku a nahlédli do života tehdejších lidí, starší se pak věnovali kryptografii a luštili šifry. V Aplikačním centru BALUO Fakulty tělesné kultury UP si zase děti pod vedením zkušených instruktorů a instruktorek zahrály míčové hry, vyzkoušely základní gymnastické prvky a zdolaly překážkovou dráhu.

Další skupinky zamířily do Knihovny UP na Zbrojnici, kde jednak objevovaly fascinující svět umělé inteligence s hravým průvodcem AI Nezbezdníčkem a jednak na ně v Britském centru čekala bojovka mezi regály plnými knih v angličtině. Děti si také mohly prohlédnout pracoviště svých rodičů a dát si oběd v menze.

„Touto akcí jsme reagovali na poptávku po hlídání dětí během školních prázdnin. Připravený program se setkal s úspěchem, všechny aktivity byly naplněné, v knihovně se dokonce musela kapacita navýšit. Od rodičů i dětí máme pozitivní ohlasy, jedna maminka nám například napsala, že její kluci byli v Pevnosti poznání nadšení a zuby z tygra šavlozubého nosí na krku pořád,“ uvedla Veronika Fousková z pořádajícího Oddělení řízení lidských zdrojů UP s tím, že s podobnými akcemi se počítá i do budoucna.

Akci Dětem vstup povolen! oddělení připravilo pod značkou Férová univerzita u příležitosti nedávného přijetí Deklarace podpory politiky slaďování soukromého a pracovního života na Univerzitě Palackého v Olomouci, k němuž se univerzita zavázala v Plánu rovných příležitostí. Deklarace, kterou podepsal rektor Martin Procházka, stanovuje šest cílů, které chce UP v oblasti slaďování soukromého a pracovního života naplnit.

„Jedná se o podporu flexibilních forem práce, posilování managementu mateřské a rodičovské dovolené, podporu všech druhů péče, budování Family friendly prostředí, zaměstnanecké benefity a budování organizační kultury,“ přiblížila vedoucí oddělení Markéta Šupplerová.

Text deklarace najdete zde.

V Olomouci skončil jeden z největších evropských festivalů věnovaných populárně-vědeckému dokumentu – Academia Film Olomouc pořádaný Univerzitou Palackého. Na jubilejní šedesátý ročník s tématem Work in Progress se akreditovalo 8 139 návštěvníků, kteří si vybírali z 500 programových položek.

Diváci měli jedinečnou příležitost vidět snímky, které nejvíce odráží trendy ve světové audiovizi a zásadním způsobem komunikují vědecké bádání. „Šedesát let AFO je důkazem, že spojení vědy, filmu a lidské zvídavosti má hluboký smysl. Festival je výsledkem sdíleného zápalu mnoha generací a obrovské týmové práce. Děkujeme všem, kdo byli a jsou jeho součástí,“ shrnula ředitelka AFO Eva Navrátilová.

A co nejvíce trenduje v popularizaci vědy?

Porota Mezinárodní soutěže zvolila za nejlepší mezinárodní populárně-vědecký film snímek Pan želvák (Turtle Walker). Portrét indického výzkumníka želv Satishe Bhaskara je fascinující studií vědeckého nadšení, zvědavosti a objevování.

„Byla to naše evropská premiéra a dostalo se nám skvělého přijetí. Strávili jsme roky přípravou filmu, ten příběh je dojemný a je skvělé, že inspiruje další lidi, a dokazuje, že když do něčeho dáte srdce a dřinu, váš odkaz, který ovlivní příští generace. Podobné příběhy teď potřebujeme jako sůl, protože se toho děje tolik a na lidi je toho občas moc,“ zmínila Jill Ferguson, producentka filmu.

V rámci ocenění komunikace vědy udělila porota jak hlavní cenu, tak zvláštní uznání. To získal film britského režiséra a producenta Jamie E. Lochheada Les (The Forest), který vypráví o dezinterpretaci zjištění, že planeta Země je schopná pojmout další bilion stromů, a tematizuje důležitost správné komunikace vědeckých dat. Hlavní cenu za komunikaci vědy získal kanadský film Zvířecí hrdost (Animal Pride). Jeho tématem je rozmanitost lásky v přírodě.

