Feed aggregator

S cílem aktualizovat, rozšířit a zkvalitnit lingvistické a literárněvědné poznatky v oboru Česká filologie začal devátý ročník Letní školy bohemistiky. Bohatý program přivítal na Filozofické fakultě Univerzity Palackého především učitele středních škol.

Franz Kafka, slovní druhy, český naturalismus, česká nářečí, současné české a slovenské prozaičky i například česká detektivka. To jsou některá témata, která ve svém programu nabízí letošní ročník Letní školy bohemistiky. Na Filozofické fakultě Univerzity Palackého potrvá do 29. srpna.

„Při přípravě programu je pro mě základní orientační signál, jestli bych se té či oné přednášky chtěl sám účastnit, a jsem velmi spokojen, že to letos platí ze sta procent. Velmi si vážím toho, že stále nacházím kolegyně a kolegy ochotné věnovat část svého prázdninového času této akci, a přestože bych jen velmi nerad nějakou přednášku nebo seminář vyzvedával na úkor jiných, myslím si, že ani letos nezklame profesorka Ingeborg Fialová s přednáškou Kafkovské století,“ uvedl za organizaci školy Lubomír Machala z katedry bohemistiky FF UP.

Během tří programově nabitých dnů, jejichž cílem je aktualizovat lingvistické a literárněvědné poznatky s přihlédnutím k nezbytné orientaci v mezinárodním i mezioborovém kontextu, bude vedle germanistky Ingeborg Fialové přednášet například lingvista, bohemista a novinář Karel Komárek. V souhrnném tématu Literatura a náboženství se chystá věnovat náboženské dimenzi v české literatuře od 19. století do současnosti, vybraným dílům světové literatury spirituální orientace či křesťanství v uměleckých textech. O možnostech, které nabízí český jazyk pro využití tzv. bezrodovosti, se chystá během letní olomoucké školy ve své přednášce s názvem Nebinární čeština v praxi hovořit bohemistka Soňa Schneiderová, s tématem Česká detektivka po druhé světové válce přispěje do programu školy i autor několika románů Michal Sýkora. Pozoruhodný seminář o řečových dovednostech ve výuce mateřského a druhého jazyka s názvem Jak je to správně? povede vedoucí jazykovědné sekce olomoucké katedry bohemistiky FF UP Darina Hradilová, její kolegyně Božena Bednaříková prosloví přednášku s názvem Jaký je to slovní druh. Letní kurz má i letos společný jmenovatel, a to praktickou aplikovatelnost získaných vědomostí a dovedností při profesním působení.

„Rád bych připomněl, že Letní školu bohemistiky pořádáme na FF UP už od roku 2014, výpadky způsobila pandemie covidu-19 a její následky. Přibližně stejný počet ročníků však mělo i naše předešlé další vzdělávání učitelů češtiny. Dříve i nyní se snažíme účastníkům našich kurzů, jimiž jsou především učitelé středních škol a učilišť, občas i vyučující ze základních škol, popřípadě knihovníci a redaktoři, zprostředkovat nové poznatky z české filologie, lingvistické i literárněvědné, a to s ohledem na jejich praktickou aplikaci především v samotné výuce českého jazyka a české literatury. Novinkami jsou tedy všechny položky našeho programu,“ uzavřel Lubomír Machala. Program letošního ročníku Letní školy bohemistiky ukončí 29. srpna závěrečná evaluace.

Description SWGO s detailním pohledem na jednotlivé vodní Čerenkovovy detektory. Autoři obrázku: Richard White, MPIK První pozemní širokoúhlá observatoř určená k detekci velmi vysokých až ultra vysokých energií gama záření na jižní polokouli vyroste v Astronomickém parku Atacama v Chile. Observatoř bude studovat záření z vesmíru, které je emitováno nejextrémnějšími objekty ve vesmíru, jako jsou černé díry a neutronové hvězdy, gama záblesky a supernovy.

Dosavadní poznatky o struktuře i vlastnostech uhlíkových teček (CDs) a jejich využití ve fotokatalýze shrnuje přehledový článek Designing carbon dots for enhanced photo-catalysis: Challenges and opportunities, který v těchto dnech publikoval časopis Chem. Autoři z CATRIN Univerzity Palackého, VŠB-TUO a Univerzity Friedricha Alexandera v německém Erlangenu v něm mimo jiné identifikovali klíčové vlastnosti, které je třeba zohlednit při návrhu katalyticky účinných uhlíkových teček. Shrnuli také experimentální i teoretické metody vhodné pro studium strukturálně složitých CDs.

Uhlíkové tečky (CDs) jsou nanomateriály se specifickými optickými a elektronickými vlastnostmi, které je činí zajímavými pro různé aplikace včetně lékařské diagnostiky, protinádorové terapie, vývoje LED diod a optoelekronických senzorů. Autoři článku se zaměřili na jejich přínosy v oblasti fotokatalýzy, kde ve výzkumu došlo v posledních letech k výraznému posunu a tyto ultramalé nekovové nanomateriály dokážou konkurovat klasickým polovodičovým materiálům na bázi kovů.

„Aplikace uhlíkových teček se dnes posouvají a otevřely se nové možnosti pro jejich využití zejména v oblasti fotokatalytické produkce vodíku, fotoredukce oxidu uhličitého či peroxidu uhlíku. Klíčovým přínosem článku je hlubší porozumění vztahu mezi strukturou a aktivitou uhlíkových teček a vývoj metod pro přesné přizpůsobení těchto struktur, což může vést k vyšší efektivitě přeměny energie a udržitelnějším postupům její výroby. Článek také zdůrazňuje význam pokročilých experimentálních a teoretických metod, včetně strojového učení, pro další zlepšení fotokatalytických vlastností uhlíkových teček a zavedení cirkulárních systémů, které podporují udržitelnost a efektivitu recyklace materiálů,“ uvedl první autor článku Lukáš Zdražil.

Čeští vědci na tématu spolupracovali s kolegy z Německa, v autorském týmu nechybí ani přední světový odborník Dirk M. Guldi, jenž v současné době působí jako profesor na Univerzitě Friedricha Alexandera v Erlangenu a zaměřuje se zejména na vývoj materiálů na bázi uhlíku, jako jsou fullereny a uhlíkové tečky, které jsou využitelné pro přeměnu slunečního záření na užitečné formy energie. Právě v jeho týmu Lukáš Zdražil absolvoval stáž v rámci doktorského studia. „Článek je jedním z výstupů navázané spolupráce. Jedná se o první vlaštovku, i nadále spolupracujeme v oblasti experimentálního popisu optických vlastností uhlíkových teček,“ uvedl Zdražil, který působí v Centru nanotechnologií CEET na VŠB-TUO i CATRIN Univerzity Palackého.

