Novinky: Univerzita - Aktuality PřF UP

Univerzita Palackého zaznamenala významný úspěch v oblasti grantové podpory rozvoje vědy a výzkumu. Je mezi 31 institucemi z celkových 86, které ve výzvě Výzkumné prostředí vyhlášené MŠMT v rámci Operačního programu Jan Amos Komenský (OP JAK) uspěly v žádosti o podporu. UP získala, ještě díky předchozímu vedení univerzity pod vedením prorektora Michala Malacky, podporu projektu Inovace a rozvoj výzkumných kapacit pro budoucnost Univerzity Palackého v Olomouci.

„Cílem projektu je v osmi klíčových aktivitách posílit strategické řízení instituce a rozvíjet odborné kompetence zaměstnanců v oblasti řízení a hodnocení výzkumu. Projekt směřuje k modernímu, mezinárodně konkurenceschopnému výzkumnému prostředí podporujícímu vysokou kvalitu, inovace a udržitelnost v rámci vědeckých a výzkumných činností univerzity. Mezi jiným očekávám, že do příštích let pomůže motivačně nastavit metodiku dělení DKRVO,“ popsal projekt prorektor pro vědu, tvůrčí činnost a transfer znalostí Jiří Drábek.

Projekt vznikal s podporou Projektového servisu UP, který zajistil kompletní přípravu od prvního návrhu až k finálnímu podání. Tým odborníků nastavil cíle a aktivity, aby projekt přesně odpovídal požadavkům soutěže. „Právě důkladná příprava a mezioborová spolupráce přispěly k tomu, že projekt uspěl v silné konkurenci dalších žadatelů,“ sdělila ředitelka Gabriela Pokorná.

Mezi hlavní aktivity patří implementace moderních strategií pro efektivní řízení lidských i materiálních zdrojů v souladu s mezinárodními standardy a dále rozvoj systémů souvisejících s oceněním HR Award. Ty podporují strategický přístup k rozvoji lidských zdrojů s důrazem na rovné příležitosti, transparentnost a atraktivitu pracovního prostředí pro výzkumníky.

Projekt se rovněž zaměřuje na zavedení standardizovaných metod hodnocení vědecké činnosti s cílem zefektivnit alokaci zdrojů a zvýšit motivaci k dosažení vědecké excelence. Důležitou součástí je i podpora principů otevřené vědy – především přístup k vědeckým datům a výsledkům v souladu s principy FAIR (Findable, Accessible, Interoperable, and Reusable). Další klíčovou oblastí je posílení spolupráce mezi akademickou sférou a aplikačním sektorem, a tedy zlepšení transferů technologií a praktického využití výzkumných výstupů. Projekt je zaměřen také na zvýšení institucionální odolnosti vůči nelegitimním vlivům.

V aktivitách projektu nechybí ani část věnující se popularizaci vědy. „Inovovaná komunikační strategie by měla pomoci zvýšit povědomí veřejnosti o práci našich vědců a vědkyň a měla by nejširšímu publiku lépe prezentovat a objasnit výsledky jejich výzkumů,“ doplnil prorektor pro komunikaci a společenskou odpovědnost Matěj Dostálek.

Zisk projektu představuje důležité ocenění kvality, odbornosti a dlouhodobého směřování Univerzity Palackého. Potvrzuje silnou pozici univerzity mezi předními výzkumnými institucemi v České republice a vytváří předpoklady pro další rozvoj excelence, inovací a mezinárodní spolupráce. Úspěšná účast ve výzvě tak podtrhuje strategickou orientaci Univerzity Palackého na budování moderní, otevřené a světově konkurenceschopné akademické instituce.

Inovace a rozvoj výzkumných kapacit pro budoucnost Univerzity Palackého v Olomouci reg. č. CZ.02.01.01/00/23_026/0011362

Jubilejní 10. ročník má za sebou soutěž Středoškolský Moot Court, kterou pořádá právnická fakulta. Možnost vyzkoušet si roli právních zástupců využilo přes padesát studentských týmů. Ceny pro vítěze tentokrát putovaly na střední školy do Prahy, Brna a Holešova. 

Podstatou soutěže je simulované soudní jednání před Evropským soudem pro lidská práva. Přihlásit se do ní mohou středoškolské týmy z České republiky a Slovenska tvořené jedním až třemi studenty. Středoškoláci si připravují argumentaci pod vedením posluchačů právnických fakult, kteří tak mají příležitost vyzkoušet si komunikaci o právu s laiky. Letos se zapojily čtyři fakulty, vedle olomoucké, která je hlavním organizátorem, také fakulty z Brna, Prahy a Bratislavy. Případ, soutěžní zadání, se tentokrát týkal hospitalizace v psychiatrické léčebně a stížnosti pacienta na porušování jeho základních práv.

Středoškoláci nejprve připravovali písemná podání, poté se účastnili ústních kol na jednotlivých právnických fakultách. Finále se tradičně konalo v Olomouci. V něm se v improvizované soudní síni představilo porotcům celkem čtrnáct týmů. O vítězích rozhodovala odborná porota ve složení Zuzana Vikarská, expertka na lidská práva z brněnské fakulty, Sandra Žatková z bratislavské fakulty, která je právničkou neziskové organizace Human Rights Forum, a Matěj Stříteský, expert na právní psychologii, mediaci, etiku v právu a digitalizaci práva.

Výsledky Středoškolského Moot Courtu 2025
1. místo za stranu stěžovatele:
Tomáš FRYČÁK, René PALEČEK, Aneta KOLODĚJOVÁ (VPŠ a SPŠ MV v Holešově)
1. místo za stranu státu:
Kryštof JUDL, Richard VŠETEČKA, Tobiáš BARTOŠ (Gymnázium Jana Nerudy, Praha)
Nejlepší písemné podání za stěžovatele:
Klára STAŇKOVÁ, Viktorie ŽELEZNÁ (Pražské humanitní gymnázium)
Nejlepší písemné podání za stát:
Julie ZELINKOVÁ, Radim KUBÍČEK, Veronika UHERKOVÁ (Obchodní akademie a vyšší odborná škola Brno) 
Nejlepší řečník:
Aneta KOLODĚJOVÁ (VPŠ a SPŠ MV v Holešově)

„Držíme se tradice z posledních ročníků, již nevyhlašujeme absolutního vítěze soutěže. Opět jsme hodnotili zvlášť kategorii státu a kategorii stěžovatele, přičemž každá měla svého vítěze,“ vysvětlila Kateřina Kaprálová, koordinátorka letošního ročníku soutěže a studentka posledního ročníku magisterského programu Právo a právní věda na PF UP.

Nejlepší výkon podle poroty podal za stranu stěžovatele tým z Vyšší policejní školy a Střední policejní školy Ministerstva vnitra v Holešově ve složení Tomáš Fryčák, René Paleček, Aneta Kolodějová. Za stranu státu zvítězili studenti z Gymnázia Jana Nerudy v Praze Kryštof Judl, Richard Všetečka a Tobiáš Bartoš. Spolu s hlavními kategoriemi organizátoři vyhlašovali například i nejlepšího řečníka. Tím se stala Aneta Kolodějová z holešovské policejní školy.

Jedním z nejzkušenějších koučů byl Adam Richter, student 4. ročníku magisterského programu Právo a právní věda na PF UP. Za sebou má již tři ročníky soutěže. „Práce se středoškoláky mě v celkovém kontextu učí práci s lidmi. Soutěž mi pomohla i s vystupování před lidmi a zvládnutím přípravy výuky a taky prohloubila moje znalosti týkající se lidskoprávní tematiky,“ shrnul úspěšný kouč. Jeho tým z holešovské střední policejní školy skončil druhý za stranu státu. Koučování by doporučil všem spolužákům, které zajímá problematika lidských práv v kontextu aktuálních témat. „Navíc kolektiv koučů je přátelský. Společně podnikáme akce i mimo výuku,“ dodal Adam Richter s tím, že do soutěže půjde ještě jednou i přes blížící se státnice. „Soutěž mi má stále co nabídnout i po těch třech letech.“

Organizační tým už nyní přemýšlí nad dalším ročníkem. „Letos jsme zaznamenali opětovný zájem studentů ze Slovenska. Doufáme tedy v postupnou integraci další právnické fakulty do našeho velkého moot court týmu. Řada letošních účastníků nám navíc přislíbila účast i v dalších letech. Zájem nás samozřejmě těší,“ dodala Kateřina Kaprálová s tím, že pracují na nových materiálech, které studentům usnadní orientaci v soutěži, a také přemýšlí o tématu na příští rok.

Zájemci o účast z řad středoškoláků by měli sledovat webovou stránku soutěže. Přihlašování týmů začíná zpravidla na přelomu roku a končí zhruba v polovině ledna.

Letošní ročník podpořil Krajský úřad Olomouckého kraje. Část organizačních nákladů byla hrazena z dotačního programu Program na podporu vzdělávání na vysokých školách v Olomouckém kraji v roce 2025.

Prezident Petr Pavel navrhl Senátu ČR na ústavního soudce Michala Bartoně, vedoucího katedry ústavního práva Právnické fakulty UP. Michal Bartoň byl jednou z osobností, které fakulta doporučila Kanceláři prezidenta republiky po její výzvě v roce 2023.

„Nominace si velmi vážím, je to pocta, ale rozhodující bude schvalovací proces v Senátu,“ řekl Michal Bartoň. Jeho odborný záběr je poměrně široký, přednáší jak organizační ústavní právo, tak právo lidských práv. Specializuje se například na tematiku související se svobodou projevu.

Michal Bartoň spojil své jméno s olomouckou právnickou fakultou ihned po absolutoriu. Je prvním zdejším absolventem, který dosáhl titulu docent. Je členem fakultního akademického senátu, dlouhodobě jej vedl jako předseda.