Česko-slovenská soutěž nabídla velké spektrum témat

Porota udělila hned čtyři ceny. Cenu za nejlepší český a slovenský film získal dokument Zuzany Piussi Pachová stopa (The Scent Trail). Snímek s šokujícím tématem obrovské mezery v rámci české justice představuje vynikající ukázku poctivého investigativního dokumentárního přístupu. Ve formální opozici stojí film Lapilli. Slovenský experimentální snímek je především vizuální poémou a také formou terapie pro režisérku Paulu Ďurinovou. Cenu za nejlepší komunikaci vědy si odnesl David Čálek s filmem Doktor na tripu (Doctor on a Trip). „Primárně se nevěnuji vědeckému dokumentu, toto byla spíše výjimka. Když jsem ale viděl ty filmy v soutěži, uvědomil jsem si, že tento snímek sem patří, protože se zabývá duševním zdravím a léčbou depresí a spojuje vědu s tradicí šamanů v Amazonii. Děkuji za cenu, velmi si ji vážím,“ doplnil režisér.

V Soutěži krátkých filmů získal hlavní cenu snímek Proč milovat mokřady (Wetlands – Life Blood). V něm se publikum může ponořit do genia loci mokřadů a organismů, které je tvoří. Čestné uznání si odnesl kraťas jménem Testerep využívající moderní technologie pro rekonstrukci historické krajiny, která již neexistuje.

Novinkou letošního AFO byla Soutěž imerzivních médií

Čestní uznání v této nové soutěžní sekci získal projekt Wilfred Buck’s Star Stories. V planetáriu Pevnosti poznání promítaný program vypráví o astronomovi a znalci lidových tradic Wilfredu Buckovi a noční obloze coby navigačním systému. Cenu za nejlepší imerzivní dílo si odnesl projekt rozšířené reality Turbulence: Jamais Vu. Projekt simuluje poruchu vnitřního ucha a narušuje divácké smysly takovým způsobem, že dává pocítit život s touto nemocí. Novinkou je také cena za nejlepší první nebo druhý vědecký dokument, který přebral snímek Burkitt.

„Myslitel Mark Fisher napsal, že skutečným bohatstvím je kolektivní schopnost vytvářet, pečovat a užívat si. O tom je ostatně AFO jako filmový festival od svého vzniku. Význam vědy samotné i vědeckého dokumentu spočívá v tom, že realitu pečlivě zkoumá a snaží se v ní objevit fakta, ať už jsou jakékoliv,“ podotkl Ondřej Kazík, programový ředitel festivalu. Doplnil, že výroční ročník přinesl mimo jiné výstavu nových podžánrů dokumentu i reflexi vlastní historie.

A jak hlasovalo publikum?

Diváckou cenu získal snímek Sběratelé kratomu. Český středometrážní dokument ohledává fenomén látky, která je pro někoho lék a pro jiného droga. Jakým způsobem výroba, distribuce i konzumace kratomu funguje je zde představeno divácky mimořádně atraktivním způsobem. „Vždy jsem k AFO vzhlížel – k propojení vědy s uměním. Také proto jsem se rozhodl studovat multimediální tvorbu na Slezské univerzitě v Opavě. Pro nás všechny je tento festival nejvyšší metou. Mám z ceny obrovskou radost,“ sdílel nadšení Libor Cinegr, režisér filmu Sběratelé kratomu. Snímek měl v Olomouci světovou premiéru.

I letos společnost Sandbox Films ocenila nejlepší projekty účastnící se programu Camp 4Science. Speciální uznání a částku 10 000 dolarů získává projekt Yet the Faces a Snow Globe. Hlavní cenu a odměnu 25 000 dolarů získává projekt The Archipelago za silný příběh o dospívání. „AFO mám moc ráda, festivalu se účastním už popáté. Je to místo, které se točí kolem diváků i filmařů, a tím je výjimečné. Je vidět, že lidé sem chodí, protože se zajímají, chtějí se o věcech pobavit, leží jim na srdci komunikace vědy a chtějí zkoušet nové věci,“ zmínila Jessica Harrop, spoluzakladatelka společnosti Sandbox Films a mentorka Camp4Science.