Podle vědců nicméně zůstává pochopení fotokatalytické aktivity uhlíkových teček a vývoj účinných a přesně zacílených struktur velkou vědeckou výzvou. „Překonání těchto překážek je klíčové pro pokrok směrem k zelené a udržitelné výrobě energie s využitím materiálů, které jsou levné, škálovatelné a šetrné k životnímu prostředí. Uhlíkové tečky dnes již dokážou svými optickými a elektronickými vlastnostmi konkurovat klasickým polovodičům na bázi kovů, což je nesmírně zajímavé pro komerční aplikace,“ doplnil jeden z korespondujících autorů Radek Zbořil.

Vědci také dlouhodobě těží z propojení experimentů s teoretickými výpočty. „Modelování vlastností uhlíkových teček představuje velmi obtížný úkol kvůli jejich komplikované a nejasné struktuře. Přesto výsledky z výpočetních modelů přináší cenné pochopení, jak fyzikálně-chemické procesy uvnitř teček fungují. Vědci dnes mohou díky pokročilé výpočetní technice propojovat výsledky z náročných molekulových dynamik, kvantově chemických výpočtů a analýz pomocí umělé inteligence s experimentálními daty, což výrazně urychluje vývoj nových katalyticky aktivních uhlíkových teček,“ dodal Michal Otyepka z CATRIN Univerzity Palackého a národního superpočítačového centra IT4Innovations při VŠB-TUO.

Dosavadní poznatky o struktuře i vlastnostech uhlíkových teček (CDs) a jejich využití ve fotokatalýze shrnuje přehledový článek Designing carbon dots for enhanced photo-catalysis: Challenges and opportunities, který v těchto dnech publikoval časopis Chem. Autoři z CATRIN Univerzity Palackého, VŠB-TUO a Univerzity Friedricha Alexandera v německém Erlangenu v něm mimo jiné identifikovali klíčové vlastnosti, které je třeba zohlednit při návrhu katalyticky účinných uhlíkových teček. Shrnuli také experimentální i teoretické metody vhodné pro studium strukturálně složitých CDs.

Uhlíkové tečky (CDs) jsou nanomateriály se specifickými optickými a elektronickými vlastnostmi, které je činí zajímavými pro různé aplikace včetně lékařské diagnostiky, protinádorové terapie, vývoje LED diod a optoelekronických senzorů. Autoři článku se zaměřili na jejich přínosy v oblasti fotokatalýzy, kde ve výzkumu došlo v posledních letech k výraznému posunu a tyto ultramalé nekovové nanomateriály dokážou konkurovat klasickým polovodičovým materiálům na bázi kovů.

„Aplikace uhlíkových teček se dnes posouvají a otevřely se nové možnosti pro jejich využití zejména v oblasti fotokatalytické produkce vodíku, fotoredukce oxidu uhličitého či peroxidu uhlíku. Klíčovým přínosem článku je hlubší porozumění vztahu mezi strukturou a aktivitou uhlíkových teček a vývoj metod pro přesné přizpůsobení těchto struktur, což může vést k vyšší efektivitě přeměny energie a udržitelnějším postupům její výroby. Článek také zdůrazňuje význam pokročilých experimentálních a teoretických metod, včetně strojového učení, pro další zlepšení fotokatalytických vlastností uhlíkových teček a zavedení cirkulárních systémů, které podporují udržitelnost a efektivitu recyklace materiálů,“ uvedl první autor článku Lukáš Zdražil.

Čeští vědci na tématu spolupracovali s kolegy z Německa, v autorském týmu nechybí ani přední světový odborník Dirk M. Guldi, jenž v současné době působí jako profesor na Univerzitě Friedricha Alexandera v Erlangenu a zaměřuje se zejména na vývoj materiálů na bázi uhlíku, jako jsou fullereny a uhlíkové tečky, které jsou využitelné pro přeměnu slunečního záření na užitečné formy energie. Právě v jeho týmu Lukáš Zdražil absolvoval stáž v rámci doktorského studia. „Článek je jedním z výstupů navázané spolupráce. Jedná se o první vlaštovku, i nadále spolupracujeme v oblasti experimentálního popisu optických vlastností uhlíkových teček,“ uvedl Zdražil, který působí v Centru nanotechnologií CEET na VŠB-TUO i CATRIN Univerzity Palackého.

Podle vědců nicméně zůstává pochopení fotokatalytické aktivity uhlíkových teček a vývoj účinných a přesně zacílených struktur velkou vědeckou výzvou. „Překonání těchto překážek je klíčové pro pokrok směrem k zelené a udržitelné výrobě energie s využitím materiálů, které jsou levné, škálovatelné a šetrné k životnímu prostředí. Uhlíkové tečky dnes již dokážou svými optickými a elektronickými vlastnostmi konkurovat klasickým polovodičům na bázi kovů, což je nesmírně zajímavé pro komerční aplikace,“ doplnil jeden z korespondujících autorů Radek Zbořil.

Vědci také dlouhodobě těží z propojení experimentů s teoretickými výpočty. „Modelování vlastností uhlíkových teček představuje velmi obtížný úkol kvůli jejich komplikované a nejasné struktuře. Přesto výsledky z výpočetních modelů přináší cenné pochopení, jak fyzikálně-chemické procesy uvnitř teček fungují. Vědci dnes mohou díky pokročilé výpočetní technice propojovat výsledky z náročných molekulových dynamik, kvantově chemických výpočtů a analýz pomocí umělé inteligence s experimentálními daty, což výrazně urychluje vývoj nových katalyticky aktivních uhlíkových teček,“ dodal Michal Otyepka z CATRIN Univerzity Palackého a národního superpočítačového centra IT4Innovations při VŠB-TUO.

Enthusiasm for science is the driving force behind success. This is also demonstrated by Lindau Meetings, where for decades young scientists from all over the world have been meeting Nobel laureates. "The atmosphere of togetherness and mutual support they experience there is an invaluable source of inspiration," says this year's participant Petr Veřtát, a postdoctoral fellow from the Department of Magnetic Measurements and Materials at the Institute of Physics of the Czech Academy of Sciences.

Interaktivní workshopy pro aktivní seniory nabízí od poloviny září spolek Pro poznání. Organizátoři se zaměří na fyziologii a zdravý pohyb, ale i na trénování mozku a nejrůznější zájmové aktivity. Kurzy Blízká setkání třetího věku se odehrají v Pevnosti poznání, Centru popularizace Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého. 

Senioři ve věku 55+ si vyzkouší nejrůznější hudební nástroje, zacvičí jógu, zapojí svoji kreativitu v tvůrčích dílnách a také se dozví, jaká nebezpečí na ně číhají na internetu. Všechny workshopy zajišťují profesionální lektoři a lektorky. 