V minulosti byl mimo jiné členem pracovní komise pro veřejné právo Legislativní rady vlády. Od roku 2013 na Ústavním soudu ČR působí v pozici asistenta.

„Kolega Michal Bartoň je nejen odborníkem v dané oblasti práva, ale svými postoji a jednáním reprezentuje respekt k idejím a hodnotám právního státu. Věřím, že v případě úspěšného nominačního procesu bude pro tuto instituci přínosem,“ uvedl Václav Stehlík, děkan PF UP.

Prezident navrhl na soudce Ústavního soudu společně s Michalem Bartoněm i Martina Smolka, dosavadního vládního zmocněnce pro zastupování ČR před Soudním dvorem Evropské unie. Tým ústavních soudců bude v říjnu po určitý čas nekompletní. V první polovině října uvolní místo Jaromír Jirsa, v prosinci pak skončí funkční období Josefu Fialovi. Senát by měl nominaci obou kandidátů schvalovat na schůzi, která se uskuteční 15. října. Pokud senátoři oba schválí, bude na prezidentovi, kterého z nich jmenuje ústavním soudcem dříve.

Ústavního soudce již fakulta mezi svými akademiky má. Milana Hulmáka, který působí na katedře soukromého práva a civilního procesu, jmenoval prezident vloni v únoru. Psali jsme zde.

Na začátku byl skromný záměr prohloubit spolupráci mezi akademickou sférou a klinickou praxí, výsledkem je dvoudenní akce s nabitým programem a hosty z Velké Británie, Izraele či Polska. Fakulta zdravotnických věd UP ve spolupráci s Fakultní nemocnicí Olomouc (FNOL) chystá na čtvrtek 11. a pátek 12. září odbornou konferenci PER SALUTEM CONIUNGERE I. určenou pracovníkům ve zdravotnictví, studentům a pedagogům nelékařských zdravotnických oborů.

„Na začátku jsme vůbec netušili, že vznikne tak rozsáhlá a ambiciózní akce. Ale díky vzájemnému respektu, sdílení nápadů a velmi dobré spolupráci mezi naší fakultou a Fakultní nemocnicí Olomouc se z původně skromné myšlenky vyvinula plnohodnotná mezinárodní odborná konference. Naším cílem je propojovat vzdělávání, výzkum a praxi v nelékařských zdravotnických oborech. Vytváříme prostor pro sdílení vědeckých poznatků, klinických zkušeností a profesních vizí – jak mezi odborníky, tak studenty a doktorandy. Těší nás, že můžeme být tam, kde vznikají nová témata, nové spolupráce a možná i nové směry vývoje oborů nelékařských zdravotnických pracovníků,“ uvedla za organizátory Daniela Bartoníčková, přednostka Ústavu ošetřovatelství FZV UP.

Konference dostala latinský název Per salutem coniungere, což v překladu znamená Spojovat prostřednictvím zdraví. „Je v tom velký důraz na symboliku. Název vyjadřuje myšlenku, že zdraví není jen cíl, ale i prostředek propojení mezi lidmi, institucemi, generacemi i odbornostmi. Věříme, že právě sdílená energie, důvěra a spolupráce jsou základem toho, co v dnešním zdravotnictví opravdu potřebujeme. Název má zároveň ambici být nositelem dlouhodobé vize. Rádi bychom, aby se konference stala pravidelným prostorem pro setkávání, růst a inspiraci,“ vysvětlila Daniela Bartoníčková.

Dvoudenní akce se koná v přednáškovém sále II. interní kliniky FNOL. Čtvrteční sérii přednášek ozdobí účast hlavní sestry České republiky Alice Strnadové a řady zahraničních hostů. Do Olomouce zavítají například Alison Machin a Jane Greaves z britské Northumbria University, Lior Naamati Schneider z izraelské Jerusalem Multidisciplinary College nebo Ewelina Kolarczyk a Jacek Kusa ze Slezské univerzity v Katovicích. „Přítomnost těchto odborníků je pro nás nejen ctí, ale i motivací k rozvíjení mezinárodní spolupráce,“ zdůraznila Daniela Bartoníčková. Po oficiálním ukončení přednáškového bloku bude večer následovat aktivní workshop s názvem Mindfulness: Klid a rovnováha v náročném prostředí.

Páteční program za účasti rektora Univerzity Palackého Michaela Kohajdy je zaměřený na ošetřovatelství v neurologii. Získal podporu od projektu Agentury pro zdravotnický výzkum MZ ČR zaměřeného na kvalitu života u mladých dospělých pacientů po cévní mozkové příhodě. „Neurologie a ošetřovatelská péče jsou nerozlučně propojené. Pacienti s neurologickými diagnózami často potřebují velmi komplexní, dlouhodobou a individualizovanou péči. Rozhodli jsme se proto věnovat tomuto oboru samostatný blok, kde zazní nejen odborné příspěvky z praxe, ale i výsledky výzkumných projektů a mezioborové přístupy. Mezi hosty je i přední český neurolog Aleš Tomek, který dlouhodobě působí ve Fakultní nemocnici Motol a na 2. lékařské fakultě Univerzity Karlovy a jehož účasti si s ohledem na jeho profesní zkušenosti velmi ceníme,“ upozornila Daniela Bartoníčková.

Součástí pátečního programu bude také sekce pro doktorandy z nelékařských zdravotnických oborů, kteří představí své výzkumné projekty. „Pro mnohé z nich to bude první větší odborná prezentace, a právě proto vnímáme tuto sekci jako velmi důležitou s ohledem na možnost se takříkajíc posunout dál,“ zmínila Daniela Bartoníčková. Doktorandská sekce se bude konat v budově Teoretických ústavů, učebna 1.162.

Pilotní ročník konference vzniká v úzké spolupráci zástupců FZV UP a FNOL. „Velké poděkování patří především Andree Drobiličové a Adéle Kolkové z fakultní nemocnice a Janě Konečné z fakulty zdravotnických věd za pomoc při organizaci celé akce,“ vyzdvihla Daniela Bartoníčková. „Tato konference je víc než jen odborné setkání. Je to živý důkaz toho, že spolupráce má smysl – když se spojují lidé, kteří věří ve stejnou věc. Děkujeme všem, kteří byli ochotni sdílet svou energii, čas i znalosti, aby mohla vzniknout událost, která má potenciál obohatit odbornou komunitu a možná i systém zdravotní péče,“ doplnila náměstkyně nelékařských oborů FNOL Andrea Drobiličová.

„Na této konferenci se nesetkávají jen odborníci, ale především lidé, kteří sdílejí hodnoty, zkušenosti a odhodlání posouvat zdravotnictví vpřed. Je pro mě nesmírně cenné vidět, že společná energie akademiků, kliniků i studentů dokáže vytvořit prostor, který inspiruje k novým spolupracím i inovacím,“ shrnul děkan FZV UP Jiří Vévoda.

Kompletní program konference je k dispozici na webu fzv.upol.cz.

Na Filozofické fakultě Univerzity Palackého začala Letní škola bohemistiky. Její desátý ročník přivítal bohemisty, především učitele a učitelky středních škol, kteří si chtějí rozšířit znalosti a dovednosti v oboru.

Do prostor Filozofické fakulty UP se sjeli účastníci desátého ročníku Letní školy bohemistiky. Třídenní program školy, jejímž cílem je prohloubit povědomí o oboru mezi učiteli češtiny i dalšími zájemci, zahrnuje témata literárněvědná a jazykovědná. Nabízí přednášky, semináře, workshopy i debaty nad různorodými tématy či problémy.

Například v jedné z prvních přednášek s názvem Jak se porušuje neutralita TV zpravodajství se Božena Bednaříková, docentka českého jazyka z katedry bohemistiky FF UP, zaměři na pojem expresivity ve zpravodajství. Cílem jejího vystoupení je mimo jiné identifikovat expresivní slovotvorné prostředky, srovnat jejich výskyt a zhodnotit jejich produktivitu, přičemž se chystá sledovat i souvislost expresivity s hodnocením, jenž potenciálně zkresluje informační kvalitu zpravodajství.

Za pozoruhodnou vyhodnotí účastníci Letní školy bohemistiky jistě i přednášku s názvem Proměny baladického motivu a role hrdinek v Erbenově Kytici a v románu Druhá strana řeky Nory Eckhardtové, v níž se Tereza Faltusová, studentka doktorského studijního programu Česká literatura na FF UP, zaměřila na vývoj baladického motivu od 19. století po současnost s důrazem na roli ženských postav. Svou pozornost věnuje i tomu, jak se v různých literárních obdobích měnilo pojetí viny, trestu a osudovosti, a jak se vyvíjelo postavení hrdinek – od pasivních obětí k aktivním hybatelkám děje.

Kromě Terezy Faltusové se do programu letošního ročníku školy aktivně zapojí také další doktorandky: Anna Malimánková představí aktuální trendy současné české literatury pro děti a mládež i s přihlédnutím ke knižní produkci překladové a Kristýna Vaňková ve své přednášce přiblíží projekce magického realismu do současné české prózy.

V semináři nazvaném Česká poezie po roce 2020 se Eva Marková hodlá věnovat trendům a novým jménům v knižně vydávané a česky psané poezii posledních pěti let. Zkrátka pak nepřijde i téma věnované badatelskému pojetí výuky češtiny. To představí další členka katedry Jindřiška Svobodová, a to včetně ukázek možnosti jejího současného užití s metodou kritického čtení textů. Již tradiční přednášející je na Letní škole bohemistiky i germanistka Ingeborg Fialová, která se letos bude věnovat rakouské literatuře první poloviny dvacátého století a ve svém výkladu pojedná o několika významných autorech a dílech, jež dodnes patří k vrcholům světové literatury. Zamyslí se nad otázkou, proč vznikla zrovna ve Vídni a co je na nich rakouské.