Cenu studentské poroty vyhrál emotivně nabitý character-driven dokument Světlo tma světlo (Light Darkness Light). Nevidomý kněz Ian Nichols v něm podstupuje proceduru implantace bionického oka, aby znovu získal zrak.

Festival AFO je zaměřen na filmové dokumenty, které se obsahově dotýkají vědy, společenskovědních témat, vědců a vědkyň, výsledků výzkumu, etiky spojené s posouváním hranic lidského poznání a přístupu ke vzdělání. Cílem programu je také ukázat, že filmová, televizní a další audiovizuální tvorba je stále tím nejúčinnějším nástrojem popularizace vědy.

Absolvent přírodovědecké fakulty Jakub Fabián převedl svou lásku k přírodě a horám do praktické roviny. Od brigádníka přes dobrovolníka až po náčelníka Horské služby Jeseníky – takový je profesní příběh muže, který si splnil svůj sen a pomáhá potřebným v nelehkém horském prostředí.

Už během studia byl mezi zájemci o vstup do Horské služby. Na horách si přivydělával na brigádách a sbíral zkušenosti.

Jak se stane ze studenta geografie horský záchranář, posléze náčelník Horské služby Jeseníky?

Po ukončení studia jsem pracoval na obecním úřadě v oboru, který jsem vystudoval. Když se mi naskytla příležitost nastoupit jako zaměstnanec Horské služby na Dolní Moravu, neváhal jsem, protože to bylo splnění mého snu. Poměrně brzy poté jsem byl jmenován náčelníkem Horské služby Jeseníky.

Jaké vlastnosti musí mít člověk, aby se mohl stát náčelníkem Horské služby?

Myslím, že odvahu, odhodlání a oporu mezi kolegy. Je hodně důležité, abychom táhli za jeden provaz, protože jsme malý kolektiv rozprostřený na velkém území. Sloužíme na Dolní Moravě ve dvou až třech lidech celou zimní sezónu. Je proto důležité, aby naše vztahy byly dobré. V Jeseníkách pak máme celkově dvacet zaměstnanců a asi čtyřicet dobrovolných členů včetně lékařů, kteří nám chodí o víkendech pomáhat. Kdyby nás bylo o trochu víc, tak by se nám lépe dýchalo, ale zvládáme to. Doufám, že se návštěvníci u nás cítí bezpečně.

Jaké jsou předpoklady pro vstup do Horské služby?

Kromě toho, že zájemce musí mít více než 18 a méně než 45 let, tak musí projít fyzickou prověrkou. V našem případě musí zvládnout okruh na Červenohorském sedle. Jedná se o běh na 15 km v časovém limitu hodina dvacet. Pokud to zvládne, následuje přezkoušení z lyžování a zdravotní prohlídka. Poté se zájemce stane čekatelem Horské služby, chodí s námi do služeb, učí se a zdokonaluje se v dané činnosti. Dále pak absolvuje letní a zimní kurz, které jsou zaměřeny například na horolezectví, topografii v meterologii, laviny nebo organizaci záchranných prací. V případě, že po dokončení zvládne závěrečné zkoušky, stane se dobrovolným členem Horské služby.

Jste absolvent přírodovědecké fakulty - využíváte své znalosti z oboru?

Měl jsem blízko k přírodě, proto jsem studoval na přírodovědecké fakultě. Na geografii jsem  oceňoval její široký záběr. Každý si najde to své. Mě vždy bavila fyzická geografie, meterologie nebo geomorfologie. Na druhou stranu mě zajímala i ta socioekonomická část. Když jsem nastoupil k Horské službě, mé znalosti z meteorologie a studia lavin se mi skvěle hodily v praxi. I ve své funkci, protože se snažíme zdokonalovat naše interní aplikace, využívám znalosti geografických informačních systémů. Kdybych to měl shrnout, geografie mi dala především všeobecný přehled a vhled do problematiky.