„Nabízíme nové možnosti trávení volného času pro seniory. Chceme srozumitelnou a zážitkovou formou rozvíjet jejich poznávací a pohybové schopnosti a ukázat jim, jak se dá efektivně zpomalit proces stárnutí a předejít častým neduhům. Účastníci si běžně na lekcích najdou přátele mezi svými vrstevníky a vznikají nová přátelství,“ uvedla Ivana Fellnerová, vysokoškolská pedagožka a předsedkyně spolku Pro poznání.

Spolek tyto kurzy organizuje s podporou Olomouckého kraje od roku 2016 a každoročně jimi projde několik desítek absolventů. Zájemci najdou registraci na konci srpna na webu olomouckého science centra zde.

Interaktivní workshopy pro aktivní seniory nabízí od poloviny září spolek Pro poznání. Organizátoři se zaměří na fyziologii a zdravý pohyb, ale i na trénování mozku a nejrůznější zájmové aktivity. Kurzy Blízká setkání třetího věku se odehrají v Pevnosti poznání, Centru popularizace Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého. 

Senioři ve věku 55+ si vyzkouší nejrůznější hudební nástroje, zacvičí jógu, zapojí svoji kreativitu v tvůrčích dílnách a také se dozví, jaká nebezpečí na ně číhají na internetu. Všechny workshopy zajišťují profesionální lektoři a lektorky. 

„Nabízíme nové možnosti trávení volného času pro seniory. Chceme srozumitelnou a zážitkovou formou rozvíjet jejich poznávací a pohybové schopnosti a ukázat jim, jak se dá efektivně zpomalit proces stárnutí a předejít častým neduhům. Účastníci si běžně na lekcích najdou přátele mezi svými vrstevníky a vznikají nová přátelství,“ uvedla Ivana Fellnerová, vysokoškolská pedagožka a předsedkyně spolku Pro poznání.

Spolek tyto kurzy organizuje s podporou Olomouckého kraje od roku 2016 a každoročně jimi projde několik desítek absolventů. Zájemci najdou registraci na konci srpna na webu olomouckého science centra zde.

Během období letních prázdnin často míříme do dálav, třeba na Dálný východ. Před 65 lety, v srpnu 1959, tam zamířil i český žurnalista Jan Vinař. Dostal se totiž do mezinárodní novinářské výpravy, kterou čínská delegace doprovodila do Tibetu krátce po potlačení březnového povstání Tibeťanů. Vinař z měsíčního dobrodružství sepsal cestopis, který nakonec kvůli politickým půtkám nikdy nevyšel a vzniklo pouze pár samizdatových kusů v Curychu v roce 1983. Vy si jej můžete s kritickým edičním komentářem přečíst zdarma v elektronické verzi. Publikace Tibet – země, kde lidé dohánějí celé tisíciletí jediným skokem je dalším tipem na letní čtení z produkce Vydavatelství UP.

Vinařův text o Tibetu následuje tehdejší ideologicky podmíněnou čínskou interpretaci tibetského povstání ve Lhase v březnu 1959 a vyznívá optimisticky, až budovatelsky. Přesto se jedná o vzácný dokument doby a cenný text, podávající svědectví o čínské politice v Tibetu a tvrdém zavádění socialistických reforem v silně duchovní buddhistické zemi.

Osobité vyprávění doplňuje nespočet autentických fotografií a nabízí pozoruhodné příběhy lidí a míst, v nichž lze dnes mezi řádky vyčíst o „kulturní revoluci“ v Tibetu mnohem více, než by si tehdejší přísný dozor čínské delegace přál.

Vinařův cestopis doplňují odborné texty Kamily Hladíkové a Luboše Bělky, které přibližují střet čínského a tibetského narativu ohledně výkladu dějin Tibetu v souvislosti s obsazením tibetských území čínskou armádou v roce 1950–1951, historické souvislosti let 1950–1959 v Tibetu či analýzy dobových záznamů návštěvníků Tibetu. Čtenáři se pochopitelně dozví také více o samotném, veřejnosti dlouho neznámém publicistovi Janu Vinařovi a jeho díle a osudech.

E-knihu Tibet – země, kde lidé dohánějí celé tisíciletí jediným skokem, která vyšla v roce 2022, si můžete zdarma stáhnout na VUP shopu.

Knihy z Vydavatelství UP můžete kupovat na e-shopu nebo v prodejně na Zbrojnici. Zaměstnanci a studenti mohou na internetu i v kamenné prodejně celoročně využít 15% slevu (zaměstnanci najdou pokyny na webu, studenti v UPlikaci). V prodejně pak lze platit také FlexiPass poukázkami a kartami (v tomto případě však bez 15% slevy). Všechny díly letního seriálu najdete přehledně zde.

Během období letních prázdnin často míříme do dálav, třeba na Dálný východ. Před 65 lety, v srpnu 1959, tam zamířil i český žurnalista Jan Vinař. Dostal se totiž do mezinárodní novinářské výpravy, kterou čínská delegace doprovodila do Tibetu krátce po potlačení březnového povstání Tibeťanů. Vinař z měsíčního dobrodružství sepsal cestopis, který nakonec kvůli politickým půtkám nikdy nevyšel a vzniklo pouze pár samizdatových kusů v Curychu v roce 1983. Vy si jej můžete s kritickým edičním komentářem přečíst zdarma v elektronické verzi. Publikace Tibet – země, kde lidé dohánějí celé tisíciletí jediným skokem je dalším tipem na letní čtení z produkce Vydavatelství UP.

Vinařův text o Tibetu následuje tehdejší ideologicky podmíněnou čínskou interpretaci tibetského povstání ve Lhase v březnu 1959 a vyznívá optimisticky, až budovatelsky. Přesto se jedná o vzácný dokument doby a cenný text, podávající svědectví o čínské politice v Tibetu a tvrdém zavádění socialistických reforem v silně duchovní buddhistické zemi.

Osobité vyprávění doplňuje nespočet autentických fotografií a nabízí pozoruhodné příběhy lidí a míst, v nichž lze dnes mezi řádky vyčíst o „kulturní revoluci“ v Tibetu mnohem více, než by si tehdejší přísný dozor čínské delegace přál.

Vinařův cestopis doplňují odborné texty Kamily Hladíkové a Luboše Bělky, které přibližují střet čínského a tibetského narativu ohledně výkladu dějin Tibetu v souvislosti s obsazením tibetských území čínskou armádou v roce 1950–1951, historické souvislosti let 1950–1959 v Tibetu či analýzy dobových záznamů návštěvníků Tibetu. Čtenáři se pochopitelně dozví také více o samotném, veřejnosti dlouho neznámém publicistovi Janu Vinařovi a jeho díle a osudech.

E-knihu Tibet – země, kde lidé dohánějí celé tisíciletí jediným skokem, která vyšla v roce 2022, si můžete zdarma stáhnout na VUP shopu.