„Stejně jako v každém roce i letos bylo pro mě při přípravě programu důležité to, zda bych se chtěl té či oné přednášky sám účastnit. Letní školu bohemistiky pořádáme na FF UP od roku 2014 a dříve i nyní se snažíme účastníkům našich kurzů, jimiž jsou především učitelé středních škol a učilišť, občas i vyučující ze základních škol, popřípadě knihovníci a redaktoři, zprostředkovat nové poznatky z české filologie, lingvistické i literárněvědné, a to s ohledem na jejich praktickou aplikaci především v samotné výuce českého jazyka a české literatury. Velmi si cením, že se nám v přátelském duchu daří propojovat akademické prostředí s ostatními oblastmi, které se věnují českému jazyku a literatuře, že se nám daří udržovat s nimi dialog,“ uvedl za organizaci školy profesor Lubomír Machala z katedry bohemistiky FF UP, který letošní běh otevřel výkladem o tom, jak a s jakými výsledky využívá současná česká literatura nové komunikační technologie a média, a to včetně umělé inteligence. Program letošního ročníku Letní školy bohemistiky ukončí 28. srpna závěrečná evaluace.  

Na čtyři stovky nejen učitelek a učitelů tělesné výchovy z celé země se v závěru tohoto týdne sjede do Olomouce na čtrnáctý ročník pracovního setkání Těloolomouc. Akce, kterou Fakulta tělesné kultury UP pořádá již od roku 1995, jim nabídne prostor pro sdílení zkušeností, vzájemnou inspiraci i možnost protažení před začátkem nového školního roku.

Během nabitého programu, který čítá praktické i teoretické lekce, budou představeny novinky a zajímavosti z oblasti školní i mimoškolní tělesné výchovy, sportu a pohybové rekreace pro všechny věkové kategorie a dojde také na reflexi aktuálních problémů ve školní praxi souvisejících nejen s měnící se generací žáků a studentů.

„Nechybějí lekce zaměřené na klasiku, jako je atletika, gymnastika, plavání nebo sportovní hry. Pro účastníky a účastnice ale určitě budou zajímavá i další témata, například prevence syndromu vyhoření. Chystáme také debatu Zeptej se ředitele, kdy se zájemci mohou ptát vybraných ředitelů škol na prakticky všechno, co je ve škole trápí,“ uvedl garant akce Dušan Viktorjeník z katedry sportu FTK UP.

Středobodem Těloolomouce bude Aplikační centrum BALUO v areálu FTK UP v Neředíně, kde bude akce ve čtvrtek 28. srpna v 19 hodin slavnostně zahájena. Během následujících dvou dnů se pak jednotlivé lekce uskuteční také v tělocvičně Hynaisova a v prostorách Střední zdravotnické školy a Vyšší odborné školy zdravotnické E. Pöttinga a ZŠ Olomouc, tř. Spojenců 8.

Pracovní setkání tělovýchovných pedagogů Těloolomouc Fakulta tělesné kultury UP poprvé uspořádala před třiceti lety, v roce 1995, s cílem vytvořit prostor a tvořivou atmosféru pro výměnu informací, zkušeností a kontaktů učitelů a tělovýchovných pracovníků všech stupňů škol, klubů a center v oblasti tělesné výchovy. Na úspěch a zájem o první ročník navázala v následujících letech nejen pravidelná opakování „doma“ v Olomouci, ale také vznik podobných akcí v dalších místech. Jak vypadal prozatím poslední ročník, si můžete připomenout v tomto článku.   

Další informace k akci a jejímu programu jsou k dispozici zde.

S programem Těloolomouce se v pátek 29. srpna propojí také Setkání FTK UP, během kterého se mimo jiné uskuteční historicky druhá stříbrná promoce absolventek a absolventů fakulty, bude se oceňovat, křtít i hýbat se a především neformálně diskutovat a bavit se. Program setkání je k dispozici zde.

Léto, prázdniny a dovolené jsou ideálním časem, kdy můžeme zpomalit, nadechnout se a zamyslet se i nad věcmi, které během roku snadno přehlížíme. Třeba nad tím, jakým způsobem žijeme – co jíme, jak cestujeme, kde a jak nakupujeme, kolik odpadu za sebou zanecháváme.

Udržitelnost a odpovědné chování jsou aktuálním tématem v celé společnosti a ani naše univerzita nestojí stranou. Možná si ale kladete otázku: co s tím můžu udělat já? Právě o tom bude náš letní seriál. V osmi krátkých článcích vám nabídneme konkrétní a snadno použitelné tipy, jak žít udržitelněji – doma, na cestách i v práci.

Díl osmý: Desatero udržitelnosti UP poradí v kanceláři i doma

Každý den ovlivňujeme prostředí kolem sebe – ať už doma, v kanceláři nebo na univerzitě. Malé volby, které děláme, se sčítají a mají reálný dopad na naše okolí, životní prostředí i budoucnost. Někdy se může zdát, že úsilí jednotlivce nemůže nic změnit, ale právě drobné, opakující se kroky mohou vést k velkým výsledkům.

Na Univerzitě Palackého se snažíme tvořit prostředí, ve kterém se všichni cítíme dobře. Každý z nás může přispět svou troškou: od šetrného nakládání s energií přes zodpovědné nakupování až po podporu otevřeného a tolerantního společenství.

A právě proto vzniklo desatero udržitelného a odpovědného chování – jednoduchý průvodce, který vám pomůže udělat každodenní život trochu šetrnějším, efektivnějším a ohleduplnějším k lidem i planetě.

Desatero si přečtěte níže, zároveň je na webu Udržitelné univerzity k dispozici v PDF, které si můžete stáhnout a vytisknout.

1. Předcházet vzniku odpadu. Snažit se věci používat opakovaně a nacházet pro ně nové využití. Nosit s sebou látkovou tašku, vlastní láhev na vodu a znovupoužitelný kelímek. Pokažené věci se nejprve snažit opravit, až poté je nahradit novými. Odpad důsledně třídit.
2. Šetřit kancelářskými potřebami a papírem a tisknout jen nezbytné věci. Využívat elektronickou komunikaci a formuláře.
3. Nakupovat jen to, co je opravdu potřeba. Upřednostňovat kvalitu před kvantitou. Věci, pro které už není využití, se pokusit nabídnout dále – třeba na univerzitním bazaru nebo ve Freeshopu. 
4. Neplýtvat vodou, teplem ani elektřinou. Nesvítit zbytečně. Počítače, tiskárny a kopírky přepínat do úsporného režimu nebo vypínat. V topné sezoně větrat intenzivně a krátce. Při odchodu z místnosti/práce/domu na delší dobu kontrolovat zhasnutá světla a zavřená okna.
5. Snažit se používat ekologicky šetrné formy dopravy. Preferovat vlak, autobus, MHD, kolo a vlastní nohy. Snažit se nejezdit v autě sám/sama. Letadlem létat jen v nejnutnějších případech.
6. Neplýtvat potravinami. Nebát se říct si v menze nebo restauraci o menší porci. Využívat vlastní krabičky na odběr nesnězeného jídla domů nebo si půjčit vratnou REkrabičku.
7. Chovat se ohleduplně k životnímu prostředí i lidem okolo sebe. Přemýšlet o tom, jaký dopad má moje chování na okolí.
8. Usilovat o tolerantní a otevřené prostředí. Respektovat ostatní a aktivně se stavět proti diskriminaci, šikaně a porušování práv.
9. Řídit se pravidly kybernetické bezpečnosti. Používat silné heslo, aktualizovaný software a antivirovou ochranu. Snažit se odhalit phishing, nereagovat na e-mailové výzvy k zadání hesla.
10. Být iniciativní a aktivně ovlivňovat a inspirovat své okolí. Zapojovat se do činnosti spolků a iniciativ. Jednat ve prospěch druhých, věnovat se dobrovolnictví. Vzdělávat se při přednáškách, kurzech či workshopech, které různé součásti univerzity nabízejí. 

Další díly seriálu Udržitelné léto s UP:
1. Jedeme na dovolenou
2. Sdílená doprava – po Olomouci i Kanárských ostrovech
3. Udržitelné nakupování v Olomouci
4. Udržitelná móda – autorská i z druhé ruky
5. Podporujeme život ve svém okolí
6. Aktivní dovolená na místech pro přírodu
7. Kam jede odpad?

Medaili Za zásluhy o rozvoj Univerzity Palackého udělil v tomto týdnu rektor Michael Kohajda in memoriam Milanu Hanušovi, jednomu z členů studentského hnutí z roku 1989, který na konci letošního června tragicky zahynul. Ocenění v rektorově pracovně převzala manželka Hana v doprovodu dcer, pana Hanuše staršího a bratra Radka Hanuše, který působil na Fakultě tělesné kultury UP a byl i jejím proděkanem.

Rektor Michael Kohajda si během setkání se zájmem prohlédl dobové revoluční časopisy Přetlak vydávané v průběhu sametové revoluce studenty UP jako zdroj informací nezávislých na tehdejší vládnoucí garnituře. Šéfredaktorem Přetlaku byl právě Milan Hanuš. Archivní vydání studentského časopisu na setkání přinesl Martin Štainer, jeden z tehdejších studentských vůdců, který na svého kamaráda vzpomíná níže.

Mgr. Milan Hanuš, MBA (18. 12. 1963 – 27. 6. 2025)

Milan Hanuš byl mimořádně činorodým člověkem už jako mladý muž. Věděl, že odvaha je stav mysli, odpovědnost závazek muže, odolnost se dá cvičit velmi dobře pobytem v přírodě a empatie je potřebná pro běžný života běh.