Čím jsou Jeseníky z geografického hlediska zajímavé?

Myslím si, že jesenická příroda je opravdu jedinečná. Máme zde několik národních přírodních  rezervací od Kralického Sněžníku až po Praděd. Příroda v oblasti Velkého kotle je úžasná a netknutá. Bohužel v některých částech trpí Jeseníky náporem turistického ruchu, ale pořád jsou to krásné hory.

Čím si vysvětlujete současnou masovou turistiku v Jeseníkách? Může za to pandemie covidu?

Je pravda, že covid byl asi takovým zlomem, ale návštěvnost Jeseníků stoupá dlouhodobě. Možná, že dřív stály oproti Krkonoším trochu stranou, ale nápor turistů je v současné době v létě i v zimě velký. Je to tím, že lidé z Ostravska a z Olomoucka to mají poměrně blízko, a když si ty hory chtějí užít, tak přijedou. Na druhou stranu musím říct, že ta koncentrace je v hlavních centrech, jako jsou Dolní Morava, Kouty, Červenohorské sedlo, Praděd nebo Ovčárna. V Jeseníkách je ale také spousta míst, kde nepotká ani nohu. Když to tady člověk zná, tak si najde místa, kde nápor turistů není tak velký.

Jak je to s ukázněností turistů?

Myslím si, že se najdou různé excesy, ale vesměs lidé pravidla dodržují. Občas se stane, že vybočí mimo turistické trasy v přírodních rezervacích, kde by se to stát nemělo, ale je to opravdu v těch nejnavštěvovanějších lokalitách.

Mimořádnou události byly loňské povodně. Co to pro vás znamenalo?

Naše práce tehdy úplně změnila svůj charakter. Snažili jsme se být k ruce složkám integrovaného záchranného systému. V těch nejhorších chvílích jsme pomáhali lidem s evakuací, se zpřístupňováním cest, monitorovali jsme vodní toky ve spolupráci s obcemi. Podíleli jsme se také na odstraňování škod a snažili se pomoci obcím, i když nás není mnoho. Zorganizovali jsme několik turnusů, kdy přijeli kolegové z celé republiky s drobnou technikou. Opravdu jsme se snažili, jak jen to šlo. Stejně jako další lidé. Poznamenalo nás to i lidsky, protože některé kolegy povodně postihly osobně. Nebylo to jednoduché období, protože najednou vidíte známá místa zničená. Nerad na to vzpomínám. Myslím si ale, že jsme naštěstí z nejhoršího venku.

Rozhovor s Jakubem Fabiánem si můžete poslouchnout na YouTube kanálu Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého nebo na Spotify.

Je čtvrtek 24. února 2022. Médii se šíří jako lavina zpráva o napadení Ukrajiny ruskou armádou. Vypuká válka, veřejnost dychtivě čeká na každou zprávu z fronty. Pouhé čtyři dny na to se koná na Právnické fakultě UP kulatý stůl, za který usedají odborníci na mezinárodní právo. Nabízejí své znalosti právních pravidel týkajících se užití ozbrojené síly a průběhu ozbrojených konfliktů. Poslouchat, dívat se a ptát může každý, setkání je vysíláno živě na fakultním YouTube kanále. Zhlédlo jej přes dvacet tisíc zájemců.

Během několika hodin se tak zkratka CIHOL – Centra pro mezinárodní humanitární a operační právo, které kulatý stůl připravilo a které funguje při právnické fakultě, dostává do povědomí a odborníci z centra vyhledávaným zdrojem informací. Právě veřejnost a média jsou jednou z cílových skupin, kterým se snaží centrum ‚sloužit‘. Jeho lidé do éteru pravidelně poskytují expertní komentáře k aktuálním konfliktům a krizím ve světě.