Knihy z Vydavatelství UP můžete kupovat na e-shopu nebo v prodejně na Zbrojnici. Zaměstnanci a studenti mohou na internetu i v kamenné prodejně celoročně využít 15% slevu (zaměstnanci najdou pokyny na webu, studenti v UPlikaci). V prodejně pak lze platit také FlexiPass poukázkami a kartami (v tomto případě však bez 15% slevy). Všechny díly letního seriálu najdete přehledně zde.

Psal se 23. srpen 1989, když se na dva miliony lidí ze tří pobaltských států okupovaných Sovětským svazem spojily, a to doslova. Vytvořily lidský řetěz dlouhý 675,5 kilometru s cílem ukázat soudržnost pobaltských národů a podtrhnout jejich snahu o obnovení suverenity. Tento protest připomíná výstava fotografií The Baltic Way, kterou nyní právnická fakulta zapůjčila do Českého rozhlasu Olomouc.

Budova Českého rozhlasu Olomouc v Pavelčákově ulici je již třetí olomouckou zastávkou této výstavy. K vidění dříve byla na právnické fakultě a v Knihovně UP ve Zbrojnici.

Uspořádání výstavy v prostorách olomouckého rozhlasu a termín nebyly zvoleny náhodně. Kromě výročí pobaltského protestního happeningu má odkazovat také na dění v Československu v srpnu 1968, odpor proti vpádu cizích armád a úloze, jakou tehdy Československý rozhlas měl. „Jsme velmi rádi, že jsme mohli poskytnout prostory pro výstavu připomínající takto důležité události, které ovlivnily životy nás i několika dalších národů. Je důležité si tyto momenty připomínat a nezapomínat na hrdinství nejen našich předků,“ řekl Josef Podstata, ředitel Českého rozhlasu Olomouc.

Výstava je součástí projektu Remember Bacha, který na právnické fakultě realizuje Ondrej Hamuľák z katedry mezinárodního a evropského práva. „Členství v projektovém konsorciu, které připomíná takzvanou Baltskou cestu, považuji za součást poslání a genetického kódu naší fakulty. Obnovení fakulty bylo jedním z výsledků demokratizačního procesu po listopadu 1989. Hodnoty, jako je demokracie, právní stát, občanská společnost a základní práva, fakulta propaguje, podporuje a rozvíjí v mnoha ze svých aktivit,“ řekl Ondrej Hamuľák s tím, že věří, že si návštěvníci Českého rozhlasu Olomouc najdou chvilku zastavit se u výstavy a připomenou si zmiňované hodnoty.

Do projektu je zapojeno osm dalších partnerů: Tallinská technická univerzita, Univerzita ve Vigu, Univerzita v Boloni, nezisková organizace EESTI Poliitiliste Liit MTU, litevská Univerzita Vytautas Magnus, Univerzita v Bialystoku, nevládní organizace Creative Ideas a Univerzita Komenského v Bratislavě.

Lidský řetěz spojil 23. srpna 1989 hlavní města pobaltských republik – Vilnius, Rigu a Tallinn. Z Vilniusu vedl po dálnicích a hlavních silnicích přes Ukmergė, Panevėžys, Pasvalys a Bausku do Rigy a dále přes Ainaži a Pärnu do Tallinnu. V 19 hodin místního času rozmístění účastníci na čtvrt hodiny spojili ruce a vytvořili tak nepřerušený řetěz po celé délce. Po rozpuštění řetězu se na mnoha místech konala lidová shromáždění, na nichž si lidé připomínali minulé události a vyjadřovali vůli po obnovení národní suverenity.

Výstava The Baltic Way v budově Českého rozhlasu Olomouc potrvá do konce září.

Projekt Remember Bacha má svou webovou stránku.

Psal se 23. srpen 1989, když se na dva miliony lidí ze tří pobaltských států okupovaných Sovětským svazem spojily, a to doslova. Vytvořily lidský řetěz dlouhý 675,5 kilometru s cílem ukázat soudržnost pobaltských národů a podtrhnout jejich snahu o obnovení suverenity. Tento protest připomíná výstava fotografií The Baltic Way, kterou nyní právnická fakulta zapůjčila do Českého rozhlasu Olomouc.

Budova Českého rozhlasu Olomouc v Pavelčákově ulici je již třetí olomouckou zastávkou této výstavy. K vidění dříve byla na právnické fakultě a v Knihovně UP ve Zbrojnici.

Uspořádání výstavy v prostorách olomouckého rozhlasu a termín nebyly zvoleny náhodně. Kromě výročí pobaltského protestního happeningu má odkazovat také na dění v Československu v srpnu 1968, odpor proti vpádu cizích armád a úloze, jakou tehdy Československý rozhlas měl. „Jsme velmi rádi, že jsme mohli poskytnout prostory pro výstavu připomínající takto důležité události, které ovlivnily životy nás i několika dalších národů. Je důležité si tyto momenty připomínat a nezapomínat na hrdinství nejen našich předků,“ řekl Josef Podstata, ředitel Českého rozhlasu Olomouc.

Výstava je součástí projektu Remember Bacha, který na právnické fakultě realizuje Ondrej Hamuľák z katedry mezinárodního a evropského práva. „Členství v projektovém konsorciu, které připomíná takzvanou Baltskou cestu, považuji za součást poslání a genetického kódu naší fakulty. Obnovení fakulty bylo jedním z výsledků demokratizačního procesu po listopadu 1989. Hodnoty, jako je demokracie, právní stát, občanská společnost a základní práva, fakulta propaguje, podporuje a rozvíjí v mnoha ze svých aktivit,“ řekl Ondrej Hamuľák s tím, že věří, že si návštěvníci Českého rozhlasu Olomouc najdou chvilku zastavit se u výstavy a připomenou si zmiňované hodnoty.

Do projektu je zapojeno osm dalších partnerů: Tallinská technická univerzita, Univerzita ve Vigu, Univerzita v Boloni, nezisková organizace EESTI Poliitiliste Liit MTU, litevská Univerzita Vytautas Magnus, Univerzita v Bialystoku, nevládní organizace Creative Ideas a Univerzita Komenského v Bratislavě.

Lidský řetěz spojil 23. srpna 1989 hlavní města pobaltských republik – Vilnius, Rigu a Tallinn. Z Vilniusu vedl po dálnicích a hlavních silnicích přes Ukmergė, Panevėžys, Pasvalys a Bausku do Rigy a dále přes Ainaži a Pärnu do Tallinnu. V 19 hodin místního času rozmístění účastníci na čtvrt hodiny spojili ruce a vytvořili tak nepřerušený řetěz po celé délce. Po rozpuštění řetězu se na mnoha místech konala lidová shromáždění, na nichž si lidé připomínali minulé události a vyjadřovali vůli po obnovení národní suverenity.

Výstava The Baltic Way v budově Českého rozhlasu Olomouc potrvá do konce září.