Střední školu absolvoval v Šumperku v oboru strojírenská technologie. Začal projevovat svůj talent psát, vyprávět, organizovat. Dělal přijímací řízení na žurnalistiku v Praze, kam se ale jako člověk z politicky nespolehlivé rodiny nemohl dostat. Na Univerzitu Palackého byl přijat až po absolvování dvouleté vojenské služby v roce 1985. Na pedagogické fakultě vystudoval obor fyzika – základy techniky, který později doplnil ještě o obor angličtina.

Přirozeně se zapojil do studentského života. Propadl horolezectví, měl rád kanoistiku. V listopadu 1989 věděl přesně, kde stát. Plně se angažoval ve studentském revolučním hnutí. V prvních revolučních dnech založil s několika dalšími studenty provizorní noviny Přetlak. Bylo to v době, kdy oficiální média neinformovala pravdivě o společenském pnutí, zamlčovala, co se děje zejména v centru dění v Praze, ale i dalších městech federální republiky. Přetlak se na dobu několika týdnů stal v Olomouci a jejím okolí zcela zásadním zdrojem informací. Každý den bylo tištěno a rozšiřováno mezi lidi nové číslo. Přes noc studenti sepisovali příspěvky, editoři rozhodovali o tom, co bude publikováno, tiskaři tiskli a mnozí studenti přes den distribuovali noviny v rámci svých výjezdů. Téměř každý den docházelo i k technologickým zdokonalením, takže po několika týdnech vypadal Přetlak jako klasická oficiální tiskovina. Na tom všem měl Milan zcela zásadní zásluhy. Díky jeho přístupu a desítkám nejbližších spolupracovníků bylo možné ovlivnit myšlení desítek tisíc občanů Olomoucka ve smyslu posílení víry a odhodlání v úspěch revoluce a odstavení komunistů od moci jednou provždy! Tehdy to tak vypadalo…

V roce 1988 vstoupil Milan do Prázdninové školy Lipnice (PŠL) a začal se se zápalem jemu vlastním věnovat oblasti dobrodružné výchovy v přírodě. Organizoval kombinované expediční kurzy spojené s pobytem v přírodě (často v nejextrémnějších přírodních podmínkách), autorské a instruktorské kurzy, léta působil ve Správní radě PŠL, v letech 2011–2015 jako její předseda. V roce 2012 se stal držitelem sedmého Zlatého listu instruktora PŠL, podílel se na činnosti HORA PŠL a Nadačního fondu Dobrodružné výchovy. V létě 2018 vyslyšel nabídku vodních skautů v Hradci Králové a v září téhož roku založil 77. oddíl vodních skautů Lososi. V roce 2023 pak přístav vodních skautů Soutok. Do veškeré této činnosti nevěnoval jen mnoho času, ale i peněz. 

V roce 2001 byl spoluzakladatelem společnosti Mikenopa, a. s., v níž uplatnil své přednosti. Sebedůvěru a vytrvalost v jeho mysli. Odvahu přijímat nové výzvy, perfektní angličtinu, ale i obdiv k Baťovi a jeho schopnosti v české kotlině vybudovat něco mezinárodního. Společnost řídil 24 let. Za tu dobu se vypracovala mezi TOP 3 světové firmy poskytující vysokorychlostní internet v mezinárodních hotelových řetězcích (Marriott, Hilton, Hyatt, IHG, Rezidor). Zaměstnává 150 lidí a stará se o 800 špičkových hotelů v regionu Evropy, Středního východu a Afriky.

Energie, další plány doma, se skauty, ve firmě, to vše bylo zastaveno osudovou událostí z rána 27. 6. 2025, kdy Milan Hanuš zahynul tragicky na dálnici vinou opilého řidiče…

Čest jeho památce!

Martin Štainer

Jako vůbec první v Evropské unii zahájili vědci z Univerzity Palackého polní pokus s ječmenem, při jehož vývoji použili metodu editace genomu CRISPR. Jarní ječmen se zkráceným stéblem získali pomocí nových šlechtitelských technik (NGT). Na výzkumu pracovali odborníci z Laboratoře růstových regulátorů (LRR), společného pracoviště Přírodovědecké fakulty UP a Ústavu experimentální botaniky AV ČR. Ministerstvo životního prostředí letos na jaře udělilo olomouckým vědcům povolení, díky němuž mohou nyní ověřovat vlastnosti tohoto ječmene v polních podmínkách.

Odborníci využili moderní nástroj editace genomu CRISPR/Cas9, který umožňuje „editovat“ DNA rostliny na přesně určeném místě. Díky tomu lze cíleně měnit agronomické vlastnosti rostlin, jako je například odolnost vůči chorobám nebo biotickým a abiotickým stresům. Olomoučtí vědci při vývoji ječmene pracovali s mutací genu PIL1, který je zapojen do regulace růstu rostlin v reakci na světelné podmínky. Jeho mutací se předpokládá narušení řízení růstu stébla vedoucí ke zkrácení délky částí rostlinného stonku, takzvaných internodií.

Rostlina byla získána tak, aby v jejím genomu nezůstala žádná cizorodá DNA. Liší se od původní odrůdy pouze jedinou změnou v genu PIL1. „Funkční vzorek jarního ječmene označený TL-GP-PIL1 byl nejprve pěstován ve skleníku pro geneticky modifikované organismy v režimu uzavřeného nakládání. Mutantní, editovanou linii jsme vyvinuli ve spolupráci s profesorem Peterem Heddenem z Rothamsted Research institutu v Anglii,“ uvedla Ludmila Ohnoutková z Laboratoře růstových regulátorů.

V rámci čtyřletého pokusu budou vědci na poli sledovat růstové fáze rostlin ječmene, jejich výnosy a kvalitu zrna. Součástí experimentu je i křížení nové linie s elitními českými odrůdami jarního ječmene. Projekt navazuje na předchozí výzkumy geneticky upraveného ječmene, které na přírodovědecké fakultě probíhaly v minulosti a měly za cíl zvýšit nutriční parametry ječmene.

„Současný pokus na tyto aktivity navazuje. Ukazuje cestu, kudy se může v blízké budoucnosti ubírat vývoj nových odrůd hospodářských plodin. V rámci polního pokusu budeme ve spolupráci s pracovníky katedry chemické biologie sledovat fenologické růstové fáze mutantních linií, výnosové a kvalitativní parametry,“ dodal Tomáš Vlčko, který se také podílí na výzkumu ječmene v Laboratoři růstových regulátorů.

Prohloubit porozumění taiwanské společnosti, kultuře a politice mezi studenty a akademickou obcí. To je hlavní cíl projektu Global Taiwan Chair, jehož zahájení stvrdili na konci července podpisem smlouvy zástupce Taiwanu v České republice Liang-Ruey Ke a rektor Univerzity Palackého Michael Kohajda.

Rektor Univerzity Palackého Michael Kohajda a zástupce Taiwanu v České republice Liang-Ruey Ke uzavřeli 29. července dohodu o spolupráci. Základním cílem této dohody bylo obratem zahájit realizaci projektu Global Taiwan Chair. Olomoucká univerzita tak brzy přivítá taiwanské akademičky a akademiky, projekt podpoří i výzkumné pobyty badatelů a badatelek z České republiky na Taiwanu.

„Součástí iniciativy je i nabídka kurzů a workshopů zaměřených na Taiwan. Jejich cílem je prohloubit porozumění taiwanské společnosti, kultuře a politice mezi studenty a akademickou obcí,“ sdělila hlavní řešitelka uvedeného projektu Kristína Kironská z katedry asijských studií Filozofické fakulty UP. Připomněla v této souvislosti i existenci univerzitního Taiwan Corner, jenž v současné době nabízí přístup ke knihám a digitálním zdrojům z Národní centrální knihovny Taiwanu a pořádá akce přibližující taiwanskou kulturu a společnost.

„Projekt Global Taiwan Chair má za cíl tuto spolupráci dále rozvinout, a to zejména rozšířením akademického zaměření na Taiwan. Měl by zároveň motivovat více studentů k zájmu o taiwanská témata,“ doplnila sociální vědkyně, která se specializuje na politický systém Taiwanu, lidská práva a mezinárodní vztahy, přičemž zvláštní pozornost věnuje rostoucí roli Taiwanu v Indo-pacifickém regionu. Pod jejím vedením si projekt Global Taiwan Chair, jehož realizace začala již v srpnu a potrvá do června 2026, klade za cíl podporovat kritickou akademickou reflexi současného Taiwanu, prohlubovat institucionální spolupráci a vytvářet udržitelné rámce pro výzkum a výměnné programy.

Ing. Mgr. Kristína Kironská, Ph.D., katedra asijských studíí FF UP. Od roku 2023 je členkou správní rady Evropské asociace pro taiwanská studia (EATS), v roce 2025 byla organizátorkou každoroční konference EATS, která se letos konala právě v Olomouci. Kromě své akademické činnosti vede také projekt EU–Taiwan Tracker při Central European Institute of Asian Studies (CEIAS), partnerský think-tank zaměřený na Asii. Je rovněž autorkou nové publikace Contemporary Taiwan: More than a Flashpoint (Routledge, 2025), která reflektuje její dlouhodobé úsilí o zvýšení povědomí o mezinárodním postavení Taiwanu.

Řádek textu o délce 8,8 milionu kilometrů by vytvořila genetická data, která se podařilo přečíst ve středisku Centrální sekvenace za rok od jeho vzniku při Ústavu imunologie Lékařské fakulty UP a Fakultní nemocnice Olomouc. Středisko sloužící všem pracovištím, která analytickou metodu sekvenování využívají, olomoucká nemocnice zřídila jako vůbec první zdravotnické zařízení v ČR.