To je jen malá ukázka z aktivit CIHOLu, které oslavilo pět let formalizované činnosti. Vzniku předcházely roky spolupráce olomouckých akademiků s Armádou ČR, která je klíčovým partnerem centra. „Nejsem si vědom, že by ve středoevropském prostoru existovalo centrum zaměřené na problematiku práva ozbrojených konfliktů a otázky spojené s bezpečností a užitím ozbrojené síly. Navíc tak úzce propojené s armádou,“ říká Martin Faix, vedoucí centra.

Unikátnost pracoviště nespočívá jen v jeho odborném zaměření, ale také v širokém spektru činností a především lidech, kteří pod jeho hlavičkou tvoří výjimečné výstupy. Jsou to akademici, odborníci z Armády ČR, zejména ze speciálních sil nebo pluku průzkumu, a také řada externích zahraničních spolupracovníků. „Vznik a činnost centra by byla nemyslitelná bez podpory, které se nám dostává od naší právnické fakulty. Za to jí patří velké díky,“ zdůrazňuje Martin Faix.

Když je řeč o výjimečných výstupech, je potřeba zabrousit do pedagogické činnosti centra. I mezinárodní humanitární právo lze učit zážitkově. Každoročně centrum pořádá ve vojenském prostoru několikadenní operačně-taktické cvičení Camp Peira, kdy studenti a vojáci vystupují z komfortní zóny, učí se v terénu a navzájem si rozšiřují obzory. „Poslední cvičení simulovalo mezinárodní ozbrojený konflikt, který vycházel ze současné situace v Moldávii a Podněstří,“ upřesňuje Martin Faix. Balík pedagogických činností centra je dále naplněn přednáškovými aktivitami a letos je v plánu i speciální letní škola k problematice užití síly v ozbrojeném konfliktu.

Členové centra jsou aktivní také vědecky. Organizují konference, přednáší v zahraničí, pracují na výzkumných projektech. Není výjimkou, že na fakultě zazvoní telefon z nejvyšších pater Armády ČR s prosbou o odborné zhodnocení například aktuální politicko-právní a humanitární situace ve vybrané oblasti, klidně i v severním Mosambiku. Nyní má centrum před sebou zatím největší výzkumnou výzvu od svého založení, a to vydání referenční publikace v nakladatelství Oxford University Press v roce 2026. Kniha bude podle Martina Faixe zaměřena na analýzu a shrnutí současného stavu problematiky užití síly v mezinárodním právu.

Byť má CIHOL za sebou ‚jen‘ pět let činnosti, i s tak krátkým časem jeho význam a důležitost roste. „Od založení centra se bezpečnostní situace jen zhoršuje. Byli bychom rádi, pokud bychom mohli ozbrojené konflikty zkoumat jen z teoreticko-historického pohledu. Kdyby války byly pouze minulostí. Ale opak je bohužel pravdou,“ dodává Martin Faix.

CIHOL – Centre for International Humanitarian and Operational Law

Od roku 2019 funguje pod katedrou mezinárodního a evropského práva PF UP. Hlavním partnerem centra je Armáda ČR.

Členové

z PF UP – Martin Faix (vedoucí), Marko Svicevic, Petr Stejskal, Dalibor Jílek, Pavel Bureš, Ondřej Svaček, Maxim Tomoszek

z Armády ČR – Otakar Foltýn, zástupci speciálních sil AČR a dalších útvarů

externí spolupracovníci – např. Věra Honusková (PF UK), Hennie Strydom, Martha M. Bradley (University of Johannesburg), Agata Kleczkowska (The Polish Academy of Sciences)

Spolupracující organizace

International Committee of the Red Cross
Centrum pro migrační a uprchlické právo (CEMIRELA) - Právnická fakulta UK Praha
Centro studi giuridici europei sulla grande criminalità – Universitá Degli Studi di Ferrara

Ocenění
PF UP získala v roce 2020 Cenu bezpečnostní rady státu za významný přínos v oblasti bezpečnostní politiky České republiky pro rok 2020. Hlavní zásluhu na ocenění měly aktivity CIHOLu.