Projekt Remember Bacha má svou webovou stránku.

Popis SWGO s detailním pohledem na jednotlivé vodní Čerenkovovy detektory. Autoři obrázku: Richard White, MPIK První pozemní širokoúhlá observatoř určená k detekci velmi vysokých až ultra vysokých energií gama záření na jižní polokouli vyroste v Astronomickém parku Atacama v Chile. Observatoř bude studovat záření z vesmíru, které je emitováno nejextrémnějšími objekty ve vesmíru, jako jsou černé díry a neutronové hvězdy, gama záblesky a supernovy.

Nadšení pro vědu je hybnou silou úspěchu. To dokazuje i setkání v Lindau, kde se mladí vědci z celého světa potkávají po desetiletí s laureáty Nobelovy ceny. „Atmosféra sounáležitosti a vzájemné podpory, kterou tam zažívají, je neocenitelným zdrojem inspirace,“ říká letošní účastník Petr Veřtát, postdoktorand z Oddělení magnetických měření a materiálů Fyzikálního ústavu AV ČR.

An international symposium of experts specialising on court society in the Middle Ages took place from 22–24 August at the Palacký University Faculty of Arts. The interdisciplinary conference entitled Courtly Experiences in the Pre-Modern World, c. 1200–1800: Cultural, Material and Sensory Experiences in the World of the Court was held in Olomouc for the first time.

Throughout pre-modern history, royal and princely courts around the world were epicentres of activity, interaction, exchange, and modes of cultural production that not only defined the environments of various courts but also shaped the encounters that took place within different court cultures. The Olomouc conference explored the intersections and nuances of courtly experiences, both from the physical and material as well as the sensory world.

“Four dozen scholars addressed a very wide range of material and sensory experiences at court in their conference papers. Among other things, they delt with the role of gifts, secret codes, exotic animals, games, conspiracies and scandals, clothing, scents, flavours, recreation, and sports. For example, Dustin Neighbors from Helsinki talked about early modern hunting as a multisensory experience that was meant to amaze and build a space for social interaction. Cecilia Aneer from Uppsala looked at the use of cloths and furs in Swedish court dress as an indicator of social status. Marc W. S. Jaffré of Groningen compared the material and sensory experiences of visitors to the French and Japanese courts in the 17th century; hospitality was a very important form of representation at the time, and any mistake was damaging to the reputation of the monarch. Jack Dykstra-McCarthy of Cambridge highlighted the complexity of descriptions of the culinary experiences of English envoys at the Ottoman court. Surprisingly, they did not focus on flavours but rather on the spatial and social aspects of the encounter,” said Patrik Paštrnák from the Department of History at the UP Faculty of Arts on behalf of the conference organisers.

The conference, organised by the UP Faculty of Arts Department of History with the support of the Centre for Research on Courts and Residences at the Institute of History of the Czech Academy of Sciences, was commenced in the Corpus Christi Chapel by the UP Faculty of Arts Vice-Dean Kristýna Solomon. The first keynote lecture was then delivered by Prof Karl Kügle (Oxford/Utrecht University).

“Professor Kügle, a leading expert on medieval music, spoke about acoustic physiognomies, that is, how music and sound perceptions helped to build and reinforce the identity of courtiers and court participants. The second keynote address was made by Oxford art historian Leah Clark, who focuses on cultural exchange between Italy and the Islamic world in the 15th century. In her lecture, she talked about the transcultural experience gained from visiting early modern courts,” commented Paštrnák.

He emphasised that the three-day prestigious Olomouc meeting was part of an interdisciplinary research on pre-modern monarchical courts. It included both historical disciplines (social and cultural history, art history, material culture and architecture, archaeology, etc.) and broader humanities and social sciences (anthropology, theatre studies, musicology). It aimed to analyse the phenomenon of the monarchical courts as a dynamic organism and a key instrument for the construction of power and social status. Courts could use a variety of means to do so.

“We conduct research on courts at the UP Department of History, occasionally collaborating with colleagues from other departments or faculties. This three-day event was the annual conference of the Society for Court Studies, launched in 1995 in the UK. Today it has branches in Europe and the USA,” concluded the UP historian.

In 2022, the conference was held in Helsinki, Finland, and last year in Madrid, Spain. This prestigious interdisciplinary meeting was held in Olomouc for the first time.

Na Filozofické fakultě Univerzity Palackého začalo mezinárodní setkání odbornic a odborníků na problematiku dvorské společnosti ve středověku. Interdisciplinární konference s názvem Dvorské zážitky v předmoderním světě, kolem roku 1200 – 1800: kulturní, materiální a smyslové zážitky ve světě dvora se v Olomouci koná poprvé.

Královské a knížecí dvory byly v průběhu předmoderních dějin po celém světě epicentry aktivity, interakcí, výměn a způsobů kulturní produkce, které nejen definovaly prostředí různých dvorů, ale i formovaly setkání, jež se odehrávala v rámci různých dvorských kultur.  V Olomouci se koná konference, v níž se vědci a vědkyně věnují průsečíkům a nuancím dvorských zkušeností, a to jak z fyzického a materiálního, tak smyslového světa.

„Zhruba pět desítek badatelek a badatelů se ve svých konferenčních příspěvcích zabývají velmi širokým spektrem materiálních a smyslových zkušeností na dvoře. Věnují se například roli darů, šifrám, exotickým zvířatům, hrám, konspiracím a skandálům, oděvům, vůním, chutím, rekreaci i sportu. Kupříkladu Dustin Neighbors z Helsinek bude hovořit o raně-novověkém lovu jako multisenzorickém zážitku, jenž měl ohromovat a budovat prostor pro společenskou interakci. Cecilia Aneer z Uppsaly se podívá na užití látek a kožichů v odívání švédského dvora jako indikátoru společenského statusu. Marc W. S. Jaffré z Groningenu srovná materiální a senzorické zkušenosti návštěvníků francouzského a japonského dvora v 17.století, tehdejší pohostinnost byla velmi důležitou formou reprezentace a každá chyba škodila reputaci panovníka. Jack Dykstra-McCarthy z Cambridge poukáže na komplexitu opisu kulinářských zkušenosti anglických vyslanců na osmanském dvoře. Překvapivě se nezaměřovali na chutě, ale spíše na prostorové a sociální aspekty setkání,“ uvedl za organizaci konference Patrik Paštrnák z katedry historie Filozofické fakulty UP.

Konferenci, kterou pořádá katedra historie Filozofické fakulty Univerzity Palackého za podpory Centra pro výzkum dvorů a rezidencí Historického ústavu Akademie věd ČR, zahájila v Kapli Božího Těla UC UP proděkanka FF UP Kristýna Solomon a ředitel Historického ústavu AV ČR Martin Holý. První hlavní přednášku poté proslovil profesor Karl Kügle (Oxford/Utrecht University).