Laboratorní technika sekvenování umožňuje přečíst jednotlivé stavební kameny (nukleotidy) lidské nukleové kyseliny (DNA, RNA) a za uplynulých dvacet let se stala nezbytným pomocníkem v diagnostice dědičných onemocněních, určení vhodného dárce pro transplantace ledvin či kostní dřeně nebo například ve výběru vhodné cílené protinádorové léčby.

„Když se v roce 2003 podařilo kompletně přečíst lidský genom, otevřela se cesta k využití znalostí o genetické výbavě lidských buněk a techniky nazývané sekvenování v medicíně. Současná medicína se již bez těchto velmi složitých analýz neobejde. S jejím klinickým využitím se setkáváme téměř ve všech lékařských oborech, kde se stávají nezbytnou součástí přesné diagnostiky a prognózy pacienta, ale slouží také pro návrh vhodné léčby, průkazu genetické rezistence na konkrétní moderní léky, monitorování léčebné odpovědi a určení rizikových pacientů, které musíme intenzivně monitorovat, neboť mají vyšší riziko komplikací nebo selhání léčby,“ vysvětlil Milan Raška, přednosta Ústavu imunologie, který je zároveň proděkanem LF UP pro zahraniční vztahy a studium General Medicine.

Jak dodal, současné znalosti a rychlý pokrok na poli precizní medicíny ukázaly, že genetické informace mohou zpřesnit diagnostiku, volbu léčby a sledování léčebné odpovědi i v dalších klinických oborech, spektrum pacientů indikovaných ke genetické analýze se tak stále rozšiřuje. Zároveň hraje významnou roli i prudký rozvoj technologie sekvenování nové generace, který tuto metodu zrychlil a zlevnil. I proto se vedení Fakultní nemocnice Olomouc vloni rozhodlo zřídit středisko Centrální sekvenace pro svá pracoviště při Ústavu imunologie pod odborným vedením Evy Kriegové a jejího týmu. Efektivní využití centrálního sekvenátoru je umožněno slučováním jednotlivých požadavků z různých pracovišť pomocí vlastní vyvinuté moderní webové aplikace CoreSEQ.

„V současné době se sekvenování DNA/RNA, která je získávána z krevních buněk pacientů s dědičnými genetickými nemocemi, z nádorových buněk nebo tkání a dalších materiálů ze všech pracovišť nemocnice, spouští minimálně dvakrát týdně. Výhodou je, že sekvenátor umožňuje efektivní ‚čtení‘ velkého množství genetických sekvencí, tedy úseků DNA, od mnoha pacientů současně v jednom běhu, a to u širokého spektra genů a s minimem vstupního materiálu. Obrovské množství generovaných výstupních dat se následně zpracovává pomocí bioinformatických přístupů a poté předává z Centrální sekvenace jednotlivým pracovištím. Pracovníci Ústavu lékařské genetiky, Hemato-onkologické kliniky, Ústavu imunologie a Ústavu klinické a molekulární patologie data dostávají k dalšímu odbornému vyhodnocení a klinické interpretaci získaných dat,“ přiblížila Eva Kriegová.

„Za rok působení střediska máme přečteno více než pět tera párů bází genetických dat, což představuje pětkrát 1012 párů bází DNA a v písmu Times New Roman velikosti 12 by text vytvořil řádek o délce 8,8 milionu kilometrů. Tato vzdálenost odpovídá třiadvacetkrát cestě na Měsíc, 219krát cestě kolem Země, nebo jedné sedmnáctině vzdálenosti ke Slunci,“ doplnila Kriegové zástupkyně Anna Petráčková.

V zařazení centrálního sekvenování do spektra rutinní laboratorní diagnostiky ve Fakultní nemocnici Olomouc hrála podle náměstka léčebné péče nemocnice Zdeňka Kojeckého intenzivní spolupráce jednotlivých vyšetřujících laboratoří. „Bez jejich odborného zázemí, sdílení praktických zkušeností a ochoty ke koordinované spolupráci by nebylo možné zajistit hladké zahájení rutinního provozu a jeho funkční začlenění do klinické praxe. Prudký rozvoj využití genetických analýz a znalost genetického profilu pacienta patří mezi nejpokročilejší řešení současné precizní diagnostiky. Jsme rádi, že naši pacienti mohou z těchto pokročilých analýz významně profitovat. Včasná a přesná identifikace ‚špatných‘ genetických variant pomáhá mimo jiné také snižovat celkové náklady na zdravotní péči,“ uvedl.

„Přiletí asteroid a Zemi hrozí zánik. Vybírá se ale deset lidí, kteří by lidstvo mohli zachránit. Zkuste vymyslet profesi, s níž byste se do vybrané skupiny dostali.“ Takové zadání dostala Veronika Růžičková, odborná asistentka Ústavu speciálněpedagogických studií Pedagogické fakulty Univerzity Palackého, v rámci jednoho z dřívějších vzdělávání. Jak odpověděla? „Nevymýšlela jsem nic a vyučujícímu jsem řekla: Jsem speciální pedagožka, a když se tak na vás všechny dívám, poletí-li nás do hlubokého vesmíru deset, brzy se budeme velmi potřebovat. Do vybrané skupiny jsem se tehdy dostala. Speciální pedagogika je neuvěřitelně pestrá, je to práce se společností.“

Speciální pedagožka, tyflopedka, také zraková terapeutka a instruktorka prostorové orientace. Mimo jiné laureátka ceny Magister optimus za pedagogickou práci na PdF UP i Ceny rektora UP za práci odbornou. O speciální pedagogice snila odjakživa a znakový jazyk se učila již s kamarádkou z gymnázia. Coby gymnazistka si Veronika Růžičková myslela, že zamíří k lidem se sluchovým postižením, tedy k surdopedii. Při výběru vysokoškolského studia se však pomyslné kormidlo v rámci speciální pedagogiky mírně pootočilo a začala se věnovat tyflopedii, práci s lidmi se zrakovým postižením. Po absolutoriu začala pracovat na fakultě, později i se studenty se zrakovým postižením v tehdejším univerzitním Centru podpory handicapovaných.

Odborné směřování k profesi zrakové terapeutky si vyžádalo další studium, tentokrát na Fakultě humanitních studií UK v Praze, kde se otevřel kurz prostorové orientace. Z deseti účastníků jej společně s Veronikou Růžičkovou dokončili pouze dva. V té době už chybělo jen několik let k nabídce působit jako zraková terapeutka v jedné z olomouckých očních ordinací.

„Zrakový terapeut se řadí k nezdravotnickému personálu ve zdravotnictví. V České republice je nás zhruba čtyřicet, tedy velmi málo. Jde o speciálního pedagoga se státnicemi z tyflopedie nebo oftalmopedie, jenž je dovzdělán v postgraduálním atestačním kurzu zrakového terapeuta. Je to tedy člověk, který směřuje do zdravotnictví. Zatím. Myslím si totiž, že by měl mít možnost pracovat i v sociální oblasti, stejně tak ve školství,“ doplňuje Veronika Růžičková, jež je i předsedkyní Asociace zrakových terapeutů.

V České republice je podle ní oblast působnosti zrakové terapie hodně obsáhlá. „Zabývá se na jedné straně funkčním vyšetřením zraku, vyšetřujeme dítě či dospělého, který je obtížně vyšetřitelný klasickými metodami. Na straně druhé učíme člověka používat zachovalé zrakové funkce v té míře, ve které to jde. V rozsahu celé práce je samozřejmě nejlepší, když ji můžete vykonávat v týmu, tedy ve složení oční lékař, zrakový terapeut, ortooptista a optometrista s celou škálou pomůcek. Praktikují se různé přístupy, postupy, podstatná je časová intervence. Musím zdůraznit, že ne vše jde samozřejmě rozcvičit. V některých případech je potřeba se zaměřit na prostorovou orientaci, tedy naučit člověka žít s bílou holí a Braillovým písmem.“

Její den jako by měl víc než čtyřiadvacet hodin. Není věc, na kterou by nedosáhla, není snad nic, co by pro ni bylo neuskutečnitelné. Na své domovské fakultě byla před časem oceněna za pedagogickou činnost cenou Magister optimus, nedávno společně s Alenou Vondrákovou z katedry geoinformatiky PřF UP a kolektivem autorů získala i Cenu rektora UP za publikaci, jejímž tématem jsou mj. tyflopomůcky. Konkrétně jde o 3D modely s auditivními prvky, jež jsou v rámci zrakové terapie součástí širšího zásahu. Slouží k rozvoji představivosti osob s těžkým zrakovým postižením.