„Profesor Kügle, přední odborník na středověkou hudbu, hovořil o akustických fyziognomiích, tedy o tom, jak hudba a zvukové vjemy pomáhaly budovat a upevňovat identitu dvořanů a účastníků dvorů. Druhou hlavní přednášku prosloví historička umění Leah Clark z Oxfordu, která se zaměřuje na kulturní výměnu mezi Itálii a islámským světem v 15. století. Ve své přednášce promluví o transkulturální zkušenosti získané z návštěv raně-novověkých dvorů,“ dodal Patrik Paštrnák.  

Zdůraznil přitom, že třídenní prestižní olomoucké setkání je součástí interdisciplinárního výzkumu předmoderních panovnických dvorů. Zahrnuje jak historické disciplíny (sociální a kulturní dějiny, dějiny umění, materiální kulturu a architekturu, archeologii, atd.), tak širší humanitní a sociálně-vědné obory (antropologii, divadelní studia, muzikologii). Jeho cílem je analyzovat fenomén panovnických dvorů jako dynamický organismus a klíčový nástroj pro konstrukci moci a společenského statutu. Na to mohl dvůr využívat celou řadu prostředků.  

„Výzkumu dvorů se věnujeme na katedře historie FF UP, příležitostně spolupracujeme i s kolegy z jiných kateder nebo fakult. Tato třídenní akce je výroční konferencí Společnosti pro dvorská studia (Society for the court studies), jejíž činnost započala v roce 1995 ve Velké Británii. Dnes má pobočky i v Evropě a USA,“ uzavřel historik z UP.

Předloni se konference uskutečnila ve finských Helskinách, loni ve španělském Madridu. V Olomouci se prestižní interdisciplinární setkání koná poprvé.

Na Filozofické fakultě Univerzity Palackého začalo mezinárodní setkání odbornic a odborníků na problematiku dvorské společnosti ve středověku. Interdisciplinární konference s názvem Dvorské zážitky v předmoderním světě, kolem roku 1200 – 1800: kulturní, materiální a smyslové zážitky ve světě dvora se v Olomouci koná poprvé.

Královské a knížecí dvory byly v průběhu předmoderních dějin po celém světě epicentry aktivity, interakcí, výměn a způsobů kulturní produkce, které nejen definovaly prostředí různých dvorů, ale i formovaly setkání, jež se odehrávala v rámci různých dvorských kultur.  V Olomouci se koná konference, v níž se vědci a vědkyně věnují průsečíkům a nuancím dvorských zkušeností, a to jak z fyzického a materiálního, tak smyslového světa.

„Zhruba pět desítek badatelek a badatelů se ve svých konferenčních příspěvcích zabývají velmi širokým spektrem materiálních a smyslových zkušeností na dvoře. Věnují se například roli darů, šifrám, exotickým zvířatům, hrám, konspiracím a skandálům, oděvům, vůním, chutím, rekreaci i sportu. Kupříkladu Dustin Neighbors z Helsinek bude hovořit o raně-novověkém lovu jako multisenzorickém zážitku, jenž měl ohromovat a budovat prostor pro společenskou interakci. Cecilia Aneer z Uppsaly se podívá na užití látek a kožichů v odívání švédského dvora jako indikátoru společenského statusu. Marc W. S. Jaffré z Groningenu srovná materiální a senzorické zkušenosti návštěvníků francouzského a japonského dvora v 17.století, tehdejší pohostinnost byla velmi důležitou formou reprezentace a každá chyba škodila reputaci panovníka. Jack Dykstra-McCarthy z Cambridge poukáže na komplexitu opisu kulinářských zkušenosti anglických vyslanců na osmanském dvoře. Překvapivě se nezaměřovali na chutě, ale spíše na prostorové a sociální aspekty setkání,“ uvedl za organizaci konference Patrik Paštrnák z katedry historie Filozofické fakulty UP.

Konferenci, kterou pořádá katedra historie Filozofické fakulty Univerzity Palackého za podpory Centra pro výzkum dvorů a rezidencí Historického ústavu Akademie věd ČR, zahájila v Kapli Božího Těla UC UP proděkanka FF UP Kristýna Solomon a ředitel Historického ústavu AV ČR Martin Holý. První hlavní přednášku poté proslovil profesor Karl Kügle (Oxford/Utrecht University).

„Profesor Kügle, přední odborník na středověkou hudbu, hovořil o akustických fyziognomiích, tedy o tom, jak hudba a zvukové vjemy pomáhaly budovat a upevňovat identitu dvořanů a účastníků dvorů. Druhou hlavní přednášku prosloví historička umění Leah Clark z Oxfordu, která se zaměřuje na kulturní výměnu mezi Itálii a islámským světem v 15. století. Ve své přednášce promluví o transkulturální zkušenosti získané z návštěv raně-novověkých dvorů,“ dodal Patrik Paštrnák.  

Zdůraznil přitom, že třídenní prestižní olomoucké setkání je součástí interdisciplinárního výzkumu předmoderních panovnických dvorů. Zahrnuje jak historické disciplíny (sociální a kulturní dějiny, dějiny umění, materiální kulturu a architekturu, archeologii, atd.), tak širší humanitní a sociálně-vědné obory (antropologii, divadelní studia, muzikologii). Jeho cílem je analyzovat fenomén panovnických dvorů jako dynamický organismus a klíčový nástroj pro konstrukci moci a společenského statutu. Na to mohl dvůr využívat celou řadu prostředků.  

„Výzkumu dvorů se věnujeme na katedře historie FF UP, příležitostně spolupracujeme i s kolegy z jiných kateder nebo fakult. Tato třídenní akce je výroční konferencí Společnosti pro dvorská studia (Society for the court studies), jejíž činnost započala v roce 1995 ve Velké Británii. Dnes má pobočky i v Evropě a USA,“ uzavřel historik z UP.

Předloni se konference uskutečnila ve finských Helskinách, loni ve španělském Madridu. V Olomouci se prestižní interdisciplinární setkání koná poprvé.

Fyzioterapie patří k nejpopulárnějším nelékařským oborům, o čemž svědčí i enormní zájem uchazečů o studium na Ústavu klinické rehabilitace Fakulty zdravotnických věd UP. Věděli jste ale, že komplexní péči o pohybový aparát si mohou dopřát i nejlepší přátelé člověka? Absolventka FZV UP Aneta Fricová se fyzioterapii zvířat věnuje již řadu let a od loňska je posilou olomouckého rehabilitačního centra FyzioTlapka.

Šumperská rodačka si prvního psa pořídila v deseti letech a o rok později jej začala trénovat na sport agility, který lze nejblíže porovnat s koňským parkurem. Díky tomu zažila atmosféru mistrovských soutěží u nás i v zahraničí, především se ale naučila se psy komunikovat, což o několik let později zúročila v práci zvířecího fyzioterapeuta. „Vždycky jsem chtěla být veterinářkou, o ničem jiném jsem ani neuvažovala. Pak se mi přihodil úraz kolene a v rámci rehabilitace jsem se blíže seznámila s fyzioterapií. Najednou mi přišla fascinující. Začala jsem se více zajímat o fyzioterapii u zvířat, která u nás v té době ještě nebyla tolik rozvinutá. Napadlo mě, že bych se tomu mohla věnovat více a pak v tomto oboru pracovat,“ zavzpomínala Aneta Fricová.

Po absolvování víkendových kurzů masáže a Dornovy metody pro psy se Aneta rozhodovala, kam si podat přihlášku na vysokou školu. „Rozhodla jsem se studovat fyzioterapii na Fakultě zdravotnických věd UP a přitom se nadále věnovat fyzioterapii zvířat. Mohla jsem tak propojovat znalosti a techniky z obou oblastí. Během studia na fakultě jsem zvládla absolvovat celostní kurz fyzioterapie zvířat u Kateřiny Plačkové a poté nastoupila do FyzioTlapky,“ popsala Aneta Fricová, která letos v létě úspěšně završila bakalářské studium na FZV UP. „Měli jsme dobrý kolektiv a skvělé pedagogy. Nepamatuji si, že by se u zkoušek některý z nich choval povýšeně, naopak vždy se nám snažili pomoct a vyhovět.“

Jako fyzioterapeutka pohybující se ve světě lidí i zvířat už stihla vypozorovat, v čem jsou hlavní rozdíly a pojítka. „Spousta fyziologických procesů a hojení tkání probíhá u zvířat podobně jako u lidí. Zásadní je komunikace. Já měla to štěstí, že jsem dlouhou dobu pracovala se psy, takže už jsem je měla takříkajíc přečtené a věděla jsem, co mohu očekávat. Chodí za námi sportovní pejsci, kteří jsou vycvičení, poslouchají na slovo a nemají problém se socializací. Pak jsou tu domácí pejsci, tam je to občas složitější, protože nejsou zvyklí na prostředí našeho centra. Máme tu třeba hydroterapeutickou vanu, která při napouštění dělá hlasitý zvuk, na což domácí mazlíčci nejsou zvyklí a vystraší je to. Je to ale otázka dvou, tří terapií, pak už si zvyknou,“ popsala Aneta Fricová.

Ve FyzioTlapce se ale nevěnují jen psům, do ordinace už přišly i kočky, kolegyně Anety také ošetřovaly nosály, prasátka či domácí ježky. „Máme tři skupiny klientů. Buď fyzioterapii doporučil veterinář, nebo se o tom dozvěděli sami na internetu či sociálních sítích. Třetí skupina jsou pak psi sportovci, kteří k nám chodí na preventivní ošetření či na rehabilitaci po úrazu,“ zmínila Aneta Fricová a vyjmenovala také nejčastější problémy, které jejich pacienty trápí. „Asi nejvíce se setkáváme s výhřezy meziobratlové ploténky, především u psů malého vzrůstu. U větších psů je to dysplazie kyčelních kloubů, dále přetrhané vazy, zlomeniny končetin, občas i neurologické problémy typu periferní polyneuropatie.“ U terapie je vždy přítomen i majitel zvířete, který dostává rady a tipy na domácí procvičování.

Během tohoto léta si Aneta Fricová vyzkoušela práci s lidskými i zvířecími pacienty. „Pracuji brigádně na lůžkovém oddělení v šumperské nemocnici, k tomu mám dva dny s klienty ve FyzioTlapce. Říkám si, že kdyby to takhle zůstalo nadále, budu maximálně spokojená.“

Fyzioterapie patří k nejpopulárnějším nelékařským oborům, o čemž svědčí i enormní zájem uchazečů o studium na Ústavu klinické rehabilitace Fakulty zdravotnických věd UP. Věděli jste ale, že komplexní péči o pohybový aparát si mohou dopřát i nejlepší přátelé člověka? Absolventka FZV UP Aneta Fricová se fyzioterapii zvířat věnuje již řadu let a od loňska je posilou olomouckého rehabilitačního centra FyzioTlapka.

Šumperská rodačka si prvního psa pořídila v deseti letech a o rok později jej začala trénovat na sport agility, který lze nejblíže porovnat s koňským parkurem. Díky tomu zažila atmosféru mistrovských soutěží u nás i v zahraničí, především se ale naučila se psy komunikovat, což o několik let později zúročila v práci zvířecího fyzioterapeuta. „Vždycky jsem chtěla být veterinářkou, o ničem jiném jsem ani neuvažovala. Pak se mi přihodil úraz kolene a v rámci rehabilitace jsem se blíže seznámila s fyzioterapií. Najednou mi přišla fascinující. Začala jsem se více zajímat o fyzioterapii u zvířat, která u nás v té době ještě nebyla tolik rozvinutá. Napadlo mě, že bych se tomu mohla věnovat více a pak v tomto oboru pracovat,“ zavzpomínala Aneta Fricová.

Po absolvování víkendových kurzů masáže a Dornovy metody pro psy se Aneta rozhodovala, kam si podat přihlášku na vysokou školu. „Rozhodla jsem se studovat fyzioterapii na Fakultě zdravotnických věd UP a přitom se nadále věnovat fyzioterapii zvířat. Mohla jsem tak propojovat znalosti a techniky z obou oblastí. Během studia na fakultě jsem zvládla absolvovat celostní kurz fyzioterapie zvířat u Kateřiny Plačkové a poté nastoupila do FyzioTlapky,“ popsala Aneta Fricová, která letos v létě úspěšně završila bakalářské studium na FZV UP. „Měli jsme dobrý kolektiv a skvělé pedagogy. Nepamatuji si, že by se u zkoušek některý z nich choval povýšeně, naopak vždy se nám snažili pomoct a vyhovět.“

Jako fyzioterapeutka pohybující se ve světě lidí i zvířat už stihla vypozorovat, v čem jsou hlavní rozdíly a pojítka. „Spousta fyziologických procesů a hojení tkání probíhá u zvířat podobně jako u lidí. Zásadní je komunikace. Já měla to štěstí, že jsem dlouhou dobu pracovala se psy, takže už jsem je měla takříkajíc přečtené a věděla jsem, co mohu očekávat. Chodí za námi sportovní pejsci, kteří jsou vycvičení, poslouchají na slovo a nemají problém se socializací. Pak jsou tu domácí pejsci, tam je to občas složitější, protože nejsou zvyklí na prostředí našeho centra. Máme tu třeba hydroterapeutickou vanu, která při napouštění dělá hlasitý zvuk, na což domácí mazlíčci nejsou zvyklí a vystraší je to. Je to ale otázka dvou, tří terapií, pak už si zvyknou,“ popsala Aneta Fricová.