„Představy dokážeme vytvářet různými způsoby. Vždy ale záleží na tom, jak se s člověkem s těžkým zrakovým postižením či nevidomostí pracuje a jak pak dotyčný pracuje sám na sobě. I člověk nevidomý si může mnohé nastudovat. Než se například vydá na hrad Buchlov, může si o něm mnohé přečíst a zjistit si tak, co se v jeho prostoru nachází. Poté, kdy se mu do rukou dostane 3D model dané památky, už ví, co má kde hledat. Až si prostřednictvím rukou model detailně projde a spojí se mu nastudovaná představa s tím, co mu nabídla hmatová pomůcka, získá představu v jednom celku. Objekt ‚vidí‘ v prostoru. Lidé s vážným zrakovým postižením mají často rozvinutější paměť, pracují jinak s fantazií i představivostí, pokud mají dobrý základ a zkušenosti, dokážou pak objekt popsat velmi podrobně.“

Hrad Buchlov zmínila Veronika Růžičková záměrně. Patří totiž k těm vzorným památkám, kde jsou na návštěvníky se zrakovým postižením výborně připraveni. „Tamní prohlídka umožňuje lidem s těžkým zrakovým postižením prostor prozkoumat, sáhnout si na vybrané předměty, například na meče či zbroj. Lze si tam prohlédnout historické šaty. V Olomouci bych k takové prohlídce doporučila Arcidiecéz­ní muzeum a Arcibiskupský palác, jenž má přímo vyhrazené věci, na něž si nevidomý člověk může sáhnout. Jmenované objekty disponují i průvodci, často jsou to studenti a studentky speciální pedagogiky se zaměřením na tyflopedii, kteří ví, jak nevidomé návštěvníky provést. I když se nabídka pro slabozraké a nevidoucí v ČR rozšiřuje, stále se máme co učit. Například od Itálie, kde se v městečku Bari nabízí při prohlídce 3D modelů i různé zvukové kulisy. Prohlídka, při níž jsem se mohla zaposlouchat do ruchu tržiště, byla zajímavá i pro mě, člověka bez zrakového postižení. Mnohé je o vůli a chuti pomoci než o financích.“

Zdálo by se, že se do časoprostoru Veroniky Růžičkové už nic dalšího nevejde. Není to pravda. Vedle volného času, který tráví se svými dětmi, knihou či někde na cestách, se další výzvy už rýsují. Chtěla by dosáhnout na docenturu a ráda by byla u toho, až se jednou bude řešit změna ve vzdělávání zrakových terapeutů.

„Vždycky jsem měla štěstí, a to jak na kolegy, tak i na pedagogy. Mám i to štěstí, že dělám práci, která mě naplňuje. Výuka se výborně doplňuje s praxí. Působení na Pedagogické fakultě UP, kooperace s kolegy, studenty a studentkami je pro mě zdrojem energie a uspokojením z odvedené práce. Je i místem setkání, jichž si velmi vážím, místem, kde se i já sama neustále učím.“

Veronika Růžičková (* 1980)

Narodila se v Uherském Hradišti, dlouhá léta žila v Havířově. Vystudovala učitelství a speciální pedagogiku na PdF UP, následně právo ve veřejné správě na PF UP. Absolvovala kurzy instruktora prostorové orientace (FHS UK) a zrakového terapeuta (IPVZ). Od promoce působí v Ústavu speciálněpedagogických studií PdF UP, kde se věnuje vzdělávání speciálních pedagogů – tyflopedů. Současně pracuje jako speciální pedagog – tyfloped v SPC Olomouc a jako zrakový terapeut v oftalmologické ambulanci. Je řešitelkou dvou projektů TAČR, autorkou a spoluautorkou desítek odborných publikací. Ve volném čase se nejraději věnuje rodině, cestování, sportu, literatuře a spánku.

Text vyšel v aktuálním vydání magazínu Žurnál UP.

Stovky polodrahokamů nevyčíslitelné hodnoty skrývá Arcibiskupský zámek v Kroměříži. Unikátní objev učinila vědkyně Jana Zapletalová z Univerzity Palackého při zkoumání štukové výzdoby zámku. Ametysty tvoří výzdobu takzvaných grott neboli umělých jeskyní.

Arcibiskupský zámek v Kroměříži nechal na konci 17. století vystavět a vyzdobit olomoucký biskup Karel z Lichtensteinu-Castelcorna. Zámek patří díky svému významu a uměleckým kvalitám k památkám zapsaným na seznamu světového dědictví UNESCO. Dosud však nikdo netušil, že ukrývá poklad ve formě stovek ametystů a dalších minerálů, kterými jsou vyzdobeny obě grotty – umělé jeskyně vybudované na konci 17. století v suterénu zámku.

Během vědecké práce na bohaté štukové výzdobě sal terren zámku si historička umění Jana Zapletalová všimla, že se jeskyně na některých místech neobvykle třpytí. „Byl začátek ledna a kolegové několik hodin odebírali vzorky štuků k laboratorním analýzám. Na lešení mohli pracovat jen dva, a tak jsem začala s baterkou podrobně prozkoumávat sousední potemnělé grotty. Když jsem vylezla za sochu Apollóna, která je dominantou jedné ze dvou jeskyní, všimla jsem si třpytivých odlesků. V tu chvíli mi došlo, že ametysty pod vrstvami depozitů jsou téměř všude,“ přiblížila moment objevu docentka Jana Zapletalová, vedoucí katedry dějin umění Filozofické fakulty UP.

Umělé jeskyně, které měly napodobovat přírodu, se těšily v baroku mezi evropskou aristokracií velké popularitě. Díky vodním hříčkám a chladu sloužily k letnímu osvěžení a zábavě a zpravidla v nápadité umělecké výzdobě ukrývaly nějaké jinotajné poselství. Dekorace drahými kameny v obou kroměřížských grottách v tak velkém rozsahu je podle Jany Zapletalové světově jedinečná. Ametysty jsou společně s dalšími minerály a lasturami nejen součástí stěn a kleneb, ale v Důlní grottě jsou zabudované i v podlaze. Unikátní výzdobu nechal vytvořit olomoucký biskup Karel z Lichtensteinu-Castelcorna, který byl stavebníkem kroměřížského zámku a zahrad. Sám si však grotty v plné slávě neužil, jelikož zemřel těsně po jejich dokončení v roce 1695.

Ametysty byla nejvíce zdobená část Apollonovy grotty bezprostředně kolem sochy boha slunce, který alegoricky zosobňoval samotného biskupa Karla. „Na různých grafikách byl biskup spojován se zářícím kamenem či sluncem, kdy paprsky své víry a poznání přinášel duchovní i hospodářskou obnovu Moravy. Odkaz na světelnou symboliku vycházel z biskupova rodového přídomku Lichtenstein, tedy světlý či zářící kámen, který měl i v rodovém znaku. Proto ta oslnivá záře ametystů kolem sochy boha slunce, který házel šíp, tedy paprsek světla a víry do temné části grotty s drakem, plné faunů, divokých zvířat a dubových stromů,“ doplnila Zapletalová.

Ametysty objevené v kroměřížském zámku jsou tuzemského původu. Podle geologa Radka Hanuse, který se v Česku odborně věnuje výzkumu drahých kamenů a který provedl mineralogickou analýzu, pocházejí z kopce Květnice u Tišnova. V historických pramenech lze navíc dohledat, že byly na stavbu převáženy v pivních sudech.

Větší část ametystů se v minulosti ze zámku ztratila, především pak ametystová stěna za sochou Apollóna. „Zda to byl důvod, proč byl zbytek kamenů zakryt vrstvou malty, a tedy skryt očím veřejnosti, ale i odborníků, není dosud jasné, stejně jako to, v jaké době k zamaskování došlo. V padesátých letech navíc stěny překryly barevnými vrstvami žáci Střední uměleckoprůmyslové školy v Uherském Hradišti,“ dodala docentka Zapletalová.

„Nyní je hlavním cílem Arcibiskupství olomouckého zajistit restaurování památky, abychom tyto výjimečné prostory, aktuálně v havarijním stavu, uchovali do budoucna. Od momentu samotného objevu se nám v součinnosti s řadou specialistů podařilo realizovat mineralogickou analýzu, archivní a uměleckohistorický výzkum, radiografický průzkum štukových dekorací, posouzení statiky grott, předběžné restaurátorské průzkumy, monitoring klimatu, odvlhčování prostor a 3D sken ve vysokém rozlišení, který zajistila firma G4D,“ uvedla Alena Tobolková, vedoucí památkového oddělení Arcibiskupství olomouckého, která všechny práce a průzkumy řídí a koordinuje.

„Nyní budou probíhat další průzkumy a restaurátorské práce, které potrvají řadu let. Bude nutné do nich zapojit zahraniční odborníky a sehnat finance na takto náročný postup,“ dodala Alena Tobolková. Grotty však i během studia a restaurátorských prací zůstávají pro návštěvníky částečně přístupné díky krycím podlahám a grottovým vyhlídkám, které v bezpečnostním režimu budou veřejnosti umožňovat alespoň dílčí prohlídky.

Špičková věda se dá dělat i s obyčejným bramborovým škrobem. K takovému zjištění dospěli fyzikové z Vysokého učení technického v Brně a Univerzity Palackého v Olomouci, kteří zkoumali optické vlastnosti zrn bramborového škrobu. Zjistili, že škrobové zrno díky své unikátní struktuře funguje jako mikročočka, která dokáže optický svazek současně zaostřit, změnit jeho polarizaci a roztočit ho do světelného víru. Z fyzikálního hlediska tak škrob provádí spin-orbitální konverzi světla, dosud možnou jen s pokročilými nanotechnologiemi. Objevený mechanismus rozšiřuje možnosti pro ovládání světla a je využitelný pro senzory nové generace, přenos informace nebo kvantové počítače.

„Náš zájem o škrob vzbudily běžně dostupné snímky z polarizačního mikroskopu, ve kterých obrazy jednotlivých zrn připomínají svým tvarem Maltézský kříž. Už dlouho se ví, že tyto obrazce vznikají
v důsledku zvláštního vnitřního uspořádání škrobových zrn. My jsme se ale zaměřili na plnou optickou odezvu těchto zrn a tušili jsme, že může souviset s originálním způsobem změny polarizační rotace elektrického pole na vířivý pohyb elektromagnetické energie. V optické terminologii tato interakce představuje změnu spinu světla na jeho orbitální moment hybnosti a je v současnosti široce studována a využívána v klasické i kvantové fyzice,“ vzpomíná fyzik z VUT Petr Bouchal, který výzkum inicioval.

„Cesta k potvrzení našich představ nebyla jednoduchá. Pro plné pochopení efektů bylo nutné provést optický popis vnitřní struktury škrobového zrna. Tu tvoří přibližně kulovité slupky, jako má například cibule, které ale obsahují pravidelně uspořádané a radiálně orientované lamely. Zrno ovlivňuje světlo zvláštním způsobem. Mění optickou dráhu světla podobně jako běžná čočka, navíc ho ale tvaruje díky efektům souvisejícím se změnou polarizačního stavu světla způsobenou lamelami mířícími do středu zrna. Experimentálně prokázat souhru obou současně probíhajících efektů bylo mimořádně náročné,“ dodává Bouchal, který spolu s Radimem Chmelíkem stojí za návrhy speciálních, dříve patentovaných mikroskopů užitých v měřeních.

„Dobré porozumění interakci světla se škrobovými zrny a její věrohodný popis prokázaly možnost určit polarizační stav světla dopadajícího na zrno přímo z fokální stopy, kterou zachytí běžný detektor. Tento jednoduchý, přitom spolehlivý způsob polarizačního měření jsme experimentálně ověřili, a dokonce se pokusili o konstrukci originálního senzoru, který současně měří tvar vlnoplochy i polarizační stav světla, proměnný v jednotlivých místech vlnoplochy. Přestože tvarová nesourodost přírodních škrobových zrn znemožnila provedení experimentů v původně zamýšleném rozsahu, funkční princip senzoru se podařilo jednoznačně prokázat,“ doplňuje fyzik Petr Viewegh, který se na těchto experimentech podílel s kolegou Petrem Liškou.

„Současné snímání vlnoplochy i prostorově proměnné polarizace světla je aplikačně významné a je výzvou pro další výzkum. Rutinní měření by vyžadovalo vytvořit rozsáhlou matici ze zrn téměř identických parametrů, což s přírodním škrobem není možné. Schůdnou cestou je ale vytvoření umělé struktury, která dokonalejším způsobem napodobí optickou odezvu škrobových zrn,“ věří Viewegh, který se přípravě takových materiálů věnuje.

K výzkumu vědců z Fakulty strojního inženýrství a CEITECu VUT Petru Bouchalovi, Petru Vieweghovi, Petru Liškovi a Radimu Chmelíkovi se připojil Zdeněk Bouchal z Univerzity Palackého v Olomouci, který vytvořil teoretický rámec experimentů a provedl potřebné výpočty. Výsledkem spolupráce je článek v prestižním časopise Advanced Optical Materials s názvem Spin-Orbit Photonics with Potato Starch Lenses.

Výzkum přírodních škrobových zrn ukazuje, jak dokonalé nástroje a struktury má příroda k dispozici. „Důmyslné optické efekty, které náš výzkum odhalil, se neomezují jen na zkoumaný škrob, ale jsou vlastní široké škále struktur známých jako sferulity. Spin-orbitální efekty, které jsme teoreticky prozkoumali a experimentálně krok za krokem ověřili, jsou příslibem pro návrh nových optických součástek, senzorů a fotonických čipů a otevírají cestu k uplatnění v diagnostice materiálů nebo optických komunikacích,“ uzavírá Bouchal.

Po letní přestávce pokračuje od září projekt Občanské univerzity UP neboli UniON. Dobrovolníci z řad pedagogů a studentů Univerzity Palackého přednášejí zdarma posluchačům po celém regionu. Pestrá nabídka čítá na více než třicet témat z oblastí vědy, zdraví, práva či médií.

V první polovině letošního roku se projekt UniON představil v Olomouci, Přerově, Prostějově a Lipníku nad Bečvou. „Zájem o přednášky je každým rokem vyšší, letos jich naši dobrovolníci stihli uspořádat čtrnáct v rozmezí pouhých tří měsíců. Jsme rádi, že se projekt UniON nadále setkává s pozitivním přijetím ze strany posluchačů, ať už jde o studenty gymnázií a středních odborných škol, nebo o klienty domova seniorů,“ uvedla Adéla Talandová, koordinátorka UniONu z oddělení marketingu a univerzitních akcí UP.

Mezi oblíbená témata patří ta, zaměřená na kariéru a rozvoj vlastního potenciálu, u posluchačů rezonují i přednášky dotýkající se české společnosti a politiky. „S rozmachem umělé inteligence a sílící rolí sociálních sítí se také zvýšila poptávka po přednáškách zaměřených na kritické čtení médií,“ upozornila Adéla Talandová.

Projekt UniON vznikl před sedmi lety s cílem vytvořit platformu založenou na partnerském přístupu a vzájemném dialogu s veřejností. Za tu dobu bylo realizováno více než 100 výjezdů. Na webových stránkách Občanské univerzity je vždy aktuální seznam témat přednášek, z nich si mohou zájemci vybrat. „Pak už stačí jen zvolit žádané téma a vyplnit kontaktní formulář. Přivítáme také návrhy dalších přednášek či témat, které by naši stávající nabídku rozšířily,“ sdělila Adéla Talandová. Potenciální lektoři mohou zasílat své návrhy přednášek na e-mailovou adresu: union@upol.cz Více na union.upol.cz

Už na konci srpna začne další cyklus prožitkových workshopů s názvem Pečuji o sebe! Kurzy, primárně určené pedagogům a různým pomáhajícím profesím, stejně tak studentům a studentkám učitelství a zároveň i dalším zájemcům, se zaměřují na duševní zdraví a wellbeing. Pedagogická fakulta UP je nabízí zdarma.

Už ve čtvrtek 28. srpna zahájí nově připravený cyklus workshop s názvem Kids´Skills. Leoš Zatloukal, kouč, terapeut a lektor, jenž působí na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze, v něm představí metodu, která se zaměřuje na rozvoj dovedností u dětí. Uvedená metoda jim nabízí cesty, které vedou k překonání různých problémů, a to jak osobních, tak těch, které vznikají v kolektivech. V rámci workshopu se účastníci s metodou i jejími základními principy a konkrétními technikami seznámí zážitkovou formou.

Hned zkraje nového školního roku, 5. září, se pak uskuteční workshop Emoční první pomoc. Ten se zaměří na základní principy fungování nervového systému a seberegulace. Psycholožka, terapeutka a lektorka Eva Směšná v něm zájemce seznámí s protokolem pěti kroků metody EmotionAid®, díky nimž se naučí regulovat svůj nervový systém a posílí vlastní emoční stabilitu. Tyto kroky lze využít v náročných situacích nejen v osobním, ale i v profesním životě.

Připravený cyklus celkem sedmi workshopů uzavře 19. září kurz s názvem Poznej svou osobnost! V něm se jeho frekventanti seznámí s originálním didaktickým prostředkem, jenž je určený žákům druhého stupně základních a středních škol.

Většina z nabízených workshopů cyklu Pečuji o sebe! se uskuteční v Uměleckém centru Univerzity Palackého. Na každý z nich je nutné se předem přihlásit, a to vyplněním registračního formuláře. Více o nabízeném cyklu a jeho jednotlivých workshopech zde.

Léto, prázdniny a dovolené jsou ideálním časem, kdy můžeme zpomalit, nadechnout se a zamyslet se i nad věcmi, které během roku snadno přehlížíme. Třeba nad tím, jakým způsobem žijeme – co jíme, jak cestujeme, kde a jak nakupujeme, kolik odpadu za sebou zanecháváme.

Udržitelnost a odpovědné chování jsou aktuálním tématem v celé společnosti a ani naše univerzita nestojí stranou. Možná si ale kladete otázku: co s tím můžu udělat já? Právě o tom bude náš letní seriál. V osmi krátkých článcích vám nabídneme konkrétní a snadno použitelné tipy, jak žít udržitelněji – doma, na cestách i v práci.

Díl sedmý: Kam jede odpad?

V předchozích dílech seriálu jsme se už věnovali tomu, jak se dá jet z Olomouce třeba na dovolenou tak, aby naše cesta neměla přílišný na životní prostředí. Taky jsme se dozvěděli, kde nakoupit lokální a kvalitní výrobky nebo věci z druhé ruky, a tak předejít zbytečnému vzniku odpadu. Co se ale děje s odpadem, který přece jen v Olomouci vyhodíme do koše? Víte, jaká je jeho další cesta?

Portál Olomouc třídí odpad

Na městském portálu najdete informace o způsobech třídění komunálního odpadu, harmonogramy svozu i možnost objednat sběrné nádoby nebo biopopelnici. Portál rovněž nabízí mapy, jež ukazují polohu kontejnerových stanovišť a sběrných dvorů, stejně jako formuláře pro hlášení závad (např. černé skládky).

Kromě toho ale na stránce najdete také cesty jednotlivých druhů odpadů z Olomouce. Víte, že významnou část PET lahví z Olomouce zpracovává Silon, a.s., Planá nad Lužnicí, kde se z nich vyrábí silonová vlákna pro netkané textilie a další výrobky? Sklo z Olomouce zase dotřiďují ve firmě Remat glass v Klečanech u Kyjova a zpracovávají ve sklárnách v Kyjově. Podívejte se na mapy u dalších druhů odpadu.

Gastroodpad z menz se mění na energii

Není pochyb o tom, že jídlo je nejlepší sníst. I přesto se v menzách UP podle údajů z roku 2023 každoročně vyhodí na 50 tun potravin, na což upozorňovala i kampaň Udržitelné univerzity a spolku Udržitelný Palacký. Jde o nevyužitelné zbytky při přípravě, nevyzvednuté či neprodané pokrmy nebo nedojedené zbytky, které necháme na talíři.

Od roku 2023 je proto UP zapojena do projektu tridimgastro.cz, který se zaměřuje na separaci, svoz a energetické zpracování kuchyňského odpadu. Gastroodpad z menz putuje do bioplynové stanice společnosti Energy financial group (EFG) Rapotín u Šumperka, kde je ekologicky využit k výrobě nízkoemisního tepla, elektřiny, hnojiva a biometanu. Díky této spolupráci se namísto skládkování smysluplně využije jako obnovitelný zdroj.