Ve FyzioTlapce se ale nevěnují jen psům, do ordinace už přišly i kočky, kolegyně Anety také ošetřovaly nosály, prasátka či domácí ježky. „Máme tři skupiny klientů. Buď fyzioterapii doporučil veterinář, nebo se o tom dozvěděli sami na internetu či sociálních sítích. Třetí skupina jsou pak psi sportovci, kteří k nám chodí na preventivní ošetření či na rehabilitaci po úrazu,“ zmínila Aneta Fricová a vyjmenovala také nejčastější problémy, které jejich pacienty trápí. „Asi nejvíce se setkáváme s výhřezy meziobratlové ploténky, především u psů malého vzrůstu. U větších psů je to dysplazie kyčelních kloubů, dále přetrhané vazy, zlomeniny končetin, občas i neurologické problémy typu periferní polyneuropatie.“ U terapie je vždy přítomen i majitel zvířete, který dostává rady a tipy na domácí procvičování.

Během tohoto léta si Aneta Fricová vyzkoušela práci s lidskými i zvířecími pacienty. „Pracuji brigádně na lůžkovém oddělení v šumperské nemocnici, k tomu mám dva dny s klienty ve FyzioTlapce. Říkám si, že kdyby to takhle zůstalo nadále, budu maximálně spokojená.“

Co má společného Olomouc s Reykjavíkem, Kodaní nebo Neapolí? Pojítek bychom našli určitě hodně, ale pro akademickou obec UP je důležité, že tamní vysoké školy patří do evropské univerzitní sítě Aurora. Jejím prezidentem je rektor Martin Procházka a spolu s UP ji tvoří dalších 8 členů. V prázdninovém průvodci vám je každý týden postupně představíme. Můžete je navštívit nejen při studijních a pracovních cestách, ale třeba se na nich zastavit jen tak na výletě. V osmém, a tedy posledním díle se podíváme do Francie na Université Paris-Est Créteil.

Université Paris-Est Créteil (UPEC) vznikla v roce 1971. Původní starobylá Pařížská univerzita byla tehdy na základě nového vysokoškolského zákona rozdělena do třinácti samostatných univerzit Paříž I – Paříž XIII, z nichž některé se nacházejí i mimo území hlavního francouzského města. UPEC je dvanáctou z nich a sídlí ve městě Créteil asi 11 km jihovýchodně od centra Paříže v departementu Val-de-Marne.

Univerzita poskytuje vzdělávání v široké škále oborů – nabízí přes 500 studijních programů. Má 14 fakult, škol a institutů, 1 observatoř, 32 výzkumných laboratoří a více než 42 tisíc studentů. Dlouhodobě klade důraz na řešení sociálních a environmentálních výzev, věnuje se sociálním otázkám, digitálním dovednostem či rovnoprávnosti.

Hlavní kampus univerzity sídlí v Créteil, další budovy se pak nacházejí v okolních městech, jako je například Fontainebleau, kde si můžete prohlédnout jeden z nejrozlehlejších francouzských zámků. Renesanční komplex tvoří stovky místností, nechybí ani francouzský a anglický park, zahrady nebo rybník s pavilonem.

V samotném městě Créteil byste neměli minout modernistickou katedrálu Notre-Dame de Créteil, jejíž výstavba byla dokončena v roce 2015, nebo zajímavou skupinu bytových domů Les Choux de Créteil. Deset patnáctipatrových oválných budov z roku 1974 je typických svými zaoblenými betonovými balkony, které připomínají hlávky zelí (francouzsky ‚choux‘). Podle původního plánu měly být navíc osázeny okrasnými rostlinami a stromy. Čtvrtina bytů je v současnosti určena pro ubytování studentů. Domy jsou od roku 2008 chráněny jako architektonické dědictví 20. století.
 

Představujeme partnery v Auroře

Už jsme byli na…
– Vrije Universiteit Amsterdam
– Háskóli Íslands
– Universität Duisburg-Essen
– Università degli Studi di Napoli Federico II
– Universitat Rovira i Virgili
– Universität Innsbruck
– Copenhagen Business School

Co má společného Olomouc s Reykjavíkem, Kodaní nebo Neapolí? Pojítek bychom našli určitě hodně, ale pro akademickou obec UP je důležité, že tamní vysoké školy patří do evropské univerzitní sítě Aurora. Jejím prezidentem je rektor Martin Procházka a spolu s UP ji tvoří dalších 8 členů. V prázdninovém průvodci vám je každý týden postupně představíme. Můžete je navštívit nejen při studijních a pracovních cestách, ale třeba se na nich zastavit jen tak na výletě. V osmém, a tedy posledním díle se podíváme do Francie na Université Paris-Est Créteil.

Université Paris-Est Créteil (UPEC) vznikla v roce 1971. Původní starobylá Pařížská univerzita byla tehdy na základě nového vysokoškolského zákona rozdělena do třinácti samostatných univerzit Paříž I – Paříž XIII, z nichž některé se nacházejí i mimo území hlavního francouzského města. UPEC je dvanáctou z nich a sídlí ve městě Créteil asi 11 km jihovýchodně od centra Paříže v departementu Val-de-Marne.

Univerzita poskytuje vzdělávání v široké škále oborů – nabízí přes 500 studijních programů. Má 14 fakult, škol a institutů, 1 observatoř, 32 výzkumných laboratoří a více než 42 tisíc studentů. Dlouhodobě klade důraz na řešení sociálních a environmentálních výzev, věnuje se sociálním otázkám, digitálním dovednostem či rovnoprávnosti.

Hlavní kampus univerzity sídlí v Créteil, další budovy se pak nacházejí v okolních městech, jako je například Fontainebleau, kde si můžete prohlédnout jeden z nejrozlehlejších francouzských zámků. Renesanční komplex tvoří stovky místností, nechybí ani francouzský a anglický park, zahrady nebo rybník s pavilonem.

V samotném městě Créteil byste neměli minout modernistickou katedrálu Notre-Dame de Créteil, jejíž výstavba byla dokončena v roce 2015, nebo zajímavou skupinu bytových domů Les Choux de Créteil. Deset patnáctipatrových oválných budov z roku 1974 je typických svými zaoblenými betonovými balkony, které připomínají hlávky zelí (francouzsky ‚choux‘). Podle původního plánu měly být navíc osázeny okrasnými rostlinami a stromy. Čtvrtina bytů je v současnosti určena pro ubytování studentů. Domy jsou od roku 2008 chráněny jako architektonické dědictví 20. století.
 

Představujeme partnery v Auroře

Už jsme byli na…
– Vrije Universiteit Amsterdam
– Háskóli Íslands
– Universität Duisburg-Essen
– Università degli Studi di Napoli Federico II
– Universitat Rovira i Virgili
– Universität Innsbruck
– Copenhagen Business School