Další díly seriálu Udržitelné léto s UP:
1. Jedeme na dovolenou
2. Sdílená doprava – po Olomouci i Kanárských ostrovech
3. Udržitelné nakupování v Olomouci
4. Udržitelná móda – autorská i z druhé ruky
5. Podporujeme život ve svém okolí
6. Aktivní dovolená na místech pro přírodu

Chcete vědět, co obnáší práce v psím útulku, jak se uklízí hrad nebo jak se správně pečuje o vinohrad? To všechno můžete zjistit, pokud se 16. září zapojíte do Zaměstnaneckého dobrovolnického dne Univerzity Palackého. Právě byly spuštěny registrace, a tak si můžete vybrat, kam svou aktivitu namíříte.

Speciální dobrovolnický den, během něhož mohou zaměstnanci organizovaně pomáhat, pořádá univerzita již třetím rokem. Stejně jako v minulých ročnících spojí síly lidé ze tří důležitých institucí – univerzity, Olomouckého kraje a Magistrátu města Olomouce. „Letos jsme Zaměstnanecký dobrovolnický den naplánovali už na září, ještě před zahájením semestru. Věříme, že se díky tomu budou moci zapojit ve větší míře i kolegové z fakult a že jsme zvýšili šance na krásné počasí,“ říká Vladimíra Sedláčková, manažerka Dobrovolnického centra UP.

Loňský ročník se nesl ve znamení pomoci po povodni, velká část aktivit směřovala na Jesenicko poničené velkou vodou. „Loni jsme si proto nemohli vyzkoušet některé novinky mezi dobrovolnickými příležitostmi, například Státní hrad Šternberk. Ten jsme letos zařadili, takže kdo bude chtít pomoct s úpravou zeleně v hradním parku nebo přímo v interiéru této památky, má šanci. Novinek je ale víc. Vyrazíme například uklízet i do psího útulku v Olomouci – Neředíně,“ vybírá z možností pro více než dvě stovky zájemců manažerka Dobrovolnického centra UP.

Nabídka příležitostí je pestrá. Kromě hradu a útulku potřebuje ochotné pomocníky také Hospic na Svatém Kopečku, Výstaviště Flora, Zoo, Sluňákov, Arcibiskupské lesy a statky nebo hřbitov v Neředíně. „Jsem také moc ráda, že část našich dobrovolníků vyjede pomoci do Akademického sadu ve Slatinkách, který je krásným dobrovolnickým projektem, na jehož vzniku se podíleli naši studenti a kolegové z přírodovědecké fakulty,“ připomíná Vladimíra Sedláčková.

Dobrovolníci budou na všech místech povětšinou upravovat zeleň nebo uklízet vnitřní prostory či areály. Na místě vždy dostanou potřebné vybavení, v případě aktivit mimo Olomouc bude zajištěn společný odvoz. Každé místo bude mít svého koordinátora. Zaměstnanci, kteří se zúčastní dobrovolnického dne, budou mít rektorské volno.

Třetí ročník Zaměstnaneckého dobrovolnického dne Univerzity Palackého

• Přihlašování probíhá do 5. září na webu Dobrovolnického centra UP.
• Sraz účastníků: 16. září v 8:15 na starém autobusovém nádraží Tržnice v Olomouci
• Zahájení aktivit: mezi 9:00 a 9:30 (podle místa konání)
• Ukončení aktivit: 13:00
• Návrat do Olomouce: přibližně mezi 14:00 a 14:30
• Každý účastník obdrží potřebné vybavení a bude zajištěn společný odvoz mimo Olomouc.
• Na místě dobrovolníky přivítají zástupci organizací, kteří poskytnou odborné vedení.

Akci pořádá Dobrovolnické centrum UP ve spolupráci s Krajským úřadem Olomouckého kraje a Statutárním městem Olomouc.

Jak se semena dokážou probudit k životu, i když mají k dispozici málo vody? Právě to se snaží zjistit nový výzkumný projekt katedry botaniky přírodovědecké fakulty. Pod vedením Petra Smýkala na něm spolupracují odborníci z kateder botaniky, biochemie, biofyziky a geoinformatiky. Jako modelový druh si vybrali hrách. Projekt potrvá 25 měsíců a Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ho podpořilo částkou 3,4 milionu korun. Výsledky jejich vědecké práce pomohou při šlechtění odrůd zemědělských plodin odolných vůči suchu.

Načasování a úspěšnost klíčení semen je zásadním krokem v životním cyklu každé rostliny. Nízká klíčivost, slabé vzcházení a špatné zakládání porostů patří mezi hlavní překážky v zemědělské produkci a s postupující změnou klimatu budou tato rizika narůstat. Elitní moderní odrůdy plodin často nedokážou těmto výzvám čelit, zatímco plané druhy a tradiční krajové odrůdy se během svého vývoje přirozeně přizpůsobily místním podmínkám, včetně období sucha.

„Fáze klíčení je pro rostliny velmi citlivým obdobím, nedostatek vody v tomto čase může rozhodnout o úspěchu nebo neúspěchu celé sklizně,“ vysvětlil profesor Petr Smýkal z katedry botaniky. V laboratoři proto budou odborníci simulovat podmínky osmotického stresu a sledovat, jak různé genotypy hrachu reagují. Data z fyziologických, biochemických a biofyzikálních měření propojí s analýzou prostředí pomocí geoinformačních nástrojů a modelování.

Vědci se zaměří na biologickou a genetickou rozmanitost hrachu, včetně tzv. krajových odrůd, které si uchovaly cenné adaptační vlastnosti díky dlouhodobému vývoji v různých podmínkách. Vybrané genotypy budou navíc zařazeny do probíhajících sekvenačních projektů na partnerských zahraničních pracovištích. Výsledky výzkumu by mohly pomoci vyšlechtit nové, odolnější odrůdy a nabídnout strategie, jak minimalizovat dopady klimatických změn na zemědělství. Úspěšné klíčení v náročných podmínkách je totiž prvním krokem k posílení potravinové bezpečnosti pro budoucí generace.

Jedním z hlavních úkolů současného zemědělství je zajistit dostatek kvalitní potravy pro stále rostoucí populaci, a to i v době klimatických změn a ubývajících přírodních zdrojů. Zemědělství proto musí být nejen produktivní, ale také odolné vůči extrémnímu počasí. Projekt navazuje na evropskou výzkumnou iniciativu COST akce DIVERSICROP, která usiluje o vyšší odolnost plodin vůči suchu a vysokým teplotám.

Mezioborová věda. Na bádání Sagara Sanjaye Aryae sedí tato charakteristika jako poklička na hrnec. V CATRIN Univerzity Palackého díky podpoře MSCA Postdoctoral Fellowships propojuje biologii a materiálové vědy s cílem přispět k řešení globálních výzev, jako jsou například dopady klimatických změn na zemědělské plodiny.

„Můj výzkum se zaměřuje na bioinženýrství, nanomateriály, biosenzory a inter­akce rostlin s prostředím. V CATRIN se chci dále zaměřit na pochopení toho, jak rostliny reagují na klimatické a nutriční změny prostřednictvím elektrických signálů. Chci také vyvíjet nové, přírodou inspirované senzory pro environmentální monitoring – a to jak na Zemi, tak v mimozemských podmínkách,“ uvedl výzkumník původem z Indie, který působil také v Austrálii či Spojených arabských emirátech a má zkušenosti nejen z akademického, ale i komerčního prostředí.

Na Univerzitě Palackého pracuje od konce loňského roku. „CATRIN jsem si vybral kvůli její pověsti v oblasti špičkového výzkumu v bioinženýrství, nanotechnologiích a fenotypizaci rostlin. Velkým lákadlem byla i možnost spolupráce s vědci, jako jsou Lukáš Spíchal a Radek Zbořil, jejichž práci v oblasti fenotypizace rostlin a katalýzy na bázi nanomateriálů dlouhodobě obdivuji. CATRIN je velmi podpůrné a spolupracující prostředí s interdisciplinárním zázemím a špičkovým vybavením, což se skvěle potkává s mými plány a ambicemi,“ doplnil. Rád by navázal na předchozí práce a propojil laboratorní výsledky s globálními potřebami. Ať už jde o využití biohybridních nanomateriálů v boji proti bakteriálním infekcím, vývoj platforem pro testování antimikrobiální aktivity, nebo rozvoj nanomateriálů, které dokáží spouštět obranné mechanismy rostlin pro udržitelné zemědělství ve větším měřítku.

Propojení biologie a materiálové vědy ho fascinuje. „Je úžasné, že můžeme využívat biokompatibilní materiály, nanotechnologie a 3D tisk k interakci se složitými biologickými systémy, a to s neuvěřitelnou přesností. Nanomateriály dokážou proniknout do buněk, doručovat léčiva nebo monitorovat molekulární děje – a tím nám umožňují lépe porozumět buněčným procesům. Díky pokročilým zobrazovacím technologiím vidíme biologické struktury až na atomární úrovni. Je úžasné, jak hluboko můžeme proniknout do samotné podstaty života,“ líčí mladý výzkumník přínosy současné vědy.

Za své dosavadní největší úspěchy považuje například loňský zisk Young Academic Award od Evropské membránové společnosti, ale těší ho i skutečnost, že výsledky jeho práce využívají zemědělci ve Španělsku ke zvýšení výnosu vinné révy. „Nicméně za svůj největší úspěch považuji inspirativní lidi kolem sebe. Byli mi oporou v těžkých chvílích a dodnes mě motivují – zejména moji mentoři z PhD a postdoktorandských stáží, rodina a přátelé. Mám obrovské štěstí, že je mám.“

Text vyšel v aktuálním vydání magazínu Žurnál UP.